VYŠTEJN, J. Vady výslovnosti. Aktuální problémy speciální pedagogiky. Praha: SPN, 1983 Výuka samohlásek: a -
zvuky: zívání (ááá), vzdychání (ááách), otvírání na veliké sousto (a) slova: Áda, Ava, Anka, máma, táta, pata, pán, vata, dává, dáma, voda, Ota,… věty: Áda volá mámu. Ve vatě je voda. Avu bolí pata. Máma i táta jsou doma. Mám tetu Alenu. Máme psa Alana… říkanka Auto (Fr. Kábele): Auto jede, sláva, sláva! Táta mává, máma mává! Auto jede tú tú tú, táto, mámo, už je tu.
e -
zvuky: ovce bečí (bé bé), koza mečí (mé mé), divíme se (jéé nebo jéje) slova: Ema, Eva, lék, léta, led, les, let, pole, hole, ale, sele, v kole, meleme, jedeme, vedeme, jelen, poleno, koleno, Helena, Alena,… diferenciace a – e: Ava – Eva, Áda – Eda, táta – teta, vada – vede,… věty: Alena má tetu Emu. Máme malou Evu. Jelen běhá v lese. Jedeme na kole. Helenu bolí koleno. Nad polem létá letadlo. Med je lék. Pijeme mléko. Áda a Eva jedou k tetě… říkanka (Fr. Kábele): Emo, Mílo, Ivane, kdo tu babu dostane, ten, ten, ten, ten musí jít z kola ven.
i -
zvuky: smích „od ucha k uchu“, osel dělá íá íá slova: Iva, Ivan, pije, pivo, pipka, píchá, bojí, hojí, Alík, balík, Pepík,… diferenciace i – e: Iva – Eva, pipka – Pepka, pípa – Pepa,… věty: Pepík pije pivo. Iva míchá kaši. Ivan nese balík. Pipka se bojí Alíka… říkanka (Fr. Kábele): Ivan honí Alíka, Alík domů utíká.
o -
zvuky: divíme se (óóó), povzdech (och) slova: Ota, Ola, oko, ona, pole, voda, moje, pokoj… věty: Otu bolí oko. Ola pije vodu. Máme nový obývací pokoj. Ota hraje s Olou loto… říkanka (Fr. Kábele): Ota volá pod oknem, pojďte, děti, pojďte ven.
u -
zvuky: sova houká (hú hú), auto troubí (tú tú) slova: úl, hůl, kůl, sůl, můj, fuj, nůž, metu, jedu… věty: Jedu do Ústí. Úl je plný včel. To je můj nůž. Podej mi sůl… říkanka (Fr. Kábele): (H. Průchová) Umývadlo doma máme, Uletěla zlatá moucha u něho se umýváme, pavoukovi ze sítě. ke snídani, k obědu, „Muško, leť do pavučiny, to já pěkně dovedu. velký pavouk honí tě!“
au, ou -
zvuky: bolestí (au nebo ou) slova: mouka, moucha, koupá, loupá, houpá, malou, melou, koupou, houpou, loupou, auto,… věty: Máma houpá malou Alenku. Eva se koupá. Houpá se na houpačce. Máme malou houpačku. Koupili jsme si auto… říkanka (Fr. Hrubín): (F. Kábele) Alenko, stůj, auto houká, Ouha, ouha, cesta dlouhá, na něm v pytlích bílá mouka. tu je potok, tady strouha. Auto mouku rozváží z dalekého nádraží.
Výuka souhlásek: p -
zvuky: dítě zdraví (pa pa), ptáček pípá (pí pí) slova: Pepa, papá, pán, paní, pokoj, pes, peče, pekáč, pije, pytel, kupen, pupen, poupě, doupě,… věty: Pán pije pivo. Ptáček pípá. Z pupenu je poupě. Na pekáči se peče maso. Páv je pyšný pták. Pepa nepije pivo… říkanka (B. Sládková): Péťa píše do písanky písmenka jak pány, píše slova, píše věty a má velké plány. Dopis tetě, dopis babce, dopis do Indie, kde spolužák Pepík Ptáček s tátou nyní žije.
b -
zvuky: kráva bučí (bú bú), ovce bečí (bé bé) slova: bába, bác, bál, bota, bojí, bio, buchta, boule, bouchá, obal, houba, oba, bláto, tabule, bábovka, buben, brumlá… diferencujeme p – b: pu – bu, pa – ba, pe – be, pi – bi, po – bo, bil – pil, pól – bol, pal – bal,… věty: Běta má ráda buchty. Jakub papá bábovku. Babička peče buchty. Béďa se bojí bubáka. Bubeník bubnuje na buben bum - bum… říkanka Bubeník (F. Kábele):
Bubnujeme na buben, pojďte děti, pojďte ven. Bubnujeme bum, bum, bum, budeme mít nový dům. A kdo s námi nepůjde, ten v něm bydlet nebude.
m -
slova: máma, mává, máme, maže, mísa, Míša, Míla, Míťa, moje, doma, Ema, tam, sám, kámen… věty: Máma myje mísu. Ema je sama doma. Máme malou Mílu… říkanka Malí pomocníci (F. Kábele): Mnoho máku, mnoho mouky, máma dělá s mákem vdolky. A my mámě pomáháme, mákem vdolky posypáme. Už ty vdolky máme, my vám tady dáme.
f -
zvuky: foukáme na ruce (fff), vítr fouká (fú fú) slova: haf, baf, houf, fuk, fuj, fík, Fanda, foto, fouká, fičí, bafá, hafá, kafe, ofina… věty: Pejsek hafá haf haf. Fanda má fotku. Mám rád fíky. Fanča nosí pantofle. Hajný nosí flintu… říkanka (F. Kábele): Fouká venku, fouká, Haf se z boudy kouká. Fanda volá na Hafa, ať vstane a zabafá. Hafá Haf, že nevstane, až to foukat přestane.
v -
zvuky: letadlo ve velké výšce (vvvv) slova: vana, vata, váha, Véna, Venda, vede, víno, víko, voní, voda, vodí, voják, chová, ková, káva, dává, mává, loví, Eva, pivo… věty: Véna mává vojákům. Eva chová medvídka. Voňavka voní. Lovec loví. Venda nepije víno ano pivo… říkanka (F. Kábele): Véno, Véno, podej vanu, vykoupáme malou pannu. Tu je voda, tu je vana, už je panna vykoupaná.
t -
zvuky: tichý motor (ttttt) slova: táta, tady, taky, tudy, tuto, teta, tele, bota, motá, chata, Běta, Oto, loto, auto, potok, pátek, jetel, boty, chaty, kabát, let, pět, byt… věty: Táta má nové boty. Tato cesta vede k chatě. Teta Běta má teplý kabát. V pátek jedeme autem do Tábora…
-
říkanka (F. Kábele): Této, této, copak je to? To jsou nitky, to jsou kvítky, to jsou látky na kabátky.
d -
-
zvuky: hlasitý motor (ddddd) slova: dává, dupá, deka, den, dýchá, dým, dýmka, voda, bouda, vede, jede, ledy, dudá, dudák, dlouhý… diferenciace t – d: vata – vada, tu je – duje, pata – padá, datum, dotek, dotýká, datel věty: Máme vdolky s povidly. Dana trhá jahody. Dudák dudá na dudy. K obědu máme knedlíky s povidly. Chodci chodí po chodníku. Dnes fouká ledový vítr. Duha má devět barev… říkanka (F. Kábele): Půjdeme do vody, to budou závody, Tonda nás povede, ten plavat dovede, Olda se nedal, doplaval nejdál.
n -
slova: Nána, Naďa, nám, nota, noha, nová, Dana, jen, jelen, koleno, poleno… věty: Dana má novu panenku. Maminka volá Janu. Véna a Hana jsou sourozenci… říkanka Nehoda (F. Kábele): Hana má panenku, chodí s ní po venku. Panenka upadne, nechce vstát, ne a ne. Hana pannu napomene: „Nemáš kopat do kamene.“
c -
-
zvuky: tichý cvrkot cvrčka (ccc) slova: nic, víc, líc, pec, palec, konec, bác, pac, palác, moc, noc, nemoc, cíp, cín, cink, cibule, cihla, cedí, cep, cap, cáká, cuk, cupe, paci, péci, téci, více, Alice, bacá, plácá, packa, Micka, pecka, facka, cviká, cvikot, cvaká, Macinka, pacinka, dvacet, ocet, laciný… věty: Cilka má cop. Malá pec je pícka. Malá klec je klícka. Micka má bílou packu. Kluci capou po ulici. Oběhl celý plácek. Něco tady cinká… říkanka (M. Štulíková): (M. Štulíková): Cínoví vojáci, Cválali koníci do kopce co máte za práci? cválali koníci pro otce, Cupete: cupi, cup, cválali koníci cupity cval, do krabice hup! cválali koníci cupity v dál. (M. Filcíková): Na cínové poklice, cinká malá Alice. Cinky, cinky, bum, bum, bum, z cihel máme celý dům.
s -
-
zvuky: syčíme jako had, pára nebo unikající vzduch (sss), zvoláme tiše pst! slova: nes, pes, ves, nás, vás, nos, kos, los, kus, autobus, síto, síla, syn, sedí, sek, sekne, sejde, sám, sad, sál, sok, sokol, suk, sud, soud, nosí, kosí, husí, musí, pase, nese, kasa, basa, kusy, husy, Standa, stan, stojí, spí, spadne, sputnik, svítí, světlo, sloup, snaha, snad, smete, smeták, smetí, most, kost, host, kosti, mosty, posedí, posílá… diferenciace s – c: syp – cíp, sedí – cedí, sek – cek, sekne – cekne, suk – cuk, nos – noc, pas – pac, pes – pec, sob – cop, cosi, cesta, silnice, sklenice, slepice, poslanec, slunce… věty: U silnice stojí silné stromy. Slunce svítí. Standa chodí do sedmé třídy. Po silnici jede autobus… říkanka Autobus (J. Hostáň): Pes a kos (E. Veselý): Autobus, autobus, Byl jeden les, přejel ve vsi hejno hus. u lesa pes. Přejel ve vsi hejno husí, V lese byl kos, teď to někdo platit musí, ten kos byl bos. autobus, autobus, Říkal si kos: bude platit sedm hus. „Ten pes ná nos, pod nosem vous, Sova (J. Kainar) pes by mě kous.“ Sova houká po lese: Bojte se mě, bojte se. My se soby nebojíme, protože my v noci spíme. (J. Lada) Ten náš Pavel, to je kos, ztratil boty, chodí bos.
(M. Štulíková): Prosím, prosím, nesu boty, spravte mi je do soboty! Deset stehů sem a tam, ve svátek je nosívám.
Velikánský sněhulák (J. Čermáková) Spousta sněhu Slávka láká, postavit si sněhuláka. Když sněhulák stojí Slávek se ho bojí.
Posvícení (F. Kábele): Máme maso na míse, kdo si sedne, nají se. Maso jíme, to se máme! To si dneska pochutnáme.
z -
zvuky: bzučíme jako moucha, včela (bzzz), střídáme bzukot mouchy a sykot hada (bzzz, ssss) slova: zima, Zita, zítra, zebe, zeď, zob, zobe, zobec, zub, zuby, zloděj, zlato, zmije, vozí, kozí, veze, chůze, leze, kazí, zná, znak, známka, uzná, vyzná, Zuzana… diferenciace s – z: zub – sup, zob, sob, zeť – seď, vozí – vosí, kozí – kosí, koza – kosa, zní – sní, sazenice, saze, zasadí … věty: Sedl si na zelenou mez. V zimě jezdíme na saních. Zuzana se Zbyňkem vezou vozík. Na zahradě máme záhon zelí. Zasadili jsme sazenice. Jsou to sourozenci Zuzany. Na zastávce zastavil spěšný vlak. Byl to vzácný nerost…
-
říkanka Uvázaná koza (M. Filcíková): Honzík dostal kozu, uvázal ji k vozu, uvázal ji provazem. „Zůstaň, kozo, za vozem!“ Muzikanti (M. Štulíková) Muzikanti u muziky, bzum a bzum a bzum. Na pozoun tak vyhrávají, že zbourají dům. Zajíc v zelí (F. Kábele) Zaleze zajíc do zelí, zavolej na něj, Zdeňku! Zavolal Zdeněk zajíce, zajíc je ze zelí venku!
Zvědavý zajíc (F. Kábele): Za vesnicí pod lesem u zelené meze leze, leze jezevec, zelí z pole veze. Za jezevcem dívá se zajíc u meze, kam ten tlustý jezevec zelí zaveze. (J. Noha) Spíš nakrmím velkou sochu, nežli tebe, malý hochu… Řekl na to Jiříček, co má mlsný jazýček: Socha stojí jaké němá, ona asi jazyk nemá.
č -
-
zvuky: voláme na kočku (čičičičiči) slova: čuník, čolek, čokoláda, čáp, čaj, čáka, čeká, čajka, číhá, činka, tluč, buč, toč, oč, proč, pláč, fáč, koláč, uteč, tyč, míč, klíč, kočka, očka, klička, babička, vajíčka, jablíčka, víčka, Evička, túčko, míče, tyče, peče, točí, učí … diferenciace č – c: heč – hec, čáp – cap, kleč – klec, nič – nic, cviček, pacička, čepice… věty: Anča má černé oči. Babička peče koláče. Chodím s dědečkem na kolotoč. Děvčata ráda tančí. Holčička má červený míček. Evička pije mlíčko… říkanka (M. Štulíková): Říkanka pro Ivánka (J. Havel) Klouček hraje kuličky Čí má očka u malé uličky. černá kočka, „Jdi, kuličko, do dolíčku, čí má oči, čí? potom tě dám do pytlíčku.“ Oči kočičí“ Číhá kočka, (M. Lukešová) černá kočka, Markéta si povídá s kočkou na červený míč. Co máš, čičičí, Kočka počká, v misce kočičí? míč nepočká Mám tam mlíčko, Kočko – míč je pryč! lízáníčko, jenže málo, moc maličko. To je na nic. Naleješ mi víc?
š -
-
zvuky: šumění šuměnky ve vodě, zvuk lokomotivy (ššššš), uspáváme panenku (pš pš) slova: šum, šumí, šumák, šumot, šohaj, šat, šála, šaty, šedý, šelma, šíp, šípek, koš, myš, piš, píše, kouše, Máša, Váša, Dáša, pošta, mošty, Vašík, našel, ušel, došel, košile, špína, štěp, štika, štěně… diferenciace s – š: sup – šup, syp – šíp, syk – šik, sek – šek, sušenka, sešit, sešívá, suší, švestka, slušně, spíše…
-
diferenciace č – š: míč – myš, čípek – šípek, číše, češe, košíček, hošíček, špaček… věty: Hoši již chodí do školy. Míša má rád kaši. V koši je myška. To koště hezky mete. Ty ještě nevíš, kam jdeš? Dáša má malé štěně. Ríša a Štěpán chodí spolu do školy… říkanka (F. Kábele): (F. Kábele) Jak se liščí táta stará o liščata Šátek visí na věšáku, Po pěšině k lesíčku vedle něho šála, nese lišák mošničku, není naše, není vaše, čeká liška s liščaty, kde se tady vzala? co dostanou od táty. Volá lišák na lišku, Štěně (M. Škodová) aby vyšly z pelíšku, Máša volá na Matouše: že jim našel v houštině „Vaše štěně všechno kouše. žlutou kobližku. Kouše moji galoši, tašku, šaty, plášť.“ Šiška (F. Hrubín) Máša volá: „Matouši, Spadla šiška na Františka. pěkné štěně máš!“ Počkej, šiško šišatá, budem péci dobré věci, Myši (M. Štulíková) buchty jako ze zlata. Všechny myši v šedé chýši Šup do pytle, šiško, mají šaty šedé. už mám prázdné bříško. Všechny myši v šedé chýši šedý myšák vede.
ž -
zvuky: bzučíme jako čmelák (žžž) slova: župan, žolík, žába, žák, žene, želva, žena, žínka, žito, vážou, mažou, kážou, kožený, ježek, nožík, kožich, každý, žloutek, žlutý, žlab, žně, žvaní, žmoulá, žížala, žežulka… diferenciace z – ž: závaží, zažívá, žízeň, želízko, železo, železnice, žezlo, zběžně, zboží… diferenciace š – ž: kožíšek, žiješ, žaluješ, žasneš, zažiješ… věty: Snažil se být dobrým žákem. Čížek je malý ptáček. Malá židle je židlička. Zažili jsem velkou žízeň… říkanka (L. Štiplová): (F. Kábele) Ježek – ježek – ježek Žába skáče, klouže v blátě, měl pět koloběžek. bláto má až na kabátě. Každý škemral: „Ježku, Potom skočí do kaluže půjč mi koloběžku.“ umyje si bláto z kůže.
c, s, z, č, š, ž (J. Noha) Mám malé zoubky, jsou jako doubky, denně to zjistím, když si je čistím. Také jsou jak ovečky, co běží přes kopečky.
(J. Noha) Moje štíhlé nožičky, přeskakují loužičky, běží, chodí, loudají se, poskakují, toulají se, když si jedna k hračkám kleká, je jí země vždycky měkká.
(J. Lada) Šel zajíček brázdou měl kapsičku prázdnou, potkala ho Káča, dala mu koláča. Co jsou prsty (F. Bartoš) Toto je paleček, ten je jak váleček, ten vrhá švestky, ten vybírá pecky, ten žaluje mamince.
Tvoje maminka (O. Syrovátka) Zatím co sladce spíš tichounce na oušku, maminka spravuje rozbitou punčošku. Přišije knoflíky, kabátek zašívá, když žehlí košilku, nad ní si zazpívá. Potom tě pohladí, políbí, když jde spát. Měj svoji maminku hodně a hodně rád.
Čím (J. Havel) Čím se češe zajíc v lese? Nevím čím, nevím čím! Každé ráno protáhne se jehličím, jehličím.
l -
-
zvuky: jednoduchá melodie na slabiky la la, le le, lu lu slova: bál, dal, pil, šil, myl, hol, bol, úl, hůl, sůl, půl, polka, holka, dálka, šálka, válka, pilka, hůlka, lano, laň, lak, láká, lampa, lov, loví, loď, luk, lupen, loudí, louka, loučí, lepí, led, letí, lék, les, lípa, líný, volá, dala, byla, pila, šila, kolo, pole, mele, boule, koule, balí, válí, poláme, voláme, položí, pilot, Miloš, malovaný, maluji, poletí, vyletí, poledne, koleno, poleno, Alena, kolík, malina, kalina, bláto, oblaka, bledý, blecha, oblek, obluda, oblouk, plamen, pláně, plaší, plech, plena, plechový, plíšek, dlaň, dlouho, dlouhý, hlava, hlávka, hlas, hlásí, hlodá, hluchý, hledá, hledí, hlídá, hlídka, uhlídá, uhlí, chladí, chládek, chlapec, chlubí, chlouba, chleba, klacek, kláda, pokládá, klopí, poklopí, klopa, kluk, kluci, kloub, klouže, klika, klíží, klíče, klíčí, mládí, mlátí, mlok, mluví, mletí, mléko, tlama, tlačí, otlačí, tluče, zatluče, otluče, vlak, vlajka, Vláďa, povlak, vloží, vlepí, vlevo, Pavlík, slabý, slaný, sladký, slovo, slon, sletí, slina, zlato, zlatý, zlo, zloděj, zlý, šlape, pošlape, žlab, žloutek, žlutý… věty: Pavel měl velký hlad. Mílu bolí koleno. Vykopali hlávku zelí. U pole stála hlídka. Alena má ráda mléko. Milan nejí polévku. Jel vlakem do Kolína… říkanka (M. Filcíková): Výlet (F. Kábele) Naše malá Kamila, Děti šly na výlet. bavila se, bavila. Víte, co dělaly? Foukala mydlinky, Na louce u lesa byly z nich bublinky. vesele zpívaly. Po louce běhaly, Kuličky (M. Filcíková) honily motýly, Koulí Milan kouličku, velký jim uletěl, do malého dolíčku. malého chytily. Zakutálel kuličku daleko do dolíčku. (z lidové poezie) Páslo děvčátko káčata, Spadlo jí jedno do bláta.
Kolem dokola (F. Kábele) Haló, haló, co se stalo, kolo se nám polámalo – dokola se zatočilo, u stolu se zastavilo – ten, kdo leží pod stolem, ten musí jít z kola ven.
r -
-
cviky: vyplazování jazyka (co nejdále, pohybování jím nahoru, dolů, vpřed), rychlé vysunování a zasunování jazyka (čertíci), mlaskání, lízání (lízátko), rozkmitání rtů (frkání), rozkmitání rtů a hrotu jazyka, který je mezi rty vsunut zvuky: auto (drrrr, trrrr), ptáci letí (frrrr), je to ošklivé (brrr), zlý pes vrčí (vrrr), holub vrká (vrrrkú), vrána krákorá (krrá – pozor na správné r) slova: a) ve skupině po souhlásce na začátku slov: td – tdn, tdp, tdk, tdh, tdká, tdnka, tdpí, tdčí, tdůn, tdub, tdubka, tduc, tduhla, tduhlík, tdoubí, tdouba, tdousí, tdoufá, tdochu, tdojka, tdopí, tdolej, tdošku, tdáva, tdám, tdápí, tdafika, tdasa, tdéma, tdepky, tdest, tdénuje, tdyská, tdyskáč, tdysk, tdiko… pd – pdší, pdvní, pdst, pdsten, pdkno, pdská, pdut, pduh, pdůvod, pdůliv, pdůsmyk, pdůvan, pdoto, pdoč, pdosí, pdojde, pdotivný, pdaští, pdám, pdamice, pdádlo, Pdaha, pdejt, pdeclík, pdémie, pdyč, pdýmek, pdýská, pdima… bd – bdko, bdzy, bdnká, bdnčí, bdní, Bdno, bdučí, bdučoun, bdukev, bdumlá, bdusinka, bdouk, bdouček, bdouzdá, bdousí, bdouká, bdok, bdod, bdokát, bdonz, bdoskve, bdada, bdání, bdak, bdašna, bdázdí, bdečí, bdekot, bdejle, bdeptá, bdyndá, bdýle, bdigáda… fd – fdk, fdká, fdkot, fdčí, fdonta, fdak, Fdanta, Fdáňa, fdaška, Fdancie… vd – vdtí, vdčí, vdká, vdba, vdšek, vdhá, vdub, vdoucí, vdoubí, vdoucně, vdoubek, vdozený, vdak, vdána, vdabec, vdata, vdátný, vdáska, vdyje, vdytý, vdyp… kd – kdk, kdb, kdčí, kdtek, kdůta, kdutý, kdupice, kduhy, kdupky, kdoutí, kdouhá, kdouží, kdoužek, kdoupy, kdok, kdov, kdoj, kdopáč, kdotký, kdaj, kdajíc, kdáva, kdása, kdajka, kdabice, kdém, kdev, kdejčí, kdeslí, kdesba, kdyje, kdyt, kdysa… gd – gdamofon, gdoš, Gdíša… hd – hdb, hdčí, hdne, hdnek, hdbol, hddý, hddlo, hdůza, hduška, hdudka, hdubý, hdouda, hdoutí, hdob, hdot, hdom, hdoch, hdozí, hdomada, hdazda, hda, hdaje, hdášek, hdadba, hdáz, hdy, hdyže, hdyz… chd – chdomý, chdobák, chdochtá, chdápe, chdčí, chdpa, chdt, chdst, chdupe, chdup, chdupky, chdoupá, chdoust, chdoustá, chdastí, chdapot, chdám, chdást, chdastí… dd – ddn, ddb, ddnká, ddží, ddtí, ddkotá, dduh, ddužina, ddužice, dduhý, ddůbek, ddoždí, ddozd, ddolí, ddobný, ddát, ddáp, ddak… md – mdk, mdká, mdkev, mdzne, mdučí, mdučoun, mdumlá, mdož, mdak, mdačno, mdáz… cd – cd, cdk, cdčí, cdkot, cdnk… sd – sdna, sdká, sdpen, sdp, sdub, sdůst, sdovnaný, sdostlý, sdáz, sdážka, sdázný… zd – zdní, zddavý, zdcadlo, zdníčko, zdučný, zduší, zdovna, zdozený, zdak, zdání, zdačí, zdada, zdazený, zdyje… šd – šdamotí, šdamot, šdoubuje, šdoubek, šdoubovák, šdot… žd – ždádlo, ždalok, ždavý…
-
std – stdk, stdč, stdčí, stdpí, stdž, stdup, stduhadlo, stduna, stdoupek, stdoužek, stdouhá, stdouha, stdop, stdoj, stdom, stdojí, stdánka, stdana, stdach, stdáň, stdejda, stdejc, stdýc, stdýček… cvd – cvdk, cvdček, cvdkne, cvdnkot, cvdnká… zdd – zddaví, zddavotní, zddoj… čdt – čdtá, čdta… čtvd – čtvdtek, čtvdtka, čtvdť, čtvdt… b) ve skupině uprostřed a na konci slov: ostduha, Ostdava, ostdov, postdčí, nastdčí, vystdčí, zafdká, vyvdtá, zavdtá, kopdetina, kotdmelec, pátdá, mokdý, moddý, Petd, metd, svetd, skútd, mistd, lustd, vítd, kapd, kopd, habd, obd, bobd, kufd, bagd, švagd… c) uvnitř slov po samohlásce: udčitě, udguje, odnice, Adnošt, edb, Edben, fodma, hodko, pádky, pídko, pedko, Jidka, sidka… d) uvnitř slov mezi dvěma samohláskami: poducha, Maduška, Jaduška, náduč, koduna, paduka, modous, podoučí, tvadoh, padohy, padáda, pádek, Midek, Moudek, kocoudek, dvodek, nádys, Madie… e) na konci slov po samohlásce: pód, mod, bod, dvůd, výd, sýd, míd, stíd, bed, ped… f) na začátku slov: dum, duka, dub, dučník, doubuje, dod, dodina, Doudnice, dok, domán, dak, dada, dána, daketa, Dadek, dameno, deptá, dek, dezavý, depublika, dejsek, dys, dýma, dýha, dyje, dýč… věty: Strýc Karel bydlí v Praze. Jirka jede rychlíkem. Na růži je rosa. Na stráni se modrají trnky. Petr jel do Poděbrad. Mám rád cukroví. Kapr je velká ryba… říkanka (lidová): Havrani (J. Noha) Král, král Krouží, krouží havrani na dudy hrál, nad lesem a nad strání. královna za času Krouží, krouží vrány vrzala na basu. nad poli a lány. Král, král Vykroužily černý mrak, na dudy hrál. krákoraly krá, krá, krák. Račí procházka (F. Kábele) Rak leze z rákosí navečer za rosy, rak leze z díry, má dlouhé kníry. Večer se prochází po trávě na hrázi, kroutí se vousy, klepeta brousí. Kráky – krák (F. Kábele) U hradu je stará brána, sedí na ní černá vrána, vrána kráká kráky krák, letí k hradu černý mrak, mrak usedá na bránu, je to hejno havranů.
Kdy přijde jaro? (J. Čarek) Krákorala černá vrána, krákorala na havrana: Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane? Brzy, brzy, milá vráno, jaro přijde možná – ráno. (H. Průchová) Aligátor z Ameriky přicestoval do Afriky, navštívil tam v Nilu krále krokodýlů.
Nemocný mravenec (Filcíková-Herfortová) Mravence prý bolí krček, cvrká v trávě strýček cvrček: „Cvrky, cvrky, cvrk, zavažte mu krk!“
Trubač (M. Škodová) Trubač troubí, vytrubuje, trubka se mu blýská. Trubka troubí tram tarata, trubka zrovna výská.
Co povídá pračka (Filcíková-Herfortová) Povídala pračka: „Prát je pro mne hračka, elektrický motor mám – motor vrčí, pere sám.“
ř -
-
zvuky: řežeme dříví (řízy, řízy), motorová pila (řřř – postupně vytváříme z rrr) slova: a) po souhlásce: dr – dríví, drívko, drímá, drina, drevo, drep, drevěný, drevák… br – bríza, britva, bricho, brezen, breh, dobre… vr – vrídlo, vres, vresový, vrava, vavrín, zavrel… zr – zrídí, zrí, zredí, zrekne, zrícený, uzrel, pozrel… kr – krída, krivý, kričí, krídla, kren, krepelka, krehký, kráp, výkrik, vykrikne… hr – hríva, hrib, hrímá, hreje, hrebík, Hrensko… chr – chripka, chrest, chrestýš, chradne… tr – tri, tricet, trídí, trese, trepe, trešně, trásně… mr – mríž, mrenka, zamrížovaný… str – strílí, strídá, strízlík, strípek, streda, strecha, strep, strádá… skr – skríň, skrípe, skrivan, skrítek… b) na začátku: ríká, rídí, ridič, rízek, ríjen, Rím, reka, remen, rev, rekne, redí, retěz, rezník, rada, rád, rádí, rasa, rádka… c) v poslední slabice nebo ve slabice uprostřed: kourí, bourí, boure, kure, ore, záre, zárí, tváre, parez, Jirina, Marenka, Jirík, úrad, porad, porádek, poradí, náradí… d) uprostřed po samohlásce před souhláskou: mirte, kurte, varte, Marka, Jirka, horký, vurty… e) na konci: mir, malír, vějír, ker, zvěr, zár, tvár, hor, tchor, kur, kour… věty: Jiřík chodí do třetí třídy. Suché dřevo dobře hoří. V říjnu se sklízí řepa. Řidič řídí auto. Křída je křehká. Jiřka má ráda třešně… Tři koně (M. Škodová): Mařenka s Jiřinkou (M. Filcíková) Mám tři koně od Třeboně, Mařenka s Jiřinkou mám tři koně pěkné. přikryjí se peřinkou. Kdo tři koně potřebuje, Pod peřinkou dobře je, ať si o to řekne! peřinka je ohřeje. Řízy, říz (Filcíková-Hefortová) Řízy, řízy, říz. Řežu dříví pro maminku, rozřežu je za chvilinku. Řízy, řízy, řízy, říz.
Bumbrlíček (F. Hrubín) Ondřejíčku, Ondřejíčku, nesněz mámě celou lžičku, dost je kaše na talíři, najedí se ještě čtyři.
ť, ď, ň -
-
-
zvuky: ťukáme (ťuk, ťuk), hodiny tikají (tik, tik), kočka mňouká (mňau, mňau) slova: tiká, tikot, ticho, tělo, nitě, kotě, latě, chutě, potichu, potěší, ať, lať, niť, laťka, taťka… dívá, díky, díra, dělo, dělá, děkuji, lodě, hodiny, kladivo… nitě, nic, nikdo, nikam, někdo, koně, vůně, méně, Máňa, síň, baňka, laňka, kuňká, koník, Toník, pětník, patník… diferenciace: ťuk – tuk, díky – dýky, páni – panny, děda, tatínek, Nina, není… ti-ty, tě-te, ťa-ta, ťo-to, ťu-tu, di-dy… Při rozlišování pomůže použití dvou míčků – měkkého a tvrdého. věty: Toník má rád perník. Na stěně tikají hodiny. Tatínek zatlouká kladivem plaňku. Malý kůň je poník… Ptačí písnička (M. Filcíková): (F. Kábele) Típ, típ, típ, Děda dělá dětem lodě, v létě je mně líp. děti s nimi chodí k vodě. To je teplo, Dívají se za lodí, kvítí voní, jak na vodě závodí! teď je chladno, sníh mě honí. (M. Filcíková) Típ, típ, típ, Otík volá Toníka: v létě je mně líp. „Toníku, mám koníka!“ „Jakého, Otíku?“ Děti a včely (F. Kábele) „Pěkného, Toníku.“ Děti, děti, včely letí! Zaletěly na květiny, Hodiny (A. Chmelová) teď si nesou sladkou šťávu Na stěně sedí, do včelína do dědiny. na děti hledí. Dělají z ní doma med Tikají „tik-tik-tik!“ včelím dětem na oběd. „Umíš to také tak?“ Padá sníh (Filcíková-Herfortová) Padá snížek, padá sníh, pojedeme na saních děti, běžte pro saně, pojedeme na stráně!
Auto (V. Reimajer) Auto jede bez koní nikdo je nedohoní. Má mnoho koňských sil ujede stovky mil.
(F. Kábele) Posvícení, posvícení, Punťa chňapl po pečeni, utíká s ní – to to voní, už ho nikdo nedohoní! Pod jabloní ve stínu udělá si hostinu.
(J. Lada) Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť. Šiju, šiju si botičky do sucha i do vodičky.
j -
zvuky: divíme se (jů, jé) slova: jáma, Jana, Jawa, jede, Jenda, Julka, Jirka, vojna, Vojta, vyje, pije, šije, hojí, bojí… věty: Vojta je na vojně. Jana nejí kaši. Jawa jede po silnici. Jenda se nebojí…
-
Jablíčka (F. Kábele) Jenda sedí pod jabloní, jablíčka až k němu voní. Jedno spadlo, hned je zvedl. To je pěkné, jemine! Ještě jedno nedojedl a už má chuť na jiné!
k, g -
-
zvuky: kukačka (kuku), kohout (kyky), žába (kvak, kvak), zvonek (cink, cink) slova: kámen, kape, kapka, Kája, káva, kabát, koupe, koule, koupí, kotě, koleno, kopa, kudy, kýchá, kino, kupuje, mouka, louka, páka, dýmka, dýka, oko, mléko, fíky, léky, louky, kluk, puk, houk, fouk, voják, lék, věk, fík, dík, malík, balík, klape, kláda, kupka, patka, matka… guma, guláš, gól, liga, gatě, Gusta, gram, gramofon, nikdy, nikdo, nikde… diferenciace k - t: kuk – tuk, kam - tam… věty: Kája má nový kabát. Gusta si kupuje lístky do kina. Koupil kilo jablek. Na louce kvetou petrklíče… Kapky kapou (F. Branislav): Kterak kdáče slepice (K. J. Erben) Kapky kapou, odkudpak? Kokoko, kokoko, kdák; Nemračí se někde mrak? kam mám to vajíčko dát? Pohleď, chlapče, na okap, jak tam kape: kapy, kap. Kukačka (F. Kábele) Kolik kapek káplo však, Kája kouká na kukačku že to nevíš? – Kolikpak? na vysokém buku Volá na ni: „Kuku, kuku!“ Sněhulák (F. Kábele) Ona na něj: „Kluku!“ Kupa sněhu kluky láká, postavili sněhuláka. (F. Kábele) Sněhulák je veliký, Gusta má míč gumový, z uhlíků má knoflíky, kdo má také takový? pěknou bílou náprsenku, Dává góly, ten to umí, do oken nám kouká zvenku. Gusta je kluk jako z gumy.
ch -
zvuky: povzdechy (ách, óch, úch, éch), smějeme se (chachá, chochó, chichí, chuchú, cheché) slova: chata, chodí, chudý, chumelí, chytá, chyba, míchá, bouchá, lechtá, smích, mech… věty: Kachna se při chůzi kolébá. Kolem chaty je chodník… Sojka (J. B. Heller): (F. Kábele) Chytil táta sojku, Chacha chacha chichu chichu, chytila máma taky, copak je ti Honzo k smíchu? chytil táta, chytila máma, Jakpak bych se nechechtal, chytily všechny děti, když mě táta polechtal. sojka neuletí. Polechtal mě na zádech, smíchem sotva chytám dech.
h -
zvuky: zahoukáme jako sova (hú hú) slova: hůl, hučí, houba, houká, holí, hlad, hlava, hýbe, hýká, noha, váha, hledí, hledám, pohled, výhled, dohled… diferenciace h - ch: chacha – haha, chocho - hoho… říkanka (B. Sládková): Haló, haló, kdo to volá, zde se hlásí Hanka Holá, haló, haló, pane Houško, slyší hezky vaše ouško?
