VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ ÚSTAV METROLOGIE A ZKUŠEBNICTVÍ FACULTY OF MECHANICAL ENGINEERING INSTITUTE OF METROLOGY AND QUALITY ASSURANCE TESTING

KVALITA PRODUKTŮ A OCHRANA SPOTŘEBITELŮ V ČR A EU

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BACHELOR´S THESIS

AUTOR PRÁCE AUTHOR

BRNO 2008

LUKÁŠ HURT

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ ÚSTAV METROLOGIE A ZKUŠEBNICTVÍ FACULTY OF MECHANICAL ENGINEERING INSTITUTE OF METROLOGY AND QUALITY ASSURANCE TESTING

KVALITA PRODUKTŮ A OCHRANA SPOTŘEBITELŮ V ČR A EU PRODUCTS QUALITY AND CUSTOMER PROTECTION

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BACHELOR´S THESIS

AUTOR PRÁCE

Lukáš Hurt

AUTHOR

VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR

BRNO 2008

Doc. Ing. Alois Fiala, CSc.

Abstrakt Lukáš Hurt Kvalita produktů a ochrana spotřebitelů v ČR a EU Tato bakalářská práce se zabývá ochranou spotřebitelů a podmínkami uvádění výrobků na trh.Přitom se práce zaměřuje na kvalitu výrodků z hlediska jejich bezpečného použití.Zabývá se také vývojem legislativy v této oblasti a propojením legislativy České republiky s evropským právem. Klíčová slova: ochrana spotřebitelů,kvalita ,bezpečnost produktů,uvádění výrobků na trh,

Abstract Lukáš Hurt Products quality and customer protection Bachelor thesis engages in the customer protection and conditions of market introduction of products.This thesis is focusing principally on products quality in light of safe using of products. Bachelor thesis engages in progres of legislature in the Czech republic and its connection with european law. Keywords: customer protection,quality,safety of products, market introduction of products.

Bibliografická citace: Hurt,L. Kvalita produktů a ochrana spotřebitelů v ČR a EU. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, 2008. 20 s. Vedoucí bakalářské práce Doc. Ing. Alois Fiala, CSc.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně, pod vedením vedoucího bakalářské práce pana Doc. Ing. Aloise Fialy, CSc. a s použitím uvedené literatury.

V Brně dne: ……………….

……..……………………… Lukáš Hurt

Vysoké učení technické Fakulta strojního inženýrství

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Definice pojmů ....................................................................................................................... 8 2. Historie Evropské Unie .......................................................................................................... 9 2.1. Vznik evropských společenství ....................................................................................... 9 2.1.1. Schumanova deklarace a Pařížská smlouva ............................................................. 9 2.1.2. Římské smlouvy ....................................................................................................... 9 2.2. Celní unie ...................................................................................................................... 10 2.3. Jednotný evropský akt ................................................................................................... 10 2.4. Maastrichtská smlouva .................................................................................................. 10 3. Program na ochranu spotřebitele .......................................................................................... 10 4. Ochrana zdraví Spotřebitelů a bezpečnost výrobků ............................................................. 12 4.1. Oznamovací povinnost a systémy včasné výstrahy ...................................................... 12 5. Stanovené výrobky ............................................................................................................... 13 5.1. Technická harmonizace ................................................................................................. 13 5.1.1. Starý přístup k technické harmonizaci ................................................................... 13 5.1.2. Nový přístup k technické harmonizaci a normám .................................................. 14 5.1.3. Globální přístup k posuzování shody ..................................................................... 14 5.1.4. Postupy posuzování shody ..................................................................................... 14 5.1.5. Notifikovaná osoba a certifikace ............................................................................ 17 6. Zákon o ochraně spotřebitele ............................................................................................... 17 6.1. Dozor nad trhem ............................................................................................................ 18 7. Odpovědnost výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku .............................................. 18 Závěr......................................................................................................................................... 19 Seznam použitých zdrojů ......................................................................................................... 19

BRNO 2008

Lukáš Hurt



Úvod Dne 1. května 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie a právní řád České republiky musel být propojen s právem evropským.V této práci se budu zabývat právem v oblasti posuzování shody výrobků,které mohou být pro spotřebitele nebezpečné,uváděním těchto výrobků na trh a ochranou spotřebitele před nekvalitním výrobkem. Vstupem do Evropské unie se stala Česká republika součástí vnitřního trhu Evropské unie.V rámci tohoto trhu je zaručen i volný pohyb zboží a služeb přes hranice všech členských států.Aby mohl vnitřní trh fungovat,bylo potřeba nejen zrušit cla,ale hlavně sjednotit technické požadavky na výrobky pro jejich uvedení na trh.Sjednocení neboli harmonizace technických požadavků v předpisech členských států bylo nezbytné k úplnému uvolnění pohybu zboží na trzích všech členských států Evropského společenství.Harmonizace znamená, že se členské státy dohodnou na kompromisním znění požadavků na výrobky a tyto požadavky jsou sepsány ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady.Směrnice jsou právní akty závazné pro všechny členské státy a musí proto být zahrnuty do právních řádů členských států.Tak je dosaženo toho,že požadavky na výrobky jsou shodné ve všech členských státech. V České republice se zavádí směrnice do právního řádu v nařízeních vlády a v zákonech.Jsou v nich pro konkrétní výrobky přesně definované technické požadavky,bez jejichž splnění nemůže být výrobek uveden na trh.Pokud byla u výrobku posouzena shoda s technické požadavky,byl označen za bezpečný a byl uveden na trh jednoho členského státu Evropského společenství,pak může být tento výrobek dovážen bez omezení i do dalších členských států. Důsledkem je volný pohyb výrobků po evropském trhu a současně vysoká mír ochrany spotřebitelů.V ojedinělých případech mohou nastat výjimky u jednotlivých výrobků a členských států a omezí se pohyb produktů z důvodu oprávněných zájmů,mezi které patří i ochrana zdraví spotřebitelů. Posuzování shody s technickými požadavky a harmonizace technických požadavků na výrobky se vztahuje pouze na regulovanou sféru.Do té patří výrobky které by mohly ohrozit zdraví a bezpečnost spotřebitele nebo jiný veřejný zájem.Běžný spotřebitel pozná tyto výrobky na první pohled podle označení CE,které bude vyznačené na viditelném místě,nebo na obalu. Ostatní výrobky spadají do neregulované sféry.Stát nijak tyto výrobky nekontroluje a vstup těchto výrobků na trh není omezen.Ale ani výrobky z neregulované sféry nesmí být pro spotřebitele nebezpečné.V České republice proto existuje zákon č.102/2001 sb. o obecné bezpečnosti výrobků. Tím,že se na trh nesmí dostat nebezpečné výrobky,je spotřebitel chráněn pouze částečně. Jsou potřeba další způsoby,jak spotřebitele chránit,protože je nejslabším článkem tržního řetězce a ochranu jeho zájmů musí zajistit stát.Při ochraně spotřebitele se stát snaží vytvářet prostředí,ve kterém se vyrovnává postavení spotřebitelů vzhledem k ostatním subjektům trhu. Stát zajišťuje spotřebiteli svými právními předpisy ochranu zdraví a bezpečnosti,ochranu před jinak vadnými produkty,náhradu za vadné produkty a škody způsobené vadným výrobkem a také ochranu před nepoctivým jednáním prodejců. Nejvýznamnějším právním předpisem v této oblasti je zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který nabyl účinnosti dne 31.12.1992 a byl již patnáctkrát novelizován,aby vytvořil komplexní úpravu problematiky ochrany spotřebitele. V této práci postupně rozeberu výše popsané možnosti ochrany spotřebitele.Začnu tím,jak se tato problematika rozvíjela během historického vývoje Evropské Unie.

BRNO 2008

7

Lukáš Hurt



1. Definice pojmů viz [1], [4], [11], Spotřebitel - fyzická nebo právnická osoba kupující výrobky nebo služby pro vlastní potřebu a ne za účelem podnikání s nimi, Prodávající - podnikatel,osoba zapsaná v obchodním rejstříku,který prodává spotřebiteli výrobky nebo služby. Výrobce - ten, kdo zhotovil výrobek, nebo poskytl služby, anebo ten,který se za výrobce označil,když prodává zboží pod svojí značkou. Dovozce - podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie. Dodavatel - podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky. Výrobek - věc, která je určena k nabídce spotřebiteli. Služba - podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli Produkt - souhrnné označení pro výrobky(hmotný produkt) a služby(nehmotný produkt) Primární právo EU - část evropského práva skládající se především ze smluv zakládajících Evropská společenství ale i dalších smluv pozměňujících původní smlouvy (Maastrichtská smlouva,Jednotný evropský akt) Sekundární právo EU - soubor právních norem orgánů Evropského společenství,patří do něj nařízení,směrnice,rozhodnutí,doporučení a stanoviska Nařízení - právní akty obecně závazné a bezprostředně použitelné v každém členském státě, Směrnice – právní akty závazné z hlediska dosažených cílů do určené doby,členské země mohou určit prostředky k dosažení cílů, směrnice musí být zapracovány do práva jednotlivých členských států. Rozhodnutí - právní akty závazné jen pro konkrétní subjekty,kterým jsou určena, Doporučení a stanoviska –nezávazné právní akty, Evropská komise - Je výkonnou složkou Evropské unie, řídí její činnost.Tvoří návrhy nových evropských právních předpisů, které předkládá Evropskému parlamentu a Radě. Evropská rada - rozhodovací instituce Evropské Unie,schůzí rady se účastní vždy jeden ministr z vlády každé členské země, Evropský parlament – členové parlamentu jsou voleni přímo občany a zastupují v EU zájmy občanů,každá země má přidělený počet křesel,společně s Radou schvaluje evropské právní předpisy a rozpočet,zajišťuje demokratický dohled nad ostatními orgány EU Regulovaná sféra - oblast produktů kontrolovaných státem,pro které jsou stanovené předpisy z důvodů ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů, Neregulovaná sféra - oblast produktů pro které neexistují závazné předpisy. Stanovený výrobek -výrobek,který by mohl ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, stanovené výrobky patří do regulované sféry Nestanovený výrobek – výrobek z neregulované sféry Certifikace - činnost nezávislého orgánu posuzující shodu produktu se stanoveným nebo dohodnutým standardem Notifikovaná osoba - právnická osoba schválená Evropskou komisí k činnostem při posuzování shody výrobku.

BRNO 2008

8

Lukáš Hurt



2. Historie Evropské Unie

viz [10] Česká republika je členem evropské unie a je součástí jednotného evropského trhu.Pro uvádění výrobků na trh platí v celé Evropské unii většinou stejná pravidla a i požadavky na bezpečnost výrobků jsou shodné.Proto nejdříve uvedu stručnou historii Evropské unie a postupného vývoje evropského trhu.

2.1. Vznik evropských společenství Po druhé světové válce vzniklo v Evropě zcela nové uspořádání.Jednotlivé země v Evropě spolu začali spolupracovat na obnově svých hospodářství,která válkou utrpěla škody.Úvaha o jednotné Evropě,která se v historii objevovala již dříve,začala mít v této době blízko k realizaci.Provázání států dohodami z Paříže a Říma vytvořilo možnost vzájemné spolupráce a hospodářského sjednocení.

2.1.1. Schumanova deklarace a Pařížská smlouva 9. května 1950 vydala francouzská vláda prohlášení, pojmenované podle tehdejšího francouzského ministra zahraničí Schumanova deklarace. Obsahem byl návrh na vytvoření organizace, jež by místo jednotlivých členských států koordinovala a dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl. Prvními zeměmi zúčastněnými v tomto projektu měly být Francie a Německo.Spolupráce těchto dvou států a jejich dobré vztahy měli být základem pro stabilitu celé Evropy Tato deklarace byla v roce 1951 byla podepsána Belgií, Francií, Itálií, Lucemburskem, Nizozemskem a Spolkovou republikou Německo.Touto Pařížskou dohoda bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli.Společenství mělo za úkol vytvořit společný trh pro obchodování s uhlím a ocelí.

2.1.2. Římské smlouvy 25. března 1957 byly v Římě podepsány dvě smlouvy důležité pro další evropskou integraci. První smlouvou bylo založeno Evropské společenství atomové energie -Euratom. Euratom vznikl pro podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení a aby na nadnárodní úrovni kontroloval zacházení s radioaktivním materiálem a dohlížel na jeho mírové využívání. Druhou smlouvou podepsanou v Římě byla smlouva zakládající Evropské hospodářské společenství – EHS. Evropské hospodářské společenství mělo za úkol sblížit hospodářské politiky jednotlivých členských států, podporovat vytvoření společného trhu a napomáhat k hospodářskému růstu členských států. Obě smlouvy vstoupily v platnost 1. ledna 1958.

BRNO 2008

9

Lukáš Hurt



Všechna tři společenství založená v Paříži a v Římě měla stejné členy,i účel jejich založení byl podobný-vzájemná nadnárodní spolupráce a vznik společného trhu.Proto začala být společenství spojována pod jednotné označení Evropská společenství.Slučovací smlouvou, která byla podepsána 8.4.1965,byly vytvořeny pro všechna Evropská společenství jednotné orgány.Smlouva vstoupila v platnost 1.7.1967. V roce 1974 byla zavedena jedna z nejdůležitějších institucí společenství nazvaná Evropská rada ve které se setkávají politické reprezentace členských států.

2.2. Celní unie Pro rozvoj společného trhu byla v polovině roku 1968 odstraněna vnitřní cla.Země Evropských společenství se domluvily nejen na odstranění vnitřních cel,ale také na jednotném cle,které bylo uplatňováno na zboží dovážené ze třetích zemí.Přispělo to k oživení obchodních vztahů mezi státy společenství i ke zjednodušení obchodu se třetími zeměmi. 14.06.1985 byla uzavřena dohoda o postupném rušení kontrol na společných hranicích podepsáním Schengenské dohody.

2.3. Jednotný evropský akt Jednotný evropský akt byl přijat v roce 1986.Znamenal první z významnou reformu společných smluv a vytvořil základ pro Evropskou politickou spolupráci. Evropská politická spolupráce zahrnovala společnou zahraniční a bezpečnostní politiku v rámci Evropských společenství.Akt posílil úlohu Evropského parlamentu a zavedl již dříve vzniklou Evropskou radu do primárního práva Společenství.Cílem aktu bylo do 1. ledna 1993 vytvořit velký vnitřní trh.

2.4. Maastrichtská smlouva Návrh smlouvy o Evropské unii byl podepsán 7. února 1992 v Maastrichtu a vstoupila v platnost 1.11.1993 po dokončení ratifikací ve všech členských zemích.Smlouva byla základem pro vytvoření hospodářské a měnové unie členských zemí Společenství a pro užší politickou spolupráci v oblasti zahraniční politiky, justice a vnitřní bezpečnosti. Od 1. ledna 1993 začal fungovat jednotný vnitřní trh,jak bylo dohodnuto v Jednotném evropském aktu a bylo tím dosaženo volného pohybu zboží,osob,kapitálu a služeb po území Evropských společenství.

3. Program na ochranu spotřebitele

viz [14] Při vzniku Evropské hospodářské společenství v roce 1957 nebyla ve smlouvách vůbec řešena problematika ochrany spotřebitele a to se časem ukázalo jako nedostatek.Proto byl v roce 1975 sestaven a přijat první evropský program na ochranu spotřebitele.Po formální stránce byl program na ochranu spotřebitele začleněn do smlouvy o Evropském hospodářském společenství až v rámci Jednotného evropského aktu. Maastrichtská smlouva později dořešila ochranu spotřebitele po stránce práva a umožnila tak činnost evropských orgánů v teto oblasti. Program obsahuje tato základní práva spotřebitelů: • právo na ochranu zdraví a bezpečnost - zboží by mělo být bezpečně použitelné,spotřebitel by měli být seznámen se správným způsobem používání zboží, • právo na ochranu ekonomických zájmů - spotřebitel by měl mít zakoupeného zboží a služeb optimální užitek,a má být chráněn před nekorektními jednáním prodejců, BRNO 2008

10

Lukáš Hurt



• právo na náhradu škody - spotřebitel by se měl účinně domoci svých oprávněných nároků,mimosoudní nebo i soudní cestou • právo na informace a vzděláni - spotřebitel by měl mít všechny informace potřebné pro správné rozhodování • právo na zastoupeni - spotřebitelská sdružení a organizace prosazují zájmy spotřebitelů, V Evropské unii je právo v oblasti ochrany spotřebitele řešeno nejčastěji sekundárním právem,do kterého patří nařízení, směrnice,rozhodnutí,stanoviska a doporučení. V celosvětovém měřítku se problematice ochrany spotřebitele věnuje rezoluce Valného shromážděni OSN č. 39/248 ze dne 14. dubna 1985.Cílem rezoluce byly tyto body: • napomáhat jednotlivým zemím v dosaženi a udrženi přiměřené ochrany spotřebitelů, • podporovat vysokou úroveň etického chováni všech článků tržního řetězce • napomáhat v omezováni nepříznivých obchodních praktik, • přispívat k vytvářeni nezávislých spotřebitelských sdruženi, • podporovat mezinárodni spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, • podněcovat rozvoj tržních podmínek, které poskytnou spotřebitelům širší výběr zboží a služeb za nižší ceny. Splnění těchto cílů je dosaženo požadavky na jednotlivé země,které mají zajistit: • fyzickou bezpečnost zboží a služeb • podporování a ochranu ekonomických zájmů spotřebitelů • standardy pro bezpečnost a kvalitu zboží a služeb • opatření umožňující získat spotřebitelům náhradu škody • vzdělávací a informační programy pro spotřebitele Tyto požadavky jsou v podstatě shodné s evropským programem na ochranu spotřebitele. V evropské unii má na starost ochranu spotřebitelů hlavně Evropský parlament(parlamentní výbor Vnitřní trh a ochrana spotřebitelů a parlamentní výbor Životní prostředí,veřejné zdraví a bezpečnost potravin) a Evropská komise V České republice ochranu spotřebitelů zajišťuje ministerstvo průmyslu a obchodu,které zpracovává Koncepci spotřebitelské politiky.Nyní platná Koncepce spotřebitelské politiky na roky 2006 – 2010 je v souladu se spotřebitelskou politikou Evropské unie.Hlavními cíle koncepce jsou bezpečnost výrobků,využití nových technologií v obchodování,etické chování prodejců a větší znalosti spotřebitelů o svých právech. Nová koncepce částečně mění a rozšiřuje práva spotřebitelů takto: • právo na ochranu zdraví a bezpečnost, • právo na ochranu ekonomických zájmů, • právo na odškodněni, • právo na informace a výchovu, • právo na zastoupeni při řešeni uplatňováni nároků, • právo na sdružováni k ochraně zájmů spotřebitelů, • právo na odpovědnou volbu ve vztahu k životnímu prostředí a sociálním dopadům spotřeby. Nejdůležitějším z práv spotřebitelů a zároveň právem které bylo ustanoveno mezi prvními a zůstává nezměněné je právo na ochranu zdraví a bezpečnost.Toto právo bude naplněno, jestliže stát zajistí,že všechny výrobky,které se dodávají na trh jsou bezpečné a neohrožují zdraví spotřebitelů.

BRNO 2008

11

Lukáš Hurt



4. Ochrana zdraví Spotřebitelů a bezpečnost výrobků Pro zajištění ochrany spotřebitelů je nejdůležitější,aby všechny výrobky uváděné na trh byly bezpečné a neohrožují zdraví spotřebitelů.Tento základní požadavek je do právního řádu České republiky zaveden zákonem č.102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků.Tento zákon je transformací evropské směrnice Rady 2001/95/ES o všeobecné bezpečnosti výrobků.Podle tohoto zákona se posuzuje bezpečnost produktů a slouží k omezení rizik u těch výrobků,ke kterým nejsou požadavky na bezpečnost stanoveny zvláštním právním předpisem.V tomto případě jsou zvláštními právními předpisy myšleny zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a nařízení vlády k provedení tohoto zákona,které se zabývají výrobky z regulované sféry Za bezpečný se považuje výrobek, který při správném nebo předvídatelném používání nepředstavuje žádné nebo jen minimální nebezpečí. Spolu s výrobkem musí spotřebitel obdržet dokumentaci,která upozorní spotřebitele na nebezpečí,která mohou být spojena s určitým používáním výrobku.V případě potřeby musí dokumentace obsahovat návod pro montáž, uvedení do provozu, používání, údržbu a likvidaci výrobku,v úředním jazyce země,ve které je prodáván. Zákon také uvádí,že pokud se u výrobku,který už je na trhu,zjistí ,že je nebezpečný,distributor má povinnost stáhnout výrobek z trhu.Spotřebitel musí mít možnost takový nebezpečný výrobek vrátit zpět výrobci nebo distributorovi a musí mu za něj být vráceny peníze zaplacené za výrobek. Dozor nad bezpečností výrobků na trhu provádí orgány dozoru,jako například Česká obchodní inspekce.Orgány dozoru mohou provádět namátkové kontroly výrobků,vyžadovat potřebnou dokumentaci k výrobkům a kontrolovat obsah dokumentace.Při podezření,že je výrobek nebezpečný,mohou pozastavit uvádění výrobku na trh na dobu potřebnou k jeho zkontrolování.V případě že je výrobek nebezpečný,nařídí orgány dozoru jeho stažení z trhu Jestliže se objeví nebezpečný výrobek,orgány dozoru musí včas informovat o riziku,které výrobek představuje,

4.1. Oznamovací povinnost a systémy včasné výstrahy viz [14] Když orgány dozoru zjistí,že je produkt nebezpečný pro spotřebitele,jsou to povinny oznámit příslušnému ministerstvu.Jedná-li se o potravinářské výrobky,je tímto ministerstvem Ministerstvo zemědělství,u nepotravinářských produktů Ministerstvu průmyslu a obchodu. Ministerstvo nahlásí nebezpečný výrobek prostřednictvím systému rychlého varování Evropské komisi. V Evropské unii existují dva systémy včasné výstrahy mající za účel upozornit na nebezpečný výrobek.Systémy jsou určeny organům dozoru nad trhem v jednotlivých zemích.Slouží pro ně jako podklad pro stažení nebezpečného výrobku z trhu. Jedním systémem je RASFF – systém rychlého varování pro potraviny a krmiva.Tento systém funguje v Evropě od roku 1979. Systém zahrnuje Evropskou komisi,jednotlivé členské státy, státy Evropského sdruženi volného obchodu a Evropsky úřad pro bezpečnost potravin. V systému jsou ohlašována rizika spojená s potravinami a krmivy,která by mohla ohrozit Lidi,zvířata,nebo životní prostředí, Hlášení systému RASFF jsou k dispozici i běžným spotřebitelům na internetových stránkách www.bezpecnostpotravin.cz. Druhý systém RAPEX je systémem rychlého varováni pro nepotravinové výrobky.Tento systém funguje v Evropské unii od roku 2001 a zahrnuje Evropskou komisi, jednotlivé členské státy a státy Evropského sdruženi volného obchodu.Účelem systému je ohlašováni

BRNO 2008

12

Lukáš Hurt



rizik nepotravinářského původu, která mohou ohrožovat zdraví lidi a zvířat nebo životní prostředí.Jestliže se objeví na trhu nebezpečný výrobek,je to zaznamenáno do systému,prostřednictvím kterého jsou upozorněny další země.Ty pak mohou včas zakázat uvedení tohoto výrobku na svůj trh,nebo ho dodatečně z trhu stáhnout. Cílem systému je předcházet rizikům spojeným s nebezpečnými výrobky. Hlášení systému RAPEX jsou každý týden aktualizována a spotřebitel najde kompletní seznam nebezpečných výrobků například na internetové adrese: http://ec.europa.eu/consumers/dyna/rapex/rapex_archives_en.cfm

5. Stanovené výrobky Stanovené výrobky jsou skupinou výrobků, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem. Stanovené výrobky jsou výrobky zařazené do regulované sféry a proto podléhají povinnému posuzování shody před uvedením na trh. .U těchto výrobků se bezpečnost neposuzuje podle zákona č.102/2001 Sb.,ale existují pro ně zvláštní právní předpisy,kterými jsou zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a nařízení vlády k provedení tohoto zákona.V nich jsou uvedeny požadavky,které musí výrobek splňovat a se kterými musí být posouzena shoda výrobku.

5.1. Technická harmonizace Posuzování shody podléhá technické harmonizaci.Harmonizace v této oblasti spočívá ve vypracování společných a pro všechny členské státy přijatelných předpisů a norem.Bylo potřeba sjednotit postupy pro posuzování shody výrobků, které jsou předpisy upraveny.Tím je dosaženo odstranění technických překážek volného obchodu a zaručené úrovně ochrany spotřebitele před nebezpečnými nebo nekvalitními výrobky. Při plánování jednotného vnitřního trhu byla vydána studie nazvaná Bílá kniha Komise Evropských společenství.Ta uváděla,jako největší překážky volného pohybu zboží,technické překážky.Technické překážky jsou rozdílné technické právní předpisy,technické normy a postupy pro posuzování shody výrobků v různých státech. Do roku 1985 byly technické překážky odstraňovány zejména vydáváním harmonizujících technických předpisů,které udávaly podrobné technické specifikace výrobků.Tento postup se nazývá Starý přístup nebo taká Sektorový přístup.

5.1.1. Starý přístup k technické harmonizaci Starý přístup v evropských směrnicích znamenal detailní stanovení technických požadavků. Starý přístup byl ale málo pružný,kvůli technickému pokroku rychle zastarával a bylo potřeba všechny individuální specifikace pro jednotlivé kategorie výrobků často aktualizovat. Pevně dané specifikace brzdily inovace výrobků i výrobních metod. V roce 1985 byl proto zaveden Nový přístup k technické harmonizaci a normám. Pro skupiny výrobků, které představují vyšší stupeň rizika,zůstal zachován původní starý přístup.Pro některé výrobky bylo vhodnější systém závazných předpisů s podrobnými specifikacemi zachovat.Týká se to těchto skupin výrobků: • motorová vozidla • potraviny • chemické látky • chemické přípravky • léčiva(pro lidi i veterinární)

BRNO 2008

13

Lukáš Hurt



5.1.2. Nový přístup k technické harmonizaci a normám Byl přijat v roce 1985 usnesením Rady ze 7. května 1985 č. 85/C/136/01. Nový přístup spočívá v tom,že harmonizace právních předpisů je omezena na přijímání pouze základních požadavků nezbytných pro zajištění bezpečnosti výrobků,nebo k ochraně jiných veřejných zájmů.Aby mohl být výrobek dodáván na trh,musí tyto základní požadavky splňovat.Požadavky na výrobky jsou uvedeny ve směrnicích a v České republice jsou většinou požadavky ze směrnic zpracovány v nařízeních vlády. Dosáhnout splnění požadavků lze různými způsoby. Jedním způsobem je využití harmonizovaných norem.Jejich využití není povinné,ale při jejich dodržení může výrobce předpokládat,že základní požadavky směrnic byly splněny. Harmonizované normy obsahují podrobné technické specifikace, jejichž dodržení zaručuje splnění základních požadavků směrnic. Výrobce může zvolit i jiné řešení.Nemusí postupovat podle harmonizovaných norem. Může zvolit jiné řešení v případě,že je pro něj výhodnější,a nebo v případě kdy harmonizované normy nelze použít(třeba v případě kdy k danému výrobku ještě žádné harmonizované normy nejsou).Pokud nevyužije harmonizovaných norem,musí soulad s požadavky směrnic prokázat.Výrobek musí splňovat požadavky všech směrnic,které se na něj vztahují.To,že byla prokázána shoda výrobku s požadavky směrnic nového přístupu, vyjadřuje označení CE umístěné na výrobku,nebo jeho obalu. Nový přístup byl v roce 1989 doplněn Globálním přístupem k posuzování shody.

5.1.3. Globální přístup k posuzování shody Usnesení Rady z 21. prosince 1989 č. 90/C10/01 byl Nový přístup doplněn Globálním přístupem k posuzování shody.Globální přístup se zabývá problematikou zkoušení a certifikace.Jde o to,aby byly v ostatních členských státech uznávány národní systémy akreditace,certifikace,zkušebnictví a další.Pro zajištění důvěryhodnosti je potřeba aby akreditace zkušebních a certifikačních orgánů a certifikace systémů jakosti u výrobců. byla řízena společnými evropskými normami. Globální přístup zavádí systém modulů, které lze použít k posouzení shody.Postupy posuzování shody jsou přesně stanoveny ve směrnicích nového přístupu a výrobce si většinou může podle svých možností vybrat,který modul použije.

5.1.4. Postupy posuzování shody Rozhodnutí Rady 93/465/EHS uvádí moduly (postupy) posuzování shody, které jsou v jednotlivých směrnicích dále definovány.Výrobce si zvolí postup,který mu umožní směrnice (nařízení vlády) a který bude jemu vyhovovat Bez ohledu na zvolený modul ukládají směrnice výrobci povinnost vypracovat technickou dokumentaci.Technická dokumentace musí obsahovat informace potřebné k prokázání shody výrobku s technickými požadavky.Technická dokumentace musí být uchována většinou po dobu deseti roků po skončení výroby. Po posouzení shody vydá výrobce ES prohlášení o shodě.Výrobce k prohlášení přiloží technickou dokumentaci a případně vyjádření notifikované osoby o splnění posuzovaných technických požadavků.ES prohlášení o shodě musí být také uchováno po dobu deseti roků po skončení výroby.

BRNO 2008

14

Lukáš Hurt



V tabulce jsou uvedeno 8 základních modulů posuzování shody podle Rozhodnutí Rady 93/465/EHS.Tyto moduly jsou ale ještě doplněny dalšími osmi doplňkovými moduly:Aa1,Aa2,Cbis1,Cbis2,Dbis,Ebis,Fbis,Hbis, viz [9] modul

A

B

činnost výrobce - vypracuje technickou dokumentaci týkající se návrhu, výroby a funkce výrobku - učiní veškerá nezbytná opatření, aby výrobní proces zajišťoval shodu výrobků s technickou dokumentací a s příslušnými požadavky (tj. používá systém jakosti) - vypracuje technickou dokumentaci týkající se návrhu, výroby a funkce výrobku

činnost výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce - zabezpečuje a prohlašuje,že výrobky splňují požadavky - opatřuje každý výrobek označením CE - vydává prohlášení o shodě - uchovává kopii prohlášení o shodě a technickou dokumentaci k dispozici orgánům dozoru - žádá o ES přezkoušení typu - uchovává k dispozici notifikovanému orgánu jeden reprezentativní vzorek (nebo více) pro zamýšlenou výrobu - informuje notifikovaný orgán o v.ech změnách schváleného výrobku - uchovává technickou dokumentaci včetně certifikátu ES přezkoušení typu k dispozici orgánům dozoru

C

- učiní veškerá nezbytná opatření, aby výrobní proces zajišťoval shodu výrobků s typem popsaným v certifikátu ES přezkoušení typu a s příslušnými požadavky (tj. používá systém jakosti, což zahrnuje vypracování potřebné technické dokumentace)

D

- používá schválený systém jakosti pro výrobu, výstupní kontrolu a zkoušení výrobku, což zahrnuje vypracování technické dokumentace (tj. příslušné informace pro kategorii zamýšleného výrobku,dokumentaci týkající se systému jakosti a její aktualizaci, technickou dokumentaci schváleného typu, kopii certifikátu ES přezkoušení typu, rozhodnutí a zprávy notifikovaného orgánu) - žádá o posouzení systému jakosti pro daný výrobek

BRNO 2008

- zabezpečuje a prohlašuje,že výrobky jsou ve shodě s certifikátem ES přezkoušení typu a splňují příslušné požadavky - opatřuje každý výrobek označením CE - vydává prohlášení o shodě - uchovává příslušnou technickou dokumentaci a prohlášení o shodě k dispozici orgánům dozoru -opatřuje každý výrobek označením CE - připojuje identifikační číslo notifikovaného orgánu k označení CE - vydává prohlášení o shodě - informuje notifikovaný orgán o každé zamýšlené aktualizaci systému jakosti - uchovává prohlášení o shodě k dispozici orgánu dozoru

15

činnost notifikovaného orgánu

- zjišťuje tím,že provede nebo kontroly a zkoušky, zda vzorek (vzorky) splňuje příslušné předpisy a je vyroben ve shodě s technickou dokumentací - vystavuje certifikát ES přezkoušení typu - uchovává kopii certifikátu a zaznamenává ostatní příslušné technické informace - sděluje ostatním notifikovaným orgánům příslušné informace týkající se certifikátů ES přezkoušení typu

- posuzuje systém jakosti s cílem určit, zda splňuje příslušné požadavky, a podle toho učiní rozhodnutí - dohlíží na připojení svého identifikačního čísla - prostřednictvím pravidelných a neočekávaných návštěv vykonává dozor u výrobce - zaznamenává a uchovává příslušné technické informace - sděluje ostatním notifikovaným orgánům příslušné informace týkající se vydaných nebo odňatých schválení systému jakosti

Lukáš Hurt

Vysoké učení technické Fakulta strojního inženýrství E

F

stejně jako v modulu D, ale používá schválený systém jakosti pro výstupní kontrolu a zkoušení výrobku - učiní veškerá nezbytná opatření,aby výrobní proces zajišťoval shodu výrobků s typem popsaným v certifikátu ES přezkoušení typu a s příslušnými požadavky (tj. používá systém jakosti, což zahrnuje vypracování potřebné technické dokumentace) v případě statistického ověřování: - předkládá své výrobky ve formě homogenních dávek a činí veškerá nezbytná opatření, aby výrobní proces zajišťoval homogenitu každé výrobní dávky

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE stejně jako v modulu D

stejně jako v modulu D

- žádá o certifikaci shody - zabezpečuje a prohlašuje,že výrobky jsou ve shodě s certifikátem ES přezkoušení typu a splňují příslušné požadavky - opatřuje každý výrobek označením CE - připojuje identifikační číslo notifikovaného orgánu k označení CE - vydává prohlášení o shodě - uchovává příslušnou technickou dokumentaci (např. certifikát shody od notifikovaného orgánu) a prohlášení o shodě k dispozici orgánům dozoru

- provádí příslušné kontroly a zkoušky, aby ověřil shodu výrobku s příslušnými požadavky buď kontrolou a zkoušením každého výrobku, nebo kontrolami a zkoušením výrobku na statistickém základě - dohlíží na připojení svého identifikačního čísla - vystavuje certifikát shody vztahující se k provedeným zkouškám - jestliže je výrobní dávka zamítnuta, učiní příslušná opatření, aby nebyla uvedena na trh - zaznamenává a uchovává příslušné technické informace - sděluje ostatním notifikovaným orgánům příslušné informace - kontroluje jednotlivé výrobky a provádí příslušné zkoušky, aby byla zabezpečena shoda s příslušnými požadavky - dohlíží na připojení svého identifikačního čísla - zaznamenává a uchovává příslušné informace - vystavuje certifikát shody vztahující se k provedeným zkouškám - sděluje ostatním notifikovaným orgánům (na požádání) příslušné informace stejně jako v modulu D

G

- vypracuje technickou dokumentaci týkající se návrhu, výroby a funkce výrobku - zabezpečuje a prohlašuje,že daný výrobek je ve shodě s příslušnými požadavky

- žádá o certifikaci shody - opatřuje každý výrobek označením CE - připojuje identifikační číslo notifikovaného orgánu k označení CE - vydává prohlášení o shodě - uchovává prohlášení o shodě a technickou dokumentaci k dispozici orgánům dozoru

H

- používá schválený systém jakosti pro návrh, výrobu, výstupní kontrolu a zkoušení výrobku,což zahrnuje vypracování technické dokumentace (tj. příslušné informace pro návrh výrobku, pro kategorii zamýšleného výrobku, dokumentaci týkající se systému jakosti a její aktualizaci a rozhodnutí a zprávy notifikovaného orgánu) - žádá o posouzení systému jakosti pro daný výrobek - zabezpečuje a prohlašuje, že dané výrobky splňují příslušné požadavky - vyvíjí úsilí ke splnění povinností vyplývajících ze schváleného systému jakosti

stejně jako v modulu D

BRNO 2008

16

Lukáš Hurt



a udržuje jeho přiměřenost a účinnost - napomáhá při činnosti notifikovaného orgánu při výkonu dozoru - uchovává k dispozici notifikovanému orgánu dokumentaci týkající se systému jakosti, podrobnosti jakékoli aktualizace systému a rozhodnutí a zprávy notifikovaného orgánu

5.1.5. Notifikovaná osoba a certifikace Z uvedený postupů vyplývá,že výrobce někdy musí a někdy může přizvat k posuzování shody Notifikovanou osobu.Záleží to na tom,jaké moduly mu nabízí směrnice (nařízení vlády) vztahující se k jeho výrobku. Notifikovaná osoba je právnická osoba schválená Evropskou komisí k činnostem při posuzování shody výrobku.Působnost notifikované je po celém území Evropské unie.Z toho plyne,že certifikáty vystavené notifikovanou osobou jsou uznávané ve všech členských zemích.Pro výrobce to znamená,že si k posouzení shody mohou přizvat notifikovanou osobu z kteréhokoli státu Evropské unie Podobnou funkci plní i Autorizovaná osoba,jen s tím rozdílem,že má pověření k činnosti od státu.Působnost Autorizované osoby proto nepřesahuje hranice země. Certifikát vydaný Notifikovanou osobou potvrzuje,že výrobek je ve shodě se stanovenými standardy. Certifikovat lze i nestanovené výrobky.V tomto případě je certifikace dobrovolná a provádí se posouzení shody s dohodnutými požadavky.Certifikát u nestanovených výrobků zvyšuje důvěryhodnost výrobku u spotřebitelů a tím i jeho konkurenceschopnost na trhu.

6. Zákon o ochraně spotřebitele viz [4] Dodržování všech požadavků směrnic,které se vztahují k uvádění výrobku na trh,ať jsou to výrobky z regulované nebo neregulované sféry,má zajistit,aby se na trh nedostávaly nebezpečné výrobky.V České republice jsou tyto požadavky uvedeny v zákonech č.102/2001 Sb. a č.22/1997 Sb. a v nařízeních vlády k provedení zákona č.22/1997 Sb. Pro dostatečnou ochranu spotřebitelů to ale nestačí.Stát musí zajistit naplnění všech práv spotřebitelů i dalšími zákony. Nejdůležitějším veřejnoprávním předpisem,který se zabývá ochranou spotřebitele je zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele Zákon v souvislosti s ochranou spotřebitelů stanovuje podmínky podnikáni, úkoly veřejné správy a práva spotřebitelů a také práva sdruženi nebo jiných organizací,které se ochranou spotřebitelů zabývají.Zákon je nejvíce zaměřen na činnosti prodejců. Zákon nařizuje prodejcům poctivé jednání • jsou povinni prodávat výrobky ve správné hmotnosti,míře nebo množství a musí umožnit kupujícímu překontrolovat správnost údajů • musí prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané jakosti • ceny musí být v souladu s předpisy (zákon č. 526/1990 Sb., o cenách) • nesmí se chovat diskriminačně a v rozporu s dobrými mravy • nesmí nabízet výrobky zaměnitelné s potravinami BRNO 2008

17

Lukáš Hurt

Vysoké učení technické Fakulta strojního inženýrství • •


nesmí klamat spotřebitele,úmyslně ho uvádět v omyl odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené výrobcem

Zákon ukládá prodejcům například následující povinnosti • poskytnout nakupujícímu potřebné informace k výrobku • zajistit viditelné a srozumitelné označení výrobku a jiných důležitých údajů • seznámit spotřebitele s používáním výrobku,poskytnout návod v českém jazyce • seznámit spotřebitele se stavem výrobku (poškozený,použitý,upravený) • informovat spotřebitele o uplatnění odpovědnosti za vady • na žádost spotřebitele předvést výrobek,je-li to možné • vydat doklad o zakoupení • prodávat výrobky v hygienicky nezávadných obalech Zákon se komplexně zabývá problematikou reklamací,uvádí povinnosti prodejců i práva spotřebitelů při řešení reklamací.

6.1. Dozor nad trhem Dozor nad trhem má zajistit,aby ustanovení směrnic Evropské unie,které se této oblasti týkají,byla dodržována.Je však záležitostí každého státu,aby si vytvořil vlastní systém dozoru nad trhem. V zákoně jsou určené orgány dozoru,které kontrolují dodržování povinností prodejců a definuje jejich pravomoce. Česká obchodní inspekce provádí dozor nad všemi výrobky,kromě potravin,tabákových výrobků. Státní zemědělská a potravinářská inspekce provádí dozor nad zemědělskými, potravinářskými,tabákovými,kosmetickými,saponátovými výrobky hygienické stanice dohlíží na zdravotní nezávadnost výrobků a služeb orgány veterinární správy dohlíží na potravinářská výrobky živočišného původu živnostenský úřad,dohled nad prodejci mající provozovny v místě,které spadá pod úřad celní úřad provádí dozor nad právy duševního vlastnictví, Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Tyto organy vydávají nařízení k odstraněni zjištěných nedostatků a v případě nutnosti mohou pozastavit prodej výrobků nebo služeb.Mohou také provozovnu uzavřít. Přikazují výrobci, dovozci,dodavateli nebo prodávajícímu stáhnout z trhu nebezpečný výrobek a jestliže to vyžaduje naléhavost situace, lze tento příkaz vydat pouze ústně a písemné rozhodnuti dodat později. Orgány dozoru mohou uložit pokutu maximálně do 50 milionů korun.

7. Odpovědnost výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku viz[5] V roce 1985 nabyla účinnosti směrnice 85/374/EHS,která významně přispívá ochraně spotřebitele.Týká se především ochrany veřejného zájmu.Do české legislativy byla směrnice přejata zákonem č. 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Dojde-li v důsledku vady výrobku ke škodě na zdraví, k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, než je vadný výrobek, odpovídá výrobce poškozenému za vzniklou škodu. Poškozený musí prokázat vadu výrobku,vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a škodou. Spotřebitel má nárok na náhradu škody až tehdy,přesáhne-li škoda částku 500,-EUR

BRNO 2008

18

Lukáš Hurt



Výrobek je považován za vadný, jestliže z hlediska bezpečnosti nemá očekávané vlastnosti s ohledem na: • informace o výrobku • předpokládaný účel použití • dobu uvedení výrodku na trh Výrobce se může zprostit odpovědnosti jestliže prokáže: • že výrobek neuvedl na trh • že vada výrobku, která způsobila škodu, neexistovala v době, kdy výrobce uvedl výrobek na trh • že výrobek nevyrobil pro prodej nebo pro jinou formu použití, • že vada výrobku je důsledkem plnění právních předpisů, • že stav vědeckých a technických znalostí době, kdy uvedl výrobek na trh, neumožnil zjistit jeho vadu. Právo na náhradu škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo se o škodě způsobené vadou výrobku a o totožnosti výrobce. Nebo nejpozději za deset let ode dne, kdy výrobce uvedl výrobek na trh.

Závěr Podle mého názoru je problematika ochrany spotřebitelů vyřešena na vysoké úrovni,tejně jako dohled nad kvalitou výrobků dodávaných na trh.Přesto je stále co zlepšovat,protože jak vyplývá z hlášení systému RAPEX,je český trh,a i trhy ostatních států Evropské unie, zaplavován nekvalitními a často nebezpečnými výrobky z jihovýchodní Asie.Velká část těchto výrobků jsou hračky,které nepodléhají povinnému posuzování shody.Z tohoto důvodu se často dostávají na trh i přes svojí nebezpečnost.Kolik spotřebitelů stihne být ohroženo, záleží potom na rychlosti činnosti orgánů dozoru a včasném uvedení do systému výstrahy. Bylo by užitečné,kdyby byly například všechny hračky zařazeny do regulované sféry. Je také potřeba zlepšit vymahatelnost práva.Směrnice a zákony mohou být na výborné úrovni,ale bude to zbytečné,jestliže se podle nich nebudou řídit všechny subjekty tržního řetězce a místo toho budou zákony porušovat a obcházet a budou se snažit zákazníka zmást a prodat mu nekvalitní zboží. Důležité proto také je,aby se spotřebitelé nedali zmást.Většina spotřebitelů asi ví, že když se mu výrobek pokazí v průběhu záruční lhůty,že může přijít k prodávajícímu a požadovat po něm vrácení peněz,výměnu výrobku či jeho opravu.Ale v oblast ochrany spotřebitele jsou i další záležitosti na které si musí dát spotřebitelé pozor.Z toho vyplývá,že dalším důležitým krokem k lepší ochraně spotřebitele je jejich větší informovanost.

Seznam použitých zdrojů Literatura: [1] Kurs pracovníků veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele dle standardů EU sestavil: Doc.Ing.Alois Fiala ,CSc [2] zákon č.102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků [3] zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky [4] zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele [5] zákon č. 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku

BRNO 2008

19

Lukáš Hurt



Webové stránky: [6] www.mpo.cz [7] www.cni.cz [8] www.mvcr.cz [9] www.unmz.cz [10]www.euroskop.cz [11] europa.eu [12]www.bezpecnostpotravin.cz [13]www.businessinfo.cz [14]www.komora.cz/inmp

BRNO 2008

20

Lukáš Hurt

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

Recommend Documents