Výkladový minislovník

Výkladový minislovník

Výkladový minislovník Abraze (angl. abrasion) – viz eroze. Agenda 21 (angl. Agenda 21) – agenda pro 21. století, základní několikasetstránkový dokument Konference v Rio de Janeiro (Summit Země), rozpracovávající zásady realizace udržitelného rozvoje obsažené v dalším dokumentu konference – Deklaraci z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji. Je rozdělen do čtyř hlavních částí – ochrana zdrojů a hospodaření s nimi, sociální a ekonomické aspekty, finanční zdroje, úloha velkých společenských skupin. Prioritní cíle – zefektivnění spotřeby energie a surovin, zavádění nových technologií, změny v hospodaření s půdou, aplikace EIA, odstranění chudoby atd. Metodou realizace Agendy 21 je její rozpracování do podmínek měst, mikroregionů a regionů (viz Lokální Agenda 21) a podle typů lidských aktivit nebo ekonomických sektorů (např. Agenda 21 pro cestovní ruch). Agrodezertifikace (angl. agrodesertification) – proces rozšiřování pouštních a polopouštních oblastí, jehož příčinou je vedle změn klimatu také nevhodné hospodaření a aktivity zemědělského sektoru, často i v rámci zvýšeného nároku na zásobování. Typickou oblastí, kde se agrodezertifikace projevuje, je oblast Sahelu – jižně od Sahary mezi Somálskem a Senegalem. Alochtonní (angl. allogenic, allochthonous) – termín používaný k označení rostlinných a živočišných druhů, které se na daném místě nevyskytovaly a byly sem zavlečeny aktivitami lidí. Jsou často neúmyslně přemísťovány aktivitami návštěvníků – semena rostlin na botách, oděvu, na povrchu dopravních prostředků, semena a drobní živočichové v potravinách. S úmyslným zavlečením úzce souvisí rozptyl rostlinných a živočišných druhů do místních ekosystémů z míst, kam byly umístěny mimo jiné např. provozovateli zařízení cestovního ruchu a vlastníky rekreačních objektů pro zvýšení atraktivnosti místa - zahrady, parky, sady, obory, rybníky atd. Extrémním příkladem lokalizovaného zavlečení druhů jsou zoologické zahrady a uměle vytvořená safari. Autochtonní (též místní, angl. indigenous) – 1. ekologie: označení rostlinných a živočišných druhů, ale i lidské populace a jejich aktivit, které se vyskytují na určitém místě, z něhož i pocházejí (původní flóra, fauna a obyvatelé). Při revitalizaci krajiny se klade maximální důraz na zachování nebo přenesení (introdukci) autochtonní flóry a fauny. 2. obecněji: obdobně v jiných vědních oborech znamenající původní – v geologii (autochtonnní jednotky – geologické formace, které neprodělaly přesun), v mineralogii (autochtonnní minerál), v archeologii atd. Benchmarking - srovnávání výkonnosti s nejlepší praxí, neboli systematické srovnávání se s nejvýkonnější konkurencí a za pomoci vhodných přístupů dosažení likvidace jejich příslušné výhody. Biodiverzita (též biologická rozmanitost, biologická diverzita, angl. biodiversity, biological diversity) – úplný soubor genů, druhů a ekosystémů v určité krajinné oblasti nebo v mořském ekosystému. Biodiverzita je vedle působení přírodních podmínek jedním ze základních předpokladů vývoje nových druhů, přežití živočišného druhu a stability ekosystému, estetického zážitku návštěvníků, rozvoje agrosystémů, využití přírodních látek v lékařství. Rozlišuje se na genetickou diverzitu (geny v rámci druhu), druhovou diverzitu (mezi druhy) a ekosystémovou (biotopovou) diverzitu. Může být negativně ovlivňována

1


výstavbou infrastruktury a zavlečením alochtonních druhů vlivem aktivit cestovního ruchu. Mezi místa s vysokou biodiverzitou patří národní parky. Biom (zonální ekosystém, terestrický biom, angl. biome) – rozsáhlá oblast příbuzných rostlinných a živočišných společenstev, závislých na podobných podnebních a půdních podmínkách. Mezi biomy patří tropické deštné pralesy, savany, stepi, prérie, polopouště, pouště, trvdolisté lesy, listnaté lesy mírného pásma, jehličnaté lesy, tajga, tundra, věčný led. Biosféra (též ekosféra, superekosystém, angl. biosphere) – veškerý prostor obývaný na Zemi živými organismy, zahrnující životní prostředí a všechny živé organismy - sdružuje tedy všechny zemské ekosystémy. Biosféru tvoří troposféra (nejspodnější vrstva atmosféry), vrchní část litosféry a hydrosféra. Biosféra se do současné podoby vyvíjela miliardy let působením biotických faktorů (fyzikální nebo chemická vlastnost prostředí, neživá složka biosféry – voda, vzduch, půda, teplota, světlo, pH, obsah prvků v půdě, salinita vody atd.) a biotických faktorů (flóra a fauna) ve vzájemné interakci jednotlivých živých organismů s životním prostředím a živých organismů navzájem. V současné době je výrazný antropogenní vliv s množstvím převažujících krátkodobých i dlouhodobých negativních změn biosféry (oteplování, ozónová díra, dezerfitikace, eroze atd.). Biosférická rezervace (angl. biosphere reserve) – chráněné území mezinárodního významu, vyhlašované UNESCO v rámci programu Člověk a biosféra (MAB – Man and the Biosphere). Ve světě síť biosférických rezervací zasahuje všechny zemské biomy a civilizací různě zatížená území s cílem jejich přechodu na udržitelný rozvoj. V biosférické rezervaci se provádí ochrana genetického fondu (genofondu), vědecký výzkum sledující využívání přírodních zdrojů, ekologická výchova, monitorování, hospodaření v krajině je propojeno s ochranu životního prostředí. Výsledky výzkumu jsou mezinárodně porovnávány. K 29.12.2000 bylo ve světě 391 biosférických rezervací v 94 zemích (např. delta řeky Paraná, Argentina; Galapágy, Ekvádor; národní park Yellowstone, USA; v ČR Křivoklátsko, Třeboňsko, Šumava, Krkonoše, Pálava a Bílé Karpaty). Biota (angl. biota) – soubor všech organismů – rostlin, živočichů, hub i mikroorganismů obývajících určité území (např. na louce nebo na povrchu celé Země). Biotop (stanoviště, angl. biotope) – soubor veškerých živých (biotických) a neživých (abiotických) činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince (druhu, populace, společenstva). Deforestace (angl. deforestation, disafforestation) – viz odlesňování. Demarketing – marketing zaměřený na snížení poptávky po produktu. Dezerfitikace (angl. desertification) – proces rozšiřování přírodních podmínek pouštního typu s minimální vegetací a horší kvalitou půdy na úkor oblastí se souvislou vegetací, probíhající zpravidla na okrajích pouští. Je způsobena kombinací přirozených klimatických změn (Sahara po skončení doby ledové) a působení člověka a domestikovaných zvířat, související zejm. s populačním růstem a nedostatečně regulovaným rozvojem zemědělských a ekonomických aktivit (nevhodné hospodaření s vodou a půdou, zemědělství, těžba dřeva, nadměrné spásání vegetace a její likvidace). EIA (zkr. z angl. Environmental Impact Assessment/Analysis) – mezinárodně přijímaná metoda komplexního posuzování vlivů velkých staveb na životní prostředí s cílem zvolit variantu s nejnižším vlivem (vč. varianty nulové). Povinnost provádět EIA bývá vymezena v národní legislativě, je i součástí legislativy ČR, v EU směrnice č. 97/11 EC. 2


EIS (zkr. z angl. Environmental Impact Statement) – písemný dokument shrnující výsledky procesu EIA, resp. provedení inventarizace stavu životního prostředí. Koncepce EIS byla převzata do legislativních národních dokumentů řady států. Ekoagroturismus (angl. ecoagrotourism) – forma cestovního ruchu, jejíž účastníci jsou motivováni pobytem na rodinných farmách zabývajících se alternativním zemědělstvím. Mezi aktivity návštěvníků patří zejm. konzumace alternativně pěstovaných a upravovaných potravin ze zdrojů farmy, práce na farmě, jízda na koni, blízký kontakt s přírodou, pozorování zvířat a péče o ně. Ekocida (angl. ecocide) – proces destrukce místních ekosystémů. Ekolabeling (též environmentální značení, angl. ecolabelling, zkr. EL) – označování environmentální vhodnosti produktu (značka environmentální kvality) – nižšího nežádoucího vlivu produktu na životní prostředí v průběhu jeho celého životního cyklu (těžby surovin, výroby, spotřeby a likvidace produktu) v porovnání s produkty, určenými pro obdobné použití. Ekologicky únosná kapacita (angl. ecological carrying kapacity) – hodnota míry využití území udávající maximální úroveň dlouhodobé zátěže, se kterou se území (resp. v lidských sídlech prostranství) vyrovná bez trvalých následků. Např. v cestovním ruchu udává maximální úroveň dlouhodobě chápané turistické zátěže, se kterou se prostranství vyrovná bez trvalých následků. Hodnota tohoto ukazatele je tedy přímo úměrná hodnotám vypovídajícím o autoregulační schopnosti (pružnosti) daného ekosystému. Je využívána jako ukazatel zatížitelnosti v přírodních ekosystémech, také ale v člověkem ovlivňované kulturní krajině a v lidských sídlech při plánování aktivit člověka. Zjištěná hodnota této složky únosné kapacity by měla být směrodatnou především při zřizování parkovacích ploch na přístupových komunikacích v místech nástupu do řešených oblastí, např. u vstupů do národních parků a jiných chráněných krajinných oblastí či do historického jádra měst. Ekologie (angl. ecology) – věda studující organismy, jejich populace, vztahy populací a společenstev, vztahy organismů a jejich životního prostředí. Často nesprávně používána spojení „vztah k ekologii“, „zlepšení ekologie“ místo správných termínů „vztah k životnímu prostředí“ či „snížení vlivu na životní prostředí“ atd. Ekologie člověka (též sociální ekologie, angl. human ecology, cultural ecology) – věda studující vztahy člověka k životnímu prostředí s jeho přírodní i antropogenní složkou. Její součástí je kulturní ekologie a městská ekologie. Ekosféra (angl. ecosphere) – viz biosféra. Ekosystém (angl. ecosystem) – rozsáhlá část biosféry zahrnující na sobě závislé rostliny a zvířata (flóru a faunu) a jejich fyzikální a chemické prostředí, resp. funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Ekoturismus (angl. ecotourism) – forma cestovního ruchu, jejíž účastníci jsou motivováni využitím chráněných výtvorů přírody, přírodních rezervací, kulturních památek a akcí, národních parků a dalších přírodních atraktivit tak, aby nebyly cestovním ruchem nadměrně narušovány. EMAS (angl. Environmental Management Audit Scheme) - environmentálně orientovaný evropský model manažerského systému, vzniklý na základě direktivy ES č. 1836/93. Hlav3


ní přístupy jsou obdobné modelu podle ISO 14000+, liší se mimo jiné povinností vydávat každoročně environmentální prohlášení o vlivu firmy na životní prostředí. Emise (angl. emission) – označení pro látky uvolňované ze zdrojů znečištění do životního prostředí, resp. označení pro proces uvolňování znečišťujících látek (pevných, plynných, aerosolů atd.) a energií do životního prostředí. EMS (angl. Environmental Management System) - systém environmentálního managementu, resp. systém environmentálně orientovaného řízení (systém řízení respektující požadavek snížení vlivu organizace na životní prostředí). Zahrnuje organizační struktury, plánovací aktivity, odpovědnosti, procedury a zdroje pro implementaci. Typické nástroje – environmentální audit, monitorování a analýza dopadu aktivit organizace na životní prostředí (vč. metody EIA a analýzy environmentálního profilu organizace), zlepšování environmentálního profilu organizace, analýza životního cyklu výrobku (LCA), environmentální označení (ekolabeling) atd. Endemický druh (též endemit, angl. endemic species, endemical) – živočišný nebo rostlinný druh žijící pouze na geograficky nebo přírodními podmínkami specifickém stanovišti (ostrov, horské údolí oddělené od okolí horskými hřbety, jiné složení půdy atd.), druh úzce specializovaný. Řada ohrožených druhů patří mezi druhy endemické. Typickou oblastí ojediněle se vyskytujících druhů je Madagaskar (např. chameleón). Endemit (angl. endemic species, endemical) – viz též endemický druh. Energetické hospodářství (angl. energy management) – postupy a systémová řešení zaměřená na snížení spotřeby energie (elektřiny, teplé vody, paliv atd.). Bývá důležitou součástí environmentálních manažerských systémů (EMS, EMAS, ISO 14000+), metod čistší produkce, snižování nákladů. Environmentalistika (angl. environmentalistics) – termín označující vědní obor, který se zabývá dopady lidských aktivit na životní prostředí a způsoby jejich optimalizace. Environmentálně citlivá oblast (angl. environmentally sensitive area) – území, na němž se vyskytují vzácné ekosystémy, zvláště citlivé k vlivům lidí – zimoviště ptáků, lokality se vzácnými nebo ohroženými druhy flóry nebo fauny, neobvyklé přírodní útvary, historicky významné části kulturní krajiny atd. Jsou chráněny v rámci chráněných oblastí, jsou cílovou oblastí ekoturismu. Environmentálně vhodná technologie (angl. environmentally suitable technology) – technologie, která na rozdíl od jiných technologií s obdobným výstupem má výrazně nižší vliv na životní prostředí, produkuje menší znečištění, využívá všechny zdroje způsobem bližším udržitelnému rozvoji (snižování spotřeby neobnovitelných zdrojů, možnost recyklace, využívání obnovitelných zdrojů), umožňuje recyklovat větší množství odpadů a výrobků a účinněji se vypořádat se zbylými odpady. Environmentální audit (angl. environmental audit) – 1. formální ověření účinnosti a funkce systému environmentálního managementu (EMS) zaváděného podle ISO 14000+ nebo EMAS, 2. formální ověření dopadů aktivit firmy na životní prostředí. Environmentální determinismus (angl. environmental determinism) – hypotéza (tvrzení), že okolí (nebo zúženě přírodní podmínky) zásadně ovlivňuje vývoj a chování člověka. Současné poznatky potvrzují relativně významný vliv přírodních podmínek na kulturu, architekturu, společnost.

4


Environmentální indikátory (angl. environmental indicators) – měřítka kvantitativního i kvalitativního stavu biosféry, životního prostředí. Hodnoty exaktních ukazatelů popisujících stav složek životního prostředí (kyselost dešťů, znečištění vody, ovzduší) lze poměrně snadno monitorovat. Eroze (angl. erosion) – proces narušování zemského povrchu odstraňováním vrchní vrstvy půdy, povrchu hornin, podzemní eroze (např. krasové útvary), eroze pobřeží nebo staveb, soch a dalších výtvorů člověka působením větru, vody, sněhu, ledovce, živých organismů a člověka (kombinace fyzikálního a chemického působení). Rychlost a druh eroze silně závisí na místních podmínkách – síle větru, složení a intenzitě srážek, složení hornin, teplotě, reliéfu terénu, místní flóře atd. Druhem eroze je abraze (otěr) – eroze povrchu působením drobných pevných částic (např. písku) unášených větrem, vodou, ledovcem. Zpravidla je přirozená eroze podstatně urychlena nepříznivým působením člověka (antropogenní eroze) – vykácení lesa, pravidelné obdělávání půdy a sázení erozně málo odolných plodin, stavba cest, silnic a ubytovacích zařízení, narušování stability svahů, těžba nerostných surovin, nadměrná pastva atd. Relativně významným činitelem eroze je i cestovní ruch – obrušování povrchu památek (chůzí, dotyky), prošlapávání cest v okolí památek, vytváření infrastruktury pro cestovní ruch, stavba přístavních a pobřežních zařízení atd. Eroze vytváří mnohé významné přírodní atraktivity – kaňony, jeskyně a krasové útvary, propasti, fjordy, ledovcové morény, ledovcová jezera, skalní města atd. Exploatace (angl. exploitation) – využívání přírodních, kulturních i společenských zdrojů. Termín je někdy nesprávně zužován pouze na jeho negativní rozměr, tedy nadměrné využívání zdrojů. Externality (též externí efekty, mimotržní efekty, angl. externalities) – vedlejší produkty činnosti jednotlivé osoby nebo ekonomického subjektu, které tato osoba/subjekt nekontroluje a které ovlivňují jiné osoby/subjekty, jejich ekonomické a životní aktivity, resp. efekty dopadající na někoho jiného než na jejich tvůrce. Podle charakteru jejich vlivu se rozlišují na pozitivní a negativní. K negativním externalitám patří změna reliéfu krajiny a znečišťování životního prostředí – emise při dopravě, znečišťování pláží, degradace ekosystémů, odlesňování, dále kulturní vlivy na místní komunitu), problematické je i jejich případné finanční vyjádření. Fauna (angl. fauna) – 1. obecně: označení pro všechny živočichy na Zemi, 2. regionálně: soubor živočichů, kteří žili nebo žijí v určité oblasti. Zahrnuje druhy mikroskopické (mikrofauna, např. součást planktonu) a makroskopické (tzv. megafauna). Dělí se podle různých hledisek – např. podle systematických kritérií (fauna ptáků, avifauna atd.), podle zeměpisných oblastí (zoogeografie), podle ekologických hledisek (např. fauna pouští). Pro různé oblasti Země mohou být dominantní (divoké nebo domestikované) určité druhy, jakým je v Andách domestikovaná lama. Flóra (angl. flora) – 1. obecně: souhrn všech rostlinných druhů na Zemi. 2. úžeji: soubor (výčet) zjištěných taxonů (rodů, druhů atd.) rostlin, rostoucích v určitém čase na určitém území (např. květena Písecka). Geografie (angl. geography) – věda, která studuje strukturu a interakci systémů a subsystémů na zemském povrchu s důrazem zejm. na jejich prostorovou dimenzi. Významnou součást geografie tvoří studium sociálních systémů v jejich interakci s biosférou a životním prostředím. Dvěma tradičními směry geografie jsou fyzická geografie a geografie člověka.

5


Globalizace (angl. globalization) – celosvětový proces zasahující všechny obory lidské činnosti a ovlivňující s nestejnými důsledky život lidí na různých místech Země. Je zprostředkován celosvětovou výměnou produktů, polotovarů a surovin, informací a znalostí, setkáváním různých kultur, působením sdělovacích prostředků. Vyznačuje se jak pozitivními, tak i negativními důsledky. Globální oteplování (angl. global warming) – předpovídané a prokazované zvyšování průměrné teploty zemského povrchu související s nežádoucí změnou celosvětového klimatu (globální klimatická změna) jako důsledek antropogenního zvětšování intenzity skleníkového efektu a částečně i odpadního tepla a snižování Albena (odrazivost zemského povrchu) antropogenního původu. Globální oteplení se podle modelů dalšího vývoje nejvíce projevuje u pólů a nejméně na rovníku a povede vedle zvýšení hladiny oceánů o několik metrů až desítek metrů (zejm. tání ledovců Arktidy a Antarktidy) také ke změně mořských a atmosférických proudění, většímu výskytu klimatických extrémů, změně klimatických pásem a změně zastoupení flóry a fauny. Naplnění prognózy by vedlo k zatopení ostrovů, pobřežních oblastí, změně klimatu v mnoha oblastech vč. lyžařských středisek. Green marketing („zelený“ či „ekologický“ marketing) - použití marketingových nástrojů k usnadnění takové tržní směny, která by naplňovala individuální a organizační cíle se současnou podporou ochrany, záchrany a udržování fyzického prostředí. Habitat (angl. habitat) – prostor nebo místo, kde daný živočišný nebo rostlinný druh v biotopu za normálních podmínek přebývá, protože tam nalézá všechny základní podmínky k životu. Indikátor udržitelného rozvoje (též indikátor trvale udržitelného rozvoje, angl. sustainability indicator) – vhodně zvolená entita (veličina, hodnota) měřená nebo získaná výpočtem, která má zřejmý vztah k vyhodnocení globálního vývoje, vývoje státu, ekosystému, regionu, komunity ve vztahu k naplňování koncepce udržitelného rozvoje. Indikátory pomáhají monitorovat vliv lidských aktivit v různých oblastech – bioindikátory, ekonomické indikátory, biotické indikátory, sociální indikátory atd. Státy OECD sledují především indikátory kvality životního prostředí (emise do atmosféry, produkce různých druhů odpadů, kvalita vody atd.). Kyselý déšť (angl. acid rain) – atmosférické srážky s pH nižším než 7 (kyselá reakce). Vznikají reakcí vzdušné vlhkosti s oxidy síry (vznik je snižován odsiřováním tepelných elektráren, odsiřováním paliva do aut) a dusíku, ohrožují rostliny i živočichy, podzemní i povrchové vody, stavby, sochy a monumenty, vedou ke korozi kovů, okyselování půdy atd. Patří k faktorům, které snižují hodnotu potenciálu daného území. Projevují se zejm. v Evropě a na severovýchodě USA, typický je přenos na velké vzdálenosti od zdrojů znečištění (vysoké komíny elektráren). Lokální Agenda 21 (angl. Local Agenda 21) – rozpracování dokumentu Agenda 21 pro využití na lokální úrovni (město/obec, destinace cestovního ruchu, region atd.), s důrazem na respektování místních podmínek a se zvážením externích vlivů (ovlivnitelných i neovlivnitelných). Marketingový mix („4P“) – soubor marketingových nástrojů k uspokojení potřeb zákazníka a jejich vhodnou kombinací prosazení marketingového cíle. Mezi součásti marketingového mixu jsou běžně zařazovány Product (produkt), Price (cena), Place (místo a způsob distribuce) a Promotion (propagace, komunikace).

6


Nika (též výklenek, angl. niche) – 1. v ekologii: rozmezí parametrů prostředí, organických zdrojů a hustoty jiných druhů, v němž může daný druh přežívat (resp. rozmnožovat se, růst). 2. v marketingu: volné místo na trhu. 3. v architektuře: pravoúhlé nebo okrouhlé rozšíření prostoru prohloubením výklenku ve stěně (původ slova niche je francouzský a znamená skulinu). Neobnovitelné zdroje (angl. non-renewable resources) – zdroje energie nebo surovin, které vznikly během historického vývoje Země geologickými nebo biologicko-geologickými procesy a rychlost jejich vzniku nebo obnovování je v současné době nulová nebo velmi malá (např. ložiska uhlí, zemního plynu, ropy, rud). Během spotřebovávání nevratně zanikají, resp. jsou znehodnocovány jako zdroj dalších surovin. Nosná kapacita (angl. carrying capacity) – 1. v ekologii: maximální udržitelné zatížení území populací určitého druhu (maximální úživnost území pro daný druh), maximální velikost populace, která může trvale žít na daném území. 2. v demografii: maximální množství lidí, kteří se za dané úrovně vývoje společnosti a technologií mohou uživit na daném území. 3. antropogenní vlivy: používá se v přeneseném smyslu k vyhodnocení mezní míry antropogenních vlivů nebo aktivit ve vztahu k životnímu prostředí, společenským i psychologickým jevům a aktivitám (na rozhraní vratných a nevratných změn) – po překročení únosné kapacity se stávají změny nevratnými. Obnovitelné zdroje (angl. renewable resources) – zdroje energie nebo surovin pro člověka, které se částečně nebo úplně obnovují v přirozeném nebo antropogenně ovlivňovaném koloběhu látek a energií (např. energie větru, slunce, přílivu a odlivu, energie biomasy – dřevo, sláma). I obnovitelné zdroje musí být čerpány obezřetně s ohledem na zachování rovnováhy čerpání a obnovy a jejich zařazení mezi obnovitelné zdroje je někdy relativní (voda v řece nebo přehradě – snižování hladiny vody jejím čerpáním pro zavlažování a ovlivnění života v řece, podzemní voda, pokud rychlost čerpání přesahuje rychlost doplňování, se stává neobnovitelným zdrojem atd.), a projevují se některé průvodní negativní vlivy spotřeby (např. znečišťování vody a následná ztráta možnosti jejího využití). Odlesňování (též deforestace, angl. deforestation, disafforestation) – proces úbytku lesního porostu, způsobený populačním růstem a rozvojem ekonomických aktivit. V minulosti byl typický zejm. pro průmyslově se rozvíjející země, v současné době byl proces deforestace v mnoha evropských zemích zastaven a v některých zemích vč. ČR dokonce dochází k mírnému nárůstu plochy lesů. V současnosti je nejvíce problémů s deforestací v oblastech deštných pralesů (nejsledovanější je Amazonie a rovníková Afrika, stejně velkým problémem jsou však deštně pralesy v JV Asii), v okolí světových aglomerací, v Číně a v Indii. Nejzávažnějšími příčinami byly v minulosti procesy urbanizace a industrializace, ale dnes v mnohých exotických, průmyslově málo rozvinutých zemích je hlavní příčinou neregulovaný rozvoj cestovního ruchu. Deforestace je často spojena s dezertifikací a erozí. Outsourcing - přejímání cizích výkonů místo zabezpečování těchto činností vlastními silami. Ozón (angl. ozone) – molekula O3, nacházející se v atmosféře jako troposférický a stratosférický ozón. Zatímco stratosférický ozón je důležitou ochranou biosféry před krátkovlnným UV zářením a je vedle přirozených procesů rozkládán fluorovanými uhlovodíky a oxidy dusíku produkovanými člověkem, troposférický ozón jako hlavní škodlivá složka fotochemického smogu poškozuje sliznici dýchacích cest, výrazně snižuje jejich čistící schopnost a je silným oxidačním činidlem nebezpečným živým organismům. Hlavní příči7


nou vzniku troposférického ozónu jsou emise z dopravy – výfukové plyny obsahují složitou směs různých plynů, které se za přítomnosti intenzivního slunečního záření přeměňují na fotochemický smog (smog typu Los Angeles). Typickou situací pro vznik ozónu je hromadný odjezd turistů automobily na dovolenou za slunečného počasí. Ozónová díra (angl. ozone hole, obecněji ozone layer depletion, ubývání ozónové vrstvy) – běžné označení rozsáhlé oblasti ve stratosféře, kde je v porovnání s průměrnou koncentrací pro danou oblast výrazně snížená koncentrace stratosférického ozónu (až o desítky procent). Největší rozsah a „hloubku“ (snížení koncentrace ozónu) má nad Antarktidou a Arktidou, ale zasazuje i nad Austrálii, Jižní Ameriku, Evropu a další oblasti, kde se může při nadměrném vystavování slunečnímu záření bez odpovídajících ochranných prostředků projevovat zvýšeným výskytem karcinomu kůže a krátkodobým nebo dlouhodobým poškozením zraku. Skleníkový efekt (angl. greenhouse effect) – proces, při němž je ze zemského povrchu vyzářené infračervené záření zachycováno skleníkovými plyny (CO2, H2O, freony atd.) ve vzduchu a zpětně vyzařováno k zemskému povrchu, čímž dochází k oteplování zemského povrchu a atmosféry. Zčásti jde o přirozený přírodní jev zabezpečující vhodné rozmezí teplot pro život na Zemi a koloběh vody a přírodě – při přirozené koncentraci skleníkových plynů dochází ke zvýšení průměrné teploty povrchu Země cca o 33 0C, jehož výsledkem je pro život vhodná průměrná celosvětová teplota 15 0C. Rostoucí koncentrace části „skleníkových“ plynů má však antropogenní původ a může vést k nežádoucí změně celosvětového klimatu. Smog (angl. smog) – 1. obecně: zdraví škodlivé v ovzduší koncentrované chemické látky nebo vlnění – chemický smog, elektromagnetický smog, hlukový smog. 2. úžeji (běžné chápání, chemický smog): zdraví škodlivá směs dýmu, mlhy a aerosolových částic v ovzduší vznikající za nepříznivých meteorologických podmínek (teplotní inverze; zvýšené sluneční záření a vysoká teplota ovzduší atd.) jako důsledek složitých chemických reakcí a interakcí emisí, UV záření, vlhkosti a pevných částic zejm. nad městy a průmyslovými oblastmi. Symbióza (angl. symbiosis) – 1. v ekologii: úzká koexistence jedinců dvou nebo více druhů, výhodná pro všechny nebo pouze pro část zúčastněných druhů, příp. některé organismy mohou být ovlivněny negativně. Rozlišuje se mutualismus, komenzalismus, parazitismus. Příklady symbiózy: baktérie v žaludku přežvýkavců umožňující rozklad a strávení rostlinných zbytků a současně využívající chemicky a fyzikálně stabilní prostředí, mravenci a mšice, člověk a domestikované druhy živočichů. 2. v přeneseném smyslu (zúženo, uvažovány pouze výhody): vzájemně výhodná koexistence aktivit ve společnosti. V cestovním ruchu by symbióza měla být cílem soužití návštěvníků, místních podnikatelů a rezidentů. SWOT analýza hodnotí vnitřní silné (Strengths) a slabé (Weaknesses) stránky podnikatelského subjektu, tržní příležitosti (Opportunities) a ohrožení (Threats) identifikované ve vnějším prostředí, poskytuje podklady pro formulaci strategických cílů, rozvojových směrů a aktivit. Udržitelný cestovní ruch (nepřesně též udržitelná turistika, zelený cestovní ruch, alternativní cestovní ruch, angl. sustainable tourism) – šetrná forma cestovního ruchu, představuje aktivní formy cestovního ruchu ve volné přírodě a v mírně osídlených oblastech, respektující a chránící přírodu.

8


Udržitelný rozvoj (nepřesně, ale často též trvale udržitelný rozvoj, angl. sustainable development) – takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a současně nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů (antropocentrická definice blízká původní formulaci Světové komise pro životního prostředí a rozvoj). Významný krajinný prvek (angl. distinctive landscape feature) – ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejm. mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů vč. historických zahrad a parků. Znečišťování životního prostředí (angl. environmental pollution) – vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Např. cestovní ruch přispívá ke znečišťování všech složek životního prostředí – atmosféry (přímo emise z dopravních prostředků, při vytápění, nepřímo emise z elektráren), vody (splaškové vody, znečištění vody v okolí pláží), půdy (odpadky, exkrementy, komunální odpad). Zonální ekosystém (angl. zonal ecosystem) – viz biom. Životní prostor (angl. living space) – geografická oblast, v níž se vyvíjí živý organismus. Myšlenka zneužita v Německu před rokem 1939 ke zdůvodnění expanze Německa. V současném pojetí ve vztahu ke společnosti kvalitní územní plánování, architektura a další přístupy předchází konfliktům v rámci využití dané oblasti. V cestovním ruchu např. konflikty mezi rezidenty a návštěvníky (v závislosti na čase a délce pobytu). Životní prostředí (angl. environment) – část Země, která je obývána živými organismy (svrchní část litosféry, hydrosféra, troposféra), v zúženém antropogenním smyslu obývána a využívána člověkem. Je to systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů vč. člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejm. ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.

Pozn. Při zpracování minislovníku bylo čerpáno z publikace: ZELENKA, Josef - PÁSKOVÁ, Martina. Cestovní ruch (výkladový slovník). Praha MMR ČR, 2002. 448 s.

9

Výkladový minislovník

Recommend Documents