Vysočina

Vysočina 24. - 25. 4. 2012 Krajem Pernštejnů na kole

Proč krajem Pernštejnů? Vedle Rožmberků byli Pernštejnové jedním z nejbohatších a nejvlivnějších rodů Českého království. Letos je vyhlášen „Pernštejnský rok“. Také já se chci na něm podílet právě touto krátkou cestou na kole.

Nedávno jsem se rozhodl, že už nebudu psát deníčky z krátkých, tzn. jedno a dvoudenních cest, až na výjimky, pokud navštívím méně známé, ale zajímavé oblasti. Ke stručné zprávě z dvoudenní cesty na opakované pozvání přátel z Bystřice nad Pernštejnem Marušky a Jirky mne přinutil tentokrát Miloš z Opavy svým mailem. Ahoj Ivane, velký, úžasný a nedostižný Profesore cestování a poznávání světa. Kousek od Malé Morávky v Jeseníkách ční kopec Klobouk. Alespoň takový klobouk dolů před Tvými výkony, a to nemyslím jen sportovními. Když čtu Tvé vyprávění, připadám si jako v dětství, kdy jsem se společně s Robinzonem toulat po jeho ostrově nebo prožíval dobrodružství s Verneovými hrdiny. Běda Ti, kdybys chtěl se svými „deníčky“ skončit! Tvůj neustále hluboce obdivující fanda Miloš P. S. Vyřiď, prosím, mé pozdravení Jitce. Její Indie je rovněž úchvatná, velmi obdivuji její postřehy a pozorovací talent, text je přímo nabit množstvím velice zajímavých informací. Moc děkuji za zaslání.

Využívám této příležitosti zároveň k poděkování mnohým, kteří mi napsali hezká slova k poslednímu deníku z cesty za teplem na jih Itálie. Dovolím si přiložit zajímavý mail od Sváti z Počernic, neboť přiložené informace o Etně, kam jsem vyjel nedávno na kole, budou zajímavé i pro vás. 1

Ahoj Ivane, S velkým zájmem a jedním dechem vždy pročítáme Tvé cestovníčky, při nichž vždy žasneme, jak vedle mimořádných sportovních výkonů zvládáš i rozmanitou společenskou aktivitu, zachycuješ dokumentační fakta, orientuješ se v kulinářství, dokážeš vyhledat přijatelné ubytování a nikdy nezabloudíš; jen z rozvernosti a pro ještě větší radost ze života si přidáš kilometřík či kopeček, prostě naplánovaná cesta se vždy vydaří, nezřídka nad 100 %. Z celého deníčku vyzařuje radost, lehkost a sdělnost, dík Jitce navíc podaná v patřičné „štábní kultuře“, takže Tvá cesta je vždy i pro nás moc pěkným zážitkem. Děkujeme, považujeme si toho a těšíme se z něj. Srdečně zdravíme Tebe i Jitku. Ptáci z Počernic P. S. Při četbě o Vulcanu mi vytanula vzpomínka: Brzy po Plyšáku jsme navštívili Liparské ostrovy. Během výstupu na Vulcano měnila Dana film a ten exponovaný svěřila do kapsy mých kraťasů (nemusím dodávat, že chatrných). Při prohlížení sirných krystalů, čichání k nim jakož i během testování přijatelnosti teplot terénu mně film z kapsy vypadl. Byli jsme už téměř dole pod kopcem, když jsem byl překontrolován… No, ověřil jsem si platnost školní znalosti, že peklo je dole a tam nahoře - navzdory občasným erupcím – tak zle není (což jen podepřelo mou lásku k horám a výšinám všeho druhu). A stal se téměř zázrak, po nějaké hodince jsem se vracel i s filmem. Ležel u sirného výfuku a byly z něj pořízeny docela slušné fotky. Při četbě o Crotonu zas na mě vykukuje Pythagoras, jeho filosofická škola a její původně hermetická povaha (však také skončili podobně jako Templáři). Pojmy jako filosofie, kosmos, diatonická stupnice, JEHO věta, iracionální číslo,… pramení odtud. Tam jsme bohužel nebyli, stejně jako na většině Vámi navštívených míst. Na Etně ale ano. V příloze posíláme soubor Etna (záběry z 18. 3. 2012) Etna se v neděli 18. března 2012 opět probudila, šlo již o čtvrtou erupci v tomto roce. Chrlila popel a lávu, dým stoupal až do výšky 7 km, láva tekla po východním svahu hory do neobydleného údolí Valle del Bove. Etna je v podstatě neustále aktivní a existuje pro ni nejdéle doložený záznam erupcí na světě. Do erupce v roce 1981 Etna měřila 3350 metrů. Následkem sopečné erupce a uvolnění magmatu došlo k poklesu její výšky, k roku 2009 měřila 3329 metrů.

2

Žďár nad Sázavou – Zelená hora 3 km – Počítky 8 km – Tři studně 16 km – Nové Město na Moravě 23 km – Dlouhé 33 km – Zvole 38 km - Dolní Rožínka 42 km – Olší 54 km – Tišnov 68 km - Pernštejn 89 km – Bystřice nad Pernštejnem 100 km Cestu jsem zahájil v úterý v 6.28 hodin vlakem z Jičína přes Nymburk a Kolín do

Žďáru nad Sázavou, kde jsem vystoupil v 10.29 hodin. Zlevněné jízdné stálo 115 Kč a 60 Kč za kolo. Odtud vedla cesta na kole na náměstí k baroknímu morovému sloupu a barokní radnici, za kterou

je tvrz, gotický farní kostel sv. Prokopa kaple

a svaté

Barbory. Pokračoval jsem

na 3

předměstí

města

k cisterciáckému klášteru a u starého barokního

mostu

přes řeku Doubravu jsem začal stoupat asi 1 km na Zelenou horu. Zde je poutní kostel

sv.

Jana

Nepomuckého

ve

slohu

barokní

gotiky

od

architekta

Santiniho; byl odtud pěkný výhled na celé město Žďár. Po úzké silničce jsem přijel na silnici do obce Počítky a odtud převážně stoupal po velmi členité silnici přes Sklené na Tři studně. Zde jsem vzpomínal na cyklistické závody v rámci ME veteránů,

4

kdy jsem na této trati bojoval o nejlepší umístění a největším soupeřem byl Španěl a tři spolupracující Italové. Tehdy jsem v závodě na 68 km dojel čtvrtý, zatímco v časovce jsem byl vicemistrem Evropy, hned za Španělem. Na Třech studních se připomíná pobyt umělců včetně básníka Miloslava Bureše, jehož verše zhudebnil Bohuslav Martinů jako Otvírání studánek. Počasí bylo chladné, větrné, jen 10°C, polojasno. Sjezd do Nového Města byl proti silnému větru, který neustal celý den. Na náměstí je kostel sv. Kunhuty se sgrafity, horácké muzeum, což byla dříve radnice, a je zde mnoho soch. Byl tu i poutač na blížící se světový pohár horských kol, na kterém bude ve dnech 11. - 13. 5. startovat i mistr světa

Jaroslav

Kulhavý.

Však jsem také na silnicích potkával

mnoho

trénujících

mladých

závodníků, kteří dokonce i zdravili. Další zastávka byla v obci

Zvole,

dominantou kostel

sv.

kde

je

Santiniho Václava

s přilehlým hřbitovem a rybníkem. 5

V Dolní Rožince je zámek, v kterém je dnes škola, obelisk

v bývalém

lesoparku

Templ

(neudržovaný park mě velmi zklamal) a v místě

bývalé zámecké sýpky je strašidelný zámek Draxmoor; někdy se obci říká „westernové městečko“. Odtud jsem stoupal stále nahoru po skoro prázdné silnici k obci Olší a výhledy do krajiny byly úžasné. Stále proti větru, ale už jen

6

s kopce,

vedla

silnice do městečka Tišnov

na

řece

Svratce. V Předhradí mě nadchla stavba cisterciáckého kláštera Porta coeli, kde jsem se dlouho kochal její krásou a v klidu posvačil výborné moučníky ještě z Jičína a obvyklý Tramín červený. V Tišnově na náměstí je gotický chrám sv. Václava a vedle novorenesanční radnice. Byl

jsem jen 25 km od Brna a tak jsem zavzpomínal na svého čerstvě narozeného vnuka Jáchyma, jak se mu asi daří, a měl jsem velkou chuť se za ním rozjet. Měl jsem však pochyby, zda mne do porodnice pustí, proto jsem se obrátil k severu 7

a vítr mi dopřál pohodlnou cestu do Bystřice nad Pernštejnem. Cesta vedla údolím přes obce Borač a Doubravník do Nedvědic, kde začalo prudké

stoupání

ke

goticko

renesančnímu hradu Pernštejn. Bylo to sídlo Pernštejnů a hrad se nazýval též mramorový. I když byl večer hrad už

uzavřen,

jeho

romantická

stavba

působila jako v pohádce a tak jsem se opět

kochal

a

odpočíval

před

závěrečným stoupáním na Býšovec, odkud jsem přímo sletěl na kole do města svých přátel, Marušky a Jirky. Hodiny na farním kostele sv. Vavřince právě odbíjely 18 hodin, obloha se 8

zatáhla a začaly padat první kapky deště. Ještě jsem stačil vyfotit kašnu s plastikou Cyrila a Metoděje na překrásně opraveném náměstí a za pár minut už jsem se vítal

na

dvoře

s Jiřím, který měl svátek, a v kuchyni s Maruškou, která smažila

řízky

k večeři. Strávil jsem s nimi nádherný večer, ale Jiřímu se od červeného vína nechtělo do postele ani o půlnoci.

Středa 25.4. Bystřice nad Pernštejnem – Písečné 8 km – Dalečín 11 km – Jimramov 17 km – Borovnice 22 km – Telecí – Borová 31 km – Proseč 40 km – Skuteč 53 km – Chrast u Chrudimi 61 km – Slatiňany 71 km – Chrudim 75 km – Pardubice 87 km – Hradec Králové 112 km Po společné snídani Maruška spěchala na školení na Seči a tak jsme se před osmou hodinou rozloučili. Nabídku jet s ní autem do Chrudimi jsem odmítl, neboť na cestu po Vysočině jsem se těšil nejvíce, zvláště na časté kopce a silnice převážně v krásných lesích a s malým provozem aut. První zastávka byla až v Jimramově před radnicí a uprostřed atria místního zámku. Následoval prudký kopec do Borovnice a dlouhé táhlé stoupání skoro 5 km obcí Telecí a pěkný sjezd 9

do Borové. Po ránu bylo opět chladno, polojasno, teplota kolem 10°C, a tak jsem byl rád, že mám teplé oblečení včetně návleků na cyklistické boty. Z Borové opět stoupání do osady Svatá Kateřina, ale nádherný sjezd do

Proseče, kde jsem fotil na náměstí kostel a nakoupil si Plzeňské a zeleninu k obědu (dva řízky z domova jsem měl stále v rezervě). Ve Skutči mě už vítalo slunce na modré obloze a měl jsem chuť na oběd. Vůně zdejšího obchodu mě přitáhla původně na drštkovou polévku, kterou jsem však nakonec vyměnil za oblíbený španělský ptáček, a řízky jsem

tak k nelibosti své ženy přivezl domů. Krátce jsem se zastavil v Chrasti u Chrudimi, kde měl před osmnácti lety v místním zámku velkou výstavu obrazů můj tchán, akademický malíř. Rychle ubíhala cesta do Chrudimi a také provoz 10

se zvětšoval. V Chrudimi byla možnost nasednout do vlaku a vrátit se pohodlně zpět domů. Počasí však přálo, a tak jsem se rychle dostal do Pardubic, kde jsem opět sám sobě odmítl vlak a dokončil cestu na kole v Hradci Králové už po 14. hodině. Zbylý čas do odjezdu vlaku jsem si užíval odpočinkem na Velkém náměstí přímo proti kostelu, kde jsem chutnal další moučník a dopíjel své oblíbené víno. Po pravé ruce nádherný katedrální kostel sv. Ducha vysoký 33 m a věže výšky 39.5 m patří k nejvýznamnější památce města. Vedle je restaurace Pod věží, kde jsem v letech 1955 – 1959 chodil na pivo jako student stavební průmyslovky a později s manželkou za doby jejích studií v Hradci

Králové.

Dodnes

nepřekonala svůj tamní rekord šesti dvanáctek :-). V poslední době tu máme každých 5 let setkání spolužáků a od letošního roku

už

každý

druhý

pátek

v červnu a každý rok. Letos to bude na Medarda 8. června a už se moc těším; bude to po mém návratu z poutní cesty ze Santiaga. Z Hradce jsem odjel vlakem v 15.04 hodin a zaplatil jsem zlevněné jízdné 37 Kč za sebe a 25 Kč za kolo. Na zahrádce pivnice U Šuků v Jičíně jsem cestu zakončil jedním „služebním pivem“ s kamarády.

V Jičíně 26. dubna 2012

Ivan

Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2012

11