Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s. r. o. Čelákovice
Pěstounská péče vliv na biologickou rodinu pěstounů
Sociální práce
Vedoucí práce: Mgr. Drahomíra Pavlíková Vypracovala: Zuzana Nápravníková Čelákovice 2012
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, ţe doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším neţ je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
V Čelákovicích, dne 30. dubna 2012
……………………………
2
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 5 1
Cíl absolventské práce ............................................................................................... 7
2
Teoretická část – ........................................................................................................ 8 2.1
Náhradní rodinná péče ........................................................................................ 8
2.2
Náhradní rodinná péče - stručné rozdělení a charakteristika ............................ 11
2.2.1
Svěření do péče jiné osoby neţ rodiče .................................................... 11
2.2.2
Osvojení .................................................................................................. 11
2.2.3
Pěstounská péče....................................................................................... 12
2.2.4
Pěstounská péče na přechodnou dobu ..................................................... 15
2.2.5
Poručnictví .............................................................................................. 15
2.2.6
Shrnutí jednotlivých typů náhradní rodinné péče ................................... 17
2.3
3
Pěstounská péče ................................................................................................ 17
2.3.1
Motivace vedoucí rodiče k přijetí dítěte do pěstounské péče.................. 17
2.3.2
Zprostředkování náhradní rodinné péče .................................................. 19
2.3.3
Příprava budoucích pěstounů .................................................................. 21
2.3.4
Párování dětí a rodičů .............................................................................. 22
2.3.5
Předání dítěte do péče ............................................................................. 25
Praktická část .......................................................................................................... 26 3.1
Stanovení výzkumných otázek ......................................................................... 27
3.2
Řešení výzkumných otázek .............................................................................. 27
3.2.1
Jak se mění postavení biologických dětí v rodině pěstounů po přijetí
nového člena rodiny? .............................................................................................. 27 3.2.2
Jak ovlivní rodinnou konstelaci puberta a dospívání biologických dětí? 30
3.2.3
Jaké změny v rodině nastávají s dospělostí biologických dětí? .............. 32
3.2.4
Jakou pomoc pěstounským rodinám poskytují státní a nestátní
organizace? ............................................................................................................. 34 3
4
Diskuse.................................................................................................................... 37
Závěr ............................................................................................................................... 39 РЕЗЮМЕ ........................................................................................................................ 40 Bibliografie ..................................................................................................................... 42 Přílohy ............................................................................................................................. 44
4
Úvod Jsem matkou velké a ve vztazích komplikované rodiny. Kdysi jsem byla rozvedenou ţenou se třemi vlastními dětmi v péči. Můj nový ţivotní partner byl vdovcem se dvěma jiţ dospělými a samostatně ţijícími dcerami a čtyřmi vnoučaty. Naše rodinné vztahy vnímalo naše okolí jako komplikované. Nám však stále něco chybělo - to pověstné „naše dítě“. Byli jsme ve věku, kdy jsme o vlastním dítěti neuvaţovali, ale myšlence rozšířit svou jiţ tak početnou rodinu jsme po čase podlehli. Naše rodina se před deseti lety rozrostla o dvě děti v pěstounské, později poručnické péči. Měli jsme obrovské štěstí. V regionu Mladoboleslavska v době, kdy nám děti byly svěřeny, bylo do pěstounské péče umístěno poměrně velké mnoţství dětí. Díky podpoře pracovnice oddělení sociálně-právní ochrany se z nás pěstounských rodin regionu stala velká parta kamarádů. Z party lidí vzniklo časem občanské sdruţení a posléze místní klub Asociace pěstounských rodin. Naše setkávání mívají konkrétní program, ale nejcennější je vţdy vzájemné povídání, výměna názorů, zkušeností a informací. Mám-li v úmyslu se ve své práci zamýšlet nad biologickou rodinou náhradních rodičů, nemohu opomenout vztahy partnerské. Zvýšená psychická zátěţ klade na pěstounské rodiče velký nárok. Pocit odpovědnosti za svěřené děti je značný a psychiku rodičů bezesporu ovlivňuje. Některé manţelské páry se zátěţí posílily, některá manţelství neobstála a manţelé se vydali kaţdý svou vlastní cestou. Z výše popsaných důvodů jsem zvolila pro svoji absolventskou práci téma Pěstounská péče, vliv na biologickou rodinu pěstounů. V teoretické části se zaměřím na ukotvení pěstounství v právním řádu České republiky a uvedu seznam legislativy, která se k náhradnímu rodičovství vztahuje přímo nebo s ním souvisí. Součástí teoretické části bude také přehled typů náhradní rodinné péče a jejich 5
stručné představení. Největší část teorie věnuji péči pěstounské a zaměřím se především na zprostředkování péče, poţadavky na budoucí náhradní rodiče, přípravu náhradních rodičů, vzájemné párování dětí a náhradních rodičů předání dětí do péče nové rodiny. V praktické části provedu výzkum vztahující se k dopadu pěstounské péče na biologické děti pěstounů a na vzájemné vztahy manţelů. Pouţiji komparaci získaných kazuistik pěstounských rodin z regionu Mladá Boleslav.
6
1 Cíl absolventské práce Cílem mé práce je zjistit, jaký vliv má náhradní rodičovství na biologickou rodinu pěstounů. Zaměřím se na vzájemné rodinné vztahy a postavení dětí v rodině v jednotlivých etapách jejich ţivota. Na základě zjištění prostřednictvím kazuistik pěstounských rodin shrnu v diskusi výsledky svého výzkumu tak, aby se mohly stát námětem k zamyšlení a pomohly tak současným i budoucím náhradním rodičům vyhnout se případným chybám ve výchově. Výzkumné nástroje
Práce s literaturou Sběr a zpracování údajů z regionu rozhovory s pěstounskými rodiči rozhovory s biologickými dětmi pěstounů
7
2 Teoretická část – Náhradní rodinná péče 2.1 Náhradní rodinná péče - legislativa Z dávné historie je zřejmé, ţe kulturnost a vyspělost společnosti lze posuzovat podle toho, jaký zaujímá postoj ke svým občanům. To, ţe pokrok a prosperita společnosti přichází s kaţdou novou generací, je nesporné. Dá se říci, ţe budoucnost společnosti jsou děti, které se narodí, vyrůstají a dospívají v řádné občany. Aby se jimi tak skutečně staly, je nezbytné, aby v případě, ţe dětem vhodné podmínky pro jejich růst a zrání chybí, tyto podmínky zajistila společnost, tedy stát a jeho instituce. Postavení dětí a základní principy sociálně-právní ochrany dětí v naší společnosti výstiţně popsaly pro Středisko náhradní rodinné péče Alena Vávrová a PhDr. Věduna Bubleová: „Zvláštní ochraně dětí je u nás věnována velká pozornost. Je zakotvena v řadě právních předpisů, které ji upravují obecně, ale i konkrétně s ohledem na zvláštní situace. Takové rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Ústava ČR zaručuje článkem 4 ochranu základních práv a svobod soudní mocí. Tato práva jsou deklarována v Listině základních práv a svobod. Dalším z významných dokumentů je Úmluva o právech dítěte Organizace spojených národů. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, mají respektovat rodinu jako základní jednotku společnosti a jako přirozené prostředí, ve kterém se mohou rozvíjet a prospívat všichni její členové, zejména pak děti. Rodina má proto nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti. Dítě má vyrůstat v rodinném prostředí v atmosféře štěstí, lásky a porozumění a z důvodu jeho tělesné a duševní nezralosti je třeba mu poskytnout zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před i po narození.
8
Úmluva uvádí následující práva dětí:
právo na život a přežití (na přirozenou životní úroveň včetně bydlení a zajištění
základních potřeb, potravin a zdravotní péče apod.);
právo na osobní rozvoj (ve vzdělání, na svobodu myšlení a náboženství, na
přístup k informacím, na hru, zábavu a odpočinek apod.);
právo na ochranu (proti všem druhům násilí, krutosti, vykořisťování, oddělení od
rodiny apod.);
právo na participaci (svobodně vyjadřovat své názory, mít slovo v záležitostech
týkajících se jeho osoby apod.). Z jednotlivých článků Úmluvy je třeba zmínit ty, které se týkají rodiny a řešení situace dítěte mimo rodinu:
dítě má právo žít s oběma rodiči a udržovat s nimi styk, není-li to v rozporu s
jeho zájmy;
oddělení dítěte od rodičů proti jejich vůli je možné jen v případě, že je to v zájmu
dítěte, a může se uskutečnit jen soudním rozhodnutím;
dítě, které je dočasně nebo trvale zbaveno svého rodinného prostředí, nebo dítě,
které ve vlastním zájmu nemůže být ponecháno v rodinném prostředí, má právo na pomoc a ochranu poskytovanou státem. Takovému dítěti se v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím zabezpečí náhradní péče, přičemž je třeba brát zřetel na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ.
pokud je dítě svěřeno příslušnými orgány do péče, ochrany nebo léčení tělesného
či duševního zdraví náhradnímu zařízení, má právo na pravidelné hodnocení toho, jak je s ním zacházeno, stejně jako všech dalších okolností souvisejících s jeho umístěním. Základním principem, na kterém je sociálně-právní ochrana dětí v naší republice postavena, je nejlepší zájem, prospěch a blaho dítěte.“ [VÁVROVÁ, BUBLEOVÁ, 2007, s. 59-60]
9
Základními právními předpisy České republiky v oblasti náhradní rodinné péče jsou: zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Právní předpisy související: Zákony 94/1963Sb a 359/1999Sb., jsou pro náhradní rodinnou péči stěţejní, ale s vlastním ţivotem dětí v náhradní rodinné péči a ţivotem celé náhradní rodiny souvisí mnoho dalších právních předpisů, pro příklad uvádím: zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách zákon č. 117/1958 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů zákon č.114/1988 Sb., o působnosti orgánů v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 187/2006., o nemocenském pojištění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 109/2002 Sb., o ústavní a ochranné výchově ve školských zařízeních občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu, příjmení, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatelstva a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů
10
2.2 Náhradní rodinná péče - stručné rozdělení a charakteristika
2.2.1 Svěření do péče jiné osoby než rodiče Vyţaduje-li to zájem dítěte, můţe soud svěřit dítě do výchovy jiné osoby neţ rodiče, pokud tato osoba se svěřením dítěte do své péče souhlasí. Podmínkou je, aby dotyčná osoba poskytovala záruku zdárné výchovy dítěte. Při výběru vhodné osoby dává soud přednost příbuznému dítěte, ale můţe to být i někdo jiný, většinou ten, kdo je dítěti blízký,k němuţ má dítě citovou vazbu. Dítě můţe být svěřeno také do společné výchovy manţelů. Soud při svém rozhodování vţdy vymezí osobám, kterým dítě do výchovy svěřuje, rozsah jejich práv a povinností vůči dítěti. Vztah k dítěti: Příbuzný nebo dítěti známá osoba. Práva a povinnosti pečujícího: Zabezpečuje běţné potřeby dítěte, vychovává ho, další práva a povinnosti jsou vymezeny soudním rozhodnutím. Výhody pro dítě: Dítě zůstává v původní rodině nebo u známých osob. Odměna pro pečující osobu: Ţádná odměna pečujícímu nepřísluší. Dávky pro děti: Výţivné a běţné dávky pro rodiny s dětmi ze sociálních systémů. Práva a povinnosti původní rodiny: Trvá vyţivovací povinnost rodičů, rodičovská zodpovědnost je omezena soudním rozhodnutím.
2.2.2 Osvojení Při osvojení přijímají manţelé či jednotlivci dítě za vlastní a získávají plnou rodičovskou zodpovědnost. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem vztah jako mezi rodičem a dítětem, současně vzniká příbuzenský vztah k ostatním členům rodiny. Veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou osvojením zanikají. Osvojitelé jsou ze zákona zapsáni do rodného listu dítěte. Dítě 11
přijímá příjmení nových rodičů. Také vztahy mezi dítětem a příbuznými osvojitele se stávají příbuzenskými dle zákona. Osvojit lze pouze dítě nezletilé. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. O osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce, po které zájemce o dítě pečuje na své náklady. Rozlišujeme: osvojení, které je v mimořádných případech moţné soudně zrušit osvojení nezrušitelné – pro tento typ osvojení je stanovena minimální věková hranice osvojeného dítěte jeden rok Vztah k dítěti: Podle ustálené soudní praxe se osvojitelem nemůţe stát prarodič ani sourozenec dítěte. Práva a povinnosti pečujícího: Plná rodičovská odpovědnost. Výhody pro dítě: Dítě má novou rodinu se vším všudy, dostává se na roveň biologických dětí svých osvojitelů. Platí vzájemná vyţivovací povinnost. Dědí po sobě navzájem. Odměna pro pečující osobu: Osvojitelům nepřísluší ţádná odměna. Dávky pro děti: Běţné dávky pro rodiny s dětmi ze sociálních systémů. Peněţitá pomoc v mateřství. Práva a povinnosti původní rodiny: Zanikají příbuzenské vztahy k původní rodině osvojence.
2.2.3 Pěstounská péče Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, jeţ zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu těm, kteří se dítěte ujali. Dítě můţe být svěřeno do pěstounské péče samostatně ţijící osobě nebo do společné pěstounské péče manţelů. Je-li s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo 12
schopno vyjádřit svobodně svůj názor, je třeba před svěřením do pěstounské péče vzít na jeho názor zřetel. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti jen v běţných věcech. K výkonu mimořádných záleţitostí (např. vystavení cestovních dokladů) musí poţádat o souhlas zákonného zástupce dítěte, popřípadě soud. Pěstounská péče můţe být změněna na poručnickou péči, a to v případě, kdy rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, rodičovská zodpovědnost byla omezena nebo byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti či ztratili způsobilost k právním úkonům. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a jedině soud můţe také rozhodnout o jejím zrušení. Soud tak učiní pouze ze závaţných důvodů, vţdy ale musí pěstounskou péči zrušit v případě, ţe o to poţádá pěstoun. Pěstounská péče zaniká zletilostí dítěte. V případě svěření dítěte do pěstounské péče není vyloučen styk rodičů s dítětem. Do pěstounské péče mohou být a jsou svěřovány děti, jejichţ výchova u rodičů není zajištěna, ať jiţ dlouhodobě, nebo krátkodobě. Náhradní rodinná péče má mít přednost před ústavní výchovou. § 46 zákona o rodině stanoví: „Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která mají přednost před výchovou ústavní.“ [www.zakonycr.cz] Souhlas rodičů se svěřením dítěte do péče budoucích pěstounů (tzv. předpěstounská péče) není potřeba, je-li dítě v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc z rozhodnutí soudu. U dětí, které nemají soudem nařízenou ústavní výchovu, je souhlasu rodičů se svěřením do předpěstounské péče třeba, i kdyţ je v péči ústavu na ţádost rodičů. K tomu, aby byla zachována platnost rozhodnutí o předpěstounské péči, je třeba do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí u soudu zahájit řízení o svěření dítěte do pěstounské péče.
13
Od 1. června 2006 byla legislativa doplněna o novou speciální formu pěstounské péče, která by měla umoţnit řadě dětí rychlejší cestu do náhradní rodiny, a to pěstounskou péči na přechodnou dobu. Podle nové úpravy můţe soud na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám dítě na období: po které nemůţe rodič ze závaţných důvodů dítě vychovávat (zdravotní omezení, výkon trestu odnětí svobody a další); po jeho uplynutí podle § 68 zákona o rodině můţe dát rodič souhlas s osvojením (nejdříve tak lze učinit šest týdnů po porodu, jde tedy o odloţené novorozence, u kterých se čeká na souhlas rodičů s osvojením, jestliţe nejsou umístěni v předadopční nebo předpěstounské péči); do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, ţe v daném případě není třeba souhlasu rodičů k osvojení (§ 68 zákona o rodině), zde se jedná o děti:
„zpravidla do jednoho roku věku, o které rodiče neprojevili po dobu dvou měsíců
od narození žádný zájem, a soud zkoumá, zda jim v projevení zájmu nebránila zvláštní překážka;
děti, u kterých soud zkoumá, zda rodiče po dobu nejméně šesti měsíců soustavně
neprojevili opravdový zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili dobrovolně a pravidelně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě“. [www.zakonycr.cz] Vztah k dítěti: Příbuzný nebo dítěti známá osoba nebo osoba zařazená v evidenci ţadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče. Práva a povinnosti pečujícího: Zastupuje dítě v běţných záleţitostech. Výhody pro dítě: Dítě není v ústavu a má moţnost vyrůstat v rodinném prostředí. 14
Odměna pro pečující osobu: Dávky pěstounské péče. Dávky pro děti: Dávky pěstounské péče. Peněţitá pomoc v mateřství, pokud jsou splněny podmínky nároku. Práva a povinnosti původní rodiny: Rodiče mají zpravidla všechna práva a povinnosti, trvá vyţivovací povinnost.
2.2.4 Pěstounská péče na přechodnou dobu Vztah k dítěti: Osoba zařazená v evidenci ţadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče vhodná pro tuto funkci. Práva a povinnosti pečujícího: Zastupuje dítě v běţných záleţitostech. Výhody pro dítě: Dítě není v ústavu a má moţnost vyrůstat v rodinném prostředí. Odměna pro pečující osobu: Dávky pěstounské péče. Dávky pro děti: Dávky pěstounské péče. Peněţitá pomoc v mateřství, pokud jsou splněny podmínky nároku na peněţitou pomoc v mateřství. Práva a povinnosti původní rodiny: Rodiče mají zpravidla všechna práva a povinnosti, trvá vyţivovací povinnost.
2.2.5 Poručnictví Vztah k dítěti: Příbuzný nebo dítěti známá osoba nebo osoba zařazená v evidenci ţadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče. Práva a povinnosti pečujícího: Vychovává a zastupuje dítě, spravuje jeho majetek. Podléhá dozoru soudu a k některým rozhodnutím je třeba souhlas soudu. 15
Výhody pro dítě: Dítě není v ústavu a má moţnost vyrůstat v rodinném prostředí. Odměna pro pečující osobu: Dávky pěstounské péče. Dávky pro děti: Dávky pěstounské péče. Peněţitá pomoc v mateřství, pokud jsou splněny podmínky nároku na peněţitou pomoc v mateřství. Práva a povinnosti původní rodiny: Rodiče mají vyţivovací povinnost, rodičovská zodpovědnost je pozastavena nebo zrušena. Soud ustanoví poručníka v případě, ţe: rodiče dítěte zemřeli byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven výkon rodičovské zodpovědnosti nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Ustanovený poručník můţe, ale nemusí o dítě osobně pečovat. Pokud poručník péči o dítě osobně vykonává, má nárok na stejné hmotné zabezpečení jako pěstoun. Pokud je dítě nejprve umístěno v pěstounské péči, v jejímţ průběhu dojde ke změně podmínek, například rodiče jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, mohou být stávající pěstouni ustanoveni poručníky. Mezi poručníkem a dítětem ze zákona nevzniká takový poměr, jaký je mezi dítětem a rodiči. Výkon funkce poručníka je pod pravidelným dohledem soudu, a to nejen ohledně správy majetku, ale i ohledně jeho osobních záleţitostí. Poručník podává soudu zprávy o poručenci, zpravidla v ročních intervalech. Jakékoliv rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyţaduje schválení soudu.
16
2.2.6 Shrnutí jednotlivých typů náhradní rodinné péče Pokusila jsem se stručně charakterizovat některé typy náhradní rodinné péče. Dá se říci, ţe se od sebe liší především právním zakotvením poskytované péče, pravomocí náhradních rodičů, postavením původní rodiny dítěte a finanční podporou, která je státem náhradní rodině poskytována. Všechny typy náhradní rodinné péče mají společný cíl, jímţ je poskytnutí klidného a bezpečného rodinného zázemí dětem, které nemohou z jakýchkoliv důvodů vyrůstat se svými rodiči. Domnívám se, ţe z pohledu dítěte je lhostejno, jak je tento typ náhradní rodinné péče nazván a právně zakotven, tím nejpodstatnějším je fakt, ţe dítě má svoji mámu a tátu, byť náhradní, a za zákonem stanovených pravidel, mu jsou „přidělené úřady“.
2.3 Pěstounská péče 2.3.1 Motivace vedoucí rodiče k přijetí dítěte do pěstounské péče Rozhodnutí stát se náhradním rodičem je závaţným, v ţivotě zlomovým krokem. Zjednodušeně lze rozdělit motivy, které vedou zájemce o přijetí dítěte do náhradní rodinné péče podle jejich motivace, na dvě skupiny. První skupinu tvoří jedinci, kteří proţili své šťastné či spokojené dětství s milujícími rodiči. Tito lidé se pro pěstounství zpravidla rozhodují proto, ţe i dalším dětem chtějí dopřát zaţit krásné a spokojené dětství, jaké proţili sami. Ve druhé skupině jsou naopak ti, jejichţ dětství příliš spokojené nebylo. Nabízejí pomoc druhým proto, aby jim umoţnili proţít to, co sami v dětství nepoznali. „Měla jsem divné dětství. Dětství, které mě přivedlo k přesvědčení, že za nic nestojím, že nikdy nebudu dobrá a že nikdy nic dost dobře neudělám.“ [JONÁKOVÁ, 2007, s. 9] Albín Škověra v knize Dilemata náhradní výchovy rozděluje motivy vedoucí k náhradnímu rodičovství následně: 17
„Motivy zveřejněné:
Altruistický. Snaha, ochota a reálná možnost pomoci těm dětem, které pomoc
potřebují.
Profesionální. Přesvědčení zájemců, že dětem rozumějí a že to s nimi umějí.
Emocionální. Láska k dětem, pozitivní vztah k nim, snaha o naplnění života.
Nenaplněné rodičovství. Touha prožít si rodičovství alespoň psychologicky, když
už to není biologicky možné, zabezpečení kontinuity rodiny.
Rodinný. V rodině s jedináčkem doplnění sourozence.
Smysl života, životní náplň. Náhrada prázdného místa po vlastních dětech nebo
přijetí poslání např. v rámci náboženského společenství.
Ekonomické zabezpečení. Snaha o smysluplné podělení se o přebytek
materiálních statků.
Záchranář. Spasitelský komplex- když už nemohu spasit svět, tak alespoň jedno
dítě. Motivy neveřejné:
Pragmatismus. Může jít o dostupnou práci a možnost smysluplně strávit čas
v konkrétním prostředí, které neposkytuje jiné možnosti.
Ekonomické přilepšení. Stabilní příjem (netýká se adopce).
Rodinná povinnost. Pocit rodinné sounáležitosti i společenské očekávání
vytvářejí tlak na přijetí dítěte (jedná se především o pěstounství v rámci příbuzenstva).
Společenský status. Starat se o dítě, resp. být zaměstnaný je společensky
uznávaná morální hodnota.
Ubytování. Je (bylo) součástí SOS vesničky, pěstounského zařízení i Dětského
městečka.
Publicita. Motivací je sebe prezentace (např. u některých hvězd zábavního
průmyslu). Motivy skryté:
Něco si dokazuji. Aspirace nerealizovaného nebo neúspěšného rodičovství se
přesunou na dítě „ zvenku“. 18
Vykoupím své viny. Pokud po odčinění, které bývalo součástí pocitu viny
souvisejících s nezvládnutou výchovou vlastní dcery či syna.
Čekám, že mi bude dítě vděčné, že mne ocení. Zájemce od dítěte podvědomě
očekává pohlazení, vděčnost. Může jít o nezralého dospělého, kterému v dětství chybělo dostatečné ocenění, nebo hledání náhradního objektu, který zastoupí ty, kteří tuto potřebu aktuálně nenaplňují (manžel, vlastní děti).
Řešení partnerské krize. Příchod dítěte „zvenku“ má zlepšit narušený nebo málo
naplněný partnerský vztah.
Psychopatologické motivy. Nejčastěji jde o heterosexuálně nebo homosexuálně
pedofilní zaměření.
Mocenské ambice. Rodičovská pozice umožňuje prostřednictvím budování
závislosti uplatnění mocenských ambicí.“ [ŠKOVĚRA, 2007, s. 54] Albín Škověra rozdělil motivy vedoucí rodiče k přijetí dítěte do náhradní rodinné péče do tří skupin, ale rozhoduje-li se osoba nebo partneři pro náhradní rodinnou péči, jde vţdy o kombinaci několika motivů. Důvody vedoucí k danému rozhodnutí ovlivňují budoucí vztah rodiče a přijatého dítěte. Nenaplněná očekávání, vycházející z motivace, mohou vést k neúspěchu a k ukončení náhradní rodinné péče (např. řešení manţelské krize, očekávání vděku dítěte apod.).
2.3.2 Zprostředkování náhradní rodinné péče Základním předpokladem toho, aby mohli lidé vychovávat děti v náhradní rodinné péči, je jejich zařazení do příslušné evidence ţadatelů o náhradní rodinnou péči. Podmínky, které musí jedinec nebo manţelský pár splnit, jsou dány zákonem o sociálně právní ochraně. V § 21 zákona o sociálně-právní ochraně se praví, ţe obecní úřad obce s rozšířenou působností vede spisovou dokumentaci o ţadateli. Tato spisová dokumentace obsahuje: „a) žádost, v níž jsou obsaženy žadatelovy osobní údaje; 19
b) doklady o státním občanství nebo o povolení k trvalému pobytu na území České republiky nebo o hlášení k pobytu na území České republiky po dobu nejméně 365 dnů podle zvláštního právního předpisu 1a) upravujícího pobyt cizinců na území České republiky; c) opis z evidence Rejstříku trestů 23) vyžádaný obecním úřadem obce s rozšířenou působností; d) zprávu o zdravotním stavu předloženou žadatelem; e) údaje o ekonomických a sociálních poměrech; f) písemné vyjádření žadatele, zda 1. souhlasí s tím, aby po uplynutí lhůty uvedené v § 23 odst. 3 byl zařazen také do evidence Úřadu pro zprostředkování osvojení dětí z ciziny; 2. žádá výlučně o osvojení dítěte z ciziny; g) písemný souhlas s tím, že orgán sociálně-právní ochrany zprostředkující osvojení nebo pěstounskou péči je oprávněn 1. zjišťovat další údaje potřebné pro zprostředkování, zejména o tom, zda způsobem života bude žadatel zajišťovat pro dítě vhodné výchovné prostředí, 2. kdykoliv zjistit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností uvedených ve spisové dokumentaci; h) písemný souhlas s účastí na přípravě fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny; i) stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností k žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. § 21 (4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností postupuje kopii spisové dokumentace o žadateli uvedeném v § 20 odst. 1a spisové dokumentace o žadateli o náhradní rodinnou péči neprodleně krajskému úřadu.“[www. zakony-online] Kompletní ţádost a veškerá dokumentace je dále postoupena k odbornému posouzení krajskému úřadu příslušnému místu bydliště ţadatelů, popř. Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen krajský úřad). § 22 (5) Krajský úřad zařazuje ţadatele do evidence neprodleně po odborném posouzení § 27. V rozhodnutí krajský úřad stanoví: a) žadateli povinnost hlásit krajskému úřadu všechny změny rozhodné pro 20
zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče do 15 dnů ode dne jejich vzniku, b) zda má žadatel povinnost zúčastnit se na vyzvání obecního úřadu obce s rozšířenou působností přípravy k přijetí dítěte do rodiny; příprava k přijetí dítěte do rodiny probíhá nejdříve ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů a končí nejpozději dnem, kdy žadatel převzal do své péče dítě na základě zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 24 nebo 24 a.“[zakony-online] Příslušný krajský úřad na základě odborného posouzení vydává rozhodnutí o zařazení (popřípadě nezařazení) zájemců do evidence ţadatelů o náhradní rodinnou péči. V souladu s výše citovanými zákonnými povinnostmi musí zájemci o náhradní rodinnou péči absolvovat náročnou fázi vyplňování tiskopisů a sepsání svých ţivotních příběhů. Lidé, kteří se ucházejí o čest stát se náhradními rodiči, musí být připraveni na to, ţe součástí ţádosti jsou otázky týkající se rodiny, ve které sami vyrůstali, otázky týkající se osobní intimity, tedy otázky, jeţ mohou vyvolat vzpomínky plné emocí, na které nemusí být lehké hledat odpovědi. Okamţik převzetí písemného rozhodnutí představuje velkou psychickou úlevu pro budoucí rodinu pěstounů. Budoucí rodiče mají po době čekání na vytouţené dítě jistotu, ţe byli orgánem sociálně-právní ochrany uznáni jako vhodní pro výchovu dítěte.
2.3.3 Příprava budoucích pěstounů Součástí přípravy na přijetí dítěte do náhradní rodinné péče je přípravný kurz. Tyto kurzy jsou organizovány příslušnými krajskými úřady. Jejich cílem je příprava nejen budoucích rodičů, ale celé rodiny na příchod nového člena, ujasnění, jaké dítě by bylo vhodné do rodiny přijmout, zodpovědné posouzení moţností a schopností rodiny. V rámci kurzů se zájemci o pěstounskou péči setkávají s odborníky z oblasti psychologie, pediatrie, speciální pedagogiky apod. Úkolem odborníků je připravit budoucí rodiče na skutečnost, ţe výchova přijatých dětí můţe probíhat zcela odlišně od výchovy dětí biologických. 21
Velká pozornost je věnována rodinám v případě, ţe jsou rozhodnuti přijmout do péče dítě jiného etnika či dítě zdravotně postiţené. Výchova dítěte jiného etnika v náhradní rodině má svá specifika a rodiče musí být předem připraveni na to, ţe budou v budoucnu čelit problému s hledáním identity dítěte. Zdravotně postiţené dítě bude s velikou pravděpodobností vyţadovat zvýšenou péči rodičů. V rámci přípravného kurzu dochází k setkávání budoucích pěstounských rodin s rodinami, které mají s náhradní rodinnou péčí osobní zkušenosti, a předávání velmi cenných informací. Povinností pěstounů je přípravné kurzy absolvovat. Někteří budoucí náhradní rodiče tuto povinnost přijímají s nelibostí, jiní kurz povaţují za dobu strávenou v příjemné, pohodové atmosféře a informace zde nabyté za nenahraditelné.
2.3.4 Párování dětí a rodičů Základem úspěšnosti pěstounské péče je nalézt konkrétnímu opuštěnému dítěti vhodnou náhradní rodinu. Vybírána je taková rodina, která je připravena přijmout dítě takové, jaké je. „Utopie: Malé, řekněme dvou - až pětileté dítě, na kterém na první pohled poznáme jeho romský původ, navštěvuje se sociální pracovnicí nebo tetou z dětského domova jednu rodinu za druhou a vybírá si svou náhradní rodinu. A jeho výběr? V rodině podle jeho přání by byli oba rodiče (spíše v mladší než středním věku), v rodině je už alespoň jedno dítě a plno hraček. A kočka a pes – možná i králíček.
Realita: Do dětského domova nebo na sociální úřad přijdou potenciální zájemci o osvojení či pěstounství, jsou středního věku, bezdětní nebo už s velkými dětmi a většinou mají jasnou představu. Chtějí skoro vždy malé blonďaté děvčátko s modrýma očima. Nechtějí starší dítě se sourozenci, dítě romské, dítě se zdravotním, smyslovým nebo mentálním postižením. 22
Navzdory tomu, že mnozí odborníci v oblasti náhradní výchovy často charakterizují nereálné představy žadatelů, je nepopíratelné, že představy zájemců o náhradní rodičovství a možnosti vybrat si „ v duchu svých představ“ se rozcházejí. Mohou vůbec najít společnou řeč? Odborníci proto často dodávají: „ A potom odcházejí se snědým, pětiletým hnědookým a tmavovlasým chlapečkem!“ [ŠKOVĚRA, 2007, s. 53] Krajský úřad vede evidenci dětí vhodných pro umístění do náhradní rodinné péče. Zjistí-li, ţe v evidenci ţadatelů o pěstounskou péči je vhodný rodič (rodiče) pro konkrétní dítě, je svolán tzv. poradní sbor. Poradní sbor je zvláštním orgánem obce a je zřizován hejtmany krajů podle zákona o sociálně-právní ochraně sestává z odborníků z oboru pediatrie, psychologie, zdravotnických a sociálních zařízeních, pracovnic působících na úseku sociálně-právní ochrany. Hlavním úkolem tohoto sboru je posouzení vhodnosti svěřit konkrétní dítě do péče konkrétní náhradní rodiny. „Neexistují univerzální rodiče a univerzální děti. Život konzumních, plnoštíhlých a usedlých rodičů zaměřených na televizní kulturu může neklidné a živé dítě jednorázově oživit, ale s větší pravděpodobností pro ně bude znamenat problém; dát klientovu rodinu dohromady s neklidným dítětem jen proto, že na ně došla řada, znamená riziko pro obě strany.“ [ŠKOVĚRA, 2007, s. 57] Po schválení poradním sborem je konkrétní rodina úřadem vyzvána k osobní návštěvě krajského pracoviště a je seznámena s dokumentací dítěte. Rodina dostává všechny úřadům dostupné informace o minulosti dítěte, je informována o zdravotním i psychickém stavu a jeho právní situaci. Dítě je rodině představeno na fotografiích. Rozhodne-li se rodina k dalšímu kroku a chce se s dítětem osobně seznámit, pracovnice krajského úřadu zprostředkují první osobní kontakt v místě pobytu dítěte. Zde budoucí rodiče získají podrobné informace o dítěti od osob, které ho dobře znají a mohou jim velmi pomoci konkrétními radami při navazování prvního kontaktu s dítětem. Tato 23
jednání probíhají individuálně a jejich scénář se liší podle typu zařízení, v němţ dosud dítě ţije, podle stáří a vyspělosti dítěte. První setkání je velice důleţitý okamţik v ţivotě rodiny i dítěte. Jeho přátelská atmosféra je základem, na který v budoucnu navazují další vzájemné kontakty. Probíhají-li návštěvy v oboustranně přátelské atmosféře, můţe ředitel zařízení se souhlasem příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností pečující o dítě povolit společné vycházky, víkendový pobyt nebo i prodlouţený pobyt rodině budoucích pěstounů. Návštěvy dítěte v budoucí rodině pěstounů jsou významné pro vytvoření vzájemných vazeb, zvláště ţijí-li v rodině děti biologické nebo děti jiţ dříve do náhradní rodinné péče přijaté. V přirozeném domácím prostředí se dítě s rodinou sţívá, uţší kontakt můţe také odhalit takové skutečnosti a okolnosti, pro které můţe být pěstounství konkrétního dítěte odmítnuto. „Poté, co žadatelé dovezli Sofii zpět, sedli jsme si s nimi (společně s naší psycholožkou). Chtěli jsme probrat, co dál. Žadatelé ale už byli rozhodnuti – kontakt se Sofií končí. Na základě „vlastních analýz“ zjistili, že se dívenka pomalu učí, neumí ani dobře číst, při počítání dělá chyby. A oni by chtěli, aby jejich dítě šlo v jejich stopách. Podle nich byla Sofie mentálně opožděná.“ [ŠKOVĚRA, 2007, s. 52] Jak dokládá předchozí úryvek z knihy Dilemata náhradní výchovy, je ukončení kontaktu s dítětem a jeho návrat do ústavní výchovy moţným zakončením předpěstounského období. Pro dítě tato situace znamená zklamání, jeţ můţe být doprovázeno pocity méněcennosti a osobního selhání, tomuto dítěti by měla být poskytnuta příslušná psychologická podpora. Ne vţdy tříměsíční doba předpěstounské péče odhalí všechny rozdílnosti a potenciální příčiny budoucího moţného ukončení náhradní rodinné péče. Pocit selhání a neúspěchu zasahuje nejen dítě, ale i náhradní rodiče.
24
Najít dítěti přesně tu pravou vytouţenou rodinu - maminku a tátu ve vysněném domě se psem a králíčkem - není lehké. Rodiče přijímají dítě takové, jaké je, svým dospělým rozumem a na základě svých motivů a představ. Soudci, pracovnice sociálně-právní ochrany a vychovatelé mají nad dětmi moc a jejich slovo je rozhodující. Oni jsou těmi, kteří hájí zájem dítěte. Není však vţdy pravidlem, ţe i nejlepší snaha všech zúčastněných zaručí, aby dítě a rodiče nalezli společnou řeč a aby vznikla nová, harmonická rodina. Párování dětí a rodičů pro úspěch náhradní rodinné péče je zcela jednoznačně tím nejdůleţitějším okamţikem.
2.3.5 Předání dítěte do péče O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje příslušný soud po uplynutí tří měsíčního období předpěstounské péče na základě souhlasu příslušného oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Dítě svěřené do péče budoucích pěstounů i budoucí náhradní rodina je v předpěstounské době provázena péčí pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany. Podle jejich konkrétních potřeb je rodině doporučena pomoc odborníků z řad psychologů, pediatrů nebo dalších specialistů, kteří mohou v tomto náročném období jednotlivým členům rodiny poskytnout pomoc a podporu. Pěstounská péče je specifická tím, ţe náhradní rodiče musejí být připraveni na případnou účast biologické rodiny na další výchově dítěte. Co znamená faktické předání do péče? Rodina přebírá oficiálně dítě do své péče se vším všudy. Z dětského domova či jiného typu zařízení přiváţí do svého bydliště všechny osobní věci dítěte, převezme jeho osobní dokumenty a zdravotní kartu. Dítěti je ukončen pobyt v zařízení a začíná pro něj nový společný rodinný ţivot.
25
3 Praktická část V praktické části své absolventské práce se zabývám pěstounskou péčí a vlivem pěstounské péče na biologickou rodinu pěstounů v regionu Mladá Boleslav. Zhruba před deseti lety vznikla za veliké podpory pracovnic oddělení sociálně-právní ochrany dětí skupina pěstounských rodin. V rozmezí dvou let přijalo do péče sedm těchto rodin celkem třináct dětí přibliţně stejného stáří - předškolního nebo mladšího školního věku. Nejprve se uskutečnilo několik vzájemných setkání a víkendových pobytů organizovaných magistrátem města Mladá Boleslav, posléze pěstounští rodiče převzali iniciativu a zaloţili Mátu, sdruţení pěstounských rodin Mladoboleslavska. V současné době je sdruţení zastřešeno Asociací pěstounských rodin České republiky. Oslovila jsem pěstounské rodiny z této skupiny a poţádala o podklady ke své práci. Spolupráci mi přislíbilo a následně podklady poskytlo pět ze sedmi rodin zakládajících Mátu. Kasuistiky uvádím se souhlasem pěstounských rodičů, uvedená křestní jména matek pěstounek a dětí jsou změněna. V kontaktu jsem byla převáţně s matkami rodin, a z tohoto důvodu jsou i kazuistiky psány především z pohledu pěstounek. Společné charakteristiky rodin trvalý pobyt pěstounů v regionu Mladá Boleslav pěstounská péče je poskytována manţelským párem v rodině v době přijetí dětí do péče ţijí biologické děti rodičů přijímány byly děti předškolního a mladšího školního věku nejedná se o příbuzenskou pěstounskou péči Pečlivě jsem vysvětlovala pěstounům téma své absolventské práce „Pěstounská péče vliv pěstounství na biologickou rodinu pěstounů“ a ţádala o potřebné informace.
26
Dostalo se mi několika upřímných zpovědí pěstounek, ze kterých jsem sestavila kazuistiky jednotlivých rodin. Všechny podklady, které jsem získala, se sobě navzájem podobaly. Mnoho informací se vzdalovalo od zadaného tématu, a zaměřovaly se především na děti přijaté. A tak jsem se dozvídala, jaké jsou děti přijaté a jaké mají problémy, jaké jejich výchovné prohřešky je potřeba řešit, ale fakta o vlastních biologických dětech se objevovala sporadicky v podobě malého odstavce, ve kterém pěstounky připouštěly, ţe se vlastním dětem věnují minimálně, ţe biologické děti se vlastně v rodině vychovávají tak nějak samy a nemají ţádné závaţné problémy.
3.1 Stanovení výzkumných otázek Z výše uvedeného textu a kasuistik, jeţ jsou přílohou této práce, vyplynuly tyto výzkumné otázky: 1.
Jak se mění postavení biologických dětí v rodině pěstounů po přijetí nového
člena rodiny? 2.
Jak ovlivní rodinnou konstalaci puberta a dospívání biologických dětí?
3.
Jaké změny v rodině nastávají s dospělostí biologických dětí?
4.
Jakou pomoc pěstounským rodinám poskytují státní a nestátní organizace?
3.2 Řešení výzkumných otázek 3.2.1 Jak se mění postavení biologických dětí v rodině pěstounů po přijetí nového člena rodiny? Rodina paní N. Paní N. uvádí, že „děvčata často musela zůstávat doma, když zbytek rodiny odjížděl na návštěvy, za kulturou či sportem. Děvčata ve věku čtrnáct a dvanáct let musela velmi rychle dospět, stát se samostatnými a tolerantními. Paní N. automaticky předpokládala, že převezmou část povinností a starostí o mladší sourozence a také právě proto, že i tato děvčata byla pro rozšíření rodiny a s přijetím dětí do péče souhlasila. 27
Biologický syn Jakub v době přijetí sourozenců přišel o postavení nejmladšího, byť stále nejmladší, byl považován za toho, kdo musí být moudřejší a přijaté sourozence všechno učit, o vše se s nimi dělit. [kazuistika č. 1] Rodina paní G. Paní G. přijala do péče své první dítě v době, kdy jejím biologickým dětem bylo šest a sedm let, oba chodili do školy a rodiče pracovali. Tím, že rodina přijala chlapce ve stáří jednoho roku a matka zůstala na mateřské dovolené, dopřávala všem dětem dostatek času. Děti braly jako obrovskou výhodu to, že je maminka doma a věnuje se jim. V této době se postavení biologických dětí zásadně nezměnilo. Ke změně došlo po letech přijetím Pavla, tehdy začala řevnivost mezi ním a Honzou. Starší biologický syn Honza musel do svého pokoje přijmout nového bratra, dělit se o své věci, hračky, počítač. Musel být ten starší, moudřejší, ne vždy cítil zásahy rodičů do sporů jako spravedlivé. Přesto si uhájil postavení nejstaršího syna rodiny se svými právy a povinnostmi. [kazuistika č. 2] Rodina paní A. Do rodiny paní A. přišel romský šestiletý chlapec v době, kdy biologické děti byly ve věku třináct, šestnáct a sedmnáct let. Dá se říci, že ve věku, kdy jejich hierarchie v rodině byla již pevně daná. Přijatý chlapec se automaticky zařadil na nejnižší příčku. Ubral rodičům spoustu času, kterou by jinak věnovali ostatním, ale to biologické děti nevnímaly příliš negativně. Největší vliv mělo přijetí nového člena rodiny na postavení nejmladšího děvčete „časem si začala uvědomovat, že jí vážně natvrdo sebral pozici nejmladší, už musela být ta rozvážná, co se musí povznést a trpět bratrovy výlevy“. [kazuistika č. 3] Rodina paní M. Rodina paní M přijala chlapce ve věku šest a osm let, když biologické děti dosáhly věku patnáct a sedmnáct let. Vzhledem k věkovému odstupu se jejich postavení v rodině zásadně nezměnilo. Chlapce brali spíše jako mladšího kamaráda než soupeře. [kazuistika č.4] 28
Rodina paní E. Na postavení biologických dětí v rodině paní E. mněla pěstounská péče velký vliv. Po příchodu chlapce Dana zůstalo přirozené postavení dětí zachováno a sám chlapec neubíral ostatním dětem tolik rodičovské pozornosti, aby to pociťovaly negativně. Situace v rodině se zásadně změnila přijetím čtyřčlenné sourozenecké skupiny. Pevně semknutá sourozenecké skupina si vyžadovala obrovskou pozornost rodičů. Biologické děti se musely stát samostatnými a zodpovědnými. Jejich problémy a starosti byly považovány za nezávažné a jejich řešení se odkládalo. Nejstarší biologická dcera to cítila tak, že domov přestal být jejím domovem. Její dětský pokoj patřil třem jiným děvčatům, dům byl plný až po střechu a klid a pohoda, na kterou se tolik těšila při návratech ze zahraničí, byla ta tam. V domě, ve kterém vyrostla, žilo pět cizích dětí, které braly její mamince veškerý klid, elán a sílu. [kazuistika č. 5] Kazuistiky ukazují, že je velmi důležité volit vhodný věk přijatých dětí. V rodinách, do kterých přibyly děti výrazně mladšího věku
a byla zachována
přirozená věková posloupnost postupně do rodiny přicházejících dětí, se postavení biologických dětí zásadně nemění. Z kazuistik dále vyplývá, že při přijetí více než jednoho dítěte do pěstounské péče najednou musí rodiče velmi obezřetně sledovat biologické děti a všímat si jejich reakcí a potřeb, nepřipustit situace, kdy se biologické děti cítí být „neviditelné“. Rodiče nemohou automaticky předpokládat, že biologické děti, byť s přijetím nového člena rodiny souhlasily a těšily se na něho, budou svého nového sourozence mít rády a vše mu budou tolerovat. Postavení biologických dětí v rodině pěstounů se mění s přijetím kaţdého dalšího nového člena a je ovlivněno především věkem přijatých dětí, mírou pozornosti rodičů a nepřiměřeným očekáváním rodičů, ţe biologické děti své nové sourozence přijmou bez výhrad. 29
3.2.2 Jak ovlivní rodinnou konstelaci puberta a dospívání biologických dětí? Rodina paní N. Obě biologické dcery z rodiny paní N. po ukončení základní školy volily další vzdělávání na vzdálených středních školách a odešly do internátního zařízení. Po jisté době se matka dozvěděla, že starší dcera chtěla na internátní zařízení právě proto, že si jí doma, stejně vůbec nikdo nevšímal. Ta mladší dcera v době svého dospívání byla sourozencům více vychovatelkou než kamarádkou a sestrou. Její chování vedlo k rozepřím s dětmi i rodiči. Syn Jakub často hledal útočiště v přírodě. Svěřil se, že často utíkal před bratrem, on po něm pořád něco chtěl, něco potřeboval, na něco se ptal. [kazuistika č. 1] Rodina paní G. Biologický syn z rodiny paní G. v době své puberty těžce nesl skutečnost, že s příchodem bratra se musel dělit o svůj pokoj a ztratil své soukromí. Chování přijatého romského chlapce, který měl zcela odlišný žebříček hodnot, ho velmi obtěžovalo. Rodina často řešila jejich vzájemné konflikty, což nepřispělo k dobré atmosféře a klidu všech. Biologický syn vyhledával přítomnost otce a raději se zapojoval do domácích prací, než aby trávil společný čas s bratrem. [kazuistika č. 2] Rodina paní A. Rodina paní A. přijala do pěstounské péče chlapce v době, kdy dvě z tří jejich dětí byly staršího věku, a dá se říci, že puberta byla u nich ukončena. Nejmladší děvče prožilo pubertu poměrně klidným způsobem, i když žárlivost na přijatého bratra a občasné hádky se objevovaly. Hodnoty jako vzájemná láska, úcta a tolerance jsou tou nejvyšší životní hodnotou v rodině, ve které je chlapec vychováván, dá se říci, že rodina pubertou a dospíváním dětí nebyla zásadně ovlivněna. [kazuistika č. 3] Rodina paní M. Dospívání biologických dětí paní M. zasáhly dlouhodobé problémy se dvěma přijatými chlapci. Do pěstounské péče se dostali dva chlapci ve věku šest a osm let v době, kdy biologické děti byly ve věku patnáct, sedmnáct a devatenáct let. Dospívaly v období, kdy rodiče neustále řešili závažné prohřešky mladších přijatých sourozenců. Manželství 30
rodičů se rozpadlo. Obě děti z domova odešly, studují na vysoké škole a žijí na vysokoškolských kolejích. Biologické děti díky neklidné rodinné atmosféře, kterou dílem přinesl pokus o sebevraždu přijatého bratra, ukončení pěstounské péče a dílem rozpad manželství rodičů, vyhledávají odbornou pomoc psychologů. [kazuistika č. 4] Rodina paní E. Rodina paní E. se postupně rozrostla o pět dětí v době, kdy biologické děti byly ve věku patnáct, šestnáct a devatenáct let. Nejmladší biologický syn nebyl ještě smířený s novým životním partnerem matky, akceptoval přijetí Dana do rodiny, ale čtyři další nové sourozence nepřijal. Časté konflikty vyvrcholily jeho odstěhováním se k vlastnímu otci, kde nějaký čas žil. Jeho odchod paní
E. prožívala velmi těžce a vinila manžela
z netolerance. V rodině docházelo ke sporům mezi manželi. Rodiče semklo tragické úmrtí biologického syna Jana. Devatenáctiletá biologická dcera ve snaze postavit se na vlastní nohy odešla z domova do zahraničí za prací, zde našla svého budoucího životního partnera, porodila holčičku a provdala se. [kazuistika č. 5] Kazuistiky ukazují, že biologické děti pěstounů v době puberty a dospívání vnímají negativně zvýšené zatížení svých rodičů. Situaci řeší tím, že odcházejí za vzděláním do různých typů internátních škol, ve snaze nebýt rodičům na obtíž, starat se samy o sebe. Z kazuistik je také patrné, že dospívající mladí lidé potřebují být sami sebou, hledají svoji identitu a nechtějí být „tím starším a moudřejším sourozencem“. Tolerance k přijatým dětem, která se projevovala především v mladším školním věku, se s příchodem puberty ve většině případů vytrácí. Rodinu ovlivňuje puberta a dospívání všech dětí. Platí však i opačný vztah. Pubertální a dospívající děti mohou být negativně ovlivněny rodinnou nepohodou v případech, že problémy, které v rodině vznikají, rodiče včas a zodpovědně neřeší. Puberta a dospívání dětí je pro mnoho rodin obdobím náročným na trpělivost a 31
rodičovskou diplomacii. Nejnáročnějším úkolem je zachovat si s dětmi vztah zaloţený na vzájemné důvěře, úctě a toleranci. Podaří-li se v rodinách takový vztah s dětmi v období puberty a dospívání vytvořit a udrţet, mohou bez obav dát dětem prostor být sami sebou. Nedaří-li se však v tomto období vzniklé situace řešit, rodina nebo její jednotlivci jsou v nepohodě, je zapotřebí včas vyhledat pomoc odborníků z oblasti mezilidských vztahů, tedy psychologie nebo příbuzných oborů.
3.2.3 Jaké změny v rodině nastávají s dospělostí biologických dětí? Rodina paní N. O svých dospělých dětech paní N. uvedla, že mateřství nejstarší dceři otevřelo nejen oči, ale i srdce a ústa. Začala s matkou vést upřímné rozhovory o pocitech žárlivosti, křivd a opuštění, které ji dospíváním provázely. Zuzana dospěla a prohlédla. Měla obrovské štěstí. Potkala člověka, který jí pomohl život otočit tím správným směrem. Známost a posléze manželství s mužem z velké katolické rodiny, v jež hodnoty jako láska, přátelství a vzájemná pomoc jsou tou nejvyšší hodnotou, ji změnily. To děvče, které matce mnohdy vyčetlo, že se stará pořád o někoho jiného než o ni, má najednou srdce na dlani, pracuje jako dobrovolnice, plánuje bakalářské studium se sociálním zaměřením. [kazuistika č. 1] Rodina paní G. Nejstarší biologický syn paní G. je sedmnáctiletý mladík a obdobím dospívání začíná teprve procházet. Ostatní děti jsou mladšího věku. [kazuistika č. 2] Rodina paní A. Všechny tři biologické děti paní A. překročily hranicí dvaceti let. Nejstarší dcera dokončila vysokoškolské studium a několik let žije se svým přítelem. Syn pokračuje ve svém vzdělávání a klid a zázemí nachází v rodině. Nejmladší dcera, která je částečně omezena zdravotním postižením, dospívá, a z dítěte se stává své matce spíše kamarádkou než dcerou. Paní A. se domnívá, že to nejtěžší ve výchově přijatého chlapce, jeho zařazení do společnosti, je teprve čeká, je moc ráda, že má své biologické děti nablízku. Ví, že se na své děti může spolehnout a že by byly prvními, kdo by 32
v případě potřeby nabídl při výchově přijatého chlapce pomoc. [kazuistika č. 3] Rodina paní M. Nejstarší, dnes již dospělá dcera si dokázala zachovat patřičný odstup od problémů, kterými rodina procházela, byla tak velikou oporou rodičům i sourozencům. V současné době je již provdána, má čtyřletou holčičku a spokojenou rodinu. Velmi si cení toho, že rodiče přes svůj rozchod zůstali přáteli a zásadní problémy týkající se biologických i přijatých dětí nadále řeší společně. Obě mladší biologické děti studují, blíží se k dospělosti. [kazuistika č. 4] Rodina paní E. Poté, co rodina prošla peripetií v podobě ukončení pěstounské péče děvčat, se značně vylepšil vztah s dospělými dětmi biologickými. Dcera Eva přijíždí domů často, její malá Nela nabíjí babičku elánem a optimizmem. Dospělost syna Jiřího přinesla uklidnění emocí, vzájemné vztahy paní E. nehodnotí jako ideální, ale věří, že čas jim pomůže. [kazuistika č. 5] Kazuistiky ukazují, že biologické děti o tom, jak prožívaly své dětství vedle přijatých sourozenců, upřímně hovoří až s odstupem let, v době, kdy věří, že svojí otevřenou zpovědí rodiče neraní. Biologické děti pěstounských rodičů neztrácejí dospělostí své postavení v rodině, jejich úloha se však mění. Stávají se pro rodiče pomocníky, partnery, kamarády. V době, kdy žijí mimo rodinu a mají dostatečný odstup, ale dobře znají rodinné poměry, mohou být prospěšnými rádci rodičům i přijatým dětem. Rodině zůstávají nablízku i se svými životními partnery. Dospělost biologických dětí přináší do rodin pěstounů nový rozměr vzájemných vztahů. Podařilo-li se rodičům v době dospívání a puberty dát dětem prostor být sami sebou, s dospělostí se vzájemné vztahy upevňují. Dospělost je také obdobím pochopení a odpuštění případných křivd, kterých se rodiče na dětech mohli, byť neúmyslně, dopustit. 33
3.2.4 Jakou pomoc pěstounským rodinám poskytují státní a nestátní organizace? Rodina paní N. Velikou pomocí byl vznik Máty – občanského sdružení pěstounů Mladoboleslavska. Rodina se začala setkávat s lidmi, kteří měli stejné problémy jako oni. Neocenitelné zkušenosti, relaxace a pohoda přicházela každým setkáním. Manželskému soužití prospěl kurz pod názvem Manželské večery. V osmi večerních setkáních probírali formou přednášek, testů, zkoušek vzájemné vztahy. Byly to večery plné emocí, slzí i úsměvů. Docházelo tu k vyjasnění vzájemných vztahů a k vyřčení myšlenek, které do té doby byly tabu. [kazuistika č. 1] Rodina paní G. Pro rodinu se stalo velikou pomocí zařazení do programu „Provázení“organizovaného nadací Rozum a Cit. Pomoc spočívá v pravidelně se opakujících návštěvách psycholožky.
Tím, že se odborník pohybuje přímo v rodině, má důvěru dětí i rodičů,
daří se mnohem lépe harmonizovat problematické vztahy uvnitř velké, nesourodé rodiny. Kromě jiného řešila rodina drobné krádeže, radila se s odborníky i s rodinami spřátelených pěstounů sdružených v Mátě. Nezastupitelnou roli v rodině paní G. má babička a strýc, kteří rodinu podporují, pomáhají s hlídáním dětí, umožnili manželům účast v cyklu Manželské večery, přinášející vzácné okamžiky, jež mohli manželé strávit pouze spolu. [kazuistika č. 2] Rodina paní A. Paní A. se domnívá, že velkou pomocí pro rodiče pěstouny na Mladoboleslavsku je skutečnost, že mnohé řeší spolu, prohovoří situaci společně udělají rozhodnutí. Je to náročné na čas, na ochotu angažovat se v záležitostech druhých společně. Nemá dojem, že manželství je zatížené nebo negativně ovlivněné tím, že jsou náhradními rodiči. Otec je kněz a fara, ve které rodina žije, poskytuje útočiště mnoha zájmovým skupinám dětí a mládeže. Své prostory propůjčuje pro setkávání pěstounských rodin z regionu a manžel paní A. byl hlavním organizátorem cyklu Manželské večery. [kazuistika č. 2] Rodina paní M. Pěstounství paní M. nikdy nezalitovala, a tvrdí, že jí moc dalo. Více poznala sama sebe 34
a druhé, seznámila se v Mátě s lidmi, kteří s přijatými dětmi řešili obdobné problémy a jejich pomoci si velmi cenila. [kazuistika č. 3] Rodina paní E. Paní E. přiznává, že pěstounství život její biologické rodiny ovlivnilo. Byli nucení řešit nesnadné problémy. Váží si psychické podpory přátel z Máty a uvedla také, že pravidelné akce a setkání pro ni představují neocenitelnou pomoc a podporou. [kazuistika č. 5] Z uvedených kazuistik vyplývá, že všechny sledované rodiny jsou členy Máty, občanského sdružení, které sami založili a jehož program a činnost upravují aktuálně podle problémů zúčastněných. V úvodu praktické části uvádím, ţe zhruba před deseti lety vznikla za veliké podpory pracovnic oddělení sociálně-právní ochrany dětí skupina pěstounských rodin. V rozmezí dvou let přijalo sedm pěstounských rodin do péče celkem třináct dětí, přibliţně stejně starých. Děti byly předškolního nebo mladšího školního věku.
Nejprve se
uskutečnilo několik vzájemných setkání a víkendový pobyt organizovaný magistrátem města Mladá Boleslav, posléze pěstounští rodiče převzali iniciativu a zaloţili Mátu, sdruţení pěstounských rodin Mladoboleslavska. V současné době je sdruţení zastřešeno Asociací pěstounských rodin České republiky. Významnou pomoc pěstounům poskytlo oddělení sociálně-právní ochrany dětí v době, kdy se v regionu shodnou okolností vyskytl větší počet pěstounských rodin. Snaha dát tuto skupinu lidí dohromady byla obdivuhodná a pravděpodobně přesáhla pracovní povinnosti úřednice zabývající se sociálně-právní ochranou na Mladoboleslavsku. Významnou pomocí a příjemným rozptýlením pro pěstounské manželské páry byl cyklus Manželské večery.
35
Pouze ve dvou rodinách z pěti sledovaných fungují prarodiče a jsou ochotni zastoupit rodiče a dopřát jim tak vzácné chvíle odpočinku a soukromí. V kazuistikách se dále objevuje název občanského sdružení Rozum a Cit a Fondu ohrožených dětí. Tyto organizace poskytly nemalou pomoc pěstounským rodinám jak finanční, tak především v oblasti psychologického poradenství. Přijetí dětí do pěstounské péče představuje dobrovolný závazek mnou sledovaných rodin. V průběhu výchovy se však rodiče dostávají do situací, kdy sami těţko hledají řešení a musí vyhledat pomoc odborníků a přátel. Velmi cenná jsou setkání a vzájemná výměna zkušeností s lidmi, kteří proţívají stejné problémy. Nezastupitelná je pak pomoc odborníků, ať jiţ z oddělení sociálně - právní ochrany dětí, nebo různých občanských sdruţení, nadací a fondů.
36
4 Diskuse Pěstounství odhalí duši člověka, ukáţe přednosti i slabiny jednotlivých členů ţijících v rodině. Ve své práci jsem se snaţila popsat jeho vliv na biologickou rodinu pěstounů. O pěstounství bylo napsáno mnoho odborných publikací, pěstounství je častým tématem absolventských prací, ale ve většině případů se tyto práce věnují dětem do pěstounské péče přijatým. Cílem mé práce byl výzkum dětí „vlastních – biologických“ a manţelského souţití pěstounských rodičů. Domnívala jsem se, ţe získat podklady pro sepsání kazuistik bude snadné. Mýlila jsem se. Při setkáních s pěstounkami se hovor vţdy stočil k problémům dětí přijatých. I přesto, ţe jsem měla připraveno o čem chci s pěstounkami mluvit, bylo obtíţné toto téma udrţet. Z uvedeného plyne, ţe přijaté děti jsou moţná i podvědomě v mysli pěstounek zajímavějším tématem rozhovoru, ţe informace o dětech biologických a vzájemných vztazích v rodině nepokládají za podstatné. Stát se pěstouny je pro kaţdého dospělého svobodným rozhodnutí, ale co obnáší, mnozí dopředu netuší. Kaţdý potenciální pěstoun prochází patřičnou zákonnou procedurou, přípravným kurzem, setkává se se zkušenými pěstouny. Díky výzkumu, který ve své práci uvádím, vím, ţe stejně důleţitá jako příprava rodičů na funkci pěstouna je příprava biologických dětí na funkci „sourozenec přijatého dítěte“. Být „sourozencem přijatého dítěte“ není snadné, a ţádný speciální přípravný kurz pro tyto děti neexistuje. Při psaní své práce jsem si stále více uvědomovala, jak sloţitý je rodinný ţivot. Souţití pěstounské rodiny, kde hraje významnou roli odlišná genetická výbava jednotlivých dětí, odlišný ţebříček hodnot, jiné proţívání citů a emocí, je o to sloţitější. Zachovat rodinnou harmonii v období, kdy děti procházejí pubertou, je nelehkým úkolem pěstounů. „Přeţít“ pubertu biologických dětí a v období, kdy většina z nich ztrácí toleranci vůči přijatým sourozencům, udrţet atmosféru klidu a pohody je obtíţné.
37
To, ţe naše děti rostou, dospívají a z rodiny odcházejí, je přirozené. Z výsledků mého výzkumu vyplynulo, ţe rodinné vazby biologických dětí s rodiči jsou velice pevné, a i přesto, ţe některé z nich měly v době dospívání pocity ukřivdění a ţárlily na přijaté sourozence, jejich vzájemné vztahy jsou upřímné. U mnohých z nich se v dospělosti projevuje silné sociální cítění a pochopení motivace rodičů k přijetí opuštěných dětí do náhradní rodinné péče. Základními články pěstounské rodiny jsou pěstounští rodiče. Manţelé, ţena a muţ, se svými potřebami a tuţbami. Rozhodnutím stát se pěstouny by se zásadně neměl změnit jejich osobní ţivot, ale v praxi to není tak jednoduché. Přijetí malého dítěte nebo sourozeneckých skupinek předpokládá neustálou péči a dohled. Manţelé tak své zájmové aktivity provozují buď kaţdý sám a v péči se střídají, nebo se svých zájmů a koníčků vzdávají. Obrovskou výhodu mají rodiny, ve kterých zůstaly zachovány přirozené rodinné vazby a péči o děti občas přejímají prarodiče. Základním heslem kurzu Manţelské večery, který tři z pěti sledovaných manţelských párů absolvovaly, bylo „čas pro manželství“ - čas, jenţ jednou za týden má patřit pouze manţelům, posvátný čas, který si nesmějí nechat vzít, mají ho trávit podle svých přání a hlavně sami a spolu. Spokojení a šťastní rodiče rovná se spokojená a šťastná rodina. Ve svém ţivotě máme mnoho rolí, jsme ţeny, manţelky, matky, vychováváme své i přijaté děti a všechny si zaslouţí naši lásku, něhu, toleranci a trpělivost. Děti nás potřebují na své cestě ţivotem, ty přijaté proto, ţe skutečně nikoho nemají, ty biologické proto, ţe se narodily právě nám a vzájemně si patříme. Ze své osobní zkušenosti a provedeného výzkumu vím, ţe rodiče, kteří chtějí dávat lásku a péči přijatým dětem, od tohoto záměru a jeho realizace nic neodradí. Za velmi důleţité ale pokládám, aby do pěstounství vstupovali informovaní a připravení. Mám-li naplnit cíl své práce mohu doporučit všem pěstounským rodičům současným i budoucím, aby svoji lásku a pozornost dělili velmi uváţlivě a pozorně, byli otevření potřebám všech svých dětí a nezapomínali vedle své rodičovské role ani na roli partnerskou. 38
Závěr Jestli-ţe se na závěr své práce zamýšlím nad jejím významem, docházím k tomu, ţe i kdyby neměla ţádné další vyuţití a nikdo jiný by ji nepřečetl, pomohla mně. V běţném denním shonu jen málokdo z nás nalezne čas se zastavit a přemýšlet o tom, jak vlastně ţije jeho rodina. Já jsem to díky zpracovávanému tématu udělala. Musela jsem přemýšlet o sobě a svých vlastních i nevlastních nejbliţších, bilancovala jsem a pojmenovávala své výchovné chyby. Domnívám se, ţe stejně můţe být má práce prospěšná náhradním rodinám řešícím problémy, které zde popisuji. Má absolventská práce by nevznikla bez upřímných zpovědí pěstounských matek. Velmi si váţím jejich otevřenosti a ochoty pomoci. Chci věřit tomu, ţe dostanou-li se výsledky mého zkoumání do rukou lidem s náhradní péčí jakkoliv spjatým, mohou je vést k zamyšlení, zda pocit odpovědnosti za děti svěřené do výchovy náhradních rodičů nepřevyšuje jejich pocit odpovědnost za děti biologické. V průběhu shromaţďování a zpracovávání podkladů jsem si uvědomila, jak citlivého a aktuálního tématu se dotýkám. Ve své absolventské práci jsem mohla vyhodnotit jen velmi malý vzorek pěstounských rodin. Na základě výsledků svého průzkumu se domnívám, ţe otázka postavení biologických dětí v pěstounských rodinách by se měla stát
předmětem
rozsáhlejšího
zkoumání.
Vzhledem
k současným
tendencím
profesionalizace pěstounských rodin a zavádění pěstounské péče na přechodnou dobu lze předpokládat, ţe se počet pěstounských rodin bude zvyšovat. Ve své práci jsem nastínila některá úskalí v postavení biologických dětí v rodinách pěstounů a problémy ve vztazích manţelských pěstounských párů. Výsledky rozsáhlejšího výzkumu by mohly pomoci tomu, aby spokojení náhradní rodiče vychovávali v bezpečném prostředí spokojené a šťastné děti.
39
РЕЗЮМЕ ОПЕКА - влияние на биологическую семью опекунов Я мать большой семьи. У меня трое своих детей, и вместе с ними я уже десять лет воспитываю двоух детей под опекой. Воспитывать детей с разными генами и разными потребностями непросто. Принятие брошенных детей в новую семью отражается на жизни всех ее членов. Цель моей работы – определить, какое влияние оказывает принятие детей под опеку на биологическую семью опекунов. В работе будут рассмотрены семейные взаимоотношения. Полученная информация может помочь нынешним и будущим приемным родителям. В своей выпускной работе я использовала казуистику пяти приемных семей. Из ответов на вопросы в рамках моего исследования следовало, что: На положение биологических детей в семье опекунов оказывает влияние прежде всего возраст приемных детей, а также необоснованное ожидание родителей, что биологические дети безоговорочно примут своих новых братьев и сестер. Переходный возраст и взросление детей для многих семей является сложным периодом, требующим терпеливости и дипломатичности родителей. Самой сложной для родителей задачей является сохранение с детьми отношений, основанных на взаимном доверии, уважении и толерантности. Достижение
биологическими
детьми
зрелого
возраста
изменяет
взаимоотношения в семьях опекунов. Если родителям удается в период переходного возраста и взросления предоставить детям возможность быть самими собой, с взрослением взаимные отношения укрепляются. Зрелый возраст является также периодом понимания и прощения возможных обид, которые родители могли ненамеренно причинить детям. Принятие детей под опеку – добровольно взятое на себя обязательство. Но в процессе воспитания возникают ситуации, когда родителям необходимо обратиться за помощью к специалистам и друзьям. Очень полезными являются встречи с людьми, которые сталкиваются с подобными проблемами. Также важна 40
помощь общественных объединений и благотворительных фондов. На основании проведенного исследования я рекомендую всем сегодняшним и будущим родителям-опекунам, чтобы они разумно и справедливо делили свою любовь и внимание между всех детей, и чтобы они заботились и о своем браке. Ключевые слова: Опека, попечительство Биологическая семья Приемная семья Альтернативная семейная опека Брошенный ребенок Биологический ребенок Воспитание
41
Bibliografie Monografie: 1.
FROLÍK, Jan. Manželské večery. 3. vyd. Praha : KMS, 2004, 103 s. ISBN80-86449-29-7.
2. JONÁKOVÁ, Ludmila. Dary se přece nevracejí. 1. vydání. Praha : TRITON, 2007.189s. ISBN 978-80-7387-028-7. 3. ROGGE, Jan - Uwe. Rodiče určují hranice. 1.vyd. Praha : Portál, 2005. 182 s. ISBN 80-7178-9909. 4. ŠKOVĚRA, Albín. Dilemata náhradní výchovy. 1.vydání. Praha : Portál, 2007. 143 s. ISBN 978-80-7367-318-5. Seriálové publikace: Sociální práce. Časopis pro teorii, praxi a vzdělávání v sociální práci. 2011-. Brno: ASVSP ISSN 1213-624 Děti a my. Dvouměsíčník pro rodiče, učitele a pracovníky pomáhajících profesí. 2006-Praha : PORTAL. ISSN 0323-1879. Elektronické dokumenty: Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. [online ]. 2010 [cit.17.10.2011 ]. Dostupné na:
WWW:
rodine.htm/>. Zákon o sociálně právní ochraně dětí 359/199 Sb. [online]. [cit 17.10.2011]. Dostupné na www:
. Zvláštní zdroje: Průvodce
náhradní
rodinnou
péčí
BUBLEOVÁ,
VÁVROVÁ,
FRANTÍKOVÁ, VANČÁKOVÁ, Středisko náhradní rodinné péče. 4.vydání. Praha, 2009 Pěstouni mají právo na služby. Praktický průvodce pro náhradní rodinnou péči, Občanské sdruţení Rozum a Cit, 2007. 241s. 42
Zpravodaj. Informační zpravodaj Občanského sdruţení Rozum a Cit. 2009-. ADOPCE.COM. Průvodce náhradní rodinou péčí. Středisko náhradní rodinné péče, 4. vydání Praha, 2010. Až se narodíš budeš doma, Danka Ţilinčiková, Občanské sdruţení Rozum a Cit ve spolupráci s V zájmu dítěte, o. s., 2010. Asociace pěstounských rodin ČR – zpravodaj [online ]. 2010-. Dostupné na www: .
43
Přílohy Seznam příloh: Kazuistika č. 1 – Rodina paní N. Kazuistika č. 2 – Rodina paní G. Kazuistika č. 3 – Rodina paní A. Kazuistika č. 4 – Rodina paní M. Kazuistika č. 5 – Rodina paní E.
44
Kazuistika č. 1 Rodina paní N. Charakteristika rodiny v době přijetí dětí Rodiče: Matka - věk 35 let, vzdělání: středoškolské, úřednice Otec - věk 51 let, vzdělání: střední odborné, invalidní důchodce Děti žijící v rodině v době zahájení náhradní rodinné péče: Děvče Petra, věk 14 let, ţákyně základní školy Děvče Zuzana, věk 12 let, ţákyně základní školy Chlapec Jakub, věk 6 let, mateřská škola Děti přijaté: Děvče Renata, 6 let, mateřská škola Chlapec Patrik, 8 let, základní škola, speciální škola Rodina ţije v rodinném domku na malé vsi. Do nejuţší rodiny patří také dvě dospělé dcery a vnoučata z předchozího manţelství otce, který ovdověl v době, kdy obě dcery jiţ byly vdané a měly svůj vlastní rodinný ţivot; do péče o děti se aktivně zapojovala babička a děda. Rodina paní N. přijala do pěstounské, posléze poručnické péče sourozence, chlapce ve věku osm a děvče šest let. Členové tuto záleţitost řešili společně a rozhodli se po vzájemných debatách a zvaţování všech pro i proti. Velmi brzy po příchodu dětí do rodiny se projevilo, ţe jejich intelekt se pohybuje na hranici mentální retardace. Původní představa, ţe se rozšířením rodiny nic zásadního v jejím ţivotě nezmění, byla mylná. V dětském domově chlapec navštěvoval školu základní, na základní škole v místě bydliště však neprosperoval a vyučující trvali na jeho přeřazení do školy speciální.
45
Děvčeti byl pro osobnostní nezralost odloţen nástup do školy. Vzhledem k tomu, ţe bylo děti nutno dováţet do 20 km vzdálené speciální školy a školky, ţádala matka zaměstnavatele o zkrácení pracovní doby, a protoţe jí nevyhověl, byla nucena pracovní poměr den ze dne ukončit. S jejím odchodem ze zaměstnání se změnila finanční situace rodiny. Otec v době přijetí dětí byl v pracovní neschopnosti po úrazu páteře. Sţívání se s dětmi bylo velmi psychicky náročné. Děvče, to byla malá holčička s výraznou vlastní vůlí, vlastním názorem, tvrdohlavá a zarputilá. Desítky hodin strávených v psychologických poradnách, na terapiích a různých sezeních ubíraly rodičům čas, sílu a energii na výchovu ostatních dětí v rodině. Chlapec, srdíčkový kluk, ve svém intelektu však velmi ochuzený. Svoji obrovskou pomalost vyvaţoval dobrosrdečností. Rodiče se maximálně věnovali přijatému děvčeti a chlapci, vţdy přitom byl nablízku biologický syn Jakub. Musel být, byl z rodiny nejmladší, ale intelektově převyšoval oba přijaté sourozence. Často ţárlil a nechápal, proč chování, které je tolerováno Patrikovi a Renatě, si on nemůţe dovolit. Bylo těţké hledat řešení vzájemných sporů, Jakuba nezraňovat a přitom Renatu a Patrika neponiţovat tím, ţe rodiče budou zdůrazňovat jejich slabosti. Starší děvčata se jevila rozumná a vyrovnaná. Často zůstávala doma, kdyţ rodina odjíţděla k babičkám, do kina, divadla, na výlety s menšími děti. Malé děti nemohly zůstávat doma samy a všechny se do auta nevešly. Původní plán zakoupit velké auto padl se ztrátou matčina zaměstnání. Nejstarší biologické děvče Petra po ukončení základní školy zvolila střední školu ve vzdáleném městě a odešla na internát. Po jisté době se ve vypjatém okamţiku matka dozvěděla, ţe dcera chtěla na internátní zařízení právě proto, ţe si jí doma stejně vůbec nikdo nevšímal. Petra byla bezproblémová jedničkářka na základní škole. Doma velká pomocnice, dokázala zabavit děti, postarat se o kuchyň a tvářit se přitom, ţe jí práce v 46
domácnosti nevadí. Kdyţ měla finanční nároky na to či ono, dala si vysvětlit, ţe na to zrovna nejsou prostředky. Mladší Zuzka ve vleku starší sestry také musela ledacos zvládnout a překousnout. Děvčata se dělila o povinnosti a zodpovědnost. Zuzka však občas trucovala, ţárlila a dokázala svoji zášť vůči malým dětem dát najevo. Byla v době svého dospívání sourozencům více vychovatelkou neţ kamarádkou a sestrou. Její chování vedlo k rozepřím s dětmi i rodiči. Útočiště hledala u své moudré babičky. Pěstounství do rodiny přineslo spoustu změn, povinností a odpovědnosti, která se projevovala i v manţelském ţivotě. Maximální péči rodiče věnovali malým dětem. Vzhledem k tomu, ţe přijaté děvče mělo sklony ke krádeţím, odcizené drobnosti v rodinách příbuzných a známých vedly k přerušení kontaktů s nimi. Osobní ţivot rodičů se velmi ochudil. Velikou pomocí pro ně byl vznik Máty – občanského sdruţení pěstounů Mladoboleslavska. Rodina se začala setkávat s lidmi, kteří měli stejné problémy jako oni. Neocenitelné zkušenosti, relaxace a pohoda přicházely s kaţdým setkáním. Kdyţ nejstarší dcera Petra odmaturovala, seznámila se se svým budoucím muţem velmi záhy se k němu odstěhovala. Hledala pozornost, které se jí doma nedostávalo. Poměrně brzy otěhotněla a ve svých dvaceti letech se stala maminkou. Mateřství jí otevřelo nejen oči, ale i srdce a ústa. Začala s matkou vést upřímné rozhovory o pocitech ţárlivosti, křivdy a osamění, které ji dospíváním provázely. Z malých přijatých dětí paní N. jsou nyní teenageři osmnáct a šestnáct let, kteří o pozornost jiţ nestojí. Paní N. má na povídání s dospělými dcerami spoustu prostoru. Rodinám dcer a hlavně vnučce se nyní věnuje tak, jak se dříve věnovat nemohla. Dcera Zuzana se narodila ve znamení Blíţence – dva lidé v jednom těle. Jednou anděl, jednou ďábel, děvče nevyrovnané v citech. Jednou kamarádka, společnice, jindy ukřivděný uzel nervů vyčítající, jak právě ona je ošizena tím, ţe doma ţije více dětí neţ 47
v ostatních, „normálních“ rodinách. Kdyţ Zuzana dospěla, prohlédla. Měla obrovské štěstí. Potkala člověka, který jí pomohl ţivot otočit tím správným směrem. Známost a následné manţelství s muţem z velké katolické rodiny, ve které láska, přátelství a vzájemná pomoc jsou tou nejvyšší hodnotou, ji změnilo. To děvče, které matce mnohdy vyčetlo, ţe se stará pořád o někoho jiného neţ o ni, má najednou srdce na dlani a projevuje se u ní silné sociální cítění. Jakub, biologický syn, to je Lev. Patnáctiletý mladík, student lesnické akademie. Co jemu přineslo dětství vedle sourozenců, kteří se nenarodili jeho rodičům? Posílilo jeho osobnost. Musel se naučit být sám sebou a pomáhat slabším, byť starším sourozencům. Vyrůstal společně s dětmi, které navštěvovaly speciální školu a nezřídka snášel posměch kamarádů a své sourozence musel hájit. Jakub hledal útočiště v přírodě, často odcházel do lesa na celé odpoledne. Svěřil se, ţe utíkal před Patrikem, který po něm pořád něco chtěl, něco potřeboval a na něco se ptal, a Jakub ne vţdy na to měl trpělivost. Manţelství paní N. se pěstounstvím naučilo vzájemné spolupráci, toleranci a respektu. Nebylo ideální a klidné. Večerní výměny názorů, jak děti motivovat nebo trestat, jak kdy postupovat a navzájem si nepodrýt autoritu, se staly běţnou součástí rodinného ţivota. Manţelé se naučili tolerovat své názory a hledat společně kompromisy. Nejtěţší období bylo v době, kdy děti potřebovaly neustálý dozor a rodiče ztratili moţnost být tu jen jeden pro druhého. Manţelům prospěl kurz pod názvem Manţelské večery. V osmi večerních setkáních probírali formou přednášek, testů a zkoušek vzájemné vztahy. Byly to večery plné emocí, slzí i úsměvů. Zde docházelo k vyjasnění vzájemných vztahů a vyřčení myšlenek, které do té doby byly tabu.
48
Kazuistika č. 2 Rodina paní G. Charakteristika rodiny v době přijetí dětí Rodiče: Matka - věk 27 let, vzdělání středoškolské, zdravotní sestra Otec - věk 30 let, vzdělání středoškolské, finanční poradce Biologické děti žijící v rodině v době zahájení náhradní rodinné péče: Děvče Pavlína, věk 6 let, ţákyně základní školy Chlapec Honza, věk 7 let, základní škola Děti v pěstounské péči – věk v době přijetí do rodiny: Chlapec Tomáš, věk 1 rok Chlapec Pavel, věk 7 let, 1. tř. základní školy Děvče Helenka, věk 5 let, mateřská škola Chlapec Lojzik, věk 4 roky, mateřská škola Paní G. od malička chtěla velkou rodinu, hodně dětí. Do školy chodila s dětmi z dětského domova. Jejím velkým kamarádem byl hoch, který vyrůstal v pěstounské péči, a uţ tam zřejmě vznikla její touha pomáhat dětem z dětského domova. Po narození dvou dětí a dostavbě domu se s muţem stali pěstouny. Dali přednost pěstounské péči před adopcí s myšlenkou přijmout dětí více, ve starším věku. Jejím původním očekáváním bylo dát dětem rodinu a šanci zaţít normální dětství, předat lásku, kterou děti budou s vděčností předávat dál. Bylo v tom hodně naivních představ, nezkušenost a přesvědčení, ţe kdyţ uţ děti vychovává - tehdy šesti a sedmileté, ţe o výchově ví dost, aby s manţelem zvládla postarat se o další dvě aţ čtyři děti v podobném věku. Realita byla zcela jiná. Jako prvního přijali do rodiny ročního chlapce, který se s novou rodinu sţil přirozeně a jejţ oni zcela přijali. Jejich vzájemný vztah byl téměř stejný jako s dětmi biologickými. 49
O iluze rodiče připravil sedmiletý romský chlapec Pavel. Před jeho příchodem byli přesvědčeni, ţe jako starší si bude váţit nové rodiny, kdyţ dlouhé roky strádal v dětském domově a po nové rodině touţil. Nic takového se nestalo. Naopak - chlapec byl uzavřený, negativisticky naladěný. Matka dlouho ţila pocitem, ţe o rodinu nestojí, rodinu vůbec nepotřebuje. Pubertou se jeho negativizmus stupňoval. V době jeho těţké puberty rodina převzala další dvě děti, poloromské sourozence ve věku čtyř
a pěti let. Přijetí předcházely dlouhé debaty s dětmi, zda se rodina má, či
nemá rozrůst. Jediný Pavel se odmítal k věci vyjádřit, a vůbec se o nových sourozencích odmítal bavit. Je to jiţ pět let, ale nové sourozence nepřijal za své a jejich vzájemný vztah je odtaţitý. Matka pochopila, ţe děti nemůţeme předělat, jak si myslela na začátku. Můţe motivovat svým příkladem, zavádět pozitivní normy. Učila se přijímat děti takové, jaké jsou. Tolerovala pravidelné návštěvy biologické babičky nejmladších přijatých sourozenců. Rodina řešila drobné krádeţe, radila se s odborníky i rodinami přátelských pěstounů sdruţených v Mátě, zakoupila trezor a vytyčila přesné hranice. Matka přiznala, ţe jako rodiče nemají patent na rozum, neustále se museli vzdělávat, sdílet zkušenosti, být otevřeni novým poznatkům a zkušenostem. Naučila se odpouštět, nastavovat pravidla a vzápětí je měnit podle potřeby. Dělala kompromisy. Pro rodinu představovalo velikou pomocí zařazení do programu „Provázení“, organizovaného nadací Rozum a Cit. Pomoc spočívala v pravidelně se opakujících návštěvách psycholoţky v rodině. Tím, ţe se odborník pohyboval přímo v rodině, vytvořila se atmosféra vzájemné důvěry u dětí i rodičů a dařilo se mnohem lépe řešit problematické vztahy uvnitř velké a nesourodé rodiny. Rodiče měli tendence upřednostňovat děti problémové (tzn. děti přijaté). Nezbýval čas na děti biologické, ty paradoxně „nic nepotřebovaly“. Vlastní chlapec a děvče jsou vel50
kou oporou rodičů a přejali odpovědnost za své mladší sourozence. Dívka vymýšlela často pro malé děti různé hry, byla pomocnicí v kuchyni a její pomoc s domácí školní přípravou malých sourozenců je významná. Chlapec je zodpovědným pomocníkem otce. Nezastupitelnou roli v rodině paní G. má babička a strýc, kteří rodinu podporují, pomáhají s hlídáním dětí, umoţnili manţelům účast v cyklu Manţelské večery, nabízející vzácné okamţiky, jeţ mohli manţelé strávit pouze spolu. Díky dětem se matka naučila pokoře, došla k víře v Boha. Kdyţ byla velmi zoufalá a měla pocit, ţe její snaţení je zbytečné a vyzní naprázdno, hledala harmonii pro svoji duši a díky víře v Boha ji našla. Proto se jiţ nestresuje, nemá deprese a obavy, ţe výchovu nezvládají. Děkuje za kaţdý byť malý úspěch, za kaţdý den, který s dětmi můţe společně proţít. Náhradní rodičovství dnes paní G. povaţuje za cestu, „na které neví, co čeká za rohem, ale má pokoj v tom, ţe dělá to nejlepší, co můţe, a modlí se za všechny své děti, aby svou cestu také našly a aby na ní byli všichni spolu“. Pěstounství, moţná i víra v Boha posílila vzájemný vztah a důvěru manţelů natolik, ţe se jejich rodina rozrostla o dalšího člena. K obrovské radosti všech se paní G. narodila holčička.
51
Kazuistika č. 3 Rodina paní A. Charakteristika rodiny Rodiče: Matka - věk 37 let, vzdělání středoškolské, úřednice Otec - věk 42 let, vzdělání vysokoškolské, kněz Děti žijící v rodině v době zahájení náhradní rodinné péče: Chlapec Honza, věk 17 let, střední škola Děvče Jan, věk 16 let, střední škola Děvče Marie, věk 13 let, speciální škola Děti v pěstounské péči: Chlapec Standa, věk 6 let, domácí škola V roce 2000 do rodiny paní A. přijali romského šestiletého chlapce. Nejstaršímu synovi bylo sedmnáct, mladší dceři šestnáct a nejmladší dceři třináct let. S přijetím chlapce všichni souhlasili a povaţovali to za dobré a správné. Chlapec byl od narození umístěn do institucionálních zařízení. Byl důvěřivý, vstřícný, bez výchovných problémů, ale s prognózou obtíţně vzdělavatelný. Rodiče se rozhodli pro domácí školu, a tak se paní A. stala nejen matkou, ale také učitelkou. Čtyři roky domácí školy přinesly velký posun nejen v učení, ale i ve vzájemném vztahu. Kaţdý den měla matka příleţitost chlapce povzbuzovat, vysvětlovat, jak se zachovat a co dělat, kdyţ se nedaří. To se stávalo běţně kvůli podprůměrnému IQ, ADHD a dyskalkulii. Přípravy na vyučování zabíraly čas, který chyběl manţelovi i dospívajícím dětem. Díky společným rozhovorům toto období překonávali s porozuměním. Rodina věřila, ţe to vše je pouze dočasné, ţe má smysl udělat pro chlapce maximum. Minulý rok se Standa stal absolventem základní školy, coţ je rodinou povaţováno za úspěch. Paní A. je hrdá na to, ţe uţ není „Rom“ bez vzdělání, a ví, ţe bez moţnosti domácí školy by od první třídy byl zařazen do speciální školy a pravděpodobně by 52
řešili závaţné výchovné potíţe. V současnosti chlapec nastoupil do druhého ročníku SOU v oboru prodavač. Stále platí, ţe nemá váţné výchovné problémy, do školy chodí rád, praxi zvládá, a se slabým prospěchem se naučil ţít. Tyto okolnosti přinesly rodině klidnější období a zaslouţený pocit úlevy, po překonání bouřlivého období dospívání. S nástupem puberty se z milého chlapce rázem stal dospívající s prudkými a častými výkyvy nálad. Nešlo jen o hormonální změny, měl potíţe ve vztazích se spoluţáky, občas s učitelkami. Nejvíc začal strádat tím, ţe nezná biologickou matku, ţe ona je nezvěstná. Sedmá a osmá třída byla nejnáročnějším obdobím. Rodiče Standovy sourozence většinou seznamovali s problémy, které museli řešit ve škole i doma. Biologické děti jsou nyní jiţ dospělí a vědí, ţe oni sami proţili dospívání jinak. Matka se domnívá, ţe sourozenci někdy byli právem na nejmladšího bratra naštvaní a museli se s tím obtíţně vyrovnávat. Od dětství byli vedeni k tomu, ţe si vzájemně odpouští a nepřipomínají si staré křivdy. Rodinné vztahy hodnotí jako dobré, zaloţené na přijetí, respektu a otevřené komunikaci. Přesto nepočítají s tím, ţe by přijali další dítě. Domnívají se, ţe to nejtěţší je teprve před nimi – zařazení chlapce do společnosti. Paní A. se domnívá, ţe velkou pomocí pro rodiče pěstouny na Mladoboleslavsku je skutečnost, ţe mnohé problémy řeší spolu, proberou co je třeba, dojdou společně k rozhodnutí. Je to náročné na čas, na ochotu jít do věcí společně. Nemá dojem, ţe její manţelství je příliš zatíţené nebo negativně ovlivněné tím, ţe jsou náhradními rodiči. Fara, ve které rodina ţije, poskytuje útočiště mnoha zájmovým skupinám dětí a mládeţe. Své prostory propůjčuje pro setkávání pěstounských rodin z regionu a manţel paní A. byl hlavním organizátorem cyklu Manţelské večery. Dá se říci, ţe výchovu chlapce berou jako své osobní poslání. Paní A. se domnívá, ţe pěstounství do jejich manţelského ţivota nezasáhlo nijak zásadně. Podle nejstaršího biologického syna přijetí sourozence rodinu stmelilo. Dostával se do situací, které ho přiměly k toleranci a trpělivosti. Vadilo mu, ţe nejmladší bratr je 53
neustále středem pozornosti rodičů, péče o něj zaujímá největší část volného času rodičů a je zahrnován sladkostmi, které jemu jako malému byly poskytovány pouze za odměnu. Neuvaţuje o tom, ţe by se kdy jako dospělý ujal výchovy opuštěného dítěte. Dcera Jana je ráda, ţe má bratra. Dívá se s obdivem na pěstounské rodiny. Také by přála všem opuštěným dětem, aby měly novou rodinu. Potěší ji, kdyţ se dozví o nových pěstounech. Chápe, ţe „brácha“ potřeboval víc pozornosti i odměn neţ ona, ale mnohdy mu to všechno záviděla. Vychází se Standou dobře i přesto, ţe kdyţ byli mladší, ţárlila na něho a hodně se hádali. Nejmladší dceři bylo třináct let kdyţ, Standa přišel do rodiny. Moc se na něj těšila. Pravděpodobně k tomu přispělo to, ţe nechtěla být nejmladší. Nevěděla, co všechno dané rozhodnutí bude obnášet. Sbliţování zprvu probíhalo dobře, Standovi bylo šest a byl velmi roztomilý. Zamilovala si ho o to víc, ţe věděla, o jeho těţké minulosti. První měsíce jí to ještě nedocházelo, ale časem si začala uvědomovat, ţe jí opravdu natrvalo sebral pozici toho nejmladšího. Uţ musela být ta rozváţná, co se umí povznést nad křivky a „přetrpět“ bratrovy výlevy. Zpočátku jí to moc nevadilo, hlavní těţkosti jejich přišly v podstatě, aţ kdyţ se on dostal do puberty. Také těţce snášela, ţe mu rodiče dovolovali věci, které neprocházely ostatním. Marie uvádí, ţe je to s ním náročné, potřebuje hodně pozornosti, přijímají na úkor všech ostatních. Vidí ale, jak rodinu semklo to, ţe ho mají doma. Naučila se lépe jednat s lidmi, které by mohla zařadit do škatulky „problémoví“. Všechny tři biologické děti paní A. jiţ překročily hranici dvaceti let. Nejstarší dcera dokončila vysokoškolské studium a několik let ţije se svým přítelem. Syn pokračuje ve svém vzdělávání a klid a zázemí nachází u svých rodičů stále. Nejmladší dcera, která je částečně omezena zdravotním postiţením, dospívá a z dítěte se stává spíše přítelkyní své matky. Paní A. se domnívá, ţe to nejtěţší ve výchově přijatého chlapce, jeho zařazení do společnosti, je teprve čeká, je moc ráda, ţe má své biologické děti nablízku. Ví, ţe se na své děti můţe spolehnout a ţe by byly těmi prvními, kdo by v případě potřeby chlapci pomohl. 54
Kazuistika č. 4 Rodina paní M.
Charakteristika rodiny Rodiče: Matka - věk 40 let, vzdělání středoškolské, účetní Otec - věk 46 let, vzdělání středoškolské, podnikatel Děti žijící v rodině v době zahájení náhradní rodinné péče: Chlapec Vašek, věk 17 let, střední škola Děvče Renata, věk 19 let, vysoká škola pedagogického směru Děvče Eliška, věk 15 let, střední škola Děti v pěstounské péči – věk v době přijetí do rodiny: Chlapec Kamil, věk 6 let – mateřská škola Chlapec Dan, věk 8 let – základní škola Rodina do pěstounské péče přijala před deseti lety ke svým třem vlastním dětem dva chlapce – sourozence, ve věku osm a šest let. U staršího chlapce se velmi brzy začaly projevovat poruchy chování, které na mladšího bratra snadno přenášel. Inteligentní hoch s velmi dobrým školním prospěchem selhával v sociálním chování. Od malička trpěl obrovskou touhou přivlastňovat si peníze a předměty cizích lidí. Díky svému intelektu dobře věděl, ţe dělá věci, které se dělat nemají, byl trestán, motivován, podněcován, ale ve svém chování pokračoval. Silná sourozenecká soudrţnost podněcovala mladšího bratra k tomu, ţe chování bratra buď napodoboval, nebo ho kryl. Chování především staršího chlapce bylo bezcitné, dobře si uvědomoval, ţe tím, co dělá ubliţuje svým nejbliţším, ale přesto opakovaně selhával. Přes veškerou snahu a péči odborníků, návštěvy poraden, specializovaných center, diagnostických pobytů se chování chlapců nezlepšilo. S rostoucím věkem docházelo k závaţnějším prohřeškům a krádeţím peněz, coţ v rodině vyvrcholilo odcizením v částce několika desítek tisíc korun. Za dramatických okolností - pokusu o sebevraţdu staršího, tehdy patnáctiletého chlapce - byla krádeţ objasněna. Pěstounská péče u obou 55
hochů byla soudně ukončena, přesto kontakt rodiny paní M. s chlapci neskončil: stále jezdí „domů“ na víkendové pobyty a prázdniny. Paní M. charakterizovala chlapce následovně: lásku berou jako samozřejmost, došlo jim pouze to, o co přišli, nepochopili, co v rodině způsobili, není jim líto rodičů a sourozenců, ale litují sami sebe. I kdyţ lítost není to úplně správné slovo. Mladší se cítí být podvedený, někdy je dokonce uraţený. Oba chtějí servis a lásku, ale vracet nechtějí nic. Ze všeho nejvíc je pravděpodobné, ţe nejsou toho schopni. Pěstounství paní Míla nikdy nezalitovala, a tvrdí, ţe jí moc dalo. Více poznala sama sebe a druhé, seznámila se v Mátě s lidmi, kteří řešili s přijatými dětmi obdobné problémy, a jejich pomoci si velmi cenila. Podle ní se pěstounství pojí s mnohým odpouštěním. Z ušlé cesty si bere zkušenosti a jde dál. Chlapcům říká, ţe z chyb se člověk učí celý ţivot. Bohuţel, z některých chyb se kluci nepoučili a moţná ani nepoučí. Rodina se stala pěstounstvím, zranitelná. Biologické děti byly v době jeho počátku ve věku, kdy chápaly
přijetí dětí jako velkorysý akt rodičů, s nadšením zapojovaly
sourozence do tradičních rodinných sportovních aktivit a seznamovaly je s rodinnými rituály. S mladšími bratry hrály tenis, provozovaly cyklistiku, braly je na vodu, pomáhaly se školní přípravou. Nadšení ze sourozenců vystřídal stud za jejich nevhodné chování na veřejnosti, špatně nesly poznámky okolí na adresu rodičů, kteří si prý kluky nedovedou vychovat. Manţelství paní M. skončilo rozvodem. Z rozpadu manţelství rodičů viní mladší biologické děti přijaté sourozence a velmi těţko se smiřují s tím, ţe i přes veškeré problémy, které do rodiny chlapci vnesli, je matka nezavrhla a udrţuje s nimi kontakt. Obě biologické děti studují vysokou školu, ţijí na vysokoškolských kolejích. Mladší děvče studuje speciální pedagogiku, chlapec ČVUT. Oba kvůli velmi vypjaté rodinné atmosféře vyhledali psychologickou pomoc. 56
Nejstarší biologická dcera v době přijetí chlapců studovala vysokou školu, nějaký čas trávila studiem v zahraničí, a tak nebyla ve středu rodinných událostí. Dokázala si zachovat patřičný odstup a stala se velikou oporou rodičů i sourozenců. V současné době je jiţ provdána, má čtyřletou holčičku a spokojenou rodinu. Rozchod rodičů chápe jako vyústění problémů, které nevznikly pouze v souvislosti s pěstounstvím. Velmi si cení toho, ţe rodiče zůstali přáteli a zásadní problémy týkající se dětí řeší i nadále společně.
57
Kazuistika č. 5 Rodina paní E. Charakteristika rodiny Rodiče: Matka - věk 40 let, vzdělání středoškolské, zdravotní sestra Otec - věk 46 let, vzdělání střední odborné, elektrikář Děti žijící v rodině v době zahájení náhradní rodinné péče: Chlapec Jan, věk 16 let, střední odborné učiliště Chlapec Jiří, věk 15 let, střední odborné učiliště Děvče Eva, věk 19 let, střední škola Děti v pěstounské péči – věk v době přijetí do rodiny: Chlapec Dan, věk 5 let Děvče Lída, věk 7 let Děvče Eliška, věk 9 let Děvče Helena, věk 17 let Chlapec Jakub, věk 6 let Rodina paní E. ţijící v rodinném domě vsi má sloţitou strukturu. Oba rodiče jsou rozvedeni a ţijí s dětmi z obou předchozích manţelství. Společně se rozhodli přijmout do pěstounské péče pětiletého romského hocha z dětského domova, ve kterém v té době paní E. pracovala. Toto rozhodnutí akceptovali všichni členové rodiny, a s Danem se snadno sţili. Právě proto se rodiče rozhodli, ţe přijmou do rodiny další děti. Začali spolupracovat s Fondem ohroţených dětí a brzy se rodina rozšířila o velkou sourozeneckou skupinu – chlapce šest, děvčata sedm, devět a sedmnáct let. Začala k ním také dojíţdět z dětského domova osmnáctiletá Jana, kamarádka nejstaršího přijatého děvčete. Ţivot rodiny takto velká skupina sourozenců velmi ovlivnila. Nejstarší přijatá dívka přijíţděla se svojí kamarádkou na víkendy, studovala v místě dětského domova a tam bydlela na internátu. Nejmladší sestry Lída a Eliška se pevně semkly a drţely pohroma58
dě v dobrém i ve zlém. Společně vzdorovaly výchovným snahám rodičů, a kradly v prodejně potravin, kterou si pěstouni zřídili ve svém domě. Děvčata byla při krádeţi přistiţena opakovaně, pokusila se o krádeţ větší finanční částky a poté od pěstounů utekla. Na útěku byla zadrţena policií a umístěna do diagnostického ústavu. Nejstarší děvče z přijaté sourozenecké skupiny kontakt s pěstouny po dovršení osmnácti let přerušilo. V jejich péči zůstal pouze jejich nejmladší bratr, nyní patnáctiletý Kuba. Velmi hezký vztah si rodiče zachovali s kamarádkou Heleny Janou. Toto děvče vyrostlo v dětském domově, vlastní rodinu nikdy nepoznalo. Přesto, ţe mezi rodiči a tímto děvčetem nebyl ţádný oficiální vztah, vzniklo pevné přátelství. Nejstarší biologická dcera matky Eva odešla po maturitě, ve svých devatenácti letech za prací do zahraničí, tam nalezla svého ţivotního partnera, záhy se tam vdala a porodila holčičku. Přesto, ţe s matkou udrţovala častý telefonický kontakt a o tom, ţe se rodina rozrostla o další čtyři děti věděla, byla zaskočena, kdyţ přijela s miminkem domů na návštěvu. Její dětský pokoj patřil třem jiným děvčatům, dům byl plný aţ po střechu, klid a pohoda, na které se tolik těšila, byla ta tam. Dům, v němţ vyrostla, pro ni přestal být domovem, najednou v něm ţilo pět cizích dětí, které braly její mamince veškerý klid, elán a sílu. Rodinný ţivot zasáhla sebevraţda sedmnáctiletého Honzy, biologického syna z předchozího manţelství otce. K této tragické události došlo v období, kdy pěstouni řešili velké výchovné problémy děvčat a posléze ukončení jejich pěstounské péče. Biologický syn paní E. často pobývá v rodině svého otce. S velikými obtíţemi se vyrovnal s novým muţem své matky a z nových sourozenců akceptoval pouze prvního přijatého - Dana. S odchodem děvčat a s odstupem let se jeho vztah i k druhému přijatému chlapci zlepšil. Oba přijatí hoši jsou nyní v deváté třídě praktické školy. Dan se potýká s hledáním identity. Jeho biologická – romská rodina ţije v místě, kde on dochází do školy. Působení „sestřenic, bratranců, tetiček a strýců“ na patnáctiletého chlapce niţšího 59
intelektu vnáší zmatek do hodnot, které se mu rodina pěstounů deset let snaţila vštěpovat. Neúspěšná pěstounská péče a tragédie, jeţ rodinu paní E. postihla, se odrazila na zdraví obou rodičů. Poté, co rodina prošla peripetií ukončení pěstounské péče děvčat, se značně vylepšil vztah s dospívajícími dětmi biologickými. Dcera Eva přijíţdí domů často, její malá Nela nabíjí babičku elánem a optimizmem. Dospělost syna Jiřího přinesla uklidnění emocí, vzájemné vztahy paní E. nehodnotí jako ideální, ale věří, ţe další čas jejich vztahu pomůţe. Paní Eva přiznává, ţe pěstounství ţivot její biologické rodiny ovlivnilo. Její rodina byla nucena řešit nesnadné problémy. Váţí si psychické podpory přátel z Máty a uvedla, ţe pravidelné akce a setkání, na kterých se i nadále s náhradními rodiči z regionu setkává, jsou pro ni neocenitelnou pomocí a podporou.
60
Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s. r. o. Čelákovice
ABSOLVENTSKÁ PRÁCE
2012
Zuzana Nápravníková 61
62
