VYUŽITÍ MUZIKOTERAPIE VE VÝCHOVNĚ LÉČEBNÉM ODDĚLENÍ PŘESTAVLKY
Diplomová práce
Studijní program: Studijní obor:
M7503 – Učitelství pro základní školy 7503T047 – Učitelství pro 1. stupeň základní školy
Autor práce: Vedoucí práce:
Lenka Kaplanová MgA. Zuzana Bubeníčková
Liberec 2014
Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Děkuji paní MgA. Zuzaně Bubeníčkové, za odborné vedení práce, cenné rady, povzbuzení a podporu při její realizaci. Chtěla bych také poděkovat pedagogům a klientům z Výchovně léčebného oddělení, za vstřícnost a cenné rady, bez kterých by tato práce nevznikla. Děkuji Ivě Novotné, která mi byla velkou oporou při psaní a kontrole diplomové práce.
Anotace Diplomová práce se zabývá využitím muzikoterapie ve Výchovně léčebném oddělení v Přestavlkách. V úvodní teoretické části vymezuje pojem speciální pedagogika, vymezuje pojem terapie a muzikoterapie. Seznamuje s historickým vývojem tohoto oboru a současnou českou muzikoterapií. Uvádí zde formy, techniky muzikoterapie, které se v praxi využívají. V praktické časti, popisuji komplexní péči zařízení, klientelu a komplexní terapeutickou péči. Zabývám se praktickým využitím muzikoterapie ve Výchovně léčebném oddělení a jejím vlivem na klienty s psychickými poruchami.
Klíčová slova Speciální pedagogika, terapie, muzikoterapie, formy muzikoterapie a metody muzikoterapie, klient, hudba, zpěv, hra, improvizace, relaxace, výuka.
Annotation This thesis deals with the use of music therapy in the Educational Therapeutic Department in Prestavlky. In the introductory theoretical part, three notions are defined: special pedagogy, therapy and music therapy. This part also focuses on the historical development of music therapy and Czech contemporary music therapy as well as presenting the forms and techniques of this branch which are used in practice. The practical part describes the comprehensive care of the facility, clientele and the comprehensive therapy care. It also deals with the practical use of music therapy at the aforementioned department and describes the therapy influence on clients with a mental disorder.
Keywords special pedagogy, therapy, music therapy, forms and methods of music therapy, client, music, singing, game, improvisation, relaxation, education
Obsah Obsah ................................................................................................................................. 7 Seznam obrázků................................................................................................................ 10 Seznam grafů .................................................................................................................... 11 ÚVOD ............................................................................................................................... 12 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 13 1
Využití terapií ve speciální pedagogice ....................................................................... 13 1.1
Speciální pedagogika ................................................................................................... 13
1.2
Terapie ve speciální pedagogice ................................................................................. 14
1.2.1 2
Klasifikace terapií ............................................................................................... 15
Muzikoterapie ........................................................................................................... 17 2.1
Pojem a definice muzikoterapie.................................................................................. 17
2.2
Vývoj muzikoterapie ................................................................................................... 19
2.2.1
Vývoj muzikoterapie v České republice .............................................................. 22
2.2.2
České muzikoterapeutické organizace ................................................................ 24
2.2.3
Možnosti studia muzikoterapie a příprava muzikoterapeutů............................. 24
2.3
Formy, techniky, metody ............................................................................................ 25
2.3.1
Formy .................................................................................................................. 25
2.3.2
Metody a techniky v muzikoterapii..................................................................... 26
2.4
Hudební prostředky .................................................................................................... 31
2.4.1
Hra na tělo ........................................................................................................... 31
2.4.2
Hlas ...................................................................................................................... 31
2.4.3
Hudební nástroje................................................................................................. 32
2.5
Výrazové prostředky, hudba, zvuk .............................................................................. 37
2.6
Osobnost muzikoterapeuta a prostředí terapie ......................................................... 39
2.7
Cíle muzikoterapie ...................................................................................................... 41
2.8
Cílová skupina ............................................................................................................. 42
7
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................... 43 3
Využití muzikoterapie ve Výchovně léčebném odděleni v Přestavlkách ....................... 43 3.1
Cíl šetření .................................................................................................................... 43
3.2
Výchovně léčebné oddělení Přestavlky....................................................................... 44
3.2.1
Charakteristika zařízení ....................................................................................... 44
3.2.2
Klientela............................................................................................................... 44
3.2.3
Škola ve VLO Přestavlky ...................................................................................... 45
3.3 4
Muzikoterapeuté ve Výchovně léčebném oddělení v Přestavlkách .............................. 49 4.1
PaedDr. Lubomír Holzer .............................................................................................. 49
4.2
Muzikoterapeut Jiří Dočkal ......................................................................................... 51
4.2.1
Skupinová muzikoterapie .................................................................................... 53
4.2.2
Individuální terapie ............................................................................................. 54
4.2.3
Kazuistika 1.......................................................................................................... 54
4.2.4
Individuální muzikoterapie.................................................................................. 56
4.3
5
Terapeutická péče ve VLO Přestavlky ......................................................................... 46
Muzikoterapeutka Andrea Köhlerová ......................................................................... 57
4.3.1
Skupinová muzikoterapie ve výuce ..................................................................... 58
4.3.2
Kazuistika 2.......................................................................................................... 63
4.3.3
Kazuistika 3.......................................................................................................... 65
4.3.4
Individuální terapie ............................................................................................. 66
Analýza dotazníků ..................................................................................................... 68 5.1
Výsledky šetření u klientů ........................................................................................... 68
5.1.1 5.2
Vyhodnocení dotazníku....................................................................................... 69
Výsledky šetření u pedagogických pracovníků............................................................ 72
5.2.1
Vyhodnocení dotazníku....................................................................................... 73
6
Závěr ......................................................................................................................... 77
7
Seznam použitých zdrojů ........................................................................................... 78
8
8
Seznam příloh ........................................................................................................... 80
Příloha A........................................................................................................................... 81 Příloha B ........................................................................................................................... 83
9
Seznam obrázků Obr. 2-1 - Mgr., MgA. Zdeněk Šimanovský (www.muzikoterapie.cz) ......................................... 23 Obr. 2-2 - Orfeův instrumentář (Přestavlky 20. 1. 2014) ............................................................ 32 Obr. 2-3 - Djembe (Přestavlky 20. 1. 2014) ................................................................................. 34 Obr. 2-4 - Koncovka (Přestavlky 20. 1. 2014) .............................................................................. 35 Obr. 2-5 - Tibetské mísy (Přestavlky 20. 1. 2014)........................................................................ 35 Obr. 2-6 - Didgeridoo (Přestavlky 20. 1. 2014)............................................................................ 36 Obr. 2-7 - Ústní harfa (Přestavlky 20. 1. 2014)............................................................................ 36 Obr. 2-8 - Štěrbinový buben (Přestavlky 20. 1. 2014) ................................................................. 37 Obr. 3-1 - Výchovně léčebné oddělení (Přestavlky 14. 5. 2013) ................................................. 43 Obr. 3-2 - Pedagogicko psychologické ježdění na koni (Přestavlky 13. 9. 2013) ........................ 47 Obr. 3-3 - Canisterapie (Přestavlky 16. 10. 2013) ....................................................................... 48 Obr. 4-1 - PeadDr. Lubomír Holzer (Chrudim 12. 11. 2008)........................................................ 49 Obr. 4-2 -Muzikoterapeut Jiří Dočkal, Andrea Köhlerová (Přestavlky 23. 5. 2013) .................... 50 Obr. 4-3 - Veřejné vystoupení (Chrudim 15. 11. 2013) ............................................................... 51 Obr. 4-4 - Muzikoterapie ve VLO (Přestavlky 18. 9. 2013) .......................................................... 52 Obr. 4-5 - Přivítání písničkou (Přestavlky 10. 2. 2014) ................................................................ 58 Obr. 4-6 - Volné čárání (Přestavlky 22. 1. 2014) ......................................................................... 60 Obr. 4-7 -Hodina českého jazyka (Přestavlky 10. 2. 2014) .......................................................... 62
10
Seznam grafů Graf 5-1 - Úspěšnost spolupráce ................................................................................................. 68 Graf 5-2 - Aktivní účast na muzikoterapii.................................................................................... 69 Graf 5-3 - Oblíbenost muzikoterapie .......................................................................................... 69 Graf 5-4 - Oblíbenost aktivit ........................................................................................................ 70 Graf 5-5 - Oblíbenost nástrojů .................................................................................................... 70 Graf 5-6 - Intenzita muzikoterapie .............................................................................................. 71 Graf 5-7 - Individuální terapie ..................................................................................................... 71 Graf 5-8 - Úspěšnost spolupráce 2 .............................................................................................. 72 Graf 5-9 - Vliv na klienty .............................................................................................................. 73 Graf 5-10 - Zařazování muzikoterapie......................................................................................... 74 Graf 5-11 - Setkání s muzikoterapií ............................................................................................. 74 Graf 5-12 - Intenzita muzikoterapie ............................................................................................ 75 Graf 5-13 - Muzikoterapeut ........................................................................................................ 76
11
ÚVOD Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala téma, které propojuje muzikoterapii a speciální pedagogiku. Téma diplomové práce, „Využití muzikoterapie ve Výchovně léčebném oddělení v Přestavlkách“, úzce souvisí s mou pedagogickou praxí. Speciálně pedagogická práce v našem zařízení je spjatá s komplexním využitím terapií. Naši malí klienti mají nařízenou ústavní výchovu a jsou k nám přijímány na základě rozhodnutí ředitele dětského diagnostického ústavu. Jsou u nich diagnostikovány různé formy poruch chování spojené s těžkou citovou deprivací, s různými kombinacemi poruchy pozornosti a aktivity. Tyto děti zároveň pocházejí z těžce dysfunkčního rodinného prostředí. Rodiče nedisponují adekvátními výchovnými kompetencemi, problémové situace řeší verbální a fyzickou agresí a to se pak velmi nepříznivě odráží do chování dětí. Ty pak na běžné situace, které vychází z potřeb edukačního procesu, reagují různými formami agrese, nejsou schopny respektovat autoritu a nedokážou kooperovat se svými spolužáky. Tyto skutečnosti velmi negativně ovlivňují klima třídy. Předat svým žákům kompetence vycházející z plnění školního vzdělávacího programu, a především kompetence, formující prosociální chování, je pro pedagoga velmi náročný, někdy až nemožný úkol. Pro plnění tohoto cíle využíváme různé přístupy a metody, které je podle mého názoru dobré podpořit i psychoformativními terapiemi. Jelikož sama vyučuji hudební výchovu a hudba a práce s ní je mi blízká, zaměřila jsem se ve své diplomové práci na možnosti muzikoterapie a propojení jejích prvků do jednotlivých vzdělávacích předmětů.
12
TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části se zaměřuji na možnosti terapií ve speciální pedagogice a podrobněji pak na muzikoterapii, její historické ukotvení a směry dnešního vývoje.
1 Využití terapií ve speciální pedagogice 1.1 Speciální pedagogika Speciální pedagogika je pojem, který je dnes často užíván a skloňován. V současné době je považován za velmi významný obor. V historii se můžeme setkat s pojmenováním duševně uchylné děti, pedopatologie, léčebná a nápravná pedagogika, defektologie. Jde relativně o mladý vědní obor. Za nejvýznamnější osobnost u nás je považován Miloš Sovák. V odborné literatuře je speciální pedagogika vymezována. „Vědní obor, který se zabývá teorií a praxí rozvoje, výchovy a vzdělávání jedinců postižených různými nedostatky tělesnými, smyslovými, duševními nebo poruchami chování“. V současné době přechází speciální pedagogika od zaměření na školní věk k celoživotní péči o jedince se speciálními potřebami, přispívá k řešení otázek integrace postižených jedinců mezi běžnou populaci“ (Průcha, aj. 1995, s. 208). „Speciální pedagogika je disciplína orientovaná na výchovu, vzdělávání a celkový osobnostní rozvoj znevýhodněného člověka s cílem dosáhnout co možná nejvyšší míry jeho sociální integrace, a to včetně pracovních a společenských možností a uplatnění“ (Slowík 2007, s. 15). „Speciální pedagogiku můžeme označit za vědní disciplínu zaměřenou na výchovu, vzdělávání a komplexní osobnostní rozvoj znevýhodněného člověka s cílem dosáhnout u něj co nejvyšší míry jeho sociální integrace, zahrnující i pracovní a společenské možnosti a uplatnění“ (Michalová 2012, s. 5).
13
Rozvoj speciální pedagogiky vedl ke vzniku šesti specifických subdisciplín a specifické terminologii, odvozené většinou z medicíny. Jedná se o disciplíny
Etopedie
Psychopedie
Somatopedie
Logopedie
Surdopedie
Tyflopedie
1.2 Terapie ve speciální pedagogice „Speciálně pedagogické terapie již byly teoreticky vztahovány k psychoterapii“ (Müller 2007, s. 23). Terapií, jak název napovídá, se snažíme o odstranění či zmírnění nežádoucích problémů, odstranění jejich příčin a zajištění co nejkvalitnějšího života. Terapeutické přístupy ve speciální pedagogice mají za cíl kladně ovlivnit klienta, jeho osobnost. Kladně působit na jeho chování, emoce, myšlení. Jde tedy o léčebnou pomoc, která má vyvolat pozitivní pocity. Terapeutický proces by měl provádět terapeut, který má příslušné vzdělání a odborný výcvik, osobnostní předpoklady a profesionální přístup ke klientům. Podle zaměření terapie využívá nejrůznějších metod, principů, forem práce s ohledem na specifické potřeby klientů. „Speciálně pedagogické terapie buď navazují na léčbu (doplňují léčbu) nemocí v oblasti nemocí medicíny, nebo slouží jako svébytný druh pomoci při potížích vyplývajících z významných kulturních či sociálně adaptačních odlišností – přitom jsou zaměřeny na ty důsledky těchto problémů, jež se projevují ve snížených schopnostech (neschopnostech) normální životní seberealizaci – ve vzdělání, v práci, v bydlení, v zájmových aktivitách atd“ (Müller 2007, s. 20).
14
Podle prostředků dělíme terapie:
terapii chirurgickou,
farmakoterapii,
fyzioterapii,
psychoterapii.
1.2.1 Klasifikace terapií Za hlavní zdroj všech terapii je považována psychoterapie. Psychoterapii tedy lze definovat jako odbornou speciálně-pedagogickou terapii, která působí na celou osobnost člověka a jeho psychiku, kde primárním cílem je pozitivně změnit lidské chování, prožívání, tělesné funkce a systém hodnot. O. Müller uvádí ve své knize „ Terapie ve speciální pedagogice“ rozdělení terapií do pěti základních skupin
terapie hrou,
činnostní a pracovní terapie,
psychomotorické terapie,
expresivní terapie,
terapie za účastí zvířete.
Nadále uvádí terapie na hranici těchto základních terapií
rodinná terapie,
terapeutická komunita,
skupinová rozhovorová sezení,
skupiny setkání.
Terapii hrou lze chápat v širším slova smyslu jako terapeutickou péči, která využívá hry v různých formách. Je součástí dalších terapií, dramatické hry v dramaterapii. Terapie hrou se využívá v různých oborech, například ve speciální pedagogice, v klinické psychologii. V užším smyslu je terapie založená na činnosti specialisty. Herní specialista pomáhá nemocným dětem, pomocí hry s látkovými panenkami a panáčky, názorně vysvětlit zdravotní obtíže, průběh nemoci a léčby. Terapeut vytváří podmínky, aby se klient lépe vyrovnal s nemocí a udržel si dobrý psychický stav.
15
Činnostní a pracovní terapie jsou dva vzájemně prolínající se přístupy. Manipulace s předměty, surovinami a různorodým materiálem se využívá jako prostředek k léčbě, za účelem pomoci klientům, pozitivně změnit chování, navodit emoční a osobnostní vyrovnání a jejich začleňování do společnosti. Zahrnuje záměrný nácvik praktických dovedností, jako jsou například sebeobsluha, hygiena, zahrnuje nácvik chodu domácnosti. Ergoterapie směřuje od činností ke konkrétnímu výsledku nebo výrobku. Psychomotorická terapie je terapeutický přístup, který využívá specifických metod a technik. Jde především o léčení pohybem, podstatou je vnímání a chápaní vlastního těla. Mezi základní techniky patří pohybové hry, tanec, pantomima, jóga, relaxační pohyby. Mezi terapeutické přístupy patří například Bazální stimulace a Vojtova metoda. Expresivní terapie mají nejen léčebný, ale i výchovný potenciál. Využívá výtvarné, hudební, dramatické, taneční i literární umění, které podporuje psychický a emoční vývoj, upravuje sociální vztahy. Každá expresivní terapie má své specifické přístupy. Mezi základní patří dramaterapie, teatroterapie, psychodrama, muzikoterapie, biblioterapie a arteterapie. Terapie s účastí zvířete zaujímá ve speciálně-pedagogické praxi výjimečné postavení. Za výjimečný terapeutický prostředek se považuje, kromě člověka, jiný živý tvor. Může jít o jakákoliv společenská zvířata. Nejčastějšími však jsou psi a koně. U psa hovoříme o canisterapii a u koní o hipoterapii nebo hiporehabilitaci. Jde o péči, která napomáhá psychickému uvolnění, rozvíjí sociální komunikaci. Asistence zvířat uspokojuje potřeby bezpečí a jistoty.
16
2 Muzikoterapie Kapitola muzikoterapie přináší náhled do jedné z expresivních terapií. Zabývá se vysvětlením pojmu muzikoterapie a její zařazení mezi vědní obory. Setkáme se zde s přehledem definic několika autorů, historií, s oborníky, kteří se věnují muzikoterapii, muzikoterapeutickými organizacemi a možnostmi vzdělávání v této oblasti.
2.1 Pojem a definice muzikoterapie „Muzikoterapie patří do oblasti tzv. expresivních terapii. Jsou to terapie, které jsou nazývány neverbální, umělecké nebo art kreativní terapie. Pojem je odvozen z latinského slova musika a z řeckého slova therapia. Muzikoterapie tedy znamená léčení, či pomoc člověku hudbou“ (Müller 2007, s. 169). Jde tedy o léčebnou metodu, která hudbu používá jako terapeutický prostředek. V literatuře se lze setkat s českým překladem hudební terapie nebo terapie hudbou. Podle pedagogického slovníku znamená pojem muzikoterapie: „Léčení a doléčování využívající hudby. Může jít o hudbu skládanou pro běžné účely, ale v poslední době vznikají skladby speciálně pro psychoterapeutické a meditativní účely. Využívá se tempa, rytmu, tónové kvality, melodie, harmonie, dynamiky, pauz, celkové trvání hudby. Léčení probíhá nejen poslechem hudby, ale také jejich aktivním provozováním (hraním na hudební nástroj, zpíváním), příp. vyjadřováním hudby pohybem, tancem aj“ (Průcha, aj. 1995, s. 124). Z mnoha internetových zdrojů a literatury lze čerpat řadu definic, které nás seznamují s muzikoterapií. Všechny mají jednu myšlenku, a to, že člověku hudba prospívá a má léčivý účinek. Definice si navzájem neodporují, pouze se v každé objevuje jiný ucelený pohled na využití muzikoterapie, a co si pod pojmem máme představovat. Z několika definic uvádím právě ty, které mě nějakým způsobem oslovily a zaujaly. „Muzikoterapie je použití hudby k terapeutickým cílům: znovuobnovení, udržení a zlepšení mentálního a fyzického zdraví. Je to systematická aplikace hudby řízená terapeutem v terapeutickém prostředí tak, aby se dosáhlo kýžené změny v chování. Hudba pomáhá jedinci v rozvíjení jeho celkového potenciálu a přispívá k jeho větší sociální přizpůsobivosti. Muzikoterapie je plánovité a kontrolované použití hudby k terapeutickým účelům s dětmi, mládeží a dospělými se zvláštními potřebami na základě sociálních 17
emocionálních, fyzických nebo duševních omezení. Při formulaci léčebných a tréninkových cílů se oslovují čtyři funkční oblasti: sociální, psychologická, fyzická a intelektuální“ (Zeleiová 2007, s. 28). „Muzikoterapie je léčebně-výchovná metoda vysoce komunikativního charakteru s mimořádnou šíří indikačního zaměření. Prostřednictvím neverbálních a verbálních médií muzikoterapie je možné preventivně a kurativně působit na ohrožené, postižené a narušené jedince všech věkových kategorií bez ohledu na pohlaví, sociální příslušnost, vzdělání a povolání“ (Mátejová, aj. 1992, s. 16). „Muzikoterapie je použití hudby a/nebo hudebních elementů (zvuku, rytmu, melodie, harmonie) kvalifikovaným muzikoterapeutem pro klienta nebo skupinu v procesu, jehož účelem je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost, sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické záměry za účelem naplnění tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb. Cílem muzikoterapie je rozvinout a/nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intrapersonální nebo interpersonální integrace a následně také vyšší kvality života prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby“ (Kantor, aj. 2009, str. 27). „Muzikoterapie lze popsat jako aplikaci hudebního umění použitou za účelem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a další osobní předpoklady společensky i individuálně přijatelným směrem“ (Valenta, aj. 2007, str. 134). Lze říci, že hudba nás provází celý život. Od prenatálního vývoje až po stáří, tedy bez ohledu na věk, národnost, postavení ve společnosti. Působí nejen na aktuální psychický stav, ale i na celý organismus. Muzikoterapie je velmi široká disciplína, má léčebný záměr a využívá poznatků nejen z pedagogických či lékařských a psychologických oborů, ale úzce se propojuje i s ostatními expresivními terapiemi. Jde tedy o disciplínu, kde hudba je hlavním prostředkem terapie, jejím prostřednictvím se komunikuje, vychovává, poznává, rozvíjí se cítění a empatie.
18
2.2 Vývoj muzikoterapie Komunikace prostřednictvím umění zvyšuje citlivost vnímání člověka a ten se stává lidštějším, více společenským a méně osamělým. Mátejová Z. Hudba a její léčebné účinky sahají až ke kořenům lidské civilizace. Provází nás při různě významných událostech, i v každodenním životě. Pod tímto pojmem, který má široký význam, si každý z nás představí jiný druh hudby. Muzikoterapie má však svoji historii. V této kapitole se tedy pokusím nastínit vývoj muzikoterapie od pravěku až po současnost. „Hudba a rytmy jsou součástí lidstva od nepaměti. Nemluvíme, o muzikoterapii takové jakou známe dnes, ale najdeme zde mnoho společných prvků. Hudba byla chápána jako forma komunikace s nadpřirozenými silami. Lidé se snažili zapůsobit na bohy a démony ve prospěch kmene či jedince. Pomocí hudby bojovali s chorobami a úzkostí. Magické léčení a zaklínání bylo vytvářeno tlučením kamene o kámen nebo holí do kmene, který byl dutý. Šamanský zpěv měnil intenzitu a tempo a byl doprovázen hrou na tělo a strhával k živelnému pohybovému projevu. Z magického působení se vyvinuly rituály, které měly jak léčebnou, tak i preventivní funkci. Zaháněly nemoci jednotlivce, kmene. Zároveň plnily i funkci zábavnou. Sílu hudby uznávaly všechny civilizace starověku a právě z této doby se dochovalo velké množství mýtů o účincích hudby. Již ve Starém zákoně najdeme léčení pomocí hry na harfu krále Saula. Tři tisíce let před naším letopočtem plavili Egypťané své nemocné na loďkách po Nilu za doprovodu hudby. Ve starém Řecku uctívali Apollona jako boha hudby a také jako dárce zdraví. Velikáni jako Pythagoras, Platon, Aristoteles se zabývali hudební terapií, jsou považováni za přímé předchůdce muzikoterapie. Za optimální nástroj byla považována lyra, byla uznávána i píšťala a flauta (aulos). Římané muzikoterapii převzali od Řeků. Římský lékař Galenos hudbu doporučoval jako protijed při uštknutí hadem. V období středověku, po pádu římské říše se postupně hudební terapie vytrácela. Z této doby se dochovalo jen velmi málo informací o využití hudební terapie. Hudba se nejvíce
19
využívala při církevních obřadech. Najdeme zmínky o léčení tance svatého Víta. O pištcích, kteří uklidňovali svou hrou nemocné při nervovém záchvatu. V renesanci se muzikoterapie opět dostává do povědomí. Využívání hudby jako prostředku k léčení se dostává do zájmů lékařů. Mezi významné osoby tohoto období patří arabský filozof a lékař Avicena, francouzský lékař Ambroise Paré, který studoval možnosti působení hudby na chirurgicky léčené pacienty. Anglický lékař R. Burton se věnoval využití hudby u osob s duševními poruchami. V 17. a 18. století se objevila řada nových teorií a metod. Byla vydána první ucelená publikace o systému muzikoterapie, kterou napsal anglický lékař R. Brocklesby. Slovenský lékař I. R. Amro vydal spis o léčení hudbou, používané v lékařství. V tomto období byla muzikoterapie označována „iatromusia“. Iatromusia je z řeckého slova „iatreia“ a zahrnovala učení o harmonii kosmu a prostřednictvím hudby se promítala do živého organismu. S tím vzniká nová profese
iatrohudebníci, kteří byli předchůdci
muzikoterapeutů. Uzdravovali pomocí živé hudby. Vznikaly speciální léčivé skladby. Mezi další významné osobnosti na konci 17. století patřil jezuita Athanasius Kircher. V díle „Phonunurgia“ se přiklání k názoru, že existuje dvojí hudba. Hudba přirozená, která obklopuje vesmír a hudba umělá, která vychází z harmonického složení těla. E. A. Nicolai se zabýval studiem somatických reakcí na hudbu, zaměřoval se na změnu tempa a rytmu při dýchání. Nicolai dospěl k názoru, že hudba může terapeuticky působit a uvolňovat afektivní stavy. Důkazem tohoto terapeutického přístupu, je léčení španělského krále Filipa V., který trpěl depresí a melancholií. Byl vyléčen z těchto stavů operním zpěvem. V první polovině 19. století byla iatrohudba neboli muzikoterapie využívána v psychiatrických léčebnách. Léčení bylo praktikováno aktivním zaměstnáním za pomocí hudby. V druhé polovině 19. století nastává úpadek této terapie. Ke snaze využívat muzikoterapii dochází opět až na přelomu století. V této době se začala využívat v medicíně, v diagnostice, ale její terapeutické možnosti nebyly plně využívány. Po druhé světové válce se však situace podstatně mění a muzikoterapie se začala rozvíjet. Po celém světě začaly vznikat školy, instituce a organizace. Zvlášť k významným patřily školy: švédská, americká, holandská, rakouská, polská a školy reprezentující německy mluvící státy.
20
Školu ve Švédsku založil roku 1948 A. Pontvik. Ta muzikoterapii považuje za centrální obor v psychologii, protože hudba má sílu proniknout do duše hlouběji než slovo, jelikož slova jsou jen abstraktními symboly. K principům Švédské koncepce se hlásí Norsko, Finsko, Dánsko i Island. Ve stejné době vznikla i Americká škola. Je zaměřena na problematiku chování. Tuto školu, která se orientuje dvěma směry, sociálně psychologickým a psychoanalytickým, reprezentují J. Massermann, L. Shatin, H. Douglass a další. V roce 1957 ve Velké Británii byla založena J. Alvinovou a pozdějším představitelem A. Boultonem Britská společnost pro muzikoterapii, která začala vydávat časopis British journal of music therapy. Na stejném principu byly založeny společnosti v Kodani a Rotterdamu. První výchovné a výzkumné muzikoterapeutické centrum, které bylo na velmi vysoké úrovni, bylo založeno v roce 1959 v Rakousku. Tamní společnost se zasloužila o to, že se ve Vídni muzikoterapie přednášela na Hudební akademii. Tradicí se stal každoroční kongres hudebníků, muzikoterapeutů v Salcburku. Německo v muzikoterapii reprezentují Ch. Schwabe a Ch. Kohlerová. Lipská škola byla založena v roce 1969. Zde vyvinuli speciální metodu, kde vzniklo spojení muzikoterapie s terapií spánkem, která se aplikuje při neurotických poruchách. Tentýž rok byl v Paříži založen Muzikoterapeutický ústav. Zaměřovali se na terapii určenou autistickým dětem, pacientům s nejasnou diagnózou a psychotickým pacientům. V roce 1927 v Moskvě vznikla na neurologické klinice metoda, která vychází z muzikoterapeutických principů. Autorem je V. A. Giljarovskij a jeho následovníci vytvořili systém logopedické rytmiky, který léčil děti trpící balbutismem a děti s poruchami sluchu. V sanatoriu Zorka G. Kogan využíval muzikoterapii v rámci speciální pedagogiky. V dalších evropských státech jako je Polsko, Rumunsko a Maďarsko byla muzikoterapie spojená s Kodályho hudebně výchovným systémem. V Jugoslávii se terapie využívala na psychiatrických odděleních a u dětí s neurologickými poruchami. Terapeutické postupy na Slovensku využívali v psychiatrické léčebně Pezinok a v Ústavu pro emočně narušené děti. Na klinice v Bratislavě Zlatica Mátejová a Silvester Mašura
21
aplikovali aktivní muzikoterapii u dětí a dospělých s poruchou komunikace, dětem neurotickým, retardovaným, s poruchou chování a dětem s lehkou mentální retardací“ (Šimanovský 2011, s. 17-23).
2.2.1 Vývoj muzikoterapie v České republice „První zmínky o muzikoterapii v České republice pochází z 60. let 20. století od Engelsmanna a Študlara. V této době se začala terapie používat především v Praze. Byla spojená s lékařským prostředím. Poprvé se začala využívat v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích, dále také ve Foniatrické klinice Miloše Seemana a pod vedením Františka Kábeleho na foniatrickém oddělení Logopedického ústavu“ (Kantor, aj. 2009, s. 81) „Významnou průkopnicí v oblasti muzikoterapie je Jitka Schánilcová – Vodňanská, která se systematicky muzikoterapií věnuje od roku 1972. Její činnost je spojená s protialkoholní léčebnou U Apolináře a Střediskem péče o mládež. Této činnosti se věnuje doposud. Pořádá výcvikové kurzy pro pomáhající profese a další zájemce“ (Kantor, aj. 2009, s. 81 srov. Šimanovský 2011, s. 23). Postupem dalších let se tato terapie začala ubírat různými směry zásluhou významných osobností pracujících s muzikoterapií. Dá se tedy říci, že prochází velkým rozvojem. „V České republice se, v posledních letech, muzikoterapie rekrutuje v samostatný obor. Pro její další vývoj bude zapotřebí legislativní úprava a bude též nutná komunikace mezi českými muzikoterapeutickými organizacemi a instituty v zahraničí“ (Kantor, aj 2009, s. 83).
„Budu jmenovat pouze některé významné muzikoterapeuty, kteří se zasloužili o rozvoj muzikoterapie. V oblasti psychoterapie to byl Ferdinand Knobloch. Vladimír Mikula zařazuje v léčebně v Kroměříži léčbu hudbou do programu skupinových aktivit v terapeutické komunitě dospělých. Jmenovat dále mohu Jitku Pejřimovskou nebo Janu Procházkovou, Kamila Kalinu, Marinu Stejskalovou, Hanu Vyhnálkovou. Irena Strossová je autorkou vlastní metody. Při práci v Psychiatrické léčebně v Opavě využila léčbu hudbou spojenou s psychodramatem” (Šimanovský 2011, s. 23).
22
„Po roce 1989 vzrostl zájem o muzikoterapii, která se rozšířila do oborů zabývajících se pedagogikou a speciální pedagogikou. Zde se setkáme se jmény Jan Braunstein, Marie Břicháčková, Katarína Grochalová“ (Kantor, aj. 2009., s. 82). „Mezi přední osobnosti patří Jiří Kantor, speciální pedagog a hudebník. Muzikoterapií a hudebnímu vzdělávání zdravotně postižených dětí se věnoval v mateřských, základních a středních školách v Olomouckém kraji a v Dětském centru Thomayerovy nemocnice v Praze. S kolektivem autorů vydal snad nejznámější publikaci „Základy Muzikoterapie“. V současné době se věnuje soukromé praxi a vyučuje na Univerzitě Palackého v Olomouci. Matěj Lipský vystudoval speciální pedagogiku, kde se zaměřil na etopedii a muzikoterapii. Praktikuje muzikoterapii v různých zařízeních, působí jako hudební supervizor
a
lektor.
www.muzikoterapie.cz.
Pod Tomáš
jeho
vedením
Procházka
vznikají
pracuje
jako
internetové supervizor,
stránky lektor
muzikoterapeutů a psychoterapeut. Je zastáncem celostní muzikoterapie“ (Kantor, aj. 2009, s. 13 - 14). „Stejně aktivně se muzikoterapii věnuje Zdeněk Šimanovský, který ji využívá komplexně v hudebně-dramatické výchově. Náplní jeho seminářů je teoretická příprava a prožitkové programy, ve kterých mají účastníci možnost sami prožít muzikoterapeutické postupy. Muzikoterapii pokládá za prožitkovou terapii, využívající též jiné způsoby terapeutické práce“ (Zeleiová 2007, s. 37).
Obr. 2-1 - Mgr., MgA. Zdeněk Šimanovský (www.muzikoterapie.cz)
23
„Marie Beníčková pracuje jako odborná asistentka na Pedagogické Univerzitě v Olomouci. Jako muzikoterapeutka se podílela na vzniku několika metod a muzikoterapeutických modelů. Je hlavní lektorkou školy s názvem Akademie Alternativa. Zde připravuje do praxe odborníky v oblasti uměleckých terapií“ (Beníčková 2011, s. 9). „Kombinací jógy a muzikoterapie se věnuje Ivo Sedláček a Vlastimil Marek. Kombinují terapeutické působení s etnickou hudbou. Výrazným muzikoterapeutem je Lubomír Holzer. Vytvořil vlastní metodu, zabývá se terapeutickým působením etnické hudby, šamanského bubnování se zpěvem, relaxací tibetskými mísami. Je lektorem, supervizorem, autorem publikací primárně zaměřených na muzikoterapii“ (Kantor, aj. 2009, s. 82).
2.2.2 České muzikoterapeutické organizace První
muzikoterapeutická
organizace
se
jmenovala
„Pracovní
skupina
pro
muzikoterapii“, kterou založila Jitka Vodňanská a Vojtěch Zappner. Později na její činnost navázala „Česká asociace muzikoterapie a dramaterapie (ČAMAD)“ (Kantor, aj 2009, s. 81). Známá je „Sekce systemické muzikoterapie při ČPS při LSJEP“ a také „Česká muzikoterapeutická asociace (CZMTA)“. Česká muzikoterapeutická asociace a Česká asociace muzikoterapie a dramaterapie se nyní snaží o vytvoření základní legislativy v oblasti muzikoterapie.
2.2.3 Možnosti studia muzikoterapie a příprava muzikoterapeutů Na žádné vysoké škole v České republice nevznikl zatím samostatný obor pro studium muzikoterapie. Lidé, kteří mají o tento obor zájem, se mohou přihlásit do kurzů pořádaných odborníky, v rámci celoživotního vzdělávání pod záštitou univerzit. „Vzdělávací programy jsou pod záštitou MŠMT. Akreditované programy u nás vyučuje a zastřešuje Matěj Lipský na Karlově univerzitě. Na univerzitě v Liberci Jitka Pejřimovská. Na Univerzitě Palackého v Olomouci je možné studovat v institutu Celoživotního vzdělávání, Celostní muzikoterapii pod vedením garanta Luboše Holzera. Kurzy jsou pořádány především pro pedagogy a speciální pedagogy.
24
„Je pravděpodobné, že poptávka na přípravu muzikoterapeutů bude i z oborů zdravotnictví. Akreditované kurzy nebudou dostačující a budoucí muzikoterapeuti si budou muset doplnit vzdělání psychoterapeutickým výcvikem“ (Kantor, aj. 2009, s. 82).
2.3 Formy, techniky, metody 2.3.1 Formy „Vhodné uspořádání terapeutické situace představuje takovou formu terapie, která nejlépe odpovídá specifickým vlastnostem klienta a cílům terapie“ (Müller 2007, s. 183). Z hlediska počtu klientů rozeznáváme následující formy muzikoterapie: Individuální forma – terapie je založena pouze na účasti jednoho klienta a terapeuta. Tato forma je vhodná pro klienty, kteří vyžadují individuální přístup, kteří mají obtíže s navazováním kontaktů. Skupinová forma – terapie se účastní více osob. Terapeut pracuje buď s malou skupinou (3-6 osob), středně velkou skupinou (7-12osob) a s velkou skupinou (13-15 osob). Při skupinové terapii se pracuje s otevřenou nebo stálou klientelou. V otevřené skupině se klienti a počet mění. Ve fixní je stálý počet stejných účastníků. Výběr skupiny se přizpůsobuje různým kritériím – pohlaví, věk, druh onemocnění. Hromadná forma – terapie se účastní větší počet osob (20 a více osob). Je zde omezená zpětná vazba, od klienta k terapeutovi a opačně. Z hlediska klientovy účasti na muzikoterapii dělíme: Aktivní – klient při tomto způsobu aktivně tvoří hudbu. Může mít vlastní hudební aktivity, účastní se hudebních her, reprodukuje vlastní či cizí dílo, improvizuje. Využívá k tomu Orffovy nástroje nebo hru na tělo. Aktivní muzikoterapie podporuje aktivitu, tvořivost, představivost a kreativitu. Může pozitivně působit na rozvoj koordinace, na jemnou a hrubou motoriku. Dodává klientovi pocit štěstí, potěšení, radosti a uznání. Receptivní – zde klient vnímá hudbu pomocí smyslů. Receptivní muzikoterapie využívá hudbu reprodukovanou nebo živou, nejlépe tvořenou muzikoterapeutem. Reprodukovaná hudba vyžaduje kvalitní zvukový záznam, ať už je to televize, počítače nebo hudebních nosičů. Nekvalitní záznam může klientovi přivodit pocit nespokojenosti a ovlivnit tak
25
terapeutický záměr. Většinou bývá poslech spojen s relaxací, ale může být propojen i s výtvarným projevem.
2.3.2 Metody a techniky v muzikoterapii V této kapitole se seznámíme se základními muzikoterapeutickými technikami a metodami. Mají mnoho variací a jsou důležitým zdrojem pro práci muzikoterapeuta. „V muzikoterapii je metoda definována jako „zvláštní typ hudební zkušenosti používaný pro diagnostiku, intervenci nebo evaluaci“ ( Bursia, 1998, s. 114). Muzikoterapeuti používají čtyři základní typy hudební zkušenosti“ (Kantor., aj. 2009., s. 183).
hudební improvizace
hudební interpretace
kompozice
poslech hudby
Hudební improvizace Improvizace je nejvíce využívanou technikou nejen v muzikoterapii. „Představuje spontánní vyjádření hudby, zvuků za pomoci hry na tělo, hudebních nástrojů a vlastního hlasu. Hudební improvizace má především diagnostické a terapeutické využití. Nadále lze techniku zařadit k příznivé komunikaci mezi klientem a terapeutem. Je využívána k motivaci, k vytvoření pozitivního klimatu. Umožňuje komunikaci a hudební reakci i u klientů s těžkým postižením nebo také v případech, kde verbální komunikace není možná. Improvizace podporuje a rozvíjí kreativitu, bourá bariery a dává prostor pro vyjádření vlastních pocitů, emocí, nálad a posiluje sebedůvěru. „Z terapeutického hlediska poskytuje hudební improvizace prostor ke svobodnému prozkoumání nových způsobů chování, hudebního vyjadřovaní, sociálních interakcí a k terapeutickému tvarování zkušenosti klienta. Umožňuje vytvořit neverbální komunikační kanál a most k verbální komunikaci, poskytuje prostředek k sebevyjádření, sdílení a rozvoji sociálních dovedností“ (Kantor, aj. 2009, s. 185). J. Kantor a J. Weber rozdělují improvizaci na individuální a skupinovou. Každá z nich nám mapuje sociální dovednosti klientů. Individuální si všímá problémů jednotlivce, jeho
26
osobnosti, sebepojetí a prožívání. Při skupinové improvizaci můžeme pozorovat sociální interakci a dovednosti skupiny. M. Lipský dále dělí improvizaci na připravenou, kdy průběh předvídá klient i muzikoterapeut a nepřipravenou, kde roli hraje spontánní cítění. (Lipský 2007–2011). Další dělení lze najít u J. Zeleiové, která rozděluje hudební improvizaci na volnou neboli nepřipravenou a strukturovanou. Obě skupiny posléze dělí na osm skupin:
fázově – specifické,
situační,
asociační,
intermediální,
relaxační,
rolové,
interakční.
Hudební interpretace „Jde o terapeutickou metodu, kdy klient musí dodržovat pravidla, které terapeut nebo skupina určí. Interpretace zahrnuje strukturované hudební aktivity, hry, kde klient má předem určenou roli. Ztvárnění není pouze reprodukce skladby, ale také velmi kreativní způsob práce. Spontánnost klienta je omezena ve srovnání s improvizací. V této metodě se hudební situace neobejdou bez dobře připraveného plánu. Metoda rozvíjí senzomotorické dovednosti, paměť, schopnost interpretovat, sdílet myšlenky a pocity, posiluje adaptivní chování, zlepšuje pozornost, podporuje empatii a schopnost identifikace, umožňuje osvojit si chování v různých interpersonálních situacích. Tato metoda je vhodná pro klienty, kteří mají úzkost ze spontánního projevu a pro klienty s autismem nebo s ADHD. Při skupinové hře pomáhá budovat sebe-disciplínu a schopnost sebekontroly. Interpretaci lze dělit na individuální, skupinovou, na interpretaci s použitím hry na tělo, zpěvu, hudebních nástrojů a jiných výrazových prostředků.
27
Do hudební interpretace zařazujeme:
vokální interpretace
Při této variantě lze dosáhnout zlepšení řečového projevu. Nejčastější formou, která se využívá, je zpěv písní. Klient se však také může účastnit zpívání podle gest, lekcím zpěvu, vokální imitaci a výuky melodií. Písně slouží ke zlepšení artikulace, ke správné technice dýchání a rytmu řečí, ale i k rozvoji slovní zásoby, k posilování paměti. Je tedy důležité zvolit vhodnou píseň. Je důležité, aby se s textem písně klienti identifikovali, přinášela jim emocionální zážitek. Ke společenskému kontaktu mezi zúčastněnými dochází u skupinového zpěvu. Zde dochází k zapojení percepční, motorické, emociální, kognitivní funkce. Proto je velmi hodné u dětí využívat písně, které jsou věkově přiměřené a obsahově blízké, které neobsahují mnoho abstraktních slov“ (Kantor, aj. 2009, s. 195 196). „P. Nordoff a C. Robbins doporučují naučit se slova i doprovod písní nazpaměť. Terapeut potom může věnovat většinu své pozornosti klientovi nebo skupině a flexibilně přizpůsobit tempo, dynamiku a frázování zpěvu klienta“ (Kantor, aj. 2009, s. 196).
instrumentální interpretace
„Aktivity při hře na hudební nástroj pomáhají budovat sebe-disciplínu, schopnost řídit se pokyny.
Podstatou
těchto
činností
je
reprodukce
překomponovaného
nebo
strukturovaného hudebního materiálu. Hra podle not nebo imitace hry druhého rozvíjí sluchovou a zrakovou percepci, rozvoj motoriky horních končetin, vnímání a paměť. U dětí a klientů s mentálním postižením je vhodné využít při nácviku hry na hudební nástroj a zpěv, obrázkovou osnovu, která vyjadřuje děj písně nebo zobrazuje předměty, o kterých se v textu zpívá, které lze hudebně ztvárnit.
hudební produkce
V této metodě jde o hudební vystoupení, kde se klient podílí na plánování, účastní se nácviku a realizuje, za pomocí terapeuta, vystoupení. Produkce může mít různé podoby. Využívá instrumentální, vokální aktivity, může mít podobu hudební hry, hudebního dramatu, recitálu. Náročnost aktivit se volí podle schopností klientů. Naučené dovednosti klient realizuje např. před terapeutickou skupinou nebo na veřejnosti. Hudební vystoupení
28
podporuje sebedůvěru a sebevědomí klientů. Veřejné vystoupení dále pomáhá budovat sebe-disciplínu a socializaci, rozšiřuje vzájemnou interakci mezi vrstevníky. Kompozice hudby „Kompozice hudby je technika, kterou lze využít u jednotlivce nebo i skupiny. Z hlediska klienta jde o náročnější činnost. Z terapeutického hlediska je vhodná, pokud je z nějakého důvodu obtížné nebo zcela nemožné verbálně ventilovat city, pocity, myšlenky a emoce“ (Kantor, aj. 2009, s. 197 - 199). Metoda má několik variací, kterou uvádí J. Kantor:
Variace na písně – klient nebo klienti mění původní text, přičemž melodie a standardní doprovod se zachová
Skládání písní – za podpory terapeuta si klient komponuje vlastní píseň, podílí se na textu, melodii a doprovodu
Instrumentální kompozice – klient se snaží komponovat původní instrumentální kus nebo část. Za technické podpory terapeuta tvoří doprovod, melodii a rytmus. Kompozice může být zaznamenána v notách nebo na audiozáznam.
Notační aktivity – klient notuje hudbu, kterou dříve zkomponoval nebo vytváří notační systém a pak skládá píseň.
Hudební koláž – klient řadí a vybírá za sebou zvuky, hudbu, písně s cílem vytvořit nahrávku, která je autobiografické nebo terapeutické povahy.
„Jiným přístupem je spontánní skládání písní, které do textu písně přináší témata důležitá pro klienta. Účelem je porozumět tomu, čím klienti ve skutečnosti jsou, co potřebují a co mají v životě rádi“ (Kantor, aj. 2009, s. 200). Poslech hudby „Při terapeutickém poslechu je důležité zvolit vhodnou hudbu, je součástí receptivní muzikoterapie. Jedná se tedy o naslouchání hudbě, kdy klient na hudbu reaguje neverbálně nebo verbálně. U poslechu může být hudba živá, reprodukovaná, instrumentální i vokální. Hudební poslech je zaměřen na emociální intelektuální estetické, tělesné, spirituální aspekty hudby. Mezi klinické záměry patří rozvoj:
Rozvoj schopnosti naslouchat
Rozvoj sluchových dovedností 29
Rozvoj motorických dovedností
Podpora paměti
Podpora regrese
Evokace imaginací a fantazie
Stimulace
Relaxace
Při poslechu oblíbené hudby můžeme snadněji navázat kontakt s klientem. Usnadňuje komunikaci a interakci mezi klientem a terapeutem. Hudba vyvolává vzpomínky a sociace textu písně, může zpřístupnit materiál, který je schován v nevědomí a najít způsob, jak se vyrovnat s obtížnými situacemi. Je tedy velmi důležité dbát na hudební preferenci a hudební minulost klienta či klientů, zaměřit se na schopnost koncentrace a receptivní schopnosti, po poslechu naplánovat prostor pro reflexi klienta nebo klientů. Kantor uvádí několik variací poslechu hudby, blíže uvedeme pouze některé.
Somatický poslech o Hudební relaxace o Stimulační poslech o Meditativní poslech o Podprahový poslech
Projektivní poslech o Projektivní zvuková identifikace o Volné asociace o Hudební dramatizace o Projektivní pohyb na hudbu o Projektivní kreslení při hudbě
Imaginační poslech o Řízená hudební imaginace o Neřízená hudební imaginace o Provázená hudební imaginace o Řízená interaktivní hudební imaginace
Poslech vlastní hudby
(Kantor, aj. 2009, s. 201 - 204).
30
2.4 Hudební prostředky V této podkapitole se budu věnovat stručné charakteristice hudebních prostředků, kterými klient a muzikoterapeut vytváří nebo reprodukuje hudbu. Mezi základní kameny patří tělo, hlas a hudební nástroje.
2.4.1 Hra na tělo „Hrou na tělo vytváříme rozsáhlou škálu zvuku, klient si uvědomuje změny polohy končetin a jejich vzdálenosti od těla. Rozvíjí jemnou a hrubou motoriku, podporuje činnost hemisfér. Je součástí hudebně pohybových her, využívá se u dětí i dospělých klientů a jako doprovod k hlasovým technikám. Při hře na tělo využíváme tleskání, pleskání o různé části těla, dupání, luskání. Vytváříme zvuky pomocí prstů o napnutou tvář a pomocí úst napodobujeme foukání, mlaskání, bručení, zívání a další možné varianty. Vždy je vítaná kreativita a hru lze doplit různými formami pohybu a pantomimickými prvky.
2.4.2 Hlas „Nejdostupnějším nástrojem člověka je lidský hlas. Dokáže zachytit nejen naše pocity, ale i naše emoce. Hlas každého z nás ovlivňuje aktuální psychický stav, strach, radost, emoce. V muzikoterapii se snažíme klienty motivovat k tomu, aby zpívali a tím je přinutili objevit radost z hlasového projevu. Je však důležité citlivě vést klienta. Můžeme se setkat i s klientem, který má negativistický přístup k hlasovému projevu. Pak záleží na profesionálním přístupu terapeuta, aby tyto bariéry odstranil“ (Kantor, aj. 2009, s. 152 srov. Müller 2007, s. 174).
Dechové techniky
„Pro tvorbu hlasu je důležitý dech a dobré dýchání. V raném dětství jsme využívali brániční dýchání, ale většina z nás tuto schopnost ztratila. Dnes dýcháme povrchně a tím snižujeme kapacitu plic. Toto dýchání má neblahý vliv na mnoho funkcí. Lidé, kteří dýchají povrchně, jsou náchylní k chronickým onemocněním, k infekci, depresi, únavě, bolestem hlavy, špatnému krevnímu oběhu a mnoha dalším. Pomocí přirozených cviků můžeme naše dýchání léčit a tím odbourat mnoho negativních projevů.
31
Doporučuje se dýchání nosem, kdy nos filtruje vzduch zvenčí a je tišší než dýchání ústy. Při muzikoterapii ke správnému dýchání využíváme samohlásek.
2.4.3 Hudební nástroje „Hudební nástroje uplatňujeme v aktivní i v pasivní muzikoterapii, kde mají široké uplatnění. Vždy přitahují zájem cílové skupiny. V aktivní muzikoterapii se klient lépe sbližuje s lehce ovladatelnými rytmickými a melodickými nástroji. Vytváří tak vlastní hudbu, aniž by měl hudební vzdělání. Vhodným přístupem je nechat klientům prostor pro individuální seznámení s nástroji, materiálem, zvuky a držením. Je zde podporována vlastní kreativita. V receptivní muzikoterapii záleží na dovednosti muzikoterapeuta, jaký nástroj nebo nástroje zvolí. Předpokládá se, že muzikoterapeuti umí hrát na více nástrojů, nejčastěji na klavír, flétnu nebo i housle a violoncello“ (Kantor, aj. 2009, s. 155). J. Kantor, M. Lipský, J. Weber rozdělují nástroje do pěti skupin podle využití v muzikoterapii.
tradičně laděné nástroje
Do této skupiny nástrojů patří klavír, kytara, flétna, housle a violoncello, lyra a citera. Díky technikám, které usnadňují improvizaci, mohou na tyto tradičně laděné hudební nástroje hrát i neškolení klienti. Z klavírních technik lze využít hru na černých klávesách. Kytaru lze naladit do akordu D nebo E, kdy se nemusejí pak akordy držet. Využívanou technikou je párová hra na jednom hudebním nástroji, kdy terapeut akordy drží a klient hraje doprovod pravou rukou.
Orfeův instrumentář
Obr. 2-2 - Orfeův instrumentář (Přestavlky 20. 1. 2014)
32
Nástroje Orfeova instrumentáře se klientům muzikoterapie velmi líbí. Jsou určeny především dětem. Nástroje svým jednoduchým ovládáním umožňují pomocí instrumentální hry pochopit hudební teorii, slouží nejen k doprovodům písní, ale i k propojení s pohybem a s poslechovými skladbami. Orfeův instrumentář rozdělujeme na dvě základní skupiny. Rytmické nástroje, které slouží k doprovodu písní, k pochopení základních složek, jako jsou metrum, rytmus, tempo a takt. Využívají se k rytmickým cvičením (rytmizace textu, hra na ozvěnu). Mezi rytmické nástroje patří
ozvučná dřívka,
bubínek,
činel a činely,
gong,
triangl,
zvonky,
tympány,
tamburína,
rumba-koule,
dřevěný blok.
Druhou skupinu zastupují melodické nástroje:
metalofon,
xylofon,
zvonkohra.
Nástroje mají odnímatelné kameny, což lze velmi dobře využít k melodickým doprovodům, při hře se začátečníky, pro usnadnění hry. Kameny odebíráme při pentatonických doprovodech. Na metalofon hrajeme paličkami z gumy, na xylofon paličkami plstěnými nebo dřevěnými. Zvonkohru rozezníme dřevěnými paličkami. Efektivní hra na nástroje spočívá v tom, že dětem ukážeme, jak mají nástroje správně držet a jakým způsobem a silou na ně udeřit. I bez předchozí hudební zkušenosti vychází hra z dětské touhy hrát na vše, co vydává zvuk. Přináší jim radost, pocit úspěšnosti,
33
tvořivě se seberealizovat. Dodává jim sebedůvěru, která má pozitivní terapeutický dopad na psychiku dětí a klientů.
etnické nástroje
Mají bohaté uplatnění, umožňují vnímat zvuky neobvyklé kvality. S některými nástroji se klienti setkávají poprvé v životě. Zvuk a hra na tyto nástroje je ovlivněna přírodním materiálem, ze kterého je nástroj vyrobený. V rámci teoretické části, představím blíže nástroje, které souvisí s praktickou částí diplomové práce „Využití muzikoterapie ve VLO Přestavlky“, součástí jsou i přiložené vlastní fotografie. djembe – jedná se o buben, který má pohárovitý tvar a je vyřezán z jednoho kusu dřeva. Výška se pohybuje od 50 cm do 1 m. Horní část kryje blána z kůže kozy nebo antilopy. Je vypnutá pomocí provazu, který je uvázán kolem rámu bubnu. Na buben se hraje dlaní a prsty.
Obr. 2-3 - Djembe (Přestavlky 20. 1. 2014)
rámový buben – je vyroben z jedné nebo dvou membrán napnutý přes kruhový rám. Zvuk ovlivňuje jak je blána vysušená a napnutá. Údery, které znějí i několik sekund, jsou vedeny paličkou. Tento buben je lidovým nástrojem Irska.
34
koncovka, fujara, dvojačka – jsou dřevěné nástroje, které se vyrábějí především z bezu. Jsou velmi podobné flétně, mají úzké vrtání, lze je snadno přefukovat. Zní podle ladění měkce a temně. Hra na tyto nástroje nevyžaduje znalost not, ale hudební sluch.
Obr. 2-4 - Koncovka (Přestavlky 20. 1. 2014)
tibetská mísa – nástroj, který pochází z Tibetu. Vliv na zvuk má tvar a velikost mísy. Tóny a vibrace jsou vytvářeny paličkou, buď úderem nebo přejížděním po okraji mísy.
Obr. 2-5 - Tibetské mísy (Přestavlky 20. 1. 2014)
brumle – kovový hudební nástroj, který se opírá o zuby. Ústa slouží jako rezonátor. Zvuk vniká pomocí tenoučké ocelové lamely, o kterou muzikoterapeut brnká. dešťová hůl – nástroj, který využívali indiáni k přivolání deště. Dutá hůl ze skeletu kaktusu s přepážkami uvnitř. Mezi přepážkami se přesypávají kamínky a tím nám připomíná zvuk deště.
35
didgeridoo – symbol australských domorodců. Jde o dechový nástroj. V originální podobě jde o dutý kmínek eukalyptu. Z užší strany je opatřen náustkem ze včelího vosku. Technika hraní na tento nástroj jsou vibrující rty a výsledkem je nepřerušovaný táhlý bručivý tón. Délka nástroje se pohybuje od 1 – 1,5 m.
Obr. 2-62-7 - Didgeridoo (Přestavlky 20. 1. 2014) Obr. - Didgeridoo
ústní harfa - strunný hudební nástroj, připomínající luk. Na obou koncích lučiště je fixovaná struna. Zvuk je tvořen rychlými údery o strunu dřevěnou hůlkou. Jako rezonátor slouží dutina ústní. Lučiště se položí mezi rty a změnou velikosti úst se tón zesiluje či zeslabuje. Struna se úst nedotýká.
Obr. 2-7 - Ústní harfa (Přestavlky 20. 1. 2014)
36
Mezi další etnické nástroje využívané v muzikoterapii patří oceánový buben, zvonkohra, zvonce, gong, štěrbinový buben a další.
Obr. 2-8 - Štěrbinový buben (Přestavlky 20. 1. 2014)
nástroje vlastní výroby
Hudební projev lze vytvořit i z hudebních nástrojů, které si vyrobí klient sám, získá k nim bližší vztah. Nástroje tak můžeme doplnit různými dřívkami a štěrchaly. Na šňůrku je možné zavěsit mušličky, skořápky, rolničky a zvonečky nebo různé přírodniny. Klienti mohou používat i předměty denní potřeby, některé vydávají zajímavé zvuky. Muzikoterapeut by měl mít těchto nástrojů ne-nástrojů zásobu, protože při častém používání se rychle a snadno ničí.
kompenzační pomůcky a alternativy běžných nástrojů
Jedná se o nástroje, které jsou přizpůsobeny klientům s handicapem. Pro klienty s těžkým nebo kombinovaným postižením. Jde o úpravu držení. Nástroje, které svou velikostí jsou uzpůsobený klientovým potřebám. Prioritní vždy zůstává, aby klient s postižením mohl hrát.
2.5 Výrazové prostředky, hudba, zvuk
Hudba
Hudba má emotivní náboj, u každého z nás vyvolává řadu pocitů, štěstí a radost, uvolnění a napětí, upoutá pozornost. Dokáže vyvolat smutek, pocit viny a někdy nás i rozpláče. „Hudba je velmi dobré médium, které proniká do hloubky a dotýká se podstaty, aniž bychom si toho často byli vědomi. Hudba je mediem, které otevírá komunikační kanály jiným formám terapie“ (Zeleiová 2007, s. 89).
37
„Hudba se stala přirozenou součástí našeho života. Současným fenoménem je hudba, která slouží k zpříjemnění atmosféry, hudba vytvářející pozadí. Mluvím o hudbě, která zní v supermarketech, k zpříjemnění společenských událostí a mnoha jiným účelům. V muzikoterapii se hudba definuje, co muzikoterapeut, to jiný výklad a názor. Kantor uvádí definici Bursia. „Hudba je lidská instituce, ve které je jednotlivci vytvářejí význam a krásu ze zvuků za použití umění kompozice, improvizace, provedení a poslechu. Význam a krása hudby jsou odvozeny z vnitřních vztahů vytvořených mezi samotnými zvuky a vnitřními vztahy mezi zvuky a jinými formami lidské zkušenosti“ (Kantor, aj. 2009, s. 131).
Zvuk
„V muzikoterapii by měli klienti dostat příležitosti k vlastnímu výběru hudebních nástrojů, popř. hudebních nahrávek. Mají právo prozkoumávat a získat nové zkušenosti s množstvím různorodých zvuků“ (Kantor, aj. 2009, s. 135). „Člověk vnímá zvuky po celý den i v noci a vždy je nějakým způsobem zpracovává. Zvuky vnímáme nejen sluchem, ale i celým tělem. Základními vlastnostmi zvuku jsou barva, síla, výška, délka. Barva zvuku a její odlišnosti dávají možnost rozlišovat zvuky hudebních nástrojů a lidského hlasu. Na základě zkušeností s barvami zvuku můžeme podpořit zájem klienta a tím rozvíjet jeho sluchové rozlišování. Každý klient si může oblíbit různé druhy barvy zvuku, které na základě pozorování, terapeut může využít k navázání kontaktu a rozvíjet tím terapeutický vztah. Síla zvuku neboli intenzita, je z fyzikálního hlediska úzce propojena s energií zvukového zdroje. Čím větší síla zvuku, tím větší množství energie je třeba vynaložit na jeho vytvoření. Sílu zvuku měříme v decibelech. Každý člověk je individuální, a proto se můžeme setkat s různými preferencemi síly zvuku, které souvisí nejen se způsobem emociálního reagovaní, ale i s temperamentem klienta. Výška tónu (frekvence) se uvádí v hertzech. Hranice horního a dolního pásma se mění s věkem. Podle některých autorů, jak uvádí Kantor, tóny vyvolávají u člověka fyziologické a psychické reakce. Vysoké vyvolávají napětí a nízké napomáhají k uvolnění organismu.
38
Délka tónu a tempo vyznačuje rytmickou hodnotu zvuku. „Délka zvuku a tempo hry klienta může poskytnout mnoho důležitých informací o jeho percepčních funkcích a schopnosti sebevyjádření“ (Kantor, aj. 2009, s. 134- 138).
Výrazové prostředky
Vlastnosti zvuku se v hudbě projevují jako hudební výrazové prostředky. Rytmus, melodie, harmonie jsou považovány za základ hudby. Rytmus má hudební i nehudební povahu. Jde o pravidelné střídání nějaké fáze či děje. Rytmus nacházíme v přírodě, ve střídání ročního období, střídání dne a noci, pohybu měsíce. Slovo rytmus vychází z řeckého rhytmos a překládá se jako rytmus, pořádek, pravidelnost či takt. V hudbě se s rytmem setkáváme i samostatně bez doprovodu, melodie i tempa. V muzikoterapii zaujímá vysoké postavení. Vnáší řád, strukturu a soustředí energii. Využívá se při reedukaci u klientů s centrálními obrnami, ADHD, mentální retardaci, při poruchách komunikačních schopností a rozvoji řeči. Melodie je propojena s emocemi a zvyšuje účinky rytmu. Dokáže nám vyjádřit širokou škálu pocitů. Sled tónů může být stoupající nebo klesající. Harmonie souvisí se vzájemnou organizací dvou a více melodií nebo samotných tónů ve stejném okamžiku. Harmonie je nejsložitější hudební prvek a učí nás, že nic není zcela izolované. Při aktivní muzikoterapii se využívá, s hudebně neškolenými lidmi, nejjednodušší způsoby práce s harmonií. Základem souzvuku je znění dvou tónů současně. Souzvuk můžeme chápat jako libozvučný (konsonance), který uvolňuje napětí nebo nelibozvučný (disonance), který v hudbě vyvolává napětí. Za složitější formu považujeme souzvuk tří tónu neboli akord. K důležitým harmonickým funkcím patří kadence, kterou označujeme jako tóniku, subdominantu, dominantu“ (Kantor, aj. 2009, s. 138 - 141).
2.6 Osobnost muzikoterapeuta a prostředí terapie „Pro realizaci terapie je klíčovou osobností muzikoterapeut, který by měl disponovat dobrými hudebními dovednostmi, mít znalosti z oblasti muzikoterapie a hudební teorie, hudební historie. Zároveň je pozitivní, pokud je hráčem na nějaký hudební nástroj. Mezi základní hudební nástroje považujeme klavír a kytaru. Neméně důležitý je také zpěv. Muzikoterapeut by měl být upřímný, lidský a důvěryhodný při budování vztahu s klienty.
39
Člověk, který chce být muzikoterapeutem, by měl být vnímavý k potřebám klientů. Kreativita, spontaneita, empatie, vnitřní energie, flexibilita a humor, by měly být jeho stěžejními vlastnostmi. Měl by mít přiměřené sebevědomí a realisticky vnímat nejen vlastní schopnosti, ale také nedostatky. Osobnost muzikoterapeuta musí splňovat tyto požadavky, aby terapie byla co nejúčinnější a pomáhala v oblastech, ve kterých má. Při práci s klienty jsou důležité znalosti z psychologie a speciální pedagogiky. Profesionální muzikoterapeut by měl umět správně stanovit diagnózu a zvolit vhodný způsob terapeutického setkání, aby se dostavily pozitivní změny v problematických oblastech klienta. Příprava muzikoterapeuta v oblasti terapií, je systematický sebezkušenostní výcvik, několikahodinová práce pod supervizí. Měl by dodržovat požadavky etického kodexu a standarty terapeutické praxe, podle formulací muzikoterapeutických asociací“ (Kantor, aj. 2009, s. 159 - 162).
Prostředí a oblečení muzikoterapeuta Zde si můžeme položit otázku, zda prostředí hraje důležitou roli při muzikoterapii a zda má vliv na úspěšný průběh terapie. Prostor by měl odpovídat potřebám klientů. Měl by umožňovat dostatečný prostor k pohybu, běhání, skákání, relaxaci. Místnost, ve které se odehrává muzikoterapie, by měla, po estetické stránce, působit příjemně a harmonicky. Nedílnou součástí je i podlaha, kde je vhodné mít koberec nebo linoleum, popřípadě kombinace těchto materiálů. Nezbytnou součástí je i materiální vybavení. V místnosti je dobré mít skříň na úschovu rekvizit, kostýmů, nástrojů. Pro pohodlné sezení je dobré využít skládací matrace, které lze použít při rozložení na ležení při relaxaci, polštáře, sedací kostky. Vhodné je mít i připravené deky a polštáře. Doporučuje se světlo nepřímé, které neoslňuje, ale lehce se odráží od stropu. Lze využít i speciální světelné efekty. Z technického vybavení se doporučuje mít kvalitní zvukový přehrávač. Ideální místností je přímo speciálně upravená, terapeutická místnost. Pokud však nemáme možnost takovouto místnost zřídit, můžeme si prostor vytvořit ve třídě. Nedílnou součástí je i oblečení terapeuta a klientů. Vhodným výběrem je volnější vzdušné a pozitivně barevně laděné oblečení. Muzikoterapeut i klient by se měl cítit pohodlně.
40
2.7 Cíle muzikoterapie „Nejobecnějším cílem v muzikoterapeutické práci je posílení, případně znovunastolení zdraví klientů. Autoři definují zdraví různě, podle toho, jaký koncept člověka preferují a z které terapeutické školy vycházejí. Podobně jako podle holistického přístupu „Všechno souvisí se vším a je součástí reality jako celku“ ovlivní pozitivní změnu celé osobnosti klienta s jeho nejrůznějšími potřebami“ (Zeleiová, 2007, s. 38). „Cíle v jakékoliv terapii stanovujeme individuálně pro každého klienta či skupinu klientů vždy s přihlédnutím k jejich specifickým potřebám. Cíle mohou být dlouhodobé, krátkodobé a dílčí, které uplatňujeme při jednotlivých setkáních. Muzikoterapeutické cíle zahrnují oblast:
vnímání a pozornosti,
motoriky a senzomotoriky,
emocí,
sociální interakce,
chování.
Komunikace,
vědomostí a školní dovednosti,
relaxace a antistresové dovednosti.
Některé cíle nelze přesně zařadit, ale mezi cíle muzikoterapeutického působení lze zařadit – diagnostiku, rozvoj kreativity, osobní růst, nácvik dovedností“ (Müller 2007, s. 186). Vzhledem k tématu diplomové práce jsem vybrala dělení podle Beníčkové, která specifikovala cíle pro specifické poruchy učení. Primární cíle podpora rozvoje úrovně motoriky, úrovně vnímání tělového schématu, úrovně percepce, komunikačních schopností a dovedností, laterality a spolupráce mozkových hemisfér, prostorové a časové orientace, tělesných a duševních vlastností dítěte a chování dítěte. Dílčí cíle se zaměřují na podporu rozvoje hrubé a jemné motoriky, pohybové koordinace, senzomotorické koordinace, psychomotoriky, sociomotoriky, neuromotoriky, sluchové a zrakové percepce, koncentrace a paměti.
41
Doprovodný cíl podporuje sociální, psychosomatické a spirituální potřeby. Přispívá ke komplexní harmonizaci osobnosti. K dosažení cílů v muzikoterapii využívá tři roviny, které se vzájemně doplňují a prolínají, koordinace, komunikace, konfrontace“ (M. Beníčková, 2011, s. 30-32).
2.8 Cílová skupina „Muzikoterapie má pozitivní vliv v mnoha oblastech spojené s lidskou činností. Pak je nazýváme klienti nebo pacienti. Za klienta považujeme člověka z různých typů ústavů, stacionářů nebo osobu, která se účastní se zájmem muzikoterapeutického sezení. Skupin, kde lze indikovat muzikoterapii je široké spektrum. Od těhotných žen, předčasně narozených dětí, dětí a mládeže až po seniory a umírající. K navozování komunikace se využívá i u emigrantů, uprchlíků, kde poskytovaná intervence zlepšuje sociální vztahy. Za pacienta považujeme člověka, který je hospitalizován v psychiatrické léčebně, nemocnici nebo hospici. Jako analgetikum působí v oblasti chirurgie, stomatologie, porodnictví. Při léčbě pacientů z toxikomanie nebo nápravě delikventů má edukativní a reedukativní funkci“ (Kantor, aj. 2009, s. 172).
42
PRAKTICKÁ ČÁST 3 Využití muzikoterapie ve Výchovně léčebném odděleni v Přestavlkách 3.1 Cíl šetření V praktické části diplomové práce si kladu za cíl, podělit se o praktické zkušenosti s využíváním muzikoterapie ve Výchovně léčebném oddělení v Přestavlkách. Budu prezentovat terapeutickou péči muzikoterapeutů, kteří působili a nyní působí v tomto zařízení, jejich vzájemné propojení a spolupráci. Nastíněna bude jejich práce při individuální i skupinové muzikoterapii a přípravy na vystoupení, využívání terapie a muzikoterapeutických prvků v prostředí školy a rodinných skupin ve VLO. Praktickou část jsem doplnila fotografiemi, které jsem v rámci praktické části nafotografovala v tomto zařízení. Použité metody a techniky
Studium literatury
Rozhovor
Pozorování
Kasuistiky (případové studie)
Dotazník – analýza výsledků
Obr. 3-1 - Výchovně léčebné oddělení (Přestavlky 14. 5. 2013)
43
3.2 Výchovně léčebné oddělení Přestavlky 3.2.1 Charakteristika zařízení Dětský domov se školou je školské zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Je tedy zařízením určeným pro děti s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a pro děti umístěné na základě předběžného opatření s diagnostikovanými poruchami chování do doby ukončení povinné školní docházky nebo do doby ukončení přípravy na povolání. Výchovně léčebné oddělení v Přestavlkách je odloučené pracoviště Dětského domova se školou v Chrudimi, který je právním subjektem zřízeným MŠMT. Školské zařízení podle §7 odst. 5 školského zákona č. 561/2004Sb, které podle zákona č. 109/2002Sb. zajišťuje péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, nebo uloženou ochrannou výchovou.
3.2.2 Klientela Do výchovně léčebného oddělení Přestavlky jsou umísťovány děti na základě soudního rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy, v některých případech na základě předběžného opatření. Mezi nejčastější příčiny umístění dětí v našem zařízení patří nepodnětné rodinné prostředí, zanedbání rodičovské péče, psychické a fyzické týrání, výchovné a výukové problémy ve škole. VLO v Přestavlkách má pobytovou kapacitu 24 dětí. Je rozdělena do pěti rodinných skupin. Součásti objektu je i rozsáhlý park, který je využíván k relaxaci, sportu a k terapiím. Zařízení se zaměřuje na pobytovou, terapeutickou a výchovně vzdělávací práci s dětmi umístěnými v ústavní výchově. Indikací k pobytu ve VLO jsou poruchy emocí a chování, ADHD a ADD syndrom, hraniční psychiatrická diagnóza, syndrom CAN (týrané a zneužívané děti), nerovnoměrný vývoj osobnosti. Tyto obtíže jsou doprovázeny dalšími komplikacemi: nízká frustrační tolerance, citová deprivace, specifické poruchy učení. Chování dětí je v běžných sociálních situacích často společensky nepřijatelné a jen obtížně zvladatelné. Děti umístěné ve VLO Přestavlky jsou v péči pedopsychiatra. Většina z nich je také medikována. Nejčastějšími léky jsou Ritalin, Risperdal, Concerta, Stratera, Orfiril, Tiapridal, Timonil, Tisercin, Zoleptil a Zoloft a další.
44
Klademe velký důraz na úzkou spolupráci s rodiči. Rodičům podáváme běžné informace a nabízíme poradenství v oblasti výchovy a vzdělávání dítěte. Spolupracujeme s Centrem Don Bosco Pardubice, Centrem J. J. Pestalozzi Chrudim. Po ukončení pobytu ve výchovně léčebném oddělení se dítě vrací zpět do rodiny, do náhradní rodiny, do dětského domova, dětského domova se školou anebo do výchovného ústavu. O děti pečují zkušení vychovatelé, učitelé, asistenti pedagoga, etopedi, sociální pracovnice, zdravotní sestra a další provozní pracovníci.
3.2.3 Škola ve VLO Přestavlky Základní škola poskytuje vzdělání dětem se speciálními potřebami podle § 16 odst. 4b zákona č. 561/2004Sb. Děti jsou vyučovány podle školního vzdělávacího programu Cesta do života, který je dále upravený pro žáky s lehkým mentálním postižením. Naplněnost tříd se pohybuje 4-6 žáků. Škola úzce spolupracuje s Pedagogicko-psychologickou poradnou v Chrudimi, s dětskou psychiatrickou lékařkou a s dětskými psychiatrickými léčebnami, se speciálně-pedagogickým centrem Svítání v Pardubicích. Třídní učitelé vypracovávají na každé dítě program rozvoje osobnosti ve školním prostředí, který je pravidelně čtvrtletně revidován a ke konci pololetí shrnut jako hodnocení chování a prospěchu žáka.
45
3.3 Terapeutická péče ve VLO Přestavlky Individuální psychoterapie Klienti jsou v pravidelné terapeutické péči dvou etopedů VLO. Někteří klienti jsou v pravidelné péči externích psychoterapeutek. S klienty pracují na základě zakázek od pedagogických pracovníků, zakázek a aktuálních potřeb dětí. V rámci tréninku osamostatňování někteří dojíždějí za psychoterapeutkou sami, jiné navštěvuje ve VLO Přestavlky. Skupinové terapie V průběhu roku probíhají dvakrát do měsíce pravidelné komunity, které přispívají k budování přátelské a tvořivé atmosféry. Podporují zájem dětí o prostředí, v kterém vyrůstají a lidi, které v něm potkávají. Využíváme také skupinové terapie s prvky dramaterapie a hraní rolí. Těchto terapií se účastní třídní kolektivy i rodinné skupinky. Výsledky těchto setkání spočívají v zlepšení kooperace a vztahů mezi dětmi, nebo mezi dětmi dospělými. Skupinky osobnostního rozvoje Tři klienti navštěvují skupinku osobnostního rozvoje v Centru J. J. Pestalozziho v Chrudimi. Pro rozvoj sociálních dovedností se všichni klienti dopravují na skupinová setkání sami veřejnou dopravou. Dva klienti se účastní Kurzu přípravy na samostatný život pořádaný Salesiánským klubem mládeže v Pardubicích Muzikoterapie Během školního roku probíhá v našem zařízení muzikoterapie. Pravidelně dvakrát do měsíce probíhá relaxace za účelem zklidnění, a dále terapeutické bubnování. Děti z VLO se účastnily veřejného vystoupení na konferenci Společný prostor projektu expresivních terapii, pořádané Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci. S hudebním vystoupením reprezentovaly na soutěžích, pořádaných pro děti z dětských domovů. Dále se účastní veřejných vystoupení na akcích pořádaných okolními městy. Zařazení muzikoterapie se osvědčilo i v rámci školy, kdy muzikoterapeutické techniky napomáhají učení a ke snížení projevů ADHD, k odbourání napětí, posílení jemné i hrubé motoriky, rozvoji komunikace. Muzikoterapii vedou proškolení pedagogové.
46
Arteterapie Pod vedením externí terapeutky se několik klientů účastní individuální arteterapie. Na dvou rodinných skupinách probíhá pravidelná skupinová arteterapie. Arteterapii využíváme jako podpůrnou metodu pro děti s traumatickými zážitky, pro zlepšení komunikace a vztahů mezi dětmi. Účinně působí jako prevence proti šikaně a patologickým jevům. Léčebné pedagogicko psychologické ježdění na koni Již osmým rokem funguje v našem zařízení léčebně pedagogicko psychologické ježdění na koni. Terapii provádíme buď individuální, nebo skupinovou formou. Vždy je však poskytován individuální přístup k dítěti. Během roku se u koní vystřídají děti ze všech skupin. Terapie se také zúčastňují děti z DDŠ Chrudim. Děti se učí pracovat ve stáji, provádíme voltiž, individuální i skupinové procházky na koni a rozmanité hry. U každého dítěte nejsou výsledky terapie stejné, každý jedinec reaguje na různé podněty u koní odlišně. Při terapiích u dětí dochází ke zklidnění, zážitky a zkušenosti jsou většinou pozitivní, ale i negativní mají svůj význam pro rozvoj dětí.
Obr. 3-2 - Pedagogicko psychologické ježdění na koni (Přestavlky 13. 9. 2013)
47
Canisterapie Od září 2009 máme v našem zařízení dva certifikované canisterapeutické týmy. Psi jsou především silným motivačním prvkem a možností, jak celkově zvyšovat kvalitu života dětí. Děti již přijaly oba psy jako součást svého života. Nadále se nám úspěšně dařilo pomocí psů podporovat rozvoj dětí v mnoha oblastech. Během péče o psa a společných procházek se zaměřujeme na hrubou i jemnou motoriku, řečové schopnosti, podporu spolupráce s dětmi i dospělými, snižování agresivity atd. Při individuální intervenci dochází k vytvoření bližšího vztahu mezi dítětem a terapeutem a díky tomu lze citlivě otevřít i pro dítě náročná osobní témata. Canisterapii jsme začali také využívat jako vhodný způsob podpory vztahů mezi sourozenci, kdy právě přítomnost psa a aktivity s ním jsou velmi vhodným prostředkem, který pomáhá překonávat bariéry vzájemného nezájmu a rivality mezi nimi.
Obr. 3-3 - Canisterapie (Přestavlky 16. 10. 2013)
48
4 Muzikoterapeuté ve Výchovně léčebném oddělení v Přestavlkách 4.1 PaedDr. Lubomír Holzer
Obr. 4-1 - PeadDr. Lubomír Holzer (Chrudim 12. 11. 2008)
Ve výchovně léčebném oddělení působil externě v letech 2006-2008 Lubomír Holzer. Lubomír Holzer je český muzikoterapeut, který vytvořil vlastní „LH Metodu“, která je součástí celostní muzikoterapie. Tato metoda vychází z dlouholeté praxe, z praktických a odborných dovedností muzikoterapeuta, hudebníka a speciálního pedagoga Lubomíra Holzera. Tato metoda předpokládá nejen celostní přístup k muzikoterapii, ale i ke světu, k osobnosti klienta. Metoda klade receptivně pasivní muzikoterapeutickou formu na první místo. Tato terapie probíhala dvakrát měsíčně se stálou skupinou klientů. Každé setkání mělo vždy dvě části, relaxační část a aktivní bubnování. Před každou terapií byli vždy účastníci upozorněni, aby odstranili všechny rušivé elementy a vykonali fyziologické potřeby a našli si vhodné podložky, deky a přikrývky. Velký důraz se kladl na prostor a místo, kde se klient bude cítit dobře, nebude nikým rušen a omezován. Vždy byli požádáni, pokud to bude možné, aby nechali zavřené oči. Relaxační část podporovala zklidnění klientů, zklidnění projevů hyperaktivity, k odeznívání tenzí, k uvolňování emočních, energetických a svalových bloků. K vyvolání změn využíval terapeut účinnou muzikoterapeutickou sadu hudebních nástrojů, etnické bubny, šamanské bubny, didgeridoo, valašskou fujaru a koncovku, brumle, ústní harfu, několik tibetských mís, zvonky, korálky i gongy. Při každém setkání používal stejné postupy a nástroje. Při
49
relaxaci věnoval velkou pozornost nejen hře na nástroje, ale využíval i muzikoterapeutického, alikvotního a hrdelního zpěvu. V této části, postupem času, přivedl klienty do hluboké relaxace. Po zhruba 90 minutách následovala další část, aktivní bubnování. Rytmické bubnování probíhalo v terapeutickém kruhu, kdy klienti aktivně bubnovali naučené i nové rytmy a údery, kreativně se zapojovali. Součástí terapeutické práce Lubomíra Holzera, byla i veřejná vystoupení na různých koncertech a společenských akcích. V současnosti pracují v našem zařízení dva zkušení muzikoterapeuti, Jiří Dočkal a Andrea Köhlerová. V dalších kapitolách bude popsána jejich muzikoterapeutická práce na základě neformálního a částečně polo-strukturovaného rozhovoru a pozorování. Rozhovor byl veden verbální formou, následně převeden do psané podoby. Rozhovor, dalo by se říci přátelské setkání, bylo zaměřeno na vzdělání a muzikoterapeutické vzdělání, na pedagogickou a muzikoterapeutickou praxi, na práci s klienty.
Obr. 4-2 -Muzikoterapeut Jiří Dočkal, Andrea Köhlerová (Přestavlky 23. 5. 2013)
50
4.2 Muzikoterapeut Jiří Dočkal Původní profesí Jiřího Dočkala bylo dřevařství, které vystudoval na střední škole a několik let působil ve firmě Petrof, vyrábějící piana světové značky. Již čtrnáct let pracuje ve VLO Přestavlky na pozici vychovatele. Dálkově vystudoval doplňkové pedagogické studium a speciální pedagogiku na Univerzitě v Hradci Králové. K muzikoterapii ho přivedlo setkání s celostní muzikoterapií, na kurzu bubnování ve speciální škole Svítání v Pardubicích. Hlavním impulzem k rozhodnutí se muzikoterapií věnovat
naplno,
bylo
setkání
s
Lubomírem
Holzerem
v
našem
zařízení.
Muzikoterapeutické vzdělání získal na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Své vzdělání rozšiřoval v dalších kurzech a seminářích pod vedením známých a uznávaných muzikoterapeutů, M. Lipského, M. Gerlichové, O. Smeykala, P. Broniše. Od roku 2013 je členem Muzikoterapeutické asociace České republiky. První samostatné krůčky v muzikoterapii byly z počátku spojeny se spoluprací s muzikoterapeutem L. Holzerem, pracoval pod jeho supervizí. S našimi klienty vyplňoval volný čas bubnováním, které postupem času přenesl na pódiová prkna. Úspěšně s touto aktivitou reprezentovali naše zařízení na mnoha regionálních i celostátních soutěžích, pořádaných pro dětské domovy a dětské domovy se školou Nejmilejší koncert a Zájmová umělecká činnost. Své umění také předvedli a dále předvádějí na různých společenských akcích v blízkém okolí.
Obr. 4-3 - Veřejné vystoupení (Chrudim 15. 11. 2013)
51
Samostatně a cíleně se muzikoterapií věnuje dva roky. Ve volném čase s kolegyní Andreou Köhlerovou představuje v mateřských školách interaktivní muzikoterapeutický program, který zahrnuje divadlo, představení netradičních nástrojů a společné bubnování. Spolupracuje s folklórním souborem Perníček v Pardubicích. Podílí se na muzikoterapeutických koncertech klientů z různých koutů České republiky pod vedením L. Holzera. Zde se účastníci vidí poprvé, celý den nacvičují a večer dochází k autentickému koncertu, který je pouze jeden a každý rok jiný.
Muzikoterapie Jiřího Dočkala ve VLO Ve VLO se věnuje individuální a skupinové muzikoterapii. Za obecný cíl považuje užití muzikoterapie v komplexní péči celého zařízení, využívání pozitivních účinků živé hudby s cílem inspirovat klienty i dospělé k tomu, aby dokázali spolupracovat, komunikovat a tvořit. V muzikoterapii se zaměřuje na zmírnění napětí, odbourání agresivního chování a vytváření prostoru pro sociální interakci. Terapeutické cíle jsou dle jeho slov velmi individuální. Vždy záleží na individuálních potřebách klientů. U některých jde o posilování sebevědomí a celkové uvolnění, zklidnění a odbourávání tenzí, u dalších o nápravu motorických funkcí, zlepšení jemné a hrubé motoriky, zvyšování zátěže, učení se respektu. Terapie probíhá intenzivně jednou týdně.
Obr. 4-4 - Muzikoterapie ve VLO (Přestavlky 18. 9. 2013)
52
Ve skupinové terapii má celkem devět klientů, záměrně, dle jejich dispozic, rozdělených do dvou skupin. Jiří Dočkal si vytvořil vlastní model muzikoterapie, který je šitý na míru našim klientům. V praxi využívá všechny etnické nástroje, popsané v teoretické části, Orffův instrumentář, kytaru, citeru a nástroje vlastní výroby.
4.2.1 Skupinová muzikoterapie Skupinová muzikoterapie, trvající 90 minut, začíná prožitkovou relaxací. Zde vychází z metod celostní muzikoterapie. Klienti zaujmou příjemnou relaxační polohu, přikryjí se dekou a mají zavřené oči. Terapeut se snaží, aby se klient cítil dobře. Děti poslouchají, prožívají a plně se oddávají živé intuitivní hudbě, nejen prostřednictvím svého sluchu, ale celým tělem. Jiří využívá vybrané hudební nástroje. Hraní má svá pravidla a zákonitosti, aby bylo dosaženo co nejlepšího terapeutického cíle. Využívá přirozených akustických hudebních struktur a přirozeného ladění. Používá též muzikoterapeutický zpěv a tanec. Tato část trvá zhruba 45 až 50 minut. Během relaxace přichází zklidnění, emoční uvolňování, odeznívání hyperaktivity, přesun pozornosti. Dochází ke spontánnímu prohlubování dechu klientů, k odeznívání tenzí. Probíhá relaxace a koncentrace celého těla. Při této části může dojít k otevření klientových nezpracovaných zážitků a emocí, proto má vždy v záloze odborníka z řad pedagogů, který pomůže dítěti se přesunout do bezpečného prostoru. Po ukončení relaxace, přibližně po deseti minutách, jsou klienti připraveni na aktivní část. Čas mezi jednotlivými částmi není striktní, klienti mohou nechat doznít své prožitky dle individuálních potřeb. Velmi často se stává, že klienti usnou, terapeut je musí velmi citlivě probudit a nechat vyprávět o svých zážitcích. Aktivní část, bubnování probíhá v kruhu, kdy každý klient má k dispozici vlastní buben a orffovy nástroje. Klienti se zapojí do hudebního procesu, kde vznikají momentální zvukové struktury, za pomocí nástrojů. Cílem aktivní části muzikoterapie je vzájemné poznávání a sebepoznávání. Při aktivním bubnování, střídáním obou rukou v pravidelném rytmu, dochází k propojování pravé a levé mozkové hemisféry.
53
4.2.2 Individuální terapie V individuální terapii má dva klienty. Práci Jiřího Dočkala budu nyní prezentovat na případové studii klienta, kterému budeme mu říkat Petr. U druhého klienta nelze ještě hodnotit terapii, z důvodu velmi krátkodobé spolupráce.
4.2.3 Kazuistika 1 Jméno, věk, vzdělávání: Petr, 14 let, 6. ročník sedmým rokem povinné školní docházky, vzděláván dle školního vzdělávacího programu základní škola. Psychiatrická diagnostika: Smíšená porucha chování a emocí, hyperkinetická porucha chovaní, disharmonický vývoj osobnosti, syndrom CAN. Medikace: Zoleptil, Atarax, Setralin, Convulex Rodinná anamnéza Chlapec nikdy nevyrůstal v biologické rodině. Matka po porodu souhlasila s umístěním do Kojeneckého ústavu a následně do náhradní rodiny. Otec není uveden v rodném listu. Petr vyrůstal od třinácti měsíců v pěstounské rodině. Ve společné domácnosti s chlapcem žilo pět pěstounských sourozenců. Po rozvodu pěstounů si náhradní matka nastěhovala do domácnosti přítele. Jeho chování bylo však velmi problémové, požíval v nadměrné míře alkohol a pod jeho vlivem býval velmi agresivní, vulgární. Dále se dopouštěl krádeží, nepracoval a žebral, nebyl veden na úřadu práce. Děti byly jednoznačně ohroženy nezodpovědným chováním ve svém mravním a psychickém vývoji. Přítel v agresivním stavu Petrem třepal hlavou dolů, zavíral jej do sklepa. Petr měl být snad svědkem znásilnění pěstounky tímto mužem. Pěstounka i přes mnohočetné intervence, ze strany sociálních úřadů, nebyla schopna zajistit Petrovi i ostatním dětem klidné rodinné a výchovné prostředí. Nedokázala udělat radikální řešení, i přesto že věděla, že chování přítele není správné, že jeho chování vůči ní a dětem je protiprávní. Pěstounka dlouhodobě nevykonávala řádně svou pěstounskou péči. S ohledem na uvedené skutečnosti se oddělení sociálně-právní ochrany dětí rozhodlo podat návrh na zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy a souběžně podalo návrh na prošetření celé situace policii ČR. Osobní anamnéza dítěte Petr se narodil jako osmé dítě, bližší informace o porodu nejsou známy. Po narození měl pupeční kýlu, která mu byla operovaná po sedmi letech. Psychomotorický vývoj byl do 54
tři let v normě. Od dětství trpěl záněty středouší, proto mu byla v roce 2010 provedena oboustranná drenáž zvukovodu, má zhoršený sluch. Opakovaně byl hospitalizován v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě a Opařany, pro poruchy chování, projevy agrese. Po pobytu v léčebně byl umístěn do Diagnostického ústavu v Českých Budějovicích. Během diagnostického pobytu, musel být odvezen záchrannou službou a hospitalizován z důvodu agresivního chování. V roce 2012 vydal soud v Havlíčkově Brodě rozsudek o nařízení ústavní výchovy. Od podzimu 2012 byl chlapec umístěn ve VLO. I tady měl problémy s impulzivitou, často bezdůvodně fyzicky útočil na děti i dospělé. V letošním školním roce problémy se sebeovládáním stále přetrvávají, v prvním pololetí se afektivní výbuchy objevovaly bez zjevné příčiny stále častěji, byly vědomé a úmyslné, nerozlišuje mezi dospělým a dítětem. Petr je v péči pedopsychiatra a po dohodě s ním byl Petr umístěn v DDÚ v Hradci Králové na rediagnostiku. Po návratu se jeví klidnější, afekty jsou jen lehčího rázu. Školní anamnéza Třídním kolektivem byl při svém nástupu přijat, ale za krátkou chvíli předvedl, jak bude mimořádně výchovně i výukově náročný. Ke škole má totiž lhostejný až odmítavý postoj. Od první vyučovací hodiny se u něj projevuje psychomotorický neklid, bezděčné pohyby, chodí po třídě, různě poposedává na židli, lehá si na zem. Vůbec o nic neprojevuje zájem. Patrný je nedostatek školního vzdělání, slabé vědomosti, neosvojené školní dovednosti. Pokud pracuje, tak je jeho pracovní tempo pomalé, nepřesné, je nesoustředěný, snadno se rozptýlí jakýmikoliv podněty. Do pracovních aktivit se sám od sebe zapojuje zřídka, a pokud ano, tak na základě momentální nálady a podle toho, zda konkrétní činnost vyhovuje jeho představám. Jinak dokáže být velmi odmítavý, stává se agresivním a nebezpečným svým nekontrolovatelným chováním vůči učiteli i žákům. Čte srozumitelně, celkem plynule, pokud je text jednoduchý. V matematice i ostatních předmětech má velké nedostatky, neovládá násobilku, potíže mu činí sčítání a odčítání s přechodem, potřebuje názorovou podporu, počítá na prstech, slovní úlohy a geometrii odmítá i zkusit. Je naprosto závislý na vedení a podpoře učitele. Aktuální úroveň rozumových schopností se nachází v dolním pásmu podprůměru, úroveň však není v pásmu lehké mentální retardace.
55
4.2.4 Individuální muzikoterapie Obecné cíle: zmírnění agrese, trénink sociálních dovedností. Konkrétní cíle: udržení očního kontaktu, adekvátní způsob sebevyjádření, smysluplné zaměstnání, možnost mít blízkou osobu pro sebe. Zpočátku školního roku 2012 se Petr účastnil a zažil několik skupinových terapií, které ho neoslovily. Před každým setkáním byl velice netrpělivý, nevhodným způsobem na sebe upozorňoval. Při relaxaci byl hlučný, vstával a chodil po místnosti. Tím rušil ostatní, chtěl být středem pozornosti. O aktivní bubnování nejevil zájem a při hře se choval až agresivně. Po konzultaci s etopedy a na žádost třídní učitelky, byl Petr zařazen do individuální terapie. Zde se nejprve budoval vztah a důvěra mezi klientem, terapeutem a hudbou. Důležité bylo udržet Petrovu pozornost a oční kontakt. Průběh individuální terapie má pevnou a jasnou strukturu. První fáze navázání kontaktu s klientem. Při setkání Petr reflektuje svůj aktuální stav, jak se cítí, co ho trápí, z čeho má radost. Druhá fáze se zaměřuje na aktivizační činnosti. Při prvních setkáních se Petr seznamoval s nástroji. Čím více byly zvláštnější, tím více vzbuzovaly jeho zájem. Sám měl možnost si tyto nástroje vzít do ruky vyzkoušet si vše, čeho je jen možno dosáhnout. Pomocí nástrojů zahraje pocity, jak se cítí, jak by chtěl, aby mu bylo. Třetí fázi je aktivní část, zaměřuje se na aktivní bubnování, při kterém se Petr pomocí rytmů učí sociální interakci a dovednosti. Práce s ním byla náročná, ale podařilo se ho zaujmout. Po 10 terapiích v období druhého pololetí školního roku 2012- 2013 se zlepšila jeho pozornost, motorika, percepční funkce. V období prvního poletí školního roku 2013- 2014 se zlepšilo hudební vyjadřování, pomocí muzikoterapeutických technik byl vytvořen hudební komunikační kanál. Od listopadu 2013 je terapie na šest týdnů přerušena, z důvodu pobytu v DDÚ Hradci Králové. Nyní pokračujeme na plnění zadaných cílů. Čtvrtou fází je rituální rozloučení a reflexe na terapii. Petr dle svých slov rád dochází na terapii, důkazem je jeho výdrž a aktivita po celou dobu 45 minut. Shrnutí: Petr je nadále klient, který nemá vytvořený kladný vztah ke vzdělávání, v oblasti vědomostí mu chybí pevné základy z minulých ročníků, čímž je každá nová látka problém, který zvládá s obrovskými obtížemi. Přesto jsme zaznamenali pokrok ve všech oblastech života. Při vyučování je intervence a pomoc etopedů nutná již pouze výjimečně, chlape pracuje samostatně větší část hodiny, dokáže se soustředit na zadání, o pomoc si
56
požádá přijatelným způsobem. I při odpolední činnosti ubylo konfliktů s ostatními klienty, dokáže spolupracovat s chlapci na skupině, zapojuje se do hry. Vztahem s terapeutem získal opět důvěru ke světu, otevřel se i ostatním dospělým.
4.3 Muzikoterapeutka Andrea Köhlerová Andrea Köhlerová vystudovala střední pedagogickou školu, obor vychovatelství. Své původní profesi se věnuje dvacet let. Byla zaměstnána v několika školských zařízeních. Ve VLO je pracuje již sedm let, nejdříve na pozici asistentky pedagoga a nyní jako vychovatelka. Dálkově si doplňuje pedagogické vzdělání v oboru speciální pedagogika na Technické univerzitě v Liberci. K hudbě byla vedena již od školního věku, osm let navštěvovala Lidovou školu umění, kde získala dovednost ve hře na housle a violu. Zájem o hudbu, její hudební vzdělání a setkání s Lubomírem Holzerem v našem zařízení ji přivedlo k muzikoterapii. Muzikoterapeutické vzdělání získala na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a dále jej rozšiřovala v dalších kurzech a seminářích pod vedením M. Lipského, Z. Šimanovského. Pro její práci muzikoterapeutky byl velmi přínosný seminář a setkání s muzikoterapeutkou Svatavou Drdličkovou. Andrea Köhlerová svou muzikoterapeutickou praxi začala spoluprací s Jiřím Dočkalem. Aktivně se podílela a podílí na přípravě a vedení muzikoterapeutických koncertů a hudebních soutěží. Při své pedagogické práci, ve volnočasových aktivitách vede děti na rodinných skupinách k zájmu o hudbu. Hudební cítění u dětí rozvíjí pomocí hry na různé nástroje. Využívá kytary, flétny, klavíru, orffových nástrojů a etnických nástrojů. Samostatně a cíleně se muzikoterapii věnuje dva roky. Společně s kolegou představuje v mateřských školách interaktivní muzikoterapeutický program, besedy s aktivní muzikoterapií a ukázky etnických nástrojů. V současné době působí jako muzikoterapeutka ve dvou mateřských školách, kde jsou děti aktivně zapojovány do muzikoterapeutické pohádky.
57
4.3.1 Skupinová muzikoterapie ve výuce Ve VLO se zaměřuje na muzikoterapii v primárním vzdělávání a zařazení muzikoterapeutických prvků do výuky. Hlavním cílem je zpestření výuky, navození příjemné atmosféry, zklidnění a uvolnění napětí žáků. Pomocí muzikoterapie rozvíjí verbální i neverbální komunikaci, vzájemnou kooperaci dětí ve třídě. Pomáhá zažít školní úspěšnost dětem s poruchou chování a učení. Mezi další cíle Andrei Köhlerové, neméně důležité, patří rozvoj hudebního cítění, vytváření kladného vztahu k hudbě, spojení hudby, pohybu a relaxace. Tato forma muzikoterapie probíhá jednou až dvakrát měsíčně, v jedné třídě, tedy se stejnými žáky. Každé setkání má stejný průběh. Na začátku společné hodiny se všichni přivítají písničkou, kterou si společně s muzikoterapeutkou složili. Zpívají na známou melodii písně „My jsme žáci třetí B“, slova: My jsme žáci druhé třídy, u tabule máme křídy. Učíme se příklady a ty nám jdou do hlavy. Český jazyk nebo čtení, pro nás těžký úkol není. Píšem diktát, úkoly. Těšíme se do školy.
Obr. 4-5 - Přivítání písničkou (Přestavlky 10. 2. 2014)
Píseň žáci zpívají a doprovázejí se hrou na tělo, etnické a orffovy nástroje. S písní pracují delší dobu. Zpívají ji rychle, pomalu, potichu, nahlas, vesele, smutně. Program hlavní části terapie probíhá dle vyučovací hodiny. Na závěr se vždy rozloučí v komunitním kruhu vzájemnou reflexí, kterou opět vyjádří pomocí hudebního nástroje. Při práci využívá Djembe, rámový buben, tibetské mísy, koncovku, brumle, didgeridoo, chrastidla, kytaru, flétnu a zpěv.
58
Zde bych chtěla prezentovat práci muzikoterapeutky Andrei Köhlerové, kdy jsme společně muzikoterapii zařadily do vyučovací hodiny hudební, výtvarné výchovy a českého jazyka. Hudební výchova Třída: 4. ŠVP – LMP, 3. ŠVP - LMP Téma hodiny: Volné čárání při hudbě Cíl: Pomocí hudby rozvíjet fantazii, uvolnění myšlenek Muzikoterapeutický cíl: Uvolňující a uklidňující účinky Mezipředmětové vztahy: Výtvarná výchova Klíčové kompetence:
Učíme naslouchat hudbě
Vedeme ke spolupráci
Podporujeme tvořivost a hravost
Schopnost sebereflexe
Pomůcky: Přehrávač CD, skladba B. Smetany ze symfonické sbírky Má vlast: Vltava, dynamická hudba tvořena muzikoterapeutem, balicí papír nebo karton A3, pastelky, progresy. Průběh hodiny:
Každé setkání s muzikoterapeutkou začíná rituálem, písní
Děti si ve třídě sednou na koberec a dají si hlavu do dlaní, z CD jim pustíme skladbu Vltava a necháme je vnímat hudbu.
Reflexe: co jste slyšeli, co jste v dlaních viděli?
Po reflexi dostanou balicí papír a pastelky nebo progresy
Pustíme znovu skladbu a necháme děti podle jejich fantazie malovat na papír, jen tak čárat
Reflexe: zhodnocení prací, jak se nám čáralo, jak nám bylo
Druhé čárání je na rytmus hudby vytvořený muzikoterapeutkou na didgeridoo a třídní učitelkou na buben
Reflexe: v čem to bylo jiné nebo stejné, jak se nám tentokrát čáralo.
59
Závěrečná reflexe celé hodiny: Po ukončení hodiny žáci hodnotili aktivitu velmi kladně, své pozitivní emoce vyjádřili hudebními nástroji v komunitním kruhu. Vyjadřovali radost, nadšení i touhu si tuto hodiny někdy zopakovat.
Obr. 4-6 - Volné čárání (Přestavlky 22. 1. 2014)
60
Hodina českého jazyka Třída: 4. ŠVP - LMP Téma hodiny: Putování s pohádkou Cíl: Opakování měkkých a tvrdých slabik Muzikoterapeutický cíl: Spolupráce ve skupině, zlepšení motoriky, navazování očního kontaktu Mezipředmětové vztahy: Hudební výchova Klíčové kompetence
Učíme žáky spolupráci
Učíme žáky schopnosti interpretace
Učíme žáky sebeprosazení a seberealizaci
Učíme schopnosti sebereflexe
Pomůcky: Bubny djembe, štěrbinový buben nebo zvonkohra, kartičky se slovy kde se vyskytují měkké a tvrdé slabiky Průběh hodiny
Každé setkání s muzikoterapeutkou začíná rituálem, písní
Propojování levé a pravé hemisféry pomocí základních úderů při hře na bubny o basový úder celou dlaní doprostřed bubnu o středový úder prsty ke středu bubnu s oporou dlaně o hranu bubnu o výškový úder prsty na okraj či hranu bubnu o dialog dvou bubnů, muzikoterapeutka pomocí očního kontaktu každému žákovy zahraje jeho vlastní rytmus a úder o hra na buben – slabikování věcí ve třídě
Procvičování měkkých a tvrdých slabik pomocí sluchové diferenciace a zrakové analýzy
Technika „Cesta za princeznou“ Pohádka o princezně, kterou zlý černokněžník začaroval v kočičku. Žáci pomáhají princezně překonávat překážky pomocí úkolů a zachránit ji. Na velký karton nakreslíme cestu princezny a překážky, které obsahují úkoly. Na každé překážce jsou kartičky, se slovy, které obsahují měkké a tvrdé slabiky. Po cestě se pohybujeme pomocí hrací kostky a plyšové kočičky. Jakmile žák vstoupí na úkol, vylosuje si slovo, plynule přejde k bubnům. Pokud slovo obsahuje tvrdou slabiku, položí slovo k bubnu djembe, slovo rytmicky zahraje. Pokud slovo obsahuje
61
měkkou slabiku, položí k bubnu štěrbinovému a slovo paličkami vyťuká. Žáci jsou vhodnou motivací aktivně zapojeni do plnění úkolů. Na závěr, žáci zlého černokněžníka zamalují pastelkami. Reflexe Netradiční hodina českého jazyka se žákům velmi líbila, velmi úspěšně si procvičili tvrdé a měkké slabiky. Při vlastním sebehodnocení se cítili spokojeně a nadšeně. Shrnutí: Zařazování muzikoterapie do výuky vnímám jako metodu, která umožňuje žákům lépe rozvíjet kognitivní schopnosti. Učení hudbou napomáhá k lepšímu rozvoji tvořivosti, fantazie a rozvoji hudebního cítění. Je výbornou motivací, která přispívá k naplňování klíčových kompetencí při vyučování. Díky muzikoterapii je výuka pestřejší, vytváří pozitivní vazby mezi žáky – učitelem – muzikoterapeutem.
Obr. 4-7 -Hodina českého jazyka (Přestavlky 10. 2. 2014)
62
Andrea Köhlerová muzikoterapii využívá na jedné rodinné skupině, kde se věnuje individuální terapii sourozenců. Tuto terapii budu popisovat na základě pozorování a pomocí kazuistik.
4.3.2 Kazuistika 2 Jméno, věk, vzdělávání: Tomáš, 10 let, 3. ročník, vzděláván dle školního vzdělávacího programu základní škola. Psychiatrická diagnostika: Citově deprivované dítě, hyperkinetická porucha chování, agresivní chování k vrstevníkům Medikace: Ritalin, Risperidon Rodinná anamnéza Tomáš žil do šesti měsíců v biologické rodině. V domácnosti byla často prováděna šetření sociálními pracovníky, důvodem byly stížnosti sousedů na péči matky. Noční hluk, křik a pláč, křik matky na děti, nejen přes den, ale i v noci. Negativní zprávy přicházely i od ošetřující lékařky, která upozorňovala, že matka zanedbává děti a nechodí na pravidelné kontroly. Z šetření úřadu vyplynulo, že matka pokud nemá peníze, nevaří. Opakovaně se stávalo, že v domácnosti nebyly žádné potraviny, v bytě bylo silně zakouřeno. Ani jeden z rodičů nechodil do zaměstnání, pobírali sociální dávky, které utráceli nejvíce za cigarety a alkohol. Matce vznikaly dluhy na poplatcích za nájemné, elektřinu, telefon. Neplatila mateřskou školku. Druh matky se o výchovu nezajímal. Často užíval alkoholické nápoje a následně byl agresivní a bezohledný vůči všem dětem v domácnosti i své partnerce, fyzicky je napadal. V bytě často zasahovala policie. V roce 2004 byl Tomáš na základě předběžného opatření s bratrem Patrikem umístěn do kojeneckého ústavu. Sociální pracovnice v roce 2006 podala návrh, aby byla nařízena ústavní výchova u obou chlapců, neboť rodiče nejsou schopni zajistit řádnou výchovu. V návrhu bylo mimo jiné uvedeno, že matce již byly odebrány dvě děti, které nedokázala zaopatřit a jsou umístěny v pěstounské rodině. Tomáš byl s bratrem v roce 2006 umístěn do dětského domova v Poličce, kam byly posléze umístěny, na žádost matky, další dva sourozenci.
63
Osobní anamnéza dítěte Tomáš se narodil z šesté gravidity, třetí dítě z druhého vztahu matky. Jelikož matka zanedbávala lékařské prohlídky, bylo u něho zjištěno onemocnění jater, přesto se matka neřídila radami lékařů. Po umístění do kojeneckého ústavu Tomáš prospíval a vyvíjel se dobře. Rodiče chlapce navštěvovali jen výjimečně. Po umístění do dětského domova, navštěvoval Tomáš rodinu opět jen zřídka a jen na krátkodobé propustky. Pro nezvladatelné výchovné potíže a agresivní chování byl v roce 2010 umístěn do Dětského diagnostického ústavu v Hradci Králové, kde hoch od počátku vyhledával spory, zastrašoval ostatní děti, při afektu řval, drápal, kousal. Dělalo mu dobře, když děti plakaly a byly smutné, v tento okamžik ožil, toto jednání ho uspokojovalo. Vždy byl sebestředně zaměřen a uspokojoval jen své potřeby. Autoritu respektoval, ale pouze silnou a důslednou. V roce 2011 byl přemístěn do VLO. Někdy je schopen přiměřené sebereflexe, nutností je však individuální rozhovor s dospělým bez přítomnosti ostatních dětí. Jeho sebehodnocení kolísá v obou extrémech, ve směru nadhodnocování, nápodoby starších chlapců a silácká gesta, i opačně podceňování svých schopností a infantilnost. V poslední době vidíme mírné zlepšení ve schopnosti odložit své vlastní potřeby a počkat až bude mít dospělý čas. Je ale nutné vysvětlování a motivace. Chybu dokáže přiznat pouze v přítomnosti dospělého, kterému hodně důvěřuje, před ostatními se staví do silácké pózy. V zařízení jsou s ním společně umístěni dva sourozenci. Školní anamnéza Tomáš se adaptoval na školní prostředí velmi dobře. Ve škole pracuje přiměřeným tempem, občas bývá zbrklý a má tendenci zadanou práci odbývat. Důležitá je stále silná motivace a důsledná kontrola plnění zadaných úkolů. Je schopen samostatně pracovat a soustředit se téměř po celou vyučovací hodinu. Pokud ztratí zájem nebo činnost není dle jeho představ, odmítá pracovat. Pak je nepřístupný, vzdorovitý, agresivní. Zároveň je nutné mu vymezit mantinely pro jeho chování.
64
4.3.3 Kazuistika 3 Jméno, věk, vzdělávání: Patrik, 11 let, 4. ročník, vzděláván dle školního vzdělávacího programu základní škola. Psychiatrická diagnostika: Hyperkinetická porucha chování, socio-emoční deprivace. Medikace: Risperidon Rodinná anamnéza Rodinná anamnéza Patrika je shodná s rodinnou anamnézou z kazuistiky číslo 2, jedná se o sourozence. Osobní anamnéza dítěte Patrik se narodil z páté gravidity, druhé dítě z druhého vztahu matky. Jelikož matka zanedbávala lékařské prohlídky, bylo u něho zjištěno chronické onemocnění průdušek, matka se neřídila radami lékařů. V roce a půl byl umístěn do kojeneckého ústavu. Zde prospíval a adaptoval se velmi dobře. Jeho vývoj nebyl dramaticky narušen. Rodiče Patrika navštěvovali jen zřídka. Po umístění do dětského domova, navštěvoval Patrik rodinu častěji než bratr Tomáš. Vždy to však byly jen krátkodobé propustky. Pro nezvladatelné agresivní chování vůči sobě a okolí byl Patrik na doporučení pedopsychiatra, celkem čtyřikrát, hospitalizován na dětské psychiatrii ve Velké Bíteši. Po poslední hospitalizaci byl na jaře v roce 2012 přemístěn do VLO. Došlo k celkovému zlepšení, s dospělými spolupracuje bez větších potíží, vyhovuje mu menší počet dětí na skupině i ve třídě, stabilní prostředí a individuální přístup. Pokud není ve stresu, dokáže již vyjádřit své potřeby a přání přiměřeným způsobem. V jeho chování jsou znatelné projevy hyperaktivity, neustále je v pohybu, nevydrží u jedné činnosti. Ve chvílích, kdy cítí tlak na svou osobu, reaguje vzdorem, přestává komunikovat, je negativistický. Školní anamnéza Patrik je v hodinách aktivní, snaží se spolupracovat. Chce pracovat samostatně, ale zatím na úkor kvality, neúspěch ho přivádí do tenze, vzdává se, je negativistický. Pracovní tempo je průměrné. Osvědčuje se vhodná motivace a podpora. V hodinách bývá hyperaktivní, potřebuje časté střídáním aktivit. Ve škole jsou pozorovatelné výkyvy nálad, podléhá negativním emocím, často si je vybíjí na bratrovi Tomášovi. Patrik si neumí říct o pohlazení a objetí, je třeba k němu zaujmout empatický přístup a fyzický kontakt mu nabídnout. Ve škole je spíše osamělý. Je často odstrkován od ostatních spolužáků, vyhledává samotu. Pokud je s učitelem sám, aktivně se zapojí do činnosti, ale 65
často jí nedokáže dokončit. Umí slušně požádat o pomoc. Autoritu respektuje, zatím účelově.
4.3.4 Individuální terapie Obecné cíle: upevňování sociálních dovedností, odbourávání agresivity, budování sourozeneckého vztahu. Konkrétní cíle: udržení očního kontaktu, adekvátní způsob vyjadřování mezi sourozenci, vzájemný respekt a zdravá komunikace. Muzikoterapie u sourozenců probíhá jednou týdně na rodinné skupině, trvá 60 – 90 minut. Je rozdělena do pěti částí, které na sebe navazují. Je inspirovaná muzikoterapii Zdeňka Šimanovského. Následuje podrobný popis, který jsem zaznamenala jako pozorovatel. Pomůcky: muzikoterapeutické nástroje, deka, polštáře Průběh terapie:
Terapie začíná rituálem, muzikoterapeutka zazvoní na zvoneček a oba chlapci zpozorní.
Volba tématu – zvířátka
Hry s rytmem – rozehřívací fáze o Cíl – pohybová aktivita, která má za cíl sourozence uvolnit a aktivovat. o Chlapci tančí nebo se jen pohybují, terapeutka bubnuje rytmus a při vyslovení nějakého zvířátka se chlapci snaží jej pohybem charakterizovat
Krátká relaxace – navození zklidnění před hlavní částí terapie o Muzikoterapeutka využívá flétny a ke zklidnění hraje lidové písně, chlapci již vědí, že bude následovat hlavní část.
Hlavní část o Hra na tělo – aktivizace, rozvoj paměti a soustředění. Muzikoterapeutka předvádí různé způsoby, jakými můžeme hrát na vlastní tělo. Oba chlapci opakují. o Hra na orffovy nástroje – chlapci si povídají mezi sebou pomocí nástrojů, sdělují si své pocity. o Hra na orchestr – během aktivit si oba sourozenci vyberou postupně tři nástroje, muzikoterapeutka má buben a bubnuje rytmus, Tomáš i Patrik se
66
přidávají ke hře, nástroje si podle svého uvážení mění. Po chvíli nechává muzikoterapeutka pomocí očního kontaktu udávat rytmus nejprve Tomáše a pak Patrika – oba sourozenci se musí vzájemně respektovat. o Společné bubnování – bubnování na propojování levé a pravé hemisféry.
Závěrečná relaxace o Hra na tibetské mísy - zklidnění o Muzikoterapeutka hraje na etnické nástroje, sourozenci leží pod dekou, mají zavřené oči a relaxují.
Ukončení terapie o V kruhu hodnotí společné setkání, sdílí s muzikoterapeutkou své pocity a průběh terapie o Následuje loučení a zazní zvonek
Shrnutí: Terapie u sourozenců probíhá již jeden rok. Na počátku byl až nepřátelský postoj mezi oběma chlapci. Po konzultaci s etopedy a vychovateli, byli zařazeni do individuální muzikoterapie. Chlapci již měli zkušenosti se skupinovou terapií a oba velmi rádi bubnovali na etnické bubny. Vztah obou bratrů se v průběhu terapie začal postupně stabilizovat. Nyní již projevují vůči sobě pozitivnější postoj, dokážou si společně hrát a vyhledávat společnou činnost. Jejich konflikty odpovídají celkem běžné sourozenecké interakci. Jedinou situací, kdy dochází k afektivním konfliktům, je jejich vztah k matce. Po pobytech doma, které jsou vždy jen krátkodobé, přijíždí chlapci ve velké nepohodě. Mají mezi sebou časté konflikty, jejich hry jsou plné agrese a násilí. Patrik již vidí rodinnou situaci reálněji, matku si již tak neidealizuje, ale má jí rád a jakékoliv připomínky na stranu matky řeší fyzickým atakem. Tomáš je po příjezdu vždy agresivní a vulgární, vznětlivější. Bezdůvodně je schopen Patrika zákeřně z ničeho nic udeřit. Vždy je nutné tuto situaci aktuálně řešit a je nutné na jejich vztahu opakovaně pracovat a docílit stabilizace. Za pomocí muzikoterapie je tato stabilizace rychlejší a účinnější.
67
5 Analýza dotazníků Abych dokázala přiblížit využívání a potvrdit přínos muzikoterapie ve Výchovně léčebném oddělení v Přestavlkách, požádala jsem všechny své kolegy, pedagogické pracovníky a klienty tohoto zařízení o vyplnění krátkého anonymního dotazníku. Cílem je zjistit, jaký postoj k využívání muzikoterapie mají.
Dotazník Pro své šetření jsem vytvořila dva dotazníky. První byl pro pedagogy a dal prostor i pro vlastní vyjádření názoru k využívání muzikoterapie ve Výchovně léčebném oddělení. Pro klienty jsem zvolila jednodušší formu, aby otázkám rozuměli. Otázky byly jednoduché a srozumitelné. Přesto některé děti potřebovaly pomoc dospělého. Dotazníkové šetření probíhalo v únoru 2014 u všech pedagogických pracovníku, kteří v současné době pracují v zařízení a u klientů, kteří v současné době žijí ve Výchovně léčebném oddělení. Vyplnění dotazníku bylo dobrovolné.
5.1 Výsledky šetření u klientů Ve Výchovně léčebném oddělení je v současné době umístěno 24 klientů. Výsledky prvního dotazníku vyplnilo celkem 21 klientů, 3 klienti dotazník nevyplnili. Důvodem je jejich indispozice. Aktuálně je jedna klientka umístěna v psychiatrické léčebně, jeden klient je těžce mentálně postižen a jeden je umístěn v zařízení jen velmi krádce a s muzikoterapií se nesetkal.
Vyplnění dotazníků 3
21
Vyplněné dotazníky
Nevypněné dotazníky
Graf 5-1 - Úspěšnost spolupráce
68
5.1.1 Vyhodnocení dotazníku
Otázka č. 1:Účastníš se muzikoterapie?
Účastníš se muzikoterapie? 4
17
Ano
Ne
Graf 5-2 - Aktivní účast na muzikoterapii
Otázka č. 2: Pokud se účastníš muzikoterapie, účastníš se rád?
Účastníš se rád? 3
18
Ano
Ne
Graf 5-3 - Oblíbenost muzikoterapie
69
Otázka č. 3: Když jsi na muzikoterapii, máš rád?
Mám rád 14 12 10 8 6 4 2 0 Relaxaci
Aktivní bubnování Ano
Obojí Ne
Graf 5-4 - Oblíbenost aktivit
Otázka č. 4: Na jaký nástroj hraješ rád?
Hudební nástroje 20 15 10 5 0 Buben Buben
Tibetské mísy Orffovy nástroje Tibetské mísy
Orffovy nástroje
Jiné Jiné
Žádné Žádné
Graf 5-5 - Oblíbenost nástrojů
70
Otázka č. 5: Chtěl (a) bys mít muzikoterapii častěji?
Chtěl (a) bys mít muzikoterapii častěji 5
16
Ano
Ne
Graf 5-6 - Intenzita muzikoterapie
Otázka č. 6: Chtěl (a) bys mít muzikoterapii jen sám pro sebe?
Chtěl (a) bys mít muzikoterapii jen sám pro sebe 10 11
Ano
Ne
Graf 5-7 - Individuální terapie
Shrnutí: Výsledky dotazníků poskytly množství pozitivních výsledků. Jednoznačně z nich vyplývá, že klientům Výchovně léčebného oddělení se muzikoterapie líbí a rádi se jí účastní. Grafy uvádí, že klienti mají oblíbenou relaxaci i aktivní bubnování. Nejpopulárnější je pak spojení obou aktivit. Preferují nejvíce etnické bubny, Orffovy nástroje. Výsledek otázky pět, svědčí o atraktivitě muzikoterapie. Překvapující odpovědí byl výsledek u otázky šest, kdy polovina klientů odpovědělo, že by chtěl (a) mít terapii sám pro sebe.
71
V případě muzikoterapie je kladné přijetí klientů a jejich názor velmi důležitý komponent, který pak vede k dosahování vytýčených muzikoterapeutických cílů. Výsledky dotazníků lze považovat za velmi pozitivní, je třeba je brát jako podnět a zpětná vazba od klientů k muzikoterapeutům. V praxi je však nutné se zabývat otázkou, proč se něco líbilo a nelíbilo, jak vyplnit přání, mít individuální terapii.
5.2 Výsledky šetření u pedagogických pracovníků Ve Výchovně léčebném oddělení nyní pracuje a bylo osloveno 31 pedagogických pracovníků. Z toho 29 pedagogů odpovědělo. Dotazník nevyplnili 2 pedagogičtí pracovníci, kteří jsou v dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Vypnění dotazníků 2
29
Vyplněné dotazníky
Nevyplněné dotazníky
Graf 5-8 - Úspěšnost spolupráce 2
72
5.2.1 Vyhodnocení dotazníku Otázka č. 1: Myslíte si, že muzikoterapie má kladný vliv na klienty VLO?
Vliv na klienty 1
28
Ano
Ne
Graf 5-9 - Vliv na klienty
Cílem otázky bylo zjistit, jestli terapie má kladný vliv na klienty. Z grafu vyplývá, že využívání muzikoterapie má na klienty příznivý vliv. Shodně uváděli, že muzikoterapie naučí děti relaxovat, odpočívat. Nejvíce pedagogů odpovědělo, že muzikoterapie pomáhá pracovat s energií, ovládáním, uvolněním tenzí, dodává sebedůvěru, rozvíjí motoriku. Napomáhá tam, kde běžné metody reedukace nefungují. Považují muzikoterapii za významnou psychoformativní terapii.
73
Otázka č. 2: Myslíte si, že je vhodné zařazovat muzikoterapii do výchovně vzdělávacího procesu?
Zařazování muzkoterapie do výchovně vzdělávacího procesu 0
29
Ano
Ne
Graf 5-10 - Zařazování muzikoterapie
Otázka č. 3: Kde jste se poprvé setkali s muzikoterapií?
Setkání s muzikoterapií 11 18
Ve VLO
Jinde
Graf 5-11 - Setkání s muzikoterapií
74
Otázka č. 4: Měla by být muzikoterapie ve VLO intenzivnější?
Intenzita muzikoterapie 5
13
11
Ano
Ne
Nevyplněno
Graf 5-12 - Intenzita muzikoterapie
Z dotazovaných pedagogů 13 uvedlo, že muzikoterapie jedou týdně ve formě skupinové a individuální je dostačující. Uvedli, že „ne“ intenzivnější co do kvantity, ale spíše by měla být více systematická, aby byla přínosná pro vybrané klienty, s ohledem na celý režim v zařízení. V 11 případech napsali, že muzikoterapie by měla být intenzivnější, protože má kladný vliv na psychiku, více by jí rozšířili do výuky, více dětem by dopřáli individuální terapii. Zmiňují i přínos při rozvoji motoriky, zdroj radosti, rozvoj sociálních kompetencí a kognitivních funkcí. V grafu jsou zaznamenány i odpovědí, kde dotazovaní pedagogové odpověděli, že tuto otázku nemohou posoudit.
75
Otázka č. 5: Myslíte si, že je vhodné, aby zaměstnanec pedagog byl zároveň muzikoterapeut?
Pedagog muzikoterapeut 12 17
Ano
Ne
Graf 5-13 - Muzikoterapeut
Názor zaměstnanců na to, zda je vhodné, aby muzikoterapeut byl zároveň pedagog, je rozdělila na dvě skupiny. Začneme kladnou odpovědí, 17 pedagogů celkem shodně odpovědělo, že muzikoterapeut zná klienty, jejich anamnézu a prostředí a proto může lépe vytýčit a plnit muzikoterapeutické cíle. Při záporné odpovědí, byly uváděny argumenty typu, že mezi klientem a terapeutem v průběhu terapie vzniká vztah, který by neměl být narušen vlivy každodenních zážitků. Práce vychovatele, učitele vyžaduje náročnou pedagogickou přípravu, která se neslučuje nebo spíše odporuje terapeutickému kodexu. Shrnutí: Hlavním cílem dotazníků bylo vnímání muzikoterapie ve Výchovně léčebném oddělení v Přestavlkách z pohledu pedagogů a klientů. Z výsledků vyplývá, že terapie je oblíbeným a přínosným prvkem v komplexní péči o klienty s nařízenou ústavní výchovou. Kvalifikovaní terapeuti odvádějí odbornou a profesionální činnost, která je všemi kladně přijímána. Forma a četnost terapie, individuální i skupinové, odpovídá specifickým potřebám klientů.
76
6 Závěr Tuto práci jsem zaměřila na využití muzikoterapie ve Výchovně léčebném oddělení v Přestavlkách, u dětí s nařízenou ústavní výchovou. Tento druh náhradní výchovy zaznamenal v průběhu let veliké změny. Péče je komplexnější, využívají se různé metody a techniky. Cílem je všestranný rozvoj klientů a maximální zapojení mezi běžnou populaci. Ve své diplomové práci jsem se zabývala využitím jedné z terapií, která se využívá ve speciální pedagogice. Chtěla jsem upozornit na důležitost psycho-formativních terapií a především muzikoterapie pravě proto, že využití jejich metod přispívá k léčbě, reedukaci a má pozitivní dopad na klienty s jakýmkoliv postižením či znevýhodněním. V teoretické části jsem nastínila propojení terapií a speciální pedagogiky. Podrobněji jsem se věnovala muzikoterapii. Představuji stručnou charakteristiku vývoje muzikoterapie od nejstarších dob po současnost, kde jsem uvedla i osobnosti současné doby. Dále jsem se zabývala technikami a metodami, které muzikoterapie využívá. Pomocí fotodokumentace jsem představila hudební nástroje, které využívají muzikoterapeuti ve Výchovně léčebném oddělení. V praktické části jsem se snažila popsat práci dvou muzikoterapeutů, kteří dle mého názoru, svou práci považují za své poslání. Cílem práce bylo poskytnout informace o zařízení, ve kterém žijí klienti s nelehkou minulostí a nejasnou budoucností. Na základě pozorování, rozhovorů a dotazníku jsem se přesvědčila, že zařazování muzikoterapie u těchto klientů má velký význam v jejich komplexní péči. Práce na toto téma mě nejen obohatila, ale poskytla i teoretické a praktické poznatky. Z případových studií bylo zjevné, že využívání muzikoterapie je u klientů vhodné zařazovat. Velmi mě potěšila i pozitivní reakce, která pomocí dotazníků, potvrdila atraktivnost a smysluplnost muzikoterapie ve Výchovně léčebném oddělení.
77
7 Seznam použitých zdrojů Literatura BENÍČKOVÁ, M., 2011. Muzikoterapie a specifické poruchy učení. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3520-7. HOLZER, L., DRDLIČKOVÁ, S., 2012. Expresivní terapeutické metody – cesta ke změně v institucionální výchově. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-3323-3. KANTOR, J., LIPSKÝ, M., WEBER, J., 2009. Základy Muzikoterapie. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2846-9. MAREK, V., 2003. Hudba jinak. 1. vyd. Praha: Eminent. ISBN 80-7281-125-8 MÁTEJOVÁ, Z., MAŠURA, S., 1992. Muzikoterapie v špeciálnej a liečebnej pedagogike. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství. ISBN 80-0800315-4. MICHALOVÁ, Z., 2012. Speciální pedagogika 1. díl. 2. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-831-1. MÜLER, O., 2007. Terapie ve speciální pedagogice. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 80-244-1075-3. PRŮCHA, J., 2000. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-399-4. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J., 1995. Pedagogický slovník. 1.vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-029-4. SLOWÍK, J., 2007. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-17333. ŠIMANOVSKÝ, Z., 2011. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci klinické praxi. 4. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-928-6. VÁGNEROVÁ, M., 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. aktual. a rozš. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-802-3.
78
VALENTA, M., MÜLER, O., 2007. Psychopedie. 3. vyd. Praha: Parta. ISBN 80-7320099-2. ZELEIOVÁ, J., 2007. Muzikoterapie: Východiska, koncepty, principy a praxe. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-237-7. Elektronické zdroje LIPSKÝ, M., 2007–2011. Muzikoterapie Cílené využívání zvuku a hudby k terapeutickým účelům. In.: Muzikoterapie Cílené využívání zvuku a hudby k terapeutickým účelům. [online]. 16. 11. 2013 [vid. 2013-11-16]. Dostupné z: http://www.muzikoterapie.cz/muzikoterapie-popis-nekterych-muzikoterapeutickychtechnik.
Zdroje Výchovně léčebného oddělení Výroční zpráva o činnosti zařízení, DDŠ, SVP, ZŠ a ŠJ Chrudim 2012/2013.
79
8 Seznam příloh Příloha A – Ukázka dotazníků Příloha B – Ukázka vyplněných dotazníků
80
Příloha A
Dotazník pro klienty Zakroužkuj svou odpověď: 1. Účastníš se muzikoterapie? ano ne 2. Pokud se účastníš muzikoterapie, účastníš se rád? ano ne 3. Když jsi na muzikoterapii, máš rád:
Relaxaci Aktivní bubnování Obojí
ano ano ano
ne ne ne
4. Na jaký nástroj hraješ nejraději?
Buben Tibetské mísy Orffovy nástroje Jiné……………………………………………jaký?……………………
5. Chtěl (a) bys mít muzikoterapii častěji? ano ne 6.
Chtěl (a) bys mít muzikoterapii jen sám pro sebe? ano ne
81
Dotazník pro pedagogické pracovníky 1. Myslíte si, že muzikoterapie má kladný vliv na klienty VLO ano proč?............................................................................................................ ..................................................................................................................... ne proč?............................................................................................................ ..................................................................................................................... 2. Myslíte si, že je vhodné zařazovat muzikoterapii do výchovně vzdělávacího procesu. ano proč?............................................................................................................ ..................................................................................................................... ne proč?............................................................................................................ ..................................................................................................................... 3. Kde jste se poprvé setkali s muzikoterapií? ve VLO jinde 4. Měla by být muzikoterapie ve VLO intenzivnější? ano proč?............................................................................................................ ..................................................................................................................... ................................................... ne proč?............................................................................................................ ..................................................................................................................... ................................................... 5. Myslíte si, že je vhodné, aby zaměstnanec pedagog byl zároveň muzikoterapeut? Ano proč?............................................................................................................ ..................................................................................................................... ................................................... Ne Proč?............................................................................................................ ..................................................................................................................... ...................................................
82
Příloha B
83
84
