VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY
FAKULTA PODNIKATELSKÁ ÚSTAV FINANCÍ FACULTY OF BUSINESS AND MANAGEMENT DEPARTMENT OF FINANCE
NÁKLADY VLASTNÍHO KAPITÁLU JAKO BĚHEM ŽIVOTNÍHO CYKLU PODNIKU A TRHU
MĚŘÍTKO
RIZIK
COST OF EQUITY AS THE MEASURING INSTRUMENT OF RISKS DURING THE CORPORATE- AND MARKET LIFE CYCLE
ZKRÁCENÁ VERZE DISERTAČNÍ PRÁCE ABBREVIATED DISSERTATION THESIS AUTOR PRÁCE AUTHOR VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR
BRNO 2013
ING. ZDENĚK KONEČNÝ DOC. ING. MAREK ZINECKER, PH.D.
KLÍČOVÁ SLOVA náklady kapitálu, provozní riziko, finanční riziko, životní cyklus podniku, životní cyklus trhu, tržní pozice
KEY WORDS cost of capital, operational risk, financial risk, corporate life cycle, market life cycle, market positions
MÍSTO ULOŽENÍ PRÁCE Vysoké učení technické v Brně Fakulta podnikatelská Oddělení pro vědu a výzkum Kolejní 2906/4 612 00 Brno Knihovna FP VUT v Brně
2
OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................... 5 1 SOUČASNÝ STAV VĚDECKÉHO POZNÁNÍ ..................................................... 5 1.1 Teorie životního cyklu podniku a trhu __________________________________________ 6 1.2 Náklady kapitálu___________________________________________________________ 7
2 CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE................................................................................... 8 3 METODY POUŽITÉ PŘI ŘEŠENÍ DISERTAČNÍ PRÁCE .................................. 9 3.1 Metoda použitá pro sběr a zpracování dat ______________________________________ 10 3.1.1 Výhody sekundárních dat _____________________________________________ 12 3.1.2 Nevýhody sekundárních dat ___________________________________________ 13 3.2 Metoda použitá pro identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu _________________ 13 3.2.1 Zdůvodnění výběru modelu Reinerse ____________________________________ 13 3.2.2 Nedostatky a zjednodušující předpoklady modelu Reinerse __________________ 14 3.3 Metoda použitá pro výpočet nákladů vlastního kapitálu, resp. struktury rizik __________ 14 3.3.1 Výhody stavebnicového modelu MPO ČR a jeho úprava pro účely sledování struktury podnikatelských rizik _____________________________________________ 15 3.3.2 Nevýhody stavebnicového modelu MPO ČR pro účely zkoumání struktury rizik __ 17
4 VÝSLEDKY VÝZKUMU ..................................................................................... 17 4.1 Struktura nákladů vlastního kapitálu v závislosti na životním cyklu podniku ___________ 17 4.2 Struktura nákladů vlastního kapitálu v závislosti na tržní pozici _____________________ 18
5 PŘÍNOSY DISERTAČNÍ PRÁCE ........................................................................ 20 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 21 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ........................................................................... 23 SEZNAM VLASTNÍCH PUBLIKACÍ..................................................................... 29 ŽIVOTOPIS ............................................................................................................... 31 ABSTRAKT .............................................................................................................. 32
3
4
ÚVOD Všechny podniky procházejí jednotlivými fázemi svého životního cyklu. Tato skutečnost se promítne zejména v hodnotách veličin, popisujících finanční zdraví podniku, přičemž výkyvy hodnot těchto veličin, v důsledku přechodu z jedné do druhé fáze životního cyklu podniku, lze díky kvalitnímu podnikovému managementu pouze zmírnit, nikoli zcela eliminovat. Možnostmi, jak tyto výkyvy zmírnit, jsou např. inovační aktivity či uplatňování vhodných marketingových nástrojů. Nikdy však nebude zajištěn permanentní růst podniku, neboť je nutno vzít v úvahu, že podnik má k dispozici pouze omezené výrobní možnosti, z čehož plyne, že nemůže donekonečna zcela vyhovět zvyšujícím se požadavkům ze strany zákazníků. Rovněž je potřeba zohlednit i vnější podmínky podnikání, zejména životní cyklus trhu, v němž podnik působí, neboť může dojít např. k nasycení trhu. Analogií k životnímu cyklu podniku může být hospodářský cyklus. Také v tomto případě je sice možné využít např. některé nástroje fiskální politiky vlády či monetární politiky centrální banky, tato opatření však mají za následek pouze zmírnění výkyvů ve výkonnosti ekonomiky a nemohou zcela zabránit přechodu z jedné do druhé fáze hospodářského cyklu. Jak již bylo naznačeno, změna fáze životního cyklu podniku se promítne především ve finančních veličinách jako jsou např. rentabilita (investovaného kapitálu, aktiv, vlastního kapitálu, tržeb, …), likvidita (třetího, druhého a prvního stupně), náklady kapitálu a kapitálová struktura, ekonomická přidaná hodnota, tržby, cash flow, apod. Při přechodu z jedné do druhé fáze životního cyklu podniku se mění i stupeň jednotlivých rizik, která poskytovatelé kapitálu podstupují. Je nutno zdůraznit, že každá fáze životního cyklu podniku je spojena s určitými riziky. Stupeň podnikatelského rizika lze měřit pomocí průměrných nákladů kapitálu v indexním vyjádření. Tímto přístupem však nelze sledovat strukturu podnikatelských rizik, která se rovněž během životního cyklu podniku může výrazně měnit. Za tímto účelem je nutné použít některý ze stavebnicových modelů používaných pro výpočet nákladů vlastního kapitálu.
1 SOUČASNÝ STAV VĚDECKÉHO POZNÁNÍ Tato kapitola obsahuje základní poznatky o životním cyklu podniku a trhu a o nákladech kapitálu. Jsou zde rovněž popsány i dosud známé souvislosti mezi náklady kapitálu a životním cyklem podniku a trhu.
5
1.1 TEORIE ŽIVOTNÍHO CYKLU PODNIKU A TRHU Teorií životního cyklu podniku se již zabývalo mnoho autorů, přičemž bylo vyvinuto několik desítek modelů životního cyklu podniku. V následujícím výčtu jsou uvedeny některé z nich, tak jak je uvádí Shirokova (2009): 1. Model autorů Lippitt a Schmidt (1967) 2. Model autora Greiner (1972) 3. Model autora Torbert (1974) 4. Model autora Galbraith (1982) 5. Model autorů Quinn a Cameron (1983) 6. Model autorů Miller a Friesen (1984) 7. Model autora Schein (1985) 8. Model autorů Smith, Mitchell a Summer (1985) 9. Model autora Flamholtz (1986) 10. Model autorů Scott a Bruce (1987) 11. Model autora Kazanjian (1988) 12. Model autorů Hanks a kol. (1993) 13. Model autora Adizes (1999) 14. Model autorů Lester, Parnell a Carraher (2003) 15. Model autora Hoy (2006) Životním cyklem trhu se dosud zabývalo výrazně méně autorů, známé jsou např. modely autorů Lu a Wu (2000), Redondo, Juste a Palacios (2005), Liang, Czaplewski, Klein a Jiang (2009), Digman (1995) či Owyang (1999). V této disertační práci nebude pro empirický výzkum použit žádný z výše uvedených modelů, ale relativně nový přístup dle Marca Reinerse (2004). V porovnání s ostatními modely se jeho model vedle členění životního cyklu podniku na jednotlivé fáze zabývá i dalším podrobnějším členěním těchto fází na dílčí podfáze. Největší jeho předností však je, jak bude později podrobněji zmíněno, jasný algoritmus pro identifikaci jednotlivých fází a to je hlavní důvod, proč byl právě tento model vybrán. Neméně významnou výhodou tohoto přístupu je i jeho použitelnost pro identifikaci životního cyklu podniku a zároveň pro identifikaci životního cyklu trhu, na němž podniky působí, což umožňuje identifikovat tři různé tržní pozice, jež podniky na daném trhu mohou zastávat: 1. Tržní průkopník – životní cyklus podniku předbíhá životní cyklus trhu 2. Tržní ovládač – podnik se nachází ve stejné fázi životního cyklu jako trh 3. Tržní následovatel – životní cyklus podniku zaostává za životním cyklem trhu Dle modelu Reinerse (2004) jsou fáze životního cyklu podniku identifikovány podle průměrné procentní změny aktiv, tržeb a cash flow, což jsou veličiny zahrnuté do tzv. růstového indikátoru. Pokud je jeho hodnota vyšší než 10 %, pak se jedná 6
o růst podniku, naopak v případě hodnoty menší než –2 % jde o pokles podniku a pokud růstový indikátor dosáhne hodnoty uvnitř uvedeného intervalu, pak se podnik nachází ve fázi stabilizace. Fáze založení není identifikovatelná z důvodu vysoké volatility veličin vstupujících do růstového indikátoru. Identifikace životního cyklu trhu je velmi podobná, pouze s tím rozdílem, že do růstového indikátoru vstupují pouze tržby dosažené trhem. 1.2 NÁKLADY KAPITÁLU Náklady kapitálu lze interpretovat jako finanční nároky investorů za to, že do podniku vkládají svůj kapitál. Brealey a Myers (2003) zdůrazňují, že náklady podnikového kapitálu jsou rovny očekávanému výnosu portfolia všech stávajících podnikových investic. Je nutno rozlišovat právní postavení těchto poskytovatelů. Důvodem je skutečnost, že náklady kapitálu závisejí zejména na stupni rizik, která investoři podstupují a ta jsou pro vlastníky obvykle vyšší než pro věřitele. Průměrné náklady kapitálu se stanoví jako vážený aritmetický průměr nákladů na cizí a vlastní kapitál, přičemž váhami jsou podíly cizího resp. vlastního kapitálu na celkovém kapitálu podniku. Výpočet nákladů cizího kapitálu je relativně jednoduchý a provádí se tak, že se poměří veškeré finanční náklady vzniklé v souvislosti s používáním cizího kapitálu (tedy nejen úrokové platby) k objemu cizího úročeného kapitálu, který může být buď ve formě úvěrů, nebo ve formě dluhopisů, přičemž pro některé účely, např. při měření výkonnosti podniku, je potřeba do cizích zdrojů zahrnout a ocenit i finanční leasing. Dále je nutno zohlednit tzv. úrokový daňový štít, což vyplývá ze skutečnosti, že úrokové platby jsou zahrnovány do nákladů, což umožňuje v konečném důsledku úsporu na dani z příjmů. Nákladem cizího kapitálu jsou tedy reálné platby. Na náklady vlastního kapitálu lze aplikovat přístup používaný v mikroekonomii, popsaný např. autory Hořejší, Soukupová, Macáková a Soukup (2010). Nákladem vlastního kapitálu je dle tohoto přístupu ušlý výnos z alternativní investice se stejným stupněm rizika. Jedná se tedy o implicitní náklad, nikoli o reálně vynakládané platby. Z tohoto důvodu je výpočet nákladů vlastního kapitálu složitější než v případě cizího kapitálu, neboť náklady vlastního kapitálu nejsou reálně placeny a tudíž ani nejsou zachyceny v účetnictví. Pro výpočet se nejčastěji používají následující metody: 1. Gordonův růstový model 2. Model oceňování kapitálových aktiv (CAPM) 7
3. Model arbitrážního oceňování (APT) 4. Tržní model 5. Stavebnicové modely (např. metodika Ministerstva průmyslu a obchodu ČR) 6. Odvození z průměrné rentability vlastního kapitálu dosahované na trhu 7. Stanovení nákladů vlastního kapitálu přirážkou k nákladům cizího kapitálu 8. Black-Scholesův model V závislosti na životním cyklu podniku průměrné náklady kapitálu i rizikové přirážky věřitelů nejprve klesají a pak rostou. Mírně odlišný průběh mají rizikové přirážky vlastníků, které v průběhu fáze poklesu nejprve rostou, ale potom dosáhnou maxima a následně již klesají. Vlastníci totiž očekávají, že bude nastartována nová vlna expanze a pro případ, že se tak nestane, pak je dle Marca Reinerse (2004) uvažováno s předpokladem, že vlastníci ručí za závazky svým věřitelům pouze omezeně a to do výše svého vloženého kapitálu. Rovněž bylo zjištěno, že ve fázích založení a poklesu je porušeno pravidlo, že cizí kapitál je levnější než vlastní. Lze to vysvětlit tak, že pro vlastníky jsou ztráty omezené, neboť ručí pouze do výše vlastního kapitálu, zatímco zisky vlastníků jsou prakticky téměř neomezené. Uvedené poznatky platí pro tržního ovládače, zatímco u zbývajících tržních pozic lze dle Reinerse (2004) nalézt drobné odlišnosti. U tržního průkopníka mohou během stabilizace dosáhnout rizikové přirážky věřitelů téměř nulové hodnoty a ve fázi poklesu pak stabilně rostou i rizikové přirážky vlastníků. V případě tržního následovatele se pak může stát, že během fáze poklesu mohou rizikové přirážky vlastníků dosahovat i záporných hodnot.
2 CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE Hlavním cílem disertační práce je nalézt souvislosti mezi strukturou podnikatelských rizik měřených náklady vlastního kapitálu a životním cyklem podniku a tržní pozicí, odvozenou od kombinace fází životního cyklu podniku a trhu a to na základě výzkumu uskutečněného na vzorku podnikatelských subjektů působících v odvětví českého automobilového průmyslu, aby bylo možné podnikům v různých fázích životního cyklu podniku a v různých tržních pozicích navrhnout, na které oblasti finančního řízení se mají zejména zaměřit, aby snížily stupeň celkového podnikatelského rizika. K naplnění hlavního cíle se předpokládá dosažení následujících dílčích cílů: 1. Vybrat nejvhodnější modely pro výpočet nákladů vlastního kapitálu a pro identifikaci životního cyklu podniku a trhu. 2. Posoudit vývoj průměrných přirážek za jednotlivá rizika, jež jsou komponentami nákladů vlastního kapitálu, dosahovaných na vybraném trhu a ve vybraných podnicích. 8
3. Identifikovat fáze životního cyklu podniku a trhu v jednotlivých obdobích a z toho vyvodit tržní pozice, které podniky na trhu zastávají. 4. Modifikovat vybraný model pro výpočet nákladů vlastního kapitálu pro účely sledování struktury podnikatelských rizik. Významnost zkoumané problematiky spočívá ve skutečnosti, že v obdobích, která jsou charakterizována rychle se měnícími tržními podmínkami, se řízení rizik stává jednou z prioritních činností podnikového managementu. Na druhou stranu je však potřeba si uvědomit, že za účelem snížení stupně podnikatelského rizika je nezbytné vynaložit určitý obnos finančních prostředků. Navíc jsou některá rizika, která jsou definována jako provozní, spjata s makroekonomickým, či mikroekonomickým okolím podniku, nebo vyplývají z velikosti podniku. Tato rizika nelze buď vůbec, nebo jen velmi málo ovlivnit. Naopak finanční rizika, která souvisejí s používáním cizího kapitálu, ovlivnit lze a podnik by měl usilovat o jejich snížení na únosnou mez. Přínos pro vědu bude spočívat především ve zdokonalení stavebnicového modelu MPO ČR, který bude modifikován pro účely zjištění struktury provozních a finančních rizik. Vedle toho bude teorie podnikových financí obohacena o nové poznatky, týkající se struktury rizik, posuzované pomocí nákladů vlastního kapitálu, v závislosti na životním cyklu podniku a trhu. Při výzkumu budou testovány dvě základní hypotézy, které vyplývají ze současného stavu poznání: H1: během fáze růstu podniku dominují v nákladech vlastního kapitálu komponenty vázané na provozní rizika, ve fázi poklesu naopak převládá podíl komponent indikujících finanční rizika a ve fázi stabilizace je podíl obou druhů komponent přibližně stejný H2: rizikové přirážky na nejnižší úrovni požadují vlastníci během fáze stabilizace nebo fáze poklesu
3 METODY POUŽITÉ PŘI ŘEŠENÍ DISERTAČNÍ PRÁCE V disertační práci budou použity metody, které jsou označovány jako logické, neboť popisují principy logického myšlení. Uplatnění jednotlivých tzv. „párových metod“ lze zdůvodnit následujícím způsobem: 1. Indukce vs. dedukce: Bude uplatněn deduktivní přístup, neboť bude vycházeno ze známých poznatků o finančním řízení podniku, které budou aplikovány na novou dosud neprozkoumanou oblast, tedy na strukturu rizik
9
v závislosti na životním cyklu podniku a trhu. Induktivní přístup pak bude spočívat v odvození obecných závěrů od zjištěných výsledků výzkumu. 2. Analýza vs. syntéza: Analýza bude použita při zkoumání vztahů mezi komponentami nákladů vlastního kapitálu, popisujícími jednotlivá podnikatelská rizika, a fázemi životního cyklu podniku a trhu. Na základě syntézy pak bude objasněno, která rizika v podniku převládají a na která rizika je nutno se zejména zaměřit. 3. Abstrakce vs. konkretizace: Abstrakce bude spočívat ve skutečnosti, že při identifikaci životního cyklu podniku a trhu a také při posouzení stupně jednotlivých rizik bude uvažováno pouze s nejvýznamnějšími faktory, zatímco ostatní, méně významné, budou zanedbávány. Následně bude pomocí konkretizace zjištěn vliv životního cyklu podniku a trhu na výši jednotlivých rizik, měřených pomocí komponent nákladů vlastního kapitálu.
3.1 METODA POUŽITÁ PRO SBĚR A ZPRACOVÁNÍ DAT Při výzkumu bude pracováno se sekundárními daty, která lze dle autorů Kotler a Keller (2012) charakterizovat jako data, která byla již získána za odlišným účelem a jsou k dispozici pro další výzkum. Data za vybrané podniky budou získána z nekonsolidovaných finančních výkazů, dostupných na portálu www.justice.cz. Alternativním zdrojem dat sice mohou být různé databáze, jejich nevýhodou je však skutečnost, že v nich lze nalézt pouze některé položky z finančních výkazů, popř. ještě v kumulované podobě. Navíc je evidentní, že do databází jsou data převzata právě z finančních výkazů, které jsou původním zdrojem těchto dat. Data týkající se celého odvětví budou získána ze statistických a analytických materiálů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR zveřejněných na stránkách www.mpo.cz. Pro výzkum bylo vybráno odvětví českého automobilového průmyslu, které je pro českou ekonomiku klíčové. Dle statistik Ministerstva průmyslu a obchodu ČR je totiž v tomto sektoru zaměstnáno více než 110 000 osob, což je nejvíce ze všech odvětví českého průmyslu. Prvenství zaujímá český automobilový průmysl i v objemu tržeb, které každoročně dosahují více než 0,5 bilionu Kč, z toho 60–80 % pochází z přímého vývozu. V odvětví působí přibližně 100–120 středních a velkých podniků s více než 50 zaměstnanci a zhruba 150 malých podniků s počtem zaměstnanců 20–50. Počet podniků s počtem zaměstnanců menším než 20 není v dokumentech Ministerstva průmyslu a obchodu ČR zveřejňován. Do vzorku byly zařazeny všechny podniky z tohoto odvětví, které splnily současně čtyři následující charakteristiky: 10
1. Společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti – důvodem pro tyto právní formy je skutečnost, že výzkum volně navazuje na práci Reinerse (2004), jehož použitý model pro výpočet nákladů kapitálu požaduje, aby vlastníci ručili pouze majetkem podniku, nikoli svým soukromým majetkem 2. Podniky zveřejňující finanční výkazy v plném rozsahu – některé podniky, vymezené zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví, mohou zveřejnovat finanční výkazy ve zjednodušeném rozsahu, který je charakterizován vykazováním některých položek v kumulované formě, z čehož plyne, že pro účely výzkumu by některá potřebná data nebylo možné z těchto výkazů vyčíst 3. Podniky používající kalendářní rok jako účetní období – tato podmínka je nezbytná pro srovnatelnost dat za podniky s daty za odvětví, neboť data za odvětví jsou zveřejňována za kalendářní roky, nikoli za tzv. hospodářské roky (tj. 12 po sobě jdoucích měsíců počínaje jiným měsícem než lednem). 4. Podniky působící v odvětví nepřetržitě po všechna zkoumaná období – tento požadavek vychází ze skutečnosti, že při identifikaci fáze životního cyklu podniku je poměřován vždy současný stav s předchozím stavem. Pokud by tedy podnik přerušil činnost a následně ji obnovil, pak by v okamžiku obnovení jeho činnosti nebylo možné identifikovat fázi životního cyklu podniku. Důvodem pro časový interval od roku 2002 do roku 2010 je opět srovnatelnost dat s odvětvím, neboť za dřívější období nejsou zveřejněna data za odvětví a za pozdější období v okamžiku uskutečnění výzkumu rovněž tato data nebyla zveřejněna. Uvedené požadavky splnilo celkem 39 podniků, přičemž se jedná jak o drobné a malé podniky (s objemem aktiv v řádech milionů Kč či desítek milionů Kč), tak o střední a velké podniky (s objemem aktiv v řádech stovek milionů Kč či miliard Kč). Při statistickém zpracování dat budou použity základní statistické nástroje. V rámci výsledků výzkumu budou zobrazeny absolutní četnosti, které budou podle potřeby doplněny o relativní četnosti. Dále budou vypočteny parametry rozdělení pro náklady vlastního kapitálu, přičemž z konstrukce vybraného modelu vyplývá, že jednotlivé rizikové přirážky, které jsou komponentami nákladů vlastního kapitálu, mohou nabývat hodnot pouze z pevně nastavených intervalů, a mají proto trojúhelníkové rozdělení, jehož distribuční funkce F (x) a hustota pravděpodobnosti f (x) mají, dle Bankse (1998), následující podobu:
11
Distribuční funkce: F x 0 , pokud x < a
Hustota pravděpodobnosti: f x 0 , pokud x < a
x a 2 , pokud a ≤ x ≤ b b a * c a c x 2 , pokud b ≤ x ≤ c F x 1 c a * c b F x 1 , pokud x > c F x
f x f x
2 * x a , pokud a ≤ x ≤ b b a * c a
2 * c x , pokud b ≤ x ≤ c c a * c b
f x 0 , pokud x > c
kde: a = minimální hodnota b = nejčastěji dosahovaná hodnota c = maximální hodnota Vedle distribuční funkce a hustoty pravděpodobnosti lze pro trojúhelníkové rozdělení rovněž určit střední hodnotu E (X) a rozptyl D (X), jak uvádí např. Vose (2008): EX
a b c
3 a b 2 c 2 ab ac bc D X 18
2
Vedle trojúhelníkového rozdělení bude aplikováno i binomické rozdělení a to na počet podniků s hodnotami jednotlivých rizikových přirážek z intervalu hodnot. Bude vypočtena střední hodnota E (X) a rozptyl D (X) podle následujících vzorců, jak je uvádí např. Kropáč (2004): E X n * p D X n * p * 1 p
kde: n = počet jednotek p = pravděpodobnost, že nastane daný jev 3.1.1 Výhody sekundárních dat Hlavními obecnými výhodami použití sekundárních dat při výzkumu jsou dle autorů Kotler a Armstrong (2012) menší časová a finanční náročnost. Použití sekundárních dat se tedy jeví za vhodné tehdy, když potřebná data buď není možné přímo získat, nebo to sice možné je, ale bylo by to velmi nákladné. Vzhledem k zaměření disertační práce se jako další přednost metody analýzy sekundárních dat jeví možnost získat data od dostatečně velkého vzorku, neboť 12
finanční výkazy většiny podniků jsou zveřejněné na internetu a to na stránkách rejstříkových soudů (www.justice.cz). Informace obsažené ve finančních výkazech jsou navíc relativně objektivní a nezpochybnitelné, což je dalším důvodem pro použití sekundárních dat. Rovněž je zajištěna i srovnatelnost dat, neboť finanční výkazy jsou standardizovanými dokumenty, kde struktura položek je závazná. 3.1.2 Nevýhody sekundárních dat Obecně se jako hlavní nevýhody sekundárních dat uvádí, že jsou zastaralé, neboť se vztahují k minulým obdobím, a že původní cíl jejich sběru se neshoduje s cílem výzkumu, tj. že data nejsou šitá na míru, a proto se může stát, že nebudou získána úplná data. Při výzkumu k této disertační práci je potřeba počítat s následujícími omezeními, resp. zjednodušeními: bude ignorována skutečnost, že část tržeb, které podniky dosáhly, může pocházet z aktivit, jež netvoří hlavní náplň podnikání, resp. z aktivit, jež mohou spadat do jiných odvětví a trhů, jsou zveřejněna data o tržbách dosažených v odvětvích pouze na celostátní úrovni, nikoli na regionálních úrovních, výsledky výzkumu budou platit pro vybrané odvětví české ekonomiky a zkoumaná období, zobecňování bude částečně možné pouze pro ostatní odvětví české ekonomiky, pro zahraniční trhy bude možnost zobecňování poznatků značně omezená, protože finanční výkazy, z nichž je čerpáno, podléhají specifickým právním předpisům platným v ČR, kterými jsou zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví a vyhláška Ministerstva financí č. 500/2002 Sb. – podvojné účetnictví pro podnikatele. 3.2 METODA POUŽITÁ PRO IDENTIFIKACI FÁZÍ ŽIVOTNÍHO CYKLU PODNIKU A TRHU Pro identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu, a tedy i pro identifikaci tržních pozic, bude použit model Reinerse (2004), blíže popsaný v teoretické části disertační práce. 3.2.1 Zdůvodnění výběru modelu Reinerse Hlavním důvodem pro výběr tohoto modelu je jeho použitelnost jak pro identifikaci životního cyklu podniku, tak pro identifikaci životního cyklu trhu a tedy možnost posouzení tržní pozice, kterou podniky zaujímají, což ostatní modely životního cyklu podniku resp. trhu neumožňují. Vedle použitelnosti pro identifikaci životního cyklu podniku a trhu zároveň se vyznačuje model Reinerse (2004) další výhodou, že k identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu se používá pouze několik málo proměnných, jejichž hodnoty 13
lze snadno získat z finančních výkazů. Zjednodušení modelu tedy spočívá v tom, že nejsou zohledňovány kvalitativní faktory, jako jsou např. styl vedení, systémy odměňování či organizační struktura. Je však potřeba zdůraznit, že i kvalitativní faktory v konečném důsledku ovlivní hodnoty finančních, a tedy kvantifikovatelných, veličin, přičemž teprve v okamžiku promítnutí těchto faktorů do finančních veličin lze hovořit např. o růstu či poklesu podniku, resp. trhu. Jak bylo navíc uvedeno již v teoretické části, při výběru modelu životního cyklu podniku je třeba zvážit účel použití, neboť každý model pracuje s jinými proměnnými. Vzhledem k zaměření disertační práce, jejímž cílem je, v souvislosti s životním cyklem podniku, zkoumat náklady vlastního kapitálu, které jsou finanční veličinou, je vhodné použít model životního cyklu podniku, jehož vstupními veličinami, neboli proměnnými, jsou výhradně finanční veličiny. Alternativně by bylo možné použít pouze model dle Dickinsonové (2010), avšak ten umožňuje identifikovat pouze fáze životního cyklu podniku a bere v úvahu pouze znaménka hodnot vstupních proměnných (+ nebo -), nikoli jejich výši. 3.2.2 Nedostatky a zjednodušující předpoklady modelu Reinerse Model Reinerse (2004) k identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu počítá, stejně jako všechny modely, s určitými zjednodušeními, z čehož plynou některé jeho nevýhody: hodnota tržeb, která je jedinou veličinou pro posouzení fáze životního cyklu trhu a jednou ze tří veličin pro posouzení fáze životního cyklu podniku, je ovlivněna nejen množstvím prodané produkce, ale i mírou inflace, která se meziročně může pohybovat v řádu několika procent, ale i desítek procent není možné identifikovat fázi založení podniku ani trhu, rovněž není možné předpovídat zánik podniku resp. trhu, je možné identifikovat jednotlivé fáze jen v rámci roku, ve srovnání s předchozím rokem. 3.3 METODA POUŽITÁ PRO VÝPOČET NÁKLADŮ VLASTNÍHO KAPITÁLU, RESP. STRUKTURY RIZIK Nejvíce používaným a doporučovaným modelem pro výpočet nákladů vlastního kapitálu je model oceňování kapitálových aktiv (CAPM) s náhradním odhadem parametru beta, popř. obdobné modely, používající tento parametr. Damodaran (2004) uvádí, že parametr beta závisí na třech faktorech, kterými jsou typ odvětví, stupeň provozní páky a stupeň finanční páky. Tyto tři proměnné se mohou jevit jako indikátory jednotlivých podnikatelských rizik, nelze je však od sebe oddělit, resp. nelze určit vliv každého z dílčích faktorů na hodnotu parametru beta.
14
Strukturu podnikatelských rizik neumožňuje zjistit ani Black-Scholesův model, modifikovaný a používaný Reinersem (2004), a to proto, že dle Black-Scholesova modelu je možné za pomocí indiferenční analýzy pouze sledovat substituci provozního rizika finančním rizikem, nikoli však kvantifikovat podíl provozních a finančních rizik. Při použití tohoto modelu by navíc nebylo možné vystačit se sekundárními daty, neboť do výpočtu vstupují i takové veličiny, jejichž hodnoty nelze získat z finančních výkazů, neboť se vztahují k budoucnosti (např. volatilita tržní hodnoty, očekávaná výnosnost trhu, doba poskytnutí cizího kapitálu apod.). Sledovat strukturu podnikatelských rizik umožňují pouze stavebnicové modely výpočtu nákladů vlastního kapitálu. V této disertační práci bude pro výpočet nákladů vlastního kapitálu a tedy i pro sledování struktury podnikatelských rizik použit stavebnicový model Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) ČR, který umožňuje určit podíly provozních a finančních rizik, dle pojetí Reinerse (2004), na celkovém podnikatelském riziku. 3.3.1 Výhody stavebnicového modelu MPO ČR a jeho úprava pro účely sledování struktury podnikatelských rizik Použití stavebnicového modelu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR při měření rizik má oproti statistickým metodám založených na směrodatné odchylce a variačním koeficientu významnou výhodu spočívající v tom, že je možné měřit nikoli pouze jeden druh rizika (tj. investiční riziko), ale všechna rizika, která poskytovatelé kapitálu (v tomto případě vlastníci) podstupují. Rizika přitom lze členit na dvě základní skupiny a to na provozní a finanční rizika. Stavebnicový model MPO ČR pak umožňuje pomocí hodnot rizikových přirážek nejen měřit provozní a finanční rizika, ale navíc lze dle tohoto modelu sledovat i poměry obou druhů rizik, neboť jejich stupně jsou měřeny ve stejných jednotkách (v %), což je výhoda oproti ostatním přístupům k měření provozních a finančních rizik, např. dle Reinerse (2004) nebo dle Kislingerové (2001), které jsou zmíněny v teoretické části. Za účelem sledování struktury podnikatelských rizik, resp. sledování poměru provozních a finančních rizik, je však nutno stavebnicový model MPO ČR upravit a to tak, že jednotlivé komponenty, z nichž se náklady vlastního kapitálu skládají, se rozčlení do dvou skupin podle toho, zda se jedná o přirážku za provozní rizika, či o přirážku za finanční rizika. Po provedené úpravě se pak náklady vlastního kapitálu již nebudou skládat z pěti komponent, tj. z bezrizikové sazby a čtyř rizikových přirážek, ale pouze ze dvou komponent, tj. z přirážky za provozní rizika a z přirážky za finanční rizika. 1. Bezriziková sazba (rf) – je stanovena pro každý rok a odpovídá úrokové sazbě desetiletých státních dluhopisů ČR. Nelze však zapomenout na skutečnost, že i investice do státních dluhopisů je spojena s určitými riziky, protože dle Rejnuše (2010) není žádná investice zcela bezriziková. Investice 15
do státních dluhopisů jsou však nejméně rizikové, protože jsou s nimi spojena pouze systematická rizika (např. riziko změny úrokových sazeb, inflační riziko, politická rizika, …). Z toho vyplývá, že bezrizikovou sazbu lze přiřadit k odměnám za provozní rizika, přičemž se jedná o rizika makroekonomického okolí podniku dle Reinerse (2004). 2. Riziková přirážka za velikost podniku (rLA) – tato riziková přirážka závisí na objemu úplatných zdrojů, které má podnik k dispozici a je vycházeno ze všeobecně známé skutečnosti, že investice do malých podniků jsou rizikovější, než investice do velkých podniků. Jedná se o přirážku za provozní rizika podle pojetí Reinerse (2004) a sice za vnitřní podnikatelská rizika. 3. Riziková přirážka za podnikatelské riziko podniku (rPOD) – tato riziková přirážka závisí na tvorbě výsledku hospodaření před úroky a zdaněním (EBIT) se zohledněním objemu celkových aktiv. Tato riziková přirážka je sice navázána na finanční rizika, neboť zohledňuje úrokové krytí, ale její minimální hodnota závisí na odvětví, v němž podnik působí, a je rovna minimální hodnotě rPOD dosažené v tomto odvětví. Z toho plyne, že pokud podnik dosáhne tuto minimální hodnotu rPOD, pak je tato komponenta přirážkou za provozní rizika, dle Reinerse (2004) za rizika mikroekonomického okolí podniku, v ostatních případech, kdy buď podnik vytváří EBIT v nedostačující výši na úhradu nákladových úroků, nebo je dosažen záporný EBIT, je rPOD přirážkou za finanční rizika. 4. Riziková přirážka za finanční stabilitu (rFINSTAB) – tato riziková přirážka je odvozena z likvidity třetího stupně, dosažené podnikem, se zohledněním likvidity druhého a prvního stupně dosažené na trhu. Jedná se o přirážku za finanční rizika, dle Reinerse (2004). 5. Riziková přirážka za finanční strukturu (rFINSTRU) – tato riziková přirážka je rozdílem mezi náklady vlastního kapitálu (re) a průměrnými váženými náklady kapitálu (WACC). Dle Reinerse (2004) patří tato přirážka rovněž k přirážkám za finanční rizika. Z výše popsané modifikace stavebnicového modelu je zřejmé, že komponenty, jež byly zařazeny mezi přirážky za provozní rizika, lze jen velmi obtížně snižovat. Toto riziko lze pouze mírně ovlivnit a to diverzifikací buď do zahraničních zemí (v případě vysoké rf), nebo do jiných odvětví (v případě vysoké rPOD), popř. se může podnik spojit se strategickým partnerem formou fúze či akvizice (v případě vysoké rLA). Mnohem efektivnější by však pro podnik bylo řízení finančních rizik za účelem snížení rFINSTAB či rFINSTRU, popř. rPOD, pokud se váže k finančním rizikům, neboť o objemu a účelu použití cizího kapitálu může podnik rozhodnout a může tak tento druh rizika výrazně ovlivnit.
16
3.3.2 Nevýhody stavebnicového modelu MPO ČR pro účely zkoumání struktury rizik Stavebnicový model Ministerstva průmyslu a obchodu ČR pro výpočet nákladů vlastního kapitálu vychází z přístupů k hodnocení podniků, používaných ratingovými agenturami, které se však zaměřují především na věřitelské riziko. Jedná se tedy o aplikaci ratingových modelů na určení rizika vlastníků. Tento model navíc příliš nezohledňuje specifika podniků, a proto je možné, že požadavky vlastníků, od nichž se odvozují náklady vlastního kapitálu, mohou být ve skutečnosti odlišné, než jak vyplývá z vypočtených nákladů vlastního kapitálu, resp. jednotlivých komponent. Zjednodušení stavebnicového modelu MPO ČR spočívá i v tom, že do výpočtu nákladů vlastního kapitálu nejsou zahrnuta veškerá podstupovaná rizika, neboť model zohledňuje pouze nejdůležitější fundamentální indikátory rizika.
4 VÝSLEDKY VÝZKUMU V této kapitole jsou uvedeny nejvýznamnější nově zjištěné poznatky, přičemž je uvedena struktura nákladů vlastního kapitálu, resp. podnikatelských rizik zvlášť v souvislosti s životním cyklem podniku a zvlášť v souvislosti s tržní pozicí. Z vypočtených parametrů trojúhelníkového a binomického rozdělení vyplývá, že rizikové přirážky za podnikatelské riziko (rPOD), finanční stabilitu (rFINSTAB) a finanční strukturu (rFINSTRU) se pro vzorek podniků příliš neliší od oborových průměrů. Významný rozdíl byl však zaznamenán u rizikové přirážky za velikost podniku (rLA), což je zapříčiněno skutečností, že velké podniky vyšší měrou ovlivní oborový průměr, pro jehož výpočet se jako váha používá hodnota vlastního kapitálu. 4.1 STRUKTURA NÁKLADŮ VLASTNÍHO KAPITÁLU V ZÁVISLOSTI NA ŽIVOTNÍM CYKLU PODNIKU Ve fázi růstu zkoumané podniky dosahují většinou vysokou hodnotu rizikové přirážky za velikost podniku (rLA), nízkou hodnotu rizikové přirážky za podnikatelské riziko podniku (rPOD), nízkou hodnotu rizikové přirážky za finanční stabilitu (rFINSTAB) a nízkou hodnotu rizikové přirážky za finanční strukturu (rFINSTRU). Tyto podniky dosahují maximálních hodnot nejčastěji pouze u jedné přirážky (rLA) a zároveň minima u jedné, dvou či všech třech zbývajících rizikových přirážek. V rámci podnikatelských rizik u těchto podniků převládají provozní rizika, z nichž nejvýznamnějšími položkami jsou bezriziková sazba (rf) a riziková přirážka za velikost podniku (rLA). Z přirážek za finanční rizika, pokud vůbec v podniku hrozí, je nejvýznamnější položkou rFINSTAB. 17
V podnicích ve fázi stabilizace je požadována vysoká hodnota rLA a zároveň nízké hodnoty rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU, přičemž v mnoha případech dosahuje rLA své maximální hranice, zatímco dvě či všechny tři zbývající komponenty dosahují svých minimálních hranic. Během fáze stabilizace dominují v podniku provozní rizika nad finančními riziky, přičemž mezi přirážkami za provozní rizika je dominující r LA a následně rf a mezi přirážkami za finanční rizika je nejvýznamnější položkou rFINSTAB. Fázi poklesu lze z pohledu nákladů vlastního kapitálu charakterizovat vysokou hodnotou rLA a nízkými hodnotami rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU. Podniky ve fázi poklesu dosahují maximálních hodnot nejčastěji u dvou přirážek v kombinaci s minimální hodnotou u jedné přirážky. V podnicích ve fázi poklesu mohou převládat jak provozní, tak finanční rizika. V rámci provozních rizik jsou nejvýznamnějšími rizikovými přirážkami rf a rLA. Z přirážek navázaných na finanční rizika dominuje rFINSTAB. 4.2 STRUKTURA NÁKLADŮ VLASTNÍHO KAPITÁLU V ZÁVISLOSTI NA TRŽNÍ POZICI Podniky nacházející se v pozici tržního průkopníka, dosahují nejčastěji vysokou hodnotu rLA a nízké hodnoty rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU., přičemž rLA dosahuje nejčastěji své maximální hodnoty a zároveň je dosažena minimální hranice u jedné či dvou zbývajících přirážek. Pozici tržního průkopníka lze charakterizovat dominantním podílem provozních rizik. Na provozních rizicích se přitom přibližně stejnou měrou podílejí rf a rLA, zatímco podíl rPOD je minimální, popř. nulový. Ve finančních rizicích převládá rFINSTRU. V podnicích zastávajících pozici tržního ovládače je požadována vysoká hodnota rLA a zároveň nízké hodnoty rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU. Je přitom dosahována maximální hodnota rLA v kombinaci s minimálními hodnotami u jedné či dvou ostatních přirážek. V rámci podnikatelských rizik mohou u tržního ovládače dominovat jak provozní, tak finanční rizika. Mezi přirážkami vztahujícími se k provozním rizikům tvoří rf a rLA přibližně stejné podíly, zatímco podíl rPOD je zanedbatelný. V případě finančních rizik nepřevládá u tržního ovládače žádná ze tří přirážek, u některých podniků je dokonce zaznamenán stoprocentní podíl provozních rizik, a proto je podíl všech přirážek za finanční rizika nulový. U tržních následovatelů bývá opět požadována vysoká hodnota r LA v kombinaci s nízkými hodnotami rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU. Tržní následovatelé dosahují nejčastěji maximální hodnoty u rLA a zároveň minimální hodnoty u jedné ze zbývajících rizikových přirážek. V rámci podnikatelských rizik jsou rozhodující provozní rizika, v nichž dominují rf a rLA. Mezi přirážkami za finanční rizika je nejvýznamnější položkou nejčastěji rPOD. 18
Výsledky výzkumu naznačují, že jak životní cyklus podniku, tak i tržní pozice podniku, mají na strukturu nákladů vlastního kapitálu, a tedy i na strukturu podnikatelských rizik, pouze nízký vliv. Pro většinu podniků, bez ohledu na fázi jejich životního cyklu a jejich tržní pozici, je společné, že jejich vlastníci požadují vysoké přirážky více za provozní než za finanční rizika, přičemž nejvíce zohledňují interní provozní rizika, vyplývající z velikosti podniku. Bylo tedy dospěno k odlišným výsledkům v porovnání s výzkumem Reinerse (2004), který uvádí, že ve fázích růstu, stabilizace i poklesu jsou vlastníci citlivější na finanční rizika, zatímco provozním rizikům přikládají větší význam věřitelé. Výsledky nejsou ve shodě ani s poznatky autorů Bender a Ward (2009), dle kterých převládají ve fázi růstu provozní rizika, zatímco ve fázi poklesu ohrožují podnik vyšší měrou finanční rizika. Hypotéza H1 je zamítnuta. Další nalezená neshoda spočívá v tom, že zatímco Reiners (2004) uvádí, že náklady vlastního kapitálu, resp. rizikové přirážky vlastníků, jsou ve fázi poklesu ve srovnání s fází stabilizace přibližně stejné nebo pouze mírně vyšší či nižší, dle zjištěných kombinací minimálních a maximálních hodnot u dílčích přirážek vyplývá, že náklady vlastního kapitálu by měly být ve fázi stabilizace v porovnání s fází poklesu výrazně nižší. Hypotéza H2 je částečně přijata. Výsledky výzkumu se však vyznačují určitými omezeními, vyplývajícími z použitých metod. Stavebnicový model MPO ČR, použitý pro výpočet rizikových přirážek, vychází z ratingových modelů, určených pro posouzení věřitelského rizika, přičemž vlastníci mohou na podstupovaná rizika reagovat zcela odlišně. To může být hlavní příčinou výše uvedené neshody s výsledky výzkumu Reinerse (2004). Další omezení zjištěných výsledků jsou zapříčiněna použitým modelem pro identifikaci fází životního cyklu podniku, což ovlivňuje i určení tržní pozice. Četnost zastoupení jednotlivých fází ve vzorku podniků není stejná. Podniků ve fázi stabilizace je relativně málo, neboť cash flow, což je jedna ze tří veličin k posouzení životního cyklu podniku, může být vysoce volatilní, resp. může meziročně růst nebo klesat o desítky či dokonce o stovky procent. A v neposlední řadě je třeba zmínit jistá omezení vyplývající z použití sekundárních dat. Výsledky je možné generalizovat na odvětví automobilového průmyslu, které je, stejně jako každé jiné odvětví, specifické, což se projevuje zejména odlišnou citlivostí na hospodářský cyklus ekonomiky. Lze se však domnívat, že v anticyklických odvětvích jsou požadovány vyšší hodnoty všech rizikových přirážek než v cyklických a neutrálních odvětvích, neboť ekonomika má 19
obvykle spíše rostoucí, popř. stagnující tendenci, a tudíž je podnikání v anticyklickém odvětví vysoce rizikové.
5 PŘÍNOSY DISERTAČNÍ PRÁCE Po uskutečnění výzkumu došlo k obohacení teorie podnikových financí. Dosud bylo totiž pouze známo, ve kterých fázích životního cyklu podniku jsou náklady kapitálu, ať už vlastního, cizího, či celkového, vysoké, popř. nízké, ale chyběly poznatky o tom, jakou měrou se na této skutečnosti podílejí jednotlivé druhy rizik, resp. zda je to způsobeno spíše provozními riziky, či spíše finančními riziky. Na základě těchto poznatků pak lze odvodit, zda management v dané fázi životního cyklu podniku může hrozící rizika řídit a snižovat, což je případ finančních rizik, či zda je může ovlivnit pouze nepatrně, když je podnik ohrožován spíše provozními riziky. Po bližším prozkoumání struktury té skupiny rizik, která převládají, pak lze vyvodit, zda a jakým způsobem mohou být řízena za účelem jejich snížení. Zmíněný přínos lze analogicky spatřovat i v doplnění charakteristik tržních pozic, neboť dosud byly k dispozici poznatky pouze o výši, nikoli o struktuře nákladů vlastního kapitálu v závislosti na tržní pozici podniku, jak vyplývá z výzkumu Reinerse (2004). Po poznání struktury rizik, vyjádřených pomocí dílčích komponent nákladů vlastního kapitálu, lze pak opět rozhodnout, na která rizika by se měl podnik nacházející se v dané tržní pozici zaměřit. Další přínosy disertační práce vyplývají z modifikace metod použitých buď pro identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu, nebo pro kvantifikaci nákladů vlastního kapitálu: 1. Jednotlivé modely životního cyklu podniku byly zhodnoceny podle aplikačních oblastí a následně byl modifikován, resp. upřesněn vybraný model Reinerse (2004), jež identifikuje fáze dle hodnoty růstového indikátoru. Jednou ze vstupních veličin jsou přitom tržby, u nichž však autor blíže nespecifikoval, zda se jedná o veškeré tržby či pouze o některé položky. Upřesnění modelu pak spočívá v tom, že do tržeb jsou zahrnuty tržby za vlastní výrobky, služby a zboží, které jsou položkami výnosů plynoucích z činností, jež tvoří hlavní náplň podnikání. 2. Kritériem pro výběr modelu výpočtu nákladů vlastního kapitálu byla možnost jeho rozkladu do dílčích komponent, což splňují pouze stavebnicové modely. Vybraný model Inky a Ivana Neumaierových, používaný od roku 1997, byl následně modifikován za účelem sledování struktury rizik a to tak, že dílčí komponenty byly, dle konstrukce jejich výpočtu, přiřazeny buď k provozním, nebo k finančním rizikům. 20
ZÁVĚR Podniky, stejně jako všechny živé bytosti, procházejí svým životním cyklem. Snahou managementu je sice udržovat permanentní růst popř. stabilizaci podniku, ale nikdy nelze zcela zabránit přechodu do fáze poklesu, neboť je nutno vzít v úvahu jednak interní (vnitropodnikové) faktory, jednak mikroekonomické a makroekonomické podmínky podnikání. Jednotlivé fáze životního cyklu podniku jsou specifické a vyžadují odlišné manažerské přístupy, což se následně promítne zejména ve finančních veličinách, např. v rentabilitě, likviditě, kapitálové struktuře, nákladech kapitálu, ekonomické přidané hodnotě či cash flow. Každá fáze je přitom spojena s určitým stupněm podnikatelského rizika, které je možné měřit pomocí nákladů kapitálu, neboť je známo, že se zvyšujícím se rizikem rostou i finanční nároky vlastníků i věřitelů. Cílem disertační práce bylo prozkoumat strukturu podnikatelských rizik, měřených pomocí nákladů kapitálu, v závislosti na životním cyklu podniku a tržní pozici, kterou lze odvodit od kombinace fází životního cyklu podniku a trhu. Při výzkumu byly použity zejména logické metody a bylo pracováno se sekundárními daty. Vstupní data byla získána z finančních výkazů vybraných podniků a ze statistických a analytických materiálů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Ve vzorku bylo zařazeno celkem 39 podniků, působících v českém automobilovém průmyslu, což je jedno z klíčových odvětví pro českou ekonomiku. Pro identifikaci fází byl vybrán model Reinerse (2004) z důvodu jednoznačné identifikovatelnosti a použitelnosti jak pro životní cyklus podniku, tak pro životní cyklus trhu. Podnikatelská rizika byla rozčleněna na provozní a finanční a jejich poměr byl zjišťován za použití stavebnicového modelu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, určeného pro výpočet nákladů vlastního kapitálu, přičemž jednotlivé přirážky byly přiřazeny k provozním, nebo k finančním rizikům podle toho, ke kterému druhu rizika se vztahují. Kromě poměru provozních a finančních rizik byly blíže zkoumány i podíly přirážek v rámci provozních a finančních rizik. Z výzkumu vyplynulo, že struktura podnikatelských rizik, resp. struktura nákladů vlastního kapitálu, se v závislosti na životním cyklu podniku příliš nemění. Ve fázích růstu i stabilizace dominují provozní rizika, pouze ve fázi poklesu mohou převládat jak provozní, tak finanční rizika. V rámci provozních rizik jsou bez ohledu na fázi životního cyklu podniku nejvýznamnějšími položkami bezriziková sazba (r f) riziková přirážka za velikost podniku (rLA), v rámci finančních rizik pak riziková 21
přirážka za finanční stabilitu (rFINSTAB). Pro všechny fáze je dále společné, že je v podnicích požadovaná většinou vysoká hodnota u rizikové přirážky za velikost podniku (rLA) a obvykle nízké hodnoty u přirážek za podnikatelské riziko podniku (rPOD), za finanční stabilitu (rFINSTAB) a za finanční strukturu (rFINSTRU). Drobné odlišnosti však byly zjištěny v počtu dosažených minimálních resp. maximálních hodnot u těchto přirážek. Nejpříznivější výsledky byly zaznamenány u podniků ve fázi stabilizace, které dosahují maximální hodnotu pouze u rLA a minimální hodnoty u dvou, či všech třech zbývajících přirážek. Podobné závěry platí i pro podniky ve fázi růstu s tím rozdílem, že v některých případech je minima dosaženo pouze u jedné přirážky. Výrazně horší výsledky byly zjištěny u podniků ve fázi poklesu, pro něž jsou typické maximální hodnoty u dvou přirážek v kombinaci s minimální hodnotou u jedné přirážky. Podobně i na změnu tržní pozice struktura nákladů vlastního kapitálu, resp. struktura podnikatelských rizik, reaguje pouze mírně. Pro pozici tržního průkopníka a tržního následovatele je typický dominantní podíl provozních rizik, zatímco v případě tržního ovládače mohou převládat provozní i finanční rizika. V rámci provozních rizik, bez ohledu na tržní pozici, dominují r f a rLA. Výrazné odlišnosti však byly u jednotlivých tržních pozic zaznamenány ve struktuře finančních rizik, neboť u tržního průkopníka je nejvýznamnější položkou r FINSTRU, u tržního následovatele rPOD, zatímco u tržního ovládače nemá žádná položka v rámci finančních rizik dominující podíl. Pro všechny typy tržních pozic jsou přitom typické vysoká hodnota rLA a nízké hodnoty rPOD, rFINSTAB a rFINSTRU. Pro tržní průkopníky a tržní ovládače je často dosaženo maximální hodnoty u rLA v kombinaci s minimálními hodnotami u jedné či dvou přirážek, u tržních následovatelů je tomu podobně pouze s tím rozdílem, že minimálních hodnot je dosaženo nejčastěji pouze u jedné přirážky. Získané poznatky platí pro vybrané odvětví, tj. pro český automobilový průmysl. Zobecnění pro jiné sektory, zejména zahraničních ekonomik, bude omezené, což vyplývá z použitých metod. Data byla získána z finančních výkazů, které byly zpracovány dle české legislativy, podobně i stavebnicový model MPO ČR byl vyvinut speciálně pro české podnikatelské prostředí. Jistým omezením se vyznačuje i model Reinerse (2004) pro identifikaci fází životního cyklu podniku a trhu, neboť změna tržeb, což je vstupní veličina, může být způsobena nejen změnou objemu prodeje, ale i inflací. Z toho plyne, že tento model je použitelný pouze pro stabilní ekonomiky. Všechna odvětví se navíc vyznačují určitými specifiky, především odlišnou citlivostí na hospodářský cyklus.
22
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 1. ANTONIOU, A., GARRETT, I. A PRIESTLEY, R. Calculating the Equity Cost of Capital Using the APT: The Impact of the ERM. Journal of International Money and Finance. 1998. vol. 17, pp. 949-965. 2. AUZAIR, S. M. Organisational Life Cycle Stages and Management Control Systems in Service Organisations. International Journal of Business and Management. 2010. vol. 5, no. 11, pp. 56-65. 3. BALKIN, D. B. a MONTEMAYOR, E. F. Explaining Team-based Pay: A Contingency Perspective Based on the Organizational Life Cycle, Team Design, and Organizational Learning Literatures. Human Resource Management Review. 2000. vol. 10, no. 3, pp. 249-269. 4. BANKS, J. Handbook of Simulation. Atlanta: John Willey & Sons. 1998. 849 s. ISBN 0471-13403-1. 5. BELAK, J. a MULEJ, M. Enterprise Ethical Climate Changes over Life Cycle Stages. Kybernetes. 2009. vol. 38, no. 7/8, pp. 1377-1398. 6. BENDER, R. a WARD, K. Corporate Financial Strategy. 3. vyd. 2009. Oxford: Elsevier. 394 s. ISBN 978-0-7506-8665-5. 7. BLACK, F. a SCHOLES, M. The Pricing of Options and Corporate Liabilities. The Journal of Political Economy. 1973. vol. 81, no. 3, pp. 637-654. 8. BREALEY, R. A. a MYERS, S. C. Financial Analysis with Excel. 2002. 386 s. 9. BREALEY, R. A. a MYERS, S. C. Principles of Corporate Finance. 7. vyd. Phoenix: McGraw-Hill. 2003. 1071 s. ISBN 978-0072940435. 10.BRIGHAM, E. F. a EHRHARDT, M. C. Financial Management. Theory and Practice. 12. vyd. Mason: Thomson South-Western. 2008. 1071 s. ISBN 978-0324-42269-6. 11.CAO, Y., CHEN, X., WU, D. D. a MO. M. Early Warning of Enterprise Decline in a Life Cycle Using Neural Networks and Rough Set Theory. Expert Systems with Applications. 2011. vol. 38, pp. 6424-6429. 12.CIAVARELLA, M. A. Linking High Involvement Environments to the Organizational Life Cycle: A Descriptive and Prescriptive Approach. Academy of Management Proceedings. 2001. 13.DAMODARAN, A. Applied Corporate Finance. 2. vyd. 2004a. 856 s. 14.DAMODARAN, A. Investment Valuation. 2. vyd. 2004b. 1372 s. 15.DAMODARAN, A. The Little Book of Valuation. 2010. 311 s. 16.DAVES, P. R., EHRHARDT, M. C., KUHLEMEYER, G. A. a KUNKEL, R. A. Increases in the Systematic Risk of Large Firms. 1999. 25 s. 17.DICKINSON, V. Cash Flow Patterns as a Proxy for Firm Life Cycle. 2010. 45 s. 18.DODGE, H. R., FULLERTON, S. a ROBBINS, J. E. Stage of the Organizational Life Cycle and Competition as Mediators of Problem Perception for Small Businesses. Strategic Management Journal. 1994. vol. 15, pp. 121-134. 19.DODGE, H. R. a ROBBINS, J. E. An Empirical Investigation of the Organizational Life Cycle Model for Small Business Development and Survival. Journal of Small Business Management. 1992. pp. 27-37. 23
20.ELSAYED, K. a PATON, D. The Impact of Financial Performance on Environmental Policy: Does Firm Life Cycle Matter? Business Strategy and the Environment. 2009. vol. 18, pp. 397-413. 21.ENGELEN, A., THALMANN, J. a BRETTEL, M. Macht und Einfluss verschiedener Abteilungen in frühen and späten organisationalen Lebenszyklusphasen. Zeitschrift für Betriebswirtschaft. 2011. vol. 81, pp. 295326. 22.FACKLER, M. a WIMSCHULTE, J. Residualgewinnverfahren zur Unternehmensbewertung and –steuerung. Am Beispiel des Economic-ValueAdded. Praxishandbuch Unternehmensbewertung. 2. vyd. 2009. pp. 314-334. 23.FAIRCHILD, R. Financial Risk Management: Is It a Value-adding Activity? Balance Sheet. vol. 10, no. 4, pp. 22-25. 24.Finanční analýza podnikové sféry za rok 2010, dostupné na www.mpo.cz. 25.GRANLUND, M. a TAIPALEENMÄKI, J. Management Control and Controllership in New Economy firms – A Life Cycle Perspective. Management Accounting Research. 2005. vol. 16, pp. 21-57. 26.GUPTA, Y. P. a CHIN, D. C. W. Strategy Making and Environment: An Organizational Life Cycle Perspective. Technovation. 1993. vol. 13, no. 1, pp. 27-44. 27.HOŘEJŠÍ, B., SOUKUPOVÁ, J., MACÁKOVÁ, L. a SOUKUP, J. Mikroekonomie. 5. vyd. Praha: Management Press. 2010. 574 s. ISBN 978-807261-218-5. 28.HWANG, Y. a PARK, S. H. The Organizational Life Cycle as a Determinant of Strategic Alliance Tactics: Research Propositions. International Journal of Management. 2007. vol. 24, no. 3, pp. 427-435. 29.CHAWLA, S. K., PULLIG, Ch. a ALEXANDER, F. D. Critical Success Factors from an Organizational Life Cycle Perspective: Perceptions of Small Business Owners from Different Business Environments. Journal of Business and Entrepreneurship. 1997. vol. 9, no. 1, pp. 47-58. 30.CHEN, H. a HSIEH, Y. Incentive Reward with Organizational Life Cycle from Competitive Advantage Viewpoint. Human Systems Management. 2005. vol. 24, pp. 155-163. 31.CHEN, X., YANG, W. a HUANG, D. Corporate Life Cycle and the Accrual Model: An Empirical Study Based on Chinese Listed Companies. Front. Bus. Res. China. 2010. vol. 4, no. 3, pp. 580-607. 32.CHIN, C. L., TSAO, S. M. a CHI, H. Y. Trademark Value and Accounting Performance: Analysis from Corporate Life Cycle. The Journal of American Academy of Business. 2005. vol. 7, no. 1, pp. 106-112. 33.JACKSON, M. The Gordon Growth Model and the Income Approach to Value. The Appraisal Journal. 1994. pp. 124-128. 34.JAWAHAR, I. M. a MCLAUGHLIN, G. L. Toward a Descriptive Stakeholder Theory: an Organizational Life Cycle Approach. Academy of Management Review. 2001. vol. 26, no. 3, pp. 397-414. 24
35.JENKINS, D. S., KANE, G. D. a VELURY, U. The Impact of the Corporate Life-cycle on the Value-relevance of Disaggregated Earnings Components. Review of Accounting & Finance. 2004. vol. 3, no. 4, pp. 5-20. 36.JINDŘICHOVSKÁ, I. a BLAHA, Z. S. Podnikové finance. Praha: Management Press. 2001. 316. s. ISBN 80-7261-025-2. 37.KALLUNKI, J. a SILVOLA, H. The Effect of Organizational Life Cycle Stage on the Use of Activity-based Costing. Management Accounting Research. 2008. vol. 19, pp. 62-79. 38.KISLINGEROVÁ, E. Oceňování podniku. 2. vyd. Praha: C. H. Beck. 2001. 367 s. ISBN 80-7179-529-1. 39.KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 3. vyd. Praha: C. H. Beck. 2010. 811 s. ISBN 978-80-7400-194-9. 40.KOBERG, Ch. S., UHLENBRUCK, N. a SARASON, Y. Facilitators of Organizational Innovation: The Role of Life-cycle Stage. Journal of Business Venturing. 1996. vol. 11, pp. 133-149. 41.KOTLER, P. a ARMSTRONG, G. Principles of Marketing. 14. vyd. New Jersey: Prentice Hall. 2012. 740 s. ISBN 978-0-13-216712-3. 42.KOTLER, P. a KELLER, K. L. Marketing Management. 14. vyd. New Jersey: Prentice Hall. 2012. 812 s. ISBN 978-0-13-210292-6. 43.KROPÁČ, J. Pravděpodobnostní statistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM. 2004. 112 s. ISBN 80-214-2738-8. 44.LAUBSCHER, E. R. A Review of the Theory of and Evidence on the Use of the Capital Asset Pricing Model to Estimate Expected Share Returns. Meditary Accountancy Research. 2002. vol. 10, no. 1, pp. 131-146. 45.LEE, W., TZENG, G., GUAN, J., CHIEN, K. a HUANG, J. Combined MCDM Techniques for Exploring Stock Selection Based on Gordon Model. Expert Systems with Applications. 2009. vol. 36, pp. 6421-6430. 46.LESTER, D. L. a PARNELL, J. A. Firm Size and Environmental Scanning Pursuits Across Organizational Life Cycle Stages. Journal of Small Business and Enterprise Development. 2008. vol. 15, no. 3, pp. 540-554. 47.LESTER, D. L, PARNELL, J. A. a CARRAHER, S. Organisational Life Cycle: A Five-stage Empirical Scale. The International Journal of Organizational Analysis. 2003. vol. 11, no. 4, pp. 339-354. 48.LESTER, D. L, PARNELL, J. A., CRANDALL, W. R. a MENEFEE, M. L. Organizational Life Cycle and Performance among SMEs. Generic Strategies for High and Low Performers. International Journal of Commerce and Management. 2008. vol. 18, no. 4, pp. 313-330. 49.LESTER, D. L., PARNELL, J. A. a MENEFEE, M. L. Organizational Life Cycle and Innovation among Entrepreneurial Enterprises. Journal of Small Business Strategy. 2008. vol. 19, no. 2, pp. 37-49. 50.LI, J. Political Strategy of Chinese Private Ventures: an Organizational Life Cycle Framework. International Journal of Entrepreneurship. 2008. vol. 12, pp. 107-124. 25
51.LIANG, T. P., CZAPLEWSKI, A. J., KLEIN, G. a JIANG, J. J. Leveraging First-mover Advantages in Internet-based Consumer Services. Communications of the ACM. 2009 vol. 52, no. 6, pp. 146-148. 52.LIAO, Ch. Salesforce Iincentive within Organizational Life Cycle: A Transaction Cost Analysis. Human Systems Management. 2007. vol. 26, pp. 1-9. 53.LIAO, Ch. Incentive Reward Control: Based on the Competitive Advantage, Transaction Cost Economics and Organizational Life Cycle Viewpoint. Human Systems Management. 2008. vol. 27, pp. 123-130. 54.LIAO, Y. The Effect of Fit between Organizational Life Cycle and Human Resource Management Control on Firm Performance. Journal of American Academy of Business. 2006a. vol. 8, no. 1, pp. 192-196. 55.LIAO, Y. The Effect of the Life-cycle Stage of an Organization on the Relation between Corporate Control and Product Innovation. International Journal of Management. 2006b. vol. 23, no. 1, pp. 167-175. 56.LINTNER, J. The Valuation of Risk Assets and the Selection of Risky Investments in Stock Portfolios and Capital Budgets. The Review of Economics and Statistics. 1965. vol. 47, no. 1, pp. 13-37. 57.LU, J. a WU, Ch. Cost and Benefit Models for Logic and Memory BIST. ACM. 2000. pp. 710-714. 58.MACK, D. A. a QUICK, J. C. An Inside View of a Corporate Life Cycle Transition. Organisational Dynamics. 2002. vol. 30, no. 3, pp. 282-293. 59.MAŘÍK, M. a kol. Metody oceňování podniku. Proces ocenění, základní metody a postupy. 2. vyd. Praha: Ekopress. 2007. 492 s. ISBN 978-80-86929-32-3. 60.MASUREL, E. a MONTFORT, K. Life Cycle Characteristics of Small Professional Service Firms. Journal of Small Business Management. 2006. vol. 44, no. 3, pp. 461-473. 61.MILLER, D. a FRIESEN, P. H. Successful and Unsuccessful Phases of the Corporate Life Cycle. Organisation Studies. 1983. vol. 4, no. 4, pp. 339-356. 62.MILLER, D. a FRIESEN, P. H. A Longitudinal Study of the Corporate Life Cycle. Management Science. 1984. vol. 30, no. 10, pp. 1161-1183. 63.MODIGLIANI, F. a MILLER, M. H. The Cost of Capital, Corporation Finance and the Theory of Investment. The Americal Economic Review. 1958. vol. 48, no. 3, pp. 261-297. 64.MOORES, K. a YUEN, S. Management Accounting Systems and Organizational Configuration: A Life-cycle Perspective. Accounting, Organizations and Society. 2001. vol. 26, pp. 351-389. 65.MOY, J. W. a LUK, V. W. M. The Life Cycle Model as a Framework for Understanding Barriers to SME Growth in Hong Kong. Asia Pacific Business Review. 2003. vol. 10, no. 2, pp. 199-220. 66.Nařízení komise (ES) č. 70/2001. 67.NEUMAIEROVÁ, I. a NEUMAIER, I. Dynamický scorecard INFA. Acta Oeconomica Pragensia. 2005. roč. 13, č. 4, s. 121-137.
26
68.NEUMAIEROVÁ, I. a NEUMAIER, I. Proč se ujal index IN a nikoli pyramidový systém ukazatelů INFA. Ekonomika a management. 2008. roč. 2, č. 4, 10 s. 69.NOVOTNÝ, J. Nauka o podniku 1. Brno: ESF MU. 2003. 208 s. ISBN 80-2103090-9. 70.NÝVLTOVÁ, R. a REŽŇÁKOVÁ, M. Mezinárodní kapitálové trhy. Zdroj financování. Praha: GRADA Publishing. 2007. 224 s. ISBN 978-80-247-1922-1. 71.O´RAND, A. M. a KRECKER, M. L. Concepts of the Life Cycle: Their History, Meanings, and Uses in the Social Sciences. Annual Review of Sociology. 1990. vol. 16, pp. 241-262. 72.OWEN, S. a YAWSON, A. Corporate Life Cycle and M&A Activity. Journal of Banking & Finance. 2010. vol. 34, pp. 427-440. 73.OWYANG, K. When margins fall: The Market Life Cycle. Public Utilities Fortnightly. 1999. vol. 137, no. 11, pp. 30-31. 74.PASHLEY, M. M. a PHILIPPATOS, G. C. Voluntary Divestitures and Corporate Life-cycle: Some Empirical Evidence. Applied Economics. 1990. vol. 22, pp. 1181-1196. 75.PEDELL, B. Kapitalmarktbasierte Ermittlung des Kapitalkostensatzes für Zwecke der Entgeltregulierung. Zeitschrift für Planung & Unternehmenssteuerung. 2007. vol. 18, pp. 35-60. 76.PHELPS, R., ADAMS, R. a BESSANT, J. Life Cycles of Growing Organizations: A Review with Implications for Knowledge and Learning. International Journal of Management Reviews. 2007. vol. 9, no. 1, pp. 1-30. 77.REDONDO, Y. P., JUSTE, M. V. B. a PALACIOS, L. L. Firm´s Survival over the Market Life Cycle: An Empirical Analysis in the Franchise System. Sciences de Gestion. 2005. vol. 65, pp. 263-283. 78.REINERS, M. Finanzierungskosten im Lebenszyklus der Unternehmung. Ein optionspreistheoretischer Ansatz. Hamburg: Verlag Dr. Kovač. 2004. 334 s. ISBN 3-8300-1249-7. 79.REJNUŠ, O. Finanční trhy. 2. vyd. Ostrava: Key publishing. 2010. 659 s. ISBN 978-80-7418-080-4. 80.ROSS, S. A. The Arbitrage Theory of Capital Asset Pricing. Journal of Economic Theory. 1976. vol. 13, pp. 341-360. 81.RUTHERFORD, M. W., BULLER, P. F. a MCMULLEN, P. R. Human Resource Management Problems over the Life Cycle of Small to Medium-sized Firms. Human Resource Management. 2003. vol. 42, no. 4, pp. 321-335. 82.SAMUELSON, P. A. a NORDHAUS, W. D. Economics. 16. vyd. Phoenix: McGraw-Hill 1998. 781 s. ISBN 978-0070579477. 83.SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku. Brno: Computer Press. 2007. 154 s. ISBN 978-80-251-1830-6. 84.SHARPE, W. F. Capital Asset Prices: A Theory of Market Equilibrium under Conditions of Risk. The Journal of Finance. 1964. vol. 19, no. 3, pp. 425-442.
27
85.SHIROKOVA, G. Organisational Life-cycle: The Characteristics of Developmental Stages in Russian Companies Created from Scratch. Journal for East European Management Studies. 2009. vol 1, pp. 65-85. 86.SHYU, J. a CHEN, Y. Diversification, Performance, and the Corporate Life Cycle. Emerging Markets Finance & Trade. 2009. vol. 45, no. 6, pp. 57-68. 87.SILVOLA, H. Design of MACS in Growth and Revival Stages of the Organizational Life-cycle. Qualitative Research in Accounting & Management. 2008a. vol. 5, no. 1, pp. 27-47. 88.SILVOLA, H. Do Organizational Life-cycle and Venture Capital Investors Affect the Management Control Systems Used by the Firm? Advances in Accounting, Incorporating Advances in International Accounting. 2008b. vol. 24, pp. 128-138. 89.SMEJKAL, V. a RAIS, K. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 2. vyd. Praha: GRADA Publishing. 2006. 296 s. ISBN 80-247-1667-4. 90.SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 3. vyd. Praha: C. H. Beck. 2002. 479 s. ISBN 80-7179-736-7. 91.SMITH, K. G., MITCHELL, T. R. a SUMMER, Ch. E. Top Level Management Priorities in Different Stages of the Organizational Life Cycle. Academy of Management Journal. 1985. vol. 28, no. 4, pp. 799-820. 92.SOJKA, Z. a MANDELÍK, P. Cenné papíry a burzy. Brno: Vysoké učení technické, Fakulta podnikatelská v nakl. Zdeněk Novotný. 2001. 184 s. ISBN 80214-1975-x. 93.TUASON, R. V. Corporate Life Cycle and the Evaluation of Corporate Strategy. pp. 35-40. 94.VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. vyd. Praha: Ekopress. 1999. 324 s. ISBN 80-86119-21-1. 95.VEJDĚLEK, J. Jak založit nebo převzít podnik. Praha: GRADA Publishing. 1997. 232 s. ISBN 80-7169-234-4. 96.VOSE, D. Risk Analysis. A Quantitative Guide. 3 vyd. Chichester: John Wiley & Sons. 2008. 752 s. ISBN 978-0-470-51284-5. 97.Vyhláška Ministerstva financí č. 500/2002 Sb. – podvojné účetnictví pro podnikatele 98.WALSH, J. P. a DEWAR, R. D. Formalization and the Organizational Life Cycle. Journal of Management Studies. 1987. vol. 24, no. 3, pp. 215-231. 99.WONG, Y. Y. a MAHER, T. E. New Key Success Factors for China´s Growing Market. Business Horizons. 1997. pp. 43-52. 100. XU, B. Life Cycle Effect on the Value Relevance of Common Risk Factors. Review of Accounting and Finance. 2007. vol. 6, no. 2, pp. 162-175. 101. Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.
28
SEZNAM VLASTNÍCH PUBLIKACÍ Články v časopisech ze seznamu RVV: 1. KONEČNÝ, Z. Economic Value Added as a Dependence on the Corporateand Market-life cycle. Journal of Competitiveness. 2011. (2/2011). ISSN 1804171x. 2. KONEČNÝ, Z. Životní cyklus podniku a vliv na volbu finanční struktury. TRENDY EKONOMIKY A MANAGEMENTU. 2011. V(08). P. 27-38. ISSN 1802-8527. 3. KONEČNÝ, Z. Structure of cost of equity as the dependence on the corporateand market life cycle. TRENDY EKONOMIKY A MANAGEMENTU, 2012, roč. VI, č. 10, s. 54-67. ISSN: 1802-8527. Příspěvky na ostatních mezinárodních konferencích/workshopech: 1. KONEČNÝ, Z. Relations between Cost of Capital and Exposure through Firm´s Growth. In International scientific Ph.D. and Post Docs Conference 2010. Brno. 2010. p. 73-78. ISBN 978-80-214-4081-4. 2. KONEČNÝ, Z. Životní cyklus podniku a vliv na jeho financování. In PEFnet 2010. Brno. 2010. p. 409-415. ISBN 978-80-7375-450-1. 3. KONEČNÝ, Z. Financování podniku v závislosti na jeho životním cyklu. In International workshop for PhD students. Brno, FP VUT. 2010. p. 36-42. ISBN 978-80-214-4194-1. 4. KONEČNÝ, Z. Economic Value Added Achieved in Czech Automotive Industry, Depending up the Market Life Cycle. In International Scientific Ph.D. and Post Docs Conference 2011. Brno. 2011. p. 70-75. ISBN 978-80214-4257-3. 5. KONEČNÝ, Z. Vliv tržní pozice na strukturu nákladů vlastního kapitálu. In Mezinárodní workshop doktorandských prací. Brno. 2011. p.94-99. ISBN 97880-214-4348-8. 6. KONEČNÝ, Z. Liquidity of the Company Depending on the Corporate- and Market Life Cycle. In PEFnet 2011. Brno, PEF MZLU. 2011. p.193-201. ISBN 978-80-7157-743-0. 7. KONEČNÝ, Z. Dependence of Economic Value Added on the Market Share. In Enterprise and Competitive Environment 2012. Brno. 2012. p.31-31. ISBN 978-80-87106-54-9. 8. KONEČNÝ, Z. Sector Sensitivity to Business Cycle and its Influence on the Structure of Cost of Equity. In Trends in economics and management for the 21st century. Brno: 2012. s. 655-663. ISBN: 978-80-214-4581-9. 9. KONEČNÝ, Z. Vliv životního cyklu podniku a trhu na strukturu podnikatelských rizik měřených náklady vlastního kapitálu. In Mezinárodní workshop doktorandských prací. Brno: 2012. s. 44-49. ISBN: 978-80-2144632-8.
29
10. KONEČNÝ, Z. Corporate Life Cycle and Market Position and their Influence on Rates of Owner´s Risk Rewards. In PEFnet 2012. Brno: 2012. s. 215-222. ISBN: 978-80-7375-669-7. 11. KONEČNÝ, Z. Corporate Life Cycle and its Impact on the Items Influencing Cash Flow. In Enterprise and Competitive Environment 2013. Brno: 2013. s. 78-78. ISBN: 978-80-87106-64-8. 12. KONEČNÝ, Z. Cost of Equity as a Tool of Considering Risk Structure. In CONTEMPORARY PROBLEMS OF ECONOMICS, BUSINESS AND MANAGEMENT: THEORY AND PRACTICE. 2013. p. 201-205. ISBN 978-5-7526-0597-0.
30
ŽIVOTOPIS Osobní údaje: Jméno: Ing. Zdeněk Konečný Datum a místo narození: 31. 1. 1984, Hustopeče Rodinný stav: svobodný Trvalé bydliště: Svatopluka Čecha 11, 693 01 Hustopeče Pracoviště: VUT v Brně, Fakulta podnikatelská, ústav financí, kancelář č. P549 E-mail:
[email protected] Telefon: 541 14 3787 Vzdělání: 2000-2004: Obchodní akademie Břeclav 2004-2007: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, bakalářský obor Daňové poradenství 2007-2009: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, magisterský obor Podnikové finance a obchod od roku 2009: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, doktorský obor Podnikové finance Jazykové znalosti: Anglický jazyk: pokročilá znalost (úroveň C1) Německý jazyk: pokročilá znalost (úroveň C1) Pedagogická činnost: Letní semestr 2009/2010: Principy účetnictví, 1. ročník oboru Manažerská informatika
31
ABSTRAKT Tato disertační práce je zaměřena na souvislosti mezi životním cyklem podniku a strukturou podnikatelských rizik, která jsou měřena pomocí nákladů vlastního kapitálu. Kromě životního cyklu podniku je zohledněn i životní cyklus trhu a z kombinací fází jsou odvozeny tři odlišné tržní pozice a sice tržní průkopník, tržní ovládač a tržní následovatel. Při výzkumu je použita metoda analýzy sekundárních dat, získaných z finančních výkazů vybraných podniků a ze statistických a analytických materiálů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Vybráno bylo odvětví českého automobilového průmyslu z důvodu důležitosti pro českou ekonomiku. Vzorek obsahuje 39 podniků všech velikostí, buď společností s ručením omezeným, nebo akciových společností, působících na tomto trhu v letech 2002-2010. Fáze životního cyklu podniku a trhu jsou identifikovány za použití modelu Reinerse (2004). K měření podnikatelských rizik je použit upravený ratingový model INFA, který je označován jako stavebnicový model Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Původně byl tento model vyvinut za účelem kalkulace nákladů vlastního kapitálu. Podnikatelská rizika jsou rozdělena do dvou skupin, a sice na provozní a finanční rizika, a všechny komponenty nákladů vlastního kapitálu jsou přiřazeny k jedné z těchto dvou skupin podle rizika, ke kterému se vztahují. Výsledky výzkumu dokazují, že existují pouze drobné odlišnosti ve struktuře podnikatelských rizik v závislosti na životním cyklu podniku a tržní pozici. V podnicích ve fázi růstu a stabilizace dominují rizikové přirážky za provozní rizika, a to především bezriziková sazba a riziková přirážka za velikost podniku. V rámci přirážek za finanční rizika, která mohou dominovat pouze v podnicích ve fázi poklesu, je nejvýznamnější komponentou riziková přirážka za finanční stabilitu. Podnik v pozici tržního průkopníka by se měl zaměřit na snížení rizikové přirážky za finanční strukturu, zatímco u tržního následovatele může v rámci přirážek za finanční rizika dominovat riziková přirážka za podnikatelské riziko podniku.
32
ABSTRACT This dissertation is focused on relations between corporate life cycle and the structure of entrepreneurial risk, that is measured by cost of equity. Besides the corporate life cycle there is considered also the market life cycle and consequently, from the combination of phases there are derived three different kinds of market positions, namely business pioneer, business driver and business follower. By the research, there is used the method of analyzing secondary data, gotten from the financial statements of selected companies and from the statistical and analytical materials by the Czech Ministry of Industry and Trade. There was chosen the sector of czech automotive industry because of its importance for the czech economy. The sample consists of 39 companies of all sizes, either companies limited by guarantee, or joint stock companies, acting on this market in years 2002-2010. Phases of the corporate- and market life cycle are identified by using the model by Reiners (2004). For measuring entrepreneurial risks, there is used the modified rating model INFA, which is called as the constructional model of the Czech Ministry of Industry and Trade. This model was originally developed for calculation cost of equity. The entrepreneurial risks are divided into two groups, namely into operational and financial risks, and all of the components of cost of equity are assigned to one of these two groups according to the risk, to which is it related. The results of the research prove, that there are only little differences in the structure of entrepreneurial risks depending on the corporate life cycle and the market position. In companies in the phases of growth and stabilisation dominate risk rewards to operational risks and within it the riskless rate and the risk reward to size of the company. Within risk rewards to financial risks, which can dominate only by companies in the phase of decline, is the risk reward to financial stability the most considerable component. The company in the position of business pioneer should focus on the reducing the risk reward to financial structure, whilst by business follower can dominate the risk reward to entrepreneurial risk within rewards to financial risks.
33
