výroční zpráva za rok 2011

Masopust, o. p. s.

m asopust

výroční zpráva za rok 2011

01

Divadelní společnost Masopust chce jít cestou „progresivní tradice“ – prostřednictvím divadelního umění prověřovat hodnoty a ctnosti člověka vystaveného mezním situacím, které rezonují s dnešní dobou, a činit tak se zdánlivě konzervativními východisky (důraz na dramatický text, smysl a obrazivost slova) a výsostně současnými a mnohotvárnými divadelními prostředky.

m asopust

02

O divadelní společnosti Masopust Divadelní obecně prospěšná společnost Masopust vznikla v prosinci roku 2010. Základ této společnosti se utvářel okolo režiséra Štěpána Pácla v divadle DISK při jeho absolventské inscenaci hry Lenky Lagronové Království. Inscenace získala cenu Marta za režii na mezinárodním festivale vysokých divadelních škol Setkání/Encounter 2007 v Brně a byla také součástí off programu mezinárodního festivalu Divadlo 2007 v Plzni. Stejná skupina inscenátorů a herců, která dnes tvoří Masopust, uvedla v nezávislé produkci pod hlavičkou sdružení Transteatral hru Josefa Topola Konec masopustu (divadlo DISK, 2008). „‘Příležitostný ‘ soubor interpretuje Topolovu ranou hru s vervou a porozuměním, a to, co protagonisté nezažili v této zemi na vlastní kůži, podávají se samozřejmostí jako dobře napsané dramatické situace. Hra v jejich podání omládla a její básnické kvality zřetelně vystupují do popředí.” (Jan Kerbr: Mladý, trochu z řady, Svět a divadlo 2/2009). „Pozoruhodné je i to, jak tvůrci inscenace nakládají s prostorovým a časovým určením hry. Vše se děje na malé a oproštěné, ryze funkční scéně, kterou divák vidí z nadhledu stupňujícího se hlediště a které dominuje masivní poschoďovitá železná konstrukcepraktikábl a holá, ‚zasněžená‘, jinak černá podlaha, ‚zem‘, výrazný motiv dramatu.“ (Terezie Pokorná: Žádný drátky nevedou ode mne nikam!, Revolver revue, č. 74, 2009) Neméně důležitá pro formování divadelního jazyka společnosti Masopust byla také plenérová představení v osadě Pekařov na severní Moravě, v oblasti bývalých Sudet, která vznikala pro jeden jediný den pouti ve svátek Nanebevzetí Panny Marie v půlce srpna. Dosavadním vrcholem této produkce po uvedení lidové barokní hry Pašije aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení (2004), Svolání Kohokoli (2005), Zrcadlo masopustu (2007) byla dramatizace povídky Julia Zeyera Sestra Paskalína (2009).

03

„Výborně vymyšleno, dobře zahráno. A to vše pro dvě představení. I to je výjimka, v minulosti byla premiéra současně derniérou. Žádná sláva, žádné lukrativní výdělky. Pomíjivá vteřina, marnost nad marnost. A přece si myslím, že právě tady vzniká něco, co může tuto mravně laxní a zkorumpovanou společnost obrodit. Protože obroda musí přijít z nového souznění člověka a krajiny, aby spolu vytvořili nový domov. Přišlo mi jako zázrak, že divadlo je toho součástí.“ (Eva Stehlíková: Pomíjivá vteřina, A2, 10/2010)

masopust

Činnost v roce 2011 Henrik Ibsen: Brand–Oheň V koprodukci se sdružením Transteatral vznikla v roce 2010 inscenace hry Henrika Ibsena Brand-Oheň (premiéra v Prostoru Preslova 9, červen 2010) v režii Štěpána Pácla. Pro tuto inscenaci hru nově přeložila Karolína Stehlíková, a text vyšel jako součást programu k inscenaci. Představení se úspěšně odehrálo několikrát v Praze (Prostor Preslova 9 a Divadlo v Celetné), Olomouci (Divadlo hudby) a Ostravě (Komorní scéna Aréna). „Možnost pojmenovávat ty záležitosti duchovního světa, které jsou pouhými slovy nesdělitelné, skrze Ibsenovy symbolické obrazy, mladé divadelníky zjevně zajímá, možná i baví. V jejich navenek oproštěném, ale vnitřně intenzivním podání, se Ibsenův málo hraný text mění v autentické, živé podobenství. Používají přitom prostředky, které se v současném divadle příliš ‘nenosí‘. (Marie Reslová, Hospodářské noviny 16. 6. 2010) „Štěpánu Páclovi jde o divadlo myšlenek, přesně volených slov a nekompromisních občanských postojů. O věci na první pohled obyčejné, přitom pro náš život a naši existenci zásadní.“ (Josef Herman, Divadelní noviny 16/2011). Inscenace ceněná diváky i kritiky reprezentovala české divadlo na mezinárodním festivalu Divadlo 2011 v Plzni a Lucie Štěpánková byla za roli Agnes v inscenaci Brand-Oheň nominována na Cenu Thálie 2010 za nejlepší ženský herecký výkon roku. V rámci Cen Alfréda Radoka získal Miloslav König 4. místo v kategorii Mužský herecký výkon roku 2010 a režisér Štěpán Pácl vyhrál v kategorii Talent roku. Aktuálnost této inscenace potvrzuje i pozvání na výměnný varšavskopražský festival Praha na Prahu, resp. na jeho varšavskou část v říjnu 2012, kde bude inscenace Brand-Oheň reprezentovat české umění v Polsku.

04

Inscenace byla finančně podpořena Hlavním městem Praha, Ministerstvem kultury ČR, Nadací Život umělce, Hlávkovou nadací, Velvyslanectvím Norského království, agenturou Dilia a norským nadačním fondem NORLA. Během 6 představení odehraných v roce 2010, respektive 7 repríz v roce 2011 v inscenaci Brand-Oheň učinkovali Lucie Štěpánková, Pavla Beretová, Dominika Ťuková, Miloslav König, Jiří Panzner, Radovan Klučka, Václav Jelínek, Richard Fiala, Štěpán Pácl, Jakub Tvrdík a Lukáš Příkazký.

05 masopust

06

07 masopust

Masopust na masopust a Rozhovory s Janem Pavlem

08

V sobotu 5. března 2011 proběhl v Mlýnské kavárně v Praze na Kampě křest divadelní obecně prospěšné společnosti Masopust. Během večera bylo uvedeno scénické čtení nové hry Lenky Lagronové Rozhovory s Janem Pavlem. V režii Štěpána Pácla a Terezy Marečkové účinkovali Magdaléna Borová, Tomáš Jirman, Miloslav König a Jiří Panzner. Křestní večer, pořádaný jako divadelní slavnost, byl první veřejným vystoupením společnosti Masopust. Večer podpořili: časopis Revolver Revue, časopis 7. generace, Nakladatelství KANT, Nakladatelství Mot, Papelote, Činoherní klub, Řeznictví a uzenářství Otakar Moravec, kapela Fekete Seretlek, Václav Bělohradský, dětská herna Koala v Hostivaři, kulturní centrum Chodovská tvrz, Jan Vávra a STIMUL festival, Jana Špalová a Martin Mareček.

Vánoční hra aneb Herodes je vzteku plnej

09

Pro knižní jarmark časopisu Revolver Revue na Nové scéně Národního divadla v Praze začátkem prosince 2011 vzniklo krátké vánoční představení na motivy lidových her pod názvem Vánoční hra aneb Herodes je vzteku plnej v podání Miloslava Königa a Pavola Smolárika, kteří byli také autory původní hudby.

masopust

10

projekt Divadlo Komedie 2012—2016 V září 2011 Hlavní město Praha vyhlásilo konkurz na zřizovatele scény Divadla Komedie na léta 2012 až 2016. Divadelní společnost Masopust se do konkurzu přihlásila s projektem, který měl hlouběji a soustředěněji rozvíjet záměr, se kterým společnost vznikala. Projekt nabízel dramaturgii témat, která měla ovládnout novou podobu Divadla Komedie. Za důležitou součást živoucího divadelního organismu jsme v projektu považovali roli „souborového“ dramatika. K úzké spolupráci jsme vyzvali současnou dramatičku Lenku Lagronovou, která je na vrcholu své tvůrčí dráhy. Našla svůj rukopis a divadelní jazyk, který je ve středoevropském prostoru jedinečný. V první sezóně se měly objevit dva její dramatické texty a jedna autorská adaptace románu, vznikající přímo na tělo nového souboru Divadla Komedie. Kromě této kmenové autorky jsme chtěli výhledově oslovit i další české dramatiky. Současnou českou dramatiku jsme chtěli nahlížet přirozeně i skrze texty klasické, nově interpretované, vnímat jejich vzájemnou resonanci, z níž se může divadlo i divák učit a poznávat, formulovat přesněji sebe sama. Celou stavbou čtyř sezón se měly proplétat dvě hlavní linie. První byla linie „dostředivá“, směřující k vnitřnímu střetávání. Hledání odvahy „k sobě“: Josef Topol: Hodina lásky, Autorský kabaret poezie Jana Zahradníčka, Autorský projekt o Camille Claudelové, Elfride Jelinek: Zimní cesta, Paul Claudel: Zvěstování Panně Marii, Virginie Woolfová: Orlando a hry Lenky Lagronové: Hawking a Rozhovory s Janem Pavlem. Druhá byla linie „odstředivá“, směřující ke společenským a společensko-politickým souvislostem. Hledání odvahy k činu: František Langer: Andělé mezi námi, hry Bertolta Brechta Vzestup a pád města Mahagony a Kavkazský křídový kruh, Olga Tokarczuková: Svůj vůz i pluh veď před kosti mrtvych, Jean Genet: Balkón, Autorsky projekt 7 Samurajů, Herman Melvill: Bílá velryba, Henrik Ibsen: Eyolfek. Mezi těmito dvěma liniemi je mnoho průsečíků, z nichž vyvěrá smysl celé koncepce. Stavba by se dala přirovnat k pyramidě, která se vrství a drží při sobě napětím a vzájemnou provokací obou sfér. Mezi hry, které spojují oba pilíře, patří Calderónův Vytrvalý princ, kterým jsme chtěli otevřít první sezónu. Základ hereckého souboru měl tvořit okruh herců, se kterými jsme posud pracovali a jako další režisérka vedle Štěpána Pácla byla ke spolupráci přizvána představitelka nastupující divadelní generace Anna Petrželková, která svými inscenacemi v Ostravě, Brně a na Slovensku potvrdila příbuznost s viděním divadla tvůrců divadelní společnosti Masopust. Projekt počítal také s bohatým vedlejším programem, který měl sledovat menšinové divadelní, taneční a hudební proudy české kultury. Mezi partnery projektu patřili Pražský divadelní festival německého jazyka tradiční filmová přehlídka studentských filmů Famufest, festival inovativních divadelních projektů 4 + 4 dny v pohybu a přehlídka dění v české kultuře Příští vlna/Next wave. Oslovili jsme také festival Alternativa sledující různorodé undergroundové hudební směry a žánry, festival Contempuls zaměřený na soudobou vážnou, hudbu a festival současné progresivní hudby všech žánrů Stimul. Spolupráce byla také domluvena s Komorním orchestrem Berg – s mladým tělesem soudobé hudby. Do výběrového řízení se přihlásilo celkem 17 uchazečů, z nichž 5 bylo komisí MHMP vybráno do finálové třetího kola. Přestože projekt nakonec neuspěl, hodláme program v rámci podmínek nezávislé produkce a souboru bez stále scény, byť v menším rozsahu, realizovat.

11 masopust

12

Výhled do roku 2012 Vytrvalý princ Pedra Calderóna de la Barca (1600–1681) je zásadní dílo světové dramatické literatury, a přesto se v Čechách nikdy nehrálo. Možná za to může charisma, vyzařující z přelomové inscenace Jerzyho Grotowského ze sedmdesátých let 20. století, které zasáhlo celou generaci evropských divadelníků. Pro nás má každopádně tento text přirozenou návaznost na naši dosavadní práci. Calderónův náročný text si vyžaduje propracovanou a souborovou hereckou práci. Díky předchozím společným zkušenostem jsou naši herci vybaveni pro tvořivé hledání, a to i v myšlenkovém prostoru, do kterého se dnešní české divadlo příliš nepouští: hledání znělosti a hudebnosti slova, mluvního projevu na pomezí řeči a zpěvu, který je poezii vlastní; vnímání divadla jako obrazu a smyslového zážitku, který teprve poté proniká k intelektu. Pěstování vnitřního bohatství a vnitřní krásy člověka, zbaveného všech berliček a statutárních symbolů, které jsou právě tématem Vytrvalého prince. Premiéra této inscenace je plánována na 15. září 2012 v Divadle v Celetné.

13

Zakladatelé obecně prospěšné společnosti Masopust Tereza Marečková (*1980)

dramaturgyně je absolventkou katedry činoherního divadla DAMU v oboru dramaturgie. Během studia se ve svých teoretických i praktických pracích zaměřila na současnou českou dramatiku, především na dílo Lenky Lagronové. V roce 2006 byla přijata do doktorského studia v Ústavu scénické tvorby a teorie scénické tvorby DAMU, kde se dále věnuje jazyku současné světové i české dramatiky. Vedle své absolventské inscenace v divadle Disk (Lenka Lagronová: Království) se dramaturgicky podílela s režisérem Štěpánem Páclem na inscenaci hry Josefa Topola Konec masopustu (divadlo Disk, 2008), současná německá hry Ingrid Lausund Benefice aneb Zachraňte svého Afričana (Komorní Fidlovačka, 2009) a hry Henrika Ibsena Brand-Oheň (Prostor Preslova 9, 2010). Viktorie Schmoranzová (*1979)

produkční od roku 2004 studuje na katedře produkce DAMU, v roce 2008 na studium navázala stáží na Queen Margaret University v Edinburghu, na katedře Arts and cultural management. Jako produkční se podílela na těchto projektech: ChöinHuna: Buben z Nagnangu (režie: Ho Shin, divadlo Ponec 2003), Laboratoř experimentální kritiky (workshop českých, německých a slovenských divadelních kritiků při festivalu 4+4 dny v pohybu 2004), Lenka Lagronová: Království (režie: Štěpán Pácl, divadlo DISK 2006), Artist‘s Mobility Center (pražský konkurz pro Cirque du Soleil 2007 a 2008), mezinárodní divadelní festival Zlomvaz 2007 na Poustevnách, Josef Topol: Konec masopustu (režie: Štěpán Pácl, divadlo DISK 2009).

masopust

Štěpán Pácl (*1982)

divadelní režisér v roce 2007 absolvoval DAMU v oboru režie činoherního divadla inscenací současné české hry Lenky Lagronové Království. Inscenace získala Cenu Marta za režii na Mezinárodním festivale Setkání/Encounter 2007 v Brně a byla pozvána na festival divadelních škol Zlom vaz 2007 a na mezinárodní festival Divadlo do Plzně. Působil jako asistent režie při zkoušení hry Václava Havla Odcházení v divadle Archa (režie David Radok, premiéra květen 2008). Jako režisér pracoval v Národním divadle moravskoslezském, v Západočeském divadle Cheb, ve Středočeském divadle Kladno a v pražském Divadle na Vinohradech. Se souborem Švandova divadla na Smíchově nastudoval na jaře 2008 současnou českou hru Dorotka Magdaleny Frydrychové. Tato inscenace byla pozvána na mezinárodní festival Bez hranic do Českého Těšína, na festival Čekání na Václava do Hradce Králové a na festival Křižovatky do Olomouce. V říjnu 2008 měl premiéru jeho autorský projekt Každodennosti v divadle Alfréd ve dvoře, inscenace byla také uváděna v rámci pražského alternativního festivalu Malá invetura 2009 a v témže roce i na královehradeckého mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů. V listopadu 2008 v divadle DISK v Praze inscenoval společně s dramaturgyní Terezou Marečkovou hru Josefa Topola Konec masopustu. Za výše dvě zmíněné inscenace získal Cenu Alfréda Radoka Talent roku 2008. V roce 2010 inscenoval hru Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové v Národním divadle moravskoslezském a hru Brand-Oheň Henrika Ibsena v Prostoru Preslova 9. V roce 2010 podruhé obržel Cenu Alfréda Radoka Talent roku. V následujícím roce režíroval ve Švandově divadle na Smíchově hru Františka Hurbína Křišťálová noc a v pražském divadle na Vinohradech Molièrova Tartuffa. Se studenty absolventského ročníku činoherního herectví DAMU nastudoval současnou německou Olivera Bukowského Hosté v divadle DISK. Dominik Blachut (*1980)

14

produkční je absolventem katedry Produkce na pražské DAMU. Od roku 2001 působí ve Studiu Damúza. Později je také produkčním a jedním ze zakladatelů festivalu VyšeHrátky. V letech 2004–2005 působí jako produkční v divadle Archa. Produkčně se podílel na těchto projektech: Peer Olaf Enquist: Faidra (režie: Viktorie Čermáková, Nejvyšší purkrabství na Vyšehradě 2007), Nebeský, Fajt, Prachař: Neúplný sen (režie: Jan Nebeský, NoD 2008), Break My Heart, Please (režie a choreografie: Nora Sopková, Alfréd ve dvoře 2008). Spolupracoval v postprodukci filmu Kytice ve společnosti J&J Jakubisko film, s.r.o., podílel se na divadelním festivale Divadlo Plzeň v letech 2001– 2002 a na festivalu 4+4 dny v pohybu 2004, spolupracuje se souborem VOSTO5 a pracoval jako vedoucí produkce v divadle DISK. V roce 2011 pracoval v obecně prospěšné společnosti Kulturní Jižní Město, o. p. s. jako ředitel Chodovské tvrze.

Správní, dozorčí rada a ředitel správní rada Terezie Pokorná, šéfredaktorka čtvrtletníku pro kulturní sebeobranu Revolver Revue Kristýna Kalivodová, produkční divadelní společnosti jedefrau.org Tereza Marečková, dramaturgyně Petr Christov, divadelní kritik a vedoucí katedry divadelní vědy FF UK v Praze Jakub Kudláč, hudební skladatel a pedagog FAMU v Praze Dominik Blachut, produkční a předseda správní rady

dozorčí rada Eliška Vinařová, produkční a ředitelka Kulturní Jižní Město, o. p. s. Jan Vávra, hudební produkční a iniciátor projektu Za Česko kulturní Juraj Alexander, právník a předseda dozorčí rady

ředitel

15

Štěpán Pácl, divadelní režisér

masopust

Poděkování Celoroční činnost obecně prospěšné společnosti Masopust v roce 2011 podpořili: Veronika Boušová, Margareta Hrůza, Zdena Boušková, Ústav scénické tvorby a teorie scénické tvorby a prof. Jaroslav Vostrý, Scénologická společnost, Revolver Revue, Transteatral, o. s., Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Nadace Život umělce, Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, Velvyslanectví Norského království, agentura Dilia a norský nadační fond NORLA.

16

T R A N S T E A T R A L, o. s.

scénologická společnost

Kontakt Masopust, o. p. s. Saská 3 / 520 118 00 Praha 1 IČO: 24772399 [email protected]

17

Štěpán Pácl, ředitel Tel.: +420 777 256 360 E-mail: [email protected]

masopust

18

Redakce výroční zprávy: Tereza Marečková a Štěpán Pácl Grafická úprava: Monsters Autoři fotografií: Irena Vodáková, Pavel Kolský, Patrik Borecký a Martin Mareček Vydal Masopust, o. p. s., 2012

masopust