Vyšší odborná škola, střední zdravotnická škola a základní škola MILLS, s. r. o.
Důsledky stárnutí obyvatelstva v ČR
Sociální práce
Vedoucí práce:
ThDr. Ladislava Marešová
Vypracovala:
Radka Kavalierová
Čelákovice 2013
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
V Čelákovicích dne 30.4.2013 …………………..………………………. Radka Kavalierová
2
Poděkování
Ráda bych touto cestou poděkovala ThDr. Ladislavě Marešové za vedení mé absolventské práce, cenné rady, připomínky a podporu, kterou mi po dobu psaní této práce poskytovala. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří si našli dostatek ochoty a časových kapacit na zodpovězení otázek z dotazníku a za jejich velmi milý přístup v rámci rozhovorů s nimi. Velký dík patří také mé kolegyni Monice Megličové, která mi umožnila dotazování seniorů v Městském centrum komplexní péče Benátky nad Jizerou.
3
Obsah ÚVOD .........................................................................................................................6 1 CÍLE ABSOLVENTSKÉ PRÁCE....................................................................................8 1.1 HLAVNÍ CÍL...........................................................................................................8 1.2 DÍLČÍ CÍLE .............................................................................................................8 2 TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................9 2.1 OBECNÉ POJETÍ STÁŘÍ ..........................................................................................9 2.1.1
Členění věkových kategorií ...................................................................................... 9
2.1.2
Potřeby seniorů .....................................................................................................10
2.2 PROBLÉMY DNEŠNÍ DOBY V PÉČI O SENIORY ..................................................... 11 2.2.1
Dřívější a současná situace v poskytování sociálních služeb.....................................11
2.2.2
Druhy zřizovatelů a poskytovatelů sociálních služeb ...............................................12
2.2.3
Podpora života ve stáří ...........................................................................................13
2.3 FUNKCE RODINY A JEJÍ PROMĚNY...................................................................... 14 2.3.1
Obecná charakteristika rodiny ................................................................................14
2.3.2
Sociologie rodiny a mezigenerační vztahy ...............................................................15
2.3.3
Role seniorů v rodině .............................................................................................16
2.3.4
Současná rodina a její budoucnost .........................................................................18
2.4 DEMOGRAFICKÁ PROGNÓZA ČESKÉ REPUBLIKY ................................................. 20 2.4.1
Stárnutí populace, demografický vývoj ...................................................................20
2.4.2
Porevoluční změny ve struktuře domácností ..........................................................21
2.4.3
Příjmy a životní podmínky domácností starobních důchodců ..................................22
2.4.4
Pracující důchodci jako součást ekonomiky.............................................................22
2.4.5
Příprava na stárnutí ...............................................................................................23
3 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 25 4
3.1 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ..................................................................................... 25 3.1.1
Zadávání dotazníků ................................................................................................25
3.1.2
Stanovení hypotéz .................................................................................................26
3.1.3
Výsledky dotazníkového šetření .............................................................................27
3.1.4
Vyhodnocení dotazníku .........................................................................................36
4 DISKUSE ............................................................................................................... 40 5 ZÁVĚR .................................................................................................................. 43 SUMMARY................................................................................................................ 44 BIBLIOGRAFIE ........................................................................................................... 46 PŘÍLOHA ................................................................................................................... 48
5
ÚVOD Důvod výběru mého tématu "Důsledky stárnutí obyvatelstva v ČR" je aktuálnost problému stárnutí populace, jehož důsledky
se týkají obyvatelstva celé České
republiky. Věková hranice pro odchod do důchodu se neustále zvyšuje. Přibývá seniorů, kteří jsou závislí na sociálním systému. Lidé v produktivním věku často odsouvají vlastní mateřství, což bude mít ekonomické důsledky v příštích letech, kdy se počet seniorů, závislých na sociálním systému, rapidně zvýší. Vzniká otázka, jakým způsobem bude tato situace řešena? Budou senioři patřičně zaopatřeni státem, či se bude muset každý postarat sám o sebe a spoléhat tak na vlastní rodinu, jak tomu bylo v dřívějších dobách? Cílem této práce je z dostupných zdrojů získat co největší počet informací, aby bylo možné alespoň z teoretického hlediska odhadnout současnou situaci a predikovat její řešeníi. Významným zdrojem pro moji práci byla literatura a internet, kde jsou dostupné aktuální statistické informace. Dalším vypovídajícím zdrojem, ze kterého budu vycházet, byl dotazník a osobní rozhovory se dvěma rozličnými věkovými kategoriemi, které zažily různé životní podmínky v předkrizových letech 1920 až 1930 a v období komunistické normalizace v letech 1970 až 1980.
Teoretická část mé práce je zaměřena na definování základních pojmů. Především se tedy budu věnovat obecně povědomým potřebám všech seniorů, jejich rodinným vazbám, způsobu života jich samotných i jejich potomků. Chtěla bych ve své práci poukázat na důsledky, které mohou nastat při současném způsobu života na psychiku a chování seniorů.
Praktická část je věnována rozhovorům se dvěma rozličnými skupinami osob, které odpovídaly na stejné otázky z mého dotazníku. Záměrně jsem zvolila dvě věkové kategorie tak, že jsem přeskočila jednu generaci. Tento výběr není náhodný. Mým cílem bylo zdůraznit rozdíly ve způsobu žití a názorech na dotazovaná témata. Obě tyto kategorie nejen že zodpověděly dotazníkové otázky, ale zároveň vyjadřovaly v 6
našich rozhovorech své dojmy a názory na dnešní i dřívější dobu, na způsob žití, hodnoty jejich života, atd.
Cílem mé práce je upozornit na problémy dnešního způsobu života, které s sebou mohou nést negativní důsledky do budoucích let. Lidé by se měli zamýšlet nad svými životními cíli, hodnotami a způsobem kterým žijí a přehodnocovat svoje životní priority.
7
1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Získat a zpracovat co největší množství informací, ze kterých by bylo možné posoudit aktuální socio-ekonomickou situaci seniorů a její důsledky do budoucích let.
1.2 Dílčí cíle Dílčími cíly je popsat obecné potřeby seniorů, popsat situaci seniorů v ČR aktuálně i historicky, uvést statistické údaje počtu seniorů ve vytyčené časové ose, vyhodnotit výsledky z dotazníků a pokusit se predikovat situaci seniorů do budoucna.
8
2 TEORETICKÁ ČÁST
2.1 Obecné pojetí stáří Stárnutí, stáří a smrt jsou běžnou součástí života každého člověka. O svém vlastním stáří však málokdo uvažuje, pokud se nás bezprostředně či blízce netýká. Mladí lidé si stárnutí, stáří a smrt příliš neuvědomují, či nepřipouštějí. Pojmy spjaté se stářím či umíráním jsou v jejich podvědomí něčím, co se jich samotných vůbec netýká. Nepokládají za důležité věnovat takovým tématům více pozornosti, především z pohledu dlouhodobého. Proto nejeví zájem o obecné dění a reformy v důchodovém systému. Tento fakt je dán také dalším aspektem, kterým je právě přesvědčení, že ani nemohou ovlivnit budoucí důchodové reformy a věci související právě s jejich stárnutím. „O stáří v nás a kolem nás se v mladších věkových kategoriích nezajímáme, a to navzdory četným informacím o tom, že celá naše i světová společnost stárne a že je třeba s tím "něco udělat", minimálně reformovat současný a dlouhodobě problematicky udržitelný důchodový systém. ” [HAŠKOVCOVÁ, 2010, s. 17]
2.1.1 Členění věkových kategorií Můžeme si položit otázku, kdo je vlastně starým člověkem. Dnešní rozdělení stáří v lidském životě zní následovně: 45-49 let
střední/ zralý věk
60-74 let
vyšší věk/ rané stáří
75-89 let
stařecký věk/ sénium, vlastní stáří
90 let a výše
dlouhověkost .
[HAŠKOVCOVÁ, 2010, s. 20]
9
Proces stárnutí začíná již od narození. Zajímavé je, že každý jedinec stárne jinak. Rané stáří reprezentují lidé, kterým se říká "mladí senioři". Až od 75 let věku lze mluvit o skutečném stáří. V běžném životě je však za starého člověka považován každý, kdo dosáhl penzijního věku. S postupným zvyšováním hranice pro odchod do penze bývá posunována i věková hranice, kterou označujeme jako období stáří. Za představitele "mladých seniorů" tedy můžeme považovat i osoby, jejichž věk je v rozpětí 65-74 let. Představitele skupiny tzv. "starých starých" seniorů reprezentují osoby, jejichž věk je v rozpětí 75-85 let. Až po 85 letech věku se skupina seniorů nazývá "velmi staří" senioři (pozn. překlad z Anglického jazyka). Důvody pro takovéto rozvrstvení do skupin je opodstatněné. Mladí senioři se mohou věnovat aktivně volnočasovým a seberealizačním aktivitám, zatímco u starých seniorů jsou běžné časté zdravotní potíže, nemoci a velká osamělost. [HAŠKOVCOVÁ, 2010]
2.1.2 Potřeby seniorů Každý zdravý člověk má neustálou potřebu uspokojovat své vlastní individuální potřeby, přičemž u každého z nás se tyto potřeby liší v závislosti na osobnosti člověka. Některé z těchto nutností patří do skupiny, která je společným jmenovatelem pro všechny lidi. Do této skupiny patří například potřeba dýchat, potřeba pití, jídla, vyměšování, či spánku. Tyto elementy si člověk přirozeně uvědomí až ve chvíli, kdy je buď nemocný, nebo starý. Ve stáří dochází ke změnám v orientaci potřeb. Senior se většinou začíná více fixovat na svoji rodinu. Potřebuje více rodinné sounáležitosti a lásky, protože se cítí více osamocen vzhledem k nedostatku komunikace. „Ve stáří dochází v této úrovni potřeb k frustraci kvůli poruchám zdraví a soběstačnosti, ke vzniku ekonomických a sociálních nejistot, ke změnám v přijímání a zpracovávání podnětů a zkreslení informací, ke změnám nároků na bydlení, bezpečí a pomoci. Senior mnohem více potřebuje klid a mír, důvěřovat svému bezpečnému prostředí, potřebuje znát strukturu a řád prostředí, a proto se novému prostředí těžce přizpůsobuje. Neuspokojování se projevuje strachem, úzkostí, ohrožením, nejistotou, závislostí, nedůvěrou, beznadějí, hněvem, agresí a mnoha dalšími negativními pocity. Uspokojením existenciálních potřeb je možné urychlit a 10
usnadnit adaptaci na změnu prostředí a pomoci najít důstojný a kvalitní způsob poslední etapy života. ” [www.is.muni.cz, 1]
2.2 Problémy dnešní doby v péči o seniory
2.2.1 Dřívější a současná situace v poskytování sociálních služeb V minulosti se veškerá podpora realizovala především v rámci rodinných kruhů. Na úrovni společenské byla běžná pouze zařízení jako například chudobince, starobince, vojenské invalidovny, atp. I v těchto zařízeních bylo na chovancích vyžadováno, aby se o sebe alespoň částečně starali sami. [MALÍKOVÁ, 2011] Hrozba skutečné chudoby provázela životem staré a nemocné lidi celá staletí. Chudoby se však báli i mladší lidé, kteří se báli o práci a chtěli se nějakým způsobem chránit. [MALÍKOVÁ, 2011] Situace sociálních zařízení se postupně měnila v průběhu celého 20.století. Změny v naší zemi přišly po revoluci, v roce 1989 a především s platností zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tento zákon se významně dotkl všech osob s různým zdravotním postižením. Lze říci, že současná tendence tíhne k tomu převzít funkční model ze zahraničí, zejména z ostatních států Evropské unie. Výhradní odpovědnost státu za sociální služby převzali jednotlivci, obce/komunity, kraje, občanská společenství a také stát. Každý z uvedených elementů nese určitou část zodpovědnosti a musí plnit jisté povinnosti. [MALÍKOVÁ, 2011] V rámci změn v sociální oblasti je nutné zdůraznit nové komunitní plánování sociálních služeb. Každá obec či kraj mapuje situaci uživatelů sociálních služeb a jejich potřeb. Na základě této rešerše vytváří plán, který je nutné projednat a schválit. Tento plán vytváří stanovená pracovní skupina, ve které je vyžadována účast zástupce každé ze tří stran, tzn. účast zřizovatele, poskytovatele a uživatele. Cílem komunitního plánu je zastřešit sociální potřeby v konkrétní obci či kraji. Z pohledu problematiky pobytových sociálních služeb seniorů je velmi důležitá deinstitucionalizace. Jedná se o přechod k individuální podpoře života v domácím prostředí formou poskytování sociálních služeb. Senioři mohou využít příspěvek na 11
péči, díky kterému mohou setrvat i nadále ve svém domácím přirozeném prostředí. [MALÍKOVÁ, 2011]
2.2.2 Druhy zřizovatelů a poskytovatelů sociálních služeb Kdokoli má v úmyslu poskytovat sociální služby, musí mít oprávnění k poskytování těchto služeb. Oprávnění je možné získat na základě schváleného rozhodnutí o registraci. Poskytovateli se mohou stát subjekty zřizované obcí a krajem, nestátní neziskové organizace a fyzické osoby, které nabízejí široké spektrum služeb a dále pak i MPSV, které je v současnosti zřizovatelem pěti specializovaných ústavů sociální péče, ve kterých poskytuje příslušné služby. [MALÍKOVÁ, 2011] Neziskové organizace se řídí zákonem č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, podle níž jde o organizace mající charakter právnické osoby, která není zřízena za účelem podnikání. Neziskové organizace můžeme členit dle druhu zaměření. Jako příklad můžeme uvést obecně prospěšné organizace, občanská sdružení včetně odborů, státem uznávané církve, náboženské společnosti, nadace a nadační fondy, zájmová sdružení právnických osob, politické strany a hnutí, příspěvkové organizace, státní fondy a další organizace, které jsou stanovené zákonem. Můžeme však použít i rozlišení podle zakladatele, charakteru, poslání, způsobu financování, či jiné. Neziskový sektor se od komerční oblasti liší v mnohém. Situace pro neziskové organizace je velmi náročná a komplikovaná. Nejobtížnejšími situacemi je zajištění financí z vnějších zdrojů a vazba na politická rozhodnutí. Lze však také jmenovat další odlišnosti od komerční sféry, jako například vazba na legislativu, etickou a hodnotovou dimenzi, či významnou úlohu rodiny a jiných neformálních společenství. [MALÍKOVÁ, 2011] „Mezi financováním jednotlivých druhů poskytovaných sociálních služeb existují rozdíly, které jsou závislé na druhu poskytované služby a na zřizovateli. Celkově lze do přehledu zdrojů příjmů pro poskytování sociálních služeb zařadit státní dotace a granty, dotace ze strukturálních fondů, příspěvky zřizovatelů, příjmy od uživatelů, příspěvky
na
péči,
příjmy
z
veřejného 12
zdravotního
pojištění, příspěvky
samosprávných celků, dary, vedlejší hospodářská a mimořádná činnost.” [MALÍKOVÁ, 2011, s.59, 60] Působení neziskových organizací můžeme v České republice pozorovat až po roce 1989. Spektrum poskytovaných sociálních i zdravotních služeb se neustále rozrůstá. Nejčastější poskytované služby v neziskovém sektoru jsou terréní služby, ambulatní služby a pobytové služby. Každé sociální zařízení má povinnost dodržovat standardy kvality sociálních služeb, které jsou stanoveny zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. [MALÍKOVÁ, 2011]
2.2.3 Podpora života ve stáří Přístup okolí vůči seniorům může mít dvě podoby- může se jednat o podporu, nebo o péči. Obě tyto podoby mají stejné hodnoty, které mohou být buď záporné, nebo kladné. Podpora musí mít svůj cíl a alespoň z části musí být objektivizovatelná. Cíl se v tomto případě buď daří, nebo nedaří plnit. Zároveň však vyžaduje aktivní spoluúčast podporovaného a v maximální možné míře se snaží využít potenciál podporovaného. Péče je oproti podpoře více subjektivní. Nevyžaduje u opečovávaného jeho aktivní spolupráci a může v něm vzbudit milné představy a nereálné nároky. [ČELEDA, KALVACH, ČELEDOVÁ, 2012] Celý současný systém péče o seniory je plný problémů, které bude nutné v budoucnu řešit. Nejvýznamějším problémem je však nedostatečná provázanost mezi zdravotní péčí a sociálními službami. Je jasné, že veškeré sociální služby musejí být kvalitní, efektivní, dostupné a bezpečné, což je ostatně dáno i povinným zaváděním standardů kvality sociálních služeb. I přes neustálý pokrok především ve způsobu vedení domovů pro seniory stále zůstává větší počet seniorů, kteří usilují marně o rezidenční pobyt. Pokud vezmeme v potaz fakta o počtu seniorů, kteří žádají o trvalý rezidenční pobyt a počet míst v domovech pro seniory, měla by nabízená místa být dostačující. Existují ale velké regionální rozdíly. To znamená, že v některých regionech je poptávka větší než nabídka a jiných regionech zase naopak. Každopádně je jisté, že nedostatek míst v domovech pro seniory je pouze optický klam. Je ale nutné myslet i do budoucnosti. Již v roce 2020 značně vzroste populace seniorů. Tato situace bude řešena v rámci strategie deinstitucionalizace, a 13
to především rozvojem terréních sociálních služeb. Ve snaze ušetřit byly od 90. let minulého století zdravotní sestry nahrazovány sociálními pracovníky, kteří jsou z ekonomického hlediska pro stát výhodnější. Dle tehdejšího, ale i dle dnešního hlediska ze strany státu patří nemocní senioři do nemocnice, nikoli do domů pro seniory, ve kterých dnes zůstávají pracovníci s nedostatečnou zdravotnickou kvalifikací. Převažuje tedy názor, že zařízení pro seniory slouží jako domov pro ně, nikoli jako nemocniční zařízení, což je na druhou stranu nepřijatelné pro klienty, kteří v těchto domovech žijí, nebo o takové variantě uvažjí. Z dlouhodobého hlediska bude nutné problém opět zrevidovat a znovu posoudit oddělené pojetí sociálních a zdravotních služeb. V roce 1937 se k tomuto problému jasně vyjádřil i profesor sociálního lékařství Hynek Pelc, dle kterého je absolutně nepřípustné sociální a zdravotní péči oddělovat. Každá sociální péče v sobě nese i složky zdravotní a naopak. Zároveň podotýká, že souvislost obou oborů bude v budoucnu čím dál víc patrnější. Pokud jde o obecné potřeby seniorů, je důležité zmínit i potřebu kontaktu s rodinou, který senioři uvítají především ve chvílích, kdy nejsou schopni být soběstačnými. Jako první by péči o seniory měli zastat rodinní příslušníci. Každý člověk by nejraději dožil ve svém vlastním domově, kde zapustil kořeny, prožil většinu svého života, vychoval děti, apod. Každá rodina má ale své možnosti, podle kterých na takovou situaci může zareagovat. Díky mnohým edukačním programům pro laiky, informačním materiálům a jiným možnostem není dnes těžké se teoreticky postarat o své rodiče či prarodiče. Překážkou v této pomoci je fakt, že dnešní ekonomická i společenská nezávislost je dnes hlavním výchovným cílem. Díky této situaci má i sám senior problém vyslovit prosbu o pomoc tak, aby ji střední generace dostatečně vyslyšela. Lze předpokládat, že se v budoucnu rapidně zvedne počet seniorů, kteří nebudou mít možnost najít pomoc v rodině a budou odkázáni na institucionální péči. [HAŠKOVCOVÁ, 2010]
2.3 Funkce rodiny a její proměny
2.3.1 Obecná charakteristika rodiny 14
Pojem rodina může být definován různými způsoby. Obecně však platí, že se jedná o společenství osob, které jsou spjaty buď pokrevním příslušenstvím, nebo manželstvím. Většinou platí také pravidlo, že rodina je tvořena rodiči a jejich potomky. Tato rodina je označována za tzv. malou rodinu. Společenství pokrevních příbuzných, které je tří, čtyř, nebo pěti generační, nazýváme rodinou velkou. Pouto krve je tedy hlavním určujícím prvkem. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Funkce rodiny bývaly a jsou dodnes různorodé. Vždy však plnila funkci reporodukční a socializační. Důležitost funkcí rodiny se postupně v čase měnila. Zejména v oblasti ekonomické, emocionální a výchovné. [HAŠKOVCOVÁ, 2010]
2.3.2 Sociologie rodiny a mezigenerační vztahy V dřívějších dobách měly některé ze společenských systémů staré lidi ve veliké úctě. Například dávní Slované měli stanovenou radu starších, která byla uznávána formálně i neformálně. I ve starém Řecku byl stanoven senát (senex= starý), do něhož patřili pouze staří lidé, kteří byli považováni za moudré a úctyhodné. Inspiraci můžeme najít i u známého filozofa Platóna, který ve svém díle "Ústava" píše, že „staří lidé mají mít vládu ve státě ”. Dříve obecně byli staří lidé považováni za rozumné bytosti, které rozdávají ostatním moudré rady. Tento názor je ale závislý na ekonomické situaci konkrétní doby. Jindy byli totiž staří lidé vyháněni na okraj společnosti, protože z praktického hlediska nebyli přínosem vzhledem k jejich špatnému zdravotnímu stavu. Nemohli se účastnit práce, kterou bylo potřeba zastat. Proto byli z pohledu ekonomického neproduktivní, ba naopak byli přítěží. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Základní společenskou jednotkou je rodina. Uspořádání rodiny může být tří až čtyřgenerační, přičemž staří lidé v tomto případě hrají velmi důležitou roli. Nejde zde pouze o příjemce péče, či tzv. babysitting, čili hlídání (pra)vnuků (i když pouze hlídání samotné má velkou přidanou hodnotu). Senioři mají v tomto případě velkou hodnotu při předávání tradic. Jsou nositeli emočních vazeb. Mladí senioři zastávají v jistém smyslu velmi nelehkou, dvojí funkci. Podporují své děti často finančně, pomáhají vést domácnost a realizují řadu rodinných projektů. Zároveň jsou ale i velikou podporou svých vlastních rodičů. Přitom však role babiček a dědečků 15
(příslušníci třetí, či čtvrté generace) prochází velkou civilizační změnou, která spočívá v emancipaci vlastního života. Babičky a dědečci se namísto podřizování svého života potřebám mladé rodiny věnují více vlastnímu životnímu programu, přičemž rodinná pomoc je vyvážená. Lze říci, že veškeré socio-ekonomické změny jsou následkem změn ve struktuře a fungování rodin a domácností. [ČELEDA, KALVACH, ČELEDOVÁ, 2012]
2.3.3
Role seniorů v rodině
Pokud zmíníme tradiční evropskou rodinu, jedná se především o model přímé ekonomické funkce. Členové rodiny žili a pracovali společně, aby se co nejlépe uživili. Toto pravidlo platilo především v zemědělských rodinách, kde bylo vyžadováno úsilí všech členů. Mezi výhody takové rodiny patřila fungující výměnná služba mezi generacemi. Děti i senioři byli tolerováni, i přestože byli ekonomicky závislými členy rodiny. Jejich omezené síly při práci byly respektovány. Děti byly tolerovány, protože měli předpoklad se v budoucnu stát ekonomicky výkonnými. Senioři byli tolerováni z důvodu jisté úcty. Tato tolerance sloužila jako projev vděku za výživu a výchovu, která již byla odvedena. Ekonomické prvenství se dědilo ze stárnoucího otce na prvorozeného syna, z jedné generace na druhou. Tento způsob byl lehce realizovatelný, protože bydliště i pracoviště všech členů rodiny bylo stejné. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Funkce reprodukční a výchova dětí byla pokládána za samozřejmost po celá staletí. Dítě bylo považováno za jistý kapitál, který se později zúročil. Zestárlí lidé museli svoji ekonomickou účast přizpůsobit svým aktuálním možnostem, které se v čase měnily. Například pokud stárnoucí hospodář již nemohl pracovat na poli, staral se o dvůr. Pokud nestačil již na péči o dvůr, pásl husy, atp. Důležité však bylo, že neztratil svoji rodinnou roli. Stále patřil do rodiny a byl přijímán pozitivně, nebo byl alespoň tolerován. Tento způsob stárnutí byl přijatelný především z důvodu, že měl svůj řád. Každý z členů rodiny přesně znal jednotlivé fáze života, radosti i starosti a přjímal je jako dané věci, které nelze měnit. V rodinách bývalo méně emocí a více věcnosti. Staří lidé se obávali smrti méně nebo jinak než je tomu dnes. Vzhledem ke 16
svému přesvědčení, resp. náboženskou víru v Boha, brali svůj osud s pokorou a osudu se nevzpírali. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Postavení starších lidí v rodině se výrazněji začalo měnit od počátku 19. století. Vzhledem k průmyslové výrobě a následné věděckoprůmyslové revoluci došlo k rozvoji výroby, která byla koncentrována do měst, což značně změnilo trdiční model evropské rodiny. Mladí lidé se stěhovali za prací do měst a staří lidé zůstávali opuštěni doma na venkově. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Velká pozornost se začala soustřeďovat na výrobní proces a práceschopné jedince, především muže. Až později se pozornost přesunula i na ženy, které viděly svoji šanci v nezávislosti na mužích živitelích. Podstatné však je, že ten, kdo již nestačil nárokům výroby, musel odejít. Do této skupiny osob patřily samozřejmě všichni kteří zestárli. V této době bylo nutné se přizpůsobit tzv. diktátu moderní doby, tedy strojům. Tehdy také začal postupně vznikat systém sociálního pojištění pro případ nemoci a stáří. Pracovně přetížené ženy plnily své pracovní povinosti na plný úvazek. Avšak poté, co přišly domů, čekala je druhá směna, kdy vešekeré domácí práce musely obstarat samy. Takto přetížené ženy potřebovaly nutně odlehčit, což bylo možné provést pouze dvěma způsoby. Buď umístěním malých dětí do předškolních zařízení, nebo využitím dědečků a babiček. Vzhledem k tehdejšímu mladému věku odchodu do důchodu bylo téměř pravidlem, že mladá babička převzala plně péči o vnoučata. Tuto pečovatelskou funkci si hýčkaly babičky nejen u dětí předškolního věku, ale také u dětí, které měly prázdniny, či byly nemocné. Lidé, kteří dnes patří do skupiny "staří staří", se většinou narodili v období první republiky. V jistých případech bývá tato skupina označována jako "ztracená generace". Tato přezdívka má své opodstatnění: lidé narození v období první republiky zažili dospívání v průběhu 2. světové války a svůj produktivní věk prožívali v socialismu. Neměli tedy příležitost svobodného projevu, cestování či podnikání. Děti této skupiny lidí nevědí o socialismu prakticky nic, stejně tak i generace narozena po roce 1989. Ztráta generačních souvislostí je důsledkem neznalosti takových skutečností. V běžném životě pak dochází k nedorozuměním mezi starými a mladými generacemi. [HAŠKOVCOVÁ, 2010]
17
2.3.4 Současná rodina a její budoucnost Po revoluci v roce 1989 došlo nejen k razantním politickým změnám, ale také ke změnám přístupu v pracovní oblasti. Od tzv. "řádu kázně" se moderní společnosti přiklonily k excelentním individuálním výkonům. Výrazně vzrostl počet živnostníků, kteří volí samostatně obsah i rozsah svých pracovních činností. Společnost sezměnila z industriální na postindustriální. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Vzhledem k rozšířeným možnostem studia a cestování se rozšířilo i dříve nemyslitelné soužití na zkoušku a partnerství bez svazku manželského. I mateřství se stalo volbou mnohem starších rodičů, než tomu bylo v minulosti. Hodně mladých žen dává přednost kariéře před mateřstvím. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Současná rodina, neboli párové soužití zažila v relativně krátké době obrovské změny. Registrovat můžeme především rozmanitost různých forem soužití. Pokud vůbec se partneři rozhodnou pro svazek manželský, pak jej realizují později. Postupně se zvyšuje počet žen, které přivedou své první dítě na svět až po 30. roce svého života. Stejně tak není výjimkou, že řada žen nejprve splodí potomka a až posléze se s otcem svého dítěte vezmou. Dalším moderním trendem je fakt, že čím dál více lidí volí způsob samostatného žití, tzv. "single life". [HAŠKOVCOVÁ, 2010] „Uvádí se, že se v moderních společnostech až 50% dětí rodí mimo manželství. Programová, neboli tzv. dobrovolná bezdětnost je novým fenoménem, který zatím společnost přijímá se značnými rozpaky. Lidé si spíše dovedou představit pár, který dítě chce, ale "nedaří se". Odborníci upozorňují, že každý zhruba desátý pár je nechtěně bezdětný. Pomoci nechtěně bezdětným a nešťastným párům mohou jednak teechniky asistované reprodukce, jednak adopce.” [HAŠKOVCOVÁ, 2010, s.68] I když má četnost nových forem soužití vzrůstající tendenci, je zatím brzy na hodnocení těchto forem párového soužití, i přestože model partnerského soužití sezdaných manželů s dětmi je na ústupu. Dle odborníků je tradiční rodina stále oblíbena a jistě nevymizí. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Mladí lidé považují za absurdní, uzavírat manželství či partnerství a mít děti jen proto, aby jim jednou zůstal potomek, který se v případě neschopnosti rodičů či
18
prarodičů postará. Pokud je toto tvrzení pravdivé, pak je na místě se zeptat, kdo jim ve stáří pomůže. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] „Ani dnes není jisté, zda se budou dnešní mladí lidé jednou moci postarat o své rodiče. Mít děti je totiž náročné časově i finančně.” [HAŠKOVCOVÁ, 2010, s.70] Dochází tedy k paradoxní situaci postavení dítěte ve společnosti. Zatímco dříve bylo v rodinách dětí mnoho a jejich role byla perspektivním ekonomickým přínosem pro rodinu, v dnešní době jich je stále méně. Jsou vzácné a představují pro rodiče velké finanční břemeno. Matky dětí musejí, nebo chtějí pracovat a potřebují hlídající babičky. Většina seniorů však ještě pracuje, či plně využívá pozdní svobodu, což značně komplikuje situaci rodin s dětmi, které volí následně drahé služby placených chův na hlídání dětí. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] V jedné ze švýcarských studií, nazvané "Útěk od rodiny", neboli "Útěk do profese" se uvádí, že ženy udávají finanční důvod chození do práce až jako třetí v pořadí. Od malých dětí tedy odcházejí do práce i ženy, které to nemají zapotřebí. Jejich hlavní motivací je seberealizace, nové kontakty a osvobození se od běžných domácích činností, které v dnešní době nejsou ceněny. Pro ženy je práce v domácnosti více stresující, než pracovní povinnosti. Pro mnoho žen se tedy pracovní prostředí stalo jistým druhem domova. Jisté je, že určitá část mužů se také podílí na chodu domácnosti a výchově dětí. Jejich součinnost ale kolísá a výzkumy dokazují, že na ženách stále leží nějvětší část rodinných povinností. I přes dnešní možnosti, aby muž zůstal s dětmi na mateřské dovolené, tuto příležitost využívá pouze 1% mužů, což má mj. za následek, že kariéra žen značně trpí. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Pokud se dnes jedinci rozhodnou, že budou žít život bez dětí, nabízí se zde otázka, zdai stáří dnešních bezdětných budou zajišťovat potomci lidí, kteří si děti pořídili a kteří kvůli svým dětem byli nuseni snížit svoji vlastní úroveň živobytí. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] „Dominantní postavení zřejmě získá model placených služeb. Budoucí senioři si budou muset načetřit, aby si mohli dopřát profesionální služby. Nabízí se zde kacířská úvaha: je únosné, aby mladí rodiče, realizující své profesní kariéry, platili cizím lidem za hlídání svých vlastních dětí a později za kvalitní vzdělání proto, aby si jejich děti mohly zaplatit profesionální pomoc svým zestárlým rodičům a jednou 19
samy sobě? Není to příliš vysoká cena za absolutní nezávislost a individuální svobodu? Nevím, ale možná jednou budou mnozí občané vzpomínat na hřejivou náruč rodinné pospolitosti.” [HAŠKOVCOVÁ, 2010, s.79]
2.4 Demografická prognóza České republiky
2.4.1 Stárnutí populace, demografický vývoj Průměrná délka života se v časové ose postupně vyvíjela. V dnešní době je průměrná délka života zatím nejvyšší, než kdykoli v historii. Například ve starém Řecku a Římě se lidé dožívali nejvíce dvacetipěti let. Průměrná délka života byla v celé Evropě 16. století stejně nízká. Až v 18. století dosáhl nejvyšší věkový průměr 30 let. Ještě v 19. století se pohyboval kolem 40 let. V polovině 20. století činil průměrný věk 50 let. Tento dramatický posun nejvyššího věkového průměru ještě stále trvá. Předpokládá se, že na začátku 21. století bude očekávaná doba života bude pro muže 74,2 a pro ženy 80,3 let. Další prognózou do budoucích let je odhad, že v roce 2065 se budou muži dožívat 86,5 a ženy 91 let. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] Aktuálně žije v České republice cca 14% osob, kteří jsou starší 65 let. Toto číslo by se dle odhadů mělo v roce 2030 zvýšit na na 23-25%. V rocce 2050 by se tato skupina měla rozrůst až na 33%. V praktckém životě by prognóza znamenala velký nárůst počtu seniorů, a to ze současných 1,42 milionu na 3,07 milionu seniorů. Radost z prodloužení věku člověka však můžeme považovat pouze za zdánlivou. Mohou nám ji zkazit zdravotní, sociální a koneckonců ekonomické problémy. [HAŠKOVCOVÁ, 2010] „V roce 2006 zřídila vláda České republiky Radu vlády pro seniory a stárnutí populace, která vykonává funkci poradního a iniciativního orgánu. Prioritami instituce Rady vlády jsou: podpora podnikání včech osob, podpora tvorby strategií zaměstnavatelů vůči starším zaměstnancům a zvýšení jejich zaměstnanosti, podpora rodiny, zlepčování funkčního zdraví seniorů, zabránění diskriminaci na 20
základě věku, ochrana seniorů v rizikových situacích (proti násilí a zneužívání), zvyšování povědomí lidí o stárnutí a stáří (vytvoření vhodných informačních a komunikačních nástrojů k tomuto účelu) a rozvoj spolupráce mezi státní správou, regionální a místní samosprávou, neziskovými organizacemi a sociálními partnery. Rada vlády pro seniory a stárnutí populace se zaměřuje také na zabránění ageistickým stereotypům ve spoleřnosti. Klade si za úkol poukázat na potenciál, přínos a roli starších lidí v rodině, ekonomice a celé společnosti, dále je rozvíjet a podporovat. ” [MALÍKOVÁ, 2011, s.27] I přestože se Ministerstvo práce a sociálních věcí snaží vytvářet politiku přípravy na stárnutí, jde pouze o teoretické principy. V běžném životě je velmi těžké ji aplikovat. Nelehkým úkolem je změnit myšlení a názory společnosti a zaměstnavatelů na osoby ve věku od padesáti let výše. Věková skupina osob po tzv. "padesátce" má již dnes potíže s nalezením zaměstnání. Je obecně vnímána neperspektivně i přes veškeré jejich zkušenosti. O to těžší to mají a do budoucích let i nadále budou mít těžší ještě starší lidé.
2.4.2 Porevoluční změny ve struktuře domácností Po revoluci v České republice, v roce 1989, se pod vlivem rozsáhlých změn v demografickém chování a nových trendech v životním stylu začala měnit struktura domácností. Sňatečnost a porodnost začala postupně klesat, střední délka života se prodloužila, rozvodovost začala postupně stoupat, stejně jako počet nesezdaných soužití a svobodných mateřství. [ČELEDA, KALVACH, ČELEDOVÁ, 2012] V dnešní struktuře domácností jsou ve dvou třetinách zastoupeny úplné rodiny, čtvrtina jednotlivců a desetina neúplných rodin. Zmenšování domácností má dvě hlavní příčiny: snižování počtu dětí v rodinách a větší zastoupení domácností jednotlivců. Rodokmen, který je znázorňován formou stromu, býval dříve plochý, s menším počtem generací, avšak košatý, protože rodiny měly více potomků. Oproti tomu je dnes tento strom vysoký a štíhlý, s větším počtem generací, ale menším počtem příslušníků. Způsob rodinného života se také postupně mění v důsledku 21
měnících se vzorců chování a většího počtu vztahů, z čehož vyplývají i změny rolí členů rodiny. [ČELEDA, KALVACH, ČELEDOVÁ, 2012] „Předpokládá se, že až čtvrtina seniorů v ČR žije osaměle či v sociální izolaci- toto ohrožení narůstá s věkem. Jde o lidi výrazně rizikové, vyžadující zdravotnickou i sociální dispenzarizaci. Žije-li starší člověk sám, neudržuje-li kontakty s rodinou ani s přáteli, dostává se do sociální izolace. Osamělost je více a hůře než žít sám. Jde o kritické prořídnutí sociální sítě, o zchudnutí kontaktů, komunikačních aktivit, podpůrných možností i důvěrné lidské blízkosti. A pokud se naruší pocit společenské sounáležitosti, hovoříme o sociální exkluzi. ” [ČELEDA, KALVACH, ČELEDOVÁ, 2012, s.93]
2.4.3 Příjmy a životní podmínky domácností starobních důchodců V analýze z Českého statistického úřadu se uvádí, že domácnosti se starobními důchodci v České republice tvoří zhruba 1,5 mil., což je 38% z celkového počtu dvoučlenných domácností, tvořené manželským párem. Domácnosti, které obývá pouze jedna osoba je mnohem méně. Jedná se o 0,5 mil. osob, které žijí samostatně. Z tohoto počtu je 77, 4% žen. Je nutné zdůraznit, že právě tyto kategorie domácností jsou nejvíce ohroženy chudobou více než průměrná populace. Tyto jednočlenné domácnosti žen mají zároveň nejvyšší náklady na bydlení. Naopak nejméně ze svých příjmů vydávají za bydlení dvojčlenné domácnosti, ve kterých jsou oba senioři pracující. [www. czso.cz, 2]
2.4.4 Pracující důchodci jako součást ekonomiky Dle informací ze samostatné studie ČSÚ z roku 2010 jsou pracující důchodci velmi důležitou součástí české ekonomiky. Pracující část důchodců tvoří v České republice téměř 5% ze všech pracujících obyvatel. Analytik ČSÚ Bohuslav Mejstřík zdůrazňuje, že „Prakticky každý druhý starobní důchodce pracuje jen na částečný úvazek, u žen jejich podíl dosahuje téměř 60 %, u mužů necelých 40 %. Odpracují tak méně hodin týdně než ostatní pracující, kupodivu však nikoli o tolik méně, jak bychom očekávali: za celé
22
národní hospodářství byl průměr 37,7 hodin týdně a ve skupině důchodců to bylo více než 28 hodin.“ [www. czso.cz, 3] Pokud porovnáme Českou republiku a zahraniční státy, z průzkumů vyplývá, že Češi odcházejí do důchodu dříve, než je tomu v ostatních státech Evropské unie. Jde však o pouhé srovnání průměrů, které může být ovlivněno odlišnými strukturami ekonomik. V Evropské unii činil v roce 2008 průměrný věk odchodu z pracovního života 61,4 roku, v České republice to bylo 60,6 roku. Pro porovnání v Nizozemsku činil tento věk 63,2 a ve Švédsku dokonce 63,8 roku. Rozdíly v odchodu do důchodu můžeme pozorovat i u pohlaví- čeští muži končí své aktivní působení na trhu práce průměrně v 62,3 roku, tj. o čtvrt roku později než je průměr Evropské unie. Naopak ženy v České republice končí své aktivity podstatně dříve než ve většině členských zemí Evropské unie (59,0 roku v ČR; 60,8 roku v průměru za EU). Definitivní odchod na odpočinek je zde určován především měnící se legislativní hranicí pro vznik nároku na starobní důchod. Rozhodujícím faktorem pro získání pracovního místa je vzdělání. Ve skupině osob se základním vzděláním pracoval pouze každý padesátý starobní důchodce. Ve skupině vyučených dosahuje 5 % a ve skupině osob se středním vzděláním s maturitou podíl pracujících starobních důchodců je vyšší než 8 % z celkového počtu respondentů s tímto stupněm vzdělání. Razantně roste podíl pracujících starobních důchodců ve skupině s vysokoškolským vzděláním, kde pracoval dokonce každý pátý starobní důchodce (19 %). [www. czso.cz, 3] Z výše uvedených informací lze usoudit, že dostatečná kvalifikace je velmi důležitá pro získání pracovních příležitostí. To platí pro všechny věkové kateogrie. Dnešní generace v produktivním věku by se měla zaměřit na co nejvyšší vzdělání, které v průběhu svého života bude neustále zdokonalovat.
2.4.5 Příprava na stárnutí Na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí lze získat přehled o tom, jakým způsobem bude situace seniorů řešena dalších letech. Sociální rozvoj, lepší životní a pracovní podmínky, pokroky v medicíně a prosazování sociálních práv vedou k tomu, že méně lidí dnes umírá předčasně v dětství nebo během pracovního života. Získané roky života považuje ministerstvo za přidanou hodnotu. Více lidí může prožít 23
delší život než v minulosti a starší lidé tak tvoří a budou tvořit významnější část populace než kdykoliv v minulosti. Současně k tomuto faktu si rodiny pořizují méně dětí než v minulosti. Tento demografický vývoj bude v dalších letech pokračovat. Přispěje k němu zestárnutí populačně silných poválečných ročníků a v dalším období prodlužující se pravděpodobná doba dožití. Demograficky řečeno bude česká populace stárnout shora věkové pyramidy. [www.mpsv.cz, 5] Vzhledem ke zvyšujícímu se vzdělávání a zlepšujícímu se zdraví populace představuje přibývající počet starších lidí potenciál pro sociální a ekonomický rozvoj. Politika přípravy na stárnutí by měla reagovat na dvě základní výzvy: integrovat starší osoby do ekonomického a sociálního rozvoje a vytvořit věkově inkluzivní společnost. Důležité je přizpůsobit politiku zaměstnanosti, důchodovou politiku a další politiky a služby probíhajícím sociálním a demografickým změnám. Hlavními principy politiky přípravy na stárnutí z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí je důraz na lidská práva, respektování genderového aspektu problematiky stárnutí, celoživotní přístup ke stárnutí a zdraví, důraz na rodinu a mezigenerační vztahy. Dále pak tvorba opatření na výzkumem podložených poznatcích a relevantních statistických datech, zvláštní pozornost věnovaná menšinám (seniorům zdravotně postiženým, trpícím demencí, duševně nemocným, seniorům z etnických menšin atd.), respektování rozdílů mezi venkovem a městem. [www.mpsv.cz, 5] Podmínky ve stáří nelze oddělit od předcházejícího způsobu života. Zdraví ve stáří je ve značné míře podmíněno životními podmínkami v dětství a sociální situací rodin. Je tedy důležité zaměřit se na situaci lidí, kteří jsou během života jakýmkoli způsobem sociálně znevýhodněni. Podpora mezigenerační solidarity a soudržnosti by měla být součástí všech opatření přijímaných v reakci na stárnutí populace.[www.mpsv.cz, 5] Mezi priority Rady vlády pro seniory a stárnutí populace z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí patří podpora podnikání, podpora tvorby strategií zaměstnavatelů vůči starším zaměstnancům a zvýšení jejich zaměstnanosti, podpora rodiny, zlepšování funkčního zdraví seniorů, zabránění diskriminaci na základě věku, ochrana seniorů v rizikových situacích (ochrana proti zneužívání a násilí), zvyšování povědomí lidí o stárnutí a stáří (vytvoření vhodných informačních a komunikačních nástrojů k tomuto
24
účelu) a rozvoj spolupráce mezi státní správou, regionální a místní samosprávou, neziskovými organizacemi a sociálními partnery. [www.mpsv.cz, 5] K nejzásadnějším otázkám při přípravě společnosti na stárnutí a vytváření věkově inkluzívní společnosti patří zabránění diskriminace na základě věku a ageistickým stereotypům ve společnosti. Jednou z výzev je proto poukázat na potenciál, přínos a roli starších lidí v rodině, ekonomice a celé společnosti a dále je rozvíjet a podporovat. [www.mpsv.cz, 5]
3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Dotazníkové šetření V praktické části absolventské práce jsem si vybrala kvantitativní metodu zkoumání. K tomuto účelu jsem využila techniku sběru dat- dotazník, viz. příloha. Cílem dotazníku je zjištění rozdílů mezi generacemi, aby bylo možné posoudit teoretické důsledky do budoucích let. Rozdíly jsou patrné jak ve způsobu žití, tak i v životních hodnotách dotázaných. Dotazník je tvořen celkem 10 otázkami. Použity byly odpovědi s nucenou volbou, ale i otázky, kde dotazovaní doplňovali volné odpovědi, umožňující přesnou specifikaci konkrétní věci. K vyhodnocení dotazníku jsem použila počítačový program Microsoft Excel, kde jsem získané odpovědi zapracovala do grafů. Samotnému vyplnění dotazníků předcházel rozhovor, ve kterém jsem dotazovaným osobám ústně objasnila důvod svého zkoumání i podmínky vyplnění dotazníku, včetně zajištění anonymity při následném zpracování dat.
3.1.1 Zadávání dotazníků Na vypracovaný dotazník odpovědělo celkem 120 osob. Muži i ženy byly zastoupeny v poměru 1:1. Skupina dotázaných spočívala ve dvou různých kategoriích. První kategorie osob byla narozena v letech 1920-1930. Druhá kategorie dotázaných byla 25
narozena v letech 1970-1980. Dotázaní z obou skupin se narodili, případně celý život žili/ žijí ve Středočeském kraji, nebo přímo v hlavním městě Praha.
3.1.2 Stanovení hypotéz H1: Přepokládám, že způsob života v první třetině 20. století byl diametrálně odlišný z ekonomického i sociálního hlediska. H2: Předpokládám, že se obě skupiny dotázaných shodnou na příliš rychlém a spotřebním způsobu životního stylu. H3: Přepokládám, že dnešní generace seniorů považuje zajištění sociálních služeb za dostačující.
26
3.1.3 Výsledky dotazníkového šetření Otázka č.1: Profese, rodinný stav, počet dětí, datum a místo narození
Poměr mužů a žen v obou věkových kategoriích
Zdroj: vlastní zpracování Celkový počet dotázaných z obou věkových kategorií činil 120 osob. První kategorie osob byla narozena v letech 1920-1930. Druhá kategorie dotázaných byla narozena v letech 1970-1980. Přesnou polovinu v obou kategoriích zastupují shodně muži i ženy. Při samotném výběru dotazovaných osob bylo výrazně komplikovanější získat dostatek mužského zastoupení ve starší věkové kategorii. Důvodem tohoto nedostatku je pravděpodobně jejich vyšší mortalita oproti ženám, které se často dožívají vyššího věku.
27
Profese dotázaných osob
Zdroj: vlastní zpracování V zastoupení profesí obou kategorií jsou patrné velké rozdíly. Je znatelné, že doba, kdy byla považována za atraktivní odvětví jako zemědělství či řemeslná a tovární výroba, jsou dávno minulostí. Naopak v dnešní době jsou preferovány více kancelářské profese.
Otázka č.2: V jakých poměrech jste vyrůstal/a? (Zde je významná socio-ekonomická stránka rodiny, zaměstnání rodičů, počet sourozenců)
28
Zdroj: vlastní zpracování Většina dotázaných z obou skupin vyrůstala převážně v dobrých socio-ekonomických podmínkách. Za tzv. "dobré životní podmínky" považují starší generace spíše stránku sociální, než stránku ekonomickou. Často rádi vzpomínají na dobré rodinné vazby, které v dnešní době postrádají. Mladší generace přihlíží více k ekonomickým hodnotám, nežli k vazbám na vlastní rodinu. Často z důvodu strachu ze zaopatření vlastního živobytí.
Otázka č.3: Otázky víry: Jste věřící? Pokud ano, jaké náboženství vyznáváte? Byli Vaši rodiče věřící? Vedl/a jste Vaše potomky k náboženství (příp. k jakému)?
Zdroj: vlastní zpracování Na výše uvedeném grafu je jasně patrné, že se náboženská víra postupně vytrácí. Starší generace, dle jejich výpovědí, byla v katolické víře vychovávána již od dětství. Tendence komunistického režimu vedla k co největší eliminaci veškerého náboženského vyznání. Někteří z věřících katolíků ze starší skupiny dotázaných přešli postupně na víru evangelickou (5%), která je z jejich pohledu více otevřená a lidská. Další část 29
dotázaných se nepovažuje za ateisty, ale má tzv. "svoji víru", kterou se však stydí či bojí demonstrovat veřejně, zvláště pak mezi svými vrstevníky. Senioři z této generace vedli své děti odjakživa k náboženství, avšak jen malé procento z jejich dětí je věřící (odhadem 5% ze 100%). Mladší generace dotázaných je v 70% nevěřící. 20% z nich má tzv. "svoji vlastní víru". Svými rodiči nebyli vedeni k žádnému náboženství. Vlastní děti (pokud mají) také nevedou k žádné víře.
Otázka č.4: Jste spokojen/a s dnešní sociální situací? Jaké jsou podle Vás sociální problémy, které by se měly aktuálně řešit?
Zdroj: vlastní zpracování Výše uvedený graf znázorňuje míru spokojenosti s dnešní sociální oblastí. Do pojmu sociální oblast byly zahrnuty kategorie aktuálně poskytovaných sociálních služeb a obecného sociálního cítění. Skupina dříve narozených je zvětší části spokojena s dnešními poskytovanými službami. Zároveň ale pociťuje nedostatek kontaktu s rodinnými příslušníky. Mladší skupina dotázaných taktéž z větší části spokojena se sociálními službami. Je však nutné klást důraz na fakt, že dotazovaní více soudí s poskytovanými službami jejich vlastních příbuzných, kteří jsou umístěni v sociálních zařízeních. Jejich názor tedy může být zkreslený jejich vlastním vnímáním. Například jako chybu v poskytovaných 30
službách vnímají nedostatek personálu, který by zajišťoval pro jejich rodinné příslušníky více volnočasových aktivit. Uvědomují si však, že tento fakt je důsledkem nízkých finančních rozpočtů sociálních zařízení. Obě skupiny neopomněly zdůraznit i dnešní špatnou politickou situaci, díky které doplácí ostatní občané České Republiky na kvalitu života. Obě skupiny dotázaných se shodují, že jako velký sociální problém považují rozpad rodinných vazeb, které byly funkční ještě před několika desítkami let.
Otázka č.5: Jak jste spokojen/a s dnešní zdravotní péčí o seniory?
Zdroj: vlastní zpracování Generace narozená dříve je z větší části spokojena s dnešními službami pro seniory. Nemyslí si, že by se na kvalitě poskytovaných služeb mělo cokoli měnit. Finanční stránku zdravotní péče však jednohlasně odsoudili. Vzhledem k nepříliš vysokým důchodovým dávkám a vysokým výdajům na živobytí často nestačí bez pomoci rodiny dosáhnout na kvalitní léky, které potřebují. Podobně je to s financováním sociálních zařízení. Měsíční důchodová dávka často nestačí na pokrytí nákladů sociálního zařízení. Mladší generace z větší části zatím nemá zkušenosti se službami pro seniory, protože jejich rodiče jsou zatím zapojeni v pracovním procesu. Nemusejí se tedy o rodiče 31
starat. 45% z dotázaných z mladé generace zkušenost s poskytovanými sociálními službami má a poskytované služby hodnotí jako velmi dobré.
Otázka č.6: Cítíte, že veškeré Vaše požadavky Vašeho života jsou celkově uspokojeny?
Uspokojení obecných požadavků vlastního života
Zdroj: vlastní zpracování V rámci uspokojení obecných požadavků jsou odpovědi obou věkových kategorií téměř protichůdné. Zatímco ve starší kategorii jsou požadavky na život uspokojeny, mladší generace postrádá uspokojení svých sociálních požadavků. V širším rozhovoru byly tyto informace více objasněny. Zatímco starší generace nemá tak vysoké sociální nároky, mladší generace strádá z celkové nejistoty přítomnosti i budoucnosti. Vzhledem k nedostatku časových kapacit nemají tolik času kolik by si představovali pro jejich vlastní rodiny. Zároveň jsou z nedostatku času a přílišného stresu vyčerpaní. Nezbývá jim dostatek času na vlastní regeneraci a na své vlastní volnočasové aktivity. Mladší generace se cítí být ve velkém stresu nejen kvůli nedostatku časových kapacit, a přílišného přetížení. Bojí se také o svoji práci, která je zdrojem finančních kapacit, 32
pokrývajících náklady na živobytí. Velká část z mladší kategorie respondentů je vázána hypotékou či jinou půjčkou na bydlení a potřebují stálý přísun financí pro pokrytí všech nákladů. Dalším významným faktorem strachu této generace je stáří. Ne ani tak fyziologické, jako přímo zajištění základních potřeb nejen v důchodovém věku. Vzhledem k neustálým politickým reformám není jasné, zda vůbec budou vypláceny důchodové penze, až tato generace zestárne. Zároveň se zvyšuje věková hranice pro odchod do důchodu. Již dnes je však patrné, že zdraví padesátníci, kteří mají vzdělání, zdraví i praxi v oboru jsou odsouzeni k věčnému hledání pracovního místa. Obecně jsou totiž z pohledu zaměstnavatele přestárlí a tudíž i nepřínosní pro společnost. Pokud je toto dnešním trendem a tito relativně mladí lidé namohou najít práci, pak nastává otázka, jak to bude s generací, která má odejít do penze v 65 letech? Je dosti těžké předpovědět, zda tito lidé mohou najít práci, která by jim zajišťovala pravidelný příjem na živobytí. Mladší generace většinou spoří v penzijních fondech. Všichni dotázaní se však obávají, aby své úspory dostali ve stáří nazpět.
Otázka č.7: Jak byli ve stáří zabezpečeni Vaši rodiče v porovnání s Vámi, pokud byli nemohoucí a nedokázali se o sebe postarat?
Zdroj: vlastní zpracování
33
Rodiče starší generace byli zaopatřeni svojí vlastní rodinou. V dřívějších dobách neexistovaly stejné možnosti, jako jsou ty dnešní. Kategorie starších dotázaných se shoduje, že dříve bylo samozřejmostí postarat se o své vlastní rodiče v domácí péči. Rodiče byli tedy zaopatřováni v domácím prostředí, kde posléze i umírali. Mladší generace má zatím ve větší míře rodiče, kteří jsou pracovně aktivní. Situaci jejich zabezpečení zatím tedy řešit nemusí. Shodují se ale na názoru, že jakmile by nastala komplikovaná situace, kdy by bylo nutné se postarat o rodiče na každodenní bázi, využili by domovů pro seniory, kde by měli rodiče stálý komfort.
Otázka č.8: Myslíte si, že se lépe žije dnes, nebo v dřívějších dobách, např. před 50 lety?
Zdroj: vlastní zpracování Starší generace je názoru, že v dřívějších dobách se žilo výrazně lépe. Především však z pohledu vztahů. Tato starší generace obecně postrádá v mladších generacích vzájemnou pokoru a úctu, která byla dříve součástí uznávaných norem. Největší příčiny tohoto úpadku jsou podle starší generace následující: nedostatek časových kapacit rodičů a s tím související nedůsledná výchova dětí, materiální způsob života a přílišné věnování volného času internetovým a televizním médiím. 34
Polovina mladší generace se domnívá, že se dříve žilo výrazně hůře než dnes. Jako největší výhody dnešního způsobu žití vnímá především dostatek různorodého zboží v obchodech, možnosti cestování a výběru zaměstnání. Zároveň je pro dnešní mladší generaci nenahraditelná tzv. "demokracie". Jako nedostatek dnešní doby vnímají stejně jako starší generace nedostatek času na své soukromé aktivity.
Otázka č.9: V čem vidíte největší rozdíly mezi dnešní dobou a dobou před 50 lety (pokud dle Vašeho názoru jsou)?
Tuto otázku nebylo možné pojmout formou grafického znázornění. Starší generace dotázaných na uvedenou otázku odpověděla, že pro dnešní dobu je typický chaos, nezájem okolí a stres. Dnes také podle jejich názoru převažují materiální hodnoty, které zastiňují sociální cítění. Vnímají také zvýšenou agresivitu mladistvých. Ta se často týká i seniorů. Co dnešní společnosti chybí, dle dotázaných ze starší kategorie, je morálka, respekt a pokora vůči všemu a všem, ať jsou to živé bytosti (lidé, zvířata), či příroda obecně (poukazují na ekologii). Na druhou stranu jsou rádi za dnešní zdravotní i sociální podmínky, které nebyly dříve tolik dostupné. Obecně je trápí vysoké výdaje za léky, kterých potřebují velké množství. Mladší generace vnímá největší rozdíly v demokracii. Respondenti z této kategorie jsou vděčni za svobodu slova, za možnosti cestování (ať za dovolenou, či studiem) velký výběr zaměstnání, možnosti rozvíjení sama sebe (např. různá školení, kurzy, atp.). Jako daň za dnešní možnosti však považují nedostatek času na své vlastní soukromí. Mají velký strach z budoucnosti. Snaží se proto zajistit na stáří, aby byli co možná nejvíc soběstační. Jejich důvěra ve státní sociální zabezpečení je téměř nulová.
Otázka č.10: Co podle Vás přinese dnešní doba mladým generacím?
Odpověď dříve narozené generace je jednoznačná. Veškeří respondenti z této kategorie mladším generacím nezávidí nejisté vyhlídky do budoucna a jsou rádi, že
35
nemusejí uvedenou otázku řešit na vlastní kůži. Dnešní doba dle jejich názoru nepřinese dnešním mladým generacím mnoho dobrého. Názor mladší generace je téměř totožný. Mladí se obávají ztráty sociálního zázemí, a proto se snaží zajistit se na důchod dle svých vlastních možností. Co přinese dnešní doba jejich vlastním dětem si netroufají predikovat, avšak doufají, že jejich děti budou žít lépe než oni sami.
3.1.4 Vyhodnocení dotazníku U první kategorie dotázaných osob, narozených před r.1930 je fyzický zdravotní stav dobrý. V rámci psychické stránky ze 100% dotázaných nejeví známky stařecké demence. Lze tedy předpokládat, že jejich výpovědi jsou věrohodné. Profese dotázaných osob v první kategorii jsou velmi odlišné od mladší generace. Zatímco dříve byly více zastoupeny pracovní pozice v zemědělství a tovární či řemeslné výrobě, dnes je patrný nejvyšší podíl v kancelářských profesích. Kromě jedné dotázané mají všichni ze starší věkové kategorie alespoň jednoho potomka, většinou však minimálně dva. 100% dotázaných seniorů jsou věřící, což je zapříčiněno pravděpodobně trendem tehdejší doby a výchovou jejich rodičů, kteří je vedli buď ke katolickému vyznání (95%) nebo k evangelické víře (3%). Jinou víru zastává pouze minimální část dotázaných (2%). Tradici náboženství dodržovali dotazovaní i v případě svých vlastních dětí. 90% potomků dotázaných však tradici víry nedodržují, věřící tedy nejsou. Na otázku spokojenosti s dnešní péčí o seniory odpovědělo dotázaných z kategorie seniorů vcelku pozitivně. Pokud se jedná o sociální služby které jsou dotázaným poskytovány, veškeré jejich potřeby vnímají jako dostatečně uspokojené. Do jednoho se však shodují na jednom názoru: i přestože se jim dostává plná pozornost zdravotnického a sociálního personálu, postrádají kontakt s rodinou, což vnímají jako největší problém, který je pro ně největší útrapou. Tvrzení se týká jak seniorů umístěných v sociálních zařízeních, tak i seniorů, kteří jsou doposud schopni se o sebe postarat ve svých vlastních domovech. Rodiče dotázaných seniorů dožívali doma se svojí rodinou, která jim poskytla péči až do konce života. Tento fakt byl dán dle tvrzení dotázaných ze dvou důvodů: 1. v tehdejší době nebyly takové možnosti využití sociálních zařízení jako jsou k 36
dispozici dnes. Na zvláštní osobní asistenci nezbýval dostatek financí. 2. péče o vlastní rodiče byla do jisté míry ctí. Dotázaní považují péči o umírající rodiče jako poděkování za celoživotní výchovu. V rámci rodiny měl každý ze členů svoji funkci v péči o umírajícího. Ohledně dožívání rodičů mají dotázaní z první kategorie stejný úsudek. Všichni se shodují na názoru, že doba ve které se starali o své rodiče nebývala tak dynamická a rychlá jako ta dnešní. Shodně tvrdí, že zbývalo obecně více času na vlastní aktivity. Lidé tráví většinu času v pracovním procesu, takže nemají dostatek časových kapacit ani na svůj vlastní soukromý život, na výchovu svých vlastních dětí, natožpak na péči o rodiče. Dotázaní z věkově starší skupiny jsou tedy tolerantní vůči nedostatečným uspokojení svých potřeb, vůči svým vlastním potomkům, přestože se sami museli postarat o své rodiče. Na dotaz, jaký mají názor na dnešní dobu a zda se dle jejich úsudku žije lépe dnes, nebo v dřívějších dobách (např. před 50
lety), odpověděla skupina starších
dotázaných v 60% shodně, a to tak, že dříve se žilo mnohem lépe. Hlavním důvodem pro tento názor jsou jistoty, které byly dříve garantované, což v mnohém usnadňovalo tehdejší každodenní žití. Každý měl zajištěnu práci a nemusel se obávat o své živobytí. Obecně se veškeré dění odehrávalo pomaleji, než dnes. Co se týče dnešní doby, opět se starší kategorie dotázaných jednohlasně shoduje na názoru, že se dnešní generace v produktivním věku nachází ve velmi nevýhodné situaci, kdy většinu času tráví v pracovním procesu, z čehož plynou další negativní konsekvence. Dnešní generaci tedy nezbývá mnoho času na své osobní aktivity, což má samozřejmě širší následky, než by se na první pohled mohlo zdát.
Na politickou situaci v České republice se dotázaní senioři shodují v názoru, že období komunismu pro ně bylo šťastnější než dnešní politická scéna. Jako důvody uvádějí, že dříve se kladl důraz více na obecnou spokojenost obyvatelstva. Dnešní političtí funkcionáři hledí převážně na svůj vlastní prospěch, nikoli na potřeby obyvatel naší republiky.
Ve druhé kategorii dotázaných, narozených v letech 1970-1980, jsou patrné výrazné 37
změny jak ve způsobu životního stylu, tak i v životních hodnotách. Shodují se však na názoru s první skupinou na materiálním a uspěchaném způsobu žití v dnešní době. Z šedesáti dotázaných jsou zastoupeni v poměru 1:1 muži i ženy. Stejně jako u první skupiny dotázaných, i tito lidé žijí dlouhodobě ve Středočeském kraji, nebo přímo v hlavním městě Praha. Profesní zastoupení je zde v poměru 70% kancelářských profesí a 20% řemeslníků- živnostníků a 10% zemědělská odvětví. Jen 60% z nich má jedno či více dětí. Zbylých 40% dotázaných je bezdětných.
Mladší kategorie dotázaných neměla možnost zažít dobu 50. let. Jejich názor na tehdejší dobu tedy může vycházet pouze z historicky doložených dat a z vyprávění starších generací, pokud se k těmto informacím dostali. Názor na žití v dřívějších dobách a rozdíly mezi tehdejší dobou a dnešním životním stylem je v podstatě totožný s názorem starších generací: dříve bylo více času na osobní aktivity a soukromí. Dříve byla zajištěna pracovní jistota. Zároveň ale zdůrazňují dnešní možnost se svobodně vyjádřit bez postihu, stejně jako výhody beztrestného cestování po světě a možnosti výběru ze široké škály různých produktů v obchodech. Na rozdíl od první kategorie dotázaných, se z druhé kategorie do jednoho shodují v názoru, že by dnešní dobu za období komunismu neměnili v žádném případě. Co považují dotázaní z druhé kategorie za velký problém dnešní doby (který obecně vnímají, ale nemohou jej řešit) je fakt, že z nedostatku časových kapacit, nedokáží věnovat dostatečnou pozornost svým vlastním rodinám a koníčkům. Aby neztratili svoje zaměstnání, jsou rodiče nuceni věnovat se práci v rámci přesčasů, na úkor vlastní rodiny. Nedostatek času se snaží kompenzovat dětem formou různých volnočasových aktivit, financovaných ze svých vlastních zdrojů, případně hlídáním tzv. "chůvami". Rodiče dotázaných stále nejsou v důchodovém věku, kdy by se mohli o vnoučata postarat. Nemohou tedy zastat roli babiček a dědečků, kteří by se vnoučatům věnovali. Vzhledem k tomuto faktu je obtížné udržet pevné rodinné vazby, což dle názoru dotázaných může do budoucna zanechat závažné následky.
Na otázku "Co přinese dnešní doba mladým generacím?" jsou za jedno s dotázanými osobami z první kategorie. Shodují se na tom, že dnešní generace, která se nyní 38
nachází v produktivním věku, nebude mít ve stáří lehké časy. Všichni dotázaní z obou kategorií se shodli na názoru, že dnešní generaci v produktivním věku, nečeká zrovna jednoduchá budoucnost, a to hned z několika důvodů: otázka důchodových výsluh je doposud velmi komplikovaná a výplata penzí velmi nejistá, přestože dnešní výdělečně činná generace odvádí do sociálního systému nemalé měsíční splátky i přestože si dnešní výdělečně činná generace spoří penzijní připojištění, nemá stoprocentní garanci následného vyplacení svých úspor vzhledem k tomu, že tyto fondy jsou soukromé, nikoli státní (může dojít k bankrotu těchto institucí) vysoké pracovní nasazení a stres povede k předčasnému vyčerpání organizmu vyšší riziko onemocnění vzhledem k věku může zapříčinit nižší pracovní výkon a neschopnost jednotlivců pracovat vysoká hranice věku pro odchod do důchodu povede i k vyšší nezaměstnanosti, protože pracovní místa pro seniory nebudou dostupná (již dnes mají osoby tzv. "po padesátce" problém najít práci) čím dál více osob v produktivním věku odkládá své mateřství- přibývá těch, kteří jsou odhodláni žít bez potomků vzhledem k nízkým časovým možnostem se starat o vlastní děti nemusí být vytvořeny patřičné vazby, které jsou velmi důležité pro pevné rodinné vazby, což může vést do budoucna k laxnímu přístupu potomků vůči rodičům- děti nebudou cítit jako povinnost postarat se o vlastní rodiče v případech, kdy budou rodiče nemohoucí.
39
4 Diskuse Jako podklad pro psaní absolventské práce jsem využila odbornou literaturu a internetové zdroje. Dále jsem čerpala z informací, které jsem získala z rozhovorů s konkrétními jednotlivci a z mých vlastních zkušeností.
Při výběru tématu absolventské práce pro mě bylo důležité si položit některé důležité otázky: Jakým způsobem žili lidé dříve a jak žijí dnes? V čem jsou zásadní rozdíly ve způsobu života? Kdo a jak o seniory pečoval při jejich dožívání? Jakým způsobem je o seniory postaráno dnes? Vyhovuje seniorům způsob zajištění veškeré péče? Jaké jsou možnosti zajištění sociálních potřeb seniorů v budoucích letech? atd.
Téma práce jsem si vybrala především proto, že se jedná o aktuální téma. Dnešní dynamická doba bude mít jistě důsledky do následujících let. Politická hospodárnost bude mít pravděpodobně dopad na zajištění veškerých sociálních potřeb. Věk pro odchod do důchodu se neustále prodlužuje. S tím jsou spojeny další zásadní otázky. Například zdravotní rizika, díky kterým nebudou mít senioři možnost pracovat, počet pracovních míst pro seniory- již v dnešní době je všeobecným trendem, že lidé kterým je více než padesát let spadají do tzv. rizikové kategorie, která je nežádoucí a tudíž těžce zaměstnatelná. Jak tedy bude řešena situace s generací, která je dnes ve středním věku a které se týká právě odchod do důchodu například v 68 letech? Pokud budou tito lidé bez zdravotních omezení a bude jim nabídnuta pracovní příležitost, jakou pracovní činnost budou moci vykonávat? Lze vůbec spoléhat na to, že až se dočkají důchodového věku, dostanou dnes slibovanou důchodovou dávku? A pokud ne, postarají se o ně jejich vlastní děti? Pokud nebudou mít vlastní děti, kdo se o ně postará, když nebudou mít dostatek finančních prostředků? Nenastane snad situace podle katastrofického scénáře, že senioři bez finančních prostředků a vlastních dětí budou žít nedůstojně jako bezdomovci? Již dnes jsem se díky mé praxi z Armády spásy setkala se seniorkami vdovami, které nestačily platit nájemné ze svých důchodových dávek. Musely proto opustit svůj domov. A protože neměly potomky, kteří by se o ně 40
postarali, zůstaly právě v Armádě spásy, která poskytuje sociální služby pro osoby v nepříznivé sociální situaci. Pokud by neexistovaly tyto organizace pomáhající lidem v nouzi, kdo by se o ně postaral? Doplňuji, že to byly ženy, které celoživotně pracovaly. Očekávaly právem, že se o ně stát postará, když celý svůj život poctivě odváděly daně státu. Z mého pohledu je to neutěšená situace, která může potkat kohokoli z dnešní mladé generace. Zastávám názor, a z mých rozhovorů s oběma skupinami vyplývá, že za nejlepší model je považován právě ten z dřívějších dob, kdy rodina žila pohromadě a každý z jejich členů měl svoji roli, kterou zastával. Role se postupně měnily podle možností každého člena. Jde o vzájemnou reciproční činnost, která byla dostatečně funkční po celá staletí, ne-li tisíciletí. Starší rodinní příslušníci vychovávali ty mladší, předávali si důležité informace s generace na generaci. Dnes tento způsob soudržnosti a reciprocity zůstal pouze u některých zvířecích druhů. Člověk jako jediný druh žijící na této planetě neustále vymýšlí nové a dokonalejší výtvory a procesy, ale zapomněl na to, že vše co potřebujeme na této planetě již existuje. Není k zamyšlení, že alespoň jednou by člověk měl takzvaně sehnout hlavnu a zamyslet se nad důsledky veškerého pokroku který vymyslel? „Člověk je součástí přírody, jinak by tu přece nebyl. Je umělé ho stavět proti ní. Patří do ní, ať se to komu líbí, či ne. A příroda si s ním poradí, jako si poradila s jinými záležitostmi. Příroda je totiž systém se všemi zákonitostmi pro systémy platícími. Tyto zákonitosti přírodě ani systémům nikdo nenadiktoval, tak to zkrátka je.” [www. neviditelnypes.lidovky.cz, 4]
Rozhovory s oběma skupinami osob mi byly velkým přínosem. Záměrně jsem si zvolila generace narozené ve třicátých a devadesátých letech dvacátého století, aby byly rozdíly ve způsobu života a životních hodnot dostatečně zřetelné. Z rozhovorů s mladší skupinou dotázaných jsem pochopila, že dnešní společnost bohužel není tak úzce spjata s rodinou jak tomu bylo v dřívějších dobách. Cítí se již dnes příliš přetížena, protože jsou na ni kladeny vysoké pracovní nároky. Nemá tak možnost se dostatečně věnovat své vlastní rodině. Nejvíce přetížené se cítí být ženy, které mají roli pečovatelskou i pracovní zároveň. Ženy z mladší kategorie se cítí být frustrované, protože z jejich pohledu nevykonávají dostatečně dobře ani jednu z jejich rolí. Jedna z 41
žen přirovnala její dnešní životní situaci takto: „Mám pocit, jako bych v náručí držela nákup na celý týden. Pokaždé když se pohnu, některá z věcí mi vypadne. Když se pro ni sehnu, spadne mi jiná věc. Je to jako perpetum mobile… Neustále se snažím udržet vše naráz, ale není to v mých silách.” Starší generace je se svými životy převážně spokojena. Jediné co je trápí je nedostatek stráveného času s rodinnými příslušníky. Tuto realitu a životy svých blízkých respektují. Svým způsobem jsou rádi za pobyt v zařízeních pro seniory, kde mají alespoň dostatek kontaktu s ostatními vrstevníky. Život svých dětí hodnotí jako nezáviděníhodný. H1: Přepokládám, že způsob života v první třetině 20. století byl diametrálně odlišný z ekonomického i sociálního hlediska. Tato hypotéza byla výzkumem potvrzena. Skupina dotázaných, kteří se narodili v letech 1920-1930 vnímají největší rozdíly ve vývoji technologií a s tím související zrychlené tempo dnešní doby. Zároveň vnímají nedostatek rodinné soudržnosti. Mladší skupina dotázaných nemůže tuto skutečnost posoudit z vlastní zkušenosti. Dle dostupných informací ale soudí, že rozdíly jsou minimálně v lepším životním standardu a vylepšených technologiích, které jim usnadňují život. H2: Předpokládám, že se obě skupiny dotázaných shodnou na příliš rychlém a spotřebním způsobu životního stylu. Tato hypotéza se dotazníkovým šetřením potvrdila. Starší generace dotázaných zrychlené tempo dnešní doby vnímá, ale spíše v souvislosti života jejich vlastních dětí, nikoli sebe samých. Jedná se o seniory, kteří jsou v důchodovém věku a nejsou pracovně aktivní. Mladší kategorie dotázaných zrychlený způsob života vnímá. Za důsledek této dynamické doby považují nedostatek volného času pro svůj soukromý život, což v nich vyvolává značnou frustraci. H3: Přepokládám, že dnešní generace seniorů považuje zajištění sociálních služeb za dostačující. Tato hypotéza se výzkumem potvrdila. Senioři jsou spokojeni se zajištěním sociálních služeb, které vnímají jako velmi komfortní.
42
5 Závěr Hlavním cílem mé absolventské práce bylo získat a zpracovat co největší množství informací, ze kterých by bylo možné posoudit aktuální socio-ekonomickou situaci seniorů a její důsledky do budoucích let. Tento cíl jsem splnila a co největší množství informací jsem získala. Dalším cílem bylo popsat potřeby seniorů, situaci seniorů v ČR aktuálně i historicky, uvést statistické údaje a pokusit se predikovat situaci seniorů v následujících letech. Tyto informace jsem čerpala jak z tištěných, tak internetových zdrojů.
V teoretické části jsem se zabývala definováním základních pojmů, které souvisejí se seniory. Nejdříve jsem pracovala s pojmem obecné pojetí stáří. V dalších kapitolách teoretické části jsem se zaměřila na popsání problémů dnešní doby nejen v péči o seniory, na podporu života ve stáří a funkci rodiny. Teoretickou část jsem zakončila demografickou prognózou České republiky.
V praktické části jsem se zaměřila na shrnutí výsledků z dotazníků, které obsahovaly stejné otázky pro obě věkové skupiny. Za důležité jsem považovala vyzdvihnout rozdíly mezi způsoby života starší a dnešní generace. Díky možnostem v domově pro seniory v Benátkách nad Jizerou jsem získala nejvíce zajímavých poznatků a názorů, kterých si nesmírně cením a které jsem mohla použít do absolventské práce.
Na závěr mi nezbývá než doufat, že si dnešní "mladá" generace dostatečně uvědomí, jak je důležité budovat a udržovat rodinné vztahy na co nejlepší úrovni. Doufám také, že si lidé začnou vážit více sebe samých, ostatních lidí i jiných věcí než jen těch materiálních a zodpovědně povedou k tomuto způsobu života i svoje vlastní děti.
43
Summary The Consequences of Ageing in the Czech Population
This assignment deals with social and economic situation in the Czech Republic in fifty and more years ago and the same situation of the living standard right now. The main reason for choosing this topic is that the theme is actual in this time and it will have other consequences for future generations.
The main aim of the assignment is to specify and compare social and economic conditions of living in previous and today's times. Life of every generation is changing in time due to the innovations and new conditions. It is really interesting, how fast it has changed. It changed a lot during the last century.
The theoretical part of this assignment is aimed at the elderly people demands and needs. The practical part is focused on two different age categories. The people in the first category were born between years 1920-1930. The people from the second one were born between years 1970-1980. The scope of my investigation was to provide the largest quantity of information from their lives. In both categories I used the interviews and the questionnaire method, which contained ten questions. This questionnaire was similar for both of these age categories.
It was interesting to observe the differences between these two age groups. Elderly people are still full of humbleness and respect to the old traditions. Their values are focused more on the family ties than property. They miss everyday contact with their family members, but they also know that it's not easy for their childern to cope with their own today's lives. This group of elderly people agrees with the affirmation that the young generation found themselves in very inconvenient situation. The elderly people are satisfied with all the welfare given to them. They wouldn't 44
change anything in the matters concerning provided social welfare.
By contrast the younger group is focused more on material values. This group also misses the family relationship. They live their lives faster and have more consuming lifestyle very often exhausting for them. Young people, in other words most of the people in the productive age are exhausted by the today's living, because they are under the pressure because they won't lose their work. Most of them have to pay their mortgage for homes and some of them have also children so they can't lose their work. This is the neverending and vicious circle of stress. Most of them are freightened of getting old and also of their life, so they're trying to do the best to ensure their families for the retirement.
In my opinion the today's productive generation should still respect the familiar traditions altough it's not so much easy. They should provide themselves with financies and other necessities for the period of their retirement.
Key words: elderly people, family ties, family relationship, productive age, retirement, humbleness, consuming lifestyle.
45
BIBLIOGRAFIE Monografie
1. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 stran. ISBN 978-80-87109-19-9 2. ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L. Sociální gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 stran. ISBN 978-80-247-3901-4 3. MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 328 stran. ISBN 978-80-247-3148-3
Elektronické odkazy
1. http://is.muni.cz/th/21729/lf_m/diplomova_prace.pdf, 10.4.2013 2. http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/bce41ad0daa3aad1c1256c6e00499152/cc3022a ee9082cfec12579d8002aad25/$FILE/%C4%8CS%C3%9A%20CERGEEI%20Kalmus.pdf, 3.5.2013 3. http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/pracujici_duchodci_tvori_dulezitou_soucast_c eske_ekonomiky, 3.5.2013 4. http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekologie-priroda-a-clovek-0y0/p_spolecnost.asp?c=A070412_111146_p_spolecnost_wag, 10.4.2013 5. http://www.mpsv.cz/cs/2856, 3.5.2013
46
Vedoucí práce: ThDr. Ladislava Marešová Datum: 30.4.2013 Podpis: ____________________________________
47
Příloha Dotazník 1. Profese dotázaných osob 2. V jakých poměrech jste vyrůstal/a? (Zde je významná socio-ekonomická stránka rodiny, zaměstnání rodičů, počet sourozenců) 3. Jste věřící? Pokud ano, jaké náboženství vyznáváte? Byli Vaši rodiče věřící? Vedl/a jste Vaše potomky k náboženství (příp. k jakému)? 4. Jste spokojen/a s dnešní sociální situací? Jaké jsou podle Vás sociální problémy, které by se měly aktuálně řešit? 5. Jak jste spokojen/a s dnešní zdravotní péčí o seniory? 6. Cítíte, že veškeré Vaše požadavky Vašeho života jsou celkově uspokojeny? 7. Jak byli ve stáří zabezpečeni Vaši rodiče v porovnání s Vámi, pokud byli nemohoucí a nedokázali se o sebe postarat? 8. Myslíte si, že se lépe žije dnes, nebo v dřívějších dobách, např. před 50 lety? 9. V čem vidíte největší rozdíly mezi dnešní dobou a dobou před 50 lety (pokud dle Vašeho názoru jsou)? 10. Co podle Vás přinese dnešní doba mladým generacím?
48
