UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOLOGIE
VÝSKYTY DRAHÝCH KOVŮ VE STŘEDNÍ ČÁSTI MORAVSKOSLEZSKÝCH BESKYD – MÝTY A SKUTEČNOST bakalářská práce
Kateřina Janíčková Geologie a životní prostředí (B1201) prezenční studium
vedoucí práce: RNDr. Zdeněk Dolníček, Ph.D.
Olomouc 2010
1
Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, a že všechna použitá literatura je řádně citována.
Na tomto místě bych ráda poděkovala Dr. Dolníčkovi za nesmírnou ochotu a trpělivost s jakou snášel útrapy vyplývající ze zpracování této práce, dále své rodině a přátelům, protože pomohli, když to bylo potřeba.
2
Bibliografická identifikace: Jméno a příjmení autora: Kateřina Janíčková Název práce: Výskyty drahých kovů ve střední části Moravskoslezských Beskyd – mýty a skutečnost Typ práce: bakalářská Pracoviště: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, katedra geologie Vedoucí práce: RNDr. Zdeněk Dolníček, Ph.D. Rok obhajoby práce: 2010 Abstrakt: Bakalářská práce zpracovává téma historické těžby drahých kovů v Moravskoslezských Beskydech. V dobových pramenech se odkazuje na pokusy o těžbu drahých kovů, které se odrazily také v několika místopisných názvech (Stříbrník, Zlatník, Zlaté ďury). Na některých z těchto míst byly zdokumentovány pozůstatky po historickém dolování. V laboratorní části bylo využito studium těžkých minerálů, WDX analýzy neurčených zrn a analýza stopových prvků v pyritu. Při vyhodnocení těžkých minerálů byly zjištěny granát-zirkon-rutil-turmalínové asociace s výjimkou lokality Stříbrník, kde převažoval amfibol, zirkon, baryt, apatit a rutil. Z provedeného výzkumu vyplývá, že drahé kovy se na lokalitách nevyskytují, a to ani v sekundárních pozicích, ani vázané v rudních minerálech. Klíčová slova: Moravskoslezské Beskydy, flyšové pásmo, drahé kovy, těžké minerály Počet stran: 57 Počet příloh: 0 Jazyk: čeština
3
Bibliographical identification: Autor’s first name and surname: Kateřina Janíčková Title: Occurrences of precious metals in central part of the Moravskoslezské Beskydy Mts. - fable and reality Type of thesis: bachelor Institution: Palacký University in Olomouc, Faculty of Science, Department of Geology Supervisor: RNDr. Zdeněk Dolníček, Ph.D. The year of presentation: 2010 Abstrakt: This thesis deals with historical mining of precious metals in Moravskoslezské Beskydy Mountains. The attempts of historical mining or prospection (reflected in some local names) are mentioned in the literature. The remains after historical mining were described and studied at several selected localities. The assemblages of heavy minerals, chemical composition of unidentified grains and trace elements in pyrite were studied there. The main assemblages of heavy minerals include garnet-zircon-rutile-tourmaline association, which was found at most localities. Locality Stříbrník is different, exhibiting an amphibole-zirconbarite-apatite-rutile assemblage of heavy minerals. The available data indicate that precious metals do not occur at the studied sites. Keywords: Moravskoslezské Beskydy Mts., flysch zone, precious metals, heavy minerals Number of pages: 57 Number of appendices: 0 Language: Czech
4
OBSAH 1 Úvod.........................................................................................................................7 2 Geologická pozice zájmové oblasti........................................................................8 2.1 Flyšové pásmo................................................................................................8 2.1.1 Magurská skupina příkrovů..................................................................8 2.1.1.1 Hostýnské vrstvy......................................................................8 2.1.2 Vnější skupina příkrovů.......................................................................9 2.1.2.1 Istebňanské souvrství..............................................................9 2.1.2.2 Frýdecké souvrství..................................................................9 2.2 Horniny těšínitové asociace.........................................................................10 3 Nerostné suroviny ................................................................................................13 3.1 Železná ruda.................................................................................................13 3.2 Vápenec........................................................................................................13 3.3 Sklářský materiál..........................................................................................14 4 Přehled literárních údajů o výskytech drahých kovů.......................................15 5 Metodika................................................................................................................19 6 Terénní etapa.........................................................................................................21 6.1 Lokalita Smradlava......................................................................................21 6.2 Lokalita Zlaté ďury......................................................................................22 6.3 Lokalita Bílý Kříž.........................................................................................24 6.4 Lokalita Lubno.............................................................................................24 6.5 Lokalita Stříbrník.........................................................................................25 7 Laboratoní etapa...................................................................................................28 7.1 Popis hornin a hydrotermální mineralizace..................................................28 7.1.1 Lokalita Zlaté ďury............................................................................28 7.1.2 Lokalita Stříbrník...............................................................................30 7.2 Popis těžkého podílu pod binokulární lupou................................................33 7.3 Popis těžkého podílu v polarizačním mikroskopu.......................................35 7.4 Výsledky WDX analýz.................................................................................39 7.4.1 Chlorit.................................................................................................39 7.4.2 Pyroxeny.............................................................................................39
5
7.4.3 Amfiboly............................................................................................40 7.4.4 Epidot.................................................................................................41 7.4.5 Staurolit..............................................................................................41 7.4.6 Turmalín.............................................................................................41 7.4.7 Korund................................................................................................42 7.4.8 Melilit.................................................................................................42 7.4.9 Apatit..................................................................................................42 7.4.10 Baryt.................................................................................................43 7.4.11 Karbid křemíku................................................................................43 7.4.12 Al-Zr-Ti fáze....................................................................................43 7.5 Analýza pyritu..............................................................................................48 8 Diskuze...................................................................................................................49 8.1 Výsledky terénního průzkumu.....................................................................49 8.2 Výsledky analýz těžké frakce ......................................................................49 8.3 Výskyty drahých kovů ................................................................................51 9 Závěr......................................................................................................................53 10 Literatura...........................................................................................................54
6
1
ÚVOD Území Moravskoslezských Beskyd spadá z geografického hlediska do
Moravskoslezského a z části také do Zlínského kraje. Vybrané lokality se nacházejí v blízkém okolí vodní nádrže Šance. Zájmová oblast byla v minulosti součástí historického panství Hukvaldy pod državou biskupství olomouckého. Etnograficky se tato oblast označuje jako moravské Valašsko (Štika 2007). Osídlování pohraničí probíhalo od 15. století, kdy na Moravu expandovali z východu Valaši představující odlišnou etnickou a etnografickou skupinu obyvatelstva. Zabývali se především salašnickým chovem ovcí a koz. Na úpatí kopců a v horních částech již existujících osad zakládali salaše a postupně se asimilovali s původním obyvatelstvem. Hospodaření v regionu bylo založeno na pasekářském neboli valašském způsobu života, kdy se vykácely původní lesní porosty a přeměnily se na pastviny pro dobytek (Štika 2007). Po celkovém úpadku spojeném s třicetiletou válkou dochází v 18. století k rozvoji regionu díky vzniku železářských a menších sklářských hutí. Ovšem ty nabyly pouze lokálního významu. Po vybudování železnice na Ostravsku, která umožnila dovoz kvalitnější rudy, výroba železa v pobeskydí definitivně končí (Roth a Matějka 1953). Lidé se v těžkých dobách obraceli k pověstem o jeskyních plných zlata a stříbra. Ze všech sebraných regionálních pohádek a pověstí tvoří významný podíl právě ty o nesmírném bohatství ukrytém někde pod zemí. K značné obrazotvornosti přispívaly i pseudokrasové jevy typické pro Moravskoslezské Beskydy, nejvíce pak jeskyně v oblasti Radhoště. Tato bakalářská práce se zabývá historickou těžbou drahých kovů ve střední části Moravskoslezských Beskyd, na kterou se odkazuje v literatuře od 16. století. Cílem práce bylo zdokumentovat současný stav vybraných lokalit a na základě laboratorního studia se vyjádřit k jejich možné rudnonosnosti. Zaměřila jsem se na vyhledání historických údajů v literatuře a v rámci terénního výzkumu jsem vybrané lokality vyhledala a zdokumentovala. Na každé lokalitě jsem odebrala vzorky šlichů či vzorky hornin pro zhotovení výbrusů. Bylo zvoleno pět lokalit, na nichž nebo v jejichž blízkosti měla v minulosti těžba probíhat.
7
2
GEOLOGICKÁ POZICE ZÁJMOVÉ OBLASTI Území České republiky se skládá ze dvou zcela odlišných geologických
jednotek. Z velké většiny je tvořeno horninami Českého masivu, pouze na východě malým úsekem zasahuje vnější část Západních Karpat. Tato soustava byla zformována v průběhu svrchní křídy až terciéru procesy alpinského vrásnění a nasunuta od J a JV na okraj Českého masivu. Celkově mají Karpaty členitější morfologii než starší variská horstva obnažená erozí (Chlupáč et al. 2002). Podle Čtyrokého a Stráníka (1995) a Chlupáče et al. (2002) se karpatská oblast na našem území dále dělí na karpatskou předhlubeň, flyšové pásmo a vídeňskou pánev. Oblast, kterou se zabývám, spadá do flyšového pásma (obr. 1).
2.1 Flyšové pásmo Flyšové pásmo představuje složitý příkrovový alochton na východě Moravy a Slezska, tvořený sedimenty nejvyšší jury až spodního miocénu (Stráník et al. 1993). Příkrovy flyšového pásma byly na sebe nasouvány ve velmi plochých strukturách s téměř horizontálními násunovými plochami a díky tomu jsou jednotlivé skupiny příkrovů uloženy nad sebou. Ve směru od nejvýše položených se vyčleňují magurská skupina příkrovů a vnější (menilito–krosněnská) skupina příkrovů (Chlupáč et al. 2002). 2.1.1 Magurská skupina příkrovů Je tvořena flyšovými sedimenty s charakteristickým rytmickým střídáním písčitých a jílovitých sedimentů. Dělí se na tři faciálně - tektonické jednotky račanskou, bystrickou a bělokarpatskou (Čtyroký a Stráník 1995). V magurské skupině se vyskytuje pouze jediná lokalita - Smradlava, a to konkrétně v račanské jednotce, soláňském souvrství a hostýnských vrstvách. 2.1.1.1 Hostýnské vrstvy Hostýnské vrstvy soláňského souvrství spadají do račanské jednotky. Ta je charakteristická velkou faciální proměnlivostí a výraznou pásemnou stavbou. Zahrnuje uloženiny albu-spodního oligocénu (Čtyroký a Stráník 1995). Sedimentace hostýnských vrstev probíhala od maastrichtu do paleocénu (obr. 2). Jsou vyvinuté ve dvou vývojích – pískovcovo-jílovcovém, který je charakteristický jemně až středně zrnitými arkózami, a pískovcovém s vápnitými pískovci a písčitými
8
vápenci s úlomky mechovek, foraminifer a vápnitých řas (Gilíková et al. 2002). 2.1.2 Vnější skupina příkrovů Je tvořena flyšovými a flyšoidními sedimenty, podřadně i vápenci a silicity. Jsou v ní vyčleněny jednotky pouzdřanská, ždánická, podslezská, slezská, zdounecká a předmagurská. (Čtyroký a Stráník 1995). Lokality Zlaté ďury a Bílý Kříž se nacházejí ve slezské jednotce v istebňanském souvrství, lokalita Lubno se nachází v jednotce podslezské, ve frýdeckém souvrství. 2.1.2.1 Istebňanské souvrství Slezská jednotka je tvořena sedimenty oxfordu až oligocénu a charakterizují ji tři odlišné litofaciální vývoje – bašský, godulský a kelčský. Sedimenty godulského vývoje, do kterého se řadí souvrství istebňanské, sedimentovaly od svrchní jury do oligocénu. Tvoří vnitřní část a výztuž slezské jednotky. Slezská jednotka je rozšířena v Moravskoslezských Beskydech a v Podbeskydské pahorkatině (Stráník et al. 1993 a Čtyroký a Stráník 1995). Istebňanské souvrství plynule navazuje na godulské souvrství s.s. Stáří uloženin je campan-paleocén (obr. 2). Dominují zde arkózové a drobové pískovce až slepence a černošedé písčité jílovce. Středně až hrubě rytmický flyš se střídá s 40-200 m mocnými polohami pelitů. Celková mocnost souvrství se pohybuje od 400 do 1200 m (Stráník et al. 1993). 2.1.2.2 Frýdecké souvrství Podslezská jednotka vystupuje v předpolí slezské jednotky. Sedimentace probíhala od svrchní křídy do oligocénu. Mocnost jednotky je až 600 m. Z velké části tvoří Podbeskydskou pahorkatinu (Stráník et al. 1993). Frýdecké souvrství je nejstarším litostratigrafickým celkem podslezské jednotky. Začátek sedimentace souvrství je kladena do turonu, svrchní hranice je asynchronní a probíhá od campanu do danu (obr. 2). Převažují prachově písčité vápnité jílovce nad podřadnými polohami střednězrnných až jemnozrnných drobovitých a vápnitých drobovitých pískovců, zpravidla jen centimetrových mocností (Eliáš 1998). Mocnost souvrství dosahuje až 600 m (Stráník et al. 1993)
9
2.2 Horniny těšínitové asociace Poslední lokalita Stříbrník se nachází v prostoru výchozu těšínitu. Horniny těšínitové asociace jsou typické pro oblast Moravskoslezských Beskyd, Podbeskydské pahorkatiny a přilehlé oblasti flyšových Karpat v Polsku. Váží se na těšínsko-hradišťské souvrství godulského a bašského vývoje. (Hovorka a Spišiak 1988). Stáří těšínitů datované na polské straně Karpat metodou 40Ar/39Ar bylo stanoveno na 122,3 ± 1,6 Ma (Lucińska-Anazkiewicz et al. 2002 in Buriánek a Skácelová 2007) Tělesa vulkanických hornin jsou intruzivní, efuzivní i extruzivní. Nejčastěji se vyskytují ve formě ložních žil o mocnosti několika centimetrů až metrů, ojediněle desítek metrů. Výjimečné jsou pravé žíly. V okolních sedimentárních horninách dochází ke kontaktní metamorfóze. Tělesa s pillow strukturami jsou projevem efuzivní činnosti. Za extruzivní typ se považují autoklastické lávové brekcie (Hovorka a Spišiak 1988). Horniny těšínitové asociace jsou obecně děleny na 4 základní skupiny: pikrity, bazalty, monchiquity a těšínity. Těšínity se vyskytují ve formě pravých i ložních žil. Mají jemnozrnnou až hrubozrnnou stavbu, porfyrickou, ofitickou a hypautomorfní strukturu. Makroskopicky spadají do leukokratních, mezokratních a melanokratních eruptivních hornin. Mineralogicky se skládají z klinopyroxenu blízkého augitu, amfibolu, plagioklasu a analcimu, dále tam může být v různém množství olivín, alkalické živce, nefelín, prehnit, biotit, zeolity a další (Hovorka a Spišiak 1988).
10
Obr. 1: Přehledná geologická mapa Západních Karpat v České republice se zaznačením zájmového území (upraveno podle Čtyroký a Stráník (1995). 1 – karpatská předhlubeň, 2 – vídeňská pánev, Vnější skupina příkrovů: 3 – předmagurská j., 4 – slezská j., 5 – zdounecká j., 6 – podslezská j., 7 – žďánická j., 8 – pouzdřanská j., Magurská skupina příkrovů: 9 – račanská j., 10 – bystrická j., 11 – bělokarpatská j.
11
Obr. 2: Stratigrafické schéma vybraných vrstev flyšového pásma (upraveno podle Chlupáče et al. (2002)).
12
3
NEROSTNÉ SUROVINY
3.1 Železná ruda Zdrojem suroviny pro železářský průmysl v Moravskoslezských Beskydech a Podbeskydské pahorkatině jsou výskyty pelosideritů. Zpravidla jde o vrstvy a čočky o mocnosti od 2 do 22 cm, nejčastěji 8-10 cm. Pelosiderit je celistvá až velmi jemnozrnná hornina za čerstva nahnědlá až tmavě šedé barvy, na povrchu může být limonitizovaná. Ve výbruse se jeví jako žlutohnědý sideritový agregát o průměrné velikosti zrna asi 0,06 mm. Mezery vyplňuje jílovitá, jílovito-opálová či opálová základní hmota. Mohou být přítomny žilky vyplněné kalcitem. Výskyt pelosideritů je vázán především na těšínskohradišťské souvrství, dále vrstvy lhotecké a ráztocké (Roth a Matějka 1953). Výskytem beskydských pelosideritů a jejich zpracováním se zabývali Roth a Matějka (1953), Mojžíšek a Kret (2005). Polášek (2005, 2006b) a další.
3.2 Vápenec Výskyty jsou vázány především na těšínsko-hradišťské souvrství bašského vývoje, kde se nachází vápence štramberského (tithon) a kopřivnického (svrchní tithonvalangin) typu (Stráník et al. 1993). Štramberský vápenec má zanedbatelný podíl klastické složky, šedou až bělošedou barvu a je jemnozrnný až středně zrnitý a biomikritický (Menčík 1983, Chlupáč et al. 2002).
Obr. 3: Historická fotografie vrchu Kotouč z r. 1890 (Chlupáč et al. 2002).
13
Vápenec se těžil a dále upravoval na výrobu vápna, které se nejvíce využívalo jako struskotvorná přísada do vysokých pecí při výrobě železa. Hlavní produkce vápence v regionu probíhala v lomech ve Štramberku, kde se těží štramberský vápenec (obr. 3). V okolí Frýdlantu n. O. a Frýdku-Místku se těžilo v Chlebovicích, ve Skalici, Metylovicích a Vlčovicích (Felix 1908, Juřák 2005).
3.3 Sklářský materiál Rozvoj sklářské výroby na Hukvaldském panství probíhal snad už od 12. století, ovšem potvrzený je až od 15. století. Sklárny zde měly vhodnou polohu, díky lesům zajištujícím dostatečný přísun potaše a dřevěného uhlí. Největší sklárna měla stát v Kunčicích pod Ondřejníkem (obr. 4) (Štěpán 2002). Pro výrobu sklářského kmene se používal křemenný písek, jako tavidlo pak potaš a další přísady. Vyrábělo se draselnovápenaté sklo, které bylo poměrně tvrdé. Je prokázána i snaha o náročnější výrobu benátského skla, ovšem tento typ se nejspíše nepovedlo dlouhodobě vyrábět (Dufková 1991, Štěpán 2002).
Obr. 4: Sklárna v Kunčicích (Felix 1908).
14
4
PŘEHLED
LITERÁRNÍCH
ÚDAJŮ
O
VÝSKYTECH
DRAHÝCH KOVŮ Nejstarší zprávy o dobývání stříbrné rudy pochází z první poloviny 16. století, kdy na úpatí Hradiska pod hradem Rožnovem za Jaroslava ze Šellenberka a na Kosti měly být doly na stříbro až do roku 1532, než vzbouření obyvatelé Starého Zubří doly zatopili. Později se měla pokusit doly obnovit hraběnka Ludvika Karolina. Po několika dnech namáhavého odčerpávání vody našli jen špatnou rudu, a tak bylo od dolování upuštěno (Kramoliš 1907). První údaje o pokusu těžit drahé kovy v hukvaldských horách zmiňuje roku 1576 d'Élvert, kdy Jiřík Fišer z Těšína našel u Frenštátu rudu obsahující zlato a stříbro a žádal proto olomouckého biskupa, aby tuto rudu mohl těžit (Polášek 2006a). V Arcibiskupském archivu v Kroměříži je uložena zpráva z roku 1602 kdy havíř Pavel Sudolský donesl kardinálu Františku Dietrichšteinovi z Kroměříže na ukázku zlatou a stříbrnou rudu a žádal patent na kutání; ten mu byl kardinálem udělen. Další zprávy o Pavlu Sudolském v archivu chybí, a tak se předpokládá, že k žádné těžbě nedošlo. V archivu se nachází také volná korespondence z 1. poloviny 17. století mezi Stanislavem Skřídlovským z Mniší u Frenštátu a Adamem Vüscherem z Opavy. Z dopisů vyplývá, že byli oba velmi zdatní ve „vylučování kovů“ a v alchymii, Skřídlovský sám cestoval a byl tajně navštěvován z ciziny. Vrchnost nechala věc prošetřit s podezřením, že v hukvaldských horách našel zlato a posílá je do ciziny, ovšem záznam o rozhodnutí chybí (Zuber 1951). Roku 1662 si vymohl zahradník hejtmana hraběte Serenyiho Melchior Lang kutací právo na panství hradišťském, vsetínském a hukvaldském a předložil prý čerstvě získané stříbro z rudy nalezené někde na hukvaldském panství (Polášek 2000). Z téhož roku pochází zpráva o pozvání horníka Jakuba Stadlera a jeho pomocníka Jiřího Wolfa do Frýdku za poručnictví Jana Bernarda hraběte Pražmy. Ti odebrali na deseti místech v podhůří Beskyd (mj. i z Lubna) vzorky rud, ale opět se prokázalo, že drahé kovy neobsahují (Juřák 2005, Polášek 2000). V 60. letech 18. století organizuje dvorská komora rozsáhlou prospektorskou činnost. Práce byly vedeny pod přímým dozorem Jana Jakuba Lutze. K této akci se vztahuje informace z roku 1776, kdy u Starých Hamer měla být nalezena dva kilometry dlouhá žíla obsahující stopy stříbra (Juřák 2005).
15
Roku 1709 vychází spis Apographa Moravica od Jana Jiřího Středovského. V desátém svazku tohoto díla je zveřejněna Zpráva o drahých kovech a rudách (obr. 5), kde popisuje místa s výskytem nerostného bohatsví, jež má být opisem ze staršího spisu jakéhosi kněze Václava. Zmiňované lokality se nacházejí v Beskydech, Javorníkách a Vsetínských vrších (Janál 2002).
Obr. 5: Zpráva o drahých kovech od J.J. Středovského (Fišer 2000).
Felix (1908) se poprvé zmiňuje o lokalitě „U zlatých ďur“ v obci Čeladná a z názvu usuzuje, že se zde v minulosti hledala zlatá ruda. O stejné lokalitě se později zmiňuje Pavlica (1978). Možnost výskytu vyvrací hned od počátku a za možné považuje záměnu zlata s pyritem, který zde má být obsažen ve tmelu slepence. Tento slepenec s vysokým podílem křemenných valounů mohl být těžen pro účely některé z místních historických sklářských hutí.
16
Průřezem historie o hledání zlata na Pustevnách a na Radhošti se zabýval Skutil (1957). Poukazuje na silný mytologický základ pramenící ze sociální bídy domácího venkova. Přesnější podoba pseudokrasových jeskyní nebyla známá až do r. 1953, kdy byly zhotoveny první plánky (obr. 6 a 7).
Obr. 6: Průřez Radhoštěm podle dr. F. Přikryla z r. 1895 (Skutil 1957).
Obr. 7: Doly na Radhošti podle prof. V. Monse z r. 1755 (Horečka 1931).
17
V 16. - 17. století měla podle ústního podání probíhat těžba stříbrné rudy na lokalitě Stříbrník v Ostravici. Podle výpovědi místního starousedlíka zde měla být na konci 19. století šachta přístupná v délce 50 m. Rovněž měla existovat kniha se záznamy o provozu a ukončení dolování na lokalitě. Kniha se bohužel do dnešních dnů nedochovala (Pavlica 1970).
18
5
METODIKA Terénní výzkum probíhal od roku 2008. Podle údajů v literatuře byly vybrány
lokality střední části Moravskoslezských Beskyd, na kterých měla v minulosti probíhat těžba drahých kovů. Ty byly následně vyhledány v terénu, zdokumentovány, byla zaměřena jejich poloha pomocí GPS a byly odebrány reprezentativní vzorky pro další laboratorní zpracování. V následující laboratorní části byly dostupnými metodami podrobně zpracovány odebrané vzorky. Celkem byly zhotoveny tři kryté a tři leštěné výbrusy z odebraných hornin, které byly následně prohlédnuty v polarizačním mikroskopu v procházejícím a odraženém světle. Z lokalit bylo odebráno celkem 13 sypkých vzorků. Vzorky odebrané přímo ve vodním toku byly na místě odkaleny a přesítovány na sítě 1 mm, tak aby se odstranil jak nadsítný podíl, tak jílový podíl a kal. Vzorky odebrané mimo vodní tok byly přesítovány a odkaleny dodatečně před samotným rýžováním. Průměrně bylo na každé lokalitě odebráno asi 5 l sypkého materiálu. Další postup byl následující: −
šlich získaný vyrýžováním se vysušil, byl rozdělen v těžké kapalině (nasycený
vodný roztok polywolframanu sodného), aby se oddělil lehký podíl od těžké frakce (ρ > 2,9 g/cm³). −
ze vzniklého těžkého podílu byla permanentním magnetem odstraněna
magnetická frakce a poté byl šlich kompletně prohlédnut pod binokulární lupou s ohledem na možný výskyt zlata. −
každý vzorek byl zhomogenizován a kvartací byl odebrán malý podíl ze vzorku.
Ten byl na skle zakapán imerzní kapalinou (1,1,2,2-tetrabrometan, n = 1,635). Následně byl vzorek studován v polarizačním mikroskopu, kde byly určeny a spočítány jednotlivé průhledné minerály a opakní zrna. Pro určování byl použit dírkovací klíč (Rost 1956) a Mikroskopie horninotvorných a technických minerálů (Gregerová et al. 2002). −
zrna neurčená v polarizačním mikroskopu byla vyseparována, zalita do
epoxidové tablety, naleštěna a analyzována elektronovou mikrosondou. Do tablety bylo zalito 27 průhledných zrn, 1 kovové zrno a 8 zrn z magnetické frakce. Tableta byla pokovena uhlíkem a analyzována ve WDX módu elektronovou mikrosondou Cameca SX 100 na Ústavu geologických věd PřF MU Brno Mgr. R.
19
Škodou, Ph.D. Pro analýzy všech zrn bylo jednotně použito napětí 15kV, proudu 10nA a průměru elektronového svazku 5 μm, s vyjímkou Zr-Al-Ti fáze 1 μm. Při analýze jednotlivých oxidů bylo využito těchto standardů: albit (Na), almandin (Si, Fe), andradit (Ca, Fe), apatit (Ca), baryt (Ba, S), benitoit (Ba), columbit (Nb), fluorapatit (Ca, P), gahnit (Zn), grossular (Al, Ca), hematit (Fe), chromit (Cr), lammerit (Si), rhodonit (Mn), sanidin (Al, K, Si), spessartin (Mn), MgO (Mg), titanit (Si, Ti), topaz (F), vanadinit (Cl, V, Pb), wollastonit (Si), zirkon (Zr), CePO4 (Ce), Hf (Hf), LaPO4 (La), Mg2SiO4 (Mg), NaCl (Cl), NdPO4 (Nd), SrSO4 (S, Sr), YAG (Y), ZnO (Zn) a elementární Ni (Ni). Vyhodnocení výbrusů a sypkých vzorků proběhlo v optické laboratoři na katedře geologie PřF UP na binokulárni lupě Olympus a polarizačních mikroskopech Olympus BX 50 (pro práci v odraženém světle a fotodokumentaci) a Olympus CX 41 (pro práci v procházejícím světle a zpracování sypkých vzorků). Analýza stopových prvků pyritu proběhla v Kanadě v laboratoři ACME Lab. ve Vancouveru. Analyzovaný pyrit byl nejprve v achátové misce rozetřen na analytickou jemnost, poté byl zmenšen kvartací. Analýza těžkých kovů byla provedena metodou ICP-MS po rozkladu vzorku v lučavce královské.
20
6
TERÉNNÍ ETAPA Podle literatury byly vybrány a vyhledány ty lokality, u kterých byla víceméně
popsána přesná poloha a nacházely se ve střední části Moravskoslezských Beskyd. Celkem bylo vytipováno pět lokalit: Smradlava, Zlaté ďury, Bílý Kříž, Lubno a Stříbrník(obr. 8).
Obr. 8: Přehledná mapa lokalit (http://www.mapy.cz).
6.1 Lokalita Smradlava Lokalita se nachází asi 2 km na J od obce Bílá. Nejlépe je odtud dostupná po zelené turistické značce při postupu proti proudu potoku Smradlava. Lokalita je v místě vývěru sirovodíkového pramene na pravém břehu toku Smradlava v hostýnských vrstvách (obr. 9). GPS souřadnice jsou N49 25.559 E18 26.955. Jde o turisticky navštěvované místo, je dobře přístupné a upravené (obr. 10). Vzorek (SMR13) byl odebrán v místě kde vtéká sirovodíkový pramen do potoku
21
Smradlava. Bylo odebráno přibližně 5 l říčního písku, který byl na místě přesítován a odkalen.
Obr. 9: Geologická mapa okolí lokality Smradlava (upraveno podle Opletal 1987).
Obr. 10: Pramen Smradlava.
6.2 Lokalita Zlaté ďury Lokalita se nachází na k. ú. obce Čeladná, jde o odlesněný svah orientovaný na JJV, nacházející se asi 1,5 km jv. od osady Čeladná – Podolánky (obr. 12). GPS souřadnice jsou N49 27.831 E18 22.281. Na lokalitě se ze sv. strany svahu nachází špatně přístupná skalní žebra s vyhloubenými skalními dutinami (štolkami?) v hrubých slepencích istebňanského souvrství (obr. 11), které daly celé lokalitě název. Jde o tři skalní výchozy s dutinami. V prvním skalním výchozu se nacházejí dvě největší dutiny, které spolu uvnitř komunikují. Ve druhém výchozu byla třetí a zároveň nejmenší dutina, poslední výchoz
22
byl bez dutin (obr. 12). Literatura uvádí velikosti dutiny č. 1 šířku 5,20 m, délku 3,30 m, výšku 1,10 m; dutina č. 2 má šířku 4,10 m, délku 3,20 m, výšku 1,00 m; dutina č. 3 má šířku 1,20 m, délku 1,35 m, výšku 0,65 m; dutina č. 4 má šířku 1,00 m, délku 0,70 m, výšku 0,55 m (Pavlica 1978).
Obr. 11: Geologická mapa okolí lokality Zlaté ďury (upraveno podle Opletal 1990 a mapy.geology.cz). Na lokalitě byly z j. strany svahu odebrány tři sypké vzorky. První (ZĎ9) byl odebrán při levé z. straně svahu v místech, kde byl svah dříve odbagrován a nadále zůstal odkrytý. Druhý (ZĎ10) byl odebrán ve střední části u paty svahu z erozní rýhy a poslední (ZĎ11) na pravé v. části svahu v místech, kde je nízký smrkový porost. Na svahu byly i větší kusy slepenců a pískovců ze kterých byly odebrány vzorky na výbrusy.
Obr. 12: Lokalita Zlaté ďury - vlevo: vyhloubená dutina, vpravo: celkový pohled na odlesněný svah.
23
6.3 Lokalita Bílý Kříž Z řečiště Černé Ostravice pod osadou Bílý Kříž (k. ú. Staré Hamry) bylo odebráno 5 vzorků v istebňanském souvrství (obr. 13). Tato osada se nachází přímo na slovenských hranicích. První dva vzorky (BK1, BK2) byly odebrány při soutoku Černé Ostravice s bezejmenným tokem za posledním mostem, přes nějž vede cesta dál ke slovenským hranicím (po zelené turistické značce). Vzorky byly odebrány nad soutokem z obou toků. GPS souřadnice jsou N49 29.714 E18 31.688. Třetí (BK3) vzorek byl odebrán asi 1,5 kilometru od první zastávky a to v místě ostré zatáčky doleva. V těchto místech je potok velmi blízko cesty. GPS souřadnice jsou N49 29.029 E18 31.635. Čtvrté místo odběru (BK4) se nachází dále po směru toku Černé Ostravice, kdy po přibližně 400 m je další zatáčka, kde protéká Medvědí potok, který se nedaleko cesty vlévá do Černé Ostravice. GPS souřadnice jsou N49 29.027 E18 31.280. Poslední vzorek (BK5) byl odebrán pod mostem na rozcestí Černá v místech kde Černá Ostravice vtéká do Ostravice. GPS souřadnice jsou N49 27.408 E18 28.270.
Obr. 13: Geologická mapa okolí lokality Bílý Kříž (upraveno podle Opletal 1987)
6.4 Lokalita Lubno Lokalita byla vybrána na základě spisu Středovského (1709). Byly odebrány dva vzorky v obci Lubno v místním potoku Lubenec situovaného ve frýdeckém souvrství (obr. 14). První vzorek (LB7) byl odebrán v centru obce pod mostem. GPS souřadnice jsou N49 35.746 E18 23.417. Druhý vzorek (LB8) byl odebrán o 0,5 km níže z míst kde Lubenec vtéká do Ostravice. GPS souřadnice jsou N49 36.157 E18 21.793.
24
Obr. 14: Geologická mapa okolí lokality Lubno (upraveno podle Opletal 1990).
6.5 Lokalita Stříbrník Lokalita se nalézá v katastru obce Ostravice asi 2 km jv. od kostela v Ostravici v těšínitovém tělese na potoku Stříbrník (obr. 15). GPS souřadnice jsou N49 32.118 E18 22.155.
Obr. 15: Geologická mapa okolí lokality Stříbrník (upraveno podle Opletal 1990 a mapy.geology.cz). Na levém břehu potoka Stříbrník se nachází bývalá „štola“ v těšínitu a svislá „kutací šachtice“. Skalní výchoz (obr. 17) má rozměry asi 1,5 m x 2 m s viditelným výklenkem, který se zanořuje pod zasucený terén. Kutací šachtice (obr. 17) je prohlubeň kruhového tvaru, v dnešní době zatopená, s asi 15m průměrem. Nachází se přibližně 20
25
m od výchozu. Těšínit je tmavě zelenomodrý, rovnoměrně všesměrně zrnitý. Proráží jej žilky šedobílého kalcitu (místy i se sulfidy) o mocnosti 0,5–3 cm. Ještě asi 10 m výše proti proudu byla v korytě Stříbrníku v těšínitu nalezena kalcitová žíla s makroskopicky viditelnými sulfidy, odkud byly odebrány další vzorky. Žilky probíhají ve směru SSZJJV s úklonem k ZJZ až SZ-JV s úklonem k JZ. Úklon se pohybuje kolem 60° (obr. 16).
Obr. 16: Orientace hydrotermálních žil z lokality Stříbrník. Na lokalitě byly z potoka Stříbrník odebrány dva sypké vzorky. První (STŘ6) byl odebrán pod výtokem z „kutací šachtice“. Druhý vzorek (STŘ12) byl odebrán pod „štolou“ v těšínitu.
¨
26
Obr. 17: Nahoře: ústí do historické štoly, dole: celkový pohled na zatopenou kutací šachtici.
27
7
LABORATONÍ ETAPA V této etapě byly zhotoveny výbrusy z odebraných hornin pro vyhodnocení pod
mikroskopem a zpracován těžký podíl.
7.1 Popis hornin a hydrotermální mineralizace 7.1.1 Lokalita Zlaté ďury Na lokalitě byly odebrány vzorky pískovce (obr. 18) a slepence z istebňanského souvrství. Makroskopicky šlo o zrnitostně dobře vytříděný světle žlutý až oranžový pískovec. Ve výbruse byly určeny klasty křemene s undulózním zhášením některých zrn, plagioklasu s polysyntetickým lamelováním, K-živce s patrnou sericitizací, glaukonitu, hypautomorfně omezeného turmalínu a muskovitu ve formě úzkých lišt. Klasty byly poloostrohranné až polozaoblené. Tmel horniny byl karbonátový (tab. 1). Struktura horniny je všesměrně rovnoměrně zrnitá a textura je masivní (Dudek 1962).
Obr. 18: Pískovec z lokality Zlaté ďury: a) PPL - křemen, živce, glaukonit, b) XPL. Na lokalitě se také nachází petromiktní slepenec. Klasty křemene (obr.19) značně převažují nad klasty živců a různých typů hornin – ryolitem, blíže neurčeným silicitem, vulkanitem a metamorfitem. Ryolit má šedozelenou barvu, základní hmotu tvoří křemen s alkalickým živcem a chloritizovaným biotitem, je protínán křemennými žilkami. V jiném klastu obsahuje dokonce nepravidelné mandle vyplněné na okraji mandle chloritem, v centru pak křemenem (obr. 19). Silicit je jemnozrnný, ve výbruse zakalený a špatně průhledný. Vulkanit se vyznačuje vyrostlicemi křemene s alkalickým živcem. Metamorfit se skládá z K-živce, undulózního křemene a opakních minerálů. Hornina v klastu byla jen slabě metamorfována. Klasty ve výbruse mají velikosti 5–13 mm, nejčastěji 7-10 mm. Matrix tvoří psamitická frakce – ostrohranné až
28
poloostrohranné klasty křemene, K-živce a plagioklasu a polozaoblené až zaoblené agregáty glaukonitu. Kalcitický tmel je limonitovým pigmentem zabarven do oranžova. Identifikace karbonátu z tmelu horniny byla provedena na mikrosondě – analýza zjistila kalcit s malým obsahem Mg (tab. 1). Slepenec má psefitickou konglomerátovou strukturu (Dudek 1962).
Obr. 19: Klasty ze slepence z lokality Zlaté ďury: a) mandlička v klastu ryolitu, b) táž situace v XPL, c) klast křemene v PPL, d) týž záběr v XPL – patrné tlakové postižení křemene Lokalita P2O5 MgO CaO MnO FeO ZnO SrO BaO Celkem
Zlaté ďury 28/1. 0,00 1,29 54,89 0,03 0,15 0,00 0,03 0,00 56,39
P5+ Mg2+ Ca2+ Mn2+ Fe2+ Zn2+ Sr2+ Ba2+ Catsum O Ansum
0,000 0,032 0,979 0,000 0,002 0,000 0,000 0,000 1,013 1,000 1,000
Tab. 1: WDX analýza kalcitu z tmele slepence (hm. %), přepočet empirického vzorce na jeden atom kyslíku.
29
7.1.2 Lokalita Stříbrník Zde byl odebrán vzorek těšínitu a vzorek hydrotermální žíly se sulfidy. Těšínit má v mikroskopu porfyrickou strukturu. Vyrostlice jsou uloženy v druhotně přeměněné základní hmotě (obr. 20). Základní hmota je tvořena analcimem, karbonátem, chloritem a živci. Vyrostlice tvoří amfibol, pyroxen, chlorit, titanit a apatit s hypautomorfně omezenými lištami biotitu. Amfibol je pleochroický, hnědý až tmavě hnědý, hypautomorfně až automorfně omezený, na příčných řezech pseudohexagonálního průřezu. V zrnu je dobře viditelná štěpnost. V zrnech jsou kromě štěpných ploch patrné četné nepravidelné prasklinky. Vyrostlice jsou velké až 4 mm.
Obr. 20: Těšínit z lokality Stříbrník: a) vyrostlice amfibolu, chlorit s relikty diopsidu a apatit v základní hmotě, PPL, b) týž záběr v XPL, c) vějířkovitě uspořádané šupinky chloritu s krystaly apatitu v PPL, d) týž snímek v XPL Pyroxen je reprezentován diopsidem a egirinaugitem. Diopsid tvoří převážně automorfní vyrostlice až 7 mm dlouhé. Zrna mají málo patrnou štěpnost, jsou značně popraskaná a zatlačovaná chloritem. Pyroxen je slabě pleochroický v růžových
30
odstínech. Egirínaugit je hypautomorfně až xenomorfně omezený. Má pleochroismus od tmavě zelené po trávově zelenou. Štěpnost není patrná, zrna jsou značně rozpraskána. Chlorit ve výbruse zatlačuje pyroxen blízký diopsidu. Je slabě pleochroický. Má anomální olivově zelenou interferenční barvu a obsahují relikty původního pyroxenu. Titanit tvoří hypautomorfně až automorfně omezená bezbarvá zrna s patrným kosočtverečným průřezem. Apatit tvoří automorfně omezené krystaly, jsou přítomny jak kolmé tak podélné průřezy. Krystaly jsou uzavírány v základní hmotě i ve vyrostlicích pyroxenu a amfibolu. Jsou bezbarvé a jemně rozpraskané. Biotit je tmavě hnědý, tvoří hypautomorfně omezené lišty s roztřepenými konci a dobře patrnou paralelní štěpností. Pleochroismus je od světle žluté po červenohnědou. Odebrané vzorky z hydrotermální žíly jsou tvořeny pyritem, markazitem, kalcitem s chloritem a křemenem (minerály jsou vyjmenovány od nejstaršího po nejmladší). Na okraji žíly vytváří pyrit kolomorfní struktury (obr. 21) a přechází v roztroušená hypautomorfně až automorfně omezená zrna pyritu v kalcitu (obr. 21). Pyritová výplň dosahuje mocnosti až 2 cm. Na vnějších okrajích pyritových agregátů jsou patrné polohy markazitu (obr. 21). Kalcit je mléčně bílé barvy a tvoří v žíle prizmatické nárůsty na pyritu se zřetelnou štěpností, které směrem do středu žíly přecházejí v izometrická zrna. V druhém výbruse je kalcit v žíle hrubozrnný a středem kalcitové výplně prochází křemenné žilky. Ty jsou tvořeny izometrickými, hypautomorfně až xenomorfně omezenými zrny. V kalcitu je místy uzavírán chlorit, který tvoří vějířky složené z radiálně uspořádaných šupinek (obr. 20). Pod UV lampou byly v kalcitu zjištěny uhlovodíky, jejichž přítomnost se projevuje modrou fluorescencí (obr. 22).
31
Obr. 21: Pyrit a markazit z hydrotermální žíly: a,b) kolomorfní struktury pyritu, c) pyrit (světle šedá) v kalcitu (tmavě šedá), d) pyrit (šedá) s polohami markazitu (světle šedá) v kalcitu (tmavě šedá) (odražené světlo).
Obr. 22: Nahoře: těšínit s hydrotermální kalcitovou žílou, dole: modrá fluorescence kalcitu po ozáření UV lampou.
32
7.2 Popis těžkého podílu pod binokulární lupou Opakní fáze byly v rámci vzorků z lokalit velmi podobné, ovšem mezi lokalitami je určitá proměnlivost v poměru zastoupení limonitu, pyritu a ostatních opakních zrn. Co se týče zlata, bylo vyseparováno jedno kovové zrno zlatožluté barvy, které bylo později analyzováno na mikrosondě. Limonitizovaná zrna zpravidla tvořila nejhrubší frakci ve vzorcích. Jednalo se o poloostrohranné až polozaoblené nepravidelné úlomky, někdy válečky. Válečky byly tvořeny kulovitými agregáty limonitu. Tyto útvary jsou nejspíše organického původu, připomínají pyritizované kolonie bakterií (obr. 23). Velikost se nejčastěji pohybuje od 0,4 mm do 1 mm. V menší míře se vyskytoval pyrit v podobě ostrohranných kovově žlutých zrn. Ve vzorku ZĎ10 ze Zlatých ďur pyrit převažuje nad limonitem. Ve vzorku ze Smradlavy tvoří pyrit nejhrubší frakci (od 0,7 do 1 mm), přestože je spíše vzácnější. Jednalo se často o čerstvý pyrit ve formě spojených krychliček. Jako třetí nejčastější složkou opakního podílu jsou úlomky hornin. Jde o blíže neurčené typy hornin, které se ve vzorcích nachází ve formě opracovaných zrnek až ostrohranných úlomků. Ve vzorku ZĎ11 (Zlaté ďury) bylo nalezeno kovově lesklé zrno, které bylo odesláno na analýzu jako možná zlatinka (obr. 24). Z výsledku ovšem vyplývá, že se
Obr. 23: Podélný řez limonitovým válečkem z lokality Bílý Kříž (obrazy BSE, foto R. Škoda). jednalo o mosaz. Aby se vyloučila možnost záměny zlata s pyritem, byly vybrané vzorky s vyšším podílem pyritu (BK1, ST6, LB7, ZĎ9 a SM13) povařeny nejprve v kyselině chlorovodíkové a posléze v kyselině dusičné. Tyto vzorky byly následně opět prohlédnuty pod binokulární lupou, aby se s jistotou potvrdilo, že žádné zlato opravdu neobsahují.
33
Obr. 24: Mosaz analyzovaná jako možná zlatinka. Magnetický podíl je tvořen magnetickými minerály a antropogenním materiálem – škvárou, kovovými sférulkami a struskou (obr. 25). Ve vzorku LB7 z lokality Lubno tvořil dokonce třetinu celkového podílu těžké frakce.
Obr. 25: Částice strusky z magnetického podílu s oxidy Fe (bílá) a lištami Ca-Fe pyroxenů (světle šedé) ve skle (tmavošedá). (obraz BSE, foto R. Škoda)
34
7.3 Popis těžkého podílu v polarizačním mikroskopu Pod mikroskopem bylo určeno 12 druhů minerálů. Celkově bylo určeno 16067 zrn (tab. 2, 3 a graf 1). 27 neurčených zrn bylo vyseparováno a dodatečně analyzováno elektronovou mikrosondou. Z celkového počtu zrn je ve vzorcích nejvíce zastoupen granát, kromě vzorků z lokality Stříbrník, kde byl zastoupen jen velmi sporadicky. Většinou šlo o bezbarvá zrna, méně často zabarvená do světle či sytěji růžové. Zrna byla okrouhlá až automorfně omezena (rombododekaedr). Zirkon byl rozlišen na automorfní a xenomorfní. Ve všech vzorcích převažuje xenomorfní zirkon nad automorfním. Nejčastěji se vyskytoval bezbarvý (obr. 26), na lokalitě Stříbrník také nahnědlý až tmavě hnědý s patrnou zonálností. Častým jevem byly uzavřené inkluze skla. Zrna byla oválná či okrouhlá až dipyramidální, dokonale omezená krystalovými plochami.
Obr. 26: Krystal zirkonu v těžkém podílu ze vzorku BK3 s inkluzemi skla, a) PPL, b) XPL Rutil ve vzorcích měl barvu od sytě červené přes hnědou až po žlutohnědou. Byl převážně oválný, výjimečně byl hypautomorfně omezen. Je pravděpodobné, že hrubší zrna nebyla určena, protože se jevila jako opakní. Turmalín se ve vzorcích nacházel v podobě hnědých až modrých zrn. Zrna byla převážně okrouhlá až oválná, vzácně byla protažená. Pleochroismus byl od světle žluté po téměř černou, u modrých zrn byl od světle modré po téměř černou. V některých zrnech byly uzavřeny jehlice sagenitu. Ve vzorcích odebraných na Stříbrníku byly naprosto převažující složkou amfiboly. Jedná se o světle hnědá rozpraskaná polozaoblená zrna a hladká převážně zaoblená tmavě hnědá zrna. Zrna se vyznačovala slabým pleochroismem v odstínech
35
Obr. 27: Vějířovité zrno chloritu ze vzorku ZĎ11 (XPL) hnědé, u silnějších zrn nebyl pleochroismus patrný. Baryt byl ve větším zastoupení ve vzorcích z Lubna a Stříbrníku. Omezená bezbarvá zrna většinou tvořila automorfní krystaly kosočtverečného průřezu (obr. 27) až hypautomorfní zrna s občas patrnou štěpností. Výjimečně byla zrna veliká přes 1 mm.
Obr. 28: Automorfně omezené zrno barytu v těžkém podílu vzorku LB7. a) v PPL jsou dobře patrné štěpné plochy, b) nízký dvojlom v XPL. Apatit se opět ve větším množství vyskytuje ve vzorcích z Lubna a Stříbrníku. Šedě zakalená zrna byla v některých případech k okrajům bezbarvá a bez zakalení. Omezena byla automorfně až hypautomorfně a často byla protažena v jednom směru. Staurolit se jevil jako světle žlutá zrna, většinou hladká a okrouhlá, u poloostrohranných úlomků byla zrna na povrchu zdrsněná a nerovná. Pleochroismus byl od světle žluté po sytější žlutou.
36
Karbonát se nacházel především ve vzorku z lokality Smradlava, byla to žlutooranžová okrouhlá zakalená zrna. Karbonát nebyl blíže určen. Anatas se vyskytoval jen ve vzorcích z Bílého Kříže. Zrna byla namodralá až našedlá, často se jednalo o automorfní dipyramidy. Chlorit byl ve větším množství jen na lokalitě Zlaté ďury, a to ve vzorku ZĎ11. Většinou se jednalo o zelené šupinky či jejich vějířovité agregáty (obr. 28). Glaukonit byl nalezen pouze v Lubnu a v Smradlavě. Vždy šlo o okrouhlé až oválné zelené zrno s charakteristickým agregátním zhášením. Korund byl nalezen pouze na lokalitě Lubno, jednalo se o sytě růžové zrno a růžové zrno s výrazným modrým pleochroismem po okrajích. Jako korund byla zrna určena mikrosondou. V několika případech byl určen také pyroxen, podle optických vlastností šlo především o zelená zrna s výrazným pleochroismem, která by bylo možno označit jako egirinaugit.
100%
Anatas Karbonát Chlorit Korund Glaukonit Pyroxen Am fibol Apatit Baryt Staurolit Turmalín Zirkon aut Zirkon xen Rutil Granát
90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% BK1
BK2
BK3
BK4
BK5
LB7
LB8
ZĎ9 ZĎ10 ZĎ11 SMR13 STŘ6 STŘ12
Graf 1: Grafické znázornění zastoupení těžkých minerálů v jednotlivých vzorcích v %.
37
vzorek Granát Rutil Zirkon xen Zirkon aut Turmalín Staurolit Baryt Apatit Amfibol Pyroxen Glaukonit Korund Chlorit Karbonát Anatas suma pruhl. Opakní suma celkem
BK1 BK2 BK3 485 262 276 112 78 69 178 211 96 48 78 54 29 12 25 2 6 2 1 2 17 0 0 2 0 2 0 0 5 0 0 0 0 0 0 0 2 0 0 1 5 11 22 18 6 858 679 558 606 738 797 1464 1417 1355
BK4 363 85 216 81 34 9 0 0 0 0 0 0 0 8 1 796 700 1496
BK5 LB7 LB8 ZĎ9 ZĎ10 ZĎ11 SMR13 STŘ6 STŘ12 333 27 54 148 144 381 73 3 4 81 82 97 58 34 66 52 31 29 118 73 112 74 31 208 124 48 62 103 54 67 46 9 94 76 17 16 26 21 13 47 85 35 12 21 18 4 7 6 0 0 5 0 11 4 0 32 30 5 6 0 17 36 20 0 20 3 0 0 0 0 21 23 0 10 6 3 0 0 0 268 314 2 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 11 0 0 0 5 0 0 0 0 4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 19 4 4 0 0 3 0 0 2 5 0 16 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 670 326 404 383 333 793 379 457 490 915 938 707 762 785 423 273 624 673 1585 1264 1111 1145 1118 1216 652 1081 1163
Tab. 2: Zastoupení minerálů v %
vzorek Granát Rutil Zirkon xen Zirkon aut Turmalín Staurolit Baryt Apatit Amfibol Pyroxen Glaukonit Korund Chlorit Karbonát Anatas suma pruhl.
BK1 56,5 13,1 20,7 5,6 3,4 0,2 0,1 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,2 0,1 2,6 858
BK2 38,6 11,5 31,1 11,5 1,8 0,9 0,3 0,0 0,3 0,7 0,0 0,0 0,0 0,7 2,7 678
BK3 49,5 12,4 17,2 9,7 4,5 0,4 3,0 0,4 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 2,0 1,1 558
BK4 45,6 10,7 27,1 10,2 4,3 1,1 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 1,0 0,1 796
BK5 49,7 12,1 17,6 15,4 3,9 0,6 0,0 0,0 0,0 0,3 0,0 0,0 0,0 0,4 0,0 670
LB7 8,3 25,2 22,4 16,6 6,4 2,1 9,8 6,1 3,1 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 326
LB8 13,4 24,0 27,7 16,6 3,2 1,5 7,4 0,7 1,5 0,2 2,7 1,0 0,0 0,0 0,0 404
ZĎ9 ZĎ10 ZĎ11 SMR13 STŘ6 STŘ12 38,6 43,2 48,0 19,3 0,7 0,8 15,1 10,2 8,3 13,7 6,8 5,9 19,3 9,3 26,2 32,7 10,5 12,7 12,0 2,7 11,9 20,1 3,7 3,3 12,3 25,5 4,4 3,2 4,6 3,7 0,0 0,0 0,6 0,0 2,4 0,8 1,3 1,8 0,0 4,5 7,9 4,1 0,0 0,0 0,0 0,0 4,6 4,7 0,8 0,0 0,0 0,0 58,6 64,1 0,0 0,0 0,0 0,0 0,2 0,0 0,0 0,0 0,0 1,3 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 5,7 0,5 1,1 0,0 0,0 0,5 1,5 0,0 4,2 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 383 333 793 379 457 490
Tab. 3: Zastoupení jednotlivých minerálů v těžkém podíle.
38
7.4 Výsledky WDX analýz Ze zrn, která nebyla detailně analyzována byla na lokalitě Bílý Kříž mikrosondou zjištěna dvě modrá zrna s vysokým indexem lomu, která byla stanovena jako minerály TiO2 a pravděpodobně se jedná o anatas (BK4 a BK2). Druhé detailně neanalyzované zrno bylo muskovit s inkluzemi biotitu (BK2). Na lokalitě Stříbrník byl určen sfalerit (STŘ12) a amfibol s hnědým pleochroismem (STŘ6). 7.4.1 Chlorit Ze vzorku SM13 z lokality Smradlava bylo vyseparováno zrno sericitu s kouskem chloritu, který byl analyzován (tab. 5). Sericit byl mléčně bílý, s přechodem až do oranžova. Z analýzy chloritu vyplývá, že se jedná podle Melkovy klasifikace (1965) o chamosit (obr. 29).
Obr. 29: Klasifikační diagram chloritu (Melka 1965). 7.4.2 Pyroxeny Pyroxeny (tab. 5) byly nalezeny na lokalitách Stříbrník (an. 2/1) a Bílý Kříž (an. 20/1 a 21/1). Pyroxeny z lokality Bílý Kříž vykazovaly pleochroismus, v prvním případě šlo o zelené zrno s přechodem do modré a z analýzy vyplývá, že se jedná o Worich pyroxen, který už je však blízký hedenbergitu. U druhého analyzovaného pyroxenu jde o tmavě zelené zrno s přechodem do olivově zelené, který lze klasifikovat jako augit. Pyroxen z lokality Stříbrník se v mikroskopu jevil jako hnědé pleochroické zrno. Pleochroismus byl od narůžovělé po hnědou. Z klasifikačního diagramu vyplývá, že se jedná o Ca-rich pyroxen blízký diopsidu (obr. 30).
39
Obr. 30: Klasifikační diagram pro pyroxeny (Morimoto et al. 1989), jako srovnávací data byly použity výsledky analýz pyroxenů z těšínitů Čípové (2006). 7.4.3 Amfiboly Čtyři zrna byla určena jako amfibol (tab. 5) na lokalitách Stříbrník (an. 7/1, 8/1, 25/1) a Lubno (an. 17/1). Z lokality Stříbrník byly v mikroskopu podle optických vlastností vyčleněny dva typy amfibolů. Analýzy 7/1 a 8/1 odpovídají průhledným světle hnědým amfibolům s nepravidelnými prasklinami a slabým pleochroismem. Byly na nich patrné pleochroické dvůrky. Druhý typ (an. 25/1) byla tmavě hnědá zrna se slabým pleochroismem. Měla hladký povrch a v XPL vzhled podobný turmalínu. Tyto amfiboly lze klasifikovat jako vápenaté amfiboly, konkrétně pargasit (an. 7/1, 8/1) a kaersutit (an. 25/1). Amfibol z Lubna byl průhledný s pleochroismem od tmavě zelené po trávově zelenou. Podle klasifikace spadá tento amfibol do pole magnesiohornblend (obr. 31).
40
Obr. 31: Klasifikační diagram amfibolů (Leake et al. 1997), pro srovnání kaersutitu byla využita data z těšínitů od Čípové (2006)
7.4.4 Epidot Epidot (tab. 5) se v mikroskopu jevil jako světle žluté zrno se žlutým pleochroismem s patrnými inkluzemi, které byly později určeny jako inkluze křemene. Analyzovaná fáze byla epidot s 28,2 % pistacitové komponenty. 7.4.5 Staurolit Staurolit (tab. 6) byl analyzován z lokalit Lubno (an. 12/1) a Bílý Kříž (an. 23/1). V obou případech se jednalo o hladké žluté zrno, které vykazovalo pleochroismus od světle žluté po sytější žlutou. U an. 23/1 šlo pouze o ověření správnosti determinace minerálu. 7.4.6 Turmalín Turmalín (tab. 6) byl nalezen na dvou lokalitách – Zlaté ďury (an. 3/1, 4/1) a Bílý Kříž (an. 22/1). Zrno z analýzy 3/1 bylo tmavě hnědé a vykazovalo slabý
41
pleochroismus, index lomu byl nepatrně vyšší než index lomu tetrabrometanu. Odpovídá skorylu a spadá do alkalické skupiny. Druhé zrno (an. 4/1) bylo sytě modré a spadá do pole vakantní skupiny, konkrétně se jedná o foitit. Poslední turmalín se v mikroskopu jevil jako tmavě hnědý s pleochroismem. Zrno bylo automorfně omezeno a je možné je klasifikovat jako dravit a jedná se o alkalický turmalín (obr. 32).
Obr. 32: Klasifikační diagramy turmalínů podle Hawthorna a Henryho (1999) a Uhera et al. (2006). 7.4.7 Korund Korundy (tab. 6) z lokality Lubno se v mikroskopu jevily v prvním případě jako lososově růžové zrno s pleochroismem do červené, s vysokým indexem lomu. Takto zbarvenou odrůdu korundu (příměs Cr – 0,005 apfu) lze označit jako rubín (Rost 1956). Druhé zrno bylo světle růžové, po okrajích byl patrný výrazný pleochroismus od světle modré po sytě modrou. Modrou odrůdu korundu (s obsahem Ti 0,018 apfu) lze označit jako safír (Rost 1956). 7.4.8 Melilit Melilit (tab. 6), taktéž z lokality Lubno, byl ve dvou případech v mikroskopu světle žlutý, nepleochroický. Ideální vzorce koncových členů melilitové skupiny jsou u akermanitu Ca2Mg(Si2O7) a gehlenitu Ca2Al(AlSi)2O7. U prvního zrna nebylo možné kvůli vysokému obsahu vakancí z analýzy určit, který z koncových členů převažuje. Druhé zrno (an. 19/1) lze klasifikovat jako akermanit s 68 % akermanitové složky. 7.4.9 Apatit Apatit (tab. 7) nalezený na lokalitě Stříbrník byl šedě zakalený s nízkým dvojlomem a indexem lomu. Na základě klasifikace podle tří základních koncových členů – fluorapatitu Ca5(PO4)3F, chlorapatitu Ca5(PO4)3Cl a hydroxylapatitu
42
Ca5(PO4)3OH se jedná o fluorapatit, který svým složením stojí na pomezí hydroxylapatitu a fluorapatitu (obr. 33).
Obr. 33: Klasifikační diagram apatitu. Srovnávací data převzata z Dolníček et al. (v tisku) 7.4.10 Baryt Analyzované zrno barytu (tab. 7) bylo automorfně omezené, mělo nízký index lomu i dvojlom. Jedná se o poměrně čistý baryt s nízkým obsahem ostatních prvků. Předpoklad, že se jedná o baryt, byl touto analýzou potvrzen. 7.4.11 Karbid křemíku Karbid křemíku (tab. 7) se v mikroskopu jevil jako sytě modré ostrohranné zrno s vysokým indexem lomu a diamantovým leskem. V ideálním vzorci karbidu křemíku (SiC) je 70,05 hm. % atomu Si, karbid z lokality Lubno obsahuje 70, 73 hm % atomu Si a jen nepatrnou příměs Al a Fe. 7.4.12 Al-Zr-Ti fáze Zrno bylo tvořeno Ti-Zr-Al fázemi s kompozičně zonální stavbou (obr. 34). Od tmavšího okraje (tvořeného čistým Al2O3) se zvyšuje obsah oxidů TiO2 a ZrO2 a naopak snižují obsahy oxidů Al2O3, MgO a CaO (tab. 4). S největší pravděpodobností se jedná o ulomek žáruvzdorné hmoty
43
Obr. 34: Zrno tvořené Ti-Zr-Al fázemi.
Lokalita
LB7 14/1 .
15/1 .
16/1 .
TiO2
8,25
44,92
51,8
ZrO2
1,72
13,74
27,21
Al2O3
68,65 2,89 4,06 85,57
38,85 2,66 0,16 100,31
18,74 1,43 0,29 99,47
MgO CaO Celkem
Tab. 4: Výsledek WDX analýzy Al-Zr-Ti fází v hm. %
44
Lokalita
Chlorit Pyroxen SMR13 STŘ12 1/1. 2/1.
BK5 20/1.
BK5 21/1.
Amfibol STŘ6 7/1.
STŘ6 8/1.
LB7 17/1.
STŘ12 25/1.
Epidot LB7 13/1.
P2O5
0,04
0,02
0,02
0,00
0,03
0,01
0,01
0,01
0,03
SiO2
26,41
42,80
48,15
43,75
39,33
39,19
51,17
38,14
37,23
TiO2
0,01
4,97
0,20
0,29
5,25
5,30
0,16
6,72
0,09
Al2O3
20,21
9,21
8,16
8,29
12,49
12,49
4,42
12,98
22,87
V2O3
0,00
0,07
0,02
0,04
0,08
0,09
0,04
0,06
0,08
Cr2O3
0,00 12,91 0,23 0,29 26,76 0,01 0,20 0,00
0,03 12,20 23,29 0,04 6,48 0,01 0,07 0,01
0,44 15,25 11,93 0,19 11,03 0,11 0,05 0,04
0,02 7,70 23,48 0,44 15,33 0,00 0,00 0,02
0,01 14,02 12,04 0,21 9,41 0,05 0,02 0,05
0,01 14,30 12,20 0,11 8,97 0,00 0,00 0,05
0,67 18,88 11,29 0,32 7,93 0,15 0,02 0,00
0,00 12,41 11,86 0,26 11,16 0,00 0,02 0,21
0,12 0,01 23,29 0,06 12,96 0,00 0,00 0,01
0,05
0,51
1,05
0,05
2,47
2,57
0,70
2,70
0,02
F Cl Celkem
0,07 0,04 0,03 87,27
0,01 0,12 0,01 99,83
0,24 0,16 0,00 97,05
0,00 0,11 0,00 99,52
1,40 0,32 0,03 97,20
1,37 0,32 0,03 97,02
0,06 0,13 0,00 95,95
1,33 0,23 0,02 98,09
0,00 0,08 0,01 96,86
P5+ Si4+ Ti4+ Al3+ V3+ Cr3+ Fe3+ Mg2+ Ca2+ Mn2+ Fe2+ Ni2+ Zn2+ Ba2+ Na+ K+ Catsum F Cl O Ansum
0,003 2,818 0,000 2,542 0,000 0,000 0,000 2,053 0,027 0,026 2,39 0,001 0,015 0,000 0,011 0,009 9,895 0,015 0,006 13,98 14
0,001 1,598 0,140 0,405 0,002 0,001 0,124 0,679 0,932 0,001 0,078 0,000 0,002 0,000 0,037 0,001 4,000 0,014 0,000 5,986 6,000
0,001 1,822 0,006 0,364 0,001 0,013 0,014 0,860 0,484 0,006 0,335 0,003 0,001 0,001 0,077 0,011 4,000 0,019 0,000 5,981 6,000
0,000 1,687 0,009 0,377 0,001 0,001 0,208 0,442 0,970 0,014 0,286 0,000 0,000 0,000 0,004 0,000 4,000 0,013 0,000 5,987 6,000
0,004 5,833 0,586 2,183 0,009 0,001 0,000 3,100 1,914 0,026 1,168 0,005 0,002 0,003 0,710 0,265 15,808 0,150 0,008 22,842 23,000
0,002 5,815 0,592 2,185 0,010 0,001 0,000 3,163 1,939 0,014 1,114 0,000 0,000 0,003 0,739 0,260 15,837 0,148 0,008 22,844 23,000
0,001 7,221 0,017 0,736 0,005 0,075 0,935 3,972 1,707 0,038 0,001 0,017 0,002 0,000 0,192 0,011 14,930 0,057 0,000 22,943 23,000
0,000 5,679 0,752 2,278 0,007 0,000 0,000 2,754 1,892 0,032 1,390 0,000 0,002 0,012 0,779 0,252 15,830 0,107 0,004 22,889 23,000
0,002 2,968 0,005 2,149 0,005 0,008 0,845 0,002 1,990 0,004 0,019 0,000 0,000 0,000 0,003 0,000 8,000 0,021 0,001 12,478 12,500
MgO CaO MnO FeO NiO ZnO BaO Na2O K2O
Tab. 5: Výsledky WDX analýzy neurčených zrn
45
Lokalita
Staurolit LB7 12/1.
BK2 23/1.
Turmalín ZĎ11 3/1.
ZĎ9 4/1.
BK4 22/1.
Korund LB8 5/1.
LB7 11/1.
Melilit LB7 18/1.
LB7 19/1.
P2O5
0,01
0,01
0,02
0,01
0,01
0,00
0,00
0,04
0,02
SiO2
27,68
27,82
36,59
36,96
37,42
0,07
0,02
44,99
37,02
TiO2
0,52
0,56
0,40
0,02
0,71
0,00
1,37
0,67
0,03
Al2O3
55,03
54,16
36,18
34,72
31,67
99,64
98,92
9,51
11,14
V2O3
0,01
0,03
0,03
0,02
0,03
0,04
0,01
0,02
0,02
Cr2O3
0,00 2,38 0,02 0,47 12,84 0,00 0,20 0,00
0,04 1,55 0,01 0,17 14,37 0,03 0,15 0,01
0,01 3,89 0,15 0,09 9,01 0,04 0,07 0,00
0,00 0,38 0,03 0,51 13,92 0,02 0,07 0,00
0,05 7,72 0,03 0,04 6,89 0,00 0,08 0,04
0,39 0,01 0,01 0,03 0,02 0,05 0,00 0,00
0,01 0,03 0,00 0,00 0,02 0,00 0,05 0,00
0,01 0,81 41,29 1,04 0,54 0,00 0,04 0,14
0,00 8,71 39,70 1,44 0,32 0,01 0,00 0,00
0,00
0,04
1,66
1,46
2,58
0,05
0,00
0,24
0,51
F Cl Celkem
0,02 0,06 0,01 99,26
0,01 0,06 0,01 99,01
0,04 0,38 0,01 88,55
0,02 0,09 0,02 88,24
0,21 0,35 0,00 87,81
0,00 0,10 0,00 100,39
0,00 0,06 0,00 100,50
0,40 0,11 0,02 99,85
0,26 0,14 0,02 99,33
P5+ Si4+ Ti4+ Al3+ V3+ Cr3+ Fe3+ Mg2+ Ca2+ Mn2+ Fe2+ Ni2+ Zn2+ Ba2+ Na+ K+ Catsum F Cl O Ansum
0,000 3,777 0,054 8,850 0,001 0,000 0,000 0,485 0,004 0,055 0,000 0,000 0,020 0,000 0,000 0,003 13,248 0,027 0,002 22,971 23,000
0,001 3,796 0,057 8,712 0,003 0,005 0,000 0,315 0,001 0,020 0,000 0,003 0,015 0,000 0,010 0,002 12,939 0,026 0,001 22,973 23,000
0,003 5,809 0,048 6,770 0,004 0,001 0,000 0,919 0,025 0,012 1,196 0,005 0,008 0,000 0,511 0,009 15,320 0,189 0,001 24,309 24,500
0,001 6,043 0,002 6,690 0,002 0,000 0,000 0,093 0,006 0,070 1,904 0,002 0,008 0,000 0,463 0,004 15,290 0,045 0,005 24,450 24,500
0,002 5,986 0,085 5,972 0,003 0,006 0,000 1,842 0,004 0,005 0,922 0,000 0,009 0,003 0,799 0,044 15,682 0,175 0,000 24,325 24,500
0,000 0,000 0,017 1,975 0,000 0,000
0,000 0,001 0,000 1,991 0,001 0,005
0,002 2,041 0,000 0,508 0,001 0,000
0,001 1,679 0,001 0,596 0,001 0,000
MgO CaO MnO FeO NiO ZnO BaO Na2O K2O
0,001 0,000 0,000 0,000 0,000 0,001 0,000 0,000 0,000 1,995 0,000 0,000 3,000 3,000
0,000 0,000 0,000 0,000 0,001 0,000 0,000 0,002 0,000 2,001 0,000 0,000 3,000 3,000
Tab. 6: Výsledky WDX analýzy neurčených zrn.
¨
46
0,055 2,007 0,040 0,020 0,000 0,001 0,002 0,021 0,012 4,698 0,015 0,001 6,984 7,000
0,589 1,929 0,055 0,012 0,000 0,000 0,000 0,045 0,015 4,908 0,020 0,001 6,979 7,000
Apatit Lokalita
Baryt Lokalita
STŘ6 10/1.
P2O5
41,05 P5+
SiO2 SO2
STŘ6 9/1.
Karbid křemíku Lokalita LB8 9/1.
32,98 P5+
0,00
0,30 Si
2,713 SO3 0,023 P2O5
4+
0,00 Si
70,73
4+
0,29 Si
0,021 SiO2
4+
0,03 Ti
0,00
Al2O3
0,01 Al3+
0,001 MgO
0,00 Al3+
0,03
V2O3
3+
0,03 V
0,002 CaO
0,05 V
0,00
As2O3
0,00 As
0,000 MnO
0,00 Cr
4+
3+
3+
0,01
3+
Y2O3
0,00 Y
0,000 FeO
0,02 Fe
La2O3
0,03 La3+
0,001 ZnO
0,01 Mg2+
0,00
Ce2O3
0,09 Ce
0,003 SrO
2+
0,06 Ca
0,01
2+
0,00
Nd2O3
3+
3+ 3+
0,11 Nd
MgO CaO MnO FeO ZnO SrO BaO PbO Na2O
0,35 55,47 0,05 0,18 0,01 0,22 0,00 0,00 0,23
K2O
0,01 1,95 0,21 100,58
F Cl Celkem
2+
Mg Ca2+ Mn2+ Fe2+ Zn2+ Sr2+ Ba2+ Pb2+ Na+ K+ Catsum F Cl O Ansum
0,003 BaO 0,041 K2O
3+
-
65,16 Mn
2+
4,638 0,003 0,012 0,001 0,010 0,000 0,000 0,035
Celkem S P Si Mg Ca Mn
0,00 Fe 98,32 Ni2+ Zn2+ 0,990 Ba2+ 0,000 Na+ 0,003 K+ 0,000 Catsum 0,002 F 0,000 Cl
0,001 7,507 0,481 0,027 12,109 12,617
Fe2+ Zn Sr Ba K Catsum
0,001 O 0,000 Ansum 0,001 1,022 0,000 2,019
0,04 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 70,84 19,00 0,00 19,00
Tab. 7: Výsledky WDX analýzy neurčených zrn, karbid křemíku přepočten na hm. % jednotlivých prvků.
47
7.5 Analýza pyritu V rámci výzkumu hydrotermální žíly v těšínitu na lokalitě Stříbrník byla provedena také analýza těžkých kovů. V pyritu je zvýšený obsaho Mo, Zn, Ni a As (tab. 7). Drahé kovy ovšem neobsahuje a jsou pod detekovatelnou hodnotou.
Mo Cu Pb Zn Ni As Cd Sb Bi Ag Au Hg Tl
191,2 0,5 8,0 219,0 66,9 64,2 0,3 1,3 <0,1 <0,1 <0,5 0,8 13,0
Tab. 8: Výsledek analýzy těžkých kovů v pyritu ze Stříbrníku. Hodnoty v ppm, pouze Au v ppb.
48
8
DISKUZE
8.1 Výsledky terénního průzkumu Terénní pozůstatky po těžbě či možné prospekci nerostných surovin byly nalezeny na Stříbrníku a ve Zlatých ďurách. Pavlica (1970) a Polášek (2006) na lokalitě Stříbrník popisuji dvě štoly a svislou kutací šachtici. Dnes jsou zachovalé pouze „kutací šachtice“ a jedna „štola“ ražena na břehu Stříbrníku. Nachází se zde zrudnění bez obsahu drahých kovů, a tak se zdá málo pravděpodobné, že by zde v minulosti docházelo k historické těžbě těchto kovů. Druhou štolu, zmiňovanou Pavlicou (1970), se mi nepodařilo najít. Na lokalitě Zlaté ďury se ve skalních žebrech nachází tři dutiny (poslední dutina uváděná Pavlicou nebyla nalezena). Tyto dutiny jsou vyhloubené v slepenci s velkými valouny křemene, jejichž velikost může dosahovat až 25 cm. Ty měly být využívány jako vstupní surovina v místní sklářské huti (Pavlica 1978). Později byla při terénním průzkumu Poláškem (2005) sklářská huť v okolí Velkého potoka potvrzena. Terénním výzkumem ostatních lokalit uvedených Středovským (1709) se zabývali Janál a Kolbinger (2002). Na lokalitách našli trychtýřovité jámy s kruhovými odvaly. Dnes už se jen těžko dá zjistit, zda tyto antropogenní tvary reliéfu vznikly před nebo po vydání Středovského díla. Vzhledem
k
malému
rozsahu
terénních
pozůstatků
nešlo
s
největší
pravděpodobností o těžbu, ale v nejlepším případě byly pokusy o prospekci.
8.2 Výsledky analýz těžké frakce Asociací průsvitných těžkých minerálů odpovídá lokalita Smradlava (situovaná v hostýnských vrstvách) převažujícím zastoupením zirkonu vzorku Zhrta 10 z hostýnských vrstev, které analyzovala Gilíková et al. (2002). Granát zaujímá přibližně 20 % a rutil 14 % z celkového počtu těžkých minerálů. Dále byl nově určen v malém množství glaukonit a chlorit. Zlaté ďury poměrem jednotlivých minerálů neodpovídají asociacím těžkých minerálů vyčleňovaných v istebňanském souvrství Peslovou (in Menčík 1983). Složení se pohybuje ve středních hodnotách mezi facií pískovců a ortokonglomerátů a facií parakonglomerátů. Průměrná hodnota zastoupení granátů (necelých 45 %) odpovídá parakonglomerátům istebňanského souvrství. Nově byl v zastoupení těžkých minerálů
49
zjištěn chlorit a karbonát. Velmi obdobná situace je v případě vzorků z lokality Bílý Kříž. Průměrná hodnota zastoupení granátů (téměř 50 %) a zvýšený obsah staurolitu, amfibolu a pyroxenu lze také řadit spíše k parakonglomerátům istebňanského souvrství. Na lokalitě Lubno (situované ve frýdeckém souvrství) je zirkon dominující složkou (40 %), dále je zastoupen rutil (25 %), granát (10 %) a poměrně nezvykle vysoké zastoupení má baryt s téměř 9 %, turmalín zaujímá jen necelých 5 % a o něco méně je zastoupen apatit. Zajímavostí lokality byl nález korundu. Dle Eliáše (1998) ve frýdeckém souvrství z těžkých minerálů skutečně značně převažuje zirkon, jiné minerály tento autor neuvádí. Asociace těžkých minerálů z lokality Stříbrník odpovídá faktu, že vzorky byly odebrány z bezprostřední blízkosti tělesa těšínitu. Hnědé amfiboly tvoří 60 %, ve významnějším množství je ještě zirkon, který je zastoupen 15 %, rutil pak 6 %. Danému petrografickému prostředí odpovídá i vyšší zastoupení barytu (6 %) a apatitu (5 %). Baryt z mineralizace v těšínitu na Stříbrníku uvádí Pavlica (1970), apatit byl zjištěn i při našem petrografickém vyhodnocení výbrusů z dané horniny. Ostatní minerály jsou zastoupeny v daleko menší míře než v jiných vzorcích, granát dokonce méně než 1 %. Povaze okolního těšínitu nasvědčují i mikrosondové analýzy jednotlivých minerálů. Analyzovaný apatit spadá do skupiny fluorapatitu. Svým složením se podobá magmatickým jádrům apatitů z těšínitu, analyzovaných Dolníčkem et al. (v tisku). Amfiboly chemickým složením odpovídají pargasitu a kaersutitu. K podobným závěrům došla Čípová (2006), která dále v těšínitech ještě zjistila hastingsit, který se od pargasitu liší poměrem Al a Fe3+, a ferrokaersutit. Pyroxen, jenž byl z lokality analyzován, odpovídá Ca-bohatým členům. Svým složením se pyroxeny z těšínitů, analyzované Čípovou (2005), rovněž velmi podobají pyroxenu ze Stříbrníku. Z výsledků analýzy průsvitných těžkých minerálů lze usoudit, že jednotlivé vzorky odebrané ze stejných lokalit mají velmi podobné poměry zastoupení jednotlivých druhů minerálů. Naopak dosti výrazně se vzájemně liší lokality situované v odlišných litostratigrafických jednotkách. Vzorky odebrané z istebňanského souvrství (vzorky z Bílého Kříže a Zlatých ďur) mezi sebou dobře korelují, více se odlišuje jen zastoupení turmalínu a automorfního zirkonu lokality ZĎ10 a proměnlivé je složení akcesorií. Hlavní rozdíl ve vzorcích z Lubna (frýdecké souvrství) je ve vyšším
50
zastoupení granátu a naopak nižším zastoupením apatitu u vzorku LB8. U lokality Stříbrník jsou vzorky poměry zastoupení i počtem určených minerálů téměř identické. Z lokality Smradlava byl odebrán jediný vzorek a nelze ho v rámci lokality srovnat, ovšem vůči ostatním odebraným vzorkům se liší svým složením, a to díky odlišné litostratigrafické pozici odebraného vzorku.
8.3 Výskyty drahých kovů Z lokality Zlaté ďury Pavlica (1978) popisuje slepence s obsahem pyritu, jehož vizuální podobnost se zlatem mohla vést k pokusu o prospekci tohoto drahého kovu. Na lokalitě nebyl pyrit ve slepenci potvrzen. Je tedy pravděpodobné, že se primárně nejednalo o pokus těžby drahých kovů. Pavlica (1970) uvádí z lokality Stříbrník polymetalické zrudnění kyzové formace s pyritem, arsenopyritem, galenitem a sfaleritem. Ze studia výbrusů je ovšem patrné, že žíla je tvořena pyritem a markazitem, na mikrosondě byl z těžkého podílu zjištěn ještě sfalerit. Obecně lze říct, že horniny godulského vývoje slezské jednotky jsou chudé na výskyty drahých kovů. Z geochemického zhodnocení vyplývá, že průměrné obsahy stříbra v jednotlivých litotypech slezské jednotky se pohybují v intervalu <0,06-4,0 ppm (vyšší hodnota je v těšínsko-hradišťském souvrství, kde nejspíše došlo k přínosu prvků vlivem těšínitového vulkanismu), v istebňanském souvrství (v jílovcích) bylo zjištěna horní hranice 0,5 ppm (Adamová 1986). Klarková hodnota pro stříbro byla stanovena 0,07 ppm (Taylor 1964 in Bouška et al. 1980). Výskyty zlata ve flyši Západních Karpat v Polsku, Slovensku a na Ukrajině jsou vázané na slepence a pískovce paleogenního stáří v blízkosti bradlového pásma. Zlato zde vytváří rozsáhlou šlichovou anomálii v říční síti, oblast výskytu je dlouhá 140 km a široká 5-20 km směru SZ-JV. Zlatonosné slepence a hrubozrnné pískovce u Ruské Bystré obsahují průměrně 0,17 ppm zlata (zjištěno v průzkumném vrtu v intervalu 40133 m). Zlatinky se vyskytují jak v tmelu horniny, tak ve valounech žilného křemene. V těžkém podílu jsou doprovázeny granátem, ilmenitem, rutilem, zirkonem, epidotem, turmalínem, apatitem a pyroxenem. Velikost zlatinek se pohybuje od 0,03 mm do 2,5 mm a ryzost zlata kolísá od 720 do 997 (Bakoš a Chovan 2002) . Potvrzený výskyt zlata v karpatském flyši je také nedaleko Slavkova p.
51
Hostýnem, kde byly objeveny zlatinky ve vrstvách pestrých jílů. Jednalo se o šest zlatinek s průměrnou ryzostí 800 s příměsí stříbra a bismutu. Jejich velikost se pohybovala od 0,07 do 0,2 mm (Uhlíř 2009). Z mapy šlichové prospekce (Šimek et al. 1994) je patrné, že se na území Moravskoslezských Beskyd nacházejí dva ojedinělé výskyty zlata. První je v blízkosti Starých Hamrů a druhý v horní části spádové oblasti řeky Tyrky u Třince.
52
9
ZÁVĚR V literatuře 16.-20. století se uvádí z oblasti střední části Moravskoslezských
Beskyd několik lokalit, kde měly probíhat pokusy těžit drahé kovy. Z revizních prací provedených v rámci předložené práce na několika vybraných lokalitách vyplývá, že na těchto lokalitách nebylo možné drahé kovy těžit. Je však možné, že v případě Stříbrníku a Zlatých ďur se dobývalo jiných užitkových surovin, než drahých kovů. Z rudních minerálů byl v hydrotermální žíle na lokalitě Stříbrník nově určen markazit. Z asociací těžkých minerálů studovaných z jednotlivých lokalit situovaných ve flyšových sedimentech převažuje granát-zirkon-rutil-turmalínová, výjimku tvoří lokalita Stříbrník (situovaná v těšínitu) s převahou amfibolu, zirkonu, barytu, apatitu a rutilu. Jako zajímavost lze označit nález několika zrn korundu ve vzorku LB8, která svým chemickým složením a optickými vlastnostmi odpovídají přírodnímu korundu.
53
10 LITERATURA Adamová M. (1986): Geochemické zhodnocení sedimentů slezské jednotky. Sbor. geol. Věd, Geol., 41, 167-245. Praha Bakoš F., Chovan M. (2004): Zlato na Slovensku. Slovenský skauting. Bratislava Bouška V., Jakeš P., Pačes T., Pokorný J. (1980): Geochemie. Academia. Praha Buriánek D., Skácelová Z. (2007): Význam magnetické susceptibility pro geologické mapování hornin těšínitové asociace na listu 1:25 000 Starý Jičín (25-124). Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2006, 62-56. Brno Čípová I. (2006): Využívání hornin těšínitové asociace v pravěku. MS, diplomová práce, Brno. Čtyroký, P., Stráník, Z. (1995.) Zpráva pracovní skupiny české stratigrafické komise o regionálním dělení Západních Karpat. Věst. Čes. geol. Úst. 70, 3, 67-72. Praha Dolníček Z., Kropáč K., Uher P., Polách M. (v tisku): Mineralogical and geochemical evidence for multi-stage origin of mineral veins hosted by teschenites at Tichá, Outer Western Carpathians, Czech Republic. Chem. Erde – Geochem. Dudek A., Fediuk F., Pavlicová M. (1962): Petrografické tabulky: příručka petrografické mikroskopie s atlasem struktur a textur, Praha Dufková A. (1991): Historické sklo z muzejních sbírek. Okresní muzeum. Chrudim Eliáš M. (1998): Sedimentologie podslezské jednotky. Práce českého geologického ústavu 8. Praha Felix J. (1908): Vlastivěda moravská : Místopis Moravy. Jičínský kraj. Frenštátský okres. Musejní spolek, Brno Fišer Z. (2000): O pokladech a jejich hledání. Naše Valašsko, 2, 12-15. Vsetín Gilíková H., Otava J., Stráník Z. (2002): Petrografická charakteristika sedimentů magurského flyše na listu mapy 25-312 Holešov. Geol. Výzk. Mor. Slez. v r. 2001., 9, 26-29. Brno Gregerová, M., Fojt, B., Vávra, V. (2002): Mikroskopie horninotvorných a technických minerálů. 325 s. Moravské zemské muzeum a Přírodovědecká fakulta MU. Brno Hawthorne F. J., Henry D. J. (1999): Classification of the minerals of the tourmaline group. Eur. J. Mineral., 11, 201-216. Horečka F. (1931): Kniha o památném Radhošti. Vlastivěda frenštátská. Frenštát pod Radhoštěm
54
Hovorka, D., Spišiak, J., (1988): Vulkanizmus mezozoika Západných Karpát. Slovenská akadémia vied. Bratislava Chlupáč, I., Brzobohatý, R., Kovanda, J., Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. 436 s. Academia. Praha Janál, J. (2002): Poznámky ke Zprávě o drahých kovech a rudách. Archeol. Mor. Slez., 2, 72-79. Hulín Juřák P. (2005): Historie a současnost podnikání na Frýdecko-Místecku. Městské knihy. Žehušice Kramoliš Č. (1907): Vlastivěda moravská: II.: Místopis Moravy. Rožnovský okres. Jičínský kraj 55. Musejní spolek, Brno Leake B. E., Woolley A. R., Arps Ch. E. S., Birch W. D., Gilbert M. Ch., Grice J. D., Hawthorne F. C., Kato A., J. Kisch H. J., Krivovichev V. G., Linthout K., Laird J., Mandarino J. A., Maresch W. V., Nickel E. H., Rock N. M. S., Schumacher J. C., C. Smith D. C., Stephenson N. C. N, Ungaretti L., Eric J. W. Whittaker E. J. W., Youzhi G. (1997): Nomenclature of amphiboles; report of the subcommittee on amphiboles of the International Mineralogical Association, Commission on New Minerals and Mineral Names. The Canadian Mineralogist, Vol. 35, No.1, pp. 219-246. Mineralogical Association of Canada Menčík E., Adamová M., Dvořák J., Dudek A., Jetel J., Jurková A., Hanzlíková E., (1983): Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. Ústř. úst. geol. Praha Mojžíšek J., Kret J. (2005): Pelosiderity Moravskoslezských Beskyd a počátky hutníctví v této oblasti. Archeologie Moravy a Slezska, 5, 37-47. Kopřivnice – Hulín – FrýdekMístek – Havířov Melka K., (1965): Návrh na klasifikaci chloritových minerálů. Věst. ÚÚG., 40, 23 -27. Morimoto, N., Fabries, J., Ferguson, A. K., Ginzburg, I. V., Ross, M., Seifert, F. A., Zussman, J., Aoki, K. and Gottardi, G., (1989): Nomenclature of pyroxenes. Canad. Mineral., 27, 143-156. Obstová, V., Suk, M., (eds.): Geologie Moravy a Slezska. Moravské zemské muzeum , Sekce geol. věd PřF MU. Brno Pavlica J. (1970): O starém dolování stříbra v Ostravici. Těšínsko, 1, 22-23, Karviná
55
Pavlica J. (1978): Zlaté jámy v Moravskoslezských Beskydech. Těšínsko, 2, 3-4, Karviná Polášek J. (2000a): Pátrači nenašli v Beskydech drahé kovy. Frýdeckomístecký deník 24, 21. Frýdek-Místek Polášek J. (2000b): Nad rudným hornictvím v Beskydech a okolí se začíná smrákat. Frýdeckomístecký deník 25, 21. Frýdek-Místek Polášek J. (2005): Zakládání výrobních objektů a kolonizace v oblasti horního toku řeky Ostravice ve světle hraničních sporů. Archeologie Moravy a Slezska, 5, 37-47. Kopřivnice – Hulín – Frýdek-Místek – Havířov Polášek J. (2006a): Prospekce a těžba drahých kovů. Archeologie Moravy a Slezska, 6, 103-104. Kopřivnice – Hulín – Frýdek-Místek – Havířov Polášek J. (2006b): Prospekce, těžba a zpracování metalických rud v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Archeologie Moravy a Slezska, 6, 103-104. Kopřivnice – Hulín – Frýdek-Místek – Havířov Rost, R. (1956): Těžké minerály: Příručka k určování těžkých minerálů ve výplavcích. 238 s. ČSAV. Praha Roth Z., Matějka A. (1953): Pelosiderity Moraskoslezských Beskyd. Geotechnica, sv. 16, Praha Skutil J. (1957): Radhošťské ďůry a přání s nimi spojené. Zprávy krajského musea v Gottwaldově, 3, 2-3. Gottwaldov Stráník Z., Menčík E., Eliáš M., Adámek J. (1993): Flyšové pásmo Západních Karpat, autochtonní mesozoikum a paleogén na Moravě a ve Slezsku. In: Přichystal, A., Obstová, V., Suk, M., (eds.): Geologie Moravy a Slezska. Moravské zemské muzeum, Sekce goel. věd PřF MU. Brno Středovský J. J. (2002): Apographa Moravica sive. X, Zpráva o drahých kovech a rudách (přepis J. Janála). Archeologie Moravy a Slezska, 2, 72-78. Kopřivnice – Hulín – Frýdek-Místek – Havířov Štěpán V. (2002): Dějiny sklářství na panství Hukvaldy. Těšínsko XLV,3,1-15. Muzeum Těšínska v Českém Těšíně Šimek J., Švestka J., Luna J., Hůlka L., Žáček M., Hájek J., Grym V., Šponar P. (1994): Regionální šlichová prospekce České republiky, atlas map 1:200 000, list 25 Zlín. Vyd. Ministerstvo hospodářství ČR. Praha Štika J. (2007): Valaši a Valašsko. Valašské muzeum v přírodě. Rožnov pod Radhoštěm
56
Uher P., Bačík P., Broska I., Dianiška I., Kubiš M. (2006): Turmalín v granitoch a hydrotermálných žilách gemerika: variacie chemického zloženia a genetické aspekty. Sbor. Mineralog. Čes. masivu a Záp. Karpat 2006, 52-55. Olomouc Uhlíř D. (2009): Rekognoskace terénních pozůstatků po možné těžbě nerostných surovin na Hostýně (Hostýnské vrchy). MS, bakalářská práce, Olomouc Zuber (1951): Pokus o kutání zlata na Hukvaldsku za třicetileté války. Slezský sborník 49, 340-345. Opava Opletal M. (odp. red.) (1987): Geologická mapa ČR, list 25-23 Frýdek-Místek, 1:50 000. Ústřední ústav geologický. Praha Opletal M. (odp. red.) (1990): Geologická mapa ČR, list 25-24 Turzovka, 1:50 000. Ústřední ústav geologický. Praha http://www.mapy.cz http://mapy.geology.cz
57
