שבוע טוב Číslo 26/5767
19.duben ’07
Výklad sider Tazria a mecora (Leviticus 12,1 – 15,33) Význam židovské identity Moše při svém návratu do Egypta, coby Vysvoboditel Izraele, přiměl svoji ženu a dva syny, aby během náročné cesty přenocovali. Tora praví: "Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit. Tu vzala Cipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: "Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví." A Hospodin ho nechal být. Tehdy se při obřízkách říkalo: "Jsi ženich, je to zpečetěno krví. Raši ve svém výkladu cituje midraš, kde se praví, že když se Moše vydal na cestu do Egypta, Eleazar (jeho druhý syn) nebyl dosud obřezán. Moše si myslel, že obřízka novorozence před započetím cesty by ohrozila Eleazarův život. Na druhé straně, oddálit cestu by bylo nepřijatelné, protože H-spodin mu jasně řekl, že má jít bez otálení do Egypta. Mošeova povinnost obřezat svého syna měla být v nadcházejících chvíli absolutní prioritou. Kdy Moše zastavil, aby přenocoval, nejprve ze všeho se věnoval vykládání břemen ze soumarů, než by jej zajímala obřízka svého syna. Kvůli tomuto prodlení se nad ním objevil anděl maje podobu hada, aby jej uštknul do nohy v místech od stehen až k místu obřízky. Toto nasvědčovalo tomu, že zasloužil smrt, poněvadž zanedbal povinnost obřízky svého syna. Cipora, žena Mošea, pochopila proč je ohrožen manželův život a ihned zvedla kámen a syna obřezala. Tak ušetřila Mošeovův život. Za prvé musíme porozumět, proč H-spodin reagoval na Mošeho odklad této micvy tak přísně že zasloužil smrt. Za druhé, naši moudří jsou toho názoru, že Moše byl jediný, kdo byl kvalifikován jako Vysvoboditel židovského národa. Jestliže by had usmrtil Mošea, židé by nikdy neodešli z Egypta. Následkem této události by nikdy nevznikl izraelský národ. Midraš praví, že na začátku Berešit (Geneze) svět byl stvořen podle Tory a pro Izrael. (Berešit bara Elohim et ha šamajim ve at ha arec slovo rešit znamená jak počátek, tak Toru, tak i Izrael. Předložka "be" znamená, v, na, skrze, ale i pro. Text pak můžeme číst, že skrze Toru a pro Izrael stvořil B-h nebe i zemi.)
Jak je vůbec možné, že Mošeova váhavost k plnění micvy mohla ohrozit ústřední účel všeho stvoření a veškeré existence? Proč H-spodin dovolil Atributu soudu (v kabalistické terminologii vyjádřeno sefirou Din) zažalovat Mošea tak krutě - že mohly nastat nedozírné následky. Midraš na začátku Šemot (Exodus) říká nám, že otroctví v Egyptě způsobilo, že kdo se tam z židů narodil, tak nebyl obřezán. Židé se chtěli ztotožnit s Egypťany a zbytkem světa, kde obřízku nevykovávali. (Zde bych si dovolil midráš upřesnit v tom smyslu, že Egypťané obřízku vykonávali. Midráš spíš chce říci, že nevykonáváním obřízky chtěli vyhovět egyptskému zvyku, kde obřízka byla výsadou svobodných občanů. Tím se dobrovolně pasovali do role otroků). Od tohoto okamžiku faraón budoval zcela cílevědomě celý systém založený na zotročování lidu Izraele (jinak v Egyptě bylo otroctví na rozdíl od zemí Mezopotamie – jakž takž snesitelné) dokud nenadešel čas jejich spásy. B-h připustil, aby se události vyvíjely tímto směrem, protože rozhodnutí židů neobřezávat své syny nemohl nechat bez povšimnutí. Tora poukazuje na obřízku jako na Brit kodeš (znamení Svaté Smlouvy). Obřízka je znamení smlouvy mezi židy a B-hem, neb je tím označuje jako Jeho vlastnictví. Proto když židé se rozhodli zbavit této identifikace, tak B-h dovolil, aby se z nich stali otroci. Židé nemohli býti vykoupeni, dokud se opět neztotožní s B-hem - což je patrno práve skrze obřízku. Ačkoli Moše byl jediný v tehdejším světě, kdo měl způsobilost i pověření k tomu, aby vyvedl židy z Egypta, přesto nebylo myslitelné, aby sám zapochyboval v něčem, kvůli čemu jeho bratři otročili egyptskému výrobnímu systému. Mošeovo opomenutí však dostačovalo k tomu, aby byla vůči němu vznesena žaloba. Jen díky Cipořině ostražitosti, kdy se iniciativně ujala výkonu obřízky svého syna, byla tato žaloba eliminována. Před přijetím Tory na Sinaji, nikdo nemohl mít vztah s B-hem jestliže nebyl identifikován obřízkou. Poté co na Sinaji židovský národ vstoupil do smluvního vztahu s B-hem, židé mají možnost volby. Ale bez Tory a obřízky hrozí tomuto vyvolenému národu zánik. Dle H-spodinova výroku nakonec Tora nebude opomíjena židovským národem. A vztah je vymezen city, chováním a venkoncem názorem na to, jak se lidé mají
1
k sobě vzájemně chovat. Proto není důvod, aby židé skrývali svůj vztah k H-spodinu jen kvůli společenskému postavení, nebo jinak vysloveno, co si kdo o nás pomyslí. Základem našeho přežití a docílení toho, abychom mohli žít jako svobodní lidé je když se přiznáme před všemi jako Am Hašem (Lid B-ží). A tak jsa dokonale poučeni z lekcí, které nám uštědřila historie, kdy přizpůsobování, zapírání našeho vztahu k H-spodinu nás neušetřilo od pronásledování. Jediný způsob jak si můžeme zasloužit ochranu H-spodina je pyšně se hlásit k tomu, že jsme jeho lid. A toto učeni o marnosti a bezvýznamnosti moci znali židé velicí i malí, svobodní i zotročení, vzdálení i blízcí. Neuvědomovali si je jasnými slovy ani v přesných pojmech, tkvělo jim však v krvi a citu. Toto tajné vědění to bylo, co jim pojednou kladlo na rty onen záhadný, mírný, povýšený úsměv, který jejich nepřátele dráždil dvojnásob, protože si jej vykládali jako rozvratnou opovážlivost a poněvadž před ním selhávala veškerá jejich sveřepost a krutost. Toto tajné vědění to bylo, co židy jednotilo a pojilo, nic jiného. Neboť toto tajné vědění bylo smyslem Knihy. Knihy, ano, jejich Knihy. Neměli stát, který by je sdružoval, neměli zemi ani krále, ani společnou životní formu. Jestliže přesto tvořili jeden celek, byli-li přesto sjednoceni více než ostatní národy země, byla to Kniha, která je slučovala. Ve všech židech, hnědých, bílých, černých, žlutých, velikých i malých, nádherných i rozedraných, bezbožných i zbožných, ať proseděli a prosnili svůj život v
tichých světničkách, nebo honosně projížděli zemí v pestrém, zlatém víru: ve všech bylo hluboce zakořeněno učení Knihy. Rozmanitý je svět a marný jako honba za větrem; jeden však a jediný je bůh Izraele, skutečno, nadskutečno, Jahve. Mnohdy jim ovšem život toto učení přehlušil, ale vězelo v každém z nich a ozývalo se ve chvílích, kdy se vraceli sami k sobě, kdy jejich život vrcholil, ozývalo se, když umírali, a pouto, které je všecky spojovalo, bylo toto slovo. Ovíjeli si je modlitebními řemínky kolem čela a srdce, připevňovali je na dveře, začínali jím svůj den a jím jej končili; to bylo první slovo, jemuž učili kojence, a umírající dochroptěl s tímto slovem na rtech. Z tohoto slova Čerpali sílu, aby mohli překonat tolikerou trýzeň1 své cesty. Usmívali se, bledí a ukrytí, moci Edomitů, jejich běsněni a šílenství jejich života a shonu. Všechno to pomíjelo; zůstávalo jen slovo. Nosili s sebou Knihu po dvě tisíciletí. Byla jejich národem, státem, vlastí, dědictvím a majetkem. Skrze ně se dostala ke všem národům světa a všecky národy se k ní hlásily. Avšak jedinými zákonitými vlastníky, badateli a opatrovníky byli toliko oni. Šest set sedmačtyřicet tisíc tři sta devatenáct písmen měla Kniha. Každé písmeno bylo spočítáno a zváženo, zkoumáno a poznáno. Každé písmeno bylo zaplaceno životy, tisíce lidí snesly mučení a smrt pro každé písmeno. Tato Kniha patřila toliko jim. A židé ve svých modlitebnách o největších svých svátcích volali, vyznávali, pyšní, hrdě si vykračující, i malí, utlačení, shrbení: nemáme nic než Knihu. Lion Feuchtwanger: Žid Süss
Poznámky k aktuálním sidrám Po nečistotě způsobené zvířaty přechází Tóra k nečistotě způsobené člověkem. Porod a očištění Stvoření člověka je nejvelkolepější jev vesmíru. Když muž a žena přivedou na svět dítě, stávají se partnery B-ha, Jenž dal jejich potomku duši. Avšak nový život začíná tuma- duchovní nečistotou; tím Tóra říká, že pouhý fakt života nestačí, život musí být nástrojem ke službě B-hu, jinak postrádá smysl. Po porodu začíná nová matka proces očištění, završený přinesením oběti. Předtím se očistila ponořením, ještě však nesmí jíst svaté jídlo nebo truma, protože pouhá absence nečistoty ještě není naplněním cíle. Lidské usilování musí směřovat výš než k odstranění negativ, musí se snažit o aktivní čin. Člověk není úplně očištěn, dokud nepřinese oběť v místě, kde je B-ží přítomnost- oběť představuje smíření za minulost a oddanost do budoucna. V současnosti, kdy není Chrám, jde žena, jakmile se zotaví po porodu natolik, že může vyjít z domu, do synagogy a vyslechne tam kdušu nebo podobnou část bohoslužby. Po 40 či 80 dnech vykoná rituální ponoření v mikvi a její manžel je vyvolán k Tóře, jako
symbolické vyjádření obětí, popsaných v naší sidře. Podle některých autorit se také mají manželé 41. nebo 81.noc po porodu zdržet pohlavního styku. „Kimej nidat deota - jako v době její slabosti“ Po porodu se žena stala tame-nečistou a platí pro ni stejná omezení jako když je nida- když menstruuje: nesmí mít intimní styk a nesmí se dotknout ničeho, co musí zůstat rituálně čisté, např. maso z obětí. Ramban- „slabost“ odkazuje k vnitřnímu neklidu, který mívá žena obvykle na počátku menses. „Uvajom hašmini - osmý den“ I když příkaz obřízky byl dán již v Gn 17: 10-14, opakuje se tu znovu kvůli dalším nařízením- obřízka se musí provést jen za dne, neboť Tóra říká jasně „bajom-ve dne“ (Sifra) a upřesňuje, že to má být 8.dne. Dítě musí být obřezáno, i když to připadne na šabat, leda by byl odklad nutný pro zdraví dítěte (Šabat 132a). „Ušlošim jom ušlošet jamim - po třicet tři dny“ Po skončení prvních 7 dní se ponoří v mikvi, aby se očistila z nečistoty nida, pak následuje dalších 33 dní, je tedy celkem 40-denní období, kdy je částečně
2
nečistá. „Tešev bidmej tahara - zůstává v očišťování od krve“ Raši- V této době nevznikne tuma nida, ani když začne menstruovat. Podle zavedené tradice se však žena považuje za nida, pokud v této době menstruuje. (Jore Dea 194:1) „Bechol kodeš - nic svatého“ Raši, Sifra- Ačkoliv se ponořením očistila z nečistoty nida, celých 33 dní se nesmí dotknout svatého jídla ani truma. Smí se však dotknout maaser šeni, bez ohledu na jistou míru jeho svatosti. „Vetamea ševuajim - bude nečistá dva týdny“ Podle Rb.Hoffmana 2-týdenní období platí, i když porodila syna Tóra však říká, že porodí-li žena syna, je nečistá jen 7 dní, takže je očištěna před oslavou obřízky svého syna. „Tavi - přivede“ Ibn Ezra- Dvě oběti, ola- pozdvihování a chatat- za hřích, protože chce dosáhnout smíření za dvojí druh hříchu: oběť ola smiřuje za zlostné myšlenky, jež měla vůči manželovi či snad i vůči B-hu ve svých porodních bolestech, chata smiřuje za to, že možná v bolesti přísahala, že už nechce žít se svým mužem (Nida 31b) „Echad leola - jedna k oběti pozdvihování“ Nejdříve se vykoná oběť chatat, ale Tóra uvádí jako první ola, protože je symbolem celé bohoslužby= přiblížit se k B-hu. Nečistota caraat Slovo caraat bylo dlouho překládáno jako malomocenství a obecně se přijímalo, že karanténa podezřelých osob a izolace postižených je prevencí před šířením nemoci. Rb.Hirsch- Obojí je však zcela mylné. Příznaky caraat, jak jsou popsány v Tóře, jsou naprosto odlišné od symptomů lepry. Dále, je-li důvodem k izolaci mecora- postiženého snaha zabránit nákaze, nedávají nařízení smysl, např. pokryje-li postižení celé tělo člověka, není tame (nečistý), ale začne-li se jeho pokožka hojit, je tame. V případě domu napadeného caraat stanovuje dokonce Tóra, že před prohlášením domu za tame a jeho uzavřením se z něj musí vynést vše, co je uvnitř- kdyby to bylo kvůli nebezpečí nákazy, pak by se věci nesmyslně braly ven z karantény. Nejkřiklavější důkaz však přináší talmud, kde se uvádí, že objeví-li se příznaky caraat na novomanželích nebo v období svátků, kohen nebude zkoumat postižení ani vyhlašovat tame, aby se nenarušila oslava; kdyby skutečně bylo účelem nařízení zabránit šíření fyzické nákazy, bylo by naopak nanejvýš důležité uplatnit je v době, kdy je mnoho lidí pohromadě. Z toho všeho jasně plyne, že caraat není tělesná nemoc, ale fyzický projev duchovního pochybení- trest naznačující provinilci, že se musí napravit. Hlavní příčinou caraat je hřích pomluv a šíření řečí. Podle Moudrých je slovo „mecora- postižený caraat“ stažením slov „moci ra- kdo roznáší řeči“ (Arachin 15b). Je trestem také za hříchy prolití krve, křivopřísežnost, sexuální nemorálnost, pýchu, loupež a
sobectví. Je to B-ží odplata za to, že hříšník nedbal potřeb druhých a škodil jim; takové antisociální jednání trestá B-h izolováním provinilce ze společnosti, aby sám na sobě zakusil bolest, kterou způsobil druhým a uzdravil se pokáním. Zkoumání caraat Prvním příznakem je bílé místo na pokožce o velikosti nejméně gris- velká fazole (asi ľ čtverečního palce). Verš říká, že jsou dva základní odstíny bílé a každý z nich má ještě druhotné zbarvení, celkem tedy 4 odstíny. Jedině kohen je podle Tóry oprávněn určit, zda je to caraat či ne a prohlásit postižení za caraat. Dokud to kohen výslovně neprohlásí, neplatí žádné nařízení o caraat, ani kdyby více učenců a kohanim poznalo, že je to caraat (Rambam, Hilchot Tumat Caraat 1:6- 8) Nejdříve Tóra popisuje základní formy caraat a jak určit postiženého za tame, pak uvádí znaky, jež se mohou vyvinout v caraat. „S´et o- sapachat“ Podle Negaim 1:1 „s´et“ má barvu bílé vlny a „bacheret“ barvu sněhu. Sapacha není další druh caraat, ale obecný výraz, odkazující k podkategorii: každá z obou kategorií caraat, s´et i bacheret, má další zbarvení, poněkud tmavší než je základ, ale také příznak postižení. Jsou dva druhy sapachat 1/ barva vaječné blány, o trochu tmavší než s´et a 2/ barva křídy, o něco tmavší než bacheret. „Vesear - když chloupky“ Raši, Sifra- Tj. alespoň 2 tmavé chloupky v podezřelé skvrně zbělely, když zbělela kůže „Amok - hlubší“ Raši, Sifra- Zmíněné místo ve skutečnosti není hlouběji než okolí, zdá se níž jen kvůli změně barvy. Pokud postižené místo nevypadá, že je hlouběji než okolí, pravděpodobně jde jen o povrchní změnu barvy, ne o caraat „vetime oto - prohlásí ho za nečistého“ Raši, Sifra- Kohen musí svými ústy prohlásit „Jsi nečistý“. Bez formálního vyhlášení není tuma, i kdyby nepochybně šlo o caraat (Negaim 3:1). Když je postižený prohlášen za mecora, chová se, jak popisují verše 45-46. Malbim- Ačkoliv všechny zákony caraat platí pro všechny 4 odstíny bílé, Sifra, Negaim 1:3- Tóra uvádí některé v souvislosti s bacheret a některé v souvislosti se s´et. Je to proto, že některé příznaky jsou častější v jedné či druhé kategorii. „Veamok ejn-mareah min-haor - napohled není hlubší…“ Ramban- jen lesklá běl se zdá hlubší, matná běl ne. „Vehisgir…et-hanega - postiženého uzavřít“ Raši- Postižený musí zůstat v místnosti po sedm dní Tur, Roš- Postižený není uzavřen, kohen „izoluje“ postižené místo na kůži od zbytku těla- nakreslí čáru kolem něj, aby pak mohl říci, zda se postižení za sedm dní zvětšilo nebo ne. „Keha hanega - postižení ztmavlo“
3
Raši- Aby mohl být postižený prohlášen za čistého, musí být splněny obě podmínky: 1/ barva ztmavla, a to i když je to stále jeden ze 4 odstínů caraat (Mizrachi, Gur Arje) 2/ postižení se nezvětšilo. „Mispachat“ Raši- Druh kožního onemocnění, ale nejde o caraat. „Vechibes begadav vetaher - vypere šaty a bude čistý“ Raši- I když kohen neprohlásil, že je to caraat, už tím, že byl člověk izolován, považuje se za tame a musí se ponořit v mikvi a vyprat šaty. Seet „umichjat basar chaj - zdravé živé maso“ Raši, Sifra- Postižení zůstává bílé, ale zdravé maso uvnitř znamená, že se vrací normální barva kůže. I jeden ze dvou příznaků- bílé chloupky nebo živé masostačí jako důkaz, že jde o caraat. „Caraat nošenet - pokročilé caraat“ Raši- Bez ohledu na to, že povrch vykazuje hojení, pod zdravou kůží je hnisající caraat „Kol-or hanega merošo vead raglav - celou kůži od hlavy k patě“ Jsou to dvě věci: 1/ původní postižení celé kůže má stále barvu caraat 2/ caraat se rozšířilo tak, že pokrývá celé tělo. Paradoxně je postižený prohlášen za čistého, i když caraat pokrývá celé jeho tělo. „Kulo hafach lavan - zbělel celý“ Rb.Bachja- Tento zákon se podobá zákonu para aduma (červená kráva, viz Nu 19.kpt.)- je mimo lidské chápání. Rb.Hirsch- Ten, komu zbělela celá kůže, je příliš mravně zkažený a příliš přesvědčen o své řádnosti, než aby pomýšlel na nápravu, není tedy důvod ho nadále izolovat. Tóra tím říká, že člověk ztratil schopnost napravit se. „O chi jašuv - ale když …se opět změní“ Sifra- Nezáleží na tom, kolikrát stejné místo vykáže nové známky postižení nebo zhojení, posuzuje se pokaždé jako nové postižení. „Šchin - zánět“ Každá rána až do masa, ať způsobená nemocí nebo zraněním, je zánět. Dokud se nevyhojí a mokvá, nemůže být prohlášeno za caraat, i když vykazuje některé jeho příznaky. Teprve až se zcela vyhojí, jedná se s ním jako s výše popsaným postižením. „Adamdamet - načervenalý“ Rambam, Hilchot Tumat Caraat 1:4- Dokud je převládající barvou jeden ze čtyř odstínů bílé, stopami červené se nezmění status postižení. Platí to pro všechny druhy caraat, nejen pro záněty. Tóra to uvádí zde u zánětů proto, že stopy červené tu bývají častým jevem. „Baor - po kůži“ Ralbag- tato forma caraat se týká jen strupu na zánětu, „kůže“= míní se pouze kůže zánětu, ne okolní zdravá kůže. Každé zbělení této kůže musí být posouzeno jako nové samostatné postižení.
„Carevet hašchin - jizva po zánětu“ Raši- Jestliže se postižení během sedmidenní karantény nerozšíří, další izolace se nevyžaduje a kohen rozhodne, že to není caraat, ale jizva po zánětu. To je halachický rozdíl mezi tímto druhem postižení a tím, jež je popsáno ve v.1-17. Tam byla dvě období karantény, zde pouze jedno. Spálenina Raši, Sifra- Pro tuto caraat platí to, co pro záněty. Uvádí se zvlášť jen proto, že i když spálenina a zánět jsou podobné, posuzují se každé samostatně. Pokud je spálenina vedle zánětu a postižení se objeví na obou, nelze je posuzovat společně, tj. aby se dosáhlo minimální velikosti 1gris (3/4 čtverečního palce). Jestliže ani jedno z obou postižených míst nemá velikost 1 gris, jsou obě čistá, i když spojením by tuto velikost měla. Caraat na hlavě či bradě Odlišuje se od toho, co bylo uvedeno výše. Hlavním znakem netek= prvního druhu je ztráta vlasů uprostřed lebky nebo uprostřed brady: lysé místo musí být celé obklopeno vlasy. (Pro olysání vpředu či vzadu na hlavě platí jiné zákony, viz v.40-43) Barva lysiny není důležitá a podle komentátorů nemusí být bílá. Výskyt bílých chloupků v tomto případě není důkazem postižení, caraat to je pouze tehdy, dojde-li ke ztrátě vlasů a jsou příznaky, popsané v odstavci. Netek může mít 2 období karantény a dva znaky: objevení krátkých nazlátlých chloupků nebo zvětšení postiženého místa. (Rambam, Hilchot Tumat Caraat 8: 1, 2) „Beroš o vezakan - na hlavě či na bradě“ Dokud není lysina, neplatí zákony o caraat. „Sear cahof - nazlátlé chloupky“ Raši- Pouze objeví-li se aspoň 2 takové po olysání, je to důkaz caraat. Ramban- I dřívější nazlátlý chloupek je důkazem caraat, je-li později obklopen lysinou. „Dak - tenký (slabý)“ Rambam, Roš- Podle rb.Akivy musí být nazlátlé chloupky krátké, podle dalších komentátorů musí být i jemné (slabé). „Netek“ Raši- Název pro caraat na lebce či bradě. Sforno- Caraat způsobující ztrátu vlasů či vousů. „Vesear šachor ejn bo - nejsou na něm tmavé chlupy“ Sifra- Chloupky jiné barvy než nazlátlé dokazují, že lysina není tuma, a to i tehdy, mají-li chlupy nepřirozené zbarvení. „Velo- haja vo sear cahov - nejsou tam nazlátlé chloupky“ Raši- Tj. Během sedmidenní karantény se neobjeví žádný příznak tuma. Avšak jestli se lysina zvětší nebo se na ní objeví nazlátlé chloupky, je to tame. „Veet-hanetek lo jegaleach - ale netek neoholí“ Raši- Nemůže místo oholit, protože je již lysé; smysl verše je, že neoholí celé okolí netek, musí kolem nechat prstenec vlasů či vousů široký aspoň na dva vlasy, aby se pak mohlo určit, zda se netek zvětšil či ne. „Veim-paso jifse hanetek - jestliže se rozšíří“
4
Raši, Sifra- Ačkoliv je to uvedeno jen pro případ, kdy se netek zvětší poté, co byl postižený prohlášen za čistého, platí to i tehdy, zvětší-li se netek či objeví se nazlátlé chloupky během 1. či 2. sedmidenní karantény. „Veim –bejnav amad hanetek -jestliže zůstal beze změny“ Malbim- I když jsou přítomny příznaky postiženítj. netek není menší a jsou na něm nazlátlé chloupkypokud na lysině vyrostou aspoň 2 tmavé vlasy, je člověk čistý. Raši- I když jsou zmíněny jen tmavé vlasy, mohou mít jakoukoli barvu kromě nazlátlé. „Beharot - skvrny“ Nepleťme si s bacheret=název jedné kategorie caraat, vyznačující se extrémní bělostí. „Kehot levanot - matně bílé“ Tmavší než barva vaječné blány, která je nejtmavší ze 4 odstínů caraat. „Bohak hu - je to bohak“ Když bohak není nečistý, proč se musí ukázat kohenovi? Každou nežádoucí změnu fyzických či materiálních podmínek- byť to byla jen malá nepříjemnost jako bohak- nutno chápat jako možný trest za hřích, a postižený by měl hledat radu, aby se mohlo určit, kde pochybil a jak se má napravit. To našel u kohanim, kteří byli učiteli národa a vzorem v horlivé službě B-hu. Když člověka zjevně postihla Bží nepřízeň, nesmí to pokládat za bezvýznamné- Žid musí vždy zkoumat sebe i své konání a odpovědět na B-ží znamení, že má napravit své cesty. B-h zpočátku postihne člověka jen menším trápením, ale když si to postižený nevezme k srdci, stihne ho větší a horší trest. „Gabachat karachat - lysina vpředu a vzadu na hlavě“ Ramban- Ztratí-li někdo vlasy na zadní polovině lebky (karachat), přední (gabachat) anebo na bradě, posuzuje se nová lysina jako kůže jinde na těle. Liší se v jednom: všechny vlasy či vousy na postiženém místě vypadaly. (U netek je lysina obklopena vlasy či vousy) „Kereach hu tahor hu - je lysý vzadu na hlavě“ Raši- Není to netek a postižení není nečisté – nezvětšilo se ani nejsou v něm krátké chloupky. Lysina je caraat pouze tehdy, jestliže zbělí jedním ze 4 odstínů bílé a nečistota je dokázána zdravou kůží v postiženém místě a zvětšením. „Iš carna hu - osoba má caraat“ Or Ha Chajim- Ve všech předchozích případech Tóra užívá jen zájmena, zde mluví o osobě. Když B-h člověka trestá, potrestá ho většinou tak, aby tím člověk nebyl veřejně ponížen. Aby hříšník pochopil varování a napravil se, k tomu není třeba ho ponížit- to nám říká Tóra užitím zájmena. Caraat lysiny si naopak každý všimne; zřejmě člověk hřešil tak závažně, že o něm Tóra mluví jako o „osobě s caraat“. Mecora (postižený) Ibn Ezra- Mecora se má chovat tak, aby se mu lidé vyhnuli. Obecně se chová jako truchlící, neboť se
rmoutí a lituje svého chování, kterému přivodilo trest caraat. „Jate - zahalí se“ Ramabm, Hilchot Tumat Caraat 10:6, Moed Katan 15a- Bylo obvyklé, že truchlící si přetáhl límec nebo šál přes bradu a plášť přes hlavu. Mecora měl také zakázáno zdravit lidi, ale měl dovoleno učit se Tóru a debatovat o věcech Tóry. „Vetame tame jikra - a volal: nečistý, nečistý“ Raši, Sifra- Musel varovat lidi, aby se k němu nepřibližovali a jeho tuma je neznečistila. Moed Katan 5a- Také tím sděluje lidem své trápení, aby se za něho mohli modlit. „Badad ješev - bude bydlet v odloučení“ Proč? Poněvadž jeho postižení je trest za pomluvy a šíření řečí, jež měly za následek odloučení přátel či manželů, je tedy správné, aby byl za to potrestán odloučením od lidí. (Raši; Arachin 16b) Účelem trestu je, aby si hříšník uvědomil, co udělal a co ho postihlo. Sebereflexe ho povede k nápravě. „Nigej begadim - postižení oděvu“ Ramban, Sforno- Postižení oděvu či domu není přirozeným jevem. Objevuje se pouze v dobách, kdy židovský národ byl v celkovém souladu s B-hem a způsobilý mít B-ží přítomnost. Když to jednotlivec narušil a nebyl hoden této vysoké roviny, B-h mu naznačil jeho pokles postižením věcí, jež mu patřily. Jednotlivé kategorie caraat věcí a materiálů Vlněné či lněné oděvy a předměty z těchto materiálů, včetně plachet a závěsů. Materiály jsou tame- nečisté jen tehdy, patří-li židovi a nejsou obarvené. Osnova a útek- osnova jsou nitě po délce tkaniny, útek nitě, které v pravém úhlu překřižují osnovu. Tóra mluví o osnově a útku, které ještě nevytvořily hotovou tkaninu, ale jsou k tomu nachystány. Učíme se z toho, že hotové spojení vlny a lnu přijímá caraat. Kůže- useň, jež dosud nebyla rozřezána a sešita do oděvu, musí ale být označena pro nějaké praktické použití, např. pokrývku nebo zakrytí stanu. Kožený předmět- cokoli zhotoveného z kůže. „Vehisgir - bude uzavřen“ Raši- Předmět je na 7 dní zavřen pod zámek. Roš, Tur- Kohen nakreslí čáru kolem postiženého místa, aby pak mohl po sedmi dnech říci, zda se zvětšilo či ne. „Mameret - zhoubné“ Raši- Tj. s konotací „způsobit bolest“. Majiteli věci způsobí bolest finanční ztráta, když je oděv zničen. Jinak slovo znamená „kletba“, protože věc je spálena, aniž je z ní jakýkoliv užitek. „Vechibsu et ašer bo-hanaga - a vypere postižené místo“ Raši, Sifra- a přilehlá místa. Není to ponoření v mikvi, protože oděv se nečistí od tuma-nečistoty, po dobu karantény je stále tame- nečistý. „Lo-hafach hanega et-ejno - postižené místo nezměnilo barvu“ Jestliže zbarvení neztratilo na intenzitě- i když se postižení nezvětšilo- je věc tame. Pokud se postižení zvětšilo, je určitě tame. Jestliže se zbarvení změnilo
5
z jasně zelené na jasně červenou či naopak, jeden názor a Sifra tvrdí, že ježto obě jsou barvy caraat, je změna zbarvení pokračováním předchozího postižení a věc je tedy tame. Jiný názor tvrdí, že změna barvy zakládá nové postižení a vyžaduje proto novou karanténu. (Raši podle Gur Arje) „Keha - nevýrazná“ Sifra- Zbarvení se změnilo z tmavšího odstínu červené či zelené na světlejší. „Zot torat - toto je zákon“ Siftej Kohen (Šach) - Závěrečný verš kapitoly nás učí, že postihne –li někoho trest caraat, měl by se věnovat studiu Tóry, neboť Tóra je duchovní oheň, který očišťuje z nečistoty. Slova „rozhodování o čistém a nečistém“ naznačují, že ten, kdo studuje Tóru, přijímá schopnost čistoty a kdo slova Tóry zanedbává, otvírá dveře nečistotě. MECORA Očišťování mecora Rb.Hirsch- Odloučení od lidí dává člověku příležitost přemítat o svých nedostatcích a dělat pokání, aby byl hoden příslušnosti k svému národu. Když dojde k změně v jeho mysli a srdci, B-h ho zbaví znamení jeho pádu a on může začít nápravu. Začíná 3-stupňový proces očišťování. V 1. fázi se mimo tábor vykonal obřad s dvěma ptáčaty; nebyla to bohoslužba a nemuseli to být holubi či hrdličky, protože to nebyla oběť, museli být jen zdraví a košer. Po skončení obřadu se mecora směl vrátit do tábora, avšak stále byl tame-nečistý a zůstávala v platnosti některá omezení. Po 7 dnech mohl přinést oběti, jež dokončily očištění. „Bejom tahorato - v den jeho očištění“ Raši, Sifra- Tóra říká, že očištění se provádí během dne; Moudří z toho vyvozují, že kohen smí prohlášení, jímž dovoluje, aby mecora začal proces očišťování, udělat pouze za denního světla. „Vehuva el-hakohen - bude přiveden ke knězi“ Sforno, B´chor Shor- Na okraj tábora, aby bylo pro kněze snadnější vyjít ven a setkat se s ním. 1.fáze očišťování- obřad s ptáky odstraní tyto prvky nečistoty: mecora smí vstoupit do tábora a svou přítomností pod střechou domu už nezpůsobí jeho znečištění. Avšak on sám je stále tame natolik, že vše, co má na sobě, se tane tuma; jeho oděv, lůžko a jezdecká výstroj budou mít jen 1. stupeň nečistoty namísto av hatuma- zdroj nečistoty, jak měly před skončením 1. fáze očištění a dále budou tame jen tehdy, přijdou-li do styku s jeho tělem. K odstranění zbývajících prvků nečistoty musí mecora znovu vykonat ponoření v mikvi, a i šaty, které nosí během těch 7 dní. „Ciparim - ptáci“ Raši; Arachin 16b- Ježto postižení bylo trestem za šíření řečí či pomluvy, očištění se dosáhne skrze štěbetavé švitořivé ptáky. „Chajot tehorot - živé, čisté“ „Živé“= ptáci nesmí mít žádnou nemoc ani vadu, která by způsobila jejich smrt do 12 měsíců. „Čisté“= z košer druhů.
Od namyšlenosti k pokoře Smíření za hřích vyžaduje, aby se někdejší hříšník očistil z morálního nedostatku, jenž byl příčinou jeho hříchu. Pravou příčinou pomlouvání a roznášení řečí je nadutost, protože ta rodí pohrdání druhými a vede k hrubému vyjadřování o nich. Součástí pokání je rozhodnutí změnit se, a to je obrazně vyjádřeno třemi věcmi, jež provázejí obřad: ec erez-cedrové dřevo: cedr je vysoký, mohutný a rozložitý, symbolizuje nadutost šnej tolaat veezov- karmínová niť a yzop; niť je z vlny, barvené pigmentem z drobného živočišného druhu, podobného hmyzu či slimáku, nejasného určení. Symbolizuje hříšníkovu nově nabytou pokoru; také yzop, nízký keřík, je symbolem pokory. (Raši) „Vešachat - zabít“ Rambam, Hilchot Tumat Caraat 11:1,5- Zabití je na způsob šchity, nožem vpředu na krku. Smí se provést kdekoli, ale musí je provést kohen. Po skončení obřadu je mrtvý pták pohřben. „Al-majim chajim - nad pramenitou vodou“ Raši, Sifra- Při zabití se pták drží nad hliněnou nádobou , aby krev kapala do nádoby s čerstvou pramenitou vodou. „Jikud otach - vezme jej“ Raši, Sifra- odděleně od ostatních tří věcí. Cedrové dřevo a yzop jsou svázány karmínovou nití a svazek se drží v pravé ruce spolu s ptákem a namočí do vody s krví v nádobě. 2.fáze očišťování- oholení „jegalach - oholí“ Kli Jakar - Musí to provést kohen. Oholí všechno ochlupení na těle mecora. Verš uvádí jen hlavu, bradu a obočí, neboť tato tři místa symbolizují jeho hřích: hlava představuje jeho namyšlenost, ježto se pokládal za lepšího a úctyhodnějšího než ti, jimž uškodil; brada zastupuje ústa, které mluvila řeči a pomlouvala a obočí představuje carut ajin (dosl. úzké oko)- závist, jež člověka pobízí, aby zničil pověst druhých. „Vetaher - a bude čistý“ Je čistý jen v porovnání s hlubším stupněm nečistoty, který měl předtím, ale menší stupeň nečistoty zůstává. 3.fáze očišťování- oběti „Ušloša esronim - tři desetiny éfy“ Desetina éfy= obsah 43,2 vajec. Mecora přináší tři zvířecí oběti, každá je provázena přídavnou obětí z jedné desetiny éfy. V tom je mecora výjimkou z pravidla, protože oběti pozdvihování a oběti za hřích obyčejně neprovází přídavná oběť (Raši; Menachot 90b) „Velog echad šamen - a jeden log oleje“ Log= obsah 6 vajec, běžně se počítá jako 13-14 tekutých uncí. „Petach ohel moed - u vchodu do stanu setkávání“ Dokud mecora nedokončí všechny své oběti, stojí vně východního vstupu do nádvoří proti vchodu do svatyně, takže není uvnitř, ale je dost blízko, aby ho kohen mohl potřít olejem, jak předpisují verše. (Raši) „Vehikriv oto leašam - přinese ji jako oběť za vinu“
6
Raši- Obvykle výraz „hikriv“ označuje vykonání bohoslužby, zde znamená, že přinese oběť na nádvoří s úmyslem piužít ji pro ašam- oběť za vinu. „Vehenif otam - a máchá jimi“ Raši- Kohen pozvedne zvíře a olej a máchá do čtyř světových stran, nahoru a dolů- k B-hu, který je pánem celého světa, nebes i země. „Bimkom - namístě“ Raši- Tj. v severní části nádvoří. „Kachatat haašam - oběť za vinu jako oběť za hřích“ Raši; Zevachim 49a- při níž jsou krev i obětní části dány na oltář. „Tnuch ozen...bohen jado…bohen raglo - lalůček ucha, palec …“ Rb.Hirsch- Krev se dává na tato tři místa těla jako symbol toho, že mecora se musí napravit svou mysl (lalůček ucha), skutky (palec ruky, představuje konání) i úsilí (palec nohy, představuje pohyb vpřed) „Lifnej hašem - před Hospodinem“ Raši, Sifra- Kohen stříkne olej k západu, směrem k velesvatyni, tak, že nejdřív nalije olej do levé dlaně jiného kohena; pro každé stříknutí namočí pak prst do dlaně s olejem (Negaim 14:10) „Vetaher - a bude čistý“ Po tomto posledním úkonu zdlouhavého procesu očišťování smí vstoupit do svatyně a jíst ze svatého masa. Ramban- Výraz „vechiper- poskytne smíření“ je v souvislosti s obětmi zmíněno třikrát a naznačuje 3 aspekty smíření: oběť za vinu- ašam smiřuje za hříchy, které způsobily, že se člověk stal mecora; oběť za hřích –chatat smiřuje za rouhání, které možná vyřkl v bolesti během svého postižení. A konečně oběť pozdvihování a přídavné oběti člověka pozvednou, takže může opět být částí národa. Oběť chudého mecora „veisaron…echad - jedna desetina éfy“ Raši- Každá zvířecí oběť musí být provázena přídavnou obětí, a tedy mecora, který má dost prostředků, aby přinesl tři zvířecí oběti, přinese tři desetiny éfy mouky. Chudý mecora přinese jen jednu zvířecí oběť, vyžaduje se jen jedna desetina éfy. „Ašer tasig jado - podle svých prostředků“ Hrdličky, jež jsou starší a větší, jsou dražší než holoubata. (Panim Jafot) Meše Chochma- Zdůrazňuje se „na co stačí prostředky“ jako poučení, že se nedává přednost hrdličkám, i když jsou dražší a větší. Člověk smí přinést to, co může. „Nigej vatim - caraat domů“ Postižení domů caraat má jasně nadpřirozený původ; Moudří pro to mají dva důvody: Sifra, Vajikra Raba citovaná Rašim a dalšími- Když kenaanští obyvatelé Erec jisrael viděli, že Izraelité dobývají zemi, ukryli své cennosti ve zdech domů. B-h chtěl dát toto bohatství židovským majitelům domů a způsobil, že se na zdech objevily skvrny všude tam, kde byly ukryty poklady, takže stačilo vylomit kameny a poklady vyjmout.
Rambam, Hilchot Tumat Caraat 16:10- Toto postižení bylo také trestem za sobectví a pomluvy. B-h trestá milosrdně- nejdříve postihne majetek hříšníka, domy, pak oděvy- a když se z toho člověk nepoučí a nenapraví se, postihne B-h přímo jeho osobu. Tento názor vychází z Talmudu (Joma 11b) a je založen na v.35, který popisuje majitele domu jako „toho, komu patří dům“. Hřích je v tom, že člověk sobecky považuje dům za „svůj“ a není ochoten dělit se o požehnání s někým jiným; přijde-li si k němu druhý něco vypůjčit, odpoví, že to nemá. B-h ho postižením jeho domu donutí vynést své věci z domu, takže všichni vidí, co má a jak bezohledný je. Dům, jmění i úspěch mu dal B-h a tentýž B-h, který mu všechno dal a chtěl, aby se o to podělil s druhými, nyní mu to bere, protože to špatně užíval. „Erec kenaan…laachuza - země Kenaan…jako vlastnictví“ Sifra- Tyto zákony platily až poté, co byla Erec jisrael dobyta a rozdělena mezi lid jako trvalé vlastnictví Midraš Tadšej- Zákony o postižení lidí a oděvů se mohly uplatňovat hned, jakmile je Moše v poušti tyto zákony naučil, ale zákony o postižení domů začaly platit až o mnoho později. Poněvadž začátek jejich platnosti se lišil, jsou i v Tóře odděleny. Ramban- tato postižení jsou zázračného původu, nikdy k nim nedojde přirozenou cestou. Když Židé žili ve své zemi a chovali se tak, jak si B-h přál, byla nad nimi zář svatosti, jež se promítala i do tělesné roviny: jestliže jednotlivec zhřešil , pokles jeho svatosti se projevil ztrátou jeho fyzické krásy a caraat, jež postihlo oděv a dům Tak jednoznačný účin měly duchovní poklesky jen v Erec jisrael. „Vnatati - a Já raním“ Raši- Zde je původ výše uvedeného názoru, že postižení domů odhalovalo ukryté poklady. „Erec achuzatchem - země ve vašem vlastnictví“ Rambam, Hilchot Tumat Caraat 14:11, Joma 12aZ toho plyne, že zákony caraat domů platí pouze v Erec jisrael, neboť to byla země daná nám do vlastnictví. Neplatí v Jeruzalémě, protože to je město patřící národu, ne individuální vlastnictví. „Vehigid lakohen lemor - a oznámí knězi, řka“ Sifra- Po ohlášení by měl kohen vysvětlit postiženému, že vlastní příčinou postižení je sobectví a pomluvy, to by mělo postiženého podnítit k nápravě. „Kenega - jako postižen“ Raši, Sifra- I když je vlastníkem domu učenec, který ví, že to je caraat, nesmí to tak určitě říci, to je výsadou kohena. Divrej David- Člověk se má vyhnout výrazu nečistoty, není tedy správné označit svůj dům za postižený caraat. Mizrachi- Také by se měl vyjadřovat skromně, říci „nejsem si jistý“ „Ufnu et-habajit - a vyklidí dům“ Raši, Sira- Tóra dovoluje vlastníkovi vyklidit dům, protože chce obyvatele uchránit ztráty. Jestliže musí být dům uzavřen nebo prohlášen tame, stane se tame-
7
nečisté i vše, co je v domě, ale dokud to kohen neprohlásí, není to tame a lze to vyklidit. A i když je vše v domě tame, ztráta je skoro vždy zanedbatelná, protože skoro ze všech věcí lze nečistotu odstranit ponořením v mikvi, a jídlo, které není svaté, lze jíst i když je tame. Pouze hliněné nádobí nelze očistit, a to je poměrně levné. Přesto chce Tóra uchránit člověka i malých ztrát; jestliže B-h soucítí s hříšníky, jež postihl caraat, jistě projeví soucit i k spravedlivým. „Vechilcu - vyjmou“ Sifra- Z užití plurálu Moudří vyvozují, že mají-li dva lidé společnou zeď, vlastník postiženého domu i jeho soused musí společně rozebrat napadenou část zdi„běda hříšníku a běda jeho sousedovi“. „Jakcia mibajit saviv - bude uvnitř oškrabán kolem dokola“ Kromě kamenů nařídí kohen odstranit i maltu, která kameny spojovala a omítku; všechno to se musí vysypat na nečisté místo mimo tábor. „Jašuv…ufarach - znovu se rozmůže“ Sifra- Postižení se nemusí objevit na stejném místě, ani být stejně velké nebo větší než prve. Musí se však objevit před skončením sedmidenního uzavření, jinak se považuje za nové postižení. Pouhý fakt znovuobjevení stačí, aby byl dům považován za nečistý. „Vehašochev…vehaochel - kdo si lehne…kdo jí“ Raši, Sifra- Ve verši se 2x opakuje obrat „ponoří své šaty“, i když by stačilo uvést to jednou. Moudří z toho odvozují další zákon , platící pro postižení domů. Vejde-li někdo do domu a zůstane tam po dobu dost dlouhou na to, aby si sedl, opřel se a pojedl v této pozici běžné jídlo, stane se nečistý a i oděv, který má na sobě. Jestliže v domě nezůstal tak dlouho, bude tame-nečistý pouze on, ale jeho oděv ne. Avšak oděv, který nese a nemá jej na sobě oblečený- např. plášť přehozený přes ramena- nebo něco jiného, co vnese do domu, bude nečisté, i kdyby byl v domě třeba jen zlomek vteřiny. „Nirpa - byla zhojena“ Raši, Sifra- Pouze jestli byly odstraněny kameny a postižení se znovu neobjevilo, jen tehdy může se považovat za zhojené. Očišťování domu Obřad očištění domu je stejný jako 1.fáze očišťování mecora (verš 4-9) a provádí se jen tehdy, pokud byly postižené kameny odstraněny z domu. Jestliže postižení zmizelo nebo jeho zbarvení ztratilo na intenzitě, obřad není nutný, na rozdíl od očištění osoby. Pohlavní nečistota mužů a žen „zav, baal keri - mužské výtoky“ Semeno či zav jsou nečisté samy o sobě a navíc způsobují, že se stane nečistý ten, kdo měl výtok i ten, kdo přijde s výtokem do styku. Jsou 3 stupně nečistoty, podle typu a četnosti výtoku: 1/ baal keri- muž, který měl výtok semene, ať jde o normální semeno nebo zav. Tento stupeň nečistoty je nejmírnější a platí bez ohledu na okolnosti výtoku. Baal keri se smí hned po výtoku ponořit v mikvi a
zcela čistý bude následující večer po výtoku , tj. do večera je nečistý. 2/ zav- muž, který měl výtok odlišný od semene. Pokud měl jeden takový výtok, má stejný stupeň nečistoty jako výše zmíněný baal keri. Pokud měl dva takové výtoky, stane se zav a má horší stupeň nečistoty. 3/ Muž, který měl tři výtoky zav, ať ve stejný den, nebo ve dnech jdoucích po sobě. Má stejný stupeň nečistoty jako zav, ale musí přinést oběť po uplynutí 7 dní. „Zav mibsaro - výtok jeho těla“ Raši, Sifra- „tělo= mužský úd“. Ramban- Výtok zav je důsledkem funkční poruchy těla. „Zovo tame hu - jeho výtok je nečistý“ Jeho stupeň nečistoty je „av hatuma-zdroj nečistoty“ a nečistota se přenáší dotykem či nesením, tj. člověk se stane nečistým nejen tím, že se nečistoty dotkne, ale i když ji nese= nese její váhu, aniž se dotkne. Raši, Sifra- Ve verši se 2x opakuje slovo zov ve spojení s tame- nečistý a v následujícím verši je slovo zov 3x ve spojení s tumato- jeho nečistota. Moudří z toho vyvozují rozdíl mezi mužem, který měl výtok 2x a tím, jenž měl výtok 3x. Po dvou výtocích je muž zav a jeho nečistota trvá 7 dní, ale očistí se ponořením v mikvi, nevyžaduje se přinesení oběti. Po třech výtocích je nutno po uplynutí 7 dní ještě přinést oběť. „Jiškav…ješev - bude ležet…bude sedět“ Z užití futura Moudří odvozují, že nejpřísnější stupeň „miškav umošav-ležení a sezení“ mají předměty, jež byly k tomu účelu vyrobeny. Jestliže muž ležel např. na stole či na knihovně, nebudou mít nejpřísnější stupeň nečistoty, ale jen 1. stupeň, protože stůl či knihovna se nepovažují za postel jen kvůli tomu, že na nich muž spal, neboť- slovy Moudrých- „vstaň, abych mohl začít pracovat“. „Vehajošev - kdo si sedl“ Raši, Sifra- I kdyby někdo seděl na deseti přikrývkách a jen nejspodnější z nich je znečištěna zav na stupeň miškav umošav (ležení a sezení), takže člověk prakticky nepřijde do přímého kontaktu s nečistou přikrývkou, bude tame, jako by se jí dotkl. „Vechi jarok hazav - když osoba s výtokem plivne“ Raši, Sifra- Plivnutí způsobí nečistotu, jestliže se ho někdo přímo dotkne nebo je nese „Vejadav lo-šataf - aniž si umyl ruce“ Ramban- Výraz „umyl ruce“ znamená ponoření v mikvi, stejně jako i „vyprat šaty“ znamená ponořit je v mikvi. Tělo musí být naprosto čisté, aby ani prach a nic jiného nebylo mezi tělem ponořující se osoby a vodou mikve. Verš zmiňuje ruce, protože obvykle jsou to ruce, jimiž se zav dotkne lidí či věcí a znečistí je, smysl verše je tedy tento: jestliže se zav dotkne osoby svýma rukama, aniž se očistil ponořením celého těla v mikvi, stane se osoba i její oděv tame. „Cheres …jišaver - hliněná nádoba… rozbita“ Kovové a dřevěné nádoby mohou být očištěny od tuma ponořením v mikvi, hliněné nádoby nelze očistit,
8
dokud jsou celé. Jsou-li rozbity, zbaví se své tuma (viz poznámku k 11:33) „Jithar mizovo - ustane výtok“ Raši, Sifra- Výraz „jithar“ nemůže být přeložen jako „stane se čistý“, protože člověk neztratí nečistotu, dokud nedokončí celý popsaný obřad. Zdroj nečistotyvýtok- ustal, to mu umožňuje očistit se. Prvním krokem k tomu je odpočítat 7 dní bez výtoku. „Vechiper alav - poskytne mu smíření“ Raši- Když se postižený vyhojí, přinese oběť za hřích, který byl příčinou jeho postižení. Pak přinese ola na poděkování za uzdravení. Proces očištění mecora= postiženého caraat zahrnuje 3 zvířecí oběti: i chudý mecora musí přinést alespoň jednu, zav či zava jen ptáky. Obětování zvířat vyžaduje přítomnost několika kohanim, očištění mecora tedy nutně vejde ve známost; tím není mecora nijak ponížen, neboť jeho hřích i následný trest byly známynaopak mu slouží ke cti, že tolik lidí ví o jeho pokání a očištění. Hřích zav je však ryze intimní a B-h chce provinilce ušetřit hanby, proto zav přinese k oběti jen ptáky, tuto oběť vykonává jen jeden kohen. Nida a zava - ženské výtoky Tyto odstavce jsou základem svatosti židovského domova, protože jsou v nich zákony nida a nidut (období ženina měsíčního krvácení). Tato micva je známa jako „tahara hamišpacha- čistota rodiny“. Obřad, jímž se žena a muž sobě zaslíbí, se nazývá kidušin- posvěcení, protože židovské manželství je praktickým cvičením, jak vnášet svatost do vztahu, který tak lehce může degradovat Uchování svatosti závisí na stálé čistotě rodiny a partnerů, kteří ji tvoří. Židovské ženy po celá staletí hrály hlavní roli v uchovávání této čistoty, často za velkých obtíží a osobních obětí. To je důvodem, proč Ramban napsal, že k završení Exodu nedošlo, dokud nebyla vztyčena svatyně- symbol svatosti židovského domova praotců. Na rozdíl od mužské nečistoty po výtoku, která prakticky nemá význam v době, kdy není Chrám ani oběti ani nic, co musí být rituálně čisté, ženský výtok má velkou důležitost. Odstavec obsahuje 2 druhy zákonů: 1/ nida- žena v době menstruace 2/ zava- žena s výtokem mimo dobu menstruace; součástí očištění je přinést oběť. Talmud- Nida 66a- uvádí, že často je velmi obtížné určit, kdy je žena nida a kdy zava, pro niž platí mnohem přísnější pravidla. Moudří proto uznali za nutné uložit některá pravidla zava na každý ženský výtok a chválí ženy za to, že dobrovolně přijaly toto zpřísnění. Zákony nida, jak jsou definovány v Talmudu a v Šulchan Aruch jsou tedy kombinací zákonů nida a
zava. Náš odstavec Tóry pojednává pouze o nečistotě; zákaz intimního styku s nida je v kpt. 18 a 20, spolu s dalšími zakázanými styky. Nida Verš 25 říká, že zásadní rozdíl mezi nida a zava je v době výtoku: dojde-li k výtoku v době pravidelné menstruace, má žena status nida, dojde –li k němu v jinou dobu, je zava. „Venidata - v době oddělení“ Po 7 dní má její rituální nečistota stejný stupeň jako zav a ona se musí oddělit od lidí či věcí, které musí zůstat rituálně čisté. „Jitma ad-haarev - bude nečistý až do večera“ I když tu není zmíněno ponoření v mikvi, je jasné, že se nelze očistit od tuma jinak, než ponořením, jak uvádí v. 21 a 27. „Uthi nidata alav - ulpí na něm její nečistota“ Raši, Sifra- Např. měl s ní styk 5.den jejích menses, bude tame-nečistý plných dalších 7 dní, i když ona se na konci svých 7 dní může ponořit. Zava Podle tradice, kterou vyučoval Moše na Sinaji, je to 7 dní, během nichž má výtok ženy status nida. Podle toraického zákona má-li žena v té době výtok, počítá 7 dní od začátku výtoku a jestliže výtok ustal před uplynutím 7 dní, následující večer se ponoří v mikvi. Každý výtok v průběhu těchto 7 dní je nida, a ani když výtok je několik dní po sobě na tom nic nemění. Až po těchto 7 dnech se stane zava a nejméně dalších 11 dní je každý výtok pokládán za zava. Po uplynutí těchto 11 dní může opět získat status nida, avšak jestliže se stala zava gdola- velká zava, může znovu nabýt status nida jen tehdy, napočítá-li 7 dní bez jakéhokoli výtoku, jinak zůstane zava až do 7 čistých dní. (Raši, viz Tur Jore Dea 183). Po těchto 11 dní, kdy platí zákony zava, jsou 2 stupně přísnosti: 1/ zava ktana- malá zava: Má-li žena během těchto 11 dní výtok, i 2 dny po sobě, smí vykonat následujícího rána ponoření, pokud k výtoku došlo před západem slunce. 2/ zava gdola- velká zava: Má-li žena v průběhu oněch 11 dní výtok 3 po sobě jdoucí dny, bude tame až do napočítání 7 dní bez výtoku, pak se ponoří v mikvi a přinese oběti. „Jamim rabim - mnoho dní“ Raši, Sifra- minimální počet k užití plurálu je 2. Slovo „mnoho“ říká, že výtok musí být nejméně 3 dny po sobě, aby byla zava gdola. „Velo jamutu - aby nezemřeli“ Raši- Odkazuje to k trestu karet- duchovní odříznutí, jímž jsou potrestáni ti, kdo vstoupí nečistí do chrámového komplexu.
9
Galerie rabínských autorit Šabtaj (Shabbatai) ben Meir ha Kohen Litevský rabín, jedna z předních autorit halachy a responzy Šlomo Šabtaj ben Meir ha Kohen (zkráceně Šach, podle počátečních, písmen jeho nejdůležitějšího díla Siftej kohen - Rty kněze a též i zkratka jeho jména) se narodil v Amstivově blízko Vilkaviskis. Své mládí prožil u svého otce, významného rabína, kde získal potřebné vzdělání. Později studoval u Joshuy Hoeschela ben Josefa v Tykocinu.odtud šel na Krakovskou ješivu, kde studoval pravděpodobně i u rabína Menachem Mendel ben Abraham Krochmala. Osud chtěl tomu, aby se tito dva věhlasní učenci po několika letech setkali na Moravě. Bylo to v roce 1657, kdy byl Kromal zemským moravským rabínem a Šataj ben Meir ha Kohen zastával již sedmým rokem rabínský post ve Strážnici. V té době byl totiž v holešovská židovská obec hledala rabína a obrátila se na Krochmala. Když přišel zemskému rabínovi, sídlícím v Mikulově, dopis holešovské židovské obce s dotazem, zda zemský rabín neví něco bližšího o Šabbataj ben Meir ha Kohenovi a jestli by jej holešovským doporučil, aby ho přijali do neobsazeného rabínského úřadu, byl u rabína Krochmala zrovna na návštěvě rabín Jeshua Heschl. Ten ta tento dotaz ohledně Šacha odpověděl: „Nemám-li znát svého vynikajícího žáka? Věřmi, udělal bys dobře, kdybys převzal rabínské místo v Holešově a Šabbataj ben Meir ha Kohenovi přenechal zemský rabinát.“ Z Krakova odchází Šabbataj studovat do Lublinu k významnému učenci Naftalim ben Jicchak ha Kohenovi. Záhy uzavírá sňatek s dcerou zámožného Samsona Wolfa, vnuka Mošeho Isserla, taktéž významného učence. Tchán obstaral všechny hmotné potřeby a tak mohl Šabbataj věnovat veškerý svůj čas studiu. Z této doby pravděpodobně pocházejí jeho komentáře k Talmudu, některé dodnes nebyly publikovány. Tímto počinem je Šach jediným komentátorem Talmudu od doby Rašiho (Rabín Šemuel ben Jicchak 1040 – 1105, největší biblický komentátor všech dob a též i komentátor Talmudu). Šabbatajův věhlas rostl a brzy byl přijat mezi učence a stal se přísedícím rabínského soudu ve Vilně. Již v roce 1646 vydává své stěžejní dílo „Siftej kohen“(rty knězovy) a tímto svým dílem získal takové jméno, že je též znám jako Baal siftej kohen tj. Autor rtů knězových. Jedná se o komentáře k Šulchan Aruchu Josefa Kara. Josef Karo se narodil ve španělském Toledu čtyři roky před vydáním dekretu, vypovídající všechny židy ze země. Umírá v Safedu v roce 1575. Jeho stěžejním dílem je Šulchan Aruch (prostřený stůl). Jedná se o čtyři objemné svazky:
1. Orech chajim (Způsob života), pojednávající o zákonech pro každodenní život doma a v synagoze, jimž se řídí požehnání, modlitba, šabat a svátky. 2. Jore dea (cesta poznání) je vyučovací způsob zabývající se negativními a pozitivními přikázáními, zákony kašrutu , tohorou (rituální čistotou) apod. 3. Even ezer (kámen pomoci) se zabývá záležitostmi týkající se žen, manželským právem, rozvodem a vůbec rodinným životem. 4. Chošen mišpat (náprsník soudu) pojednává o občanském a trestním právu. Šulchan aruch kodifikoval zvyky sefardských židů, aškenáskými učenci byl přijímán s nedůvěrou, ba některými byl dokonce odmítán. Význam Šachova díla spočívá v tom, že svými komentáři k tomuto dílu dokázal pružně reagovat na jednotlivé části a přizpůsobit je aškenáským podmínkám. Svými myšlenkami byl předchůdcem východoevropských Chasidů. Právě Šachovo stěžejní dílo Siftej kohen (1646) jsou komentáře k Jore Dea, druhého oddílu Karova Šulchan aruchu. Toto dílo vydává ve svých 25 letech a záhy se stává uznávaným komentáoem mezi rabínskými autoritami. Dosáhlo takového věhlasu, že po roce 1675 se stává součástí většiny vydání Jore dea. Šach dokázal reagovat na všechny kritiky Karova díla. Jeden z jeho diskusních partnerů byl David ben Samuel ha Levi. Během povstání Bohdana Chmelnického Šach opouští Litvu. Po krátkém pobytu v Praze se již natrvalo usazuje na Moravě. Stává se rabínem ve Strážnici a později v Holešově, kde také v roce 1663 (8.února) umírá. Martyrium, kterým prošli Litevští židé popsal v ve spise Megilat Eifa (temný,truchlivý svitek), který poprve vyšel v Amsterodamu ještě za Šachova života v roce 1651. Tento významný historický dokument byl později přeložen do němčiny a ruštiny. V témže roce byly v Amsterodamu publikovány i Šachovy selichoty tj. kajícné a usmiřující modlitby. Krátce před svou smrtí pověřil své děti a vnuky, aby zachovávali devátý den měsíce Sivanu jako den půstu, jako stálou připomínku na tyto hrůzné události. Během tohoto postního dne měly být odříkávány žalozpěvy, které k této události sepsal. V roce Šachova skonu vychází v Amsterodamu jeho komentáře ke čtvrté části Šulchan aruchu - Chošen mišpat. Jedinečnost Šachovy osobnosti podtrhuje i jeho přátelství k křesťanským filosofem Valentino Wiedrichem. Dokladem tohoto přátelství je Šachuv
10
dopis, psaný hebrejsky datovaný 6. února 1660 ve kterém mimo jiné stojí: "Tomu, kterého miluji jako sebe, filosofu magistru Valentino Wiedrichovi." Šach mu posílá knihu Elijáše Bachura a prosí ho, aby s ním byl v kontaktu. Více o tomto křesťanském filosofovi nevíme, jen to, že se s ním Šach seznámil
během svého rabínování v Holešově. Nevíme ani odkud pocházel, kde působil a při jaké příležitosti se s ním Šach seznámil. S politováním můžeme konstatovat, že žádné z Šachových děl nebylo zatím přeloženo do češtiny. Rádi bychom tento nedostatek napravili.
Z Šachova díla: • Komentáře k Talmudu - dodnes z valné části nepublikované • Siftej Kohen (Ústa kněze) 1646 Krakov • Megilat Eifa 1651 Amsterodam • Selichot a kinot 1651 Amsterodam • Komentáře ke Chošen mišpat 1663 Amsterodam • Recenze díla Davida ben Sauela ha Leviho - 1667 Franfurk nad Odrou, pod názvem Tokfo Kohen • Gevurat anašim (síla mužů) 1697 • Even ezer - komentáře ke třetí části Šulchan aruchu • Poel cedek (čin spravedlivého) stejně jako předchozí dílo vyšlo v Jesenici 1720 • Nekudot ha kesef (stříbrné korálky) Hanau 1715
11
Texty ŠACH-ovy tumby Východní deska – nová z roku 1958
1. Tato pamětní deska byla obnovena k třístému1 výročí gaona Šabtaje blahé paměti. 2. Neboť tam2 3. jest určen úděl vůdcům, ukryt a uložen 4. jako nádoba s manou, pedagog a vychovávatel 5. znalý veškerých tajemství, bezelstný, nebylo díla 6. nad dílo jeho rukou, učitel a velký znalec Písmem 7. náš učitel a rabín rabi Šabtaj syn vznešeného 8. učitele a rabína vznešeného Meira ha Kohena, pomazaného 9. duchem, autora díla Siftej Kohen3 – klenotu doby 10. odebral se do nebeské akademie v polovině mu určeného času4, 11. jeho duše ho opustila prvního dne měsíce Adar ríšonu5 1
Chronogram dává cifru 718, tedy letopočet 1958, kdy byla toto čelní deska vyměněna. Šlošit však znamená po třetí, tedy se s největší pravděpodobností jedná o třetí desku v pořadí. 2 Citována je Pátá kniha Mojžíšova 33,21. Jedná se o Mojžíšovo požehnání Gadovi „A vyhlédl si přední (podíl), protože tam jest ukryt podíl velitele, který se postavil v čelo lidu, vykonal spravedlnost Hospodinovu a jeho soudy nad Izraelem.“ Gád splnil daný slib, když táhl s ostatními izraelskými kmeny dobývat zaslíbenou zemi, vykonat Boží spravedlnost – viz Num.32,31. táhla v čele Zajordánských kmenů jako jejich velitel a proto měl být na území Gadově uschován velitelův podíl viz Joz. 22.8. 3 Siftej kohen – rty kněze (Malachiáš 2,7) je komentář k druhému svazku Šulchan aruchu s názvem Jore dea. 4 Šach se narodil v roce 1621 a zemřel v roce 1663, tedy ve věku nedožitých 42 let.
12
12. pátého dne po sobotě, a druhého dne byl pohřben a uložen 13. toho roku a dne až do příchodu mesiáše, který přijde vykoupit lid,6 který neosiřel 14. jeho údělem jest život ve světě budoucím 15. a zemřelým spravedlivým k usmíření 16. K dobrému jest toto zde vytesáno 17. Nechť jest jeho duše začleněna do svazku života
Severní strana tumby – levá část 1. Pravdomluvné rty budou utvrzeny7 až do doby skonu8 a sledovány 2. Prozřetelností9. Dokonalá a nanejvýš zb-žná byla jeho nová díla 3. podle následujícího pořadí: Torej Zahav10, Nekudot ha Kesef11, 4. Tokfo kohen12, jemu typický Chošen mišpat13 5. Jore dea14 všem rodičům a učitelům, pomocí klopýtajícím 6. a padajícím, vyučující zjevené; 7. a nejasné bylo definitivně skryto ve dni, kdy pohaslo 8. světlo očí učence. Nechť je jeho duše vevázána do svazku živých.
Spodní část (text u severní a jižní strany se shoduje) 1. Jak vztyčený stan vzdělán vzezřením kohanim, vzezření kola uvnitř 2. kola a na všechny strany mající podobu tváří15 , ukazatelem čistoty a znečistění k uchování povinnosti (náboženské) 3. v zásluhách Jména ovlivňoval Nauku vycházející z prostředku tváří a tajemného svitku 4. jeho slova jako ze Sinaje vyslovená v disputacích a vzácných výkladech16 5. a tím byl tak přiřazen mezi poskim jak ty dřívější, tak pozdější, ten který je (zde) pohřben vznešený Siftej spící. 5
Šach zemřel ve čtvrtek 1.adaru rišon roku 5623 = 8.února roku 1663. Pohřben byl dne následujícího. Chronogram dává rok Šachova úmrtí 423 = 1663. Překlad této části může působit jisté potíže a svádět k různým variantám. Zcela určitě je zde odkaz na další biblická místa: Jeremjáš 51:5 Izrael a Juda nebudou však opuštěni jako vdova od svého Boha, od Hospodina zástupů, přestože se jejich země tolik provinila proti Svatému Izraele.
6
:“Protože neosiřel Izrael a Juda svým Bohem, Hospodinem zástupů,přestože jejich země je plna provinění proti Svatému Izraele. 7 Citát z knihy Přísloví ` 12:,9 Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba. 8 Užito aramejského výrazu šachív znamenající ulehnutí. 9 Zřejmě je užit citát z první knihy Samuelovy, kdy B-h odpovídá skrze urim. 1 Samuelova 28:6 I doptával se Saul Hospodina, ale Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky. 10
Nejedná se o název Šachova díla, ale o reakci na halachický pohled jeho současníka Davida ben Samuele ha Lewiho (1586-1667), který vydal knihu Torej zahav (z Velepísně 1,11 znamenající zlaté ozdoby). Tyto Šachovy kritiky vyšly tiskem až po smrti Lewiho ve Franfuktu nad Odrou. 11 Nekudot ha kesef (Stříbrné korálky) vyšly až v roce 1715 12 Jednalo se o Šachovu recenzi na dílo Davida ha Lewiho 13 Šachovy komentáře ke čtvrtému dílu Šulchan aruchu vyšly v Amsterodamu v roce 1663 14 Komentáře ke druhému svazku Šulchan aruchu – Jore dea mají též název Siftej kohen – rty kněze, poprvé vydané v Krakově již v roce 1646. Odtud i pochází označení Šacha jako Baal Siftej kohen. 15 Odkaz na Ezechielovo vidění, který byl taktéž kohen. 16 Orajata nebo někdy i oraja – rabínský výklad textu
13
Jižní strana tumby - pravá část 1. Ten jenž se zdráhal přijímat pocty 2. mu byly pocty prokázány 3. statečností vznešeného lidu, jasná a zřetelná moudrost 4. vycházela z Edenu k zavlažování zahrady17 neprodyšně uzavřené 5. otevíral brány k výkladu halachy 6. velkolepá byla Šabtaj Kohenovi koruna kněžství 7. stejně jako jeho vykládané oddíly, které vedly 8. objasňování koruny pomazání kohenů
Jižní strana tumby - levá část 1. Spisy Šabtaje 2. jsou dokonalými vodítky nauky jak pro chvíle noční 3. tak i denní, ústům vydávající slova moudrosti, cenné 4. jako alabastrové kamení. Ukazatelem Nauky k jejímu 5. dodržování po všechny dny, planoucí jako uhlí 6. kručínkové.18 Takový byl gaon veliký rabín a učitel 7. Šabtaj, syn gaona rabína a učitele Meira 8. Očí moudrých
17
Citát z Gn. Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu.
18
Citát Žalmu 120,4 Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.
14
Ukázky z Šachova díla (k aktuální sidře)
ש"ך שלחן ערוך יורה דעה סימן קפ"ג : ובו סעיף אחד.אשה שרואה טיפת דם צריכה לישב שבעת נקיים ]א'[ אשה שיצא דם }א{ ממקורה בין באונס בין ברצון טמאה }ב{ והוא שתרגיש ביציאתו ומיהו משתרגיש בו שנעקר ממקומו ויצא טמאה אף על פי שלא יצא לחוץ ואפילו לא ראתה אלא טיפת דם }ג{ כחרדל יושבת עליו }ד{ שבעה נקייםהגה כאשר יתבאר משפטן לקמן סימן : מביאו בית יוסף( כי כל הבא על הנדה חייב כרת/תכ"ה/ קצ"ו ואין חילוק בין פנויה לנשואה לענין איסור }ו{ נדה )ריב"ש סימן תכ"ב
ש"ך למדו חז"ל שאינה טמאה אלא בדם הבא מן, י"ח[ והיא גלתה את מקור דמיה,' מדכתיב ]ויקרא כ.}א{ ממקורה :המקור היינו מדאורייתא אבל מדרבנן טמאה אף על פי שלא הרגישה כדלקמן סימן ק"צ וכמה.'}ב{ והוא שתרגיש כו :דוכתי : והוא הדין פחות כך כתב האגור בשם שערי דורא והגהות שערי דורא וכך כתב האחרונים ופשוט הוא.}ג{ כחרדל היינו מדרבנן אבל מדאורייתא אין צריך לישב שבעה נקיים אלא זבה גדולה אלא שכדי שלא.}ד{ שבעה נקיים תבא לידי טעות החמירו חז"ל והצריכו לעולם שבעה נקיים ועיין בעטרת זהב שהאריך בזה אף שאינו נהוג בזמן הזה וכתב לבסוף הארכתי קצת בסימן זה יען כי הוא מקור ויסוד שעליו נבנו כל דיני הנדה הנהוגים בזמן הזה כמו ועם כל זה בבירור הדינים כתב וקבלו חז"ל הלכה למשה מסיני שי"א יום אחר ז' ימי,שיתבאר לפנינו עד כאן לשונו נדה ואם ראתה באותן הי"א היא נקראת זבה ואחרי כן חוזרת להקרות נדה וכן לעולם ז' ימי נדה ואחד עשר ימי הזיבות וכן לעולם כל ימיה וכל זה מדין תורה עד כאן לשונו וזהו דעת הרמב"ם אבל כבר השיגו עליו כל הפוסקים והסכימו שמשעה שהאשה נעשה זבה גדולה אינה חוזרת לימי נדות עד שתשב ז' נקיים ואין ימי זיבה אלא בי"א הסמוכים לז' שראתה בהם נדות כדאיתא בבית ייסף עיין שם וכן דעת הראב"ד ושאר פוסקים לקמן סימן קפ"ט גבי אין האשה קובעת וסתה בימי נדתה וימי זיבתה עיין שם ותימה שהעטרת זהב גופיה כתב בסימן קפ"ט סעיף ל"ב בימי זיבה כיצד כגון שראתה בראש חדש וחזרה וראתה בט"ו בו שהיתה עומדת בימים שראויים לזיבה דהיינו בי"א :'יום שבין נדה לנדה עיין שם כו ŠACH Šulchan aruch Jore dea Kapitola 183 Žena, která uviděla kapku krve, má být odloučena po sedm čistých dnů. Obsahuje jeden paragraf. 1.) Žena, jíž vyšla krev z lůna, ať již z donucení nebo z vůle, je nečistá a to tehdy, pokud ucítí její vyjití. Od chvíle, kdy ucítí, že se (kapka krve) oddělila ze svého místa a vyšla, je nečistá, přestože nevyšla ven a dokonce jestliže viděla pouze kapku krve ve velikosti hořčičného semínka, tak kvůli ní sedí sedm čistých dnů. Haga - jak bude vyložen jejich zákon níže, kapitola 196, a není rozdílu mezi svobodnou a vdanou ohledně zákazu menstruace (Ribaš kapitola 422, uvádí Bejt Josef). Protože každý obcující s menstruující ženou poléhá trestu. Šach 1.) Z lůna. Z toho, že je psáno (Vajikra 20, 18): "a ona odkryla lůno své krve," učili naši moudří, že je nečistá pouze krví přicházející z lůna.2.) A to tehdy, pokud ucítí atd. To podle Tóry, ale podle rabínů je
nečistá, přestože to necítila a jak je uvedeno níže, kapitola 190 a na několika místech. 3.) Velikosti hořčičného semínka. A je to zákon i pro menší množství, tak napsal Igur jménem Šaarej Duro a Hagahous Šaarej Duro a tak to napsali poslední komentátoři a je to jasné. 4.) Sedm čistých dnů. To je podle rabínů, ale podle Tóry musí sedět sedm čistých dnů pouze tehdy, když má veliký výtok, ale kvůli tomu, aby nedošlo k omylu, tak naši moudří zpřísnili a přikázali v každém případě sedm čistých dnů. A viz v Ateret zahav, že o tom obsáhle pojednal, přestože to v tomto čase neplatí a napsal na konci: „O této kapitole jsem pojednal trochu obsáhle, jelikož je to pramen a základ, na němž byly postaveny všechny zákony menstruující ženy, jenž platí v tomto čase, jak bude před námi vyloženo,“ až potud citát. A při tom všem při výkladu těchto zákonů napsal: „A přijali naši moudří ústní Toru, kterou přijal Moše na Sinaji ohledně jedenácti dnů po sedmi dnech menstruace, že pokud viděla (krev) během oněch 11 dnů, tak se nazývá trpící výtokem a poté se vrací a nazývá se menstruující, a tak je to pokaždé při sedmi dnech menstruace a jedenácti dnech výtoku..., jsou dny menstruace a po nich dny výtoku a tak neustále po všechny její dny a to vše podle zákona Tóry,“ až potud citát. A takový je i názor
15
Rambama, který ale již popřeli všichni komentátoři a dospěli k závěru, že od chvíle, kdy má žena veliký výtok, tak se nevrátí ke dnům menstruace, dokud nebude sedět po sedm čistých dnů a dny výtoku jsou pouze v jedenácti dnech následujících po sedmi, během nichž viděla menstruaci, jak je uvedeno v Bejt Josef, viz tam. A takový je názor Roveda a ostatních komentátorů, níže kapitola 189, ohledně toho, že
žena neurčuje svůj cyklus skrze dny své menstruace a dny svého výtoku, jak je tam o tom pojednáno. Je podivné, že sám Ateret zahav napsal v kapitole 189 paragraf 32: skrze dny výtoku, jak? Jako že viděla (krev) o novém měsíci a znovu viděla 15-tého onoho měsíce, kdy byla během dnů vhodných k výtoku, to znamená v 11 dnech, jež jsou mezi cykly menstruace, viz tam atd.
JUDAISMUS PRO DNEŠEK Prastará víra s moderním poselstvím JOHN D. RAYNER a BERNARD HOOKER SLUŽBA SRDCEM Význam modlitby
Povinnost modlit se vyvodili rabíni z příkazu „Budete sloužit Hospodinu, svému B-hu“(Ex.23:25) a z výroku „Abyste milovali svého B-ha a sloužili mu celým svým srdcem“(Dt.11:13).Co to je- ptají se rabíni- služba srdcem? A odpovídají: „Musíte říct, že je to modlitba.“(Taanit 2a). Židovské náboženství má modlitbu skoro pro každou myslitelnou příležitost, od chvíle, kdy člověk ráno otevře oči až k okamžiku, kdy je večer zavře. Několik příkladů různých brachot (požehnání): Před jídlem či před požitím chlebaPožehnaný jsi Hospodine, B-že náš, Králi světa, jenž vyvádí chléb ze země. Před jiným jídlem z mouky než chléb (sušenky, koláče)- Požehnaný jsi Hospodine, B-že náš, Králi světa, jenž tvoří rozličná jídla. Před ostatními druhy pokrmů (tj.maso, vejce, ryba, sýr...)-Požehnaný jsi Hospodine, B-že náš, Králi světa, jehož slovem vznikly všechny věci. Při zaslechnutí hřmění- Požehnaný jsi Hospodine, Bže náš, Králi světa,jehož síla a moc naplňují svět. Když uslyšíme dobrou zprávu- Požehnaný jsi Hospodine, B-že náš, Králi světa, jenž jsi dobrý a činíš dobro. Při zprávě o něčí smrti- Požehnaný jsi Hospodine, Bže náš, Králi světa, jenž je spravedlivý soudce. Pozitivem je, že naučené požehnání vyvolá v člověku automaticky odpověď, jíž naváže spojení s B-hem. Negativem je nebezpečí, že slova vyjdou z úst bez účasti srdce a mysli. Proto někteří obhajují spíše spontánní modlitbu. Liberální judaismus se k ní také přiklání, avšak uznává, že mnoho lidí potřebuje řád a cvik „psaných“ modliteb, než je schopno reagovat vlastními slovy.
Ortodoxní judaismus požaduje, aby si muž starší 13 let nasazoval před ranní modlitbou –šacharitem (kromě šabatu a svátků) tefilin-fylaktéria. Tefilin je dvojice kožených krabiček s koženými řemínky, obsahující kousky pergamenu s vepsanými čtyřmi úryvky z Pentateuchu. Úryvek obsahuje větu-„Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít na čele mezi očima“. S největší pravděpodobností byla věta míněna metaforicky jako příkaz, aby „je“-tj.slova Tóry obecně-Žid nikdy nevzdaloval ze své mysli. Farizeové interpretovali formuli doslovně a „je“ chápali jako odkaz ke konkrétním, výše zmíněným úryvkům. Tak vymysleli tefilin. Jedna z krabiček se přikládá na levou paži proti srdci a řemínek se ovíjí kolem paže dolů k prstům; druhá se přikládá na čelo, s řemínky spadajícími na ramena. Liberální Židé si uvědomují smysl tohoto zvyku- vnější nápomoc niterné zbožnosti- ale neshledávají tento způsob dost účinný, zejména vede-li k přehnanému zdůrazňování „vnějšího“ v modlitbě; proto liberální judaismus netrvá na dodržování. Vybízí ovšem jednotlivce i rodiny, aby se modlili každé ráno i večer- v modlitební knize Služba srdcem jsou k tomu vhodné modlitby. Hebrejský výraz pro modlitbu je „tefila“. Přesný původ slova není znám, je na to několik teorií. Jedno je však jisté: neznamená „prosba“, což je význam slova modlitba v angličtině. Musíme si uvědomit, že hebrejská modlitba nemusí nutně mít prosebný ráz- jak napsal Claude Montefiore v Liberálním judaismu (str.51)„Modlit se není totéž, co modlit se o“. Modlitba není způsob, jak B-hu přikázat, aby se podřídil našim přáním, a už vůbec ne aby prováděl „zázraky“ změnou přírodních zákonů či změnou jejich platnosti a narušil tak přirozený sled příčin a následků. V modlitbě hledáme spíše pochopení toho, co B-h chce, abychom dělali, než abychom říkali, co má udělat On. Modlitba nás nevybízí, abychom hledali sobecký zisk, ale abychom byli
16
připraveni k nesobecké oběti. Mnoho židovských modliteb jsou požehnání a chvály. B-h naši chválu nepotřebuje, to my potřebujeme vzdávat mu díky a chválu. Slovy amerického reformního rabína Emila G.Hirsche-„Opravdová modlitba není prosba k B-hu; je to promluva k sobě samému.“ V dalších kapitolách zmíníme modlitby určené pro šabat, svátky a další konkrétní příležitosti. Dotkněme se židovského obyčeje pokrývat si hlavu při modlitbě. Někteří ortodoxní Židé mají hlavu stále pokrytou čepičkou zvanou kipa (hebrejsky), kappel(jidiš), jarmulka(slovanský název). Poznamenejme k tomu, že A/ tento zvyk se neuvádí v Bibli, B/ není vyžadován nikde v halachické literatuře, od Mišny po Šulchan aruch, C/ Židé v Palestině i Evropě se modlili prostovlasí od starověku až do pozdního středověku. Zvyk pokrývat si hlavu pochází zřejmě z Babylonie, kde byl výrazem úcty a rozšířil se po celém islámském světě, včetně Palestiny a Španělska, odkud pronikl do křesťanské Evropy. I když mnoho Židů tento zvyk přejalo a považuje jej za samozřejmý, někteří dávají přednost modlitbě s nepokrytou hlavou, jak to činili jejich dávní předkové a s ohledem na to, že dnes –aspoň v západním světě- se tím vyjadřuje úcta. Tuto variantu také přijaly liberální židovské kongregace. Pevnější zakotvení v židovské tradici má modlitební šál-talit gadol.Ten je odvozen z příkazu v Pentateuchu, žádajícího Izraelity, ať „si dělají na okrajích svých oděvů třásně (cicit)“ (Nu.15:38-39) jako připomínku svých náboženských povinností. Talitem se odívají židovští muži při ranní modlitbě doma i v synagoze a při všech bohoslužbách. Používají jej také ti, kdo se aktivně podílejí na
bohoslužbě, např.otevřením svatostánku či vyvoláním k Tóře. V několika málo progresivních synagogách po světě začaly užíváním talitu prosazovat svou „rovnost“ ženy. Někteří Židé nosí po celý den pod svým svrchním oděvem menší verzi talitu,známou jako talit katan nebo arba kanfot (čtyři rohy) . Nakonec ještě pár slov ke společné modlitbě. Často slýcháme od těch, kdo se jí nezúčastňují: „Já nemusím chodit do synagogy, pomodlím se právě tak dobře doma.“ Tento názor obvykle signalizuje naprostou neznalost rozdílného smyslu osobní a společné modlitby. Jedna je alternativou k druhé a obě jsou nezbytné. Osobní modlitbou vyjadřuje člověk své vnitřní touhy a city. Společnou modlitbou vyznáváme, že jsme součástí většího celku a sdílíme společné závazky a cíle s našimi souvěrci. Vytváří se silnější pocit vzájemné závislosti na B-hu. Pravidelné bohoslužby v synagoze jsou stanoveny na určitou dobu v týdnu, kdy většina lidí má čas přemýšlet o B-hu a o své odpovědnosti k němu. Bohoslužby pomáhají probudit a povzbuzovat duchovní aktivitu v člověku. Mnoho lidí také považuje za snadnější modlit se v synagoze, protože fyzické i lidské prostředí modlitbě napomáhají.Už svou fyzickou přítomností přispívá člověk k pocitu vzájemnosti, jenž často pomůže někomu, kdo sem přišel hledat útěchu, mír či povznesení ducha.Dodejme, že společná modlitba není v judaismu jen modlitbou, ale i studiem. Židovská liturgie je protkána pasážemi z židovské literatury, které mají svůj výchovný smysl, stejně jako čtení z Bible či kázání Právě proto rabíni nařídili Židům-ač přikládali velký význam osobní modlitbě- aby se „modlili se společenstvím“, kdykoli je to možné. Zveřejněno s laskavým svolením autora i překladatele
Šabat tento týden začíná v pátek v 19´35, a končí v sobotu v 20´47. Délka dne je 13 hod 58 min; délka skutečné hodiny činí 70 minut, východ jitřenky 4´02; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 4´39 hod; východ slunce v 5´50; polovina dne 12´49; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 13´19, (mincha ktana 16´53, plag mincha 18´20) západ slunce (škia) 19´48; východ hvězd v 20´22 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046
17
