Vyuţívání omezovacích prostředků v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Daniela Slezáková

Vyuţívání omezovacích prostředků v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Jana Straková, Ph.D.

Brno 2013

1

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Jany Strakové, Ph.D. a uvedla jsem všechny zdroje pouţité literatury.

Brno 2013

……………………………

2

Děkuji Mgr. Janě Strakové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce a poskytování cenných rad při jejím zpracování. Zároveň děkuji zdravotnickému personálu Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně za ochotu a čas, který věnovali vyplňování

dotazníkŧ. Poděkování

patří

i

paní

Mgr.

Fremlové,

metodičce

ošetřovatelské péče za poskytnutí informačních zdrojŧ při zpracování této bakalářské práce. Děkuji mé rodině a přátelŧm za podporu při studiu a zpracování bakalářské práce.

3

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................... 6 1 PÁDY VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ ……………………….………… 7 1.1 Příčiny pádŧ ...................................................................................................... 7 1.2 Statistika pádŧ v KNTB .................................................................................... 8 1.3 Dŧsledky pádŧ ................................................................................................ 9 1.4 Prevence pádu za hospitalizace pacienta …................................................... 10 2 OMEZOVACÍ PROSTŘEDKY VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ ….... 11 2.1 Definice ......................................................................................................... 11 2.2 Indikace omezovacích prostředkŧ …............................................................. 12 2.2.1 Dŧvody pouţití omezovacích prostředkŧ …......................................... 12 2.2.2 Stavy chování ohroţující pacienta samotného nebo jeho okolí ............ 14 2.3 Kompetence personálu ………………………………………..…..…….…... 14 2.4 Druhy omezovacích prostředkŧ……………………………….......................15 2.4.1 Mechanické omezení pacienta …………….......................................... 17 2.4.2 Ochranné opatření …............................................................................. 17 2.4.3 Fyzické omezení pacienta ……………………………......................... 18 2.4.4 Omezení pacienta v síťovém lŧţku …................................................... 19 2.4.5 Terapeutická izolace ….......................................................................... 19 2.4.6 Farmakologické omezovací prostředky …............................................ 20 2.4.7 Jiné druhy omezovacích prostředkŧ ….................................................. 21 2.5 Jsou postranice omezujícím prostředkem? ..................................................... 22 3 POUŢITÍ OMEZOVACÍCH PROSTŘEDKŮ ……………………............…. 23 3.1 Jak omezovací prostředky pouţívat .............................................................. 24 3.2 Ošetřovatelská peče v prŧběhu omezeni pacienta …...................................... 26 3.2.1 V prŧběhu omezeni pohybu pacienta ................................................... 26 3.2.2 Po skončení omezení pohybu pacienta ................................................. 27 3.3 Komplikace pouţití omezovacích prostředkŧ …............................................ 27 3.4 Lze pouţitím omezovacích prostředkŧ předejít? …........................................ 28 4

4 PRÁVNÍ A ETICKÉ ASPEKTY POUŢÍVÁNÍ OMEZOVACÍCH PROSTŘEDKŮ ……...…………………………………………………………..30 4.1 Etika pouţití omezovacích prostředkŧ ………………………...................... 32 4.2 Vedení dokumentace při pouţití omezovacích prostředkŧ ………..…......... 33 5 CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY ................................................ 34 6 METODIKA ........................................................................................................ 35 7 ANALÝZA VÝSLEDKŮ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ........................................ 37 7.1 Návratnost dotazníkŧ …………… ..……………………….…..….……....... 37 7.2 Analýza výsledkŧ ………………………………………………………..….. 38 8 DISKUSE ............................................................................................................. 58 9 NÁVRHY ŘEŠENÍ ............................................................................................. 66 ZÁVĚR .................................................................................................................... 69 ANOTACE .............................................................................................................. 71 ANNOTATION ....................................................................................................... 72 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................... 73 SEZNAM ZKRATEK ........................................................................................... 79 SEZNAM TABULEK ............................................................................................. 80 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................. 82 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................. 83

5

ÚVOD

Zajištění bezpečnosti pacienta patří k diskutovaným problémŧm zdravotní péče. Týká se všech věkových kategorií pacientŧ i úsekŧ zdravotní péče. Téma bakalářské práce jsem vybrala z níţe uvedených dŧvodŧ Skrytým nebezpečím ve zdravotnickém zařízení jsou ve velké většině pády. Mohou mít pro pacienty a to především u seniorŧ a chronicky nemocných velké následky. Ve velké většině jde o prodlouţení hospitalizace aţ ohroţení zdraví pacienta a pro zdravotnické zařízení nepříjemnosti v podobě zhoršení pověsti a zvýšení nákladnosti zdravotnické péče spojené s další léčbou úrazu. V mnoha případech, ale zdravotnický personál nedokáţe zajistit bezpečnost pacienta jiným zpŧsobem, neţ pomocí pouţití omezovacího prostředku. Omezovací prostředky se nepouţívají pouze v psychiatrických zařízení, ale také na odděleních dlouhodobé péče a dalších pracovišť. Pouţití omezovacích prostředkŧ bývá problematické, sice pádu (nebezpečí, ohroţení zdraví) relativně zabrání, ale na druhou stranu ochránci lidských práv tvrdí, ţe omezují pacientovu osobní svobodu. Navíc při špatném výběru a pouţití omezovacího prostředku mŧţe dojít k poškození pacienta. Je proto dŧleţité správně postupovat při pouţívání těchto prostředkŧ. Otazníkem u omezovacích prostředkŧ jsou postranice. Jsou-li vŧbec omezujícím prostředkem nebo poskytují pacientŧm bezpečí? Omezovací prostředky a řešení této problematiky u zdravotnického personálu bývá mnohdy obtíţné. Buď mají strach z právního postihu v případě úrazu nemocného, anebo z právního postihu v případě pouţití omezovacího prostředku. Otázkou taky je, zdali má zdravotnický personál dostatek informací o pouţívání omezovacích prostředkŧ a zná-li jejich legislativní rámec.

6

1

PÁDY VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ

Pád mŧţe vést, zvláště u seniorŧ a chronicky nemocných pacientŧ, k závaţným komplikacím, prodlouţení hospitalizace, zhoršení zdravotního stavu, někdy i ke smrti. Proto je prevence pádŧ ve zdravotnictví velmi dŧleţitá.1

1.1 Příčiny pádů Pády jsou častější u starších pacientŧ a se stoupajícím věkem narŧstá jejich počet, s maximálním výskytem u osob starších 85 let. Senioři jsou z dŧvodu pádu aţ pětkrát častěji hospitalizováni, neţ senioři s jiným dŧvodem přijetí.2 Pád ve stáří je nejvýznamnější příčinou sekundární morbidity a mortality (pád – osteoporóza – zlomenina). K vyššímu výskytu pádŧ dochází u ţen, hospitalizovaných pacientŧ a klientŧ v dlouhodobé ústavní péči. Významné je zamýšlet se nad rizikovými faktory. Čím více má pacient rizikových faktorŧ, tím větší je riziko pádu.3,4 Vnitřní rizikové faktory Pád v anamnéze – 2-3krát větší pravděpodobnost, ţe se pád bude opakovat, věk (nad 65 let),5 porucha vnímání (zrak, sluch, vestibulární aparát), onemocnění pohybového systému (svalová slabost, osteoporóza, poruchy chŧze, porucha rovnováhy, zhoršená mobilita), duševní stav (zmatenost, dezorientace, poruchy paměti, neschopnost porozumět, Parkinsonova nemoc, demence, deprese, abstinenční syndrom), neuromotorické onemocnění (CMP, epilepsie, vertigo, synkopa), kardiovaskulární potíţe (ortostatická hypotenze), akutní onemocnění (horečka) a chronické onemocnění (záněty kloubŧ, šedý a zelený zákal, Diabetes mellitus).6 1

Srov. FRANTOVÁ, M; BEŤKOVÁ, M., Prevencia v pádov u hospitalizovaných pacientov, Sestra a lekár v praxi, 2009, č. 1-2, s. 14 2 Srov. MARX, D., Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení: cesta k dokonalosti a zvyšování kvality, s. 30 3 Srov. BENEŠOVÁ, V. a kolektiv, Úrazy u seniorů a možnosti jejich prevence, s. 11 4 Srov. PIDRMAN, V., Demence, s. 163 5 Srov. MARX, D., Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení: cesta k dokonalosti a zvyšování kvality, s. 30 6 Srov. Tamtéţ, s. 24

7

Vnější rizikové faktory Nevhodné pomůcky, či jejich absence (malá/velká obuv, chodítko, berle, vozíky, oblečení), prostředí (nedostatečné osvětlení, nevhodný nábytek – výška ţidlí, lŧţek), kvalita povrchu (kluzký, mokrý, nerovnosti), nedostatek pomůcek odstraňující bariéry v prostředí (madla, schody, výtahy)78, medikace a jejich mnoţství (psychofarmaka, opioidy, analgetika, antihypertenziva, antiarytmika, antidiabetika, diuretika, laxativa). Aţ 15 % pádu u seniorŧ souvisí s farmakoterapií.9 Specificky ve vztahu k prostředí zdravotnického zařízení Změna prostředí (adaptace), zahájení rehabilitace, nácvik chŧze, zahájení pouţívání kompenzačních pomŧcek, sníţení soběstačnosti, změna zdravotního stavu, zahájení nové medikace (vedlejší účinky), změna medikace chronického onemocnění (epilepsie, Parkinsonova nemoc).10

1.2 Statistika pádů v Krajské nemocnici Tomáše Bati a.s. ve Zlíně Statistika dle vedení záznamu „Neţádoucích událostí“ při pádu, vypracovaná Mgr. H. Fremlovou, metodičkou ošetřovatelské péče KNTB ve Zlíně, ukazuje za kaţdé čtvrtletí od 1. 3. 2012 – 31. 3. 2013 následující data (viz příloha č. 7): Nejčastější příčinou pádu celkově byla ztráta rovnováhy a pád z lŧţka. Ta převaţovala u věkové kategorie nad 65 let. Na 3. – 4. místě, bylo napříč věkovými kategoriemi uklouznutí a vstávání z lŧţka. Nejméně častou příčinou byl pád při přesunu s dopomocí, opření o nestabilní oporu a ztráta vědomí.11 Denní doba, ve které docházelo k pádŧm nejvíce, byla od 00:00–04:00 a od 16:00–24:00. Během dne se počet pádŧ sníţil přibliţně aţ o 15 %, kdy nejméně pádŧ bylo mezi 8 a 12 hodinou.

7

Srov. MARX, D., Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení: cesta k dokonalosti a zvyšování kvality, s. 24 Srov. HRSTKOVÁ, D., Standardní postupy, prevence pádu a zranění hospitalizovaného pacienta, Onkologická péče, 2005, č. 5, s. 25 9 Srov. PIDRMAN, V., Demence, s. 165 10 Srov. MARX, D., Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení: cesta k dokonalosti a zvyšování kvality, s. 24-27 11 Srov. Mgr. FREMLOVÁ, H., metodička ošetřovatelské péče Krajské nemocnice T. Bati, statistika pádŧ 2011-2013, generovaný systém Krajské nemocnice T. Bati nežádoucích událostí 8

8

Z hlediska oddělení bylo nejvíce pádŧ zaznamenáno na pracovišti Interní kliniky, následovaném Oddělením následné péče (LDN), Onkologie, Chirurgie a Neurologie. Nejméně pádŧ bylo na Oddělení vyšetřovacích metod, Traumatologie, Ortopedie, Očním, Koţním, Dětském a Anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Z hlediska věku je nejvíce ohroţena věková kategorie nad 65 let (78,2 %). Naopak nejméně je zastoupena kategorie do 17 let (1,2 %). V 74,2 % proběhl pád bez následkŧ. U 15,5 % postiţených došlo k těţkému zranění, převáţně pacientŧ (nad 65 let). Výše uvedené údaje potvrzují, ţe nejohroţenější skupinou pacientŧ jsou senioři nad 65 let s rizikem těţkého zranění aţ ve třetině případŧ.12

1.3 Důsledky pádů K problémŧm následkŧ pádŧ, kterým musí při řešení zdravotnická zařízení čelit, patří morbidita, mortalita a finančních náklady. U seniorŧ po pádu hrozí zvýšená nemocnost a doba hospitalizace je aţ dvojnásobná.13 Riziko předčasného úmrtí se zvyšuje u seniorŧ s pády v anamnéze, kteří jsou ohroţení 4-6x vyšším rizikem mortality.14 Psychologicko-sociální a tělesné důsledky Mezi tělesné důsledky patří zlomeniny (krčku femuru, obratlŧ, horních končetin, lebky), zhoršení motorické koordinace, poranění měkkých tkání, rozvoj imobilizačního syndromu a přechodná či trvalá ztráta soběstačnosti. Mezi psychologicko-sociální důsledky řadíme anticipační strach z pádu (u 40 % pacientŧ, kteří poprvé upadli), vyhýbavé chování (u 20 % pacientŧ pád vede k omezení fyzické aktivity, samostatnosti s moţností vzniku imobilizačního syndromu, z dŧvodu obav ţe se znovu zraní, sociálního kontaktu).15

12 13

Mgr. FREMLOVÁ, H., metodička ošetřovatelské péče Krajské nemocnice T. Bati, statistika pádŧ 2011-2013, generovaný systém Krajské nemocnice T. Bati nežádoucích událostí

Srov. MARX, D., Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení: cesta k dokonalosti a zvyšování kvality, s. 29-30 Srov. KUBEŠOVÁ, H., Gerontologie, Ostravská univerzita, fakulta zdravotnických studií, s. 40 15 Srov. PIDRMAN, V., Demence, s. 165 14

9

Finanční nákladnost pádů Např. studie „Pády pacientŧ – indikátor kvality péče“ Mgr. Dana Jurásková, MBA, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze (2002–2003 a 2005) ukazuje, ţe finanční náklady v souvislosti s pády (vyšetření, ošetření úrazu, prodlouţení hospitalizace) se vyšplhaly aţ na 4,3 milionŧ korun.16

1.4 Prevence pádů za hospitalizace pacienta Prevence pádŧ ve zdravotnictví je velmi dŧleţitá a neopomenutelnou součástí ošetřovatelské péče. Prevence pádŧ je realizována ve 4 oblastech: Prevence vzniku pádu při hospitalizaci. Identifikace rizikového pacienta (anamnézou, určením rizikových faktorŧ) pomocí škály. Tato identifikace pacienta je dŧleţitá nejen pro zjištění rizika pádu, ale i pro naplánování preventivních opatření.17 Prevence vnějších rizikových faktorů. Správně upravené prostředí, vybavený pokoj, osvětlení, správné pouţití pomŧcek, pokud moţno bezbariérový systém (schody, madla).18 Prevence vnitřních rizikových faktorů. Včasná diagnostika onemocnění a její řešení. Pro personál je dŧleţitá znalost účinkŧ, interakcí léčiv. Nepodávat více jak 6 léčiv najednou.19 Prevence pádu s pouţitím omezovacích prostředků. JUDr. Vondráček J. uvádí „ţe kaţdý zdravotník si musí počínat tak, aby zabránil vzniku škod na zdraví“.20 Ale v mnoha případech i přes vynaloţení veškerého úsilí a dodrţení stanovených postupŧ, nejsou zdravotníci schopni zajistit bezpečnost pacienta jinak, neţ omezovacím prostředkem. K prevenci pádu se omezovací prostředky pouţívají poměrně často, je ale třeba dodrţovat veškeré zásady a právní rámec při jejich pouţití a vše uvést do dokumentace.21 16

Srov. LINET spol. s r. o., Pád skrytá hrozba, Komfort, 2006; č. 4, s. 5 Srov. SVOBODOVÁ, D., Prevence pádu a zranění pacienta/klienta a jeho řešení: Pracovní postup, s. 25-27 18 Srov. Tamtéţ, s. 27 19 Srov. Tamtéţ, s. 28 20 VONDRÁČEK, J. Pád pacienta očima právníka, Florence, 2007, č. 12, s. 513 21 Srov. SVOBODOVÁ, D., Prevence pádu a zranění pacienta/klienta a jeho řešení: Pracovní postup, s. 29 17

10

2 OMEZOVACÍ PROSTŘEDKY VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ

Omezovací prostředky jsou neodmyslitelně spojené s omezením osobní svobody, lidskými právy a dŧstojností člověka. Dále nelze opomenout názor laické veřejnosti, který je dosti negativní. O omezovacích prostředcích se mluví převáţně v souvislosti s psychiatrickými, neklidnými a agresivními pacienty. Tyto prostředky jsou dnes ale aktuální i v geriatrii, v následné péči, kde není pacient tolik agresivní vŧči sobě a okolí, ale hrozí mu riziko pádu a úrazu.22

2.1 Definice Tošnerová T. (2004) definuje omezovací prostředky jako „… jakýkoliv zpŧsob fyzicky omezující svobodu pohybu, fyzické aktivity nebo normální přístup k tělu osoby.“ Dále jako „… zařízení nebo vybavení, které omezí jednotlivce schopnost pohybovat se volně. Omezení zahrnují oblast těla, hrudníku, kotníku, rukou, pasu a zápěstí. Ţidle s fixovaným stolem, kolečková ţidle se zábranou a zábrany u postele jsou formy omezení.“23 V psychiatrii se omezujícími prostředky rozumí jako terapeutická opatření, omezující volný pohyb a jednání pacienta, uplatňována bez jeho souhlasu.24 Dle ochrany práv pacienta a svobody jde o omezení svobody a dotýkaní lidské dŧstojnosti.

22

Srov. DOHNALOVÁ, H., Problematika uţívání omezovacích prostředkŧ ve zdravotnických zařízeních a v ústavech poskytujících sociální sluţby, Medicína pro praxi, 2011, č. 2, s. 88 23 TOŠNEROVÁ, T., Omezující prostředky ve zdravotnictví a v ústavech sociální péče pohledem psychiatra, Dodržování lidské důstojnosti v oblasti sociální péče, 2004, č. 2, s. 4 24 Srov. MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 113

11

2.2 Indikace uţití omezovacích prostředků Chceme-li pouţít jakýkoliv omezovací prostředek, musíme jej vţdy povaţovat za krajní řešení, jsou-li všechny „nerestriktivní“ moţnosti k zajištění bezpečnosti pacienta vyčerpány. A to s dŧslednou rozvahou respektující osobnost pacienta a nejsou-li základní etické principy v rozporu s naším konáním. K tomu je nutné definovat dŧvod, pro který se omezující prostředek pouţije. Za takový dŧvod se povaţuje zajištění klidu, bezpečnosti a ochrany zdraví pacienta, i jiných osob (pacientŧ, zdravotnického personálu), majetku, popřípadě dodrţení léčebného reţimu. S účelem zabránit pacientovi, aby neublíţil sám sobě nebo svému okolí a to na dobu nezbytně nutnou, po kterou trvají dŧvody jejich pouţití (do ukončení aktuálního ohroţujícího jednání pacienta). Omezovací prostředek nikdy nesmí být pouţit z dŧvodu potrestání pacienta či pro usnadnění péče personálu.25,26 Zákon č. 371/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách, společně s věstníkem částka 7/2009 ministerstva zdravotnictví České Republiky, stanovuje indikaci pouţití omezovacího prostředku takto: „... smí být pouţít pouze tehdy, je-li účelem jejich pouţití odvrácení bezprostředního ohroţení ţivota, zdraví, bezpečnosti pacienta nebo jiných osob a pouze po dobu, po kterou trvají dŧvody jejich pouţití.“27,28

2.2.1 Důvody pouţití omezovacích prostředků Pacient s neklidem ohroţující sebe či okolí pacienta Dle

věstníku

1/2005

metodického

opatření

omezovacích

prostředkŧ

v psychiatrických zařízeních se omezovací prostředky mohou pouţívat u neklidu (afektogenního, psychogenního).29 Tato situace bývá sporná, odborná publikace autora 25

Srov. ŠVARC. J., Omezující prostředky v psychiatrii. Psychiatrie pro praxi, 2008, č. 5, s. 245 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky, s. 52 27 ZÁKON č. 372/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách [online]. Dostupné z: 28 VĚSTNÍK č. 7/2009, Používání omezovacích prostředků u pacientů ve zdravotnických zařízeních České Republiky, s. 5, [online], Dostupné z: 29 Srov. VĚSTNÍK č. 1/2005, Metodického opatření: Používání omezovacích prostředků u pacientů ve psychiatrických zařízeních s. 5-6 [online], Dostupné z: 26

12

Švarce (2008) uvádí, ţe dŧvodem pouţití nesmí byt pouhý neklid pacienta, na druhou stranu při rŧzném typu neklidu ohroţující zdraví, pouţito mŧţe být. Dodrţení takového pokynu většinou bývá váhavé – nemoţné. Je proto dŧleţité u pacienta dŧkladně vyšetřit příčinu neklidu a zváţit nutnost pouţití omezovacích prostředkŧ, zdali pacient skutečně ohroţuje sebe či své okolí.30 Závaţné duševní poruchy Spojené s agresivitou vŧči sobě, jiné osobě či majetku, u organických poruch (mentální retardace). Zde je potřeba pokusit se pacienta nejprve zklidnit (viz kapitola 3.4 Lze pouţitím omezovacích prostředkŧ předejít?), eventuelně přistoupit k omezovacímu prostředku. Při volbě omezovacích prostředkŧ nezapomeňme na zákonné a etické normy práva duševně nemocných (viz kapitola 4. Právní a etické aspekty pouţívání omezovacích prostředkŧ).31 Pacient se stavy (psychotickými, toxickými, delirium tremens) Delirium tremens – odvykací stav po odnětí alkoholu. Projevující se poruchou vědomí, zmateností s třesem, hyperaktivitou ohroţující vitální funkce.32 Akutní terapeutické výkony a nevyhnutelné diagnostické výkony (nutné u ohroţení ţivota pacienta).33 Zmatenost a neklid specificky u seniorů Kde hrozí velký následek rizika pádu, poranění pacienta, nebo ve smyslu zabránění vytaţení invazivních vstupŧ (periferní ţilní katetr, ...), ale neprojevují se akutním neklidem. Netýká se to u pacientŧ s Alzheimerovou chorobou, neohroţují-li své zdraví a okolí. Pouţívá se tzv. „fixace pacienta“ horní poloviny těla, ne „kurtace“.34,35

30

Srov. ŠVARC. J., Omezující prostředky v psychiatrii, Zdravotnické noviny, 2008, č.4, s.26 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z:< http://www.alzheimer.cz/cals/doporucenicals>, s. 101 32 Srov. ŠVARC. J., Omezující prostředky v psychiatrii, Zdravotnické noviny, 2008, č, 4, s. 26 33 Srov. BEDNÁRIKOVÁ, E., Opatrenia na prevenciu úrazovosti, Sestra a lekár v praxi,2007,č. 5-6, s. 17 34 Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 124 35 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z: , s. 101 31

13

2.2.2 Stavy chování ohroţující pacienta samotného nebo jeho okolí Chování, kdy pacient bezprostředně nejen ohroţuje své zdraví, ale i bezpečnost a zdraví okolí (pacienti, zdravotnický personál) jsou zejména: psychotické stavy (halucinace, bludy, pacient nemá náhled na sebe, ohroţuje sebe a okolí), sebevraţedné sklony (nejčastěji u depresivních a psychických pacientŧ), intoxikace (léky, drogy včetně alkoholu), abstinenční příznaky, baţení, organické psychosyndromy (psychomotorický neklid), stavy po epileptickém záchvatu, asociace chování, trauma (týrání, zneuţívání, násilí), ztráta kontroly nad situací.36

2.3 Kompetence personálu Na rozhodování o pouţití omezovacích prostředkŧ by se měl podílet multidisciplinární tým zdravotníkŧ, který o pacienta pečuje.37 Pouţití omezovacího prostředku (jeho dŧvod a druh) vţdy indikuje lékař, který o dalším trvání a ukončení omezení bezodkladně rozhodne, na základě informací podaných všeobecnou sestrou, která je s pacientem v intenzivnějším kontaktu. Není-li lékař přítomen, mŧţe o omezovacím prostředku a jeho pouţití ve výjimečných případech (vyţadující neodkladné řešení – hrozí zranění či závaţné poškození pacienta či okolí) rozhodnout i všeobecná sestra, která je přítomna. Pak neprodleně informuje lékaře, který musí toto rozhodnutí posoudit, zda pouţití bylo oprávněné, popř. zvolit jinou variantu. Odpovědnost pouţití omezovacích prostředkŧ je dána lékaři, který kontroluje správnost indikace, zpŧsob pouţití a vedení dokumentace. 38,39 Je-li uţ omezovací prostředek lékařem povolen, odpovídá za provedení omezení a zajištění komplexní ošetřovatelské péče jiţ všeobecná sestra. Po celou dobu ale musí pacientovi věnovat zvláštní pozornost a zvýšenou ošetřovatelskou péči.40 36 37

38

Srov. PETR, T:, in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 113 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z: , s. 101

Srov. ZÁKON č. 372/2011 § 39 Sb., o zdravotních sluţbách [online]. Dostupné z: 39 Srov. PETR, T.; MIKLOŠ, T., Restriktivní metody v psychiatrii:Standardizace ošetřovatelské peče, s. 8 40 Srov. DOHNALOVÁ, H., Problematika uţívání omezovacích prostředkŧ ve zdravotnických zařízeních a v ústavech poskytujících sociální sluţby, Medicína pro praxi, 2011, č. 2, s. 86

14

Personální, prostorové a materiální vybavení Aby omezení bylo co nejrychlejší a bezpečné, zvláště u pacienta, který „nesouhlasí“ s tímto postupem a ohroţuje sebe i okolí. Je nutné mít dostatek ošetřujícího personálu, např. 5 zdravotníkŧ je potřeba při fyzickém omezení (4 na končetiny a 1 pro hlavu), neţ dojde ke zklidnění pacienta. Navíc jeden z ošetřujícího týmu, musí být s pacientem v trvalém vizuálním a verbálním kontaktu, po celou dobu trvání omezení i po jeho ukončení. Personál by proto měl být minimálně jednou ročně o omezovacích prostředcích a jejich pouţívání proškolen.41,42,43 Prostředí by mělo být upraveno, odstraněním nebezpečných předmětŧ z dosahu pacienta. Pokud je to moţné v rámci oddělení, pacienta umístit na samostatný pokoj. Materiál volíme od nejniţšího stupně omezení a musí být vypodloţený.44

2.4 Druhy omezovacích prostředků Kaţdá země upřednostňuje určitý přístup k omezovacím prostředkŧm, který je nejednotný a je podrobován široké diskuzi. Stále se hledají odpovědi na otázky, jaké omezovací prostředky jsou nejvhodnější, nejhumánnější?45 Mezinárodní projekt EUNOMIA (mapující praxi uţívání omezovacích prostředkŧ ve 12 zemích Evropy) uvádí, ţe „... doposud neexistují kontrolované studie, které by vyhodnotily a porovnaly jednotlivé omezovací prostředky, ţe některé jsou lepší (humánnější) a jiné horší“ 46. Např. pro řadu českých psychiatrŧ jsou síťová lŧţka humánnější neţ „kurtace“ a medikace. Tohoto názoru jsou ale i v Německu a Rakousku. Velká Británie mechanické omezení (pomocí kurtŧ) zcela zakazuje pro nehumánnost. Argumentuje tím, ţe to jde i bez „kurtování“ či síťových lŧţek. Naopak fyzické omezení s aplikací uklidňujících léčiv s následnou izolací povoluje. Holandsko 41 42 43

Srov. PETR, T.; MIKLOŠ, T., Restriktivní metody v psychiatrii:Standardizace ošetřovatelské peče, s. 8 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí,

Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z: , s. 102

Srov. NEPOKOJOVÁ, J.; NOVÁKOVÁ, B., Fyzické omezení pacienta na akutním psychiatrickém oddělení, Sestra, 2011, č. 2, s. 79 44 Srov. DOHNALOVÁ, H., Problematika uţívání omezovacích prostředkŧ ve zdravotnických zařízeních a v ústavech poskytujících sociální sluţby, Medicína pro praxi, 2011, č. 2, s. 168 45 Srov. PAŘÍZKOVÁ, M., Restriktivní postupy v psychiatrii, Brno:Masarykova univerzita, 2007, s. 18 46 KALIŠOVÁ, L a kolektiv, Obecná praxe uţívání omezovacích opatření – monitorování situace v České republice, Česká a slovenská psychiatrie, 2005, č. 6, s. 306

15

izolaci volí aţ v 50 %, ale nucená medikace je pouţita velmi zřídka. Izolaci dávají přednost i Švédsko, Nizozemí, USA, zatímco Norsko upřednostňuje kurtování, které je naopak ve Švýcarsku částečně zakázáno zákonem. Dánsko izolaci zakazuje.47,48 Pro ošetřující personál je tedy těţké rozhodnout co je v dané situaci pro pacienta vŧbec „humánní“. Záleţí často na faktorech, jako je nedostatek personálu a jeho proškolení, „neadekvátní filozofii“ personálu a posouzení stavu pacienta.49 Dělení omezovacích prostředků je rŧzné. Věstník 7/2009 ministerstva zdravotnictví. Mezi omezovací prostředky řadí: - drţení pacienta zdravotnickými pracovníky nebo jinými osobami k tomu

určenými ředitelem zdravotnického zařízení, - omezeni pacienta v pohybu (pásy/kurty), - zamezení pohybu horních končetin (kabátek/vesta), - umístění pacienta v ochranném (síťovém) lŧţku, - umístění pacienta v místnosti určené k bezpečnému pohybu (izolační místnost = terapeutická izolace), - akutní parenterální podávaní psychofarmak popř. jiných léčivých přípravkŧ, vhodných k omezení volného pohybu či kombinaci těchto prostředkŧ.50 Autor Petr (2004) omezovací prostředky v psychiatrických zařízeních dělí: - manuální omezení, - mezení pacienta v lŧţku a ochranná opatření- fixace pacienta, - omezení pacienta v síťovém lŧţku, - ochranný kabátek (svěrací kazajka), - terapeutická izolace, - aplikace psychofarmak bez souhlasu pacienta.51 Doporučení dle mezinárodní organizace Alzheimer Europe k pouţití omezovacích prostředkŧ v péči o pacienty s demencí řadí: mechanické omezení,

47

Srov. Tamtéţ, s. 306 Srov. ŠVARC. J., Omezující prostředky v psychiatrii, Zdravotnické noviny, 2008, č. 4, s. 27 49 Srov. ŠVARC. J., Omezující prostředky v psychiatrii, Psychiatrie pro praxi, 2008, č. 5, s. 24 50 Srov. VĚSTNÍK č. 7/2009, Používání omezovacích prostředků u pacientů ve zdravotnických zařízeních České Republiky, s. 5, [online], Dostupné z: 51 Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV. Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 115 48

16

fyzické omezení, medikace jako omezovací prostředek, jiné (psychologické, pasivní alarmy, elektronické dohlíţecí systémy s prostřednictvím videa, zamykání dveří).52

2.4.1 Mechanické omezení pacienta Jde o krátkodobé znehybnění horních a dolních končetin pacienta v lŧţku nebo v prostoru. Mohou být omezeny buď horní či dolní končetiny nebo obojí. A to pokud předtím nestačily „nerestriktivní“ postupy (viz kapitola 3.4 Lze pouţitím omezovacích prostředkŧ předejít?).53 Za mechanické omezení se povaţují břišní pás s magnetickým zámkem či kurty (popruhy) s mechanickým upevněním, bezpečnostní pásy, vesty z pevné tkaniny, pásky, rukavice (palčáky), postranice (zvednuté po obou stranách). Řadí se sem i zvláštní ţidle se zvedacími podnoţkami zabraňující pacientovi vstát a pádu.54 Indikace k pouţití jsou psychomotorický neklid, agrese, autoagresivní projevy s rizikem sebepoškození a ohroţení okolí. Toto omezení se ale nesmí pouţít u pouhého neklidu pacienta. Proto je zde nutné správně pacienta vyšetřit a zjistit danou příčinu neklidu.55,56

2.4.2 Ochranná opatření Tzv. „fixace pacienta“, kdy pacient je fixován k lŧţku horní polovinou těla jen za jednu končetinu nebo přehozením prostěradla přes hrudník. Jde o menší intenzitu omezení pacienta neţ při pouţití kurtŧ. Cílem tohoto omezení je zabránění pádu, vytaţení invazivních vstupŧ (močový, periferní katétr, nasogastrická sonda, infúze, apod.) a zabránění neţádoucímu pohybu při vyšetření či aplikaci infúzní terapie. Za účelem k ochraně zdraví a bezpečnosti pacienta. 52 53

Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z:< http://www.alzheimer.cz/cals/doporuceni-cals>, s. 102 -106

Srov. HEŘMANOVÁ, E.; ZVONÍČKOVÁ, M. Zajištění bezpečnosti nemocného z pohledu sestry, Diagnóza, 2005, č. 4, s. 168 54 Srov. HEŘMANOVÁ, E.; ZVONÍČKOVÁ, M. Zajištění bezpečnosti nemocného z pohledu sestry, Diagnóza, 2005, č. 4, s. 168 55 Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče s. 118 56 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z:< http://www.alzheimer.cz/cals/doporuceni-cals>, s. 102

17

Řadí se sem speciální pomůcky popruhy na suchý zip, břišní pás umoţňující pohyb pacienta a vesty k fixaci pacienta v křesle nebo pouhé prostěradlo. Pouţívá se převáţně u seniorŧ (gerontopsychiatrických), zmatených pacientŧ, kteří se neprojevují neklidem a agitovaností. V krajním řešení se fixace mŧţe pouţít, jestliţe personál na oddělení není schopen zajistit trvalý dohled nad pacientem, který je následně ohroţený zraněním. O pouţití ochranného opatření mŧţe sama rozhodnout i kompetentní všeobecná sestra, která chápe rozdíl mezi omezením pacienta v lŧţku a „fixací pacienta“. Vše by mělo být pouţito krátkodobě.57

2.4.3 Fyzické omezení pacienta Fyzické-manuální omezení pacienta je zabránění jakéhokoliv pohybu pacienta pomocí rukou personálu tak, aby pacient neučinil pohyb, který by vedl k poškození svému i personálu a zabránilo se provokaci s následným zhoršením situace. Omezení trvá po dobu co nejkratší, dokud nenastoupí účinek aplikovaného zklidňujícího léku (maximálně na 10 minut).58,59 K pouţití tohoto druhu omezovacího prostředku je zapotřebí, mít speciální výcvik v osvojení hmatŧ, zabraňující nebezpečnému pohybu pacienta a znalost pouţití správných gest při manipulaci s pacientem.60,61 Ke správnému pouţití je potřeba pěti členŧ vyškoleného personálu na provedení fixace (4 na končetiny a 1 pro hlavu), neţ dojde ke zklidnění pacienta. Coţ je pro ČR v mnoha zařízeních utopií, proto se téměř nepouţívá.62 Indikací k pouţití je pacient bezprostředně ohroţující sebe a své okolí.63 Za fyzické omezení se povaţuje manuální fixace, umístění pacienta v uzavřené izolační místnosti, síťové lŧţko, svěrací kazajka-ochranný kabátek.64 57 58 59

Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 124-125 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z: , s. 103

Srov. KALIŠOVÁ, L a kolektiv, Obecná praxe uţívání omezovacích opatření – monitorování situace v České republice, Česká a slovenská psychiatrie, 2005, č. 6, s. 306 60 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, 61

Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z:< http://www.alzheimer.cz/cals/doporuceni-cal>s, s. 103

Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 123 Srov. KALIŠOVÁ, L a kolektiv, Obecná praxe uţívání omezovacích opatření – monitorování situace v České republice, Česká a slovenská psychiatrie, 2005, č. 6, s. 306 63 Srov. HANUŠKOVÁ, V., Terapie akutního neklidu a agrese, Psychiatrie pro praxi, 2008, č. 4, s. 174 62

18

„Ochranný kabátek“ se pouţívá velmi málo a tehdy kdy není nutné omezit veškerý pohyb pacienta např. transport pacienta, projevy sebepoškozování (vytrhávání vlasŧ, poškozování očí, …).65 Za fyzické omezení se nepovaţuje pouţití postranic k lŧţku, připoutání končetiny k aplikaci infuze, připoutání v křesle pro udrţení stability, otevřené síťové lŧţko, izolační místnost.66

2.4.4 Omezení pacienta v síťovém lůţku Síťové lŧţko je speciální uzamykatelné lŧţko opatřené sítí ze všech stran včetně stropní. Je výhodné pro volný pohyb pacienta v lŧţku. Nevýhodou však je, ţe nedovoluje volnost pohybu mimo lŧţko a jeho údrţba je obtíţná. Při znečištění musí být síť kompletně vyměněna.67 Pouţívá se spíše v oblastech gerontopsychiatrie, převáţně v nočních hodinách, kdy pacient bloudí po pokoji a obtěţuje spolupacienty. Z toho plyne, ţe síťové lŧţko není indikováno k řešení akutních stavŧ.68 Indikace k pouţití jsou pravidelný noční neklid (bloudění, obtěţování dalších pacientŧ apod.), zmatenost, mentální retardace. Hlavním dŧvodem pouţití, je prevence poranění

z

dŧsledku

pádu.

Kdy

selhávají

edukační,

farmakologické

i psychoterapeutické postupy a pacient tak ohroţuje sebe či okolí/majetek.69

2.4.5 Terapeutická izolace Jde o uzamčenou místnost, která zabraňuje pacientovi volný pohyb po oddělení. Tato restriktivní metoda se pouţívá převáţně na psychiatrických odděleních a neměla by být přístupná ostatním pacientŧm/návštěvám.

64

Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 123 Srov. Tamtéţ, s. 123 66 Srov. PAŘÍZKOVÁ, M., Restriktivní postupy v psychiatrii, Brno: Masarykova Univerzita, 2007, s. 10-11 67 Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV. Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 123 68 Srov. PETR, T.; MIKLOŠ, T., Restriktivní metody v psychiatrii: Standardizace ošetřovatelské péče, s. 23 69 Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 120 65

19

Izolace musí splňovat tepelný a světelný komfort, monitoring (nenápadnou kamerou), odstranění nebezpečných faktorŧ vedoucí k poranění pacienta (ostré předměty, krytí topných těles, nerozbitné sklo, vypodloţení stěn molitanem,…). Indikace k pouţití jsou krátkodobě neřešitelné chování obtěţující své okolí (rušení nočního klidu, nedodrţování hygienických norem, obtěţování pacientŧ …), psychomotorický neklid, riziko ohroţení zdraví (ohroţení předměty apod.), nedodrţení léčebného reţimu, při šíření parazitárních a infekčních onemocnění (zde je nutný soudní příkaz) a dle přání pacienta odloučení od ostatních pacientŧ z dŧvodŧ jeho psychické poruchy.70

2.4.6 Farmakologické omezovací prostředky Jde o aplikaci lékŧ se sedativním a trankvilizujícím účinkem.71 Mŧţou být prostředkem omezovacím (ke zklidnění, k pacifikaci pacienta), tak i prostředkem léčebným (současné zahájení terapie psychiatrické poruchy).72 Zkracují dobu neklidu a fyzické omezení pacienta.73 Indikace k pouţití jsou akutní neklid, agrese, zmírnění rizika sebepoškození, psychopatologické stavy.74 Za farmakologické omezení se povaţuje dle zákona č. 371/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách pouze parenterální podávání psychofarmak75 a to aţ tehdy, nebylo-li dosaţeno úspěchu psychologickými prostředky.76 Neţ přistoupíme k parenterální aplikaci psychofarmak, snaţíme se pacienta přesvědčit k perorálnímu uţití léku. Pokud se to nepodaří a aplikujeme psychofarmaka parenterálně proti vŧli pacienta,

je zapotřebí manuální fixace s dostatečným počtem vyškoleného

personálu.77 70 71 72

Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 120 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z:< http://www.alzheimer.cz/cals/doporuceni-cals>,s. 105

Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 124 Srov. KRAHULCOVÁ, I., Rizika práce sester při poskytování ošetřovatelské péče agresivnímu klientovi, Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2009, s. 28 74 Srov. Tamtéţ, s. 28 75 Srov. ZÁKON č. 372/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách [online]. Dostupné z: 76 Srov. HANUŠKOVÁ, V., Terapie akutního neklidu a agrese, Psychiatrie pro praxi, 2008, č. 4, s. 172 77 Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 124 73

20

Farmaka lékař volí dle akutní psychiatrické symptomatiky. U úzkostných stavŧ benzodiazepiny (u geriatrických pacientŧ ale zvyšují agresivní chování), u deprese antipsychotika, u neklidných pacientŧ s podezřením intoxikace neuroleptika (kdy fyzické omezení nestačí a psychofarmaka jsou kontraindikací).78 Po dosaţení účinku je však nutno neustále sledovat u pacienta vitální funkce, psychický a somatický stav.79

2.4.7 Jiné druhy omezovacích prostředků Psychologické omezování. „Jde o pouţívání verbálních či nonverbálních příkazŧ, zákazŧ omezující pohyb a jednání pacientŧ s demencí.“ Toto omezení je těţko aplikovatelné. „Nadměrné zbytečné příkazy a zákazy vedou často k dezorientaci pacientŧ s demencí, coţ má zcela opačný účinek, neţ byl pŧvodní záměr“.80 Dohled s prostřednictvím videa. Sledování pacienta pomocí zabudovaných videokamer v daných prostorách. Jde o opatření, které zasahuje do soukromí pacienta. Je proto nutné mít k tomu souhlas jak pacienta, tak rodiny. Dŧvody tohoto dohledu musí být jasné a pravidelně prověřovány.81 Elektronické dohlíţecí systémy (náramky, oděv), pasivní alarmy (podloţky pod matrací). Speciální zařízení vyvolávající alarm k detekci pohybu pacienta v prostoru. Buď se připevní na oděv a prostěradlo – při pokusu vstávání pacienta z lŧţka se systém rozpojí a aktivuje se. Nebo pomocí náramku signalizující pohyb pacienta mimo určenou zónu – náramek se aktivuje pomocí čidla umístěného na schodech, dveřích, při vstupu na oddělení apod. Tyto systémy nesmí pacienta rušit ani obtěţovat a musí být odŧvodněné. Cílem těchto metod je zvýšení moţnosti volného pohybu v bezpečné zóně a předejít tak vyšší formě omezení pacienta. Tento zpŧsob omezení se pouţívá spíše v zahraničí.82

78

Srov. HANUŠKOVÁ, V., Terapie akutního neklidu a agrese, Psychiatrie pro praxi, 2008, č. 4, s. 172 Srov. POLÍVKOVÁ, E., Dodržování národních akreditačních standardů týkající se práv pacientů ve vybraném zdravotnickém zařízení, České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2009, s. 25 80 HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, 79

81 82

Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z: , s. 106

Srov. Tamtéţ, s. 104 Srov. Tamtéţ, s. 104

21

2.5 Jsou postranice omezujícím prostředkem? Postranice jsou ve zdravotnictví velkým otazníkem. Hrají velkou roli v boji proti pádŧm, navíc jsou ve velké většině součástí nemocničních lŧţek. Pouţívají se zejména u neklidných pacientŧ a v zařízeních sociální péče.83 Otázkou je, zdali slouţí výhradně jako omezovací prostředek či pro pocit bezpečí/ochrany pacienta. V ČR jsou postranice vnímány spíše jako bezpečnostní prostředek

chránící

před

pádem/úrazem

a

jeho

následky.

Neboť

zákon

č. 372/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách, postranice jako druh omezovacího prostředku neuvádí a nezmiňuje se o pokynech pouţití.84 Naopak některé státy Evropské unie (Německo, Anglie), zastánci práv a sociálních sluţeb, postranice povaţují za mechanický (omezovací) prostředek a jsou legislativně upraveny. Další otázkou je, zdali se za omezení pohybu pacienta povaţuje, je-li zdviţena jedna či obě postranice. Záleţí i na tom o jaký druh postranic jde (např. jednodílné, dvoudílné, spustitelné, …) a jak jsou vysoké (viz příloha č. 8). Naopak velká část pacientŧ postranice vnímá jako bezpečnostní prvek, sami o ně poţádají. Hodně tedy rozhoduje zdravotní stav pacienta, druh postranic a v jakých sluţbách jsou poskytovány.85,86,87 Dle sociálních sluţeb: Za „omezující“ prostředek se „postranice“ povaţují, je-li pacient schopen pohybu. Nebo jsou-li zdviţené obě postranice po celé délce lŧţka. Postranice bez souhlasu pacienta se podávají při akutním zhoršení stavu. Za „neomezující“-ochranný prostředek se postranice povaţují, je-li pacient pohybu neschopný – postranní zábrany pohybu pacienta nemají jak omezovat, tudíţ nejsou omezovacím prostředkem a slouţí k ochraně pacienta. Nebo je-li postranice zdviţena jen z jedné strany lŧţka či jsou-li postranice typu „dělené-dvoudílné“.88 Např. dělené-dvoudílné postranice jsou vhodné u pacientŧ, kteří mívají, tendenci postranice přelézat, s pouţitím postranní zábrany jen v horní části lŧţka.89 83

Srov. LINET spol. s. r. o., Otazníky kolem postranic, Komfort, 2007, č. 4, s. 4 Srov. ŠEBOR, V., Dotaz k pouţití omezovacích prostředkŧ ve zdravotnictví k bakalářské práci [elektronická pošta], 20. 9. 2012, 14:24 CET. Osobní komunikace 85 Srov. LINET spol. s. r. o., Pád skrytá hrozba, Komfort, 2006, č. 4, s. 5 86 Srov. LINET spol. s. r. o., Otazníky kolem postranic, Komfort, 2007, č. 4, s. 4-5 87 Srov. HYNEK, J., Stanovisko asociace průvodců v problematice rizikového chování k postranicím, [online], Dostupné z: , Olomouc 88 Srov. Tamtéţ, [online], Dostupné z: , Olomouc 89 Srov. SVOBODOVÁ, D. Prevence pádu a zranění pacienta/klienta a jeho řešení: Pracovní postup, s. 49 84

22

3

POUŢITÍ OMEZOVACÍCH PROSTŘEDKŮ

Omezovací prostředky se více pouţívají nejen u mladých lidí, ale i u seniorŧ. A to převáţně u muţŧ na delší dobu neţ u ţen. Pacienti omezení kvŧli útoku bývají častěji „mechanicky“ znehybněni, neţ pacienti omezení z jiných příčin. Co se týká délky pouţití omezení, pacienti se sebepoškozováním jsou omezení na kratší dobu, oproti pacientŧm z jiných dŧvodŧ. A pacienti starší 49 let, mŧţou být vystaveni farmakologickému omezení častěji, neţ senioři. Vše záleţí i na charakteristice oddělení (počtu lŧţek, personálu, vybavení,…).90,91 Mnoho českých zdravotnických zařízení pouţívá omezovací prostředky, aby zabránilo sebepoškození (vytaţením invazivních vstupŧ) a pádu.92 Z pohledu praxe se všeobecná sestra na standardních odděleních stará o několik nemocných (aţ 10 pacientŧ). Proto neustálý dohled nad pouhým jedním pacientem z několika je málo reálný. „Nelze se pak divit, ţe sestry ţádají lékaře o pouţití omezovacích prostředkŧ, pokud se vyskytne nemocný jehoţ bezpečnost je ohroţená“93, neboť dle Tošnerové T. (2004) „…. veškerá práce s neklidným nemocným leţí na bedrech sestry.“94 Na druhou stranu mohou omezovací prostředky zpŧsobit i komplikace (viz kapitola 3.3 Komplikace pouţití omezovacích prostředkŧ). Přínos pouţití omezovacího prostředku musí proto být vţdy vyšší, neţ jeho riziko. A během pouţití mají být přijata taková opatření, která zabrání poškození zdraví.95

90

Srov. KALIŠOVÁ, L a kolektiv, Výsledky podrobného sledování pouţití omezovacích prostředkŧ během hospitalizace – projekt Eunomia, výsledky ČR, Česká a slovenská psychiatrie, 2008, č. 2, s. 55 91 Srov. KNUTZEN, M., at all, Mechanical and pharmacological restraints in acute psychiatric wards-Why and how are they used, Psychiatry research, [online]. Dostupné z: , 2012, s. 5-6 92 Srov. MARX, D., Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení: cesta k dokonalosti a zvyšování kvality, s. 55 93 HEŘMANOVÁ, E.; ZVONÍČKOVÁ, M. Zajištění bezpečnosti nemocného z pohledu sestry, Diagóza v ošetřovatelství, 2005, č. 4, s. 168 94 TOŠNEROVÁ, T., Zamyšlení nad omezujícími prostředky. Pohled psychiatra spolupracujícího s nepsychiatrickými pracovišti, Česká a slovenská psychiatrie, 2004, č. 8, s. 502 95 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z:
23

3.1 Jak omezovací prostředky pouţívat Neţ omezovací prostředek pouţijeme, musí se určit dŧvod omezení pacienta, o kterém rozhoduje vţdy lékař. Pátrat po příčinách problémového chování (neklidu, agrese, bolest, nepohodlí,…), se snahou tuto příčinu nejdříve odstranit mírnější nerestriktivní metodou (viz kapitola 3.4 Lze omezovacímu prostředku předejít?). Pohyb pacienta mŧţe být omezen pouze v krajních případech, po dobu nezbytně nutnou, co nejkratší, při ohroţení zdraví a bezpečnosti pacienta/okolí. Omezovací prostředek má být pouţít co nejšetrněji a co nejvíce zachovávající dŧstojnost pacienta a práva pacientŧ. Musí být ihned odstraněn, jakmile pominou jeho dŧvody. Nikdy nesmí být pouţito prostředku za účelem potrestání či usnadnění péče personálu o pacienta!96,97 Dle zákona č. 371/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách se na omezení pohybu a volbě druhu omezovacího prostředku podílí dostatečný počet proškoleného personálu k tomu určený. Navíc by mělo mít kaţdé oddělení, vytvořený standart, jak omezovací prostředky správně pouţívat (viz příloha č. 5).98 Rozhodneme-li se pouţít omezení, pacient musí být o jeho pouţití edukován (vysvětlit mu proč je to nutné, na jak dlouho, kdo bude o něho pečovat). Pokud moţno získat od něho či zákonného zástupce (u neklidných a desorientovaných pacientŧ) souhlas.99,100 Druh omezovacího prostředku se zvolí tak, aby si pacient ještě více neublíţil. Má splňovat vypodloţenost, měkkost materiálu, snadnou vyměnitelnost v případě znečistění (síťové lŧţko se musí vyměnit celé)101 a z místnosti mít odstraněné nebezpečné předměty. Musí být konstruován tak, aby jej bylo moţné v akutních

96 97

Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí,

Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z: ,s. 101

Srov. SHANNON, J., Dangers of Restraints, Medcom Video Training Programs Collection [online], Dostupné z: , 2008 98 Srov. DOHNALOVÁ, H., Problematika uţívání omezovacích prostředkŧ ve zdravotnických zařízeních a v ústavech poskytujících sociální sluţby, Medicína pro praxi, 2011, č. 2, s. 87 99 Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z: ,s. 101 100 101

Srov. SVOBODOVÁ, D. Prevence pádu a zranění pacienta/klienta a jeho řešení: Pracovní postup, s. 30 Srov. MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 122

24

případech uvolnit. Měl by být „neviditelný“ s cílem ohledu na city rodiny a pacienta, aby se za druh prostředku nestyděl.102,103 Je-li pacient jiţ omezen v lŧţku, je moţno omezeni jednotlivých končetin postupně upravit a pravidelně uvolňovat z dŧvodu účelnosti a nepohodlnosti. Pokud pomŧcku uvolníme, je nutné zajistit dohled nad pacientem. Části těla, které chceme omezit, fixujeme ve fyziologické poloze a ke konstrukci – při fixování k postranicím, totiţ hrozí poranění pacienta při sundávání postranních zábran. Nelze fixovat pouze jednu končetinu – hrozí riziko zranění. 104,105 Pacient po dobu pouţití omezovacího prostředku má být pod neustálým dohledem,

s

kontrolou

zdravotního

stavu

v pravidelných

intervalech

(kaţdé 2–3 hodiny) dle standardu oddělení. Přesahuje-li délka omezení pacienta 3 hodiny (u terapeutické izolace 6 hodin, síťového lŧţka 7 dní)106, lékař musí znovu rozhodnout o nevyhnutelnosti pouţití omezovacích prostředkŧ a vše odŧvodnitelně zaznamenat. Cílem je omezit naduţívání tohoto prostředku.107 Nemělo by se zabraňovat kontaktu s rodinou, ta by ale měla být o dŧvodu omezení jejich příbuzného informována lékařem, aby tento postup respektovali.108 Kaţdé pouţití omezovacího prostředku se musí zaznamenat do zdravotnické dokumentace a kaţdá změna zdravotního stavu pacienta se hlásí lékaři. Je potřeba si pamatovat, ţe pacient většinou na své chování zapomíná, ale velmi dobře si pamatuje chování zdravotníkŧ.109

102

Srov. HEŘMANOVÁ, E.; ZVONÍČKOVÁ, M. Zajištění bezpečnosti nemocného z pohledu sestry, Diagóza v ošetřovatelství, 2005, č. 4, s. 168 103 Srov. SVOBODOVÁ, D. Prevence pádu a zranění pacienta/klienta a jeho řešení: Pracovní postup, s. 30 104 Srov. HEŘMANOVÁ, E.; ZVONÍČKOVÁ, M. Zajištění bezpečnosti nemocného z pohledu sestry, Diagnóza v ošetřovatelství, 2005, č. 4, s. 168 105 Srov. SVOBODOVÁ, D. Prevence pádu a zranění pacienta/klienta a jeho řešení: Pracovní postup, s. 30 106 Srov. PETR, T., Restriktivní metody v psychiatrii zkušenosti z PLB, Sestra, 2004, č. 9, s. 11 107 Srov. ŠVARC. J., Omezující prostředky v psychiatrii, Psychiatrie pro praxi, 2008, č. 5, s. 245 108 Srov. POLÍVKOVÁ, E., Dodržování národních akreditačních standardů týkající se práv pacientů ve vybraném zdravotnickém zařízení, České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2009, s. 22 109 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky, s. 55

25

3.2 Ošetřovatelská peče v průběhu omezení pacienta Po celou dobu omezení je pacientovi věnována zvýšená ošetřovatelská péče.110 Smith, N., H. (2003) publikuje, ţe pacienti s omezením vyţadují 8 hodin/den více ošetřovatelské péče, neţ pacienti bez pouţití omezení. S tím, ţe pacient má právo na to, aby se jeho stav kaţdých 30 minut kontroloval (48 krát/den). Omezená část těla by se navíc měla uvolňovat a procvičovat, kaţdé 2 hodiny, minimálně na 10 – 20 minut, coţ je 12 epizod/den (240 minut).111

3.2.1 V průběhu omezeni pohybu pacienta Z okolí lŧţka, při terapeutické izolaci a v síťovém lŧţku, se odeberou veškeré nebezpečné předměty, o které se pacient mŧţe poranit.112,113 Mechanické prostředky musí být vţdy podloţeny tak, aby nevznikly záhyby. Utahují se natolik, aby se neomezil krevní oběh a nedocházelo k cyanóze, chladnutí končetin a otokŧm.114 Při pouţití mechanického omezení popruhy je nutno pravidelně uvolnit a cvičit s končetinami. A to tak, ţe nejdříve uvolníme jednu končetinu, procvičíme od prstŧ a promasírujeme mastí. Poté ji znovu upevníme a následně povolíme druhou končetinu. Při pouţití síťového lŧţka či terapeutické izolace je moţno provádět aktivizaci pacienta s maximálním pobytem mimo lŧţko s dohledem.

U „fixace

pacienta“ umoţňujeme změnu polohy, protáhnutí končetin. Pokud pomŧcku uvolníme, musíme zajistit dohled nad pacientem.115,116 Po celou dobu omezení sledujeme u pacienta kaţdou hodinu, neurčí-li lékař jinak, zdravotní stav, chování, vitální funkce, barvu, vzhled fixovaných končetin 110

Srov. VALNÁ, J., Péče o neklidného pacienta/klienta – pouţití omezovacích prostředkŧ, Česká asociace sester, [online], Dostupné z: , 2008, s. 3

111

112

Srov. SMITH, N. H. ad all, The impact of education on the use of physical restraints in the acute care petting [online], Dostupné z: ,2003, s. 30

Srov. Tamtéţ, s. 17, 25 Srov. VALNÁ, J., Péče o neklidného pacienta/klienta – pouţití omezovacích prostředkŧ, Česká asociace sester, [online], Dostupné z: , 2008, s, 3 114 Srov. VYSKOČILOVÁ, K., Ošetřování agresivních a neklidných nemocných, Sestra, 2003, č. 12, s. 18 115 Srov. Tamtéţ, s. 18 116 Srov. PETR, T.; MIKLOŠ, T., Restriktivní metody v psychiatrii:Standardizace ošetřovatelské péče, s. 25, 30 113

26

(prokrvení končetin kaţdých 20 minut). Zajišťujeme bio-psycho-sociální potřeby pacienta (osobní hygienu, hydrataci, vyprazdňování, výţivu, prevenci dekubitŧ, podchlazení,

poranění,....).117,118

Minimalizujeme

psychickou

zátěţ

pacienta

dostupností zdravotnického personálu, zajištění pocitu bezpeční pacienta, umoţnění návštěv, poskytování dostatku informací a snadný dosahem na signalizaci sestry.119

3.2.2 Po skončení omezení pohybu pacienta Po skončení terapeutické izolace či mechanického omezení, se u pacienta ještě 6 hodin sleduje jeho zdravotní stav, vitální funkce, chování, ale taky i psychický a somatický stav. Následně se vztah s pacientem posiluje a podá dostatek informací dŧvodu pouţití. Po pouţití síťového lŧţka a tzv. „fixace pacienta“ je pacient sledován dle potřeby vzhledem k zdravotnímu stavu.120

3.3 Komplikace pouţití omezovacích prostředků Omezovací prostředky mohou, kromě zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pacienta, zpŧsobit komplikace, které mŧţeme rozdělit na kategorie: 1. Zvýšeného rizika pádu pacienta z dŧsledku imobilizace (úbytkem svalové síly, kontraktur) nebo snaţí-li se pacienti oprostit od omezení. Zvláště ti, kteří se snaţí překročit zdviţené postranice, mŧţou utrpět větší zranění, neţ pacienti kteří zdviţené postranice nemají.121 2.

Poranění

pacienta

přímo

vyvolané

omezovacím

prostředkem.

Např. přílišným utaţením a nedostatečným vypodloţením popruhŧ vzniká trombóza, odřeniny, ischémie tkání. Z dŧvodu nedostatečné kontroly izolační místnosti dochází k poranění nebezpečným předmětem. U síťového lŧţka je riziko poranění se

117

Srov. Tamtéţ, s. 3 Srov. Tamtéţ, s. 10, 17, 25, 30 119 Srov. POLÍVKOVÁ, E., Dodržování národních akreditačních standardů týkající se práv pacientů ve vybraném zdravotnickém zařízení, České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2009, s. 23 120 Srov. PETR, T.; MIKLOŠ, T., Restriktivní metody v psychiatrii:Standardizace ošetřovatelské péče, s. 10, 18, 25, 30 121 Srov. MARX, D., Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení: cesta k dokonalosti a zvyšování kvality, s. 54 118

27

o konstrukci, či zapletení do sítě. Mŧţe dojít i k poranění pacienta jiným pacientem nebo i poranění personálu pacientem. 3. Komplikace z nedostatečné ošetřovatelské péče. Dehydratace, dekubity, kontraktury, ochabnutí svalstva z nedostatečné mobilizace pacienta, prochladnutí z nedostatečného tepelného komfortu, aspirace, pneumonie.122 4. Neţádoucí účinky z pouţití omezovacích prostředků, jako jsou postiţení krevního oběhu, zácpa, inkontinence, ortostatická hypotenze, poškození nervŧ. Dále dochází i psychické ujmě pacienta projevované hněvem, depresí, strachem poníţením a stíţností na ztrátu dŧstojnosti.123

3. 4

Lze pouţitím omezovacích prostředků předejít? Ve všech případech je nutné včas zachytit změny zdravotního stavu a zjistit

příčinu problému, se snahou tuto příčinu nejdříve odstranit jinou metodou ke zklidnění: dostatek pohybových aktivit (přirozená únava, vysoká potřeba aktivit), vyhovující denní reţim, dostatek adekvátních aktivit a vhodné prostředí (podnětné, nerušivé vlivy).124 Za vhodnou metodu se povaţuje i zvýšený počet personálu, dohlíţející nad pacientem, který je motivován k uplatnění alternativ vŧči mechanickému fixování a lékŧm.125 „U neklidu, agrese“ se pokusit pacienta slovně uklidnit. Pacienta opakovaně poučit o rizicích, mluvit na něj klidným hlasem. Pouţívat přiměřené gesta, která nebudou pacienta dále provokovat. Pacienta umístit do místnosti, která je neustále monitorována (vedle sesterny, prosklená místnost,…).126 U „dementních“ pacientŧ za pouţití aktivizačních metod. Zvýšit mnoţství pohybu během dne (preventivní opatření proti pádŧm). Přizpŧsobení prostředí potřebám pacientŧ s demencí, odstraněním nebezpečných překáţek. Věnovat 122

Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV., Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 115-116 Srov. SMITH, N. H. ad all, The impact of education on the use of physical restraints in the acute care petting [online], Dostupné z: , 2003, s. 30 124 Srov. Tamtéţ, s. 52-53 125 Srov. TOŠNEROVÁ, T., Zamyšlení nad omezujícími prostředky. Pohled psychiatra spolupracujícího s nepsychiatrickými pracovišti, Česká s Slovenská psychiatrie, 2004, č. 8, s. 504 126 Srov. VALNÁ, J., Péče o neklidného pacienta/klienta – pouţití omezovacích prostředkŧ, Česká asociace sester, [online], Dostupné z: , s. 3 123

28

pozornost úpravě prostoru – přiměřená teplota, hluk, osvětlení, alarmy na dveře. V noci nechat rozsvícenou část pokoje. Změnit denní reţim, správný čas ukládání ke spánku. Jedná-li se o podání infuze, zkusit podrţení ruky.127 U „zmatených“ pacientŧ, kteří opouští lŧţko bez asistence, hrozí riziko pádu. Vţdy pacienta doprovázet na WC, dohlíţet při přesunu na přenosné WC.

Je-li

polohovatelné lŧţko dát ho co nejníţe bez postranic, aby se předešlo pádu/zranění. Pacienta na kolečkovém křesle řádně podepřít ze všech stran polštáři.128

127

Srov. HOLMEROVÁ, I., Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezujících prostředkŧ u pacienta s demencí, Madridský plán a jiné strategické dokumenty [online], Dostupné z: ,s.

128

Srov. Tamtéţ, s. 102-103

102-103

29

4

PRÁVNÍ

A

ETICKÉ

ASPEKTY

POUŢÍVÁNÍ

OMEZOVACÍCH PROSTŘEDKŮ

Pouţití omezovacích prostředkŧ v dnešní době je problematické. Jsou ale situace, kdy pro bezpečnost pacienta/okolí je nutno tyto prostředky pouţít a neobejdeme se bez nich.

Tudíţ je velmi těţké rozhodnout se, zda omezovací

prostředky pouţít či ne, protoţe jsou v rozporu s mnoha právy, osobních svobod volného pohybu a zákonŧ.129 Druhy omezovacích prostředkŧ a zásady pouţití jsou stanoveny v zákoně č. 372/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách a ve věstníku č. 1/2005 a č. 7/2009. Zákon č. 372/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování ministerstva zdravotnictví České Republiky, stanovuje indikaci pouţití omezovacího prostředku takto: „... smí být pouţít pouze tehdy, je-li účelem jejich pouţití odvrácení bezprostředního ohroţení ţivota, zdraví, bezpečnosti pacienta nebo jiných osob a pouze po dobu, po kterou trvají dŧvody jejich pouţití.“130 ,131 ,132 Tyto úpravy jsou ale v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť nedosahují poţadované síly zákona. Článek 7 odst. 1, článek 10 odst. 2 a článek 14 odst. 1 uvádí, ţe pouţití omezovacího prostředku omezuje pohyb, coţ je zásah do osobní svobody, soukromí osoby, svobody pohybu.133 Prozatím tento rozpor byl upraven v oblasti poskytování sociálních sluţeb zákonem č. 206/2009, § 89, kterým se mění zákon 108/2006, §89 odstavec 1, 2, 3, 5, o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ. Vymezuje zpŧsob a podmínky za jakých lze pouţít omezovací prostředky, omezující pohyb v sociálních sluţbách. Pohyb lze omezit v případě, kdy 129 130 131

Srov. ŠVARC. J., Omezující prostředky v psychiatrii, Zdravotnické noviny, 2008, č. 4 s. 26 Srov. ZÁKON č. 372/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách [online].

Dostupné

z:

Srov. VĚSTNÍK č. 7/2009, Používání omezovacích prostředků u pacientů ve zdravotnických zařízeních České Republiky, s. 5, [online], Dostupné z: 132 Srov. VĚSTNÍK č. 1/2005, Metodického opatření: Používání omezovacích prostředků u pacientů ve psychiatrických zařízeních s. 5-6 [online], Dostupné z: 133 Srov. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, [online], Dostupné z:

30

uţivatel ohroţuje zdraví a ţivot svŧj, tak jiných osob, po dobu nezbytně nutnou (postačující k odstranění přímého nebezpečí). Po vyčerpání jiných zpŧsobŧ ke zklidnění, lze k omezení pohybu prvně pouţít fyzický úchop a místnost k bezpečnému pobytu. Léky se podávají výhradně za přítomnosti lékaře. O pouţití omezovacího prostředku je poskytovatel dále povinen bez zbytečného odkladu dále informovat zákonného zástupce osoby či fyzickou osobu, kterou pacient určí.134 I tato úprava má dle listiny základních práv a svobod nedostatky, které obsahují nedostatečné kontrolní a stíţnostní mechanismy vztahující se na rozhodování pouţití omezovacího prostředku. Zákon, č. 40/2009, § 28 Sb., trestního zákoníku uvádí výjimky stavu tzv. krajní nouze k odvrácení nebezpečí lidského ţivota a zdraví nebo nejde-li o krajní nouzi „... nebezpečí nelze za daných okolností, odvrátit jinak“. Navíc „... zpŧsobený následek nesmí být stejně závaţný nebo ještě závaţnější neţ ten, který hrozil“.135 U duševně nemocných, kteří si nejsou zcela vţdy vědomi svých práv, nebo je nechápou vŧbec a nedokáţou je sami uplatňovat ani realizovat. V tomto případě rozhoduje soud znaleckým posudkem, zda pacient mŧţe své právní záleţitosti řešit, nebo jich není schopen. Obrany práv nemocných duševními poruchami se zabývají: Deklarace lidských práv duševně nemocných. Deklarace lidských práv a duševního zdraví a Zásady práv osob trpících duševní poruchou.136 JUDr. Šustek uvádí ţe „… o pouţití omezovacího prostředku zásadně rozhoduje pouze lékař a mohou ho pouţívat výhradně zdravotničtí pracovníci“. Pouţití omezovacího prostředku bez souhlasu pacienta je třeba vţdy zaznamenat do zdravotnické dokumentace, nikoliv však ohlásit soudu. To pouze v případě, ţe jeho pouţití „trvá déle neţ 24 hodin“. Tato lhŧta se týká všech typŧ omezovacích prostředkŧ včetně farmakologického zklidnění.137 U sociálních sluţeb je tomu jinak, dle zákona č. 206/2009, § 89 kterým se mění zákon č. 108/2006, §89 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ. „Poskytovatel sociálních sluţeb, který v prŧběhu kalendářního pololetí pouţil opatření omezující pohyb osob, je povinen písemně sdělit 134

135 136 137

Srov. SBÍRKA ZÁKONŦ č. 206/2009, §89, kterým se mění zákon 108/2006 §89 Sb., o sociálních sluţbách, [online], Dostupné z: SBÍRKA ZÁKONŦ č. 40/2009, §28 trestní zákoník, [online], Dostupné z:

Srov. RABOCH, J. a P. PAVLOVSKÝ, Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 144 TLAPÁKOVÁ, J. Standarty kvality v praxi. Spojená akreditační komise, o.p.s., [online], Dostupné z: , 2007

31

registrujícímu orgánu ve lhŧtě do 15 dnŧ po skončení kalendářního pololetí počet osob, u kterých byla tato opatření pouţita, a četnost jejich pouţití podle druhŧ těchto opatření.“138

4.1 Etika pouţití omezovacích prostředků, pověst a kvalita péče Morálka v ošetřovatelství pokládá otázku „co je dobré, spravedlivé a zlé“, zatímco etika si klade otázku „proč se člověk chová tak či tak?“139 Tudíţ léčba a blaho pacienta dosti závisí na morálce, etice a právním vědomí zdravotníkŧ, kteří péči poskytují.140 Proto je dŧleţité, aby zdravotnický personál měl znalosti o základních lidských právech a právech pacientŧ a dodrţoval pravidla etické normy, tak aby byla respektována individualita pacienta.141 Z etického hlediska pouţití omezovacích prostředkŧ zpŧsobuje problémy nejen pacientŧm, jejich blízkým, ale i ošetřovatelskému personálu. Především v zařízeních dlouhodobé péče, kde je problémem zda brát větší ohled na bezpečnost či psychické utrpení pacienta z pouţití omezovacího prostředku.142 Nastává pak konflikt, který nemá jedno nejlepší řešení. Je to situace, v níţ se musíme rozhodnout, co je „ta správná věc, kterou je třeba udělat.“ Při řešení podobné situace je nezbytné uvaţovat „o dŧsledcích vlastního jednání v souladu s akceptováním základních lidských práv a s přebíráním osobní odpovědnosti za vlastní jednání, a to jak v oblasti odborné, jakoţ i v oblasti právní a etické.“143 Personál pak má strach buď z pádu pacienta či z pouţití omezovacího prostředku, kvŧli právnímu stíhání nebo ohroţení licence ve svém oboru. Smith, N. H. uvádí, ţe nepouţití omezovacích prostředkŧ pro zdravotnické zařízení zvyšuje šanci soudních sporŧ. Kdy zdravotnické zařízení se vystavuje riziku 138

139

SBÍRKA ZÁKONŦ č. 206/2009, §89, kterým se mění zákon 108/2006 §89 Sb., o sociálních sluţbách, [online], Dostupné z:

KUTNOHORSKÁ, J., Etika v ošetřovatelství, s. 12 140 Srov. Tamtéţ, s. 13 141 Srov. DOHNALOVÁ, H. Problematika uţívání omezovacích prostředkŧ ve zdravotnických zařízeních a v ústavech poskytujících sociální sluţby, Medicína pro praxi, 2011, č. 8, s. 87 142 Srov. HEŘMANOVÁ, E.; ZVONÍČKOVÁ, M. Zajištění bezpečnosti nemocného z pohledu sestry, Diagóza v ošetřovatelství, 2005, č. 4, s. 169 143 OTÁHAL, P., Profesní etika pro kompetentní pracovníky sociálních zařízení, Projekt z evropské unie, [online], Dostupné z: ., 2007, s. 23

32

právního sporu nejen v případě, kdy omezovací prostředky pouţije, ale také v případě, kdy omezovací prostředky nepouţije a dojde ke zranění pacienta.144 Následkem takových právních sporŧ mŧţe dojít ke ztrátě dobrého jména daného zařízení, kdy zpětné získání je pak velmi obtíţné (trvá i řadu let).145

4.2 Vedení dokumentace při pouţití omezovacích prostředků Kaţdé rozhodnutí o omezení (bez ohledu na jeho druh) musí být vţdy řádně zaznamenáno do zdravotnické dokumentace a splněné na základě rozhodnutí lékaře. Jakékoliv omezení musí být jasně zdŧvodněno a označeno. Zápisy mají být srozumitelné, čitelné, konkrétní, vţdy opatřené datem, časem (začátek a ukončení omezení) a podpisem osoby, která opatření omezující pohyb provedla. Zaznamenává se druh omezovacího prostředku, čas počátku, zhodnocení stavu pacienta (vitální funkce), dŧvod ukončení či pokračování omezení. Dále se zaznamenávají provedené ošetřovatelské intervence, jakákoliv změna zdravotního stavu, návštěvy, výsledky sledování po ukončení omezení. Objeví-li se „mimořádná událost“ jako např. poranění, zhmoţdění, je nutné o ní provést záznam do dokumentace a hlásit ji jako neţádoucí událost.146 Popis záznamu do dokumentace je zaznamenán v zákoně č. 98/2012, § 1 Sb., o zdravotnické dokumentaci odst. 2 písm. k) a ve věstníku č. 7/2009. Ve kterých se doporučuje i vedení evidence, která není součástí zdravotnické dokumentace. Tuto evidenci je moţné vést jako samostatnou nebo jako centrální (v rámci vedení mimořádných událostí). V Krajské nemocnici T. Bati se záznam o pouţití omezení provádí

do

připravených

tiskopisŧ.

(viz

příloha

č.

6).147,148

144

Srov. SMITH, N. H. ad all, The impact of education on the use of physical restraints in the acute care petting [online], Dostupné z: ,2003, s. 30 145 Srov. OTÁHAL, P., Profesní etika pro kompetentní pracovníky sociálních zařízení, Projekt z evropské unie, [online], Dostupné z: ., 2007, s. 21 146 Srov. DOHNALOVÁ, H. Problematika uţívání omezovacích prostředkŧ ve zdravotnických zařízeních a v ústavech poskytujících sociální sluţby, Medicína pro praxi, 2011, č. 8, s. 87 147 Srov. VĚSTNÍK č. 7/2009, Používání omezovacích prostředků u pacientů ve zdravotnických zařízeních České Republiky, s. 5, [online], Dostupné z: 148 Srov. SBÍRKA ZÁKONŦ zákona č. 98/2012 § 1 Sb., o zdravotnické dokumentaci, [online], Dostupné z:

33

5

CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY

Cíl č. 1. Zmapovat vyuţívání omezovacích prostředků v praxi všeobecné sestry v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně. Očekávaný výsledek č. 1: : Předpokládám, ţe podle respondentŧ je nejčastěji uvedeným dŧvodem pro vyuţití omezovacího prostředku bezpečnost pacienta. Očekávaný výsledek č. 2: Předpokládám, ţe více neţ 75 % respondentŧ uvede, ţe uţívají omezovací prostředky výhradně po nezbytně nutnou dobu. Očekávaný výsledek č. 3: Předpokládám, ţe méně neţ 25 % respondentŧ uvede, ţe omezovací prostředky alespoň 1x ve své praxi vyuţili bez vědomí lékaře. Očekávaný výsledek č. 4: Předpokládám, ţe více neţ 50 % respondentŧ uvede, ţe o pouţití omezovacích prostředkŧ vţdy vyhotoví písemný záznam. Očekávaný výsledek č. 5: Předpokládám, ţe se zainteresovaná pracoviště podle respondentŧ neliší charakterem vyuţívaných omezovacích prostředkŧ.

Cíl č. 2. Zjistit nejčastěji pouţívaný omezující prostředek. Očekávaný výsledek č. 6: Předpokládám, ţe nejčastěji pouţívaným omezovacím prostředkem podle respondentŧ, jsou postranice.

Cíl č. 3. Zjistit, zda respondenti znají legislativní rámec týkající se omezovacích prostředků. Očekávaný výsledek č. 7: Předpokládám, ţe méně neţ 50 % respondentŧ dosáhne ve vědomostních poloţkách plného počtu bodŧ.

34

6

METODIKA BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Bakalářská práce je zaměřena na zmapování vyuţívání omezovacích prostředkŧ v praxi všeobecné sestry v krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně, v rámci zajištění bezpečnosti pacienta. Cílem bylo zjistit, který omezovací prostředek je nejvíce pouţívaný, jaká je jeho nejčastější indikace a spojitost s prevencí pádu. Dále bylo zjišťováno, zdali jsou postranice vŧbec povaţovány za omezující prostředek, jak z pohledu sestry, tak legislativně. Pro získání dat jsem zvolila kvantitativní metodu (dotazník), viz příloha č. 2. Dotazníkové šetření bylo anonymní. Výhodou sběru dat v dotazníku, je především velký počet respondentŧ účastnících se výzkumného šetření v krátkém časovém období. Jako nevýhoda dotazníkové metody je moţnost nepochopení otázky a zkreslení odpovědi, které není moţno po odevzdání ověřit. Dotazník obsahuje celkem 24 poloţek. Z toho jsou poloţky uzavřené, které se dělí na dichotomické (8, 15), polynomické (1, 3, 5, 9, 12, 13, 16), trichotomické (18, 21, 23) a poloţky polouzavřené (6, 7, 10, 11, 14, 17). U otevřených poloţek (2, 4, 24) se respondenti mohli volně vyjádřit a u poloţek (7, 10, 11, 17, 19, 20, 22) byla moţnost označit více odpovědí. Poloţka č. 8 byla filtrační, proto kdo označil, ţe nepouţívá omezovací prostředky, dále nepokračoval ve vyplňování dotazníkŧ. Tyto dotazníky poté nebyly zařazeny ke zpracování. Dotazník je rozdělen do tří částí. První část dotazníku obsahuje identifikační údaje s charakterem typu pracoviště (poloţky 1 – 6). Druhá část dotazníku se zaměřuje na vyuţívání omezovacích prostředkŧ, jejich indikaci, četnost, zpŧsob pouţití a na postranice (poloţky 7 – 18). Třetí část dotazníku objektivizuje znalost o legislativním rámci, který vyuţití omezovacích prostředkŧ určuje (poloţky 19 – 23). V poloţce č. 24 měli respondenti moţnost vyjádřit se k danému tématu. Do šetření byli zahrnuti respondenti z níţe uvedených zdravotnických pracovišť. Kritéria zařazení respondentŧ do výzkumného šetření byla nastavena takto: - zdravotnický personál – všeobecné sestry, zdravotničtí asistenti, - věk 18-60 let, 35

- všeobecné sestry, zdravotničtí asistenti s odbornou praxí minimálně 1 měsíc, - ochota spolupracovat při vyplnění dotazníku. Kritéria vyhodnocení správných odpovědí testových otázek v dotazníku: - za správně odpovídajícího respondenta povaţujeme toho, který v testových poloţkách 19-23 zodpoví správně všechny nabídnuté odpovědi (viz příloha č. 3), - otázky zjišťující znalosti všeobecných sester, zdravotnických asistentŧ v oblasti omezení pacienta, vycházejí z platné legislativy (týkajících se pouţití omezovacích prostředkŧ).149,150,151 Výzkumné šetření bylo provedeno v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně se souhlasem náměstkyně pro ošetřovatelskou péči, prostřednictvím staničních sester (viz příloha č. 1). Dotazníky byly rozdány na odděleních interních oborů (Interní kliniky – IPVZ, Neurologické, Léčebny dlouhodobě nemocných – LDN), chirurgických oborů (Traumatologie, Ortopedie). A na pracovištích charakteru oddělení Anesteziologickoresuscitační – ARO a oddělení Jednotky intenzivní péče – JIP (Kardiologická jednotka intenzivní péče – 4, Metabolická jednotka intenzivní péče, Neurologická jednotka intenzivní péče – Iktové centrum, Dlouhodobě intenzivní ošetřovatelská péče – DIOP). Spolupráce jiných Chirurgických oddělení nebyla povolena. Co se týká pracovišť oddělení Koţní, Oční a Dětské mi bylo prostřednictvím staničních sester řečeno, ţe omezovací prostředky vŧbec nepouţívají, tudíţ zde dotazníky nebyly distribuovány. Výsledky práce byly zpracovány do tabulek a grafŧ za pouţití počítačových programŧ Microsoft Office Excel a Microsoft Office Word. Jednotlivé poloţky byly vyjádřeny v absolutních (n) a relativních (%) četností, pomocí programu STATISTICA.cz.

149

Srov. VĚSTNÍK MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ, ROČNÍK 2009, ČÁSTKA 7. Používání omezovacích prostředků u pacientů ve zdravotnických zařízeních České Republiky, [online], Dostupné z: , s. 5 150 Srov. SBÍRKA ZÁKONŦ, kterým se mění zákon č. 371/2011, § 39 Sb., o zdravotních službách a podmínkách při jejich poskytování, [online], Dostupné z:<> s. 4752-4754 151 Srov. VĚSTNÍK MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ, ROČNÍK 2005, ČÁSTKA 1, Metodického opatření: Používání omezovacích prostředků u pacientů ve psychiatrických zařízeních České Republiky, [online], Dostupné z: , s. 5-6

36

7

ANALÝZA VÝSLEDKŮ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

7.1 Návratnost dotazníků Pro potřeby empirické práce bylo distribuováno 175 dotazníkŧ, z nichţ se 153 dotazníkŧ navrátilo, tj. 87 %. Poloţka č. 8 (zdali respondenti pouţívají omezovací prostředky) byla filtrační, na kterou (4) respondenti označili odpověď „ne“, tudíţ nebyly zahrnuty do vyhodnocení. 149 dotazníkŧ bylo kompletně vyplněno a zařazeno ke zpracování (povaţováno za 100 % respondentŧ/odpovědí). Sběr dat probíhal v období prosinec 2012 – únor 2013. Šetření výzkumu bylo provedeno na standardních jednotkách interních oborŧ (Interní klinika – IPVZ, Neurologie, Léčebny dlouhodobě nemocných – LDN) a chirurgických oborŧ (Traumatologie, Ortopedie). Dále na pracovištích oboru (Anesteziologicko-resuscitační – ARO a oddělení Jednotky intenzivní péče – JIP). Standardní jednotky interních oborů s návratností 70 (77 %) dotazníkŧ: -

Interní klinika – dále jen IPVZ zahrnuje (Interní oddělení – 7, Interní oddělení – 6) s návratností 23 (77 %) dotazníkŧ,

-

Neurologické oddělení zahrnuje (Neurologie – ţeny, Neurologie – muţi) s návratností 20 (100 %) dotazníkŧ,

-

Léčebny dlouhodobě nemocných-Centrum klinické gerentologie – dále jen LDN zahrnuje (Oddělení akutní geriatrie – 6, Oddělení následné péče s rehabilitací, Oddělní ošetřovatelské péče) s návratností 27 (60 %) dotazníkŧ.

Standardní jednotky chirurgických oborů s návratností 20 (100 %) dotazníkŧ: -

zahrnují Ortopedické oddělení a Traumatologické oddělení s návratností 20 (100 %) dotazníkŧ. Na jiných chirurgických pracovištích nebyla povolena spolupráce.

Pracoviště dle charakteru s návratností 59 (83 %) dotazníkŧ: -

Anesteziologicko-resuscitační – dále jen ARO s návratností 25 (83 %) dotazníkŧ, 37

-

Jednotky intenzivní péče – dále jen JIP (Kardiologická jednotka intenzivní péče – 4, Metabolická jednotka intenzivní péče, Neurologická jednotka intenzivní péče – Iktové centrum, Dlouhodobě intenzivní ošetřovatelská péče – DIOP) s návratností 34 (82 %) dotazníkŧ.

Výsledky jsou porovnávány podle respondentŧ s ohledem na jejich obory (Interní, Chirurgický a JIP/ARO). Dále byly podle respondentŧ porovnávány jednotlivá oddělení (IPVZ, Neurologie, LDN, Traumatologie/Ortopedie, JIP/ARO).

7.2 Analýza výsledků Poloţka č. 1 Tabulka č. 1: Pohlaví

Pohlaví Ţena Muţ Celkem

Absolutní četnost (n) 145 4 149

Relativní četnost (%) 97 3 100

Poloţka č. 1 (tabulka č. 1) zjišťuje pohlaví respondentŧ. Z celkového počtu 149 (100 %) respondentŧ bylo 145 (97 %) ţen a 4 (3 %) muţŧ. Poloţka č. 2 Tabulka č. 2: Věk

Věk 19-20 let 21-25 let 26-30 let 31-35 let 36-40 let 41-45 let 46-50 let 50 a více Celkem

Absolutní četnost (n) 3 38 27 26 17 12 11 15 149

Relativní četnost (%) 2 26 18 17 12 8 7 10 100

Poloţka č. 2 (tabulka č. 2) zjišťuje věk respondentŧ. Tato poloţka dotazníku byla otevřená. Výzkumu se účastnili 3 (2 %) respondenti ve věkové kategorii do 20 let, 38

38 (26 %) respondentŧ ve věkové kategorii 20-25 let, 27 (18 %) respondentŧ ve věkové kategorii 26-30 let, 26 (17 %) respondentŧ ve věkové kategorii 31-35 let, 17 (12 %) respondentŧ ve věkové kategorii 36-40 let, 12 (8 %) respondentŧ ve věkové kategorii 41-45 let, 11 (7 %) respondentŧ ve věkové kategorii 46-50 let a 15 (10 %) respondentŧ ve věkové kategorii 50 a více let. Prŧměrný věk z celkového počtu respondentŧ byl 11 let. Nejmladší respondent uvedl 19 let a nejstarší 57 let. Poloţka č. 3 Tabulka č. 3: Vzdělání

Vzdělání Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské Středoškolské-specializační Vyšší odborné-specializační Vysokoškolské-specializační Celkem

Absolutní četnost (n) 70 33 25 3 7 11 149

Relativní četnost (%) 47 22 17 2 5 7 100

Poloţka č. 3 (tabulka č. 3) zjišťuje nejvyšší dosaţené vzdělání respondentŧ. Středoškolského vzdělání uvedlo 70 (47 %) respondentŧ, vyšší odborné vzdělání uvedlo 33 (22 %) respondentŧ a vysokoškolské vzdělání uvedlo 25 (17 %) respondentŧ. Kombinaci vzdělání typu středoškolské-specializační zvolili 3 (2 %) respondenti, vyšší odborné-specializační vzdělání zvolilo 7 (5 %) respondentŧ a vysokoškolské-specializační vzdělání zvolilo 11 (7 %) respondentŧ. Z toho byli 3 (2 %) zdravotničtí asistenti a 146 (88 %) všeobecných sester. Poloţka č. 4 Tabulka č. 4: Celková délka praxe ve zdravotnictví

Celková délka praxe ve zdravotnictví 1měsíc-1 rok 1-5 let 6-10 let 11-15 let 16-20 let 21-30 let 31 a více let


Relativní četnost (%) 6 27 23 15 9 11 9 39

Celkem

149

100

Poloţka č. 4 (tabulka č. 4) zjišťuje celkovou délku odborné praxe ve zdravotnickém zařízení. Tato poloţka dotazníku byla otevřená. Délku praxe 1 měsíc - 1 rok uvedlo 10 (6 %) respondentŧ, 1-5 let uvedlo 40 (27 %) respondentŧ, 6-10 let uvedlo 34 (23 %) respondentŧ, 11-15 let uvedlo 22 (15 %) respondentŧ, 16-20 let uvedlo 13 (9 %) respondentŧ. Kategorii 21-30 let zvolilo 17 (11 %) respondentŧ a kategorii 31 a více let uvedlo 13 (9 %) respondentŧ. Prŧměrná délka praxe ve zdravotnickém zařízení byla 12 let. Nejkratší délka praxe ve zdravotnictví byla 1 měsíc a nejdelší 42 let.

Poloţka č. 5 Tabulka č. 5: Zaměření oboru

Zaměření oboru Interní Chirurgické ARO Celkem

Absolutní četnost (n) 104 20 25 149

Relativní četnost (%) 70 13 17 100

Poloţka č. 5 (tabulka č. 5) zjišťuje, v jakém oboru všeobecné sestry pracují. Výzkumu se zúčastnilo 104 (70 %) všeobecných sester, pracující v oboru interním (do kterého se zařazuje IPVZ, Neurologické oddělení a Léčebny dlouhodobé péče), 20 (13 %) všeobecných sester pracující v oboru chirurgickém (do kterého se zařazuje oddělení Ortopedie a Traumatologie) a 25 (17 %) všeobecných sester pracující na Anesteziologicko-resuscitačním pracovišti. Poloţka č. 6 Poloţka č. 6: Charakter poskytované péče

Charakter poskytované péče Standardní JIP/ARO Léčebna dlouhodobé péče Celkem



40

Poloţka č. 6 (tabulka č. 6) zjišťuje, jaký je charakter oddělení, na kterém všeobecné sestry pracují. Standardní oddělení uvedlo 61 (41 %) respondentŧ a Léčebnu dlouhodobé péče uvedlo 29 (19 %) respondentŧ. 59 (40 %) respondentŧ uvedlo Jednotku intenzivní péče nebo Anesteziologicko-resuscitační oddělení. Poloţka č. 7 Tabulka č. 7: Příčiny pádu

Příčiny pádu

Absolutní četnost (n) 108 127 30 36 56 22 62 3 444

Porucha mobility Zmatenost Porucha vnímání Ortostatická hypotenze Onemocnění CNS Medikace Alkoholismus Jiné (změna prostředí) Celkem

14 %

1%

Relativní četnost (%) 24 29 7 8 12 5 14 1 100

Porucha mobility 24 %

Zmatenost Porucha vnímání

5%

Ortostatická hypotenze Onemocnění CNS

12 %

Medikace Alkoholismus 8% 29 %

Jiné

7%

Graf č. 1: Příčina pádu

Poloţka č. 7 (tabulka č. 7, graf č. 1) zjišťuje, jaká je etiologie pádŧ podle respondentŧ. V této poloţce bylo moţné označit více moţných odpovědí, proto 100 % tvoří 444 odpovědí. Zmatenost uvedli respondenti ve 127 (29 %) odpovědích, poruchu mobility ve 108 (24 %) odpovědích, alkoholismus v 62 (14 %) odpovědích, onemocnění CNS v 56 (12 %) odpovědích, ortostatickou hypotenzi v 36 (8 %) 41

odpovědích a poruchu vnímání v 30 (7 %) odpovědích. Medikace byla označena ve 22 (5 %) odpovědích. Jako volbu jiné respondenti uvedli „změnu prostředí“ ve 3 (1 %) odpovědí a to pouze na Léčebnách dlouhodobé péče. Graf č. 2 (příloha č. 4 – tabulka č. 21) z pohledu respondentŧ s ohledem na jejich obory zobrazuje, nejčastější příčinu pádŧ. Všechny obory podle respondentŧ uvedly jako nejčastější příčinu pádŧ zmatenost, kterou respondenti z interních oborŧ zvolili v 65 (30 %) odpovědích, z chirurgických oborŧ v 17 (30 %) odpovědích a z oborŧ JIP/ARO ve 46 (30 %) odpovědích.

Interní oddělení

Relativní četnost (%)

28 27

Chirurgická oddělení

JIP/ARO

30 29

21

21

16

16

12 10

10

9

7 5 4

6 3

4 3 1 0

Porucha mobility

Zmatenost

Porucha vnímání

Ortostatická Onemocnění hypotenze CNS

Medikace Alkoholismus

Jiné

Graf č. 2: Příčina pádů z pohledu oborů

Poloţka č. 8 Tabulka č. 8: Pouţívání omezovacích prostředků

Pouţívání omezovacích prostředků Ano Ne Celkem



Poloţka č. 8 (tabulka č. 8) zjišťovala, zdali se na daném pracovišti pouţívají omezovací prostředky. Odpověď ano uvedlo 149 (100 %) respondentŧ. Poloţka č. 9 Tabulka č. 9: Častost pouţívání omezovacích prostředků

Častost pouţívání omezovacích prostředků

Absolutní četnost (n)


48 44 49 8 149

32 30 33 5 100

Denně Minimálně 1 x týdně Minimálně 1 x měsíčně Minimálně 1 x ročně Celkem

5% 32 %

Denně Minimálně 1 x týdně

33 %

Minimálně 1 x měsíčně Minimálně 1 x ročně

30 %

Graf č. 3: Častost pouţívání omezovacích prostředků

Poloţka č. 9 (tabulka č. 9, graf č. 3) zjišťuje, jak často se na oddělení omezovací prostředky pouţívají. 48 (32 %) respondentŧ uvedlo, ţe omezovací prostředky pouţívá denně, 49 (33 %) respondentŧ minimálně jednou měsíčně. Vyuţívání omezovacích prostředkŧ minimálně jednou týdně označilo 44 (30 %) respondentŧ a 8 (5 %) respondentŧ uvedlo, ţe pouţívá omezovací prostředky minimálně jednou ročně. V následujícím komentáři je uvedena nejfrekventovanější odpověď týkající se častosti pouţívání omezovacích prostředkŧ z pohledu respondentŧ s ohledem na jejich obory (graf č. 4 a příloha č. 4 – tabulka č. 22). Pouţívání omezovacích prostředkŧ 43

denně více uvedlo 26 (44 %) respondentŧ z oborŧ JIP/ARO, omezení minimálně 1x týdně více uvedlo 9 (45 %) respondentŧ z chirurgických oborŧ a minimálně 1x měsíčně více uvedlo 26 (37 %) respondentŧ z interních oborŧ. Při porovnání jednotlivých oddělení podle respondentŧ (příloha č. 4 – tabulka č. 23) omezovací prostředky denně více pouţívá Neurologie v 8 (40 %), minimálně 1x týdně více pouţívá IPVZ v 8 (35 %) a Traumatologie/Ortopedie v 9 (45 %). Minimálně 1x měsíčně podle respondentŧ více pouţívá oddělení LDN v (41 %).

Interní oddělení

Relativní četnost %

44


JIP/ARO

45 35

27

27

27

15 9 5 2 Denně

Minimálně 1 x týdně

Minimálně 1 x měsíčně

Minimálně 1 x ročně

Graf č. 4: Častost pouţívání omezovacích prostředků z pohledu oborů

Poloţka č. 10 Tabulka č. 10: Indikace k pouţití omezovacího prostředku

Indikace k pouţití omezovacího prostředku Zabránění pádu Bezpečnost pacienta Ohroţení personálu/jiných osob Neklid/zmatenost/delirium Demence Agrese Pohyb mimo oddělení Usnadnění péče personálu Jiné Celkem

Absolutní četnost (n) 99 127 34 80 21 43 7 1 0 412

Relativní četnost (%) 24 31 8 19 5 10 2 1 0 100 44

2% 10 %

1%

Zabránění pádu 24 % Bezpečnost pacienta

5%

Ohrožení personálu/jiných osob Neklid/zmatenost/delirium 19 % Demence Agrese 8%

31 %

Pohyb mimo oddělení Usnadnění péče personálu

Graf č. 5: Indikace k pouţití omezovacího prostředku

Poloţka č. 10 (tabulka č. 10, graf č. 5) zjišťovala, z jakého dŧvodu se na oddělení omezovací prostředky pouţívají. V této poloţce bylo moţné označit více moţných odpovědí, proto 100 % tvoří 412 odpovědí. Ve 127 (31 %) odpovědích byla respondenty uvedena bezpečnost pacienta, v 99 (24 %) odpovědích respondenti uvedli indikaci k zabránění pádu, v 80 (19%) odpovědích nekli/zmatenost/delirium, ve 43 (10%) odpovědích agresi, ve 34 (8%) odpovědích ohroţení personálu/jiných osob a ve 21 (5%) odpovědích respondenti uvedli indikaci demence. U indikace neţádoucí pohyb mimo oddělení respondenti označili 7 (2%) odpovědí a u usnadnění péče personálu 1 (1 %) odpověď. Moţnost jiné nebyla označena ţádným respondentem. Graf č. 6 (příloha č. 4 – tabulka č. 24) zobrazuje nejčastější dŧvod k pouţití omezovacích prostředkŧ z pohledu respondentŧ a jejich oborŧ. Podle respondentŧ všechny obory jako nejčastější dŧvod k pouţívání omezovacích prostředkŧ uvedli indikaci „bezpečnost pacienta“, která byla respondenty z interních oborŧ zvolena v 57 (30 %) odpovědích, z chirurgických oborŧ v 17 (29 %) odpovědích a z oborŧ JIP/ARO v 55 (34 %) odpovědích.

45

Interní oddělení


JIP/ARO

34 31

30 29


26 25 21

20 19

19

10 8 5

10 7 6 5

8 5 3 1

1 0

Graf č. 6: Důvod omezení z pohledu oborů

Poloţka č. 11 Tabulka č. 11: Pouţívaný druh omezovacího prostředku

Pouţívaný druh omezovacího prostředku Postranice Ochranné pásy/kurty Úchop pacienta Ochranný kabátek Psychofarmaka Jiné Celkem


Relativní četnost (%) 42 33 2 1 18 3 100 46

3% 18 % Postranice 42 %

1% 2%

Ochranné pásy/kurty Úchop pacienta Ochranný kabátek Psychofarmaka Jiné

33 %

Graf č. 7: Pouţívaný druh omezovacího prostředku

Poloţka č. 11 (tabulka č. 11, graf č. 7) zjišťovala, jaký druh omezovacího prostředku se na pracovišti pouţívá. V této poloţce bylo moţné označit více odpovědí, proto 100 % tvoří 337 odpovědí. Respondenti zvolili postranice v počtu 143 (43 %) odpovědích, ochranné pásy/kurty v počtu 112 (33 %) odpovědích, psychofarmaka v počtu 59 (18 %) odpovědích, úchop pacienta personálem v počtu 8 (2 %) odpovědích a ochranný kabátek byl respondenty zvolen v počtu 4 (1 %) odpovědích. Jako volbu „jiné“ respondenti uvedli kapnu přes hrudník ve 4 (1 %) odpovědích a návleky na ruce-pacičky v 7 (2 %) odpovědích. Graf č. 8 (příloha č. 4 – tabulka č. 25) s ohledem na obor respondentŧ zobrazuje nejčastěji pouţívaný druh omezovacího prostředku. Všechny obory podle respondentŧ uvedly, ţe nejčastěji pouţívají k omezení pacienta postranice, které byly respondenty z interních oborŧ zvoleny v 68 (44 %) odpovědích, z chirurgických oborŧ v 15 (34 %) odpovědích a z oborŧ JIP/ARO ve 47 (34 %) odpovědích.

47

Interní oddělení


JIP/ARO

46 44 40


35 34 32

20 18 17

4 1 0 Postranice

Ochranné pásy/kurty

Úchop pacienta

2 1 0 Ochranný kabátek

5 2 0 Psychofarmaka

Jiné

Graf č. 8: Pouţívaný druh omezovacího prostředku z pohledu oborů

Poloţka č. 12 Tabulka č. 12: O pouţití omezovacího prostředku rozhoduje

Rozhodující osoba Lékař Všeobecná sestra Oba ve spolupráci Celkem



38 % Lékař Všeobecná sestra 56 %

Oba ve spolupraci

6%

Graf č. 9: O pouţití omezovacího prostředku rozhoduje

48

Poloţka č. 12 (tabulka č. 12, graf č. 9) zjišťuje, kdo o pouţití omezovacího prostředku na pracovištích rozhoduje. 84 (56 %) všeobecných sester uvedlo, ţe rozhodují o pouţití omezovacího prostředku společně s lékařem. 56 (38 %) všeobecných sester označilo, ţe na jejich pracovišti rozhoduje o pouţití omezovacího prostředku pouze lékař a 9 (6 %) respondentŧ zvolilo, ţe o pouţití omezovacího prostředku rozhoduje všeobecná sestra.

Poloţka č. 13 Tabulka č. 13: Druh omezovacího prostředku volí

Druh omezovacího prostředku volí



44 34 71 149

29 21 48 100

Lékař Všeobecná sestra Oba ve spolupráci Celkem

29%

Lékař Všeobecná sestra

48%

Oba ve spolupraci

23%

Graf č. 10: Druh omezovacího prostředku volí

Poloţka č. 13 (tabulka č. 13, graf č. 10) zjišťuje, kdo na pracovištích volí druh omezovacího prostředku. 71 (48 %) všeobecných sester uvedlo, ţe druh omezovacího prostředku volí společně s lékařem. 44 (29 %) všeobecných sester označilo, ţe na jejich pracovišti druh omezovacího prostředku, který se pouţije, volí pouze lékař a 34 (23 %) respondentŧ zvolilo, ţe druh omezovacího prostředku volí všeobecná sestra. 49

Poloţka č. 14 Tabulka č. 14: Doba pouţití omezovacího prostředku

Délka uţití omezovacího prostředku Po nezbytně nutnou dobu Po dobu, kterou uznám za vhodnou Po dobu dle ordinace lékaře Jiné Celkem

5%

Absolutní četnost (n) 117 17 8 10 149

Relativní četnost (%) 79 9 5 7 100

Nezbytně nutná doba

7%

Po dobu. kterou uznám za vhodnou Po dobu dle lékaře

9%

Jiné

79 %

Graf č. 11: Doba pouţití omezovacího prostředku

Poloţka č. 14 (tabulka č. 14, graf č. 11) zjišťuje, po jak dlouhou dobu se omezovací prostředky na pracovištích pouţívají. 117 (79 %) respondentŧ uvedlo, ţe omezovací prostředky pouţívají po dobu nezbytně nutnou, 17 (9 %) respondentŧ uvedlo, ţe omezovací prostředky pouţívají po dobu, kterou sami uznají za vhodnou a 8 (5 %) respondentŧ uvedlo, ţe pacienta omezují po dobu, kterou určí lékař. U volby jiné 10 (7 %) respondentŧ zaznamenalo, ţe pouţívají omezovací prostředky jak po dobu nezbytně nutnou, tak po dobu dle ordinace lékaře. Graf č. 12 (příloha č. 4 – tabulka č. 29) podle respondentŧ zobrazuje, po jak dlouhou dobu se omezovací prostředky v jednotlivých oborech pouţívají. Podle respondentŧ všechny obory uvedly, ţe omezovací prostředky pouţívají nejčastěji po dobu nezbytně nutnou. Respondenti z interních oborŧ nezbytně nutnou dobu uvedli v 54 (77 %) odpovědích, z chirurgických oborŧ v 16 (80 %) odpovědích a z oborŧ JIP/ARO ve 47 (80 %) odpovědích. 50


Interní oddělení 80 80 77


JIP/ARO

12 5 5

3 10

5

8.5 6 Nezbytně nutnou dobu Po dobu, kterou uznám za vhodnou

Dle ordinace lékaře

8.5

Jiné

Graf č. 12:Doba pouţití omezovacích prostředků z pohledu oborů

Poloţka č. 15 Tabulka č. 15 : Pouţití omezení bez vědomí lékaře

Pouţití omezení vědomí lékaře Ano Ne Celkem

bez


Relativní četnost (%) 68 32 100

Poloţka č. 15 (tabulka č. 15) zjišťuje, zdali respondenti alespoň jedenkrát pouţili omezovací prostředek bez vědomí lékaře. 101 (68 %) respondentŧ zvolili odpověď ano a 48 (32 %) respondentŧ uvedlo, ţe omezovací prostředky bez vědomí lékaře nepouţili. Poloţka č. 16 Tabulka č. 16: Omezovací prostředek a jeho záznam do dokumentace

Omezovací prostředek a jeho záznam Ano, vţdy Ano, někdy Chci, ale nevím jak Neprovádíme písemný záznam Celkem

Absolutní četnost (n) 109 34 2 4 149

Relativní četnost (%) 73 23 1 3 100 51

1% 3%

23%

Ano, vždy Ano, někdy Chci, ale nevím jak Neprovádíme písemný záznam 73%

Graf č. 13: Omezovací prostředek a jeho záznam do dokumentace

Poloţka č. 16 (tabulka č. 16, graf č. 13) zjišťuje, zdali respondenti při pouţití omezovacích prostředkŧ provádí písemný záznam do ošetřovatelské dokumentace. Vţdy (při kaţdém pouţití omezení) písemný záznam do ošetřovatelské dokumentace provádí 109 (73 %) respondentŧ, jen, někdy záznam do ošetřovatelské dokumentace provádí 34 (23 %) respondentŧ a 4 (3 %) respondentŧ uvedlo, ţe záznam do ošetřovatelské dokumentace neprovádí. 2 (2 %) respondentŧ by chtěli zaznamenat pouţití omezovacího prostředku, ale neví jak. Graf č. 14 (příloha č. 4 – tabulka č. 30) zobrazuje, zdali respondenti jednotlivých oborŧ zaznamenávají pouţití omezovací prostředkŧ do ošetřovatelské dokumentace. Vždy provádí záznam do ošetřovatelské dokumentace respondenti z interních oborŧ v 56 (80 %), z chirurgických oborŧ ve 14 (70 %) a z oborŧ JIP/ARO ve 39 (66 %). Oproti tomu ale dle respondentŧ záznam do ošetřovatelské dokumentace neprovádí interní obory ve 2 (3 %), chirurgické obory v 1 (5 %) a obory JIP/ARO ve 3 (5 %).

52

Interní oddělení 70


80


JIP/ARO

66

26 25

3

17 Ano, vždy

5

0

5

0 Ano, někdy

3

Nevím jak Neprovádíme

Graf č. 14: Omezovací prostředek – dokumentace z pohledu oborů

Poloţka č. 17 Tabulka č. 17: Názor na omezovací prostředky

Názor na omezovací prostředky Vhodný prostředek k zajištění bezpečnosti Pouţívá se aţ po vyčerpání všech alternativ Obava z právních dŧsledkŧ Nemám obavy, je to běţné Nedostatek informací Jiné Celkem 1% 4% 1%


Relativní četnost (%) 54 40 4 0 1 1 100

Vhodný k zajištění bezpečnosti Použítí po vyčerpání všech alternativ

40 %

Obava z právních důsledků 54 % Nedostatek informací Jiné

Graf č. 15: Názor na omezovací prostředky

53

Poloţka č. 17 (tabulka č. 17, graf č. 15) zjišťovala, jaký je názor všeobecných sester na pouţití omezovacích prostředkŧ. U poloţky bylo moţné zvolit více odpovědí, proto 100 % tvoří 194 odpovědí. Ve 105 (54 %) odpovědích bylo respondenty uvedeno, ţe omezovací prostředky jsou vhodné k zajištění bezpečnosti, při dodrţení všech zásad, v 78 (40 %) odpovědích bylo respondenty uvedeno, ţe pouţívají omezení aţ po vyčerpání alternativ, v 8 (4 %) odpovědích bylo respondenty uvedeno, ţe mají obavy z právních důsledků při pouţití omezení a ve 2 (1 %) odpovědích respondenti uvedli, ţe mají nedostatek informací jak omezovací prostředky pouţívat. Odpověď nemám obavy, je to v praxi běţné, nebyla zvolena ţádným respondentem. Jako volbu „jiné“ respondenti označili „omezovací prostředky jsou velice výhodné“ v 1 (1 %) odpovědi. Poloţka č. 18 Tabulka č. 18: Postranice – omezující prostředek?

Povaţování postranic za omezující prostředek


Ano Ne Nevím Celkem


1% 31 % Ano Ne 68 %

Nevím

Graf č. 16: Postranice – omezující prostředek?

54

Poloţka č. 18 (tabulka č. 18, graf č. 16) zjišťovala, zdali respondenti povaţují postranice za omezující prostředek. 101 (68 %) respondentŧ postranice za omezující prostředek povaţuje, 47 (31 %) respondentŧ postranice za omezovací prostředek nepovaţuje a 1 (1 %) respondentŧ odpovědělo, ţe neví. Graf č. 17 (příloha č. 4 – tabulka č. 34) zobrazuje, zdali respondenti z pohledu svých oborŧ, povaţují postranice za omezovací prostředek. Všechny obory podle respondentŧ uvedly, ţe postranice spíše považují za omezovací prostředek. Respondenti z interních oborŧ povaţují postranice za omezující prostředek v 47 (67 %) odpovědích, z chirurgických oborŧ ve 14 (70 %) odpovědích a z oborŧ JIP/ARO v 40 (68 %) odpovědích.

Interní oddělení

Chirurgická oddělení 68

70


JIP/ARO

67 28 30 31

0 0 2

Ano

Ne Nevím

Graf č. 17: Postranice – omezující prostředek z pohledu oborů

Poloţka č. 19-23 Tabulka č. 19: Znalost legislativy o omezovacích prostředcích

Znalost legislativy o omezovacích prostředcích Druh omezení Pouţití omezení Indikace Zásady omezení Omezení a záznam



Celkem (n) / (%)

Správně

Špatně

Nevím

Správně

Špatně

Nevím

1 21 124 29 135

148 128 16 119 10

0 0 9 1 4

1 14 83 19 90

99 86 11 80 8

0 0 6 1 2

149 / 1100% 55

Položka č. 23

90 %

Položka č. 22

8% 2%

19 %

80 %

Položka č. 21

1%

83 %

11 % 6 %

Správně Špatně

Položka č. 20

14 %

Položka č. 19 1 0%

Nevím

86 %

99 % 20%

40%

1 % 60%

80%

100%

Relativní četnost (%) Graf č. 18: Znalost legislativy o omezovacích prostředcích

Poloţka č. 19 – 23 (tabulka č. 19, graf č. 18) hodnotí u respondentŧ znalost legislativy o omezovacích prostředcích. V poloţkách č. 19, 21, 23 bylo moţné uvést více odpovědí. Pokud respondent neoznačil všechny odpovědi správně (viz příloha č. 3), je povaţován za nesprávně odpovídajícího respondenta. Poloţka č. 19 zjišťuje znalost, jaké omezovací prostředky lze pouţívat. Správně odpověděl 1 (1 %) respondent a špatně 148 (99 %) respondentŧ. Poloţka č. 20 zjišťuje, kdy lze omezovací prostředek pouţít. Správně odpovědělo 21 (14 %) respondentŧ a špatně 128 (86 %) respondentŧ. Poloţka č. 21 zjišťuje, zdali mŧţe ve výjimečných případech (vyţadující neodkladné řešení) indikovat omezovací prostředek všeobecná sestra a aţ poté informovat lékaře. Byla správně zodpovězena 124 (83 %) respondenty, špatně 16 (11 %) respondenty a 9 (6 %) respondentŧ uvedlo, ţe „neví“. Poloţka č. 22 týkající se zásad při pouţití omezovacích prostředkŧ. 29 (19 %) respondentŧ odpovědělo správně, 119 (80 %) respondentŧ špatně a 1 (1 %) respondent uvedl, ţe „neví“. Poloţka č. 23 zjišťuje, je-li nutné zaznamenávat kaţdé pouţití omezovacího prostředku do zdravotnické dokumentace. Správně odpovědělo 135 (90 %) respondentŧ, špatně 10 (8 %) respondentŧ a 4 (2 %) respondentŧ uvedlo, ţe neví.

56

Tabulka č. 20 : Vyjádření se k problematice

Vyjádření se k problematice Nejvíce se potýkáme s pouţitím omezovacích prostředkŧ u diagnózy „Cirhóza jater“ Byla by vhodná lepší spolupráce od příbuzných pacienta, při pouţití omezovacích prostředkŧ Teorie o pouţití omezovacích prostředkŧ je velmi odlišná od praxe Vyuţíváme omezovací prostředky pouze u ohroţení zdraví personálu Mrzí mě to, ale musí se tento prostředek v nutných případech pouţít U intoxikace pacienta, jsou na nezbytnou součástí Pouţíváme je v rámci bezpečnosti a z dŧvodu, ţe nestíháme dohlíţet na všechny pacienty Klecové lŧţka zakázali lidé, kteří nikdy neviděli agresivního pacienta Celkem

Absolutní četnost (n) 1

Relativní četnost (%) 10

1

10

1

10

2

20

1

10

1

10

1

10

2

20

10

100

Poloţka č. 24 (tabulka č. 19) byla otevřená a dala volnost respondentŧm vyjádřit se k této problematice. Celkem se vyjádřilo 10 respondentŧ z oddělení (IPVZ, LDN, Traumatologie/Ortopedie, JIP/ARO). Z oddělení IPVZ: 1 (10 %) respondent uvedl názor: „Nejvíce se potýkáme s pouţitím omezovacích prostředkŧ u diagnózy – Cirhóza jater“, 1 (10 %) respondent uvedl názor: „Byla by vhodná lepší spolupráce od příbuzných pacienta, při pouţití omezovacích prostředkŧ“, 1 (10 %) respondent uvedl názor: „Mrzí mě to, ale musí se tento prostředek v nutných případech pouţít“ a 1 (10 %) respondent uvedl názor: „Pouţíváme je v rámci bezpečnosti a z dŧvodu, ţe nestíháme dohlíţet na všechny pacienty.“ Z Léčebny dlouhodobé péče: 1 (10 %) respondent uvedl názor: „Teorie o pouţití omezovacích prostředkŧ je velmi odlišná od praxe“ a 2 (20 %) respondenti uvedli: „Vyuţíváme omezovací prostředky pouze u ohroţení zdraví personálu.“ Z oddělení IPVZ a Traumatologie/Ortopedie: 2 (20 %) respondenti uvedli stejný názor: „Klecové lŧţka zakázali lidé, kteří nikdy neviděli agresivního pacienta.“ Z JIP pracoviště (Metabolická jednotka intenzivní péče): 1 (1 %) respondent uvedl názor: „U intoxikace pacienta, jsou omezovací prostředky nezbytnou součástí.“ 57

8

DISKUZE

Bakalářská práce s názvem: „Vyuţívání omezovacích prostředkŧ v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně“ se ve své praktické části zaměřuje na vyuţívání omezovacích prostředkŧ v Krajské nemocnici T. Bati. Pojmenovává nejčastěji vyuţívaný prostředek a indikaci pouţití omezovacích prostředkŧ k prevenci pádu. Dále zjišťuje, zdali jsou respondenty postranice povaţovány za omezující prostředek a jaké mají všeobecné sestry legislativní znalosti týkající se vyuţívání omezovacích prostředkŧ. Cílem č. 1 bylo zmapovat vyuţívání omezovacích prostředků v praxi všeobecné sestry v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně. Očekávaný výsledek č. 1, byl ověřen pomocí poloţky č. 10 (s. 44): Předpokládám, ţe podle respondentŧ je nejčastěji uvedeným dŧvodem pro vyuţití omezovacího prostředku „bezpečnost pacienta“, se potvrdil. 31 % respondentŧ uvedlo nejčastější indikaci k pouţití omezovacího prostředku „zajištění bezpečnosti pacienta“ (odvrácení poranění, které by si mohl zpŧsobit sám př. vytaţení invazivních vstupŧ). Zajímavé je ţe dle výzkumu bakalářské práce autorky Pařízkové (2007) s názvem „Restriktivní postupy v psychiatrii“, i laická veřejnost povaţuje, za nejdŧleţitější cil k pouţívání restriktivních prostředkŧ, „zabránění sebepoškození pacienta“ ve 36,25 % a „zajištění bezpečnosti pro ostatní pacienty“ ve 38,75 %.152 Potvrzuje to i poloţka č. 17 (s. 53) týkající se názoru respondentŧ na pouţití omezovacích prostředkŧ, kdy se všechny obory s největším počtem odpovědí shodly v názoru „Při dodržení všech zásad je to vhodný prostředek k zajištění bezpečnosti pacienta“. Jako druhou nejčastější indikaci k pouţití omezovacího prostředku respondenti zvolili „k zabránění pádu“ ve 24 %. Coţ potvrzuje i autorka Svobodová (2007), která

152

PAŘÍZKOVÁ, M., Restriktivní postupy v psychiatrii, Brno:Masarykova univerzita, 2007, s. 50

58

ve své literatuře uvádí, ţe ve zdravotnických zařízení se „k prevenci pádu omezovací prostředky pouţívají poměrně často“.153 Všechny obory a oddělení (příloha č. 4 – tabulka č. 24, 35) se shodly, ţe zajištění bezpečnosti pacienta a zabránění pádu patří k nejčastějším indikacím pouţití omezovacích

prostředkŧ.

Přičemţ

obě

tyto

indikace

převaţovali

převáţně

na odděleních LDN: k zabránění pádu ve 27 % a k bezpečnosti pacienta v 38 %. Dle mezinárodního evropského projektu Eunomia (2008) nejčastěji zvolená indikace k pouţití omezovacích prostředkŧ se ve zdravotnických a Psychiatrických zařízení liší. Pro psychiatrické zařízení jsou nejčastější indikací k pouţití omezení „delirium a toxické psychózy“.154 Podle respondentŧ KNTB a. s, Zlín je nejčastější indikací

k pouţití

omezovacího

prostředku

„bezpečnost

pacienta“,

zatímco

„delirium“ bylo zvoleno aţ na 3. místě v 19 %. Zvolení odpovědi, ţe omezovací prostředek respondenti pouţívají k „usnadnění péče personálu“ mě nemile překvapilo, byť bylo uvedeno v 1 % odpovědí. K „usnadnění péče personálu“ se omezovací prostředek zásadně nesmí pouţívat (viz kapitola 2.2 Indikace uţití omezovacích prostředkŧ, 3.1 Jak omezovací prostředky pouţívat). Jsem toho názoru, ţe tato odpověď byla zvolena z dŧvodu nedostatečné legislativní znalosti o pouţívání omezovacích prostředkŧ. Nebo z dŧvodu argumentace „Používáme je v rámci bezpečnosti a z důvodu, že nestíháme dohlížet na všechny pacienty“, která byla respondenty uvedena v 10 % (poloţka č. 24, s. 57). Otázkou je, proč vŧbec respondenti takový názor k problematice pouţívání omezovacích prostředku uvedli? To mŧţe podle mého názoru svědčit o nedostatku personálu na pracovišti. Zákon č. 372/2011, §39 a autor Petr (2004) uvádí, ţe k tomu, aby se omezovací prostředek mohl bezpečně pouţít, je zapotřebí mít dostatek ošetřujícího personálu.155,156 Jestliţe je na oddělení nedostatek personálu, je pak velmi těţké rozhodovat, jak zajistit „bezpečí“ pacienta neboť autor Smith (2003) uvádí „... zdravotnické zařízení a tedy i ošetřující personál se vystavuje riziku právního sporu

153

SVOBODOVÁ, D., Prevence pádu a zranění pacienta/klienta a jeho řešení: Pracovní postup, s. 29 Srov. KALIŠOVÁ, L a kolektiv, Výsledky podrobného sledování pouţití omezovacích prostředkŧ během hospitalizace – projekt Eunomia, výsledky ČR ,Česká a slovenská psychiatrie, 2008, č. 2, s. 53 155 Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 116 156 Srov. ZÁKON č. 372/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách [online]. Dostupné z: 154

59

nejen v případě, kdy omezovací prostředky pouţije. Ale také v případě, kdy omezovací prostředky nepouţije a dojde ke zranění pacienta“.157 Očekávaný výsledek č. 2, který zjišťovala poloţka č. 14 (s. 50): Předpokládám, ţe více neţ 75 % respondentŧ uvede, ţe uţívají omezovací prostředky výhradně „po nezbytně nutnou dobu“, se potvrdil. Omezovací prostředky pouţívá po nezbytně nutnou dobu 79 % respondentŧ. 9 % všeobecných sester uvedlo, ţe pouţívají omezovací prostředky po dobu, kterou sami uznají za vhodnou, coţ je v rozporu se zákonem č. 372/2011, §39. Naopak 7 % respondentŧ zaznamenalo v odpovědi „jiné“, ţe pouţívají omezovací prostředky „jak po nezbytně nutnou dobu, tak i dle ordinace lékaře“. To mŧţe mít značku „ideál“ neboť i zákon č. 372/2011, §39 uvádí, ţe o délce trvání pouţití omezovacího prostředku rozhoduje pouze lékař a to na dobu nezbytně nutnou.158 Očekávaný výsledek č. 3, který zjišťovala poloţka č. 15: Předpokládám, ţe méně neţ 25 % respondentŧ uvede, ţe omezovací prostředky „alespoň 1x ve své praxi využili bez vědomí lékaře“, se nepotvrdil. Více neţ polovina – 68 % respondentŧ označilo, ţe omezovací prostředky bez vědomí lékaře minimálně 1 x ve své praxi použili. Analýza dat z pohledu respondentŧ a jejich oborŧ (příloha č. 4 – tabulka č. 30) poukazuje, ţe nejvíce pouţili omezovací prostředky alespoň 1x ve své praxi bez vědomí lékaře respondenti z chirurgických oborŧ v 80 % a z JIP/ARO v 75 %. Při porovnání jednotlivých odděleních z pohledu respondentŧ (příloha č. 4 – tabulka č. 31) omezovací prostředky alespoň 1x ve své praxi bez vědomí lékaře pouţili respondenti z Traumatologie/Ortopedie v 80 %, z Neurologie v 70 %, z LDN v 55 % a z IPVZ ve 43 %. To ale neznamená, ţe se jedná o špatné pouţívání omezovacích prostředkŧ. Zákon č. 372/2011, §39 u ohroţení stavu pacienta povoluje, aby všeobecná sestra mohla pouţívat omezovací prostředek bez vědomí lékaře, ale poté musí neprodleně o dané

skutečnosti

lékaře

informovat.159

Proč

tedy

pracoviště

Traumatologie/Ortopedie, Neurologie a JIP/ARO více pouţívají omezovací prostředky bez vědomí lékaře? Z mého pohledu to mŧţe být tím, ţe na odděleních Neurologie, 157

SMITH, N. H. ad all, The impact of education on the use of physical restraints in the acute care petting [online], Dostupné z: ,2003, s. 30 158 Srov. ZÁKON č. 372/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách [online]. Dostupné z: 159 Srov. Tamtéţ

60

Traumatologie/Ortopedie a charakteru pracoviště typu JIP/ARO je více případŧ ohroţující zdravotní stav pacienta. Tudíţ o pouţití omezovacího prostředku prvně rozhoduje přítomná všeobecná sestra a aţ poté informuje lékaře. Otázkou pak ale je, zdali všeobecná sestra o dané skutečnosti lékaře neprodleně informuje. Očekávaný výsledek č. 4, který zjišťovala poloţka č. 16 (s. 51): Předpokládám, ţe více neţ 50 % respondentŧ uvede, ţe o pouţití omezovacích prostředkŧ vždy vyhotoví písemný záznam, se potvrdil. 73

%

respondentŧ

pouţití

omezovacích

prostředkŧ

zaznamenává

do

ošetřovatelské dokumentace vždy. Méně překvapivé bylo, ţe 23 % respondentŧ záznam o pouţití omezovacího prostředku provádí jen někdy a dokonce 3 % respondentŧ písemný záznam do ošetřovatelské dokumentace neprovádí (graf č. 13, s. 52). Analýza dat z pohledu respondentŧ a jejich oborŧ (s. 53 a příloha č. 4 – tabulka č. 32) poukazuje, ţe respondenti z pracovišť JIP/ARO zaznamenávají pouţití omezovacích prostředkŧ do zdravotnické dokumentace nejméně a to v 66 %. Při porovnání jednotlivých oddělení (příloha č. 4 – tabulka č. 33), respondenti z neurologických oddělení zaznamenávají pouţití omezení do ošetřovatelské dokumentace vždy a to ve 100 %. Jen někdy v 37 %, provádí záznam do ošetřovatelské dokumentace převáţně respondenti z oddělení LDN. V5%

je

od

oddělení

(IPVZ,

Traumatologie/Ortopedie

a

JIP/ARO)

nezodpovědné a mnohdy poškozující to, ţe záznam do ošetřovatelské dokumentace neprovádí vůbec (příloha č. 4 – tabulka č. 33). Otázkou je, co respondenty vede k tomu, ţe písemný záznam o pouţití omezovacích prostředkŧ do ošetřovatelské dokumentace neprovádějí? Podle mého názoru mŧţe jít buď o nedostatečnou informovanost personálu. Nebo netolerance a nedostatečná motivace ze strany personálu s odŧvodněním, ţe nemají dostatek času na vedení této administrativy. Respondenti si sami potom přidělávají potíţe, mohou být v případě právních sporŧ postiţeni, neboť přísloví říká „Co není psáno, není dáno“. Očekávaný výsledek č. 5, který zjišťovala poloţka č. 11 (s. 46): Předpokládám, ţe se zainteresovaná pracoviště podle respondentŧ neliší charakterem vyuţívaných omezovacích prostředkŧ, se nepotvrdil. Při porovnání dat z pohledu respondentů podle jednotlivých oddělení, jsou v pouţívání ostatních druhů omezovacích prostředkŧ značné rozdíly (s. 48 a příloha 61

č. 4 – tabulka č. 26). Např. úchop pacienta personálem se hlavně pouţívá na odděleních JIP/ARO ve 4 %, zato oddělení Traumatologie/Ortopedie a Neurologie úchop pacienta personálem nepouţívá vŧbec. Ochranný kabátek se více pouţívá na odděleních

IPVZ

ve

4

%,

zato

Neurologické

oddělení

a

oddělení

Traumatologie/Ortopedie ochranný kabátek nepouţívá vŧbec. Ochranné pásy/kurty více vyuţívá Neurologické oddělení v 41 %, zato méně je pouţívá oddělení LDN v 1,5 % a IPVZ ve 2 %. Psychofarmaka více volí podle respondentŧ oddělení Traumatologie/Ortopedie ve 20 % coţ je zajímavé. Respondenti z oddělení Neurologie, LDN, JIP/ARO volili psychofarmaka stejně v 18 % a IPVZ ve 12 %. Volbu „jiné – kapnu přes hrudník” v 9 % a „pacičky-návleky na ruce“ v 5 % pouţívá pouze oddělení LDN. Jedná se o tzv. „ochranná opatření“ (viz podkapitola 2.4.2 Ochranné opatření), které oddělení Traumatologie/Ortopedie, IPVZ a Neurologie vŧbec nepouţívá. Zajímavostí je, ţe tzv. „ochranná opatření - (fixace pacienta)“ uvedlo pouze oddělení LDN. To potvrzuje ve své publikaci autor Petr (2004), který uvádí, ţe tyto prostředky se pouţívají převáţně u seniorŧ a zmatených pacientŧ za účelem k zajištění bezpečnosti pacienta (zabránění pádu, vytaţení invazivních vstupŧ).160 Dle mého názoru se tato skupina pacientŧ mŧţe převáţně vyskytovat na odděleních LDN. Ochranné pásy/kurty byly respondenty zvoleny ve 33 % (jako druhá nejčastější odpověď) a psychofarmaka zvoleny v 18 % odpovědích (jako třetí nejčastější odpověď) viz s. 46. Podle výzkumu bakalářské práce autorky Krpálkové (2012) s názvem „Názor zdravotníkŧ na pouţívání omezovacích prostředkŧ v psychiatrii“ bylo zjištěno, ţe ochranné pásy/kurty se více pouţívají ve zdravotnických zařízeních, kdeţto psychofarmaka se více pouţívají na psychiatrických oddělení.161 Cílem č. 2 bylo zjistit jaký je nejčastěji pouţívaný omezovací prostředek. Očekávaný výsledek č. 6, zjišťující poloţka č. 11 (s. 46): Předpokládám, ţe nejčastěji pouţívaným omezovacím prostředkem podle respondentŧ jsou postranice, se potvrdil. V 61 % odpovědích respondenti uvedli „postranice“ jako nejčastěji pouţívaný

160 161

Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 124 KRPÁLKOVÁ, J., Názor zdravotníků na používání omezovacích prostředku v psychiatrii, Jihlava – Vysoká škola polytechnická, 2012, s. 50

62

omezovací prostředek. Navíc, kdyţ se podíváme na poloţku č. 10 (s. 44) zkoumající nejčastější dŧvod k pouţití omezovacích prostředkŧ. Respondenti nejvíce uvádějí indikaci „bezpečnost pacienta“ a „k prevenci pádu“. Stejné zjištění, ţe se k prevenci pádu pacienta pouţívají velmi často postranní zábrany a tzv. fixace pacienta (ochranné opatření), uvádí i autorky Svobodová D. (2007), Frantová M. a Beťková M. (2010),162,163 Navíc společnost LINET uvádí ţe „… bez pouţití postranic je velké mnoţství

klientŧ

především

v zařízeních

sociální

péče,

vystaveno

téměř

stoprocentnímu riziku pádu z lŧţka“.164 Postranice jsou v současnosti velkým otazníkem. Buď je mŧţeme brát jako omezovací prostředek či jako prostředek chránící pacienta (viz kapitola 2.5 Jsou postranice omezujícím prostředkem?). Podle poloţky č. 18 (s. 54) respondenti postranice povaţují za omezovací prostředek v 68 %. Pokládám si otázku, proč se někde postranice povaţují za omezovací prostředek, kdyţ v dnešní době téměř kaţdá firma (např. společnost LINET s.r.o., …) postranní zábrany přikládá k moderním lŧţkŧm jako jejich nedílnou součást. Přeci kdyby zákon pro zdravotnická zařízení „postranice“ uváděl jako omezující prostředek, nebyli by potom pevnou součástí kaţdého lŧţka? Neboť omezovací prostředky se mají pouţívat u bezprostředního ohroţení pacienta. Je pravda, ţe záleţí na tom, jaký typ lŧţka s postranicemi se ve zdravotnických zařízeních pouţívá. Jsou lŧţka, která mají tzv. spustitelné postranice připevněny tak, ţe se mohou nechat po celou dobu hospitalizace ve spodní části lŧţka a v případě nutnosti pouţití se tyto zábrany zvednou. Nebo jsou tzv. dělené-dvoudílné postranní zábrany, které nejsou upevněny po celé délce lŧţka, ale jsou rozděleny na 2 části s mezerami (viz příloha č. 8). Dále tzv. vysoké postranice nad úroveň lŧţka, ty jsou pouţívány např. k zabránění pádu z lŧţka. Samozřejmě je i otázkou, jestli se omezuje pohyb pacienta, je-li postranní zábrana pouţita jen z jedné strany lŧţka. Zákon 372/2011, § 39 postranice neuvádí jako omezující prostředek, ale v zařízeních sociální péče jsou postranice povaţovány za omezující pohyb. I přesto zařízení sociální péče uvádí, ţe se postranice v některých případech nepovaţují

162

Srov. SVOBODOVÁ, D., Prevence pádu a zranění pacienta/klienta a jeho řešení: Pracovní postup, s. 31 Srov. FRANTOVÁ, M; BEŤKOVÁ, M., Prevencia v pádov u hospitalizovaných pacientov, Sestra a lekár v praxi, 2009, č. 1-2, s. 15 164 Srov. LINET spol. s. r. o., Otazníky kolem postranic, Komfort, 2007, č. 4, s. 4 163

63

za omezení pohybu klienta, ale k jeho ochraně

165,166

Podle mého názoru opravdu

záleţí na tom, jakým typem lŧţek s postranicemi je zdravotnické zařízení vybaveno a o jaké zdravotnické zařízení a sluţby jde. Podle toho se poté povaţují za omezovací prostředek či ne. Myslím si, ţe na postranice bychom neměli pohlíţet nejenom po stránce legislativní, ale taky i ze strany pacienta. Neboť spousta pacientŧ si o postranice samo poţádá. Cítí se s nimi v lŧţku bezpečněji. Navíc pokud dobře pacienta edukujeme s tím, ţe je moţné postranice dle jeho potřeb kdykoliv sundat. Postranní zábrany by se pak neměly povaţovat za omezující pohyb pacienta. Protoţe volnému pohybu dle potřeb pacienta zabráněno nebude. Cíl č. 3. Zjistit, zda respondenti znají legislativní rámec týkající se omezovacích prostředků. Očekávaný výsledek č. 7 je ověřený pomocí poloţky č. 19 (s. 55): Předpokládám, ţe méně neţ 50 % respondentŧ dosáhne ve vědomostních poloţkách plného počtu bodŧ, se potvrdil. V poloţkách 19-23 plného počtu bodŧ dosáhlo 0 % respondentŧ. 17 % respondentŧ mělo jednu chybnou poloţku, 18 % respondentŧ mělo dvě chybné poloţky, 42 % respondentŧ mělo tři chybné poloţky a 23 % respondentŧ mělo 4 chybné poloţky. V následujícím textu jsou uvedená další zajímavé zjištění. Poloţka č. 13 zjišťující, kdo o omezovacích prostředcích rozhoduje (s. 48). Nejvíce respondenti uvedli, ţe rozhodují o omezovacích prostředcích společně s lékařem v 56 %. Naopak 6 % respondentŧ uvedlo, ţe o omezovacím prostředku rozhodují pouze všeobecné sestry. Při porovnání jednotlivých oddělení z pohledu respondentŧ (viz příloha č. 4 – tabulka č. 27), o pouţití omezovacího prostředku

165

Srov. HYNEK, J., Stanovisko asociace průvodců v problematice rizikového chování k postranicím, [online], Dostupné z: , Olomouc 166 Srov. ŠEBOR, V., Dotaz k použití omezovacích prostředků ve zdravotnictví k bakalářské práci [elektronická pošta], 20. 9. 2012, 14:24 CET. Osobní komunikace

64

rozhodují

všeobecné

sestry

pouze

na

odděleních

IPVZ

ve

13

%,

na Traumatologii/Ortopedii v 5 % a na JIP/ARO v 8 %. Poloţka č. 14 zjišťující, kdo volí druh omezovacího prostředku (s. 49). Respondenti nejvíce uvedli, ţe druh omezovacího prostředku volí společně s lékařem v 48 %. Naopak 23 % respondentŧ uvedlo, ţe druh omezovacího prostředku volí pouze všeobecné sestry. Při porovnání jednotlivých oddělení z pohledu respondenta (příloha č. 4 – tabulka č. 28), druh omezovacího prostředku volí všeobecné sestry na odděleních

Neurologie

v

30

%,

LDN

ve

26

%,

IPVZ

v

17

%,

Traumatologie/Ortopedie v 10 % a JIP/ARO v 25 %. To ţe o omezovacím prostředku rozhodují a jeho druh volí všeobecné sestry, nemusí být vţdy špatně. Závisí na okolnostech a zdravotním stavu pacienta. Zákon 372/2011, § 39 stanovuje, ţe o pouţití omezovacího prostředku a jeho druhu mŧţe ve výjimečných případech rozhodnout i všeobecná sestra, která je přítomna, pak neprodleně informuje lékaře. V souladu s platnou legislativou i autor Petr (2004) uvádí, ţe o pouţití tzv. „ochranného opatření“ mŧţe rozhodnout sama kompetentní všeobecná sestra.167,168 Podle mého názoru by všeobecná sestra mohla rozhodovat o pouţití a volbě omezovacího prostředku. Chápe-li rozdíly mezi jednotlivými druhy a jejich pouţití. Navíc bude-li dodrţovat veškeré postupy dle standardu oddělení a danou událost ihned oznámí lékaři. Neboť autorky Heřmanová, Zvoníčková v článku „Zajištění bezpečnosti pacienta z pohledu sestry“ uvádí, ţe všeobecná sestra se na standardních odděleních stará o několik nemocných (aţ 10 pacientŧ). Proto neustálý dohled nad pouhým jedním pacientem z několika, je málo reálný. „Nelze se pak divit, ţe sestry ţádají lékaře o pouţití omezovacích prostředkŧ, pokud se vyskytne nemocný jehoţ bezpečnost je ohroţená“169, neboť dle Tošnerové T. (2004) „…. veškerá práce s neklidným nemocným leţí na bedrech sestry.“170

167

Srov. ZÁKON č. 372/2011, § 39 Sb., o zdravotních sluţbách [online]. Dostupné z: 168 Srov. PETR, T., in MARKOVÁ, E A KOLEKTIV, Psychiatrická ošetřovatelská péče, s. 124 169 HEŘMANOVÁ, E.; ZVONÍČKOVÁ, M. Zajištění bezpečnosti nemocného z pohledu sestry, Diagóza v ošetřovatelství, 2005, č. 4, s. 168-169 170 TOŠNEROVÁ, T., Zamyšlení nad omezujícími prostředky. Pohled psychiatra spolupracujícího s nepsychiatrickými pracovišti, Česká a slovenská psychiatrie, 2004, č. 8, s. 502

65

9

NÁVRHY ŘEŠENÍ Pod názvem „omezovací prostředek“ si většina lidí představí psychiatrickou

léčebnu, tyto prostředky se ale pouţívají i ve zdravotnickém zařízení a v sociálních sluţbách. Podle mého názoru pouţívání omezovacích prostředkŧ, je málo diskutovaným tématem. Na omezovací prostředek se více pohlíţí po stránce legislativní (jako na omezení osobní svobody), neţ po stránce zdravotník versus agresivní, zmatený, geriatrický pacient. V současné době se zvyšuje výskyt seniorŧ, duševních poruch a agresivního chování spojený s alkoholem. Tyto skupiny pacientŧ ve zdravotnickém zařízení mŧţou ohroţovat nejen svŧj zdravotní stav (např. pádem), ale i okolí (např. agresí). Je dŧleţité si proto uvědomit dŧsledky poranění pacienta a okolí, pokud by omezení nebylo pouţito. Omezovací prostředek mŧţe ochránit jak pacienta před váţným zhoršením zdravotního stavu, tak před poškozením okolí či zdravotnického personálu. Laická veřejnost navíc na omezovací prostředky pohlíţí negativně, především pomocí médií. Ty ve svých reportáţích nabízí skreslené informace, které vyvolávají negativní pohled na tuto problematiku. Proto navrhuji nechat i laickou veřejnost nahlédnout do problematiky pouţívání omezovacích prostředkŧ a umoţnit jim širší přísun informací o této problematice. Zdŧraznit dŧleţitost pouţívání omezovacích prostředkŧ v zájmu bezpečnosti pacienta a vyvrátit tak negativní postoj k jejich pouţívání. Velkým otazníkem jsou tzv. postranice, většina zdravotníkŧ je povaţuje za omezovací prostřed, coţ podle legislativy není uvedeno. Proč jsou tedy postranice za omezovací prostředek povaţovány, kdy omezují volný pohyb a kdy či proč nejsou povaţovány za preventivní prostředek? Je tedy dobré zeptat se svého zaměstnavatele, co zdravotnické zařízení vede k tomu, ţe postranice povaţuje za omezovací prostředek. Mohla by se tímto i podat otázka na Ministerstvo zdravotnictví, aby bylo jasně stanoveno, v jakých případech se mají postranice povaţovat za omezující pohyb. Někteří zdravotníci pouţívají omezovací prostředky pro usnadnění péče (jak jiţ bylo zjištěno ve výzkumu s. 44). To mŧţe svědčit o nedostatku personálu. Povaţovala bych tedy za vhodné zvýšit na odděleních počet personálu, který bude nad pacientem 66

dohlíţet. Někdy i neustálý dohled nad pacientem mŧţe vyloučit pouţití omezovacího prostředku. Nevýhoda je, ţe vše záleţí na zdravotnickém zařízení a jeho ekonomické situaci. Omezovací prostředek – kdo o jeho pouţití a volbě mŧţe rozhodovat? Ve většině případŧ, zvláště u agrese a pádu pacienta, je jako první přítomná všeobecná sestra. Podle mého názoru by všeobecné sestry mohli mít větší pravomoc o rozhodování pouţití a volby omezovacího prostředku (netýká se pouţití psychofarmak). Protoţe všeobecná sestra je přece jen více s pacientem v úzkém kontaktu neţ lékař a ví, co mŧţe od pacienta očekávat. Samozřejmě nevylučuji dŧleţitost lékařského posouzení, zda pouţití omezovacího prostředku bylo správně odŧvodnitelné. U volby druhu omezovacího prostředku, navrhuji vţdy zvolit mírnější metodu. Zdali to situace dovoluje, v návrhu preferuji především, tzv. „fixace pacienta“ (návleky na ruce, kapna přes hrudní, nízká polohovací postel, ...), která pacienta (především u seniorŧ) natolik netraumatizuje, neomezuje úplně v pohybu a je šetrnější. Navíc částečně umoţní zajištění jak bezpečnosti pacienta, tak zabránění pádu. Omezovací prostředek – kvalita zdravotní péče? Doporučuji dodrţování všech zásad týkající se pouţití omezovacích prostředkŧ a neopomínat na správné vedení ošetřovatelské dokumentace. Nepohlíţet na omezovací prostředky jen z pohledu legislativy, ale i z pohledu pacienta a příbuzných. Myslím si, ţe je dŧleţité motivovat zdravotnický personál, aby se snaţil před pouţitím omezovacího prostředku vţdy zvolit jinou „alternativní“ metodu. Kaţdé oddělení by mělo mít podrobně vypracovaný standart na omezovací prostředky, které jsou pro dané oddělení charakteristické. Dŧraz přikládám pravidelnému školení personálu o omezovacích prostředcích a to minimálně jednou ročně. Nemělo by se zapomínat i na názor zdravotnického personálu, jaké mají zkušenosti s omezovacími prostředky a co by bylo lepší změnit či doplnit. Následně podle toho a v souladu s legislativou, by se měli standarty týkající se omezovacích prostředkŧ obměňovat. Na druhou stranu chci poukázat na podceňování a zneuţívání omezovacích prostředkŧ. Z tohoto dŧvodu doporučuji kontroly ve formě auditu, sledující správnost pouţití omezovacího prostředku u všeobecných sester. Dále by se měl audit zaměřit na příčinu pouţití omezení nejen z pohledu lékaře, ale i z pohledu všeobecné sestry. Mohl by se provést i anonymní dotazník pro pacienty a všeobecné sestry, který by zjišťoval 67

jakým zpŧsobem a postupem byl omezovací prostředek pouţit a zdali nebylo z jejích pohledŧ pouţití omezovacích prostředkŧ zneuţito. Jako zajímavost bych pro zdravotníky chtěla poukázat na kurzy „sebeobrany pro zdravotníky proti agresivnímu pacientovi“, neboť agrese u pacientŧ v souvislosti s alkoholem v dnešní době stoupá. Cílem těchto kurzŧ je zvýšení právního povědomí a získání praktických dovedností. Se zdravotníky a záchranáři se nacvičují především základní postupy – jak ochránit sebe nebo kolegu v případech, kdy dojde k útoku agresivního pacienta (který je často pod vlivem alkoholu či omamných látek). Sebeobrana ve stísněných prostorách, u lŧţka, v ordinaci, sebeobrana na zemi, apod. Ve Zlíně tento kurz pořádá městská policie na zdravotnické škole.

68

10

ZÁVĚR

Bakalářská práce na téma: „Vyuţívání omezovacích prostředkŧ v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně“ se v teoretické části bakalářské věnuje charakteristice jednotlivých druhŧ omezovacích prostředkŧ, zásad jejich pouţití a jejich pojetí v legislativním rámci. Omezovací prostředky a jejich pouţití byly porovnávány s jinými zeměmi v Evropě. Teorie se zaměřovala i na tzv. „postranice“ a jejich souvislost s omezovacími prostředky se zjištěním, ţe postranice podle legislativy nejsou povaţovány za omezovací prostředek. Jelikoţ se v dnešní době věk populace prodluţuje, teoretická část práce poukazuje i na moţnost pouţití omezovacího prostředku k prevenci pádu/bezpečnosti u seniorŧ. Praktická část bakalářské práce obsahuje výsledky dotazníkového šetření, které probíhalo v roce 2013 na odděleních Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně (viz kapitola Metodika bakalářské práce, s. 35). Šetření výzkumu bylo zaměřeno na zmapování vyuţití omezovacích prostředkŧ a znalost legislativy z pohledu všeobecných sester (149 respondentŧ). V bakalářské práci byly stanoveny 3 cíle a 7 očekávaných výsledkŧ. Cíl č. 1. Bylo zmapovat vyuţívání omezovacích prostředků v praxi všeobecné sestry v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně. Očekávaný výsledek č. 1:Předpokládám, ţe podle respondentŧ je nejčastěji uvedeným dŧvodem pro vyuţití omezovacího prostředku bezpečnost pacienta, se potvrdil. Očekávaný výsledek č. 2: Předpokládám, ţe více neţ 75 % respondentŧ uvede, ţe uţívají omezovací prostředky výhradně po nezbytně nutnou dobu, se potvrdil. Očekávaný výsledek č. 3:Předpokládám, ţe méně neţ 25 % respondentŧ uvede, ţe omezovací prostředky alespoň 1x ve své praxi vyuţili bez vědomí lékaře, se nepotvrdil. Očekávaný výsledek č. 4: Předpokládám, ţe více neţ 50 % respondentŧ uvede, ţe o pouţití omezovacích prostředkŧ vţdy vyhotoví písemný záznam, se potvrdil. 69

Očekávaný výsledek č. 5: Předpokládám, ţe se zainteresovaná pracoviště podle respondentŧ neliší charakterem vyuţívaných omezovacích prostředkŧ, se nepotvrdil. Cílem č. 2. Bylo zjistit nejčastěji pouţívaný omezující prostředek. Očekávaný výsledek č. 6: Předpokládám, ţe nejčastěji pouţívaným omezovacím prostředkem podle respondentŧ, jsou postranice, se potvrdil. Cílem č. 3. Bylo zjistit, zda respondenti znají legislativní rámec týkající se omezovacích prostředků. Očekávaný výsledek č. 7:Předpokládám, ţe méně neţ 50 % respondentŧ dosáhne ve vědomostních poloţkách plného počtu bodŧ, se potvrdil. Výzkum dále potvrdil, ţe se omezovací prostředky pouţívají i v jiných zdravotnických zařízeních neţ na Psychiatrických klinikách. Bylo zjištěno, ţe se na všech vybraných pracovištích omezovací prostředky pouţívají, přičemţ kaţdé pracoviště se liší charakterem jejich vyuţívání. Jako nejčastější druh pouţívaného omezovacího prostředku respondenti uvedli postranice. Chtěla bych upozornit na problematiku povaţování postranic za omezovací prostředek. Většina respondentŧ 68 % povaţuje postranice za omezovací prostředek, jde o mylné domnívání. Při sbírání dat k bakalářské práci, bylo Ministerstvem zdravotnictví uvedeno, ţe „…postranice nejsou uvedeny v zákoně jako omezovací prostředek, tudíţ se za něj nepovaţují“. Navíc bylo při dotazníkovém šetření zjištěno, ţe respondenti nemají dostatečnou znalost legislativy, týkající se omezovacích prostředkŧ. Proto by se mělo o této problematice více hovořit a podat nové informace co vše spadá pod omezovací prostředky a kdy vŧbec omezují pohyb. Výzkumem bylo i potvrzeno, ţe se v KNTB ve Zlíně omezovací prostředky pouţívají spíše za účelem k zajištění bezpečnosti pacienta a k zabránění pádu téměř na všech pracovištích, a to převáţně v oblasti Gerentologie (následné péče). Na co bych chtěla v závěru své práce poukázat je, ţe na 3. – 4. místě respondenti uvádí dŧvod k pouţití omezovacího prostředku delirium a agresi. Chování pacientŧ je dnes více agresivní, především je-li přítomen alkohol. V rámci osobní svobody pacienta se omezovací prostředky mnohdy nemohou pouţít a personál pak bývá pacientem ohroţený. Policie České republiky proto pro zdravotníky pořádá tzv. „kurzy sebeobrany proti agresivnímu pacientovi“. 70

ANOTACE

Příjmení a jméno autora: Slezáková Daniela Instituce:

Masarykova univerzita, Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství

Název práce:

Vyuţívání omezovacích prostředkŧ v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně

Vedoucí práce:

Mgr. Straková Jana, Ph.D.

Počet stran:

105

Počet příloh:

8

Rok obhajoby:

2013

Klíčová slova:

Pád;

senior;

omezovací

prostředek;

postranice;

ošetřovatelská péče; alternativní metody; právní a etické aspekty; zdravotnické zařízení

Bakalářská práce s názvem „Vyuţívání omezovacích prostředku v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně“ se zaměřuje na vyuţívání omezovacích prostředkŧ v praxi všeobecné sestry v rámci zajištění bezpečnosti pacienta. V teoretické části jsou uvedeny soudobé, porovnávající poznatky týkající se této problematiky. Analýza a interpretace výsledkŧ poukazuje na rozdílnost v pouţívání omezovacích prostředkŧ. Kaţdé oddělení má svŧj charakteristický typ omezovacího prostředku, který vyuţívají. Přičemţ se omezovací prostředky nejvíce indikují k zajištění bezpečnosti pacienta a k zabránění pádu. Poukazuje na nedostatečnou legislativní znalost o omezovacích prostředcích, coţ ovlivňuje i názor respondentŧ, kteří nesprávně povaţují postranice za omezovací prostředek.

71

ANOTATION

First/Surnameofauthor: Slezáková Daniela Institution:

Masaryk University, FacultyofMedicine Department of Nursing

Nameof thesis:

The use ofrestraints in the Country Hospital of T. Bata in Zlin

Number of pages:

105

Number o fAppendices:

8

Defendent in:

2013

Keyswords:

Fall; senior; restraint; sideboard; nursing care; alternative methods; legal and ethical aspekt sof medici device; Medical Equipment

Bachelor thesis entitled "The use of restraints in the Regional Hospital T. Bata" is focuses on restraints in the practice of a nurse in ensuring patient safety. Theoretical part using provides contemporary, comparing findings on this issue. Analysis and interpretation of results points out the difference in using of restraints. Each department has own characteristic type of restraint device which is used. Taking a restraint the most indicate ensurius patient of safety and falls preventions. The analysis Bachelor thesis are pointing out on sufficient legislative knowledge of a restrictive means, what is influences by the opinion of respondents who incorrectly consider sides as restraint.

72

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY BEDNÁRIKOVÁ, E. Opatrenia na prevenciu úrazovosti. Sestra a lekár v praxi: časopis pre sestry, lekárov a iných zdravotníckych pracovníkov. Bratislava: Sanoma magazines Slovakia, 2007, roč. 6, č. 5-6, s. 16-17. ISSN 1335-9444. BEER, D.; PEREIRA, S.; PATON, C. Intenzivní peče v psychiatrii. 1. vydání Praha: Grada Publishing, a. s., 2005. 296 s. ISBN 80-247-0363-7. BENEŠOVÁ, V. a kolektiv. Úrazy u seniorů a možnosti jejich prevence. 1. vydání. Praha: Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN Motol, 2003. 84 s. ISBN 80239-2104-5. ČADILOVÁ, K. Mezinárodní norma: Informace a dokumentace – Bibliografické citace ISO 690-2 – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. [online]. Český normalizační institut: Praha 2000, 24 s. [cit. 20.10.2012]. Dostupné z: . ČERŇANOVÁ, A. Ošetřovanie chorých: s psychickými problémami na somatických odděleniach; učebnica pre fakulty ošetřovatelstva. Martin, Osveta, 2011. 88 s. ISBN 978-80-8063-354-7. DOHNALOVÁ, H. Problematika uţívání omezovacích prostředkŧ ve zdravotnických zařízeních a v ústavech poskytujících sociální sluţby. Medicína pro praxi: časopis praktických lékařů. [online]. Konice: Solen, s. r. o., 2011, roč. 8, č. 2, s. 86–88. ISSN

1803-5310.

[cit.

2012-10-9].

Dostupné

z:

http://www.medicinapropraxi.cz/magno/med/2011/mn2.php. FRANTOVÁ, M; BEŤKOVÁ, M. Prevencia v pádov u hospitalizovaných pacientov. Sestra a lekár v praxi: časopis pre sestry, lekárov a iných zdravotníckych pracovníkov. Bratislava: Sanoma magazines Slovakia, 2010, roč. 9, č. 1-2, s. 14-15. ISSN 1210-0404. HANUŠKOVÁ, V., Terapie akutního neklidu a agrese. Psychiatrie pro praxi. [online]. Březko: Solen, s. r. o., 2008, č. 4, s. 169. ISSN 1803-5272. [cit. 2012-10-9]. Dostupné z: http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200804-0005.php. HEŘMANOVÁ, E.; ZVONÍČKOVÁ, M. Zajištění bezpečnosti nemocného z pohledu sestry. Diagnóza v ošetřovatelství: Odborný a informační časopis pro zdravotnické 73

pracovníky.

Praha:

Promediamotion,

2005,

roč.

1,

č.

4,

s

167-170.

ISSN 1801-1349. HOLMEROVÁ, I. (překlad). Doporučení evropské Alzheimerovské společnosti k pouţití omezujících prostředkŧ v péči o pacienty s demencí. Madridský plán a jiné strategické dokumenty. [online]. s. 101-106. [cit. 2012-10-9]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/cals/doporuceni-cals/. HRSTKOVÁ, D. Standardní postupy, prevence pádu a zranění hospitalizovaného pacienta. Onkologická péče. Roč. 1, č. 5, s. 23-27. HYNEK, J. Stanovisko asociace prŧvodcŧ v problematice rizikového chování. Občanské sdružení. [online]. Olomouc. [cit. 2012-12-19]. Dostupné z: http://restrikce.cz/html/stanovisko_postranice.html. IVANOVÁ, K.; JUŘIČKOVÁ, L. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5. KALIŠOVÁ, L.; RABOCH, J..; KITZLEROVÁ, E.; NOVOTNÁ, I. a skupina EUNOMIA. Obecná praxe uţívání omezovacích opatření – monitorování situace v české republice. Česká a slovenská. Psychiatrie: Časopis Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Psychiatrickej spoločnosti SLS. [online]. Praha: Galén, 2005, roč. 101, č. 6, s. 306-307. ISSN 1212-0383. [cit. 2012-12-19]. Dostupné z: http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=442. KALIŠOVÁ, L.; RABOCH, J.; ČÍHAL L.; KITZLEROVÁ, E. a skupina EUNOMIA. Výsledky podrobného sledování pouţití omezovacích prostředkŧ během hospitalizace – projekt EUNOMIA, výsledky v ČR Česká a slovenská. Psychiatrie: Časopis Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Psychiatrickej spoločnosti SLS. [online]. Praha: Galén, 2008, roč. 104, č. 2, s. 52–58. ISSN 1212-0383. [cit. 2012-12-19]. Dostupné z: http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=135. KNUTZEN, Maria. Mechanical and pharmacological restraints in acute psychiatric wards-Why and how are they used? [online]. Psychiatry research. 2012. ISSN 01651781.

[cit. 2012-11-19].

Dostupné

z:

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0165178112007676. KRAHULCOVÁ, I., Rizika práce sester při poskytování ošetřovatelské péče 74

agresivnímu klientovi. Bakalářská práce. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2009, s. 127. Vedoucí práce Mgr. Gabriela Gajzlerová. KRPÁLKOVÁ, J., Názor zdravotníků na používání omezovacích prostředků v psychiatrii. Bakalářská práce. [online]. Jihlava: Vysoká škola polytechnická, 2012. 70 s. Vedoucí práce Mgr. Dagmar Chvátalová. [cit. 2012-12-18]. Dostupné z https://is.vspj.cz/bp/get-bp/student/28720/thema/2529. KUTNOHORSKÁ, J., Etika v ošetřovatelství, 1. vydání. Praha: Grada, 2007. 163 s. ISBN 978-80-247-2069-2. LINET spol. s. r. o., Omezují postranice osobní svobodu? Komfort: jak zdravotnická technika zlepšuje péči o pacienta. [online] Slaný: LINET spol. s r. o., 2004, č. 2, s. 5. [cit. 2012-12-19]. Dostupné z: http://www.linet.cz/zdravotnicka-technika/ospolecnosti/casopis-komfort/komfort-2-2004. LINET spol. s. r. o., Otazníky kolem postranic. Komfort: jak zdravotnická technika zlepšuje péči o pacienta. [online]. Slaný: LINET spol. s r. o., 2007, roč. 4, č. 4, s. 4-5.

[cit. 2012-12-19].

Dostupné

z:

http://www.linet.cz/zdravotnicka-

technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-4-2007. LINET spol. s. r. o., Pád skrytá hrozba. Komfort: jak zdravotnická technika zlepšuje péči o pacienta. [online]. Slaný: LINET spol. s r. o., 2006, č. 4, s. 4-5. [cit. 201212-19].

Dostupné

z:

http://www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-

spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-4-2006. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, jako součásti ústavního pořádku České republiky, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., [online]. [cit. 2013-3-]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html. MARKOVÁ, E A KOLEKTIV. Psychiatrická ošetřovatelská péče. 1. vydání. Praha: Grada, 2006. Kapitola 12, 352 s. ISBN 80–247-1151–6. MARX, D. Prevence pádů ve zdravotnickém zařízení: cesta k dokonalosti a zvyšování kvality. 1. vydání. Praha: Grada, 2007, 171 s. ISBN 9788024717159. MARX, D. Riziko pádu ve zdravotnických zařízeních. Diagnóza v ošetřovatelství: Odborný

a

informační

časopis

pro

zdravotnické

pracovníky.

Praha:

Promediamotion , 2005, roč. 1, č. 3, s. 139-140. ISSN 1801-1349. MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, H. Gerontologie. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita. 2011. 85 s. ISBN 978-80-7464-081-0. 75

NEPOKOJOVÁ, J.; NOVÁKOVÁ, B. Fyzické omezení pacienta na akutním psychiatrickém oddělení. Sestra: odborný časopis pro nelékařské zdravotnické pracovníky. Praha: Mladá fronta a. s., 2011, roč. 21, č. 2, s. 79-80. ISSN 1210-0404. OTÁHAL, P., Profesní etika pro kompetentní pracovníky sociálních zařízení. Projekt z evropské unie. [online]. 2007. 37 s. [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: . PAŘÍZKOVÁ, M. Restriktivní postupy v psychiatrii. Bakalářská práce. [online]. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 2007. 69 s. Vedoucí práce MUDr. Hana Meluzínová. [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: . PECH, K. Dokumentace ČSN ISO 960 Bibliografické citace: Obsah, forma a struktura. [online]. Český normalizační institut: Praha 1996, 32 s. [cit. 20.10.2012]. Dostupné z: < http://web.lib.fce.vutbr.cz/files/20512_0.pdf>. PETR, T.; MIKLOŠ, T. Restriktivní metody v psychiatrii. Standardizace ošetřovatelské peče. Praha 8: Projekt řešený za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR, Psychiatrická léčebna Bohnice, Ustavní 91, 2004. 38 s. PIDRMAN, V. Demence. Vydání 1. Praha: Grada Publishing a. s., 2007. 183 s. ISBN 978-80-247-1490-5. POSKOČILOVÁ, K. Ochranné omezovací prostředky v psychiatrických léčebnách. Sestra: Odborný časopis pro zdravotní sestry. Praha: Mladá fronta a. s. 2004, č. 9, s. 12–13. ISSN 1210-0404. RABOCH, J. a P. PAVLOVSKÝ. Klinická psychiatrie v denní praxi, 1. vydání. Praha: Galén, 2008. 158 s. ISBN 978-80-7262-586-4. SHANNON, John. Dangers of Restraints. [online]. Medcom Video Training Programs Collection. Cypress. United States Medcom, Inc. 2008. [cit. 2012-12-22]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/189428667?accountid=16531. SMITH, N. H. ad all, The impact of education on the use of physical restraints in the acute care petting. [online]. 2003. s. 30 [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: . SVOBODOVÁ, D. Prevence pádu a zranění pacienta/klienta a jeho řešení: Pracovní postup. 1. vydání. Praha: Galén; Česká asociace sester, 2008. 44 s. ISBN 978-807262-585-7. 76

ŠEBOR, V. Dotaz k použití omezovacích prostředků ve zdravotnictví k bakalářské práci: Ministerstvo zdravotnictví. [elektronická pošta], 20. 9. 2012, 14:24 CET. Osobní komunikace. ŠVARC. J. Omezující prostředky v psychiatrii. Psychiatrie pro praxi. [online]. Březko: Solen, s. r. o., 2008, roč. 9, č. 5, s. 243-245. ISSN 1803-5272. [cit. 2012-12-22]. Dostupné z: http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200805-0012.php. ŠVARC. J. Omezující prostředky v psychiatrii. Zdravotnické noviny. [online]. Praha: Mladá fronta, 2008, roč. 57, č. 4, s. 26-27. ISSN 1214-7664. [cit. 2012-12-22]. Dostupné z: http://www.zdravotnickenoviny.cz/scripts/detail.php?id=341328. TLAPÁKOVÁ, J. Standarty kvality v praxi. Spojená akreditační komise, o.p.s. [online]. 16. 7. 2007. [cit. 2012-12-22]. Dostupné z: http://www.sakcr.cz/czmain/napsali-o-nas/rok-2007/standardy-kvality-v-praxi-.240/. TOŠNEROVÁ, T., Omezující prostředky ve zdravotnictví a v ústavech sociální péče pohledem psychiatra, Dodržování lidské důstojnosti v oblasti sociální péče, 2004, č. 2, s. 4. TOŠNEROVÁ, T., Zamyšlení nad omezujícími prostředky. Pohled psychiatra spolupracujícího s nepsychiatrickými pracovišti, Česká a slovenská psychiatrie. Praha: Galén, 2004, č. 8, s. 502. ISSN 1212-0383. VALNÁ, J. Péče o neklidného pacienta/klienta – použití omezovacích prostředků: Pracovní postup [online]. 1. vydání. Praha: Galén, Česká asociace sester, 2008. Dostupné z: http://www.cnna.cz/docs/tiskoviny/cas_pp_2008_0002.pdf. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, 96 s. ISBN 9788024721705. VĚSTNÍK Ministerstva zdravotnictví č. 1/2005, Metodického opatření: Používání omezovacích prostředků u pacientů ve psychiatrických zařízeních [online]. s. 5-6. [cit.

2013-03-12]. Dostupné z:

http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik_3570_1771_11.html. VĚSTNÍK Ministerstva zdravotnictví č. 7/2009, Používání omezovacích prostředků u pacientů ve zdravotnických zařízeních České Republiky. [online]. s. 5. Dostupné z: <.http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik-c_3629_1779_11.html. 77

VONDRÁČEK, J. Pád pacienta očima právníka. Florence: časopis moderního ošetřovatelství. Praha: Galén, 2007, roč. 3, č. 12, s. 513. ISSN 1801-464X. VORLÍČKOVÁ, H. Omezení osobní svobody pacienta z pohledu práva. Komfort: jak zdravotnická technika zlepšuje péči o pacienta. [online]. Slaný: LINET spol. s r. o.,

2004,

č.

2.,

s.

6-7.

[cit.

2012-12-22].

Dostupné

z:

http://www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/komfort2-2004. VYHLÁŠKA č. 98/2012 § 1 Sb., o zdravotnické dokumentaci,. In: Sbírka zákonů. [online]. 22.3.2012, částka 39, s. 1667. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=98~2F2012&part =&name=&rpp=15#seznam. VYSKOČILOVÁ, K. Ošetřování agresivních a neklidných nemocných. Sestra. Odborný časopis pro zdravotní sestry. Praha: Mladá fronta a. s., 2003, č. 12, s. 18. ISSN 1210-0404. ZÁKON č. 206/2009 §89, kterým se mění zákon 108/2006 §89 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ. In: Sbírka zákonů. [online]. 17.6.2009, částka

61,

s.

2908.

[cit.

2013-03-12].

Dostupné

z:

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=98~2F2012&part =&name=&rpp=15#seznam. ZÁKON č. 372/2011 § 39 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách při jejich poskytování. In: Sbírka zákonů. [online]. 6.11.2011, částka 131, s. 4753. [cit. 2013-03-12].

Dostupné

z:

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=372~2F2011&part =&name=&rpp=15#seznam. ZÁKON č. 40/2009 §28 Sb., trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. [online]. 8.1.2009, částka

11,

s. 358.

[cit.

2013-03-12].

Dostupné

z:http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=40~2F2009&par t=&name=&rpp=15#seznam.

78

SEZNAM ZKRATEK ARO

Anesteziologicko- resuscitační oddělení

CMP

Cévní mozková příhoda

CNS

Centrální nervový systém

DIOP

Dlouhodobá intenzivní péče

EUNOMIA Evropy European Evaluation of Coercion in Psychiatry and Harmonisation of Best Clinical Practice (Mezinárodní projekt Evropy) IPVZ

Interní klinika

JIP

Jednotka intenzivní péče

KNTB

Krajská nemocnice T. Bati

LDN

Léčebna dlouhodobě nemocných

79

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1

Pohlaví …………………………………………………..………… 38

Tabulka č. 2

Věk ………………………………………………………………… 38

Tabulka č. 3

Vzdělání …………………………………………………………… 39

Tabulka č. 4

Celková praxe ve zdravotnictví …………………………….…...…. 39

Tabulka č. 5

Zaměření oboru ……………………………………………….…… 40

Tabulka č. 6

Charakter poskytované péče ……………………………….….…… 40

Tabulka č. 7

Příčina pádu ……………………………………………….……….. 41

Tabulka č. 8

Pouţívání omezovacích prostředkŧ ……………………….……….. 42

Tabulka č. 9

Častost pouţívání omezovacích prostředkŧ …………………………43

Tabulka č. 10 Indikace k pouţití omezovacího prostředku ……………….……..... 44 Tabulka č. 11 Pouţívaný druh omezovacího prostředku ………………….………. 46 Tabulka č. 12 O pouţití omezovacího prostředku rozhoduje …………….……….. 48 Tabulka č. 13 Druh omezovacího prostředku volí …………………………..….… 49 Tabulka č. 14 Doba pouţití omezovacího prostředku …………………………….. 50 Tabulka č. 15 Pouţití omezení bez vědomí lékaře ………………………………... 51 Tabulka č. 16 Omezovací prostředek a jeho záznam do dokumentace …………… 51 Tabulka č. 17 Názor na omezovací prostředky …………………………………... 53 Tabulka č. 18 Postranice – omezující prostředek? …………………………..….… 54 Tabulka č. 19 Znalost legislativy o omezovacích prostředcích ………………….…55 Tabulka č. 20 Vyjádření se k problematice ……………………………………….. 57 Tabulka č. 21 Příčina pádŧ dle pracovišť …………………………………………. 92 Tabulka č. 22 Častost pouţívání omezovacích prostředkŧ dle oborŧ ……..……… 92 Tabulka č. 23 Častost pouţívání omezovacích prostředkŧ dle oddělení ………….. 92 Tabulka č. 24 Indikace k pouţití omezovacího prostředku dle oborŧ ……..……… 93 Tabulka č. 25 Pouţívaný druh omezovacího prostředku dle oborŧ …….………… 93 Tabulka č. 26 Pouţívaný druh omezovacího prostředku dle oddělení ……………. 93 Tabulka č. 27 O pouţití omezovacího prostředku rozhoduje dle oddělení …….… 94 Tabulka č. 28 Omezovací prostředek volí dle oddělení ....…………….…...……... 94 Tabulka č. 29 Doba pouţití omezovacího prostředku dle oborŧ ………..………… 94 80

Tabulka č. 30 Pouţití omezení bez vědomí lékaře dle oborŧ ………...…………… 95 Tabulka č. 31 Pouţití omezení bez vědomí lékaře dle oddělení …………….……. 95 Tabulka č. 32 Omezovací prostředek a dokumentace dle oborŧ ……...………...… 95 Tabulka č. 33 Omezovací prostředek a dokumentace dle oddělení …………….… 95 Tabulka č. 34 Povaţování postranic za omezující prostředek dle oborŧ ……..…… 95 Tabulka č. 35 Indikace k pouţití omezovacího prostředku dle oddělení …………. 96

81

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Příčina pádu ……………………………………………………............. 41 Graf č. 2 Příčina pádŧ z pohledu pracovišť ………………………….………..…. 42 Graf č. 3 Častost pouţívání omezovacích prostředkŧ …….…………………..…. 43 Graf č. 4 Častost pouţívání omezovacích prostředkŧ z pohledu oborŧ ……....…. 44 Graf č. 5 Indikace k pouţití omezovacího prostředku ………………….……..…. 45 Graf č. 6 Dŧvod omezení z pohledu oborŧ …………………………..………..… 46 Graf č. 7 Pouţívaný druh omezovacího prostředku …………………………..…. 47 Graf č. 8 Pouţívaný druh omezovacího prostředku z pohledu oborŧ ……..…..… 48 Graf č. 9 O pouţití omezovacího prostředku rozhoduje ……………………….... 48 Graf č. 10 Druh omezovacího prostředku volí …………………………………..... 49 Graf č. 11 Doba pouţití omezovacího prostředku ……………………………….... 50 Graf č. 12 Doba pouţití omezovacího prostředku z pohledu oborŧ ………..…..…. 51 Graf č. 13 Omezovací prostředek a jeho záznam do dokumentace …………..…… 52 Graf č. 14 Omezovací prostředek – dokumentace z pohledu oborŧ ……..…..……. 53 Graf č. 15 Názor na omezovací prostředky …………………………………..…… 53 Graf č. 16 Postranice – omezující prostředek? ………………………………..…... 54 Graf č. 17 Postranice – omezující prostředek z pohledu oborŧ ………..……..…… 55 Graf č. 18 Znalost legislativy o omezovacích prostředcích ……………………..… 56

82

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1

Povolení k výzkumnému šetření …………………………………,… 84

Příloha č. 2

Dotazník …………………………………………………………,…. 85

Příloha č. 3

Klíč správných odpovědí …………………………………….……,... 91

Příloha č. 4

Seznam tabulek podle porovnání jednotlivých pracovišť v analýze ... 92

Příloha č. 5

Standart ošetřovatelské péče KNTB, Zlín – Pouţití omezovacího prostředku u pacienta ………………………………………………... 97

Příloha č. 6

Záznam o pouţití omezovacího prostředku v KNTB, Zlín ……...….. 99

Příloha č. 7

Statistika pádŧ KNTB, Zlín ………………………………………... 100

Příloha č. 8

Druhy postranic …………………………………………….….…... 105

83

Příloha č. 1: Povolení k výzkumnému šetření

84

Příloha č. 2

DOTAZNÍK Milé kolegyně, jsem studentkou 3. ročníku Masarykovy Univerzity, Lékařské fakulty, obor Všeobecná sestra. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku. Odpovědi jsou anonymní a veškeré údaje, které zde budou uvedené, budou slouţit výhradně pouze pro účely mé bakalářské práce s názvem: „Využívání omezovacích prostředků v krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně “. Prosím Vás o pravdivé zodpovězení všech otázek zakrouţkováním, popřípadě doplnění odpovědi. Pokud není uvedeno jinak, označte pouze jednu odpověď. Předem děkuji za Váš čas a spolupráci. Daniela Slezáková

1. Pohlaví? a) ţena b) muţ 2. Věk? ......................... let 3. Nejvyšší dosaţené vzdělání? a) středoškolské b) vyšší odborné c) vysokoškolské d) specializační 85

4. Jaká je délka Vaší praxe celkově ve zdravotnictví? .......................... let 5. V jakém oboru pracujete? a) interním b) chirurgickém 6. Jaký je charakter vašeho pracoviště? a) standartní oddělení b) JIP/ARO c) lŧţko dlouhodobé péče (LDN, RHB,…)…………………………………............. 7. Domníváte se, ţe příčinou pádů pacientů na vašem oddělení je: (můţete zvolit více odpovědí) a) porucha hybnosti/mobility/rovnováhy/slabost b) zmatenost c) poruchy vnímání (zrak, sluch,…) d) ortostatická hypotenze e) onemocnění centrálního nervového systému (epilepsie, synkopa, vertigo,...) f) medikace g) alkoholismus (opilost, abstinenční příznaky) i) jiné (uveďte) ............................................................................................................. 8. Pouţíváte na vašem oddělení omezovací prostředky? a) ano b) ne (pokud odpovíte „ne“ na zbytek dotazníku jiţ není třeba odpovídat)

9. Jak často omezovací prostředky na vašem oddělení pouţíváte? a) denně 86

b) minimálně 1x týdně c) minimálně 1x měsíčně d) minimálně 1x ročně 10. Zvolte, z jakého důvodu omezovací prostředky pouţíváte? (můţete zvolit více odpovědí) a) k zabránění pádu b) k bezpečnosti pacienta (odvrácení poranění, které by si mohl zpŧsobit sám - př. vytaţení periferního ţilního katetru, nasogastrické sondy....) c) ohroţení bezpečnosti personálu/jiných osob d) neklid/zmatenost/delirantní stav e) demence f) agrese g) neţádoucí pohyb mimo oddělení h) pro usnadnění péče personálu o pacienta ch) jiné (uveďte) ........................................................................................................... 11. Jaký charakter omezovacích prostředků na vašem oddělení pouţíváte? (můţete zvolit více odpovědí) a) postranice b) ochranné pásy nebo kurty c) úchop pacienta zdravotnickými pracovníky d) ochranný kabátek zamezující pohyb horních končetin e) psychofarmaka f) jiné (uveďte) ............................................................................................................

12. Kdo rozhoduje na vašem pracovišti o pouţití omezovacího prostředku? a) lékař b) všeobecná sestra c) oba, ve spolupráci 87

13. Kdo volí na vašem pracovišti typ pouţívaného omezovacího prostředku? a) lékař b) všeobecná sestra c) oba, ve spolupráci 14. Po jakou dobu pouţíváte omezovací prostředek? a) po nezbytně nutnou b) po dobu, kterou uznám za vhodnou c) dle ordinace lékaře d) jiné (uveďte) ........................................................................................................... 15. Pouţili jste ve své praxi alespoň 1x omezující prostředky bez vědomí lékaře? a) ano b) ne 16. Provádíte písemný záznam o pouţití omezovacích prostředků do ošetřovatelské dokumentace? a) ano, vţdy b) ano, někdy c) chci, ale nevím jak d) neprovádíme písemný záznam 17. Jaký je Váš názor na pouţití omezovacích prostředků? (můţete zvolit více odpovědí) a) při dodrţení všech zásad je to vhodný prostředek k zajištění bezpečnosti pacienta b) omezovací prostředek pouţíváme aţ po vyčerpání všech alternativních moţností, jak zabránit poranění pacienta/jiných osob c) mám obavy z právních dŧsledkŧ, při jejich pouţití d) ţádné obavy nemám, je to v praxi běţné e) nemáme dostatek informací, jak správně pouţívat omezovací prostředky 88

f) jiné (uveďte) .............................................................................................................

18. Povaţujete postranice za omezovací prostředek? a) ano b) ne c) nevím 19. K omezení volného pohybu pacienta lze pouţít tyto omezovací prostředky: (můţete zvolit více odpovědí) a) úchop pacienta zdravotnickými pracovníky nebo jinými osobami k tomu určenými b) omezení pacienta v pohybu ochrannými pásy nebo kurty c) psychofarmaka i. v. d) psychofarmaka p. o. e) postranice f) nevím 20. Omezovací prostředky lze pouţít: (můţete zvolit více odpovědí) a) pouze tehdy, je-li účelem jejich pouţití odvrácení bezprostředního ohroţení ţivota, zdraví nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob b) po dobu, po kterou trvají dŧvody jeho pouţití c) pokud bezpečí pacienta nelze zajistit jinak d) sníţení fyzické agresivity pacienta e) pro usnadnění práce personálu f) nevím 21. Můţe ve výjimečných případech (= vyţadujících neodkladné řešení) indikovat pouţití omezovacích prostředků i všeobecná sestra a aţ poté informovat lékaře? a) ano b) ne c) nevím 89

22. Po dobu pouţití omezovacího prostředků: (můţete zvolit více odpovědí) a) je nezbytný dohled zdravotnickými pracovníky odpovídající závaţnosti zdravotního stavu pacienta b) musí být přijata taková opatření, která zabrání poškození pacienta (poranění, proleţeniny,…) c) musí být určeny intervaly kontrol pacienta d) omezovací prostředky smí být pouţity po dobu co nejkratší e) nevím 23. Je nutné kaţdé pouţití omezovacích prostředků zaznamenávat do dokumentace? a) ano b) ne c) nevím 24. Chcete něco uvést k této problematice? ........................................................................................................................................... ........................................................................................................................................... ........................................................................................................................................... ........................................................................................................................................... ................................................................................................

90

Příloha č. 3: Klíč správných odpovědí

Otázka č. 19 - a, b, c Otázka č. 20 - a, b, c Otázka č. 21 - a Otázka č. 22 - a, b, c, d Otázka č. 23 - a

91

Příloha č. 4 : Seznam tabulek podle porovnání jednotlivých pracovišť ke grafům v analýze Tabulka č. 21: Příčina pádŧ dle oborŧ Interní Příčina pádů oddělení

Porucha mobility Zmatenost Porucha vnímání Ortostatická hypotenze Onemocnění CNS Medikace Alkoholismus Jiné Celkem

Chirurgické oddělení

JI/ARO







58 65 21 15

27 30 10 7

16 17 3 6

28 29 5 10

33 46 6 11

21 30 4 7

35 6 14 2 216

16 3 6 1 100

2 5 9 0 58

3 9 16 0 100

18 7 32 1 154

12 4 21 1 100

Tabulka č. 22:Častost pouţívání omezovacích prostředkŧ dle oborŧ Častost pouţívání Interní Chirurgické JI/ARO omezovacích oddělení oddělení Absolutní Relativní Absolutní Relativní Absolutní Relativní prostředků Denně Min 1 x týdně Min 1 x Měsíčně Min 1 x ročně Celkem

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

19 19 26 6 70

27 27 37 9 100

3 9 7 1 20

15 45 35 5 100

26 16 16 1 59

44 27 27 2 100

Tabulka č. 23: Častost pouţívání omezovacích prostředkŧ dle oddělení Interní LDN Neurologie Traumatol Častost pouţívání oddělení ogie omezovacích /Ortopedie prostředků dle (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) oddělení Denně 7 30 5 18, 8 10 3 15 5 Minimálně 1 x 9 40 5 18, 5 25 9 45 týdně 5 Minimálně 1 x 7 30 11 41 7 35 7 35 Měsíčně Minimálně 1 x 0 0 6 22 0 0 1 5 ročně Celkem 23 100 27 100 20 100 20 100

JI/ARO

(n)

(%)

26

44

16

27

16

27

1

2

59

100 92

Tabulka č. 24: Indikace k pouţití omezovacího prostředku dle oborŧ Interní Chirurgické JIP/ARO Indikace k pouţití oddělení oddělení Absolutní Relativní Absolutní Relativní Absolutní Relativní omezovacího četnost četnost četnost četnost četnost četnost prostředku (n) (%) (n) (%) (n) (%) Zabránění pádu Bezpečnost pacienta Ohroţení personálu Nekli/zmatenost/de lirium Demence Agrese Pohyb mimo oddělení Usnadnění péče Jiné Celkem

48 57

25 30

17 15

27 26

34 55

21 34

15 37

8 19

3 12

5 20

16 31

10 19

12 19 1

6 10 1

4 5 3

7 8 5

5 19 3

3 11 2

1 0 190

1 0 100

0 0 59

0 0 100

0 0 126

0 0 100

Tabulka č. 25: Pouţívaný druh omezovacího prostředku dle oborŧ Pouţívaný druh Interní Chirurgické JI/ARO omezovacího oddělení oddělení Absolutní Relativní Absolutní Relativní Absolutní Relativní prostředku Postranice Pásy/kurty Úchop pacienta Ochranný kabátek Psychofarmaka Jiné Celkem

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

68 50 2 3 26 7 156

44 32 1 2 17 4 100

20 15 0 0 9 0 44

46 34 0 0 20 0 100

55 47 6 1 24 3 136

40 35 4 1 18 2 100

Tabulka č. 26: Pouţívaný druh omezovacího prostředku dle oddělení Interní LDN Neurologie Traumatol Pouţívaný druh oddělení ogie/Ortop omezovacího edie prostředku dle (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) oddělení Postranice 22 48 27 41 18 41 20 46 Pásy/kurty 15 33 16 24 18 41 15 34 Úchop pacienta 1 2 1 1,5 0 0 0 0 Ochranný kabátek 2 4 1 1,5 0 0 0 0 Psychofarmaka 6 13 12 18 8 18 9 20 Jiné 0 0 9 14 0 0 0 0 Celkem 46 100 66 100 44 100 44 100

JIP/ARO

(n)

(%)

55 47 6 1 24 3 136

40 35 4 1 18 2 100 93

Tabulka č. 27: O pouţití omezovacího prostředku rozhoduje dle oddělení Interní LDN Neurologie Traumatol O pouţití oddělení ogie/Ortop omezovacího edie prostředku (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) rozhoduje dle oddělení Lékař 9 39 14 52 6 30 7 35 Všeobecná sestra 3 13 0 0 0 0 1 5 Oba ve spolupráci 11 48 13 48 14 70 12 60 Celkem 23 100 27 100 20 100 20 100 Tabulka č. 28: Omezovací prostředek volí dle oddělení Interní LDN Neurologie Omezovací oddělení prostředek volí Lékař Všeobecná sestra Oba ve spolupráci Celkem

Traumatolog ie/Ortopedie

(%)

20 5 34 59

34 8 58 100

JIP/ARO

(%)

(n)

(%)

(n)

(%)

(n)

(%)

(n )

(%)

5 4 14 23

22 17 61 100

9 7 11 27

33 26 41 100

6 6 8 20

30 30 40 100

7 2 11 20

35 10 55 100

17 15 27 59

29 25 46 100

JIP/ARO Absolutní četnost (n)


54

77

16

80

47

80

6

8,5

1

5

7

12

4 6 70

6 8,5 100

1 2 20

5 10 100

3 2 59

5 3 100

Tabulka č. 30: Pouţití bez vědomí lékaře dle oddělení dle oborŧ Pouţití bez Interní Chirurgické vědomí lékaře dle oddělení oddělení Absolutní Relativní Absolutní Relativní oborů Ano Ne Celkem

(n)

(n)

Tabulka č. 29: Doba pouţití omezovacího prostředku dle oborŧ Interní Chirurgické Doba pouţití oddělení oddělení Absolutní Relativní Absolutní Relativní omezovacího četnost četnost četnost četnost prostředku (n) (%) (n) (%) Po nezbytně nutnou dobu Po dobu, kterou uznám za vhodnou Po dobu dle lékaře Jiné Celkem

JIP/ARO

JIP/ARO

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)



40 30 70

57 43 100

16 4 20

80 20 100

44 5 59

75 25 100

94

Tabulka č. 31: Pouţití bez vědomí lékaře dle oddělení dle oddělení Pouţití bez vědomí lékaře dle oddělení

Interní oddělení

LDN

Neurologie

Traumatol ogie/Ortop edie

(n)

(%)

(n)

(%)

(n)

(%)

(n)

(%)

(n)

(%)

Ano Ne Celkem

10 13 23

43 57 100

15 12 27

56 44 100

14 6 20

70 30 100

16 4 20

80 20 100

44 15 59

75 25 100

Tabulka č. 32: Omezovací prostředek a dokumentace dle oborŧ Omezovací Interní Chirurgické prostředek a oddělení oddělení Absolutní Relativní Absolutní Relativní dokumentace Ano, vţdy Ano, někdy Chci, ale nevím jak Neprovádíme písemný záznam Celkem

JIP/ARO

JIP/ARO

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)



56 12 0 2

80 7 0 3

14 5 0 1

70 25 0 5

39 15 2 3

6 26 3 5

70

100

20

100

59

100

Tabulka č. 33: Omezovací prostředek a dokumentace dle oddělení Interní LDN Neurologie Traumatol Omezovací oddělení ogie/Ortop prostředek a edie dokumentace dle (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) oddělení Ano, vţdy 18 78 17 63 20 100 14 70 Ano, někdy 3 13 10 37 0 0 5 25 Chci, ale nevím jak 0 0 0 0 0 0 0 0 Neprovádíme 2 9 0 0 0 0 1 5 písemný záznam Celkem 23 100 27 100 20 100 20 100

JIP/ARO

(n)

(%)

39 15 2 3

6 26 3 5

59

100

Tabulka č. 34: Povaţování postranic za omezující prostředek dle oborŧ Povaţování Interní Chirurgické JI/ARO postranic za oddělení oddělení Absolutní Relativní Absolutní Relativní Absolutní Relativní omezující četnost četnost četnost četnost četnost četnost prostředek (n) (%) (n) (%) (n) (%) Ano Ne Nevím Celkem

47 22 1 70

67 31 2 100

14 6 0 20

70 30 0 100

40 19 0 59

68 28 1 100

95

Tabulka č. 35: Indikace k pouţití omezovacího prostředku dle oddělení Interní LDN Neurologie Traumatol Indikace k pouţití oddělení ogie/Ortop omezovacího edie prostředku dle (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) oddělení Zabránění pádu 17 25 18 27 12 23 17 29 Bezpečnost 13 20 25 38 18 34 15 25 pacienta Ohroţení personálu 7 10 2 3 6 11 3 5 Nekli/zmatenost/de 17 25 11 17 8 15 14 24 lirium Demence 5 8 4 6 3 6 2 3 Agrese 7 10 5 8 6 11 5 9 Pohyb mimo 1 2 0 0 0 0 3 5 oddělení Usnadnění péče 0 0 1 1 0 0 0 0 Jiné 0 0 0 0 0 0 0 0 Celkem 67 100 66 100 53 100 59 100

JIP/ARO

(n)

(%)

34 55

21 34

16 31

10 19

5 19 3

3 11 2

0 0 163

0 0 100

96

Příloha č. 5: Standard ošetřovatelské péče KNTB, Zlín – Pouţití omezovacích

97

98

Příloha č. 6: Záznam o poţití omezovacích prostředků v KNTB, Zlín

99

Příloha č. 7: Statistika pádů KNTB, Zlín Statistika pádŧ prováděna kaţdé čtvrtletí podle generalizovaného elektronického systému hlášení neţádoucích událostí. Vypracovala Mgr. H. Fremlová (metodička ošetřovatelské péče KNTB, Zlín) Incidence pádŧ dle denní doby (1.1.2013 – 31.3.2013):

Incidence pádů dle denní doby 30.00% 20.00% 10.00%

27.71% 14.46%

10.84%

12.05%

08:00 12:00

12:00 16:00

18.07%

14.46% 2.41%

0.00% 00:00 04:00

04:00 08:00

16:00 20:00

20:00 - (Prázdné) 24:00

Incidence pádŧ dle denní doby (1.10. 2012 – 31.12. 2012):

Incidence pádů dle denní doby 30.00% 20.00% 10.00%

27.71% 14.46%

10.84%

12.05%

08:00 12:00

12:00 16:00

18.07%

14.46% 2.41%

0.00% 00:00 04:00

04:00 08:00

16:00 20:00

20:00 - (Prázdné) 24:00


Incidence pádů dle denní doby 25.00% 20.00% 15.00% 10.00% 5.00% 0.00%

23.85% 15.60%

00:00 04:00

04:00 08:00

11.01%

14.68%

08:00 12:00

12:00 16:00

11.01% 16:00 20:00

18.35% 5.50% 20:00 - (Prázdné) 24:00

100


Incidence pádů dle denní doby 23.60% 25.00% 20.00% 15.00% 10.00% 5.00% 0.00%

20.22%

19.10%

12.36%

12.36%

10.11%

2.25% 00:00 04:00

04:00 08:00

08:00 12:00

12:00 16:00

16:00 20:00

20:00 - (Prázdné) 24:00

Incidence pádů dle pracoviště Incidence pádů dle pracoviště (1.1.2013 – 31.3. 2013) ARO 1 Dětské 1 Geriatrie 3 Chirurgie 7 IK IPVZ 29 Klinická onkologie 7 Kožní 1 Následná péče 13 Neurologie 6 Oční 2 ORL 4 Ošetřovatelská lůžka 2 Plicní 2 Urologie 5

1,04% 0,07% 1,82% 0,95% 1,13% 1,14% 0,73% 2,88% 0,94% 1,49% 1,29% 3,39% 0,37% 1,17%

Celkem/průměr *

0,99% Celkem

83

Incidence pádů dle pracoviště Incidence pádů dle pracoviště (1.6.2012 – 31.9. 2012) Dětské Geriatrie Gynekologicko porodnické oddělení Chirurgie IK IPVZ OIPOO

2 7 4 12 38 1

Klinická onkologie Koţní Následná péče

6 2 13

Incidence pádů dle pracoviště (1.10.2012 – 31.12. 2012) ARO 1 Dětské 1 Geriatrie 3 Chirurgie 7 IK IPVZ 29 Klinická onkologie 7 Koţní 1 Následná péče 13 Neurologie 6 Oční 2 ORL 4 Ošetřovatelská lŧţka 2 Plicní 2 Urologie 5

1,47% 0,08% 2,24% 0,94% 1,48% 1,43% 0,88% 3,25% 1,15% 1,69% 1,50% 3,17% 0,58% 1,14% 100,00

83 %

Incidence pádů dle pracoviště (1.3.2012 – 31.5. 2012) 1,83% Dětské 6,42% Chirurgie 3,67% 11,01% 34,86% 0,92%

IK IPVZ Infekční Klinická onkologie Koţní Léčebna pro dlouhodobě 5,50% nemocné 1,83% Neurologie 11,93% Oční

2 8

2,25% 8,99%

32 1 5 1

35,96% 1,12% 5,62% 1,12%

17 5 2

19,10% 5,62% 2,25% 101

Neurochirurgie Neurologie Oční ORL Ortopedie Plicní Traumatologie Urologie Radioterapie Celkem

1 0,92% 11 10,09% 3 2,75% 2 1,83% 1 0,92% 2 1,83% 1 0,92% 2 1,83% 1 0,92% 109 100,00%

Struktura zranění dle věku Struktura zranění (1.1.2013 – 31.3. 2013) 1-17 let 18-64 let nad 65 let Celkem

Bez zranění 1 11 53

Lehké zranění 0 1 7

Těţké zranění 0 0 9

62

8

9

1-17 let 18-64 let nad 65 let Celkem




62

9

9

Struktura zranění (1.3. 2012 – 31.5. 2012)




80

8

19

Pády dle příčiny Pády dle příčiny (1.1.2013 – 31.3. 2013) Jiný Neznámý Opření o nestabilní oporu Pád při přesunu s dopomocí Pád z lůžka Uklouznutí Vstávání z lůžka Zakopnutí, chybné došlápnutí Ztráta rovnováhy Ztráta vědomí

2 2,25% 2 2,25% 1 1,12% 1 1,12% 1 1,12% 2 2,25% 1 1,12% 3 3,37% 3 3,37% 89 100,00%

Struktura zranění (1.10.2012 – 31.12. 2012)

Struktura zranění (1.6. 2012 – 31.9. 2012) 1-17 let 18-64 let nad 65 let Celkem

ORL Ortopedie Ošetřovatelská lŧţka OZM - radiologie Plastická chirurgie Plicní Rehabilitace Traumatologie Urologie Celkem

1-17 let 18-64 let nad 65 let Celkem




60

7

20

Pády dle příčiny (1.10.2012 – 31.12. 2012) 2 1 6 2 27 17 10 2 14 2

2,41% Jiný 1,20% Neznámý Opření o nestabilní 7,23% oporu Pád při přesunu s 2,41% dopomocí 32,53% Pád z lůžka 20,48% Uklouznutí 12,05% Vstávání z lůžka Zakopnutí, chybné 2,41% došlápnutí 16,87% Ztráta rovnováhy 2,41% Ztráta vědomí

2 1

2,41% 1,20%

6

7,23%

2 27 17 10

2,41% 32,53% 20,48% 12,05%

2 14 2

2,41% 16,87% 2,41% 102

Celkem

83

100,00% Celkem Jiný

Pády dle příčiny Pády dle příčiny (1.6.2016 – 31.9. 2012)

83 2

100,00% 2,41%

3 2

3,37% 2,25%

2

2,25%

1 18 16 17

1,12% 20,22% 17,98% 19,10%

4 21 5 89

4,49% 23,60% 5,62% 100,00%

Pády dle příčiny (1.3.2012 – 31.5. 2012)

Jiný Neznámý Opření o nestabilní oporu

4 2

Pád z lůžka Uklouznutí Vstávání z lůžka Záchvat Zakopnutí, chybné došlápnutí Ztráta rovnováhy Ztráta vědomí Prázdné

21 15 8 1

3,67% Jiný 1,83% Neznámý Opření o nestabilní 4,59% oporu Pád při přesunu s 19,27% dopomocí 13,76% Pád z lůžka 7,34% Uklouznutí 0,92% Vstávání z lůžka Zakopnutí, chybné 13,76% došlápnutí 27,52% Ztráta rovnováhy 6,42% Ztráta vědomí 0,92% Celkem 100,00%

5

15 30 7 1

Pády dle příčiny ve věkových kategoriích Pády dle příčiny ve věkových Pády dle příčiny ve věkových kategoriích (1.1.2013 – 31.3. 2013) kategoriích (1.10.2012 – 31.12. 2012) 1 rok až 17 let Pád z lůžka 18 let až 64 let Pád z lůžka Uklouznutí Ztráta rovnováhy 65 let a více Jiný Neznámý Opření o nestabilní oporu Pád při přesunu s dopomocí Pád z lůžka Uklouznutí Vstávání z lůžka Zakopnutí, chybné došlápnutí Ztráta rovnováhy Ztráta vědomí (Prázdné) Ztráta vědomí Celkem

1 1 12 9 1 2 69 2 1 6

100,00% 75,00% 8,33% 16,67% 2,90% 1,45% 8,70%

2 17 16 10

2,90% 24,64% 23,19% 14,49%

2 12 1 1 1 83

2,90% 17,39% 1,45% 100,00%

1 rok až 17 let Pád z lůžka 18 let až 64 let Pád z lůžka Uklouznutí Ztráta rovnováhy 65 let a více Jiný Neznámý Opření o nestabilní oporu Pád při přesunu s dopomocí Pád z lůžka Uklouznutí Vstávání z lůžka Zakopnutí, chybné došlápnutí Ztráta rovnováhy Ztráta vědomí (Prázdné) Ztráta vědomí

1 1 12 9 1 2 69 2 1 6

100,00% 75,00% 8,33% 16,67% 2,90% 1,45% 8,70%

2 17 16 10

2,90% 24,64% 23,19% 14,49%

2 12 1 1 1

2,90% 17,39% 1,45% 100,00% 103

Pády dle příčiny ve věkových kategoriích Pády dle příčiny ve věkových Pády dle příčiny ve věkových kategoriích (1.6.2016 – 31.9. 2012) kategoriích (1.3.2012 – 31.5. 2012) 1 rok až 17 let Zakopnutí, chybné došlápnutí Uklouznutí 18 let až 64 let Jiný Neznámý Opření o nestabilní oporu Pád z lůžka Uklouznutí

2 1 1 26 1 1 1 6 3

Záchvat Zakopnutí, chybné došlápnutí Ztráta rovnováhy Ztráta vědomí 65 let a více

1 4 5 4 79

Jiný Neznámý Opření o nestabilní oporu Pád z lůžka

3 1 4 15

Uklouznutí Vstávání z lůžka Zakopnutí, chybné došlápnutí Ztráta rovnováhy Ztráta vědomí (Prázdné) Zakopnutí, chybné došlápnutí Prázdné

11 8 9 25 3 2 1 1

1 rok až 17 let

1

50,00% Pád z lůžka 50,00% 18 let až 64 let Jiný 3,85% Neznámý 3,85% Opření o nestabilní oporu 3,85% Pád z lůžka 23,08% Uklouznutí 11,54% Vstávání z lůžka Zakopnutí, chybné 3,85% došlápnutí

1 19 3 2 1 1 2 1

100,00%

1

5,26%

15,38% Ztráta rovnováhy 19,23% Ztráta vědomí 15,38% 65 let a více Opření o nestabilní oporu Pád při přesunu s 3,80% dopomocí 1,27% Pád z lůžka 5,06% Uklouznutí 18,99% Vstávání z lůžka Zakopnutí, chybné 13,92% došlápnutí 10,13% Ztráta rovnováhy

5 3 67 1

26,32% 15,79%

1 14 14 16

1,49% 20,90% 20,90% 23,88%

3 16

4,48% 23,88%

2 2 2

2,99%

11,39% Ztráta vědomí 31,65% Do 1 roku 3,80% Pád z lůžka

15,79% 10,53% 5,26% 5,26% 10,53% 5,26%

1,49%

100,00%

50,00% 50,00%

104

Příloha č. 8: Druhy postranice

Pro lehčí případy pacientŧ vyţadující ošetřování na lŧţku lze zvolit nemocniční lŧţka zcela bez postranic.

V domovech seniorŧ, v zařízeních sociální péče i v domácím ošetřování jsou velmi populární jednodílné spustitelné postranice, které lze zvýšit pomocí nástavce v případě, ţe je pouţita matrace vyšší neţ 12 cm nebo aktivní antidekubitní matrace.

V nemocnicích se u lehkých aţ středních doporučuje pouţití sklopných postranic,

případŧ

které je také moţné zvýšit pomocí speciálního nástavce. Tím je zajištěna zvýšená ochrana pacienta proti pádu z lŧţka.

Pro těţší případy a na speciálních odděleních (intenzivní péče) je vhodné pouţít dvoudílné postranice (Twins), které kopírují tvar loţné plochy v jakékoli poloze a tím lépe chrání pacienta. Lŧţka s postranicemi Twins je moţné vybavit dodatečnou střední postranicí (Protector) pro zvýšenou ochranu pacienta.

105

106

Vyuţívání omezovacích prostředků v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně

Recommend Documents