Využití tvorby a interpretace koláží v pregraduální přípravě budoucích učitelů Yvona Mazehóová, Jana Kouřilová
Anotace: Příspěvek prezentuje techniku koláží užívanou při mapování předpokládaných profesních rolí budoucích učitelů. Analyzovány jsou role, které studenti v budoucnu anticipují, zařazena je typologie koláží z hlediska jejich vztahu k profesní identitě. Klíčová slova: Koláž, role, profesní příprava budoucích učitelů, projekce Abstract: The study presents the technique of collages used for mapping of anticipated professional roles in future teachers. The roles which are foreseen by student teachers are analyzed and a typology of the professional identity collages is proposed. Key Words: Collage, role, professional training of future teachers, projection
V rámci systému pregraduální přípravy budoucích učitelů zařazujeme do programu seminářů hlubší práci s osobností studentů především s ohledem na jejich profesionální orientaci, motivaci a rizika budoucího zvládání náročné role pedagoga. Jednou z osvědčených metod je koláž, kterou pro tyto účely sami studenti zpracovávají a s níž se následně v semináři pracuje. Koláž (z francouzského collage – nalepit) je technika užívaná v malířství a grafice, která komponuje dílo z výstřižků nalepováním na podložku. Výběr elementů koláže může být volen záměrně, asociací či může být založen zcela na náhodě. Podnětem ke koláži byl postup nazvaný G. Braquem a P. Picassem (1910) papiers collés (k sobě slepovaný papír), který spočíval původně ve vlepování útržků novin, voskového plátna, tapet, nálepek apod. do obrazu zátiší. Později P. Picasso, G. Braque a J. Gris využili možnou reliéfnost prostorově složeného papíru, ale také jiných materiálů (plechu, dřeva apod.), jak to odpovídalo prostorovým představám kubismu a jeho zaměření k věcné skutečnosti. Postupy koláže pak přijaly i další směry – futuristé, dadaisté, konstruktivisté. Technika koláže byla široce rozvíjena surrealismem, protože odpovídala surrealistickému principu objektivní náhody a asociační představivosti .
Inspirací pro práci s kolážemi v rámci osobnostní přípravy studentů je nám koláž nejen jako umělecká, ale i arteterapeutická technika. Využití koláží lze nalézt i u dalších odborníků v rámci pregraduální přípravy učitelů, např. Hattinghová (2003) nechává studenty tvořit koláže za účelem verifikace a doplnění seznamu rolí, které student anticipuje v budoucí profesi. V jejím přístupu se ukazuje postupné zrání náhledu studenta na svou budoucí profesi. Při práci v našich seminářích je úkolem studenta vytvořit koláž na téma „Já jako pedagog ve všech jeho podobách a rolích“. Student je podrobně instruován, jak koláž zpracovat, samotný artefakt však zhotovuje doma. Ke zpracování koláže by měl využít různých časopiseckých výstřižků, obrázků či reklamních materiálů (ale nikoliv fotek), které nalepí na podkladový papír velikosti A3 (či větší). Jako podklad může sloužit bílá či barevná čtvrtka, ale též novinová stránka či velký obrázek (např. z kalendáře). Koláž je též možno dokreslit nebo domalovat, vybrané obrázky různými způsoby zvýraznit, doplnit nápisy či jinak dotvořit. Veškerý materiál, kterým je koláž tvořena, by měl být spojen s pohledem studenta a jeho asociacemi téma učitelské profese - v tomto zobrazení se mohou prolínat různé úhly pohledů na dané téma (minulost, současnost i budoucnost apod.), emoce spojené s učitelskou profesí, případné obavy, motivace apod. Předností koláže je, že se při jejím vytváření autor nemusí obávat své výtvarné „nezdatnosti“ (oproti jiným výtvarným technikám, jako je kresba, malba apod.) a konfrontace s vlastními výtvarnými schopnostmi, tzn. není tímto faktem při své práci blokován. Technika koláže je tak vesměs s chutí přijímána i studenty, kteří k jinému typu výtvarné produkce přistupují s nechutí či obavou. Dlouholetá zkušenost s prací se studentskými kolážemi (ale i s kolážemi v rámci psychoterapeutické práce s klienty) nás vede k přesvědčení, že umisťování symbolů (v podobě vizuálního materiálu) na koláž má své zákonitosti, které mají hlubší souvislosti s osobností autorů koláže, resp. (v případě této konkrétní tematické koláže) s jejich vztahem k pedagogické profesi. Koláž je technika využívající fenoménu projekce (podobně jako kresba, hra atd.) – tzn. očekává se, že autor koláže prostřednictvím jednotlivých prvků koláže (výstřižků, obrázků, nálepek a dalšího vizuálního materiálu), jejich barevnosti, kompozičního umístění a uplatnění v kontextu apod. promítá do koláže své vnitřní obsahy, motivy, přání, emoce bez možnosti
racionální korekce. Vědomě sice svou práci koriguje v tom smyslu, že promýšlí kompozici koláže, vědomým gestem rozmisťuje jednotlivé elementy, ovšem zároveň se mu do uskupení prvků na koláži dostávají podvědomé obsahy, jejichž smysl (v danou chvíli) nemůže plně nahlédnout. Koláž tedy lze chápat jako projekční plátno, kam student (podobně jako při jiném způsobu práce klient) promítá svůj nevědomý materiál v jeho symbolické, tedy „zašifrované“ podobě. Koláž vypovídá o představách a osobních teoriích prostřednictvím metafor.
Dvě hlavní roviny práce s kolážemi 1. Tvorba koláže Student si prostřednictvím tvořivého procesu zpracovává, promýšlí, ujasňuje, příp. přestrukturovává své postoje, motivy a vztahy k profesi pedagoga. Tento proces se již ve fázi samotné tvorby děje na vědomé, ale též na nevědomé rodině (neuvědomované emoce a motivace mnohdy ovlivňují pohled na budoucí profesi zcela zásadním způsobem, často mnohem víc než ty tzv. přiznávané a uvědomované). Studenti uvádějí, že již samotné zpracovávání tématu (které často zabere několik hodin – zvláště pokud k práci přistoupí dostatečně zainteresovaně) vede k prohloubení jejich kontaktu s budoucí profesí a v jistém smyslu též ke katarzi. Studenti často hodnotí práci na koláži jako velmi příjemný zážitek, který jim umožnil pohled na svou budoucí profesi jinak než prostřednictvím slov, jak jsou na to často zvyklí v jiných předmětech. Tento odklon od verbálního procesu hodnotí studenti často jako velmi příjemný, užitečný a inspirativní. Někdy u studentů zaznamenáváme až „nebezpečnou“ tvořivost, kdy za cenu chrlení tvořivých nápadů často zapomenou na prožitek sebe sama, který je cílem této kreativní práce. 2. Interpretace symbolických významů v koláži V seminářích následuje další fáze práce s kolážemi, kdy student nejprve verbalizuje subjektivní významy koláže (co pro něho jednotlivé elementy koláže a jejich uspořádaní znamenají). Úkolem vedoucího semináře je pak nabídnout či zprostředkovat studentovi i další interpretace, tzn. nalézat i další propojení jednotlivých symbolů v koláži – právě taková, která si student neuvědomuje, nemá je zpracované, vědomě si je nespojuje, ale v koláži jsou promítnuty. Někdy je pro studenty obtížné přistoupit na tuto „metaforickou hru“ při
interpretaci koláže – je pro ně těžké připustit (si), že koláž nese i obsahy, které oni sami nemohli cenzurovat. Ze zkušeností s interpretacemi koláží můžeme usuzovat, že pouze někteří studenti chápou podstatu své budoucí role a své motivace k ní – a právě v tomto ohledu vidíme velké perspektivy práce s touto technikou. Někdy studenti jakoby nepochopí, že koláž není o dětech, ale o rolích učitele – hlavnímu tématu se tedy (vědomě či podvědomě) vyhnou, což poskytuje možnost další interpretační práce. Někdy dochází nad kolážemi k zajímavým přesmykům: ti, kteří o sobě suverénně prohlašovali, že pedagogická fakulta na ně „zbyla“ (neboť jinam nebyli přijati) a je nouzovým či únikovým řešením, byli prostřednictvím svého nevědomého materiálu konfrontováni se silnými motivy pro pedagogickou práci. Naopak někteří z těch, kteří tvrdí, že jsou pro pedagogickou profesi a od dětských let k ní směřují, jsou konfrontováni s tím, jak málo vnitřně zpracované mají toto prohlášení. Analytická (interpretující) práce s kolážemi je samozřejmě náročná pro vedoucího semináře, který využívá nejen svého arteterapeutického vzdělání, ale i své dlouhodobé zkušenosti s interpretací koláží jak v klinickém, tak neklinickém terénu. Zásady interpretace symbolických obsahů koláží není možné v tomto krátkém sdělení uvádět, nicméně uvedeme některé příklady možných interpretací některých typických koláží. Primárním cílem práce s kolážemi v semináři je tedy dosáhnout u studentů uvědomění a prožití si svých budoucích rolí. Hlavním přínosem této práce je zprostředkování reflexe, skupinového sdílení a v rámci skupinové dynamiky též možnost zpětné vazby a korekce. Možností, jak využít koláží při osobnostní průpravě studentů, je samozřejmě řada. Koláž lze využít jako impuls k dalšímu výtvarnému zpracování studentských motivací či emocí spojených s budoucí profesí (v tomto případě by zadané téma další koláže mělo být zcela individualizované vzhledem k osobnosti studenta). Zajímavé by jistě bylo sledovat, jak se v průběhu studia zpracování koláží vyvíjí a proměňuje v závislosti na tom, jak se proměňuje pohled studenta na budoucí profesi (vlivem studia, zkušeností získaných na praxích, osobnostním zráním apod.). V následujícím textu uvádíme některé základní typy pojetí studentských koláží. Rozdíly mezi jednotlivými typy jsou neostré, někdy lze nalézt v jedné koláži znaky přisuzující koláž k více
než jednomu typu. Kromě některých typických rysů nese každá koláž rysy zcela specifické, které náleží pouze samotnému autorovi a jsou spojeny s jeho vlastní osobní historií.
Typologie koláží Koláž naivní (viz obr. 1) Autorkami tohoto typu koláže jsou většinou dívky, nejčastěji se vyskytuje u studentek učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Koláž na první pohled upoutá výskytem sluníček, kytiček, srdíček a dalších, někdy až infantilních prvků (které jsou doprovázeny i zdrobnělinami ve verbálním doprovodu), ale také množstvím dětských rozesmátých tváří (často děti miminkovského či zřetelně předškolního věku). Tento typ koláže působí až proklamativně pozitivně, euforicky, ale také značně naivně. Naivita ve vztahu k budoucí profesi bývá ostatně možným rizikem autorek těchto koláží. Autorky si většinou neuvědomují či podceňují rizika spojená s budoucí profesí, hrozí u nich, že se velké prvotní nadšení a nasazení (kdy se budou se snažit změnit nezměnitelné) po krátkém čase promění v deziluzi či pocity vyhoření. S autorkami koláží tohoto typu je tedy potřeba pracovat především na uvědomění si a zpracování možných rizikových momentů práce a na rozvoji dovednosti vyhodnotit své vlastní energetické možnosti apod. Je na místě učit je, že i jejich práce musí mít určité hranice a nutné též mírnit jejich často spasitelské úsilí.
Koláž s roztříštěnými prvky (viz obr. 2) Tomuto typu koláže dominuje velké množství bílé (podkladové) plochy, na níž je rozmístěno méně či více nepropojených prvků; někdy jde i o koláž nestandardního formátu (ve smyslu větší velikosti). Jednotlivé obrázky bývají většinou izolované, jakoby bez vzájemného propojení a vazeb. O autorovi lze uvažovat jako o zatím méně zralé osobnosti, která se možná obává své budoucí profesní role. Někteří autoři takových koláží patrně mají hluboce uložené nevědomé motivace, které jsou vědomě málo zpracovány a zaintegrovány (nabízejí tedy místo nich pouze jednotlivé nesouvisející výseky v podobě izolovaných prvků na koláži). Jde většinou o osoby, které to k profesi pedagoga táhne, ale stále se zdají být nerozhodnuti či neumějí svůj vztah k profesi uchopit. Rizikovým faktorem může být tendence vytrhávat věci z kontextu (což je riziko nejen pro profesi). U autorů těchto koláží se častěji vyskytují bloky v komunikaci, navíc reagují značně citlivě na zpochybňování své motivace či připravenosti k profesi pedagoga. Jako efektivní a smysluplné je vést tyto jedince ke komplexnějšímu vnímání a k zasazování situací do kontextů. I v této fázi významně pomáhá práce s koláží.
Koláž umělecky stylizovaná (viz obr. 3) Tento typ koláže je příznačný především pro studenty výtvarného či uměleckého zaměření. Jde o koláž s jasným uměleckým posláním, která má (z uměleckého hlediska) zřetelnou kompozici. Cílem této koláže je nezřídka způsobit divákovi jistý šok. Autoři bývají většinou rozpoznatelní též svým zjevem, odvážnějším oblečením nepodléháním módním trendům apod. Většinou se jedná o egocentriky, kteří vyžadují výjimečné či alespoň optimální podmínky pro práci. Bývají to lidé, kteří jsou méně zaměření i připravení pro profesi pedagoga (většinou sami směřují spíše k umělecké tvorbě). Pokud mají přeci jen tendenci k pedagogické činnosti, tak spíše v rámci práce s jednotlivcem (sami jsou individualitami a tyto rovněž vyhledávají).
Přeplněná koláž (viz obr. 4) Pohledem diváka ji lze hodnotit jako koláž, ze které "přechází zrak". Její rozměry jsou často větší, bývá zaplněna do posledního místa množstvím drobných obrázků, které bývají nahuštěny na sebe a překryty. Této koláži často chybí dominantní kompoziční prvek (autor většinou o kompozici vůbec neusiluje ani o ní neuvažuje). Absence dominantního prvku či sjednocujícího hlediska může v symbolické rovině znamenat neschopnost vyextrahovat základní problém a řešit ho na konstruktivní úrovni. Metaforicky se tedy nabízí pracovat s tímto typem autora na zřetelnějším způsobu komunikace, na konstruktivnější a racionálnější sdílnosti (i sdělnosti), mimo jiné i proto, že zřetelná komunikace je nutností pro efektivní pedagogickou práci.
Koláž „antropomorfní“ (viz obr. 5) Koláž bývá tvořena dominantní lidskou hlavou, případně částečnou či celou lidskou postavou, zkompletovanou z různých typů obrazových motivů (připomíná tímto stylem Arcimboldovy obrazy). Často se v kolážích tohoto typu vyskytují na první pohled méně zřetelné (obratně maskované) ochranné, záchranné (např. záchranné kruhy, otevřená náruč, předměty, po nichž lze šplhat) či útočné symboly (např. vyceněné zuby, křičící tvář či ústa apod.). Výrazná je i nápadná proklamace „pohodářství“ (např. člověk v houpací síti, člověk uvelebený v křesle apod.). Většinou jde o koláže egocentricky zaměřených až narcistních osobností, které jsou nejisté v současné i v do budoucna předjímané situaci. Koláže může být využito následně i k další práci ve smyslu odklonění pozornosti od akcentování vlastní osobnosti a naopak většímu zacílení pozornosti na druhé a k budování zdravějšího sebepojetí.
Koláž složená výhradně z lidských postav (viz obr. 6) Koláž je sestavena z vystřižených obrázků lidských postav (zejména postav dětí), v některých případech nemusí být zobrazeny celé postavy, ale pouze lidské hlavy. Autor má často potřebu zaplnit prázdnotu pozadí jednolitým (nikoliv bílým) pozadím - velmi často volí pro pozadí barvu žlutou. Na symbolické úrovni může jít o snahu zaplnit obsahovou prázdnotu reálného života, zároveň může jít i o maskovanou neschopnost, resp. nepřipravenost identifikovat se s rolí pedagoga. Koláž někdy působí jako "reklama na šťastnou školu" (dominuje jí krásná mladá paní učitelka uprostřed krásných, šťastných, bezproblémových dětí) - podobně jako všechny reklamy i tuto vytváří autor bez zkušenosti a prožitku z daného oboru. Autoři tohoto typu koláží jsou lidé méně schopní identifikace s významnější rolí, někdy s pocitem omnipotence vztaženým ke své osobě i profesi. Autor (častěji však autorka) bývá egocentrický typ rádoby se identifikující s atraktivním typem učitelky (která i v koláži hledí spíše před sebe než na děti), která by však v praktickém životě jako pedagog pravděpodobně neobstála. Autorky bývají často naivní idealistky, většinou "sólistky". Někdy může tato koláž poukazovat na "dědičnou roli" pedagoga - převzetí rodinné či rodové tradice bez hlubší (primární) identifikace s rolí pedagoga.
Koláž sjednocená určitým tématem (viz obr. 7) Jde o koláž soustředěnou na jedno téma, mající jediného jasného jmenovatele, kterému se podřizuje celé zpracování (např. učitel je kormidelník na lodi, učitel letí s dětmi v balónu, diriguje dětský orchestr, učitel jako rozhodčí či trenér na hřišti plném hráčů apod.). Studenti, kteří takto zpracují určité téma, mají zřejmě potřebu hledání jisté sjednocující teorie své pedagogické profese, zároveň se jednosměrným zpracováním ochuzují o další aspekty a další úhly pohledu na věc. Nelze pominout ani častou potřebu autorů řídit, vést, být direktivní – a vnímaní této role jako dominantní v rámci pedagogické profese.
Koláž s velkou mírou komiksové stylizace (viz obr. 8) Tento typ se vyskytuje spíše (nikoliv však výhradně) u mužské části budoucích učitelů. V koláži se objevují různé typy komiksových či jinak stylizovaných postav (někdy vystřižených z časopisů, někdy i vytvořených či dotvořených pro tyto účely samotným autorem). U autorů takových koláží lze uvažovat o tom, že si "na něco hrají", schovávají se za někoho, stylizují se do cizí podoby. Jsou to lidé, kteří zatím „nepřekročili vlastní stín“ a období puberty, hledají pro sebe důvěryhodné autority. Většinou jde často o "reptaly", kterým je máloco dobré. Je vhodné vést tyto jedince k větší autenticitě vlastního prožitku, což se děje za využití nejen práce s koláží, ale i dalších arteterapeutických technik.
Koláž využívající efektu „ožehnutí“ ohněm (viz obr. 9) V této koláži se objevují "opálené" rohy či ohořelý celý okraj koláže, záměrně propálená místa apod. Samotné opalování či ožehování může být interpretováno jako útok či agrese maskovaná úlevou a uspokojením. Autoři (většinou hoši) nejsou (metaforicky řečeno) následovníky nikoho, dávají najevo, že jsou bez historie a tradice; ovšem je pro ně těžké si uvědomit, že bez historie je nejasné směřování i do vlastní budoucnosti. Většinou jde v jistém smyslu o váhavé osobnosti, které často bývají závislé. Jedná se pravděpodobně o lidi se špatným odhadem budoucnosti, kteří jsou nepřipravení na to, co jim budoucí profese přinese; někdy jde až o ustrašené skeptiky, kteří do budoucna ani nedohlédnou. Často lze nalézt též jasnou spojitost s nevyřešenými záležitostmi z období puberty (především nevyřešený vztah k autoritám). Je zdravé vést tyto studenty ke zrekonstruování (někdy postačí i převyprávění) jejich životního příběhu - osobní historie.
Uvedená typologie koláží není samozřejmě vyčerpávající, jde spíše pouze o schematickou deskripci možností a typů, která bude postupně doplňována a zpřesňována a korigována dalším porovnáním koláží s jinými projektivními technikami či testy osobnosti. Sbírání materiálu a jeho doplňování reflexemi a zpětnými vazbami studentů, kompletování s dalšími sebepoznávacími metodami je práce dlouhodobá a časově značně náročná. Nicméně po několikaleté práci s kolážemi na uvedené téma je možno říci, že pro zasvěceného interpretátora nabízejí nepřeberné množství zdrojů pro práci na osobnostním rozvoji studentů i na jejich pregraduální přípravě.
Literatura: BALEKA, J. Výtvarné umění. Výkladový slovník. Praha : Academia, 1997. HATTINGH, A. Monitoring pre-service teachers perceptions about teacher roles through a practise-based education programme. Paper presented at 10th Biennial Conference EARLI, Padova, Italy, 26-30 August 2003, Padova: CLEUP, 505. KOUŘILOVÁ, J.;
MAZEHÓOVÁ, Y.
Práce
s kolážemi
při
profesní
přípravě
budoucích učitelů. In JANDOVÁ, R. (ed.). Příprava učitelů a aktuální proměny vzdělávání. JčU v Č. Budějovicích, 15. a 16. 9. 2005, s. 134 – 135. PROKOPOVÁ, A. Jak se „zraje“ budoucím pedagogům (Osobnostní příprava očima studentů). In: ŠVEC, V. (ed.). Monitorování a rozvoj pedagogických dovedností. Brno : Paido, 2000. ŠVEC, V. Studium implicitních pedagogických znalostí jako inspirace pro osobnostní přípravu učitelů. In: ŠVEC, V. (ed). Od implicitních teorií výuky k implicitním pedagogickým znalostem. Brno : Paido, 2005. WOLLSCHLAGEROVÁ, M.; WOLLSCHLAGER, G. Symbol v diagnostice a psychoterapii. Praha : Portál, 2002.
Autorky: PhDr. et PaedDr. Yvona Mazehóová, Ph.D. Vedoucí Atelieru arteterapie PF JU v Č. Budějovicích, současně působí na Katedře psychologie a pedagogiky PF JU; zároveň se věnuje práci v soukromé psychologické praxi,
kde se mimo jiné orientuje na problematiku psychosomatických onemocnění. Jako bývalý vrcholový sportovec spolupracuje terapeuticky s některými předními českými sportovci. Zabývá se projektivními metodami, arteterapií a využitím arteterapie a výtvarných technik při vzdělávání učitelů. Výběr z publikační činnosti: Stuchlíková, I., Prokešová, L., Krejčí, M., Mazehóová, Y., Kouřilová, J. 2005: Zvládání emočních problémů školáků. Portál, Praha. ISBN 80-7178-534-2 Adresa ke korespondenci: Atelier arteterapie, PF JU, U Tří lvů 1/A, 370 01 České Budějovice
[email protected] Mgr. Jana Kouřilová Psycholožka, arteterapeutka. Odborná asistentka na Katedře pedagogiky a psychologie PF JU v Č. Budějovicích, spolupracuje s Atelierem arteterapie PF JU v Č. Budějovicích; zároveň se věnuje práci v soukromé psychologické praxi. Zabývá se dětským výtvarným projevem, arteterapií, specifickými poruchami učení a využitím arteterapie a výtvarných technik při vzdělávání učitelů. Výběr z publikační činnosti: Stuchlíková, I., Prokešová, L., Krejčí, M., Mazehóová, Y., Kouřilová, J. 2005: Zvládání emočních problémů školáků. Portál, Praha. ISBN 80-7178-534-2 Adresa ke korespondenci: Katedra pedagogiky a psychologie, PF JU, Dukelská 9, 370 01 České Budějovice
[email protected]