Výklad k sidře Vajera "Vajera elav JHVH beelonej mamre vehu jošev petach haohel ke chom hajom." A zjevil se mu JHVH ve stromoví Mamre, on seděl ve vchodu sanvém za horka toho dne."
14. nisanu roku 2047 židovského letopočtu (5.duben 1713 př.o.l.) je již Abraham, tedy nikoliv Abram, poctěn obzvláště vzácnou návštěvou. "I zjevil se mu Hospodin u velikého stromu Mamre, když seděl u stanového vchodu za horka dne. Pozdvihl své oči a viděl: hle tři muži stáli před nimi,když je uzřev, běžel jim v ústrety od vchodu: stanu a uklonil se až k zemi. A řekl moji pánové, nalezl-li jsem milost v tvých očích, neodcházej prosím o služebníka svého. Přinese se trocha vody,umejette nohy a odpočinete pod stromem." Gn.18,1-4. Kdo byli tito tři mužové? Jak máme rozumět střídání jednotného a množného čísla, když s nimi Abraham hovoří? Pak najednou Abraham mluví jen se samotným Hospodinem. Podle některých církevních otců se zjevila sama "nejsvětější Trojice". Novější katolické výklady jsou již střízlivější. Jeden prý byl Hospodin, ostatní byli andělé (Čtení z Písma svatého Starý zákon vydáno v r. 1939). Protestantští vykladači jsou zase přesvědčeni, že šlo o dva anděly a "Krista", který pak hovoří s Abrahamem. "Předvěký Kristus" pak scénu opouští, zatímco andělé putují do Sodomy. Biblický text nám však něco ukrývá a je na nás abychom toto tajemství odhalili.. Nutno si však uvědomit, že Hospodin s člověkem přímo neobcuje "Nebudeš moci vidět tváře mé, neuzří mě člověk a bude žít." Ex.33,20 Bůh jedná s člověkem prostřednictvím svých služebníků - andělů. O angeologii, démonologii, šeolu si řekneme něco víc ve výkladu sidry Chaje Sara. Zde připadají v úvahu tří archandělé: Michael - Kdo je jako Bůh viz. Dan. 10, 13-21; 12,1. Gabriel (Dan 8,16; 9,21 t.j Mou silou je Bůh) a konečně Rafael = Uzdravuje Bůh (Tobiáš 5,4nn). Jako v matematice neznámá x představuje určitou hodnotu, tak i naše textové neznámé HLE TŘI (veheaa šeloša) znamená určitou hodnotu a my si zjistíme její numerickou hodnotu: vav = 6, he = 5, nun = 5O, he = 5 šin=300, lamed = 30 šin = 300, he = 5. Numerická hodnota "hle tři" je tedy 701, Místo toho dosadíme do textu Michael, Gabriel a Rafael, tito.... tak aby nebyl narušen kontext a byla zachována gramatika. Michael men = 40, jod = 10, kaf = 20, alef = 1 , lamed = 30, dohromady 101; Gabriel gimel = 3, bet = 2, reš = 200, jod = l0, alef = 1, lamed = 30 dohr.=246;...a Rafael vav=6, reš = 200, pe=80, alef = 1; lamed = 30 dohromady 317; tito: alef = 1, lamed = 30, vav = 6; dohromady 37. 10l+246+317+37=701. Upravená věta pak zní následovně: "pozdvihl své oči a viděl: Michael,Gabriel a Rafael - tito mužové stáli před ním.." Zde si též objasňuje proč Abraham mluví hned v jednotném a hned zase v množném čísle. S anděly mluví s množném čísle a s Hospodinem, kterého tito andělé zastupují mluví v čísle jednotném. Rozmluva mezi Abrahamem a Hospodinem není kupeckým smlouváním, jak by se mohlo povrchnímu čtenáři na první pohled zdát, ale přímluvnou modlitbou. Řekli jsme si, že není možné požadovat, aby Bůh měnil své rozhodnutí. Zde na tomto místě se Abraham přimlouvá za zachování Sodomy. Chtěl však přesto, že věděl jací obyvatelé Sodomy jsou, aby byla zachráněna. Zcela určitě je tomu tak. Přesto se neodvažuje chtít ve své prosbě pod tzv. minján t.j. minimální počet spravedlivých. Prvním paralyzátorem zla je VYJITI, druhým drtičem zla je MODLITBA a třetím: TÓRA, nebo-li strom života. Abychom se dostali ke stromu života, musíme nejprve vyjít, až dojdeme k bráně Edenu musíme ZAKLEPAT, a bychom byli vpuštěni. Tímto zaklepáním je modlitba. O ni si řekneme něco víc.V žádném případě nechceme radit jestli je dobré se modlit doma nebo v synagoze (či modlitebně nebo v kostele) a to, sám nebo ve společenství, potichu nebo nahlas, dlouze nebo krátce, v pokleku, postoji nebo v sedě. Taktéž nechceme doporučovat jaká slova volit, abychom nedopadli jako onen učitel zákona v příběhu z půvabné středověké knihy Sefer chasidim, o tom později. .Židé se modlí 3 krát za den dle Žalmu 55,17. (Daniel 6,11 .14). Duší židovské modlitby je beracha ברכהt.j. požehnání. Žehná se však i při jiných příležitostech. Bohabojný žid by měl pronést za den nejméně 100 požehnání. Tato cifra se zdá býti přehnanou, ale uvědomíme — li si, že se žehná téměř absolutně všemu je to počet spíš nedostačující.. Zbožný žid ,jakmile ráno procitne, poděkuje za to, že jej Bůh ráčil zachovati při životě, při otevření očí, poděkuje za dar zraku, když se na lůžku posadí poděkuje za to,že Bůh osvobozuje zajaté. Když se jeho noha dotkne země, poděkuje Bohu ta to, že rozprostřel zemi na vodách, při oblékání poděkuje Bohu za to, že odívá nahé. Jen při těchto ranních elementárních úkonech pronese 15 požehnání. Dále žehná při příchodu do přírody, při pohledu na vodní plochu, při dešti atd. Středobodem židovské modlitby je Hatefila, nebo-li modlitba Osmnácti požehnání nebo-li šemome esre שמונה עשרהPronáší se 3 krát denně ve všední dny všechny o šabatu a svátcích je zkráceno. První a poslední tři požehnání oslavují Boha, Jeho všemohoucnost, Jeho svatost, Toto, kdo přijímá díkuvzdání a Toho, který uděluje Pokoj. 12 středních požehnání má charakter proseb za statky, které jsou nutné k tomu,
1
aby mohl člověk Bohu sloužit a tím mu projevovat chválu. Jsou to zdraví, osobní svoboda, spravedlnost, především však statky duchovní jako je pochopení Boží cesty, možnost činit pokání a prosba o odpuštění. Kalendářík Luach obsahují v některých ročnících plné znění této modlitby. Jinak je zaznamenáno v hebrejsko - českém siduru Jicchak. Pokud vím, tak je v tisku připravena novodobá verze této modlitební knihy. My z. těchto 18 požehnání zaměříme na nekontroverznější z nich. Je to dvanácté požehnán, které nese od dob talmudických pojmenování jako birkat haminiim t.j. požehnání odpadlým. Dle mnohých badatelů bylo původně zaměřeno proti křesťanům a je vlastně devatenáctým požehnáním z osmnácti. "A pomluvačům ať nekyne naděje,a všichni pachatelé bezpráví jak okamžik ať pominou, a všichni ať jsou vyhubeni. A svévolné brzy podvrať a znič a svrhni a pokoř brzy za našich dnů. Pochválen budiž Hospodine, Jenž ničí nepřátele a pokořuje svévolné!" O tom,jak může být lidský jazyk zhoubný, svědčí celá řada biblických textů: Žalm 52,4; 140,4. Přísl.1,13,3; 16,7; 18,13. Snad nejvýstižněji o zlu pocházejícím z nezkrotného jazyka píše Ješua syn Sirachův 28,13-26 ČEP Zde opět můžeme vypozorovat vyrovnání protikladů. Jestliže přílišné mluvení je zlem, tak dobrem není mlčení, ale slovo v čas příhodný, viz Př. 25,11. Šemone esre má ještě pojmenování Amida עמידהt.j. stání, neboť židé při modlitbě zásadně stojí (s výjimkou Dne smíření, kdy se padá na tvář. Stání znamená přijímat Boží vůli a uposlechnout ji (Ex. 20, 21, Lev.9,5. Neh 8,5. Sirach 50,13). Někdo však může namítnout, že Daniel při modlitbě klekal na kolena (6,11) Aramejský text uvádí: "Barech al-birehoni... " Kořen ברךznamená žehnat i koleno. Proto textu můžeme rozumět i následovně: " třikráte denně uděloval požehnání modlil se. Z rozpaky nad textem se setkáváme i v nejstarších řeckých překladech. Tak zatímco Septuaginta uvádí "epipten epi prosopon" t.j. padnout na tvář, tak Theodotion "kamton epi ta gonata" t.j. sklonit se na kolena. V modlitbě člověk pozdvihuje svoji duši k Bohu, proto Amida (=stání). V den smíření člověk činí pokání před Bohem,svého ducha před Bohem ponižuje. Byl jeden v modlitbách a Písmě neobeznalý pastýř, který se denně modlil takto: "Milý Bože,jsem chudý pastýř a musím tyto ovečky pásti za mzdu. Kdyby tyto ovečky byly tvoje,ó Bože, pásl bych je zdarma, neboť tebe miluji." Šel kolem v předpisech Tory přesný a obeznalý muž a slyšel s rozhořčením tuto modlitbu. Vykládal pastýři, jaký nesmysl se modlí a učil ho oddaně předepsaným modlitbám jako "Slyš Izraeli" , "Šemone esre" a hlavním předpisům o náboženských úkonech, načež ho opustil. Ubohý pastýř se však cítil nešťastným. Modlitby,kterým ho naučil pobožný souvěrec, zapomněl a svou bývalou modlitbu si netroufal Bohu přednášet, neboť byl poučen, že je to nesmysl a hřích. Avšak onomu písma znalému muži se zjevil ve snách Bůh a řekl mu: "Ne pastýř,ale ty jsi hřešil. Vzal jsi chudáku jeho jedinou modlitbu. Vrať se k němu, přiznej mu svou chybu a řekni mu mým jménem, že jeho upřímné modlitba je Bohu milá!"
1. Ukázal se mu Bůh - Aby navštívil nemocného Abrahama. Rav Chama Bar Chanina řekl: „Byl to třetí den po obřezání, Hašem přišel, aby se přesvědčil o zdravotním stavu Abrahama (Raši). Celá událost bylo vidění. uprostřed dubů Mamre - Mamre dal Abrahamovi radu ve způsobu obřezání. Jeho rada se nevztahovala k samotnému obřezání, protože Abraham neměl žádné pochybnosti ohledně vykonání toho příkazu. Ale Abraham si nebyl jistý, zda to má učinit potají s ohledem na skromnost, a nebo to učinit zjevně pro všechny, a tak posvětit Boží Jméno. Mamre poradil, aby se splnění Božího přikázání stalo veřejným aktem (Tosafot Hašalem; Rav Simcha Bunin z Pšischy). Proto se mu zjevil Bůh v jeho zemi (tam, kde byl usazen ) (Raši). Viz úvaha ke 12,6. seděl ( jošev ) - Je to psáno bez vav, tak by se mělo číst jašav, usedl. Abraham chtěl vstát a projevit tak úctu k Boží Přítomností, ale Svatý Jediný (Ať Je Požehnán! ) mu řekl: „Usedni a Já budu stát. to bude oznámení pro tvé dětí, že Mi je určeno stát ve shromáždění soudců, když soudí" jak je psáno: „Bůh stojí ve shromáždění Božím" (Žalm 82,1). (Abraham sedící u vchodu do svého stanu je jako soudcové sedící u bran města (Zichron Moše )) (Raši). za denního horka - Svatý Jediný (Ať Je Požehnán!) učinil světlo slunce značně silnějším, aby neudělal starost Abrahamovi příchodem hostí, neboť lidé necestují v příliš parných dnech. Avšak když Bůh spatřil Abrahama, jak je zasmušilý kvůli nedostatku cestujících, kterým by mohl připravit hostinu, vyslal k němu anděly v lidské podobě ( Raši ). 2. zahlédl...spatřil - To slovo je tu zopakováno, protože se tu jedná o dvě věci. Nejprve Abraham „zahlédl" přicházející muže, potom se objevili na odlehlejším místě, a on „spatřil", že postupují takhle, protože mu nechtěli překážet. Ale Abraham zapomněl na svoji bolest a vyběhl, aby přivítal hosty (Raši).
2
tři muže - Byli to andělé. Jeden měl Sáře předat zvěst, že se jí za rok narodí syn, druhý měl zničit Sodomu, a třetí byl poslaný, aby vyléčil Abrahama. Jeden anděl vykonává jen jeden úkol. Na všech místech se o andělích mluví v množném čísle: „a oni jedli" (18,8 ); ale když se mluví o předání zprávy Sáře, je řečeno: „A (jeden z nich) řekl: „Jistě se vrátím" ( 18,10 ), a v souvislosti se zničením Sodomy je řečeno: „neboť to nemohu učinit" ( 19,22 ), „že nezničím to město" ( 19,21 ). Rafael, anděl který vyléčil Abrahama, byl vyslán, aby zachránil Lota: „(jeden ) řekl: Zachraň svůj život" ( 19,17 ); odtud závěr, že se jen jeden anděl zabýval záchranou Lota (Raši). 3. Bože! - Hebr. Adonaj, dosl. „Moji pánové". Podle většiny interpretací je v tomto verši slovo Adonaj „Můj Pane" svaté a vztahuje se k Bohu. Při odchodu od Boží tváře Ho Abraham prosil: „Nepřecházej okolo svého služebníka, ale počkej, zatímco budu hostit pocestné." Abrahamovo chování ukazuje, že „pohostinost k hostům je nádhernější než pociťovat Boží Přítomnost" (Šavuot 35b; Šabat 127a). Abrahamův odchod nebyl projevem nedostatku úcty, protože on věděl, že horlivost ve službě Božím stvořením je sloužením samému Bohu ( Tanchuma Jašan ). Abraham symbolizuje aktivní laskavost, chesed. Velikou péči, jakou jim prokázal, poukazuje na horlivost, s jakou sloužil Bohu. Ta slova jsou chol (tzn. nejsou svatá). Abraham se obrátil k andělům, ne k Bohu, avšak z důvodu veliké úcty mluvil postupně ke každému zvlášť, odtud jednotné číslo v „Můj Pane! Jestliže ..." ( Ramban ). 6. sea - Jeden sea je okolo 7,3 litru. 7. Rozběhl se (také) Abraham - Ukazuje to jeho velkou horlivost a chuť prokázat pohostinnost. I když měl mnoho služebníků, byl starý, a navíc oslabený po obřízce, sám se rozběhl, aby vybral tele k jídlu ( Ramban). dal mládenci - Ten mládenec byl Jišmael. Abraham ho pověřil tím úkolem, aby ho učil plnit micvot ( přikázání) ( Raši). 8. smetanu - Na zákl. Rašiho. tele, které připravil - Dosl. „které udělal". Když připravil všechno jídlo, přinesl je a předložil jim ho ( Raši). Abraham stvořil to tele za pomoci znalostí mystické knihy Sefer Jecira (Malbim).
a oni jedli - Andělé nejedí podle lidského porozumění tomuto vyjádření, působí pouze dojem, že jedí. Učí to, že není dovoleno opouštět místní zvyky (Raši). V kabalistickém významu andělé, jako duchovní bytosti, získali svůj pokrm ze svatosti Abrahama. Tak nádherný byl Abraham, že jeho posvěcené chování zajistilo andělům stravu, jakou potřebovali. 9. Je ve stanu - Byl to znak její skromnosti ( Raši). 10. v této době za rok - Slovo ( כעתkeat) znamená: „v této době v příštím roce" (když přijde znovu to datum ). Bylo to o svatém Pesachu, a příští rok na Pesach se narodil Jicchak (Raši). který byl za ním - Vchod byl za andělem ( Raši ). 11. to, co je běžné u žen - Perioda u žen ( Raši). 12. v duchu ( sama pro sebe) - Bůh andělovi zjevil myšlení Sáry (Ibn Ezra). pěknou kůži - Raši. Jiný výklad: „potěšení" (Ibn Ezra). 13. když jsem stará - Slova Sáry ve dvanáctém verši zněla takto: „můj muž je starý", ale s ohledem na klid mezi mužem a ženou Bůh změnil to nepříznivé vyjádření a jejímu muži na konstatování o ní samotné ( Raši). 15. Sára nelhala, opravdu myslela, že se zasmála z radosti a ne z nevíry. Je však pravda, že v hloubi srdce Sára pochybovala o možnosti existence zázraku (Kotský Rebe). 17. Mám zamlčet? - Má to být čteno jako otázka ( Raši).
3
to, co hodlám učinit? - ( Sodomě) „Copak by to bylo vhodné z Mé strany, abych to učinil bez vědomí Abrahama? Dal jsem mu ty země a i těch pět měst, které hodlám zničit, náleží jemu, jak je psáno: „a pomezí Kanaánců se táhne k Sidómu...směrem přes Sodomu, Gomoru..." ( 10,19 ). Vždyť jsem ho nazval Abraham - av hamon gojim - otec mnoha národů. Copak bych mohl vyhladit děti a neuvědomit o tom otce, který Mě miluje?" (Raši). 19. sblížil jsem se s ním - Doslova slovo: jedaetiv - vztahuje se ke znalosti, ne k lásce, avšak Tóra často užívá „lásky" jako druhého významu výrazu „vědět, znát", neboť ten, kdo někoho miluje, sbližuje se s ním a snaží se ho lépe poznat ( Raši). 20. Křik - Je to křik vzpoury Sodomy proti Bohu nebo křik způsobený opanováním nevinných. Buď křik rouhání, nebo křik ukřivděných lidí (Ibn Ezra). Křik pronásledovaných prosících o osvobození (Ramban). 21. Objevím se - Dosl. „sejdu". Tento antropomorfismus vyjadřuje nutnost zvláštní úvahy, zvláště když se jedná o potrestání hříšníků {More Nevuchim 1,10 ). Objevím se a podívám se - To učí soudce, aby nevydávali výrok bez předešlého důkladného prozkoumání záležitosti. Jiné vysvětleni: podívá se na konec jejich činů (jestli prokážou pokání nebo ne) ( Raši). A když ne, to uvidím - „Když ( však ) ne," budou trvat na svém hříšném chování, ( ale prokáží pokání ( Onkelos )), „budu vidět", co udělat. Potrestá je, ale nezničí v plném rozsahu ( Raši). 23. Přistoupil - V Tanachu se setkáváme s tímto slovem ve vztahu k válce. Popisuje „smíření" nebo „přistoupení k modlitbě". Abraham mluvil ostře (tj. jako by se šikoval k vojně ), ale volal ke smíření (tj. vyzýval k milosrdenství) a modlil se (Raši). 24. padesát spravedlivých - Pět měst bylo odsouzeno, všechna jsou vyjmenována ve verši 14,2. Sodoma a Gomora byla největší z nich. Méně významná byla Adma a Cevojim a Coar bylo nejmenší z těch měst. Abraham připomínal padesát lidí, čili pět minjanů, měl na mysli po deseti spravedlivých v každém městě ( Raši). Minjan je skupina deseti dospělých mužů potřebná ke konání veřejných modliteb. 25. Bylo by to nehodné Tebe! - Lidé by říkali: „A tak je to! Ničí všechno, spravedlivé i nehodné společně. Stejně jako to učinil s pokolením Potopy a s pokolením věže Bavel." ( Raši). Slovo chalila může znamenat „to není možné". Jiní tvrdí, že chalila se vztahuje ke slovu chalul „pustý" (Ibn Ezra). 27. jsem prach a popel - Byl jsem již připravený stát se „prachem" (tj. zahynout)kvůli králům i „popelem" kvůli Nimrodovi, cožpak jsem nebyl zachráněný díky Tvému milosrdenství, které se za mě postavilo? (Raši). 28 pro pět - Copak zničíš všechna ta města proto, že pěti lidí se nedostává do plného počtu padesáti? (Ibn Ezra ) Dokonce když je tam jen čtyřicet pět spravedlivých, tak to stále bude devět v každém městě, a Ty, Bože Spravedlivý, bys je mohl k sobě připojit a vytvořit tím způsobem požadovaný počet deseti spravedlivých v každém městě! ( Midraš; Raši ) 33. Bůh odešel - Když obhájce (Abraham) utichl, Soudce odešel ( Raši ).
19. 1. dva andělé - Jeden anděl se dostavil, aby zničil Sodomu, druhý (Rafael), který vyléčil Abrahama, přišel, aby zachránil Lota. Třetí odešel po tom, co ukončil svou misi předání zprávy, že Sára bude mít syna. Na tomto místě jsou ti dva příchozí nazváni „anděly", ale když přišli k Abrahamovi, byli popsáni jako „muži". Když přišli k Abrahamovi, Bůh tam byl současně s nimi a učinil je ne více významnými než jsou běžní smrtelníci. Zatím, v přítomnosti Abrahama, pro kterého byli andělé běžným jevem, byli nazváni „muži", jinak to však bylo v případě Lota, který byl velmi nesmělý z jejich přítomnosti ( Raši).
4
2. přenocujete, umyjete si nohy - Copak lidé takhle postupují, že nejdříve nocují a teprve potom si umyjí nohy? Abraham ho neučil takhle jednat, to Lot si pomyslel: „Když jim řeknu hned, aby si umyli nohy, tak když přijdou obyvatelé Sodomy a uvidí, že to už stačili udělat, budou říkat: >Dva tři dny už je hostíš a nic jsi nám neřekk." Proto si Lot pomyslel: „Lepší bude, když tu zůstanou s prachem na nohách, aby to vypadalo, jako by před chvílí vešli" (Raši). venku - Dosl. „na ulici"; jiný překlad: „na náměstí" ( Targum Jonatan ) 3. macesy - Andělé přišli patnáctého dne měsíce Nisan, na tento den později připadne svátek Pesach (Raši). 5. abychom je poznali - zakázanými styky mezi muži ( Raší ). 9. Kliď se! - „Copak jsme tě ustanovili soudcem nad námi, abys tu zaváděl nová práva? Od nejstarších časů je to naše právo a zvyk, že každého příchozího napadneme a oloupíme!" (Midraš). 10. a zamkni dveře - Když si Lot uvědomil, že andělé zničí obyvatele Sodomy kvůli jejich hříšnosti, začal se modlit jejich jménem, prosil pro ně o slitování. Ale andělé mu řekli: „Přestaň prosit o milosrdenství pro ně! Oni chtěli, abys nás vydal kvůli hanebným účelům, je to zločin, který nelze obhájit. Zničíme to místo. Zachraň jen svou rodinu!" ( Midraš ) 11. od malého po velkého - To mladí začali hřešit, jak je řečeno: „od mladého po starého" ( 19,4 ) a proto byli potrestáni jako první (Raši). a pachtili se - Jaký je to úpadek! Dokonce poraženi slepotou neustále tvrdošíjně stáli při svých zlých záměrech, snažili se nalézt dveře, nadarmo se usilovali vejít (Alšich; Sfomo ). 13. neboť zničíme to místo - Jiné, stejně nehodné národy, nebyly potrestány tak přísně jako Sodoma. Ale Sodoma ležela v Erec Jisrael, Božím dědictví. On nemohl dovolit takové ohavnosti v hranicích této země. Bůh také chtěl ze Sodomy učinit příklad pro Děti Jisraele (Ramban). 14. promluvil ke svým zeťům - Lot měl čtyři dcery, z nichž dvě byly vdané. Přišel ke svým zeťům a dcerám, aby je varoval před zničením města, ale oni se jen zasmáli a řekli: „Tady hraje hudba a je sváteční nálada a ty mluvíš o zničení?" ( Midraš ) 16. Otálel - Chtěl zachránit svoje peníze ( Raši ). vyvedli ho - Jeden z nich byl poslem, který ho měl zachránit, druhý anděl měl za úkol zničit Sodomu. Proto je napsáno: „(jeden) řekl: Zachraň svůj život" a ne: „oni řekli" ( Raši). Celou noc Lot váhal a přemýšlel: „Co mám vzít s sebou? Mám zlato, stříbro, perly, jak bych tu mohl zanechat celé své bohatství? Ať promyslím, co vzít." Nastal úsvit a on ještě stále nevěděl, co tam nechá a co vezme s sebou. Andělé ho poháněli: „Pospěš! Zahyneš tu společně s celým tím ničemným městem, když nepůjdeš s námi!" andělé Rafael a Gabriel tedy uchopili za ruce jeho, jeho ženu a dvě spravedlivé dcery a vyvedli je z města. „Zachraňte své životy! Jste povinni být šťastní a vděční, že vám byl zachráněn život, zapomeňte na majetek a peníze! A neohlížejte se za sebe, neboť Šchina, Boží Přítomnost, sestoupí na město!" Lot opustil Sodomu a neměl u sebe ani halíř. Byl to trest za to, že se v ní usídlil právě kvůli majetku (Midraš ). 17. Neohlížej se za sebe - Činil jsi zlo stejně jako oni, jedině díky zásluhám Abrahama jsi byl zachráněný. Nezasloužíš si, abys vidět vykonávání soudu nad nimi ( Raši). utíkej do hor - Utíkej k Abrahamovi, protože on bydlí v horách (Raši). 18. Prosím - ne! Můj pane - Opírajíce se o Talmud ( Šavuot 35b ) Raši říká, že Lot nejdříve směřoval ta slova k andělu, a prosil ho, aby nenaléhal na cestu k horám. Ve dvou následujících verších směřoval svoji prosbu k Bohu. 20. je ( dost) blízko, do něho bych mohl utéci - V běžném významu Lot mluvil o malé vzdálenosti mezi městem a horami. Raši tomu však rozumí tak, že „blízko" se vztahuje k blízkosti v čase, což má znamenat, že město, které bylo později nazváno Coar, bylo zalidněno později než
5
zbytek sodomských měst, a tak tedy míra jeho hříchů nebyla ještě doplněna. A když nezhřešilo tolik jako jiná města, mohlo zůstat ušetřeno, a Lot tam mohl najít úkryt. 22. Coar - Město bylo nazváno „Coar", což znamená „malé", protože Lot o něm řekl, že je malé. Bylo vlastně zachráněné s ohledem na svoje malé území, a co s tím souviselo -menší zkaženost jeho obyvatel. Zpočátku se jmenovalo Bela (viz 14,2 ) ( Raši). 24. A Bůh - Kdykoliv Tóra říká „A Bůh" (při použití čtyř písmenného Jména Boha), vztahuje se to k Němu Samému a Jeho Soudu ( Raši). A Bůh spustil...déšť - Tóra užívá Jména, které je svázané s midat harachamim ( vlastnost Milosrdenství) a mluví o dešti, i když to, co spadlo z nebe, lze těžko nazvat deštěm v běžném smyslu toho slova. Vyplývá to z faktu, že nic zlého nepochází bezprostředně z nebe. Nejdříve Hašem spustil déšť a teprve když doletěl k zemi, stal se „sírou a ohněm" (Tanchuma). z nebe od Boha - Ta slova zdůrazňují, že síra a oheň nebyly přírodními úkazy, ale měly svůj původ v Božím úmyslu, bez jakéhokoliv vztahu k přírodě ( Sforno). 29. pamatoval Bůh na Abrahama - Lot věděl, že Sára byla Abrahamovou ženou. Slyšel, když Abraham říkal o Sáře: „To je moje sestra" ( 12,19 ), ale zachoval mlčení a nezradil strýce, protože s ním měl slitování. Proto měl později slitování Hašem s Lotem ( Raši). 31. Náš otec je starý - A když ne teď, tak kdy? Brzy může umřít, nebo se stát neplodným (Raši). a není v zemi muže - Dcery Lota byly přesvědčeny, že celý svět byl zničený tak, jako v pokolení Potopy ( Raši). 32. Proto opijeme - Dcery Lota nalezly v jeskyni víno, které Bůh připravil zvláště k tomu účelu, protože chtěl, aby se z nich narodily dva národy - Amon a Moav. Opily svého otce a ulehly k němu. Obě otěhotněly a porodily syny (Midraš ).
36 a otěhotněly - Rav Chanina Ben Pazzi uvažoval: Růže není seno, avšak samy ze sebe vyrůstají a klíčí, zato kolík stojí námahy, aby vyrostlo obilí! (Berešit Raba 45,4 ). Podobně tomu bylo s dcerami Lota, které počaly okamžitě následkem krvesmilného styku. Avšak kolikutrpení musely pocítit naše Pramatky, než se dočkaly potomstva! 37 Moav - Ta, která nebyla skromná, řekla přímo, že její syn se narodil z krvesmilného svazku (jméno ( מואבMoav) vychází z výrazu „ מ – אבz otce" ). Ale mladší pojmenovala syna jemněji - „syn mého národa" (bez přesnějšího popisu, kým byl otec ) a obdržela za to odměnu v době Mošeho, neboť je napsáno o dětech Amona: „Neprovokujte je" (Dvarim 2,19 ). Ve vztahu k Moabu Tóra zakázala pouze vést s nimi války, ale bylo dovoleno, aby je Jisrael znepokojoval (Raši).
20. 2. a vzal si Sáru - Avímelech se s ní hodlal oženit, aby se tak stal součástí ctihodné rodiny Abrahama (Ran ). 4. nepřiblížil se k ní - přiblížení je eufemismus, označující sexuální styk. Zabránil Avimelechovi, který chtěl donutit Sáru, aby s ním bydlela, tak, že ho postihl impotencí ( Raši). 7. neboť on je prorok - neznamená to, že se ženou proroka se má zacházet jinak, než se ženou běžného člověka. Znamená to spíše: protože je Abraham prorokem, ví, že ses jí nedotkl „on se za tebe bude modlit a zůstaneš naživu" (Raši). 8. lidé byli velice vyděšeni - Bůh zasáhl trestem všechny muže i ženy, takže na dvoře Pelištejců nemohl nikdo plodit ani rodit děti. Všechny otvory jejich těl, dokonce uši i nosy, byly
6
uzavřeny. Trest se rozšířil dokonce na zvířata v Avimelechově usedlosti, takže i slepice přestaly snášet vejce. Lidé byli velice vyděšeni a mysleli na to, že jestli nevrátí Sáru, budou zničeni tak, jako lidé v Sodomě. Avimelech zavolal Abrahama a řekl: „Proč jsi tvrdil, že jsi bratr Sáry? Vždyť víš, že nejsme tak nemorální jako Egypťané." Abraham odpověděl: „Přesto se nebojíte Boha a já jsem se obával, že mě můžete chtít zabít!" (Midraš ) 9. Udělal jsi mi něco, co se nedělá - Avimelech dovodil: „Člověk jako ty by neměl způsobovat křivdy jiných lidí, a tvrdit, že jeho žena je jeho sestra" ( Radak; Sforno ). 12. ona je skutečně moje sestra, dcera mého otce - manželství s dcerou otce a jiné matky je dovoleno synům Noacha (bnej Noach ), když pro bnej Noach nejsou halachické svazky přes otcovství. Abraham mu to řekl, aby potvrdil svoje slova. Ale cožpak ona nebyla dcerou jeho bratra a ne otce? Vnuci jsou jako vlastní děti a proto je Sára považována za dceru Téracha ( otce Abrahama, když byla dcerou Harana, druhého syna Téracha). Podobně mluví Abraham k Lotovi: „neboť jsme pokrevními (doslova bratry)" ( 13,8 ) (Raši). 15. Má země je před tebou - Ale faraón řekl: „A teď - tady je tvá žena - vezmi si (ji) a běž!" ( 12,19 ). Faraón se obával zdržovat Abrahama a Sáru ve své zemi, protože Egypťané jsou násilní a nevázaní (Raši). 16. odškodněním - Dosl. „záclonu očí" - tak mluví Avimelech o svém daru Sáře. Dar měl za úkol odvrátit pozornost od ní samé, ospravedlnit její chování a také nedopustit, aby na ni lidé hleděli s opovržením (Art Scroll). před všemi - V očích všech obyvatel země (Raši). 17. Abraham se modlil - Abraham, který byl dobrý a nezištný, nejenže odpustil Avimelechovi žal, který mu způsobil, když se zmocnil jeho ženy, ale navíc se modlil k Bohu, aby uzdravil krále a jeho poddané, aby mohli mít potomstvo. Andělé řekli Bohu: „Abraham léčí jiné v době, kdy sám potřebuje lék. Obdaruj ho dětmi!" - a proto hned čteme: „Bůh obrátil Svou Prozřetelnost k Sáře" ( 21,1) ( Midraš ).
21. 1. Bůh obrátil Svou Prozřetelnost k Sáře - Tóra umísťuje tento verš hned vedle popisu událostí spojených s Avímelechem, aby nás to naučilo, že kdokoliv hledá v modlitbě milosrdenství pro svého bližního a ne pro sebe samotného (tj., že ten, kdo se modlí, potřebuje to samé, o co se modlí pro bližního), že on sám bude vyslyšen jako první; jak je psáno: „Abraham se modlil k Bohu" (20,17), a vedle toho: „Bůh obrátil Svou Prozřetelnost k Sáře", což naznačuje, že Bůh obrátil Svou pozornost k Sáře ještě předtím, než uzdravil Avimelecha (Raši). 2. Slova o početí Jicchaka Sárou následují hned po popisu choroby Avimelecha a žen v jeho domě. Blízkost těchto dvou popisů nás učí, že klíč k početí je v rukou Božích. On zadržel početí v domě Avimelecha a obdaroval jím Sáru, podle Své moudrosti ( Rav Bachja). Podle tradice počala Sára na Roš Hašana. Proto je tento úryvek čtený v tomto dni, aby lidé mohli následovat Sáru v její poctivosti a modlitbě. 6. Každý, kdo to uslyší, se bude smát kvůli mne - Znamená to: „potěší se z pohledu na mě". Důvodem této všeobecné radosti byl fakt, že když „Bůh obrátil Svou pozornost k Sáře", připomněl si také mnoho jiných bezdětných žen; mnoho nemocných bylo tehdy uzdraveno a mnoho modliteb bylo vyslyšeno. A na světě panovala veliká radost (Raši). 7. Kdo řekl - Sára vykřikla: „Kdo, kromě Boha, by to mohl učinit?" ( Raši) Sára bude krmit děti - Proč Tóra užívá výrazu „děti" v množném čísle? Princezny se vysmívaly Sáře: „Sára neporodila dítě, jistě si přinesla domů nějaké opuštěné dítě." Ten den, kdy Abraham připravil hostinu, přišly princezny a přivedly s sebou děti a Sára nakojila ty děti
7
vlastními prsy ( Raši). 9. Sára viděla, jak se vysmívá syn Hagar egyptské - Hebr. mecachek „vysmívající se, bavící se". Zábava Jišmaela, to byla rozpustilost, modlářství a vražda ( Raši). Abraham viděl, že budoucí charakter Jicchaka je vystaven špatnému vlivu, hlavně kvůli společné zábavě s bratrem Jišmaelem. I když byl Abraham pilířem dobrotivosti, když zvážil nebezpečí, vyhnal Jišmaela i Hagar na poušť. Může být, že to byla Jenom zábava", ale zábava ve špatné společnosti, to je hra s ohněm ( Rab Michael Treblov). 12. poslechni jejího hlasu - V záležitostech proroctví Sára převyšovala Abrahama ( Raši). Verš se mohl vylinout slovu bekola Jejího hlasu" a říci: „Cokoliv ti Sára řekne, udělej." Slova Jejího hlasu" se vztahuje k jejímu prorockému hlasu (Tanchuma; Maharša k Megila 14a). 14. a bloudila - Když se pouze Hagar nacházela na poušti, mimo kontrolu Abrahama (Zohar Chadaš), a zbloudila návratem k modlářství domu svého otce ( Raši). 15. Když došla voda - Nepochybně jim dal Abraham dostatečné množství vody potřebné na cestu, ale Jišmael onemocněl a kvůli velké žízni pil mnohem více (Raši). Jiné vysvětlení: Hagar a Jišmael zbloudili na poušti a spotřebovali celé zásoby vody ( Rašbam).
16. nebudu se dívat - Její chování bylo hanebné a ukazovalo její slabý charakter. Místo aby potěšila své dítě v tragické chvíli smrti, myslela jen na sebe, na své bídné sebevědomí, které projevila v přítomnosti umírajícího syna. I proto „Bůh uslyšel hlas chlapce", a ne její. Hlasitý pláč Hagar byl sebelítostivý, a tím pádem bezcenný ( R. Samson Rafael Hirsch ). 17. hlas chlapce - Učí nás to, že modlitba nemocného je úspěšnější než modlitba jiných za jeho zdraví,, a je vyslyšena přednostně (Raši ). 19. Bůh jí otevřel oči - Tóra neříká, že byla studna zázračně stvořena; verš říká, že oči Hagar byly otevřeny a spatřila studnu, která tam byla celou dobu. Učí nás to, že Bůh nám zajistí všechno, co potřebujeme, musíme byt pouze připraveni to vidět ( Midraš ). 22. Bůh je s tebou - Avimelech říká to samé: „Nepovažoval jsem tě za opravdu spravedlivého, ale nyní, když vidím ten zázrak, že se ti ve stáří narodil syn, vím, že Bůh musí být s tebou. Když mi bylo řečeno, že jsi poslechl svou ženu a poslal jsi pryč svého prvorozeného z domu, považoval jsem to za šílenství; budoucnost však odkryla, že on je zloděj a ty jsi postupoval správně, a Bůh musí být s tebou. Odtud vím, že tě Bůh provází ve všem tvém počínání a proto chci s tebou uzavřít smlouvu!" (Midraš ). 23. Přísahej mi - Pelištejci dodržovali tu přísahu až do doby Samsona ( Šimšona), kdy začali poprvé napadat Jisrael (Sota 10a). 25. se přel - Abraham napomínal Avimelecha za tolerování ohyzdných aktů násilí v jeho zemi ( Sforno). 33. strom - Na zákl. Targum Onkelos. Slovo ešel je později překládáno jako: „tamaryšek", ale identifikované jsou také jiné druhy stromů. V Talmudu je popsán spor mezi Ravem a Šmuelem kvůli významu slova ešel. Rav říká, že Abraham zasadil sad, a ovocem z něho obdaroval pocestné, naopak Šmuel interpretoval ešel metaforicky, že to byl sklad, ve kterém Abraham přechovával zásoby ovoce pro pocestné (Raši). Ešel אשלje akrostichem výrazů: (אכילהachila ), jídlo"; ( שתיהštija) „pití"; לויהlevaja ) „společnost, vyprovázení". Jsou to tři základní věci, které má hostitel za povinnost prokázat svým hostům (Raši k Sota 10a). AKEDA - druhé vyjití t.j. spoutání vyvoleného. "A stalo se po událostech (=slovech) těchto, Bůh zkoušel Abrahama a řekl jemu: Abrahame! Ten odpověděl: Zde jsem! a řekl: Vezmi syna svého jediného, kterého miluješ - Izáka a vyjdi (lech lecha) k zemí (ha) Moria a obětuj ho tam na jediné (ha) Hoře, kterou ti oznámím. Po druhé- a naposledy v Abrahamově životě zaznívá Boží výzva VYJDI! A Abraham opět poslouchá. Bere s sebou syna zaslíbení, dva sluhy a putuje do známé země na známou Horu. Tentokráte nikoliv, aby skoncoval se svou minulostí,
8
ale aby zajistil budoucnost svému potomstvu. Oběť se řekne hebrejsky korban, je to podstatné jméno, odvozené od slovesa ve tvaru infinitivním קרבa znamená přiblížit se, přibližovat, přistupovat. Oběť tedy znamená přibližování,přistupování k Bohu. Nechceme se touto problematikou zabývati než je nezbytně, učiníme jen nezbytnou poznámku. Ač si tím ochránce zvířat jistotně nenakloníme,oběti zvířat (v pohanských kultech byly běžné i lidské oběti) byl ve starověku jediný způsob, jak přistupovati k božstvu, i když tendence v Judaismu byla tyto oběti odstranit. Pád jeruzalémského chrámu v roce 70 o.l. tak vyřešil už tak napjaté dilema, zda oběti, nebo oběti úst t.j. modlitbu. Při čtení této 22. kapitoly Geneze o spoutání Izáka se nám vybaví hned několik biblických příběhů, které spojuje určitá analogie. Je to příběh Jiftachovy dcery, Joba a trpícího služebníka. Na první pohled by se mohlo zdát, že Jiftachův příběh má s Abrahamovým společnou i pointu. Skutečnost je však zcela jiná. Jiftach je synem sakrální prostitutky. Tato informace o jeho původu by se mohla jevit jako diskriminace. Za své rodiče nikdo přeci nemůže. Avšak nikoliv náhodou se Judaismus (přesněji vyjádřeno židovství či židovský původ) dědí po matce. Je to matka, která má rozhodující vliv na výchovu dítěte. Ve starověku byla prostituce spjatá s uctíváním pohanského božstva. Tyto ženy nabízely své těla návštěvníkům svatyní jako službu svému božstvu. Toto matčino poslání jako by se odráželo v celém Jiftachově životě. Proto také biblický údaj chápeme jako jeho duchovní kvalifikaci. Je to především neuspořádanost jeho života, nezdravé prchlivosti v jeho jednání. Ve chvíli nejtěžší učiní neuvážený slib: "I stane se, že vycházející, který vyjde z mých dveří mého domu, když se budu navracet v pokoji od synů Amona, toho budu obětovat jako zápalnou oběť." Sd. 11, 31 Je zcela zřejmé, že Jiftach neměl na mysli nějaké zvíře, ale člověka. To, že zaslíbil někoho z obyvatel svého domu svědčí, že měl na mysli někoho ze svých sluhů či otroků. Ti, jak bylo ve té době zvykem, jako první vycházeli, aby přivítali své pány. V tom, že mu vychází v úst rety jeho dcera, je obsažen i strašlivý trest, který Jiftacha postihne. Vždyť kromě jí, neměl syna ani dceru viz. Sd. 11,34. Nepřekvapí nás ani to, jak tato dívka přijímá svůj krutý osud. Lidské oběti byly v té oblasti zcela běžnou praxí viz. 2 Král. 3,27. Ž 106, 36.38. Ez.23,31. Tora lidské oběti jednoznačně zakazuje viz. Že Jiftachova dcera byla nakonec obětována je krutou realitou. Odlučuje se od svého okolí, pouze ve společnosti několika družiček projevuje lítost nací tím, že nebude nikdy matkou... a pak již tato Jiftachovu bezejmennou, dceru oplakávají izraelské dívky. Názor, že byla nakonec umístěna do některé svatyně jako doživotní panna je zbožným: přáním některých vykladačů. Ti své tvrzení dokládají, že by žádný levitský kněz takovou, oběť nepřijal a Jiftacha by poučil, že člověka může nahradit zvíře (viz. Josef Kurz Soudcové str.199). Je to zjevný anachronismns a neznalost poměrů té doby. Tito vykladači jsou ovlivněni jinými, mimo biblickými příběhy jako např. o Ifigenni. Ifigenie je dcera mykénského krále Agamemnona. Ten se vypraví v čele achajských vojsk proti Tróji. V důsledku bezvětří jeho lodě uváznou v aulidském přístavu. Věštec Kalchas oznámí, že bezvětří způsobila bohyně Artemis, aby se Agamemnonovi pomstila za to, že zabil její posvátnou laň. Jako náhradu žádá, aby byla Ifigenie obětována. Pro zdar celé akce je král ochoten dceru obětovat. Aby zabezpečil příchod Ifigenie, posílá pro ni se zprávou, že se s ní chce oženit hrdina Achilleus. V Aulidě se dovídá pravý stav věcí, ale po zvážení všech okolností se rozhodne dobrovolně obětovat svůj život. Kněz uchopil svůj meč, pak začal s modlitbou a po hrdle se díval, kam by bodnout měl. velká bolest, srdcem projela, i stál jsem s hlavou skloněnou. Tu náhle spatřím div: zvuk úderu sic jasně všichni slyšeli, však dívku nespatřil jsem - v zem se propadla. Kněz křičel, celé vojsko povyk spustilo; ten netušený zjev kdos z bohů způsobil, v něj nikdo nevěřil, ač dívali se naň: laň převelikou bylo vidět na zemi, kde v křečích ležela - tak krásná na pohled! Eurípides: Ifigenie v Aulidě Ifigenie je ušetřena, sama bohyně ji zamění za laň. Artemis Ifigenii přenese do krymské Tauridy, kde se stává kněžkou jejího chrámu. Nic takového se v příběhu o Jiftachově dceři nestalo. Tento tragický osud zataženého mladého života byl svatopiscem zaznamenán jako varování pro všechny příští generace, že lidskými oběťmi se není možné Hospodinu zalíbit. Jakékoliv lidská oběť Hospodini je neplatná! Bůh si nejen nevyžaduje lidské oběti, ale je vysloveně zakazuje. Jediným způsobem jakým je možné položit život a který má v očích Hospodinových velikou cenu je Kiduš ha Šem = posvěcení Božího Jména mučednickou smrtí. 0 tom však později.
9
Zaměřme nyní svoji pozornost na Joba. Co o něm víme? Mimo knihu Jobovu se s touto postavou setkáváme pouze na dvou místech. . Prorok Ezechiel svědčí: A byli tři mužové uprostřed jí (země) Noe,Daniel a Job, tito v jejich spravedlnosti vysvobodili jejich (rozuměj své) duše, je výrok Panovníka Hospodina. Noe, Daniel a Job v prostředku (země), Živ Jsem je výrok Panovníka Hospodina, ani syna ani dceru nevysvobodí. Svou spravedlností vysvobodí pouze své duše. Ez. 14,14.20. Co déle víme o Jobovi? Žil v zemi Uc עוץKde se tato země nacházela nevíme. Podstatné je, že nežil v Zemi palestinské. Nevíme ani co znamená jeho jméno איובbývá odvozováno od = אויבnepřítel, tedy, že je k němu někdo nepřátelský. Jedná se však o dva zcela různé kořeny a tak bližší k pravdě bude tvar איבוAjjabu což značí kde je otec? Předznamenávalo by to směru jeho otázek po Boží spravedlnosti. Byl "větší" (gadol) než synové dávnověku. Jestliže zkoušky Joba postihly ve věku 70 let a pak žil ještě 140 let, se svojí dlouhověkostí zařazuje po bok Abrahama, Izáka a Jakoba. Tím, že Hospodin Joba považuje jako nejspravedlivějšího na Zemi se můžeme právem domnívat, že byl dokonce předchůdcem Abrahamovým, i když jej židovská tradice považuje za Jakobova zetě. Co nás však hned v úvodu knihy Jobovy může zarazit je chování jeho dětí. Zúčastňovaly se různých hostin,které pořádal jeden z bratří ve svém dni. Vzhledem k tomu, že Septuaginta upřesňuje tuto informaci, že se tak dálo každého dne, můžeme vyvodit určitý závěr: Každý ze sedmi synů Jobových měl svůj den v týdnu, kdy slavnost organizoval a zval ostatní. Septuaginta uvádí, že se jednalo o POTOS což znamená bujarou nevázanou pitku. Hebrejský výraz משתהznamená hody, hodokvasy či hostiny, ale i tak nemá dobrý zvuk. Tohoto výrazu je použito pro druh hostiny,kterou, pořádal perský král Est.l,3 a prorok Izajáš před takovými hostinami varuje. Tohoto výrazu v aramejské modifikaci je užito: v Danielově zprávě o hostině při které padl Babylon 5,1.10 Ještě víc nás zaráží důraz s jakým se upozorňuje na tu skutečnost že se těchto akcí zúčastňovaly i všechny tři Jobovy dcery. Nabývalo totiž zvykem,aby se něčeho takového účastnily neprovdané dívky. V opačném případě byly z toho vždy jen nepříjemnosti viz Genesis 34. kapitola a příběh Jakobovy dcery Diny. Job pro ně nechával posílat a v době, kdy hostina vrcholila, t.j. za časného jitra přináší za každého preventivně oběť za hřích. Tyto hříchy však nespočívaly v opilství, obžerství či sexuální nevázanosti, ale v něčem daleko horším. Byla to odloučenost od Hospodina a následné modloslužba. Podobné rodinné neuspořádanosti vidíme u Arona, Eliho, Samuele, Davida a mnohých jiných, jinak zbožných mužů. Job není žid, ani jím býti nemohl, žil před povoláním tohoto národa. Má však poznaní o Pravém Bohu, Boha tedy nalezl, ale nic s tím nedělá. Nevychází. Zůstává tam, kde je, přesvědčen o tom, že nějaké ta oběť dá všechny neřešené záležitosti do pořádku. Nikoliv náhodou Jobovy děti zastihla záhuba v době, kdy byly shromážděny v domě Prvorozeného t.j. toho, kdo byl dědicem duchovních statků. Byli shromážděni, aby jedli pili, hodovali a tehdy přišla smrt. V čase klidu a míru, kdy Job prožívá pokojné a požehnané chvíle, vlastní majetek jako nějaký orientální despota, zasedá někde daleko nad jeho případem soud. Z požehnaného se stává obžalovaný, jedině na něm záleží aby svou spravedlnost obhájil. Aniž by kdo Jobovi oznámil zněni obžaloby či konečný verdikt, je nad Jobem vynesen rozsudek a promptně učiněna exekuce. Je zbaven všeho majetku movitého i nemovitého, přichází o veškeré své potomstvo. Rozsudek vynesený při druhém stání tohoto neviditelného soudu je ještě drastičtější: Je postižen leprou, stává se za živa mrtvým člověkem, vyloučený ze společnosti lidi. Je opuštěn vlastní ženou, vlastními bratry a sestrami. Bez možnosti mít další potomky prakticky neexistuje. Job krutě trpí v tomto svém utrpení předjímá utrpení vyvoleného národa. Obraťme nyní naši pozornost k Hospodinovu služebníkovi, o kterém hovoří prorok Izajáš. Ve 42.kapitole verši 1-9 Hospodin slavnostně představuje tohoto Svého služebníka. Bude světlem pohanům (v.6.),aby otevíral oči slepým, vyvede vězně se žaláře. I nejzazší ostrovy budou studovat Hospodinovu Toru, kterou jim přinese tento služebník. Nakonec vyhlásí soud nad pohany. Ve 49.kapitole verši 1-6 následuje první řeč tohoto Služebníka. Oznamuje svůj úkol navrátit ztracené kmeny Izraele, má být světlem pohanů. V 50. kapitole 4-9 následuje druhá řeč tohoto služebníka, kde hovoří o tom, že je obeznámen se svým utrpením a je ochoten ne postoupit. Svou záchranu vidí v Hospodinu. 0d 52, 13. až po 53. kap. v. 12 je zaznamenána zpráva o utrpení tohoto služebníka. Kdo je tímto trpícím služebníkem? Bodle názoru drtivé většiny křesťanských teologů je to Mesiáš, potažme Ježíš Nazaretský. Pak by ovšem musel nést naše nemoci (53,4) o tom se však v evangeliích nic nepraví. V Septuagitním znění nesl naše hříchy, což je ovšem něco zcela jiného. Zde opět vidíme přímo chronickou závislost Nového zákona na Septuagintě, tedy na řeckém překladu hebrejských Svatých písem. Trpící služebník měl nalézt svoji smrt ve společnosti boháče a hrob sdílet se svévolníky (53,9).
10
V Ježíšově případě tomu bylo právě naopak: umírá ve společnosti zločinců a je uložen do hrobu boháče. Některé překlady jdou tak daleko, že Izajášův text "christologicky" upravují,aby byl ve shodě s evangeliemi - např. Bogner. Cožpak byl Ježíš dlouho živ, spatřil své potomstvo a zbaven svého trápení zemřel stár a syt dnů? (53,10-11). Kdo je tedy tímto trpícím služebníkem podle proroka Izajáše? Iz. 41,8; 44,1.2.21; 45,4 viz ČEP Jak máme rozumět tomu, že celý národ je trpícím služebníkem Hospodinovým? Jak může národ nésti nemoci ostatních národů? "Boží', svět tvoří ontologickou, bytostnou jednotu, organismus, do kterého hřích vniká jako rozleptávající nemoc. Spravedlivý , čistý Boží léčitel vstupuje do jednoty nakaženého organismu a propůjčuje mu své ochranné látky, soustředí působení nemoci na sebe a v sobě ji přemáhá a ničí,čímž od ní osvobozuje celý organismus. Boj s chorobou je úporný a léčitel vrchovatě prožívá utrpení těžkého pacienta, znetvoření nemocí a nakonec smrt, jež nemoc definitivně zničí." Starý zákon překlad s výkladem svazek č. 11 Izajáš str.338 - komentář k Iz. 53.kap. "Přemýšlím o tom, co znamená, že Židé jsou vyvolený národ. A napadá mne že mimo jiné může znamenat i toto: lidé si je zvolili za svého obětního beránka či zástupnou oběť. Vědomi si své malosti,průměrnosti a nedostačivosti, trýzněmi zoufalým pocitem nedostatečného sebepotvrzení, permanentně zklamáni světem i sami sebou, štváni běseni svých komplexů a neschopni unést své existenciální hoře, potřebovali si nalézt viníka, do něhož by lokalizovali vinu za své neštěstí, za svou ubohost, za svůj neúspěchu. Z toho vznikl antisemitismus." Václav Havel, projev při příležitosti návštěvy izraelského prezidenta Chaima Herzoga v ČSFR v roce 1991, výňatek převzat z Roš Chodeš, listopad 1991. Jak se Služebník zhostil svého poslání? Bible, napsaná výhradně žid. autory je největším bestsellerem všech dob. Byla již přeložena 834 jazyků, na překladu do dalších 830 se pracuje. Při příležitosti 60-tých narozenin profesora Tomáše G. Masaryka v roce 1910 mu bylo poděkováno za celoživotní dílo. Tehdy nikdo netušil, že tento novopečený penzista má to nejdůležitější životní poslání teprve přeď sebou Totéž můžeme říci i o Hospodinovu služebníkovi. Stane se v posledních dnech, že bude povýšena Hora Hospodinova domu ve Hlavu hor a vyzdvižena nad pahorky a budím k ní putovat všichni pohané (gojim). Půjdou národy mnohé a řeknou sobě: Pojďme k Hoře Hospodinově k Domu Boha Jakobova. Budou nás učit jejich obyčejům a chodit po jejich stezkách, protože ze Sijona vyjde Tóra a Slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. To je cíl Služebníkovy mise. Mesiášské éra zahrnuje v sobě sjednocení a spasení všeho lidstva. Znamená to tedy, že ve věku Mesiáše všechny národy přijmou Judaismus za své vlastní náboženství a sjednotí se ve víře v Jednoho Boha. Dosud však Služebník hraje roli Trpitele. Neustálé pogromy a jiné projevy antisemitismu neberou konce. Podívejme se však také na ty, kteří toto utrpení způsobují. V případě Joba jsou to Sabejští, Kaldejští t.j. loupeživé kočovné kmeny. Škůdci Izraele byli Amalek, Haman, Antiochus Epifanes IV. Pilát, Hitler a mnozí jiní. Řekli jsme si již že třetím paralyzátorem zla je Tóra. Strážci Tory jsou Židé. Rabi Samson z Ostropole se satana zeptal, proč pronásleduje židovský lid mnohem přísnějšími obviněními nežli jiné národy. Kdyby Židé,odpověděl satan, upustili konečně od dodržování svých tří zákonů, zacházel bych s nimi stejně jako s ostatními lidmi a sice od zákona obřízky, šabatu a od studia Tory. Šoa,největší vraždící mašinérie, jakou lidstvo bylo s to vymyslet stála 6 milionů životů Židů t.j. třetiny celkové populace žijící ve světě a dvou třetin žijících v Evropě. Postihla výhradně Židy Aškenáské, zatímco Sefardských se téměř netýkala. Sekularizace židovstva jest problém aškenáských,sefarďští, jemenští či Falašové tento problém nemají. Sekularizaci si můžeme následně odstupňovat: a) Žiďé,kteří zanechali svých tradičních zvyklostí, setrvali ve víře svých otců (nedodržují předpisy kašrutu,svátků apod.) dále ti kteří konvertovali na jiné náboženství či židé Mesiánští. b) Židé,kteří o sobě tvrdí, že jsou nevěřící. To o sobě tvrdil Lion Feuchtwanger,ale podíváme — li se na tituly několika z jeho románů Židovské válka, Synové, Zalíbená země, Žid Süss, Židovka z Toleda, Jefta a jeho dcera, můžeme o jeho nevěře s úspěchem pochybovat. Totéž platí o dalším nevěrci Elie Wieselovi: Bible, Talmud, Svět Chasidů, Příběhy proti smutku atd. Tito mají spíše chuť se s Bohem ustavičně hádat. Nevěří v Něho, ale neustále Mu kladou otázky, stále Mu něco vyčítají a dovolávají se Ho za svědka. c) Židé, kteří odmítli svou: národní identitu a snažili se splynout s národy ve kterých žijí. Přímo tragickou postavou tohoto typu je příběh univerzitního profesora Johanna Clementa, jak nám popisuje Leon Uris v románu Exodus: Tento muž je do poslední chvíle přesvědčen o tom, že antisemitismus patří do minulosti. Žije přeci v osvíceném 20. století a nikoliv ve středověku- Židům v Německu tedy nic nehrozí, nemusí se ničeho bát, všechna varování jsou jen planým poplachem. Tak ujišťuje své přátele. Veškeré aktivity směřující k exilu do Palestiny považuje za nesmyslné. Když pozná pravý stav věcí je již pozdě, jak vyplývá z jeho rozhovoru s ben Kananem:
11
"Pět let jsme vás prosili, zapřísahali vás, abyste opustili Německo! Ale teď vás Britové nepustí do Palestiny, ani kdyby se nám podařilo dostat vás ven. Jsme Němci, říkali jste celou tu doba. Jsme Němci, nám přeci nic neudělají. Čert aby to vzal! Co já teď můžu dělat?" sv.1 str. 71 Uveďme si stručný přehled jak se vyvíjela situace v Německu po nástupu Hitlera k moci:
30. ledna 1933 se stává Hitler říšským kancléřem. 28.března následuje věrnostní prohlášení německého katolického episkopátu vůči Hitlerovi. 16.dubna - věrnostní prohlášení vrchního evangelního rady staropruské unie. 5.května byl vyhlášen zákaz uzavírání smíšených manželství mezi Židy a evangelíky. 5.srpna byl vydán arijský paragraf v evangelické církvi. 10.prosince bylo přijato 28 tezí o zavedení tohoto arijského paragrafu. 31.prosince bylo čteno prohlášení katolického biskupa v Mnichově, že nemá nic proti rasové čistotě národa. 15.září 1935 byly vydány Norimberské zákony. 19.října bylo odsouhlaseno přijetí Norimberských zákonů v provolání říšského církevního výboru evangelické církve. 9.listopadu 1938 proběhla Křišťálová noc 30.listopadu byly události spojené s křišťálovou nocí uvítány v prohlášení evangelické církve. 30.ledna 1939 pronesl Hitler památný projev o zničení Židů v nadcházející válce. 6.února byl vydán pastýřský list biskupa z Freiburgu, že Židé zavinili Kristovu smrt, nenávidí křesťany a jsou pod klatbou. 10.února byli evangelickou církví vyloučeni všichni členové židovského původu. 6.května byl založen institut pro výzkum a odstranění židovského vlivu z církevního života v Německu. 26.května elita evangelických hodnostářů uznává godesberské prohlášení, že musí být prováděna cílevědomá rasová politika. Není bez zajímavosti, že Ernst Biebersten, velitel SS komanda, které od poloviny října až do prosince roku 1941 vyvraždilo 75 tisíc Židů byl evangelický farář!
1. Bůh podrobil Abrahama zkoušce - Talmud učí, že Abraham byl vystaven deseti zkouškám ( Pirkej Avot 5,3 ), existuje však mnoho opinií, jaké to byly zkoušky. Zde jsou možnosti, jaké vložili Raši a Rambam do svých komentářů: Raši : 1) Abraham se po třináct let ukrýval pod zemí před králem Nimrodem, který ho chtěl zabít; 2) Byl Nimrodem uvržen do hořící pece; 3) Bylo mu nakázáno, aby opustil svou rodinu a rodnou zem; 4) Hned potom, co přišel do Kanaánu, musel utíkat před hladem; 5) Sáry se zmocnili faraónovi úředníci; 6) Králové zajali Lota a Abraham byl nucen válčit, aby ho zachránil; 7) Bůh řekl Abrahamovi, že jeho potomstvo bude trpět pronásledováním během čtyř monarchií 8) Když byl Abraham v pokročilém věku, bylo mu nakázáno, aby obřezal sebe a také svého syna; 9) Bylo mu nakázáno, aby zavrhnul Jišmaela a Hagar; 10) Měl přinést Jicchaka jako oběť. Rambam: 1) Odchod Abrahama z rodiny a rodné země; 2) Velký hlad v Kanaánu po tom, co Bůh ujistil Abrahama, že se tam stane velkým národem; 3) Morální zkaženost v Egyptě, která vedla k odvlečení Sáry; 4) Války proti čtyřem králům; 5) Manželství s Hagar po ztrátě nadějí, že bude mít Sára děti; 6) Přikázání k obřezání; 7)Unesení Sáry Avimelechem;
12
8)Vyhnání Hagar po narození syna; 9)Příliš příkrý rozkaz k vyhnání Jišmaela; 10) Svázání Jicchaka jako oběti na oltáři. 1. Zde jsem - To je odpověď člověka oddaného Bohu, výpověď, která ukazuje jak na skromnost, tak i na připravenost (Raši). 2. Prosím, vezmi - Vzhledem k tomu, že Abrahamovi bylo sto třicet sedm let, a Jicchakovi třicet sedm, tak nemohl donutit Jicchaka, aby šel. Spíše ho mohl přesvědčit, aby vykonal Boží vůli (Zohar). jdi - Hebr. lech lecha, dosl.Jdi kvůli sobě", Jdi sobě". 3. časně ráno Abraham vstal, osedlal osla - Přesto, že ho rozdírala žalost, kterou pociťoval, Abraham neotálel. Vstal časně ráno a nehledě na svoji důstojnost sám osedlal osla, nenechal se zastoupit sluhou. Poukazuje to na horlivost náležící k vykonání náboženské povinnosti. Odtud je zvyk, aby - pokud je to jen možné - se konala obřízka časně ráno, po ranní modlitbě Šachrit (Pesachim 4a). dva mládence - Abraham s sebou vzal Eliezera a Jišmaela. Jišmael se tehdy dostavil, aby navštívil otce ( Midraš ). 4. a spatřil v dálce to místo - Abraham spatřil oblaka, vznášející se nad horou a rozpoznal v nich znak Boží Přítomnosti (Pirkej Derabi Eliezer). Řekl: „Jicchaku, můj synu, vidíš to, co já vidím?" „Hle." - odpověděl Jicchak, a Abraham porozuměl, že jeho syn je na takovém stupni duchovní pronikavosti, díky kterému je hoden být vybraným k oběti. Potom se obrátil k mládencům, kteří je doprovázeli, a zeptal se jich: „Vidíte to, co já vidím?" Neviděli. Málo na tom, Abraham je umístil do té samé kategorie jako osla a řekl jim: „Osel nic nevidí a vy nic nevidíte, a proto „zůstaňte tu sami s oslem"." (22,5 ) (Midraš ). 5. a vrátíme se k vám - Sloveso je tu v množném čísle, přestože Abraham plánoval přinést Jicchaka v oběť a byl povinen říci „vrátím se". Nevědomky vyřkl proroctví, že se vrátí oba (Raši). 6. a šli oba spolu - Se stejných srdcem ( se stejným nadšením ) ( Raši). Oba znali cíl cesty, avšak šli oba spolu, jeden, aby obětoval, a druhý, aby byl obětován; byli stejně šťastní ve svých srdcích, že mohou splnit vůli Hašem. Abraham však držel syna za ruku, neboť se obával, že by Jicchak mohl náhle ztratit odvahu a utéci (Midraš ). 9, svázal - ruce a nohy za jeho zády. Svázání rukou a nohou současně se nazývá עקדה (akeda) „vázání", je to blízké slovu ( עקדיםakudim ) „pruhované". Když se mluví o kozách „pruhovaných" , je užíváno společného slova se slovem „vázat", protože kotníky koz byly bílé a proto místo, na kterém je obyčejně lidé svazovali bylo snadno pozorovatelné, protože bylo jiné barvy než zbytek srsti kozy ( Raši). svázal svého syna Jicchaka - Proč ho Abraham svázal? A copak mohl starý člověk svázat třicetisedmiletého muže bez jeho souhlasu? Jicchak řekl: „Otče, jsem silný mladý muž a ty jsi starý. Bojím se, že když spatřím nůž ve tvé ruce, reflexivně se zachvěji a je možné, že ti dokonce ublížím. Mohl bych také zranit sebe, a tak se stát nevhodným k oběti. Nebo se nechtíc polinu a překazím ti tak správně splnit úkol. A proto mě svaž, prosím, silně, tak abych nezabránil v nejzávažnější chvíli splnění synovské povinnosti, s úctou a respektem". Hned potom Abraham „svázal svého syna Jicchaka" (Midraš). 10. a vzal nůž - Abraham cítil najednou radost z toho, že vyplní Boží vůli, i smutek, že je přinucen obětovat milovaného syna. Když uchopil nůž, slzy tekly z jeho očí. Abraham hleděl na Jicchaka, a ten se díval nahoru, na anděle, kteří také zaplakali nad jeho údělem. Slzy andělů padly do očí Jicchaka. Z toho důvodu později Jeho zrak zeslábl" ( 27,1 ) ( Midraš, Raši ). 11. Abrahame! Abrahame! - Opakování jména vyjadřuje citlivost a lásku ( Raši ), jakož i naléhavost zprávy ( Midraš ).
13
13. Pozvedl Abraham zrak- a řekl Bohu: „Pane všech světů, když jsi mi nakázal odevzdat mého syna Jicchaka jako oběť, mohl jsem se protivit, avšak potlačil jsem v sobě všechny pochybnosti, abych vyplnil Tvoji vůli. Jestli budou moji synové v budoucnosti hřešit, připomeň Si svázání Jicchaka, potlač Svůj hněv a odpusť jim!" Bůh odpověděl Abrahamovi: „Odpustím jim jejich hříchy, když budou přede Mnou troubit na šofar na svatý Roš Hašana." „Co je to šofar?" „Když nevíš, otoč se!" Abraham se hned otočil a spatřil za sebou berana. „Židé budou troubit na šofar, který je vyroben z beraního rohu a bude jim odpuštěno, díky tvé horlivosti k vyplnění Mé vůle" (Midraš ). 15. podruhé - Po tom, co Abraham obětoval berana a pojmenoval horu, zjevil se anděl znovu, aby ohlásil velké požehnání, jaké čekalo Abrahama ( R. Samson Rafael Hirsch ). 16. Přísahám při Sobě samém - Tak, jako Já jsem věčný, tak je věčný i Můj slib ( Radak). Bůh již dříve slíbil Abrahamovi, že jeho potomstvo bude tak početné jako hvězdy ( 15,5 ) a prach země ( 13,16 ); nyní ujistil Abrahama, že budou triumfovat nad svými nepřáteli. Dokonce kdyby měli těžce hřešit, nikdy nebudou úplně zničeni ani nezůstanou trvale podrobeni svými nepřáteli. Bylo to slavnostní ujištění o konečném vysvobození Jisraele (Ramban). 17. tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel - Ta slova neznamenají podrobení vojenské, protože to nikdy nebylo posláním Jisraele. Spíše se zdá, že je správné vyložit ten verš tímto způsobem: „Spravedliví obdrží zemi." (Žalm 37,29 ), což znamená, že nejvyšší stupeň lidského rozvoje na zemi se stane dědictvím spravedlivých; všechny ostatní síly budou smeteny a přetrvá jedině poctivost ( R. Samson Rafael Hirsch ). 18. Ve tvém potomstvu budou požehnány - Národy se budou modlit k Bohu: „Požehnej nám tak, jako jsi požehnal potomstvu Abrahama" (Radak). 20. Milka také - Ona také učinila svou rodinu tak početnou jako rodina Abrahamova. Jejích potomků bylo také dvanáct (Raši).
14
