Výuka dospělých Individuál X skupina Fungování skupiny Skupinová dynamika
Individuál X skupina Podle počtu studentů (klientů, žáků, frekventantů, účastníků) rozlišme výuku individuální (1:1) mikroskupinovou (2 – 6 osob) skupinovou (7 – 15 osob) „maxiskupinovou“ (hromadnou – víc než 15 osob) Není skupina jako skupina: - veřejný kurz v jazykové škole - začátečníci - veřejný kurz v jazykové škole – příprava k SZZ - firemní kurz - firemní kurz před dlouhodobou pracovní cestou - nízkoprahový kurz - intenzivní kurz pro emigranty - intenzivní kurz pro přípravu na VŠ
Rozdíly mezi individuální a skupinovou výukou – pohled lektora... Individuální Výhody
Skupinová Nevýhody
Výhody
Nevýhody
soukromí
dojíždění
organizační stabilita
podmínky v JŠ
dojíždění = příplatek
rušení hodin
vzájemná komunikace
občas někdo chybí
prostředí
nemá kopírku
JŠ neruší výuku
(do počtu)
lépe se plánuje
některé aktivity - nelze
lze mít 5 hod. denně
nenosí dom. úkoly
různé uspořádání
sestavení skupiny
činnosti s pohybem
...a pohled studenta Individuální Výhody
Skupinová Nevýhody
Učitel se mu věnuje
drahé
individuální tempo
mluví jen s lektorem
Výhody spolužáci
Nevýhody tempo není individuální
individuální organizace prostředí 1:1 – Proces je důležitější než výsledek (Dillingham) - student si vybírá prostředí (doma, v kanceláři, v kavárně, v učebně v JŠ Podle počtu studentů se mohou lišit i pokyny – např. otázky za textem: 1:1 – aby si přečetl(-a) otázky za textem promyslel odpovědi, má na to 5 minut. V mikroskupině – totéž, pak probrat odpovědi se sousedem Ve skupině 7-15 – můžeme také tak nebo frontálně: „Filipe, jak bys(te) odpověděl na první otázku?“
Jaký je?
Je dobré vědět, ke kterému typu náš student patří - lze zjistit při jazykovém auditu či diagnostice. Využijeme to i při skupinové výuce Typy studentů podle Choděry: nekomunikativní – komunikativní (Didaktika cizích jazyků na přelomu tisíciletí, 1, s. 39) Typy studentů podle Hendricha – student s převládající orientací vizuální – auditivní – smyslově názornou – smyslově pohybovou – slovně logickou. (Didaktika cizích jazyků, 1988, s. 61-62)
Fungování skupiny
V Maslowově pyramidě platí, že nejsou-li uspokojeny nižší potřeby, nemá cenu ani se snažát uspokojit ty vyšší. S tím je třeba počítat při intenzivní výuce a hlídat větrání a přestávky. Nutkání ke kouření bych zařadil u některých studentů mezi fyziologické potřeby, u některých jde o socální potřebu. Abychom získali obdiv i uznání členů skupiny, řídíme se (často i nevědomky) heslem „kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti“). Proto své hodnoty, vnitřní normy, dokonce i vnímání světa často přizpůsobujeme skupině. Tomuto procesu se říká skupinový tlak. Ten působí pořád. Když se proti skupinové konformitě někdo postaví, začíná konformita slábnout, když se k „rebelovi“ někdo přidá, začne tím vznikat nová konformita. Každý člen by měl znát cíle a normy skupiny Je dobré je mít v učebně ve vizuální podobě.
Motivace a stimulace Motivace je souhrn vnitřních pohnutek. (motivů), tj. Je subjektivní, lidi nelze namotivovat. Můžeme yvtvořit co nejšiší stimulační prostředí. Stimulační tlak musí mít správnou míru:
Prostředí – např. motivující výzdoba učebny, výtvory studentů... Participace – podíl na řešení společného úkolu (lektor rozdělí „role“ tak, aby každý měl možnost se uplatnit) Hodnocení – někdo potřebuje „být dobrý“, někdo bude rád vědět, co může zlepšit Hmotná – bonbony, osvědčení
Vývoj skupiny „šeptaná“ - před vznikem vztahů formování – členové jsou ještě „sami za sebe“, vznikají vztahy i neformální struktura storming – členové se vůči sobě vymezují, objevují se neformální vůdcové,členové přijímají další role přijímání norem performing – efektivita, vysoký výkon, dosahování cílů formální konec
Skupinová dynamika Z psychologického pohledu je skupinová dynamika soubor různých sil a protisil ve skupině. Zásah do jednoho takového prvku ovlivní ty ostatní – viz následující obrázek PhDr. Z. Matuly
Prvky skupinové dynamiky: Cíle a normy vzniknou v každé skupině, cíle jednotlivých členů se mohou lišit. Členové skupiny mohou vytvářet koalice a kliky (podskupiny) za účelem prosazení svých cílů ve skupině. O cílech se diskutuje, mohou kvůli nim vznikat konflikty. Pak vznikají pravidla a postupy (tj. normy), jež mají skupině pomoci dosáhnout cílů. Interakce a komunikace – nejvýraznější (viditelná) část vzájemného působení členů skupiny. Způsob komunikace ovlivňuje další oblasti skupinové dynamiky (např. atmosféru, způsoby vedení skupiny, jak skupina pracuje s cíli a normami, poměr dostředivých a odstředivých sil). Podskupiny vznikají v každé (větší) skupině. Je důležité, do jaké míry se členové podskupin ztotožňují s normami a cíli celé skupiny. Struktura skupiny je tvořena systémem pozic a rolí v každé skupině. Skoro v každé skupině existují formální a neformální struktury, jež se mohou více méně překrývat či lišit. Pozice a role – pozice určuje místo člena skupiny ve struktuře skupiny. Pozice určuje status člena skupiny (soubor jeho práv /výhod/ a povinností), určuje rozsah jeho moci (co smí a co nesmí). Role je chování, které skupina očekává od svého člena na dané pozici. Soudržnost a napětí neboli dostředivé a odstředivé síly – mezi soudržnost či dostředivé síly patří síly a mechanismy způsobující, že členové skupiny chtějí do skupiny patřit. Napětí jsou naproti tomu síly rozleptávající skupinu a způsobující, že (některým/všem) členům skupiny v ní není dobře. Přetlak a výron velkého množství odstředivých sil může v krajním případě způsobit i rozpad skupiny. Proč pracovat ve skupinách? - soustředění ne jen procvičování jazyka, ale i na komunikaci (nemluví-li studenti česky) - pracují po celou dobu - nečekají, až na ně přijde řada (neplatí pro závěrečnou prezentaci výsledků práce skupin) - učí se tím, že řeší jazykové úkoly a situace - objevují jazyk Lektor po dobu této práce monitoruje, organizuje, moderuje. Měl by: - plánovat cíle a praktické výstupy - dát studentům vstupní data (výčet, brainstorming...) - dát úkol odpovídající jazykové úrovni, příp. zájmu studentů - jasné zadání (sdělit, napsat, ukázat) - ujistit se, že studenti vědí, co mají dělat - rozdělit role ve skupině (vedoucí, zapisující, prezentující, čtoucí...) a dbát na střídání rolí v téže skupině - uvážit prostorové uspořádání nábytku (podkova, velký stůl, hnízda...)
Diskuse – co se může stát? - student přejde do jiného jazyka - jazykové znalosti nestačí na přesné zachycení myšlenky - student opakuje své chyby - student se nepřipraví na diskusi - student se nezapojí - interakce se „zvrhne“ v monology - vždy někteří studenti hodně mluví, někteří skoro vůbec ne - student se neptá, protože nerozuměl tomu, co se řeklo předtím - některému studentovi není rozumět Zdroje: Materiály k metod. seminářům Jazykové školy Skřivánek 2006 – 2008 (D. Nývltová, M. Krejčová, Mr. Dilingham, G. Davies, S. Wilden)) Švec, J.: Týmová práce. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání 2006
Résumé Individuální a skupinová výuka mají různé výhody i nevýhody z ohledu studentů i lektorů. Úspěch individuální výuky závisí na interakci lektora a žáka. V každé skupině platí jisté sociologické a psychologické normy a principy. Lektor je musí akce ptovat (je také členem skupiny) a měl by jich využít ke splnění svého cíle. Utřídíme si různé možnosti skupinové výuky. Připomenu i některé zásady, podle nichž skupina funguje. Klíčové pojmy: výuka 1:1, skupina, mikroskupina, skupinová dynamika, Maslowova pyramida potřeb, pozice a role, fáze vývoje skupiny, stimulace, skupinová dynamika * Mgr. Josef Zemek Vystudoval Pedagogickou fakultu UK, obor čeština – ruština (1997). Učí na středních školách, pracoval jako vedoucí oddělení vzdělávání v Domě dětí a mládeže Praha 9, od r. 2004 vede různé typy kurzů češtiny pro cizince v komerční i neziskové sféře. Je certifikovaným lektorem DVPP, věnuje se didaktice češtiny jako mateřského i nemateřského jazyka. V tomto sborníku publikoval v jeho ročníku 2005-2006.
