výsledky dvanástej konštruktérskej súťaže
Děrovač na provzdušňování trávniku D Nesené brány a kultivátor D Chov hydiny a králikov na diaľku D Čalúnená súprava D Servírovací stolík Konferenční stolky D Dřevěné doplnky do kuchyně a na stůl Budík s nekonečným zvoněním
Automatické zalévání rostlin Sušárna zeleniny D Zpracování barevných fotografií D Zvedák do garáže D Výstražné blikající odrazky D Spätné zrkadlá na karavan D Stolní kmitací pila D Reťazový kľúč D Taviaca piecka z vedra D Rysovacia ihla
PRÁCE NAŠICH ČITATEĽOV CHATA Z PRAŽCŮ Ing. Jiří Švec z Karlových Varů si postavil za málo peněz chatu vysokých užitných vlastností. Originálnost celé konstrukce spočívá v použití vyřazených železničných dřevěných pražců na obvodové stěny celé stavby. Pražce, kterých na stavbu potřeboval 120 kusů, zakoupil od ČSD po 1,70 Kčs za kus. Pro základy jsou použity betonové pätice s vetknutými ocelovými sloupy z válcovaných I profilů do úrovně 80 cm pod dosavadní terén. Na paticích (v úrovni 30 cm) je vybetonováno základové zdivo z betonu prokládaného kamenem. Po odizolování základového zdiva byly do lože z vápenné malty s malým množstvím cementu osazeny pražce tak, aby v I sloupech byly řádně uloženy i zamaltovány. Za tímto účelem jsou pražce nařezány na příslušné rozměry a pro osazení do I profilů jsou v nich proříznuty drážky. V rozích jsou pražce kladeny střídavě (jako cihly) a probíjeny hřeby (250 mm). Po stranách oken a dveří jsou
Vlevo nahoře půdorys základů, dole půdorys přízemí. Vpravo detail stěny, střechy a základů s pohledem na pražec se zářezy pro osazení do I profilu
pražce ukládány nastojato. Obvodové stěny jsou ukončeny a svázány věncem z trámů (15X15), které jsou rovněž kotveny k I profilům. Ostatní konstrukce jsou již běžné a jsou patrný z výkresů. Vstup do podkroví je vhodné provést z předsíně podél zadní komínové stěny.
zostavil Kamil Zoufalý
OBSAH 1. NA CHATU Děrovač na provzdušňování trávníku Nesené brány a kultivátor Chov hydiny a králikov na diaľku
2 3 11
2. DO BYTU Úprava kukaček Praktická čalúnená súprava Servírovací stolík na kolieskach Konferenční stolky Stolík na kvety s akváriom Dřevěné doplňky do kuchyně a na stůl . . . . Budík s nekonečným zvoněním
20 22 28 30 31 32 34
3. KONÍČKY Automatické zalévání Sušárna zeleniny Zařízení pro zpracování barevných fotografií IV
35 37 39
4. AUTO-MOTO Garážový zvedák z heveru . . . . Výstražné blikající odrazky Spätné zrkadlá na karavan
48 51 52
5. STROJE A NÁSTROJE Stolní kmitací pila Reťazový kľúč Taviaca piecka z vedra Rysovacia ihla
54 60 61 92
Výsledky XII. konštruktérskej súťaže
63
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava
Propagační tvorba Praha
na chatu ŇOVÄNÍ TRÁVNIKU V CELKOVÉM POHLEDU NEKRESLENY PRO PŘE H LEDNOST POS. 8 - 9 - 1 0
Pěkný, hustý trávnik je chloubou každého zahrádkáře; jeho údržba však není nijak snadná. Jednou z podmínek úspěchu je provzdušňování půdy. Tuto práci si ulehčíme vhodným nářadím — děrovačem, jehož výroba není příliš složitá. Otvory, které děrovačem vzniknou, umožní vzduchu, vodě i hnojivu přístup ke kořínkům. Z obdélníkového profilu Jäkl svaří-
2
020
POHLED SMĚR ,S' 8
ROZVINUTÝ TVAR POS. 3 L " P
0I2
Rozpiska materiálu
me rám 1. Do spodní strany rámu vevaříme tři průchodné trubky 5 0 12 mm; můžeme je nařezat např. ze starého rámu od kola. Spodní konce trubek zbrousíme do břitu. Do rámu musíme ještě vyvrtat po pečlivém prorýsování otvory 0 8,5 mm pro vodicí tyče 6 a do horní strany otvory pro privarení držadla 2, které zhotovíme z vhodně upravených řídítek ze staré dětské kolobežky. Privarené rozvidlení řídítek slouží pro nasunuti špičky boty. Lištu 4 vyrobíme z ploché oceli 40X5 mm. Vyvrtáme do ní tři otvory 0 13 mm pro průchod děrovacích trubek 5 a ve vzdálenosti 10 mm od krajů otvory 0 8 mm, do kterých privaríme vodicí tyče 6. Na koncích
vodicích tyčí vyřízneme závit M8. Souosost vyvrtaných otvorů v liště i rámu je nutné dodržet. Z černého plechu 1 mm tlustého vystřihneme oba díly kapsy 3. Trojúhelníkové cípy ohneme (nesmíme zapomenout, že jeden díl je pravý a druhý levý) a pak je stehovým svarem privaríme z obou stran rámu. Pak již můžeme děrovač smontovat. Na děrovací trubky 5 nejprve navlečeme pružiny 7 (např. z ventilového rozvodu vyřazeného motoru), dlouhé asi 55 mm. Pak vsuneme do rámu vodicí tyče a tím zároveň i lištu 4 na děrovací trubky 5. Na horní straně rámu navlékneme na vodicí tyče pryžové vložky 8, pak podložky 9 a vše zajistíme utažením matic 10. Pružiny
7 a ret ují polohu lišty 4. Celý přípravek natřeme ochranným nátěrem. Při provzdušňování trávníku postupujeme tak, že špičkou boty sešlápneme střed (v rozvidlení držadla) horní částí rámu. Tím se trubky zapíchnou asi 8 cm hluboko do země. Nohu povolíme; zpětnému vytažení pomáhají pružiny tlačící na lištu. Zem se dostává trubkami do kapsy, odkud ji občas vysypeme. Vyrýpaná zem nezůstává tedy roztroušená po trávníku, což je výhodou tohoto nářadí. Vpichy opakujeme ve vzdálenosti asi 10 cm od sebe po celé ploše trávníku. ZDENĚK DOLEJŠ
NESENÉ BRÁNY A KULTIVÁTOR Podľa návodu publikovaného v zborníku USS v r. 1971 a 1972 (Kutil v zimě, USS č. 1 a 3) som si zhotovil jednoosový traktor. Konštrukciu som prispôsobil motoru, ktorý sa mi podarilo získať (zo skútra ČZ 175). K tomuto traktoru som si podľa návodu zostrojil aj nesený pluh a riad-
kováč. Aby som však s traktorom mohol kompletne upravif pôdu na sadenie okopanín a bránenie trávnika, zhotovil som si ešte nesený kultivátor a brány. Brány aj kultivátor pripevňujem na traktor držiakom; ak držiak upravíme podľa závesu traktora, môžeme náradie použif aj na iný typ jednoosového traktora. DRŽIAK NÁRADIA Držiak 1 (obr. 1) je skonštruovaný tak, aby sa dali použif niektoré diely zariadenia na zmenu hĺbky orby, ktoré bolo treba zhotoviť na jednoradlicový pluh. Ak teda už máme hotové toto zariadenie, stačí zostrojiť len zadnú 1.1 a prednú 1.2 časť držiaka a lámači kolík 1.3; inak musíme zhotoviť aj ostatné diely 1.4 až 1.10 podľa obr. 2. Najprv urobíme zadnú časť držiaka 1.1. Zo štvorhranu 50X50 mm zhotovíme oko 1.1.1, do ktorého vyfrézujeme drážku 22+0,2, zaoblenie R 25 a vyvŕtame otvor 0 20+0,2. Potom zo 6 mm hrubého plechu vyhotovíme
diely 1.1.2 až 1.1.7. Bočnice 1.1.2 s čelami 1.1.5 a 1.1.6 zvaríme samostatne, pričom dbáme na to, aby sme dodržali rozmer pozdĺžneho otvoru 10X78 mm. Potom k oku přistěhujeme a privaríme obidve ramená 1.1.3 a 1.1.4, zvarok z dielov 1.1.2, 1.1.5 a 1.1.6 a napokon výstužné rebro 1.1.7. Po znitovaní vyvŕtame otvory 0 14. Teleso prednej časti držiaka 1.2.1 urobíme zo štvorhranu 50 mm, do ktorého vyfrézujeme osadenie 22— 0,2 a zaoblenie R 25 a vyvŕtame otvor 0 20. Ďalej vyfrézujeme osadenie 47, opracujeme 0 35 a vyvŕtame otvor 0 18. Všetky rozmery, označené na obr. 2 hviezdičkou, musíme upraviť podľa skutočných rozmerov závesu traktora. Potom zo 6 mm hrubého plechu vyhotovíme ramená 1.2.2 a 1.2.3 a privaríme ich k telesu 1.2.1. Lámači kolík 1.3 sa skladá z dvoch dielov 1.3.1 a 1.3.2, ktoré po zhotovení zlícujeme a voľne znitujeme ni-
tom 1.3.4.
Ak treba, zhotovíme aj ostatné diely
3
4
5
Obr. 3. Nesené brány
6
nastaviť na výšku, v závesoch jednotlivých náradí sú otvory. Potrebnú polohu zabezpečíme lámacím kolíkom 1.3. Potom naklápacím zariadením držiaka náradie nastavujeme tak, aby všetky klince brán alebo radlice kultivátora boli pri činnosti kolmo na povrch upravovaného pozemku. Pri pripínaní náradia berieme do úvahy jednak hmotnosť náradia, jednak zaťaženie pri činnosti, ale aj to, že predná časť traktora je zvyčajne ťažšia (ťažisko býva vzhľadom na danú konštrukciu pred nápravou traktora), čo má vplyv na celkové vyváženie a prejaví sa najmä pri otáčaní na konci obrábaného pozemku, keď náradie vyťahujeme zo záberu. Preto je lepšie náradie nastavovať a pripínať tak, aby traktor pri činnosti bol sklonený dozadu, treba to však pri každom náradí individuálne vyskúšať.
Rozpis materiálu
1.4 až 1.9. Liatinové koleso 1.10 použijeme hotové, vhodného priemeru. Otvor upravíme podľa skrutky 1.7 a koliesko proti pootočeniu zabezpečíme perom. Tým sú všetky diely hotové a držiak môžeme zmontovať podľa zostavy na obr. 1. V zadnej časti držiaka 1.1 je pozdĺžny otvor 10X78 mm, do ktorého zasúvame záves nesených brán alebo kultivátora. Aby sme náradie mohli
NESENÉ BRÁNY' Brány 2 (obr. 3) umožňujú bránenie v maximálnej šírke 95 cm. Šírku bránenia možno regulovať vzperami 2.8 a 2.9 a pripevňovacou páčkou 2.10. Brány pripíname do držiaka 1 závesom 2.1. Jednotlivé diely zhotovíme podľa obr. 3 a 4 z 5 alebo 6 mm hrubého plechu. K ťahadlu 2.2 privaríme príchytky 2.3 a 2.4. Polohu príchytiek na ťahadle zabezpečíme pred zváraním tak, že ich po opracovaní priskrutkujeme k ťahadlu skrutkou M 10X30. Na ťahadlo privaríme aj záves 2.1. Potom k ťahadlu 2.2 priskrutkujeme ramená 2.5 a 2.6 pomocou skrutiek 2.13 a matíc 2.16. Medzi ramená a príchytky vložíme dištančné vložky 2.17, ktoré podľa potreby upravíme tak, aby sa ramenami dalo voľne pohybovať. Na ramená naskrutkujeme rozpierku 2.7 a vzpery 2.8 a 2.9. Vzpery s ramenom spojíme páčkou 2.10 a skrutkou 2.12, ktorú zabezpečíme zvarom proti otáčaniu. Napokon
7
8
9
naskrutkujeme klince 2.11 (jeden do ťahadlá 2.2, desať do ramien 2.5 a osem do ramien 2.6) pomocou matíc 2.15 tak, aby hroty klincov boli v jednej rovine. NESENÝ KULTIVÁTOR Kultivátor 3 (obr. 5) umožňuje kultiváciu s maximálnou šírkou záberu 75 cm. Šírka záberu sa dá regulovať pohybovou skrutkou s kľukou. Kultivátor pripíname do držiaka 1 závesom
3.1.2.
Najprv si zhotovíme všetky potrebné diely nosníka 3.1 (obr. 6). Na nosník 3.1.1 privaríme postupne záves 3.1.2 a príchytky 3.1.4. Pred privarením vložiek 3.1.3 a 3.1.5 musíme na nosník nasunúť kompletne zhotovené vodidlo 3.3 s maticou 3.8. Potom privaríme jednu bočnicu 3.1.6 a pred privarením druhej vsunieme do vyvŕtaných otvorov 0 18 ložisko 3.9 tak, aby sa po privarení bočnice v otvoroch voľne otáčalo. Na rameno 3.2.1 privaríme puzdro 3.2.2 a oká 3.2.3. V okách 3.2.3 však najprv vyvŕtame otvor 0 18, potom pomocou dištančnej vložky, hrubej 30 mm, oká zoskrutkujeme a napokon privaríme k ramenu. Po zhotovení jednotlivých dielov vodidla 3.3 zvaríme najprv vedenie z dielov 3.3.1 a 3.3.2. Treba pritom dodržať presné rozmery otvoru 12X 42 mm. Oká 3.3.4 privaríme podobne ako oká k ramenu. Potom postupne privaríme bočnice 3.3.3, do ich otvorov 0 18 vsunieme maticu 3.8. Strmeň 3.4 zvaríme z dvoch bočníc 3.4.1 a vložky 3.4.2, ku ktorej vopred privaríme maticu 3.17. Potom vyvŕtame otvory 0 20,5 a otvor so závitom M12. Stĺpik 3.5 zhotovíme z kruhovej ocele 0 20. Vybranie R 135 (na vloženie radlice 3.6) musíme vyfrézovať. Radlicu 3.6 zhotovíme z plochej ocele rozmerov 40X5X90. Najprv na obidvoch koncoch obojstranne zrazíme hrany 20/45° a potom ručným kladivkom vytvarujeme zakrivenie na R 130. Na šikmé plochy nanesieme elektródou E-B 524 návary šírky min. 6 mm a privaríme výstuhy 3.6.2. Po vyvŕtaní otvoru 0 8,5 a zahĺbení 0 15/90° vložíme do otvoru skrutku 3.15, ktorú proti vypadnutiu zabezpečíme privarením k radlici. V hlave skrutky zavaríme drážku. Potom nabrúsime reznú hranu radlice a funkčnú plochu radlice vybrúsime do kovového lesku. Hotovú radlicu priskrutkujeme k stĺpiku 3.5. Skrutku 3.7 zhotovíme z kruhovej
10
ocele 0 18. Najprv urobíme na sú: struhu závit M16, potom po miestnom ohriatí skrutku ohneme. Napokon nasunieme a privaríme krúžok 3.7.2. Kužeľový otvor 0 5 vŕtame až pri konečnej montáži spolu s krúžkom 3.11. Po zhotovení ostatných častí — vzpery 3.10 a krúžku 3.11 — mô-
žeme kultivátor zmontovať podľa výkresu zostavy (obr. 5). Na nosník 3.1 namontujeme postupne ramená 3.2 a vzpery 3.10. Potom nasunieme skrutku 3.7 do ložiska 3.9 a po navlečení krúžku 3.11 vyvŕtame a vysústružíme kuželový otvor 0 5 na zabezpečovací kolík 3.16. Po navarení kolika zaskrutkujeme skrutku do mati-
ce 3.8, ktorá je uložená vo vodidle 3.3. Otočením vodiacej skrutky vyskúšame funkciu roztvárania ramien kultivátora. Nakoniec pripevníme na ramená 3.2 a na nosník 3.1 pomocou strmeňov 3.4 stĺpiky 3.5 s namontovanými radlicami tak, aby rezné hrany všetkých radlíc boli v jednej rovine. JOSEF RAJDUS
CHOV HYDINY A KRÁLIKOV NA DIAĽKU Aby som mohol chovať králiky, sliepky a holuby v drevenici, kde prichádzam vždy len na víkend, zhotovil som si zariadenie, ktoré cez týždeň pracuje automaticky. Zariadenie (obr. 1) je umiestené v stodole, kde zaberá asi 8 m2 podlahovej plochy. Na prízemí je umiestená králikáreň a v ďalších dvoch podlažiach kurín a holubník. Stavba chovného zariadenia nevyžaduje osobitné vybavenie dielne. Stačí základné vybavenie, okružná píla na drevo, vŕtačka a elektrická zváračka. Takisto možno použiť bežne dostupný materiál, ako je drevo a kov. S výhodou sa uplatnia aj veci, ktoré sme vyradili pri adaptáciách (okná, dvere, staré skrine a pod.). Pravda, zariadenie môžeme umiestniť aj inde, např. v časti hospodárskych budov, ktoré inak nevyužijeme, alebo sa môže postaviť aj nové. S týmto zámerom je spracovaná aj výkresová dokumentácia, ktorú možno použiť v celom rozsahu, alebo využiť iba vhodné časti. >
KRÁLIKÁREŇ
Umiestením a vybavením spĺňa všetky požiadavky na prostredie, v ktorom sa má králik chovať: Je suchá, vetrateľná, ale bez prievanu, zmierňuje klimatické výkyvy, nevytvá-
ra sa v nej zvýšená koncentrácia čpavku. Pritom má dostatok prirodzeného svetla vrátane možnosti vyhrievania sa na slnku a poskytuje ochranu proti úpalom. Králikom s mláďatmi je až do odstavenia vytvorené intímne prostredie; samice toto prostredie neopúšťajú; mláďatá majú voľný prístup k zdroju pitnej vody a ku krmivu. Na konštrukciu kotercov sa použil zväčša materiál, ktorý králici neohlodávajú. Chovné samice sú ustajnené v zavesených etážových dvojkotercoch 9 (obr. 2 a 3), ktoré sú v strede rozdelené kŕmiacou priečkou 11 (obr. 4). V kŕmiacej priečke je inštalované kŕmidlo na jadrové krmivo 11 e, kŕmidlo na repu a zvyšky chleba 11 d. V prednej časti priečky je fľašová napájačka 11c. Kŕmidlo na jadrové krmivo sa plní plniacim potrubím 4 zo zásobníka jadrového krmiva 3 a zabraňuje prístup myšiam. Kŕmidlo na repu a fľašová napájačka sa plnia raz za týždeň ručne. Skŕmuje sa jačmeň, ovos, ovsené vločky alebo granulovaná kŕmna zmes. Podlahu kotercov tvorí rošt 9c. Tekuté výkaly odtekajú zo šikmého podrostového priestoru žľabom 9g do odpadovej záchytky 28 a odtiaľ potrubím do močovej jamy. Tuhé výkaly sa z tohto priestoru (vytvoreného rá-
Legenda k obr. 2, 3 a 4 na str. 13, 14í
a 15:
f
9 — zavesené dvojkoterce ' 9a - záves (4 ks), 9b - čelo (3 ks) zvaríme z kruhovej ocele 0 8 a 12 mm, dvierka vyplníme pletivom s okami 20 X 20 mm, 9c — rošt (3 ks s otvorom, 3 ks bez otvoru) vytvoríme z dvoch plechových U-profilov, do ktorých priskrutkujeme smrekovcové latky 37X X I 5 mm, 9d — rám (3 ks) zvaríme z uholníkov 20X20 mm. 9e — trusník (3 ks s otvorom, 3 ks bez otvorov) ohneme z plechu 1 mm hrubého, 9f — nosník žliabkov (2X3 ks) zhotovíme tak, aby žliabok mal spád min. 1 °/o, 9g — žliabok (3 ks) ohneme z pozinkovaného plechu 1 mm hrubého 10 — pôrodný box (2X3 ks) 11 — kompletná kŕmiaca priečka (3 ks) 11a — rám kŕmiacej priečky (3 ks) zvaríme elektrickým oblúkom z kruhovej ocele 0 6a 12 mm a pripevnime ho príchytkou k rámu kotercov 9d. Háčiky na zavesenie kŕmidla 11d ohneme z mosadzného drôtu 0 3 mm až pri montáži; 11b — vanička (3 ks); 11c — fľaška 1 I (3 ks); 11d — kŕmidlo na repu a zvyšky (3 ks) zhotovíme z pozinkovaného 0,6 mm hrubého plechu. K plechovému plástu pripevníme mriežkové steny, ktoré zvaríme zo zváracieho drôtu 0 5 mm; í l e — kŕmidlo na jadrové krmivo (3 ks) zhotovíme takisto z pozinkovaného 0,6 mm hrubého plechu. K tomuto plástu prinitujeme uholníkmi dve pevné plechové steny. Pred tieto šikmé steny zavesíme ešte dve pohyblivé steny z plechu. Celé kŕmidlo postavíme na stojan, ktorého bočnice zhotovíme z plechu a nohu z dreva (dvoch starých parkiet) :
Vľavo kŕmna priečka v etážových' dvojkotercoch, vpravo spodná čast králikárne; na ľavej strane boxy, dole automatické kŕmidlo
M
I — automatické kŕmidlo; 2 — zásobníkové kŕmidlo; 3 — zásobník jadrového krmiva; 4 — plniace potrubie; 5 — kompletná napájacia miska; 6 — zásobník na vodu; 7 — vodovodné potrubie; 8 — odpadové potrubie; 9 — kompletné etážové koterce; 10 — pôrodné boxy; II — kompletná kŕmiaca priečka; 12 — kŕmidlo na miešaniny; 13 — bidlo s trusnfkom; 14 — znáškové hniezda; 15 — zásobník na vajcia; 16 — búdkové priehradky; 17 — sedačky; 18 — debna na obilie; 19 — mreže (rozstupy 52 mm, oceľ 0 12 mm, 1 ks 2000X X I 0 0 0 . 2 ks 2000X430 mm); 20 — zhôd sena; 21 — mreža 2000X430 mm; 22 — sklad sena; 23 — technologická šachta; 24 — pôrodné boxy odlišnej hĺbky od detailných výkresov na obr. 2; 25 — trámiky 50X50; 26 — sololit; 27 — zdvojené okno; 28 — odpadová jama; 29 — výbeh
Obr. 1
M
13
m
m
16
UPRAVENÁ POHYBLIVÁ BOČNICA f 16 - búdkové priehradky; 16a - latky 20X20
— 405; 16b — kruhová oceľ 0 5—50; 16c — latky 38X15; 16d — príchytka dvierok z latky 20X20 — 50;16e — posuvné dvierka 260X X195 z 5 mm hrubého sololaku; 16f — latky 20X20 — 50; 16g — latky 20X20 — 352; 16h — zabezpečovacia latka 15X15 upevnená závrtkou 0 4X40 1 — automatické kŕmidlo pre králiky zhotovíme z tvrdého asi 20 mm hrubého dreva; ja som použil staré parkety 50X19 mm la — kruhová oceľ 0' 5. dĺžky 500 mm na koncoch so závitom M5X20; 1b — otvor 50X50 na plniace potrubie; 1c — kruhová oceľ 0 5, dĺžky 450 mm; 2 — zásobníkové kŕmidlo pre holuby zhotovíme podobne ako automatické kŕmidlo 1, len musíme upravit pohyblivé bočnice a zhotoviť stojan 2a — kruhová oceľ 0 5; 2b — oceľ 0 30X30, otvor 0 5,5 a skrutka M6X20
#är
ručne z priľahlej sýpky, kde je obilie uskladnené v debne 18 zabraňujúcej prístup myšiam. Vodu dolievame konvou do otepleného zásobníka 6, seno sa plní z priľahlého skladu 22.
Obr. 7 2 — zásobníkové kŕmidlo pre sliepky zhotovíme podobne ako automatické kŕmidlo 1, musíme však doplnit nášľapové otváranie a nožičky 2a — poťah z PVC linolea; 2b — podložka 0 5 so závlackou 0 1,2X20; 2c — závitky 0 4X20; 2d — závrtka 0 6X50; 2e — protizávažie z dubového hranola; 2f — matice M6 s podložkou 0 6; 2g — drevené lišty
mom 9b a trusníkom 9e) vyhŕňajú a odvážajú na hnojisko. Ku každému z etážových kotercov 9 je zboku pripevnený pôrodný box 10. Má zníženú podlahu, ktorá zabraňuje predčasnému vyliezaniu mláďat, a tým ich úhynu. Mláďatá sa po odstavení chovajú voľne na podlahe králikárne. Tu je umiestené automatické kŕmidlo na jadrové krmivo 1, ktoré sa dopĺňa plniacim potrubím 4 zo zásobníka 3. Na kuchynské zvyšky a miešaniny zo zemiakov a šrotu je určené kŕmidlo 12 (obr. 5), ktoré stojí voľne na podlahe. Toto kŕmidlo je skonštruované tak, aby zabraňovalo vyhŕňaniu a zašliapavaniu potravy. Zadnú stenu chovného zariadenia tvorí priestor vyplnený senom. Zhôd sena 20 je smerom do králikárne prehradený mrežou 19, ktorá umožňuje konzumovať seno králikom chovaným v etážových kotercoch aj na zemi. Smerom do priestoru stodoly sú vrátka, ktoré umožňujú prístup a dobrú manipuláciu so senom. Vrstva sena v zhode zároveň zohrieva chovné zariadenie. V zadnej ľavej čas-
18
ti králikárne je technologická šachta 23, v ktorej je umiestené vodovodné potrubie 7, odpadové potrubie 8, ktoré ústí do močovej jamy, a kompletné napájacie misky 5. V hornej časti je inštalovaný zásobník na jadrové krmivo 3 a vodu 6. Technologická šachta je smerom do chovného zariadenia zamrežovaná tak v králikární, ako aj v kuríne; smerom do stodoly má dvierka, ktoré slúžia na bezprievanové odvetranie. Napájacie misky 5 sú osadené v tejto šachte tak na úrovni podláh králikárne, ako aj v kuríne a holubníku. Napojené sú na vodovodné a odpadové potrubie, čo umožňuje ľahké čistenie, výmenu a automatické dopĺňanie vody. Predná stena chovného zariadenia je situovaná na juh, a tak do králikárne, ako aj do kurína je viac ako z 2/3 zasklená zdvojeným oknom 27. To zabezpečuje dostatok prirodzeného svetla. Aj výbeh 29 do priestoru dvorčeka umožňuje voľne ustajneným králikoŕn vyhrievať sa na slnku. Zásobník jadrového krmiva sa plní
KURÍN je umiestený nad králikárňou. S dvorčekom je spojený šikmou doskou a závetrím. V zimnom období musíme na vonkajší aj vnútorný otvor závetria zavesiť záves z pásikov z pogumovaného textilu, ktorý zabraňuje priamemu vnikaniu studeného vzduchu. Ku kurínu patrí aj zásobníkové kŕmidlo 2 (obr. 7) a kŕmidlo na miešaninu zo zemiakov a šrotu 12 (obr. 5). Obidve kŕmidlá sú umiestené v priestore kurína; svojou konštrukciou znemožňujú vyhrabávanie krmiva. Pitná voda je v napájacej miske 5 priamo v kuríne alebo v koryte na dvorčeku. V kuríne je umiestené bidlo 13 s trusníkom na odpočívame sliepok v noci. Ďalej sú tu znáškové hniezda 14 so zásobníkmi na vajcia 15. Znáškové hniezda majú šikmú dlážtičku vytvorenú strunovým výpletom (ako na tenisové rakety), umožňujúcim odkotúľame vajec do zásobníkov inštalovaných na vonkajšej stene kurína. Hniezda so zásobníkmi na vajcia zabraňujú sliepkam sedieť na vajciach, znečisťovať a rozbíjať ich. Zásobníky sú vyložené 50 mm hrubým polystyrénom, aby vajcia v zime nezamŕzali. Trus stačí odstrániť raz za mesiac. Prevažná časť trusu je v trusníku, kde sa sústreďuje pri nočnom hradovaní sliepok. Aby trusník rýchlo neskorodoval, musíme ho natrieť kyselinovzdorným náterom. Cez deň sú sliepky na dvorčeku a ostatné časti kurína natoľko neznečisťujú. V zime možno teplotný režim v kuríne zlepšiť hlbokou podstielkou. Na dvorčeku vybudujeme pre sliepky prístrešok, ktorý ich bude chrániť proti nepohode, ďalej popolište a drôtený kôš na zelené krmivo. HOLUBNÍK je v podkroví nad kurínom v susedstve sýpky, cez ktorú je aj prístupný. Osvetlený je cez letáky a sklené škridle v streche. Holubník oteplíme podbitím sololitovými tabuľami na spodnej ú rovni-krovov. Krmivo je v zásobníkovom kŕmidle 2 umiestenom asi 50 cm nad podlahou. Kŕmidlo sa otvorí po dosadnutí holuba na otáčaciu lavičku a po odletení sa zatvorí. To zabraňuje myšiam a vrabcom prístup ku krmivu. Pitná voda je k dispozícii v napájacej miske 5 s automatickým dopĺňaním.
Letáky tvoria dve klietky s pletivovými stenami. Vstupy sú opatrené voľne zavesenými rúrkami, ktoré zafixováním môžu tvoriť len vstupy alebo len výstupy. Okrem štrnástich búdkových priehradiek 16, ktoré najrýchlejšie zhotovíme z vyradených šatníkových skriniek alebo podľa obr. 6, sú v holubníku inštalované ešte sedačky 17 (obr. 5) na oddychovanie holubov. Trus odstraňujeme asi raz za mesiac (podľa počtu holubov). NAPÁJANIE je pre všetky druhy zvierat centrálne, výnimku tvoria chovné samice králika, ktoré sa napájajú fľašovými napájačkami. V hornej časti technologickej šachty umiestnime vo výške asi 1 m nad podlahou holubníka zásobník na vodu. S výhodou môžeme použiť vyradený elektrický ohrievač vody objemu minimálne 30 I. Ohrievač je totiž tepelne izolovaný, takže ho možno použiť aj pri teplotách mierne pod 0°C. Z ohrievača odstránime vyhrievacie teleso a otvor zaslepíme. Rúrky — po odstránení snímača termostatu — využijeme na signalizáciu plného zásobníka. Vnútorný zaslepený koniec však musíme odrezať a rúrku predĺžiť tak, aby dosahovala k hornej časti zásobníka. Len čo hladina vody dosiahne horný koniec rúrky, začne vytekať. Prepad zvedieme hadičkou z PVC do napájacej misky v holubníku. Zásobník plníme hadicou nasadenou na rúrku bývalého výtoku (ústí v hornej časti zásobníka) a zakončenou lievikom, ktorý umiestnime vyššie ako je zásobník. Vodu nalievame konvou alebo vedrom. Ak máme k dispozícii tlakový zdroj vody, pripojíme ho namiesto hadice; do prívodného potrubia vhodne umiestnime priechodný ventil. Otvorením ventilu potom naplníme zásobník. Výtokové vodovodné potrubie tvorí hadička z PVC 0 asi 10 mm pripojená na druhý vývod zásobníka. Medzi rúrku tvoriacu výtok zo zásobníka a hadičku z PVC namontujeme priechodný ventil, ktorým uzavrieme vodu pri opravách. Hadičkou privádzame vodu k plavá kovy m ventilom (používaným na WC) pripevneným na napájacích miskách. Misky môžu byť z plastu rozmeru asi 400X400X50 mm; dajú sa kúpiť v predajniach s fotografickými potrebami. Do rohu misky, ktorý bude najbližšie k odpadovému potrubiu, namontujeme odpadový ventil (používa sa na umývadlách) bez sifónu. Ventil spojíme s novodurovým odpadovým potrubím 0 60 mm novodurovou rúrkou s redukciou. Do zátky odpadového ventilu namontujeme vodotesné
prepadovú rúrku 0 asi 10 mm a takú dlhú, aby po nasadení zátky dosahovala 5 mm pod horný okraj misky. Prepadová rúrka zamedzuje pretekaniu vody pri netesnosti plavákového ventilu. Po vybratí zátky možno napájacie misky ľahko čistiť a vyplachovať. Misky umiestnime do technologickej šachty vždy vo výške 130 mm nad podlahou a tak, aby do ustajňovacieho priestoru zasahovali v dĺžke 50 až 60 mm. Takéto umiestenie zabraňuje zvieratám nadmerné znečisťovanie napájacích misiek a zároveň ľahké čistenie po otvorení dvierok technologickej šachty. Chovné králičie samice napájame fľaškovou napájačkou umiestenou v krmiacej priečke. V teplých letných dňoch a v období, keď samice koja, voda z jednej napájačky nestačí. Ta-
Spodná časf technologickej s otvoreným zhodom sena
šachty
Zásobník jadrového krmiva a vody v hornej časti technologickej Šachty
kúto situáciu vyriešime jednoducho tak, že zavesíme ešte jednu napájačku na čele koterca. Do vhodne upravenej misky môže vyúsťovať aj viacero fľašiek. KŔMENIE V holubníku a kuríne sú umiestené zásobníkové kŕmidlá 2, ktoré objemom stačia na týždennú zásobu zrna pre desať párov holubov s holúbätmi a pätnásť sliepok. Zásobníkové kŕmidlá 2 vyhotovíme podobne ako automatické kŕmidlo 1 pre králiky (obr. 6). Na kŕmidle 2 pre holuby musíme upraviť pohyblivú bočnicu (obr. 6 dole) a zhotoviť stojan. Kŕmidlo 2 pre sliepky len doplníme nášľapovým otváraním a nožičkami (obr. 7). Zásobníkové kŕmidlá v holubníku aj v kuríne plníme ručne, čo lepšie vyhovuje. Nie je však vylúčená možnosť pripojenia kŕmidiel na centrálny zásobník. Zásobník na jadrové krmivo 3 využijeme na kŕmenie králikov; skrmuje sa prevažne jačmeň, ovos a pod. Zásobník tvorí nádoba z plastu objemu 25 I, ktorá má hrdlo zakončené zátkou na závit. Na nádobe odrežeme dno a umiestnime ju v technologickej šachte na náprotivnej strane pod zásobníkom na vodu. Otočíme ju hrdlom dolu; závitovú zátku prevŕtame a napojíme na ňu plniace potrubie 4 z novodurových rúrok 0 60 mm. Odrezané dno využijeme ako veko, ktorým zakryjeme nasypané jadro. Plniacim potrubím, ktorého odchýlka od zvislej osi nemá presahovať 30°, dopravujeme krmivo odbočkami do kŕmidiel na jadrové krmivo v etážových kotercoch a do automatického kŕmidla 1, umiesteného pod etážovými kotercami na podlahe králikárne. Potrubie prechádza pri zadnej stene králikárne vľavo od krmiacich priečok 11. Preto sú ľavé koterce osadené roštmi a trusníkmi s otvormi (výrezmi) pre plniace potrubie. Veká na kŕmidlách na jadrové krmivo sú položené voľne a sú pridržiavané predchádzajúcimi odbočkami plniaceho potrubia s nasadenými manžetami z plastu. Manžety, zhotovené z vĺčok fliaš zo zavináčov, nielenže pridŕžajú veko kŕmidla, ale zároveň zabraňujú, aby sa moč, stekajúci po plniacom potrubí, nedostal do kŕmidla, najmä v nižších etážach. Ak používame čisté krmivo bez prímesí slamy, zariadenie pracuje spoľahlivo; ak na kŕmenie použijeme ovsené vločky, treba ich zmiešať so zrnom. Ostatné časti zariadenia sú dostatočne zrejmé z detailných výkresov, takže ich netreba podrobne opisovať. MIROSLAV HORÁČEK
19
do bytu ÚPRAVA KUKAČEK Jeden z mých strýců mi věnoval kukačky. Žádnou starožitnost, výrobek firmy Maják ze SSSR, který lze zakoupit za 195 Kčs. Technická kvalita stroje je výborná — hodiny jdou skutečně přesně. Tato fakta poněkud kontrastují s lácí kukaček. Ceně však odpovídá čelní maska — nepříliš povedený výlisek z umělé hmoty. Rozhodl jsem se proto vyřezat kukačkám nový kabátek. POSTUP PRÁCE Abychom se mohli pustit do práce, potřebujeme prkénka asi 20 mm tlustá z vhodného dřeva a dláta. Nejvhodnější je lipové dřevo, protože je nejměkčí. Rezbárska dláta lze zakoupit v Merkurii, ovšem jejich cena je značná (6 kusů za 600 Kčs). Vystačíme však i s dobrým nožem či skalpelem. Aby se s nástrojem dobře pracovalo, musí být správně nabroušen. Brousíme nejprve na karborundovém brousku (u dlát musíme dát pozor, abychom nevytvořili půlkulaté ostří — obr. 2), potom na obtahovacím kameni, a to pod vodou nebo petrolejem s přísadou řepkového oleje. Pokud neseženeme arkansaský obtahovací kámen, udělají nám docela dobrou službu i některé druhy železových (ferrokartových) jader, dříve tak hojných mezi amatéry. Použít můžeme i úlomky mramoru nebo břidlice. Nakonec ostří obtáhneme na kůži (z řemenu). Při práci je nutné si uvědomit, že ostrý nůž může být příčinou nepěkného úrazu. Nástroj musíme v ruce držet pevně. Podle obr. 1 překreslíme ve skutečné velikosti rám hodin i rám přesahu střechy. Rám vyrobíme z lišt 20 X X20 mm nařezaných z lipového prkénka. V místech křížení spojíme rám zčepováním, stačí však i spoj na tupo a slepení lepidlem EPOXY 1200. Rám slepíme přímo na plánu mezi hřebíčky vyznačující hlavní rozměry. Po zaschnutí rámu vytvarujeme lišty do půlkulatého profilu, který nemusí být zcela přesný, protože neumělost je v tomto případě spíše ozdobou. Velmi dobře působí i naznačení kůry rydly
20
na linorit; ta si můžeme koupit (jsou podstatně levnější než dláta) nebo lze místo nich použít naostřených drátů ze starého deštníku. Potom si připravíme základní desku z překližky 5 až 6 mm tlusté. Alespoň jedna její strana by měla být pojednána ušlechtilejší dýhou, kterou lze stroužkem (cidlinou) dobře vyhladit. Otvor pro kukačku a otvor pod ciferníkem, do kterého se musí vejít dvě ozubená kolečka strojku, vyřežeme lupenkovou pilkou podle čerchovaných obrysů na plánku. Ciferník zhotovíme z jasanového nebo klenkového prkénka asi 5 mm tlustého. Vhodným materiálem je
Obr. 1. Plánek kukaček
i krabice od doutníků, vyznačující se požadovanými rozměry a pěkným dřevem. Máme-li .soustruh na dřevo, je vhodné vyprofilovat ciferník např. podle obr. 3. Pokud toto vybavení nemáme, můžeme ponechat ciferník plochý. Číslice vyřežeme z vícevrstvé tenké modelářské překližky (0,6 až 0,8 mm). Lépe se řežou římské číslice, nebof u nich postačí vymyslet tvary tří různých znaků (I, V, X). Vyřezané číslice namoríme na barvu kontrastující s podkladem ciferníku a pak je na ciferník přilepíme; ovšem tak, jako u všech starších hodin (proti pravidlům technického kótování) se základnou vždy u středu ciferníku. Dvířka pro kukačku vyřežeme z téhož prkénka, dva možné způsoby uchycení závěsu jsou také na obr. 3. Musí jít velmi snadno otvírat, aby si kukačka nenarazila zobáček.
Konečně se můžeme pustit do vyřezávání lístků. Na lipová prkénka si podle barvy na obr. 1 nakreslíme tvar lístků a jejich obrysy vyřežeme lupen-" kovou pilkou. Podle umístnění lístků na rámu do nich uděláme zespodu zahloubení podle profilu, který nám náhodně vyšel. Potom dlátem či nožem dáme lístkům hrubý tvar. Zespodu ubereme materiál pouze na okraji lístků, aby získaly plastiku při bočním pohledu (obr. 3). Závěrečnou úpravu
Obr. 2. Broušení rezbárskych dlát: a) správné; b, c, d) chybné
děláme širokým půlkulatým dlátem, drobné nerovnosti (rezbársky rukopis) působí spíše dekorativně. Pokud se nám práce nedaří, zvolíme druhou techniku: lístky hladce vybrousíme skelným papírem. Na závěr vyřežeme linoritovým rydlem naznačení kostry lístku. V této fázi už máme jistou zručnost, začneme tedy vyřezávat spojovací větvičky. Opět použijeme prkénka 2 cm tlustého; to umožní dodat větévkám prostorovou plastiku. Dříve
Díly kukaček před slepením (včetně lístku, který použijeme pro kyvadlo
Obr. 3. Dva možné spůsoby provedení závěsu dvířek, profil číselníku a průřez lístkem
než vyřežeme větvičky přecházející ze základního dílu na přesah střechy, musíme slepit oba díly a vytvořit střechu. Nejprve všechny dílky namoríme vhodným lihovým nebo vodovým mořidlem, ktoré se občas dostane koupit v prodejnách Barvy a laky. Po namorení základní desky na ni přilepíme ciferník a dvířka, pak rám a nakonec lístky. Potom vytvoříme stříšku, nejlépe z překližky 5 až 6 mm tlusté. Stříšku potáhneme topolovou kůrou. Zbavíme ji větší části lýka a ještě mokrou vylisujeme. Teprve dokonale proschlou ji nalepíme na překližku. Po slepení ještě následuje celkové přebroušení jemným smirkovým plátnem. Stává se, že v místě, kde více přitlačíme, barva zesvětlá. Po několikerém přelakování přírodním šelakem rozpuštěným v lihu tím dosáhneme zajímavých barevných efektů, které zvýrazní plastičnost výtvoru. Po dořezání a povrchové úpravě zbývajících dvou větviček vložíme kukačku do nového obydlí. Kryt přitáhneme černými zápustnými vruty, které ukryjeme mezi větvičky. Nakonec nezbývá, než při-
mět kukačku, aby se chovala jak náleží. Chvíli to trvá, ale podaří se to. ING. JAROSLAV HRUBÝ, CSc.
21
PRAKTICKÁ ČALÚNENÁ SÚPRAVA Bývam v staršom type panelového domu, v dvojizbovom byte. Aby som zachoval určité súkromie rodičom aj deťom, rozhodol som sa riešiť obidve izby ako obývacie spálne. Keďže na našom trhu nebol vhodný viacúčelový nábytok, skonštruoval som čalúnenú súpravu, ktorá spĺňa naše požiadavky z hľadiska funkčnosti i účelu. Súpravu tvorí rozkladacia dvojposteľová pohovka s priestorom na posteľoviny a dve kreslá. Výhodou súpravy je lepšie usporiadanie obývacej izby, úspora miesta, pretože nie sú potrebné skrinky na posteľoviny a podľa potreby možno samostatne rozkladať iba jedno lôžko. Pri zhotovovaní tejto súpravy vystačíme s bežným náradím každého domáceho majstra. Finančné náklady sa — podľa použitého materiálu — pohybujú v rozmedzí od 3000,— do 4500,— Kčs.
22
ČALÚNENÁ POHOVKA Konštrukcia pohovky sa skladá zo strednej pevnej časti, pohyblivých častí a bočníc (obr. 1). Stredný nosný diel je pospájaný kolíkmi do troch navzájom spojených škatúľ (obr. 2). V spodnej časti je priestor na posteľoviny a v zadnej časti na jeden diel trojdielneho molitanového matraca, prípadne ešte jeden vankúš. Pohyblivé časti tvoria dve samostatné sedadlá, ktoré pri zloženej pohovke slúžia ako veko priestoru na posteľoviny v spodnej časti, a sklopné operadla s vymedzovacou doskou, ktoré sú k spodnému rámu pripevnené klavírovými závesmi.
Bočnice tvoria dva samostatné prvky v zrkadlovom vyhotovení rámovej konštrukcie. K strednému dielu sú pripevnené vratovými skrutkami M6. Povrchová úprava je z kožienky, čalúnenie tvoria trojdielne molitanové matrace potiahnuté látkou; na jednej dlhšej hrane sú zapnuté spínacími gombíkmi (patentkami). Ak je pohovka zložená, tvoria štyri diely čalúnenie sedačky a operadla, ďalšie dva diely sg uložené za operadlom. Zhotovenie kostry Najprv zostrojíme stredný nosný diel. Základný rám zostavíme z nosníkov 1, 2, 5 a priečok 4. Diely zlícuje-
me, do čiel naglejíme kolíky a jednotlivé časti zastavíme nasucho. Prekontrolujeme, označíme priečky 4 a nosníky 5 pri nosníku 1, očíslujeme polohu priečok 4 a znovu rozoberieme. Do označených koncov (pri nosníku 1) priečok 4 a nosníkov 5 zapustíme kovanie 24 (obr. 3) a priskrutkujeme ich závitkami. Musíme dbať na to, aby po zostavení otvory 0 8,2 v kovaní lícovali. Potom zglejíme základný rám bez nosníkov 5, ktoré iba na kontrolu narazíme nasucho. Medzi priečku 4 a nosník 5 na okrajoch prilepíme príložku 6 tak, aby lícovala so spodnou hranou priečky. Pripravíme si časti rámu operadla 7, 8, 9, 10, 11, sčapujeme, zglejíme a vyrovnáme. V zadnej časti nosníkov 5 a bočníc operadiel 7 zhotovíme poldrážku, do ktorej potom zapustíme zadnú stenu 13. Po vytvrdnutí lepidla spodný rám a rám operadla zalícujeme a nasucho zostavíme. Kolíky zaglejíme do bočnice 7. Ostatné časti 3, 12, 13 a 14 opracujeme, a tým je konštrukcia, pripravená na čalúnenie a zlícovanie s bočnicami. Pokračujeme vyhotovením pohyblivých dielov pohovky. Obidve sedadlá sčapujeme a zglejíme z dielov 15,16, 17 a 18 a pripravíme obidve dosky operadla 19 a vymedzovacie dosky 20. Z plochej ocele zhotovíme vyklápacie nožnice 22 a pripravíme si čapy rámu 26 a 27 aj čapy sedačky 25
m
Obr. 2
34
(obr. 3). Nožnice provizórne upevníme čapmi k nosnému dielu a sedadlo položíme na nosný rám. Na bočnej strane rebra 17 si naznačíme vzdialenosť otvoru na čap. Podľa tohto otvoru potom zapustíme kovanie 23 (zhotovené z uholníka 30X30, ktorého hornú hranu skrátime na šírku 8 mm) tak, aby lícovali vnútorné hrany s rebrom 17 a doskou 19. Potom zhotovíme obidve bočnice. Podľa obr. 4 pripravíme diely 28, 30, 31 až 35. Na nosník bočnice 31 priglejíme vnútorný kryt 30 a nosník priskrutkujeme k obidvom čelám 28 tak, aby lícoval so spodnou hranou a na každom konci prečnieval o 15 mm. Potom pripevníme hranol na horné rameno 29, zakolíkujeme a zglejíme. Po vytrdnutí gleja rameno opracujeme podľa čiel. Z hliníkového plechu zhotovíme oblúky 36 a pribijeme ich tak, aby čelá prečnievali o 15 mm. Pribijeme hornú lištu 33 bočného krytu 34 a obidva kryty, vonkajší 34, aj vnútorný 30 pribijeme. Na bočnicu nasadíme ďalšie dve lišty 33 bez glejenia a k nim prilepíme a pribijeme spodný kryt 35 a znovu zložíme. Kryty čela 37 opracujeme a na čelo ich položíme tak, aby spodná hrana lícovala a po obvode bola rovnaká vôľa. Podľa spodnej hrany oválneho otvoru priskrutkujeme do čela 28 skobu a vyvŕtame spodný otvor. Potom dokončíme kryt čela 37 a priskrutkujeme kovanie, ktoré tvorí maticu pre skrutku upevňujúcu kryt čela 37. Druhú bočnicu zhotovíme zrkadlovo obrátenú. Teraz už môžeme obidve bočnice zlícovaf so stredným nosným dielom. Bočnice pripevníme stužovadlamľ a prevŕtame otvory na upevňovacie skrutky — päť otvorov do bočného nosníka 5 a jeden otvor do bočnice operadla 7. Do otvorov vložíme z vnútornej strany nosníkov 5 vratové skrutky M 6. Potom už môžeme zglejiť základný rám s rámom operadla a priskrutkovať dno 14. Na spodnú stranu nosného dielu — 30 mm od vonkajších okrajov vyvŕtame otvory na puzdra klzákov, ktoré osadíme.
KOVANIE NA VYKLÁPACIE SEDADLÁ
Tým je všetko pripravené na čalúnenie. Čalúnenie Na strednom diele potiahneme kožienkou kryciu dosku 12 a výstuhu čela 3 z vonkajšej strany. Kožienku pribíjame od stredu v rovnakej vzdialenosti od okraja, rohy nastriháme a preložíme tak, aby spredu nebolo vidieť záhyb. Bočnú stranu 7 čalúnime z vnútornej i vonkajšej strany. Preto kožienku odstrihneme vcelku a pribí-
Obr. 3
jame ju na hornej hrane vzadu v poldrážke. Vnútri ju pribijeme pri nosníku
operadla 8 a z vonkajšej strany ju pretiahneme až na dno a pribijeme po
m
ČALÚNENIE
BOČNICE
A 1. VRSTVA MOLITANU
C
POTIAHNUTIE KOŽIENKOU A UKONČENIE NA ČELÁCH
B 2. VRSTVA MOLITANU
D
OČALÚNENIE A OSADENIE KRYTOV BOKOV A ČIEL
DETAIL REZU C - C
Na čalúnenie bočníc si narežeme potrebné diely 3 a 1 cm hrubého molitanu, ako aj kožienky. Molitan pribíjame k bočnici tak, aby na každej strane prečnieval o 15 mm (obr. 4). Obidve vrstvy molitanu po pribití vyrežeme okolo medzikusa 32. Na spodnú hranu lišty 33 pribíjame každú vrstvu osobitne. Kožienku začneme pribíjať zospodu na nosník bočnice 3 1 , napneme ju cez molitan a pribijeme znovu zospodu na lištu 33 spolu s molitanom. Pri úprave čiel musíme dbať na to, aby záhyby kožienky boli podľa možnosti na všetkých čelách rovnaké. Potom prichytíme na spodný vonkajší kryt 35 1 cm hrubý molitan a na hornú hranu kožienku; kryt priglejíme, pribijeme a potiahnutie kožienkou dokončíme přibitím zospodu. Ďalej si pripravíme kožienku a molitan a potiahneme kryty čela. Pripravené diely trocha namastíme olejom, aby kožienka po sebe dobre kĺzala. Kryt čela navlečieme na skobu zaskrutkovanú v čele bočnice. Posunutím krytu čela nahor a zoskrutkovaním skrutky M 6 kryt čela upevníme. Na sedadlách poťahujeme kožienkou len čelné dosky 15. ! ; Montáž * ! Na stredný nosný diel pripevníme nožnice 22; na okrajoch čapmi 26, uprostred čapom 27 a čapy zaistíme závrtkou. Druhý koniec nožníc upevníme k pohyblivým sedadlám čapom 25. Aby sedadlá z čapu nevypadli, navlečieme naň podložku a všetko zaistíme závlačkou. Dosku operadla 19 spojíme klavírovým závesom s vymedzovacou doskou 20 a potom obidve dosky upevníme klavírovým závesom na nosník operadla 8. V hotových očalúnených bočniciach prepichneme kožienku v otvoroch na skrutky a potom ich navlečieme na vyčievajúce skrutky; utiahnutím matíc ich pripevníme. Nakoniec uložíme dva matrace za operadlo, dva tvoria sedadlá a dva operadla a pohovka je hotová.
ČALÚNENÉ KRESLO má podobnú konštrukciu ako pohovka (obr. 5). Skladá sa z nosnej rámovej konštrukcie spojenej kolíkmi a čapmi a pokrytej preglejkou a sololitom, takže vytvára ľahký a pevný korpus, a z dvoch rovnakých bočníc ako pohovka. Povrchová úprava je takisto kožienková, čalúnenie z molitanu potiahnuté látkou.
Obr. 4
•..»••••;•>J
okraji. Po obvode kožienku pribijeme na hrane a vzadu v poldrážke. Potiah-
26
nuté diely pripevníme závrtkami a pribijeme zadnú stenu 13. • Hŕ V t
-•
Zhotovenie kostry Najprv vyhotovíme z latiek bočné rámy 2, ktoré spojíme čapmi a zgjejí-
NÁRYSNÝ
POHĽAD
BOKORYSNÝ
POHĽAD
Obr. 5
m •3t
me; vpredu ich spojíme krytým čapom s čelom 1. Potom si označíme miesta osadenia líšt 3 až 6, ktoré opracujeme, vyvŕtame a zakolíkujeme. Tým vznikne kostra stredného dielu. Ku kostre prilicujeme a prilepíme preglejku 7 na sedadlo a preglejku 8 na operadlo a napokon pripevníme zadný kryt 9 a bočné kryty 10. Na spodnej strane vyvŕtame otvory na puzdra klzákov, osadíme a priskrutkujeme.
Kostry bočníc zhotovíme z dielov 28 až 37 úplne rovnako ako na pohovke; rozdiel je iba v tom, že bočnice sú kratšie (v rozpise materiálu platia pre ne miery uvedené v zátvorke). Kostry bočníc zlícujeme a zvŕtame so strednou časťou. Čalúnenie Hotovú strednú časť potiahneme tak, že jedným dielom potiahneme čelo; presahy na všetkých stranách
pribijeme čalúnickými klinčekmi. Druhým dielom potiahneme vcelku zadnú časť a trojuholníkové bočné rámy, presahy pribijeme hore spredu do latiek 6, na bokoch jednak spredu do rámu 2 a zvyšok potom na bokoch. Bočnice očalúnime podobne ako na pohovke. Hotové ich pripevníme podobne ako na pohovke vratovými skrutkami M6 a zabezpečíme maticami
-
PETR KRAMER
SERVÍROVACÍ STOLÍK NA KOLIESKACH Tento typ servírovacieho stolíka je vhodný tak do bytu, ako aj do chaty či drevenice. Môžeme ho použiť pri podávaní jedál a nápojov doma v byte, na terase alebo aj na trávniku. Dá sa však použiť aj na odkladanie vecí.
28
náradia a pod. Výrobne je veľmi jednoduchý, pritom pevný a stabilný, takže znesie pomerne veľké zaťaženie. Najprv si vyhotovíme obidve dosky stolíka — vrchnú 1 a spodnú 2. Najvhodnejším materiálom je laminovaná doska, lebo ju netreba ďalej povrchovo upravovať, je umývateľná a veľmi dobre sa udržuje v čistom stave. Na vrchnú dosku 1 priskrutkujeme držadlá 7, ktoré podložíme podložkou 8 z polyamidu. Vhodné držadlá si kúpime hotové. Dosku olištujeme lištami 9 a 10, ktoré niekoľko ráz natrieme bezfarebným lakom. V kratšej lište 10 musíme vopred urobiť výrez, aby sme mohli lepšie uchopiť držadlá. Do spodnej dosky 2 vyvŕtame štyri otvory 0 22, kadiaľ budú prechádzať spojovacie rúrky 5. Dosku olištujeme lištami 9 a 10 a natrieme podobne ako vrchnú dosku. Nohy stolíka zhotovíme z rúrok 0 26X2 mm; každá noha sa skladá z dvoch častí — hornej 3 a dolnej 4. Obidva diely nohy potom pri montáži spojíme spojovacou rúrkou 5 dlhou 100 mm, ktorá musí mať vonkajší priemer menší, ako je vnútorný priemer nôh. Z tej istej rúrky odrežeme ešte štyri 50 mm dlhé kusy; ku každému z nich privaríme 2 mm hrubú plechovú platňu. Získame tak držiaky 6, ktoré priskrutkujeme vždy štyrmi závrtkami 12 na spodnú stranu vrchnej dosky 1. Na držiaky nasunieme horné diely nôh 3 a obidve časti zoskrutkujeme skrutkami 1 1 ; v rúrke držiaka musíme preto vyrezať závit M5, a v hornom diele nohy vytvoriť zahlbenie na zapustenú htavu skrutky. Podobným spôsobom zoskrutkujeme dolné diely nôh 4 so spojovacími rúrkami 5. Potom na spojovaciu dosku nasunieme podložky 19, rúrky prestrčíme otvormi v spodnej doske, opäť nasunieme podložky 19, rúrky vsunieme do horných dielov nôh 3 a obidve rúrky zoskrutkujeme skrutkami 1 1 .
Rozpis materiálu
Dolné diely nôh 4 spojíme krížom rozperami 14, ktoré zhotovíme z rúrok. Rozpery umiestime tesne pod spodnú dosku 2. Do koncov rúrok vložíme závitové vložky 15 a pripevníme nitom 16, na hlavu ktorého musíme na rozperách urobiť zahfbenie. Závitové vložky 15 zhotovíme z kruhovej ocele, ktorej priemer zodpovedá vnútornému priemeru rozpier. Do vložky vyvŕtame otvor 0 4 mm a vyrežeme závit M 5. Uprostred, kde sa rozpery krížia, vypilujme do obidvoch rozpier 38 mm dlhé zárezy a rozpery zoskrutkujeme alebo znitujeme. Rozpery pripevníme k nohám skrutkami 17 (na ich hlavy musíme zhotoviť zahĺbenie), ktoré prechádzajú dolnými koncami nôh a sú zaskrutkované do závitových vložiek 15. Tým sa spevní konštrukcia celého stolíka tak, že je stabilný a rúrky sa nekývu. Napokon do spodných koncov nôh naskrutkujeme otočné kolieska 18. Pred konečnou montážou musíme všetky kovové diely natrieť základnou farbou a nastriekať nitrokombinačným lakom vhodného odtieňa. :,TÍ LUDĚK KOUŠA &
KONFERENČNÍ STOLKY K modernímu nábytku a křeslům patří i moderní konferenční stolek. Není však nutné stolek kupovat, protože si ho můžeme snadno vyrobit. OBDÉLNÍKOVÝ STOLEK Desku stolku buď použijeme ze staršího stolku, nebo ji koupíme hotovou (k nábytku sektor Universal, Monticolor, popř. ke kuchyni Astra). Samozřejmé ji můžeme i vyříznout z laťovky, nebo dřevotřísky. Velikosti použité desky musíme přisbůsobit velikost podnože. Podnož stolku vyrobíme buď z vlysu 80X20 mm z tvrdého dřeva, nebo z vlysu 80X30 mm z měkkého dřeva. Podnož tvoří dva rámy navzájem spojené nahoře i dole spojnicemi. Konstrukci z tvrdého dřeva zklížíme na kolíky, z měkkého dřeva konstrukci zčepujeme. Zespodu přibijeme k podnoži čtyři překližkové či sololitové čtverce; stolek pak bude dobře stát i při ne zcela rovných spodních hranách rámu. Povrchovou úpravu podnože volíme podle desky — buď v přírodním provedení, nebo
30
náteř emailem, použijeme-li dřevotřískovou desku. Tu je nutné na ploše i hranách dokonale vytmelit a obrousit. K podnoži připevníme desku stolovými příchytkami, nebo úhelníčky. KRUHOVÝ STOLEK Protože výroba kruhové desky je poměrně náročná, je nejlépe použit desku ze starého stolu. Rozměr podnože pak přizpůsobíme rozměrům desky. Podnož tvoří dvě laťovkové desky zaklesnuté do sebe výřezy a zároveň zaklížené. Boční hrany a plochy dobře obrousíme a stejně jako u obdélníkového stolku přibijeme na spodní hrany čtyři sololitové čtverce. Vzhledem k materiálovému sjednocení bude asi nejvhodnější volit jako povrchovou úpravu nátěr emailem. Má-li deska pěkný přírodní povrch, můžeme i podnož ponechat přírodní; v tom případě však musíme hrany laťovky odýhovat (dýhu lepíme lepidlem Chemoprén). Na hotovou podnož přišroubujeme desku pomocí čtyř úhelníčků. JAROSLAV KUSALA
STOLÍK NA KVETY S AKVÁRIOM Chcel som mať doma akvárium, ale pretože náš byt je malý, nastal problém s jeho umiestením. Napokon som sa rozhodol zhotoviť rohové akvárium a spojiť ho so stolíkom na kvety. Pôsobí veľmi esteticky a izbu zútulní.
steny sklá rozmerov 320X285 mm a 470X285 mm. Na dve úzke bočné okienka dve sklá 108X285 mm. Fermežový tmel kúpime v sklenár-
štve, pridáme práškové minium a dôkladne premiesime. Pri zasklievaní postupujeme tak, že zatmelíme najprv dno, potom predné a zadné sklá a na-
PRACOVNÝ POSTUP Podstavec, základnú dosku aj debnu na kvety zhotovíme z 20 mm hrubej latovky. Jednotlivé diely naglejíme a spojíme závrtkami. Keďže debna na kvety nemá dno, vystužíme ju zospodu dvoma latkami 20X50 mm. Povrch dielov upravíme podľa ostatného zariadenia — otapetujeme alebo nalakujeme a podstavec s doskou aj debničkou zoskrutkujeme. Kostru akvária zhotovíme z uholníkov 20X20X3 mm. Uholníky v rohoch zvaríme; z pevnostných dôvodov privaríme dolu ešte priečku z plochej ocele 20X3 mm. Zvarený rám očistíme, zbavíme hrdze a natrieme základným náterom miniovou farbou. Zasklievanie akvária vyžaduje síce určitú zručnosť, ale pri troche šikovnosti a pozornosti sa to podarí. Na steny použijeme 4 mm hrubé sklá, na dno 5 mm hrubé sklo vystužené drôtom. Sklá si dáme narezať sklenárovi. Na dno potrebujeme dve sklá rozmerov 442X117 a 475X117 mm, na dve predné steny sklá rozmerov 589X X285 mm a 436X285 mm, na zadné
31
koniec úzke bočné sklá. Do rámu akvária vtláčame šúľočky tmelu a vložené sklo opatrne zatlačíme. Pozorne tlačíme najmä v rohoch, tmel musí ku sklu dôkladne prilipnúf a nesmú sa vytvoriť vzduchové bubliny. Akvárium po zasklení vyskúšame, či netečie. Ak je všetko v poriadku, môžeme ho postaviť na stojan, osadíme ho a napustíme vodou. Navrch položíme sklo alebo farebné organické sklo. Na sklo "asunieme snímateľný kryt so žiarov-
kami na osvetlenie, ktorý sa jednou stranou (lištou 40X10) opiera o akvárium, druhou o debnu na kvety. Tento kryt, ktorý má tvar písmena L, zhotovíme z líšt 40X10 a 20X10 a sololitu (pozri rez P-P na výkrese). Na strednú latku 20X10 pripevníme sedem objímok so žiarovkami (3,5 V/0,2 až 0,3 A), ktoré prepojíme dvojlinkou. Ako napájači zdroj možno použiť zvončekový transformátor, ktorý pripevníme zboku, do debny na kvety. Na dlhšom
konci krytu vyrežeme otvor na kŕmenie rybiek; na výrez si zhotovíme sololitové veko. Ďalší otvor musíme ešte vyrezať v ľavom zadnom rohu; vedieme ním dvojlinku od žiaroviek k transformátoru a prípadne aj gumovú hadičku na vzduch od vzduchového motorčeka umiesteného v debne na kvety. Povrch sololitového krytu upravíme podobne ako povrch debny a podstavca. JOSEF ÚRBANEC
DŘEVĚNÉ DOPLŇKY DO KUCHYNĚ A NA STŮL 7 odřezkú dřeva můžeme zhotovit řadu užitkových předmětů, které mají zároveň dekorační funkci. Dají se opotřebit kousky zejména tvrdých "''!r;v. Předkládám několik návrhů na Jakové předměty. DOPLŇKY DO KUCHYNĚ Obr. 1 ukazuje stolní zásobník na '• '".hyňské nože. Je vyroben z hranor 'reva, do kterého vyřízneme drážky. '•'r>o[ můžeme vyrobit i sklízením ; •• víka lišt. Hloubku drážek volíme 'c:i.ln jednotlivých nožů a tak má zr>*.on\ každý své místo. Kolem hrano•••.' ?''!!ížíme dvě řady lišt, které zabraM-\ opadnutí nožů při manipulaci. V-M.IJ hranolu určíme podle nejdelší-
Na obr. 2 je závěsný zásobník pro stejný účel. Jeho výroba je dostatečně jasná z obrázku. Závěs zhotovíme ze silnější pletené šňůry, jejíž konce zalepíme do vyvrtaných otvorů a zajistíme hřebíkem. Tyto zásobníky nám zajistí, že se nože vzájemně netupí v zásuvce, kterou nám uvolní pro jiné věci. Nože jsou přehledně uloženy a vždy po ruce bez hledání. Na obr. 3 je prkénko na krájení doplněné zásuvkou, do které shrnujeme nakrájené potraviny, takže nepřekážejí. Prkénko je zvednuto na nožičkách, které zároveň vedou zásuvku. Obě části vyrobíme z trvanlivého tvrdého dřeva, protože se musí umývat a vydržet krájení. DOPLŇKY NA JÍDELNÍ STŮL Na obr. 4 je souprava misek, určená k podávaní slaných oříšků, krájeného sýra, sušenek a podobných chuťovek k vínu. Misky jsou vzájemně spojeny dvojicemi dřevěných kolíků. Uprostřed je dóza na párátka, nebo můžeme pro napichování zhotovit jehlice doplněné dřevěnou rukojetí. Souprava by měla být rovněž z kvalitního dřeva, aby misky nepraskly při mytí. Podobným způsobem lze zhotovit misky na hořčici, kečup apod. Do prohlubní by však bylo lépe uložit misky ze skla nebo alespoň umělé hmoty a doplnit dřevěnými víčky s výřezem pro lžičku. Soupravu můžeme doplnit dózami na sůl a pepř podle obr. 5. Dózy jsou dvoudílné. Víčka by měla těsně přiléhat na spodní část, aby sůl v dóze nevlhla. Do spodní části pod víčkem můžeme zalepit děrované sypátko. Plnění je nejjednodušší zespodu otvorem uzavíraným korkovou zátkou, která tam však musí dobře držet, nebo být zajištěna. Dózy je možno též zhotovit tak, že do nich zalícujeme vhodné slánky z umělé hmoty. Dózy jsou umístěny na podstavci z dřevěných prkének.
32
Jestliže máme vhodné příbory, můžeme je po úpravě doplnit módními dřevěnými držadly (obr. 6). Aby dojem z celého prostírání byl dokonalý, je potřeba použít na všechny části stejný materiál a také konečnou povrchovou úpravu provádět najednou. Poslední obr. 7 ukazuje kazetu na karetní hry. Bočnice jsou zámkovány protivýřezem do poloviny výšky. Dna s drážkou pro bočnice přilepíme nebo přibijeme malými hřebíčky. Rozměry volíme podle velikosti karetní hry. POVRCHOVÁ ÚPRAVA Před konečnou úpravou předměty dokonale vyhladíme brusnými papíry.
Někdy je vhodné dřevo lehce navlhčit, aby vystoupila vlákna. Konečná úprava předmětů bude do jisté míry záviset na použitém materiálu. Barevná dřeva s hezkou kresbou by byl hřích mořit. Mořením však můžeme zakrýt nedostatky dřeva nebo zvýraznit kresbu. Někdy můžeme mořením napodobit vzácné dřevo. Mořidel je mnoho druhů podle složení a způsobu použití. Běžně však vystačíme s těmi, které se prodávají v drogerii. Paleta odstínů je dost široká a mořidla stejného druhu můžeme vzájemně míchat. Mořidlo se nejlépe nanáší a roztírá houbičkou v gumové rukavici a to po směru vláken. Stojaté předměty natíráme odspodu. Zvýraznění kresby dřeva ořechu, třešně a dubu dosáheneme napuštěním lněným olejem. Po uschnutí se povrch dřeva překartáčuje. Leštění šelakovou politúrou je pracné, ale výsledný efekt u hezkých předmětů stojí za námahu. Hubku z vlny obalenou plátnem navlhčíme řidší politúrou, poprášíme práškovou pemzou a krouživými pohyby roztírá-
me. Směs pemzy, politury a brusného prachu vyplňuje póry ve dřevě. Pak plochu přetíráme hustší politúrou. Po zaschnutí (tj. asi za 24 hodiny) poprášíme povrch pemzou a přebrousíme plstí. Plochu potom očistíme a znovu leštíme hubkou vlhčenou směsí politury s přídavkem pemzy. Po vyleštění naneseme vrstvu leštidla hubkou, jejíž spodní plochu vlhčíme vaselinovým olejem. Předmět pak necháme několik dní vysychat a nakonec ho vyleštíme suchým flanelem. K urychlení leštění se používá místo šelakové politury nitropolitura. Pracovní postup je stejný, ale zasychání je rychlejší. Sametového lesku dosáhneme voskováním. Nejlépe včelí vosk rozpustíme v terpentýnu nebo benzinu. U pórovitého dřeva nátěr několikrát opakujeme. Po dokonalém zaschnutí povrch překartáčujeme. Voskovaný povrch však snadno přijímá vodu. Vnitřní části dřevěných nádob, slánek ap. je vhodné upravit epoxidovým nátěrem. Epoxidový dvousložkový lak S 1300 smícháme s tužidlem v po-
měru 5:2, přiředíme ředidlem v poměru 3:1 a znovu promícháme. V této směsi navlhčíme hadřík a vnitřek nádoby pečlivě potřeme. Za 24 hodiny pak měkkým štětcem vnitřek nádoby nalakujeme lakem upraveným tužidlem, ale bez přídavku ředidla. Vznikne tak sklovitě tvrdý a zdravotně nezávadný povlak. MILAN HUPJAN
m
BUDÍK S NEKONEČNÝM ZVONĚNÍM Jsem zaměstnán u ČSD a tak musím nastupovat do zaměstnání i v nočních hodinách. Několikrát se mi stalo, že jsem zaspal, protože délka zvonění u normálního budíku mne nestačila vzbudit. Protože budík, který při zvonění není omezen délkou pera, jsem nesehnal, upravil jsem si obyčejný budík tak, že jsem k němu upevnil jednoduchý spínač. Spínač jsem připojil přes napájecí baterii na obyčejný domovní zvonek, který vypínám pomocí páčkového vypínače. Úprava není složitá, pořizovací cena je malá — asi 35 Kčs — a přitom zásah do budíku nepatrný; záleží jen ve vyvrtání tří otvorů do pláště. POSTUP PRÁCE Z budíku sejmeme kličku 4 pro natahování; podle ní zhotovíme jednoduchý spínač. Pohyblivou desku spínače 8 zhotovíme z pásku pertinaxu 3 mm tlustého a 10 mm širokého. Délka destičky 8 bude asi 35 až 45 mm; musíme ji upravit podle typu budíku. Na konci destičky 8 vyvrtáme otvor, do kterého upevníme pomocí matice šroubek 1 — bude tvořit jeden kontakt spínače. Do deštičky ještě vyvrtáme dva otvory pro šroubky 6 a 7 tak, aby tyto šroubky prošly otvory v kličce 4. Pro snadnější natahování spínače si vyrobíme páčku 5 z plechu asi 2 až 3 mm tlustého. Pásek 12 mm široký a 75 mm dlouhý ohneme a vytvarujeme podle výkresu. Musíme do něj ještě udělat výřez tak, aby páčka dosedla na kličku 4 a vyvrtat otvory pro šroubky 6 a 7. Z umělé hmoty ještě vyrobíme dvě podložky 3 rozměrů 10X10X3 a pohyblivou část spínače můžeme sestavit. Destičkou 8 provlékneme šroubky 6 a 7, navlečeme na ně podložky 3, kličku 4, páku 5 a vše řádně stáhneme maticemi. Pevnou část spínače musíme upravit individuálně podle použitého typu budíku. Já jsem použil budík zn. „SEN/ANI", vyrobený v SSSR. Z plechu asi 2 mm tlustého ohneme držák 10, k němu přišroubujeme deštičku 9 z pertinaxu 3 mm tlustého. Na konec deštičky upevníme opět šroubek 2 sloužící jako kontakt. Držák 10 pak přišroubujeme na tělo budíku tak, aby oba kontakty 1 a 2 na sebe dosedaly. K oběma kontaktům 1 a 2 pak upevníme elektrický vodič (lanko) 0 asi 2 mm. Pevnou část spínače pak pomocí kličky 4 upevíme zpět na
34
Schéma úpravy budíku: 1 a 2 — kontakty; 3 — podložka; 4 — klička: 5 — páčka; 6 a 7 — šroubky; 8 a 9 — pertinaxová destička; 10 — držák; 11 — domovní zvdnek; 12 — napájecí baterie; 13 — páčkový vypínač; 14 — konzolka budíku
budík tak, aby klička byla natažena asi na polovinu délky péra na zvonění. Tím vznikne dostatečný tlak na sepnutí. Oba vodiče podle možnosti vtáhneme do budíku. Já jsem vodič od kontaktu 1 protáhl kolem osy kličky a vodič od kontaktu 2 jsem protáhl otvorem, který jsem v blízkosti provrtal. Vodiče musíme uvnitř budíku vést tak, aby nepřekážely hodinovému strojku. To se týká zvláště vodiče od kontaktu 1, který se bude mírně pohy'bovat při činnosti spínače. Na spodu budíku pak vyvrtáme otvor, kterým oba vodiče vytáhneme. Napájecí baterii 12 umístíme do krabičky, která musí být tak velká, aby vytvořila dostatečně pevný podstavec pro budík. Většina budíků má podstavec, který je
zespodu připevněn dvěma šroubky. Těchto šroubků využijeme k upevnění budíku na krabici. Na krabici upevníme domovní zvonek 11 a páčkovy vypínač 13. Do krabičky vtáhneme oba vodiče a propojíme vodič od kontaktu 1 na baterii 12, vodič od kontaktu 2 připojíme na zvonek 11 a baterii 12; do tohoto obvodu zařadíme i páčkový vypínač 13. Tím je úprava hotova. Při natahování budíku pak postupujeme takto: Nastavíme si požadovaný čas buzení. Vypínač 13 dáme do polohy zapnuto; protože po předchozím zvonění je budík sepnutý, začne zvonit. Pak jen páčkou 5 od sebe oddálíme kontakty a tím je budík připraven. BOHUSLAV SMEJKAL
koníčky AUTOMATICKÉ ZALÉVÁNÍ I když jsme již ve sborníku uveřejnili zařízení, které umožňuje automatické zalévání rostlin nebo doplňování vody pro drobné zvířectvo v době, kdy není možná osobní obsluha, vracíme se k tomuto tématu znovu, protože je stále aktuální. Přinášíme dva návody, ze kterých si mohou chovatelé a zahrádkáři vybrat pro ně ten vhodný.
PLOVÁKOVÉ ZAŘÍZENÍ Velikost zařízení je libovolně volitelná podle dané potřeby, dodržet je nutné pouze základní principy hydrauliky a podle nich jednotlivé části zařízení nadimenzovat. Zařízení (obr. 1) se skládá z těchto částí: — akumulační nádrže A pro celotýdenní zásobu vody (může být nahrazeno regulovatelným zdrojem vody), — dávkovací nádrže B umožňující
zvolenou periodickou dodávku vody a — spotřebního zařízení C (např. postřikovač, perforovaná trubka, napájení apod.). Na napouštěcím potrubí z akumulační nádrže A do dávkovací nádrže B je instalován ventil, kterým se seřizuje stálý přítok vody do dávkovací nádrže. Ve dně dávkovací nádrže je umístěno vypouštěcí zařízení ovládané automa-
Obr. 1. Schéma plovákového zařízeni: 1 — vodicí novodurová trubka; 2 — upevňovací novodurové příruby; 3 — uzavírací píst z novodurové trubky; 4 — plovák z polystyrenu; 5 — vypouštěcí potrubí, přívod ke spotřebnímu zařízení; 6 — silonový vlasec; 7 — těsnění
ticky plovákem 4 podle zvolené výšky hladiny. Vypouštěcí zařízení umožňuje rychlé vyprázdnění dávkovací nádrže a v závislosti na zvoleném převýšení hladiny vyvolá požadovaný tlak ve spotřebním zařízení. Funkce vypouštěcího zařízení: Při prázdné dávkovací nádrži dosedne píst 3 svým ventilovým zakončením na těsnění 7 vypouštěcí trubky v upevňovací přírubě. Postupným naplňováním nádrže vzrůstá hydrostatický tlak P na ventil; hodnota tohoto tlaku závisí na ploše ventilu F, výšce vodního sloupce H a hustotě vody y: P(g) - F (cm2).H (cm) y (g c m i Celkový tlak Pt, kterým je ventil dotlačován na těsnicí podložku, se rovná součtu hmotnosti pístu a výše uvedeného hydrostatického tlaku P: t
Píst je ve spodní části odlehčen otvory a v horní části je vyplněn polystyrenem, který má funkci nadlehčovacího plováku. Objem tohoto plováku musí být takový, aby hodnota jeho výtlaku byla větší než celková hmotnost pístu G a menší než celkový tlak Pt na ventil. Dodržení této podmínky zabrání samovolnému otevření vypouštěcího zařízení před naplněním dávkovací nádrže. Píst pohybující se ve vodicí trubce 1 je spojen silonovým vlascem 6 s hlavním plovákem 4, který po dosažení úrovně maximální pracovní hladiny v dávkovací nádrži B překoná svým vztlakem V celkový tlak na uzavírací ventil, nadzvedne ho a umožní tak náhlý výtok z dávkovací nádrže. Podmínkou správné funkce je, aby vztlak V byl větši než celkový tlak Pt na ventil. Píst odlehčený o složku hydrostatického tlaku P vystoupí vlivem vztlaku svého odlehčovacího plováku ve vodicí trubce až do polohy horních zarážek a uvolní tak perforovanou spodní část vodicí trubky 1 pro nerušený vtok do výtokové trubky 5. Pohybu pístu vzhůru pomáhá ještě unikající vzduch z výpustného potrubí; odvzdušnení tohoto potrubí je rychlé, v spotřebním zařízení je tak dosaženo tlaku, odpovídajícího hydrodynamickým podmínkám soustavy spojovacího potrubí a spotřebního zařízení. Hlavní plovák 4 se může pohybovat jen v určitém rozkyvu hladin, je zachy-
35
cen zarážkou před poklesem hladiny na minimální pracovní úroveň, aby nebylo poškozeno vlastní výpustné zařízení. Při závěrečné fázi vyprazdňování dávkovací nádrže B klesne píst ve
vodicí trubce a svou hmotností zvětšenou o sací účinek výpustného potrubí uzavře dokonale svým ventilem výpustný otvor. Zařízení je tak připraveno pro opakování celého cyklu. .„..„_„. .- .. ,, P. S.
ZAŘÍZENÍ SE ZAVZDUŠŇOVACÍ TRUBKOU je vhodné nejen pro doplňování vody pro užitková zvířata, včely a pro zalévání květin, ale i pro doplňování akvárií a lze ho použít i při filtraci. U zařízení 1. typu (obr. 2 vlevo) použijeme pro zásobník kovového sudu o větším obsahu. Zásobník 1 musíme umístit výše, než chceme mít požadovanou hladinu 2 kapaliny. Sud opatříme vzduchotěsným uzávěrem 3. Tímto uzávěrem 3 prochází výtoková trubka 5 opatřená uzavíracím ventilem 6 a zavzdušňovací trubice 7, která §e v horní části rozšířena tak, aby bujbliny vzduchu měly volný průchod. Výhodné je, aby konce trubic 5 a 7 byly polyetylénové nebo gumové; je s nimi lepší manipulace. Při uvedení do provozu postupujeme takto: sud naplníme kapalinou, uzavřeme vzduchotěsně ^uzávěr 3 s oběma trubkami. Sud upevníme
v požadované výšce obrácený dnem vzhůru a celé zařízení sestavíme. Pomalým otevřením ventilu 6 se začne naplňovat nádobka 9 až hladina 2 kapaliny dostoupí do požadované výše. Tuto výši udržuje výška spodního korifce zavzdušňovací trubky 7. V zavzdušňovací trubici stoupne kapalina až na úroveň hladiny v zásobníku 8. Úbytek Kapaliny v doplňované nádobce 9 se automaticky doplňuje ze zásobníku 1. Zařízení 2. typu (obr. 2 vpravo) se hodí pro použití v bytě. Sud se nahradí skleněnou nádobou (lahví); umisťovat ji hrdlem dolů je nepohodlné, proto nádobu 1 s kapalinou opatříme dokonale těsnící gumovou zátkou 3, do níž vyvrtáme dva otvory. Jimi prostrčíme dvě trubky 7 a 5 (např. polyetylénové). Výtoková trubice 5 jde až ke dnu zásobníku 1 a druhým koncem
pod úroveň požadované hladiny 2. Výtokovou trubici 5 opatříme uzávěrem 6, umožňujícím přerušit dodávku kapaliny. Zavzdušňovací trubka 7 ústí jedním koncem nad hladinou 8 v láhvi 1, druhý konec udává požadovanou výšku hladiny 2 v doplňované nádobě 9. Je velmi účelné, aby trubka 7 byla ve střední části rozšířena; pak není kapalina s bublinami strhávána zpět. Při uvádění do provozu naplníme nejprve nádobu 1 kapalinou a utěsníme ji zátkou 3 s procházejícími pružnými trubkami 7 a 5. Pajt pomalu otevřeme uzávěr 6 u trubky 5 a nasajeme ústy kapalinu tak, až začne volně vytékat do doplňované nádoby 9. Stoupající hladina uzavře trubku 7 a stoupá v ní až do výše hladiny 8 v láhvi 1. Úbytek vody v doplňované nádobě 4 se vyrovnává vnikáním vzduchu do zavzdušňovací trubky 7, což je patrné z obrázku. Zařízení lze spustit i tak, že venkovním koncem trubky 7 zvýšime fouknutím ústy tlak v zásobníku 1 tak, až opět kapalina počne volně vytékat trubkou 5. Pak umístíme konec trubky 7 do požadované výše a počkáme do ustálení funkce zařízení. „-, . M. L. J M. T.
Obr. 2. Schéma zařízení se zavzdušňovací trubkou: 1 — zásobník vody; 2 — požadovaná výška hladiny; 3 — vzduchotěsný uzávěr; 4 — těsnění; 5 — výtoková trubka; 6 — uzavírací ventil, 7 — zavzdušňovací trubka, 8 — hladina v zásobníku; 9 — doplňovaná nádoba /
36
SUŠÁRNA ZELENINY Každý rok jsem měl problém, jak uložit zeleninu na zimu. Bydlíme v panelovém domě bez sklepa; v bytě vydrží čerstvá zelenina jen několik dní a pak se začne kazit, nebo úplně vyschne. Napadlo mne zeleninu sušit — a tak vznikla malá sušárna, která se velmi osvědčila. Sušíme v ní nejen všechnu zeleninu postupně tak, jak dozrává a dostává se na pulty obchodů, ale i natě, houby a léčivé rostliny (např. květ divizny, černého bezu, hluchavky apod.). V zimě pak stačí potřebné množství sušené zeleniny asi na hodinu namočit do vody a použít obvyklým způsobem. Sušená zelenina se v poslední době objevila v obchodě, ale výběr — co do počtu druhů — není příliš velký a málo platné, ta domácí je lepší. ;>» .-• ,. POPIS FUNKCE "TV Zeleninu suší infražárovky 250 W, které ji vysouší i zevnitř, takže úsušek je kvalitní. Teplota je plynule nastavitelná v rozmezí 20 až 85°C. Skříň sušárny je možno automaticky při dosažení nastavené teploty odvětrávat pomocným ventilátorem zabudovaným v boku skříně. Teplota uvnitř skříně je indikována teploměrem. Teploměr je umístěn na horní krycí desce spolu se dvěma přepínači. Teplota je udržována na stanovené výši termostatem. Zelenina je uložena ve vrstvě 1 až 3 cm na pocínovaných sítech, umístěných nad sebou. Vzdálenost prvního — hlavního — síta je
dána konstrukcí a nelze ji měnit. Tato vzdálenost činí 20 cm. Druhá dvě síta slouží k předsoušení. VÝROBA SUŠÁRNY Rám skříně svaříme z uzavřených profilů Jäkl 20X20 mm. Skříň zakryjeme pozinkovaným plechem, který přišroubujeme šroubky M4 k rámu. Přední část tvoří dveře z pozinkovaného plechu. Dveře vyztužíme křížovým ohnutím (psaníčko) a aby se nekroutily, zahneme hranu v šíři 2 cm a pak ještě 0,5 cm. Spoje hran spájíme cínem. Na vrchní krycí plech upevníme zevnitř dvě porcelánové objímky pro infražárovky. Z vnějšíWany umístíme dva přepínače a automobilový teploměr s rozsahem 15 až 125°C, s dělením po 5 °C. V levé boční stěně vyřízneme v horní části obdélníkový otvor 7X17 cm, který zakryjeme sítem. Přes tento otvor volně zavěsíme klapku z duralového plechu tlustého 0,3 mm. V klidové poloze klapka otvor zakrývá, vychýlí se po zapnutí ventilátoru. Uprostřed levé boční stěny upevníme termostat typu TH 160 (používal se v bojlerech). K čidlu termostatu připevníme páskem plechu i čidlo teploměru. Spodní část levé boční stěny zakryjeme do výšky 20 cm děleným plechem 1,5 mm tlustým. Ještě před přišroubováním vykroužíme do plechu otvor 0 17 cm. Do tohafo otvoru zasuneme trubku stejného průměru, dlouhou 10 cm. Do trubky upevníme ventilátorek. Moto-
rek je z vysoušeče vlasů VAN; na jeho hřídel nasadíme vrtulku z umělé hmoty, kterou zakoupíme jako náhradní díl ke stolnímu ventilátorku. Hřídel motorku má stejný průměr jako otvor ve vrtuli. Motorek upevníme pomocí držáku ohnutého z plechu. Z vnější strany otvor zakryjeme mřížkou (sítem) upevněnou v rámečku. Na spodní krycí plech ventilátoru upevníme svorkovnici zakrytou víčkem. Na boční stěny privaríme zevnitř držáky sít ohnuté z drátů 0 6 mm. Na ně pak nasouváme síta. Rám sít svaříme z drátů 0 6 mm; tento rám potáhneme pocínovaným sítem s co ke\menšími oky. ' Na skříň sušárny ještě nahoře upevníme držadla pro snadnější přenášení. Elektrickou instalaci provedeme vodičem LYS 3X1,5 mm podle schématu. Důležité je pečlivé provedení při propojování všech kovových částí sušárny. Průchody v plechu musíme opatřit gumovými nebo PVC průchodkami. Všechny vodiče vedeme co nejdále od zdrbje tepla, nejlépe uvnitř profilu. Všechny živé části zakryjeme víčkem! Příkon sušárny je úměrný výši nastavené (teploty a pohybuje se v rozmezí 100 až 400 W. Při konstrukci sušárny jiných rozměrů je třeba úměrně zvětšit počet žárovek. Musíme však dodržet vzdálenost hlavního (horního) síta od žárovek — to je 20 cm. Stejně tak musíme dodržet vzdálenost čidla termostatu od žárovek a umístit spojená čidla termostatu a teploměru do ohniska jedné ze žárovek. Tím pak máme co nejpřesněji zajištěnu stanovenou teplotu. Celou sušárnu uvnitř i vně nastříkáme hliníkovou barvou Aluxal.
37
SCHÉMA ELEKTRICKÉHO ZAPOJENÍ
38
SUŠENÍ Na síta rozložíme očištěnou a omytou, na drobné nudličky nastrouhanou zeleninu nebo jiné plodiny ve vrstvě asi 1 až 3 cm vysoké. Na termostatu nastavíme stanovenou teplotu pro určitý druh zeleniny, zapneme hlavní vypínač VI a přepínač funkcí V2 přepneme do požadované polohy: je-li přepínač V2 v poloze I, je zapnuto jen topení, je-li v poloze 2, je zapnuto topení i větrání. Odvětrávání používáme hlavně při sušení natí a léčivých rostlin. Při sušeni kořenových zelenin použijeme odvětrávání jen při
konečném dosušovaní. Sušíme-li na více sítech, musíme je postupně přemísťovat. Doba sušení závisí na obsahu vody v plodině a pohybuje se v rozmezí 1,5 až 8 hodin. Například houby nakrájené na tenké plátky se suší 1,5 až 2 hodiny při teplotě 60 °C, mrkev, petržel ap. při teplotě 60 °C 6 až 8 hodin. Pro několik druhů zeleniny a plodin pro informaci uvádíme teploty, při kterých je sušíme: mrkev — 65 °C; petržel — 65 °C; celer česnek, pór — 60 °C; květák — 50 °C; cibule — 45 °C; kapusta — 50 °C; kedlubny — 60 °C; většina zelenino-
ZAŘÍZENÍ PRO ZPRACOVANÍ BAREVNÝCH FOTOGRAFIÍ IV V USS č. 39 a 40 jsme uveřejnili návod na výrobu vyvolávacího tanku a temperovací vany s regulátorem teploty, pohonnou jednotkou a slučovačem regulátorů. V USS č. 41 jsme pak uveřejnili návod na zhotovení motorového rotátoru aditivních filtrů. V tomto čísle otiskujeme konečně návod na výrobu poslední části celého systému — trojnásobného časového regulátoru COLOR VIPO. Jak už jsme se zmínili v USS č. 41, je výroba motorového rotátoru aditivních filtrů a trojnásobného časového spínače COLOR VIPO velmi náročná na přesnou mechanickou („hodinářskou") práci. Ti, kteří nemají potřebné zkušenosti, by se tedy měli spokojit se systémem popsaným v USS č. 39 a 40. TROJNÁSOBNÝ ČASOVÝ REGULÁTOR COLOR VIPO Regulátor COLOR VIPO vznikne rozebráním tří regulátorů VIPO COMBI a jejich úpravou. Z původních regulátorů užijeme vlastní systém časového spínače, plexisklové stupnice s nápisy, podložky pod stupnicemi z černé-
Celkový pohled na regulátor COLOR VIPO
ho matného papíru a oba knoflíky. Z vlastního regulátoru odstraníme celou elektroinstalaci (vodiče) i svorkovnici. Velké i malé stupnice musíme upravit; vyrábět je kutilsky nedoporučujeme. Organické sklo se spodními bílými nápisy a spodním černým podkladem působí jako velmi příjemný
vých natí — 40 až 45 °C; houby — 50 až 60 °C; zelený hrášek - 50 °C; léčivé rostliny většinou 35 až 40 °C. Usušenou zeleninu promícháme v poměru, který nám vyhovuje a naplníme jí zavařovaci lahve. Víčka uzavřeme a sklenice sterilizujeme v elektrické troubě při teplotě 70 °C po dobu asi 30 minut. Uzavřené sklenice uložíme v suché tmavé místnosti. Natě léčivých rostlin uchováme nejlépe v plátěném pytlíku na suchém, vzdušném místě. KAREL VOLÁK světlovod s naprosto rovnoměrným, neoslňujícím a pro barevné materiály neškodným osvětlením. Sám jsem vyzkoušel několik jiných způsobů osvětlení a rytí stupnic, avšak pro temnou komoru s nevyhovujícím účinkem. Proto nedoporučuji žádné experimentování. Použitý způsob je velmi dobrý — v kterémkoli okamžiku je perfektní informace o právě prošlém čase, každý regulátor lze i při automatickém provozu v případě nutnosti ovládat ručně. Z tohoto důvodu — ideální informovanost spojená se spolehlivostí a jednoduchostí — jsem upustil po delších zkouškách od trojnásobného regulátoru plně elektronického s digitální indikací. U toho bylo — mimo jiného — téměř nemožné pracovat systémem osvitových čísel, který považuji za ideální. Úprava vlastních regulátorů je patrná z výkresů. Principiálně spočívá v zabudování jednoho mikrospínače (typu v přístroji již použitého), ve výměně původního ovládacího pera za jiné — dvouramenné, a v dodělání systému pro připevnění mikrospínače a domontování ovládacího červíku pružiny. Druhý síťový mikrospínač, který je nutno zabudovat, je stejného typu jako byly použity v rotátoru a je přišroubován přímo na základní desku regulátoru. Jeho vypínací vačka je přišroubovaná dvěma šroubky M2 na vypínací páku. Tu pro úpravu vyjmeme velmi opatrně, abychom neponičili spirálovou pružinu. Skříňka regulátoru Skříňku 1 vyrobíme z vícevrstvé překližky asi 6 mm tlusté podle obr. 14 obvyklým kutilským způsobem. Dodržíme-li vnitřní rozměry, můžeme ji vyrobit i z tlustší překližky nebo plechu. Na zadní straně odvrtáme, popřípadě vyřežeme lupénkovou pilkou otvory pro přívodní konektory. Vhodnější je však rozměřit tyto otvory až po celkovém sestavení regulátoru na nosném panelu. Velikou pozornost
39
musíme věnovat povrchové úpravě, aby se vzhle&>sknnky přiblížil továrnímu výrobku. Důležité je, aby povrch skříňky byl matový — v temné komoře nesmí vrhat nežádoucí reflexy. Na hotovou skříňku přišroubujeme zespodu gumové nožičky. i
Pohled zpředu na regulátor COLOR VIPO vyjmutý ze skříňky
Pohled zezadu na regulátor COLOR VIPO vyjmutý ze fkHAky
Způsob upevnění výstupních kúnektorů Výstup A a B
40 .
y
-••>>
Horní panel Panel 2 vyrobíme z nepoškrábaného organického skla podle obr. 15. Použijeme-li jiný materiál na výrobu skříňky 1, musíme si upravit i celkové míry horního panelu. Panel nese všechny nápisy; při jeho výrobě musíme postupovat velmi pečlivě, protože na něm, spolu se skříňkou, záleží celkový konečný vzhled přístroje. I s minimálními pomůckami lze při pečlivé práci dosáhnout dokonalého vzhledu. Na kladívkový nebo křídový papír přesně vše narýsujeme.' Na pečlivě vybraný kus nepoškrábaněho organického skla tento papír po celém obvodě nalepíme izolepou. Propíchnutím si naznačíme středy kružnic pro velké stupnice, stupnice malé a stupnice přepínačů. Rovněž označíme středy nutné pro vrtání otvorů pro zapuštěné šroubky M3. Zapuštění neprovádíme vrtákem (do plexiskla by se kousnul), ale kuželovým záhlubníkem M3 (pro tento účel si jej lze vypůjčit). Papír odlepíme a organické sklo podle značek a kót přesně ořízneme. Do naznačených středů zapíchneme ostré kružítko na plech a narýsujeme z druhé strany kružnice přesně vyznačených průměrů. Tuto práci je dobré natrénovat na odpadu jiného organického skla — kružítko musí skutečně vyrýt dobrou rýhu, nesmí vyjet ze středu a začátek kružnice se musí přesně sejít s jejím koncem. Ze stejných středů narýsujeme i kružnice malé — zde na kvalitě vrypu již nezáleží. Nyní malé kružnice odvrtáme menším vrtákem a dopilujeme.' Všechny další údaje odměřujeme z výkresu, na plexisklo v případě potřeby předkreslíme mastnou tužkou z horní strany, tedy ze strany hladké. Všechno rytí provádíme dobře nabroušenou rysovací jehlou z druhé strany. Nejprve vyryjeme kříž od středu přepínačů „BARVA" a „VÝSTUP" až po obvodovou kružnici. Přestože kružnice jsou na obr. 15 značeny čerchovaně a čáry, procházející středem čárkovaně, my vše vyrýváme plnou čarou! Dále rovněž plnou čarou z druhé strany organického skla vyryjeme souvislou čáru pod nápisy ROTÁTOR, A, VÝSTUP, B, 220 V~, a dále trojúhelníček, který později vyplníme bílou barvou Unicol. Tato plná čára se šipkou má naznačovat, že výše uvedené nápisy se vztahují na zadní, konek-
torovou část skříňky. Nyní vyryjeme podle vhodné šablony, zakoupené v papírnictví, tři malé kroužky, značené na výkrese čárkovaným vyplněním. Vždy jiný směr šrafovaní značí, že kroužek nejvíce vlevo vyplníme — ovšem až při poslední operaci — modrou, střední zelenou a nejvíce vpravo červenou barvou Unicol. Nyní přistoupíme — po důkladném rozměření a předkreslení na papírový vzor, používaný v úvodu celé práce — k vyrytí potřebných nápisů. K tomuto účelu zakoupíme v papírnictví šablony staršího typu (nemají osazování pro kreslení tuší) výšky písmen 3; 3,5; 5 apod. Výšku písmen zvolíme podle vkusu a tak, aby se vše vešlo a plnilo svůj hlavní účel (dobrá orien-
tace a přehled). Stejnou šablonou předrýsované nápisy na papírové předloze překopírujeme (např. na okenní tabuli) na druhou stranu papíru. Dostaneme stranově převrácené nápisy. Takto otočený papír položíme na stůl, na něj stranou rytí nahoru (zapuštěním pro šroubky M3 dolů) plexisklový panel, vše dokonale přilepíme izolepou ke stolu a můžeme začít s vlastním rytím. I tuto práci je dobré předem natrénovat. Je to práce dosti unavující a náročná na cit a přesnost; přitom je potřeba i dostatek síly pro držení šablonky jednou rukou a rysovací jehly rukou druhou. Práci si velmi usnadníme, když šablonku na volném kousku po celé délce podlepíme kouskem lékařské leukop-
lasti nebo izolační pásky na hokejky. Zamezíme tím snadnému podklouznutí šablonky při rytí. Po tomto vytytí ještě opět vrypem rysovací jehly orámujeme nápis COLOR VIPO. Po té odstraníme například hranou celuloidového pravítka vyryté sponky organického skla ze všech drážek, a vše rysovací jehlou opatrně vyčistíme. Pak vyryté drážky zaplníme tzv. mastnými tuhami (tužkami), které rovněž koupíme v papírnictví. Nápis COLOR VIPO celý dokonale přečmáráme černou mastnou tuhou (kromě rámečku). Všechny ostatní vrypy vyplníme bílou mastnou tuhou. Pracujeme systematicky, po kouskách, popřípadě opakovaně, až jsou všechny vrypy zaplněny; přeby-
ÚPRAVA STUPNICE REGULÁTORU
VI.PO
POHLED SHORA
Obr. 14
41
VYPLNIT BÍLOU BARVOU UNICOL
Obr. 15
42
tečnou mastnou tuhu dokonale vytřeme. Při pohledu na druhou (horní) stranu panelu musí být dojem dokonalý. Pro lepší viditelnost podkládáme pod panel bílý nebo černý papír. Pak vyplníme trojúhelníček bílou barvou, tři kroužky dříve popsanými barvami a přestříkneme nebo rychle přetřeme obdélníček s nápisem COLOR VIPO žlutou barvou Unicol. Nátěr neopakujeme. Sada barev Unicol se prodává v drogerii za 12 Kčs. První nástřik musí být co nejrychlejší (přes šablonu), teprve po zavadnutí stříkáme znovu do úplného krytí. Kdybychom postup nedodrželi, vzlínal by čértlý nápis do žluté barvy. Z téhož důvodu musíme při práci štětcem pracovat rychle. Po dokonalém zaschnutí opakujeme nátěr černou syntetickou barvou přes vyryté a vyplněné nápisy, tedy po celé ploše mimo hlavní velké kruhy a malé kruhy, pod nimiž musí být viditelné původní stupnice regulátorů. Při pohledu proti světlu musí být plocha neprůsvitná. Opravujeme malým štětcem nebo hadříkem namočeným v acetonu, jehož krátkodobé působení plexisklo nenarušuje. Význam symbolů u regulátoru pro červenou barvu vyplyne z návodu, dodávaného k výrobku VIPO COMBI při zakoupení. Pro nedostatek místa je tento symbol, příslušící i ostatním regulátorům, vyryt jen u regulátoru pro červenou barvu. Panel z organického skla zamontujeme až po desetidenním proschnutí. Horní panel 2 přišroubujeme k nosnému panelu 3 pěti zapustnými šroubky M3 přes distanční trubičky 4. Nosný panel Nosný panel 3 zhotovíme z duralového plechu 2 mm tlustého podle obr. 15. V panelu vyřízneme velké obdélníkové otvory 38X12 pro doutnavkové držáčky a dále vyvrtáme všechny potřebné otvory. Otvory označené na obr. 15 písmenem P slouží pro přišroubování plexisklového panelu s nápisy, S pro přišroubování upravených původních stupnic regulátorů VIPO COMBI, D pro přišroubování distančních sloupků 5 jimiž je panel upevněn ke skříňce 1, Z pro přišroubování konektorů (rotátor, výstup A a B, 220 V~), V pro upevnění přepínačů volby barev a výstupů, R k montáži jednotlivých regulátorů VIPO COMBI. Nosný panel upevníme ke skříňce deseti zapustnými šroubky M3 přes pět distančních sloupků 5 (obr. 14). Úprava regulátorů Z regulátoru 6 odstraníme celou elektroinstalaci i svorkovnici. Schéma
úpravy regulátoru je uvedeno na obr. 16, kde jsou kótovány jen nutné úpravy. Na horní panel upevníme polský mikrospínač 7 (stejný jako jsme použili při výrobě rotátoru), z něhož předem vyjmeme náběhový plíšek. Aby byla možná jemná regulace roztáhneme jeden upevňovací otvor mikrospínače do oválu. Tento přidaný mikrospínač ovládá vačka 9, kterou zhotovíme z plechu 1 mm tlustého. Přišroubujeme ji zespodu dvěma šroubky M2 do závitů M2 vyříznutých ve vypínací páce. Do konečného tvaru opracujeme vačku 9 až po montáži mikrospínače (viz stať o seřízení mikrospínačů). Původní mikrospínač B 591 v přístroji zůstává; mezi oba panely ještě upevníme další mikrospínač 8 (typu B 591), který upevníme pomocí držáku 10 a šroubku M2X10. Po upevnění nesmí šroubek vyčnívat nad horní panel víc než 1 mm, jinak by vadil pohybu pák. Původní jednoramenné plošné péro, které uvládalo mikrospínač B 591 odstraníme a nahradíme ho kontaktním dvouramenným plošným perem 11, které zhotovíme z pérové bronzi 0,4 mm tlusté. Na plošném peru musíme zhotovit vybrání znázorněné na obr. 16. Polohu kontaktního péra lze regulovat pomocí červíků; jeden regulační červík použijeme z původního regulátoru, druhý červík, 12 vyrobíme. Pro tento druhý červík musíme ve spodním panelu vyříznout závit M3; v plošném péru pak vyvrtáme pro červíky otvor 0 2 mm. Po nastavení zajistíme červíky maticí M3. Nakonec ještě zhotovíme destičku 13, na níž nanýtujeme minimálně čtyři duté nýtky nebo pájecí
očka. Upevníme ji na spodní panel regulátoru šroubkem M 3 přes distanční trubičku 10 mm dlouhou. Poslední prací je úprava stupnic regulátorů. Při jejich úpravě musíme postupovat velmi opatrně, abychom nesmazali nebo nepoškrábali nápisy vyhotovené speciálním bílým tiskem. Úprava velkých stupnic záleží jen ve zhotovení obdélníkových výřezů (obr. 14), které umožňují přístup k upevňovacím šroubům regulátoru. Při případné opravě pak není nutno demontovat stupnici. Velké stupnice přišroubujeme na nosný panel třemi zapustnými šrouby M3. Malé stupnice upravíme podle obr. 17. Nahoře je upilujerne ve vzdálenosti 1 mm nad nápisem 10, dole je upilujeme o 1,5 mm. K přišroubování malé stupnice na nosný panel slouží pouzdro, které je také nutno upravit (obr. 17). Nejprve dořízneme očkem závit M8X0,75 až k hlavě, a pak pouzdro zkrátíme o 4 mm. Neseženeme-li závitníky, můžeme použít matice; jejich výška musí být pouze 2 mm. Vhodné matice lze použít z vyřazených potenciometru. Stejným způsobem upravíme i druhé dva regulátory. Každý regulátor upevníme k nosnému panelu pěti šroubky M 3 přes distanční sloupky 9,5 mm dlouhé s průchozím závitem M3. Dva z těchto sloupků použijeme z původního regulátoru, vždy další tři musíme vyrobit. Přepínače Oba přepínače musíme vyrobit, protože žádný z prodávaných nevyhovuje požadavku spínat síťové napětí při jejich miniaturních rozměrech. Pro výrobu použijeme 24 polohový řadič
Způsob upevnení síťového konektoru
43
Obr. 16
44
Legenda k obr. 16 na vedlejší straně:' a — hřídel hlavního ovládacího knoflíku; b — ozubené kolečko s vratnou spirálou; c — kolík ozubeného kolečka, ovládající páku vypínacího mechanizmu; mikrospínač. 8 (typ B 591); d — otvor roztažený do /oválu; e — původní mikrospínač B 5 9 1 ; f — distanční sloupky (5 ks); g — původní regulační červík; h — původní mikrospínač B 5 9 1 ; i — kontakty spínačů B 591 ovládané kontaktním plošným dvouramenným perem
14, který zakoupíme v prodejně pro Radioamatéry. Z tohoto řadiče použijeme přední plechový díl a pero s válečky. Osičku 15 vysoustružíme podle obr. 14. Závity M2 slouží k našroubování vaček ovládajících mikrospínače. Stejně tak musíme vyrobit i nové aretační desky 16 (obr. 17), ponesou totiž zároveň mikrospínače 7. Desky musíme vyrobit velmi přesně; jinak se nepodaří mikrospínače seřídit. Zhotovíme je ze sklotextitu, který nejsnáze získáme tak, že z cuprextitové destičky odleptáme měděnou fólii. Obdélníkové otvory 3,8X3 mm v desce slouží pro zaskakování aretačních válečků. Přepínač BARVA nese sedm mikrospínačů 7. Protože přepínače musí jít lehce, a tedy nájezd na „knoflíky" mikrospínačů musí být měkký a přesný, musíme z mikrospínačů odstranit nájezdová kovová perka. Čtyři z mikrospínačů upevníme přímo na aretační desku 16, další tři mikrospínače upevníme nahoru na tři z předchozích mikrospínačů. Mikrospínače upevníme dvěma šroubky M2X16, jsou-li dva na sobě; je-li jen jeden mikrospínač, použijeme šroubků M2X10. Z texgumoidu zhotovíme podle obr. 17 obě vačky — horní 17 i dolní 18. Jejich délku upravíme až při montáži přepínače podle přesnosti nájezdu vaček na mikrospínače. Otvory ve vačkách pro šroubky M2 vrtáme až podle otvorů v osičce 15 přepínače. Mezi obě vačky vložíme distanční podložku 19, která v podstatě vymezuje rozteč mezi vačkami. Dolní vačka 18 spíná spodní čtyři mikrospínače, upevněné přímo na aretační desce, horní vačka 17 spíná tři mikrospínače umístěné na mikrospínačích spodních. Tloušťku podložky 19 volíme takovou, aby vačky najížděly přesně na osy mikrospínačů — mikrospínače nesmějí být stranově namáhány. Obě desky — aretační a původní z řadiče spojíme dvěma distančními trubičkami s otvorem
3,2 použitými opět z 24 polohového řadiče a šroubky M 3 s válcovou hlavou. Na šroubek vyčnívající z původní desky našroubujeme nové distanční sloupky 23,5 mm dlouhé s vyřezanými vnitřními závity
M3 z obou stran. Slouží pro upevnění přepínačů na nosný panel. Přepínač VÝSTUP zhotovíme podobně jako předchozí přepínač pouze s tím rozdílem, že na aretační desku 16 připevníme jen dva mikrospínače 7 proti sobě. Mikrospínače ovládá jen jedna vačka 20, kterou upevníme na osičku 15 stejným způsobem. Protože oba mikrospínače musí být sepnutý nebo rozepnutý najednou, musíme délku vačky upravit až při lícování přepínače. Oběma přepínači lze otáčet dokola, aretace by byla nepraktická a prodlužovala by manipulaci s oběma přepínači. Výstupní konektory Šestnáctinožový konektor 21 slouží k propojení rotátoru s trojnásobným regulátorem. Zde použijeme samičku; sameček je použit na rotátoru. Nejlépe jej seženeme od spojařů nebo svazarmovců (z vyřazené radiostanice). Zadní víčko konektoru nepoužijeme. Konektor upevníme dvěma šroubky M3 zašroubovanými do závitů M3 v konektoru (obr. 14). Zásuvka VÝSTUP A slouží k připojení na zvětšovací přístroj. K její výrobě použijeme zásuvkovou spojku 22 na prodlužovací kabel. Spojku upevníme (viz. det. B na obr. 16) pomocí dvou šroubků M3 přes distanční sloupky 23 k destičce zásuvky 24. Distanční sloupky mají průchozí otvor 0 3,2 mm a jsou 10 mm vysoké. Abychom zamezili zkratu mezi kovovými díly, vložíme mezi sloupek 23 a destičku 24 izolační papír 25 1 mm tlustý. Na nosný panel upevníme destičky pomocí distančních sloupků 26; tvoří je mosazný díí z lámací svorkovnice (čokolády), jejichž podélný otvor prevŕtame na 0 3,1 mm. Nakótované otvory slouží pro přívod vodičů. Zásuvka VÝSTUP B slouží k připojení na ovladač tanku. Vyrobíme ji
podobně jako zásuvku A (viz det. C na obr. 16); rozdíl je jen ve tvaru destičky 27 a v tom, že zde není nutný izolační papír. Proto musíme použít distanční sloupky 28 o 1 mm delší, tedy 11 mm dlouhé. Síťový konektor 29 koupíme. Upevníme ho šroubky M3 pomocí dvou distančních,sloupků 30 (dlouhých 16,5 mm s vnitřním závitem M3) k destičce 31 (viz. det. A na obr. 16). Destičku upevníme na nosný panel opět pomocí distančních sloupků 26. Elektrické zapojení Schéma elektrického zapojení trojnásobného regulátoru je na obr. 17. Doutnavky DtM, DtZ, DtČ se rozsvítí po ukončení příslušné expozice (ručka příslušného VIPO dojede na 0). KU, KI2 se ovládá zmáčknutím malého knoflíku na VIPO I, KII1, KII2 zmáčknutím malého knoflíku na VIPO II, KIII1, KIII2 pak zmáčknutím malého knoflíku na VIPO III. U přepínače BARVA vycházíme vždy z polohy I. Točíme ve směru šipky. Trojnásobný časový regulátor COLOR VIPO musíme propojit s rotátorem pomocí minimálně 13 žilového kabelu Qá jsem sehnal 16 žilový). Kabel je asi 180 cm dlouhý, průřez jednotlivých lanek může být vzhledem k nepatrnému odběru minimální. Kabel získáme například výměnou za jiný kabel od spojařů nebo od svazarmovců. Stejným způsobem získáme i 16 nožové konektory (vojenského typu). Jiný typ nedoporučujeme, nehodil bý se pro přenášení síťového napětí. Důležité je přesně dodržet použití samců a samiček na jednotlivých dílech celého zařízení. Při nedodržení předepsaného dílu konektoru na patřičném místě bychom mohli utrpět úraz elektrickým proudem. Stále musíme mít na paměti, že pracujeme se síťovým napětím 220 V!
Pohled na přepínač barev (vlevo) a přepínač výstupů (vpravo)
45
Obr. 17
46
Seřízení mikrospínačů Oba mikrospínače B 591 (původní a přidaný 8) ovládané společným plochým perem musí vypínat současně. Jejich funkce — stav sepnutý nebo vypnutý je ovládána malým knoflíkem regulátoru. Spínač 8 je přidán proto, aby se při činnosti jiného regulátoru VIPO nedostávalo napětí z jeho výstupu na ostatní regulátory. Kdyby tento mikrospínač chyběl, byl vadný nebo špatně seřízený, mohlo by dojít při současném chodu druhého nebo třetího regulátoru VIPO k tomu, že regulátor, u nějž ručka ještě nedojela na nulovou hodnotu, by dával napětí na ostatní regulátory, které by již nulovou hodnotu ukazovaly. Výsledkem by bylo „ometání" ozubených koleček domněle stojících regulátorů po celou dobu chodu nejdéle běžícího regulátoru. V případě velmi dlouhého takovéhoto „tvrdého chodu" by došlo ke zničení velkého ozubeného kolečka s pastorkem, zařazeným při příslušném převodu — 1,10 nebo 60. Podaří-li se nám při této závadě zařízeni ihned vypnout, je nebezpečí, že poškozením třeba i jediného zoubečku na velkém kole se spirálovým perem bude postižený regulátor v určité nastavené poloze nepřesný. Může se totiž stát, že poškozený zoubek velkého kolečka ihned nezabere za zoubek malého pastorku, k jehož poškození většinou nedochází. Tím dojde k nepřesnému — nedefinovatelně prodlouženému osvitu o tu dobu, než kolečka proti sobě zaberou. To je ovšem časová nepřesnost, která je nepříjemná i v černobílé, natož pak v barevné fotografii. Pozor tedy při zkouškách a seřizování. Je lépe pracovat s odpojenou sítí a sledovat pouze jemné cvaknutí mikrospínačů a až při jistotě provést zkoušku ostrou. Druhý přidaný mikrospínač 7 v regulátoru seřídíme tak, aby přepnul co nejblíže nulové hodnoty velké stupnice regulátoru. Ihned po tom musí vyskočit systém vypínající již popisované mikrospínače. Při změně polohy tohoto spínače se nám rozsvěcí příslušná doutnavka na rotátoru. Sestavení trojnásobného regulátoru Po provedené úpravě jednotlivých regulátorů a jejich seřízení je namontujeme na základní duralovou desku 3. Pak na nosný panel namontujeme vyhotovené přepínače, dále zapojený 16ti nožový konektor, zapojené konektory prú výstupy a pro přívod sítového napětí. Rovněž montujeme distanční sloupky na přišroubování do
skříně. Zbývá přišroubovat tři velké stupnice a tři malé, těsně nasadit a seřídit ručky regulátorů a přes pět distančních trubiček 4 přišroubovat barevně tytý panel 2 z organického skla. Pokud chceme vyvázat provázkem všechna propojovací lanka regulátoru COLOR VIPO (průřez min. 0,5), provedeme to tak, aby bylo možno v případě potřeby dostat se k jednotlivým regulátorům. Zbývá vsunout přístroj do skříňky a zespodu přišroubovat zapuštěnými šroubky M3. Pokud by vznikla štěrbina mezi horní hranou skříňky a horním panelem z organického skla, zkrátíme na soustruhu distanční sloupky 5 pro upevnění celku ve skříni. Předem však zkontrolujeme, je-li možno tento úkon provést — nebudou-li přečnívat některé jiné dílce zařízení. Není-li to možné, vyřízneme z ploché dostatečně měkké černé gumy těsněni, které vložíme mezi horní panel 2 a horní stěnu skříňky 1. Ž celku nesmí nikudy vystupovat světlo od doutnavek. Praktické použití Sedíme v temné komoře proti zvětšovacímu přístroji, na kterém je namontován rotátor. Při pohledu zleva, po doexponování barevného papíru pod prvním filtrem — modrým, se nám po dojetí ručky prvního regulátoru VIPO na nulovou hodnotu rozsvítí
tato první doutnavka. Je to signál, abychom otočili přepínačem barev (poslepu) Ve směru hodinových ručiček do další polohy. Ihned se dává do pohybu rotátor (je téměř bezhlučný) a po zastavení na další předvolené barvě ihned exponuje časem, nastaveným na druhem regulátoru (pro zelenou barvu). Opět po dojetí regulátoru pro zelenou barvu na nulovou hodnotu se rozsvěcí druhá doutnavka zleva. Je to opět signál pro nás, otočit přepínačem barev do další polohy ve směru hodinových ručiček. Ihned se otočí rotátor na červený filtr. Hned po dojezdu se exponuje čas, předvolený na posledním regulátoru — pro červenou barvu. I po dojetí tohoto regulátoru na nulovou polohu se ihned rozsvítí třetí doutnavka zleva. Ta signalizuje expozici i pod třetí a poslední barvou. Otočením přepínače pro volbu barev o další polohu ve směru hodinových ručiček se nám rozsvítí i poslední — čtvrtá doutnavka. Ta bude svítit stále, bude-li přepínač barev v poloze pro bílou barvu. Ostatní doutnavky zhasnou po přestavení příslušného regulátoru z nulové polohy na jakýkoli čas. Přístroj je připraven k exponování dalšího papírií nebo při přepnutí přepínače výstupu k regulaci jiného zařízení — například tanku pro barevné vyvolávání. IVO TICHY
47
auto - moto GARÁŽOVÝ ZVEDÁK Z HEVERU Ne každý má k dispozici montážní jámu nebo rampu či kolébku (jejíž použití ostatně sebou přináší některé problémy — jako nutnost vyjmout akumulátor) a tak většina z nás potřebuje-li zvednout vůz, používá heveru z příslušenství auta a různých podložek, kterými vůz i hever postupně podkládá. Pro větší bezpečnost, rychlost i pohodlí se osvědčuje úprava autoheveru pro vysoký zdvih. Úprava se osvědčila zvlášť u vozů (Škoda), kde se hever uchycuje uprostřed vozu. U vozů VAZ tato úprava odstraňuje i nepříjemnou vlastnost dodávaného heveru — totiž že se unášecí polomatice občas uvolní a hever samovolně zklouzne zpět do nižší polohy. POPIS ZVEDÁKU A JEHO FUNKCE Garážový zvedák je v principu shodný pro oba typy vozů, jak je zřejmé z výkresů: zvedák pro vozy Škoda (alternativa a) je na obr. 1 a zvedák pro vozy VAZ-Žiguli (alternativa b) na obr. 2. Zvedák se skládá z rámu (svařenec poz. 2, 3,4), který je shodný u obou alternativ, dále střední opěrky heveru 5 a podstavy heveru 6. Protože střední opěrka 5 i podstava 6 jsou pevně spojeny s heverem 1 a nebo 1 b, liší se jejich provedení podle typu vozu. Na začátku zvedání vozu je podstava hevéru 6 spuštěna zcela dolů (t. j. vynětím zajišfovacích kolíků 7) na podstavg rámu 3. Po zasunutí ramena heveru do otvoru prahu vozu začneme vůz zvedat minimálně do té polohy, aby se spodní část střední opěrky 5 dostala do výšky asi 2 mm nad druhý pár otvorů v trubce nosného rámu 2. V této poloze zajistíme střední opěrku 5 dvěma kolíky 7 a začneme otáčet klikou heveru v opačném smyslu (jako bychom chtěli vůz spustit dolů). Tím se začne podstava heveru 6 zvedat. Po dosažení polohy, kde spodní část podstavy bude těsně nad prvním párem otvorů v trubkách rámu, zajistíme ji druhým párem kolíků 7. Takto po krocích zvedneme vůz do potřebné výšky. Při konečném ustave-
48
ní heveru je nutné zajistit pojistnými kolíky jak střední opěrku 5, tak i podstavu 6. VÝROBA ZVEDÁKU Rám zvedáku tvoří dvě stojiny 2 spojené dole podstavou 3 a nahoře příčkou 4. Stojiny 2 zhotovíme z půlcoulových bezešvých trubek; trubky seřízneme na délku 1210 mm a na obou koncích srazíme pilníkem hrany. Z profilu U 5 si připravíme seříznutím na délku 150 mm podstavu rámu 3; horní příčku 4 zhotovíme z ploché oceli 30X5, kterou rovněž seřízneme na délku 150 mm a pilníkem začistíme. U obou dílů 3 a 4 prorýsujeme středy otvorů 0 21,3 podle det. H a det. D na obr. 2, otvory pečlivě vyvrtáme a díly narazíme na stojiny 2. Prozatím privaríme pouze podstavec rámu 3. Potom na stojinách 2 prorýsujeme po 150 mm středy otvorů pro zajišfovací kolíky 7, které vyvrtáme podle obr. 2. Pokud máme obavu, že první zdvih heveru (viz popis funkce) je příliš vysoký, vyvrtáme ve středu dru-
hého pole otvorů ještě jeden pár, t. j. ve vzdálenosti 225 mm od vrchní části podstavce 3. Střed otvorů vyrazíme důlčíkem a pak vrtáme otvory 0 7,2 mm nejlépe na dřevěné podložce sloupovou (stojanovou) vrtačkou. Podstava heveru 6 má shodný spodní díl 6.1 pro obě alternativy a a b; vrchní deska 6.2 a výztuha 6.3 mají stejný tvar, ale odlišné rozměry, takže technologie výroby podstavy 6 je shodná pro obě alternativy. Spodní díl 6.1, vrchní desku 6.2 a výztuhu 6.3 vyřízneme, opilujeme a připravíme pro svařování. Elektrickým obloukem a vhodnou elektrodou podstavec svaříme; pak prorýsujeme na vrchní desku 6.2 středy otvorů 0 6,2 mm pro uchycení heveru a středy otvorů 0 22 mm pro navlečení trubek rámu. Středy vyrazíme důlčíkem a na sloupové vrtačce po vhodném podložení a upevnění (či upnutí do svěráku) vyvrtáme na stojanové vrtačce všechny čtyři otvory. Dbáme přitom, aby svařenec byl před konečným upnutím dokonale horizontálně vyrovnán, neboť otvory 0 2 2 mm
49
50
vrtáme ve vrchní desce 6.2 i spodním dílu zároveň, čímž je zaručena dokonalá souosost. Po vyvrtaní srazíme kulatým pilníkem hrany. Nakonec vyznačíme důlčíkem na vrchní desce 6.2 střed příslušného heveru a prorýsujeme obvodovou kružnicí jeho základny. Do této kružnice upneme ve svěráku hever a svitáme otvory 0 6,2, kterými při montáži provlékneme dva šrouby 8 (nekresleno, pouze naznačeno spojení v sestavě).
Kdo nemá možnost soustružení, použije dva normální šrouby M8 vhodné délky a osazení nahradí rozpernou trubičkou Js 8 mm. Střední opěrka 5b je podněkud složitější. Jejím hlavním dílem je svařenec skládající se z dílů 5.1b, 5.2b, 5.3b a 5.5b. Nejprve zhotovíme úhelník 5.1b podobným způsobem jako vodicí úhelník 5.1a. Dále si z plechu tlustého 5 mm vyrobíme čtyřúhelník 5,2b (je to vlastně část rovnoraStřední opěrka heveru 5 má zcela menného trojúhelníku) o základně rozdílnou konstrukci pro vozy Škoda 117 mm, výšce 70 mm a se stranou (alternativa a) a pro vozy VAZ (alterna- protilehnou základně dlouhou 32,mm. tiva b). Úhelník 5.1b svaříme se čtyřúhelníStřední opěrka 5a (obr. 1) se skládá kem 5.2b podlé obr. 2, prorýsujeme ze tří jednoduchých dílů. Vodicí úhel- v ose svařence zářez pro pohyblivou ník 5.1a uřízneme na délku 150 mm, část heveru, vyřízneme a dopilujeme prorýsujeme středy otvorů 0 22 mm podle výkresu. Hladké pouzdro 5.3b, a 0 10,1 a otvory vyvrtáme. Pak vymezovací vložku 5.4b i zásilové na rameni s otvory 0 10,1 mm pouzdro 5.5b vysoustružíme podle seřízneme hrany pod úhlem 45°. Na- obr. 2. Úpravou šroubu M6X40 získakonec srazíme hrany pilníkem. Zadní me šroub 5.6b. upínku 5.2a zhotovíme z pásové oceli. Na šroub 5.6b navlékneme hladké Středy otvorů prorýsujeme, vyvrtáme pouzdro 5.3b, vymezovací vložku otvory 0 6,4 mm a vyřízneme do nich 5.4b a našroubujeme pouzdro 5.5b. závity M8. Tvar upravíme podle Tím jsme si zajistili souosost těchto obr. 1. Nakonec vysoustružíme dva dílů a můžeme je přiložit podle obr. 2 šrouby 5.3a ze šestihranu OK 14. k připravenému ctyřúhelníku 5.2b. Osazení 0 10 mm brání deformaci Po zajištění správné polohy obě poupláště heveru po dotažení šroubů. zdra privaríme. Po zavaření šroub
5.6b všroubujeme a vyjmeme vymezovací vložku 5.4b. Nakonec celý svařenec opilujeme a očistíme. MONTÁŽ Z rámu sejmeme dosud naraženou horní příčku 4 a na stojiny navlékneme nejprve podstavu 6 a potom střední opěrku 5. Po kontrole, zda jsme náhodou neotočili o 180° chybně proti sobě některou z podsestav 5 a 6 narazíme na trubky rámu zpět horní příčku 4 a privaríme ji podle obr. 2 (det H). Tím je zvedací přípravek hotov. Pro úplnost jej můžeme natřít vhodnou základovou barvou. Při montáži heveru do přípravku přišroubujeme nejprve v obou případech pätici heveru dvěma šrouby 8 s podložkou a maticí k podstavě 6. U vozů Škoda připevníme střední opěrku 5a dle detailu S (obr. 1) přímo pod zvedací rameno heveru. U vozů VAZ navlékneme střední opěrku 5b zespodu na výlisek unášeče ramene zvedáku, navlékneme vymezovací vložku 5.4b a spojení pojistíme šroubem 5.6b. Tvarovaní výlisku nedovolí vyvléknutí heveru. Konstrukci P. a J. J. popsal A. T.
VÝSTRAŽNÉ BLIKAJÍCÍ ODRAZKY Výstražný trojúhelník je pro osobní automobil zákonem předepsané vybavení. Při poruše automobilu se musí umístit na vozovku v předepsané vzdálenosti za vozidlem. Tato vzdálenost i doba, než se umístí za vozidlo, je určitou nevýhodou. Další nevýhodou je i skutečnost, že je umístěn nízko nad zemí, takže je viditelný z relativně menší vzdálenosti. Nicméně, dokud nebude změněn předpis, musí být respektována vyhláška. Proto může být varovná blikající odrazka jen doplněním povinné výbavy vozidla, i když má větší varovný účinek. Je umístěna na střeše vozidla a samovolně se otáčí ve větru. Z podstatně větší vzdálenosti je dobře viditelná a na střechu vozidla ji lze umístit rychleji, než výstražný trojúhelník. Přitom nepřichází do úvahy její zcizení, nebo vyřazení z funkce proto, že ji projíždějící auta postříkají blátem, což je u výstražného trojúhelníku za nepříznivého počasí jev běžný. Pro výrobu zakoupíme dvě velké odrazky 0 asi 80 mm v barvě červené a oranžové. Odrazky k sobě sešroubujeme tak, že mezi ně upevníme jednak ve vodorovné rovině plech se zahnutými kraji (tzv. uši), jednak kus ploché oceli 10X2 mm, který slouží jako osa otáčení. Plochou ocel na obou koncích zabrousíme do hrotu a uložíme do jamek rámu, zahnutého do tvaru U. Stojan rámu je uložen otočně, a proto je skladný. Vzhledem k jednoduchosti není třeba podrobný popis. Zařízení lze na plechovou střechu upevnit i magnetem nebo přísavkou, takže odrazky mohou sloužit i při pomalé jízdě v případě poruchy vozidla. D. V.
51
SPÄTNÉ ZRKADLÁ NA KARAVAN Spätné zrkadlá na automobily, ktoré ťahajú karavan, sa u nás bežne nepredávajú, a preto si ich musíme zhotoviť sami. Konštrukcia, ktorú uverejňujeme, je jednoduchá a zodpovedá vyhláške č. 90. Montáž aj demontáž týchto spätných zrkadiel je ľahká. Na zhotovenie dvoch nosičov spätných zrkadiel budeme potrebovať 1,5 m dlhú oceľovú rúrku, niekoľko kúskov 3 mm hrubého oceľového plechu a ostatné časti zhotovíme zväčša z toho, čo doma máme. Vlastné zrkadlo 14 kúpime v predajni Mototechna. Na našu konštrukciu sa použili zrkadlá typu Z-200, ale rovnako dobre poslúžia aj iné zrkadlá, ktoré budú mať rozmery asi 120X200 mm. Druhým hotovým výrobkom sú pružiny 7. Vhodný typ je z brzdy detských kočíkov Liberta, ktoré sa predávajú za 20 halierov. PRACOVNÝ POSTUP Do koncov nosných rúrok 4 zasunieme čapy 13 a prispájkujeme ich mosadzou. Potom privaríme oká závesu 10, ktoré však musia byť o 10° pootočené proti osi nosnej rúrky 4 (pohľad K), a to pri každej z nosných rúrok v opačnom smere. Vzpery 5 sa totiž opierajú o okraj blatníkov o kúsok ďalej za miestom ukotvenia nosných rúrok 4, aby lepšie zachytávali dynamický nápor vzduchu za jazdy. (Na zostave aj v pohľade K je zrkadlo 14 otočené proti smeru jazdy, aby bolo dobre viditeľné jeho upevnenie). Do nosných rúrok vyvŕtame po dvoch otvoroch 0 3,1 a zasunieme dp nich oká pružiny 6. Oká zhotovíme zo zváracieho drôtu a ich vyčnievajúce konce k rúrkam privaríme alebo prispáj-
52
kujeme mosadzou. Druhé konce nosných rúrok skosíme v uhle asi 45° a privaríme k nim oká 2, kolmo na osi ôk6. K vzperám 5 prispájkujeme mosadzou závesy vzpier 9. Podobne ako pri nosných rúrkach, k vzperám privaríme oká 6, ktoré budú mať os v jednej rovine s výrezom v závesoch vzpier 9. Na druhé konce vzpier privaríme podpierky 8. Pripevňovacie jazyky 1 ohneme do potrebného tvaru a časti, ktoré budú zavesené pod kovovými rúrkami 15, oblepíme gumou asi 1,5 mm hrubou. Aj podpierky 8 oblepíme gumou alebo machovou gumou, aby sa kotvami nepoškodili okraje blatníkov. Na konce kotvových rúrok 15 privaríme ešte kotvové dosky 16 a potom už môžeme celok zostaviť a vyskúšať na automobile. Kotvovú rúrku pripevňujeme do žliabku kapoty motora vždy
dvorná skrutkami M6 s maticami a podložkami. Všetky automobily nemajú tento žliabok a lem kapoty motora rovnaký, a preto na niektorých typoch automobilov bude treba ukotvenie upraviť. Kotvové rúrky zostávajú v žliabku pripevnené trvalo, a preto pod kotvové dosky 16 nanesieme tesniaci tmel, lak alebo epoxid, aby žliabok pod ukotvením nékorodoval. Povrch všetkých súčiastok konštrukcie je najlepšie chrániť sivým lakom, alebo vypaľovacím lakom vo farbe karosérie auta. Laky sa vypaľujú pri teplote 80 °C a potom spoľahlivo chránia a neodlupujú sa. Správny sklon zrkadiel nastavíme jednak klbom pri zavesení nosnej rúrky, jednak otáčaním zrkadla okolo čapu nosnej rúrky 13. Konštrukciu JAROSLAVA HLAVÁČA opísal JOSEF ŠŤASTNÝ
53
stroje a nástroje STOLNÍ KMITACÍ PILA V posledních letech se na našem trhu objevují různé jednoúčelové adaptéry k ručním vrtačkám. Jedním z mnoha doplňků je též adaptér pro přímočarou kmitací pilu. Přes nesporné přednosti je však nutno přiznat, že tento strojek má i některé nevýhody,, jako například omezenou použitelnost pouze na jednoduché, menší tvarové řezy. Zde popisovaná kmitací stolní pila je použitelná pro řezání rovných příčných i podélných řezů a hlavně pro vyřezávání různých tvarů. Pilka je vhodná nejen pro „kutilské" využití, ale je schopna odvést i větší objem práce. Řezání je velmi rychlé, čisté; běžně lze pilu používat pro řezání měkkého a tvrdého dřeva do tlouštěk 30 až 40 mm a při použití speciálních pilek je možno vyřezávat díly z měkčích ocelových plechů, mosazi, organického skla, linolea, překližek a různých dýhovaných desek nebo lisovaných desek, jako například sololitu, umakartu, pertinaxu, fíbru atp. Přes tyto možnosti neztrácí pila na své mobilnosti, neboť má malé rozměry a hmotnost (nejtěžší součástí stroje je elektromotor — 10 kg). Stroj je možno převážet v atutomobilu a v dílně může mít své místo pod stolem, na který jej při práci postavíme a připevníme truhlářskou svěrkou. Stolní kmitací pilu můžeme zhotovit jako jednoúčelový stroj (viz sestava na obr. 1), nebo ji můžeme začlenit do sestavy univerzálního stroje, kde je ve stojanu zabudována například ještě předlohová hřídel okružní pily s čepovačkou nebo bruskou atp. a změna se provádí výměnou klínových řemenů.
54
POPIS STROJE Samotná kmitací pila 1 je i s elektromotorem 21 umístěna do pracovního stolu (obr. 1). Pracovní stůl je sestaven z ocelových úhelníků 2 a 3 profilu L 30X30X3 a dřevěných hranolků 4 a 5 o průřezu 50X20 mm. Pracovní deska 6 a deska pro uložení elektromotoru 7 je z překližky. Může však být použito jiných materiálů i rozměrů. Kovové úhelníky 2 a 3 jsou svařeny do dvou rámečků, které tvoří nosič kmitací pily 1 a pracovní desky 6. Svařené rámečky jsou s pracovní deskou a dřevěnými hranolky spojeny šrouby a maticemi s podložkami příslušných rozměrů, jak jsou uvedeny na sestavném výkrese a v rozpisce materiálu. Rozměry jsou přizpůsobeny pro jednofázový elektromotor s rozběhovým kondenzátorem typové řady MEZ Mohelnice s výkonem 370 W a otáčkami 1460 min" 1 . V případě potřeby je možno použít jiný elektromotor o výkonu minimálně 250 W nebo s jinými otáčkami. V tom případě bude nutno určit průměr řemenice elektromotoru 8 tak, aby počet zdvihů pilky byl optimální, t. j. 1200 min" 1 . Délka klínového řemene 22 bude pak také jiná. Elektromotor 21 je uložen na desce 7, ve které je nutno vytvořit oválné otvory podle patic použitého elektromotoru. Tím je dána možnost posouvání elektromotoru i s připojovacími šrouby 14 a napínání klínového řemene 22. Na spodní plochu pracovní desky 6 doporučujeme umístit páčkový vypínač 23. Pro dobrý vzhled se provedou povrchové nátěry kovových i dřevěných částí konstrukce pracovního stolu. Hlavní částí celého stroje je mechanismus kmitací pily (obr. 2). Do tělesa pily 24 je vložena hřídelka 27 uložená ve dvou ložiskách 36 a 37, utěsněná na vnější straně Guferem 38. Hřídelka 27 je naháněna přes řemenici 43 elektromotorem o výkonu 370 W. Na druhém konci je hřídelka rozšířena a nese na čepu 46 bronzový kámen 34, který je pohyblivě uložen v kulise 28. Kulisa je upevněna na vřetenu 3 1 ,
které se otáčením hřídelky posouvá v bronzových pouzdrech 35. Celkový zdvih vřetene je 30 mm. Horní část vřetene 31 je upravena pro uložení vlastního listu pilky. Čelo tělesa je uzavřeno víkem 25, do kterého je vyvrtán plnicí otvor mazacího oleje. Mechanismus pily je upevněn na kostře pracovního stolu prostřednictvím držáku 40. VÝROBA DÍLŮ Jednotlivé díly pracovního stolu nejsou na výkresech detailně znázorněny jednak proto, že výroba stolu je natolik jednoduchá a nenáročná, že ji zvládne každý průměrně zručný kutil podle výkresu sestavy (obr. 1) a jednak proto, že rozměry i materiál stolu si každý pravděpodobně uzpůsobí podle svých potřeb a podle elektrického motoru, který sežene (rozměry A, B, C, D). Naproti tomu je výroba mechanismu kmitací pily podstatně složitější. Při výrobě všech dílů potřebujeme odborné znalosti z třískového obrábění kovů, jeho soustružení, frézování, broušení a vrtaní. Veškeré potřebné údaje pro výrobu jsou uvedeny u výkresů příslušných detailů (obr. 2 a 3). Přesto je třeba upozornit na některé nezbytnosti. Při vrtání otvoru 0 8H7 v hřídelce 27 pro kolík 46 je nutné dodržet kolmost otvoru k čelní ploše rozšířeného konce hřídelky a souosost otvoru s osou hřídelky. Protože kulisa 28 a vřeteno 31 jsou nejnamáhanějšími díly celého mechanismu, musíme pro jejich výrobu použít ušlechtilejších materiálů. Horní část vřetene 31 určená pro uchycení vlastního listu pilky je rozměrově provedena pro pilky „Bosch" nebo „Metabo." Pro jiné pilky, například Narex, musíme tyto rozměry, hlavně průměr otvoru 6,5 mm, změnit. Je proto nutné se předem rozhodnout, jaké pilky budeme používat. Boční vybrání 0 5,2 ve. vřetenu provedéme pilníkem ve vzdálenosti určené až při montáži (kóta 100 je pouze informativní). Při vrtání otvoru 0 8F7 v kamenu 34 musíme dodržet rovnoběžnost s bočními plochami. Vrtání otvoru 0 12H7 v pouzdrech 35 je třeba ponechat s přídavkem pro společné vystružení při montáži.
,
MONTÁŽ PILKY Nejprve si upravíme axiální rozměry posuvných částí. Výšku 11 mm kamene 34 zbrousíme na jemném smirkovém plátně tak, aby byla o 0,1 mm menší než hloubka drážky v kulise 28. Pak zapilujeme délku koliku 46 tak, -aby délka kolíku byla o 0,2 mm menší : než výška kamene 34. Do tělesa 24 narazíme pouzdra 35. Pokud se stane, že nepříznivou shodou tolerancí jsou pouzdra volná, utěsníme je po důkladném odmaštění technickým tmelem Aldurit nebo Loctite a necháme 24 hodiny zatuhnout. Pak společně obě pouzdra vystružíme výstružníkem 0 12H7. Dále do tělesa natlačíme těsnění Gufero. Na hřídelku 27 narazíme obě ložiska 36 a 37 a zkusmo hřídelku založíme do tělesa. Dbáme na to, abychom nepoškodili těsnění Gufero. Pak zkusmo sestavíme ostatní pohyblivé díly. Na kolík 46 nasadíme kámen 34 a na něj kulisu 28. Kulisou stlačenou do spodní úvrati a pouzdry 35 prostrčíme vřeteno 31 v takové poloze, aby
drážka pro pilku byla rovnoběžná s osou a přítlačný šroub pilky na straně řemenice. Vřeteno zatlačíme do takové hloubky, aby v této spodní úvrati byla hlavice vřetene asi 2 až 3 mm vzdálena od vrchního pouzdra 35. V této poloze označíme na dříku vřetene místo, kde vypilujeme vybrání 0 5,2 pro průchozí šroub M5. Zkontrolujeme, zda axiální vůle mezi čelem hřídelky a kulisou není moc velká. Vůle musí být minimální, asi 0,05 mm, aby nebyla dána možnost vychýlení pilového listu do stran. Pokud tato vůle vyšla větší, je nutno ji vymezit při konečném smontování. Vyzkoušíme, zda nedochází při otáčení k drhnutí kamene a kulisy. Pokud ano, musíme vůle zvětšit. Při konečné montáži, po odmaštění obvodu ložisek a základních průměrů ložisek v tělese, natřeme styčné plochy ložisek a tělesa tmelem Aldurit nebo Loctite a opět smontujeme. Kulisu na vřetenu stáhneme a hřídelku s ložisky zasuneme do tělesa tak hluboko, aby vůle mezi kulisou a čelní
plochou hřídele byla minimální. Po zatvrdnutí tmelu je tak zaručena vzájemná poloha všech dílů. Po prověření pohyblivosti (pozor, třením o těsnění Gufero jde hřídelka otáčet ztuha), uzavřeme těleso víčkem 25. Dosedací plochu víčka natřeme těsnivem nebo vyrobíme papírové těsnění. Na spodní pouzdro 35 nasadíme krytku 45, kterou přilepíme chemoprénem. Před nasazením řemenice 43 nasuneme na těleso držák 40. Plnicím otvorem ve víčku vstříkneme asi 20 cm 3 řídkého strojního oleje 47 a otvor uzavřeme šroubkem 26. Kompletně smontovaný mechanismus pily upevníme držákem 40 na stojinu 2 dvěma šrouby 13. Otáčením celé pily v držáku 40 nastavíme vzájemnou kolmost vřetene 31 a pracovní desky 6. Tuto polohu zajistíme stažením držáku 40 v dělicí rovině. Založenou listovou pilku vyrovnáme do osy vřetene 31 pomocí dvou bočních šroubů 33 a zajistíme jedním šroubem 32 v hlavě vřetene. j Posouváním elektromotoru najpne-
55
56
Obr. 2
57
Obr. 3
58
me klínový řemen 22. Aby nedocházelo ke zbytečnému namáhaní ložisek a klínového řemene, a aby byla dána možnost v případě přetížení k proklouznutí řemene, napneme ho tak, aby jej bylo možno uprostřed mezi řemenicemi promáčknout asi o 10 mm. Motor připojíme podle schématu umístěného uvnitř svorkovnice. Připojeni může provést jen odborný elektroinstalační závod, což skýtá záruku správního připojení a dodržení požadavků bezpečnosti z hlediska ochrany před nebezpečným dotykovým napětím podle ČSN 34 1010. Vedení a přívod k motoru musí být dostateč-
ně dimenzován. Každý motor musí být samostatně jištěn před zkratem a přetížením. Jištění se doporučuje provést pro trojfázové motory jističem JIK 50, pro jednofázové motory jističem UM o příslušné jmenovité hodnotě. Motor spouštíme vypínačem. Montáž a obsluhu elektromotoru provádíme podle pokynů výrobce, které jsou součástí záručního listu. Jinak pro provoz a obsluhu elektromotoru platí ČSN 34 3205. Z hlediska bezpečnosti práce je pila poměrné bezpečná; rotující části, t. j. řemenice a řemen je nutné zakrýt krytem vyrobeným z dostatečně tuhého plechu. Na výkresu celkové sestavy
(obr. 1) není tento kryt pro lepší přehlednost kreslen a na fotografiích je kryt sejmut. PRAKTICKÉ RADY Pro dobrou práci stroje musí být splněno několik základních podmínek: Pohyb pilky musí být naprosto kolmý k pracovní desce stolu. Musí být dodržena kolmost jak vřetene, tak samotné pilky. Kolmost musíme kontrolovat úhelníkem. Samotná pilka nesmí být deformovaná. Při řezání vadí nadměrné chvění stroje. Proto je dobré stroj upnout za provozu k podkladu truhlářskými svěrkami apod. Chvění můžeme zmírnit vyvážením rotujících hmot. Vyvážení provedeme zkusmo tak, že na řemenici pilky přivrtáme závaží na protilehlé straně, než je uchycení kamene a kulisy. Je-li tedy vřeteno ve spodní úvrati, umístíme vývažek v horní části řemenice. Je třeba občas doplňovat náplň mazacího oleje, pak je zaručena dlouhá životnost stroje. Při řezání některých tvrdých materiálů se doporučuje zajistit chlazení pilky. Samotné pilky se dají zakoupit buď v prodejnách Tuzex (pilky Bosch nebo Metabo) nebo občas v prodejnách železářství (pilky Metabo nebo Narex). Podle zkušenosti se nejlépe osvědčily pilky Bosch, které jsou vždy rovné a mají dlouhou životnost. V prodejnách Tuzex jsou v prodeji sady po pěti kusech pro řezání různých materiálů, v ceně od 30 do 45 TK. Některé typy pilek Bosch uvádíme pro informaci
vtab. 1.
59
Tab. 1. Pilky firmy Bosch Typ
Použití
T 118 G Měkká ocel, hliník, mosaz T 119 A Dýhované desky, lisované desky, karton, organické sklo, překližka T 144 D Tvrdé a měkké dřevo T 244 D Tvrdé a měkké dřevo — zvláště vhodné pro tvarové řezy
je na výkrese v skutočnej veľkosti, a teda môžeme ju kontrolovať podľa výkresu. Na druhej časti páky (dlaňová časť) narysujeme oblúkové zakončenie r 15 mm, všetko dôkladne vypilujeme a vybrúsime. Nakoniec pred vŕtaTento reťazový kľúč sa uplatní všade tam, kde nemožno použiť univerzálny maticový kľúč alebo bežný obojstranný kľúč na väčšie rozmery matíc. Jeho konštrukcia dovoľuje oveľa väčšie pripínacie sily a pritom nedeformuje predmety, ktoré ním priťahujeme alebo povoľujeme. Páku 1 zhotovíme z pásovej ocele rozmerov 30X8X310 mm. Najprv narysujeme ozubené časti páky podľa detailného výkresu: Na šírku 30 mm narysujeme 15 mm od hrany os páky a jamkovačom vyznačíme stred otvoru 0 10 H8 minimálne 25 mm od okraja. Z tohto stredu opíšeme rozstupovú kružnicu r 20,5 mm, vrcholovú kružnicu r 23,5 mm a pomocnú kružnicu r 12,5 mm. Ďalej narysujeme zo stredu otvoru 0 10 H8 priamky pod 36° uhlom naľavo aj napravo od osi páky a jamkovačom vyznačíme ich priesečníky s rozstupovou kružnicou r 20,5 mm. Zároveň takto vyznačíme aj priesečník rozstupovej kružnice s osou páky. Z týchto troch bodov na rozstupovej kružnici opíšeme tri pomocné kružnice r 4,25 mm. Z priesečníka pomocnej kružnice r 20,5 mm s osou narysujeme naľavo aj napravo od osi páky priamky pod 36° uhlom. Týmto sa vytvoria vnútorné steny záběrových zubov pod 72° uhlom. Spojením so spodnou časťou pomocnej kružnice r 4,25 mm a ohraničením vrcholovou kružnicou dostaneme tvar hlavnej záberovej časti páky. Vonkajšie časti obidvoch záběrových zubov sú potom rovnobežné s osou páky, zakončené oblúkmi ľavej a pravej pomocnej kružnice r 4,25 mm a ohraničené vrcholovou kružnicou. Týmto sme narysovali tvar záběrového ozubenia, ktoré je v podstate časťou reťazového kolesa s desiatimi zubmi. Napokon narysujeme zrazenie bokov páky na ľavej a pravej strane, ako je to zrejmé z detailu „Ozubená časť páky", ktorá
60
OZUBENÁ ČASŤ PAKY-POZ 1 MIERKA H1
Pilky na dřevo jsou dvojího provedení, a to na hrubý řez s rozvedením nebo bez rozvedení, ale s podbroušenými zuby, které se vyznačují čistým řezem, jehož další opracování již není nutné. M. F. a P. D. me a vystružíme otvor 0 10 H8, na celom diele zrazíme hrany, a tým je páka 1 hotová. KÍb 2 zhotovíme tak, že najprv narysujeme a jamkovačom vyznačíme stredy otvorov 0 10 H7. Odtiaľ potom
vyznačíme okrajové oblúky r 12,5 mm a r 8 mm a dokončíme narysovaním bokov kíbu. Otvory vyvŕtame, vystružíme a starostlivo opracujeme obvodový tvar vrátane zrazenia hrán. Medzičlánok 3 zhotovíme podobne ako klb 2. Čapy 4 a 5 vystružíme načisto podľa výkresu. Drsnosť povrchu valcových častí 0 10 p6 a 10 f8 by mala byť v rozmedzí hodnoty 0,8.
Domáci majster je z času na čas postavený pred problém spracovania kovov za tepla, ako je např. kalenie, žíhanie poškodených nástrojov, kovanie, ohýbanie a často aj odlievanie jednoduchších súčiastok. Pokúsil som sa v domácich podmienkach urobiť tieto operácie v jednoduchej taviacej piecke, ktorú som zhotovil zo starého vedra. Na jej zostrojenie som použil len odpadový materiál. V piecke spaľujem uhlie, prípadne koks a bez ťažkosti v tégliku roztavím hliník (660 °C) aj bronz (1100°C).
Ak máme možnosť cementácie, kalenia a brúsenia naguľato, čapy zhotovíme z ocele 14 220 s prídavkom 0,1 mm na priemere na brúsenie. Navrhovaná technológia je skôr pre práce „na kolene" a záleží na možnostiach a vybavení, aby si ju každý upravil podľa vlastných predstáv. Na elektrickom variči alebo inom vhodnom zdroji tepla ohrejeme klb 2 a vo zveráku opatrne nalisujeme
PRACOVNÝ POSTUP Do dna kovového vedra 1 vysekáme krížovým sekáčom otvor 0 120 mm a zboku vo výške 100 mm otvor 0 35 mm. Zospodu vsunieme do vedra vhodnú fľašu zo zaváranín tak, aby nad dnom vyčnievala 50 až 60 mm. V tejto polohe vedro aj fľašu vypodložíme. Vymurku piecky 10 môžeme zhotoviť dvojakú. Najlacnejšia je z kvalitných ílov, ktoré vo vlhkom stave zmiešame v pomere 1:1 s pieskom. Môže-
8
(podľa možnosti podchladené) čapy 4 a 5. Navlečieme páku 1 a medzičlánok 3 a zabezpečíme Segerovými poistkami 7 pred vypadnutím. Úzku reťaz z motocykla 6, dlhú asi 500 mm (môžeme použiť staršiu z motocykla Pionier), si vhodne pripneme a vyberieme čap. Čap prevlečieme medzičlánkom 3 a znovu roznitujeme. Pri vysúvaní reťaze na väčší alebo menší pripínaný priemer musí byť koniec páky 1 stlačený smerom nadol v zmysle skreslenej zostavy. Pri priťahovaní väčších priemerov napneme reťaz tak, aby sa do záberu dostal vonkajší bok prvého zuba.Pri ďalšom priťahovaní smerom nahor (podľa zostavy) sa dostane do záberu, zásluhou pruženia reťaze, druhý zub, ako je nakreslený v n á ryse zostavy. Konštrukciu P. a J. J. opísal A. T. me použiť aj odpadové Šamotové tehly, ktoré roztlčieme, preosejeme a pred použitím zmiešame s vodným sklom. Túto zmes možno kúpiť už aj hotovú v obchode s drobným tovarom. Pripomínam, že šamot zmiešaný s vodným sklom tuhne za studena, ak do neho pridáme menšie množstvo denaturovaného liehu, alebo za tepla pri vypaľovaní pôsobením oxidu uhoľnatého. Zmes najprv ubijeme kolíkom okolo fľaše až po jej obrátené dno. Na túto vrstvu položíme vhodný liatinový rošt 4. Ja som použil rošt zo starých kachieľ Club. Rošt možno zhotoviť aj zo stavebnej ocele 0 15 mm; medzi narezanými tyčkami necháme 15 mm medzeru. Na rošt položíme zvrchu trojlitrovú fľašu z uhoriek. Zboku vložíme cez vysekaný otvor 0 35 mm rúrku, .a to tak, aby sa dotýkala fľaše. Potom postupne plníme a dreveným klátikom ubíjame vymurovku. Vrch zarovnáme a fľašu miernym pootočením uvoľníme, ale ponecháme na svojom mieste. Piecku necháme niekoľko dní schnúť. Medzitým si zhotovíme ďalšie diely. Panvu 8 a fúkaciu rúru 2 možno zhotoviť aj z oceľových rúr, no vhodnejšie sú antikorové (nerezové) rúrky. Je to oceľ triedy 17, (např. 17 021) legovaná chrómom niekedy aj niklom. Je žiaruvzdorná a žiaropevná, na jej povrchu sa netvoria okoviny. Panvu 8 zhotovíme z rúrky 0 1 2 0 mm a dĺžky 200 mm. Konce zarovnáme na brúske alebo na sústruhu. Na dno privaríme autogénom elektródou z nehrdzavejúcej ocele 5 mm hrubý antikorový plech. Dva bočné otvory predvŕtame a potom dopilujeme. Výtokovú hranu
61
na pánve zhotovíme za tepla kladivom. Tí, ktorí sa nebudú zaoberať tavením kovov, ale budú piecku používaf len na kalenie, kovanie a pod., nemusia, pochopiteľne, panvu zhotovovať. Fúkaciu trubicu 2 zhotovíme
z rúrky 0 34 mm aspoň 300 mm dlhej. Spojku 3 vysustružíme z tvrdého dreva. Stojan urobíme z dvoch obručí 5 a 6, ktoré skrúžime z pásovej
ocele. Obruče spojíme štyrmi rebrami 7 takisto z pásovej ocele 30X5. Rebrá alebo privaríme, alebo priskrutkujeme. Nakoniec ešte zhotovíme tyč 9 zo štvorcovej ocele, na ktorej koniec privaríme rukoväť ohnutú z pásovej ocele. Po dôkladnom vyschnutí piecky obidve ffaše vyberieme, do otvoru vsunieme rúrku 2 a piecku voľne vložíme do stojana. Použité palivo — uhlie, lepšie však koks — musíme najprv rozžeraviť v plechovej nádobe (ja používam starú konvu z farby), do ktorej prerazíme niekoľko otvorov, aby palivo malo prístup vzduchu. Najprv zapálime drevo, na ktoré položíme vrstvu uhlia a prípadne ešte aj koks. Keď je palivo žeravé, vložíme ho do piecky tak, aby vytvorilo asi 10 cm vysokú vrstvu, na ktorú položíme panvu 8. Okolo panvy uložíme roztlčené uhlie veľkosti vlašského orecha takmer až hore. Na rúrku 2 nasadíme cez spojku 3 hadicu z vysávača; jej druhý koniec je nasadený na výfukovej koncovke vysávača. Z vysávača vyberieme aj filter. Výdatné okysličovanie podstatne urýchli tavenie, prípadne ohrev materiálu. Drevená spojka 3 chráni hadicu vysávača pred nadmerným ohrevom. Pri tavení vsunieme do otvoru panvy kruhovú tyč 0 1 8 mm. Pred odlievaním ju vytiahneme a namiesto nej vsunieme hranatú tyč 9; ľahšie sa s ňou manipuluje, takže sa zníži možnosť popálenia. Pri práci treba dbať na bezpečnosť. S pieckou sa najlepšie pracuje na voľnom priestranstve, ale napriek tomu si pripravíme vedro a niekoľko lopát suchého piesku. MILAN KOLENČI'K
RYSOVACIA IHLA Zlomil sa mi vídiový sústružnícky nôž, a keďže mi bolo ľúto odštiepený kúsok vidia vyhodiť, snažil som sa ho nejakým spôsobom využiť. Vybrúsil som ho do hrotu 1 a prispájkoval mosadzou na šesťhrannú oceľ 2. Vznikla tak rysovacia ihla (obr. 1), ktorou možno nielen rezať sklo, ale predovšetkým orysovať ľubovoľne tvrdé materiály bez častého brúsenia (pokiaľ nám ihla nespadne na krehký hrot). Na šesťhran môžeme ešte nasunúť „klipsu" 3 z prepisovacej ceruzky, aby sme rysovaciu ihlu nemuseli hľadať vo vreckách. Z vídiového materiálu si môžeme
62
zhotoviť aj ručný uberací nôž. Držadlo urobíme tak isto zo šesťhrannej ocele, ale väčšieho priemeru, a vídium musíme vybrúsiť do tvaru podľa obr. 2. Nástrojom možno jednoducho vyrývať ľubovoľne zložité tlačené spoje v kuprextite metódou deliacich čiar oveľa rýchlejšie než leptaním. Plasty, např. organické sklo a pod., už nemusíme prácne rezať pílou, stačí niekoľkokrát nožom opakovať asi polmilimetrový vryp a presne na mieste označenia materiál zlomiť. Uhol nabrúsenia noža si každý musí nájsť skusmo. Vídiový materiál sa musí brúsiť na špeciálnom brúsnom kotúči. PAVEL FILIP
Obr. 2
VÝSLEDKY XII. KONŠTRUKTÉRSKEJ SÚŤAŽE Začiatkom marca skončila svoju prácu porota (Zdeněk Škoda, Milena Korbayová, Vladimír Cafourek, Jiří Tůma, Kamil Zoufalý) udelením cien. ODMENENÉ SÚ TIETO KONŠTRUKCIE: I. cena — 6000,— Kčs — Kyslíkovo-vodíková svářečka (Miloslav Zelinka) II. cena — nebola udelená III. ceny po 2500,— Kčs — Průtokový měřič okamžité spotřeby paliva (Karel Hyngar) — Ekonomer se spořičem pro vozy Š 105—120 (Miroslav Petružálek) — Ekonoměr s automatickým uzavíráním paliva pro vozy Š 105—120 (Zdeněk Příbramský) — Automatické ovládání elektromagnetického ventilu volnoběžné trysky (Martin Táborský) IV. ceny po 1500,— Kčs — — — —
Regulace otáček u ruční el. vrtačky (Jaroslav Hykyš) Krychlový hlavolam (Ing. Petr Kalivoda) Rozkládací křeslo — lehátko (Bohuslav Mika) Pneumatický pohon čerpadla (Jiří Plachý)
V. ceny po 750,— Kčs — — — —
Pásová bruska na dřevo (Oldřich Dvořák) Svářecí transformátor s polarizací (Ing. Karel Dvořáček) Elektrický pohon pletacího stroje (Petr Hůrka) Žací stroj na benzínový motor na nízkou i vysokou trávu (Josef Novák)
Vecné ceny po 112,— Kčs (dva ročníky USS 1983 + 1984) — Vysoušeč mokré obuvi (Jindřich Carvan) — Pilinová kamna (Karel Cinkl) — Vařič do automobilu (Ing. Libor David) — Elektrický vrátný (Jan Dvořák) — Dřevoobráběcí stroj (Ing. Jiří Dvořák) — Automatické zavlažovače rostlin (Ing. Jiří Dvořák) — Malý dětský motocykl (Josef Ferkl) — Pásová pila (František Gahura) — Minidílna ve stoličce (Vilém Grešl) — Automatické osvětlení jízdního kola při pomalé jízdě nebo zastavení (Jiří Habal) — Sklápacia posteľ (Ľudovít Hercog) — Upínací přípravek (Ing. Jaromír Hrdlička) — Cyklistické tréninkové válce (Zdeněk Hubka) — Letní úprava vzduchového filtru (Karel Hyngar) — Univerzálny merací prístroj do auta (Ing. Jozef Chladný) — Televizní anténní soufázová jednotka (Miroslav Chudoba) — Vodní čerpadlo na větrný pohon (Josef Janovský)
— — — — —
Soustruh (Jiří Jurášek) Windsurfingový plovák jako kajak (Jindřich Karas) Dílenský strojek poháněný vrtačkou (Jiří Klimeš) Čerpadlo na oplachování karoserie (Ing. M. Knížek) Přípravek odstraňující stíny při fotografování bleskem (František Koláček) — Dětský bagr (Josef Kolman) — Dětský trenažér (Josef Král) — Dětský pokoj na míru (Jaroslav Kusala) — Obytná nástavba na podvozku AVIA (Vladimír Lukáč) — Kazety z polystyrenu na obložení stropu (Jan Mazour) — Dřevěné tenkostenné žaluzie (Bohuslav Mika) — Přenosný rožeň (Rostislav Mikulů) — Stěna do koupelny (Jiří Musil) — Orebná kola (Miroslav Obešlo) — Zavlažovací zařízení (Miroslav Panák) — Stavebnicová sedací souprava (MUDr. Eduard Partl) — Skleníček na pestovanie priesad (Karol Provazník) — Zařízení pro automatické větrání folijníku (Ing. Oldřich Rycht rmoc) — Levná skřínková stěna do předsíně (Václav Stejskal) — Sklopná lůžka (Peter Suchár) — Teplovodní kotel na spalování pilin (Jiří Šebesta) — Úprava ložnice (Otakar Šimr) — Modelářská vibrační pilka (Antonín Urban) — Dvojstůl s nastavitelnou výškou (Vladimír Vančura) — Jednomužná benzínová pila (Miroslav Voda) — Univerzální převodovka k zahradnímu traktoru (Jan Vysloužil) — Jednoosový malotraktor (Vifiam Zajko) x x x Do tohtoročnej súťaže došlo celkove 196 konštrukcií od 152 autorov, teda takmer rovnako ako vlani. Približne rovnaká bola aj kvalita konštrukcií. Vysoko nad priemerom, a to nielen tohtoročným, ale aj minulých ročníkov súťaže, bola konštrukcia Miroslava Zelinku z Děčína: Kyslíkovo-vodíková zváračka, ktorá úspešne rieši dlhoročný problém domácich majstrov. Podľa názoru poroty táto zváračka prevyšuje aj podobné zahraničné továrenské výrobky, a to funkčne, rozmerovo aj z hľadiska bezpečnosti práce. Ak sa nevyskytnú nepredvídané okolnosti, začneme návod na zhotovenie zváračky uvádzať už v nasledujúcom čísle zborníka. Tematické rozdelenie zaslaných konštrukcií vykazuje menší posun od bytového zariadenia k autu, ktorý je zrejme spôsobený zvýšeným záujmom o úpravy motora s cieľom znížiť spotrebu palív. Dve z týchto konštrukcii sme už v redakčnej dielni zhotovili, a ak budú úspešné, dáme ich schváliť a potom uverejníme v zborníku. x x x Všetkým účastníkom XII. súťaže ďakujeme, výhercom blahoželáme a tešíme sa, že sa zúčastnia aj na budúcej súťaži, ktorej podmienky uverejníme v nasledujúcom zborníku. Vydavateľstvo Alfa a redakcia zborníka
63
AŽ DO BYTU
SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK brániť — vláčit búdkové priehradky — krbce kachle — kamna klinec — hřeb kývať sa — viklat mastivo — mazivo letáky — výlety minium — suřík odrazové svetlá — odrazky ohmat — omak okoviny — okuje posteľoviny — lůžkoviny Škridla — taška téglik — kelímek zamša — škára
za nezvýšenou cenu (14 Kčs/čtvrtletí — 56 Kčs celoroční predplatné) vám bude sborníky „Udělej-Urob si sám" zasílat Expedice USS.
Na stejné adrese si můžete objednat — starší sborníky (od čísla 33) — plánek Malotraktor Oleško (cena 40 Kčs) — plánek Elektrický žehlicí mandl (cena 18 Kčs) — plánek Obytný přívěs „KAPR" (cena 50 Kčs) — knihu USS — Zariadenie do bytu, chaty a chalupy (cena 65 Kčs) — knihu USS — Urob si doma a v chate (cena 60 Kčs) — knihu USS — Zariadenie do domácej dielne (cena 66 Kčs) — knihu USS — Auto, šport, camping (cena 60 Kčs)
ČESKO-SLOVENSKÝ SLOVNÍČEK dvoustranný klíč — obojstranný kľúč hasák — univerzálny maticový kľúč hrad — bidlo chalupa — drevenica jádro — jadrové krmivo jímka — záchytka, jama kedlubna — kaleráb kotec — koterec králikárna — králikáreň kurník — kurín květák — karfiol ložnice — spálňa nať — vňať podlážka — dlážtička vlysek — vlysok, parketa
Ve druhém pololetí letošního roku vám můžeme zaslat — plánek Dřevoobráběcí stroj (doplněný o srovnávačku a protahovačku) (cena 50 Kčs) - plánek Kovoobrábací stroj (cena 29 Kčs)
EXPEDICE USS 116 06 Praha 1, Celetná 25 tel. 27 93 63
Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová
UDĚLEJ-UROB SI SÁM ZVÄZOK 42
MDT 379.826:621.7/9 Zostavil Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba. Praha 1, Celetná 25, v máji 1982, ako svoju 8161. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97 Zodpovedná redaktorka Veronika Šátorová Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava. Pekná cesta 6 64 strán, 93 obrázkov; 12,17 AH, 12,36 VH © Alfa, vydavaterstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1982 1. vydanie. Náklad 167 000 výtlačkov 302 05 63 — 071 — 82 Kčs 14,— 510/21; 818
SVÉPOMOCNÁ VÝROBA TAŽNÝCH ZAŘÍZENÍ Stavebníci, chataři, chalupáři, chovatelé, zahrádkáři, sportovní motoristé, mototuristi, loďaři atd. často potřebují přepravit menší náklad, který ať již z rozměrového nebo hmotnostního důvodu nemohou přepravit přímo v osobním automobilu. Řešením je použití přívěsu za osobní automobil. Potenciální uživatelé tohoto zařízení jsou v současné době nuceni buď si vybrat z nepříliš bohatého sortimentu vyráběných přívěsů a spokojit se s delší dodací lhůtou, nebo zvolit cestu svépomocné výroby podle svých individuálních potřeb. Podobná situace je i s tažnými zařízeními, která sice již vyrábí několik podniků, ovšem pouze pro nejběžnější používané automobily a opět v množství, které zdaleka nedosahuje poptávky. Pro méně běžné typy automobilů, u kterých poptávka po tažných zařízeních nezaručuje efektivní sériovost výroby, zbývá pro uživatele prakticky jediné východisko — svépomocná výroba. Individuální způsob výroby, jak vlastního přívěsu, tak tažného zařízení za vozidlo, přináší ovšem s sebou obtíže, jednak konstrukčního, materiálového a výrobního rázu, jednak rázu administrativně schvalovacího. Technickou způsobilost individuálně vyrobeného tažného zařízení schvaluje v rámci úpravy vozidla k tahání přívěsů Dl OVB na základě kompletní technické dokumentace, která obsahuje mj. výrobní výkresy (sestava, detaily a materiálová rozpiska), pevnostní propočet atd. Použitý kulový čep dle ISO 50 musí být schváleného typu. Konstrukce tažného zařízení musí být provedena tak, aby odpovídala výrobcem automobilu doporučovaným úchytným bodům. Poloha kulového čepu musí vyhovovat normě RVHP — výška středu kulového čepu nad vozovkou 350 až 450 mm a umístění kulového čepu na vozidle musí být takové, aby volný prostor kolem něho vyhovoval podmínce definované v normě výkresem. Nejdůležitějším rozměrem je zde vzdálenost středu kulového čepu od nejbližší části karoserie — měřeno ve vodorovné rovině minimálně 65 mm. Na Dl OVB je třeba předložit doklady o nabytí materiálu a potvrzení zkouše-
ného svářeče s uvedením čísla osvědčení o vykonání alespoň podnikové zkoušky. Problematikou konstrukce tažných zařízení a nákladních přivěsů za osobní automobily pro průmyslovou výrobu se zabývá skupina konstrukční přípravy výroby organizace SPORT JACHT Zbraslav. Středisko služeb kutilům při Propagační tvorbě Praha uzavřelo dohodu s tímto autorským kolektivem o postupném zveřejňování svépomocné výrobní dokumentace tažných zařízení pro vozidla, u kterých nelze z důvodu malé sériovosti zajistit průmyslovou výrobu. Tato dokumentace bude mimo vlastních výrobních výkresů a rozpisek obsahovat podrobný výrobní postup a montážní návod tažného zařízení za vozidlo. Součástí dokumentace bude i samolepící kovový typový štítek s evidenčním pořadovým číslem. Dokumentace bude schválena Správou pro dopravu MV ČSR. Po namontování tažného zařízení na vozidlo požádá majitel vozidla příslušný Dl o schválení technické způsobilosti úpravy vozidla k tahání přívěsu. Zároveň předloží schválenou výrobní dokumentaci a Technický průkaz automobilu. Po kontrole tažného zařízení (zda odpovídá schválené dokumentaci a zda je správně provedeno zapojení sedmipólové zásuvky) schválí Dl OVB technickou způsobilost tažného zařízení a připojení zásuvky, o čemž učiní záznam v Technickém průkazu automobilu. Správní poplatek za schválení technické způsobilosti tažného zařízení a použití na vozidlo činí 50 Kčs.
Konstrukce jednotlivých typů tažných zařízení je provedena tak, aby jejich výroba byla možná se zcela běžnými dílenskými prostředky. Většina dílů je unifikována, jako například kulový čep, držák zásuvky, pojistný hák, víčka, výztuhy a pod. U všech typů je použito jednotných materiálů, jako jsou uzavřené ocelové profily 30X35X3 mm a 35X35X3 mm a běžné válcované materiály vo formě pásu a plechů. Jakost materiálu je v převážné většině 11 343. Uvedené přednosti konstrukční řady tažných zařízení SPORT JACHT umožňují Středisku služeb kutilům Propagační tvorby Praha, aby současně s vydáváním stavebních plánků pro svépomocné zhotovení jednotlivých typů tažných zařízení nabídlo kutilům motoristům ve své prodejně v Truhlářské ulici 19, Praha 1 materiál k jejich výrobě, případně vhodné polotovary a díly. I když v současné době Středisko služeb kutilům již dodává kutilůmmotoristům celý sortiment průmyslově vyráběných tažných zařízení k amatérské montáži na vozidla, je třeba k realizaci záměru svépomocné výroby neběžných typů ještě mnohé připravit. Doporučujeme proto kutilům-motoristům, aby se Střediskem služeb kutilům navázali kontakt — získají tak čerstvé informace 0 možnostech svépomocného zhotovení jakéhokoli tažného zařízení, ale 1 součástí autopříslušenství k přepravě nákladů za osobními automobily. Autorský kolektiv SPORT JACHT Středisko služeb kutilům
