PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a podnikání Katedra právní teorie
Bakalářská práce
Výkon právnické profese (psychologické aspekty)
Autorka: Petra Svobodová Vedoucí práce: JUDr. Karin Brzobohatá, Ph.D.
Akademický rok 2013/2014
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Výkon právnické profese (psychologické aspekty) vypracovala samostatně s použitím literatury a zdrojů, které uvádím v seznamu literatury. V Pelhřimově dne 26. 6. 2014
Poděkování Tímto bych chtěla velmi poděkovat JUDr. Karin Brzobohaté, Ph.D za cenné odborné rady, trpělivost a ochotu při vedení mé bakalářské práce.
Anotace Práce pojednává o osobě soudce a psychologických aspektech jeho osobnosti. Na základě historických souvislostí vývoje profese je nastíněno rozdílné vnímání osoby soudce a následný vývoj a samotné zkoumání osobnostních složek z pohledu psychologie. Definice zákonných a osobnostních předpokladů pro správný výkon funkce je doplněna o pohled samotných vykonavatelů soudcovské profese na ni. Profil soudce je pak vytvořen na základě odborné studie a diskutován s využitím dotazníkového šetření názoru veřejnosti na profil osobnosti soudce.
Klíčová slova Podmínky a předpoklady pro výkon funkce, osobnost soudce, psychologické aspekty, etické zásady, náhled veřejnosti.
Abstract This work discusses character of a judge and psychological aspects of his or her personality. Different perception of these characteristics and development of personality factors from psychological point of view is outlined by historical contexts. Definition of legal and personal conditions for proper execution of judge’s profession is enhanced with the view of judges themselves. Profile of the judge is then created on basis of a scientific study and discussed with use of an online survey of public opinion.
Key words Conditions for execution of legal profession, personality of a judge, psychological aspects, ethical principles, public opinion.
Obsah
Úvod ................................................................................................................................................... 1 1
Historický exkurz do právního vývoje profese soudce .............................................................. 2 1.1 Oblast soudní a postavení soudce v kontextu změn vnitřní organizace Habsburské monarchie ....................................................................................................................................... 2 1.2
Právní úprava týkající se osobnosti soudce v právně uspořádaném Československu ........ 3
1.2.1 1.3
Vliv režimu na soudní systém za Protektorátu Čechy a Morava........................................ 4
1.4
Snahy o obnovu spravedlivé justice v poválečném období ................................................ 5
1.4.1
Zásah ideologie do postavení soudce ......................................................................... 6
1.4.2
Zanesení lidového prvku do oblasti soudní ................................................................ 6
1.5 2
Zákonné a obecné podmínky pro výkon funkce soudce za První republiky .............. 3
Závěr kapitoly .................................................................................................................... 7
Psychologické aspekty osobnosti soudce a jeho formální postavení ......................................... 9 2.1
Definice pojmu osobnost podle Smékala ........................................................................... 9
2.2
Struktura osobnosti v relacích obecné psychologie ......................................................... 10
2.3
Funkce soudce v právním řádu ČR .................................................................................. 11
2.3.1
Kdo se může stát soudcem ....................................................................................... 11
2.3.2
Kdo je soudcem ........................................................................................................ 12
2.4
Podmínky a předpoklady pro výkon funkce soudce ........................................................ 13
2.4.1
Státní občanství ČR .................................................................................................. 13
2.4.2
Svéprávnost .............................................................................................................. 13
2.4.3
Bezúhonnost ............................................................................................................. 13
2.4.4 Řádně ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v ČR....................................................................................... 14 2.4.5
Odborná justiční zkouška ......................................................................................... 14
2.4.6
Věk ........................................................................................................................... 14
2.5 3
Závěr kapitoly .................................................................................................................. 15
Charakter soudce a jeho chování podpořené etickými zásadami ............................................. 16 3.1
Základní pojmy související s regulací lidského chování .................................................. 16
3.1.1
Mrav ......................................................................................................................... 17
3.1.2
Morálka .................................................................................................................... 17
3.1.3
Etika ......................................................................................................................... 17
3.1.4
Shrnutí ...................................................................................................................... 17
3.2
3.2.1
„Motejlova“ reforma z roku 1999 ............................................................................ 18
3.2.2
Etické zásady chování soudce (2000) ...................................................................... 19
3.2.3
Zásady chování soudce (2005) ................................................................................. 19
3.3 4
Dosavadní přístupy k tématu etického chování českých soudců...................................... 18
Závěr kapitoly .................................................................................................................. 21
Praktické výzkumy týkající se osobnosti soudce ...................................................................... 22 4.1
Stručný popis studie zaměřené na vytvoření profesiogramu soudce ................................ 22
4.1.1
Profesiografický dotazník a profil soudce ................................................................ 23
4.2
Psychologický model ideálního soudce dle profesiografické studie ................................ 23
4.3
Empirický dotazníkový průzkum názoru veřejnosti......................................................... 24
4.3.1 4.4
Metodologie dotazníku ............................................................................................. 24
Celkové výsledky – obecně............................................................................................... 24
4.4.1
Jednotlivé otázky a odpovědi na ně ......................................................................... 25
4.5
Profil soudce vytvořený na základě dotazníkového šetření ............................................. 29
4.6
Krátký exkurz do rozdílnosti výsledků podle věkových kategorií ..................................... 30
4.6.1
Nástin porovnání výsledků 1. VK a 2. VK .................................................................. 30
4.6.2
Nástin porovnání výsledků 3. VK a 4. VK .................................................................. 30
4.7
Závěr kapitoly ................................................................................................................... 31
5
Závěr ......................................................................................................................................... 33
6
Seznam literatury ..................................................................................................................... 34
7
Přílohy ...................................................................................................................................... 40
Úvod „Dobrý soudce zavrženíhodné věci odsuzuje, ale nechová k nim nenávist.“ Tato moudrá a do dnešních dnů platná slova pronesl na počátku našeho letopočtu římský filosof, básník, dramatik a přední politik Lucius Annaeus Seneca. Každý z nás je v menší či větší míře ovládán emocemi. K někomu chováme sympatie, k někomu antipatie. Málokdo umí zachovat inherentní postoj k někomu, s nímž, byť jen krátce, přijde do styku. Soudce však takovým umět být musí. V jeho rukou leží to nejcennější, na co se ve společnosti můžeme spolehnout. Spravedlnost. Profese soudce se mi jeví jako profese, jež na svého vykonavatele klade vysoké nároky nejen po stránce profesionální, ale zároveň i osobnostní. Vzhledem k významnému postavení vykonavatele soudcovské profese považuji za potřebné přiblížit jeho osobu v historickém kontextu, jelikož, jak se v průběhu času vyvíjely a měnily soudcovské kompetence a náhled na jeho osobu, měnily se i tendence spojené s psychologickou stránkou jeho osobnosti, jejímuž zkoumání byl věnován širší prostor po sametové revoluci. Proto se také začal větší důraz klást na soudcovskou etiku, neboť nejen předpoklady dané právním řádem vypovídají o soudcových vlastnostech, nýbrž i jeho srozumění s řádem hodnotovým. Velkou roli oblasti psychologických aspektů profese soudců hraje i pohled veřejnosti a její mínění často založené na obecném vnímání soudcovského stavu jako prestižního povolání, které vykonávají rozumní, mravně vyspělí a společensky vážení jedinci. Teoretické poznatky týkající se osobnosti soudce jak v rovině obligatorních požadavků obsažených v právním řádu České republiky, tak i požadavků osobnostních na ni kladených, budou využity v části založené na empirickém průzkumu mínění veřejnosti o profesi soudce. Pomocí dotazníkového šetření se budu snažit porovnat předpokládané vidění soudců veřejností s tím, jak se vidí soudci sami. Za cíl práce tedy považuji nastínit, jakými vlastnostmi by měl správný soudce oplývat a poukázat na případný rozdíl ve vidění těchto vlastností soudci samými a veřejností.
1
1
Historický exkurz do právního vývoje profese soudce
První kapitola práce pojednává o historických souvislostech výkonu profese soudce. Mapuje postupnou právní úpravu v jednotlivých obdobích a snaží se reflektovat změny, jež v justici probíhaly v běhu času, s podrobnějším zaměřením na komunistickou éru po konci druhé světové války, a to nejen z důvodu její délky, ale hlavně proto, že spousta praktikujících soudců byla právě v této éře formována. Ideologie komunismu spravedlivé rozhodování vnímala zcela odlišně od jeho vnímání prvorepublikového a současného.
1.1 Oblast soudní a postavení soudce v kontextu změn vnitřní organizace Habsburské monarchie Po roce 1848 došlo v habsburském mocnářství k velkým změnám, které se dotkly i oblasti soudní a postavení soudce. V roce 1849 byla císařem Františkem Josefem I. vyhlášena nová organizace justičních orgánů. Soudcovo působení v roli soudce, žalobce i obhájce bylo pak zrušeno nahrazením inkvizičního procesu v roce 1850 procesem obžalovacím. Další podstatné změny související s justicí a osobou soudce znamenala kodifikace z roku 1867, která obsahovala dva důležité zákony. Zákon o zřízení říšského soudu, který zakotvil mimo jiné pravomoc říšského soudu rozhodovat o kompetenčních sporech mezi správními a soudními úřady a o stížnostech občanů na zkracování jejich politických práv. Z pohledu na vývoj postavení osobnosti soudce je pro tuto práci významným zákon o moci soudcovské1 (dále ZSM), kterým byla zaručována nezávislost soudců a samostatnost jejich úřadu. Tento zákon byl přijat 21. prosince 1867 jako součást Prosincové ústavy. Podle článku pět ZSM jsou soudcové jmenováni „od císaře nebo jeho jménem definitivně a na čas života“2. Podle článku šest jsou „u vykonávání svého úřadu soudcovského samostatní a nezávislí“3. Zákon není obsáhlý, ale již se v něm formuje osobnost soudce jako nezávislého a samostatně rozhodujícího. S přihlédnutím k oddělení moci soudní od výkonné a kodifikaci týkající se této oblasti z druhé poloviny 19. století lze závěrem této části podotknout, že již za rakouského mocnářství se začala připravovat půda pro profil soudce, jak ho známe dnes. 1
Zákon č. 144/1867 ř.z., o moci soudcovské. Čl. 5 zákona č. 144/1867 ř.z. 3 Čl. 6 zákona č. 144/1867 ř.z. 2
2
1.2 Právní úprava týkající se osobnosti soudce v právně uspořádaném Československu Rakousko – Uhersko přestalo existovat po první světové válce a místo něj byly vytvořeny nástupnické státy, mezi nimi i Československá republika (dále ČSR) založená na demokratickém principu. Po jejím vzniku bylo nutné postupně přejít od právního pořádku Habsburské monarchie k právnímu pořádku novému. Vzhledem k tendenčním změnám, jimiž monarchie od 2. pol. 19. století procházela (například již zmiňovaný odklon od zásady inkviziční k obžalovací) měl tento přechod proběhnout bez větších komplikací. Prozatímní uspořádání měly zajistit dva předpisy, a to Recepční norma 4, která přebírala právní řád Rakouska – Uherska, a Prozatímní ústava5, složená ze 13 paragrafů. K již ucelenému novému právnímu pořádku přechází Ústava přijatá 29. února 19206. Tato Ústava podrobněji upravuje rozdělení moci ve státě, přičemž konkrétně moc soudcovská je upravena v hlavě čtvrté. Soudce je vázán pouze zákonem a jeho postavení je nezávislé7. Též mu byla zaručena nesesaditelnost a nepřesaditelnost 8, avšak pokud se dopustil porušení pracovní povinnosti stanovené právními předpisy, mohl být postaven před disciplinární soud, který mohl rozhodnout o jeho penzionování, propuštění či přeložení. Pro výkon funkce musel soudce splnit určité podmínky. 1.2.1 Zákonné a obecné podmínky pro výkon funkce soudce za První republiky Soudcem z povolání se člověk mohl stát po absolvování studia na jedné ze tří československých právnických univerzit (právnické fakulty v Praze, Brně a Bratislavě) zakončeného úspěšným složením tří státních zkoušek. Dále absolvoval tříletou soudcovskou praxi, která však byla na přechodnou dobu tří let (1919 – 1922) zkrácena nařízením vlády na roky dva9. Tato praxe byla zakončena soudcovskou zkouškou. K obecným podmínkám pro výkon funkce soudce patřily bezúhonnost, československé státní občanství, duševní a tělesné zdraví. Mezi další podmínky se dále řadila znalost
4
Zákon č. 11/1918 Sbírky zákonů a nařízení (dále jen Sb. z. a n.), o zřízení samostatného státu československého. 5 Zákon č. 37/1918 Sb. z. a n., o prozatímní ústavě. 6 Zákon č. 121/1920 Sb., Ústavní listina Československé republiky. 7 § 98 zákona č. 121/1920 Sb., Ústavní listina Československé republiky. 8 § 99 zákona č. 121/1920 Sb. z. a n., Ústavní listina Československé republiky. 9 Nařízení č. 660/1920 Sb. z. a n., o zkrácení přípravné soudcovské služby.
3
československého jazyka, který byl úředním jazykem zavedeným zákonem č. 122/1920 Sb. z. a n.10, odborné znalosti ověřované předepsanými zkouškami a dosažení věku 24 let. Právní postavení soudce upravoval zákon č. 103/1926 Sb. z. a n., platový zákon, který nahradil řadu zákonů platících za Rakouska – Uherska. Podle § 2 Ústavy z roku 1920 byla nově vzniklá republika republikou demokratickou, dodržující demokratické principy. Ústava vycházela z klasické teoretické dělby moci, přičemž soudní moc představovala soustava nezávislosti soudů11. Demokratický směr, jímž se mladá republika měla vydat, byl změněn událostmi 30. let 20. století.
1.3 Vliv režimu na soudní systém za Protektorátu Čechy a Morava Za zásadní v této změně pro ČSR lze považovat podepsání Mnichovské dohody 29. září 1938. Její uzavření nejen, že ve své podstatě znamenalo souhlas s Hitlerovou agresivní politikou a, jak se časem ukázalo, připravilo podmínky pro vyvolání druhé světové války, ale dodnes je palčivým otiskem v naší historii, jenž je většinově vnímán jako jasné porušení spravedlnosti12. Jejím uzavřením v podstatě začíná období Druhé republiky, které trvalo do 16. března 193913, kdy byl vydán Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava 14. Organizace soudnictví změnou státoprávního postavení však nebyla příliš ovlivněna. Nezávislost soudnictví zůstala sice formálně zachována, jelikož však došlo ke změně politického režimu z demokratického na autoritářský, celkový charakter soudnictví, jak bylo vnímáno v období demokracie, se změnil dost podstatně. Důležitým aspektem vlivu režimu na soudcovskou profesi bylo i zrušení českých vysokých škol vyhláškou Konstantina von Neuratha ze dne 17. listopadu 1939, které de facto zamezilo formování nových soudců. Změnou, která se osoby soudce již praktikujícího či se o funkci ucházejícího dotkla celkem zásadním způsobem, bylo splnění podmínky průkazné rasové čistoty podle Norimberských zákonů15, jež byly přijaty 15. září 1938. Ti, kteří tuto podmínku nesplňovali, ve funkci soudce působit nemohli. 10
MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde, 2003. s. 291. MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde, 2003. s. 282. 12 Blíže in: KUKLÍK, Jan a kol. Dlouhé stíny Mnichova: Mnichovská dohoda očima signatářů a její dopady na Československo. Praha: Auditorium, 2011. s. 10. 13 MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde, 2003. s. 374. 14 Výnos Vůdce a říšského kancléře č. 75 ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava. 15 MOTEJL, Otakar. Soudnictví a jeho správa. In Bobek, M. – Molek. P. – Šimíček. V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Mezinárodní politologický ústav, 11
4
Důvěra v prvorepublikový demokratický systém byla na základě událostí z tohoto období silně otřesena. Již okolnosti vedoucí ke vzniku protektorátu zanechaly v povědomí národa hlubokou stopu, která jen podpořila následné odklonění od cesty započaté roku 1918 k cestě lidově demokratické, která měla být zárukou společenské rovnosti.
1.4 Snahy o obnovu spravedlivé justice v poválečném období Jak již bylo zmíněno výše, Období Protektorátu s sebou přineslo značný tlak na soudce, kteří rozhodovali pod tíhou okupačního režimu. Oproti tomu poválečná justice, jak píše Motejl, se snažila „přivodit očistu společenského života16“ a současně i očistit sama sebe „z pocitu ztráty prestiže vzniklého ve stínu okupace17.“ Zásadním v tomto směru může být shledávána právě otázka vypořádání se s minulostí. Jak trefně poznamenává Motejl, justice zastávala úkol mimořádně významný, jelikož měla opět nastolit spravedlnost, která byla tak dlouho českým zemím odpírána. Soudce měl opět začít rozhodovat spravedlivě, nezávisle a nestranně bez ohledu na politický režim. Do československé justice byly retribučním dekretem zavedeny mimořádné, mimořádné lidové soudy a národní soud18. Hlava druhá tohoto dekretu obsahovala ustanovení o mimořádných lidových soudech, jímž „přísluší souditi všechny zločiny trestné podle tohoto dekretu19“ a dále určovala obsazení tohoto soudu, jenž „soudí ve tříčlenných senátech, složených z předsedy, jímž je soudce z povolání, a ze dvou soudců z lidu20.“ Protože za protektorátu došlo, jak bylo zmíněno výše, k uzavření českých vysokých škol, potýkala se ČSR s nedostatkem absolventů. Po skončení války bylo tedy i na základě této skutečnosti považováno za nutné vysoké školství obnovit. Studentům, jichž se dotklo uzavření vysokých škol, bylo umožněno zkrácené absolutorium. Dne 18. května 1950 byl totiž schválen zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, který komplexně upravoval Masarykova univerzita: Brno, 2009. s. 814. Dostupné z: http://www.komunistickepravo.cz 16 MOTEJL, Otakar. Soudnictví a jeho správa. In Bobek, M. – Molek. P. – Šimíček. V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita: Brno, 2009. s. 814. 17 MOTEJL, Otakar. Soudnictví a jeho správa. In Bobek, M. – Molek. P. – Šimíček. V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita: Brno, 2009. s. 815. 18 MOTEJL, Otakar. Soudnictví a jeho správa. In Bobek, M. – Molek. P. – Šimíček. V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita: Brno, 2009. s. 814. 19 §21 odst. 1 dekretu č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. 20 §22 odst. 2 dekretu č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech.
5
vysokoškolské vzdělávání. Právnické studium mělo být celé zreformováno a do budoucna umožněno jen kádrově vhodným adeptům. 1.4.1 Zásah ideologie do postavení soudce Za vhodné adepty byli považováni ti, kteří se ztotožnili s novým režimem, což dokládá například i znění soudcovského slibu obsažené v ústavním zákoně č. 150/1948 Sb. Soudci přísahali, „že budou zachovávat zákony a nařízení, vykládat je v duchu ústavy i zásad lidově demokratického zřízení a rozhodovat nestranně21.“ Po dosažení socialismu pak soudce sliboval věrnost Československé socialistické republice s tím, že Ústavu a ostatní zákony bude vykládat v souladu se socialistickým právním vědomím22, což prakticky znamenalo, že soudce se (stejně jako za Protektorátu) neřídil pouze zákony, nýbrž i myšlenkami dané ideologie. S danou ideologií pak souvisí i podmínky kladené na soudce a obsažené v § 4 zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů, který kromě podmínky vykonání soudcovské zkoušky, požadoval i státní spolehlivost a navíc práci ve výrobě po přiměřenou dobu stanovenou ministrem spravedlnosti. 1.4.2 Zanesení lidového prvku do oblasti soudní Odstraněním právního formalismu a s tím spojené zpřístupnění práva lidu v podobě institutu soudců z lidu mělo být zajištěno zlidověním soudnictví, jež bylo zavedeno zákonem č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví. Soudci z lidu si byli teoreticky rovni se soudci profesionálními, rozhodovali o stejných právních otázkách. Vzdělání, které mělo vytvořit zdání erudovanosti v oboru, bylo zajištěno prostřednictvím rychlokurzů práva (tzv. Právnických škol pracujících). Přítomnost soudců z lidu měla dále za úkol ukázat snahu režimu o likvidaci společenských vrstev, které měly být nahrazeny beztřídní společností, kde všichni jsou si rovni. Soudci z lidu byli jakýmisi zástupci lidu, a jelikož, jak říká Kühn, „[lidoví soudci] ovládali klíčová místa v justici včetně míst předsedů soudů23“, mohli při soudcovském rozhodování „prosazovat smýšlení pracujícího lidu24.“ Podle § 4 odst. 2 zákona č. 64/1952 Sb., o soudech a prokuratuře, jsou si soudci a soudci
21
§ 143 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky. § 42 odst. 1 zákona č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, ve znění zákona č. 156/1969 Sb. 23 KŮHN, Zdeněk. Socialistická justice. In Bobek, M. – Molek. P. – Šimíček. V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita: Brno, 2009. s. 814. 24 VOREL, Jaroslav, Alena ŠIMÁNKOVÁ a Lukáš BABKA. Československá justice v letech 1948 - 1953 v dokumentech: Díl II. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2004. s. 181. 22
6
z lidu při rozhodování rovni, rozhodují nezávisle a řídí se právním řádem. Soudce z lidu, jak zakotvuje zákon o zlidovění soudnictví v § 10 a následujících, může být občansky bezúhonná osoba, která je oddaná myšlence lidově demokratického zřízení a je starší třiceti a mladší šedesáti let. Myšlenka oddanosti lidově demokratickému zřízení byla po dosažení socialismu přeformulována v myšlenku oddanosti socialistickému zřízení.
1.5 Závěr kapitoly Za 90 let historie Československa prošla naše republika značnými změnami, které byly započaty již za Rakousko – Uherské monarchie. Za zásadní zlom v tomto období považuji přechod od procesu inkvizičního k obžalovacímu. Pro soudce tento přechod znamenal změnu v jeho postavení, které se od této doby vyznačovalo jeho nestranností. Ústavní zakotvení
moci
soudcovské
v Ústavě
samostatného
Československa
znamenalo
předpoklad pro demokratický vývoj země. Tento vývoj byl však přerušen přijetím Mnichovského diktátu a následným vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Formální zakotvení moci soudcovské korespondovalo s tím prvorepublikovým. Vzhledem k zákonům přejatým z Říše a celkovému společenskému klimatu tohoto období, byla osoba soudce do značné míry ovlivněna, a to například nutností splnění podmínky rasové čistoty. Navíc „[…] řada soudců byla internována a vězněna v souvislosti se svými občanskými postoji a vlasteneckými aktivitami25“, jak říká Motejl. Válečné hrůzy a mnichovská zrada ovlivnily další vývoj ČSR, která nastoupila cestu vedoucí ke komunismu. Na rozdíl od ústavního zakotvení vázanosti soudce zákonem za První republiky a od soustředění se na rasovou čistotu vykonavatele této profese za protektorátu, nový režim s jeho ideologií zaměřenou na beztřídní společnost, se pokusil o zpřístupnění justice všem, kteří se s touto ideologií ztotožňovali. V soudcově kompetenci nebyla již pouze agenda související s rozhodováním, nýbrž i propagace socialistického právního řádu. Soudci si za těch několik desítek let prošli obdobími, která na ně kladla diametrálně odlišné požadavky, museli se vyrovnávat s tím, jak je vnímá společnost, museli se vyrovnávat s tím, jak se vidí sami. Lidé v soudcovské profesi byli vystavováni tlaku momentálně vládnoucí garnitury. Někteří ho vítali, jiní mu podlehli a někteří se vzepřeli, za což byli posléze trestáni pronásledováním, internací či dokonce smrtí. Na základě všech 25
MOTEJL, Otakar. Soudnictví a jeho správa. In Bobek, M. – Molek. P. – Šimíček. V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Mezinárodní politologický ústav, Masarykova univerzita: Brno, 2009. s. 814.
7
těchto poznatků mohou být tyto společenské a politické vlivy identifikovány jako vlivy vnější, které samozřejmě ovlivňují vnitřní podstatu člověka, jeho charakter, hodnoty a sebeuvědomování. Tyto vlivy pak můžeme označit jako vlivy působící zevnitř, tedy vnitřní, které souvisí s psychologií osobnosti, na niž se důraz začal klást po listopadu 1989.
8
2
Psychologické aspekty osobnosti soudce a jeho formální postavení
Po roce 1989 se vzhledem k historickým událostem souvisejícím s působením totalitních režimů na území ČSR, pozornost státní moci začala více zaměřovat na obnovení důvěry veřejnosti v důvěryhodného, nestranného a spravedlivého soudce, jehož model byl v relacích západních demokracií nastaven za První republiky. Státní správa soudů si dala za úkol tři cíle: „obnovit důvěru veřejnosti v soudy a soudce, doplnit stavy soudců na úroveň odpovídající současným potřebám při rozšiřování pravomoci soudů a zdokonalit výběr, výchovu a vzdělávání soudců v zájmu vytváření předpokladů pro růst soudcovských osobností26.“ Na základě historických zkušeností je logické, že byl kladen velký důraz na poslední z cílů, tedy na zdokonalení výběru justičních čekatelů a jejich vzdělávání, které mělo podněcovat kvality budoucích soudců. Tento správný výběr měly podpořit i psychodiagnostické testy, jejichž úkolem mělo být pomoci určit, zdali je adept na funkci soudce vhodným kandidátem. Je tedy patrné, že osobnost je jedním z rozhodujících vnitřních faktorů ovlivňujících činnost soudce. K uchopení tohoto pojmu je ovšem nutné zaobírat se osobností z hlediska její podstaty, čímž se zabývá obecná psychologie. Jelikož je ovšem tento obor chápán značně široce, zaměříme se stručně na definici některých pojmů týkajících se osobnosti. Zároveň se dotkneme i psychologie sociální27. Dále potom budou přiblíženy podmínky a předpoklady pro výkon profese obsažené v právním řádu ČR.
2.1 Definice pojmu osobnost podle Smékala V psychologickém kontextu nalezneme definic tohoto pojmu nepřeberné množství, jak je vidět i v některých citátech týkajících se osobnosti28. Smékal ve své knize shrnuje, že existuje více než 150 pojetí, modelů a teorií, které se snaží určit, co je osobnost 29. Smékal pak také říká, že osobnost je jakousi soustavou vnitřních podmínek, jež mají rozhodující
26
Usnesení vlády České republiky ze dne 8. května č. 145 ke Zprávě o stavu a úkolech české justice . [cit. 1. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0308_01.htm 27 K tématu psychologie a sociální psychologie blíže např. KOSEK, Jan. Člověk je (ne)tvor společenský: Kapitoly ze sociální psychologie. Praha: Argo, 2004. s. 20. 28 „Ne v tom, co máme, ale v tom, co jsme, je naše osobnost.“ Oscar Wilde. „Osobnost se buduje z určitého, jedinečného souladu a nesouladu s okolním světem.“ Josef Čapek. „Osobnost je pravda o masce.“ Gordon Byron. 29 SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. s. 7.
9
podíl na zpracování podnětů z vnějšího prostředí a na naši reakci na ně30. Na osobnost působí dědičnost, fyzikální vlivy prostředí, zdravotní stav, výchova, kultura a samozřejmě společnost, v níž se jedinec pohybuje31. Podle Smékala je „člověk osobností tehdy, když má svou tvář (…), když zodpovědně jedná s vědomím důsledků svých činů (…).“ Osobnost je pak podle něj „dána především tím, jak dovede (…) kontrolovat svou činnost svým svědomím a tím, jak uvědoměle, odpovědně a ohleduplně řeší úkoly svého života32.“ Budeli tato definice aplikována na osobnost soudce, může být v zásadě ztotožněna s tvrzením Vyklického: „[…]kdo chce kázat jiným, musí především zvládat sám sebe v roli, která má svá pravidla a kterou si vybral33.“ Linton pak roli definuje jako „úplnou sumu kulturních vzorců asociovaných s dílčím statusem“ a obsahující „postoje, hodnoty a chování připisované společností všem osobám majícím tento status.“34
2.2 Struktura osobnosti v relacích obecné psychologie Struktura osobnosti, která je tedy stavbou duševna člověka, je obecně tvořena hned několika složkami. Pro účely práce se ztotožníme s takovým rozdělením, jak ho ve svém díle následovně popsali autoři Holeček, Miňhová a Prunner35. Mezi tyto složky řadí motivaci, která je souborem faktorů, jež podmiňují a regulují lidské chování. Pohnutka, která toto chování dynamizuje, se nazývá motiv. Motivy mohou pak být rozděleny na vnější (incentivy), mezi něž patří například odměna, očekávání, trest, a vnitřní (introtivy), kam můžeme zařadit potřeby, zájmy, postoje a hodnoty, pocit povinnosti. Motivační faktory soudců pak ve své studii vymezuje Vůjtěch36. Další složkou je charakter, jenž vyjadřuje vztah jedince k sobě samému, ke druhým a vztah k hodnotám. Charakter je individuální vlastností člověka a zajišťuje nejvyšší kontrolu a regulaci. Do vztahu k hodnotám lze zařadit i vztah k morálce. Seberegulační vlastnosti pak souvisejí se sebeuvědomováním, sebepoznáním a sebehodnocením, sebekritikou, svědomím (vnitřní morální zásady) a volními vlastnostmi. Za následující složku je pak považován 30
SMÉKAL, Vladimír. O lidské povaze. Brno: Cesta, 2005. s. 17. SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. s. 411 – 413. 32 SMÉKAL, Vladimír. O lidské povaze. Brno: Cesta, 2005. s. 20. 33 VYKLICKÝ, Jan. [online]. [cit. 2. 5. 2014 ]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-61700480primerenost-jako-princip-soudcovskeho-uvazeni-duveryhodnost-argumentace-soudce 34 NAKONEČNÝ, Milan. Obecná psychologie. 2. vyd. Brno: Academia, 1997. s. 280. 35 HOLEČEK, Václav, Jana MIŇHOVÁ a Pavel PRUNNER. Psychologie pro právníky. 2. vyd. Praha: Aleš Čeněk, 2003. s. 132 – 140 36 VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002. 154 s. 31
10
temperament, který určuje dynamiku a intenzitu prožívání a chování. Opět zde můžeme nalézt mnoho typologií od klasické Hippokratovy a Galénovy teorie o mísení šťáv (melancholik, sangvinik, flegmatik a cholerik), přes Pavlovovu týkající se nervových procesů vzruchu a útlumu, Jungovu typologii založenou na preferenci vztahu k sobě nebo k vnějšímu okolí až po Eysenckovu typologii a Kretschmerovu konstituční typologii. Budeme – li chtít charakterizovat vykonavatele právnického povolání, můžeme vycházet z definice týchž autorů, kteří tvrdí, že vykonavatel právnického povolání je: „osobností spíše extravertního typu, sangvinického temperamentního ladění, ve vztahu k sociálnímu okolí by měl být mírně dominantní, s dobrou úrovní sociální inteligence, s vyvinutou schopností empatie, zaměřený především na úkol a interakci s klienty37.“ Osobnost soudce by měla být dle mého názoru a na základě uvedených skutečností velmi konzistentní s pevnými charakterovými zásadami, vycházející ze silné schopnosti sebereflexe a seberegulace. Konkrétnější psychologický profil soudce pak vytvořil ve studii týkající se tohoto tématu Vůjtěch, a to konkrétně v profesiogramu soudce sestaveného na základě provedeného šetření, což bude přiblíženo ve 4. kapitole.
2.3 Funkce soudce v právním řádu ČR Tak jako jsou vysoce kladené požadavky na osobnost soudce, jsou samozřejmě vysoké i požadavky profesní. K tomu, aby se člověk mohl stát soudcem, zejména musí splňovat zákonem dané požadavky. Než ovšem vůbec dojde ke jmenování absolventa právnické fakulty soudcem, musí tento absolvovat určitou dobu praxe (justiční čekatel, asistent soudce) a také úspěšně složit odbornou zkoušku. 2.3.1 Kdo se může stát soudcem Institut justičního čekatele byl znám již za Rakouska – Uherska pod názvem auskultant. Jeho postavení upravoval zákon 217/1896 ř. z., o organizaci soudní. Justičním čekatelem se stane absolvent některé ze čtyř právnických fakult v ČR. Proces jeho jmenování sestává z výběrového řízení, jehož průběh je upraven zákonem38.
Dále potom absolvuje
37
HOLEČEK, Václav, Jana MIŇHOVÁ a Pavel PRUNNER. Psychologie pro právníky. 2. vyd. Praha: Aleš Čeněk, 2003. s. 109. 38 §§ 2 – 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 3/2002 Sb., o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů, ve znění pozdějších předpisů.
11
přípravnou službu39, po níž následuje odborná justiční zkouška40. Přípravná služba justičního čekatele trvá 36 měsíců. Obsahová náplň přípravné služby je upravena vyhláškou ministerstva, stejně tak jsou vyhláškou ministerstva upraveny podrobnosti o justiční zkoušce41. Institut asistenta soudce byl nejprve zřízen v roce 1993 zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu42. Postupem času pronikl tento institut i do zákonné úpravy ostatních soudů, a to v roce 2002 pro Nejvyšší soud a 2006 pro obecné soudy43 a pro Nejvyšší správní soud44 v roce 2003. Otázka, která v souvislosti s těmito dvěma instituty vyvstává a je probírána jak soudci, tak i jinými odborníky z praxe, se zabývá hlavně tím, jak vůbec vybírat a vybrat ty správné soudce. Dle některých názorů mají asistenti být pravou rukou soudců a zároveň to „mají být osoby, které vnáší do justičního systému svou práci45.“ Jak autor článku shrnuje, v relacích novelizace zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a o změně některých dalších zákonů (dále ZSS), je potřeba zabývat se nejen otázkami reformy justice, ale i problematikou spojenou s přístupem do justice. Sváček například navrhuje, aby „absolvent právnické fakulty nastoupil k soudu jako asistent soudce a po uplynutí určitého období – řekněme dvou let – by ti nejlepší pokračovali ve své přípravě jako justiční čekatelé. Absolvovali by takzvané kolečko, tedy by už nepracovali u jediného soudce a vzdělávali by se v dalších oblastech práva. Následně by šli k justičním zkouškám 46
.“
2.3.2 Kdo je soudcem Pokud asistent soudce či justiční čekatel úspěšně složí justiční zkoušku a splní všechna daná kritéria, je dle čl. 93 odst. 1 Ústavy ČR kompetentní osoba do funkce soudce jmenována prezidentem republiky. Funkce se ujímá složením slibu, jenž je obsažen v § 62 39
§§ 10 – 13 vyhlášky č. 3/2002 Sb., o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů v platném znění. 40 §§ 14 – 18 zákona č. 3/2002 Sb., o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů v platném znění. 41 SCHELLEOVÁ, Ilona, SCHELLE, Karel a kol.. Soudnictví: (historie, současnost a perspektivy). 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 510 – 512. 42 §§ 8 – 10 a § 41 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 43 §§ 16, 36 písm. a) a 179 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ve znění pozdějších předpisů. 44 § 14 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. 45 FIALA, Roman. Kdo a jak by se měl dnes stát soudcem. PRAVNIPROSTOR.cz[online]. Publikováno 7. 3. 2014 [cit. 25. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/kdo-a-jak-by-se-meldnes-stat-soudcem 46 SVÁČEK, Jan. Justiční čekatel x asistent soudce. CASOPIS.VSEHRD.cz [online]. Všehrd, publikováno 19. 4. 2012. [cit. 25. 5. 2014]. Dostupné z: http://casopis.vsehrd.cz/2012/04/rozhovor-s-janem-svackem/
12
ZSS. Podstata slibu je potom konkretizována v oddíle druhém, který se zaměřuje na práva a povinnosti soudců a přísedících v §§ 79 a 80 ZSS. Soudce se slibem zavazuje, že se při svém rozhodování bude řídit právním řádem ČR a vykládat ho bude dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jeho rozhodování potom bude nezávislé, nestranné a spravedlivé a bude v souladu s právním řádem ČR. Jeho nezávislost je pak dále zajišťována neslučitelností této funkce s jakoukoli jinou státní funkcí47, což je uvedeno v čl. 82 odst. 3 Ústavy ČR. Nesmí též vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou činnosti publicistické, umělecké, pedagogické, vědecké, literární a správy vlastního majetku. Soudce je do své funkce jmenován prezidentem republiky doživotně, což je další zárukou nezávislosti soudce.
2.4 Podmínky a předpoklady pro výkon funkce soudce ZSS v § 60 odst. 1) – 3) určuje podmínky a předpoklady, jež je nutné pro výkon soudcovské funkce splnit. Mezi ně patří ty následující. 2.4.1 Státní občanství ČR Státní občanství je upraveno zákonem č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky ve znění pozdějších předpisů (dále ZSO). V § 1 ZSO je upraveno nabývání a pozbývání občanství osob a jejich následná evidence, zjišťování a prokazování státního občanství a přestupky na jeho úseku. 2.4.2 Svéprávnost Plná svéprávnost (dle NOZ) odpovídá způsobilosti k právním úkonům (dle zákona č. 40/1964 Sb.) a znamená, že osoba je starší osmnácti let. Ve výjimečných případech se svéprávnou stane v šestnácti letech, což ale v případě splnění podmínek pro výkon funkce soudce je irelevantní. 2.4.3 Bezúhonnost „Podmínku bezúhonnosti podle odstavce 1 nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, (…)48.“ Hovořeno je zde tedy o bezúhonnosti v trestněprávním smyslu, přičemž tato skutečnost je ověřována z rejstříku trestů. Soudce pak není do funkce jmenován, pokud má v trestním rejstříku zápis, a je zbaven funkce, pokud se trestného činu dopustí během výkonu funkce. Bezúhonnost je též vlastnost osoby soudce, jíž se zabývá i 47
Blíže in: KOPA, Martin. Neslučitelnost výkonu funkce soudce s jinými funkcemi a činnostmi. Praha: Linde, 2012. 136 s. 48 § 60 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ve znění pozdějších předpisů.
13
etický kodex soudců, ve kterém je tato ovšem vnímána obecněji, hlavně co se týče soudcova chování nejen ve výkonu funkce, ale rovněž v osobním životě. 2.4.4 Řádně ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v ČR Kvalifikačními požadavky jsou absolvování magisterského studijního programu v oblasti práva, který je možno studovat na jedné ze čtyř právnických fakult v Praze, Brně, Olomouci či Plzni. 2.4.5 Odborná justiční zkouška Odborná justiční zkouška se skládá ze dvou částí, písemné a ústní. Část písemná je tvořena vypracováním jednoho rozhodnutí ve věci trestní, jednoho ve věci občanskoprávní či obchodní a jednoho ve věci soudnictví správního49. Část ústní se potom skládá ze zhodnocení části písemné předsedou zkušební komise50 a ze znalostí uchazeče ze všech oblastí práva51. 2.4.6 Věk Soudcem se může stát občan, který „v den ustanovení dosáhl věku nejméně 30 let (…)52.“ Tato věková hranice působí od roku 2003. Předtím byla o pět let nižší. Odhlédneme – li od normativního ustanovení týkajícího se věku a blíže se podíváme na názory a přístupy k věku soudců, dospějeme pravděpodobně k závěru, že náhled na požadavek určitého stáří soudců není ani v teorii, ani v praxi jednotný. Profesní kvality na věk vázat nejdou, ovšem míra nadhledu se může s postupujícím věkem zvyšovat53. Výstižnou se mi jeví dedukce Vyklického spočívající v závěru vytvořeného z jeho vlastní praxe, a to, že určité problematice by se měl věnovat soudce s jistými zkušenostmi. Dle Bobka lze rozlišit tři modely způsobu jmenování soudců s ohledem na jejich věk. Tyto modely jsou: a) model čistě kariérní – výběr z čerstvých absolventů PF na základě standardizovaných zkoušek (Německo), b) model „meritokratický“ – jmenován zkušenější právník na základě dosažených výsledků a pověsti (Velká Británie),
49
§ 15 odst. 1 a) předpisu č. 303/2002 Sb. § 16 odst. 1 předpisu č. 303/2002 Sb. 51 § 16 odst. 2 a) – i) předpisu č. 303/2002 Sb. 52 § 60 odst. 1 ZSS. 53 VAŠKO, Jaroslav. 31776. Příliš mladí na souzení. EPRAVO.cz[online]. Publikováno 11.3. 2005 [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/prilis-mladi-na-souzeni-31776.html 50
14
c) modely smíšené – větší prostupnost a možnost právníků stát se soudcem (Francie).54 Který z těchto modelů je nejvíce vhodný pro naše právní prostředí, je možná tématem k hlubšímu zamyšlení, pro něž v této práci ale není místo. Zároveň zde však vyvstává otázka, zda by se nemělo více diskutovat i o dalších aspektech tolik důležitých pro správný výkon profese, jak poznamenává Šimáčková: „Je s úsměvem, že jediná veřejná zásadní debata probíhající o osobnosti soudce se týkala výše věku, tedy zda mohou soudit právníci od svých pětadvaceti nebo třiceti let. Jiné podmínky jakoby politiky ani veřejnost nezajímaly – jak testovat, že zkušenosti a morální vlastnosti osoby, která má být ustavena soudcem, dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat55?“
2.5 Závěr kapitoly Definováním osobnosti z psychologického hlediska pomocí jejích složek mohou být stanoveny základní předpoklady či vlastnosti, kterými by měla osoba soudce disponovat. Především ztráta důvěry společnosti v justici a soudce samotné v období totality zapříčinila nutnost zaměření se na její obnovu. Jelikož se do popředí místo kolektivu začal dostávat jednotlivec, začala se zkoumat i jeho psychická stránka. Toto zkoumání se samozřejmě dotklo i profese soudce. Soudce kromě těchto na jeho psychické vlastnosti orientovaných požadavků musí splňovat i podmínky dané právní řádem ČR. Tyto mají jen podporovat důvěryhodnost soudcovského stavu. Absolvováním studia a složením justiční zkoušky je vyjádřena soudcova odbornost a znalost právního systému a samozřejmě i jeho intelektuální schopnosti ve všech směrech. Bezúhonností dává příklad správného chování. Věk soudce, jak již bylo zmiňováno, je diskutovaným tématem. Navíc pro soudce, jakožto osobnost, na niž jsou kladené obrovské nároky a která má v rukou rozhodovací pravomoc, je důležité i postupné nabývání zkušeností. Shrneme-li požadavky na soudce kladené velice stručně, můžeme podotknout, že soudce by měl být tím nejlepším z nejlepších56.
54
BOBEK, Michal. Proč je současná věková hranice 30ti let pro jmenování soudcem nesmyslná. JINEPRAVO.BLOGSPOT.cz[online]. Publikováno 3. 3. 2007 [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2007/03/pro-je-souasn-vkov-hranice-30ti-let-pro.html 55 ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D. Jak vybírat ty správné soudce. [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.simackova.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=22&Itemid=34 56 Jak by se měl chovat ideální soudce, ukazuje například pohádka Rozsudky soudce Ooky (1988). Japonský soudce Ooka vždy vyslechne obě strany a pomocí správně pokládaných otázek vždy spravedlivě rozhodne.
15
3
Charakter soudce a jeho chování podpořené etickými zásadami
Složkou osobnosti, jak bylo zmiňováno výše, je i charakter osobnosti, který vyjadřuje vztah jedince k sobě samému, ke druhým a k hodnotám57. Hodnoty a zásady dané společností potom souvisí s morálkou, tedy může být konstatováno, že charakter je projevem osobní morálky. Charakter reguluje lidské jednání směřující k určitému cíli. Ve vztahu k společnosti potažmo i s přihlédnutím k vlastnímu svědomí je důležité dodržovat určité zásady, které ani nemusí být psané. Pokud by soudce některé z daných zásad porušil, nezáleželo by více na tom, že je například odborníkem par excellence, v očích veřejnosti bude odsouzen. Profesní etika je součástí přípravy advokátních koncipientů, kdežto profesní etika soudců takto pojímána není. Tendence, které se projevovaly od roku 1999, započaly snahu tuto skutečnost změnit. Výsledkem snah, které byly v tomto směru iniciovány Soudcovskou unií, Justiční akademií a odborníky z praxe, pak bylo vytvoření Zásad chování soudce, kde jsou stanoveny právě základní zásady týkající se soudcovské etiky, a kterým je věnována druhá část této kapitoly. Otázka etiky je všeobecně diskutovaným tématem, k jehož pochopení považuji za potřebné seznámit se s pojmy s etikou spojenými.
3.1 Základní pojmy související s regulací lidského chování Těmito pojmy jsou mrav, morálka a samozřejmě sama etika obecně. V Harvánkově Teorii práva je morálka řazena mezi neprávní normativní systémy, kam patří i náboženství, politika a další. Na rozdíl od práva nemá státem uznanou formu, neexistují zde zákonné prostředky státního donucení a ani ji nezabezpečuje státní moc. Rozdíl mezi morálkou a etikou je na jedné straně považován za minimální, v podstatě jsou tato dvě slova vnímána jako synonyma, na straně druhé je potom etika brána jako vědní disciplína, která se zabývá zkoumáním morálky58. I přesto, že dodržování stanovených mravních norem není, na rozdíl od těch právních, vynutitelné státní mocí, je nutné podotknout, jak říká Boguszak, že: „[…] soulad právních norem s mravním a právním vědomím většiny má význam, proto, že propůjčuje právním normám sankci, která se pokládá za charakteristickou právě
57
HOLEČEK, Václav, Jana MIŇHOVÁ a Pavel PRUNNER. Psychologie pro právníky. 2. vyd. Praha: Aleš Čeněk, 2003. s. 123 – 124. 58 HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 302. s. 24 – 25.
16
především pro mravní normy a která spočívá v tlaku veřejného mínění59.“ Tlak veřejného mínění se dle něj potom v některých případech může ukazovat jako mocnější než hrozba státním donucením. Tato teze, ač je vztažena na realizaci práva, se dle mého názoru dá aplikovat i do pohledu veřejnosti na soudce a jeho jednání v relacích mravního chování. Společností je totiž určeno, na co bude pohlíženo jako na mravní, morální a etické. Pojmy mrav, morálka a etika spolu samozřejmě souvisí, ale je potřeba vnímat mezi nimi i jemné nuance, které Sokol specifikuje následovně60. 3.1.1 Mrav Mrav je naučené jednání, které vyjadřuje jistou míru konformity, která pak ve společnosti budí určitou důvěru, jelikož je všeobecně přijímána. Již od dětství je všem vštěpován určitý model chování, které je v té které společnosti považováno za normu. Mrav je tedy něčím, co jedince provází od počátku bytí61. 3.1.2 Morálka Morálka je na rozdíl od mravu společného individuální. Člověk sám sobě i společnosti odpovídá za své jednání. Morální pravidla jsou každému vlastní a z důvodu volání „vnitřního hlasu“ se každé individuum těmito pravidly řídí. Morálka je tedy jakýmsi dobrovolným sebeomezením, které do přítomnosti sděluje jak se chovat. Toto sebeomezení pak vyjadřují pravidla, která na jednu stranu svazují, ale na druhou osvobozují62. 3.1.3 Etika Etika se zabývá zkoumáním morálky. Ptá se „po dobrém, lepším a nejlepším63“. Ve výsledku tedy etika vyjadřuje cestu, kterou se jedinec potažmo společnost dobírá toho lepšího až nejlepšího. Na rozdíl od mravu a morálky etika je nazírána jako oblast velice individuální a do značné míry kreativní. Jedinci se jí dává možnost vybrat, poznat, ba co je nejdůležitější, dokonce vytvořit si cestu ke kýženému cíli64. 3.1.4 Shrnutí Shrneme – li Sokolovo třídění, dobereme se nejspíše závěru, že mrav je naučeným jednáním, morálka udává, co je a není správné a jakými pravidly se pak mají jedinci řídit a
59
BOGUSZAK, Jiří a kol. Teorie práva. Vyd. 2. Praha: ASPI Publishing, 2004, s. 36 – 37. SOKOL, Jan. Etika a život: pokus o praktickou filosofii. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010, s. 66 – 73. 61 SOKOL, Jan. Etika a život: pokus o praktickou filosofii. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010, s. 66 – 70. 62 SOKOL, Jan. Etika a život: pokus o praktickou filosofii. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010, s. 70 – 72. 63 SOKOL, Jan. Etika a život: pokus o praktickou filosofii. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010, s. 73. 64 SOKOL, Jan. Etika a život: pokus o praktickou filosofii. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010, s. 73. 60
17
etika je obecným pojmem, jenž vyžaduje po jedinci samostatné a odpovědné jednání, přemýšlení a dohlížení důsledků vlastního jednání. A proč by měla být etika probírána, konfrontována a vyučována nejen v souvislosti s filozofií? Odpovědí by mohla být Thompsonova věta: „Úkolem etiky je odstranit nejasnosti, rozlišit fakta, hodnoty a argumenty, odhalit základy, na kterých jsou komentáře vystavěny, a zjišťovat, nakolik jsou logické a zda skutečně vyjadřují hluboce zakořeněné názory, anebo emoční reakce65.“ Na základě tohoto tvrzení se dá doložit, že otázka etiky hraje důležitou roli v lidském jednání, hlavně v jednání autorit, na jejichž rozhodování závisí životy druhých, tedy i v jednání a rozhodování soudců.
3.2 Dosavadní přístupy k tématu etického chování českých soudců To, jak je v postkomunistických zemích nahlíženo na soudnictví, není zaměřeno pouze na justici jako celek, ale právě i na osobnost soudce a jeho vystupování. Tuto skutečnost dokazuje například i slovenský projekt zaměřený na osobnost soudce 66. Jelikož se práce zaměřuje na osobnost soudce a na aspekty ovlivňující jej v rozhodování a v celkovém zastávání jeho role, v následující části se bližší optikou podíváme hlavně na Etické zásady chování soudce a Zásady chování soudce. Samozřejmě nesmí být opomenuty reformní iniciativy, jež se dotýkaly (alespoň částečně) oblasti etiky soudce.
3.2.1 „Motejlova“ reforma z roku 1999 Tato reforma měla zásadně měnit systém správy soudnictví, a to oddělením správy soudnictví od státní správy soudů. Dále pak měla zavést Nejvyšší radu soudnictví. Nejvyšší rada soudnictví měla mít pravomoci v oblasti personální (výběr vhodných osob pro výkon funkce soudce, uznání odborných zkoušek, organizace a řízení odborné justiční zkoušky atd.), v oblasti dohledu na činnost soudů a další67. Tato reforma byla považována za první krok k potřebným změnám68, byla však poslanci odmítnuta69.
65
THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. s. 15. EEA GRANTS. Personality of Judge – Key to Good Judiciary. [online]. [cit. 26. 6. 2014]. Dostupné z: http://eeagrants.org/project-portal/project/SK03-0005 67 HLEDÁNÍ OPTIMÁLNÍHO MODELU (SAMO)SPRÁVY SOUDNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE. Nejvyšší správní soud - webová stránka [online]. 2008 [cit. 4. 5. 2014]. (Čj.: D-202/2008/ODA). Dostupné z: http://www.nssoud.cz/Hledani-optimalniho-modelu-samo-spravy-soudnictvi-v-Ceskerepublice/art/547?tre_id=193 68 Redakce zpravodajství. 187. Motejlova reforma soudnictví chválena, vězeňská politika nikoli. EPRAVO.cz [online]. Publikováno 3. 10. 2000 [cit. 2014-05-04]. Dostupné z: 66
18
3.2.2 Etické zásady chování soudce (2000) Štička ve své studii70 dále přibližuje Etické zásady, jež přijala Soudcovská unie České republiky (dále SUČR) 28. října 2000, které představovaly jakýsi první etický kodex 71. V kodexu byly obsaženy základní zásady, jimiž se soudce musí řídit. Soudce, podle tohoto kodexu podporuje mravní integritu a nezávislost soudnictví, přičemž nezávislost soudnictví je zaručována Ústavou ČR72. Soudce má dále podle tohoto kodexu oplývat vlastnostmi, jako je důvěryhodnost, a to v relacích chování, které tuto vlastnost nebude zpochybňovat, trpělivost, důstojnost, kolegialita a samozřejmě čest vykonávat toto povolání. Text kodexu se jeví strohým i některým, kdo se na něm podíleli. Může zde být použito vyjádření názoru Vyklického73, týkající se vyprázdněnosti frází, které jsou často s velkou pompou vyjadřovány právě například v kodexech, ale jelikož za nimi nestojí podpůrná aplikace a konkrétnější sdělení, jsou tato pravidla obecně málo sdílená74. 3.2.3 Zásady chování soudce (2005) Tyto zásady75 byly SUČR přijaty 26. listopadu 2005 a byly inspirovány Bangalorskými zásadami soudního jednání. Smyslem Zásad chování soudce, jak se píše i v preambuli, je problematika týkající se stanovení norem etického chování soudců. Problematika, jež byla častokrát řešena na odborných konferencích, zmiňována v mnoha článcích a uchopována odborníky nejen z oblasti práva, je ve stručnosti načrtnuta v tomto kodexu. Mezi zásady, které mají soudcům sloužit jako vodítko jejich chování, patří nezávislost, nestrannost, bezúhonnost, důstojnost, rovnost a odbornost. Všechny tyto zásady by měly být soudcům vlastní, jelikož značí vlastnosti, které podporují důvěru veřejnosti v rozhodování a rozhodnutí učiněná soudci. Nezávislostí soudce je míněna osobní i věcná nezávislost soudců76. Dle tohoto institutu vykonává soudce svou funkci na základě svědomitého výkladu zákona a
http://www.epravo.cz/top/clanky/motejlova-reforma-soudnictvi-chvalena-vezenska-politika-nikoli187.html?mail 69 KORBEL, František. Současný stav správy justice a pokusy o jeho reformu. s. 22 – 27. In: BERÁNEK, Stanislav. Česká justice: otázka správy a nezávislosti. Praha: Transparency International, 2010. 70 ŠTIČKA, Michal. Aplikace etických postupů v soudním systému ČR. Dostupné z: http://www.transparency.cz/doc/evs_justice.pdf 71 Příloha A. 72 Čl. 81 Ústavy ČR. 73 VYKLICKÝ, Jan. [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z:http://pravniradce.ihned.cz/c1-61700480primerenost-jako-princip-soudcovskeho-uvazeni-duveryhodnost-argumentace-soudce 74 Blíže in: VYKLICKÝ, Jan. Nezáleží více na soudci než na právu?. Soudce. 2006. roč. 13. č. 5. s. 7. 75 Příloha B. 76 „Mezi ně patří zejména: - zásada věcné nezávislosti, podle které soudce nemůže být vázán žádnými pokyny, doporučeními, radami, peticemi atd., - zásada osobní nezávislosti. Ustavení soudců zajišťuje jejich
19
samozřejmě i vlastního hodnocení, přičemž může dojít k situaci, že jeho rozhodnutí jde proti názorům společnosti. V této situaci potom musí „své rozhodnutí pečlivě odůvodnit, aby jeho názory nebyly nad společností, ale poukazovaly na možné nesprávné způsoby chápání práva nebo jiných skutečností společností77.“ „Nestrannost soudce nesmí nikdo ohrožovat78.“ Svou funkci vykonává soudce vždy nestranně, nezaujatě a bez předsudků. Výkon této profese tedy do značné míry zasahuje i do osobního života jedince, jelikož, jak je též obsaženo v Zásadách chování soudce, se i v osobním životě musí chovat způsobem, který neohrozí důvěru laické i odborné veřejnosti v tento institut. Mezi tyto zásady patří dále bezúhonnost, která podmiňuje důvěru veřejnosti, tolik nezbytné pro výkon spravedlnosti. Chování soudce je za všech okolností takové, aby nesnižovalo důvěryhodnost soudcovského stavu. To znamená, že v určité, lepším upřesněním se však na základě povinností soudce79 zdá být v zásadní, míře je potom soudce limitován nejen v profesním, ale i v osobním životě. Bezúhonnost je též jedním z předpokladů pro výkon funkce soudce80. Důstojností se rozumí (v kontextu Zásad) hlavně vyvarování se nevhodného vystupování. Soudce se chová zdvořile a při kontaktu se zástupci sdělovacích prostředků se vyjadřuje vstřícně. Pokud je dotazován na osobní stanovisko k nějaké skutečnosti, vždycky musí uvážit, zda je jeho sdělení vhodné. Rovnost je zásada, která je explicitně vyjádřena v § 80 odst. 2 písm. d), e) a odst. 3 písm. a) ZSS. Dodržováním této zásady by se de facto soudce ve svém rozhodování měl vyvarovat diskriminaci. Posledním požadavkem kladeným na soudce a výkon jeho funkce je samozřejmě odbornost. Nejedná se zde pouze o úspěšné absolvování právnické fakulty a složení odborné justiční zkoušky, nýbrž o soustavné vzdělávání a prohlubování znalostí81.
nezávislost a současně je legitimuje k rozhodování. […] V některých státech existuje soudcovská rada, která při ustavování soudců spolupůsobí.“ cit. dle FILIP, Jan a kol. Základy státovědy: Orgány a jiné prostředky ochrany práva. Brno: Masarykova univerzita, 2007. s. 218. 77 ŠKOP, Martin. Vázanost soudců a nezávislost justice. s. 221. In: BERÁNEK, Stanislav. Česká justice: otázka správy a nezávislosti. Praha: Transparency International, 2010. 78 Čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. 79 §§79 – 83 ZSS. 80 §60 odst. 1 ZSS. 81 §§109 – 117 ZSS.
20
Shrneme – li tyto zásady, dospějeme pravděpodobně k profilu takového soudce, jaký by měl být. Jak bylo ale již předesláno výše, soudce je pořád člověk, na něhož působí spousta vlivů, které mohou jeho rozhodování ovlivňovat. Vyklický se potom otázkou etiky soudců zabývá z komplexnějšího pohledu v článku časopisu Soudce. Domnívá se, že je nutné, aby pravidla chování soudců byla akceptovatelná jejich drtivou většinou. K určité reflexi pak vybízí jeho poukázání na skutečnost, „že soudnictví skandinávských zemí mravní kodexy neobsahuje82“ a k tomu jedním dechem dodaný námět k zamyšlení, týkající se důležitosti právního prostředí pro správné fungování justice83.
3.3 Závěr kapitoly Regulace lidského chování není zajišťována jen právními normami, ale i těmi mravními. Člověk je jimi limitován již odmalička. Ve společnosti každý jedinec zastává určitou roli. Pokud je s ní spojena i autorita, je osoba mravně odpovědná vůči společnosti o něco více, jde jí totiž příkladem. Soudce se v takovémto postavení ocitá jak v profesním, tak osobním životě dennodenně, a je tedy povinen dodržovat jisté zásady příslušníkům soudcovského stavu společné. Tyto zásady by měly tvořit jakýsi mravní kodex, který by měli akceptovat všichni soudci a samozřejmě se dle něj ve všech sférách života i řídit. V českém právním prostředí byly tyto zásady přijaty v podobě Zásad chování soudce inspirovaných Bangalorským kodexem. Zásady podle Vyklického84 nebudou mít téměř žádný význam, dokud za nimi nebudou stát praktické výklady a příklady, které je uvedou v život. Například americký Code of Conduct for United States Judges85 je upraven mnohem konkrétněji než Zásady chování. Jsou v něm definována právě i konkrétnější určení zásad.
82
VYKLICKÝ, Jan. Etika – od teorie k praxi. (aneb „Dost bylo teorie, je čas jednat“). Soudce. 2006. Roč. 8. č. 3. s. 6. 83 VYKLICKÝ, Jan. Etika – od teorie k praxi. (aneb „Dost bylo teorie, je čas jednat“). Soudce. 2006. Roč. 8. č. 3. s. 6 – 7. 84 VYKLICKÝ, Jan. Nezáleží víc na soudci než na právu? Soudce. 2006. Roč. 8. č. 5. s. 6 - 7. 85 UNITED STATES COURTS. US Courts [online]. 2014 [cit. 2014-06-29]. Dostupné z:http://www.uscourts.gov/RulesAndPolicies/CodesOfConduct/CodeConductUnitedStatesJudges.aspx
21
4
Praktické výzkumy týkající se osobnosti soudce
Teoretické hledisko postavení soudce v právním řádu ČR a zaměření se na osobnostní předpoklady, které by měl splňovat, bude v této kapitole doplněno o praktické zkoumání psychologických aspektů osobnosti soudce. Zkoumáním profese soudce pro vytvoření profesiogramu se zabýval Vůjtěch86 ve své studii, v níž vytvořil profil vlastností soudce. Tento profil byl získán na základě poznatků soudců o profesi, již vykonávají. Avšak domnívám se, že důležitý je i pohled druhé strany, tedy veřejnosti. Proto jsem vytvořila krátký dotazník tvořený několika otázkami zaměřenými na jednotlivé charakteristiky zmíněné v práci. Výsledky dotazníkového šetření by měly pomoci utvořit detailnější náhled veřejnosti na vykonavatele právnické profese.
4.1 Stručný popis studie zaměřené na vytvoření profesiogramu soudce Ve studii Vůjtěch zkoumal profesi soudce z mnoha hledisek. Za cíl práce si pak stanovil vytvoření dvou profesiogramů – soudce a státního zástupce. Pro tuto práci využijeme výsledky týkající se osoby soudce. Jak sám autor v Obecné části studie uvádí, kdo se chce stát soudcem, musí splňovat obligatorní kritéria. Tato odbornostní kriteria jsou brána v potaz, ale ve vypracování analýzy osobnosti je kladen důraz na předpoklady osobnostní87. Výzkum je opřen o hypotézu snazšího výběru uchazeče o profesi při existenci vypracovaného profilu jejího vykonavatele. Za metody práce autor vybral metodu denního snímku pro časový rozbor činnosti, metodu kritických událostí, profesiografický dotazník a psychodiagnostiku. Celkově se výzkumu účastnilo 33 soudců a soudkyň
z Prahy,
Brna
a
Ostravy
(samozřejmě
ne
všichni
se
podrobili
psychodiagnostickému vyšetření a ne všichni odevzdali všechny podklady88), kteří jsou pak ve výsledcích dílčích částí rozdělováni nejen podle pohlaví, ale i podle úspěšnosti v profesi a podle specializace (trestní či civilní soudnictví).
86
VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002. 87 VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002. s. 14. 88 VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002. s. 20 (tabulka č. 1).
22
4.1.1 Profesiografický dotazník a profil soudce Jak vnímají soudci svou osobnost a profesi nastiňuje profesiografický dotazník. Soudcům byl dotazník rozeslán a jejich úkolem bylo vyplnit jej, k čemuž dostali pokyny. Dotazník tvoří otázky na objektivní i subjektivní stránku profese. Charakteristika soudce po vyhodnocení odpovědí vypadá následovně: Soudce je osobou rozhodnou, oplývající morálkou a smyslem pro spravedlnost. Vyznačuje se inteligencí a je schopen jednat s lidmi. K práci soudce motivuje zejména jeho samostatnost (84 %), dále pak vnitřní uspokojení a obsah práce. Tyto faktory se vyskytovaly nejčetněji. Dalšími motivačními faktory byly označeny jistota a význam profese pro společnost. Hmotné ohodnocení a odpovědnost se ocitli na nižších příčkách a nejméně motivující je prestiž povolání. Výkon práce uspokojuje méně jak polovinu respondentů, přičemž třetina ze všech respondentů uvažovala o změně povolání, kdežto dvě třetiny nikdy. Za nejvíce negativní momenty byla shledána přetíženost prací a neobjektivní informovanost médií, zato nejméně negativním je vnímáno hmotné ohodnocení. Profese soudce zasahuje do soukromého života 84 % respondentů, jelikož na ni myslí i po práci. Vztahy na pracovišti, s jehož vybavením byli soudci průměrně spokojeni, potom hodnotí jako velmi dobré a bezproblémové, což považuji za důležitý faktor k dobrému výkonu profese. V době konání výzkumu, tedy v roce 2001, disponovala osobním počítačem jen 1/3 soudců, dnes už by to dozajista byla část větší. Společenské vystupování za důležité shledávají ¾ dotazovaných. Bylo řečeno, že jednou z etických zásad je i odbornost, která závisí i na průběžném vzdělávání soudců. Avšak spokojenost s kurzy, jichž se soudci účastní, byla podprůměrná89.
4.2 Psychologický model ideálního soudce dle profesiografické studie Na základě důrazu výsledku šetření, které bylo prováděno pro získání hodnot ideálních předpokladů pro osobu soudce, by psychologický model měl vypadat následovně (zaměříme se zde na ZÁKLADNÍ faktory) : „• Charakter - vnitřní morální síla osobnosti a s tím související odpovědnost, poctivost, svědomitost, vytrvalost i rozhodnost - jako opak nedostatečného akceptování mravních norem, nestálosti a neukázněnosti. • Inteligence - bystrost, chápavost, dobrý úsudek - jako opak nízké rozumové kapacity, tuposti 89
VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, s. 63.
23
• Sebekontrola - silná vůle, společenská preciznost - jako opak nedodržování přijatých pravidel • Soběstačnost, schopnost samostatně rozhodovat - jako opak závislosti na skupině a ještě, •Stabilita osobnosti, zralost, stálost, pohodovost - jako opak emoční instability, nevyrovnanosti, snadné rozrušitelnosti90.“
4.3 Empirický dotazníkový průzkum názoru veřejnosti Na základě skutečnosti, že soudci rozhodují o záležitostech týkajících se veřejnosti, na tomto místě představím výsledky jednoduchého dílčího průzkumu91 veřejného mínění, který si však neklade za cíl zobecňovat názor veřejnosti na osobnost soudce, nýbrž má být spíše vhledem do momentálního vnímání soudcovské profese občany ČR. 4.3.1 Metodologie dotazníku Náhled veřejnosti na soudcovskou profesi, konkrétně na osobnost soudce, byl zjišťován dotazníkovou metodou. Baterie otázek byla vybírána s přihlédnutím k teoretické části této práce a k Vůjtěchově profesiografické studii. Využit byl on-line dotazník vytvořený službou Google Form. Odkaz na dotazník byl pak sdílen na sociálních sítích a rozesílán emailem tak, aby rovnoměrně co nejlépe pokryl konkrétní věkové skupiny. Dotazník je tvořen dvěma otázkami na osobu respondenta, respektive na zjištění věkové kategorie a pohlaví. Dále následuje šest otázek, z nichž jedna je polouzavřená a ostatní uzavřené. Dotazník byl otevřen pro sběr odpovědí přibližně dva týdny.
4.4 Celkové výsledky – obecně Dotazníkového šetření se zúčastnilo 147 respondentů, z nichž 46 byli muži a 101 ženy. Věkové kategorie (dále jen VK) byly zvoleny čtyři. Jejich výběr byl proveden s ohledem na politický vývoj v naší zemi následovně: 1. VK - 25 let a méně (generace polistopadová), 2. VK – 26 – 33 let (generace vyrůstající v éře totality, ale již v období s náznaky uvolňování režimu), 3. VK – 34 – 46 let (generace vyrůstající po roce 1968) a 4. VK – 47 let a více (generace vyrůstající v totalitním režimu). 90
VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, s. 122 – 123. 91 Příloha C.
24
Graf 1: věkové kategorie
25 a méně
26, 18%
47, 32% 28, 19%
26 - 33 34 - 46
46, 31%
47 a více
Zdroj: Autorka
4.4.1 Jednotlivé otázky a odpovědi na ně Na první otázku (Od jakého věku by měl soudce začít vykonávat svou profesi?) bylo možno vybrat ze tří odpovědí (24, 30, Jiné). Ze všech dotázaných pouze 3 respondenti (2%) odpověděli, že ideální věk je 24 let, 91 respondentů (62 %) považuje za ideální 30 let a 53 (36 %) zvolilo možnost Jiné. Druhá otázka byla inspirována charakteristikou osobnosti soudce s plně vyhovujícími předpoklady osobnostními pro úspěšný výkon profese ve Vůjtěchově studii92. Zde respondenti (dále jen R) zaškrtávali předpoklady, jež by podle nich měl soudce mít (bez ohledu na jejich pořadí). Zde je uvedeno 5 nejčetnějších předpokladů (sestupně). Vnitřní morální síla (20 %), Dobrý úsudek (20 %), Zralost (17 %), Silná vůle (12 %) a Sebejistota (11 %). Naopak nejméně voleny byly Bezstarostnost (0 %), Bohémství (0 %) a Přátelskost (0 %). Častá volba vnitřní morální síly, dobrého úsudku a zralosti dokazuje, jak je v očích veřejnosti důležitá soudcova bezúhonnost. V profesiogramu soudce jsou mezi rozhodující velmi významné faktory na základě vyhodnocení různými technikami modelově charakterizovány: sebejistota, charakter, stabilita osobnosti, inteligence a sebekontrola93.
92
VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, s. 80 a násl. 93 VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, s. 80.
25
Graf 2: Osobnostní předpoklady pro výkon povolání soudce 14% 21
entuziasmus
55%
silná vůle
81 80%
zralost
118
1% 1
bohémství jemnost, senzibilita
16% 23
průbojnost, dominance
20%
30 91%
dobrý úsudek přátelskost
1% 2
bezstarostnost
1% 1
% ze 147 27%
soběstačnost
134
počet R
40 93%
vnitřní mor.síla 52%
sebejistota
137
77
5% 8
konzervatismus
4% 6
důvěřivost 0
50
100
150
Zdroj: Autorka
Následující tři úkoly v dotazníku měly být řešeny přiřazením čísel na škále 1 – 5, přičemž čísla vyznačovala pořadí důležitosti podle mínění R. V úkolu prvním (Seřaďte obvyklé činnosti soudce podle toho, kolik pracovního času asi zabírají) nejvíce respondentů na první místo volilo Studium spisů a vyhodnocení informací (61 %). Dále, ač s velkým rozdílem od Studia spisů, byly na první místo vybírány činnosti v tomto pořadí – Rozhodování (18 %), Studium a zvýšení vlastní úrovně a rozhledu (16 %), Jednání u soudu (14 %) a Administrativa a organizace (12 %). Naopak nejčastěji na pomyslné místo páté bylo voleno studium a zvýšení vlastní úrovně. Jen pro teoretické srovnání, které je samozřejmě spíše jenom pro zajímavost, jelikož tyto výsledky nelze účinně porovnávat, z výsledků Vůjtěchovy studie můžeme vyčíst, že podle soudců nejvíce pracovního času zabírá Jednání u soudu a naopak nejméně přednášky, školení a semináře94. V druhém úkolu (Co soudce nejvíce motivuje při výkonu povolání?) se stejnému počtu respondentů na první místo podařilo dosadit Prestiž povolání a Vnitřní uspokojení (31 %). Dále pak na 94
VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, s. 80. s. 22. Tabulka č. 4.
26
první místa umisťovali Hmotné ohodnocení (26 %), Samostatnost (10 %) a Jistotu (7 %). Na nejnižší příčku byla nejčastěji dosazována Samostatnost (23 %). Srovnáme – li s Vůjtěchem, nejvíce motivující je pro soudce právě Samostatnost95. Jelikož v profesi neexistují jenom faktory motivační, nýbrž i demotivační, dalším úkolem (Jaké nepříznivé charakteristiky ovlivňují výkon soudce?) bylo seřadit tyto. Respondenti zde nejčastěji za nejvíce demotivační označovali Přetíženost prací (42 %). Na první místo dále dosazovali následovně: Špatná spolupráce s ostatními složkami (24 %), Příliš vysoká míra zodpovědnosti (19 %), Neodpovídající hmotné ohodnocení (13 %) a Malá společenská prestiž (5 %). Naopak dle R nejméně demotivační pro soudce je malá společenská prestiž (37 %). Soudci ve Vůjtěchově studii za nejvíce negativní momenty považují Přetíženost prací a Neinformovanost médií96. Další otázka (Které z těchto etických zásad jsou pro chování soudce důležité?) koresponduje s tématem, jež bylo probíráno ve 3. kapitole. Respondenti mohli vybírat ze šesti zásad, přičemž záleželo čistě na nich, zda zvolí možnost jednu, více nebo všechny. Nejvíce byla volena zásada Nestrannosti (27 %), dále pak následovaly zásady v pořadí: Odbornost (19 %), Nezávislost (17 %), Bezúhonnost (17 %), Rovnost (11 %) a poslední byla Důstojnost (9 %). Vyhodnocení této otázky pro mne bylo překvapivé, jelikož se podstatně lišilo od očekávání rovnoměrného pokrytí všech zásad většinou respondentů. Pokud jedna ze zásad není dodržována, už je dle mého názoru narušena soudcova důvěryhodnost. Přesto se domnívám, že tento výsledek je možná zkreslující, protože v několika zpětných reakcích se R podivovali, že mohli volit více možností. V průměru totiž volil jeden R necelé 2 možnosti ze všech možných šesti.
95
VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, s. 58. 96 VŮJTĚCH, Jan a kol. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002 s. 58.
27
Graf 3: Etické zásady soudce 67%
odbornost 40%
rovnost
33%
důstojnost
99
59
48 59%
bezúhonnost
95%
nestrannost 61%
nezávislost 0
20
40
60
% ze 147 počet R
87
80
139
90 100
120
140
160
Zdroj: Autorka
Aby byl zanesen i pohled na souvislost vývoje profese se změnami režimů v naší zemi, jevilo se mi za vhodné do dotazníku zařadit i otázku ohledně těchto historických změn a jejich vlivu na soudcovská rozhodování. Odpovědi byly dány v rozpětí pětibodové škály od kategorického Ano po kategorické Ne. Možnost Ano zvolilo 52 % dotazovaných, možnost Ne potom 1%.
Graf 4: Změny režimu a vliv na vývoj profese soudce 1% 1
ne
4% 6
spíše ne
% ze 147
12% 17
nevím
31 %
spíše ano
počet R
46 52 %
ano 0
20
40
60
77 80
100
Zdroj: Autorka
I soudce bývá (ačkoli by neměl být) při své práci ovlivňován. Proto byla do dotazníku zařazena i otázka týkající se společenských vlivů na soudce. Impulsem pro tento dotaz byla i nedávno médii proběhnuvší korupční kauza litoměřických soudců. Vzhledem k současnému společenskému klimatu byly do možností dosazeny následující: Korupce, kterou zvolilo 138 lidí, Politické vlivy (113), Osobní postoje (87), Problémy v soukromém 28
životě (47), Rasová otázka (44), Genderová otázka (27) a Náboženství (22). Zde opět mohl být zvolen libovolný počet možností. K tomuto tématu by mohlo být považováno za vhodné poukázat na techniku Metody kritických událostí ve Vůjtěchově studii97, kde jsou uvedeny některé doslovné citáty, jež nastiňují, jaké konkrétní faktory mohou na soudce působit (například problém s partnerem, negativní zážitek z odborné konzultace s kolegou, pozitivní naladění atmosférou u složitého ústního jednání a další). Jako předposledním bodem zájmu bylo určeno vnímání prestiže povolání. 117 R (80 %) si profese soudce váží, 8 R (5 %) ne a 22 R (15 %) na tuto tématiku nemá názor. Jen pro doložení toho, že profese soudce je považována v naší republice spíše za prestižní (ne však absolutně), může být poukázáno na výsledky Výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického Ústavu Akademie věd ČR. Soudce dle tohoto výzkumu obsadil 6. místo98. V pořadí před ním je učitel na základní škole a za soudcem se objevil soukromý zemědělec. Jako shrnutí byla v dotazníku položena obecná otázka na názor potřeby změny české justice. Jako potřebnou ji cítí 108 respondentů, jako nepotřebnou 6 a názor nemá 33 respondentů.
4.5 Profil soudce vytvořený na základě dotazníkového šetření Podle názoru respondentů by na základě výsledků průzkumu soudce měl být osobou vnitřně morálně silnou s dobrým úsudkem, osobou vyznačující se zralostí. Se zralostí samozřejmě souvisí i věk, který by dle respondentů měl být ideálně 30 let, ovšem s přihlédnutím k celkem časté volbě věku jiného i vyšší. Ačkoli mezi respondenty převažuje (ve velké míře) názor, že si profese soudce váží, přesto (opět ve velké míře) se domnívají, že česká justice potřebuje změnu. Za nejvíce motivující faktor potom považují prestiž profese a vnitřní uspokojení z vykonané práce. Naopak za demotivující prvek v souvislosti s profesí je dle nich přetíženost prací. Zde cítím, že se mohla objevit také otázka, jestli R měli nějakou osobní zkušenost se soudem potažmo soudcem, se kterou by
97
Vůjtěch, J., Holas, J., Zeman, P. Profesiogram soudce a státního zástupce: profesiografická studie zaměřená na výběr čekatelů a výběrová kritéria. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, s. 32 – 33. 98 TUČEK, Milan. Prestiž povolání – červen 2013. CVVM.cz [online]. Publikováno 3. září 2013 [cit. 201405-06]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/prace-prijmy-zivotni-uroven/prestiz-povolani-cerven-2013 (ke stažení).
29
vzniklo velmi zajímavé srovnání vůči ostatním otázkám. Nicméně i přes tuto skutečnost lze z výsledků vyvodit alespoň dílčí závěry.
4.6 Krátký exkurz do rozdílnosti výsledků podle věkových kategorií Porovnány budou některé výsledky mezi R 1. VK (celkem 47 R) a 2. VK (celkem 46 R), a 3. VK (28 R) a 4. VK (26 R). Porovnání VK bylo zvoleno s ohledem na podobné početní zastoupení R, protože ve 3. a ve 4. VK odpovědělo o přibližně 20 R méně, než v 1. a v 2. VK. V Příloze E jsou potom pro ilustraci uvedeny výsledky 1. VK.
4.6.1 Nástin porovnání výsledků 1. VK a 2. VK Věk soudce je u obou kategorií nahlížen veskrze podobně. Shodně je vybírán věk soudce 30 let, a to u obou kategorií 30 R. Rozhodujícím a velmi významným faktorem byla na prvním místě u 1. VK shledána vnitřní morální síla, a to 42 R. Ve 2. VK byly pak nejčastěji voleny vnitřní morální síla a dobrý úsudek (pro oba faktory 44 R). Největší rozdíl mezi VK byl shledán ve volbě sebejistoty (1. VK 31 R a 2. VK 17 R). Za časově nejnáročnější činnost je pak bráno studium spisů (1. VK – 29 R, 2. VK – 23 R). Za nejvíce motivační faktor jsou pokládány prestiž (1. VK – 16 R, 2. VK – 15 R) a vnitřní uspokojení (1. VK – 15 R, 2. VK – 16 R). Naopak za nejvíce demotivační faktor je shodně vnímána přetíženost (1. VK – 20 R, 2. VK – 24 R). Z etických zásad (opět téměř shodně) byla nejčastěji volena zásada nestrannosti (1. VK – 45 R, 2. VK - 43 R). O vlivu změn politických režimů na rozhodování se opět většina přiklání k názoru, že tu jistý vliv byl. Nejčastěji bylo voleno kategorické ano (1. VK – 19 R, 2. VK – 28 R). Druhá kategorie vůbec nevolila možnosti spíše ne a ne. Za faktory ovlivňující rozhodování soudce byla nejčastěji volena korupce (1. VK – 46 R, 2. VK – 44 R). Profese soudce si váží 39 R z 1. VK a 37 R z 2. VK, přesto si ale 33 R jak z 1. VK, tak z 2. VK myslí, že česká justice potřebuje změnu.
4.6.2 Nástin porovnání výsledků 3. VK a 4. VK Jako v předchozím pododdíle i zde začneme s ideálním věkem. I zde je volen věk 30 let (3. VK – 17 R, 4. VK – 14 R)99. Rozhodujícím a velmi významným faktorem je u 3. 99
U 2. VK se objevila i 2 slovní hodnocení – „Byla bych pro stanovení min praxe, tak po uplynutí té doby“ „po dokončení patřičného studia a absolvování čekatelství i navazujících zkoušek. Bez limitu číslem.“
30
VK nahlížena vnitřní morální síla (27 R)100 a u 4. VK je to dobrý úsudek (25 R)101. Za časově nejnáročnější obvyklou činnost je i zde, u 3. VK (19 R) a 4. VK (18 R), považováno studium spisů, nejméně časově náročnou činností je zvýšení úrovně (3. VK – 7 R) a administrativa a organizace (4. VK – 7 R). Nejvíce motivačním faktorem bylo zvoleno hmotné ohodnocení (3. VK – 10 R, 4. VK – 10 R). Ve 3. VK bylo 10 R zvoleno ještě vnitřní uspokojení. Nejčastěji byly za demotivační faktory označeny špatná spolupráce (3. VK – 10 R) a přetíženost (4. VK – 9 R). Nestrannost pak byla pak z etických zásad volena nejčastěji (3. VK – 27 R, 4. VK – 24 R). Nejčastěji za faktory ovlivňující rozhodování byla vybírána korupce (3. VK – 25, 4. VK – 23 R). Těsně za nimi pak stojí politické vlivy (3. VK – 22R, 4. VK – 22 R). I zde se v otázce o vlivech změn režimů na rozhodování setkáváme s nejčastější odpovědí ano (3. VK – 14 R, 4. VK – 16 R). Profese si respondenti opět ve většině váží (3. VK – 22 R, 4. VK – 19 R), ale přesto považují změnu v české justici za potřebnou (3. VK – 22 R, 4. VK – 20 R).
4.7 Závěr kapitoly Ať už se jedná o jakoukoli problematiku, v níž působí lidský faktor, je třeba na tento faktor brát zřetel. Z tohoto důvodu je pochopitelné, proč vznikla profesiografická studie zaměřená na osobnost soudce. Profil vypracovaný na základě šetření mezi vykonavateli soudcovské profese jenom potvrzuje relevantnost požadavků pro výkon funkce soudce obsažených v §§ 79 – 83 ZSS. Jelikož působení soudců ovlivňuje životy jednotlivců, je důležité zaměřit se i na faktor veřejnosti. Na základě výsledků dotazníkového šetření se 147 respondenty mohou být závěry týkající se náhledu veřejnosti na osobnost soudce jenom nastíněny. V dotazníku odpovídali respondenti několika věkových kategorií, přičemž počet respondentů nebyl rovnoměrný. Relevantnost dat dotazníku by se zvýšila, pokud by se šetření účastnilo více respondentů. Pokud se zamyslím nad profilem soudce definovaným dle výsledků dotazníkového šetření z podkapitoly 4.5, ztotožňuji se s výběrem vyššího věku soudců pro začátek jejich kariéry. Domnívám se, že s postupnou zralostí je docíleno i většího nadhledu a osobnost je více stabilní. Já sama si profese soudce velice vážím, o to více, když si uvědomuji, jaké nároky jsou na něj kladeny nejen, co se týče intelektuální stránky, ale i omezení jeho soukromého života. Soudce je člověkem, který si nemůže dovolit jít jen tak s někým posedět ke sklence 100 101
26 R je pro dobrý úsudek a 25 R pro silnou vůli. 23 R je pro vnitřní morální sílu.
31
vína. Vlastnostmi, které považuji pro výkon profese za stěžejní, jsou vnitřní morální síla, dobrý úsudek, zralost, dozajisté i silná vůle a samozřejmě soběstačnost. Nejvíce času stráví studiem spisů a vyhodnocováním informací. Za nejvíce motivační považuji určitě samostatnost a za demotivační prvek potom špatnou spolupráci s ostatními složkami. Z etických zásad pro chování soudce bych zvolila možnosti všechny, tedy nezávislost, nestrannost, bezúhonnost, důstojnost, rovnost a odbornost. Politické režimy konkrétní osobnosti soudců ovlivnit rozhodně musely, jelikož se dotýkaly nejen jejich osoby, ale i osob jejich blízkých. V čase přítomném můžeme též hovořit o faktorech, jež soudcovská rozhodování mohou ovlivňovat. Za ně považuji korupci, politické vlivy a problémy v soukromí.
32
5
Závěr
„Soudce má mít čtyři vlastnosti: zdvořile naslouchat, moudře odpovídat, rozumně zvažovat, nestranně rozhodovat.“ V této Sokratově větě je několika slovy shrnut profil ideálního soudce, kterému by se každý vykonavatel této profese měl podobat. V práci byly nastíněny historické souvislosti výkonu profese soudce a zároveň i momentální podmínky a předpoklady pro správný výkon funkce. Tyto podmínky a předpoklady jsou dány nejen právním řádem ČR, nýbrž i požadavky kladenými na soudcovu osobnost. Zároveň na jednotlivce působí spousta vlivů. Mezi tyto vlivy patří jistě politický režim panující ve společnosti. Jak ve své kreslené glose102 pomocí personifikace dobře situované kočky představující kapitalismus u soudu načrtl dopisovatel týdeníku The Economist, Stephen Covey, kapitalismus a s ním spojený demokratický režim jistě není bezchybný, ale v porovnání s ostatními režimy je určitě menším zlem, je svým způsobem krotký. Vztáhneme – li tuto skutečnost k osobě soudce, můžeme říci, že v demokracii je soudce vázán jen a pouze zákony a mezinárodními smlouvami, ničím jiným. V demokratickém režimu je ovšem tvořen prostor pro působení různých negativních vnějších vlivů, jakými je například korupce, politické vlivy a další. Pro osobnost soudce by mělo platit, že bude vůči všem těmto vlivům imunní. Veškeré tyto skutečnosti jen pobízí pohlížet na soudce z mnoha hledisek. Za cíl práce bylo kladeno nastínit, jakými vlastnostmi by měl správný soudce oplývat. Tyto výsledky byly shrnuty ve 4. kapitole a korespondují se Sokratovým citátem. Za důležitý aspekt související s psychologickou stránkou osoby soudce považuji určitě věk. K němu je podle mne stěžejní i jistá doba praxe, při níž získá budoucí soudce sebejistotu a vhled do problematiky, seznámí se s prostředím justice a třeba i zjistí, že vlastně soudcem být nechce. Nabýváním zkušeností a vědomostí ze všech oblastí, nejen z té právní, se může přiblížit Sokratovu ideálnímu soudci.
102
PŘÍLOHA F
33
6
Seznam literatury
Tištěné zdroje: BERÁNEK, Stanislav. Česká justice: otázka správy a nezávislosti. Praha: Transparency International, 2010. 224 s. ISBN 978-80-87123-15-7. BOGUSZAK, Jiří a kol. Teorie práva. Vyd. 2. Praha: ASPI Publishing, 2004, 348 s. ISBN 80-7357-030-0. HARVÁNEK, Jaromír, a kol. Teorie práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 302, 2002, 341 s. ISBN 80210-1791-0. HOLEČEK, Václav, Jana MIŇHOVÁ a Pavel PRUNNER. Psychologie pro právníky. 2. vyd. Praha: Aleš Čeněk, 2003. 352 s. ISBN 80-86473-50-3. KOPA, Martin. Neslučitelnost výkonu funkce soudce s jinými funkcemi a činnostmi. Praha: Linde, 2012. 136 s. ISBN 978-80-7201-873-4. KOSEK, Jan. Člověk je (ne)tvor společenský: Kapitoly ze sociální psychologie. Praha: Argo, 2004. 254 s. ISBN 80-7203-591-6. KUKLÍK, Jan a kol. Dlouhé stíny Mnichova: Mnichovská dohoda očima signatářů a její dopady na Československo. Praha: Auditorium, 2011, 390 s. ISBN 978-80-87284-18-6. MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde, 2003, 680 s. ISBN 80-7201-433-1. NAKONEČNÝ, Milan. Obecná psychologie. 2. vyd. Brno: Academia, 1997. 437 s. ISBN 80-200-0625-7. SCHELLEOVÁ, Ilona, SCHELLE, Karel a kol.. Soudnictví: (historie, současnost a perspektivy). 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 592 s. ISBN 80-86432-65-3. SMÉKAL, Vladimír. O lidské povaze. Brno: Cesta, 2005. ISBN 80-7295-069-X. SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. 517 s. ISBN 978-80-87029-62-6.
34
SOKOL, Jan. Etika a život: pokus o praktickou filosofii. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010, 240 s. ISBN 978-807-4290-633. THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 167 s. ISBN 80-717-88066. VOREL, Jaroslav, Alena ŠIMÁNKOVÁ a Lukáš BABKA. Československá justice v letech 1948 - 1953 v dokumentech: Díl II. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2004. 311 s. ISBN 80-86621-05-7. VYKLICKÝ, Jan. Etika – od teorie k praxi. (aneb „Dost bylo teorie, je čas jednat“). Soudce. 2006. Roč. 8. č. 3. ISSN 1211–5347. VYKLICKÝ, Jan. Nezáleží víc na soudci než na právu? Soudce. 2006. Roč. 8. č. 5. ISSN 1211–5347.
Elektronické zdroje: BOBEK, Michal. Proč je současná věková hranice 30ti let pro jmenování soudcem nesmyslná. JINEPRAVO.BLOGSPOT.cz[online]. Publikováno 3. 3. 2007 [cit. 5. 6. 2014]. Dostupné
z:
http://jinepravo.blogspot.cz/2007/03/pro-je-souasn-vkov-hranice-30ti-let-
pro.html
EEAGRANTS. PERSONALITY OF JUDGE - KEY TO GOOD JUDICIARY [online]. 2013 [cit. 26. 6. 2014]. Dostupné z: http://eeagrants.org/project-portal/project/SK03-0005
HLEDÁNÍ OPTIMÁLNÍHO MODELU (SAMO)SPRÁVY SOUDNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE. Nejvyšší správní soud - webová stránka [online]. 2008 [cit. 20. 5. 2014]. (Čj.: D-202/2008/ODA). Dostupné z: http://www.nssoud.cz/Hledani-optimalniho-modelusamo-spravy-soudnictvi-v-Ceske-republice/art/547?tre_id=193
REDAKCE ZPRAVODAJSTVÍ. 187. Motejlova reforma soudnictví chválena, vězeňská politika nikoli. EPRAVO.cz [online]. Publikováno 3. 10. 2000 [cit. 4. 6. 2014 ]. ISSN 35
1213-189X . Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/motejlova-reforma-soudnictvichvalena-vezenska-politika-nikoli-187.html?mail
SVÁČEK, Jan. Justiční čekatel x asistent soudce. CASOPIS.VSEHRD.cz [online]. Všehrd, publikováno 19. 4. 2012. [cit. 25. 5. 2014]. ISSN 1801-3678. Dostupné z: http://casopis.vsehrd.cz/2012/04/rozhovor-s-janem-svackem/
ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D. Jak vybírat ty správné soudce. [cit.
28.
5.
2014].
Dostupné
z:
http://www.simackova.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=22&Itemid=34
ŠTIČKA, Michal. Aplikace etických postupů v soudním systému ČR. [cit. 20. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.transparency.cz/doc/evs_justice.pdf
TUČEK, Milan. Prestiž povolání – červen 2013. CVVM.cz [online]. Publikováno 3. září 2013 [cit. 5. 6. 2014].
Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/prace-prijmy-zivotni-
uroven/prestiz-povolani-cerven-2013 UNITED STATES COURTS. US Courts [online]. 2014 [cit. 30. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.uscourts.gov/RulesAndPolicies/CodesOfConduct/CodeConductUnitedStatesJu dges.aspx
VAŠKO, Jaroslav. 31776. Příliš mladí na souzení. EPRAVO.cz[online]. Publikováno 11. 3. 2005 [cit. 5. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/prilis-mladi-nasouzeni-31776.html VYKLICKÝ, Jan. [online]. [cit. 2. 5. 2014 ]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c161700480-primerenost-jako-princip-soudcovskeho-uvazeni-duveryhodnost-argumentacesoudce
36
Právní předpisy: Ústavní zákon č. 121/1920 Sb., Ústavní listina Československé republiky. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 4. 2014]. Ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky. In: Sbírka zákonů a nařízení republiky československé. 1948, částka 52. [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/aspi/opispdf/1948.html Ústavní zákon č. 64/1952 Sb., o soudech a prokuratuře. In: Sbírka zákonů a nařízení republiky československé. 1952, částka 35. [cit. 26. 3. 2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/aspi/opispdf/1952.html Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 6. 2014]. Ústavní zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 11. 6. 2014]. Dekret presidenta republiky č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. In: Sbírka zákonů ČR. 1945, částka 9. [cit. 11. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-16 Zákon č. 143/1867 Ř. z., o zřízení říšského soudu. Zákon č. 144/1867 Ř. z., o moci soudcovské. Zákon č. 217/1896 ř. z., o organizaci soudní. Zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 3. 2013]. Zákon č. 37/1918 Sb. z. a n., o prozatímní ústavě. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014].
37
Zákon č. 122/1920 Sb. z. a n., jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014]. Zákon č. 103/1926 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2014].
Zákon č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví. In: Sbírka zákonů a nařízení republiky československé.
1948,
částka
109.
[cit.
25.
3.
2014].
Dostupné
z:
http://ftp.aspi.cz/aspi/opispdf/1948.html Zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách. In: Sbírka zákonů a nařízení republiky československé.
1950,
částka
27.
[cit.
25.
3.
2014].
Dostupné
z:
http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=58&r=1950 Zákon č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon). In: Sbírka zákonů a nařízení republiky československé.
1950,
částka
30.
[cit.
25.
3.
2014].
Dostupné
z:
http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=67&r=1950 Zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, ve znění zákona č. 156/1969 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 11. 5. 2014]. Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech soudcích ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 11. 5. 2014]. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 11. 5. 2014]. Nařízení č. 660/1920 Sb. z. a n., o zkrácení přípravné soudcovské služby. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Ministerstvo spravedlnosti, 1920, částka 140. [cit. 18. 5. 2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/aspi/opispdf/1920.html 38
Výnos č. 75/1939 Sb. z. a n., o Protektorátu Čechy a Morava. 1939, částka 28. [cit. 18. 5. 2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/028-1939.pdf Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 3/2002 Sb., o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů, v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 11. 5. 2014]. Usnesení vlády České republiky ze dne 8. května č. 145 ke Zprávě o stavu a úkolech české justice. [cit. 1. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0308_01.htm
39
7
Přílohy
Příloha A: Etické zásady chování soudce Etické zásady chování soudce (SUČR, 28. 10. 2000) 1. Soudce podporuje mravní integritu a nezávislost soudnictví. 2. Soudce využívá všech svých schopností k naplnění soudcovského poslání a soustavně si doplňuje své odborné znalosti. 3. Soudce vykonává soudcovské povinnosti nestranně, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 4. Soudce se vyvaruje chování, které zpochybňuje jeho důvěryhodnost a tím i narušuje důvěru veřejnosti soudnictví. Vyvaruje se i chování, které by se jako takové mohlo jevit. 5. Soudce se chová trpělivě, důstojně a zdvořile k osobám zúčastněným na řízení i ke všem dalším osobám, s nimiž z titulu své funkce jedná, a respektuje jejich osobnost. 6. Soudce zachovává vůči ostatním soudcům náležitou úctu a chová se k nim kolegiálně. 7. Soudce považuje za čest podílet se na správě soudnictví a na zdokonalování právního systému. Schváleny 28. 10. 2000 Shromážděním zástupců sekcí Soudcovské unie České republiky.
40
Příloha B: Zásady chování soudce Zásady chování soudce (SU ČR, 26. 11. 2005) Vytvořené na základě návrhu kodexu chování soudců zpracovaného v roce 2001 v Bangalore, přijatého skupinou justičních odborníků usilujících o posílení etiky v soudnictví a podrobeného přezkumu na zasedání zástupců vysokých soudních orgánů konaného v Haagu v roce 2002. Preambule Vzhledem k:
významu principu práva na spravedlivý proces zakotveného v mezinárodních dokumentech týkajících se lidských práv, ústavních a zákonných předpisech, právních zvyklostech, úmluvách o výkonu soudnictví a soudní praxi,
významu odborně způsobilého, nezávislého a nestranného soudního orgánu pro ochranu lidských práv, dodržování ústavnosti a právního státu,
významu řádného výkonu soudnictví pro výkon všech dalších práv,
významu důvěry veřejnosti v systém soudnictví a jeho morální autoritu a nezávislost v moderní demokratické společnosti,
nezbytnosti, aby soudci, jako jednotlivci i stav, chápali a ctili soudcovskou funkci jako projev důvěry veřejnosti a snažili se udržet a posílit důvěru v soudní systém,
vznikly NÁSLEDUJÍCÍ ZÁSADY, jejichž smyslem je stanovení norem etického chování soudců. Mají sloužit soudcům jako vodítko a poskytnout soudnictví rámec a interpretační základ pro úpravu chování soudců. Jejich účelem je rovněž napomoci členům výkonných a zákonodárných orgánů, příslušníkům ostatních právnických profesí a široké veřejnosti lépe porozumět a podporovat soudnictví. Vycházejí z předpokladu, že soudci se za své chování zodpovídají příslušným nezávislým a nestranným orgánům a nenahrazují, ale doplňují stávající systém.
41
I. Nezávislost Soudcovská nezávislost je pilířem právního státu a zárukou práva na spravedlivý proces. Soudce je povinen hájit soudcovskou nezávislost v osobním i profesním životě. I.1. Soudce vykonává svou funkci nezávisle, na základě vlastního hodnocení skutečností a svědomitého výkladu a aplikace zákona. Nepodléhá žádným vlivům, zájmům, zásahům, nátlaku a výhrůžkám. I.2. Soudce podporuje kontrolu plnění soudcovských povinností i vysokých nároků na chování soudců, směřujících k posílení důvěry veřejnosti v soudnictví, která je nezbytným předpokladem jeho nezávislosti. II. Nestrannost Nestrannost je základním předpokladem a znakem výkonu funkce soudce. II.1. Soudce vykonává svou funkci vždy nestranně, nezaujatě a bez předsudků. II.2. Při výkonu funkce i v osobním životě se soudce vždy chová způsobem, který neohrožuje důvěru odborné i laické veřejnosti, jakož i stran řízení, v jeho nestrannost. Vyvaruje se chování, které by mohlo vést k jeho vyloučení z projednávané věci. II.3. Soudce se zdrží projevů, které by mohly ovlivnit výsledek řízení nebo vzbudit pochybnost veřejnosti o nestrannosti řízení, a to jak ve věcech, které osobně projednává, tak i v ostatních věcech. Se zástupci sdělovacích prostředků jedná otevřeně, při zachování požadavku nezávislosti a nestrannosti soudní moci. III. Bezúhonnost Bezúhonnost je nezbytným předpokladem řádného výkonu a důvěry veřejnosti v řádný výkon funkce soudce. III.1. Soudce se chová tak, aby jeho chování nesnižovalo vážnost soudcovského stavu. Při plnění své funkce i v osobním životě se vyvaruje jednání, které by mohlo ohrozit jeho bezúhonnost a tím vážnost soudcovského stavu a podrobuje se omezením z toho plynoucím. III.2. Důležitý je nejen samotný výkon spravedlnosti, ale i to, aby soudce svou bezúhonností a důvěryhodností přispíval k tomu, aby jeho rozhodnutí byla veřejností vnímána jako spravedlivá. III.3. Soudce je oprávněn zakládat a být členem organizací sdružujících soudce nebo zastupujících jejich zájmy. III.4. Při výkonu funkce soudce nepřijímá dary, výhody, či jiná plnění, která by mohla vzbudit dojem, že jsou poskytována v souvislosti s výkonem jeho funkce a nepřipustí, aby takové dary, výhody, půjčky či plnění přijímala osoba, která je vůči němu v postavení podřízeného, člena rodiny nebo s ním žije v domácnosti. III.5 Soudce odpovědně vystupuje při správě vlastního majetku a majetku své rodiny a uzavírá jen takové závazky, jejichž plnění není na újmu řádnému výkonu soudcovské profese a své finanční záležitosti je povinen uspořádat tak, aby jich nemohlo být využíváno k nepřípustnému ovlivňování jeho, členů jeho rodiny a osob, žijících v jeho domácnosti. Soudce usiluje o to, aby stejným způsobem vystupovali i příslušníci jeho rodiny a osoby žijící s ním v jeho domácnosti.
42
IV. Důstojnost Důstojné vystupování při výkonu funkce i v soukromém životě je pro každého soudce samozřejmostí. IV.1. Soudce se při plnění své funkce vyvaruje nevhodného vystupování, projevů, i všeho, co by mohlo vzbudit takový dojem. IV.2. V řízení před soudem soudce vždy zachovává důstojnost a pořádek. Ke stranám řízení, jejich zástupcům, svědkům a dalším osobám se chová zdvořile, korektně a trpělivě. Stejné chování vyžaduje od stran řízení, zástupců, soudních osob, jakož i všech, kteří jsou mu podřízeni. IV.3. Zdvořilé a korektní vystupování je soudci vlastní i mimo řízení před soudem, zejména jednáli se zaměstnanci soudu. IV.4. Při jednání se zástupci sdělovacích prostředků je soudce vstřícný a zdvořilý. Nepokládá-li osobní sdělení za vhodné, odkáže zástupce sdělovacích prostředků na příslušného tiskového mluvčího. V. Rovnost Zajištění rovnosti před soudem je základním předpokladem řádného výkonu funkce soudce. V.1. Soudce se při své činnosti vždy vyvaruje jakéhokoli projevu diskriminace. Přistupuje stejně ke každému, ať již jde o strany řízení, svědky, příslušníky jiných právních profesí, zúčastněné osoby a jiné soudce. V.2. Soudce zabrání zaměstnancům soudu a jiným osobám, které jsou mu podřízeny, aby ať již otevřeně nebo skrytě diskriminovaly osoby vystupující ve věci a nedovolí, aby takovým způsobem jednaly strany a zástupci stran řízení. VI. Odbornost Odborná způsobilost a pečlivost jsou základními předpoklady pro řádný výkon soudcovské funkce. VI.1. Soudcovské povinnosti mají pro soudce přednost před veškerými jeho jinými profesními činnostmi. Soudce se rovněž věnuje i jiným úkolům, významným pro výkon soudcovské funkce a chod soudu. VI.2. Soudce soustavně prohlubuje své odborné znalosti, využívá možností odborné přípravy a dalšího vzdělávání nabízených v rámci soudnictví i mimo ně, sleduje též vývoj mezinárodního práva. VI.3. Soudce neopomíjí prohlubovat a rozvíjet i další své znalosti, zkušenosti a osobní kvality, které jsou důležité pro řádný výkon jeho povinností a pro jeho působení na veřejnosti jako významné osobnosti. VI.4. Soudce plní všechny své povinnosti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zásady chování soudce schváleny 15. Shromážděním zástupců sekcí SU ČR, Brno 26. 11. 2005
43
Příloha C: Dotazník (výpis z online formuláře) 1) Pohlaví: a) muž ; b) žena 2) Věk: a) 25 a méně ; b) 26 – 33 ; c) 34 – 46 ; d) 47 a více 3) Od jakého věku by měl soudce začít vykonávat svou profesi? a) 24 ; b) 30 ; c) jiné 4) Zaškrtněte, jaké osobnostní předpoklady jsou rozhodující a velmi významné pro úspěšný výkon profese soudce: (Možno zaškrtnout více možností.) a) důvěřivost ; b) konzervatismus ; c) sebejistota ; d) vnitřní morální síla ; d) soběstačnost ; e) bezstarostnost ; d) přátelskost ; e) dobrý úsudek ; f) průbojnost, dominance ; g) jemnost, senzibilita ; h) bohémství ; i) zralost ; j) silná vůle ; k) entuziasmus 5) Seřaďte obvyklé činnosti soudce podle toho, kolik pracovního času asi zabírají. (1 znamená nejvíce - 5 znamená nejméně) a) studium a zvýšení vlastní úrovně, rozhledu ; b) jednání u soudu ; c) rozhodování ; d) administrativa a organizace ; e) studium spisů a vyhodnocení informací 6) Co soudce nejvíce motivuje při výkonu povolání? (1 znamená nejvíce - 5 znamená nejméně) a) hmotné hodnocení ; b) jistota ; c) samostatnost ; d) vnitřní uspokojení z vykonané práce e) prestiž povolání
44
7) Jaké nepříznivé charakteristiky ovlivňují výkon soudce: (1 znamená nejvíce - 5 znamená nejméně) a) neodpovídající hmotné ohodnocení ; b) malá společenská prestiž povolání ; c) přetíženost prací ; d) příliš vysoká míra zodpovědnosti ; e) špatná spolupráce s ostatními složkami 8) Které z těchto etických zásad jsou pro chování soudce důležité? (Možno zaškrtnout více možností.) a) nezávislost ; b) nestrannost ; c) bezúhonnost ; d) důstojnost ; e) rovnost ; f) odbornost 9) Myslíte si, že změny politických režimů v naší historii ovlivňovaly rozhodování soudců? a) ano ; b) spíše ano ; c) nevím ; d) spíše ne ; e) ne 10) Co podle Vašeho názoru může ovlivňovat rozhodování soudce v dnešní době? (Možno zaškrtnout více možností.) a) politické vlivy ; b) korupce ; c) rasová otázka ; d) osobní postoje ; e) náboženství ; f) genderová otázka ; g) problém v soukromém životě 11) Vážíte si celkově profese soudce? a) ano ; b) ne ; c) nemám názor 12) Myslíte si, že česká justice potřebuje změnu? a) ano ; b) ne ; c) nemám názor
45
Příloha D: Celkové vyhodnocení dotazníku 1) Pohlaví: muži ženy
46 110
31% 69%
2) Věk: 25 a méně
47
32%
26 - 33
46
31%
34 - 46
28
19%
47 a více
26
18%
3) Od jakého věku by měl soudce začít vykonávat svou profesi? 24
3
2%
30
91
62%
Jiné
53
36%
4) Zaškrtněte, jaké osobnostní předpoklady jsou rozhodující a velmi významné pro úspěšný výkon profese soudce: důvěřivost
6
1%
konzervatismus
8
1%
sebejistota
77
11%
vnitřní morální síla
137
20%
soběstačnost
40
6%
bezstarostnost
1
0%
přátelskost
2
0%
dobrý úsudek
134
20%
průbjnost, dominance
30
4%
jemnost, senzibilita
23
3%
bohémství
1
0%
zralost
118
17%
silná vůle
81
12%
entuziasmus
21
3%
46
5) Seřaďte obvyklé činnosti soudce podle toho, kolik pracovního času asi zabírají. 1
2
3
4
5
studium a zvýšení vlastní úrovně, rozhledu
23 (16%)
28 (19%)
29 (20%)
32 (22%)
35 (24%)
jednání u soudu
21 (14%)
41 (28%)
51 (35%)
29 (20%)
5 (3%)
rozhodování
26 (18%)
38 (26%)
29 (20%)
27 (18%)
27 (18%)
administrativa a organizace
18 (12%)
43 (29%)
33 (22%)
27 (18%)
26 (18%)
studium spisů a vyhodnocení informací
89 (61%)
28 (19%)
13 (9%)
6 (4%)
11 (7%)
6) Co soudce nejvíce motivuje při výkonu povolání? 1
2
3
4
5
38 (26%)
43 (29%)
39 (27%)
12 (8%)
15 (10%)
jistota
10 (7%)
29 (20%)
47 (32%)
40 (27%)
21 (14%)
samostatnost
15 (10%)
27 (18%)
33 (22%)
38 (26%)
34 (23%)
vnitřní uspokojení z vykonané práce
45 (31%)
40 (27%)
20 (14%)
24 (16%)
18 (12%)
prestiž povolání
45 (31%)
51 (35%)
23 (16%)
19 (13%)
9 (6%)
hmotné ohodnocení
7) Jaké nepříznivé charakteristiky ovlivňují výkon soudce: 1
2
3
4
5
hmotné ohodnocení
19 (13%)
18 (12%)
45 (31%)
36 (24%)
29 (20%)
společenská prestiž
7 (5%)
14 (10%)
27 (18%)
45 (31%)
54 (37%)
přetíženost prací
62 (47%)
39 (27%)
25 (17%)
12 (8%)
9 (6%)
vysoká míra zopovědnosti
28 (19%)
37 (25%)
44 (30%)
24 (16%)
14 (10%)
špatná spolupráce s ostatními složkami
36 (24%)
51 (35%)
31 (21%)
19 (13%)
10 (7%)
8) Které z těchto etických zásad jsou pro chování soudce důležité? nezávislost
90
17%
nestrannost
139
27%
bezúhonnost
87
17%
důstojnost
48
9%
rovnost
59
11%
odbornost
99
19%
47
9) Myslíte si, že změny politických režimů v naší historii ovlivňovaly rozhodování soudců? ano
77
52%
spíše ano
46
31%
nevím
17
12%
spíše ne
6
4%
ne
1
1%
10) Co podle Vašeho názoru může ovlivňovat rozhodování soudce v dnešní době? politické vlivy
113
24%
korupce
138
29%
rasová otázka
44
9%
osobní postoje
87
18%
náboženství
22
5%
genderová otázka
27
6%
problémy v sooukromí
47
10%
11) Vážíte si celkově profese soudce? ano
117
80%
ne
8
5%
nemám názor
22
15%
12) Myslíte si, že česká justice potřebuje změnu? ano
108
73%
ne
6
4%
nemám názor
33
22%
48
Příloha E: Příklad vyhodnocení statistik v rámci jedné věkové skupiny (zkrácený výpis) Výsledky dotazníkového šetření - do 25 let
počet: % z celku:
47
ženy:
33
31,97
muži:
14
Od jakého věku by měl soudce vykonávat svou profesi: počet
četnost
četnost z celku
24 30
2 30
4.26 63.83
1.36 20.41
jiné:
15
31.91
10.20
Jiné: 35 40 45 nezáleží
počet 2 11 1 1
četnost 4.26 23.40 2.13 2.13
Graf 1A: do 25 let - věk soudce 2, 4% 15, 32%
30 30, 64%
Rozhodující a velmi významné faktory:
důvěřivost konzervatismus sebejistota vn. mor. síla soběstačnost bezstarostnost přátelskost dobrý úsudek průbojnost, dom. jemnost, senz. bohémství zralost silná vůle entuziasmus
24
jiné:
Graf 2A: do 25 - významné faktory
počet
četnost
četnost z celku
0 4 31 42 12 0 2 38 16 9 1 37 27 6
8.51 65.96 89.36 25.53 4.26 80.85 53.33 19.15 2.13 78.72 57.45 12.77
50.00 40.26 30.66 30.00 100.00 28.36 53.33 39.13 100.00 31.36 33.33 28.57
entuzia… silná vůle zralost bohém… jemnos… průboj… dobrý… přátels… bezstar… soběsta… vn.… sebejist… konzer… důvěřiv… -
četnost z celku
četnost
100.00
200.00
49
Obvyklé činnosti soudce podle časové náročnosti: Počet
1
2
3
4
5
zvýšení úrovně jednání u soudu rozhodování administrativa
9 7 13 6
11 11 10 15
10 16 7 8
6 10 8 10
11 3 9 8
studium spisů
23
12
7
2
3
Četnost
1
2
3
4
5
zvýšení úrovně jednání u soudu rozhodování administrativa
19.15 14.89 27.66 12.77
23.40 23.40 21.28 31.91
21.28 34.04 14.89 17.02
12.77 21.28 17.02 21.28
23.40 6.38 19.15 17.02
studium spisů
48.94
25.53
14.89
4.26
6.38
Četnost z celku
1
2
3
4
5
zvýšení úrovně jednání u soudu rozhodování administrativa
39.13 33.33 50.00 33.33
39.29 26.83 26.32 34.88
34.48 31.37 24.14 24.24
18.75 34.48 29.63 37.04
31.43 60.00 33.33 30.77
studium spisů
25.84
42.86
53.85
33.33
27.27
Motivační faktory soudce při výkonu povolání: Počet
1
2
3
4
5
hm. ohodnocení jistota samostatnost uspokojení
10 4 1 15
17 8 9 16
15 14 9 6
2 17 14 5
3 4 14 5
prestiž
16
16
5
7
3
Četnost
1
2
3
4
5
hm. ohodnocení jistota samostatnost uspokojení
21.28 8.51 2.13 31.91
36.17 17.02 19.15 34.04
31.91 29.79 19.15 12.77
4.26 36.17 29.79 10.64
6.38 8.51 29.79 10.64
prestiž
34.04
34.04
10.64
14.89
6.38
Četnost z celku
1
2
3
4
5
hm. ohodnocení jistota samostatnost uspokojení
26.32 40.00 6.67 33.33
39.53 27.59 33.33 40.00
38.46 29.79 27.27 30.00
16.67 42.50 36.84 20.83
20.00 19.05 41.18 27.78
prestiž
35.56
31.37
21.74
36.84
33.33
50
Demotivační faktory soudce při výkonu povolání: Počet
1
2
3
4
5
ohodnocení malá prestiž přetíženost zodpovědnost
6 3 20 8
7 2 14 16
10 5 10 15
11 20 3 6
13 17 0 2
špatná spolupráce
15
13
10
5
4
Četnost
1
2
3
4
5
ohodnocení malá prestiž přetíženost zodpovědnost
12.77 6.38 42.55 17.02
14.89 4.26 29.79 34.04
21.28 10.64 21.28 31.91
23.40 42.55 6.38 12.77
27.66 36.17 4.26
špatná spolupráce
31.91
27.66
21.28
10.64
8.51
Četnost z celku
1
2
3
4
5
ohodnocení malá prestiž přetíženost zodpovědnost
31.58 42.86 32.26 28.57
38.89 14.29 35.90 43.24
22.22 18.52 40.00 34.09
30.56 44.44 25.00 25.00
44.83 31.48 14.29
špatná spolupráce
41.67
25.49
32.26
26.32
40.00
Graf 6A-2: do 25 - etické zásady
Etické zásady:
nezávislost nestrannost bezúhonnost důstojnost rovnost odbornost
počet
četnost
četnost z celku
28 43 29 19 25 31
59.57 91.49 61.70 40.43 53.19 65.96
31.11 30.94 33.33 39.58 42.37 31.31
odbornost rovnost
četnost z celku
důstojnost bezúhonnost
četnost
nestrannost nezávislost -
50.00
100.00
Graf 7A-2: do 25 - změny režimů Změny v politických režimech:
ano spíše ano nevím spíše ne ne
počet
četnost
četnost z celku
19 17 7 3 1
40.43 36.17 14.89 6.38 2.13
24.68 36.96 41.18 50.00 100.00
ne spíše ne četn ost z celk u četn ost
nevím
spíše ano ano -
50.00
100.00
150.00
51
Faktory ovlivňující rozhodování:
politické vlivy korupce rasová otázka osobní postoje náboženství gender soukromí
počet
četnost
četnost z celku
35 46 18 24 7 9 15
74.47 97.87 38.30 51.06 14.89 19.15 31.91
30.97 33.33 40.91 27.59 31.82 33.33 31.91
Vážíte si profese soudce:
ano ne nemám názor
počet
četnost
četnost z celku
39 0 8
82.98 17.02
33.33 36.36
Graf 8A-1: do 25 - faktory ovlivňující rozhodování
50 40 30 20 10 0
počet
Graf 9A-1: do 25 - Vážíte si profese soudce? ano
8 0
ne nemám názor
39 Graf 10A-2: do 25 - Potřebuje česká justice změnu? nemám názor ne
čet nos t…
ano
-
20.00 40.00 60.00 80.00
9) Potřebuje česká justice změnu?
ano ne nemám názor
počet
četnost
četnost z celku
33 3 11
70.21 6.38 23.40
29.73 50.00 33.33
Graf 10A-1: do 25 - Potřebuje česká justice změnu? ano
3
11
33
ne nemám názor
Graf 10A-2: do 25 - Potřebuje česká justice změnu? nemám názor čet nos tz celk u
ne ano
-
20.00 40.00 60.00 80.00
52
Příloha F: Kreslená glosa Steve Conveye z The Economist
53
