VÝVOJ A NAVRHOVÁNÍ LOGISTICKÝCH SYSTÉMŮ

Modul: Logistika

Předmět: Vývoj a navrhování logistických systémů

VÝVOJ A NAVRHOVÁNÍ LOGISTICKÝCH SYSTÉMŮ

František Orava

Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Olomouc 2010


Modul: Logistika

Projekt „Aplikovatelný systém dalšího vzdělávání ve VaV“ (dále jen APSYS) OP VK č. CZ.1.07/2.3.00/09.0134 je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Text neprošel jazykovou úpravou. © Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s. Autor:

doc. Ing. František ORAVA, CSc.

Recenzovali:

prof. Dr. Zdeněk SOUČEK, DrSc. doc. Ing. Pavel ŠARADÍN, CSc. Ing. Vladimír DIVÍN

Olomouc 2010 ISBN 978-80-87240-39-7

Modul: Logistika


Obsah Úvod ........................................................................................................................................................... 5 1

Idea logistiky ................................................................................................................................ 7 Cíl ................................................................................................................................................... 7 1.1

Logistika jako pojem .......................................................................................................... 7

1.2

Vývoj logistiky .................................................................................................................... 9

1.3

Znaky logistického přístupu ............................................................................................. 10

1.4

Systémový přístup k integrované logistice ...................................................................... 12

1.5

Integrovaná logistika ....................................................................................................... 14

1.6

Logistický řetězec ............................................................................................................ 15

Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 16 Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 16 2

Firemní logistický systém ......................................................................................................... 17 Cíl ................................................................................................................................................. 17 2.1

Cíle firemního logistického systému................................................................................ 17

2.2

Tradiční a logistické řízení............................................................................................... 28

2.3

Styly protichůdné k marketingovo-logistickému řízení .................................................... 32

2.4

Od funkcí k procesům ..................................................................................................... 33


Výběr metod pro řešení logistických systémů ....................................................................... 38 Cíl ................................................................................................................................................. 38 3.1

Metodologie – metoda ..................................................................................................... 38

3.2

Metody v logistice ............................................................................................................ 40

3.3

Strategie postponementu ................................................................................................ 49

3.4

Strategický koncept řízení „štíhlé výroby“ (lean management) ...................................... 51

3.5

Uplatnění principu lean myšlení ve struktuře firmy ......................................................... 56

3.6

Systémový přístup ........................................................................................................... 58


Změna jako podstata vývojového procesu ............................................................................. 61 Cíl ................................................................................................................................................. 61 4.1

Management změny ........................................................................................................ 61

4.2

Nové produkty a inovační proces .................................................................................... 63

4.3

Invence jako změna ve struktuře vědění ........................................................................ 64

Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 68 Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 69

Modul: Logistika


Literatura ................................................................................................................................................. 70 Seznam obrázků ..................................................................................................................................... 72 Seznam tabulek ...................................................................................................................................... 73


Modul: Logistika

Úvod Logistika se ve vyspělých zemích stala jiţ běţnou součástí řízení podniku. V ČR tento pojem i mnohým vedoucím pracovníkům zůstává stále ještě cizím. Přitom by mělo být zřejmé, ţe správně pochopené a aplikované logistické principy mohou přinést zvýšení celkové efektivity podniku i bez velkých nároků na finanční prostředky. Za logistický povaţujeme takový systém uvaţování, který je úspěšný všude tam, kde celostní chápání časově vzájemně provázaných procesů vedlo cestou nového uspořádání výroby k ekonomické optimalizaci, kdy se nabízí lepší vyuţití technických a ekonomických moţností (z hlediska nákladovosti), nebo se lépe přizpůsobuje danému trhu (z hlediska vyšších výnosů z kaţdého realizovaného výrobku). Logistické aktivity musí začínat uţ vývojem nových výrobků a sluţeb. Znamená to, ţe vývoj konkrétního logistického systému musí být ukončen jiţ před vstupem výrobků do řetězce, případně před procesem poskytování sluţby. Principy logistiky lze aplikovat prakticky ve všech oblastech lidské činnosti. Vychází ze systémového přístupu k dané problematice a předpokládají vznik přínosů zaloţených na synergickém efektu. Ten lze získat optimalizací systému jako celku, nikoliv jeho izolovaných celků. Efekt získaný optimalizací celého systému je větší, neţ součet efektů získaných postupnými optimalizacemi jeho podsystémů. Vyzdvihování a optimalizace dílčích podnikových funkcí odpovídá statickému pohledu na podnik. To se projevuje v těsných kauzálních řetězcích, sestávajících z dispozičních příkazů, provedení činnosti a zpětného toku finančních prostředků, které vytvářejí uzavřené uspořádání systému, a změny lze uskutečnit jen za pomoci investic. Naproti tomu analýza podnikového dění podle času umoţňuje vytvořit určitý prostor pro rozhodování a respektování vzájemných závislostí, který nelze dosáhnout při nerespektování systémového charakteru vytváření kauzálních řetězců a popisu vzájemně působcích souvislostí. K tomu ještě přibývají zvláštní podnikově podmíněné přednosti, které musí být s námahou přizpůsobovány konkrétním vazbám zvoleného systému. To obvykle přináší škody v rozmanitých podobách. Potíţe, které nemusely nastat při předvídavé, strategické koordinaci a slaďování vůbec, nebo alespoň ne v takovém rozsahu, se kterým se ex post setkáváme. Taková změna orientace se stává pro kaţdý podnik otázkou přeţití tehdy, kdy jiţ přestává být schopen samostatně řídit podmínky svých dodávek a také plateb svých výkonů v rámci existujícího systému tvorby hodnot. Přeměnou daných, tedy bezpodmínečně předepsaných organizačních vztahů v rámci systému nadřízenosti a podřízenosti na určitý volný prostor pro pruţnou reakci na vlivy okolí, ať jiţ vychází z prostředí trhu, nebo jiných měnících se obecných hospodářských podmínek, lze dospět aţ k dosaţení solventnosti podniku. Problematika logistiky je velmi široká a je v neustálém vývoji. Metody a postupy logistiky se v čase poměrně rychle mění. Hlavní principy však zůstávají a ty je potřebné aplikovat v konkrétních podmínkách. Výše uvedené zásady jsou dále rozpracovány v rámci jednotlivých kapitol. První kapitola rozpracovává ideu logistiky jako filosofii přístupu k řízení materiálových toků, zejména na podnikové úrovni. Toto pojetí si vyţádalo definování základních logistických pojmů a přístupů. -5-


Modul: Logistika

Druhá, navazující kapitola aplikuje filosofii logistického řízení do firemního logistického systému. Popisuje rozdíly mezi tradičním a logistickým řízením. Logistická výkonnost je konkrétní výstup z logistického systému, aktivity se projeví na finální produkci. Třetí kapitola vychází z teoreticko-metodologické problematiky logistiky. Jsou popsány obecné systémové metody, ze kterých logistika vychází. Na ně navazují pouţívané logistické technologie a nejmodernější logistické strategie postponementu a štíhlé výroby. Čtvrtá kapitola vychází z obecných tezí změn jako podstaty vývojového procesu. Je zvýrazněn význam invencí jako změny ve struktuře vědění, včetně zdrojů invencí.

-6-


Modul: Logistika

1 Idea logistiky CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:   

popsat logistiku prostřednictvím fází jejího vývoje, charakterizovat pojem logistiky a znaky logistického přístupu, definovat pojem logistický řetězec jako rozhodující prvek pro řešení logistických systémů.

KLÍČOVÁ SLOVA Logistika, logistický přístup, logistický systém, integrovaná logistika, logistický řetězec, synergický efekt.

1.1 Logistika jako pojem Logistika jako pojem postupně nabývala různých významů. Cílem není historický exkurz k historickému vývoji logistiky, a proto se omezíme pouze na současné chápání tohoto pojmu. Odpovědi na otázku „Co je logistika?“ vyvolávají pro nezainteresovaného různé pocity. O logistice jako kategorii formální filozofie se uţ dnes v podstatě nemluví, ale o to více slyšíme o „průmyslové logistice,“ obchodní logistice,“ nemocniční logistice,“ „dopravní logistice,“ skladové logistice,“ „podnikové logistice,“ „logistice náhradních dílů,“ zásobovací logistice,“ „eurologistice“ apod. Někdy to vypadá tak, ţe si někdo vybral libovolnou aktivitu, připojil k ní módní slovo „logistika“ – a vznikla nová logistika. Tak jednoduché to není. Při zkoumání sémantiky logistického názvosloví dojdeme k závěru, ţe logistika je jen jedna a využívá pro své fáze a části jeden teoretický aparát. Pochopení pojmu logistika vyţaduje problematiku pojmout v širším kontextu. Změny v ekonomice vyvolané změnou politického prostředí v celé Evropě přinášejí i změny v řízení a usměrňování provozně ekonomických procesů. K nejvýznamnějším patří procesy oběhu. V mnoha případech, na škodu věci, je chápán oběh jako činnost probíhající výhradně mimo výrobní sféru. Oběh není jen hmotné spojení mezi výrobou a spotřebou, ale i hmotné spojení ve vlastní výrobě. U oběhových procesů nejde jen o pouhé přemístění výrobků, pro které je typická jejich doprava z místa výroby na místo určení. Jde o víc. Ve vyspělém trţním hospodářství můţe uspět jen ta firma, která uspokojí stále náročnější potřeby zákazníků solidní nabídkou nového, vysoce kvalitního zboţí nebo sluţeb. Nestačí však jen vyrobit či nakoupit kvalitní zboţí, nebo připravit kvalitní sluţby. Je potřebné se postarat, aby bylo k dispozici správné zboží či služba, se správnou kvalitou, u správného zákazníka, ve správném množství, ve správném okamžiku, -7-


Modul: Logistika

a to s vynaložením přiměřených nákladů. Tyto problémy pomáhá řešit aplikovaná disciplína – logistika.1 Stěţejní uplatnění logistiky však vychází ze správného propojení logistických principů a metod na úrovni makroekonomické i mikroekonomické. Logistiku je moţné aplikovat na velmi široké spektrum problémů. To vyţaduje její chápání obecně jako disciplíny slaďující všechny aktivity, jejichţ zřetězení je nezbytné k pruţnému a hospodárnému dosaţení daného konečného synergetického efektu. Klíčovými podmínkami pro fungování logistiky jsou trţní ekonomika a ekonomická rovnováha. Příkazová ekonomika (která u nás v minulých desetiletích fungovala v podobě centrálního plánování) má antilogistický charakter. Proto se u nás také logistice v minulosti příliš nevedlo. Setrvačnost tohoto stavu přetrvává u některých podniků dodnes. Projevuje se to zejména uplatňováním suboptimalizačních2 praktik. Odděleně se posuzují i podnikové výsledky s důrazem na jednotlivé funkce. Zapomíná se na základní úkol organizace, kterým je efektivní uspokojování spotřebitele nebo uţivatele při co nejniţších nákladech. Obsahem logistiky je integrální ovládání veškerého hmotného toku do podniku, podnikem a z podniku (tedy surovin, materiálů, polotovarů a součástí směrem do podniku a podnikem; hotových výrobků směrem z podniku) jako celku spolu s příslušnými nehmotnými toky. Společným znakem logistiky je, ţe se zabývá rozsáhlou třídou systémů s adaptivním vztahem vůči jejich podstatnému okolí. Jedná se o dynamické, učící se, samoorganizující a samoupravující se otevřené systémy s řetězovitou strukturou odpovídající určité dělbě práce. Pro tyto systémy je charakteristická orientovanost na konečný efekt synergetické povahy, jehoţ se dosahuje důslednou koordinací a synchronizací strukturní a procesní stránky systémů. Od systému se poţaduje, aby vykazovaly ekonomické a maximálně pruţné chování.3 V současnosti je logistika vztahována zejména k logistickým řetězcům, kde konečným efektem je uspokojení poptávky zákazníků po určitém hmotném zboţí. Logistika se ale nemusí týkat jen hmotného zboţí, stejně tak se můţe vztahovat k poskytování sluţeb. Pod sluţbami si můţeme představit například osobní dopravu a celý komplex sluţeb ji doplňující, rezervací míst počínaje, přes speciální sluţby během přepravy aţ po ubytování. V přepravě osob se můţe logistika zaměřovat mimo jiné na dopravní obsluhu velkých areálů a objektů, jako průmyslových závodů a řešit cesty do a ze zaměstnání apod. Konečný efekt v podobě uspokojeného zákazníka můţeme zaměnit za efekt zdravého občana a logistický přístup aplikovat na zřetězení aktivit, které k tomuto efektu vedou. Logistickými postupy lze také šířit vzdělanost či problémy permanentního celoţivotního vzdělávání, rekvalifikačních procesů i napomáhání

1

SIXTA, J.; MAČÁT, V. Logistika teorie a praxe, s. 42

2

Pod suboptimalizací se v této souvislosti rozumí snaha o optimální výsledek vlastní funkce, aniţ by se při tom bral v úvahu vliv její činnosti na celkový výsledek podniku.

3

PERNICA, P. Logistika pro 21. století, s. 125.

-8-


Modul: Logistika

školství v měnících se podmínkách společnosti v období informatiky, takţe konečným efektem můţe být vzdělaný občan, informovaná veřejnost apod. Pomocí logistiky můţeme koordinovat činnost lidí na určitém území a slaďovat je s přírodními silami a zákonitostmi, konečným efektem bude v tomto případě vyváţený ekosystém. Je tedy zřejmé, ţe logistický přístup je vhodný pro řešení velmi širokého spektra problémů aţ po problémy globální.

1.2 Vývoj logistiky Zabývat se podrobně vývojem logistiky pro její uplatnění v současnosti je zbytečné. Přesto je nutné uvést základní fáze vývoje logistiky jako takové, neboť vývojové trendy zcela korespondují s moţnými etapami zavádění logistiky v hospodářské praxi. Pohled zpět můţe být uţitečný také tím, ţe si uvědomíme, jaká pojetí logistiky jiţ zastarala a tím se vyvarujeme opakování draze zaplacených chyb druhých. Současně se jako sekundární efekt nabízí precizace pojmosloví, které je v současnosti dost roztříštěné a tím přináší nejednotné výklady pojmů. Vývoj logistiky v hospodářské praxi prošel čtyřmi fázemi: 1) I. fáze vývoje – logistika se omezovala pouze na distribuci. Dominoval obchodní a marketingový přístup, problém zásob byl okrajový, projevovala se spíše jejich nedostatečná výše a neadekvátní struktura rozmístění. 2) II. fáze vývoje – v důsledku strategie sniţování nákladů se obrací pozornost k zásobám, jakoţto místu „uloţeného“ kapitálu. K řešení problému nadbytečných zásob se pouţívaly matematické optimalizační metody, matematicko-statistické metody a metody prognostiky. Logistika v hospodářské praxi se rozšířila na zásobování (nákup, opatřování) a pronikla do řízení výroby. Byla však aplikována samostatně uvnitř jednotlivých funkcí. 3) III. fáze vývoje – v podnicích se začínají prosazovat ucelené logistické řetězce a systémy propojené od dodavatelů aţ po finální zákazníky. Praxe se orientuje na tzv. integrovanou logistiku. Musí proběhnout reengineering k posílení konkurenceschopnosti podniků zvýšením pruţnosti, pomocí koordinace a synchronizace procesů. 4) IV. fáze vývoje – integrované logistické systémy budou jako celek optimalizovány. Je nutné upozornit, ţe jde o fázi vývoje zatím neukončenou. Jedná se o mimořádně sloţitý problém systémového charakteru, k jehoţ úspěšnému zvládnutí je potřebné vytvořit řadu předpokladů, mimo jiné v oblasti počítačové integrace, včetně simulací pro podporu rozhodování, elektronické výměny dat a dalších metod řízení.4 Logistika současnosti v hospodářské praxi musí splňovat následující atributy: 

4

logistika se musí stát součástí globální strategie – časově podmíněné

SIXTA, J.; MAČÁT, V. Logistika teorie a praxe, s. 29.

-9-


Modul: Logistika

 





rozmísťování zdrojů jako zboţí, lidí, kapacit a informací – logistika působí ve smyslu substituce hmotných procesů za informační procesy, logistické sluţby musí být jedním z klíčových nástrojů k dosaţení vyšší konkurenceschopnosti podniku při přiměřených logistických nákladech, logistický systém musí být integrovaný, propojující všechny dodavatele se všemi distribučními a obchodními články, aţ po konečného zákazníka s ohledem na konkrétní finální výrobek či zakázku i rozšiřující se zpětné toky odpadů a obalů k recyklaci či likvidaci včetně, propojující výrobu s vývojem a tvorbou koncepcí, logistika musí být zaloţena na: o prognózování, strategickém řízení, projektovém řízení, řízení procesů, informačních technologiích, o sluţbách zákazníkům, distribuci, tvorbě zásob, inventarizaci zásob, opatřování a správě, nákupu a zásobování, exportu a importu, o plánování a operativním řízení výroby včetně stanovení výrobního sortimentu, o řízení materiálového hospodářství, balení, přepravě, skladování, manipulaci a recyklaci, o kvalitě, o jmění, logističtí specialisté musí zvládnout: o v oblasti profesního know-how: znalosti z logistické strategie, logistických systémů včetně dopravních systémů a distribučních center, plánování a řízení výroby, logistického přístupu ke globálnímu podnikání, opatřování a distribuci, distribuce v podmínkách evropského a světového trhu, o v oblasti metodologického know-how: navrhování logistických systémů, výběr a oceňování prognostických modelů, logistických informačních systémů, lidských zdrojů, financí a controllingu, operačního výzkumu a modelování a simulace.

1.3 Znaky logistického přístupu Abychom nějaký přístup v oblasti hospodářské logistiky mohli nazvat logistickým, platí: 



zájem se zaměřuje na určitou finální produkci, která ke spotřebitelům přechází prostřednictvím směny, resp., ţe sleduje výrobu a oběh jako procesy spojené se zakázkou, zabývá se slaďováním, tj. koordinací, synchronizací a celkovou optimalizací všech hmotných a nehmotných procesů, které předchází dodání daného finálního výrobku zákazníkovi, čili, ţe se zabývá všemi pohyby materiálu, obalů, odpadů, informací, případně peněz od místa a okamţiku jejich vzniku (tj. v ideálním případě počínaje těţbou surovin) aţ po místo a okamţik jejich zániku (tj. konče převzetím výrobku zákazníkem, resp. spotřebou výrobku, včetně návratu - 10 -


Modul: Logistika







a opakovaného pouţití, recyklace nebo likvidace obalů, odpadů a reklamovaného zboţí), a to z hlediska především potřeby času a hospodárnosti, pro danou finální produkci (výrobek, druh, skupinu výrobků, zakázku) současně řeší problémy manipulace, přepravy, skladovaní, balení, případně servisních sluţeb, včetně prostorového rozmístění a potřebných kapacit, do řešení zahrnuje všechny články, které zprostředkovávají pohyb materiálu, zboţí, obalů a přepravních prostředků, odpadů, informací i peněz, rozhodujícím článkem celého řetězce je zákazník, jehoţ potřebám se všechny ostatní články podřizují; zákazník je posledním článkem z hlediska pohybu materiálu a zboţí, ale prvním článkem z hlediska pohybu informací.5

Uvedené podmínky musí být splněny všechny současně. Vzhledem k rozmanitosti vzájemných závislostí pro konkrétní vytváření logisticky výkonných systémů se explicitně zvýrazňuje poţadavek na prostorovou a časovou koordinaci společného přínosu všech prvků pro jejich podíl na procesu vytváření hodnot. Tento poţadavek je třeba povaţovat za doplněk integrace různých podnikových podsystémů a jejich mnohostranných závislostí do jediného celkového podnikového systému a dále do logistického „mezisystému“. Vzájemné oddělování koordinace a integrace můţe v této souvislosti vyznívat z hlediska systémové teorie poněkud svévolně. Zde se integrací rozumí systémová integrace různých podsystémů do jednoho uceleného systému, jehoţ vzájemné vztahy s okolím jsou určovány koordinací. Pro vymezení alternativ chování, zaměřeného na zachování hospodárnosti, musí logistika také vycházet z toho, ţe je nezbytné respektovat dva hlavní cíle podniku podílející se na dělbě práce v procesu vytváření hodnot, ať jiţ jeho trţní výkonový potenciál či jeho konkrétní provozní struktura se svými aktivními a pasivními prvky vypadají jakkoli. Tyto dva hlavní cíle jsou povinné, má-li být zachována schopnost podniku přeţít v hospodářské soutěţi: 1) dosaţení trvalého úspěchu v podobě dlouhodobého přebytku, 2) průběţně zajištěná likvidita. Není-li splněna první z obou podmínek, nedostává se podniku na váţnosti a kreditu, tzn., ţe vyuţití svěřeného kapitálu má daleko do dokonalosti. Není-li splněna druhá podmínka, dojde k vyloučení podniku ze soutěţe formou konkursu a podnik se jiţ nemůţe dále podílet na procesu vytváření hodnot. Logistickou optimalizaci je tedy třeba uvaţovat v mezích těchto hraničních podmínek finančního hospodaření. Přitom se vychází z níţe uvedené posloupnosti fází vzniku výrobku.

5


- 11 -


Modul: Logistika

Inovační cyklus

Obrázek 1.1

IDEA (INVENCE)

REALIZACE INOVACE

VÝZKUM A VÝVOJ

V tomto systémovém pojetí jsou do logistického i předvýrobní fáze, tedy i výzkum a vývoj, což není pravidlem.

systému

zahrnuty

1.4 Systémový přístup k integrované logistice Logistika prochází vývojovými změnami v kontextu změn managementu. Proto se mění i logistika, dokonce se hovoří o změně paradigmatu logistiky. Nemá smysl aplikovat koncepty logistiky staršího data, v zásadě z první poloviny 90. a z 80. let, protoţe jiţ nejsou schopné přinést potřebné posílení konkurenceschopnosti podniku, resp. přispět k jeho dlouhodobému přeţití. V současnosti, při systémovém a integrovaném pojetí logistiky, se rozšířil i okruh subjektů logistiky. Jde o všechny, kteří se přímo i nepřímo podílejí na uspokojování logistických potřeb. Výrobci hmotného zboţí anebo obchodní společnosti jsou iniciátory logistických řetězců, ostatní subjekty jim pomáhají (umoţňují) tyto řetězce připravit a realizovat. Subjekty logistiky můţeme tedy krátce definovat jako tvůrce logistické strategie a účastníky procesních logistických řetězců včetně poskytovatelů logistických sluţeb, spolu s poradenskými a projektovými firmami a s dodavateli aktivních a pasivních prvků a jejich systémů pro logistické řetězce. Jako zvláštní subjekty logistiky lze označit různá zájmová sdruţení, profesní organizace a asociace. Logistický způsob nazírání je zaměřen na celkovou optimalizaci překonávající čas a prostor, vymezuje se v teoretické rovině jako systémově-orientovaný přístup. Jádrem systémového přístupu jsou systémové teorie zahrnující obecnou teorii systému s vyuţitím kybernetických principů. Kybernetika a teorie systémů jsou formální, metodologické, neuzavřené vědní disciplíny s poznávací a pořádací funkcí. Na jedné straně mají mnoho společného, na druhé straně se překrývají a doplňují. - 12 -


Modul: Logistika

Společným znakem všech systémových směrů a disciplín je organické a komplexní pojetí problémů v jejich vnitřních a vnějších souvislostech. Systémový přístup je základní koncepcí v metodice a metodologii logistického systému. V podstatě nám systémový přístup říká, ţe všechny funkce nebo činnosti je třeba chápat v tom smyslu, jak ovlivňují a jsou ovlivňovány jinými prvky a činnostmi, se kterými v daném systému přicházejí do styku. Toto vymezení vychází z myšlenky, ţe pokud člověk pohlíţí na určitou akci izolovaně, není si schopen udělat celkový obraz o tom, jak tato akce ovlivní jiné činnosti. V zásadě zde platí, ţe výsledek působení série činností je významnější neţ výsledek působení jednotlivých prvků. Mohlo by se zdát ţádoucí udrţovat vysoký stav zásob, aby se dosáhlo rychlejšího vyřizování zákaznických poţadavků. Vysoký stav zásob však povede ke zvyšování skladovacích nákladů a ke zvýšení rizika zastarávání výrobků. Takţe předtím, neţ se přijme rozhodnutí o zvýšení zásob, musí být tyto nepříznivé faktory vykompenzovány příznivými aspekty tohoto rozhodnutí. Bez zvaţování vlivu rozhodnutí na větší systém, jakým je např. podnik nebo distribuční kanál, dochází obvykle pouze k ostrovnímu, suboptimálnímu řešení. To znamená, ţe přestoţe jednotlivé prvky systému zjevně pracují lépe, celkový výsledek z hlediska celého systému je relativně malý. Pokud chcete správně pochopit moţnosti zlepšení a důsledky těchto zlepšení, musíte pohlíţet na systém jako celek. Logistický systém pouţíváme jako nástroj pro systémový popis objektů se zaměřením na zkoumání existujících nebo projektování zamýšlených logistických činností spojených s oběhovými procesy – tedy všech činností spojených s materiálovým a informačním tokem. Jedná se především o činnosti související s přeměnou informací o potřebách zákazníka do podoby logistického cíle – poţadavky na tzv. logistický produkt. Patří sem také činnosti související s transformací hmotného (či nehmotného) produktu, jenţ uspokojuje vzniklé potřeby zákazníka v souladu s tímto cílem. K nejdůleţitějším vlastnostem logistického systému patří: 



 



celistvost (koherentnost) – změna jednoho prvku vyvolá změnu ostatních prvků systému, resp. změna v jedné části systému vede ke změně v ostatních částech systému, homogenita – vlastnost, která předpokládá odstranění různorodosti, neadekvátnosti prvků a vazeb, včetně nesouladu ve vlastnostech a parametrech systému, kompatibilita – vzájemná kvalitativní a kvantitativní sladěnost mezi jednotlivými prvky, adaptibilita – schopnost měnit se společně s měnícími se vnitřními a vnějšími podmínkami (při stanovení nového cíle, nepříznivém působení přírodních sil apod.); adaptibilita je velmi podstatným atributem a mnoho praktických úloh je zaměřeno na její zvýšení při co nejniţších dodatečných nákladech, synergie logistického systému – účinek logistického systému jako celku je větší neţ součet účinků jeho prvků, resp. podsystémů; můţe být pozitivní i negativní a v jejich rámci můţe jít o průběh degresivní, lineární i progresivní. - 13 -


Modul: Logistika

Typický logistický systém můţeme charakterizovat těmito znaky:      

je umělý – představuje člověkem vytvořený objekt zkoumání, je smíšený – jeho prvky jsou sociální, ekonomické i technické, má převáţně stochastické chování, jeho chování je cílové – předpokládá tedy stanovení cíle, je otevřený – umoţňuje výměnu informací, energie a látek s okolím, je kompatibilní – lze jej spojit s jinými systémy.6

Logistika jako systém [9]

Obrázek 1.2

1.5 Integrovaná logistika V protikladu k roztříštěným, kusým konceptům logistiky - dopravní logistika, obchodní logistika, zásobovací logistika apod., integrovaná logistika představuje pojetí na systémových či holistických7 základech, spočívajících: 

zprvu na propojení procesů nákupu a zásobování s výrobou a odbytem uvnitř podniku, tj. ve vnitřní integraci, posléze v propojení podniku (finálního výrobce) s jeho dodavateli a dispozičními a obchodními články aţ po konečné zákazníky celistvým logistickým řetězcem,

6


7

holizmus – směr (zejm. biologický) zdůrazňující celostnost a pokládající celek za něco vyššího neţ souhrn součástí

- 14 -


Modul: Logistika



rozšiřujícím se i na zpětné toky reklamovaného či neprodaného zboţí a toky obalů a odpadu k recyklaci nebo k likvidaci, případně náhradních dílů – vnější integrace; v tomto případě jde o horizontální dimenzi integrace; propojení a logistické sladění výroby s vývojem, s tvorbou strategií a s marketingem, tedy propojení podnikových (logistických) funkcí od úrovně operativní aţ po úroveň strategickou, coţ je vertikální dimenze integrace.

Jedině toto pojetí integrované logistiky, pro kterou je vlastní nepřetrţitá snaha redukovat časové sloţky logistického řetězce, neustálé zvyšování kvality poskytování sluţeb a sniţování logistických nákladů můţe nést označení logistika, případně označení světové třídy World Classe Logistics. [18]. Plně integrované logistické řetězce jsou tedy vymezovány tak, ţe:    

vedou od dodavatelů aţ ke konečným zákazníkům (spotřebitelům), procházejí fázemi nákupu a zásobování, výroby, fyzické distribuce a prodeje včetně poskytování sluţeb a ústí do recyklace, uskutečňují se za pomoci dopravy, informačních a komunikačních technologií, mohou zahrnovat zásoby (sklady) surovin, materiálů a dílů, rozpracované výroby a hotových výrobků, přidávají hodnotu.

1.6 Logistický řetězec Klíčovým pojmem logistiky je logistický řetězec, který chápeme jako jednotu jeho dvou stránek – hmotné a nehmotné, přičemţ hmotná stránka spočívá v přemisťování věcí (nebo osob) a nehmotná stránka spočívá v přemisťování informací, tj. zpráv potřebných k tomu, aby se přemístění věcí či osob mohlo uskutečnit. V obecné poloze uvaţujeme o logistickém řetězci jako o provázané posloupnosti všech činností (aktivit), jejichţ uskutečnění je nutnou podmínkou k dosaţení daného konečného efektu, který má synergickou povahu. Účelně uspořádané mnoţiny všech technických prostředků, zařízení, budov, cest a pracovníků podílejících se na uskutečňování logistických řetězců povaţujeme za logistický systém. Návrhu logistického řetězce by mělo předcházet definování logistických aktivit. Důleţitou úlohu v tomto případě hraje pochopení chování zákazníka, případně jeho ovlivnění. Chování zákazníka a jeho postoje značně ovlivňují parametry vytváření logistického řetězce. Definice logistického řetězce představuje rozhodující krok při uplatňování logistického přístupu.

- 15 -


Modul: Logistika

SHRNUTÍ KAPITOLY Logistika jako pojem nabývala různých významů. Pochopení pojmu logistika vyţaduje pojmout problematiku v širším kontextu. Při zkoumání sémantiky logistického názvosloví dojdeme k závěru, ţe logistika je jen jedna a vyuţívá pro své fáze a části jeden teoretický aparát. Logistiku je moţné aplikovat na velmi široké spektrum problémů. To vyţaduje její chápání obecně jako disciplínu slaďující všechny aktivity, jejichţ zřetězení je nezbytné k pruţnému a efektivnímu dosaţení daného konečného synergetického efektu. V současné době musíme přistupovat k řešení logistických problémů systémovým a integrovaným pojetím logistiky. Systémový přístup předpokládá, ţe všechny logistické činnosti a procesy či funkce je nutné chápat v kontextu jejich vnitřních a vnějších souvislostí. Integrovaná logistika představuje systémové pojetí vnitřní a vnější integrace logistického řetězce.

ÚKOLY 1.

Co chápeme pod pojmem logistika?

2.

Který systém můţe nést přívlastek „logistický“?

3.

Co řeší logistika?

4.

Vysvětlete pojem integrovaná logistika.

5.

Definujte pojem „logistický řetězec“.

LITERATURA KE KAPITOLE Základní literatura: [1]

PERNICA, P. Logistika pro 21. století. Díl 1-3, 1. vyd. Praha: Radix, 2005. ISBN: 80-86031-66-7

[2]

SIXTA, J.; MAČÁT, V. Logistika teorie a praxe. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 315 s. ISBN: 80-251-0573-3

Doporučená literatura: [3]

BAZALA, J. a kol. Logistika v praxi. Praha: VERLAG DASHÖFER, 2005.

[4]

KORTSCHAK, B. H. Co je logistika? Praha: Ústřední dopravní institut, 1991.

- 16 -


Modul: Logistika

2 Firemní logistický systém CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:     

vymezit působnost podnikové logistiky, definovat předpoklady pro působení logistiky na mikro úrovni, definovat principy mikrologistické dimenze logistiky v rámci podnikového řízení, popsat rozdíl v řízení tradičním a logistickém, charakterizovat měřitelné výsledky a ukazatele logistických aktivit.

KLÍČOVÁ SLOVA Podniková logistika, logistické řízení, funkční řízení, procesní řízení, logistická výkonnost, reverzní (zpětná) logistika.

2.1 Cíle firemního logistického systému Kaţdá firma, která realizuje nějaký materiálový tok, má logistický systém. Jeho vlastnictví můţe být více, či méně uvědomělé a tento systém více či méně funkční. Existovat však musí. Logistický systém je koncepčním souborem logistických prvků (technologií, nástrojů, informací a lidí), které jsou nositeli logistických funkcí (nakupování, řízení zásob, plánování, výroby, skladování, vystavování celních dokladů, doprava, balení, manipulace s materiálem atd.). Cílové chování těchto funkcí musí být v souladu s firemní logistickou politikou.8 Obecné cíle podnikové logistiky lze vymezit následovně:  

na jedné straně musí vycházet z podnikové strategie a napomáhat a splňovat celopodnikové cíle, na druhé straně musí zabezpečit přání zákazníků na zboţí a sluţby s poţadovanou úrovní a to při minimalizaci celkových nákladů.

Ekonomický rozvoj podniku je podmíněn růstem efektivnosti reprodukčního procesu, který tvoří výroba, rozdělování, směna a spotřeba. Jednotlivé části reprodukčního procesu spolu těsně souvisí. K zlepšení tohoto procesu můţe přispět uplatnění logistiky. Pohybu materiálu v rámci oběhových i výrobních procesů bylo i v hospodářsky

8

BAZALA, J. a kol. Logistika v praxi, s. 35.

- 17 -


Modul: Logistika

vyspělých zemích světa věnováno mnohem méně pozornosti neţ vlastním technologickým operacím ve výrobě. Proto je v poslední době tato oblast všude označována jako zdroj významných úspor spočívajících v omezení zbytečného pohybu hmot a sníţení materiálových, energetických i mzdových nákladů. Řízení většiny oblastí zahrnovaných do logistiky bylo dříve řešeno do značné míry samostatně bez přihlédnutí k širším souvislostem, které v rámci oběhových i výrobních procesů existují. Právě komplexní přístup k těmto procesům a uplatnění nejmodernější techniky (manipulační, dopravní i výpočetní) a metod řízení z logistiky vytváří nový vědní obor. Hlavními kritérií, podle kterých lze dělit cíle logistiky je oblast jejich působení (vně či uvnitř) a způsobu měření jejich výsledků (výkonem či ekonomickým vyjádřením).

Dělení a priorita cílů logistiky primární

Obrázek 2.1 CÍLE PODNIKOVÉ LOGISTIKY

sekundární

VNĚJŠÍ CÍLE

VNITŘNÍ CÍLE

SLOŢKA VÝKONOVÁ

SLOŢKA EKONOMICKÁ

Základním cílem logistiky je optimální uspokojování potřeb zákazníků. Zákazník je nejdůleţitějším článkem řetězce. Od něj vychází informace o poţadavcích na zabezpečení dodávky zboţí a s ní souvisejících sluţeb. U zákazníka také končí logistický řetězec zabezpečující pohyb materiálu a zboţí. Mezi prioritní cíle podnikové logistiky se zahrnují cíle vnější a výkonové. Mezi sekundární cíle se zahrnují cíle vnitřní a ekonomické. Snaha o optimální uspokojování potřeb zákazníků pak v trţním hospodářství přispívá k posílení pozic výrobce zboţí na trhu. Zde můţe nabízet několik různých výrobců přibliţně stejné výrobky za stejné ceny. Úspěšnější však bude ten, který bude za tuto cenu schopen dodávat výrobky pravidelně, v poţadovaném mnoţství ve vhodném balení a s vyuţitím vhodných přepravních pomůcek, které přispějí ke sníţení nákladů na manipulaci se zboţím u zákazníka. Vnější logistické cíle se zaměřují na uspokojování přání zákazníků, kteří je uplatňují na trhu. To přispívá k udrţení, případně i dalšímu rozšíření rozsahu realizovaných sluţeb. Do této skupiny logistických cílů lze zařadit:    

zvyšování objemu prodeje (nikoliv výroby), zkracování dodacích lhůt, zlepšování spolehlivosti a úplnosti dodávek, zlepšování pruţnosti logistických sluţeb (flexibility). - 18 -


Modul: Logistika

Významným poţadavkem je zabezpečení spolehlivosti a úplnosti dodávek. Faktor času je v logistice jedním z nejdůleţitějších ukazatelů. Jednotlivé články logistického řetězce na sebe musí přesně navazovat. Přesné dodrţování časových návazností přispívá ke sníţení poţadavků na skladování, nebo dokonce na jeho odstranění. Zajištění úplnosti dodávky je nutným logistickým poţadavkem, který je zajištěn tvorbou co nejvhodnějších manipulačních jednotek s pouţitím vhodných přepravních pomůcek. Vnitřní cíle logistiky se orientují na sniţování nákladů při dodrţení splnění vnějších cílů. Jde o následující náklady:     

na zásoby, na dopravu, na manipulaci a skladování, na výrobu, na řízení apod.

Výkonové cíle logistiky zabezpečují poţadovanou úroveň sluţeb tak, aby poţadované mnoţství materiálu a zboţí bylo ve správném mnoţství, druhu a jakosti, na správném místě ve správném okamţiku. Ekonomickým cílem logistiky je zabezpečení těchto sluţeb s přiměřenými náklady, které jsou vzhledem k úrovni sluţeb minimální. V praxi jejich vyšší úroveň dává naději na větší zájem zákazníků, současně však zvyšuje náklady, které na zákazníky působí opačně. Proto se snaţí zabezpečit logistické sluţby s optimálními náklady. Tyto náklady pak odpovídají ceně, kterou je ještě zákazník ochoten za vysokou kvalitu zaplatit.

- 19 -


Modul: Logistika

Obrázek 2.2

Oblast vlivu logistiky

Prostudováním výše uvedeného obrázku názorně vidíme, ţe naznačená elipsa ukazuje na komplexnost logistiky ve výrobním podniku. V současné době se stále v mnoha podnicích neodděluje oddělení nákupu od oddělení zásobování. Tento názor je zcela špatný. Oddělení nákupu má za úkol zajistit:     

výběr dodavatele, prověřit dodavatele, vypracovat dodavatelsko – odběratelské smlouvy, hledat neustále výhodnějšího dodavatele, informovat o novinkách v oblasti nákupu.

Oddělení zásobování má jiné povinnosti, musí zajistit:  

dodávku potřebných komponent pro výrobu s ohledem na minimalizaci nákladů, operativní řízení (materiálové dispozice) materiálového toku na vstupu do podniku.

Řízení výroby je činnost, která tradičně spadá pod úsek výroby. Jen málo podniků tuto činnost zařazuje do kompetence logistiky. Postavení řízení výroby v rámci organizačního schématu není podstatné, neboť jak výroba, tak logistika poskytují vstupy pro proces plánování a řízení výroby. Výroba ovlivňuje logistický proces a naopak ve dvou zásadních směrech. - 20 -


Modul: Logistika

Za prvé, plán distribuce prostřednictvím výrobní činnosti určuje mnoţství a typ hotových výrobků, které se vyrábějí. To zase ovlivňuje, kdy a kde jsou výrobky distribuovány zákazníkům firmy. Za druhé, výroba bezprostředně určuje, jaká je potřeba surovin, součástek a dílů a jejich místo potřeby, pouţívaných ve výrobním procesu. Z toho vyplývá, ţe rozhodnutí v oblasti řízení výroby musí být společně sdílená jak výrobou, tak logistikou. Pokračujeme-li dále v rozboru oblasti vlivu logistiky ve směru toku materiálu, dostáváme se k distribuci. Distribuce musí zajistit:    

vysokou úroveň sluţeb, vybudování sítě fyzické distribuce, vhodný podíl zásob skladovaných v jednotlivých skladech, moţnosti přímého prodeje.

Vlastním prodejem se mění jen majitel daného zboţí. Velmi zajímavou otázkou je postavení vývoje z pohledu logistiky. Vliv logistiky do procesu vývoje nového výrobku můţe přinést řadu výhod. Vývoj musí přihlíţet:  

v prvé řadě k poţadavkům zákazníků, k nákladům v celém logistickém řetězci (poţadavky na dopravu a skladování, problémy s dodavateli apod.).

Marketing musí přidělovat zdroje v rámci marketingového mixu tak, aby byla maximalizována dlouhodobá rentabilita společnosti (podniku). Marketingový mix vyţaduje, pokud chce být společnost úspěšná, maximální soustředění úsilí na to, aby byl správný produkt za správnou cenu, podpořený správnou propagací, k dispozici na správném místě. V zajištění správného místa hraje logistika klíčovou úlohu. Na základě posledního tvrzení se v mnoha případech stále pohlíţí na logistiku jako na činnost obsluţného charakteru. Logistika je ovšem samostatná průřezová činnost určujícího charakteru, která překračuje hranice tradičních základních funkcí průmyslového podniku. Shrneme-li vliv logistiky na celý tok materiálu výrobním podnikem, můţeme stanovit základní obsah logistiky. Obsahem logistiky je integrální řízení veškerého materiálového toku podnikem jako celku (včetně toku od dodavatelů a toku k odběratelům) a příslušného informačního toku.

2.1.1

Logistické cíle a náklady

Logistika (ve spojení s marketingem) hraje v ekonomice klíčovou úlohu, a to ve dvou základních směrech: 9 1) logistika představuje jednu z hlavních výdajových položek podniků; tím ovlivňuje veškeré další ekonomické aktivity a je jimi zároveň sama

9

ŠTŮSEK, J. Řízení provozu v logistických řetězcích, s. 24.

- 21 -


Modul: Logistika ovlivňována,

2) logistika podporuje pohyb a plynulý tok mnoha ekonomických transakcí. Logistické náklady lze povaţovat za spojovací článek mezi logistikou a ekonomikou. Náklady vyvolané činnostmi označovanými jako logistické existují od prvopočátku směny jako takové, tzn. od doby, kdy vznikly odpovídající výkony a sluţby.

Vztah mezi ekonomikou a logistikou DRUH VYJÁDŘENÍ NÁKLADŮ

Tabulka 2.1

VNITŘNÍ FORMA (vstup)

VNĚJŠÍ FORMA (výstup)

(vnitřní cíle)

(vnější cíle)

logistické výkony – např. ukládání, ošetřování a nakládání zboţí ve skladu

logistické služby – např. skladování

Ekonomický pohled

náklady logistických výkonů – např. mzdy skladníků, dělníků a řidičů, spotřeba PHM a elektrické energie, odpisy manipulačních zařízení, skladu apod.

ceny logistických služeb např. ceny v Kč za 1 m2 skladové plochy, 1 m 3 či tunu uskladněného zboţí, skladová přiráţka v % apod.

Ekonomický a procesně věcný pohled na přidanou hodnotu

důraz na přidanou hodnotu pro zákazníka v souladu v relaci s náklady

náklady na speciální sluţby související s přidanou hodnotou

LOGISTICKÉ EKONOMICKÉ

Charakteristické pro tyto náklady bylo, ţe ekonomové pracovali (a dodnes pracují) jiným způsobem. Skrývaly se, většinou v různých druzích reţií, jejich sazbách, či nejrůznějších přiráţkách. Málokdo, málokdy a málokde se o ně, jako o samostatný druh či zvláštní nákladový celek zajímal, natoţ aby s nimi pracoval. Teprve uplatňování logistiky, která se stává neodlučitelnou částí moderního řízení a podnikovou obsluţnou funkcí, vyţaduje, aby tyto sluţby i náklady na ně vynaloţené byly průhledné a kontrolovatelné. To vede ekonomy k vyčlenění logistických nákladů z celkových podnikových nákladů, jejich oddělenému sledování a práci s nimi. Důleţitost logistických nákladů zvyšuje skutečnost, ţe tyto náklady připadající na finální jednotku s rozvojem dělby práce neustále rostou. Při porovnávání výšky logistických nákladů v různých podnicích navzájem je však třeba vzít v úvahu, ţe různé podniky mohou do logistických nákladů zahrnovat různé poloţky. A priori, bez znalosti jejich struktury mohou být taková srovnání zavádějící.

- 22 -


Modul: Logistika

2.1.2

Pojetí „logistické přidané hodnoty“

Ekonomický pohled na přidanou hodnotu znamená určit náklady a zisk přidané k materiálu, polotovaru či výrobku při dalším zpracování či distribuci. Při stanovení moţného rozsahu přidané hodnoty je zpravidla limitujícím faktorem přijatelnost výsledné ceny pro zákazníka. 10 Procesně věcný pohled na přidanou hodnotu vychází z priority orientace na zákazníka, znalosti jeho potřeb (poţadavků, přání a představ) a jejich promítnutí do všech procesů, které se na výrobku podílejí a účastní. Ve všech stadiích procesu by měla být kladena otázka:  

jak daná činnost přidává hodnotu (uţitek) pro zákazníka, jak je přírůstek uţitku v relaci s náklady na jeho dosaţení.

Není to dávno, co si manaţeři uvědomili, jak významnou roli hraje dostupnost výrobku. Všude kolem sebe slyšíme starou a proslulou myšlenku, jejíţ autorství je přisuzováno marketingu – „dostat správný výrobek na správné místo ve správný čas“. Dochází ke spojení marketingu a logistiky jako součást celkové podnikové strategie. Tyto činnosti by neměly stát odděleně, být v kompetenci různých osob a podléhat odlišnému způsobu plánování. Logistika je nezbytnou aktivitou při realizaci prodeje prakticky jakéhokoliv zboţí nebo sluţby. Abychom tuto roli pochopili ze systémového hlediska, je potřebné si uvědomit skutečnost, ţe pokud zboţí nedojde včas, zákazníci si jej nemohou koupit. Pokud zboţí nedojde na správné místo nebo ve správném (neporušeném) stavu, nelze ţádný prodej uskutečnit. Narušením logistických funkcí tedy utrpí veškeré ekonomické aktivity a subjekty v rámci logistického řetězce. Logistika se tedy podílí na vytváření přidané hodnoty. Jedním z hlavních způsobů je tvorba určitých přínosů. Z ekonomického hlediska je přínos vyjádřen jako hodnota uţitečnosti, kterou má dané zboţí nebo sluţba při splnění určité potřeby nebo poţadavku. Existují čtyři typy přínosů: výrobek, vlastnictví, čas a místo. Poslední dva jmenované, tedy čas a místo jsou velmi intenzivně podporované logistikou. I kdyţ výrobek a vlastnictví nijak speciálně s logistikou nesouvisejí, přesto nelze přehlíţet, ţe ţádný z nich by nebylo moţné realizovat, pokud by nebylo zajištěno, ţe se správné poloţky potřebné pro spotřebu nebo výrobu dostanou na správné místo ve správnou dobu, správném stavu a za správné náklady. Těchto „pět pravidel“ logistiky“, připisovaných E.G. Plowmanovi, tvoří podstatu dvou přínosů, které poskytuje logistika: využití času a místa. Čas je přínos, který vzniká tím, že daná položka je k dispozici tehdy, když je potřebná. Tento přínos se projeví například v podniku, kdy je nutno mít zabezpečeny všechny materiály a díly nutné pro výrobu tak, aby se výrobní linka nemusela zastavovat. Časový přínos tedy vznikne například tehdy, kdyţ útvar logistiky ve výrobním závodu zabezpečí, aby bylo moţno plynule a podle plánu vyrábět celý

10

VEBER, J. a kol. Management II, s. 220.

- 23 -


Modul: Logistika

sortiment výrobků. Na trhu znamená časový přínos skutečnost, ţe zboţí je zákazníkům k dispozici tehdy, kdyţ ho zákazníci potřebují. Zboţí, které není k dispozici tehdy, kdyţ je potřebné, nepřináší zákazníkovi ţádný prospěch. Časový přínos úzce souvisí s přínosem místa. Znamená to, ţe zboţí nebo sluţba jsou dostupné tam, kde je jich zapotřebí. Pokud je zboţí, které zákazník poţaduje ještě na cestě nebo ve skladu, případně v jiném obchodě – nevytváří pro zákazníka ţádný místní uţitek. Časový a místní přínos, které přímo ovlivňuje logistika, jsou proto základem spokojenosti zákazníka. 11 Nejdůleţitější vlastnosti produktu, které mají dopad na logistiku, jsou fyzické vlastnosti samotného produktu. Jedná se např. o hmotnost, objem, hodnotu, podléhání zkáze, poměr obalů, hořlavost, dělitelnost, manipulovatelnost a zastupitelnost. Kaţdý produkt sortimentu se projevuje určitou kombinací těchto vlastností, která předjímá určité výsledky logistických aktivit, jako jsou např. skladování, zásoby, doprava, manipulace s materiálem a zpracování objednávek. Výsledné logistické aktivity lze v praxi definovat nejčastěji následujícími parametry: a) b) c) d) e) f)

poměr hmotnosti a objemu, poměr hodnoty a hmotnosti, zastupitelnost, rizikové faktory, obal produktu, zpětná (reverzní) logistika.

Jde o významný poměr z hlediska uplatněného logistického přístupu, protoţe s ním úzce souvisí náklady na dopravu a skladování. Produkty s vysokou hustotou, které mají vysoký poměr hmotnosti a objemu (ţelezná ruda, válcovaná ocel, tiskoviny, konzervované potraviny), umoţňují dobře vyuţívat dopravní a skladovací prostor, takţe dopravní náklady jsou relativně nízké. Produkty s nízkou hmotností naopak zaberou objemovou kapacitu dopravních prostředků mnohem dříve, neţ se dosáhne hmotnostního limitu. Proto jsou manipulační a prostorové náklady velmi vysoké vzhledem k hodnotě produktu. Vztah mezi poměrem hmotnosti/objemu a podílem prodejní hodnoty, kterou představují logistické náklady je velmi důleţitý. I kdyţ se cena v případě nízkých nákladů na dopravu a skladování můţe sníţit, jedná se pouze o dvě z řady kalkulačních poloţek, které dohromady tvoří cenu. Logistické náklady tedy klesají rychleji neţ cena. Tento vztah mezi poměrem hmotnosti/objemu a sniţujícími se logistickými náklady částečně vysvětluje, proč se nábytek často zasílá rozloţený na jednotlivé díly – aby se zvýšila hustota zásilky, změní se způsob balení. Jindy ovlivní potřeba sníţit náklady na dopravu a skladování přímo vývoj a výrobu (např. design zahradního nábytku – ţidlí, změní se na design stohovacího systému), nebo místo balení (balení se přesune aţ přímo před koncový prodej).

11

DOUGLAS, L.; JAMES, R.; ELLRAM L. Logistika, s. 163.

- 24 -

ad A)


Modul: Logistika

Hodnota produktů, které se přemisťují a skladují, má velký vliv na logistickou strategii. Náklady na skladování jsou mimořádně citlivé na hodnotu. Vyjádříme-li hodnotu v poměru k hmotnosti, získáme zajímavé pohledy na logistickou uplatněnou strategii.

ad B)

Dopravní náklady související s hmotností a náklady na skladování se často vyjadřují jako část prodejní hodnoty produktu, a proto mají produkty s nízkým poměrem hodnoty a hmotnosti (např. uhlí, ţelezná ruda, písek) v poměru k prodejní hodnotě nízké náklady na skladování, ale vysoké dopravní náklady. Naopak, produkty s vysokým poměrem hodnoty a hmotnosti (např. šperky či elektronika) mají v poměru k prodejní hodnotě vysoké náklady na skladování, ale nízké náklady na přesun. Výsledkem toho je křivka celkových nákladů ve tvaru „U“, která naznačuje, ţe z hlediska logistické strategie by se prodejci produktů s nízkým poměrem hodnoty a hmotnosti měli soustředit na vyjednání niţších nákladů za dopravu a prodejci produktů s vysokým poměrem hodnoty a hmotnosti by se měli snaţit vyuţívat výhod plynoucích ze sníţení stavu zásob.

Tato vlastnost popisuje, jak jsou spotřebitelé schopni nahradit produkt určité společnosti jinými produkty. Hlavním příkladem vysoce zastupitelných produktů jsou potraviny a drogistické zboţí. Marketingové úsilí se proto často soustřeďuje na diferenciaci produktů, která sniţuje stupeň zastupitelnosti.

ad C)

Mnoţství úsilí, které logističtí manaţeři musí vloţit do řízení dopravy a skladování, závisí na stupni zastupitelnosti poloţek v sortimentu zboţí. V případě vysoce zastupitelných produktů je vyšší pravděpodobnost, ţe dojde ke ztrátě odbytu, pokud produkt nebude řádně dostupný. Jsou proto velmi důleţité dvě logistické strategie – zajišťování efektivní dopravy a udrţování vysokých stavů zásob.

Těmito faktory jsou vlastnosti, jako je např. podléhání zkáze, hořlavost, riziko výbušnosti a moţnost snadného odcizení. Produkty s vysokým rizikem znamenají pro logistický systém omezení, která zvyšují náklady na dopravu a skladování. Např. ovoce, maso a ryby snadno podléhají zkáze a proto je nutné je skladovat a dopravovat v chlazených podmínkách; alkohol a cigarety musí být ve skladištích zajištěny, někdy i v ochranných klecích.

ad D)

Úlohou balení je po ukončení výrobního procesu, anebo v úzkém spojení s ním vytvořit z výrobků různého druhu, tvaru, velikosti, jednotky, které zabezpečí hospodárné skladování, přepravu, manipulaci a ochranu výrobku před vlivy vnějšího prostředí. Balení zabezpečuje také splnění hygienických, estetických a ekologických poţadavků spotřebitele a společnosti. Místo balení je tedy mezi výrobou a spotřebou.

ad E)

Z logistického hlediska je ve všech případech obal opodstatněný úsporou - 25 -


Modul: Logistika

nákladů nebo dodatečným výnosem, který nahradí, případně převýší dodatečné náklady. Tyto výhody mají nejčastěji formu úspor na dopravě, skladování a poškození produktů. Výhody spojené s obalem produktu mohou být následující:        

usnadnění skladování a manipulace, podporování lepšího vyuţití dopravních prostředků a jejich vybavení, poskytování ochrany, podpora prodeje, změna hustoty produktu, usnadnění vyuţití produktu, poskytnutí spotřebiteli opětovného pouţití, úspora za reklamní a informační tiskoviny přenosem informací na volné obalové plochy – působení na zákazníka.

Z logistického hlediska je velmi důleţitá změna hustoty produktu spolu s ochrannou funkcí. Změnou hustoty produktu se sniţují logistické náklady tak, ţe se co nejvýše zvýší poměr hustoty a objemu. Obal, v němţ se produkt prodává, je velmi důleţitým prvkem pro vytváření logistické strategie. V mnohých ohledech se logistické plánování soustřeďuje spíš na obal neţ na produkt, který je uvnitř. Obal má tvar, objem a hmotnost, které nemusejí nijak souviset s produktem uvnitř, ale právě tyto vlastnosti obalu je třeba zvaţovat v procesu distribuce. Existuje zařízení pro testování obalů, kde se pomocí šoku (crash testu) posuzuje škoda, jiţ by produkt mohl utrpět, kdyţ s ním bude manipulováno. Naopak, existují obaly (např. barely s asfaltem), na jejichţ obsah se při manipulaci nebere ohled.

Z hlediska uţitných vlastností produktu je neopomenutelné i zahrnutí dalšího moţného řešení zpětné logistiky. Mohou se objevit příleţitosti pro dosaţení konkurenční výhody. K základním kritériím pro řešení zpětné logistiky patří:     

náklady vynaloţené na další zhodnocení (recyklace) či znehodnocení (likvidace) odpadu, prostorové a časové charakteristiky vzniku odpadu, prostorové a časové charakteristiky recyklace a likvidace odpadu, ekologická rizika spojená s recyklací a likvidací, druhové a mnoţstevní charakteristiky recyklace a likvidace odpadu; zde je nutné definovat odpad vznikající při výrobě a odpad vznikající při spotřebě – z tohoto pohledu můţeme vymezit dva typy odpadu: výrobní odpad a spotřební odpad.

Výrobní odpad představuje zbytky vznikající při zpracování surovin, součástek, dílů během tvorby nových hmotných statků (nového produktu). Pro vznik tohoto odpadu je charakteristické:    

velké mnoţství odpadu, relativně vyšší hodnota, značná druhová odlišnost, větší podíl pro moţnost dalšího zhodnocení, - 26 -

ad F)


Modul: Logistika 

vyuţití moţnosti přímé podnikové recyklace či likvidace.

Spotřební odpad představuje zbytky vznikající jako důsledek spotřeby či opotřebení hmotných statků. Pro jejich vznik je charakteristické:    

nízká hustota výskytu, relativně vysoký stupeň promíchání, relativně nízká hodnota, relativně nízká hmotnost.

Výše uvedená kritéria vytváří určitý prostor, který je nutné akceptovat jiţ při návrhu nových výrobků, kdy je z velké části určena náročnost procesů spojených s odstraňováním odpadu. Například můţe být (i zákonem) stanoveno, ţe po pouţití výrobků firma zpětně odkoupí nepotřebný odpad či můţe být navrţen způsob znovuzhodnocení. K základním logistickým procesům spojených s řízením zpětné logistiky patří:      

sběrné procesy, třídící procesy, skladovací procesy, přepravní procesy, balící procesy, likvidační procesy.

- 27 -


Modul: Logistika

Přidaná hodnota logistiky

Tabulka 2.2

PŘIDANÁ HODNOTA LOGISTIKY úprava poměru hmotnosti a objemu

úprava poměru hodnoty a hmotnosti

zastupitelnost

rizikové faktory

obal produktu

zpětná (reverzní) logistika

LOGISTICKÁ AKTIVITA logistická strategie - vyuţití dopravní a skladovací kapacity, dělení zásilek, balení před koncovým prodejem apod. logistická strategie - prodejci produktů s nízkým poměrem hodnoty a hmotnosti se soustředí na vyjednání niţších nákladů za dopravu, prodejci produktů s vysokým poměrem hodnoty a hmotnosti se snaţí vyuţívat výhod plynoucích ze sníţení stavu zásob. v případě vysoce zastupitelných produktů je vyšší pravděpodobnost, ţe dojde ke ztrátě odbytu, pokud produkt nebude řádně dostupný; jsou proto velmi důleţité dvě logistické strategie – zajišťování efektivní dopravy a udrţování vysokých stavů zásob. produkty s vysokým rizikem znamenají pro logistický systém omezení, která zvyšují náklady na dopravu a skladování. např. ovoce, maso a ryby snadno podléhají zkáze a proto je nutné je skladovat a dopravovat v chlazených podmínkách; alkohol a cigarety musí být ve skladištích zajištěny, někdy i v ochranných klecích. ochrana uţitkových vlastností produktu, z logistického hlediska je ve všech případech obal opodstatněný úsporou nákladů nebo dodatečným výnosem, který nahradí, případně převýší dodatečné náklady; tyto výhody mají nejčastěji formu úspor na dopravě, skladování a poškození produktů. z hlediska uţitných vlastností produktu je neopomenutelné i zahrnutí dalšího moţného řešení zpětné logistiky, mohou se objevit příleţitosti pro dosaţení konkurenční výhody.

2.2 Tradiční a logistické řízení Z předchozí kapitoly je zřejmé, ţe protichůdné tendence řízení vznikají na základě suboptimalizačních tendencí podnikových útvarů. Většina manažerů pracuje ještě i dnes v přísně hierarchicky, vertikálně a funkčně uspořádaných podnicích. Jejich organizační struktura připomínající pyramidu poskytuje jasný přehled o tom, kdo, kde a pod kým pracuje a jaké postavení zaujímá. Tradiční podoba podnikových struktur se od dob římské říše, jejíţ vojenská organizační struktura jim poslouţila jako vzor, změnila jen pramálo. Tato tradiční podoba podporuje tzv. „přivlastňovaní funkcí“. Podnik se člení do několika útvarů, např.: útvar výroby, marketinku a odbytu, výzkumu a vývoje,

- 28 -


Modul: Logistika zásobování a nákupu, inţenýringu apod.

Tento, z počátku úspěšný model, má však několik stinných stránek. Tyto se plně projevily zejména v devadesátých letech minulého století. Funkcionální organizační systém staví silné zdi mezi jednotlivé obory a vytváří „funkční zásobníky“ určitých pracovních specializací. Ve firmách se v těchto funkčních útvarech vyvinul jistý pocit vlastnictví jednotlivých atributů: ceny, kvality, zásobování, dopravy, dostupnosti a vlastnosti výrobku. Výroba se z titulu své funkce zaměřuje na omezení a odstranění zbytečných nákladů a kvalitáři sledují zdokonalení kvality výrobku. Nezávisle na cílech a strategii celé společnosti se jednotlivé funkční útvary snaţí věnovat pozornost pouze těm určitým atributům výrobku, jejichţ jsou z titulu svých funkcí nositeli. Tato funkční strnulost je jednou z největších překáţek rozvoje podnikání a chápání podnikatelských aktivit ve vzájemných souvislostech. Jde o to, ţe při této „vertikální“ organizaci činností je podnik orientován „dovnitř“ a ţe více, neţ o tvorbu výstupů se zajímá o využití zdrojů. Výstupy podniku generující zisk ovlivňují spokojenost zákazníků. Tvorba výstupů je však paradoxně podmíněna horizontální kooperací a koordinací podnikových procesů. Průběh horizontálních vazeb organizace kopíruje materiálové a informační toky, které vytvářejí propojení mezi zákazníkem, podnikem a dodavatelem. Horizontální organizace klade veliký důraz na řízení podnikových procesů. Zachování konkurenční schopnosti znamená optimalizovaných funkcí k optimalizaci celku, tj. synergii.12

přechod

od

součtu

Uplatnění celostního, systémového přístupu přivedlo vývoj logistiky k integrovanému pojetí, pryč od nespojitého „ostrůvkovitého“ chápání. Tím byly poloţeny základy k překonání konfliktních cílů podnikových útvarů a jimi řízených částí logistických řetězců. Nutno si uvědomit: 





12

pro nákup jsou výhodné velké dávky nakupované od stálých, osvědčených dodavatelů, neboť tak lze dosáhnout výhodných podmínek i nákladových vztahů, výroba potřebuje pracovat ve velkých výrobních dávkách a s malým počtem variant výrobků, pokud moţno s co nejmenšími změnami ve výrobním plánu tak, aby byly rovnoměrně vytíţeny kapacity výrobních zařízení, prodej vyţaduje naopak co největší pruţnost výroby; maximální

Obecně obor, který se zabývá jevy, při nichţ v systémech v nerovnováţném vztahu dochází za určitých podmínek ke kvalitativním změnám. Aplikačně lze hovořit o synergickém efektu v logistice jako o cílovém efektu dosaţitelném na logistickém řetězci, případně systému, který vzniká vzájemným působením článků řetězce. Je větší nebo (zejména) kvalitativně odlišný neţ efekt, který by vznikl pouhým součtem dílčích efektů dosaţených uvnitř článku řetězce (části systému). Izolovaná řešení dílčích systémů nebo úseků, nepř. zásob uvnitř jednotlivých skladů, samotné distribuce anebo samotné výroby či zásobování apod. nevedou k dosaţení synergického efektu na úrovni celého řetězce (systému). Synergický efekt v logistice lze vyvolat jedině koordinací, synchronizací a optimalizací struktur a procesů logistického řetězce (systému) jako celku. Řešení ve smyslu dílčích optimalizací (suboptimalizací) je nepřípustné.

- 29 -


Modul: Logistika







rychlost jejích reakcí na změny poptávky, rychlé zpracování zakázek, výrobu velkého počtu variant výrobků a vůbec široký sortiment výrobků, moţnost vyrobit takovou dávku, jakou potřebuje odběratel; pro prodej by bylo ideální mít ve skladu k dispozici takové zásoby výrobků, aby bylo moţné objednané výrobky ihned expedovat, rozdílné poţadavky nákupu, výroby a prodeje se střetávají ve skladovém hospodářství, pro které jsou výhodné nízké stavy zásob, jednoduchost sortimentu, plynulost v doplňování zásob, minimum expresních zakázek a konečně i co nejmenší rozmanitost obalů a skladovacích prostředků (beden, palet apod.), expedovat je výhodné velká mnoţství co nejjednoduššího sortimentu malému počtu odběratelů, a to v podobě celopaletových dodávek, s nimiţ se snadno manipuluje, financování preferuje minimalizaci prostředků, jeţ jsou vázány v zásobách, usiluje o nízké výrobní náklady a malé ztráty. 13

Obzvláště těţkým úkolem je stanovit správnou velikost a rozmístění zásob hotových výrobků, protoţe poţadavek prodeje na vysokou pohotovost při dodávkách je v rozporu s poţadavkem udrţovat jen minimální zásoby hotových výrobků. Podobně je obtíţné vyhovět poţadavku na minimalizaci zásob nakupovaného materiálu, jestliţe jistota a levnost jsou zde podmíněna nákupem velkého mnoţství materiálu. Jiné střety zájmů vznikají, chce-li podnik zkrátit průběţnou dobu výroby a zároveň dosáhnout nízkých nákladů na přípravu výroby, jestliţe chce výrobu přizpůsobit kolísající poptávce a přitom optimálně vyuţít výrobní kapacity, nebo chceli vyrábět široký sortiment výrobků s mnoha individuálními variantami výrobků a zachovat výhody hromadného charakteru výroby. Harmonizace těchto dílčích cílů v podstatě není moţná - tradiční názor hlásá, ţe rozhodovací kritéria, náklady, dostupnost a uţitné vlastnosti výrobku jsou vzájemně neslučitelné. Při stanovení strategických priorit musí však firma přistoupit na kompromis mezi těmito kritérii. Sledování jednoho kritéria, nejčastěji nákladů můţe způsobit zhoršení jiných kritérií, pokud se ke sniţování nákladů postupuje nesprávným způsobem. Mnoho podniků se např. snaţí o dostupnost svých výrobků udrţováním vysokých zásob hotových výrobků, coţ zcela jasně zvyšuje náklady, případně sniţuje kvalitu (potravinářský průmysl). Vzhledem ke kompromisům mezi jednotlivými kritérii lze tento jednosměrný přístup k řešení problémů nazvat „paradigma neslučitelnosti“.14 Posláním logistiky však není zprostředkovat kompromisy mezi dílčími cíli dvojic či trojic podnikových útvarů. Úloha logistiky spočívá v nahrazení této tříště dílčích cílů jedním společným, kooperativním cílem pro všechny útvary podniku – jím je úplné

13

HORÁKOVÁ, H., KUBÁT, J.: Řízení zásob, s. 78.

14

Slovo paradigma (pochází z řečtiny a znamená „šablonu“) se vztahuje k obecně akceptovaným teoriím, hodnotám a vědeckým praktikám, které tvoří normální „vědu“ v rámci daného oboru. Paradigma je myšlenková škola, soubor předpokladů, v rámci nichţ daná věda pracuje. Příklady paradigmat jsou kvantová teorie, newtonovská mechanika, teorie chaosu, Darwinova teorie evoluce, Koperníkův obrat apod. Současná praxe původní Kuhnův model paradigmatu zobecňuje, neomezuje jej na jednotlivé vědecké obory. Termín se začal pouţívat pro zvýraznění převratné změny, takţe se setkáváme se změnou paradigmatu v managementu, logistice aj.

- 30 -


Modul: Logistika

uspokojení potřeb zákazníka -vnější cíl, dosaţitelné při současném splnění výkonového (technického) cíle a ekonomického cíle – vnitřních cílů. Klíčem k této transformaci je integrace. Je nutno zbořit bariéry mezi funkcemi tak, aby individuální výjimečnost jedné funkce byla znásobená výjimečností celé společnosti. Úspěch podniku závisí na optimální rovnováze všech funkcí. Kaţdý z funkčních útvarů musí vyvíjet strategie, slučitelné s celkovým podnikatelským plánem, který je zároveň slučitelný se zákazníkovým chápáním preferencí v oblasti nákladů, kvality, dostupnosti a uţitných vlastností výrobku. Je nutné provést syntézu této funkční strategie se strategií v oblasti financování a pracovní síly. Jen tak je moţné vytvořit celkovou podnikatelskou strategii firmy. Společnost, která chce být v současnosti úspěšná, musí rozumět vzájemným vztahům, vznikajícím v řetězci tvorby hodnot. Organizaci nelze řídit jako řadu jednotlivých činností, ale jako kontinuální proces vedoucí od zásobování k prodeji a k podpoře prodeje. Od slibného nápadu k úspěšnému zavedení do výroby, od poznání potřeb trhu k přeměně tohoto poznání v prodejní výrobek.

Konflikty cílů funkčního řízení [9]

Obrázek 2.3

- 31 -


Modul: Logistika

2.3 Styly protichůdné k marketingovo-logistickému řízení Stále se setkáváme s manaţery, kteří stojí „zády k trhu“, zajímají se jen o události uvnitř podniku a zanedbávají jak poţadavky zákazníků, tak aktivity konkurence na trhu. Tyto opačné styly mohou mít velmi rozdílné formy. Inţenýr se zajímá v prvé řadě o výrobu, fyzik nebo chemik a výzkum a vývoj, úředník o byrokratický průběh událostí, představitel zájmů o zajištění příjmů a sociální politik o zajištění pracovních míst. U podniků s orientací na výrobu převládá myšlení, při kterém se pohlíţí na prodej jen na rozdělení toho, co bylo vyrobeno. Trh je vnímán spíše jako nepohodlný, na němţ ještě nepohodlnější zákazníci mají přání, která lze uspokojit jen tak, ţe přivodíme poruchy průběhu výrobního procesu. Výrobně orientovaný typ manaţera myslí v prvé řadě na výrobu, počet kusů, na nejracionálnější průběh výroby, na vnitropodnikovou dopravu a na skladování. V top managementu mají rozhodující slovo technici a přírodovědci. Náklady jsou sledovány víc neţ cena, při konstrukci výrobku dominuje technické řešení, nikoliv styl a provedení, balení je v prvé řadě chápáno jen jako nutná ochrana výrobků při transportu a při skladování, nepřihlíţí se k tomu, ţe můţe být hybnou silou reklamy, v účetnictví je kaţdá výrobní dílna samostatným nákladovým střediskem, zatímco náklady prodejní a správní jsou chápány jako jeden blok apod. Jde o orientaci výrobní nebo technickou. V obchodě se setkáváme s mentalitou rozdělovače, tj. styl vedení, opačný k trţní orientaci. Tato mentalita, nezbytná po druhé světové válce z důvodu nedostatku, zejména zemědělských výrobků, zaniká. U nás jako pozůstatek centrálního řízení má hlubší kořeny. Právnickým způsobem myšlení je silně ovlivněna mentalita správcovství, vlastní úředníkům. Tato mentalita setrvává u podniků veřejné správy a státních podniků. Management některých podniků (většinou zestátněných) je nucen z politických důvodů zaměřit podnikatelskohospodářské záměry na zajištění pracovních míst. Jde o styl vedení orientovaný na pracovní místa, nikoliv na trh. Převládnutí určitého stylu vedení můţe být názorně předvedeno pomocí matice. Vycházíme z předpokladu, ţe manaţer spíše hledí buď na trh, nebo spíše na své spolupracovníky, tedy jeho pohled se zaměřuje buď spíše ven neţ dovnitř, nebo naopak, a tím se zařazuje do určitého stylu řízení. Ideálním manažerem by měl být ten, který stejným způsobem a se stejnou intenzitou hledí ven na trh a přitom nezanedbává zájmy svých spolupracovníků v podniku. Ve finančně zdravých podnicích, které starostlivě pečují o své trhy se silnými výrobky a sluţbami na základě principů logistiky, to moţné je.

- 32 -


Modul: Logistika

Matice koncepce vedení

Tabulka 2.3

Management a spolupracovníci: 1,1 – se nezajímají ani o osud podniku, ani se nezajímají o to, co si přeje zákazník na trhu; 1,9 – zapomněli, resp. nezabývají se zákazníky, aby nad nimi zvítězili, nabízejí jim např. špatnou otevírací dobu v maloobchodě; 9,1 – vycházejí vstříc všem přáním zákazníků, aniţ by se ptali např. výroby nebo finančního útvaru, zda splnění těchto přání je únosné; 9,9 – rozumí tomu, ţe naléhání trhu a vlastní podnikání je třeba optimálně koordinovat.

2.4 Od funkcí k procesům Pod pojmem proces rozumíme vzájemně propojené dílčí činnosti, které ve své posloupnosti transformují vstupy na poţadované výstupy. Je to tok práce, postupující od jednoho člověka k druhému a v případě větších procesů i z jednoho oddělení do druhého. Vstupy tvoří výchozí zdroje (suroviny, materiál, kapacity strojů, informace, znalosti) nebo výstupy od dodavatelů. Výstupy jsou potom konečné výsledky a jsou určeny pro zákazníka. Procesy můţeme definovat na všech úrovních podniku, ale vţdy budou mít vymezený začátek, určitý počet kroků uprostřed a jasně vymezený konec. Nemůţeme definovat ţádný standardní systém procesů, který by platil obecně pro všechny organizace. Kaţdá organizace musí tvořit svou vlastní procesní mapu, která bude odlišná od organizace jiné. Proces definovaný na jisté podnikové úrovni můţeme rozloţit na dílčí procesy. - 33 -


Modul: Logistika

Činnost představuje dílčí aktivitu, kterou obvykle vykonává určitý pracovník v rámci procesu. Činnosti se v rámci procesu sdruţují tak, aby mohly být prováděny jedním nebo několika pracovníky. Klíčové procesy jsou obvykle výrobky, sluţby nebo ideje. Jejich konečná hodnota se poměřuje potřebami zákazníků. Pomocné procesy zajišťují činnosti a zdroje pro klíčové procesy nebo zajišťují jejich poţadované vlastnosti (například kontrola jakosti). V kaţdém podniku existuje několik klíčových procesů, které by měly být řízeny mezifunkčními týmy. Příklady některých klíčových procesů jsou:     

tvorba a posilování značky (včetně vývoje nových výrobků), budování vztahů ke spotřebitelům (zaměřeno na zvyšování loajality zákazníků), budování vztahů k odběratelům (posilování vztahů se zprostředkujícími mezičlánky), práce s dodavateli (upevnění vazeb v dodavatelském řetězci), řízení dodavatelsko-odběratelského řetězce (včetně procesu vyřizování objednávek) aj.

Přechod od vertikální organizace podniku k horizontální má velký význam pro strukturu řízení podniku obecně, ale zvláště pro řízení logistických a marketingových činností. K radikální změně v přístupu k řízení podniku přispěl poznatek, ţe procesy jsou v podstatě „dovednosti“, s jejichţ pomocí získává podnik převahu nad konkurencí. Jinými slovy, efektivnost procesů, jako je vývoj nového výrobku, proces zpracování objednávek atd., ovlivňuje úspěšnost firmy na trhu. Proto je tak důleţité procesní řízení na rozdíl od funkčně orientovaného. Kaţdý podnik usilující o zlepšení svého postavení na trhu má příleţitost odstranit vertikální funkční bariéry a nahradit je horizontální integrací orientovanou na trhy. Hlavním motivem těchto reforem je zjištění, ţe zdrojem hodnoty nejsou podnikové útvary, nýbrţ procesy. Přidaná hodnota (hodnota pro zákazníka) stanoví, jak proces přispívá k uţitku pro zákazníka. Musíme si uvědomit rozdílné pojetí z hlediska ekonomického a z hlediska procesního. Ekonomický pohled na přidanou hodnotu znamená určit náklady a pak zisk přidaný k materiálu, polotovaru nebo k výrobku. Při stanovení moţného rozsahu přidané hodnoty bývá zpravidla limitujícím faktorem přijatelnost ceny pro zákazníka. Procesní pohled vychází z priority orientace na zákazníka, znalosti jeho potřeb, poţadavků, přání, představ a jejich promítnutí do příslušných procesů. Úkolem mezifunkčních týmů v procesně orientované organizaci je dosáhnout podnikových cílů, jeţ jsou definovány jako hodnota poskytovaná zákazníkovi nebo jako ziskovost na zákazníka. To je zásadní odklon od tradičního způsobu řízení organizace, který byl zaměřen na funkční útvary a kde poţadavky zákazníka byly uspokojovány teprve na základě celé série předávek mezi jednotlivými útvary. V novém organizačním modelu podniku je úloha funkčních útvarů úplně jiná. - 34 -


Modul: Logistika

Jejich úkolem je zajistit potřebné zdroje, zejména personální, z nichţ jsou vybíráni členové pracovních týmů.

Řízení mezifunkčních procesů vytvářejících hodnotu [11]

Procesy

Funkční útvary

Obrázek 2.4

Zákazníci

Rozvoj značky

Budování vztahů se zákazníkem

Budování vztahů k odběratelům

Práce s dodavateli

Řízení dodavatelskoodběratelského řetězce

Podnik, usilující o trţní orientaci musí změnit svou organizační strukturu z vertikální na horizontální. To znamená, ţe musí najít způsob, jak na meziútvarovém principu řídit a koordinovat činnosti, které původně byly vykonávány oddělenými funkčními útvary, počínaje zásobováním a distribucí konče. Protoţe je spokojenost zákazníků promítající se do zisku hlavním cílem kaţdé firmy, měl by být proces uspokojování potřeb zákazníků prioritní. Řízení organizace nového typu zásadně odlišné od předchozích vyţaduje celý soubor nových manaţerských schopností a dovedností. Je zajímavé, ţe mnoho lidí schopných pracovat v tomto mezifunkčním prostředí se rekrutuje z řad logistiků. Logistika je ve své podstatě integrujícím a koordinujícím procesem, logističtí manaţeři jsou proto zvyklí na práci přesahující rámec funkčních úseků. Logističtí manaţeři se vyznají v oblasti obsluhy zákazníka, v distribuci, v plánování zdrojů a vědí, jak je důleţité propojit nákup s výrobou a řízením skladových zásob. Tito lidé jsou zvyklí na týmovou práci a mají dobré komunikační schopnosti. Vědí, jak významnou roli mohou mít informační technologie při odstraňování bariér mezi útvary.

- 35 -


Modul: Logistika

2.4.1

Od zisku k výkonnosti

Nemůţe být pochyb o tom, ţe dlouhodobě udrţitelný zisk je základním cílem kaţdé firmy, sledování procesů, kde tento zisk vzniká, je stejně důleţité. Většina porad vrcholového managementu podniků začíná rekapitulací finanční situace firmy. Pak následují detailní rozbory příjmové a nákladové stránky finančních výkazů. K ekonomickému měření a kontrole podnikových procesů se pouţívají různé poměrové ukazatele, kapacitní výpočty, ukazatele produktivity apod. Říká se, ţe „co lze změřit, to lze také řídit“. Pokud si tedy zvolíme správná kritéria o výkonnosti, můţeme s jejich pomocí řídit podnikové procesy. V podniku, kde si zaměstnanci musí kaţdý den po příchodu a odchodu „píchnout“ sice vládne pořádek, ochota lidí zůstat v práci přesčas je však minimální. Proto je tak důleţité poznat vhodná měřítka výkonnosti a oblasti, ve kterých je lze aplikovat. Hlavním předpokladem, z kterého zde vycházíme, je chápání výkonnosti jako zdroje zisku – kdyţ dosáhneme určité výkonnosti, pak bychom měli dosáhnout i odpovídajícího zisku. Mnoho těchto výkonnostních měřítek je nefinančního charakteru. Jejich smyslem je zaměřit pozornost managementu na takové věci, jako je spokojenost zákazníků, pruţnost výroby a angaţovanost zaměstnanců. Porady manaţerů nebudou začínat rozebíráním finančních výkazů – to přijde na řadu aţ později – nýbrţ rekapitulací nefinančních ukazatelů výkonnosti, jako jsou např.: 





spokojenost zákazníků o stálost zákazníků, o preference značky, o spokojenost dealerů, o úroveň sluţeb, pruţnost výroby o doba přípravy výroby, o zaměnitelnost součástek a materiálů, o délka výrobního procesu, o podíl času přidávajícího hodnotu, angaţovanost zaměstnanců o fluktuace zaměstnanců, o počet předloţených a implementovaných zlepšovacích návrhů, o úroveň vnitřních sluţeb a podniková kultura, o index efektivnosti programů výcviku a personálního rozvoje.

Kaţdé organizaci budou hlavní měřítka výkonnosti trochu jiná, princip orientace na činnosti vytvářející zisk je však stejně důleţitý pro všechny.

SHRNUTÍ KAPITOLY V kapitole byly vymezeny cíle podnikového logistického systému. Těţiště tohoto systému spočívá v řízení oblasti materiálu. Zavedení logistické filosofie řízení je - 36 -


Modul: Logistika

spjato s přechodem na procesní způsob řízení a celkový reingeneering činností. Je potřebné odstranit suboptimalizační tendence a přistoupit k řízení procesů. Působení logistických aktivit se konkrétně projeví v oblastech, souvisejících s tokem materiálů a ve vlastnostech finálního výrobku. Logistické náklady logistických výkonů je potřebné vyjádřit explicitně. Logistika taktéţ zvyšuje přidanou hodnotu z hlediska procesně věcného pohledu.

ÚKOLY 1.

Popište firemní logistický systém, jeho atributy.

2.

Co spadá pod řízení oblasti materiálů?

3.

Popište rozdíl mezi tradičním a logistickým protichůdným k marketingovo-logistickému řízení.

4.

Logistické výkony a náklady.

5.

Působnost logistiky v rámci přidané hodnoty v řízení procesů.

řízením,

včetně

stylů


DOUGLAS, L.; JAMES, R.; ELLRAM L. Logistika. 1. vyd. Computer Press, 2000. 589 s. ISBN 80-7226-221-1

[2]

HORÁKOVÁ, H.; KUBÁT, J. Řízení zásob. 3. přepr. vyd. Praha: Profess Consulting, 1998. 236 s. ISBN 80-85235-55-2.


ŠTŮSEK, J. Řízení provozu v logistických řetězcích. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007. 227 s. ISBN 978-80-7179-534-6.

[4]

BAZALA, J. a kol. Logistika v praxi. Praha: VERLAG DASHÖFER, 2005.

[5]

VEBER, J. a kol. Management II. 1. vyd. Praha: VŠE, 1998. 168 s. ISBN 807079-406-2.

- 37 -


Modul: Logistika

3 Výběr metod pro řešení logistických systémů CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:     

vyjmenovat a osvojit si základní teoreticko-metodologické předpoklady pro aplikaci logistických metod, popsat obecné systémové metody, ze kterých logistika vychází, charakterizovat logistické technologie popsat nejnovější technologické trendy – postponement a lean management, pochopit problematiku logistických aliancí.

KLÍČOVÁ SLOVA Metodologie, metoda, systémové metody, logistická technologie, postponement, lean management.

3.1 Metodologie – metoda V logistické, ale také v marketingové teorii vzniká plno různých koncepcí výzkumu. Jde o systémové přístupy, kybernetické přístupy, přístupy podle teorie rozhodování, přístupy orientované na rozhodování, podle vědy o chování, spotřebitelské politiky, modelování, komplexní, holistické, morfologické nebo podnikově politické přístupy, hospodářsko-teoretické či mikroekonomické, podle teorie informací aj. Nelze pominout, ţe ve světě obchodu, tedy i v hospodářském ţivotě a zejména pak v logistické praxi je zaloţeno mnoho rozhodnutí managementu silně na intuitivních, smyslových poznatcích a politických vlivech. Denně je logistický výzkumník v podniku konfrontován s fenoménem intuitivní interpretace okolí a události. Permanentně musí manaţeři činit v praxi opatření, která nejsou diskursivně zaměřena, ale zakládají se na intuitivním smyslovém poznání. Iracionálním mechanismem, který řídí chování, nejsou pouze rušivé faktory, nikoliv pouze atavistické, tedy primitivní a historicky se vyvíjející a proto překonané vzory výkladu a zvládnutí skutečnosti, ale také danosti psychologické, které musí přijmout věda jako skutečnost, jako realitu. Bez pochyb můţe být v logistice velká část stávajících objektů diskursivně vyřešena, ale nelze přehlédnout, ţe je zde zbytek, který můţe být poznán pouze rozumem. Musíme být při přenášení přírodovědných metod na společenské vědy a tedy také na sociální a ekonomickou vědu opatrní, jak pokud jde o odmítnutí, tak při jejich - 38 -


Modul: Logistika

doporučování. Metodické kontroverze vedou nezřídka ke karikatuře, přičemţ výtka dogmatickému způsobu pohledu by měla být určena spíše tomu, kdo fascinován úspěchy metod v matematice a přírodních vědách chce, aby také humanitní vědy musely pouţívat tyto metody, kdyţ chtějí být vědami. Termín metodologie je řeckého původu (methodus = cesta za něčím) a označuje učení o teorii metody. Předmětem metodologie jsou obecné teoretické problémy postupů a prostředků vědeckého poznání a zákonitostí vědeckého poznání jako tvůrčího procesu. Vědecké poznání uplatňuje přísně vědecké postupy (vědecké metody) a usiluje o soustavné vědění. Jinými slovy ji označujeme jako nauku a vědecké metodě a o metodách různých věd. Termín metodologie je ovšem velmi sloţitý a můţeme říci, ţe se uţívá v zásadě ve dvojím smyslu:  

v širokém smyslu obecné metodologie věd, v uţším smyslu a označuje teorii vědeckého poznávání.

V prvém případě se jedná o obecná filozofická východiska, která jsou společná všem vědeckým disciplínám. Ve druhém případě jde o teorii vědeckého poznávání, ta studuje procesy tohoto poznávání a zároveň je jejím předmětem proces přetváření skutečnosti, jak ji obráţejí jednotlivé, konkrétní vědecké disciplíny. Z hlediska metodologického je tedy potřeba vzít na vědomí, ţe logistika nemá vlastní metodologický aparát, podobně jako ho nemá ani systémový přístup, vyuţívající nejrůznější metody jiných vědních disciplín z oblasti technických a společenských věd. Metoda (z řeckého met-hodos, sledování, pátrání, cesta za něčím); soustavný postup, který v dané oblasti vţdycky vede k nějakému cíli, v ideálním případě nezávisle na schopnostech toho, kdo ho provádí. Metoda (vědeckého) výzkumu musí respektovat základní pravidla směru našeho zkoumání: 





Musí odpovídat zkoumanému předmětu, respektovat vzájemnou provázanost mezi metodou a vědeckým systémem a dále fakt, ţe předmět vědy a její obsah jsou určující pro volbu metody. Metoda výzkumu musí být objektivní. Tato objektivita spočívá v tom, ţe zachycuje variabilitu a vzájemnou provázanost mezi jevem a podstatou daného problému, respektuje základní axiom, ţe podstata se jeví a jev je podstatný. Respektuje jednotu teoretického a empirického přístupu, tzn., ţe poznatky empirické povahy spojuje s globálním pojmovým systémem a soustavou základních věd.

Pro kaţdou výzkumnou metodu si musíme konstruovat adekvátní výzkumný nástroj, který je pouţitelný buď v prezentované formě, nebo můţeme vytvořit nástroj vlastní modifikací předlohy nebo zcela nový.

- 39 -


Modul: Logistika

3.2 Metody v logistice Logistika vychází u obecných postupů z metod, které jsou společné mnoha vědeckým disciplínám. Uveďme např. experiment, indukce a dedukce, analýza, syntéza, komparace apod. Osvojila si taktéţ bohatou škálu speciálních metod intuitivních a expertních, metod empirických, metod zaloţených na myšlenkovém postupu a v poslední době pak zejména metod zaloţených na modelování a analogii, včetně metod simulačních. Na základě druhu problému, eventuálně fáze řešení – v případě analýzy procesů, jejich modelování a optimálního navrhování vybíráme z metod matematicko-statistických, analýzy shluků, operačního výzkumu, teorie grafů, systémové analýzy a systémového inţenýrství apod., vţdy s důrazem na metody modelování, zatímco pro řízení a vyhodnocování procesů pouţíváme metody nákladových propočtů, analýzy uţitku a nákladů a další. Metodická orientace je jiná ve fázi zavádění logistického systému neţ ve fázi rutinního provozu.

3.2.1

Systémové metody

Logistika v éře informatiky se bude čím dál tím více zabývat komplexy navzájem souvisejících problémů. Řešení na této úrovni je moţné jedině v rámci systémového přístupu a metodami, které spadají do kompetence systémových disciplín. Mezi systémovými disciplínami má zvláštní postavení obecná teorie systémů jako teoretická disciplína, která se zabývá především logickými definicemi pojmů jako systém, okolí systému, prvky, vazby, struktura, chování systému aj. Ty jsou všeobecně pouţitelné. Dále zkoumá podmínky existence a ovladatelnosti systému, cíle systémů, hledá izomorfie, zákonitosti apod. Pro logistiku je zajímavá především tím, ţe upozorňuje na systémy, zkoumané v jiných vědních disciplínách, které se strukturou či chováním podobají systémům logistickým a inspiruje tak k přenosu poznatků. Ostatní systémové discipliny mají charakter převáţně aplikační. Řadíme mezi ně:15 



15

kybernetiku, jejímţ předmětem je výměna informací mezi prvky systému a mezi systémem a okolím; hlavní metodou kybernetiky je metoda modelování, hlavně matematického, dále pouţívá metodu analogie, metodu černé schránky, metodu simulace; kybernetika vytváří soustavu vlastních teorií, z nichţ vychází další speciální metody: teorie kybernetických systémů, teorie informace, teorie her, teorie automatů, teorie regulace a teorie algoritmů; cílem kybernetiky je vytvoření zásad, metod a technických prostředků pro maximálně efektivní řízení sloţitých systémů; operační výzkum, jenţ představuje způsob řešení sloţitého (ekonomického, organizačního, technického nebo vojenského)


- 40 -


Modul: Logistika









problému, přičemţ zkoumaný objekt je povaţován za sloţitý systém, chápán jako celek (tzn. není dělen na subsystémy ani prvky) a zkoumá se pouze jeho funkce; metodicky operační výzkum vychází z matematického programování, matematického modelování a matematicko-statistických metod, z modelů zásob, z modelů obnovy, z modelů hromadné obsluhy, dopravních a alokačních modelů, ze síťové analýzy, prognostiky, modelů hromadné obsluhy, z metod výběru optimální varianty aj., cílem je stanovení optimálních podmínek pro průběh daného procesu v určitém systému; systémovou analýzu jako soubor logických a formalizovaných postupů pro zkoumání struktury a chování sloţitých systémů vedoucích k jejich zdokonalení; obvykle spočívá v identifikaci systému, v analýze vztahů mezi vstupy a výstupy systému prostřednictvím poznání struktury a chování systému a v návrhu na zlepšení systému; vyuţívá metod matematických a matematicko-statistických, modelování, metod simulačních, prognostických aj.; jejím cílem je navrţení změny či úpravy existujícího systému; systémové inženýrství, které představuje komplexní přístup k navrhování (projektování) a budování nových systémů; metodicky se opírá především o matematické modelování a simulaci, metody výběru optimální varianty apod., v některých postupech vyuţívá i teorii algoritmů (k projektování podle trajektorie), teorii front (k projektování podle zatíţení) a teorii her (k projektování podle konfliktních situací); jeho cílem je navrţení nového systému tak, aby optimálně (při minimálních nákladech) plnil předem stanovenou funkci a to s určitou spolehlivostí; morfologický výzkum, zaměřující se na hrubou analýzu a permutování (řešení) vývojových problémů na principu jejich rozčlenění na základní funkce (parametry), kterými jsou – v mnoha variantách – popsány, a to včetně variant, které se zdají být v rozporu s dosavadními poznatky nebo zvyklostmi; umoţňuje tak systematicky a bez předsudků analyzovat všechna moţná řešení daného problému pro všechny moţné vývojové podmínky, varianty pak jsou – po empirickém nebo modelovém ověření – očištěny o nereálné a podrobeny dalšímu zkoumání; metodicky morfologický výzkum vychází z matematických a matematicko-statistických metod; jeho cílem je komplexní rámcové řešení daného problému cestou generování maximálního počtu variant; inženýrskou psychologii zkoumající procesy a pracovní nástroje, a sice ze dvou hledisek: jaké nároky kladou na člověka a naproti tomu jaké fyziologické a psychické vlastnosti člověka ovlivňují poţadavky na pracovní nástroje a technologie; pouţívá různé metody průmyslové psychologie, metody ergometrické, metody analýzy lidských faktorů aj., cílem inţenýrské psychologie je optimalizace uvedených vztahů v systémech člověk – stroj.

- 41 -


Modul: Logistika

3.2.2

Logistické technologie

V logistických systémech se snaţíme pomocí vhodných metod, přístupů a řídicích procesů vybrat a uspořádat jednotlivé operace tak, aby optimálně fungovaly. Jde tedy o to, aby zákazníky poţadovaná úroveň logistických sluţeb byla zajištěna s co nejniţšími náklady, nebo při stanovené výši nákladů byla dosaţena maximální úroveň poskytovaných sluţeb. Tento systémově chápaný sled procesů, úkonů a operací uspořádaných do dílčích ustálených procesů nazýváme logistické technologie. S rozvojem logistiky ve světě postupně vzniklo a na základě získaných zkušeností při jejich uplatňování v logistických systémech se neustále rozvíjí mnoţství logistických technologií. Dále popíšeme nejznámější z nich.16

Systém KANBAN Systém KANBAN, bezzásobová technologie, zavedený firmou Toyota, vyzvedává účinné utváření materiálního toku ve výrobě. Díly a materiály by se měly dodávat přesně v tom okamţiku, kdy je výrobní proces potřebuje. Je to optimální strategie jak z nákladového hlediska, tak z úrovně sluţeb. Tento systém můţe být pouţit jakoukoli firmou jako výrobní proces, který zahrnuje opakující se operace. KANBAN je japonský výraz pro kartu nebo štítek, a proto je jiţ zřejmé, ţe systém KANBAN je systémem karet a štítků, které jsou připojeny ke kontejnerům obsahujícím standardní mnoţství jednoho druhu dílů. Karty jsou tedy nosiči informací. Existují dva druhy karet: „pohybové“ neboli také „přesunové“ karty a karty „výrobní“. Jakmile začne pracovník pouţívat díly z určitého kontejneru, pohybová karta, která je ke kontejneru připojena, se odebere a pošle se do předcházejícího pracovního střediska, resp. střediska, které zabezpečuje dodávku tohoto dílu (nebo si ji předcházející pracovní (dodávající) středisko vyzvedne samo – v mnoha případech je to přímo dodavatel určitého dílu). To je pro pracoviště signálem, ţe má vypravit nový kontejner dílů, který má nahradit ten, který je jiţ v pouţití. Tento nový kontejner má připojenu výrobní kartu, která se předtím, neţ je kontejner odeslán, nahradí kartou pohybovou. Výrobní pracovní středisko pak musí vyrobit nový kontejner dílů podle výrobní karty. Karty (výrobní i pohybové) tímto způsobem kolují mezi pracovními středisky, v rámci jednotlivých pracovních středisek anebo mezi dodavatelem a montáţním závodem. Řízení KANBAN nemusí pouţívat pouze doklady, můţe pouţívat i jiné signály, jako např. akustické nebo optické. Je moţno se vzdát i samotných karet KANBAN, jestliţe zakázka bude zprostředkována elektronickou cestou do fronty (elektronická poštovní schránka) na obrazovce u zdroje. Aby mohl být systém KANBAN pouţitelný, musí být splněny tyto poţadavky: 

16

harmonizace výrobního programu,

SIXTA, J.; MAČÁT, V. Logistika teorie a praxe, s. 241.

- 42 -

Systém KANBAN


Modul: Logistika    

dílenská organizace orientovaná na materiálový tok, vysoká pohotovost a malé prostoje výrobních zařízení, nízké procento zmetků, vysoká motivace a kvalifikace pracovníků.

Systém JIT

JIT

O metodě JIT (JUST-IN-TIME) je správné hovořit jako o filosofii JIT, protoţe tato metoda se stává dominantní pro řešení problémů v logistických řetězcích. Cíl strategie JIT spočívá v tom, ţe se má vyrábět v co největším časovém souladu s poptávkou prostřednictvím zjednodušení a racionalizace vnitropodnikových a mimopodnikových informačních a hmotných toků a podle toho také pořizovat potřebné materiály prostřednictvím zásobování synchronizovaného s výrobou. Cílovým ideálním stavem je zde výroba bez udrţování zásob („stockless produktion“). Systém JIT se však nezabývá pouze minimalizací zásob, ale zaměřuje se i na metody zjišťování kvality, plánování výrobních a hmotných toků, zejména volbu dopravního prostředku, rozhodování o výběru umístění a vztahy s dodavateli. Dá se tedy říci, ţe systém JIT je rozšířený systém KANBAN, který propojuje nákup, výrobu a logistiku. Jádrem systému JIT je myšlenka na eliminaci jakýchkoliv ztrát. To je v přímém rozporu s tradičním pojetím řízení zásob, které se snaţí na skladech udrţovat velké mnoţství pojistných zásob právě pro případ, ţe by jich bylo potřeba. Podle systému JIT se ideální ekonomické objednací mnoţství rovná jedné jednotce, pojistné zásoby se povaţují za nepotřebné a jakékoliv zásoby na skladě by se měly vyloučit. Součástí programu JIT jsou ale i jiné systémové změny. Například instalace automatizovaného systému obsluhy materiálu a systému zpracování informací, modifikace výrobních procedur a zdokonalení řady dalších procesů. Metoda JIT vyţaduje podstatné změny v postupu při nákupu materiálu. Hlavní charakteristika a vyuţití JIT jsou:       

přísná kontrola kvality, pravidelné a přesné dodávky, spolehlivé telekomunikace, poskytování bezprostředních plánových informací, princip jediného zdroje, společná spolupráce s vyuţitím metod hodnotové analýzy, podstatné úzké vztahy mezi dodavatelem a odběratelem.

Splnění těchto zásad přináší zákazníkovi (odběrateli) řadu významných výhod:    

niţší ceny při nákupu, úspory vyplývající z eliminace vstupní kontroly, úspory vyplývající z eliminace poţadavků na skladovací prostory, sníţení vázanosti kapitálu v zásobách a tím i sníţení nákladů na skladování a udrţování zásob, úspory z podstatně rychlejší reakce managementu na eventuální poruchy v dodávkovém a výrobním systému. - 43 -


Modul: Logistika

Systém JIT napomáhá k upevňování pozice na trhu tím, ţe dochází ke sniţování vázaných finančních prostředků v zásobách rozpracované výroby a v zásobách hotových výrobků, které se mohou pouţít pro rozvoj a zdokonalování výroby a odbytu.

Quick Response (QR) – technologie „rychlá reakce“

QR

Tato technologie je zaměřena na řetězce spotřebního zboţí z výroby přes velkoobchod do maloobchodní sítě. Začala se pouţívat v USA v osmdesátých letech minulého století. Jde o zdokonalení řízení zásob a zvýšení efektivity prostřednictvím urychlení toku zásob. V porovnání s technologií JIT, která je většinou záleţitostí dvou sousedních článků logistického řetězce (dodavatele a odběratele), je mnohem šířeji zaměřena. Při uplatnění technologie QR jde prakticky o uplatnění technologie JIT v celém zásobovacím řetězci od dodavatele surovin výrobci aţ ke konečnému spotřebiteli. V tomto řetězci fungují partnerské vztahy, které zahrnují všechny články od výrobce aţ po maloobchodní prodejny. Kaţdý článek řetězce sdílí informace o prodeji, objednávkách a zásobách s ostatními články, přičemţ partnerské vztahy v řetězci musí být vícestranné. Tato technologie předpokládá zavedení automatické identifikace (čárové kódy) a elektronickou výměnu dat (EDI). Tímto způsobem je sledován prodej jednotlivých výrobků zákazníkům a z toho odvozené informace jsou v reálném čase předávány zpět všem článkům logistického řetězce přes výrobce aţ po dodavatele surovin. Přínosy uplatnění této technologie:       

zrychlení toku informací a sníţení stupně nejistoty v rozhodování, kontrola zásob umoţňující jejich sniţování (aţ o 42 %) a objednávka zboţí kaţdý den, sníţení rozsahu manipulace se zboţím, zmenšení nároků na skladovou plochu, které umoţňuje rozšířit prodejní plochy, úspora času v řetězci dosahuje i několika týdnů, zkrácení doby odezvy, objednané zboţí do prodejen dodáváno během 24 – 48 hod., nárůst zisku vzhledem k tomu, ţe zásoby klesají, příjmy rostou a náklady se sniţují.

Efficient Consumer response (ECR)

ECR

Technologie vznikla v USA a to původně pro potravinářské řetězce. V současné době je i ona uplatňována v západní Evropě. Jedná se o zvláštní variantu QR, která propojuje logistické řetězce od dodavatelů přes výrobní závody, různé zprostředkovatele, distributory, velkoobchod aţ po maloobchod se snahou plnit potřeby a přání konečných zákazníků. Vyuţívá automatickou identifikaci na základě čárových kódů, elektronické výměny dat (EDI) i elektronického převodu - 44 -


Modul: Logistika peněz. Opírá se o čtyři strategie: 







strategii řízení logistických řetězců vedoucí ke stabilizaci toků s minimálními zásobami zboţí, coţ obnáší integraci řetězců, synchronní výrobu, kontinuální doplňování zásob zboţí, automatizované skladové objednávky, spolehlivé objednávky a crossdocking – strategie Efficient Replenishment, o strategii objektivního uspořádání sortimentu do výrobkových skupin (definovaných pomocí kritérií vztahujících se k zákazníkům) a jemu odpovídající stabilizaci logistické infrastruktury i řízení procesů – Efficient Assortment, o strategii uvádění nových výrobků na trh (většina nově na trh uváděných výrobků selhává a 75 % těchto nových výrobků nedosáhne na trhu výraznějšího postavení, coţ je provázeno ztrátami ze zmarněného úsilí a ohromnou ztrátou moţných prodejů), sladěné plánování aktivit při uvádění nových výrobků na trh jednak sniţuje uvedené ztráty, jednak dává moţnost čelit jednomu z tzv. řetězcových efektů, který je s uváděním často spojen – Efficient Introductions, o promoční strategii; promoční akce jsou prováděny jen tehdy, pouze tak dlouho a tam, kde přinesou maximální uţitek (analogicky k předcházející strategii i v tomto případě nedostatek sladění toků řetězců vede k nadměrným zásobám a následně k pobídkám ke koupi, které se míjejí účinkem) – Efficient Promotions.

Hub and Spoke (H&S)

H&S

Tato technologie spočívá ve sdruţování (konsolidaci) menších zásilek do větších celků, které jsou po přepravě kapacitními dopravními prostředky a systémy opět rozdruţeny (dekonsolidovány).

- 45 -


Modul: Logistika

Obrázek 3.1

Princip technologie Hub and Spoke

odesilatelé zásilek příjemci zásilek místo sdruţování nebo rozdruţování zásilek rozhodující přepravní vzdálenost sdruţené zásilky

Pruţný svoz a rozvoz drobných, ale častějších zásilek jak to logistické systémy většinou vyţadují, uskutečňují na kratší přepravní vzdálenosti menší nákladní automobily. Dálková přeprava mezi centry je pravidelná ţelezniční, kamionová, vodní i letecká. Často se při ní vyuţívají i kontejnery, protoţe jejich oddělení od dopravních prostředků umoţňuje lepší vyuţití dopravních prostředků. Kontejnery pak mohou slouţit jako dočasné skladovací prostory při konsolidaci a dekonsolidaci zásilek. Tato technologie si v porovnání s technologií JIT poradí s poţadavkem na častější, ale menší dodávky zboţí ekologičtějším, ale také levnějším způsobem. Náklady na dálkovou přepravu velkokapacitními dopravními prostředky, případně soupravami jsou mnohem niţší a draţší rozvoz menších zásilek na krátkou vzdálenost jiţ příliš nezvýší celkovou cenu. Při dobré organizaci, případně i po krátkodobém skladování části zboţí v logistických centrech je moţno zásobovat odběratele pravidelně malými dodávkami obdobně jako pomocí technologie JIT. I technologie Hub and Spoke má své výhody i nevýhody. Mezi výhody je moţné zahrnout:   

niţší náklady na dopravu, odlehčení dopravních komunikací, ekologická šetrnost (ve srovnání s JIT).

Nevýhody jsou:  

investiční náročnost, pouţitelnost pouze na delší přepravní vzdálenosti.

- 46 -


Modul: Logistika

Cross – Docking Tato technologie vyuţívá výhody začlenění distribučního centra jako článku do dodavatelského řetězce mezi větší počet dodavatelů na jedné straně a maloobchodní sítí na druhé straně.

Cross – Docking

Distribuční centrum třídí, kompletuje a expeduje zásilky přímo do jednotlivých prodejen. Zboţí se v distribučním centru prakticky neskladuje.

Cross – Docking

FINÁLNÍ VÝROBCI

3.2.3

Obrázek 3.2

DISTRIBUČNÍ CENTRUM

PRODEJNÍ MALOOBCHODY

FINÁLNÍ ZÁKAZNÍCI

Další logistické technologie

Lze sem započítat: koncentraci skladové sítě, kombinovanou přepravu, automatickou identifikaci, počítači integrované technologie přípravy a řízení i oběhu a komunikační technologie.

Koncentrace skladové sítě Alternativní technologie vůči JIT můţe být koncentrace skladové sítě spojená s centralizací skladů. Jde o soustředění rozptýlených skladů do jednoho, nebo několika velkých automatizovaných velkoskladů a vyuţití vhodné skladové technologie. Koncentrace skladové sítě (do míst důleţitých dopravních křiţovatek a významných podniků – logistická distribuční centra) přispěje ke sníţení celkových logistických nákladů. Základní tendence:  

náklady na financování zásob klesají, náklady na dopravní obsluhu velkoskladů klesají, ale - 47 -

Koncentrace skladové sítě



náklady na rozvoz zboţí k odběratelům rostou.

Kombinovaná přeprava Jde o speciální druh intermodální přepravy. V kombinované přepravě se hlavní část uskutečňuje bez pouţití silniční dopravy, svoz a rozvoz pak provádí převáţně silniční doprava. Tato přeprava se uskutečňuje v ucelených přepravních jednotkách, které prochází bez narušení všemi druhy dopravy.17

Automatická identifikace Vyuţívá pasivních prvků procházejících logistickým řetězcem k přenosu s nimi souvisejících informací mezi články logistického řetězce. Tato technologie se velmi rychle vyvíjí a spěje k vysoce spolehlivým formám. Jako pasivní prvky zde figurují výrobky a díly, nebo z nich vytvořené manipulační a přepravní jednotky a dále přepravní prostředky (přepravky, palety, kontejnery a další). K přenosu informací je moţné vyuţít i aktivní prvky, hlavně dopravní prostředky. Také o jejich pohybu (případně o pohybu jimi přepravovaných zásilek) lze touto cestou získávat přesné, spolehlivé a včasné informace a vyuţívat je v duchu logistické zásady předstihu toku informací před tokem hmotných prvků.

Informační a komunikační technologie Tyto technologie umoţňují v logistických systémech efektivní přenos, zpracování a uchování dat a informací v návaznosti na automatickou identifikaci. Obě technologie se velmi rychle rozvíjejí.

3.2.4

Logistické aliance Vznik aliancí vychází ze specializace – kaţdý dělá to, co dobře umí: Výrobce: výzkum, vývoj produktů, marketing, výroba Obchod: obchoduje

Logistický podnik: řídí obchodníkův logistický řetězec, poskytuje logistické sluţby (skladování, manipulace, přepravní balení, doprava, příp. i řízení zásob) včetně logistického poradenství. Jeden logistický podnik můţe obsluhovat i více

17

Mezinárodně pouţívaná terminologie definuje tyto přepravy: Multimodální přeprava – přeprava vyuţívající alespoň dva dopravní obory. Intermodální přeprava – přeprava jedné přepravní jednotky pomocí několika dopravních oborů, aniţ by došlo k manipulaci s jejím obsahem. Kombinovaná přeprava – intermodální přeprava s převaţující ţelezniční, říční, námořní či leteckou dopravou, kdy počáteční a konečná silniční doprava je podle moţností co nejkratší.

- 48 -

Kombinovaná přeprava

Automatická identifikace

Informační a komunikační technologie


Modul: Logistika

řetězců, aby lépe vytíţil svoje dopravní prostředky, sklady a balící zařízení. 2 PL (Second-party logistics) – nejčastější způsob v Česku. Je nejméně propojený a nejčastěji vyuţívaný systém v ČR. Ve světě se rozvíjí od 80. let 20. století, kdy byly firmy nuceny zrychlovat své logistické procesy díky internacionalizaci obchodu. Firma objednává logistické sluţby přímo u jednotlivých poskytovatelů. 2 PL sluţby zajišťují klasičtí poskytovatelé zasílatelských, dopravních a skladovacích sluţeb. 3 PL (Third-party logistics) – systém uţívaný velkými firmami, je uţší formou propojení. Tato forma spolupráce se rozvíjí od 90. let 20. století. Poskytovatel přebírá komplexní realizaci části nebo celého logistického řetězce (supply chain) a zajišťuje jeho výsledek. Vykonává své sluţby na základě dlouhodobé smlouvy, investuje do logistických technologií, podílí se na základě společně stanovených cílů na zkvalitňování logistické úrovně sluţeb zákazníka. Tuto formu spolupráce vyuţívají v ČR především velké podniky, automobiloví výrobci a zahraniční firmy. 4 PL (Fourth-party logistics) – budoucnost outsourcingu. Je nejuţší moţnou formu partnerství, kdy poskytovatel přebírá kompletní optimalizaci celého logistického řetězce. Spolupráce začíná většinou zpracováním vlastního logistického konceptu a poradenstvím. Těţiště činnosti je zaměřeno na výsledek svěřené činnosti, 4PL můţe z pověření klienta koordinovat více 3 PL poskytovatelů. Mezi oběma společnostmi je vytvořena vzájemná závislost na úspěchu zvolené strategie, pracují na bázi partnerství a vzájemné důvěry. Tato forma spolupráce se v poslední době dostává do popředí zájmu zákazníků, především velkých firem. Důleţitá je nezávislost poskytovatele. Ten v ideálním případě sám vůbec sluţby nerealizuje (poradenská expertní firma). Pokud ano, často je nucen vyuţívat sluţeb konkurenční firmy a to není snadné. Proto se 4PL v případě logistických firem (v čisté podobě) těţko realizuje. Spolupráce v rámci 3PL a 4PL je zaloţena na dlouhodobých smluvních vztazích. Jasně definovaná pravidla spolupráce a její dlouhodobý charakter vede k prohloubení důvěry v obchodních vztazích. Jednotlivé strany musí sdílet provozní i strategické informace (EDI). Výhoda pro výrobce: lepší úroveň sluţeb zákazníkům, sníţení rizika chyb díky specializaci. Výhoda pro logistický podnik: moţnost optimalizovat vyuţití svých prostředků, úspory plynoucí z objemu aktivit.

3.3 Strategie postponementu V souvislosti se strategií logistických systémů je potřebné upřesnit zahrnutí hodnotvorné (zhodnocovaní) strategie do logistických procesů. Všechny oprávněné procesy a operace technologického i netechnologického charakteru měnící surovinu v hotový výrobek poţadovaný zákazníkem, či uţ jde o balení, označení, manipulaci či přepravu podle potřeb zákazníka nebo podle potřeb článků logistického řetězce, přidávají k výrobku hodnotu. „Zákaznická orientace“ logistického systému je spojena s gradací zhodnocovacího procesu v článcích logistického řetězce bliţších - 49 -


Modul: Logistika

zákazníkovi. Na rozdíl od křivky růstu nákladů narůstá míra zhodnocení s přibliţováním se k linii trhu i proto, ţe nějakým způsobem musí být financováno i riziko vyplývající z moţnosti neuplatnění produktu na trhu. 18 Stane-li se tato nevítaná moţnost realitou, potom kaţdé úsilí o trţní realizaci postiţeného produktu znamená citelné zvýšení logistických nákladů, přičemţ pravděpodobnost úspěchu je poměrně malá. Pro strategii „odkládání“ sjednocovacích činností do posledních článků logistického řetězce se pouţívá termín „postponement“. Ten obecně znamená ponechávání určité činnosti „na poslední chvíli“, například finální montáţe, dokončení, zabalení a označení výrobku aţ v regionu spotřebního trhu. To znamená co nejblíţe zákazníkům, aby se dosáhlo individualizace produkce a zároveň, aby se minimalizovaly lhůty dodání. Do regionu, na práh zákazníkům se tedy nedodávají hotové výrobky, ale díly, resp. předsmontované komponenty výrobků. Logistická strategie, která je zaměřena na redukci fyzické redundance v logistických řetězcích, tj. na redukci technicko-technologického systému a nahrazování jeho funkcí funkcemi informačního (a komunikačního) systému, čili na zvýšení homogenity a konzistenci logistického multisystému, vede k příslušnému efektu v průběhu zhodnocovacího procesu. 19

Zhodnocování v logistickém řetězci

Obrázek 3.3

% maloobchodní ceny

zn ka zá ík

d

- 50 -

o ch ob alo


m

y iál er at

ly riá ate

d ho bc

m

m

KORTSCHAK, B. H. Úvod do logistiky, s. 56.

19

o lko ve

ba ro vý

né oc

í bn tře

ly dí

o sp

m po

y vin ro su 18


Modul: Logistika

3.4 Strategický koncept management)

řízení

„štíhlé

výroby“

(lean

Odborné diskuse o tom, jak získat strategické výhody v globální hospodářské soutěţi v současném dynamickém hospodářském prostředí a o odpovídajících výrobních filozofiích, zejména v automobilovém průmyslu, se v posledním desetiletí nesou především v duchu hesla „štíhlé výroby“ (lean production). Rostoucí rozšíření koncepce „štíhlé výroby“ se opírá o výzkumy uskutečněné v USA koncem osmdesátých let. Cílem těchto výzkumů bylo vysvětlit, proč američtí a evropští výrobci automobilů stále více zaostávají za japonskou konkurencí. Předmětem výzkumu byla koncepce výroby a marketingu předních japonských automobilových firem a její srovnání s koncepcemi výroby v západní Evropě a USA. Štíhlá výroba či Lean manufacturing je metodika, kterou vyvinula firma Toyota po 2. světové válce jako Toyota Production System (TPS). Duchovními otci této metodiky jsou Taichi Ohno a Shingeo Shingo. Jedná se přístup k výrobě způsobem, kdy se producent snaţí uspokojit v maximální míře zákazníkovy poţadavky tím, ţe bude vyrábět jen to, co zákazník poţaduje. Snaţí se vytvářet produkty v co moţná nejkratší době a pokud moţno s minimálními náklady, bez ztráty kvality nebo na úkor zákazníka. Dosáhne toho minimalizací plýtvání.20 Tato metodika se snaţí řídit heslem "náš zákazník náš pán". Její princip spočívá v náhledu na rovnici zisku, a to následujícím způsobem: náklady + zisk = cena

mění na: cena – náklady = zisk Změna rovnice dle filozofie této metodiky by měla způsobit, ţe zákazník neplatí chyby a náklady firmy, jako v první rovnici. Uskutečněné výzkumy plně potvrdily převahu japonského přístupu k řízení výroby. Bylo zjištěno, ţe japonské firmy ve srovnání s jejich konkurenty v USA a západní Evropě vyráběly s polovinou zaměstnanců v montáţi, s polovinou kapacit ve vývoji, desetinou aţ třetinou zásob, pětinou dodavatelů, polovinou investic do strojního zařízení, polovinou výrobních ploch a přitom docilovaly aţ třikrát vyšší produktivity při čtyřikrát kratších dodacích lhůtách. Uvádí se rovněţ, ţe japonští výrobci v osmdesátých letech zdvojnásobili počet nabízených modelů, zatímco americké firmy rozšířily v tomto období paletu modelů pouze o polovinu a evropští výrobci, v té době ještě více zaměření na objem výroby, dokonce nabídku modelů o polovinu redukovali. Ve stejném časovém období zůstali Japonci při úplné obměně palety výrobků u čtyřletého cyklu, zatímco Evropané a Američané svůj výrobkový inovační cyklus prodlouţili z osmi let, respektive sedmi let, na deset let.

20

Štíhlá výroba [on line]. 2009 [cit. 2010-03-20]. Dostupný .

- 51 -

z WWW:


Modul: Logistika

Proti principu hromadné výroby se silně centralizovaným vedením, zaměřenému na vysokou produktivitu a nízké náklady, kde individuální poţadavky zákazníka nepatří mezi nejvyšší priority, tradičně po desetiletí uplatňovanému v USA a v zemích západní Evropy, vytvořili Japonci koncept „štíhlé výroby“. Ten spočívá ve výrobě pruţně reagující na poţadavky zákazníka a poptávku, která je řízena decentralizovaně, prostřednictvím flexibilních pracovních týmů, při malé hloubce výroby (nízkém počtu na sebe navazujících výrobních stupňů). Kaţdý zaměstnanec má přitom vysokou odpovědnost za kvalitu a průběh výroby. Druhy plýtvání, kterou odstraňuje metodika Lean:        

velké zásoby - ve skladech nebo i ve výrobě je větší mnoţství materiálu, neţ je ve skutečnosti potřeba, čekání - doby prostojů způsobených čekáním na práci, čekání na dodání materiálu, nástrojů, nadbytečná výroba - výroba produktů, jeţ nemají zákazníka = odběratele, tzn. vyrábí se na sklad, kontrola kvality - kvalita se musí kontrolovat na konci procesu, místo aby její tvorba byla přímo do něj zabudována, opravy a přepracování, neefektivní pohyby a manipulace - více a delších pohybů neţ je pro práci na produktu potřeba, zbytečná manipulace s materiálem - pohyb materiálu mezi sklady a procesy, nevyuţitá kreativita pracovníků.

V době, kdy Toyota vyvíjela a zaváděla TPS/Lean, byly její snahy ze západu vysmívány. Často tento posměch přicházel od firem, které vyráběly obrovské série výrobků (americké automobilky), coţ jim umoţňovalo sníţit díky této hromadnosti cenu. Aţ ropná krize dala Toyotě zapravdu, ţe se vydala správnou cestou a její poznatky se začaly vyuţívat v jiných zemích a společnostech. Rozhodovací kompetence jsou v systému „štíhlé výroby“ decentralizovány tak, ţe kaţdý pracovník ve výrobě má právo při zjištění chyby výrobu přerušit. Řízení „štíhlé výroby“ (lean mangement) je silně orientováno na maximální uspokojení potřeb jednotlivého zákazníka, coţ je v přímém protikladu s tradičními „tayloristickými“ principy hromadné výroby. Další důleţité principy lean managementu jsou:     

3.4.1

plánovací princip pull, princip zamezení plýtvání, princip nepřetrţitosti, princip zaměření se na podstatné aktivity a klíčové schopnosti, optimalizace hodnotového řetězce.

Plánovací princip pull Plánovací a řídící princip pull (tahat) uplatňovaný v lean managementu - 52 -


Modul: Logistika

znamená, ţe výrobní zakázky se jiţ „neprotlačují“ (push) výrobním systémem, jako v tradičních systémech, procházejí výrobou v souladu s principem „dones“, ve kterém je kaţdý pracovník na určitém výrobním stupni (zařízení) odpovědný za zajištění poţadavků navazujících výrobních stupňů. Následující výrobní stupeň se tak pro předcházející výrobní stupně stává interním zákazníkem, jehoţ poţadavky musí být za všech okolností splněny. Hlavní předností pull systému plánování a řízení výroby je výrazné sníţení výrobních nákladů v důsledku sníţení mezioperačních zásob a zkrácení průběţných dob výroby.

3.4.2

Princip zamezení plýtvání a optimalizace hodnotvorného řetězce

Lean management je koncepce zaměřená jednak na optimalizaci procesů, jednak na co největší uspokojování potřeb zákazníka. V prvním případě se jedná především o to, aby se správným plánováním a kontrolou spotřeby všech výrobních faktorů v rámci hodnototvorného řetězce firmy od vstupů aţ po zákazníka zabránilo plýtvání. V lean managementu se všechny aktivity na všech vstupechhodnototvorného řetězce posuzují především podle toho, zda jsou schopny vytvořit hodnotu, kterou je zákazník ochoten zaplatit. Aktivity, které nejsou schopny vytvořit hodnotu pro zákazníka, ale přesto se uskutečňují, ukazují na (skryté) plýtvání. Příkladem takových aktivit jsou opravy nekvalitní práce, skladování dílů mezi navazujícími činnostmi, několikanásobná evidence dat, zbytečné výkazy, kopie a jejich zpracování, dlouhé dopravní cesty uvnitř podniku a s tím spojené ztrátové časy, ztrátové časy při čekání na materiál a udrţování nadbytečných zásob. Skryté plýtvání je většinou moţno odhalit nejen u činností bezprostředně spojených s tvorbou hodnot (vývoj, nákup, výroba, odbyt), ale i ve správě a managementu.

Progresivní koncepty řízení

Obrázek 3.4

 Vstupní logistika (přijetí,

ZISK

skladování, distribuce vstupů);

 Výrobní operace  Výstupní logistika (přijetí,

FIREMNÍ INFRASTR.

skladování, distribuce výstupů);

LIDSKÉ ZDROJE

 Marketing a prodej  Služby (instalace, opravy, školení

TECHNICKÝ ROZVOJ

obsluhy, náhradní díly apod.).

OSTATNÍ VÝROBNÍ ZDROJE











moţností aktivního ovlivnění přesahuje rámec podniku a zahrnuje celý hodnototvorný řetězec výroby a distribuce výrobku. V lean managementu se proto - 53 -


Modul: Logistika

optimalizují nejen aktivity uvnitř podniku, ale celá hodnototvorná síť výrobku, a to jak na straně vstupů (dodavatelé), tak na straně výstupů firmy. Tento princip silně motivuje k těsné spolupráci se subdodavateli a distributory.

3.4.3

Princip nepřetržitosti

Zlepšování je v lean managementu nepřetrţitým procesem, který neprobíhá ani jednorázově, ani po etapách, nýbrţ kontinuálně a nikdy nekončícím bodem, kdy jsme s dosaţenou úrovní spokojeni. Jako příklad tohoto principu se uvádí průběh zlepšování operace letování v jisté japonské firmě. V rámci programu zlepšování kvality se sníţila zmetkovitost ze 4000 vadných dílů na milion vyrobených dílů (údaj z roku 1978) na 40 vadných dílů na milion vyrobených dílů (v roce 1980). Na to navazoval další program, který sníţil četnost chyb na 15 vadných dílů na milion dílů. Všichni výrobci na celém světě by s tímto stavem byli maximálně spokojeni. To však neplatí v Japonsku, kdy byl podle principu nepřetrţitosti okamţitě odstartován další program s cílem sníţit počet chyb pod 3 díly na milion dílů. Princip permanentního zlepšování určité cílové veličiny platí v lean managementu nejen pro veličiny technické kvality, nýbrţ obecně pro ústřední determinantu úspěchu – spokojenost zákazníka. Aby získal náskok před konkurencí, je neustále nutné včas rozpoznávat diferencovaná přání zákazníků a realizovat je v předstihu formou tvůrčích řešení. Uvádí se, ţe mnohé západní firmy dělají v řízení výroby fatální chybu: v dobách, kdy je příliv zakázek vysoký, mají tendenci se spokojovat s dosaţeným. V dobách úspěchu zřetelně ubývá snaha o program zaměřený na sniţování nákladů, zvyšování produktivity a spokojenosti zákazníka, čímţ se zároveň tvoří zárodek budoucích neúspěchů v horších časech. Stejná nebo i horší je situace v našich podnicích, kdy v mnoha případech i vrcholový management v tomto období říká: „zvyšujme objem výroby, o výrobek je zájem, proč bychom jej zlepšovali, vţdyť jej zákazníci kupují“. Úroveň výrobku stagnuje, náklady se nemění, a kdyţ produkce produkuje zisk, tento se v mnoha případech nereinvestuje do zlepšování výroby, ale na zbytné věci. Kdyţ se prodej sníţí, nejsou jiţ zdroje na inovaci, zlepšování atd.

3.4.4

Princip zaměření se na podstatné aktivity a klíčové schopnosti

Princip zaměření se na podstatné aktivity a na klíčové schopnosti firmy znamená zhodnocení a revizi všech aktivit v rámci hodnototvorného řetězce, od výzkumu a vývoje přes montáţ aţ po odbyt a likvidaci odpadů. Interní hodnototvorný řetězec musí být účelně propojen na síť dodavatelů, odbyt a konečně i na poţadavky zákazníka jak fyzicky, tak i tokem informací. Omezení se na podstatné aktivity vyţaduje posoudit rozsah působnosti všech útvarů podniku a analyzovat, které prvky hodnototvorného řetězce podnik ovládá lépe neţ konkurence a externí partneři a co nejvíce přispívá z hlediska zákazníka ke zlepšení konkurenční pozice firmy.

- 54 -


Modul: Logistika

Lean management v tomto směru přikazuje zaměřit všechny interní kapacity a zdroje podniku především na vyuţití klíčových schopností firmy. Z toho bezprostředně vyplývá důsledné zajišťování určitých dílčích výkonů, nepatřících mezi klíčové schopnosti firmy, u subdodavatelů (outsourcing), jejichţ klíčové schopnosti spočívají naopak právě v těchto oblastech. Outsourcing výrobků a sluţeb je v lean managementu povaţován za jedno z důleţitých strategických rozhodnutí. Měla by při něm být zohledňována tato kritéria:  



výroba a sluţby předávané partnerů, nesmí patřit mezi činnosti, jeţ tvoří podstatu konkurenční schopnosti firmy v hospodářské soutěţi, externí partneři musí být schopni výrobek či sluţbu zvládnout ve stejné nebo lepší kvalitě, se stejnými nebo menšími náklady a za stejnou nebo kratší dobu; musí být dlouhodobě schopni dodávat v potřebné kvalitě, čase a s přijatelnými náklady, podnik se nesmí dostat do nebezpečné přílišné závislosti na svých dodavatelích.

Takto provedenou redukcí hloubky výroby mohou být vytvořeny štíhlejší a pruţnější výrobní struktury podniku. Přitom je ale třeba stále dbát na to, aby prostřednictvím outsourcingu nedošlo k plíţivé erozi klíčových schopností podniku. Důleţité je i pochopení toho, ţe na globálních trzích si vzájemně nekonkurují jednotlivé podniky, ale celé hodnototvorné řetězce přesahující rámec finálního výrobce a ţe zlepšování konkurenceschopnosti daného výrobku je v zájmu všech zainteresovaných stran (dodavatel materiálu, výrobců, distributorů). Vybudování konkurenceschopného řetězce nad rámec jednoho podniku vyţaduje kromě optimalizace výrobního řetězce samotného výrobce i optimální sladění výroby a realizace výrobků na trhu na všech stupních tohoto řetězce, jak na straně vstupů, tak i na straně výstupů. Lean management bývá někdy označován jako revoluce v řízení výroby. Při jeho aplikaci by se nemělo zapomínat, ţe byl vyvinut a aplikován v průmyslově rozvinutých západních zemích, tedy v prostředí velmi odlišném od naší transformující se ekonomiky. Proto mohou principy lean managementu slouţit jako inspirace při řešení mnoha problémů, s nimiţ se v oblasti řízení výroby management mnoha našich firem musí co nejrychleji vypořádat.

3.4.5

Lidský rozměr štíhlé výroby

Pojem „štíhlá výroba“ zní poměrně technokraticky a většina lidí za ním očekává sofistikované technologie či výpočetní a informační systémy. Při bliţším pohledu ale zjistíme, ţe štíhlá výroba má překvapivě lidský rozměr a největší změna je v postoji a myšlení lidí. Bez změny myšlení a chování lidí nepomohou ani ty nejlepší technologie. 21

21

Lean myšlení – základní pilíř kompetence manažera [on line]. 2008 [cit. 2010-03-20]. Dostupný z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/management-msp/lean-mysleni-pilir-kompetencemanazera/1001663/50478/#TOP>.

- 55 -


Modul: Logistika

Poznání nutnosti změny je prvním krokem, na kterém se zastaví většina projektů štíhlé výroby prostě proto, ţe podnik a jeho vedení nerozezná příleţitosti, které zavedení principů štíhlé výroby nabízí. A tak většina projektů, které by podnikům přinesly výhody na trhu, ani nevznikne. Prosazení změny je další bariérou na cestě ke štíhlé výrobě. Samotné rozpoznání nutnosti změny nestačí, pokud se nepodaří přesvědčit kritickou masu rozhodujících osobností podniku, ţe změna je nutná a prospěšná (syndrom „to u nás nebude fungovat“). Pilotní projekt, který je špatně zvolen, nebo málo energie vloţené do pilotního projektu vede k ochabnutí zájmu pracovníků o štíhlou výrobu a k návratu ke starým pořádkům (syndrom „vţdyť jsem říkal, ţe to u nás nebude fungovat“). Zapojení všech pracovníků je někdy největším úskalím a největší vyţadovanou změnou v myšlení. Štíhlou výrobu nelze zavést zvenčí a štíhlou výrobu nemohou sami zavést ani manaţeři nebo inţenýři podniku. Do zavedení principů štíhlé výroby a do dalšího zlepšování se musí zapojit skutečně všichni pracovníci podniku aţ po (skutečně v uvozovkách) „posledního dělníka“. Jen tak je proces změny trvalý a jen tak se odhalí většina ztrát, neboť jen pracovníci, kteří danou práci provádějí, vědí nejlépe co zlepšit. To je důleţité zejména ve fázi trvalého zlepšování v době, kdy největší ztráty jiţ byly odstraněny.

3.5 Uplatnění principu lean myšlení ve struktuře firmy Kaţdý člověk v podniku či firmě má schopnost něco vytvářet – přidávat hodnotu. Struktura firem stojí na třech základních pilířích:22   

vlastníci, management, pracovníci.

Kaţdá z těchto skupin má v podniku specifické postavení a různě se podílí na ovlivňování ţivota firmy. Vlastníci udávají základní myšlenku a filozofii, management ji rozpracovává do potřebné podoby a formy a pracovníci ji realizují. Změna na úrovni vlastníků firmy se většinou dotýká firmy jako celku a je pro ni změnou zásadní. Změna na úrovni středního či vyššího managementu nebývá zásadní pro firmu celou, velmi zásadně však můţe ovlivnit daný závod či oddělení. Nejniţší dopad na firmu jako na celek bude mít změna na úrovni jednotlivého pracovníka. Výsledek firmy jako celku závisí na vkladu, tj. na přidané hodnotě jeho jednotlivých částí – pracovníků. Jak kompetentní bude kaţdý člověk, tak ovlivní

22

Lean myšlení – základní pilíř kompetence manažera [on line]. 2008 [cit. 2010-03-20]. Dostupný z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/management-msp/lean-mysleni-pilir-kompetencemanazera/1001663/50478/#TOP>.

- 56 -


Modul: Logistika odpovídající část firmy a firmu jako celek.

Růst kompetence kaţdého člověka znamená moţnost dosahovat lepších a lepších výsledků pro celou firmu. Vklad kaţdého člověka však můţe dosáhnout pouze určité úrovně, jelikoţ v závislosti na postavení ve struktuře firmy má v konečném důsledku různou moţnost ovlivnění.

Rostoucí míra ovlivnění a sebeovlivnění ve struktuře firmy22

3.5.1

Vlastníci

Největší schopnost ovlivňovat celkový charakter a směrování celé firmy mají vlastníci, majitelé. I sebemenší změna např. v orientaci firmy na trhu můţe způsobit razantní změny pro další vývoj či existenci celé firmy. Naopak schopnost nechat se ovlivnit bývá u vlastníků velice silně potlačena. A to zejména tehdy, cítí-li obavu z moţné ztráty pozice na trhu, případně z moţného sniţování zisku, coţ je v současné době tvrdé konkurence obava poměrně častá. Čím větší je tato obava nebo dokonce strach, tím usilovněji vlastníci trvají na svých neměnných názorech a postojích a pozicích. Paradoxem je, ţe právě tito lidé by v rámci hierarchie kompetence měli být ti nejvíce sociálně vyzrálí, tedy nejvnímavější k měnícím se podmínkám okolí s největší schopností tyto změny vnitřně zpracovávat.

3.5.2

Management

Manaţer má také stále vysokou moţnost ovlivňovat. Je to právě on, kdo rozhoduje o nákupu technologií, uspořádání procesů, o počtu pracovníků i o jejich výběru. Rozhoduje o nastavení systémů, kontrolních mechanismů, finančních výdajích. A to vše se silným dopadem na jednotlivé pracovníky. Avšak i manaţeři se okolím nechávají ovlivňovat poměrně zřídka. Důvody - 57 -

Obrázek 3.5


Modul: Logistika

mohou být různé. Jednak z obavy z konfliktu s vlastníkem firmy či s nadřízeným manaţerem, jednak z potřeby neztratit tvář či image před svými podřízenými. Přitom zde by měla být sociální zralost a tedy schopnost nechat se ovlivnit na velice vysoké úrovni.

3.5.3

Pracovníci

Jednotliví pracovníci mají nejniţší schopnost ovlivňovat celek. Mohou ovlivnit svou část pracovního procesu, svoje pracoviště a vztahy se svými kolegy či přímým nadřízeným. Zásadní rozhodnutí ve firmě jednotlivý pracovník sám o sobě ovlivnit nemůţe, avšak takovýmto rozhodnutím je on sám zásadně ovlivněn. V konečném důsledku to znamená významný zásah do jeho dalšího ţivota. Na pracovníky působí všechny změny přicházející od vlastníků a z managementu. Nové a nové metody, předpisy, směrnice či změny názorů nadřízených se těchto lidí přímo dotýkají. Chtějí-li v podnikovém prostředí přeţít – musí se jimi nechat ovlivnit.

3.6 Systémový přístup Základním předpokladem pro dosaţení skutečné lean kompetence je celistvý pohled zaloţený na principu systémového myšlení. Systémový pohled, který hledá vztahy mezi odborností, dovedností a sociální zralostí, jejich vzájemnou interakci, propojení a vzájemné ovlivnění. Růst a rozvoj firem bude na této změně v přístupu ke způsobilosti stále více závislý. Kompetentní člověk, člověk způsobilý přidávat hodnotu, se stane největší devizou a konkurenční výhodou podniku. V praxi to znamená nalezení rovnováhy mezi akcí a reakcí, přizpůsobováním okolí svým potřebám a přizpůsobováním se vlivu okolí, tedy hledáním rovnováţného vztahu mezi schopností ovlivňování a sebeovlivňování.

- 58 -


Modul: Logistika

Spirála vývoje ke kompetenci23

Obrázek 3.6

Tím se dostáváme k následující definici: Kompetence neboli způsobilost je výsledkem spojení odbornosti, dovedností a sociální zralosti. Přičemţ odbornost a dovednost jsou orientovány směrem ven – projevují se akcí. Sociální zralost je orientována směrem dovnitř, do nitra člověka, a projevuje se v reakci. Zaměřit se pouze na odbornost a dovednost anebo naopak pouze na sociální zralost však znamená cestu extrémů. A ţádná cesta extrémů nepřináší v praxi příliš velký uţitek. Očekávané výsledky se nedostavují, investice v tomto směru se nevracejí, či jenom částečně a dočasně. Vlastníci, manaţeři, ale často i jednotliví pracovníci nejsou spokojeni. Propojením schopnosti ovlivňovat a nechat se ovlivňovat je moţno posunout se z cesty do extrému na cestu k vyrovnanosti. Je třeba tyto dva principy od sebe neoddělovat, ale hledat cestu k jejich neustálému propojování a pohybu vpřed. Tento směr však předpokládá nový přístup k pojetí a projevům kompetence. Je to přístup ze strany skutečné kompetentnosti. Schopnost ovlivnit – jako projev vědomého rozhodnutí, na základě nových informací a naučených poznatků, jako výstup rozumového zpracování. Schopnost nechat se ovlivnit – jako projev vnímání a cítění a změny vnitřního nastavení člověka, jako výsledek procesů probíhajících v těle, projevujících se zpracováním pocitů. Této cesty však nelze dosáhnout stejným přístupem k managementu jako doposud. Trvání na současném způsobu přístupu ke změnám, trvání na okamţitých měřitelných výsledcích kaţdého procesu, trvání a upřednostňování volního – rozumového přístupu, nám nastoupení na tuto novou cestu znemoţňuje. Tato cesta se také nedá uskutečnit „zdola“. Při přeměně firmy musí hrát klíčovou roli změna

23

Lean myšlení – základní pilíř kompetence manaţera [on line]. 2008 [cit. 2010-03-20]. Dostupný z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/management-msp/lean-mysleni-pilir-kompetencemanazera/1001663/50478/#TOP>.

- 59 -


Modul: Logistika

postojů a přístupu na nejvyšších úrovních managementu řízení firem. Jeden úspěšný příklad z historie jiţ máme. Byl jím Tomáš Baťa, největší podnikatel v naší zemi, který se stále ještě řadí k největším podnikatelům světa a jehoţ si závěrem dovolím citovat: „Při své práci neměl jsem na mysli vybudování závodu, ale lidí. Vybudoval jsem člověka a on potom vybudoval závod…“. Byl to právě Baťa, kdo stavěl na dvou základních pilířích: neustálý rozvoj osobnosti spolupracovníků a kontinuální zlepšování. Zbavování se všeho nepotřebného v procesech a v chování lidí. To, co Baťa neustále dělal, nebylo nic jiného neţ LEAN v procesech a LEAN v myšlení.

SHRNUTÍ KAPITOLY Na základě vysvětlení pojmosloví z oblasti metodologie a metodiky byly popsány rozhodující metody pouţívané v logistice. Jde o škálu nejrůznějších systémových metod, na které navazují speciální logistické technologie a nejnovější směry logistických koncepcí. Jde o široký záběr problematiky. Samostatně jsou popsány logistické strategie postponementu a lean managementu, aplikované do podnikové úrovně.

ÚKOLY 1.

Vyjmenujte pouţívané systémové metody pouţívané v logistice.

2.

Popište pouţívané logistické technologie.

3.

Vysvětlete princip strategie postponementu.

4.

V čem spočívá strategický koncept štíhlé výroby (lean managementu)?


PERNICA, P. Logistika pro 21. století. Díl 1-3, 1. vyd. Praha: Radix, 2005. ISBN 80-86031-66-7.

[2]

SIXTA, J.; MAČÁT, V. Logistika teorie a praxe. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 315 s. ISBN: 80-251-0573-3.


DOUGLAS, L.; JAMES, R.; ELLRAM L. Logistika. 1. vyd. Computer Press, 2000. 589 s. ISBN 80-7226-221-1.

- 60 -


Modul: Logistika

4 Změna jako podstata vývojového procesu CÍL Po prostudování kapitoly budete umět:    

vysvětlit problematiku vývoje nových produktů, charakterizovat základní pojmy, vysvětlit hlavní teoreticko-metodologické s výzkumem a vývojem, vysvětlit aplikaci do logistiky.

problémy

související

KLÍČOVÁ SLOVA Management změny, inovační proces, invence, výzkum, vývoj, licence, ţivotní cyklus výrobku.

4.1 Management změny Podstatou vývoje ekonomického organismu jsou změny jeho reálných prvků a vztahů mezi nimi. Jsou výsledkem cílevědomého působení člověka, jeho tvůrčí aktivity a mají podobu změn kvantitativních i kvalitativních. Realizace kvantitativních změn vyţaduje pouze jednu formu tvůrčí aktivity – schopnost člověka změnu realizovat. Základním posláním řízení z tohoto hlediska je prosazování změn. Realizace kvalitativních změn vyţaduje vedle jejich přípravy a prosazování, tj. řízení, ještě druhou formu tvůrčí lidské aktivity, která produkuje nové vědění, nové poznatky, představující informační obsah změny. Vyţaduje tedy vedle informací nezbytných pro řízení (rozhodování) ještě informaci o věcném obsahu změny, která je výsledkem nového poznání.24 Toto poznání probíhá jako poznání empirické a teoretické. Empirickou cestou jsou poznatelné zejména zjevné, vnější jevové formy a projevy existence hmoty, jejich podstata a hlubší příčinné souvislosti jsou cestou empirie nepoznatelné. Zdrojem empirického poznání je bezprostřední praxe. Na rozdíl od empirického poznání se poznání teoretické zpravidla vyvíjí jako zvláštní, od bezprostřední praxe oddělená činnost. Empirické a teoretické poznání objektivní reality nepředstavuje dvě výlučné alternativy, naopak tvoří zpravidla jednotu poznávacího procesu. Soubor empirických poznatků získaných z bezprostřední praxe vytváří nezbytnou reálnou základnu pro teoretické bádání a naopak empirické poznání se obohacuje o výsledky teoretických bádání. Poznatky jako produkt poznávací činnosti lidského subjektu přestávají být

24

VEBER, J. a kol. Management II, s. 168.

- 61 -


Modul: Logistika

s vývojem společnosti vázány výhradně na jeho tvůrce. S rozvojem moţnosti komunikace mezi lidmi se stávají součásti nadstavby širšího sociálního systému. V kaţdém sociálním systému existuje v daném čase určitý vnitřně strukturovaný soubor poznatků o objektivní podobě světa a moţnostech ovlivňování jeho vývoje prostřednictvím techniky. Z hlediska vnitřní struktury vědění existují však mezi jednotlivými typy poznatků určité rozdíly. Zatímco poznatky vědeckého charakteru představují v podstatě celosvětově otevřený systém, v němţ nové poznatky jsou zveřejňovány a zpřístupňovány celému lidstvu, jiné poznatky, zejména technického charakteru, jejichţ vyuţívání je spojeno s moţností získat výhody různého druhu (ekonomické, politické, vojenské apod.), jsou vázány k daným sociálním systémům, jsou různými způsoby chráněny a představují tedy více či méně relativně izolované systémy. Spolu s rozvojem dělby práce v lidské společnosti se jako subsystémy souboru vědění daného sociálního systému vydělují poznatky o výrobní činnosti lidí, o aktivním přetváření přírody výrobní činností. Prohlubující se dělba práce a specializace znemoţňují, aby nositelem subsystému poznatků byl nadále jednotlivý pracovník, jako tomu bylo zpravidla v době, kdy určitý výrobní obor vznikal. Kvalifikace pracovníka již nemůže spočívat jen v tom, že do výrobního procesu přináší praktické zkušenosti, které mu dovolují vykonávat práce jeho profese tradičním, rutinním a mnohdy i málo efektivním způsobem. Na kvalifikaci jako na souhrn fyzických a duševních způsobilostí pracovníka klade moderní rozvinutá výroba především poţadavek co nejlépe, tj. tvůrčím způsobem, v daných podmínkách aplikovat návody k racionální výrobě. Takové návody, postupy, receptury, prostorová a konstrukční řešení, design výrobků aj. jsou často krystalizací dlouholeté kumulace poznatků a zkušeností, získaných empiricky v průběhu výrobního procesu samotného nebo ve sféře uţití jeho výsledků. Čím výrazněji si věda razí samostatnou cestu jako hybná síla civilizačního procesu, tím více vychází řešení technických problémů přímo z výzkumu. Souhrn vědění, slouţící rozvoji výrobních sil se tedy vţdy postupně osamostatňoval, takţe lze říci, ţe v kaţdém výrobním organismu existuje v daném čase určitý systém poznatků, na jehoţ základě probíhá a rozvíjí se příslušná výrobní činnost. Tato osamostatnělá existence určitého souhrnu vědění a znalostí, za určitých podmínek zcizitelných a na různých místech opakovatelně vyuţitelných představuje nehmotné vlastnictví určitého druhu, které se spolu se zkušenostmi a dovednostmi stává v daném oboru významným výrobním faktorem. Efektivní vyuţívání poznatků a zkušeností umoţňuje výrobci dosáhnout zpravidla dobrých ekonomických výsledků a mnohdy si mezi ostatními výrobci na trhu zajistí, alespoň dočasně privilegované postavení na základě toho, ţe se po jistou dobu stává jejich monopolním vlastníkem. Poznatky týkající se výrobní činnosti jsou klíčem k racionální výrobě, a proto jsou významným nehmotným vlastnictvím průmyslových výrobních podniků a jako takové jsou bedlivě střeţeny, popř. je pro ně ţádaná zvláštní zákonná ochrana, jsou utajovány před nepovolanými osobami apod. Významným rysem takových poznatků je, ţe toto nehmotné vlastnictví se co do hodnoty nespotřebovává, ale zpravidla se naopak zdokonaluje a obohacuje. Poznatky důleţité pro výrobu mají nadto určitý časový a prostorový charakter - 62 -


Modul: Logistika

(logistický), to znamená, ţe jsou vhodné pro určitou technickou, technologickou nebo organizační úroveň výroby a mají tedy různý obsah, rozsah a strukturu.

4.2 Nové produkty a inovační proces Úspěšnost podnikatelské strategie navzájem si konkurujících firem je podmíněná efektivností produkce ve spojení s marketingem a prodejem zaloţeném na osobní iniciativě a tvůrčích přístupů kaţdého pracovníka podnikatelského subjektu, která směřuje k získání nenapodobitelných výhod. Tato cesta k zisku a dlouhodobému úspěchu je nerozlučně spojena s inovacemi, tj. s vytvořením něčeho nového, dosud neexistujícího (produktu, činnosti, procesu, postupu, metody apod.), co dokáţe upoutat pozornost zákazníka. Inovační strategie je proto neoddělitelnou součástí podnikatelské strategie firmy, která je zaměřena na udrţení konkurenceschopnosti firmy v rychle se měnících jejich vnějších podmínkách. Inovace je kreativní proces, ve kterém se aplikují nové faktory a přístupy, anebo se kombinují existující fakta novým způsobem s cílem vzniku nového produktu - produktu, který uspokojuje existující potřeby poprvé, anebo je dokonce vytváří. Jednotlivé změny, které ve struktuře ekonomického organismu probíhají, se od sebe liší nejen svým charakterem, ale i svou úrovní. Tuto úroveň změn měříme podle stupnice úrovně změny. Změny jednotlivých faktorů výrobních organismů se měří pomocí řádu změny (inovace). Inţenýrství je výkonná a řídicí činnost, směřující k vytváření předmětů a objektů vyuţíváním přírodních zákonů, energií a hmot k prospěchu člověka v souladu se zásadou trvale udrţitelného ţivota. Vědu chápeme jinak: jako činnost k poznávání přírody, společnosti a myšlení, směřující ke stále pravdivějšímu a hlubšímu pronikání do podstaty jevů a procesů, jako nejvyšší formu poznávací teoretické činnosti. Technika (inţenýrství) poznatků vědy pro své účely vyuţívá. Zprostředkovatelem mezi obecnou (základní) vědou a technikou jsou v uţším smyslu aplikovaných věd technické vědy (mechanika, elektrotechnika, inţenýrská geologie atd.). Technická tvůrčí činnost, především konstruktérská, směřující k vynálezu, vyţaduje znalost metod vynalézání nebo aspoň kombinační a konstruktérskou schopnost. Oba druhy činnosti však mají jedno společné: musí se zrodit tvůrčí myšlenka, předpokládající schopnost originálního myšlení, schopnost odpoutat se od běţné praxe, odbourat bariéru vţitých představ a osvojit si návyk klást si při kaţdé práci otázku „jak lépe?“. Inţenýři jsou obecně tvůrci inovací (zavádění novinek), tj. uplatnění progresivních kvalitativních změn ve výrobní i nevýrobní oblasti, v jejichţ důsledku dochází k úsporám práce a přírodních zdrojů. Inovace je tedy výsledkem tvůrčí činnosti, na které se poţaduje, aby byla společenským přínosem, a to i z hlediska budoucnosti. Inţenýrská činnost s sebou přináší rizika. Jejich příčinou mohou být nepředvídatelné okolnosti provozu, chyby v projektu, provedení nebo v provozu, - 63 -


Modul: Logistika ţivelní katastrofa, nedostatečná probádanost apod.

4.3 Invence jako změna ve struktuře vědění Výsledkem lidské myšlenkové činnosti, schopnosti člověka pronikat stále hlouběji do podstaty hmoty, jejich forem a projevů, tedy schopnosti člověka poznávat stále dokonaleji přírodní a společenské zákonitosti a vyuţívat je ke svému rozvoji jsou změny, ke kterým dochází jak ve struktuře vědění či poznatků, tak v reálných strukturách. Změny, ke kterým dochází v reálných strukturách a splňují podmínku absolutní novosti, jsou definovány jako inovace. Na rozdíl od inovací jako kvalitativních nebo kvantitativních změn ve vnitřní struktuře reálného systému vymezíme změny ve struktuře vědění jako invence. Invence je tedy kvalitativní změna struktury vědění sociálního systému nebo jeho prvku - lidského subjektu. Avšak vzhledem k tomu, ţe ne kaţdé poznání znamená pokrok v lidském vědění – nové poznatky např. neinterpretují vţdy pravdivěji přírodní a společenské zákonitosti nebo neznamenají pokrok v jejich vyuţívání – je nutno odlišovat invence pozitivní a invence negativní. Směřují-li poznatky blíţe k poznání objektivní reality, to znamená, interpretují-li ve srovnání s dřívějším poznáním pravdivěji objektivní realitu jde o invenci pozitivní, jestliţe znamenají vzdálení od ní, definujeme je jako invence negativní. Stejně tak vědění, které znamená pokrok z hlediska vyuţití objektivně působících přírodních nebo společenských zákonitostí, představuje invenci pozitivní, v opačném případě jde o invenci negativní. V konkrétních podmínkách, tj. v daném prostoru a čase a za dané úrovně poznání je mnohdy obtíţné verifikovat pravdivost určitého vědění. Jeho objektivnost se totiţ často prověřuje dalším vývojem poznání samotného nebo vývojem reálných systémů, které jsou na vyuţití tohoto vědění zaloţeny. Proto jako součást poznání přetrvávají poznatky, které pravdivě a správně interpretují objektivní realitu, objektivní podobu světa a naopak zanikají poznatky, které ji interpretují mylně. Změny, k nimţ dochází ve struktuře určitého sociálního systému, mohou v jeho rámci znamenat pokrok, nemusí však znamenat přínos z celosvětového hlediska, např. proto, ţe úroveň vědění v daném sociálním systému je např. v důsledku jeho pomalejšího historického vývoje niţší, neţ je soudobá úroveň světového vědění. Z tohoto důvodu je nutno tyto změny odlišit. Zvláštní pozornost si zasluhují invence výrobního charakteru, umoţňující racionálně rozvíjet výrobní činnost výrobního organismu cestou procesu změn. Z toho hlediska je vývojový proces určitého výrobního organismu spjat s tvůrčí lidskou aktivitou a s existencí souboru poznatků jako informačního obsahu inovací. Invence a změny na zdokonalování: 

výrobního

charakteru

jsou

zaměřeny

především

výrobků, ať v podobě pracovních prostředků, pracovních předmětů či energie anebo spotřebních předmětů či sluţeb - 64 -


Modul: Logistika  

technologie (technologických vazeb) řízení a organizace

Od určité úrovně rozvoje společnosti a její ekonomiky je rozvoj souhrnu poznatků výrobního charakteru zaměřen nejen na zdokonalování věcných prvků a vztahů ve vnitřní struktuře výrobního organismu, ale jeho součástí se stávají i poznatky sociální, ekologické, psychologické, etické, kulturní aj., které souvisejí s rozvojem výrobních sil zejména v důsledku rozvoje vědy a techniky. Tento stav je spojen s vytvářením kultivované trţní ekonomiky. Změna ve struktuře vědění můţe mít různou konkrétní podobu. Za zvlášť významné výsledky invence povaţujeme objevy, vynálezy, zlepšovací návrhy a uţitné vzory.

4.3.1

Zdroje invencí

Vědecké nebo technické poznatky mohou být vytvořeny poznáním lidského subjektu nebo získány z jiných zdrojů. Mezi hlavní zdroje invencí patří: výzkum a vývoj a licence.

Výzkum a vývoj Výzkum objasňuje širší souvislostí sledovaných jevů, kdy se hledají kauzální (i příčinné) závislosti, které je moţno zobecnit a vystihnout, vnitřní zákonitosti sledovaného jevu od jeho vzniku k jeho přítomným formám a jeho vývojovým tendencím. Jde o objasnění podstaty zkoumaného fenoménu, o obecnější způsob výzkumného přístupu a postupu s vyšším stupněm abstrakce. Výzkum vychází z tvůrčího myšlení. Obecné rysy tvůrčího myšlení jsou tři:   

samostatnost a originálnost v uvaţování, řešení nového i na základě jiţ poznaného, vytváření nových hodnot.

První rys je nesporný, neboť bez vlastní svobodné myšlenky nemůţe být vlastní výtvor. Druhý rys znamená schopnost pouţívat vlastní myšlení a nabyté znalosti k rozšiřování a prohlubování svých znalostí a k samostatnému řešení konkrétních úkolů pro sebe nových, dosud mnou nevyřešených, nebo řešení novými postupy. Třetí rys tvůrčího myšlení vyţaduje od inţenýra vytvářet nové hodnoty pro společnost, pokud je svou prací netvoří, nelze hovořit o plodech jeho tvůrčího myšlení. Takovými kritérii jsou například východiska či cíle procesu, původnost způsobu řešení, originalita výsledku, respektování hledisek etiky, ekologie apod. Důkazem správnosti řešení je shoda jeho výsledku s předem stanoveným cílem. Při volbě metody řešení nám mohou pomoci zkušenosti z předchozí činnosti. Ale pozor! Zkušenost je sice cenná, ale můţe tvůrčí proces ovlivnit i záporně. Jsme-li - 65 -

Výzkum a vývoj


Modul: Logistika

na ni závislí, je nebezpečí, ţe budeme jen reprodukovat známá řešení. Naopak, nemáme-li zkušenost, nebo ji nechceme uplatnit, uplatní se hlavně naše fantazie nebo náhodné hledání. Vztah mezi pojmy tvůrčí myšlení a tvůrčí práce je vztahem mezi myšlenkou a uvědomělým činem, mezi hypotézou a důkazem. Tvůrčí myšlení je nezbytným a nejdůleţitějším předpokladem tvůrčí práce a jejího výsledku. Tvůrčí činnost je realizace tvůrčího myšlení. Je tedy tvůrčí prací: objevovat, vynalézat, zlepšovat. Fantazie znamená obrazotvornost, schopnost vytvářet nové představy. Blízký význam má slovo imaginace25, které převádíme do češtiny jako představivost. Vědecká tvořivost spojuje imaginaci s kritickým usuzováním, nebo je aspoň nestaví do protikladu. Intuice26 souvisí s tvořivostí a znamená schopnost postihovat pravdu bezprostředně bez logického důkazu. Intuitivní osvícení se nedostaví bez předchozího studia a bez přípravy k řešení problému, jeho jednoznačné identifikace, rešerše, podkladů aj. Intuice můţe přinést bezprostředně pravdivé poznání, ale prokázat jeho pravdivost lze jenom logickými důkazy. Ne kaţdý intuitivní nápad je pravdivý. Co tu je, ale nelze to uchopit pomocí smyslů je předmětem intuice. Intuice umoţňuje přístup k poznatkům, které nejsou dosaţitelné diskurzivním 27 myšlením. Ţivot, zejména historické a společenské vztahy se nemanifestují vţdy v racionálních pojmech, ale i v iracionálních formách. Výsledkem těchto duchovních zpracování je intuitivní pohled na bytí nebo intuitivní výklad smyslu. Samozřejmě, výsledky takového výzkumu mohou být pouze přibliţné. Mnozí teoretici poznatků, zejména ti, kteří přicházejí z přírodních věd – ale nejen oni – odmítají intuitivní smyslovou interpretaci okolí a tím metodu chápání jako nevědeckou. Pro ně smí být označeno jako vědecké pouze diskursivní myšlení. Pouze objektivita platí jako vědecká; intuitivní myšlení, poněvadţ je subjektivní a neověřitelné je odmítáno jako metoda poznávání a tím také jako věda. V nejlepším případě jsou ještě připraveni, aby povaţovali intuici za oprávněnou jako zdroj vědecky schopných hypotéz. Soudobý výzkum a vývoj představuje specializovanou činnost, zaměřenou na vytváření vědeckých a technických poznatků. Obecně je moţno proces tvorby vědeckých a technických poznatků rozdělit do těchto etap:  

základní výzkum čistý (badatelský) a orientovaný, aplikovaný výzkum,

25

imago – obraz, představa

26

intueor – hledím s úţasem, uvaţuji

27

diskursivním myšlením rozumíme takové myšlení, při kterém předmět je postupně chápán, kdy dále postupujeme vpřed od jednoho pojmu k druhému, aţ se ukáţe výsledek; výsledkem jsou racionální vysvětlení duchovních souvislostí

- 66 -



vývoj.

Do základního výzkumu patří teoretické práce, které se soustřeďují na rozbor vlastností, struktur a vzájemných vztahů předmětů a bytostí, z nichţ se skládá vesmír, na stanovení obecných zákonů a zákonitostí a na vypracování explikativních a interpretačních teorií skutečností makrosvěta i mikrosvěta. Tyto práce mají za účel buď jen získání nových vědeckých poznatků (čistý základní výzkum) nebo mají být teoretickým přínosem k řešení technických a jiných problémů (orientovaný základní výzkum). Výsledky základního výzkumu se většinou publikují. Práce v aplikovaném výzkumu se podnikají buď proto, aby se rozlišily různé moţnosti aplikace výsledků základního výzkumu nebo proto, aby se našla nová řešení, která by umoţnila dosáhnout určitého, předem zvoleného výsledku. Výsledky aplikovaného výzkumu představují laboratorní model nového výrobku nebo nové metody, jejichţ zkoušky dokázaly hodnotu a platnost hledaného výsledku. Jestliţe lze tyto výsledky vyuţít pro výrobní účely, mohou být podkladem pro ohlášení patentu. Vývojové práce se provádějí proto, aby bylo moţno shrnout všechny potřebné informace pro získání a vytvoření předpokladů k zahájení výroby nových nebo zdokonalených výrobků, k zavedení nových nebo zdokonalených technologických postupů a k aplikaci nových nebo zdokonalených forem organizace a řízení. Spočívají především ve výrobě prototypu nebo poloprovozních zařízení a v provedení potřebných zkoušek, které by dokázaly způsobilost těchto prototypů a postupů k vyuţití pro dané účely. Postup kvantitativního výzkumu 1) Formulace teoretického nebo praktického problému. 2) Formulace teoretické hypotézy. 3) Formulace souboru pracovních hypotéz. 4) Rozhodnutí o populaci a vzorku. 5) Pilotní studie. 6) Rozhodnutí o technice sběru informací. 7) Konstrukce nástrojů pro tento sběr. 8) Předvýzkum. 9) Sběr dat. 10) Analýza dat. 11) Interpretace, závěry, teoretické zobecnění. Účel výzkumu můţe slouţit: a) společenské teorii, b) společenské praxi, jejímu řízení, c) k aplikaci ve speciálním vědním oboru.

Hypotézou vyslovujeme určitý předpoklad (tvrzení) k jevu anebo procesu, který je jako detail v úzké vazbě na předmět, cíl a úlohu výzkumu. Aby byla hypotéza uţitečná pro realizátora výzkumu, je potřebné do hypotézy zapracovat nejméně dvě proměnné, které se výzkumem potvrdí anebo nepotvrdí.

- 67 -

Hypotézy výzkumu


Modul: Logistika Hypotézou můţe být například: 

H1: Příčinami poklesu hospodářského výsledku podniku mohou být například nedostatečná sledování a včasné reakce na změny v podnikatelském prostředí a neschopnost rychlé reakce na eliminaci dopadů změn na podnikové činnosti (včasné odhalení a realizace opatření s cílem předcházení moţnému výskytu a působení krizových podnikových aktivit na hospodářský výsledek.

V takto koncipované hypotéze se nacházejí dvě proměnné- nedostatečné sledování změn a neschopnost, které je moţno reálně odhalit. Hypotéza tak získává věcnou, neformální podobu.

Licence

Licence

Jednou z nejrozšířenějších forem získávání a předávání poznatků výrobního charakteru jsou licence. Pod pojmem licence se obecně rozumí poskytnutí uţívacího práva. Z opačného hlediska je pak takové poskytnutí uţívacího práva vlastně omezením vlastní výlučnosti subjektu, který svůj souhlas, resp. své povolení dává, a licenci, tj. uţívací právo poskytuje. 28

SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola popisuje problematiku nutnosti permanentních změn. Změna ve struktuře vědění – invence – je předpokladem pro zavádění změn. Zdrojem invencí je zejména výzkum a vývoj a licence. Pokud jde o strategickou dimenzi logistiky, je tato problematika vysvětlena na základě hypotézy o ţivotním cyklu výrobku.

ÚKOLY

28

1.

Co je to inovační proces?

2.

Popište invenci jako změnu ve struktuře vědění.

3.

Pojednejte o zdrojích invencí.

4.

Popište proces výzkumu a vývoje.

Sebelepší aparatura nezaručuje správné výsledky. Hlavní je výzkumník, jeho kvalifikace, důvtip, pečlivost a přesnost. To platí o výzkumu na fyzikálních i matematických modelech. Aplikovaný (inţenýrský) výzkum má velmi rozmanitou podobu. Někdy si ani laboratorní výzkum nezaslouţí plný význam tohoto označení. Je charakteristický tím, ţe bývá dána nikoliv hypotéza, ale úkol, směřující k odpovědi na formulovanou otázku nebo předem stanovený cíl. Můţe se dělat uţitečná práce, ale nejde o skutečný „výzkum“, kdyţ se pouze měří nebo něco zjišťuje. Skutečným, i aplikovaným výzkumem se zkoumá věc dosud technicky neznámá, nebo se ověřuje určitý předpoklad s vynaloţením tvůrčího myšlení při volbě způsobu provedení i interpretace výsledků práce.

- 68 -


Modul: Logistika


VEBER, J., a kol. Management II. 1. vyd. Praha: VŠE, 1998. 168 s. ISBN 807079-406-2

[2]

KORTSCHAK, B. H. Úvod do logistiky: Co je logistika? 2. české vyd. Praha: BaBtext, 1994. 176 s. ISBN 80-85816-06-7.


VOTRUBA, L. Rozvíjení tvořivosti techniků. Praha: Academia, 2000. 181 s. ISBN 80-200-0785-7.

- 69 -


Modul: Logistika

Literatura [1]

BAZALA, J. a kol. Logistika v praxi. VERLAG DASHÖFER, 2005.

[2]

BLACKBURN, J. D. Závod s časem. Victoria Publishing, 1991. ISBN 80-85605-34-1

[3]

DAVID, P. Reenginering – nová vize pro transformované ČD, a.s. In Vědecká mezinárodní konference ČVUT. 2003. ISBN 80-01-02741-4.

[4]

DOUGLAS, L.; JAMES, R.; ELLRAM L. Logistika. 1. vyd. Computer Press, 2000. 589 s. ISBN 80-7226-221-1.

[5]

DUCHOŇ, B. Doprava v globální ekonomice, sb.: Doprava v období globalistu, ČVUT Praha 2001, str. 2-11, ISBN 80-01-02350-8.

[6]

DUCHOŇ, B. Ekonomika dopravy, ČVUT Praha 1999, ISBN 80-01-01014-2.

[7]

DUCHOŇ, B. Logistika a management výrobního podniku, sborník: Doprava, předmět vědeckého zkoumání, ČVUT Praha 1996, str. 128-134, ISBN 80-01-02350-8.

[8]

FIBÍROVÁ, J.; ŠOLJAKOVÁ, L. Hodnotové nástroje řízení a měření výkonnosti podniku. 1. vyd. ASPI, 2005. ISBN 80-7357-084-X.

[9]

GROS, I. Logistika. Vydavatelství VŠCHT,1996, ISBN: 80-7080-262-6.

[10]

HORÁKOVÁ, H.; KUBÁT, J. Řízení zásob. Miroslav Háša – Profess. ISBN: 80-85235-55-2.

[11]

CHRISTOPHER, M. Logistika v marketingu. Management Press, 2000. ISBN 80-7261-007-4.

[12]

KOLÁR, V. Systém a špecifiká produktovej politiky. Sprint, 2001. ISBN: 80-888848-05-9.

[13]

KORTSCHAK, B. H. Co je logistika? Praha: Ústřední dopravní institut, 1991.

[14]

KULHAVY, E. Skici k marketingu. Victoria Publishing. ISBN 80-85605-61-9.

[15]

MELICHAR V.; JEŢEK J. Ekonomika dopravního podniku. Skriptum. Pardubice: DF JP, 2005.

[16]

ORAVA, F. Teoretická východiska pro zásobování v systému dopravního podniku. In 4. vědecká konference. Pardubice: DF JP, 2006.

[17]

PERNICA, P. Logistický management. 1.vyd. Praha: Radix, 2000. ISBN 80-86031-13-6.

[18]

PERNICA, P. Logistika pro 21. století. Díl 1-3. Radix, 2004, ISBN: 80-86031-59-4.

[19]

PETRÁČKOVÁ, V.; KRAUS, J. Akademický slovník cizích slov. ACADEMIA, 2001. ISBN 80200-0607-9.

[20]

ŘEZNÍČEK, B.; ŠARADÍN, P. Marketing v dopravě. Praha: Grada Publishing, 2001, ISBN: 800051-4.

[21]

SIXTA, J.; MAČÁT, V. Logistika teorie a praxe. CP Books, 2005, ISBN: 80-251-0573-3.

[22]

SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN: 80-2470515-X.

[23]

ŠTŮSEK, J. Řízení provozu v logistických řetězcích. C. H.BECK pro praxi, 2007.

[24]

ŠULÁK, M.; VACÍK, E. Měření výkonnosti firem. EUPRESS, 2005, ISBN: 80-86754-33-2.

[25]

TER-MANUELIANC, A. Matematické modely řízení zásob. Institut řízení, 1980. Ediční řada IŘ - 70 -


Modul: Logistika – 557-001-78. [26]

VEBER, J., a kol. Management II. Praha: VŠE, 1998. ISBN 80-7079-406-2, 1998.

[27]

VOTRUBA, L. Rozvíjení tvořivosti techniků. ACADEMIA, 2000. ISBN 80-200-0785-7.

Elektronické dokumenty: [28]

Lean myšlení – základní pilíř kompetence manažera [on line]. 2008 [cit. 2010-03-20]. Dostupný z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/management-msp/lean-mysleni-pilirkompetence-manazera/1001663/50478/#TOP>.

[29]

Uplatňování lean Managementu v obchodních činnostech [on line]. 2009 [cit. 2010-03-20]. Dostupný z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/management-msp/lean-management-vobchodnich-cinnostech/1001663/52889/>.

- 71 -


Modul: Logistika

Seznam obrázků Obrázek 1.1: Inovační cyklus ................................................................................................................... 12 Obrázek 1.2: Logistika jako systém ......................................................................................................... 14 Obrázek 2.1: Dělení a prirorita cílů logistiky ............................................................................................ 18 Obrázek 2.2: Oblast vlivu logistiky ........................................................................................................... 20 Obrázek 2.3: Konflikty cílů funkčního řízení............................................................................................. 31 Obrázek 2.4: Řízení mezifunkčních procesů vytvářejících hodnotu ........................................................ 35 Obrázek 3.1: Princip technologie Hub and Spoke ................................................................................... 46 Obrázek 3.2: Cross Docking .................................................................................................................... 47 Obrázek 3.3: Zhdonocování v logistickém řetězci ................................................................................... 50 Obrázek 3.4: Progresivní koncepty řízení ................................................................................................ 53 Obrázek 3.5: Rostoucí míra ovlivnění a sebeovlivnění ve strutkurře firmy ............................................. 57 Obrázek 3.6: Spirála vývoje ke komeptenci ............................................................................................. 59

- 72 -


Modul: Logistika

Seznam tabulek Tabulka 2.1: Vztah mezi ekonomikou a logistikou ................................................................................... 22 Tabulka 2.2: Přidaná hodnota logistiky .................................................................................................... 28 Tabulka 2.3: Matice koncepce vedení ..................................................................................................... 33

- 73 -

VÝVOJ A NAVRHOVÁNÍ LOGISTICKÝCH SYSTÉMŮ

Recommend Documents