VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV STAVEBNÍHO ZKUŠEBNICTVÍ FACULTY OF CIVIL ENGINEERING INSTITUTE OF BUILDING TESTING

PRŮZKUM A HODNOCENÍ DŘEVĚNÉHO KROVU HISTORICKÉ BUDOVY EXPLORATION AND EVALUATION OF HISTORIC TIMBER ROOF OF THE BUILDING

DIPLOMOVÁ PRÁCE MASTER'S THESIS

AUTOR PRÁCE

Bc. RADEK ČERVENÝ

AUTHOR

VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR

BRNO 2012

Ing. VĚRA HEŘMÁNKOVÁ, Ph.D.

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ Studijní program Typ studijního programu Studijní obor Pracoviště

N3607 Stavební inženýrství Navazující magisterský studijní program s prezenční formou studia 3607T009 Konstrukce a dopravní stavby Ústav stavebního zkušebnictví

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Diplomant

Bc. Radek Červený

Název

Průzkum a hodnocení dřevěného krovu historické budovy

Vedoucí diplomové práce

Ing. Věra Heřmánková, Ph.D.

Datum zadání diplomové práce Datum odevzdání diplomové práce V Brně dne 31. 3. 2011

31. 3. 2011 13. 1. 2012

............................................. prof. Ing. Leonard Hobst, CSc. Vedoucí ústavu

............................................. prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc. Děkan Fakulty stavební VUT

Podklady a literatura - KUKLÍK P.: Dřevěné konstrukce, ČKAIT 2005 - VINAŘ, J. a kol.: Historické krovy – typologie, průzkum, opravy - ADÁMEK, J., HOBST, L., CIKRLE, P., SCHMID, P.: Diagnostika stavebních konstrukcí, Studijní opora, FAST VUT v Brně, 2005 - Příslušné platné normy - www.kloiber.cz Zásady pro vypracování Teoretická část: Rešerše literatury. Zpracování metodiky průzkumu a hodnocení existujících konstrukcí se zaměřením na současné platné normy. Praktická část: Prvotní prohlídka hodnocené konstrukce dřevěného krovu. Dokumentace stávajícího stavu dřevěného krovu historické budovy. Návrh průzkumu konstrukce dřevěného krovu. Provedení průzkumu konstrukce krovu. Vyhodnocení provedeného průzkumu. Statický výpočet vybraných kritických částí nosných konstrukce. Závěrečné zhodnocení stavu konstrukce. Předepsané přílohy Licenční smlouva o zveřejňování vysokoškolských kvalifikačních prací

............................................. Ing. Věra Heřmánková, Ph.D. Vedoucí diplomové práce

Průzkum a hodnocení dřevěného krovu historické budovy

Abstrakt

Práce je zaměřena na posouzení stavu dřevěné střešní konstrukce barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí. Hlavním podnětem vypracování posudku bylo zachování nově rekonstruovaného interiéru kostela s vysokou historickou hodnotou. Součástí diplomové práce je i návrh sanačních opatření. Hodnocení krovu probíhalo na základě průzkumu smyslovými a přístrojovými metodami. V první části byly zjištěny všechny rozměry jednotlivých prvků konstrukce a určen typ krovové soustavy. Dále se průzkum zaměřil na odhalení poškozených dřevěných částí i jejich příčin. Pro návrh vhodných sanačních opatření byl určen přechod mezi zdravou a poškozenou oblastí prvku. Jako nejúčinnějším sanačním postupem se jeví konstrukční sanace, samozřejmě za předpokladu aplikace navazujících postupů, např. preventivní chemické ochrany.

Klíčová slova

Stavebně technický průzkum krovu, hodnocení dřevěné střešní konstrukce, historická budova, konstrukční prvek, sanace dřeva, diagnostické metody - smyslové i přístrojové, dřevokazný hmyz a houby. .

Exploration and evaluation of historic timber roof of the building

Abstract

My dissertation is based on the appraisal of wooden roof construction in baroque church Nanebevzetí Panny Marie in Vranově nad Dyjí. The main reason of this appraisal was preserving the church´s interior which was newly reconstructed with high historical value. The dissertation includes also the rehabilitation solution. The appraisal was based on the research witch used sense and instrumental methods. In the first part were found out all size of each construction´s parts and was established the type of rafters´ systém. Then the research solved some impaired wooden parts and their reasons. For suitable rehabilitation solution was defined the transition between well and impaired part. The best rehabilitation solution is the construction solution by the conditions using further procedures, e.g. preventive chemical protection.

Key words

Building technical research of rafters, appraisal of wooden roof construction, historical building, construction part, wooden rehabilitation, diagnostic methods - sense and instrumental, wooden-destroying insect and wooden-decaying dry rot.

Bibliografická citace VŠKP ČERVENÝ, Radek. Průzkum a hodnocení dřevěného krovu historické budovy : diplomová práce. Brno, 2011. 100 s. , 24 s. příl. Vysoké učení technické v Brně. Fakulta stavební. Ústav stavebního zkušebnictví. Vedoucí diplomové práce Ing. VĚRA HEŘMÁNKOVÁ, Ph.D.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně, a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje.

V Brně dne 4.1.2011

……………………………………………………… podpis autora

Poděkování

V první řadě bych rád poděkoval své vedoucí diplomové práce, paní Ing. Věře Heřmánkové, Ph.D. za ochotu a trpělivost při řešení problémů, za účinnou pedagogickou a odbornou pomoc. Dále pak panu Ing. Michalu Kloiberovi, Ph.D. za poskytnutí odborných rad, vědomostí a zkušeností získaných z praktických průzkumů. Na závěr nesmím zapomenout poděkovat lidem ve svém okolí, kteří mi byli po celou dobu studia nápomocni, především pak svojí rodině.

V Brně dne ..............................

.................................... (podpis autora)

OBSAH 1 2 3 3.1 3.1.1 3.1.2 3.1.3 3.1.4 3.2 3.2.1 3.2.2 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4 3.3.5 3.4 3.4.1 3.4.2 3.4.3 3.4.4 3.4.5 3.4.6 3.4.7 3.4.8 3.4.9 3.5 3.5.1 3.5.2 3.6 3.6.1 3.6.2 3.7 3.7.1 3.7.2 3.7.3 3.7.4

Úvod ........................................................................................................................13 Cíl práce..................................................................................................................15 Teoretický přehled .................................................................................................16 Dřevo jako konstrukční materiál..............................................................................16 Stavba dřeva.............................................................................................................16 Druhy dřevin ............................................................................................................17 Vlastnosti dřeva ......................................................................................................18 Odolnost vůči vnějším vlivům.................................................................................19 Dřevěné konstrukce .................................................................................................20 Historický vývoj dřevěných konstrukcí ...................................................................20 Rozdělení dřevěných konstrukcí..............................................................................20 Konstrukční systémy krovů .....................................................................................21 Statická funkce konstrukcí krovů ............................................................................21 Skladba krovu ..........................................................................................................22 Krokevní soustava ...................................................................................................24 Hambalková soustava ..............................................................................................25 Vaznicová soustava .................................................................................................27 Konstrukční detaily tesařských spojů ......................................................................30 Sraz ..........................................................................................................................30 Plátování ..................................................................................................................31 Lípnutí......................................................................................................................31 Zapuštění..................................................................................................................31 Čepování ..................................................................................................................32 Přeplátování .............................................................................................................32 Kampování...............................................................................................................33 Osedlání ...................................................................................................................33 Mechanické spojovací prostředky ..........................................................................33 Dendrochronologické datování krovů ....................................................................34 Princip dendrochronologie.......................................................................................34 Výsledky dendrochronologie...................................................................................35 Životnost dřevěných krovů ......................................................................................35 Činitelé ovlivňující životnost krovů .......................................................................36 Možnosti zvýšení životnosti krovů ..........................................................................37 Poruchy dřevěných krovů ........................................................................................38 Rozdělení poruch podle stupně významnosti ..........................................................38 Vznik poruch............................................................................................................39 Vlhkost.....................................................................................................................39 Poruchy vzniklé následkem poškození dřeva ..........................................................40

3.7.5 3.7.6 4 4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.2 4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.2.4 4.2.5 4.3 4.4 4.4.1 4.4.2 4.4.3 5 5.1 5.1.1 5.1.2 5.1.3 5.1.4 5.2 5.2.1 5.2.2 5.3 5.3.1 5.3.2 5.3.3 5.3.4 5.4 5.4.1 5.4.2 6 7

Poruchy vzniklé následkem biotického poškození ..................................................40 Poruchy vzniklé následkem abiotického poškození dřeva ......................................47 Metodika průzkumu dřevěného krovu ................................................................48 Průzkum dřevěných krovů .......................................................................................48 Druhy průzkumů ......................................................................................................48 Důvody průzkumů ...................................................................................................49 Cíle průzkumů..........................................................................................................50 Metodika zjišťování poruch.....................................................................................50 Získání základních poznatků o konstrukci...............................................................50 Analýza základních poznatků o konstrukci .............................................................50 Podrobný průzkum vytipovaných míst ....................................................................51 Souhrnné zhodnocení průzkumu .............................................................................51 Návrh sanace............................................................................................................52 Kritéria zjišťování poruch........................................................................................52 Průzkumné metody ..................................................................................................52 Nedestruktivní metody.............................................................................................53 Semi-destruktivní metody........................................................................................55 Destruktivní metody ................................................................................................58 Průzkumu historického dřevěného krovu ...........................................................59 Kostel ve Vranově nad Dyjí.....................................................................................59 Popis stavby .............................................................................................................60 Stavební historie a vývoj kostela .............................................................................64 Dnešní stav...............................................................................................................66 SHP kostela..............................................................................................................67 Průzkum ...................................................................................................................68 Postup průzkumu .....................................................................................................68 Průzkumné metody ..................................................................................................69 Výsledky průzkumu.................................................................................................72 Hodnocení konstrukce smyslovými metodami........................................................72 Hodnocení konstrukce přístrojovými metodami......................................................73 Návrh sanace............................................................................................................76 Grafický a tabulkový zápis poškození konstrukce ..................................................78 Statický výpočet.......................................................................................................94 Posouzení vazného trámu ........................................................................................94 Únosnost hranolu .....................................................................................................96 Závěr .......................................................................................................................98 Seznam použitých zdrojů ......................................................................................99

Přílohy Příloha č.1 - Fotodokumentace…………………………………………………………….. I Příloha č.2 - Tabulkový zápis průzkumu……………………………………………..…. VI

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Základní řezy dřevem (příčný, radiální, tangenciální) ............................................16 Obr. 2: Soustavy krovů ........................................................................................................21 Obr. 3: Namáhání šikmých prvků tlakem (modrá barva) a ohybem (zelená barva)............22 Obr. 4: Vodorovná síla v uložení.........................................................................................22 Obr. 5: Schéma plné vazby stojaté stolice s popisem prvků................................................23 Obr. 6: Základní typy krovů krokevní soustavy ..................................................................24 Obr. 7: Základní typy krovů hambalkové soustavy s volným hambalkem .........................26 Obr. 8: Základní typy krovů hambalkové soustavy s podepřenými hambalky ...................27 Obr. 9: Základní typy krovů vaznicové soustavy s ležatou stolicí ......................................29 Obr. 10: Základní typy krovů vaznicové soustavy se stojatou stolicí .................................30 Obr. 11: Tesařský spoj – sraz tupý, šikmý a klínočelný ......................................................30 Obr. 12: Tesařský spoj – plátování rovnočelné, šikmočelné a klínočelné...........................31 Obr. 13: Tesařský spoj – lípnutí kolmé a šikmé ..................................................................31 Obr. 14: Tesařský spoj – zapuštění kolmé a šikmé .............................................................31 Obr. 15: Tesařský spoj – čepování kolmé, dvoustranně odsazené, šikmé, šikmé rohové, kolmé rohové .......................................................................................................................32 Obr. 16: Tesařský spoj – přeplátování jednostranné rybinovité, kolmé, rovnočelné, obyčejné rohové, dvojstranně zešikmené rohové, přeplátování na pokos ...........................32 Obr. 17: Tesařský spoj – kampování kolmé, jednoduché dvojstranné, jednostranné rybinovité ............................................................................................................................33 Obr. 18: Tesařský spoj – osedlání (např. krokev – pozednice) ...........................................33 Obr. 19: Dřevomorka domácí ..............................................................................................42 Obr. 20: Koniofora sklepní ..................................................................................................42 Obr. 21: Trámovka plotní ....................................................................................................43 Obr. 22: Pornatka Vaillantova .............................................................................................43 Obr. 23: Kořenovník vrstevnatý ..........................................................................................43 Obr. 24: Tesařík krovový.....................................................................................................45 Obr. 25: Tesařík fialový.......................................................................................................45 Obr. 26: Červotoč proužkovaný...........................................................................................45 Obr. 27: Červotoč umrlčí .....................................................................................................46 Obr. 28: Hrbohlav parketový ...............................................................................................46 Obr. 29: Odporový vlhkoměr se zarážecími hroty ..............................................................54 Obr. 30: Ultrazvukové měřící přístroje Arborsonic Decay Detector a TICO......................55 Obr. 31: Měřící přístroj hustoty Pilodyn 6J ........................................................................55

Obr. 32: Měřící přístroj pro odporové mikrovrtání - Rezistograf........................................56 Obr. 33: Vrtačka pro odběr radiálních vývrtů......................................................................57 Obr. 34: Zatěžovací přístroj s čelistmi a s vyfrézovanou drážkou pro radiální vývrt..........57 Obr. 35: Endoskop ...............................................................................................................57 Obr. 36: Přístroj na zatlačování trnu a vytahování vrutu .....................................................58 Obr. 37: Pohled na kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí z příjezdové cesty na jižní straně..............................................................................................................59 Obr. 38: Půdorysné schéma kostela ve Vranově nad Dyjí. .................................................60 Obr. 39: JV pohled na elipsovitá okna presbytáře a hlavní lodi s připojenou předsíní (vlevo), průchozí hranolová věž s oplechovanou cibulí a lucernou (vpravo)......................61 Obr. 40: Hlavní loď – pohled na příčné vazby (vlevo) a podélné vázání (vpravo). ............62 Obr. 41: Vazba valbového nároží v SV části krovu nad sakristií (vlevo) a detail připojení sakristie, presbytáře a hlavní lodi (vpravo)..........................................................................62 Obr. 42: Použité názvosloví příčné plné vazby. ..................................................................63 Obr. 43: Logo Norských fondů a logo projektu Tóny baroka. ............................................67 Obr. 44 : Odporový vlhkoměr se zarážecími hroty .............................................................70 Obr. 45: Sylvatest FAKOPP 2D ..........................................................................................71 Obr. 46: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – půdorys. ..........................80 Obr. 47: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.5. .............81 Obr. 48: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.13. ...........82 Obr. 49: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.14. ...........83 Obr. 50: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.17. ...........84 Obr. 51: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí. ...........................................85 Obr. 52: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – podélné vázání. ..............86 Obr. 53: Zakreslení poškozených míst – krov nad presbytářem a sakristií – půdorys. .......87 Obr. 54: Zakreslení poškozených míst – krov nad presbytářem – příčná vazba č.5. .........88 Obr. 55: Zakreslení poškozených míst – krov nad presbytářem – příčná vazba č.9. .........89 Obr. 56: Zakreslení poškozených míst – krov nad presbytářem – podélné vázání na jižní straně. ...................................................................................................................................90 Obr. 57: Zakreslení poškozených míst – krov nad sakristií – příčná vazba č.14................91 Obr. 58: Zakreslení poškozených míst – krov nad sakristií – příčná vazba č.15................92 Obr. 59: Zakreslení poškozených míst – podélné vázání krovu nad sakristií na západní straně a příčná vazba č. 6 krovu nad presbytářem. ..............................................................93

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Průměrná objemová hmotnost dřeva ......................................................................18 Tab. 2: Stupeň poškození dřeva na základě rychlosti šíření ultrazvukového vlnění [23] ...71 Tab. 3: Naměřené hodnoty doby průchodu vlny a vypočtená rychlost průchodu vaznými trámy nad hlavní lodí. ..........................................................................................................74 Tab. 4: Naměřené hodnoty doby průchodu vlny a vypočtená rychlost průchodu vaznými trámy nad hlavní presbytářem..............................................................................................75 Tab. 5: Celkový objem nových prvků určených ke konstrukční sanaci. .............................77 Tab. 6: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.5. .............................81 Tab. 7: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.13. ...........................82 Tab. 8: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.14. ...........................83 Tab. 9: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.17. ...........................84 Tab. 10: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – podélné vázání vazby č. 13 až 17. 86 Tab. 11: Výsledky průzkumu – krov nad presbytářem – příčná vazba č.5..........................88 Tab. 12: Výsledky průzkumu – krov nad presbytářem – příčná vazba č.9..........................89 Tab. 13: Výsledky průzkumu – krov nad presbytářem – podélné vázání vazby č. 5 až 9...90 Tab. 14: Výsledky průzkumu – krov nad sakristií – příčná vazba č.14...............................91 Tab. 15: Výsledky průzkumu – krov nad sakristií – příčná vazba č.15...............................92 Tab. 16: Výsledky průzkumu – krov nad sakristií – podélné vázání vazby č. 12 až 15......93

1 Úvod Krov je nosná část střechy, je součásti téměř každé stavby. Historické krovy se v naprosté většině stavěli ze dřeva, proto jejich odolnost proti zkáze byla mnohem menší, než u konstrukcí z jiného materiálu. Dřevěné produkty poškozuje a ničí hniloba i dřevokazný hmyz. Pro historické krovy však byly ničivé zejména požáry, kterým v minulosti často podléhala celá města. Krovy se měnily a zanikaly při opravách střech a cyklické výměně krytiny. Měnily se i při změnách tvaru střech, který jako jeden z určujících prvků architektonického výrazu podléhal dobové módě. Krovy patří mezi nejvíce ohrožené konstrukce historických staveb. Důvodem je nižší životnost jejich základního materiálu (dřeva). V posledních letech došlo k devastaci velkého množství těchto objektů. Stejně zničující jsou v současnosti intenzivní rekonstrukce, přestavby historických objektů a půdní vestavby. Důvodem je veřejná nevědomost o památkové hodnotě krovů. Jejich význam pro stavební historii si plně uvědomily až poválečné generace odborníků. Velkým nedostatkem je neznalost skutečné funkce krovů a jejich prvků, proto se při opravách stále setkáváme s nekvalifikovanými a nevhodnými zásahy do těchto konstrukcí [3]. Pod pojmem historické krovy máme na mysli dřevěné krovy od nejstarších dob přibližně do poloviny 19.století, kdy vzniká celá řada nových typů konstrukcí navrhovaných již podle zásad moderní statiky. Historické krovy (především starší více než 400 let) patří mezi památky, které se dochovaly v menším počtu než jiné historické konstrukce. Zatímco gotických kleneb je zachováno velké množství, gotické krovy jsou poměrně vzácné. Románských kleneb také známe celou řadu, ovšem krovy z románské doby jsou zcela jedinečné [3]. Přesto však v našich zemích existuje velké množství historických krovů, které jsou jasným důkazem historického vývoje staveb, svědectvím vysoké úrovně stavitelství, řemeslné dovednosti a konstrukčně-technické vynalézavosti našich předků. Výtvory tesařských mistrů snesou mnohdy srovnání s inženýrskými díly moderní techniky. Dochované historické krovy tvoří podstatnou část v našem kulturním dědictví. Zároveň je můžeme brát i jako cenný hmotný pramen historického studia. Ten nám obvykle přináší spoustu údajů o vzniku či pozdějších úpravách stavebního díla a zároveň rozšiřuje naše znalosti o projevech tradiční stavební výroby v příslušném časovém období. Studium historických krovů má mimořádný význam pro stále detailnější poznání vývoje stavitelství i stavební historie jednotlivých objektů [18,3].

13

Pro potřeby celkového náhledu na historickou dřevěnou konstrukci nám slouží stavebně historický průzkum. Ten ovšem musí být doplněn o stavebně technický průzkum dřevěné konstrukce. K tomuto účelu slouží různé metody zjišťování přítomnosti degradace v dřevěných prvcích popřípadě v celých dřevěných konstrukcích. Nejvýhodnější jsou přístrojové metody nedestruktivní. Ve své práci jsem se zaměřil na možnost využití jedné z přístrojových nedestruktivních metod na konkrétním případu stavebně technického průzkumu dřevěné konstrukce. Průzkum byl proveden na krovu kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí. Jednalo se o měření vnitřních defektů (degradace dřeva) pomocí šíření zvukových vln, se záměrem přesně definovat rozsah, stupeň, aktuálnost a příčiny poškození konstrukce krovu.

14

2 Cíl práce Primárním cílem mojí diplomové práce je komplexní rozbor dřevěné konstrukce historického stavebního objektu, s doplněný návrhem sanačních opatření. Pro tento účel jsem si vybral krov našeho nejstaršího moravského kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí. Jedná se o nosnou střešní konstrukci nad hlavní lodí kostela, na kterou podélně navazuje presbytář, a následně na severní straně je připojena sakristie. Analýza krovu bude provedena pomocí stavebně technického průzkumu, při kterém budou použity některé smyslové i přístrojové diagnostické metody pro zjišťování rozsahu a stupně poškození konstrukce. Po zpracování výsledků průzkumu bude vytvořena příslušná dokumentace obsahující tabulky měření a výkresy s označením prvků určených pro sanaci. Úkolem této dokumentace je vyhodnocení stavu konstrukce a návrh její sanace s ohledem na historické hodnoty objektu.

15

3 Teoretický přehled 3.1

Dřevo jako konstrukční materiál

Dřevo patří k nejstarším a nejoblíbenějším přírodním materiálům, který je již od nepaměti využíván člověkem jako zdroj tepla, stejně jako konstrukční či dekorativní materiál [5]. V současnosti se předmětem veřejného zájmu stala problematika vyčerpatelnosti surovinových zdrojů a udržitelné výstavby. Jednou z cest řešení této problematiky je větší využití možností lesa jako zdroje obnovitelného environmentálního materiálu. S ohledem na roční přírůstky jsou v ČR zásoby dřeva poměrně vysoké. Není tedy problém přiměřeně zvýšit těžbu dřeva a zároveň jeho využití ve stavebnictví [18]. 3.1.1

Stavba dřeva

Dřevo lze stručně charakterizovat jako organický, nehomogenní, anizotropní a hygroskopický materiál [5]. Chemické složení je u jednotlivých suchých dřevin téměř stejné a dosahuje hodnot: uhlík 49,5 %, kyslík 44,2 %, vodík 6,1 %, dusík 0,2 % [18]. Makroskopická stavba dřeva - veškerá struktura dřeva viditelná pouhým okem. Jedná se o podstatnou součást při určování dřevin, rozpoznání vad, třídění kvality. Ovlivňuje fyzikální a mechanické vlastnosti a zpracování dřeva. Patří k vlastnostem, jimž přihlíží řezbáři, truhláři, nábytkáři a další zpracovávatelé dřeva při výběru vhodného materiálu pro tvorbu svých děl. Dřevo posuzujeme na těchto základních řezech kmenem (Obr. 1) [5]:

Příčný řez (transverzální)

Radiální řez (středový)

Tangenciální řez (tangenciální)

Obr. 1: Základní řezy dřevem (příčný, radiální, tangenciální) [24] Mikroskopická stavba dřeva - pozorovatelná pomocí lupy nebo pod mikroskopem. Předmětem popisu jsou rozměry, uspořádání a složení buněk, ze kterých je dřevo složeno. Buňky lze rozdělit do tří typů (Libriformní vlákna, Tracheje a tracheiny, Parenchymatické buňky) [5]. 16

3.1.2

Druhy dřevin [22]

Dřevo rozdělujeme do dvou základních skupin na jehličnaté (76%) a listnaté (24%). •

Jehličnaté dřeviny [22,25]

- řadí se do skupiny nahosemenných rostlin, stálezelené neopadavé rostliny a mají tzv. měkké dřevo, stromovitý i keřovitý vzrůst, vývojově starší než listnaté stromy - jehličnany nejpoužívanější ve stavebnictví jsou smrk, jedle, borovice a modřín Dřevo smrkové je měkké, lehké, mírně smolnaté, přitom velmi pružné a pevné, s pevně zarostlými suky. Dobře se opracovává, klíží, moří, barví a lakuje, špatně se impregnuje. Poměrně málo se bortí a sesychá. V suchu je velmi trvanlivé, ve vlhku rychle hnije. Ve stavebnictví se používá jako konstrukční dřevo u pozemních, vodních, mostních, důlních a podzemních staveb, které však nejsou vystaveny vlivu vlhkého prostředí. Tesaři jej využívají na trámoví, krokve, bednění i podbití, zedníci na hladítka a podlážky na lešení. Dřevo jedlové je měkké, lehké, pružné, pevné, dobře štípatelné, hůře opracovatelné (,,chlupatí“), špatně se impregnuje. Poměrně hodně sesychá a jeho suky často vypadávají. Je méně trvanlivé než smrk a borovice. Jedlové dřevo trvale v suchu nebo pod vodou vydrží velmi dlouho, je-li vystaveno střídavému navlhčování a vysoušení brzy se poruší. Využití ve stavebnictví je obdobné jako u dřeva smrkového. Dřevo borové je sukovité, měkké, křehké, pevné v tlaku, málo ohebné a pružné, dobře se impregnuje, špatně se lepí. Obsahuje značné množství pryskyřice. Osvědčuje se v prostředí kde se střídá vlhko a sucho. Vady borového dřeva bývají nejčastěji způsobeny napadením tesaříkem krovovým a hnilobou, nebo uvolňováním suků. Ve stavebnictví se používá na okna a dveře, dále na konstrukce, které nejsou namáhány velkým ohybem jako například trámoví, podvaly a „polštáře“ pod podlahy. Dřevo modřínové má vyšší pevnost, je polotvrdé, lehké, pružné, dobře štípatelné, odolné proti chemickým vlivům (špatně se impregnuje). Ve stavebnictví se hodí na konstrukce vystavené střídání vlhkého a suchého prostředí, na stavebně stolařské práce a pro dřevěné obklady stěn a stropů. V minulosti bylo využíváno na krovy velkých rozpětí. •

Listnaté dřeviny [22,25]

Dělí se do dvou základních skupin na měkké a tvrdé: - měkké dřeviny bělové (lípa, osika, olše, kaštan) a jádrové (topol, vrba) - tvrdé dřeviny bělové (buk, habr, javor, bříza) a jádrové (dub, jasan, jilm, akát) - největší využití ve stavebnictví má dřevo dubové a bukové 17

Dřevo dubové je tvrdé, těžké, pevné, pružné, houževnaté, dá se řezat dláty i napříč vláknům, dobře se lepí a je velmi trvanlivé. Nevýhodou je větší sesychání a náchylnost k borcení. Ve stavebnictví se používá především pro náročné konstrukce v mostním a vodním stavitelství, podlahové vlysy, okrasné dýhy i stavebně stolařské výrobky. Nejvhodnější je pro výrobu dřevěných spojovacích prvků (např. kolíků, hmoždíků, klínů). Dřevo bukové

je těžké, tvrdé, pevné, málo pružné, dobře se moří a lepí, těžko

opracovatelné. Oproti dubu je měkčí a méně houževnaté. Při vhodné impregnaci, odolává vlivům vlhkosti. Ve stavebnictví se využívá na výrobu parket, dýh a překližek. 3.1.3

Vlastnosti dřeva [22]

Dřevo má v různých směrech rozdílné vlastnosti (anizotropní materiál). Nejvýraznější rozdíly sledujeme podél vláken a kolmo na vlákna. Největší pevnost i tuhost a zároveň nejmenší deformace od účinků teploty, vysychání či bobtnání má dřevo v podélném směru. •

Fyzikální vlastnosti [3,24]

- zkoumáme bez narušení chemického složení a celistvosti materiálu Vlhkost je dána poměrem hmotnosti vody (volné i vázané), k hmotnosti absolutně suchého dřeva (udává se v %). Hodnota 30 % je tzv. bod nasycení vláken. Měrná hmotnost je hmotnost dřevní hmoty bez veškerých otvorů a mezer. Při nulové vlhkosti je u všech dřevin prakticky stejná ρ = 1499 až 1564 kg/m3. Objemová hmotnost závisí na množství vody, které obsahuje (viz. Tab. 1), proto se musí udávat, při jaké vlhkosti byla objemová hmotnost měřena. Tab. 1: Průměrná objemová hmotnost dřeva [18] Dřevina Dub Buk Modřín Borovice Jedle Smrk

Objemová hmotnost dřeva [kg/m3] Čerstvě vytěženého Při vlhkosti 15 % Při vlhkosti 0 % 920 - 1300 690 650 900 - 1240 720 680 800 590 550 900 520 490 850 450 410 850 470 430

Hořlavost je schopnost dřeva vznítit se. Teplota mezi 300 až 470 °C je tzv. bod zápalnosti. Při požáru vzdoruje dřevo déle než některé nehořlavé látky (např. ocel). Ohořelé dřevo výrazně mění své vlastnosti. Tepelná vodivost je velice malá, proto patří dřevo mezi tepelně izolační materiály. Napříč vláken je dřevo až 3x méně vodivé než podél vláken. 18

Elektrická vodivost závisí na vlhkosti dřeva. Se zvyšováním vlhkosti se snižuje elektrický odpor. Této skutečnosti se využívá při sestrojování přístrojů měřících vlhkost. •

Mechanické vlastnosti [3,24,18]

- schopnost dřeva vzdorovat účinkům vnějších mechanických sil. Jsou ovlivněny řadou faktorů jako například: objemová hmotnost, vlhkost, konstrukční rozměr, vady dřeva (výsušné trhliny, suky, hniloba, poškození hmyzem atd.), rychlost zatěžování, doba trvání zatížení (stálé, dlouhodobé, střednědobé, krátkodobé, okamžikové) a charakter zatížení (statické, dynamické a rázové). Pružnost dřeva je vratná deformace způsobená vnější silou. Modul pružnosti se udává v MPa a vyjadřuje napětí při němž se v mezích pružnosti mění pevnostní parametry dřeva. Čím vyšší je modul pružnosti, tím vyšší napětí je potřeba na vyvolání deformace. Pro naše dřeviny se modul pružnosti pohybuje v rozmezí od 7 000 do 15 000 MPa. Pevnost dřeva je odpor proti nevratné deformaci či trvalému porušení dřeva způsobené vnější silou. Numericky lze vyjádřit jako napětí, při kterém se poruší jeho soudržnost. Údaje o pevnosti dřeva získáváme pomocí zkoušek s pevně danými postupy. Dle způsobu zatěžování rozdělujeme na pevnosti v tahu, v tlaku, v ohybu, v kroucení a ve smyku. Tvrdost dřeva je velikost odporu proti vnikání cizího tělesa. Má velký význam při opracování dřeva a v případech, kdy se dřevo opotřebovává posunem, narážením apod. Štípatelnost dřeva je schopnost dělit se na části působením klínu. Určíme ji podílem největší síly potřebné k rozdělení dřeva ku tloušťce děleného tělesa. Ohýbatelnost dřeva je schopnost přijmout účinkem vnějších sil nový tvar a podržet ho, i když síly přestaly působit. Aby byl ohyb fixován, musí se dřevo po ohybu vysušit. 3.1.4

Odolnost vůči vnějším vlivům [5]

Mechanické vlastnosti dřeva jsou zhoršovány povětrnostními vlivy, zvláště vlhkostí. Tím vytvářejí příznivé podmínky pro napadení dřeva biotickými škůdci. •

Dešťové srážky - změny vlhkosti, bobtnání a sesychání nechráněného dřeva

•

Mrznutí (vlhkého dřeva) - objemové změny

•

Sluneční záření - zvyšování teploty povrchu dřeva. Špatná tepelná vodivost a objemové změny vyvolají v povrchové vrstvě dřeva vznik trhlin (postupně se prohlubují). Ty jsou vhodným místem pro rozmnožení biotických škůdců

•

Vítr nebo proudící voda a písek - mechanické opotřebení dřeva (tzv. abraze). Povrch dřeva je obrušován a vystupují z něj tvrdší části (suky, letní dřevo) 19

Na odolnosti vůči vnějším vlivům je závislá životnost dřeva. Přirozená trvanlivost dřeva je jeho odolnost proti napadení dřevokaznými organismy. Pro jednotlivé dřeviny se zkouší pomocí metod popsaných v příslušných evropských normách a výsledky se porovnávají s výsledky referenčních dřevin. Na základě zkušebních výsledků, se přirozená trvanlivost konkrétní dřeviny proti napadení biotickými škůdci klasifikuje dle EN 350-1: pěti třídami u napadení houbami, třemi třídami u napadení dřevokazným hmyzem, třemi třídami u napadení termity a mořskými škůdci (v tuzemsku se nevyskytují) 3.2

Dřevěné konstrukce [5]

Stavby ze dřeva mají své pozitivní i negativní stránky, a tak je nutné při výběru optimální varianty výstavby zvážit všechna kritéria. Nezbytný je vhodný návrh a realizace zkušeným odborníkem kvůli řešení konstrukčních detailů přímo na místě montáže. 3.2.1

Historický vývoj dřevěných konstrukcí [5]

Nejstarší prokazatelné stopy použití dřeva jako stavebního materiálu nás vedou do starší doby kamenné. Přínosným obdobím pro rozvoj dřevostaveb bylo antické Řecko a Řím. Novodobé použití dřeva jako stavebního materiálu datujeme na sklonku 18. stol. Dřevo pro svoji vyšší cenu a menší dostupnost přestává být oblíbeným stavebním materiálem a celodřevěné stavby mizí. Dřevo jako konstrukční materiál je vytlačeno do oblasti návrhu krovů, stropních a střešních konstrukcí (tam za něj nelze nalézt vhodnou náhradu). Dřevostavby mají počátkem 20. stol. pověst staveb levnějších s nižší životností. Proto se po mnoho generací využívali dřevěné domy pouze jako rekreační objekty. V současnosti je u nás snaha o zvýšení podílu dřevostaveb po vzoru severských a západo-evropských států. 3.2.2 •

Rozdělení dřevěných konstrukcí [3,5]

Dřevěné střešní konstrukce - krovy (soustava krokevní a vaznicová) - vazníky (příhradové, plnostěnné)

•

Dřevěné stropy - klasické stropy (povalové, trámové, kazetové, fošnové), - současné stropy (z masivu, fošnové, krabicové, dřevobetonové)

•

Dřevostavby - montované ze sendvičových panelů, - panelová konstrukce z masivu - konstrukce z fošen či hranolů - skeletový systém z trámů - roubenky a sruby

20

3.3

Konstrukční systémy krovů

Krovem se rozumí nosná střešní konstrukce budovy, která přenáší váhu své vlastní konstrukce, váhu střešního pláště (obvykle je tvořen krytinou, laťováním, bedněním izolačními vrstvami s podhledem), v zimě i váhu napadaného sněhu a také zatížení vzniklé v důsledku povětrnostních podmínek. Zatížení se na krov musí přenášet svisle a tomu také odpovídá způsob jeho konstrukce. Jednotlivé prvky krovu tvoří soustavu trojúhelníků, která zajišťuje tuhost. Všechny součásti krovu jsou přitom navzájem pročepované [22]. Základní rozdělení soustav krovů (viz. Obr. 2):

Obr. 2: Soustavy krovů 3.3.1

Statická funkce konstrukcí krovů [3]

Statické působení konstrukce krovu je ovlivněno prostorovým uspořádání jednotlivých prvků, které je podmíněno nároky na sklon střechy. Dokladem toho je historický vývoj konstrukčních typů s rozdílnými tvary střech. Při použití nevhodné konstrukce pro daný sklon dochází k poruchám. V praxi se setkáváme s charakteristickým namáháním šikmých prvků krovu ohybem a tlakem (Obr. 3). Při sklonu 50° - 60° se větší část přenáší tlakem, kterému dřevo velmi dobře odolává. Při sklonu 30° převažuje zatížení ohybem, a tak klade větší nároky na dimenze prvku. Vývoj krovů poukazuje na trend vytvářet dřevěné konstrukce namáhané především tlakem.

21

Dalším faktorem, ovlivňujícím sklon střechy, je zatížení větrem a sněhem. V tomto ohledu se při dimenzování rozlišuje geografická poloha. Při zvětšování sklonu střechy klesá zatížení sněhem, ale narůstá zatížení vlastní váhou (větší objem konstrukčních prvků a krytiny) a návětrná plocha. Ve vývoji krovů jsou patrné tendence snižovat sklon střechy (zmenšovat její objem), ovšem v dovolené míře klimatických podmínek. Při snižování sklonu narůstá v uložení krovu vodorovná síla (Obr. 4). Pokud není zachycena vazným trámem, přenáší se do zdiva; způsob zachycení vodorovné síly konstrukci krovu ovlivňuje. 16

100% 90%

14

80%

12

70% 60%

10

50%

[kN] 8

40%

6

30% 20%

4

10%

2

0% 63,34°

60°

55°

50°

45°

30°

0 60°

Obr. 3: Namáhání šikmých prvků tlakem (modrá barva) a ohybem (zelená barva). 3.3.2

55°

50°

45°

30°

Obr. 4: Vodorovná síla v uložení.

Skladba krovu [9]

Krov se skládá z celé řady prvků vodorovných, svislých a šikmých. Části krovu se dělí na podélné a příčné. V nejběžnější vaznicové soustavě jsou příčnými prvky vazby, podélnými prvky jsou vaznice. •

Vaznice

Vaznice je vodorovný trám, probíhající krovem podélně a podpírající krokve. Vaznice je uložena na plných vazbách a může být umístěna buď v hřebeni střechy (hřebenová), při jejím úpatí (pozednice) nebo přibližně ve dvou třetinách výšky krovu (středová). Hřebenové a středové vaznice se kladou na výšku kvůli vyšší náchylnosti na průhyb, pozednice se kladou naplocho. •

Vazba

Vazba je příčný profil krovu a dělí se na plné a jalové. Plná vazba nese ostatní části krovu. Jalová vazba obsahuje jen nesené části krovu, tj. krokve. Historicky se jalová vazba vyvinula později jako opatření k úspoře stavebního materiálu a odlehčení celého krovu.

22

Plné vazby se rozmisťují ve vzdálenosti 4 - 5 m od sebe. Lze je použít též v úžlabí a nároží. Jalové vazby jsou v pravidelných rozestupech mezi nimi každých 0,90 - 1,20 m. V nejběžnější vaznicové soustavě se plná vazba (viz. Obr. 5) skládá z páru krokví, výztužného prvku (hambalku nebo kleštin) a podpůrného prvku (sloupku, vzpěry, pilíře, zděného štítu). Jalová vazba je složena pouze z krokví.

Obr. 5: Schéma plné vazby stojaté stolice s popisem prvků Vysvětlivky k označení jednotlivých prvků: 1 – pozednice; 2 – krokev; 3 – vaznice; 4 – kleštiny; 5 – hambalek; 6 – sloupek; 8 – podezdívka. •

Další prvky

Vazný trám (neboli vazník) – příčný vodorovný prvek krovu. Jde o hlavní nosník krovu, na kterém spočívají všechny ostatní prvky. V moderních krovech, kde se předpokládá obytné využití podkroví, se uplatňují vazby bez vazného trámu (tzv. krokevní krovy). Krokev – šikmý prvek krovu, nesoucí střešní latě, na nichž je upevněna střešní krytina. Hambalek - vodorovný trám spojující dvě protilehlé krokve v hambalkové soustavě krovu. Vkládá se mezi krokve ve výšce ≥ 2,0 m (průchodná výška). Hambalek dělí krokve v poměru 2:1 a jeho délka nesmí překročit 3,5 m. Sloupek - svislý trám, jenž v plné vazbě podpírá hambalek. Kleštiny - párové vodorovné prvky ztužující pár krokví ve výšce hambalku. Provádí se většinou ze dvou prken připevněných ke krokvím ze stran. Věšák - svislý prvek, který v krovech větších rozpětí pomáhá odlehčit vazný trám, který nelze opřít o středovou stěnu budovy. Věšákem je vazný trám „zavěšen“ na hambalku. Zavětrování - slouží ke ztužení (zpevnění) krovu zejména v podélném směru. Provádí se v plných vazbách krátkými trámky (pásky) šikmo rozepřenými mezi sloupky a vaznice.

23

3.3.3

Krokevní soustava [3,18]

Soustavu tvoří krokve, které jsou připojeny k vazným trámům (mohou být připojeny též k pozednici, ale musí být velmi dobře ukotveny). Krokve přejímají a přenášejí všechno zatížení do podpor. Jejich vzdálenost je běžně dána vzdáleností vazných trámů. Každý pár krokví tvoří trojkloubový lomený nosník. Pro dimenzování krokví je rozhodující sklon střechy a způsob podepření. V podélném směru se tuhost soustavy zajistí zavětrováním. Tato soustava je vhodná jen pro malá rozpětí, jelikož u větších rozpětí vznikají velké ohybové momenty v krokvích.

Obr. 6: Základní typy krovů krokevní soustavy [3] •

Krokevní soustava prostá

Prosté krokevní krovy (bez hambalku) se vyskytují v průběhu celé stavební historie u primitivních staveb podružného charakteru, vesnických staveb apod. Proto mohou být staré krovy tohoto typu zaměněny s novějšími primitivními konstrukcemi. Krovy bez vazných trámů někdy výrazným způsobem zatěžují spodní stavbu. Používá se u střech s malým sklonem (cca do 30˚) [3]. •

Krokevní soustava se vzpěrami

Vzpěry krokví se vyskytují u všech typů krovů. Zastaralé krovy se vzpěrami a bez hambalků byly patrně odvozeny ze středomořských vazníkových krovů. Tento typ konstrukce předcházel krovy hambalkové [3]. •

Krokevní soustava podélně podepřená

Rozlišujeme dva druhy podélného podepření: Soustava s vrcholovou vaznicí – konstrukce vyskytující se jak v pravěku, tak u novodobých staveb. Podepření vaznice je zajištěno sloupkem s pásky či vzpěrami, vzpěradlem, u primitivních a lidových staveb sloupkem s vidlicí [3]. Soustava s více vaznicemi – střecha položená na spodní stavbu. Vyskytuje se u střech s malým sklonem [3]. 24

3.3.4

Hambalková soustava [3,9]

Hambalková soustava vznikne z prosté krokevní soustavy tím, že ji vyztužíme hambalkem. Spojení krokví s hambalky vytváří vazbu, která se užívala od středověku až do 19. století (v druhé polovině 19. století je postupně vytlačována krovy vaznicovými). Hambalek zmenšuje rozpětí krokví, zajišťuje příčné ztužení (přenáší tah i tlak), u krovů s podepřenými hambalky přenáší zatížení z krokví do vaznic. Podle počtu hambalků se rozlišuje počet pater krovu. Hambalkové krovy jsou vhodné při sklonech střechy větších než 50˚, kdy i u krokví převažuje příznivější namáhání tlakem. Vzájemné spojení vazných trámů, krokví, hambalků, pásků a patních sloupků vytváří u středověkých krovů příčné vazby složené převážně z malých trojúhelníků. To dodává vazbám tvarovou určitost a poměrně velkou tuhost. Prvky příčné vazby mají malá rozpětí a malé vzpěrné délky. Příčná vazba krovu působí jako rovinná konstrukce a všechny prvky se podílejí na přenosu zatížení ( = výhoda při dimenzování konstrukce). •

Hambalková soustava s volným hambalkem [3,18]

Někdy též nazývaná prostá hambalková soustava, je charakteristická pro období středověku, u jednoduchých staveb se však vyskytuje v průběhu celé historie. Hambalky jsou s krokvemi spojeny kloubově. U našich nejstarších krovů jsou všechny vazby stejné, případně se střídají vazby plné a zjednodušené nebo vazby s věšadlem a bez věšadla. Nejstarší krovy nemívají kromě střešních latí žádné další podélné ztužení. V podélném směru se tuhost soustavy zajistí zavětrováním. Krokve prostých hambalkových krovů museli být z jednoho kusu, což výrazně omezovalo jejich velikost. Nejjednodušší krovy jsou ztuženy jedním nebo dvěma hambalky. Jednoduché krovy na menší rozpětí často nemají vazné trámy a jejich stabilita v uložení je zajišťována kráčaty a patními sloupky. U krovů s vaznými trámy se v kombinaci s hambalky vyskytují vzpěry krokví nebo sloupky. Sloupky, které často podpírají hambalek, nezvyšují únosnost krokví, nanejvýš přejímají část zatížení hambalku.

Rozčlenění prostých hambalkových krovů dle konstrukčních principů: (Obr. 7) Krovy pouze s hambalky – nejjednodušší typy hambalkových krovů. Krovy se vzpěrami nebo sloupky – jednoduché krovy se vzpěrami, které se u všech typů hambalkových krovů široce uplatňovaly jako patní sloupky a vzpěry krokví. Krovy s ondřejskými kříži – příčná vazba s hambalky, ondřejským křížem a pásky je nejjednodušší konstrukcí, která plně odpovídá charakteristice hambalkových krovů. 25

Krovy s pásky – pásky ztužují roh jsou významným konstrukčním prvkem, který se vyskytuje i u krovů jiných soustav, někdy mohly vzniknout zjednodušením ležaté stolice. Krovy s věšadlem – věšadlo je nezbytné pro vynesení prvků velkých krovů, široce se uplatnilo zejména u krovů s podepřenými hambalky. Kombinované konstrukce – kombinace předchozích konstrukčních principů se uplatnila zejména u velkých krovů a krovů s podepřenými hambalky. Krovy se zesílenými krokvemi – krovy větších kostelů mají krokve zesílené zdvojením. Tento princip se uplatňuje u ranných ležatých stolic a u vaznicových krovů se vzpěrami. Architektonizované a otevřené krovy – krovy, které jsou součástí interiéru. Často bývaly zdobené a architektonizované do podoby například klenby.

Obr. 7: Základní typy krovů hambalkové soustavy s volným hambalkem [3] •

Hambalková soustava s pevným hambalkem [3,18]

Pro úsporu dřeva a k vylehčení krokví se snažíme hambalky dělat pevné (neposuvné). Ten vznikne vytvořením tuhého plnostěnného či příhradového nosníku v rovině hambalku, který je podpírán štítovými stěnami. Krovy jsou podepřeny vaznicemi na sloupcích, svázanými pomocí diagonál do tuhé konstrukce ( = podélné stolice), která přenáší zatížení střešním pláštěm do vazných trámů a do zdiva. Podélná stolice zpravidla podpírá hambalky, u některých typů jsou ve vrcholu podepřeny krokve. U krovů s podélnými stolicemi se rozlišuje funkce příčných vazeb. Střešní plášť nesou krokve, zatížení od krokví přebírá jalová vazba a prostřednictvím podélné konstrukce (podélné stolice či vaznice) je přenáší do plných vazeb. Ty pak přenáší zatížení od několika jalových vazeb na zdivo. Plná vazba bývá posílena vzpěrami, které přenášejí zatížení od podélných stolic a vaznic blíže k uložení vazných trámů. Podélnou stolici většinou tvoří vaznice, sloupky, podélný práh uložený na vazných trámech, případně průvlak pod vaznými trámy a ondřejské kříže, diagonály nebo pásky. U podélných vazeb se uplatňovaly stejné principy jako u vazeb příčných (složení vazby převážně z trojúhelníků = zajišťuje velkou tuhost; prvky namáhané tlakem a tahem; malé rozdíly v dimenzích jednotlivých prvků).

26

Díky prostorové tuhosti krovů s podepřenými hambalky snese konstrukce značné poškození, aniž by došlo k deformaci a kolapsu. Tato schopnost konstrukce nám pomohla zastřešit stavby mimořádných rozměrů, bez zvláštních požadavků na profil dřevěných prvků a dimenzování spojů. Nevýhodou byla velká výška střech, z toho vyplívající velké zatížení větrem, velké množství dřeva nutné pro stavbu, a tudíž i vysoká vlastní tíha krovu. Hambalkové krovy s podélnými stolicemi jsou typické pro 14. – 16. století. Krovy s podepřenými hambalky dlouho přežívaly u jednodušších staveb. Rozdělení: (Obr. 8) Hambalková soustava s vrcholovou vaznicí – krokve podepřené vrcholovou vaznicí uloženou na sloupku věšadla je přechodným typem mezi prostou a podepřenou hambalkovou soustavou. Hambalková soustava s podepřenými hambalky – rozeznáváme krovy s věšadlem a bez věšadla, krovy podepřené pouze v ose krovu a podepřené více stolicemi.

Obr. 8: Základní typy krovů hambalkové soustavy s podepřenými hambalky [3] 3.3.5

Vaznicová soustava [3,18]

Vaznicová soustava má původ v nakloněné trámové střeše středomořské oblasti. Vyznačuje se tím, že krokve jsou podporovány vaznicemi, které od nich přejímají zatížení a přenášejí je do sloupků. V příčném směru se tuhost soustavy zajišťuje kleštinami a vzpěrami, v podélném směru vzpěrami a pásky. U vaznicových krovů jsou výrazně odlišeny plné a jalové vazby. Přenos zatížení mezi vazbami zprostředkují vaznice, které působí jako spojité nosníky podpírané plnými vazbami. Rozpětí vaznic zkracují diagonály podélného ztužení (u ležatých stolic), pásky a sedla (u stolic stojatých). Podle vaznic se rozlišuje počet pater krovu. Vaznice jsou v plných vazbách podepřeny svislými či šikmými sloupky nebo různými typy vzpěradel. Vaznicový systém dovoluje maximální vylehčení jalových vazeb, odstranění mezilehlých vazných trámů a jejich nahrazení kráčaty. Výhody vaznicových krovů spočívají v tom, že pomocí vhodné vaznicové soustavy je možné zastřešit každý půdorys stavebního objektu bez ohledu na sklon střechy. Konstrukce tohoto typu mají menší spotřebu dřeva než hambalkové. Nevýhodou jsou rozdílné profily a spoje (u některých prvků jsou nutné velké průřezy). 27

•

Vaznicová soustava bez vzpěr

Hodí se jen na malá rozpětí, při délce krokví ≤ 4,5 m a sklonu střechy ≤ 40˚. Krokve jsou uloženy pevně na pozednici a pohyblivě na střední nebo vrcholové vaznici. Sloupky jsou kyvnými stojkami, které přejímají jen svislé zatížení. Vodorovné zatížení (např. větrem) přenáší pozednice, a proto musí být dobře ukotvena [18]. •

Vaznicová soustava se vzpěrami (s ležatou stolicí) [3,18]

Hodí se na větší rozpětí a sklon střechy ≥ 40˚. Střední (popř. hřebenová) vaznice je neposuvná, uložení krokví na pozednici je posuvné. Veškeré vodorovné zatížení je přenášeno kleštinami a vzpěrami. Svislé zatížení přejímají sloupky. Jsou-li v plné vazbě šikmé sloupky, hovoříme o ležaté stolici. Ležatá stolice krovů doby baroka působí jako relativně tuhý rám, který přejímá zatížení od vaznic a horní části krovu, zachycuje vodorovnou sílu a převádí svislé zatížení do uložení vazníku. Ležatá stolice je kromě tlaku namáhána i ohybem. Její spolehlivá funkce je zajištěna použitím masivních profilů, ztužením rohů a dokonalým vyřešením spojů. Nejefektivnější parametry má stolice se sklonem vzpěry 50˚ až 60˚. Při menších sklonech střech se vzpěra ležaté stolice posouvá dovnitř. Využití ležatých stolic umožnilo snížit výšku krovů a vylehčit jejich konstrukci. Ležatá stolice se užívá od 15. do 19. století (u nás je typická pro krovy 16. - 18. století), postupně vzniká celá řada jejích variant. Původ ležaté stolice je příliš složitý a trval několik staletí. V průběhu vývoje se původně zdvojená krokev plné vazby mění v silnější profil vzpěry, vložením pásků se ztužuje styk mezi vzpěrou a rozpěrou.

Druhy vaznicových krovů s ležatou stolicí: (Obr. 9) Ležatá stolice staršího typu –Krovy s vaznicemi, které mají rozlišené plné a jalové vazby, jsou dokladem vývoje ležaté stolice. Ranné ležaté stolice – konstrukce, u kterých převažují původní znaky (zejména pásky spojující s příčným vzpěradlem krokve i hambalky a patní sloupky). Pokročilé ležaté stolice – konstrukce, u kterých vymizela většina původních znaků (zejména dlouhé pásky, pásky s plátem a patní sloupky). Ležaté stolice s věšadlem – při větším rozpětí krovu se do středu pokročilé ležaté stolice umístilo jednoduché věšadlo se vzpěrami opřenými do hambalků. Mansardové krovy – úspěšně vyřešily rozpor mezi potřebným sklonem vzpěry a dobovou tendencí ke snížení hřebene střechy (ve spodní patře mívají větší sklon).

28

Ležaté stolice úsporného typu – jsou blízké vaznicovým krovům s ležatými sloupky. Úsporné konstrukce byly ve srovnání s ležatými stolicemi klasického typu výhodné pro svoji malou pracnost a podstatně menší spotřebu dřeva, ovšem jejich prostorová tuhost je značně nižší. Tento typ krovu nevyhovuje u střech s malým sklonem (dochází k překročení únosnosti spojů v uložení a k nepříznivému namáhání šikmé vzpěry ohybem).

Obr. 9: Základní typy krovů vaznicové soustavy s ležatou stolicí [3] •

Vaznicová soustava se vzpěrami (se stojatou stolicí) [3,18,9]

Se snížením sklonů střech v klasicismu se přestávají užívat ležaté stolice. Rozdíl oproti vaznicové soustavě s ležatou stolicí je v uložení sloupků v příčné plné vazbě. Konstrukce se stojatou stolicí používá sloupky uloženy ve svislé (někdy i v šikmé) poloze. Ty přenášejí zatížení do vazných trámů nebo do vnitřních zdí. Stojatá stolice je méně pracná a úspornější než stolice ležatá, a proto patří k nejběžnějším krovům starých českých staveb. Používáme ji tam, kde můžeme dobře podepřít sloupky (nosníky, střední zdí apod.), a kde zároveň nejsou požadavky na volný půdní prostor. Umožňuje nám zastřešit libovolný půdorys budovy bez ohledu na sklon střechy (až 16 metrů široký). V průběhu celé historie se vyskytují u pultových střech a objevují se v horních patrech ležatých stolic. Příčné ztužení plných vazeb zajišťují hambalky z hranolů s čepem, s kolíkem nebo s plátem na rybinu, v novějších krovech (od 19. století) kleštiny z fošen se svorníkovými spoji. Na konci 19. století již kleštiny převládají nad hambalky. Krovy se stojatou stolicí jsou maximálně vylehčené, ale nepůsobí prostorově. Podélná i příčná tuhost je nižší než u ostatních typů. Při narušení některého prvku může dojít ke kolapsu celé konstrukce. Druhy vaznicových krovů se stojatou stolicí: (Obr. 10) Stolice se svislými sloupky – nejčastější užívaná krovová konstrukce 19. – 20. století. Svislé sloupky zatěžují vazné trámy, proto se sloupky vylehčují šikmými vzpěrami nebo vzpěrami s rozpěrami, vazné trámy se vynášejí věšadly. Stolice se šikmými sloupky – šikmé sloupky přenášejí zatížení od vaznic do vazného trámu blíže k podporám, nároky na dimenze vazného trámu jsou nižší. Toto řešení má někdy výhodnější rozdělení sil v konstrukci než stolice se svislými sloupky. 29

Vaznice nesené vzpěrami – zatížení od vaznic je krátkými sloupky nebo pásky přenášeno do šikmých vzpěr. Sloupky někdy chybějí, vaznice jsou uloženy jen na kleštiny, které jsou namáhány ohybem. Konstrukce vznikla redukcí stojatých stolic se vzpěradlem a je častá v 19. století u kostelů s větším sklonem střechy. Vaznicový krov se zděnými sloupky – varianta vznikla zjednodušením vaznicových krovů 19 .století. Někdy neměly příčnou vazbu, někdy chybí i příčné ztužení kleštinami.

Obr. 10: Základní typy krovů vaznicové soustavy se stojatou stolicí [3]

3.4

Konstrukční detaily tesařských spojů

Tesařské spoje patří mezi nejstarší spoje dřevěných konstrukcí a vyžadují kvalitní provedení [18]. Spoje mají pro správnou funkci krovu zásadní důležitost, mnohdy jsou rozhodující pro únosnost celé konstrukce. Způsob vazby závisí na druhu a velikosti namáhání, na poloze spojovaných prvků a na směru jejich vláken. Vazba by měla být jednoduchá, účelná a musí respektovat technologické zvláštnosti dřeva. Únosnost tesařských spojů je vždy nutné prokázat statickým výpočtem. Mezi základní tesařské spoje patří: sraz, plátování, lípnutí, zapuštění, čepování, přeplátování, kampování a osedlání. 3.4.1

Sraz

Nejjednodušší podélný tesařský spoj vzájemně rovnoběžných dřev, která se k sobě přikládají buď čely, nebo bočními plochami. Například u pozednic kde je celý prvek podepřený [10]. Srazy se provádí tupé, šikmé a klínočelné (viz. Obr. 11)

Obr. 11: Tesařský spoj – sraz tupý, šikmý a klínočelný [18]

30

3.4.2

Plátování

Podélné nastavování (prodlužování) trámů, které nemohou být v místě spoje zcela podepřeny. Spojované prvky se stýkají částí podélných ploch a částí čel, tzv. plátem [10]. -

Rozdělení dle sklonu dosedacích ploch plátů: rovné a šikmé.

-

Rozdělení podle tvaru plátů: rovnočelné, šikmočelné a klínočelné (viz. Obr. 12).

Obr. 12: Tesařský spoj – plátování rovnočelné, šikmočelné a klínočelné [18] 3.4.3

Lípnutí

Nejjednodušší spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých prvků. Tento spoj spočívá v přiložení čela prvku na podélnou plochu druhého prvku. Není vhodný pro přenášení ohybového momentu, má charakter kloubového spojení. Spoj se zabezpečuje lepením nebo zpevňuje ocelovými prvky [10]. Lípnutí může být kolmé nebo šikmé (viz. Obr. 13).

Obr. 13: Tesařský spoj – lípnutí kolmé a šikmé [18] 3.4.4

Zapuštění

Příčný spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých prvků, přičemž čelo jednoho je zapuštěno do výřezu v druhém prvku [10]. Rozlišujeme zapuštění kolmé a šikmé (Obr.14).

Obr. 14: Tesařský spoj – zapuštění kolmé a šikmé [10] 31

3.4.5

Čepování

Spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých prvků. Používá se při nastavování sloupů nebo při ukotvení sloupu k vodorovnému trámu (prvky namáhané na tlak, při rybinovém čepování přenáší spoj i tah). Na jednom prvku se vytvoří čep, který odpovídá dlabu v prvku druhém [10]. Rozdělení podle tvaru [18]: rovné, rybinovité, křížové, úhlové,rohové, kónické, trojúhelníkové na pokos.

Obr. 15: Tesařský spoj – čepování kolmé, dvoustranně odsazené, šikmé, šikmé rohové, kolmé rohové [18,10] 3.4.6

Přeplátování

Spoj dvou navzájem kolmých nebo šikmých prvků, jež jsou opatřena po celé ploše spoje vzájemně si odpovídajícími zářezy, takže hloubka přeplátování se rovná součtu hloubek obou zářezů. Prvky se vzájemně spolehlivě provazují, ale oslabují se průřezy. Zpravidla se používají tam, kde se dva vodorovné nebo svislé trámy křižují. Rybinovité přeplátování přenáší částečně ohybový moment, proto se uplatňuje při připojení zavětrovacích ztužidel, pásků ke sloupkům a vaznicím, nebo spoj krokve a hambalku (kleštiny) [10,12,18].

Obr. 16: Tesařský spoj – přeplátování jednostranné rybinovité, kolmé, rovnočelné, obyčejné rohové, dvojstranně zešikmené rohové, přeplátování na pokos [18] 32

3.4.7

Kampování

Spoj dvou vzájemně k sobě kolmých nebo šikmých prvků, z nichž jeden má zářez a druhý je buď bez zářezu, nebo se zářezy nezbytnými pro vzájemné sesazení obou spojovaných prvků. Hloubka zapuštění se rovná hloubce zářezu. Používá se tam, kde je třeba minimálně oslabovat prvky [10,12].

Obr. 17: Tesařský spoj – kampování kolmé, jednoduché dvojstranné, jednostranné rybinovité [18] 3.4.8

Osedlání

Spojení dvou prvků ležících v různých rovinách, z nichž jedno je opatřeno zářezem (sedlem) a druhé je zpravidla bez zářezu. Osedlání se využívá při spojování šikmých prvků (nejčastěji krokev – pozednice) [10,12].

Obr. 18: Tesařský spoj – osedlání (např. krokev – pozednice) [18] 3.4.9

Mechanické spojovací prostředky [12]

Tesařský spoj byl donedávna nejběžnější způsob spojování dřevěných prvků. Jeho velkou nevýhodou je pracnost a značné oslabování průřezu. Z těchto důvodů se v poslední době od tradičních tesařských vazeb upouští a nahrazují se kovovými spojovacími prvky, které umožňují zachovat charakter spoje, ale jeho zhotovení je jednodušší.

33

U historických krovů se jako tradiční mechanické spojovací prostředky používali dřevěné klíny a kolíky neboli hmoždinky. Ačkoliv se po celá staletí spoje prvků rozvíjely, dřevěné kolíky zůstaly stejné. Jsou vyrobeny z tvrdého, přímo rostlého dřeva. Mezi nejvhodnější dřeviny pro výrobu kolíků patří dub, akát a javor. Dřevěné kolíky slouží pouze pro fixaci polohy spoje. Síly ve spoji dřevěných prvků jsou přenášeny tvarem spoje. Průměr kolíků se pochybuje kolem 25 mm (v případě, že kolík má za úkol také přenášet smyk, bývá jeho průměr cca 38 mm). Kolíky se zarážejí do předvrtaných otvorů a zpravidla procházejí skrz. Poloha kolíku ve spoji je zajištěna pomocí třecích sil vzniklých v okamžiku zaražení kolíku. Délka kolíků se volí větší minimálně o hodnotu dvou průměrů než je délka předvrtaného otvoru.

Výhody použití dřevěných kolíků •

rekonstrukce objektu původními technologiemi

•

splnění estetických požadavků na interiér, kde jsou všechny spoje viditelné

3.5

Dendrochronologické datování krovů [11]

Dendrochronologie je metoda datování dřeva založená na měření šířek letokruhů. Umožňuje datovat dřeva z archeologických výzkumů (vykopávek) včetně uhlíků, dřevěné prvky historických staveb (především krovů), nábytek, dřevěné sochy nebo staré obrazy. 3.5.1

Princip dendrochronologie

Odebraný vzorek dřeva je změřen na speciálním měřicím stole (v případě vzácných památek měřicí lupou), odkud je informace přenášena přímo do počítače. Zde se pak zobrazí ve formě křivky, která je datovacím programem porovnávána s námi zvolenou standardní křivkou pro danou dřevinu. Program nám ukáže zadaný počet statisticky nejpravděpodobnějších dat měřeného vzorku (tj. pozic, v nichž se křivka vzorku nejvíce shoduje se standardem). Tyto výpočty jsou jen pomůckou pro lehčí optické srovnání obou křivek, jež je pro konečnou dataci rozhodující. Pokud má některá ze stanovených pozic na standardu dostatečnou statistickou hodnotu, aby datum připadalo v úvahu, musí se obě křivky při optickém srovnání setkávat ve většině výrazných minim a maxim. Pro kvalitní a důvěryhodné výsledky datování určitého objektu nebo lokality je vždy lepší změřit větší množství vzorků. Ojedinělá dřeva se většinou datují těžko, protože mohou být výrazně ovlivněna lokálními podmínkami růstu stromu. Při zpracování většího

34

souboru dřev je prvním krokem po jejich změření vzájemné srovnání jednotlivých naměřených křivek. Snahou je najít takovou pozici, kdy křivky spolu výborně korelují (jsou současné). Zprůměrováním křivek vznikne křivka střední, která zvýrazní společné výkyvy související s klimatickými změnami. Z výše uvedených charakteristik vyplývá, že dendrochronologie je metoda založená na přesnosti (neexistuje u ní žádná tolerance). To znamená že se vzorek buď podaří datovat do konkrétního roku, ve kterém bylo měřené dřevo ještě součástí živého stromu, nebo se jej nepodaří datovat vůbec. 3.5.2

Výsledky dendrochronologie

Dendrochronologicky lze zjistit přesný rok, ve kterém se jednotlivé letokruhy na vzorku vytvořily (přirostly). Pro vlastní datování dřeva je však nejdůležitější poslední letokruh vytvořený před skácením použitého stromu (tzv. letokruh podkorní). Je-li tento letokruh na vzorku přítomen, je možné říci, kdy byl strom skácen. Často však na vzorku schází, protože byl odstraněn při opracování, nebo se ho nepodařilo odebrat. V tomto případě je výsledkem datování pouze určení roku, ve kterém ke kácení došlo. Rok, kdy došlo ke kácení stromu, však nemusí odpovídat roku, ve kterém byl daný strom použit ke stavbě nebo výrobě datovaného objektu. Takřka vždy je třeba připočíst určitý čas potřebný například pro vysušení dřeva. Zvláštním případem je druhotné použití dřeva, které není sice příliš časté, ale vždy je nutné s touto možností počítat. Z tohoto důvodu je potřeba z každé konstrukce odebírat větší počet vzorků.

3.6

Životnost dřevěných krovů [18]

Životnost (neboli trvanlivost) dřevěné konstrukce je časové období, po které by měla vyhovovat funkčně-technickým a estetickým požadavkům v předpokládaných podmínkách použití. Hranice životnosti by se dala určit pomocí takzvaného mezního stavu. Pokud konstrukce tuto hranici překročí, stane se nepoužitelnou. Pro záruku dlouhé životnosti konstrukce musí být dobře navržena a přiměřeně užívána a udržována. Pro posouzení a stanovení všech možných rizik konkrétní dřevěné konstrukce a pro kvalifikovaný odhad její životnosti jsou rozhodující dva faktory, které je nutno znát: •

parametry prostředí, v němž bude dřevěná konstrukce zabudována

•

přirozená odolnost použitého dřeva proti dřevokazným škůdcům

35

Rozlišujeme následující formy životnosti objektu: Fyzická životnost – odráží skutečný technický stav. Pro krovy bývá nejnižší z důvodů obvyklé vyšší vlhkosti, která vytváří vhodné prostředí pro aktivitu biotických škůdců. Morální životnost – plnění funkčních požadavků dnešní doby (modernost, osvětlení, prostorovost tepelná a zvuková izolace atd.). Ekonomická životnost – zohledňuje čas, kdy jsou náklady na provoz a údržbu konstrukce ještě hospodárně únosné.

Dřevěné konstrukce dle nároků na životnost Prvky s dlouhou fyzickou životností – totožná s životností celého stavebního objektu. Pokud je konstrukce vyrobena z vhodných a trvanlivých materiálů (např. dub) s požadovanou chemickou ochranou (viz. kapitola 3.6.2), tak se neplánují žádné opravy ani údržba. Předpokládá se užívání podle původních záměrů a neporušení nepředvídatelnými vlivy (viz. kapitola 3.6.1). Do této skupiny řadíme krovové konstrukce. Prvky s relativně kratší fyzickou životností – tyto prvky je nutné v kratších časových intervalech opravovat či kompletně vyměňovat. Jedná se převážně o plášť nad krovovou konstrukcí včetně laťování. Někdy můžeme do této skupiny zařadit i více aktivní nosné prvky krovů (např. pozednice nebo zhlaví vazných trámů). Prvky s kratší fyzickou životností – jedná se o prvky spíše doplňkové, které se po fyzickém dožití nahrazují kompletně celé novými prvky. Jejich výměna je ekonomicky výhodnější než oprava. 3.6.1

Činitelé ovlivňující životnost krovů [18]

Celková životnost dřevěné konstrukce je ovlivněna následujícími faktory: •

Nedostatky v projektu – špatná materiálová skladba, nedostatky konstrukční ochrany, chyby ve statice.

•

Nedostatky při stavbě – technologické nedostatky, neodborná kvalifikace pracovníků.

•

Chyby během průběhu užívání – vyšší agresivita prostředí, zvýšené zatížení, nedostatečná údržba.

•

Nepředvídatelné události – požár, zvýšená vlhkost, krupobití, zemětřesení, sesuv, vichřice apod.

•

Změny v normách a předpisech – měnící se hodnoty součinitelů pro určení únosnosti a použitelnosti konstrukce. 36

3.6.2

Možnosti zvýšení životnosti krovů

Dlouhá životnost dřevěných krovů závisí zejména na člověku. Hlavním předpokladem je zvolení správného konstrukčního řešení, vhodný výběr dřeva a ostatních používaných materiálů, a v neposlední řadě také účelná chemická ochrana. Dřevo musí kromě mechanických vlastností splňovat také požadavky jakosti. Pro vlastnosti dřeva platí normy pro kvalitu dřeva, jeho rozměry, chyby, sortiment, normy pro fyzikální a mechanické vlastnosti dřevěných konstrukcí. Pro historické konstrukce jsou nejdůležitější požadavky na přirozenou trvanlivost dřeva (viz. kapitola 3.1.4) [18]. •

Konstrukční ochrana [1,18]

Nejúčinnější způsob ochrany dřevěné konstrukce. Podstatou je eliminace dlouhodobé vysoké vlhkosti dřevěných konstrukcí, kterou lze zamezit nebo alespoň minimalizovat riziko aktivity biotických škůdců dřeva a různých degradačních činitelů. Tohoto omezení dosahujeme cílenými úpravami teploty, vlhkosti, hodnoty pH a jiných parametrů dřeva. Ve stavebních objektech se vždy jedná o zajištění takových podmínek, aby byla vlhkost dřeva nižší než kritická. V praxi to znamená omezit nebo zcela vyloučit zdroje vlhkosti, kterými mohou být užitková a dešťová voda, vlhkost v základech stavby atd. Dokonalá izolace dřevěných konstrukcí od zdrojů vlhkosti je velmi důležitá. Řešení: Výběr vhodných druhů dřeva – musíme posoudit, třídu ohrožení dřeviny, vlivem biotických škůdců. U vyšších tříd je nutno používat dřevo s vyšší přirozenou trvanlivostí. Tvarová optimalizace dřevěných prvků – minimalizovat kontakt mezi dřevěnými prvky a jinými možnými zdroji vlhkosti jako je například zdivo. Na styku dřeva se zdivem by měly být použity podložky z impregnovaného dřeva nebo izolační fólie. Izolace proti vlhkosti a degradačním činitelům – povrchové úpravy dřeva, hydroizolace střešního pláště, funkčnost okapů a svodnic, kvalitní oplechování zejména v úžlabí (nebo u komínů), vzduchová izolace mezi dřevěnými prvky a jinými hygroskopickými materiály. Regulace klimatických podmínek v objektu – jedná se o regulaci relativní vlhkosti, teploty, tlaku a cirkulace vzduchu. •

Chemická ochrana [5]

Chemická ochrana umožňuje zvýšit původní přirozenou trvanlivost dřeva. Stává se významnou zejména v situacích, kdy jsou metody fyzikální a konstrukční ochrany nedostačující. Používá se především k dlouhodobé preventivní ochraně dřevěných prvků umístěných v náročnějších expozicích jako jsou například krovy. 37

Důležitým úkolem chemické ochrany je i pomoc při likvidaci biologických škůdců v již infikovaném dřevě. Navrhuje se až po vyčerpání všech možných konstrukčních opatření. Podle hloubky průniku ochranného chemického prostředku do dřeva v tangenciálním a radiálním směru se rozlišuje impregnace povrchová, polohluboká, hluboká. Při realizaci chemické ochrany dřeva je nutné vycházet ze zásad platné normy. •

Kontrola a údržba [18]

Dodržováním všeobecných a specifických zásad péče o dřevěnou konstrukci lze výrazně prodloužit její životnost. Současně se zvyšuje i její hodnota. Pravidelnými kontrolami lze zjistit případné poruchy a správnou údržbou konstrukce se zpomalují procesy jejího fyzického opotřebování. Tímto způsobem lze konstrukci udržet na úrovni, která ji byla prvotně stanovena.

3.7

Poruchy dřevěných krovů

Poruchou konstrukce rozumíme každou změnu jejího stavu oproti stavu původnímu. Změna se projevuje snížením její užitkové, estetické nebo památkové hodnoty i životnosti. Rozdělení a příčiny poruch používají odborní pracovníci při zhotovování průzkumu ke správnému definování identifikované poruchy [13]. 3.7.1 •

Rozdělení poruch podle stupně významnosti [13, 18]

Závady (chyby) - nejsou změnami oproti původnímu stavu. Jsou důsledkem použití chybných nebo nevhodných materiálů.

•

Běžné opotřebení - vyplývají z přirozeného stárnutí materiálů. U krovů nemají příliš negativní dopad.

•

Nevýznamné poruchy - nezpůsobují snížení bezpečnosti konstrukce, jen nepatrné zhoršení užitných vlastností.

•

Významné poruchy - mají za následek evidentní snížení bezpečnosti konstrukce a zhoršení užitných vlastností.

•

Havarijní poruchy - vytvářejí kritický stav, kdy je vážně ohrožena bezpečnost a užitné vlastnosti konstrukce a celého objektu.

38

3.7.2

Vznik poruch

Předpokladem vzniku poruch v dřevěných stavbách je samotný konstrukční materiál – dřevo, které mohou znehodnocovat různí činitelé. Vznik poruch závisí na druhu dřeva a klimatických podmínkách, v nichž se objekt nachází. Jde především o neustálé, trvalé a opakující se působení slunečního záření, kyslíku, vody v různé formě (zemní a vzdušná vlhkost, déšť, sníh, led, námraza). Rozdíl teplot během dne a ročních období, prach a další vlivy zanechávají na konstrukci stopy. Hlavní příčinou poruch dřevěných konstrukcí je však napadení dřeva dřevokaznými houbami a hmyzem. Výrazné poškození dřeva nastává i při živelních událostech, jako jsou například požár, vichřice, sníh, povodeň apod. [13].

Příčiny poruch [18] Příčiny poruch je důležité odhalit co nejdříve, aby mohlo dojít ke zdárné nápravě poruchy v konstrukci a odstranění zjištěné příčiny. •

Přirozené stárnutí - pokud není ovlivněno jinými vlivy, nemá velký význam.

•

Poškození střešního pláště - způsobuje vnikání dešťové vody do prostoru podkroví a následnou degradaci dřevěných prvků.

•

Biotické poškození dřeva houbami a hmyzem - vzniká nedostatečnou konstrukční ochranou objektu.

•

Poškození požárem - záleží na rozsahu poškození, ale většinou takto poškozené prvky musí být z konstrukce ze statických důvodů odstraněny.

•

Nadměrné zatížení konstrukce - dochází k deformacím jednotlivých prvků.

•

Objemové změny dřevěných prvků - vyvolané změnami vlhkosti prostředí.

•

Dynamické rázy z okolí - způsobené např. dopravou.

3.7.3

Vlhkost [18]

Vlhkost je prvotní příčina vzniku poruch. Ovlivňuje riziko napadení dřeva dřevokazným hmyzem a houbami (i plísněmi), ale také ovlivňuje jeho mechanické vlastnosti (především pevnost v tlaku). S rostoucí vlhkostí, až do meze nasycení vláken, se mechanické vlastnosti dřeva zhoršují. Další zvyšování vlhkosti již nemá na jejich snížení vliv. Průzkum zahrnuje zmapování vlhkosti dřevěné konstrukce, která nám podá informace o kvalitě vnitřního klimatu a tudíž o míře ohrožení dřeva napadením biotickými škůdci. Důležité je uvážit, v jakou roční dobu průzkum provádíme, jaké právě panuje počasí a je-li vlhkost dřeva způsobena navíc i zatékající srážkovou vodou.

39

Největším zdrojem vlhkosti bývá obyčejně srážková voda zatékající do konstrukcí porušenou střešní krytinou a v důsledku deště hnaného větrem i spárami v oknech a střešních detailech. Dalším významným zdrojem vlhkosti může být vzlínání vlhkosti z podzákladí vlivem špatné hydroizolace nebo neaplikované izolace. K vzlínání dochází vlivem kapilárních tlaků. Třetím významným zdrojem vlhkosti je voda kondenzovaná. Vlhkost se v tomto případě dostává do dřeva prostřednictvím vlhkosti obsažené ve vzduchu, která zkondenzuje na chladnějších místech konstrukce (teplota rosného bodu). 3.7.4

Poruchy vzniklé následkem poškození dřeva [13]

Na vzniku poruch krovů se podílí více faktorů, které můžeme rozdělit do čtyř oblastí: •

Chyby konstrukčního materiálu, které se nezjistily nebo nezohlednily v průběhu zhotovení objektu – suky, tlakové dřevo (u jehličnanů) a tahové dřevo (u listnáčů), hniloba, nepravidelný průběh vláken, požerky od hmyzu, nadměrné a hluboké trhliny, deformace a borcení, vady vzniklé při řezání, sušení a opracování dřeva.

•

Projekční a výrobní chyby (nedostatky) - nedostatečný přístup vzduchu k dřevěným prvkům (zazděné pozednice), nedostatečně dimenzovaní dřevěných prvků a jejich spojů pro dané namáhání, nevhodný tvar střechy pro konkrétní objekt nebo krytinu. Použití dřeva s nevhodnou vlhkostí (často vyšší) pro danou expozici. Nedodržení požadované chemické ochrany.

•

Zvýšené zatížení konstrukce - např. výměna dřevěného šindele za těžkou pálenou tašku, nevhodné rekonstrukční zásahy, mimořádné účinky (nadměrné množství sněhu, déšť, silný vítr, povodeň, zemětřesení).

•

Chyby konstrukčního materiálu, které vznikly v důsledku degradačních procesů poškození dřeva vlivem biotických činitelů nebo abiotických faktorů. Cyklické nebo trvalé namáhání (mechanické, vlhkostní, teplotní) vyvolávají únavu dřeva.

3.7.5

Poruchy vzniklé následkem biotického poškození

Prvotní příčinou biotického poškození krovů je voda. Vodu potřebují nejnebezpečnější škůdci dřeva - dřevokazné houby a dřevokazný hmyz, ale i méně závažní škůdci dřeva – plísně, dřevozbarvující houby a bakterie. Ohrožení biotickými škůdci vzhledem k vlhkosti a expozici klasifikuje soustava mezinárodních evropských norem (s platností i v ČR) ČSN EN 335-1, 2, 3 pomocí tříd ohrožení dřeva. Specifickou formou biologického poškození dřeva jsou výkaly ptáků, hlavně holubů, kteří využívají krovy jako své stanoviště pro stavbu hnízda [5, 18]. 40

Základní podmínky potřebné k napadení dřeva biologickými škůdci [18] Dostatečná vlhkost – v nezávadných konstrukcích je vlhkost dřeva dostatečně nízká, ke zvýšení vlhkosti dochází z jiného zdroje. Kyslík – zdrojem kyslíku je vzduch, kterého je ve dřevě vždy dostatek, pokud není trvale ponořeno pod vodou. Teplo – po většinu roku je teplota v naší zeměpisné poloze vyhovující. Výživný substrát – výživným substrátem je samotné dřevo. •

Dřevokazné houby [5]

K nejčastější destrukci dřeva dochází napadením silnými rozrušujícími mikroorganismy, což jsou dřevokazné houby. K hodnocení stupně napadení dřevěných prvků se používá norma EN 252. Hodnocení spočívá v řadě pozorování a je důležité, aby postup nebyl příliš složitý. Při nejistotě se doporučuje zařadit těleso do nižšího stupně. Dřevokazné houby dělíme do dvou skupin: celulózovorní a lignivorní. Celulózovorní houby vytvářejí destrukční hnědou hnilobu dřeva. Zdrojem výživy je celulóza, lignin nechávají netknutý. Dřevo postupně tmavne, kostkovitě se rozpadá, stává se křehkým, praská, má příčný, hladký a matně lesklý lom. Lignivorní houby ničí všechny složky dřeva. Téměř současně rozkládají celulózu i lignin. Dřevo jejich vlivem zesvětlá (bílá hniloba), změkne, vytvoří se díry a dutinky (viditelné i pouhým okem) a nakonec se drobí. Tento typ hniloby není u nás příliš obvyklý. Hniloba je velice závažnou vadou. Houby napadají a poškozují obvykle už živý strom. Hniloba se projevuje až ve stadiu, kdy není možné dřevo zachránit. Proto ho před zahájením zpracování dobře prohlédneme, zda-li není měkčí a křehké (zapařené). Pokročilejší stadium hniloby se prozradí změnou barvy a vůně. Nejlepší a nejjednodušší ochranou pro dřevo je vysušení (vlhkost < 20%). V následujícím textu si představíme nejvýznamnější dřevokazné houby, které napadají historické krovy. Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) [5] Vyvolává hnědou hnilobu. Vyskytuje se po celý rok na opracovaném dřevě jehličnanů, dřevotřísce, papíru ale i na textilii, zejména v nevětraných budovách. Ohrožuje dřevo i poměrně suchých staveb, neboť potřebuje ke svému vývoji málo vlhkosti. Vodu si dřevomorka umí přivést ke dřevu zvláštními provazci, kterými prorůstá zdivem i na vzdálenost několika metrů. Na rozdíl od jiných hub, se dřevomorce daří lépe při nižších teplotách, při teplotě 26 °C zastavuje růst a při 40 °C začíná odumírat. 41

Dřevo napadené dřevomorkou propadá rychlé zkáze. Na počátku měkne, barví se do okrova a je velmi křehké, má hladký lom a je značně vlhké. V té době snadno nakazí jiné zdravé dřevo přijde-li s ním do styku. Nejlepší ochrana před napadením je dokonale vyschlé stavební dřevo, suché teplo a důkladné větrání místností. Všechny napadené předměty je třeba včas odstranit (nejlépe spálit). Obr. 19: Dřevomorka domácí [14]

Dřevomorku domácí nelze zaměnit za jiný druh.

Koniofora sklepní (Coniophora puteana) [5] Vyskytuje se na celém území ČR, v lesích i na stavbách, kde rozkládá dřevo jehličnanů a listnáčů. Pro svůj rozvoj vyžaduje houba vysokou vlhkost dřeva, proto se s ní setkáme ve vlhkých domovních prostorách (sklepy, kolny, půdy na místech, kde zatéká apod.). Optimální vlhkost dřeva pro šíření, růst a rozkladnou činnost koniofory je 50 – 60 %. Při snížení vlhkosti houba odumírá a její vývoj se zastaví. Optimální teplota je 23 °C. Vzhledem k tepelným změnám je odolnější než dřevomorka. Koniofora zbavuje dřevo celulózy a to ztrácí pevnost a hmotnost. Infekce se obvykle šíří z povrchu dřeva dovnitř. Napadá dřevěné stavební prvky, které jsou v kontaktu s mokrými zdmi či zemí. Způsobuje hnědou hnilobu, ale příznaky jsou odlišné od dřevomorky, pro kterou tvoří příhodné podmínky, a proto bývají jejich plodnice vzájemně prorostlé. Napadené dřevo

bývá

mokré,

zpočátku

zbarvené

žlutohnědě, později tmavohnědě. V pokročilé fázi napadení dochází ke kostkovitému rozkladu Obr. 20: Koniofora sklepní [5]

(kostky jsou drobné). V konečném stadiu hniloby lze dřevo rozmělnit až na dřevní prach.

Trámovka plotní (Gloeophyllum sepiarium) [5] Trámovka plotní je rozšířena po celém území ČR, roste od března do listopadu na ,,mrtvém“, pokáceném a odkorněném dřevě jehličnanů. Napadá i opracované dřevo (např. ploty, zábradlí, stožáry, atd.). Houba je původcem přirozené hniloby dřeva, která zasahuje i lidská obydlí. Snáší silné zimní mrazy i déle trvající sucho. 42

Kromě odolnosti k extrémnímu klimatu je nebezpečná tím, že se jedná o substrátovou houbu. Zatímco vnitřní části dřeva jsou zcela destruovány, tenká povrchová vrstva zůstává neporušena. Plodnice vyrážejí na povrch hlavně ze štěrbin a trhlin, takže mají různý tvar a jsou přirostlé bokem. Když se na povrchu dřeva Obr. 21: Trámovka plotní [15]

objeví plodnice, je nutné napadenou část konstrukce zlikvidovat.

Pornatka Vaillantova (Fibroporia Vaillantii) [5] Dřevokazná houba rozšířená v mírném pásu. Pornatka napadá opracované dřevo (trámy, sloupy, atd.). Na dřevěných prvcích vytváří velké bílé útvary vatovitého mycelia. Houba způsobuje hnědou hnilobu, která působí destruktivně. Dřevo je hnědé, puká, měkne, v pokročilém stádiu se postupně kostkovitě rozkládá a nakonec ho lze rozmělnit až na prach. Hniloba se šíří tenkými bílými provazci podhoubí,

které

mohou

prorůstat

i

zdí.

Škodlivost pornatky vaillantové je srovnatelná s dřevomorkou, ale má větší nároky na vlhkost (25% - 45%). Lze jí čelit izolací a všemi Obr. 22: Pornatka Vaillantova [15]

prostředky, které snižují vlhkost dřeva.

Kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosus) [18] Jako parazit napadá kořeny živých stromů a při nekvalitní prohlídce jsou nařezané prvky zabudovány do staveb. Teplota prostředí musí být min. 0°C. Plodnice jsou sněhobílé, zpočátku vyrůstají na koříncích a později i na velkých kořenech. Z kořenů se hniloba šíří střední vyzrálou částí. V první fázi rozkladu je smrkové dřevo světle hnědé, později se zbarvuje červenohnědě. Při zabudování poškozeného dřeva do stavby pokračuje houba v rozkladu a dokonává destrukční napadení. Obr. 23: Kořenovník vrstevnatý [14]

43

•

Dřevokazný hmyz [5]

Nejčastější druhy dřevokazného hmyzu u nás jsou zejména tesaříci, červotoči a hrbohlav parketový. Největší nebezpečí těchto druhů je schopnost vyvíjet se ve dřevě po dobu několika generací. Tato hrozba vede k patrnému snížení fyzikální, mechanických i estetických vlastností. Kromě toho se často dřevo napadené hmyzem stane příznivým substrátem pro rozvoj dřevokazných hub. Podobně jako houby poškozuje hmyz dřevo v živém stromě i dřevo zpracované. Dřevokazný hmyz má nižší nároky na vlhkost dřeva než houby. Optimální podmínky pro správný růst jsou: teplota 20 °C a vlhkost 10 – 12 %. Škůdci napadají především bělové dřevo, v němž je více zásobních a méně konzervačních látek. Hmyzem znehodnocené dřevo je pro kvalitnější výrobky bez výjimky nepoužitelné. Dřevokazný hmyz má dvě pohlaví. Samička naklade do dřeva vajíčka, z nichž se pak za pár dní vylíhnou larvy. Stádium larvy trvá několik let (obvykle 1 – 3 roky). Dospělá larva se zakuklí, po dobu několika týdnů se vybarvuje, až se z ní vyvine dospělí brouk. Hlavním cílem brouka, který žije jen několik týdnů, je založení nové generace. Z toho všeho nám vyplívá závěr že hmyz škodí pouze ve stádiu larvy. Dřevokazný hmyz napadá poloopracované dřevo, stavební konstrukce, krovy, podlahy, nábytek a jiné dřevěné předměty. Poškozuje dřevo přímo i nepřímo. Přímé poškození dřeva způsobují larvy i dospělý hmyz. Larvy vyhlodávají ve dřevě tmavé chodbičky různých tvarů a velikostí, které jsou vyplněny jemnými pilinami. Spleť chodeb je skryta pod povrchem dřeva s vletovými a výletovými otvory. Při rozsáhlejším napadení se chodbičky spojují a vytvářejí tzv. kaverny vyplněné odpadovou drtí. Časem je dřevo znehodnoceno tak, že ztrácí pevnost a rozpadá se (např. nosné trámy a krovy se bortí při zvýšeném vnějším tlaku od silného větru a námrazy). Nepřímé škody vznikají tím, že hmyz zavléká do chodeb vyhlodaných larvami některé plísně, a tím je rozšiřuje.

Poškození hmyzem podle hloubky narušení dřeva chodbami Povrchové - hloubka max. 5 mm. Poškození způsobují larvy tesaříků. Poškození nemá vliv na fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva. Mělké - hloubka 5 – 50 mm a způsobují ho tesařík malý, tesařík dubový. Poškození již ovlivňují mechanické vlastnosti dřeva a snižují jakost řeziva. Hluboké - hloubka více než 50 mm. Ve stavebních objektech bývá dřevo nejvíce poškozeno červotočem a tesaříkem krovovým který v něm vyžírají otvory nebo chodbičky.

44

Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus) [5] Nejvýznamnější

technický škůdce

dřeva,

který

napadá zabudované dřevěné konstrukce. Během svého vývoje larvy vyžírají dřevo a chodbičky za sebou zaplňují drtí a výkaly. Larvy rozežírají povrchové vrstvy dřeva (bělové dřevo), při intenzivnějším napadení jsou nuceny zavrtat se hlouběji a rozrušují tak Obr. 24: Tesařík krovový [15]

i dřevo jádrové.

Vývoj od vajíčka po dospělého jedince trvá až 3 roky (dle vlhkosti dřeva). Larvy brouka se zakuklí na jaře. K rojení dochází v květnu až srpnu. Vyvinutí larev může probíhat v krovech, trámech či skladovaném dříví. Tesařík krovový vyhledává starší neodkorněné, suché a měkké dřevo, čerstvě poražené dřevo napadá jen výjimečně. Napadené dřevo bývá většinou větších průřezů, neboť vytváří vhodné životní podmínky pro jeho velkou larvu.

Tesařík fialový (Callidium violaceum) [5] Technický škůdce dřeva, jenž napadá zabudované dřevěné konstrukce vyrobené z jehličnanů. Tesařík fialový škodí i na rostoucím dřevu a při přemnožení může stromy silně oslabovat. Stejně jako tesařík krovový napadá neodkorněné dřevo, ale na rozdíl od něj napadá také čerstvě poražené dřevo. Obr. 25: Tesařík fialový [15]

Samička klade vajíčka pod suchou kůru stromů.

Larvy nejprve těsně pod kůrou vyžírají celé plochy povrchu dřeva až do velikosti dlaně. Teprve při zakuklení se zavrtávají hlouběji do dřeva, někdy i 10 cm. Tesařík fialový způsobuje značné škody, zvláště na stavebním dřevě. Červotoč proužkovaný (Anobium striatum Olivier) [5] Červotoč proužkovaný napadá jehličnaté dřevo, opracované a již několik let používané (trámy, podlahy, dveře, okna, nábytek, hudební nástroje aj.). Samička tmavohnědého brouka klade asi 20 vajíček do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě, nebo na rovný (drsný) povrch. V jádrovém dřevě se vyvíjí Obr. 26: Červotoč proužkovaný

špatně. Charakteristickým znakem jsou napadené 45

trámy jen na vnitřní straně místnosti. Venkovní stranu stěn domů a trámů nepoškozuje. Larvy vyvrtávají ve dřevě podélné chodby s hlavní částí soustředěnou do letokruhů jarního dřeva. Existence larev ve dřevě je možná v mezích vlhkosti 12 - 60 %. Červotoč proužkovaný je poměrně citlivý na teplotu. Optimální teplota pro jeho vývoj je 22 °C. Horní teplotní hranice výskytu červotoče proužkovaného je 46 °C.

Červotoč umrlčí (Anobium pertinax Linnaeus) [5] Červotoč

umrlčí

je

větší

než

červotoč

proužkovaný. Celé tělo je černohnědé, jen na štítu u obou zadních rohů jsou žluté skvrnky. Samičky kladou přibližně 30 vajíček do skulin dřeva nebo do starých chodeb širokých cca 3 mm. Červotoč umrlčí potřebuje pro vývoj vyšší vlhkost Obr. 27: Červotoč umrlčí [15]

dřeva (min. 19 %) a snížení teploty pod bod mrazu.

K úhynu všech vývojových fází dojde při teplotě 48 °C. Červotoč umrlčí napadá dřevo (jehličnaté i listnaté) v místech vystavených působení zimních mrazů, zabudované již několik let. Ve zděných obytných domech se usidluje na střešních trámech, v podlahových prknech, v záklopech stropů a půdních příčkách. Napadá trámy v místech uložení do venkovních stěn a též jejich pravidelně smáčené části, kde zatéká do střech. V dřevěných obytných domech poškozuje konstrukční prvky krovů, kráčata a střešní trámy, hrubé podlahy.

Hrbohlav parketový (Lyctus linearis) [5] Brouci jsou 3 – 5 mm velcí, hnědě zbarvení. Tvar těla je podlouhlý. Vývojový cyklus trvá většinou jeden rok. Není náročný na vlhkost dřeva. Výletové otvory jsou podobné jako u červotoče, rojení probíhá v dubnu až srpnu. Napadají poraněné stromy a neodkorněné čerstvě poražené dřevo, ale i dřevo zabudované. Jeho Obr. 28: Hrbohlav parketový [15]

larvy působí hlavně v dubovém dřevě (např.

v parketách). V konečném stadiu je dřevo (až na tenkou povrchovou vrstvičku) přeměněno v dřevní prach. Jeho požerky se často zaměňují za škody působené červotočem. Dle předpokladů si hrbohlava dopravíme domů s již infikovaným dřevem. 46

3.7.6

Poruchy vzniklé následkem abiotického poškození dřeva [5,13]

Mezi hlavní faktory, které vyvolávají jednotlivé druhy abiotického poškození, patří: Atmosférická koroze - sluneční záření, cyklická změna teploty, vlhkostní změny (déšť, kroupy, sníh, mráz), znečištění ovzduší (prach, emise, písek), mikroorganismy, vítr. Tepelná degradace - přítomnost kyslíku, vlhkost (zvyšuje odolnost k zapálení), kvalita povrchu, hustota dřeva, obsah hemicelulóz, dostatečně vysoká teplota. Agresivní chemikálie - koncentrace chemikálie, druh rozpouštědla (rozpouštědla jako např. voda přispívají ke ztrátě pevnosti), doba působení, teplota vystavení. Jednoduché preventivní prohlídky a ochranná opatření zabrání další destrukci dřevěných konstrukcí zabudovaných do staveb vlivem abiotického poškození. •

Atmosferická koroze

Poruchy vyvolané atmosférickou korozí dřeva (např. fotodegradace, barevné změny, eroze, rozměrové změny, deformace) jsou vlastně změny způsobené vlivem přirozeného stárnutí dřeva především v exteriérech. V interiérech je stárnutí dřeva podstatně pomalejší. V krovech nebývá tento problém dřeva příliš výrazný, protože dřevo stárne víceméně pouze vlivem kyslíku. Atmosférické korozi můžeme zabránit výběrem vhodného druhu dřeva, preventivním konstrukčním opatřením a povrchovým ošetřením proti povětrnosti. •

Tepelná degradace

Náchylnost dřeva k tepelné degradaci, která vzniká požárem, je vážným problémem. Na druhou stranu s dostatečnou dimenzí trámů (nosníků) si masivní dřevo při požárech zachovává svoji nosnost podstatně déle než ocelové nosníky. Na snížení tepelné degradace se používají retardéry hoření (ohnivzdorné látky). Je třeba zajistit konstrukčně bezpečnostní opatření proti vzniku požáru (dělení stavby na požární úseky, požární signalizace, stabilní hasicí zařízení, požární dveře) a využívat požárně fyzikální vlastnosti dřeva (tvarová a povrchová optimalizace konstrukčních prvků). •

Agresivní chemikálie

Při kontaktu dřeva s agresivními chemikáliemi dochází k chemické korozi (hydroxidy, kyseliny a oxidovadla). Ta způsobuje výrazné snížení pevnosti, které není na první pohled viditelné. Při preventivních prohlídkách a zjišťování stavu poškození dřeva je identifikace ztráty pevnosti trámů nejsložitějším úkolem. Důležitou podmínkou pro zabránění chemické koroze je celkové omezení kontaktu agresivních chemikálií se zabudovaným dřevem.

47

4 Metodika průzkumu dřevěného krovu 4.1

Průzkum dřevěných krovů

Průzkumy dřevěných krovů nám slouží k odhalování poruch konstrukce. Vyžaduje se postupovat podle doporučené metodiky a používat vhodné průzkumné metody. Při průzkumech krovů je velice důležitým a nápomocným vědním oborem statika. Jak už jsme se z předcházejícího textu dozvěděli, tak krovy jsou hlavní nosnou konstrukcí zastřešení stavebních objektů. Tato jejich funkce je klíčovým faktorem podstatně více, než je tomu u jiných konstrukcí (např. u kleneb převládá funkce architektonická). Z tohoto hlediska je možné krovy srovnat s novodobými inženýrskými konstrukcemi, jako jsou mosty, mrakodrapy, velkorozponové haly apod., jejichž historii také nelze zkoumat bez základních znalostí statiky [3]. 4.1.1

Druhy průzkumů

Stavebně historický průzkum Stavebně historický průzkum nám slouží pro potřeby celkového náhledu na historickou dřevěnou konstrukci. Jedná se především o hodnocení okolností vzniku (včetně autorství), zasazení do obecně historických souvislostí s rozborem časové posloupnosti vývoje jednotlivých konstrukčně typologických částí [18]. Měl by upozornit na zvláště cenné části stavby, ať už známé, viditelné nebo skryté mladšími konstrukcemi a přestavbami. Jeho úkolem je přispět k zachování všech cenných stavebních prvků, dát podnět k jejich konzervaci nebo citlivé opravě. Stavebně historický průzkum krovů, u kterých byl změněn konstrukční systém nebo došlo k rozsáhlejším opravám je podstatně složitější. Zde může k poznání historie krovu podstatně přispět dendrochronologie a průzkum tesařských značek [3]. Provedení náročného stavebně-historického průzkumu je podmíněno nejen širokými teoretickými znalostmi vývoje všech historických slohů, ale také značnou praktickou zkušeností z průzkumu různých stavebních památek.

Stavebně technický průzkum Stavebně technický průzkum je důležitou doplňující součástí stavebně historického průzkumu. Je nutné ho vypracovat při posouzení aktuálního stavu dřevěných konstrukcí a schválení dalšího provozu objektu. V případě zjištěných (odstranitelných) poruch, by měly být dostatečným podkladem pro projektování a realizaci sanačních prací [18]. 48

Stavebně technické průzkumy rozdělujeme do tří skupin [16]: •

Předběžný - soustředí veškeré dostupné podkladní a informační zdroje o stavebním objektu (stavební projekt a dokumentace, stávající předpisy a normy pro navrhování a provádění, údaje o dodatečných stavebních úpravách, způsobu využívání apod.) a základní údaje o materiálovém řešení a fyzickém stavu konstrukce (viditelné trhliny, poruchy, závady, vlhkost, koroze, hniloba, přetvoření konstrukcí, opotřebovanost apod.)

•

Podrobný – hlavním úkolem je poskytnout podklady pro posouzení funkční způsobilosti a spolehlivosti konstrukcí, podrobné údaje o rozměrech, skladbě a materiálech. V rámci podrobného průzkumu určujeme příčiny a závažnost poruch a závad, stupeň opotřebení, degradaci materiálů, provádíme mykologický, chemický, popř. biologický průzkum a hodnocení konstrukcí. Podrobné průzkumy historických krovů mají praktický význam zejména při opravách a stavebních úpravách, ale také ve všech ostatních případech, kdy dochází k zásahům do starých konstrukcí.

•

Doplňkový – cílem je zpřesnit a doplnit chybějící technické údaje o materiálech, zhodnocení analýzy příčin a závažnosti poruch, důsledků vyplývajících z navrhovaných úprav a změn, doplňkové prověření exponovaných částí konstrukce apod. Pro doplňkový průzkum se často používají zkušební metody jako jsou statické a dynamické zkoušky ,,in situ“. Tyto zkoušky jsou zpravidla nejspolehlivějším zdrojem informací o určitých vlastnostech konstrukce. Pro objasnění příčin poruch, posouzení ustálenosti konstrukce se pak provádí dlouhodobé sledování (monitoring) za pomocí citlivých indikátorů.

Konkrétní průzkumy jsou závislé především na práci samotného pracovníka, který průzkum provádí (na jeho odborné kvalifikaci, zkušenostech apod.) a metodách, které pro posouzení stavu dřevěných konstrukcí používá. 4.1.2

Důvody průzkumů

Důvodem k provádění průzkumu dřevěných konstrukcí může být havarijní stav objektu, objevení výskytu biologického napadení, úmysl změnit účel využití objektu, nebo tento průzkum může mít jenom preventivní charakter, což by u většiny dřevěných konstrukcí bylo žádoucí [18].

49

4.1.3

Cíle průzkumů

Průzkumy dřevěných krovů se v dnešní době zabývá stále větší počet spolupracujících odborníků z různých odvětví, a proto se cíle průzkumu mohou lišit [3]. Dřevařští odborníci - zjišťují biologické napadení konstrukce (houbami, hmyzem). Památkáři – zajímají se především o památkovou hodnotu krovu (je dána jeho stářím). Projektanti (statici) - zjišťují technický stav krovu, a musí dobře rozumět jeho funkci. V závěrečné fázi rozhodují o nutnosti a způsobu statického zpevnění konstrukcí. Stavební historikové - zabývají se především historickým vývojem krovu (vznik a existence), chtějí rozumět zvláštnostem konstrukčního systému, jeho historickým opravám a poruchám (tzn. že se musí zajímat i o technickou funkci krovu). Jejich poznatky o vývoji daných staveb, mohou být doplněné dendrochronologickým datováním. 4.2

Metodika zjišťování poruch

Metodika a postupy zjišťování poruch jsou závislé na několika faktorech, které je ovlivňují (např. typ, věk a současný provoz konstrukce, její přístupnost, záměry využívání v budoucnosti). Postup je rozdělen do pěti částí, které obsahují seznámení s dostupnými údaji, prvotní posouzení poškození stavby, následný podrobný průzkum, vyhodnocení poznatků zjištěných během průzkumu a závěrečné doporučení sanačních opatření. 4.2.1

Získání základních poznatků o konstrukci

Získání a prostudování dostupné dokumentace o konstrukci a podle potřeby i o celém objektu (věk, konstrukční a materiálové řešení, poruchy v minulosti, dosavadní opravy a rekonstrukce). Předběžná prohlídka konstrukce pro zjištění zjevných poruch. Je třeba se zaměřit na místa, kde se poruchy vyskytují nejčastěji (tj. na lomy střešních rovin, místa při komínech, střešní okna, zhlaví vazných trámů, prvky s ponechanou kůrou), a rovněž místa, kde jsou poruchy pozorovatelné už při zběžném vizuálním posouzení (zatékání, zvýšená vlhkost, hniloba, plodnice dřevokazných hub, plíseň, výletové otvory, trhliny v prvcích, uvolněné spoje, výrazné deformace). Poruchy se vyznačí do výkresové dokumentace. 4.2.2

Analýza základních poznatků o konstrukci

Sestavení hlavních zjištěných závad dle závažnosti. Analýza všech okolností, které mohly být příčinou poruch v minulosti i v současnosti (např. poškozená krytina, špatná izolace). Vytipování dřevěných prvků nebo spojů, u kterých lze předpokládat poruchy a je nutné se na ně zaměřit při provedení podrobného nedestruktivního průzkumu.

50

4.2.3

Podrobný průzkum vytipovaných míst

Detailní zaměření konstrukce s terénním zápisem poškozených míst. Zpřístupnění zkoumaných prvků (odkrytí zhlaví trámů apod.). Podrobný průzkum kvality dřeva s využitím přístrojových i vizuálních metod. Prozkoumání všech konstrukčních spojů, u kterých se předpokládají poruchy. 4.2.4 •

Souhrnné zhodnocení průzkumu

Definování rozsahu poškození

Rozsah hniloby – důležitým krokem je rozpoznat stadium hniloby (vysoké, pokročilé, počáteční). Současně s tím je třeba lokalizovat hnilobu v prvcích (v celém prvku, ve středu nebo v jeho zhlaví), která může působit zvenku a směřovat dovnitř prvku (např. dřevomorka domácí) nebo naopak (např. trámovka plotní). Rozsah požerků – je nutné zjistit zastoupení prvků se silným, slabým a středním poškozením požerky hmyzu. Požerky mohou být na povrchu nebo v celém průřezu. •

Definování stupně poškození

Stupeň hniloby dřeva - definuje se prostřednictvím jeho stádia (počáteční, pokročilé nebo vysoké poškození). Stupeň požerkového poškození - lze je odhadnout nebo přibližně určit vhodnou přístrojovou metodou. •

Definování aktuálnosti poškození

Je důležité stanovit zda se jedná o dřívější či současné poškození. •

Určení biotických škůdců dřeva

Důležité pro volbu sterilizačních a ochranných opatření. Provádí se buď vizuálně nebo mikroskopicky. •

Stanovení příčin poškození

Měly by vyplynout z analýzy základních poznatků o konstrukci a konstrukčních prvcích. •

Vypracování závěrečné zprávy

Ta je základním materiálem pro vypracování statického posudku, odhad dalšího vývoje poruch, vypracování technologického návrhu na odstranění příčin poruch. Technologický návrh je podkladem pro sanační práce.

51

4.2.5

Návrh sanace

Sanaci historické dřevěné konstrukce navrhujeme s maximálním podílem původních dřevěných prvků a s minimem neopodstatněných zásahů, které by natrvalo pozměnily charakter konstrukce. Důraz je kladen na: •

odstranění zdrojů vlhkosti, které podmiňují aktivitu biotických škůdců dřeva

•

konstrukční sanaci s částečnou nebo úplnou výměnou prvků

•

sterilizaci dřevěné konstrukce, popř. nedřevěných materiálů

•

chemickou ochranu původního i nově zabudovaného dřeva při konstrukční sanaci

4.3 •

Kritéria zjišťování poruch Kritérium analýzy struktury materiálu (dřevo, nátěr, kámen aj.) nebo jeho fyzikálních a mechanických vlastností. Rozlišujeme přímé metody (analýza struktury) a nepřímé metody (analýza vlastností).

•

Kritérium nároků na přístrojovou techniku (smyslové a přístrojové metody).

•

Kritérium porušení materiálu při průzkumu (destruktivní metody, nedestruktivní metody, semidestruktivní metody).

•

4.4

Kritérium místa zjištění poruchy (,,in situ“ metody, laboratorní metody).

Průzkumné metody

Rozdělení vychází z druhu konstrukce (historická stavba, běžná konstrukce – není památkově chráněná) [23]. Diagnostické metody pro průzkum dřevěných krovů můžeme rozdělit dvěma způsoby. Bud podle rozsahu destrukce (viz. kapitoly 4.4.1 až 4.4.3) nebo dle použitých prostředků na smyslové a přístrojové. •

Smyslové metody - jsou základní nedestruktivní metodou průzkumu jednotlivých prvků. Na základě typických příznaků napadení, které lze rozdělit na povrchové a hloubkové, se hodnotí druhy, rozsah napadení a narušení dřevěných konstrukcí dřevokaznými škůdci. Smyslovými metodami zjišťujeme poškození a kvalitu povrchů, vlhkost, trhliny, deformace a posuny většího rozsahu, poruchy spojů, stopy po plísních a hnilobě, kvalitu materiálu. Používáme jednoduché pomůcky a nástroje např. přenosné svítidlo, lupa, zrcátko, úhloměr, pásmo, posuvné měřítko, vodováha, nůž, hřebík, dláto, pilka, přírůstový vrták, kladivo, fotoaparát aj [17].

52

•

Přístrojové metody - použití není vždy nezbytné, umožňuje však přesně definovat celkové poškození a poruchy jednotlivých prvků konstrukce. To znamená identifikovat rozsah vnitřního poškození, lokalizovat přechod mezi zdravou a poškozenou částí, určit mechanické a fyzikální vlastnosti. Přístrojovými metodami lze přesněji definovat kvalitativní (např. druh dřevokazné houby) i kvantitativní (např. rozsah a stupeň hniloby) ukazatele poruch konstrukce a současně je možné objektivněji analyzovat i příčiny poruch.

4.4.1

Nedestruktivní metody

Metody při kterých nedojde k porušení zkoušených prvků, a proto funkční vlastnosti prvků zůstávají zachovány. Zkoušky se provádí přímo na konstrukci. •

Zraková (vizuální) metoda

Metoda vizuálního průzkumu je při průzkumech dřevěných konstrukcí nejrozšířenějším diagnostickým postupem a to díky své jednoduchosti. S její pomocí se získávají informace nejen o vlastnostech a stavu materiálu, ale i o technologických postupech, dodatečných zásazích do konstrukce, rekonstrukcích a také o přibližném stáří dřevěných konstrukcí [18]. Největší úskalí vizuálního hodnocení vyplývá jednoznačně ze stanovení hodnotících kritérií a zaujatého hodnocení diagnostika. Vizuální hodnocení je proto vhodné zejména pro identifikaci kritických míst, která je třeba následně detailně vyhodnotit pomocí nedestruktivních přístrojových diagnostických metod. Vizuální metodou zjišťujeme: -

poškození dřeva dřevokaznými houbami (změna barvy, skvrny, plísňové pokryvy)

-

poškození dřeva dřevokazným hmyzem (výletové otvory, drť z požerků)

-

trhliny ve dřevě

-

poškození dřeva požárem

-

uvolnění nebo poškození konstrukčních spojů

-

evidentní zvýšení vlhkosti dřeva

-

povrchové poškození dřeva povětrnostními vlivy

•

Hmatová metoda

Zjišťujeme povrchové poškození dřeva (plastická textura, trhliny); vyšší stupeň poškození dřeva, obvykle na základě jeho tvrdosti nebo celistvosti; zjevnější zvýšení vlhkosti dřeva.

53

•

Sluchová metoda

Zjišťujeme přítomnost larev a dospělých jedinců dřevokazného hmyzu; poruchy dřevěného prvku na základě jeho odezvy na poklep; poruchy v konstrukci na základě různých zvukových anomálií v době dynamického namáhání větrem atd. •

Čichová metoda

Zjišťujeme přítomnost hub a plísní (speciálně cvičení psi); přítomnost požáru nebo jeho následek; zvýšenou vlhkost v objektu. •

Mikroskopy

Pomocí mikroskopů lze určit přítomnost výtrusů hub, vajíček, larev, kukel a dospělých jedinců hmyzu. Rozlišujeme mikroskopy optické, světelné a polarizační. •

Vlhkoměry Měření vlhkosti dřeva je důležité především při průzkumu konstrukcí in-situ (zvýšená vlhkost může ovlivňovat

výsledky

měření).

Při

diagnostice

zabudovaných prvků se používají především příruční vlhkoměry, které jsou kalibrované na zjišťování vlhkosti s ohledem na teplotu a druh dřeva. Vlhkoměry

rozdělujeme

dle

pracovního

postupu

odporové,

na

principu

jejich

kapacitní,

absorpční, mikrovlnné a jiné. Nejpoužívanější v praxi Obr. 29: Odporový vlhkoměr se zarážecími hroty [24] •

jsou

odporové,

jelikož

využívají

elektrický

jednosměrný odpor a vodivost dřeva [24].

Přístroje na určení poklesu tuhosti

Přístroje

měří

rychlosti

šíření

ultrazvukových

vln.

Tato

metoda

je

jedna

z nejpoužívanějších nedestruktivních metod vyšetřování stavu konstrukcí. Přístroje vychází z útlumu rychlosti šíření impulzivních vln a pracují s frekvencemi od 20 kHz do 500 kHz (dle typu zařízení a použitých sond). Mezi nejpoužívanější ultrazvukové přístroje patří Sylvatest, Arborsonic (impulzivní kladívko) a Tico (Obr. 30). Měření se provádí pomocí dvou sond, jedna z nich je budič ultrazvukového signálu, druhá snímač. Rychlost šíření vlny je závislá nejen na druhu dřeva, jeho vlastnostech atd., ale hlavně na vlhkosti, na jednotlivých anomáliích v růstu (suky, praskliny) a různých jiných poškození. Nejlepší výsledek získáme při měření rychlosti šíření vln podél vláken. 54

Tím získáme i odhad vlastností celého prvku. Tento postup většinou při prohlídce in situ není možný, proto měříme rychlost prostupu napříč vlákny (na více místech). Na rychlost šíření ultrazvukové vlny mají vliv i nátěrové látky. Při měření ultrazvukovými přístroji je potřeba vyřešit upevnění sond na povrchu vzorku, z důvodu eliminace zkreslení rychlosti prostupu ultrazvukových vln prostorem, vyplněným vzduchem (prostup je pomalejší), mezi sondami a prvkem. Dobrou vazbu lze zaručit vhodným pojivem, optimálním tlakem snímače na povrch vzorku, upravením povrchu dřeva hoblováním a broušením. U některých přístrojů je vliv plynného prostředí na přechodu mezi sondou a dřevem eliminován trny, které jsou zaráženy přímo do dřeva (např. Sylvatest) [18,24].

Obr. 30: Ultrazvukové měřící přístroje Arborsonic Decay Detector a TICO [24]

4.4.2

Semi-destruktivní metody

Destruktivní zásah do konstrukčního prvku je malý (lehce opravitelný), téměř zanedbatelný, a to například při odběru vzorků v podobě vývrtu apod. Nesmí být ovšem ovlivněna stabilita a funkčnost prvku. Výstupy ze semi-destruktivních zkoušek jsou objektivnější, než u zkoušek nedestruktivních. •

Odporové zarážení trnu Přístroj Pilodyn 6J (Obr. 31). Jedná se o jednoduché mechanické zařízení, které měří hloubku zaražení trnu o průměru 2,5 mm do dřeva konstantní zarážecí silou 6 J (max. do hloubky 40 mm). Přístroj váží 1,55 kg, s délkou Obr. 31: Měřící přístroj hustoty Pilodyn 6J [13]

355 mm a Ø 50 mm. Pomocí Pilodynu lze určit hustotu dřeva související

s tvrdostí (využíván místo zkoušení mikrovývrtů jako méně destruktivní metoda).

55

Ostatní využití je omezené, jelikož naměřené údaje vypovídají o poškození prvku, jen do hloubky zaražení trnu (málokdy dostačující). Měření Pilodynem ovlivňuje vlhkost prvku, směr zaražení trnu (radiální a tangenciální) modul pružnosti. Je vhodné doplnit tuto metodu dalšími zkouškami [24]. •

Odporové mikrovrtání Použitím přístroje Rezistograf dochází jen k minimálnímu poškození dřevěných prvků. Rezistograf využívá principu odporového vrtání (měří energii, která je potřebná k udržení konstantní rychlosti vrtáku při vrtání skrz materiál), pomocí

Obr. 32: Měřící přístroj pro odporové mikrovrtání - Rezistograf

kterého lze stanovit kvalitu dřevěných prvků v celém jejich průřezu.

K vrtání jsou používány flexibilní wolframové vrtáky o Ø 1,5 – 3,0 mm, délky dle typu a výrobce, se speciálně upraveným hrotem pro snímání odporu dřeva. Dřík vrtáku je uvnitř vrtajícího zařízení stabilizován speciálním teleskopem. Váha přístroje je asi 3 kg. Výstupem z měření je přehledný grafický záznam. Každý bod v grafu odpovídá naměřenému odporu (hustotě dřeva) v konkrétním místě průřezu. Měření Rezistografem ovlivňuje vlhkost dřeva, směr vrtání, ostrost vrtáku, mála ohybová tuhost vrtáku a naražení vrtáku na překážku (vybočení ze směru). Je vhodné doplnit dalšími diagnostickými zkouškami [24]. •

Radiální (mikro)vývrty

Principem zkoušky je odběr vzorků válcového tvaru o Ø 4,8 mm s délkou minimálně 20 mm. Tyto mikrovývrty dále zkoušíme ve speciálních zatěžovacích zařízeních, které nám poskytnou výsledky v podobě pevnosti a modulu pružnosti v tlaku podél vláken. Další možnosti využití mikrovývrtů je například při zjišťování hustoty, vlhkosti, hloubky penetrace ochranných látek, identifikace druhu dřevin, dendrochronologické datování atd. Radiální směr vývrtu nám umožňuje vizuálně zhodnotit průběh letokruhů či případné vady a poruchy v prováděném vývrtu. Pokud je poškození prvku příliš velké (např. hnědou hnilobou), nelze odebrat celistvý vývrt. Otvory po odběru jsou relativně malé, nesnižují pevnost prvku, nechávají se otevřené nebo se zazátkují.

56

Radiální vývrty jsou odebírány elektrickou vrtačkou se speciálním vrtákem (Obr 33). Hrot vrtáku musí být ostrý a bez nečistot. Při odběru je zabezpečována konstantní rychlost, aby nedošlo k porušení vzorků. Ty jsou uloženy do schránky proti poškození a změně jejich vlhkosti. Pro lehčí a správnou identifikaci by Obr. 33: Vrtačka pro odběr radiálních vývrtů [23]

měli být vzorky řádně popsány (např. číslo, místo, datum odběru, či jiné důležité informace).

Metoda zkoušení radiálních vývrtů byla vyvinuta pro zjišťování kvality řeziva pomocí tlakových zkoušek rovnoběžně s vlákny. Používají se čelisti s vyfrézovanými drážkami, které umožňují zatěžovaní tlakem kolmo na osu vývrtu a ve směru vláken dřeva. Mezera mezi čelistmi se pomalu zmenšuje a deformuje vzorky (vzdálenost čelistí a deformace vývrtu monitorují dva snímače).

Odběr

vývrtu

by

měl

probíhat

z nepoškozených míst prvku a zároveň v čistě radiálním směru, protože orientace letokruhů je důležitým základem pro správné provedení zatěžovací zkoušky. Z důvodu možného vybočení v průběhu Obr. 34: Zatěžovací přístroj s čelistmi a s vyfrézovanou drážkou pro radiální vývrt [23] •

vrtání je přístroj pevně ukotven k prvku a má konstantní rychlost posuvu směrem do materiálu [23].

Endoskopy Nejjednodušší z defektoskopických metod (vizuální), při které pomocí mikrokamery nahlížíme do těžko přístupných míst konstrukce nebo přímo do vnitřku prvku. Pomocí endoskopu (Obr. 35) lze vizuálně zhodnotit prakticky stejné vady, jaké lze posoudit i přímým okem, (určení hnědé nebo bílé hniloby, odhad vývojového stádia hub, změna barvy, zborcení, povrchový nebo kostkovitý rozklad, mechanické poškození, identifikace požerků hmyzu apod.) [24]. Obr. 35: Endoskop

57

•

Odporové zatlačování trnu a vytahování vrutu V současné době jsou v ČR vyvíjeny pro dřevěné konstrukce nové diagnostické metody (vytahování vrutu a zatlačování trnu) [24]. Zatlačování trnu do dřeva je penetrační metoda, při které se za konstantní posuvné rychlosti měří síla vztažená k hloubce vniku trnu. Vytahovaní vrutu funguje na podobném principu, u této metody se měří síla potřebná na vytažení vrutu zavrtaného do dřeva do hloubky 40 mm za konstantní vytahovací rychlosti. Obě metody lze označit za povrchové. Slouží především k odhadu hustoty dřeva.

Obr. 36: Přístroj na zatlačování trnu a vytahování vrutu [24] •

V případě meze pevnosti a modulu pružnosti při zatížení dřeva v tlaku podél vláken byla zjištěna závislost nižší .

Baumannovo kladívko

Baumannovým kladívkem (s pružinou a ocelovou kuličkou) lze stanovit tvrdost dřeva ,,in situ“. Kulička o průměru 20 mm se vtlačuje do zkoušeného předmětu úderem razníku, který je po odjištění vymrštěn stlačenou pružinou. Energie rázu je měnitelná (možnost nastavit dvě základní polohy stlačení pružiny). Lupou s měřítkem se změří průměr vytvořeného vtisku a hodnota tvrdosti se vyhledá ve zvláštní tabulce, která je součástí výbavy přístroje [25]. 4.4.3

Destruktivní metody

Odběry vzorků (část nebo celý prvek) pro laboratorní zkoušky, které nám zpřesní výsledky nedestruktivního zkoušení vlastností (ty jsou jen orientační). Zkoušky se provádějí (dle ČSN EN 384 a ČSN EN 408) na vzorcích bez suků, smolnatosti či jiných vad a slouží nám k přímému stanovení některých fyzikálně-mechanických vlastností. Referenční příčné rozměry zkušebních těles při stanovení mechanických vlastností konstrukčního dřeva musí být 150 mm. Alternativně lze stanovovat mechanické vlastnosti na malých tělesech (bez vad), nebo na tělesech konstrukčních rozměrů. Charakteristické hodnoty stanovené tímto způsobem se musí upravit součiniteli. Na výsledky zkoušek má velký vliv vlhkost dřeva [24].

58

5 Průzkumu historického dřevěného krovu Průzkum historického dřevěného krovu nám slouží k detailnějšímu poznávání stavebního objektu. Tento poznávací proces je základním předpokladem ochrany, a zároveň prodloužení životnosti historických krovů pro další generace. Průzkumy památek nám i v současné době přinášejí spoustu nových poznatků o historických krovech. 5.1

Kostel ve Vranově nad Dyjí

Obec Vranov nad Dyjí leží v Jihomoravském kraji asi 20 km od Znojma. Největší dominantou vranovského údolí je zcela jistě barokní zámek tyčící se nad okolím vysoko na skále. Vranov nad Dyjí však schovává ještě jednu méně známou, ale velmi vzácnou památku - nejstarší moravský kostel Nanebevzetí Panny Marie [19]. Kostel byl založen již ve 13. století v románském stylu, v 17. století byl zničen Švédy a při obnově vyzdoben ve stylu tehdy módního baroka.

Obr. 37: Pohled na kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí z příjezdové cesty na jižní straně. 59

5.1.1

Popis stavby

Obr. 38: Půdorysné schéma kostela ve Vranově nad Dyjí. 60

Kostel se nachází na severní straně terénního útvaru jazykovitě protáhlého tvaru, který je z obou bočních stran ohraničený příkrými svahy (ostrožna) [21]. Ostrožna pozvolně klesá západním směrem. Její západní svah je dnes zastavěn a původní utváření terénu je nečitelné. Na severu je vymezena příkrým srázem, zatímco k jihu se terén jen mírně svažuje. Východní stranu objektu ohraničuje skalní stěna. Severovýchodně před kostelem je vysunuta fara. Úzká příjezdová ulička k areálu vede z náměstí na jižní straně [20]. Podélná stavba kostela je orientována přibližně ve směru západ – východ. Kostel sestává z obdélné lodi a pravoúhlého presbytáře (kněžiště) ukončeného vysokou půlválcovou apsidou. K severní straně presbytáře se přimyká obdélná sakristie (zákristie) o stejné výšce, jejíž východní odsazená část zasahuje až k čelu apsidy (FOTO 1). Samotný kostel kryje sedlová střecha s jednotnou výškou hřebene. Loď a presbytář osvětlují elipsovitá, výškově orientovaná okna, sakristii zas malá pravoúhlá okna. Před hlavní vnější stěnou budovy na západní straně je vystavěna hranolová věž završená oplechovanou cibulí s lucernou (Obr. 39). Klenuté podvěží je průchozí (směr sever – jih). Po jižní straně kostela se před druhým vstupem do lodi nachází přízemní klenutá předsíň se sedlovou stříškou. Na severozápadní části hlavní lodě je situováno vnější uzavřené jednoramenné schodiště (s pultovou střechou) vedoucí na kruchtu.

Obr. 39: JV pohled na elipsovitá okna presbytáře a hlavní lodi s připojenou předsíní (vlevo), průchozí hranolová věž s oplechovanou cibulí a lucernou (vpravo) Půda kostela je přístupná z druhého patra přistavěné věže. Vstup byl vybourán dodatečně v kamenném západním štítě o síle 0,95 m. Půdu nad lodí uzavírá rovněž kamenný východní štít s vybouraným průlezem do podkroví presbytáře (FOTO 9), které je spojeno s půdou sakristie. Šířka východního štítu je rovněž 0,95 m, ze strany presbytáře z části omítnutý (omítka ohraničuje otisk starší střechy).

61

Krov hlavní lodi řadíme do hambalkové soustavy o dvou úrovních hambalků. Skládá se z pěti plných příčných vazeb s ležatými stolicemi ztuženými pásky mezi šikmým sloupkem a rozpěrou stolice. Mezi plnými vazbami jsou řazeny vždy tři mezilehlé vazby. Vazné trámy (jenž se nacházejí v každé vazbě) jsou kampovány na pozednice. V konstrukci chybí prahová vaznice, a proto jsou stolice spojeny středovou vaznicí obdélného průřezu a horní pětibokou vaznicí. V rovině střechy je krov podélně zavětrován šikmými vzpěrami. Ke krokvím jsou přiloženy námětky sahající k horní vaznici.

Obr. 40: Hlavní loď – pohled na příčné vazby (vlevo) a podélné vázání (vpravo). Podobně je konstruován krov nad presbytářem s jedním rozdílem, že v konstrukci je i prahová vaznice pětibokého průřezu. Ve třech plných vazbách jsou ležaté stolice a mezilehlé vazby jsou opět řazeny po třech. Vazné trámy jsou ve všech vazbách, na krokvích jsou přiloženy námětky. Nad apsidou jsou tři plné vazby vějířovitě uspořádány s užitím výměn na vnitřních koncích vazných trámů. Vazné trámy prázdných vazeb nahradila vždy dvě krátčata čepovaná do výměn řazených po obvodu závěru. Krov závěru je usazen na trámovém věnci položeném na koruně zdiva.

Obr. 41: Vazba valbového nároží v SV části krovu nad sakristií (vlevo) a detail připojení sakristie, presbytáře a hlavní lodi (vpravo). 62

Sedlovou střechu sakristie vynáší rovněž krov hambalkové soustavy o dvou úrovních hambalků s ležatými stolicemi ve dvou podélných vazbách a jedné příčné vazbě. Stolice jsou spojeny pětibokou prahovou a horní vaznicí a středovou vaznicí hranolového průřezu. Mezi rozpěry a šikmé sloupky stolic jsou čepovány pásky. V rovině střechy je provedeno podélné zavětrování šikmými vzpěrami. V podélných vazbách jsou věšáky v podobě sloupků umístěných pod hřebenem střechy. Paty věšáků jsou přepásány s vaznými trámy železnými třmeny. Provedení tesařských spojů má poněkud velkou různorodost. Pro většinu spojů v celé konstrukci bylo použito šikmé čepovaní se středními čepy, zajištěnými dřevěným hřebem (hambalky, rozpěra, sloupek atd.). Krokve byly u hřebene střechy spojeny přeplátováním na pokos a rovněž zajištěny dřevěným hřebem, spojení krátčat s výměnou pomocí tupého srazu, šikmé lípnutí námětků na krokve. Posledním spojem, použitým v popisované konstrukci, je kampování, které spojuje centrální prahovou vaznici s vaznými trámy a vazné trámy s pozednicemi.

Pozn. : Označení mezilehlé vazby je správné z důvodu obsazení vazného trámu v každé vazbě (krov nad hlavní lodí a presbytářem), v případě absence vazného trámu lze hovořit o prázdné nebo jalové vazbě (krov nad sakristií).

Obr. 42: Použité názvosloví příčné plné vazby.

63

5.1.2

Stavební historie a vývoj kostela [5,20,21]

Z přehledu nejstarších známých zmínek vyplývá, že kostel existoval přinejmenším k roku 1259, kdy je znám první vranovský farář Petr. Kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, ale zasvěcení se poprvé výslovně uvádí až v děkanské matrice z roku 1804. •

Stavební vývoj [20]

Stavební vývoj kostela je velice nejistý, protože informace z různých zdrojů jsou v mnoha případech odlišné. Nejvěrohodnější soubor o vývoji kostela sestavili Wolný, Fuchs a kronikář Pittner. Ti vycházely z pramenů církevního původu, avšak staré kostelní účty, z nichž se do dnešní doby dochoval zlomek ze 70. a 80. let 18. století, nevyužívali. Kostel měl mít podle farní kroniky dříve dřevěnou věž. Neuvádí se, zda šlo o samostatně stojící zvonici nebo součást chrámu. Wolný o věži píše na základě popisu kostela z roku 1657 ve znojemské děkanské matrice. Podle kronikářů měla být v roce 1619 ve Vranově poškozena bouří dřevěná zvonice, dřevěná věž kostela údajně shořela při požáru kostela v roce 1645 i při požáru celého městečka v roce 1694. Na počátku 18. století byla nahrazena dochovanou zděnou západní věží stavěnou od roku 1717. Stopy po požárech však v kostele nalezeny nebyly. Středověký kostel nebyl zvenčí zřejmě až do barokizace omítnutý (ve farní kronice se uvádí rok 1725). Dochované středověké zdivo v úseku západního průčelí

i západního a východního štítu v podkroví lodi nebylo ohněm dotčeno

a propálení povrchové vrstvy kamenů není nikde patrné. Naopak lokální zelené zbarvení kamenů i malty na západním průčelí svědčí pro dlouhodobé vystavení nechráněného zdiva povětrnostním vlivům. Jedinou stopou po ohni je opálený konec lešeňového kůlu ze středověkého visutého lešení. Dendrochronologické datování této dubové kulatiny není pro malý počet letokruhů možné. •

Středověký kostel

Farní kostel ve Vranově byl postaven současně s kostnicí (karnerem) na počátku 13. století. Bližší časové vymezení výstavby zůstává zatím jen spekulací. Podélná svatyně sestávala z větší lodi, pravoúhlého kněžiště a klenuté sakristie uzavřené apsidou půlkruhového půdorysu. Podle již dříve známých nálezů oken a omítky stěn na půdě nad barokními klenbami byla loď plochostropá stejně jako kněžiště. Loď osvětlovala z jihu a ze severu vždy čtyři okna. Kostel byl přístupný od jihu ze strany historického jádra osídlení v podhradí vranovského hradu v místě dochovaného jižního vstupu. Presbytář odděloval klenutý triumfální oblouk. Samek zaznamenal, že středověký kostel nebyl původně omítnutý uvnitř ani zvenčí. 64

Neobvyklé bylo provedení vysoké sakristie kostela s apsidou, která dosahuje výšky kněžiště. Výška sakristie totiž nesouvisela jen s existencí věže. V severní zdi presbytáře je v koutě u původní východní zdi kněžiště pravoúhlý otvor o šířce 0,58 m, který se zužuje pravoúhlým ústupkem na průlez o šířce 0,50 m. Na straně sakristie je nad zúženým profilem překlad z plochého kamene a světlá výška průlezu zde činí 0,68 m. Po přistavení žebříku nebo pomocí zavěšeného provazu bylo možné z presbytáře prolézt na půdu sakristie a snad i dále do věže. Středověký kostel mohl poskytovat při ohrožení dočasné útočiště a sloužil jako pokladnice. Dispozice případně umožňovala i aktivní obranu. Průlez na půdu sakristie ve Vranově zřejmě představuje příklad únikové cesty. Apsida byla k původnímu pravoúhlému závěru kostela přistavěna dodatečně zhruba ve 14. století. Svědčí o tom spára oddělující apsidu a zbytek odbourané východní zdi závěru na půdě kostela, která měla šířku 0,95 m (což odpovídá síle západního i východního štítu). Přístavba apsidy s žebrovou klenbou mohla souviset s nerealizovaným úmyslem zaklenout celý kostel. Volbu půlválcové apsidy, nikoliv polygonálního závěru, mohla ovlivnit podoba sakristie. Nelze totiž přesně stanovit dobu, kdy byla stržena její apsida. Nejpozději k tomu muselo dojít v 18. století. Je však možné, že apsida sakristie byla odstraněna a nahrazena apsidou chóru kostela už ve 14. století. •

Barokizace kostela

Barokní přestavba kostela probíhala postupně v rozmezí asi osmdesáti let. Kolem roku 1700 byl středověký krov lodi nahrazen novým krovem a plochostropá loď byla zaklenuta. V lodi byla zřejmě postavena nová hudební kruchta. Ve druhém desetiletí 18. století byla stržena stará věž nad sakristií, kterou společně s plochostropým presbytářem zakryly nové střechy. Před západním průčelím byla vystavěna nová, zděná věž dokončená v roce 1720. V souvislosti s demolicí staré věže byla upravena i sakristie. Apsida byla stržena (pokud k tomu nedošlo už ve středověku nebo v 16. století) a západní část sakristie asi sloužila jako modlitebna (oratoř). Do roku 1716 měla být údajně pořízena štuková výzdoba (v lodi). Po zmíněné výměně střechy kolem roku 1767 byl v roce 1778 zaklenut presbytář. Rovněž byly pořízeny nové varhany a zpřístupněna kruchta zděným vnějším schodištěm. Do té doby byla kruchta přístupná z lodi nebo bylo vnější schodiště jen dřevěné. Iniciátorem barokní přestavby kostela byl nepochybně majitel panství. Barokizace byla zahájena za Michala Jana II. z Althannu (zemřel v roce 1702). Dokončena byla za Michala Josefa, posledního majitele vranovského panství z rodu Althannů. Ten pořídil štukový dekor presbytáře kostela.

65

•

Novodobé úpravy ve 20. a 21. století [20]

Záznamy o opravách po první světové válce a vzniku republiky se dochovaly v archivu tehdejšího Památkového úřadu pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně. Kostelní konkurenční výbor žádal 4. června 1928 o povolení obnovit měděnou krytinu věže. Povolení bylo uděleno 13. prosince 1929. K nejrozsáhlejším úpravám došlo ve třicátých letech. V roce 1933 – 1934 bylo upraveno okolí kostela a v roce 1936 obnoven interiér. Součástí úprav nebylo jen snížení terénu bývalého hřbitova, ale i výstavba nové ohradní zdi na severní straně. Terén byl na severní straně kostela odkopán, základy sakristie podbetonovány a obnažené „soklové“ zdivo nově omítnuto. V interiéru byla otlučena omítka (přinejmenším na severní stěně), která byla obložena eternitem. Dne 28. prosince žádal výbor o podporu při celkové opravě kostela. Počítalo se snížením terénu o 1,20 m (kvůli zemní vlhkosti), výmalbou, osazením svodů a novou izolací eternitem do výšky 2,80 m, kde musela být omítka porostlá mechem a houbami otlučena. Klenba kostela byla po celé délce prasklá, což bylo dle zástupce památkového úřadu A. Dufky způsobeno tíhou vazných trámů krovu, které leží přímo na klenbě. V roce 1968 byla pokryta střecha sakristie a v roce 1969 střecha kněžiště. V roce 1972 byly opraveny fasády, vyměněna některá okna a vyzděn nový komín v sakristii. Na základě prohlídky 15. října 1979 bylo rozhodnuto umístit naftové topení do západní části sakristie, která byla označena jako dodatečně zřízená oratoř. Dne 11. června 2003 oznámil odbor památkové péče Městského úřadu Znojmo zahájení řízení ve věci restaurování varhan. Dne 21. září 2004 udělilo Ministerstvo ČR dotaci ve výši 135 000,- Kč z Programu péče o vesnické památkové rezervace a krajinné památkové zóny na odvodnění a odvlhčení kostela, sanační omítky a opravu zdiva. Dne 5. listopadu 2004 zahájil odbor památkové péče MÚ Znojmo řízení ve věci opravy krytiny. 5.1.3

Dnešní stav

V současné době je kostel po rozsáhlé rekonstrukci interiéru v rámci projektu Tóny baroka (Obr. 43). Primárním cílem oprav byla renovace umělecké výzdoby kostela a varhan, které ve své době nebyly nikdy dokončeny. Dne 22. února 2008 bylo vydáno vyjádření Národního památkového ústavu Brno k restaurátorské obnově, s doporučením zařadit projekt do podpory grantem z Norska prostřednictvím Norského finančního mechanismu (Obr. 43). Z těchto fondů byla na rekonstrukci vyčleněna částka 470 156 Eur. Díky tomu mohou dnešní návštěvníci obdivovat slohovou pestrost kostela, malby na stěnách, barokní obrazy a to vše za zvuků vznešených tónů restaurovaných varhan. 66

Obr. 43: Logo Norských fondů a logo projektu Tóny baroka. 5.1.4

SHP kostela

V říjnu 2009 provedl Pavel Borský stavebně-historický průzkum kostela Nanebevzetí Panny Marie. Objednavatelem zakázky byla Římskokatolická farnost Vranov nad Dyjí. Výsledky průzkumu •

Průčelí – kostel nebyl omítnutý vně ani uvnitř s výjimkou interiéru kněžiště.

•

Interiér – doporučení věnovat zvýšenou pozornost ochraně omítek v kněžišti.

•

Krovy – prahové vaznice barokního krovu nad sakristií a možná i pozednice jsou v částech při úžlabí střechy na straně lodi i na východní straně u apsidy v dezolátním stavu. Musí být doplněno o stavebně-technický průzkum narušených částí krovu.

•

Terén – v roce 1990 bylo za sakristií odkryto zdivo středověké apsidy sakristie, dlažba v apsidě a další zeď neznámé stavby či funkce. Doporučuje se zvážit lepší ochranu i prezentování nálezu. Pozůstatky zdiva dnes vystupují téměř na povrch a hrozí poškození mechanickými zásahy.

•

Náměty pro další průzkum – ověření, zda se u jižního vstupu do kostela nezachoval středověký portál.

Součástí stavebně historického průzkumu byla dendrochronologie dřevěných součástí objektu. Tento znalecký posudek provedl Josef Kyncl. Při průzkumu byly odebrány a zpracovány vzorky ze 7 trámů (5 nad hlavní lodí a 2 nad presbytářem) jako vývrty Presslerovým vrtákem. Vzorky byly podrobeny druhovému určení. Zjištěno bylo jedlové dřevo. Pro zpracování dat bylo použito standardních metod chronologie šířek letokruhů. Souhrnná závěrečná zpráva Obsahuje vysvětlení proč byly vzorky odebrány z vazných trámů. Důvodem byla skutečnost, že vazníky tvoří u krovů vždy tu nejstarší část, původní pro celý krov. Dále pak byl zjištěn všeobecný nedostatek rohových oblin v rámci celého krovu. To spolehlivě signalizuje přítomnost podkorního letokruhu, datujícího rok skácení stromu. Vzorky byly odebrány v místech, kde skosení rohu dávalo jistou naději, že jde o podkorní letokruh. 67

Z krovu nad lodí kostela - bylo zpracováno 5 vazných trámů. Datace jejich posledních letokruhů při zcela jednotné konstrukci krovu ukazuje, že pouze u jednoho trámu se jednalo o podkorní letokruhy. Zmíněný podkorní letokruh vykazuje ukončenou tvorbu letního dřeva. Strom byl tedy kácen někdy mezi podzimem roku 1696 a jarem roku 1697. Všechny zpracované vzorky vykazují vysoký stupeň shody poukazující na jednotný původ, pokud jde o stanoviště („pocházejí z téhož lesa“). Z krovu nad presbytářem kostela - byly zpracovány 2 vazné trámy. Z nich jeden se ukázal nezpracovatelným pro nedostatečnou délku letokruhové řady, u druhého byl poslední měřitelný letokruh odatován 1765, za ním následují 4 již neměřitelné letokruhy. Poslední zjištěný letokruh tedy nese dataci 1769. Vzorek byl odebrán na oblině, která je asi (pokud nedošlo k odloupnutí dřeva) podkorním letokruhem. V tom případě byl strom kácen roku 1769 nebo počátkem roku následujícího. Tento rok nemusí být totožný s rokem výstavby stavební konstrukce.

5.2

Průzkum

5.2.1 •

Postup průzkumu

Získání základních poznatků o konstrukci a objektu

Prvním krokem bude prozkoumání dostupných písemných pramenů historické interpretace různých zobrazení a existující kresebné dokumentace objektu. Průzkum se zahájí venkovní i vnitřní letmou prohlídkou stavebního objektu se zaměřením na dřevěnou střešní konstrukci. Definují se charakteristické vztahy mezi krovy a ostatními stavebními konstrukcemi (např. zdivem, klenbami apod.). Následné zjištění se týká přístupnosti krovové soustavy, jejího typu, rozsahu, uložení a také technický stav střešního pláště, především krytiny (FOTO 2). Při předběžném průzkumu závad se zaměříme na místa, kde se poruchy vyskytují nejčastěji (tj. zlomy střech, napojování bočních přístaveb, pozednice, zhlaví vazných trámu). Pro lepší orientaci budou odhaleny nejvýraznější poškození, které jsou očividné již při vizuálním posouzení (zatékání, hniloba, mycelia, plodnice dřevokazných hub, výletové otvory, trhliny v prvcích a další výrazné deformace prvků). Hlavní závady a poškození prvků si ve stručnosti zaznamenáme do výkresové dokumentace.

68

•

Vyhodnocení prvních poznatků o konstrukci a návrh dalších průzkumů

Sestavíme posloupnou stupnici závažnosti na základě hlavních zjištěných závad a nedostatků. Provedeme rozbor okolností, které byly nebo mohly být příčinou poruch (poškození střešního pláště, nevhodné dostavby a řešení napojení na původní konstrukci, poškození klempířských prvků). Pro následné provedení podrobného průzkumu si vytipujeme dřevěné prvky a spoje, na které je nutné se zaměřit, jelikož lze u nich předpokládat poruchy. Při tomto průzkumu budou použity nedestruktivní metody. Ty musí být provedeny s maximální pečlivostí. •

Podrobný průzkum

V první řadě provedeme detailní zaměření konstrukce, které nám bude sloužit pro rozměrovou či výkresovou dokumentaci a pro přesnou lokalizaci poškozených míst. U jednotlivých prvků krovu vždy zjišťujeme šířku, výšku, délku a vzdálenost uložení vzhledem k ostatním částem konstrukce. Na vytipovaných místech zrealizujeme podrobný průzkum kvality dřeva a terénní zápis s využitím smyslových i přístrojových metod. Při detailním zjišťování kvality postupujeme vždy od nalezených poruch až do oblasti zdravého dřeva. Dalším krokem bude kontrola ostatních částí objektu, zda neobsahují zvýšenou vlhkost, výtrusy, mycelia a plodnice dřevokazných hub, popř. jinou příčinu, ze které by se dal odvodit zdroj poškození dřeva. •

Výstupy průzkumu

- Výkresová dokumentace a popis konstrukce krovu, včetně přístaveb. - Definování rozsahu poruch, včetně zakreslení do řezů jednotlivých vazeb. - Definování stupně poruch (totální, silné, střední,slabé). - Určení biotických škůdců dřeva.

5.2.2 •

Průzkumné metody

Smyslové metody

Smyslové metody jsou velice závislé na zkušenostech odborného pracovníka, který průzkum provádí. Při průzkumu krovu ve Vranově nad Dyjí byly využity tři smyslové metody (zraková, hmatová a sluchová).

69

Vizuální metoda (zraková) – pro záruku objektivního posouzení všech prvků krovu, je nutné zařídit dostatečné množství světla na konstrukci. Hlavním zprostředkovatelem osvětlení budou halogenové lampy a příruční svítilny. Vizuální metodou zjišťujeme poškození houbami, plísněmi, hmyzem, povrchové poškození, poškození požárem, trhliny, uvolnění spojů, zjevnější zvýšení vlhkosti a jiné patrné proměny. Hmatová metoda – využití hlavně v místech, kde je špatný přístup pro použití vizuální metody (vrchní strana krokví a námětků, na které přiléhá střešní plášť apod.). Na snadno přístupných částech krovu se hmatová metoda používá k zjišťování vyššího stupeň poškození dřeva (např. hnilobou) a povrchového poškození dřeva. Sluchová metoda – touto metodou jsou zjišťovány vnitřní poruchy v prvcích na základě odezvy na poklep. Poškozený prvek má tzv. ,,dutý zvuk“. Poklep na konstrukci byl proveden pomocí tesařského kladiva. V některých případech nám vibrace, způsobené kladivem, pomohli odhalit i biotické poškození dřevokazným hmyzem (požerky vypadávající z vletových a výletových otvorů). •

Přístrojové metody

Odporový vlhkoměr – patří mezi nejběžnější a nejpoužívanější přístroje pro stanovení vlhkosti prvků dřevěné konstrukce přímo v místě objektu (metoda ,,in situ“). Rozeznáváme tři druhy odporových vlhkoměrů podle typu elektrod (zarážecí, přítlačné a upínací). V našem případě byl použit odporový vlhkoměr se zarážecími elektrodami (Obr. 44), který měří vlhkost po průřezu materiálu. Na konstrukci bylo vybráno místo, kde dřevo vizuálně nevykazovalo žádné porušení (bez suků a trhlin). Zaražení sond do hloubky cca 40 mm se provedlo pomocí upraveného ,,kladiva“ vlhkoměru. Podle tabulky byla na přístroji nastavena korekce přístroje (dle teploty a druhu dřeviny). Na Obr. 44 : Odporový vlhkoměr se zarážecími hroty

displeji se zobrazil naměřený výsledek s přesností na jedno desetinné místo.

70

Sylvatest FAKOPP 2D – přístroj slouží na nedestruktivní diagnostiku konstrukcí. Pomocí šíření ultrazvukových vln, určuje pokles tuhosti dřevěných prvků (popř. vnitřní defekty). Součástí přístroje jsou dvě sondy (vysílač a snímač), které jsou opatřeny zapichovacími trny (eliminace zkreslení výsledků při průchodu vzduchem). Obr. 45: Sylvatest FAKOPP 2D

Naměřená hodnota na displeji přístroje je doba

průchodu vlny v mikrosekundách. Při podílu vzdálenosti sond a doby průchodu zjistíme rychlost šíření signálu, která je reakcí na aktuální stav materiálu. Když je materiál poškozený, jeho tuhost klesá. Menší rychlosti a delší čas přenosu jsou porovnávací veličiny na hodnocení aktuálního stavu. Odhad stupně poškození dřeva na základě rychlosti šíření ultrazvukového vlnění napříč vláken při vlhkosti 12 - 16% je uveden v tabulce 2: Tab. 2: Stupeň poškození dřeva na základě rychlosti šíření ultrazvukového vlnění [23] Průměrná rychlost kolmo na vlákna [m/s] Stupeň Druh dřeva poškození smrk, jedle borovice dub 1 1260 - 1800 1160 - 1750 1640 - 2100 2 920 - 1260 840 - 1160 1180 - 1640 3 750 - 920 680 - 840 850 - 1180 4 500 - 750 500 - 680 600 - 850 Jelikož nejčastější porušení střešních konstrukcí nacházíme v tzv. prahové oblasti příčných vazeb, bude průzkum tímto přístrojem zaměřen na zhlaví všech vazných trámů. Určení rozsahu poškození jednotlivých trámů bylo provedeno měřením kolmo na podélnou osu trámů a to vždy v těsné blízkosti zhlaví (cca 0,1 m), dále po 0,5 m a po 1,0 m. Trny se zarážejí do bočních stran vazného trámu pomocí gumové paličky. Signál je vybuzen poklepem ocelového kladívka na sondu (levou i pravou). Naměřené hodnoty se zapíší do přehledné tabulky a do výpočtu se započítá vždy vyšší dobu průchodu (nezáleží, zda se jedná o levou či pravou sondu). • -

Použité nářadí a pomůcky

Svinovací metr, pásmo, digitální dálkoměr, papír, tužka, halogenové světlo, příruční svítilna, žebřík - zaměření a zapsání velikosti konstrukce, prvků a objektu.

-

Tesařské kladivo, dláto, nůž, šroubovák - zjišťování poruch jednotlivých prvků.

-

Provázek se závažím - zjištění naklonění krovové konstrukce. 71

5.3

Výsledky průzkumu

5.3.1

Hodnocení konstrukce smyslovými metodami

Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie je zastřešen tradiční hambalkovou konstrukcí se dvěma úrovněmi hambalku a ležatými stolicemi. Uložení krovu na obvodové zdivo je provedeno pomocí pozednic, které jsou částečně zazděné. To brání přístupu k pozednicím, a proto jejich stav hodnotíme pouze z obnažených (nezazděných) stran (nekomplexní posouzení prvku). Lze konstatovat, že krov kostela je plně vyvinutou konstrukcí svého typu, zhotovenou na vysoké řemeslné úrovni. Střešní plášť (především krytina) objektu je dnes v relativně dobrém stavu (FOTO 1, 2), což brání dalšímu rozvoji dřevokazného poškození a to především hnilobou, která potřebuje pro svůj růst větší množství vody. Pronikání srážkové vody do podkroví bylo zaznamenáno pouze na určitých místech a jen ve velmi malém množství. Na základě metodiky průzkumu popsané v kapitole 5.2.1 bylo odhaleno několik lokálních biotických napadení konstrukce. Mezi nejvíce poškozené prvky patří pozednice, které jsou napadeny hnědou hnilobou (FOTO 3). Všechny pozednice hlavní lodi (s výjimkou podélné vazby 9-13 na jižní straně) jsou definovány stupněm poškození č. 3-4. Obdobné poškození platí i pro podélnou vazbu č. 5-9 na jižní straně presbytáře a č. 12-15 na západní straně sakristie. Přímý kontakt mezi napadenými pozednicemi a vaznými trámy způsobuje poškození hnědou hnilobou u některých konců vazníků (FOTO 4, 5), která naštěstí nepůsobí po celém prvku (viz. kap. 5.3.3 Návrh sanace). Jedná se o všechny příčné vazby na severní straně hlavní lodi a vazby č. 4; 5; 7; 9; 14; 15; 17 na straně jižní. Nad presbytářem je zhlaví vazníku porušeno pouze ve vazbě č. 9 na jihu, nad sakristií se jedná o vazby č. 14; 15 na západě (FOTO 11) a č. 2 na východě (FOTO 10). Některé části konstrukce připojené k vazným trámům (krokve,sloupky) jsou také poškozeny hnilobou (viz. tabulky měření v přílohách). Poslední prvky narušené třetím stupněm hniloby (v některých případech doprovázeny červotočem nebo tesaříkem) jsou všechny námětky na severní straně hlavní lodi, nad presbytářem vazby č. 5; 9 na jihu a č. 2 na severu, nad sakristií pouze vazba č. 14 na západě. Veškeré zjištěné poškození hnědou hnilobou je již v neaktivním stavu a bez aktuálních příznaků dalšího ohrožení. Dalším dřevokazným škůdcem byl identifikován dřevokazný hmyz rodu Anobiidae (červotoči) a Cerambycidae (tesaříci), který oslabil prvky krovu svými požerky (FOTO 6). V dnešní době je rovněž v neaktivním stavu.

72

Mezi další závady, způsobené člověkem, musíme počítat také nekvalitně dodělávané nebo upravované prvky, které je žádoucí uvést do původního stavu. Jedná se například o příčnou vazbu hlavní lodi č. 13 a č. 17 na severu (FOTO 7, 8). Jižní strana presbytáře obsahuje

dvě

pozednice,

které

mezi

sebou

oddělují

neopracované

hranoly

v nepravidelných rozestupech (FOTO 13). Důvod tohoto konstrukčního řešení bylo vyrovnání stavební výšky připojovaného presbytáře. 5.3.2

Hodnocení konstrukce přístrojovými metodami

Prvním použitým přístrojem byl odporový vlhkoměr se zarážecími elektrodami. Na konstrukci bylo provedeno měření vždy na dvou místech v každé příčné vazbě (v prahové oblasti). Zjištěná vlhkost vycházela v rozmezí 12 % – 14 %. Hodnota vypočtené průměrné vlhkosti byla 12,9 %. Náhled na tento optimální výsledek má dvě strany. Vyhovující, protože krov nevytváří vhodné podmínky pro rozvoj dřevokazných hub (potřebují vlhkost vyšší než 20 %), ovšem na druhé straně tato vlhkost je stále příhodná pro vývoj dřevokazného hmyzu. Další diagnostické měření bylo provedeno přístrojem FAKOPP 2D (FOTO 14). V tabulkách 3 a 4 jsou zapsány naměřené hodnoty vzdáleností sond, doby průchodu vln a vypočtená rychlost průchodu. Jelikož se jedná o jedlové dřevo, tak únosná hodnota rychlosti šíření je vyšší než 920 m/s (středně poškozený vzorek). Pokud rychlost klesne pod tuto hranici, dá se předpokládat vnitřní porušení prvku (v tabulce 3 a 4 označeno červenou barvou). Vazné trámy krovu nad hlavní lodí (Tab. 3) vykazují větší porušení na severní straně. Rychlost šíření ultrazvukových vln tam klesla pod hranici středního porušení v jedenácti příčných vazbách, jedna vazba byla nepřístupná, jedna nevhodně dodělávaná (tzn. neměřitelná) a pouze čtyři vazby prošli zadaným hodnotícím kritériem. Jižní strana byla podle měřícího přístroje porušena pouze v pěti případech ze sedmnácti příčných vazeb. Zhlaví vazných trámů nad presbytářem, je očividně v lepším technickém stavu než u krovu nad hlavní lodí. Největší porušení vykazují pouze příčná vazba číslo 9 na jižní straně a následné úžlabí. U dalších třech vazeb (dvě na severu a jedna na jihu) klesla rychlost průchodu pod zvolenou hranici 920 m/s (Tab. 4). Jelikož je to vždy jen jedna hodnota (ze třech možných), bereme toto hodnocení s rozvahou. Výsledek může být zkreslen chybou měření (např. špatné umístění sond, měření v trhlině či suku apod.). Je nutné problémové místo podrobit průzkumu další diagnostickou metodou.

73

Tab. 3: Naměřené hodnoty doby průchodu vlny a vypočtená rychlost průchodu vaznými trámy nad hlavní lodí.

Číslo Část vazby krovu

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

Vzdálenost mezi sondami (mm)

FAKOPP 2D 0,1 m

0,5 m

1,0 m

čas

rychlost

čas

rychlost

čas

rychlost

(µs)

(m/s)

(µs)

(m/s)

(µs)

(m/s)

S

200

167

1198

154

1299

146

1370

J

200

172

1163

142

1408

159

1258

S

200

151

1325

146

1370

150

1333

J

200

192

1042

154

1299

152

1316

S

190

186

1022

155

1226

159

1195

J

200

174

1149

158

1266

152

1316

S

210

198

1061

177

1186

182

1154

J

200

182

1099

162

1235

170

1176

S

210

362

580

162

1296

137

1533

J

200

495

404

471

425

222

901

S

190

261

728

150

1267

141

1348

J

200

137

1460

145

1379

146

1370

S

200

391

512

186

1075

167

1198

J

220

472

466

393

560

159

1384

S

200

238

840

178

1124

171

1170

J

200

154

1299

140

1429

144

1389

S

190

282

674

183

1038

153

1242

J

210

351

598

238

882

153

1373

S

190

251

757

137

1387

158

1203

J

190

146

1301

147

1293

142

1338

S

210

274

766

155

1355

153

1373

J

200

147

1361

154

1299

154

1299

S

210

357

588

218

963

166

1265

J

200

159

1258

147

1361

154

1299

S

200

J

200

152

1316

145

1379

136

1471

S

220

254

866

177

1243

167

1317

J

200

238

840

140

1429

150

1333

S

210

293

717

162

1296

158

1329

J

200

365

548

157

1274

153

1307

S

210

277

758

178

1180

155

1355

J

200

178

1124

161

1242

146

1370

S

200

dodělávané

dodělávané

dodělávané

J

210

nepřístupné

nepřístupné

nepřístupné

dodělávané

dodělávané

dodělávané

Pozn. : Číslo vazby se stínovaným pozadím označuje příčné plné vazby krovu. 74

Tab. 4: Naměřené hodnoty doby průchodu vlny a vypočtená rychlost průchodu vaznými trámy nad hlavní presbytářem. FAKOPP Vzdálenost Číslo Část mezi sondami vazby krovu (mm)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 úžlabí 10 11 12 13 14 15

0,1 m

0,5 m

1,0 m

čas

rychlost

čas

rychlost

čas

rychlost

(µs)

(m/s)

(µs)

(m/s)

(µs)

(m/s)

S

210

169

1243

J

210

154

1364

145

1448

154

1364

S

210

177

1186

170

1235

149

1409

J

210

163

1288

154

1364

150

1400

S

200

163

1227

144

1389

143

1399

J

200

158

1266

154

1299

162

1235

S

210

186

1129

266

789

214

981

J

210

315

667

157

1338

206

1019

S

210

137

1533

141

1489

143

1469

J

210

167

1257

146

1438

151

1391

S

190

227

837

149

1275

154

1234

J

190

155

1226

136

1397

159

1195

S

190

142

1338

142

1338

145

1310

J

190

146

1301

149

1275

154

1234

S

210

153

1373

141

1489

147

1429

J

210

210

1000

154

1364

153

1373

S

210

138

1522

159

1321

154

1364

J

210

320

656

246

854

166

1265

J

180

202

891

220

818

S

170

131

1298

134

1269

130

1308

J

190

166

1145

150

1267

166

1145

S

160

129

1240

119

1345

118

1356

J

210

178

1180

166

1265

163

1288

S

210

181

1160

158

1329

154

1364

J

200

154

1299

150

1333

155

1290

S

220

190

1158

173

1272

162

1358

J

220

197

1117

158

1392

162

1358

S

220

167

1317

154

1429

165

1333

J

220

166

1325

166

1325

170

1294

S+J

220

186

1183

166

1325

154

1429

nepřístupné

nepřístupné

nepřístupné

Pozn. : Číslo vazby se stínovaným pozadím označuje příčné plné vazby krovu.

75

5.3.3

Návrh sanace

Při návrhu sanace historické konstrukce krovu bylo dbáno na dva základní požadavky. První požadavek byl kladen na ponechání maximálního podílu původních dřevěných prvků a druhého požadavku se podařilo dostát nenavrhnutím neopodstatněného zásahu, který by pozměnil charakter, a tím i památkovou hodnotu objektu [18]. Doporučený postup navržené sanace: •

Vyklizení prostoru podkroví

Vyklidit prostor podkroví od skladovaných věcí, tak aby byl zajištěn dobrý přístup ke všem částem krovu, především k pozednicím, patám krokvím i sloupkům a zhlavím vazných trámů včetně krátčat. •

Očištění konstrukčních prvků.

Před započetím sanace bude nutné mechanicky očistit všechny dřevěné konstrukční prvky od zbytků biotického napadení a jiných biologických nečistot. Očištění je nutné provést nástrojem měkčím, než je povrch dřeva (např. rýžovými kartáči). Podobně je po odstranění degradovaného dřeva a ještě před osazením nových prvků třeba pečlivě vyčistit, doplnit (dozdít) a chemicky ošetřit i korunu obvodového zdiva. Doporučuji brát ohled na všechny detaily, které svědčí o projevech tesařského řemesla. •

Konstrukční sanace.

Všechny poškozené části prvků krovu identifikované a označené v tabulkách (viz. příloha) je nutné bezpodmínečně nahradit novými prvky, které budou řádně ošetřeny a opracovány takovým způsobem, aby jimi bylo možné nahradit původní, odstraněné bioticky degradované dřevěné materiály. Postupná konstrukční sanace bude započata snesením střešního pláště. V průběhu sanačních prací bude nezbytné vhodným způsobem zajistit částečně uvolněné prvky proti dočasné změně působení vnitřních sil v konstrukci. Je třeba dbát na provizorní zakrytí střechy po celou dobu opravy, aby při dešti nedošlo k zatékání do půdního prostoru, které by mohlo způsobit rychlou aktivaci dřevokazné hniloby. Výměna celých prvků (v tabulkách označeno písmenem C) – z hlediska konstrukce je vždy nejvýhodnější, ovšem u námi posuzované památkové konstrukce lze zpravidla vyměňovat prvky napadené v celém rozsahu a krátké prvky. Osazení bude zachováno původním spojením. Materiálem na konstrukční sanaci by měla být dřevina původně používaná tzn. jedle (popřípadě smrk).

76

Protézování = nastavení částí prvků dřevem (v tabulkách označeno písmenem P s číslem udávajícím délku protézy v metrech) – pro šikmé prvky (krokve, vzpěry) doporučuji použít čepované spoje, pro vodorovné prvky (vazné trámy, hambalky) provést spoje pomocí plátu. Všechny spoje budou zajištěny pomocí dřevěných kolíků. Důvodem výběru tohoto způsobu protézování poškozených prvků byl požadavek na maximální pevnost ve všech směrech, především ve směru největšího namáhání. Jen při precizní a přesné práci zhotovitele může vzniknout kvalitní spojení. Výměna podkladních trámců mezi vrchní a spodní (původní) pozednicí jižní strany presbytáře. Podklady by měly být z tvrdého trvanlivého dřeva, ošetřené impregnační látkou a rozmístěny minimálně na rozpětí sousedních příčných vazeb (pro efektivnější roznos sil). Součástí návrhu konstrukční sanace krovu bude i odstranění a předělání nefunkčních popř. částečně nebo úplně dodělávaných prvků, kde bude využito původních spojů. Nově vestavěné prvky je třeba bezpodmínečně preventivně chemicky ošetřit. Navrhuji použít technologii máčení, kterou lze provádět na místě opravy konstrukce krovu. Po dokončení konstrukční sanace bude nutné podkroví opět vyčistit. Nejprve nahrubo vysbírat větší zbytky poškozeného dřeva, a poté s použitím průmyslového vysavače vysát jemné části znečištění. Dále je nezbytné, aby byl krov vystaven proudícímu vzduchu pro neustálé vysušování. Proto je třeba ponechat větrací otvory ve střeše otevřené, ale zároveň zajištěné proti vnikání ptáků (přirozený tah vzduchu). Poslední a velmi důležitou součástí sanačních opatření by mělo být navržení harmonogramu pravidelné údržby. Je třeba zajistit preventivní prohlídky ve vhodných časových intervalech. To by mělo vést k včasnému zjištění a nápravy případných problémů. Výsledkem konstrukční sanace by měl být logický, přehledný konstrukční systém, max. podobný původní skladbě konstrukce. Množství materiálu potřebného na rekonstrukci je uvedeno v tabulce 5. Navržené zásahy, které se dotýkají nosných konstrukcí, doporučuji nechat posoudit statikovi, který má zkušenosti s konstrukcemi historických krovů. Tab. 5: Celkový objem nových prvků určených ke konstrukční sanaci. Část konstrukce Hlavní loď - příčné vazby Hlavní loď - podélné vázání Presbytář - příčné vazby Presbytář - podélné vázání Sakristie - příčné vazby Sakristie - podélné vázání Celkem

Objem (m3) 5,212 1,642 1,020 0,340 1,009 0,585 9,808 77

•

Chemická sanace

Preventivní ošetření krovu vhodným chemickým ochranným prostředkem. Nejvhodnější způsob aplikace bude pomocí postřiku a nátěru, uskutečněného v jarním období. Látku bude nutné nanést na všechny plochy konstrukčních prvků, aby se zamezilo opětovnému napadení biotickými škůdci. Pro zvýšení účinnosti ochranné látky je vhodné postřik nebo nátěr 2x opakovat, vždy po zaschnutí předchozího nátěru. Chemická ochrana dřeva proti dřevokazným škůdcům je účinná pouze tehdy, provede-li se zásah odpovídající koncentrací a nánosem doporučeného množství ochranného prostředku na m². V ČR je na trhu velký výběr chemických ochranných látek, které jsou vhodné na sanaci krovu. •

Vyčištění prostoru podkroví

Po dokončení konstrukční a chemické sanace bude nutné podkroví opět vyčistit. To sice nepatří mezi přímá sanační opatření dřevěných konstrukcí, domnívám se ovšem, že zbavení podkroví odpadu, vzniklého při opravě konstrukce a prachu, nahromaděného za několik desítek let, je důležité pro ozdravění prostoru, v kterém se bude konstrukce krovu nacházet po ukončené sanaci. Nejprve budou nahrubo vysbírány větší zbytky poškozeného dřeva, a poté s použitím průmyslového vysavače vysáté jemné části znečištění. •

Preventivní opatření

Jak se říká: ,,Prevence je základ“, proto je nezbytné, aby byl krov vystaven proudícímu vzduchu pro neustálé vysušování. Větrací otvory ve střeše je třeba ponechat otevřené (přirozený tah vzduchu), ale zároveň zajištěné proti vnikání ptactva. Další a velmi důležitou součástí ochranných opatření by mělo být navržení harmonogramu pravidelné údržby. Je třeba zajistit preventivní prohlídky ve vhodných časových intervalech. To by mělo vést k včasnému zjištění a nápravy případných problémů. 5.3.4

Grafický a tabulkový zápis poškození konstrukce

Na základě metodiky zjišťování poruch proběhlo detailní prozkoumání dřevěné střešní konstrukce. Terénní zápisky byly zpracovány do tabulky a vykresleny ve výkresové dokumentaci. V této kapitole jsou zobrazeny jen nejvíce poškozená místa krovu. Tabulky ze všech měření jsou vloženy v přílohách. Každá z porušených vazeb je umístěna na jedné straně diplomové práce. V horní části stránky je schematicky vykreslena popisovaná vazba s barevným označením navrhované konstrukční sanace. Pod obrázkem je tabulka s rozměry jednotlivých prvků, druhem a stupněm poškození, návrhem konstrukční sanace a výpočtem objemového množství nového materiálu.

78

•

Vysvětlivky ke zkratkám použitých v tabulkách ukazujících poškození:

Číslo vazby – označení podle schématického zakreslení. Prvek – název poškozených prvků krovu (popis prvků v kapitole 5.1.1). Část krovu – označení místa poškození prvku podle orientace světových stran: S = Sever J = Jih V = Východ Z = Západ Rozměry – rozměry prvku (šířka x výška x délka) hodnoty jsou uvedeny v milimetrech. Poškození – typ nebo původce poškození s přidělenou zkratkou: Č = Červotoč proužkovaný H = Hniloba Č + H = Červotoč obvykle doprovázený hnilobou hnědého tlení T = Tesařík krovový a destrukce jeho larvami P = Požárem zasažené prvky Chybí = Chybějící prvky D = Prvky nekvalitně dodělávané a upravované Stupeň poškození – Stupně poškození prvků. Stupnice od 1 do 4 , kde 1 znamená nejslabší a 4 nejsilnější napadení: 1 = Slabě poškozený prvek 2 = Středně poškozený prvek 3 = Silně poškozený prvek 4 = Totální destrukce prvku Návrh sanace – návrh konstrukční sanace dle zapsaných zkratek: C = celková výměna prvku (ve schematickém vykreslení příčných vazeb označeno červenou barvou) P = doporučeno sanační zpevnění protézou (nastavení prvku). V případě nastavení je délka protézy uvedena v metrech. Protézování se uvažuje vždy od zhlaví jednotlivých prvků (ve schematickém vykreslení příčných vazeb označeno žlutou barvou) V = doporučena konstrukční sanace vložkováním N = Není třeba konstrukční sanace Konst. sanace výměra – objem materiálu určeného na výměnu (m³).

79

•

Hlavní loď - půdorys

Obr. 46: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – půdorys. 80

•

Hlavní loď – plná příčná vazba č.5:

Obr. 47: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.5.

šířka výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Tab. 6: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.5.

Vazný trám

210

230

12000

H

4

P-3

0,145

Sloupek

180

240

4500

H

3

P - 1,5

0,065

Krokev

180

130

9000

H

3

P-3

0,070

140

120

4000

Č-H

3

C

0,067

Pásek

130

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

150

210

6000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

150

150

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

12000

Č-H

4

P-3

0,138

Sloupek

180

260

4500

Č-H

2-3

P - 1,5

0,070

Krokev

180

140

9000

Č-H

3

P-4

0,101

160

130

4000

H

4

C

0,083

130

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

150

210

6000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

150

150

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Námětek

5

Námětek Pásek

Část krovu

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

81

•

Hlavní loď – plná příčná vazba č.13:

Obr. 48: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.13.

(mm)

(mm)

(mm)

Stupeň poškození

Návrh sanace

Číslo vazby

Poškození

Tab. 7: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.13.

Vazný trám

200

240

12000

N-H

3

P-3

0,144

Sloupek

180

240

4500

N-H

3

P - 1,5

0,065

Krokev

170

140

9000

N-H

3

P - 1,5

0,071

130

140

4000

H

3

C

0,073

Pásek

130

180

2500

Č

2

N

0,000

Rozpěra

150

210

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

140

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

220

12000

Č-H

2

N

0,000

Sloupek

180

250

4500

Č

1-2

N

0,000

Krokev

160

130

9000

Č-T

2

N

0,000

150

170

4000

Č-H

2

N

0,000

Pásek

140

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

150

210

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

140

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Prvek

Námětek

13

Námětek

Rozměry Část krovu šířka výška délka

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

Pozn. : U krokve na severní straně byla navíc navržena protéza horní části o délce 1 m.

82

•

Hlavní loď – mezilehlá příčná vazba č.14:

Obr. 49: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.14.

Část krovu šířka výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Tab. 8: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.14.

Vazný trám

220

230

12000

H

3

P-3

0,152

Krokev

180

140

9000

H

2

N

0,000

180

180

4000

Č-H

3

C

0,130

Hambalek spodní

180

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

240

12000

H-T

3

P-3

0,144

Krokev

170

130

9000

Č-H-T

2

N

0,000

170

170

4000

C

0,116

Hambalek spodní

180

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Námětek

14

Námětek

S

J

Chybí

Konst. sanace výměra 3

(m )

83

•

Hlavní loď – plná příčná vazba č.17:

Obr. 50: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.17.

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Tab. 9: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – příčná vazba č.17.

Vazný trám

200

220

12000

D-H

4

P-3

0,132

Sloupek

170

260

4500

H

2

N

0,000

Krokev

170

130

9000

Č-H

2-3

P - 1,5

0,066

170

120

4000

H

3

C

0,082

Pásek

140

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

210

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

210

230

12000

H

2-3

P-3

0,145

Sloupek

170

250 - 290

4500

Č-H

2

N

0,000

Krokev

180

140

9000

Č-H

2

N

0,000

160

180

4000

Č-H

2

N

0,000

Pásek

140

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

210

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Námětek

17

Námětek

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

Pozn. : U krokve na severní straně byla navíc navržena protéza horní části o délce 1 m. 84

•

Hlavní loď – ostatní příčné vazby:

Poškození jednotlivých prvků není příliš výrazné, jako u ostatních příčných vazeb a v mnoha případech je shodné. Tabulky ze všech měření jsou vloženy v příloze. a)

b)

c)

d)

e)

f)

Obr. 51: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí. a) Příčná vazba č.1; b) Příčná vazba č.2; c) Příčná vazba č.3; d) Příčná vazba č.4; e) Příčná vazba č.7; f) Příčná vazba č.9

Pozn. : Zakreslené schéma poškození příčné vazby č.2 (Obr. 51b) platí i pro vazby č. 2, 6, 8, 10, 11, 12 a 16. Porušení vazby č.7 (Obr. 51e) je totožné jako v případě vazby č.15.

85

•

Hlavní loď – podélné vázání

Obr. 52: Zakreslení poškozených míst – krov nad hlavní lodí – podélné vázání.

Stupeň poškození

Návrh sanace

Číslo vazby

Poškození

Tab. 10: Výsledky průzkumu – krov nad hlavní lodí – podélné vázání vazby č. 13 až 17.

Pozednice

210

180

5500

H

4

C

0,208

Rozpěra distanční

180

140

5500

Č

1-2

N

0,000

180

140

5500

Č-H

3

P-2

0,050

Vzpěra 13-15

160

110

4500

Č-H

3

C

0,079

Vzpěra 15-17

160

120

4500

Č-H

2

N

0,000

Vaznice pětiboká

230

150

5500

Č

1-2

N

0,000

Pozednice

210

180

5500

H

3

C

0,208

Rozpěra distanční

180

160

5500

Č-H

2

N

0,000

170

130

5500

Č-T

2

N

0,000

130

110

4500

Č-T

2

N

0,000

Vzpěra 15-17

140

120

4500

Č

1-2

N

0,000

Vaznice pětiboká

240

140

5500

Č

1-2

N

0,000

Prvek

Rozměry Část krovu šířka výška délka (mm) (mm)

Rozpěra

13-17

Rozpěra Vzpěra 13-15

S

J

(mm)

Konst. sanace výměra 3

(m )

86

•

Presbytář + sakristie - půdorys

Obr. 53: Zakreslení poškozených míst – krov nad presbytářem a sakristií – půdorys.

87

•

Presbytář – plná příčná vazba č.5:

Obr. 54: Zakreslení poškozených míst – krov nad presbytářem – příčná vazba č.5.

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Tab. 11: Výsledky průzkumu – krov nad presbytářem – příčná vazba č.5.

Vazný trám

210

240

9000

Č

2

N

0,000

Sloupek

170

320 - 380 4000

Č

2

N

0,000

Krokev

170

130

7500

Č

2

N

0,000

140

210

2000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

280

4000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

170

150

4500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

120

2500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

240

9000

H

2-3

N

0,000

Sloupek

180

340 - 380 4000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

130

180

7500

Č-H

3-4

P-5

0,117

80

130

4000

Č-H

3-4

C

0,042

140

210

2000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

280

4000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

170

150

4500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

120

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Pásek

5

Námětek Pásek

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

.

88

•

Presbytář – plná příčná vazba č.9:

Obr. 55: Zakreslení poškozených míst – krov nad presbytářem – příčná vazba č.9.

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Vazný trám

210

240

9000

Sloupek

180

Prvek

Krokev

9

270 - 340 4000

Návrh sanace

Část krovu šířka

Stupeň poškození

Rozměry Číslo vazby

Poškození

Tab. 12: Výsledky průzkumu – krov nad presbytářem – příčná vazba č.9.

Č-T

2

N

0,000

Č

2

N

0,000

Konst. sanace výměra 3

(m )

170

120

7500

Č

2

N

0,000

Pásek

150

210

2000

Č-H

2

N

0,000

Rozpěra

160

260

4000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

160

150

4500

H

3

C

0,108

Vazný trám

210

240

9000

H

4

P-3

0,151

Sloupek

180

300

4000

H

4

C

0,216

Krokev

180

140

7500

H

4

C

0,189

120

120

4000

H

4

C

0,058

Pásek

140

210

2000

Č-H

2

N

0,000

Rozpěra

160

260

4000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

160

150

4500

H

3

C

0,108

Námětek

S

J

89

•

Presbytář – podélné vázání

Obr. 56: Zakreslení poškozených míst – krov nad presbytářem – podélné vázání na jižní straně.

Stupeň poškození

Návrh sanace

Číslo vazby

Poškození

Tab. 13: Výsledky průzkumu – krov nad presbytářem – podélné vázání vazby č. 5 až 9.

Pozednice vrchní

220

220

4500

Č-H

2

N

0,000

Rozpěra

180

160

4500

Č-H

3

N

0,000

270

270

4500

Č

2

N

0,000

Vaznice

160

260

4500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 5-7

150

130

3000

Č

2

N

0,000

Vzpěra 7-9

150

140

3000

Č

2

N

0,000

Pozednice spodní

190

160

4500

H

3

P-3

0,091

Pozednice vrchní

270

210

4500

H

3

P-2

0,113

Rozpěra

180

160

4500

H

3

P-2

0,058

270

270

4500

H

2

N

0,000

Vaznice

170

270

4500

T-H

2

N

0,000

Vzpěra 5-7

160

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 7-9

160

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Prvek

Rozměry Část krovu šířka výška délka (mm) (mm)

Pětiboký práh

5-9

Pětiboký práh

S

J

(mm)

Konst. sanace výměra 3

(m )

90

•

Sakristie – jalová příčná vazba č.14:

Obr. 57: Zakreslení poškozených míst – krov nad sakristií – příčná vazba č.14.

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Tab. 14: Výsledky průzkumu – krov nad sakristií – příčná vazba č.14.

Krátče

220

230

1000

H

3-4

C

0,051

Krokev

160

130

9000

H

3

P-3

0,062

160

130

5000

H

3-4

C

0,104

Hambalek spodní

180

140

6500

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Krátče

200

220

1000

Č-H

1-2

N

0,000

Krokev

170

130

9000

Č

1-2

N

0,000

140

120

5000

Č-H

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

150

150

6500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Námětek

14

Námětek

Z

V

Konst. sanace výměra 3

(m )

91

•

Sakristie – plná příčná vazba č.15:

Obr. 58: Zakreslení poškozených míst – krov nad sakristií – příčná vazba č.15.

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Tab. 15: Výsledky průzkumu – krov nad sakristií – příčná vazba č.15.

Vazný trám

200

230

11500

Č-H

3

P-3

0,138

Sloupek

190

310 - 360

4000

Č-H

3-4

C

0,274

Krokev

180

140

8000

Č-H

3

C

0,202

170

270

6000

Č

1-2

N

0,000

Pásek

130

200

2500

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

170

150

6500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Věšadlo

200

250

6500

Č-H

1-2

N

0,000

Vazný trám

200

250

11500

Č-H

2

N

0,000

Sloupek

180

320

4000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

180

130

8000

Č-H

2

N

0,000

170

270

6000

Č

1-2

N

0,000

Pásek

130

200

2500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

170

150

6500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Věšadlo

200

250

6500

Č-H

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Rozpěra

15

Rozpěra

Z

V

Konst. sanace výměra 3

(m )

92

•

Sakristie – podélné vázání

Obr. 59: Zakreslení poškozených míst – podélné vázání krovu nad sakristií na západní straně a příčná vazba č. 6 krovu nad presbytářem.

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Tab. 16: Výsledky průzkumu – krov nad sakristií – podélné vázání vazby č. 12 až 15.

Pozednice

260

230

4000

Č-H

3-4

C

0,239

Pětiboký práh

250

230

3000

H

3-4

C

0,173

Výměna krátčat

160

240

3000

H

3

C

0,115

190

160

3000

Č-H

2-3

N

0,000

Vaznice

160

250

3000

Č

2

N

0,000

Vzpěra 12-13

140

110

3000

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 14-15

150

130

3000

Č-H

3

C

0,059

Pozednice

250

200

4000

Č-H

2

N

0,000

Pětiboký práh

270

240

3000

Č

1-2

N

0,000

Výměna krátčat

160

230

3000

Č

1-2

N

0,000

180

160

3000

Č

1-2

N

0,000

Vaznice

160

270

3000

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 12-13

140

130

3000

Č-T

2

N

0,000

Vzpěra 14-15

140

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Část krovu šířka výška délka (mm) (mm) (mm)

Rozpěra

12-15

Rozpěra

Z

V

Konst. sanace výměra 3

(m )

93

5.4

Statický výpočet

5.4.1

Posouzení vazného trámu

Prostě podepřený vazný trám obdélníkového průřezu (B = 190 x H = 240 mm), o rozpětí L = 11 100 mm. Dle dříve provedeného stavebně historického průzkumu bylo zjištěno jedlové dřevo s průměrnou hodnotou hustoty ρmean = 480 kg/m3. Vazník je zabudován v prostředí s průměrnou vlhkostí 12,9 %. _________________________________________________________________________

Podle EN 338, jsem zařadil dřevinu do pevnostní třídy C35 na základě hodnoty ρmean. - hustota ρk = 400 kg/m3

Parametry pro třídu C35:

- char. pevnost v ohybu fm,k = 35 MPa - char. pevnost ve smyku fv,k = 3,4 MPa - modul pružnosti E0,05 = 8 700 MPa k mod = 0,8

Návrhová pevnost v ohybu a ve smyku: f m, d = k mod ⋅ f v ,d = k mod ⋅

•

f m ,k

γM f v,k

γM

= 0,8 ⋅ = 0,8 ⋅

γ M = 1,3

35 = 21,54 MPa 1,3

3,4 = 2,09 MPa 1,3

Normálové napětí za ohybu (nosník je po celé délce zajištěn proti příčné a torzní nestabilitě)

σ m,d ≤ f m,d

Normálová napětí za ohybu:

σ m ,d =

Md W

1 1 ⋅ q ⋅ L2 = ⋅ 0,190 ⋅ 0,240 ⋅ 4,8 ⋅ 11,12 = 3,371 KNm 8 8 1 1 W = ⋅ B ⋅ H 2 = ⋅ 0,190 ⋅ 0,240 2 = 1,824 ⋅ 10 −3 m 3 6 6 Md =

σ m ,d = Posouzení:

Md 3,371 = = 1848 kPa = 1,848 MPa W 1,824 ⋅ 10 −3

σ m,d = 1,848 MPa ≤ f m,d = 21,54 MPa ⇒ Vazný trám na ohyb vyhovuje.

94

•

Normálové napětí za ohybu (nosník není po celé délce zajištěn proti příčné σ m,d ≤ k crit ⋅ f m,d

a torzní stabilitě) Kritické napětí za ohybu:

σ m ,crit =

0,78 ⋅ B 2 ⋅ E0, 05 H ⋅ Lef

=

078 ⋅ 190 2 ⋅ 8700 = 91,957 MPa 240 ⋅ (1,0 ⋅ 11100)

Poměrná štíhlost:

λ rel ,m =

f m,k

σ m ,crit

=

35 = 0,617 91,957

Součinitel příčné a torzní stability: k crit = 1,56 − 0,75 ⋅ λ rel ,m = 1,56 − 0,75 ⋅ 0,617 = 1,097 Redukovaná návrhová pevnost: k crit ⋅ f m ,d = 1,097 ⋅ 21,54 = 23,629 MPa Normálové napětí za ohybu (viz. předchozí stránka):

σ m ,d =

Md 3,371 = = 1848 kPa = 1,848 MPa W 1,824 ⋅ 10 −3

Posouzení:

σ m ,d = 1,848 MPa ≤ k crit ⋅ f m,d = 23,629 MPa ⇒ Vazný trám na ohyb vyhovuje.

•

Smykové napětí

τ v,d ≤ k cr ⋅ f v,d

Redukovaná návrhová pevnost:

k cr = 0,67

k cr ⋅ f v ,d = 0,67 ⋅ 2,09 = 1,400 MPa Smykové napětí:

τ v ,d =

3 ⋅ Vd 2⋅ A

1 1 ⋅ q ⋅ L = ⋅ 0,190 ⋅ 0,240 ⋅ 4,8 ⋅ 11,1 = 1,215 KN 2 2 A = B ⋅ H = 0,190 ⋅ 0,240 = 0,046 m 2

Vd =

τ v ,d =

3 ⋅ 1,215 = 39,620 kPa = 0,040 MPa 2 ⋅ 0,046

Posouzení:

τ v,d = 0,400 MPa ≤ k cr ⋅ f v,d = 1,400 MPa ⇒ Vazný trám na smyk vyhovuje.

95

5.4.2

Únosnost hranolu

V hlavní lodi je na spodním hambalku příčné vazby č.8 a č.9 uložen hranolek, na kterém je uprostřed rozpětí zavěšeno osvětlovací zařízení kostela. Trámek je obdélníkového průřezu (B = 130 mm x H = 90 mm), s rozpětím L = 1400 mm, a není zajištěn proti příčné a torzní nestabilitě. Jelikož nemáme dendrochronologické určení této dřeviny, budeme předpokládat, že je hranolek je vyroben ze stejného materiálu jako konstrukce krovu (tzn. pevnostní třída C35). Jak velké zatížení může vyvolat osvětlovací zařízení na trámek, aby nedošlo k jeho porušení? _________________________________________________________________________ - hustota ρk = 400 kg/m3 (ρmean = 480 kg/m3)

Parametry pro třídu C35:

- char. pevnost v ohybu fm,k = 35 MPa (fm,d = 21,54 MPa) - char. pevnost ve smyku fv,k = 3,4 MPa (fv,k = 2,09 MPa) - modul pružnosti E0,05 = 8 700 MPa •

Normálové napětí za ohybu

Kritické napětí za ohybu:

σ m ,crit =

0,78 ⋅ B 2 ⋅ E0, 05 H ⋅ Lef

=

078 ⋅ 130 2 ⋅ 8700 = 758,488 MPa 90 ⋅ (1,2 ⋅ 1400)

Poměrná štíhlost:

λ rel ,m =

f m ,k

σ m,crit

=

35 = 0,215 758,488

Součinitel příčné a torzní stability: k crit = 1,56 − 0,75 ⋅ λ rel ,m = 1,56 − 0,75 ⋅ 0,215 = 1,399 Redukovaná návrhová pevnost: k crit ⋅ f m ,d = 1,399 ⋅ 21,54 = 30,134 MPa = 30134 kPa Normálová napětí za ohybu:

σ m ,d =

Md W

1 1 ⋅ q ⋅ L2 = ⋅ q ⋅ 1,4 2 = 0,245 ⋅ q KNm 8 8 1 1 W = ⋅ B ⋅ H 2 = ⋅ 0,130 ⋅ 0,090 2 = 1,755 ⋅ 10 − 4 m 3 6 6 Md =

σ m ,d =

Md 0,245 ⋅ q = = 1396 ⋅ q kPa W 1,755 ⋅ 10 −4

96

Max. zatížení břemenem: q = q vl .t . + q bř . = 0,130 ⋅ 0,090 ⋅ 4,8 + qbř . = 0,056 + q bř 30134 = 1396 ⋅ (0,056 + qbř . ) q bř . = 21,530 KN/m Q = q bř . ⋅ L = 21,530 ⋅ 1,4 = 30,142 KN = 3014 kg

•

Smykové napětí

Redukovaná návrhová smyková pevnost:

k cr = 0,67

k cr ⋅ f v ,d = 0,67 ⋅ 2,09 = 1,400 MPa = 1400 kPa Smykové napětí:

τ v ,d =

3 ⋅ Vd 2⋅ A

1 1 ⋅ q ⋅ L = ⋅ q ⋅ 1,4 = 0,7 ⋅ q KN 2 2 A = B ⋅ H = 0,130 ⋅ 0,090 = 0,012 m 2

Vd =

τ v ,d =

3 ⋅ 0,7 ⋅ q = 87,5 ⋅ q kPa 2 ⋅ 0,012

Max. zatížení břemenem: q = q vl .t . + q bř . = 0,130 ⋅ 0,090 ⋅ 4,8 + qbř . = 0,056 + q bř 1400 = 87,5 ⋅ (0,056 + q bř . ) q bř . = 15,440 KN/m Q = q bř . ⋅ L = 15,440 ⋅ 1,4 = 21,616 KN = 2162 kg

Maximální hmotnost osvětlovacího zařízení 3014 kg nevyhoví na posouzení porušení smykem, proto tato hodnota musí být menší než 2162 kg. Při splnění této podmínky nedojde k porušení hranolku ohybem ani smykem.

97

6 Závěr Úkolem této diplomové práce bylo provést celkový průzkum, zhodnocení stavu a návrh sanačních opatření historické dřevěné střešní konstrukce kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí. Rozbor krovu byl proveden podle metodiky uvedené v české technické normě ČSN ISO 13822. V interiéru barového kostela došlo v nedávné době k rekonstrukci částkou cca 470 tisíc EUR z Norských fondů. Pro dlouhodobé zachování dobrého stavu této vysoké investice, bylo nutné zohlednit všechny faktory, které by svým působením mohli negativně měnit stav inovovaných částí. Jedním z ovlivňujících činitelů je celistvost střešní konstrukce a jejího pláště. Právě z těchto důvodů jsem se rozhodl vypracovat komplexní rozbor stavu konstrukce, který má sloužit jako podklad pro rekonstrukční práce. Krov řadíme do hambalkové soustavy (dvě úrovně hambalků) s ležatými stolicemi. Pokrývá tři půdorysné části kostela (hlavní loď, presbytář a sakristii). V průběhu stavebně technického průzkumu byly použity tři smyslové metody (vizuální, hmatová, sluchová) a dva diagnostické přístroje (odporový vlhkoměr, Sylvatest FAKOPP 2D). Výsledky průzkumu považuji za věrohodné, protože hodnocení přístrojovými metodami je obdobné s metodami smyslovými. Rovněž tento fakt naznačuje, že měření diagnostickými přístroji proběhlo dle správných postupů. Nejrozsáhlejší poškození (především hnilobou) bylo objeveno na severní straně hlavní lodi. V některých případech byly dokonce prvky příčných vazeb nevhodně konstrukčně dodělávané. V ostatních částech střešní konstrukce kostela bylo poškození nalezeno jen lokálně. Sanační návrhy dřevěné konstrukce jsou navrženy tak, aby prvky po ošetření byly co nejdéle schopny odolávat jakémukoli napadení. Pro konstrukční sanaci bude potřeba sehnat 9,808 m3 nového jedlového dřeva (nebo dřeva smrkového). Potěšujícím důkazem o prospěšnosti tohoto průzkumu je již započatá rekonstrukce první části hlavní lodi (vazby 1-5) na základě našich výsledků. V mnoha případech totiž dochází k situacím, kdy se začne rekonstruovat s několikaletým zpožděním, v horším případě se rekonstrukce vůbec neuskuteční. Odborní pracovníci pověřeni sanačními pracemi provádějí tuto činnost na vysoké řemeslné úrovni. V některých případech ovšem museli mírně improvizovat (např. neproveditelná navržená sanace pomocí protézy byla nahrazena vložkováním). Věřím, že moje průzkumné práce napomohou zachovat tuto historickou památku v co nejlepším stavu pro další generace.

98

7 Seznam použitých zdrojů [1] ABC kulturních památek Československa. Praha : Panorama, 1985. 680 s. [2] KUKLÍK, Petr. Dřevěné konstrukce. Praha : IC ČKAIT, 2005. 172 s. [3] HISTORICKÉ KROVY : TYPOLOGIE, PRŮZKUM, OPRAVY. Praha : Grada publishing a.s., 2010. 448 s. [4] ADÁMEK J. a kolektiv, 2004. Studijní opora pro komb. st. Modul BI-M04 Keramika, dřevo, kovy a sklo. Brno, CERM. [5] ČERVENÝ, Radek. Vady a poruchy stávajících dřevěných konstrukcí. 2010. 62 s. Bakalářská práce. VUT Brno, Fakulta stavební. [6] KŘIVÁNKOVÁ, Soňa. Diagnostické metody pro ověřování míry poškození a materiálových charakteristik dřevěných prvků. Brno, 2011. 69 s. Bakalářská práce. VUT Brno. [7] MATULA, Radek. Měření tvrdosti polymerů [online]. [s.l.], 3.6.2009. 72 s. Bakalářská práce. UTB Zlín. [8] ČSN ISO 13822. ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA: Zásady navrhování konstrukcí Hodnocení existujících konstrukcí. Srpen 2005. [9] Www.wikipedie.cz [online]. 15.1.2001 [cit. 2011-11-18]. Krov. Dostupné z WWW: . [10] Www.elearn.vsb.cz [online]. c2006 [cit. 2011-11-23]. Zastřešení budov. Dostupné z WWW: . [11] Www.dendrochronologie.cz [online]. 2003 [cit. 2011-11-24]. METODIKA. Dostupné z WWW: . [12] Www.tfdesign.cz [online]. c2005 [cit. 2011-11-23]. Dostupné z WWW: . [13] Www.asb-portal.cz [online]. c2011 [cit. 2011-11-25]. Stavebnictví. Dostupné z WWW: . [14] Www.BioLib.cz [online]. c1999 [cit. 2011-11-25]. Dostupné z WWW: . [15] Www.skudci.com [online]. 2009 [cit. 2011-11-25]. Dostupné z WWW: . [16] Unmapped.net [online]. 2010 [cit. 2011-11-27]. CVUT. Dostupné z WWW: .

99

[17] Www.vutbr.cz [online]. c2011 [cit. 2011-11-27]. Dostupné z WWW: . [18]

Www.kloiber.cz

[online].

c2006

[cit.

2011-10-17].

Dostupné

z

WWW:

<www.kloiber.cz>. [19] Www.mfcr.cz [online]. 9.září 2011 [cit. 2011-11-28]. Finanční mechanismus EHP/Norska 2004 - 2009. Dostupné z WWW: . [20] Www.fatym.com [online]. 18.11.2009 [cit. 2011-11-28]. Vravov nad Dyjí - kostel Nanebevzetí Panny Marie - stavebně historický průzkum. Dostupné z WWW: . [21] Www.wikipedie.cz [online]. 15.1.2001 [cit. 2011-11-28]. Dostupné z WWW: . [22] Www.stavba-domu.net [online]. 2010 [cit. 2011-11-21]. Střecha a krovy. Dostupné z WWW: . [23] Www.tzb-info.cz [online]. c2001 [cit. 2011-11-30]. Dřevostavby. Dostupné z WWW: . [24] Www.drevari.humlak.cz [online]. c2005 [cit. 2011-11-17]. Dostupné z WWW: . [25] Www.drevenydum.cz [online]. c2006 [cit. 2011-11-17]. Krása dřeva. Dostupné z WWW: .

100

Přílohy Příloha č.1 - Fotodokumentace FOTO 1 – Celkový pohled na střechu od severovýchodu. FOTO 2 – Detail keramické střešní krytiny. FOTO 3 – Detail poškození pozednice hnědou hnilobou – hlavní loď – severní strana. FOTO 4 – Detail poškození zhlaví vazného trámu hnědou hnilobou – hlavní loď – příčná plná vazba č. 17 na jižní straně. FOTO 5 – Detail poškození vazného trámu hnědou hnilobou v místě čepového připojení krokve – hlavní loď – příčná mezilehlá vazba č. 15 na jižní straně. FOTO 6 – Detail povrchového poškození vazného trámu dřevokazným hmyzem. FOTO 7 – Detail nevhodně dodělávaného severního zhlaví vazby č.13 nad hlavní lodí. FOTO 8 – Detail nevhodně dodělávaného severního zhlaví vazby č.17 nad hlavní lodí. FOTO 9 – Vybouraný průlez v kamenném východním štítě do podkroví presbytáře. FOTO 10 – Detail poškození kráčete vazby č.2 na východní straně sakristie. FOTO 11 – Detail poškození vazby č. 14 a č. 15 na západní straně sakristie. FOTO 12 – Připojení hřebene střechy presbytáře a sakristie. FOTO 13 – Zdvojená pozednice na jižní straně presbytáře. FOTO 14 – Měření rychlosti šíření zvukových vln na vazníku přístrojem FAKOPP 2D. FOTO 15 – Odkrytí střešního pláště při rekonstrukci hlavní lodi. FOTO 16 – Detail rekonstruovaného sloupku příčné vazby č.5 a podélné vzpěry 3-5. FOTO 17 – Pomocná stolice při rekonstrukci. FOTO 18 – Detail uložení pětiboké vaznice na pomocnou stolici. FOTO 19 – Zavěšení vazných trámů na pomocnou stolici. FOTO 20 – Detail připravených tesařských spojů pro osazení protézy sloupku. FOTO 21 – Detail konstrukční sanace na severní straně. Tesařské spoje protéz jsou zajištěny pomocí dřevěných kolíků. FOTO 22 – Detail rekonstrukce pomocí vložkování. FOTO 23 – Vyklizený prostor věnce pro osazení nové pozednice. FOTO 24 – Krokev poškozená Konioforou sklepní.

I

FOTO 1

FOTO 2

FOTO 3

FOTO 4

FOTO 5

FOTO 6

II

FOTO 7

FOTO 8

FOTO 9

FOTO 10

FOTO 11

FOTO 12

III

FOTO 13

FOTO 14

FOTO 15

FOTO 16

FOTO 17

FOTO 18

IV

FOTO 19

FOTO 20

FOTO 21

FOTO 22

FOTO 23

FOTO 24

V

Příloha č.2 - Tabulkový zápis průzkumu

(mm)

(mm)

(mm)

Stupeň poškození

Návrh sanace

Číslo vazby

Hlavní loď – příčné vazby Poškození

•

Vazný trám

200

220

12000

H

3

P-3

0,132

Sloupek

190

260

4500

Č+H

2

N

0,000

Krokev

160

130

9000

Č+H

2

N

0,000

130

130

4000

H

3

C

0,068

Pásek

130

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

150

200

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

150

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

250

12000

Č+T

1-2

N

0,000

Sloupek

170

300

4500

Č

1-2

N

0,000

Krokev

170

140

9000

Č+T

2

N

0,000

160

140

4000

Č+H

2

N

0,000

Pásek

130

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

150

200

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

150

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

220

12000

H

2-3

P-3

0,132

Krokev

170

130

9000

H

2

N

0,000

160

120

4000

H

3

C

0,077

Hambalek spodní

160

130

7000

Č-T

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

12000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

180

130

9000

Č

1-2

N

0,000

150

170

4000

Č-H

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

160

130

7000

Č-T

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Prvek

Námětek

1

Námětek

Námětek

2

Námětek

Rozměry Část krovu šířka výška délka

S

J

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

VI

Část krovu šířka výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Vazný trám

190

230

12000

Č-H

2

N

0,000

Krokev

180

130

9000

Č-H

2

N

0,000

130

130

4000

H

3

C

0,068

Hambalek spodní

160

120

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

12000

Č

2

N

0,000

Krokev

160

130

9000

Č-T

2

N

0,000

130 160

120 120

4000 7000

T Č

2 2

N N

0,000 0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

210

220

12000

H

2

N

0,000

170

140

9000

Č-H

2

N

0,000

130

130

4000

Č-T

3

C

0,068

Hambalek spodní

180

130

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

240

12000

Č-H

2-3

P-3

0,144

Krokev

150

130

9000

Č-H-T

2

N

0,000

150

140

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

130

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

210

230

12000

H

4

P-3

0,145

Sloupek

180

240

4500

H

3

P - 1,5

0,065

Krokev

180

130

9000

H

3

P-3

0,070

140

120

4000

Č-H

3

C

0,067

Pásek

130

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

150

210

6000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

150

150

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

12000

Č-H

4

P-3

0,138

Sloupek

180

260

4500

Č-H

2-3

P - 1,5

0,070

Krokev

180

140

9000

Č-H

3

P-4

0,101

160

130

4000

H

4

C

0,083

Pásek

130

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

150

210

6000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

150

150

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Námětek

3

Námětek Hambalek spodní

S

J

Krokev Námětek

4

Námětek

Námětek

5

Námětek

S

J

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

VII

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Vazný trám

190

230

12000

H

3

P-3

0,131

Krokev

170

130

9000

H

2

N

0,000

120

130

4000

H

3

C

0,062

Hambalek spodní

180

150

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

12000

Č-H

2

N

0,000

Krokev

170

130

9000

Č

1-2

N

0,000

130

160

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

150

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

12000

H

3

P-3

0,138

Krokev

180

130

9000

H

2

N

0,000

150

140

4000

H

3

C

0,084

Hambalek spodní

170

150

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

220

220

12000

H

4

P-3

0,145

Krokev

180

130

9000

Č-H

1-2

N

0,000

130

150

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

170

150

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

250

12000

H

3

P-3

0,150

Krokev

170

130

9000

H

2

N

0,000

130

160

4000

H

3

C

0,083

Hambalek spodní

180

140

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

12000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

160

130

9000

Č-T

2

N

0,000

130

160

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

140

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Námětek

6

Námětek

Námětek

7

Námětek

Námětek

8

Námětek

S

J

S

J

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

VIII

šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Vazný trám

190

240

12000

H

3

P-3

0,137

Sloupek

170

240

4500

H

2

N

0,000

Krokev

180

140

9000

H

2

N

0,000

140

150

4000

H

3

C

0,084

Pásek

130

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

170

200

6000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

170

150

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

210

250

12000

H

3

P-3

0,158

Sloupek

170

240 - 300

4500

Č

2

N

0,000

Krokev

170

140

9000

Č-H

2

N

0,000

130

130

4000

Č-H

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Námětek

9

Námětek

J

Pásek

130

180

2500

Č

1-2

N

0,000

170 170

200 150

6000 7000

Č Č

1-2 1-2

N N

0,000 0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

190

230

12000

H

3

P-3

0,131

Krokev

170

130

9000

H

2

N

0,000

120

140

4000

H

3

C

0,067

Hambalek spodní

180

140

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

190

230

12000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

180

130

9000

Č

1-2

N

0,000

110

160

4000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

180

140

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

210

260

12000

H

3

P-3

0,164

Krokev

170

140

9000

H

2

N

0,000

160

150

4000

T-H

3

C

0,096

Hambalek spodní

170

140

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

240

12000

Č-H

2

N

0,000

Krokev

180

140

9000

Č

1-2

N

0,000

130

160

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

170

140

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Námětek

Námětek

11

S

3

(m )

Rozpěra Hambalek spodní

Námětek

10

Část krovu

Konst. sanace výměra

Námětek

S

J

S

J

IX

Část krovu šířka výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

210

230

12000

H

3

P-3

0,145

170

130

9000

H

2

N

0,000

130

150

4000

H

3

C

0,078

Hambalek spodní

180

140

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

12000

Č

2

N

0,000

Krokev

170

130

9000

Č-T

2

N

0,000

130

160

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

140

7000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

240

12000

N-H

3

P-3

0,144

Sloupek

180

240

4500

N-H

3

P - 1,5

0,065

Krokev

170

140

9000

N-H

3

P - 1,5

0,071

130

140

4000

H

3

C

0,073

Pásek

130

180

2500

Č

2

N

0,000

Rozpěra

150

210

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

140

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

220

12000

Č-H

2

N

0,000

Sloupek

180

250

4500

Č

1-2

N

0,000

Krokev

160

130

9000

Č-T

2

N

0,000

150

170

4000

Č-H

2

N

0,000

Pásek

140

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

150

210

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

140

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

220

230

12000

H

3

P-3

0,152

Krokev

180

140

9000

H

2

N

0,000

180

180

4000

Č-H

3

C

0,130

Hambalek spodní

180

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

240

12000

H-T

3

P-3

0,144

Krokev

170

130

9000

Č-H-T

2

N

0,000

170

170

4000

N

C

0,116

Hambalek spodní

180

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Vazný trám Krokev Námětek

12

Námětek

Námětek

13

Námětek

Námětek

14

Námětek

S

J

S

J

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

X

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

H

3

P-3

0,151

4000

Č-H

3

C

0,078

130

7000

Č

1-2

160

130

3000

Č

2

200

240

12000 Č - H - T

3

P-3

0,144

170

130

9000

Č

1-2

N

0,000

170 180

170 130

4000 7000

Č-H Č

2 1-2

N N

0,000 0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

210

240

12000

H

3

P-3

0,151

Krokev

160

130

9000

H

2

N

0,000

170

130

4000

H

3

C

0,088

Hambalek spodní

180

150

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

240

12000 Č - H - T

2

N

0,000

Krokev

150

130

9000

Č

2

N

0,000

150

170

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

150

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

220

12000

N-H

4

P-3

0,132

Sloupek

170

260

4500

H

2

N

0,000

Krokev

170

130

9000

Č-H

2-3

P - 1,5

0,066

170

120

4000

H

3

C

0,082

140

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

210

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Vazný trám

210

230

12000

H

2-3

P-3

0,145

Sloupek

170

250 - 290

4500

Č-H

2

N

0,000

Krokev

180

140

9000

Č-H

2

N

0,000

160

180

4000

Č-H

2

N

0,000

Pásek

140

180

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

210

6000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

130

7000

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

130

3000

Č

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Vazný trám

210

240

12000

Krokev

180

130

9000

150

130

Hambalek spodní

180

Hambalek vrchní Vazný trám

Prvek

Námětek

15

S

Krokev Námětek Hambalek spodní

Námětek

16

Námětek

Námětek Pásek

17

Námětek

J

S

J

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

XI

Stupeň poškození

Návrh sanace

Číslo vazby

Hlavní loď – podélné vázání Poškození

•

Pozednice

210

180

5500

H

4

C

0,208

Rozpěra distanční

180

140

5500

Č

1-2

N

0,000

160

140

5500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 1-3

150

130

4500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 3-5

150

120

4500

Č

1-2

N

0,000

Vaznice pětiboká

210

140

5500

Č

1-2

N

0,000

Pozednice

200

170

5500

H

4

C

0,187

Rozpěra distanční

160

160

5500

Č-H-T

2

N

0,000

170

140

5500

Č-H

1-2

N

0,000

160

140

4500

Č-T

1-2

N

0,000

Vzpěra 3-5

150

130

4500

Č-H-T

2-3

C

0,088

Vaznice pětiboká

240

140

5500

Č

1-2

N

0,000

Pozednice

210

180

5500

H

4

C

0,208

Rozpěra distanční

170

150

5500

Č

1-2

N

0,000

180

150

5500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 5-7

140

120

4500

Č-H

2

N

0,000

Vzpěra 7-9

150

120

4500

Č-H

2

N

0,000

Vaznice pětiboká

210

140

5500

Č

1-2

N

0,000

Pozednice

190

190

5500

H

3

C

0,199

Rozpěra distanční

150

160

5500

Č

1-2

N

0,000

160

140

5500

Č

1-2

N

0,000

160

130

4500

Č-H

2

N

0,000

Vzpěra 7-9

140

130

4500

Č

1-2

N

0,000

Vaznice pětiboká

240

150

5500

Č

1-2

N

0,000

Pozednice

210

180

5500

H

4

C

0,208

Rozpěra distanční

180

150

5500

Č-T

2

N

0,000

190

140

5500

Č-T

2

N

0,000

130

100

4500

Č-H

1-2

N

0,000

Vzpěra 11-13

150

130

4500

Č-H

1-2

N

0,000

Vaznice pětiboká

210

150

5500

Č

1-2

N

0,000

Pozednice

200

180

5500

Č-H

2

N

0,000

Rozpěra distanční

170

150

5500

Č

1-2

N

0,000

180

140

5500

Č

1-2

N

0,000

160

120

4500

Č

2

N

0,000

Vzpěra 11-13

160

120

4500

Č

1-2

N

0,000

Vaznice pětiboká

230

150

5500

Č

1-2

N

0,000

Prvek

Rozměry Část krovu šířka výška délka (mm) (mm)

Rozpěra

1-5

Rozpěra Vzpěra 1-3

Rozpěra

5-9

Rozpěra Vzpěra 5-7

Rozpěra Vzpěra 9-11

9-13

Rozpěra Vzpěra 9-11

S

J

S

J

S

J

(mm)

Konst. sanace výměra 3

(m )

XII

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Pozednice

210

180

5500

H

4

C

0,208

Rozpěra distanční

180

140

5500

Č

1-2

N

0,000

180

140

5500

Č-H

3

P-2

0,050

Vzpěra 13-15

160

110

4500

Č-H

3

C

0,079

Vzpěra 15-17

160

120

4500

Č-H

2

N

0,000

Vaznice pětiboká

230

150

5500

Č

1-2

N

0,000

Pozednice

210

180

5500

H

3

C

0,208

Rozpěra distanční

180

160

5500

Č-H

2

N

0,000

170

130

5500

Č-T

2

N

0,000

130

110

4500

Č-T

2

N

0,000

Vzpěra 15-17

140

120

4500

Č

1-2

N

0,000

Vaznice pětiboká

240

140

5500

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Část krovu šířka výška délka

Prvek

(mm) (mm)

Rozpěra

13-17

S

Rozpěra

J

Vzpěra 13-15

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Stupeň poškození

Návrh sanace

Presbytář – příčné vazby

Vazný trám

210

240

9000

Č

1-2

N

0,000

Sloupek

180

280 - 350 4000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

180

140

7500

Č

1-2

N

0,000

150

140

9000

Č+H

2

N

0,000

Pásek

140

190

2000

Č

2

N

0,000

Rozpěra

150

260

4000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

150

150

4500

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

130

2500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

240

9000

Č

1-2

N

0,000

Sloupek

180

290 - 340 4000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

150

180

7500

Č

1-2

N

0,000

130

150

4000

Č+H

2

N

0,000

Pásek

140

210

2000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

150

260

4000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

150

150

4500

Č

2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

130

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Námětek

1

3

(m )

Poškození

•

(mm)

Konst. sanace výměra

Námětek

S

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

XIII

šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

210

230

9000

Č

2

N

0,000

150

120

7500

Č

2

N

0,000

120

130

9000

Č-H

3

P-2

0,031

Hambalek spodní

150

160

4500

Č-H

2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

130

2500

Č-H

2

N

0,000

Vazný trám

210

230

9000

Č

2

N

0,000

Krokev

160

130

7500

Č-H

1-2

N

0,000

170

140

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

150

160

4500

Č-H

2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

130

2500

Č-H

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

9000

Č

2

N

0,000

Krokev

180

130

7500

Č

2

N

0,000

150

150

9000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

130

160

4500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

140

130

2500

Č

2

N

0,000

Vazný trám

200

230

9000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

170

130

7500

Č

2

N

0,000

110

140

4000

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

130

160

4500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

140

130

2500

Č

2

N

0,000

Vazný trám

210

230

9000

Č

2

N

0,000

Krokev

190

130

7500

Č

2

N

0,000

80

160

9000

Č-T

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

140

4500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

120

2500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

230

9000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

150

130

7500

Č

1-2

N

0,000

80

160

4000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

160

140

4500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

150

120

2500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

240

9000

Č

2

N

0,000

Sloupek

170

320 - 380 4000

Č

2

N

0,000

Krokev

170

130

7500

Č

2

N

0,000

140

210

2000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

280

4000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

170

150

4500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek vrchní

160

120

2500

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Část krovu

Vazný trám Krokev Námětek

2

Námětek

Námětek

3

Námětek

Námětek

4

Námětek

5

Pásek

S

J

S

J

S

J

S

Konst. sanace výměra 3

(m )

XIV

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Vazný trám

210

240

9000

H

2-3

N

0,000

Sloupek

180

340 - 380 4000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

130

180

7500

Č-H

3-4

P-5

0,117

80

130

4000

Č-H

3-4

C

0,042

Rozměry Číslo vazby

5

Prvek

Námětek Pásek

140

210

2000

Č

1-2

N

0,000

160 170

280 150

4000 4500

Č Č

1-2 1-2

N N

0,000 0,000

Hambalek vrchní

160

120

2500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

190

240

9000

Č

2

N

0,000

180

140

7500

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

150

4500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

190

240

9000

Č

2

N

0,000

160

130

7500

Č

1-2

N

0,000

140

120

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

150

4500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

190

220

9000

Č

2

N

0,000

170

130

7500

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

150

4500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

190

220

9000

Č-H

2

N

0,000

190

130

7500

Č-H

2

N

0,000

Námětek

150

120

4000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

150

4500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

230

9000

Č-T

2

N

0,000

170

130

7500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

180

150

4500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

230

9000

Č-H

1-2

N

0,000

170

130

7500

Č

1-2

N

0,000

130

120

4000

Č-T

2

N

0,000

Hambalek spodní

180

150

4500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

240

9000

Č-T

2

N

0,000

Sloupek

180

Č

2

N

0,000

Krokev Námětek

Krokev 7

Krokev

Krokev 8

Krokev Námětek

9

3

(m )

Rozpěra Hambalek spodní

Krokev 6

J

Konst. sanace výměra

Krokev

S

J

S

J

S

J

270 - 340 4000

170

120

7500

Č

2

N

0,000

150

210

2000

Č-H

2

N

0,000

Rozpěra

160

260

4000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

160

150

4500

H

3

C

0,108

Pásek

S

XV

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Vazný trám

210

240

9000

H

4

P-3

0,151

Sloupek

180

300

4000

H

4

C

0,216

Krokev

180

140

7500

H

4

C

0,189

120

120

4000

H

4

C

0,058

Pásek

140

210

2000

Č-H

2

N

0,000

Rozpěra

160

260

4000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

160

150

4500

H

3

C

0,108

180

200

1000

Č-H

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

9

úžlabí

10

Prvek

Námětek

Krátče Krokev

150

120

4000

Č

2

N

0,000

S

170

180

1000

Č-H

2

N

0,000

Krátče Krokev

J

190 150

240 120

1000 7000

Č Č-T

1-2 2

N N

0,000 0,000

160

190

1000

Č

2

N

0,000

120

140

4000

Č

1-2

N

0,000

210

240

1000

Č-T

1-2

N

0,000

140

110

4000

Č-T

2

N

0,000

Námětek

120

100

4000

Č-H

2

N

0,000

Vazný trám

210

240

3000

Č

1-2

N

0,000

Sloupek

190

290

4000

Č

1-2

N

0,000

130

160

7000

Č

1-2

N

0,000

120

200

2000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

170

260

2000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek

170

150

2000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

Krokev Pásek

J

S

Vazný trám

200

230

3000

Č

1-2

N

0,000

Sloupek Krokev Námětek Pásek Rozpěra Hambalek

190 180 140 130 170 170

340 130 120 190 240 150

4000 7000 4000 2000 2000 2000

Č Č Č-H Č Č Č

1-2 1-2 2 1-2 1-2 1-2

N N N N N N

0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000

220

230

1000

Č

1-2

N

0,000

150

140

7000

Č-T

2

N

0,000

220

230

1000

Č

1-2

N

0,000

130

120

7000

Č-T

1-2

N

0,000

130

120

4000

Č

1-2

N

0,000

Krátče Krokev 13

S

Krátče Krokev

12

J

3

(m )

Krátče

Krátče 11

J

Konst. sanace výměra

J

S

Krátče Krokev Námětek

J

XVI

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

220

240

1000

Č-T

1-2

N

0,000

150

120

4000

Č

1-2

N

0,000

Námětek

140

120

4000

Č-H

1-2

N

0,000

Krátče

220

230

1000

Č

1-2

N

0,000

160

120

4000

Č-T

1-2

N

0,000

Námětek

140

120

4000

Č-H

1-2

N

0,000

Vazný trám

220

220

4000

Č

1-2

N

0,000

Sloupek

190

440 - 490 4000

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Krátče S

Krokev 14

J

Krokev

Krokev

140

7000

Č-T

2

N

0,000

180

140

4000

Č-H

1-2

N

0,000

Pásek

140

200

2000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

170

250

2000

Č

1-2

N

0,000

Hambalek

170

150

2000

Č

2

N

0,000

Presbytář – podélné vázání Návrh sanace

Číslo vazby

180

Stupeň poškození

•

Námětek

S+J

Pozednice vrchní

270

240

4500

Č

2

N

0,000

Rozpěra

200

160

4500

Č

1-2

N

0,000

270

260

4500

Č

2

N

0,000

Vaznice

160

260

4500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 1-3

150

130

3000

Č

2

N

0,000

Vzpěra 3-5

140

140

3000

Č

2

N

0,000

190

160

4500

H

2

N

0,000

260

210

4500

Č-H

1-2

N

0,000

180

150

4500

Č

1-2

N

0,000

270

270

4500

Č

1-2

N

0,000

Vaznice

160

260

4500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 1-3

140

120

3000

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 3-5

160

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Prvek

Rozměry Část krovu šířka výška délka (mm) (mm) (mm)

Pětiboký práh

1-5

3

(m )

Poškození

15

Konst. sanace výměra

S

Pozednice spodní (původní) Pozednice vrchní Rozpěra Pětiboký práh

J

Konst. sanace výměra 3

(m )

XVII

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Číslo vazby

Pozednice vrchní

220

220

4500

Č-H

2

N

0,000

Rozpěra

180

160

4500

Č-H

3

N

0,000

270

270

4500

Č

2

N

0,000

Vaznice

160

260

4500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 5-7

150

130

3000

Č

2

N

0,000

Vzpěra 7-9

150

140

3000

Č

2

N

0,000

190

160

4500

H

3

P-3

0,091

270

210

4500

H

3

P-2

0,113

180

160

4500

H

3

P-2

0,058

270

270

4500

H

2

N

0,000

Vaznice

170

270

4500

T-H

2

N

0,000

Vzpěra 5-7

160

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 7-9

160

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Pozednice 10-12

180

160

3000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

180

2000

Č

1-2

N

0,000

260

260

3000

Č-H

2

N

0,000

Vaznice

160

260

2500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra

150

130

4000

C

0,078

Výměna krátčat

180

210

3000

Č

1-2

N

0,000

Pozednice 9-11

260

220

3000

H

2

N

0,000

Rozpěra

180

180

2000

Č

1-2

N

0,000

270

260

3000

Č

1-2

N

0,000

160

260

2500

Č-H

2

N

0,000

Vzpěra

160

130

4000

Č

1-2

N

0,000

Výměna krátčat

160

240

3000

Č-H

1-2

N

0,000

Pozednice 13-15

180

160

3000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

180

160

2000

Č

1-2

N

0,000

160

260

3000

Č

1-2

N

0,000

Vaznice

160

260

2500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra

150

130

4000

Č

1-2

N

0,000

Výměna krátčat

160

240

3000

Č

1-2

N

0,000

Pozednice 11-13

260

220

3000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

180

160

2000

Č

1-2

N

0,000

260

270

3000

Č

1-2

N

0,000

160

260

2500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra

150

130

4000

Č

1-2

N

0,000

Výměna krátčat

160

250

3000

Č

1-2

N

0,000

Prvek

Rozměry Část krovu šířka výška délka (mm) (mm) (mm)

Pětiboký práh

5-9

S

Pozednice spodní (původní) Pozednice vrchní Rozpěra Pětiboký práh

Pětiboký práh 10-12

9-12

Pětiboký práh Vaznice

Pětiboký práh 10-12

12-15

Pětiboký práh Vaznice

J

S

J

S

J

chybí čep

Konst. sanace výměra 3

(m )

XVIII

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Stupeň poškození

Návrh sanace

Sakristie – příčné vazby Poškození

•

Vazný trám

210

230

3000

Č

1-2

N

0,000

Sloupek

180

210 - 350 3500

Č

1-2

N

0,000

Krokev

180

140

7000

Č

1-2

N

0,000

140

130

3500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

260

3000

Č

1-2

N

0,000

Pásek

140

200

2500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek

160

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

230

3000

Č

1-2

N

0,000

Sloupek

180

210 - 350 3500

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Námětek

1

Z

Krokev

140

7000

Č

1-2

N

0,000

140

130

3500

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

160

260

3000

Č

1-2

N

0,000

Pásek

140

200

2500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek

160

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Krátče

180

230

1000

Č-H

1-2

N

0,000

170

130

6000

Č-H

1-2

N

0,000

Námětek

120

170

3500

Č-H

2

N

0,000

Hambalek

120

150

3000

Č

1-2

N

0,000

Krátče

220

200

1000

H-T

3

C

0,044

100

120

6000

Č-H

2

N

0,000

140

160

3500

Č-H

2

N

0,000

Hambalek

170

150

3000

Č

1-2

N

0,000

Krátče

200

240

1000

Č

2

N

0,000

150

110

5000

Č

1-2

N

0,000

Námětek

140

190

3500

Č-H-T

1-2

N

0,000

Krátče

200

220

1000

Č

1-2

N

0,000

170

130

5000

Č

1-2

N

0,000

Námětek

140

170

3500

Č

1-2

N

0,000

Krátče

200

240

1000

Č

1-2

N

0,000

140

160

4000

Č

1-2

N

0,000

Námětek

140

140

3500

Č

1-2

N

0,000

Krátče

210

240

1000

Č

1-2

N

0,000

160

130

4000

Č

1-2

N

0,000

150

150

3500

Č

1-2

N

0,000

Krokev

Krokev Námětek

Krokev 3

Krokev

Krokev 4

3

(m )

180

Námětek

2

Konst. sanace výměra

Krokev Námětek

V

Z

V

Z

V

Z

V

XIX

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

210

230

1000

Č

1-2

N

0,000

160

190

3000

Č

1-2

N

0,000

150

160

3000

Č

1-2

N

0,000

200 170

230 130

1000 3000

Č Č

1-2 1-2

N N

0,000 0,000

Námětek

140

140

3000

Č

1-2

N

0,000

Krátče

200

230

1000

Č

1-2

N

0,000

130

120

2000

Č

1-2

N

0,000

160

170

2000

Č

1-2

N

0,000

180

160

1000

Č

1-2

N

0,000

150

130

2000

Č

1-2

N

0,000

6000

Č

1-2

N

0,000

480 - 550 4000

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Krátče Krokev 5

Námětek Krátče Krokev

Krokev 6

Z

V

Z

Námětek Krátče Krokev

V

Konst. sanace výměra 3

(m )

Krátče Krokev 7

Z

nelze dosáhnout

V

nepřístupné

Námětek Krátče Krokev Námětek Vazný trám

220

Sloupek

180

Krokev

160

200

9000

Č

1-2

N

0,000

160

150

5000

Č

1-2

N

0,000

Rozpěra

170

250

4000

Č

1-2

N

0,000

Pásek

140

210

2500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek

170

140

4000

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

230

6000

Č-H

1-2

N

0,000

Sloupek

190

Č

1-2

N

0,000

Krokev

190

200

9000

Č-H

1-2

N

0,000

190

160

5000

Č-H

2

N

0,000

Rozpěra

160

250

4000

Č

1-2

N

0,000

Pásek

130

220

2500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek

160

160

4000

Č

1-2

N

0,000

Krátče

160

230

1000

Č-T

2

N

0,000

150

130

2500

Č-T

2

N

0,000

Námětek

150

120

2500

Č-T

2

N

0,000

Krátče

170

240

1000

Č

1-2

N

0,000

160

130

2500

Č

1-2

N

0,000

170

130

2500

Č

1-2

N

0,000

Námětek

8

Námětek

Krokev 9

Krokev Námětek

Z

V

Z

V

230

470 - 510 4000

XX

šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

220

230

1000

Č

1-2

N

0,000

150

110

5000

Č

1-2

N

0,000

150

100

5000

Č

1-2

N

0,000

200

220

1000

Č

1-2

N

0,000

120

110

5000

Č

1-2

N

0,000

Námětek

170

130

5000

Č

1-2

N

0,000

Krátče

200

230

1000

Č-H

1-2

N

0,000

150

120

6500

Č-H

1-2

N

0,000

Námětek

120

130

5000

Č-H

1-2

N

0,000

Hambalek

120

130

6500

Č

1-2

N

0,000

Krátče

190

220

1000

Č

1-2

N

0,000

160 160

120 180

6500 5000

Č Č

1-2 1-2

N N

0,000 0,000

Hambalek

150

150

6500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

210

240

11500

Č-H-T

1-2

N

0,000

Sloupek

180

350

4000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

180

130

9000

Č-T

2

N

0,000

130

130

5000

Č-H-T

2

N

0,000

160

270

6000

Č

1-2

N

0,000

Pásek

130

190

2500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

160

150

6500

Č

1-2

N

0,000

Věšado

200

250

6500

Č-H

1-2

N

0,000

Vazný trám

200

240

11500

Č

1-2

N

0,000

Sloupek

180

320

4000

Č

1-2

N

0,000

Krokev

180

140

9000

Č

1-2

N

0,000

180

160

5000

Č

1-2

N

0,000

160

260

6000

Č

1-2

N

0,000

Pásek

130

200

2500

Č

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

160

140

6500

Č

1-2

N

0,000

Věšado

200

250

6500

Č-H

1-2

N

0,000

Krátče

210

220

1000

Č-H

2

N

0,000

180

140

9000

Č-H

1-2

N

0,000

120

130

5000

Č-H

2

N

0,000

Hambalek spodní

160

150

6500

Č

1-2

N

0,000

Krátče

210

230

1000

Č-H

2

N

0,000

160

130

9000

Č-H

1-2

N

0,000

160

150

5000

Č-H

2

N

0,000

160

160

6500

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Část krovu

Krátče Krokev 10

Z

Námětek Krátče Krokev

Krokev

11

Krokev Námětek

Námětek Rozpěra

12

Námětek Rozpěra

Krokev Námětek 13

Krokev Námětek Hambalek spodní

V

Z

V

Z

V

Z

V

Konst. sanace výměra 3

(m )

XXI

Část krovu šířka

výška

délka

(mm)

(mm)

(mm)

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

220

230

1000

H

3-4

C

0,051

160

130

9000

H

3

P-3

0,062

Námětek

160

130

5000

H

3-4

C

0,104

Hambalek spodní

180

140

6500

Č

2

N

0,000

Krátče

200

220

1000

Č-H

1-2

N

0,000

170

130

9000

Č

1-2

N

0,000

140

120

5000

Č-H

1-2

N

0,000

Hambalek spodní

150

150

6500

Č

1-2

N

0,000

Vazný trám

200

230

11500

Č-H

3

P-3

0,138

Sloupek

190

310 - 360

4000

Č-H

3-4

C

0,274

180

140

8000

Č-H

3

C

0,202

170

270

6000

Č

1-2

N

0,000

Pásek

130

200

2500

Č

2

N

0,000

Hambalek spodní

170

150

6500

Č

1-2

N

0,000

Věšadlo

200

250

6500

Č-H

1-2

N

0,000

Vazný trám

200

250

11500

Č-H

2

N

0,000

Sloupek Krokev

180 180

320 130

4000 8000

Č Č-H

1-2 2

N N

0,000 0,000

170

270

6000

Č

1-2

N

0,000

Pásek Hambalek spodní

130 170

200 150

2500 6500

Č Č

1-2 1-2

N N

0,000 0,000

Věšadlo

200

250

6500

Č-H

1-2

N

0,000

150

120

7500

Č

2

N

0,000

150

150

6500

Č

2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Krátče Krokev

14

Krokev Námětek

Z

V

Krokev Rozpěra

15

Rozpěra

16

Krokev

Z

V

Z

Hambalek spodní 17 18

3

(m )

Krokev

Z

130

120

7000

Č

2

N

0,000

Krokev

Z

180

150

6500

Č

2

N

0,000

180

150

6500

Č-H

2

P-5

0,135

150

150

6500

Č

1-2

N

0,000

180

150

6000

Č-H

2

N

0,000

Krokev Hambalek spodní

19

Konst. sanace výměra

Krokev

V V

XXII

Stupeň poškození

Návrh sanace

Sakristie – podélné vázání

Poškození

•

Pozednice

250

220

6000

Č-H

2

N

0,000

Pětiboký práh

250

230

6000

Č

1-2

N

0,000

Výměna krátčat

160

240

5000

Č

1-2

N

0,000

160

200

3500

Č

1-2

N

0,000

Vaznice

160

260

4500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 1-2

150

150

3000

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 2-5

160

130

4000

Č

1-2

N

0,000

Pozednice

250

220

6000

Č-H

2

N

0,000

Pětiboký práh

240

240

6000

H

2

N

0,000

Výměna krátčat

160

240

5000

H

2

N

0,000

200

160

3500

Č

1-2

N

0,000

Vaznice

160

260

4500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 1-2

160

120

3000

Č-H

2

N

0,000

Vzpěra 2-5

160

120

4000

Č-H

1-2

N

0,000

Pozednice

260

230

3500

Č-H

2

N

0,000

Pětiboký práh

240

220

3000

Č

1-2

N

0,000

Výměna krátčat

160

240

2500

Č

1-2

N

0,000

190

160

2000

Č

1-2

N

0,000

Vaznice

160

250

2500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 8-11

150

120

5000

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 11-12

150

120

4500

Č

1-2

N

0,000

Pozednice

240

200

3500

Č-H

2

N

0,000

Pětiboký práh

260

240

3000

Č

1-2

N

0,000

Výměna krátčat

160

230

2500

Č

1-2

N

0,000

180

160

2000

Č

1-2

N

0,000

Vaznice

160

250

2500

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 8-11

160

150

5000

Č-T

1-2

N

0,000

Vzpěra 11-12

140

100

4500

Č-T

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Část krovu šířka výška délka (mm) (mm) (mm)

Rozpěra

1-8

Rozpěra

Rozpěra

8-12

Rozpěra

Z

V

Z

V

Konst. sanace výměra 3

(m )

XXIII

Poškození

Stupeň poškození

Návrh sanace

Pozednice

260

230

4000

Č-H

3-4

C

0,239

Pětiboký práh

250

230

3000

H

3-4

C

0,173

Výměna krátčat

160

240

3000

H

3

C

0,115

190

160

3000

Č-H

2-3

N

0,000

Vaznice

160

250

3000

Č

2

N

0,000

Vzpěra 12-13

140

110

3000

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 14-15

150

130

3000

Č-H

3

C

0,059

Pozednice

250

200

4000

Č-H

2

N

0,000

Pětiboký práh

270

240

3000

Č

1-2

N

0,000

Výměna krátčat

160

230

3000

Č

1-2

N

0,000

180

160

3000

Č

1-2

N

0,000

Vaznice

160

270

3000

Č

1-2

N

0,000

Vzpěra 12-13

140

130

3000

Č-T

2

N

0,000

Vzpěra 14-15

140

130

3000

Č

1-2

N

0,000

Rozměry Číslo vazby

Prvek

Část krovu šířka výška délka (mm) (mm) (mm)

Rozpěra

12-15

Rozpěra

Z

V

Konst. sanace výměra 3

(m )

XXIV