Soukromé reálné gymnázium Přírodní škola, o. p. s.
VÝVOJ KULTUR NÍ KRAJINY V OKOLÍ VESNICE
Vývoj kulturní krajiny v okolí vesnice Svatý Jan
6.10.
2008
Autoři:
Jakub Chaloupek, Lukáš Kekrt, Tomáš Kudera, Michal Sikyta, Adam Pitro, Adam Rajčan
Konzultoval:
Petr Martiška
Úvod Kaţdá krajina má svůj specifický charakter. Ten je určen nejen tím, jaké je na daném místě podnebí, reliéf či sloţení obyvatelstva. Krajina je místem, které bylo přetvářeno k obrazu člověka. Mnohdy se setkáváme s místy, jeţ byla za dob minulého reţimu těţce zdevastována. Krajina ztratila svůj přirozený ráz. Nikdy v historii nedošlo k tak zásadním zásahům do české krajiny jako za dob totalitního komunistického reţimu. V této budovatelské době byl Československý stát orientován na těţký průmysl a těţbu uhlí. To sebou neslo extrémní devastaci lokalit, ve kterých byla tato činnost prováděna. Takovémuto osudu se neubránili severní Čechy, Příbramsko či Ostravsko. Obrovské komplexi továren a dolů se staly novým symbolem krajiny - krajiny industriální. Jistým změnám se neubránila ani krajina venkova. Pole byla scelena, meze zaorány a hospodaření s krajinou bylo podmíněno zisku. Tradiční zemědělská činnost byla nově soustředěna v zemědělských druţstvech, která se stala alternativou drobné rolnické činnosti. To sebou neslo řadu negativních faktorů, zejména vznik megalomanských zemědělských komplexů na okrajích vsí, které dnes nemají povětšinou maximální vyuţití. Krajina se měnila ohromným tempem a její estetická stránka umírala. Co bylo dříve technicky nemoţné či nepřípustné z hlediska ochrany krajiny se během této éry stávalo skutečností. Krajina Příbramska se neubránila ţádné z těchto velkých změn, avšak můţeme zde nalézt místa výjimečná. Jedním z nich je ves Sv. Ján, která se nachází nedaleko Sedlčan. Vznikla při kostelu Sv. Jana v 18. století, a posléze se stala centrem „mikroregionu“Svatý Ján, který sdruţuje obce Skrýšov, Dráţkov, Hojšín, Bráţná a Brzina. Náplň naší práce tvořilo mapování změn v krajině, které se zde událi během minulých dvou staletí. Na následujících stranách můţete zjistit, jak markantní byl zásah do mikroregionu Svatý Ján od roku 1845 do současnosti. Adam Rajčan
Cíle 1
Popsat celkovou historii obce Svatý Jan a okolních vesnic od 12. století do současnosti. a. Rozhovory s pamětníky b. Historické fotografie
2
Popsat vývoj krajiny v okolí vesnic Svatý Jan, Skrýšova a v blízkosti Kunclova mlýna. a. Plochy b. Cestní síť
3
Zmapovat zajímavé architektonické a krajinné prvky v oblasti. a. Sakrální stavby b. Aleje c. Rybníky d. Cesty
2
Celková metodika práce
Popsat celkovou historii oblasti Sedlčanska od 12. století se zaměřením na vesnici Svatý Jan. Uskutečnit rozhovory s pamětníky v obcích Svatý Jan, Skrýšov a v Kunclově mlýně Zjistit, jaký je jejich pohled na krajinu, jaký mají ke krajině vztah, jak oni do krajiny zasahují? Jak se za jejich ţivota krajina změnila, zvláště mezi lety 1948 a 1989 a porevoluční vývoj. Jaký byl ţivot na vesnici v průběhu věků? Jaké jsou místní tradice a zvyky, v jakých oborech lidé pracovali. Na základě rozhovorů s pamětníky vytvořit mapu pomístních názvů. Získat co nejvíce pověstí a legend vztahujících se k dané oblasti. Jaké jsou v jejich vesnici problémy a klady a jak očekávají, ţe se bude ţivot ve vesnici měnit Získat historické fotografie obcí a okolní krajiny Vytvořit porovnávací fotografie vyfocené ze stejného místa jako ty historické Získat místní amatérská umělecká díla. Nafotit vesnice Svatý Jan, Skrýšov a Kunclův mlýn a vytvořit „procházku“ po obci a pokusit se prostřednictvím fotografii zachytit atmosféru vesnic – genius loci. Zmapovat vývoj krajiny ve vytyčených čtvercích Jak se obecně krajina vyvíjela? Vytvořit mapy (1x1km) s centrem ve vesnici Svatý Jan (Skrýšov, Kunclův mlýn) Vybraná území (1x1km od jádra obce Svatý Jan, Skrýšov a Kunclův mlýn) srovnat s mapou Stabilního katastru Zamapovat vegetaci v keřovém a stromovém patře na zájmovém území Provést fotodokumentaci krajiny. Nafotit zajímavé krajinné pohledy. Zmapovat zajímavé architektonické krajinné prvky - především cesty, drobné sakrální stavby, rybníky, aleje, sady. Zaznamenat tyto prvky do mapy. Slovně popsat, případně opsat nápisy a symboly. Vyfotit prvek Vytvořit přesnou a přehlednou mapu krajinných prvků Vytvořit výtvarnou mapu krajinných prvků s nepřesnými poměry vzdáleností a velikostí Jaká je jejich vazba na krajinu – důvod vzniku, zániku atd. Vytvořit mapu cestní sítě Porovnat se stavem ze Stabilního katastru (1839) Vazba na krajinu – důvod vzniku, zániku, poklesu vyuţívání atd.
3
Seznam kapitol Historicko-humanitní část Historie obcí v okolí Svatého Jana (Adam Rajčan, Lukáš Kekrt) ............................................................. 5 Pověsti (Adam Pitro) ............................................................................................................................... 7
Vývoj a dokumentace současné podoby krajiny Vývoj ploch ve vytyčených čtvercích (Tomáš Kudera, Jakub Chaloupek) ............................................. 10 Vývoj cestní sítě (Jakub Chaloupek) ..................................................................................................... 17 Dokumentace zajímavých krajinných architektonických prvků (Michal Sikyta) ...................................... 19
Ilustrační obrázek – výřez zájmového území z Müllerovi mapy Čech z roku 1720
4
Historicko-humanitní část Historie obcí v okolí Svatého Jana Svatý Ján „St Johann“ Jedná se o jednu z nejmladších osad na Sedlčansku. Její počátky sahají do 18. století, kdy Norbert Kfelíř Ze Zakšova nechal na jejím místě zbudovat jednolodní kostel. Posléze byla při kostele postavena fara, která tvořila společně s hájenkou základ nově vzniklé osady. Kostel Sv. Jana Nepomuckého se stal v průběhu let vyhledávaným poutním místem, ke kterému byli kardoročně pořádány poutě. Postupem času se ves rozširovala, byla postavena škola, poštovna, pekárna a myslivna. „V roce 1920 čítala osada 9 čísel se 73, v r. 1930 11 čisel s 59 obyv. Jsou tu 2 hostince a 2 obchody, trafika, pošta, truhlář, krejčí a obuvník“. Habart Čeňek. Sedlčansko, Sedlecko, Voticko. Díl I. Poutní kostel byl zbudován v letech 1760-1764, na místě kaple zasvěcené čtrnácti svatým pomocníkům. Jedná se o pozdně barokní jednolodní kostel v půdorysu hořícího srdce. Na klenbách lodi výjev ze ţivota sv. Jana Nepomuckého od A. Kubíčka z roku 1934. Skrýšov „Skrejschow“ Osada dostala název po zakladateli Skrýšovi. V 17. století je ve vsi připomínána tvrz, která byla v 18. století přestavěna na jednopatrový barokní zámek, který byl ve vlastnictví jiţ zmiňovaného Norberta Kfelíře ze Zakšova. Od roku 1805 byl zámek v drţení rodu Lobkowiczů. Od roku 1760 je u zámku připomínán pivovar a pivnice. Ten společně s pivnicí roku 1875 zaniká. Drážkov „Drážkow“ Ves původně stávala v blízkosti vrchu Kamenná hora, avšak v důsledku třicetileté války zanikla a byla nově obnovena u říčky Brzina. Obec byla zasaţena roku 1680 morovou epidemií, která postihla valnou část obyvatelstva. Mimo jiné i početnou ţidovskou menšinu, která nechala po těchto událostech vystavět nový ţidovský hřbitov. Roku 1890 obává ves 365 obyvatel ve 49 domech. Ke vsi spadá mlýn a osada Radobyle. Hojšín „Hojschin“ Ves byla zaloţena jiţ ve 12. století jistým Hojšou, který byl poddaným kláštera sv. Jiří na Praţském hradě. Byl nucen plavit dřevo po Vltavě do Prahy. Tento úděl zůstal osadníkům Hojšína po několik staletí. Roku 1890 obývá ves 234 obyvatel ve 33 domech. Bražná „Brazna“ Ves je zmiňovaná ve vlastnictví Elišky Přemyslovny v 1. polovině 14. století, kdy se v ní udájně vařilo pivo „Braga“.“Tuto ves a dvůr darovala královna Eliška obci Krásné hoře, což i král Jan, její manžel, Listinou roku 1341 potvrdil král Vladislav II potvrdil roku 1479 mimo to daroval Krásné hoře právo loviti a lapati zvěř na pozemcích Braženských“ Ottův slovník naučný díl IV.. Roku 1880 obývá ves 146 obyvatel v 10 domech. 5
Brzina Ves pojmenovaná podle toku u, kterého byla zaloţena. Dříve nazývána téţ Faktorka. Roku 1880 obývá ves 179 obyvatel ve 23 domech. Krajina a život 1814-1920 Dle zprávy časopisu robotovali rolníci až do roku 1848 někde ještě roku 1849. Takové práce konaly se u statků zemopanských. Vrchnostem roku 1848 přestali roboty. V roku 1814 přestal být kníže patronem školy a patronátství přešlo na obec zákonem. V roku 1816 vystoupili proti Rakousku co nepřátelé král Pruský a král Saracínský. Vojska oboje počaly proti sobě bojovati dnem 6 až 25 července na bojišti. Albrecht co polní ředitel stal s výslechem ku přemožení nepřítelem až na straně severní bojováno krutým výsledkem, ale konečně Prusové vostali se po značných ztrátách lidu rozprchávati. A konečně dne 21. srpna 1866 po uzavřeném míru byli ubytováni v obci naši. Na zrůbku utvořili sobě dřevěný most ze dřeva po, kterém Prušáci procházeli. Na straně severní byl polní ředitel voje. Dne 25. května 1872 byla prutrž marčen na povodeň povstala utopila mnoho vesnic částečně i docela v praskolesich vzal se pivovar, prask i kamenný most, zavěšen stromy. V roku 1873 dne 18. a 23. dubna stal se průtrž mraků voda na Brsině tak vysoko že ho roků taková nebyla. Pobourala a plavila veškeré lávky jaké přes Brsinu byli. Podobná povodeň následovala roku 1874 dne 23. dubna a 15 května. Mlynář vyrovnal z posekaného olší asi 50 sahu dřiví a něco otýpek to pak na břehu bylo ale však v pár minutách splavalo do Vltavy. Roku 1882 bylo v měsíci červenci mnoho dešťů a tím utrpěla obilí na poli a byla na pečivu na větším dílčí chybná. Roku 1900 stavěla se kovárna s obecním domkem. Roku 1913 stavěla se škola a předtím než se vystavěla tak se vyučovalo 3 roky v hostinci. Toho času byl starostou Vojtěch Bareš. Obecní úřad Svatý Ján pokladní kniha 1872-1920
6
Pověsti V Čechách snad není vesnici či místo ke kterému by se nevztahovala nějaká pověst a jinak tomu není ani zde. Následující příběhy se odehrávají v kraji v okolí Svatého Jana a jejich autory jsou ţáci Základní školy Kamýk. Nevěrná láska Za školou u Svatého Jana byl les plný smrků, a proto se tam říkalo Smrčí. Nedaleko odtud byla vesnička, v které bydleli dobří, ale chudí lidé Ve dvou sousedních domech se jeden den narodily dvě děti. V jedné chalupě děvčátko jménem Anička Krtová a v sousední chalupě chlapeček jménem Jozífek Kinkal. Děti spolu vyrůstaly a uţ od dětství se měly rády. Kdyţ uţ bylo oběma dvanáct let, slibovali si věrnou lásku. Jednou šla Anička do lesa na jahody. Po naplnění dţbánku se chystala k odchodu domů. V tu chvíli slyšela za sebou zařehtat koně. Prudce se otočila a zůstala stát jako omráčená. Na koni seděl krásný mládenec. Anička se polekala, ale strach pominul, kdyţ jí mládenec řekl, aby se ho nebála. Anička se mu velmi líbila a tak se jí zeptal, zda li by si ho nechtěla vzít za muţe. Anička v tu ránu zapomněla, ţe dala slib Jozívkovi a řekla ano. Spolu se domluvili, ţe mládenec půjde poţádat o Aniččinu ruku uţ druhý den, a tak se stalo. Kdyţ se Jozífek dověděl, ţe se Anička bude vdávat. Byl z toho tak nešťastný, ţe se v lese zastřelil. Od té doby tu stojí kamenný kříţ, který dostal jméno Kinkalův kříţ. (neznámý autor) Vodník na Brsině Ze studánky u myslivny nad Nálesím aţ do Vltavy u Zrůbku pospíchá potok Brzina. A co by to bylo za potok, kdyby neměl svého vodníka. Asi v polovině cesty mezi vesničkou Brzina a Dráţkovem stojí od nepaměti Šourkův mlýn (Kunclův). Je to hezké stavení obklopené hospodářskými budovami, kvetoucím sadem i úrodnými polem. Avšak nebylo tomu tak vţdy. Kdyţ mlynář Šourek postavil na potoce mlýn, měl jenom samé potíţe. Jednou mu velká voda vzala vantroky, jindy se rozbilo mlýnské kolo, ba i vichřice mu sebrala střechu nad mlýnicí. Mleči se začali mlýnu vyhýbat, krajánci obcházeli mlýn velkou oklikou. Zoufalý mlynář často sedával sám u stavidla a pomýšlel na vystěhování z nešťastného místa. Jednou k večeru, kdyţ zase mlynář seděl u vantrok, přišel ke mlýnu pocestný. Mlynář si mu postěţoval a pozval ho do mlýna dávno jiţ ve mlýně ţádnou, návštěvu neměli a mlynářka byla ráda, ţe můţe někoho pohostit. Pocestný se najedl, napil, s mlynářem a mlynářkou pohovořil. Vyslechl všechny jejich stesky, hlavou pokyvoval, ale najednou se rozloučil a odešel cestou po břehu Brziny směrem k Dráţkovu. Kdyţ chtěla mlynářka uklidit ţidli po návštěvníkovi, tu vidí na zemi kaluţ. Vzala smetáček a chtěla kaluţ zamést. Ale co to? Voda na lopatce vesele cinká jako by byla z kovu. Nese lopatku ke světlu a na lopatce jsou samé zlaťáky. „To nebyl nikdo jiný neţ vodník.“ usoudil mlynář a byl rád, ţe se k pocestnému tak dobře zachoval od té doby se mu vedlo dobře. Nechal si od sekerníka ze Zrůbku udělat nove sloţení mlýna, přikoupil pole, postavil lávku přes Brzinu, aby mleči měli lepší cestu . Pocestného však jiţ nikdy nespatřil. Snad se vodník odstěhoval do jiného potoka nebo dokonce do Vltavy. Kdo ví. (neznámý autor) Smutný příběh Po pravé straně v Jedlinách, kdyţ se jde do Habří, visí na starém smrku obrázek dívky. O tomto místě se vypraví tato pověst: Jednou šla z nedalekého lesa dívenka na jahody. Jmenovala se Františka . Jahod jí nepřibývalo, proto šla lesem dál a dál, kde se jich nacházelo více . A tak došla aţ na Vršík, z kterého bylo vidět na opuštěnou samotku. Kdyţ se pořádně rozhlédla, uviděla, ţe z chalupy vychází podivný člověk. Nic netušící ubírala se dále cestou, aniţ by věděla, ţe ji ten člověk také spatřil. Uţ byla na cestě domů, neboť měla plný dţbánek. Cestou si vesele zpívala a kdyţ chtěla začít novou písničku , uslyšela blízko za sebou kroky. Dívenka se ale neotočila a pokračovala v cestě domů, kdyţ uţ tušila ţe je někdo těsně za ní, chtěla se otočit, ale uţ to nestačila, neboť padla v mdlobách na zem. Kdyţ se dcerka dlouho nevracela, vydala se ji její matka hledat. Po dlouhém hledání našla dceru pod vysokým smrkem mrtvou. Pověsila proto na tento smrk její obrázek. Dodnes se těch místech říká „U obrázku“. (neznámý autor)
7
Pověst o svatém Janě Byl jednou jeden mocný pán, ten kdysi ţil si jako král. On velice rád lovil zvěř, proto postihl ho krutý trest. Pán v tmavém lese zabloudil, nebýt lovců, více by uţ neţil. Byl proto pán velice rád, i rozhodl "zde kostel musí stát. Dal základy krásné vybudovati , však ráno musil dát je hledati. Byl pán proto mrzut velice, rozhodl "To to místo patří kapličce. Kaplička jméno Vojtěch dostala, a v tmavém lese sama zůstala. krásné základy Papeţ objevil, krásný kostel postavit dal, sobě dům vedle staviti spěchal. Zrovna vedle také fara stojí, Jsou zde stavby tedy trojí. ţije tu teď houfek lidí , to zde také kaţdý vidí. Kaţdý také ví, ţe pravda jest, co říkáte tato pověst. Pohádka to trochu je, kaţdý však jí holduje. (neznámý autor) O zlé paní z Jedle Malému údolíčku mezi vesničkami Svatý Jan a Skrýšov vévodí odedávna starobylý dvůr Jedle. Bílé zdi a červené střechy dvora se shlíţejí v blízkém rybníku pod mohutnou hradbou lesa Jedliny. Ještě před několika léty byla na štítě jedné budovy dvora červenou barvou namalovaná ţenská postava se dvěma psy. O vzniku obrazu se O zlé paní z jedle se mezi místními lidmi uchovala tato pověst: Jedli vlastnila velmi zlá a lakomá paní. Se sousedy nechtěla ţít v pokoji, stále měla s někým spory a sváry. Dokonce v noci přenášela mezníky mezi poli, aby i tímto nekalým způsobem rozšiřovala svůj jiţ stejně velký majetek. K chudým byla lakomá a některé ţebráky dokonce nechávala vyhnat ven svými dvěma velkými psi, kteří byli velmi zlí a mnoho ţebráku utrhalo aţ k smrti . Jednou v zimě přišel ţebrat do dvora starý a otrhaný ţebrák o trochu jídla a zahřátí ve chlévě. Paní na ně v zápětí poslala své dva psi, aby jej se zlou vyhnali ze dvora. Ti se zuřivým štěkotem vyběhli naproti ţebrákovi. Sotva se k němu přiblíţili, zůstali stát jako zkamenělí, ţebrák zvedl ruku, něco k nim promluvil a oba psi se na zlou paní vrhli a rozsápali ji na kusy. Tajemný ţebrák potom celí hrůzoplný výjev namaloval do štítu právě obíleného stavení. Potom se ztratil jako pára i se psy. Za nějaký čas se však začal duch zlé paní zjevovat na okolních polích. Černá ţenská postava po nich vţdy při úplňku pobíhala s mezníkem v rukou a s pláčem volala: „Kam tě mám dát, kam tě mám dát?“. Nikdo se neodváţel v těchto vyjít z vesnice a cesta kolem Jedle zůstávala lidu prázdná. jednou za jasné úplňkové noci, kdyţ právě ponocný ve Skrýšově odtroubil půlnoc, procházel kolem Jedle opoţděný pocestný. Asi krajánek, pospíchající k některému mlýnu na Brsině . Na jednou uviděl černou postavu pobíhající po poli, ţalostně volající „kam tě dám, kam tě dám“. „Dej ho tam, kdes ho vzala“ vykřikl na zjevení nebojácný pocestný. Ţenská postava hlasitě zasténala a ztratila se ve stínu dvora. Od té doby byl v noci na polích klid. Dlouhá léta se lidé snaţili obraz paní se psy zabílit, ale vţdy se znovu prodraly syté červené barvy nánosem vápna, aţ oškrabáváním omítky se obraz ztratil a jen štukové rámování ve štítu nyní připomíná místo vyobrazení krvavé události a pověst o zlé paní z Jedle. (neznámý autor)
8
Jan a Lesněna Kdysi dávno za ţivota našich praprapraprababiček a prapraprapradědečků ţil na Kamýckém hradě purkrabí…, který měl překrásnou dceru Lesněnu. Na Zrůbku, ale ţil statkář, který měl syna Jana. Purkrabí z Kamýka a statkář ze Zrůbku se nesnášeli a nenáviděli. Jan a Lesněna se i přes odpor otců měli velmi rádi. Jan a Lesněna chodily na tajné schůzky, ale Purkrabímu se to přes lid doneslo. Zakázal Lesněně vycházet z hradeckého dvora. Jana to velmi dopálilo, a proto se rozhodl, ţe Lesněnu v noci unese. Na svém bílém koni bělouši se v noci rozjel na Kamýcký hrad, ale Purkrabí dal Lesněnu hlídat. Janovi se i přesto podařilo vniknout do pokoje Lesněny a odtud s ní uprchl. Vysadil si ji na koně a uháněl na Zrůbek. Hlídači to brzo zjistili a začali ho pronásledovat. Janův kůň Bělouš byl v noci velmi vidět. Pronásledovatelé ho brzy dostihli a Jan zaplatil ţivotem. Lesněna si ze smutku jiţ nikoho nevzala. Tak skončil smutný osud Jana, syna statkáře ze zrůbku a Lesněny dcery Purkrabího z Kamýka. Ještě nedávno jsme mohli mezi Hojšínem a Hrachovem najít malí kammený kříţ. Byla to památka na zastřeleného syna statkáře ze Zrůbku. Marcela Šmejkalová ZŠ Kamýk Zázračná studánka Kostel svatého Jana Nepomuckého ve Svatém Janu nechal postavit majitel Skrýšova baron ze Zakšova. V roce 1764 barokní stavba připomíná svým půdorysem tělo basy. Kostel nahradil původní starší kapli čtrnácti svatých pomocníků. V místě osady svatý Jan dříve šuměl hustý les. Tam, kde nyní stojí kostel, vyvěrala studánka s křišťálově čistou, chladnou a osvěţující vodou. Jednou se při práci v lese ošklivě poranil dřevorubec z nedalekého Skrýšova. Do rána se mu zranění zanítilo a lomcovala jím horečka. Přesto musel do práce jít, aby uţivil klubko capartů. Kteří se mu batolili před chalupou. ,,To je moje poslední hodinka’’. Pomyslel si uprostřed dne, kdyţ se mu v lese ještě přitíţilo: ,,Co si jen počnu?“. Se zbytkem sil se dovrávoral ke studánce a vymyl si rány studenou vodou. Značně se mu ulevilo a do večera také pominula také horkost. Ráno bylo patrné, ţe se zranění začalo hojit, a za pár dní byl opět jako rybička. Ve vsi kaţdému s radostí vypravoval o zázračné vodě a o svém rychlém uzdravení a lidé chodili zkoušet její účinky na vlastní kůţi. Kdyţ uzdravila z rozličných neduhů více lidí, začali si o ní povídat v širokém okolí a přicházeli k ní lidé z daleka. Netrvalo dlouho a u studánky se usadil zboţný poustevník. Pověsil nad ní svatý obrázek, poblíţ si postavil nuznou chatrč a začal o studánku pečovat. Poustevníků přicházelo stále víc, aby se u ní pomodlili a u její vodou léčili. Vida takovou zboţnost, dal skrýšovský baron postavit u studánky kapli. Potom sem začala chodit celá procesí s kněţími v čele, s korouhvemi, předzpěváky i s hudebníky. Aby takové mnoţství lidí mělo dos modlitbu a odpočinek dal skýšovský baron vykácet les kolem kaple. Zanedlouho začalo vody ubývat, pramen slábl, aţ se ztratil docela. Ve víře a v naději, ţe se pramen obnoví a voda zase vytryskne rozhodli se osadníci z okolních vsí, ţe se v místě postaví kostel. Vyslali deputaci ke skrýšovské vrchnosti. ,, Vítám váš zboţný úmysl’’ souhlasil ihned pán.Já účelu poskytnu potřebné peníze a vy zase práci. Tak se přičiníme všichni vespolek. Nejprve zbouráme starou kapli a na jejím místě nový a větší kostel. Doufám, ţe tak všemohoucí nejlépe vyslyší naše prosby.’’ Zanedlouho byl kostel postavený. Zasvětili ho svatému Janu Nepomuckému. Pramen se sice neobjevil, ale procesí přicházela i nadále. To dalo počátek k vzniku malé osady, která se zaloţila kolem kostela a přijala své jméno Svatý Jan. (neznámý autor)
9
Vývoj a dokumentace současné podoby krajiny Vývoj ploch ve vytyčených čtvercích Cíle 1 2 3
Zdokumentovat současný stav ploch v okolí Svatého Jana, Skrýšova a Kunslova mlýna a zapsat druhové sloţení v keřovém a stromovém patře. Vytvořit porovnávací mapy podle Stabilního Katastru a podle současného stavu. Porovnat vývoj krajiny Svatého Jana se Skrýšovem a Kunclovým mlýnem na základě výše uvedeních porovnávacích map.
Metodika 1 2 3 4
Byla vytyčena tři území ve tvaru čtverce, rozloze 1x1km a středy ve vesnici Svatý Jan, Skrýšov a Kunslův mlýn. Porost v keřovém a stromovém patře byl značen do okopírované Základní mapy ČR vydané Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním v měřítku 1:10 000 (dále jen Základní mapa ČR). Plochy byly děleny na: jehličnatý les, listnatý les, louku, pole, mez, ovocný sad, zastavěnou oblast a vodní plochu. Tyto plochy byly zaneseny do ručně překreslené Základní mapy ČR. Daný výřez 1x1km byl překreslen z mapy Stabilního katastru z roku 1839 a byl přetransformován na stejné měřítko a legendu, aby bylo moţné tyto mapy srovnávat.
10
Porovnávání ploch Svatý Jan Mapa ploch v okolí vesnice Svatý Jan podle stavu z mapy Stabilního katastru (1839)
Mapa ploch v okolí vesnice Svatý Jan podle současného terénního mapování (2008)
11
Popis změny krajiny V okolí Svatého Jana oproti stavu ze stabilního katastru přibyl na několika místech les. Nejvíce je to vidět na východ od obce, kde les nahradil podmáčenou louku. Změnilo se taky druhové sloţení, oproti dřívějšímu jehličnatému lesu přibylo více smíšeného a listnatého, zvláště na jihozápadě a na východě od vesnice. Na jih od Svatého Jana přibyly dvě paseky. Celková plocha polí se mírně zvětšila. Podmáčená louka na západ od osady Jedle byla vysušena za účelem získání orné půdy, podobně jako u většiny menších luk, jejichţ rozloha však předtím nebyla nijak velká. Úbytek luk, můţe být způsobem menším chovem zvěře místními obyvateli a tedy menší potřebou pastvin. Obecně můţeme říci, ţe scelování ploch zde nebylo tak markantní jako v jiných obcích. Na jihu obce svatý Jan se rozrostla zástavba. Konkrétně se to týká hájovny, ke které je přilehlý takzvaný zemědělský háj, kde jsou zasázené malé jehličnaté stromy. Nahradilo to tak bývalé pole. Krajina si zachovala svůj ráz. Co se týče cest a silnic, ţádné zásadní zaniklé cesty jsme v této oblasti nenašli. Spíše byly nějaké cesty nově vystavěny, jako například silnice, která vede jiţně od Svatého Jana kolem hájovny. V této oblasti měla ke konci 50. let kaţdá obec vlastní zemědělské druţstvo. V polovině 60. let se tyto druţstva sloučili do jednoho v rámci scelování a vytvořilo se jednotné zemědělské druţstvo Svatý Jan. V současné době si pár lidí z tohoto druţstva vyjmulo pozemky a začali soukromně hospodařit, Svatý Jan jako správní celek však zůstal zachován dodnes.
12
Kunclův mlýn Mapa ploch v okolí Kunclova mlýna podle stavu z mapy Stabilního katastru (1839)
Mapa ploch v okolí Kunslova mlýna podle současného terénního mapování (2008)
13
Popis změny krajiny Krajina okolo Kunclova mlýna je dnes velmi udrţovaná a oproti dnešnímu stavu ve Svatém Janu je velmi členitá. Oproti Svatému Janu je zde, co se týče ploch, převaha luk a pastvin. Je to dáno tím, ţe jsou tyto pastviny a louky vyuţívány pro chov masného dobytka, coţ znamená krávy, které se nekojí. Dále pastviny a louky slouţí pro chov koní, kteří patří Kunclům (majitelé zdejšího mlýna). „Dobytek je velmi zvláštní, má takovou dlouhou srst v zimě a je to ustájené v otevřené krajině. Klidně chodí po sněhu, kde se jim narodí tele, ono se mu nic nestane a večer ho uţ přivedou z pastvy“, říká o Kunclově chovu paní Paprsteinová ze Svatého Jana. Dříve zde luk a pastvin také nebylo málo, ale převaţovala pole, která byla podstatně členitější. Můţeme si všimnout zrekonstruovaného náhonu na mlýn a dvou nově vybudovaných rybníků, leţící jiţně vedle Kunclova mlýna. Další rybník, který je zde nově vybudován leţí jiţně od cesty vedoucí z Brziny do Kamýku nad Vltavou. Z mapy je patrné, ţe přibylo ploch lesa konkrétně jehličnatého. Převaha je borovic, ale stejně jako u Svatého Jana se zde dnes vyskytuje několik menších listnatých a smíšených lesů. Velmi nás zaujal planý chmel, který byl na různých místech v této oblasti. Mysleli jsme, ţe by mohlo jít o původní chmelnice a odůvodňovali jsme si to bývalým skrýšovským pivovarem. „Chmelnice tu nikdy nebyli. Jakoţe lidi dneska pěstují víno, to bylo a určitě se o vaření toho piva pokoušeli, protoţe ječmen se tu taky pěstoval na slad, jinak se tu většinou chmel kupoval“, říká paní Paprsteinová. Zástavba se nijak zásadně plošně nezměnila kromě nového domu, který se staví jiţně od Kunclova mlýna u Brziny. Mlýn jako takový byl zrekonstruován a nyní je mlýnské kolo plně funkční a je napojeno na Francisovu horizontální turbínu, čímţ je mlýn energeticky soběstačný. Dříve zde bylo hodně neobdělávané půdy, která se u Svatého Jana nevyskytovala vůbec. Našli jsme tu dvě zaniklé cesty, které jsou zakreslené v současné mapě, ale ve skutečnosti jsou jednoznačně nefungující. Jedna leţí severně od Kunclova mlýna a nejspíše slouţila na rozdělení dvou polí. Dnes pozůstatek vegetace rozděluje dvě pastviny slouţící jako výběh pro koně. Další cesta je u Kunclova mlýna, která vedla na jih přes pole a napojovala se na cestu vedoucí mezi Brzinou a Kamýkem nad Vltavou. Pozůstalá vegetace končí na dnešní louce leţící jiţně od Kunclova mlýna.
14
Skrýšov Mapa ploch v okolí vesnice Skrýšov podle stavu z mapy Stabilního katastru (1839)
Mapa ploch v okolí vesnice Skrýšov podle současného terénního mapování (2008)
15
Popis změny krajiny Rozloha polí se oproti stavu ze Stabilního katastru zmenšila téměř o polovinu. Na severu obce bylo pole nahrazeno loukami a pastvinami. Na severovýchodě byl vykácen les a naopak se mírně rozšířil jehličnatý les na západ od vesnice. V krajině přibylo více smíšeného lesa na úkor jehličnatého, ale zalesněná plocha přibliţně stejně velká. Na severní a jiţní části Skrýšova se rozrostla zastavěná plocha. Celkově krajina působí měně členitě, coţ je pravděpodobně být způsobeno scelování pozemků v 50. a 70. letech. Co se týče cest, tak zde ţádné cesty nepřibyli. Zdokumentovali jsme dvě zaniklé cesty, které jsou na současné mapě, ale pozůstatek je zřejmý jen z aleje, která vedla kolem jedné z cest a zídky, která vedla podél druhé cesty. Dále jsme podle porovnávacích map našli další zaniklou cestu, která se odpojuje od cesty vedoucí z Dráţkova do Skrýšova. Oba rybníky na severovýchod od vesnice zůstaly zachovány stejně jako koryto potoka, který je napájí.
Závěr Pokusíme-li se srovnat vývoj krajiny v okolí Svatého Jana, Kunslova mlýna a Skrýšova, tak můţeme říct, ţe nejvýrazněji se krajina z hlediska ploch změnila v okolí Kunclova mlýna, kde byla velká plocha polí zalesněna jehličnatým lesem a kde zaniklo několik dříve významných úvozových cest vedoucích ke mlýnu. Ty to změny v krajině mohou přímo souviset s ukončením činnosti Kunclova mlýna v 50. letech. Dalo by se říct, ţe krajina u Kunclova mlýna trochu zpustla, ale v současné době se vznikem Farmy Kunclův mlýn zaměřené na agroturistiku je o ní znovu pečováno. Naopak nejméně zřetelné zněny jsou v okolí vesnice Svatý Jan. Kromě rozšíření zástavby ve vesnici a nově vykácených pasek na jihu si krajina v podstatě uchovala svou podobu dodnes.
16
Vývoj cestní sítě Metodika 1
2 3
Na Základní mapě ČR byl vytyčen čtverec o velikosti 2x2km zahrnující území okolo vesnice Svatý Jan, Skrýšov a Kunslova mlýna. Z mapového výseku byla na samostatný papír ručně překreslena pouze cestní síť. Tato cestní síť byla naskenována a v počítači byly zaznačeny (oproti Stabilnímu katastru) nové cesty modrou a zaniklé červenou barvou. Cesty, které svůj tvar a ani směr nezměnily, byly zaznačeny černě. Oba stavy cestní sítě byly porovnávány podle počtu nových a zaniklých cest, změny tvaru, směru a účelnosti.
Mapa cestní sítě v okolí Svatého Jana, Skrýšova a Kunslova mlýna vrovnávající stav podle mapy Stabilního katastru se současným stavem (1:13 333) Legenda: přerušovaná čára – polní/lesní cesta, plná čára - asfaltová silnice, dvojitá čára – silnice vyšší třídy, modrá barva – nově vzniklá cesta, žlutá barva – zaniklá cesta, černá barva – cesta, která se užívá dodnes, červená barva – orientační plocha zástavby
17
Popis k mapě cestní sítě Druh cesty (např. silnice) je uváděn pouze u cest, které jsou dnes vyuţívány, a vychází ze Základní mapy ČR. Čísla popisovaných cest odpovídají číslům v předešlé mapě. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19
Silnice vedoucí od severozápadního okraje mapy přes Skrýšov do Svatého Jana a dále na jihovýchod – cesta si zachovala směr i tvar. Cesta je hojně vyuţívána. Neudrţovaná polní cesta vedoucí od Svatého Jana k Šourkovu mlýnu - cesta si zachovala tvar i směr. Je málo vyuţívána. Polní cesta vedoucí od Skrýšova k Brzině – cesta si zachovala tvar i směr. Polní cesta vedoucí ze směru od Chadimova mlýna přes Svatý Jan a dále na severovýchod – cesta si zachovala tvar i směr. Je málo vyuţívána. Neudrţovaná polní cesta vedoucí od osady Jedle na severovýchod – cesta si zachovala tvar i směr. Neudrţovaná polní cesta vedoucí na východ od Skrýšova – cesta si zachovala tvar i směr. Polní cesta vedoucí od Skrýšova k osadě samoty Zaniklá cesta podél Jedelského potoka Zaniklá cesta na jih od Brziny – dnes je tato cesta přesměrována severněji. Zaniklá cesta vedoucí od Brziny na severovýchod podél potoka napojující se na cestu od Šourkova mlýna ke Svatému Janu Zaniklá cesta na východ od Skrýšova – dříve vedla paralelně s cestou vedoucí od Skrýšova k Jedelskému potoku. Zaniklá cesta na sever od Skrýšova – dříve propojovala cestu vedoucí od Skrýšova k osadě Samoty. Silnice postavená pravděpodobně po druhé světové válce vedoucí od Brziny do Habří. Neudrţovaná lesní cesta vedoucí od Svatého Jana ke Smetánkovu mlýnu Neudrţovaná lesní cesta vedoucí od Svatého Jana přes vrchol kopce Velký hejk napojující se na cestu ze Svatého Jana ke Smetánkovu mlýnu Neudrţovaná polní cesta vedoucí od Svatého Jana od Jedle a napojují se na cestu vedoucí od Svatého Jana k Šourkovu mlýnu Neudrţovaná polní cesta vedoucí mezi Skrýšovem a osadou Jedle směrem k Jedelskému potoku Neudrţovaná lesní cesta podél Jedelského potoka a dále kolem kopce Za horou Neudrţovaná polní cesta vedoucí severovýchodně od Skrýšova
Závěr Předpokládali jsme, ţe po zaorávání mezí v 50. a 70. letech 20. století cest podobně jako v mnoha obcích podstatně ubude. Z mapy cestní sítě však jednoznačně vyplývá, ţe většina zůstala z hlediska směru a tvaru zachována. Ubylo jen několik málo cest zvláště poblíţ Skrýšova. Důvod zániku těchto cest je pravděpodobně praktický, protoţe některé tyto cesty vedli paralelně jiných cest a většina je dlouhá jen něco málo přes 100m. Naopak jsme zaznamenali nárůst mnoţství nových cest nejvíce v okolí vesnic.
18
Dokumentace zajímavých krajinných architektonických prvků
Mapa zajímavých krajinných architektonických prvků – čísla v mapě odpovídají dále popisovaným místům
19
1
2
3
4
5
6 20
7
7
8
9
21
10 10
11
12
22
12
12
13
23
14
15
16
16
16
24
17
18
18
19
20 25
20
21
21
23 22
26
24
25
26
27
27
Popis k fotografiím krajiných architektonických prvků 1. Sloupek u cesty ze Skrýšova do Dráţkova a. Nahoře malý kovový kříţek 2. Kříţek vedle cesty ze Skrýšova do Svatého Jana a. Výška 130cm b. Bez nápisů 3
Kříţek u rybníku severovýchodně od osady Jedle a. Výška 130cm b. Bez nápisů
4
Kaplička u rybníka na cestě ze Skrýšova do Svatého Jana mezi dvěma topoly v blízkosti osady Jedle.
5
Kaplička po levé straně cesty ze Svatého Jana ke Kunclovu mlýnu.
6
Kříţek po pravé straně cesty ze Svatého Jana ke Kunclovu mlýnu. a. Výška 130cm b. Bez nápisů
7
Boţí muka před kostelem ve Svatém Janě. a. Kamenný podstavec a kovový kříţ
8
památník obětem první světové války u kostela ve Svatém Janě. a. Padlým z vesnic: Braţná, Brzina, Hrachov, Plešiště, Skrýšov, Buzkovice, Dráţkov, Hojšín, Hrabří, Řadovi
9
Kaplička ve Svatém Janě u hlavní cesty.
10 Kříţek ve Svatém Janě pod kostelem zastavěný v plotě. a. Letopočet 1860 11 Balounův kříţ nedaleko cesty na západ z Brziny. U polní cesty v blízkosti rybníka. a. Výška cca 230cm b. Není značen v mapě Stabilního katastru ani v základní mapě České Republiky1:100 00 12 Sloupek po levé straně cesty z Brziny na západ za mostem. a. Nahoře socha Pany Marie b. Letopočet 1822 c. Nápisy: Franc Jechort obětoval ke cti a chvále boţí 13 Kříţek v lese jiţně od Svatého Jana. V jedlovém lese po pravé straně lesní cesty směrem ze Svatého Jana ke Smetákovu mlýnu. a. Výška 130cm b. Bez nápisů 14 Rybník severovýchodně od osady Jedle. Nejbliţší z rybníků k této osadě. 15 Rybník u Kunclova Mlýna. 28
a. Není značen v mapě Stabilního katastru ani v základní mapě České Republiky1:100 00 16 Náhon u Kunclova Mlýna a. Okolní porost: javor klen, javor mléč, dub letní, jasan, smrk b. Obnovený 17 Rybník severovýchodně od Skrýšova. 18 Zaniklá cesta východně od Skrýšova. 19 Zaniklá cesta východně od Skrýšova. a. Alej podél cesty (třešeň, bez černý, jabloň) 20 Zaniklá cesta severně od Kunclova mlýna směřující na západ. a. Okolní porost: bříza, dub letní, lípa b. Úvozová cesta c. Kamenné zídky 21 Zaniklá cesta vedoucí jiţně od Kunclova mlýna. 22 Alej východně od Skrýšova u zaniklé cesty. a. Třešeň, jabloň, bez černý 23 Alej po pravé straně cesty z Brziny do Kamýku nad Vltavou. Necelý 1km od Brziny. a. Trnovník akát 24 Alej u cesty ze Svatého Jana do Brziny a. Jabloň 25 Ovocný sad po levé straně cesty z Kunclova mlýna do Dráţkova. a. Jabloň 26 Ovocný sad po levé straně cesty z Kunclova mlýna do Dráţkova. a. Jabloň 27 Památný strom ve Skrýšově. a. Lípa
29
Závěr Byla sepsána historie zkoumaných obcí a krajiny mezi roky 1814 a 1920 a byly zaznamenány některé pověsti vztahující se k tomuto kraji a jednotlivým místům. Vývoj krajiny byl zdokumentován pomocí srovnání vytyčených ploch a cestní sítě. Za tímto účelem byly vytvořeny srovnávací mapy. Zajímavé krajinné prvky byly popsány, nafoceny a byla vytvořena mapa krajinných prvků s odkazy na popis. Sepsání celkové historie oblasti od 12. století do současnosti se nebylo z nedostatku času uskutečněno.
30
