Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s. r. o.
Schizofrenie; problematika sociální práce se schizofrenními pacienty Sociální práce
Vedoucí práce: Bc. Lucie Pfeiferová, DiS.
Vypracovala: Kateřina Bavorová
Čelákovice 2012
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
Praha dne 10. 8. 2012
……………………………… Kateřina Bavorová
2
Poděkování
Ráda bych poděkovala paní Bc. Lucii Pfeiferové DiS. za odborné a svědomité vedení mé absolventské práce, za vřelý přístup, odborné rady a cenné připomínky, za poskytnuté materiály a především za její trpělivost při tvorbě této práce. Chtěla bych také poděkovat paní Mgr. Renátě Nentvichové Novotné za poskytnuté informace. Děkuji i tímto své rodině a svým blízkým za podporu a pomoc během studia.
3
Obsah Úvod .............................................................................................................................6 1
2
Cíle absolventské práce ..........................................................................................7 1.1
Hlavní cíl ..........................................................................................................7
1.2
Dílčí cíle ...........................................................................................................7
Teoretická část .......................................................................................................8 2.1
3
2.1.1
Definice ....................................................................................................8
2.1.2
Faktory vzniku schizofrenie = etiopatogeneze ...........................................9
2.1.3
Symptomatika schizofrenie.......................................................................9
2.1.4
Základní formy schizofrenie ....................................................................11
2.1.5
Průběh onemocnění u schizofrenie ........................................................12
2.2
Suicidum .......................................................................................................13
2.3
Prognóza .......................................................................................................13
Terapie a léčba .....................................................................................................14 3.1
Hlavní proudy v současné psychoterapii ........................................................14
3.1.1
Psychodynamická psychoterapie ............................................................14
3.1.2
Na osobu zaměřen a prožitková psychoterapie .......................................14
3.1.3
Gestalt terapie ........................................................................................15
3.1.4
Kognitivně behaviorální terapie ..............................................................15
3.1.5
Rodinná terapie ......................................................................................16
3.2 4
Schizofrenie .....................................................................................................8
Farmakoterapie u schizofrenie a duševních poruch........................................16
Obecná část – sociální práce ................................................................................18 4.1
Vzdělávání sociálního pracovníka ...................................................................18
4.2
Metody sociální práce ...................................................................................19
4.2.1
Individuální sociální práce ......................................................................19
4.2.2
Skupinová sociální práce.........................................................................20
4.2.3
Komunitní sociální práce ........................................................................22
4.3
Uživatel v sociální práci ..................................................................................22 4
4.4
Zákonná úprava systému sociálních služeb ....................................................23
4.5
Uživatel s duševním onemocněním v systému sociálních služeb ....................24
4.6
Etika v sociální práci ......................................................................................25
4.7
Sociální práce s člověkem se schizofrenním onemocněním ............................ 27
4.7.1 5
Oblasti potřebné péče ............................................................................28
Praktická část .......................................................................................................30 5.1
Základní informace o Psychiatrické léčebně Bohnice, Praha ...........................30
5.1.1
Náplň práce sociálního pracovníka v PL Bohnice .....................................30
5.2
Příběh člověka se schizofrenií očima jeho sestry ............................................31
5.3
Výstup informací dotazníkového šetření ........................................................33
5.3.1
Dotazník .................................................................................................34
Diskuze ........................................................................................................................55 Závěr ...........................................................................................................................56 Summary .....................................................................................................................57 Bibliografie ..................................................................................................................59 Přílohy .........................................................................................................................61
5
Úvod Pro zadání své absolventské práce jsem si vybrala téma schizofrenie; problematika sociální práce se schizofrenními pacienty.
Jelikož sociální práce se schizofreniky je speciální druh sociální práce, o které se nehovoří denně, není veřejným tématem osob. I pro tyto důvody bych ráda sociální práci se schizofrenními pacienty přiblížila. Popsala i toto onemocnění, které nelze rozpoznat na první pohled, ale i tak je závažné duševní onemocnění.
Slovo schizofrenie lze vysvětlit jako rozdělené myšlení, ale spíše jako porucha následujících duševních funkcí: myšlení, vnímání, emotivity, může být narušena i motorika, osobnost, schopnost jednání s lidmi, pozornost nebo paměť.
S touto
poruchou duševních funkcí se potýká spousta lidí jakékoliv věkové kategorie či národnosti.
Absolventská práce bude zaměřena na práci sociálního pracovníka, který se snaží pomoct pacientům se schizofrenií, aby se mohli začlenit do života mezi zdravé lidi, kteří se s tímto onemocněním nepotýkají. Vzhledem k tomu, že schizofrenní onemocnění s sebou přináší široké spektrum sociálních problémů, je práce sociálního pracovníka velmi rozsáhlá a potřebná.
Informace k výše zmíněnému tématu budou čerpány z odborných knih se sociálním či zdravotním zaměřením a z internetových portálů.
6
1 Cíle absolventské práce 1.1
Hlavní cíl -
seznámit se s obecnou charakteristikou schizofrenie
-
potřebnost sociální práce k lidem se schizofrenním onemocněním
1.2 Dílčí cíle -
zjistit jednotlivé formy pomoci sociálního pracovníka ve zdravotním zařízení
-
vypracovat dotazník, zjistit názor osob se schizofrenií k jejich onemocnění a sociální práci
7
2 Teoretická část 2.1 Schizofrenie 2.1.1 Definice Termín schizofrenie lze přeložit jako „rozštěp mysli“. Přibližně 1% populace trpí schizofrenií. Vrchol výskytu onemocnění je v adolescenci v 16 – 18 letech a v rané dospělosti 25. – 30. roku. Tradiční psychopatologické členění ji řadí mezi psychózy. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002]
Schizofrenie je jedna z nejzávažnějších duševních poruch. Projevuje se zkresleným vnímáním reality, postupujícím rozpadem myšlení a ostatních kognitivních funkcí a může dojít až k celkovému úpadku osobnosti. Hlavními příznaky jsou bludy, halucinace, dezorganizace myšlení.
Obecně se předpokládá, že schizofrenie je vývojovou
poruchou, založenou na určitých změnách v neuroanatomii a neurochemii mozkové tkáně. Bezprostřední počátek onemocnění bývá většinou plíživý s neurotickými obtížemi – plachost, sociální stažení, chudý vztah k vrstevníkům, neklid, vztahovačnost, depresivní nálada, disociální chování. [http://cs.wikipedia.org, 1]
Na tomto obrázku průřezu lidského mozku, jsou vidět patogenní změny u schizofrenního jedince.
8
2.1.2 Faktory vzniku schizofrenie = etiopatogeneze Přesná příčina vzniku schizofrenie není známá.
Na vzniku schizofrenie se může podílet najednou několik faktorů, a to biologické, sociální a psychologické.
Do biologického faktoru patří genetické vlivy a ty jsou nepopíratelné. Genetické vlivy byly prokázány např. ve studii dvojčat. V případě onemocnění jednovaječného dvojčete onemocní druhé dvojče průměrně v 50%, i když každé z nich vyrůstá v odlišném prostředí. Děti schizofrenních rodičů mají až 10krát vyšší riziko, že onemocní schizofrenní poruchou než děti zdravých rodičů. Dalšími biologickými faktory mohou být ty, které se prokazují drobnými anomáliemi v limbickém systému. Na těchto anatomických anomáliích se mohou podílet vlivy infekční, např. virové onemocnění matky v průběhu těhotenství. Nejčastěji ke vzniku onemocnění dochází v období puberty. Období puberty je charakteristické pro změny organismu.
Dalším faktorem jsou sociální aspekty. Poukazují na vyšší výskyt schizofrenie u nižších společenských vrstev. Epidemiologické studie vyvrátily názor, že je vyšší výskyt schizofrenie mezi přistěhovalci a v rozvojových zemích.
Psychologický faktor je poslední faktor, který uzavírá tuto skupinu. Do psychologického faktoru lze zařadit pracovní stres, náročné životní události v životě. [RABOCH, PAVLOVSKÝ, 2003], [ http://zdn.cz, 2]
2.1.3 Symptomatika schizofrenie Symptomů u schizofrenie je mnoho, stačí, aby byl diagnostikován pouze jeden.
Za základní poruchy schizofrenie považujeme poruchy myšlení a jednání. Symptomy se 9
dají rozlišit do 2 základních skupin: pozitivní a negativní symptomy.
Pozitivní symptomy ·
Bludné představy a myšlenky (viz. Slovník pojmů) – např. slyšení vlastních
myšlenek, vkládání, odnímání a vysílání myšlenek), bludy kontrolovanosti, pronásledování, bludy nadlidské síly nebo schopnosti (v dané kultuře nepatřičné – např. pacient je nevývratně přesvědčen, že má schopnost ovlivnit počasí, spojit se s vesmírnými bytostmi apod.). ·
Halucinace - klamný vjem vznikající bez reálného vnějšího podnětu v
bdělém stavu (např. Sluchové halucinace komentující pacientovo chování nebo myšlení, dva nebo více hlasů hádajících se mezi sebou apod.). ·
Dezorganizace řeči – neschopnost držet základní linii, nesouvislost a zárazy
v mluveném projevu. ·
Dezorganizace chování nebo katatonní projevy (např. vosková ztuhlost,
negativismus, mutismus).
Negativní symptomy ·
Otupení a oploštění emocí.
·
Úpadek vůle, iniciativy a spontánnosti.
·
Chudost řeči.
·
Ztráta zájmů, bezcílnost, nečinnost.
·
Ztráta vztahů k okolí a výrazná sociální izolace.
[Malá, Pavlovský, 2002]
U negativních symptomů může dojít k mýlce ve smyslu toho, že osoba je např. Líná namísto toho, aby tento symptom byl viděn jako součást onemocnění. Velká část osob se schizofrenním onemocněním má pozitivní i negativní příznaky. Některé osoby symptomy mají stále a některé vůbec.[ http://stopstigma.cz, 3] 10
2.1.4 Základní formy schizofrenie Je několik základních forem schizofrenie, které se od sebe odlišují ve svých projevech.
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí existuje základní rozdělení schizofrenie: ·
Paranoidní schizofrenie (F20.0) – je to nejběžnější a nejčastější typ
schizofrenie. Klamy jsou stálé a doprovázejí je halucinace. Nejčastější jsou sluchové halucinace - tyto hlasy většinou vyhrožují, udílejí rozkazy. Méně často také čichové, chuťové, zrakové, tělové halucinace. Nemocní trpí pocity pronásledování, jsou vztahovační. ·
Hebefrenní (dezorganizovaná) schizofrenie (F20.1) – nejčastějšími znaky je
šklebení, chichot, vytváření grimas a to v období adolescence. Dále jsou typickými znaky „podivné“ úsměvy, bádání nad náboženskými či filozofickými tématy, bez cíleného zájmu. Mezi ústřední příznaky patří nevhodné, necitlivé chování vůči svému okolí, náladovost a dezorganizace myšlení. Vzhledem k blízkému nástupu a rychlému rozvoji nemoci je zde většinou prognóza špatná. ·
Katatonní schizofrenie (F20.2) – charakteristický znak u katatonní schizofrenie
je porucha motoriky, kdy postižený zaujímá nezvyklé až krkolomné polohy, ve kterých zůstává i několik hodin až dní. U tohoto typu schizofrenie dominuje vždy některý ze symptomů či kombinace těchto symptomů a to: - katatonní stupor – snížená aktivita pohybů a ztuhlost, - mutismus - oněmění, - negativismus – sklon zaujímat negativní stanovisko v myšlení a i v jednání. Odpor proti jakémukoliv požadavku okolí, - rigidita – svalová ztuhlost, - nástavy – zaujímání nezvyklé polohy, - excitace – motorická aktivita neovlivnitelná vnějšími podněty. ·
Nediferencovaná schizofrenie (F20.3) – tento druh schizofrenie se projevuje 11
psychotickými stavy, které splňují všeobecná diagnostická kritéria pro schizofrenii. ·
Postschizofrenní deprese (F20.4) – objevují se dozvuky schizofrenního
onemocnění projevující se v depresivním stavu. Pozitivní či negativní symptomy musí být stále přítomny, ale nejsou už v popředí onemocnění. ·
Reziduální schizofrenie (F20.5) – u tohoto druhu jsou charakteristické
dlouhodobě negativní symptomy, např.: snížená aktivita, snížená péče o vlastní osobu, nedostatek iniciativy. ·
Simplexní schizofrenie (F20.6) – nejvíce viditelná změna osobnosti, vyskytuje
se až velkým nezájmem, tupostí, emoční ztrátou. Člověk zanedbává svoji hygienu. Projevuje se hrubým a nepochopitelným chováním. Člověk s touto formou schizofrenie není schopen pracovního a sociálního fungování.[Malá, Pavlovský, 2002] ·
jiná schizofrenie (F20.8) – do této podkategorie lze zahrnout Hubertovu
schizofrenii. Tento druh schizofrenie se projevuje hypochondrickými stesky, pro tyto stesky je pacient často dlouhodobě vyšetřován s negativním somatickým a laboratorním nálezem. Schizofrenní podstatu stesků zpravidla ozřejmí až jejich narůstající bizarnost a výskyt některých typických schizofrenních projevů. [RABOCH, PAVLOVSKÝ, 2003],[MKN,2009]
2.1.5 Průběh onemocnění u schizofrenie Kód
Průběh
F20x.0
Chronický
F20x.1
V atakách s postupným defektem
F20x.2
Se stabilním defektem
F20x.3
V atakách s remisemi
F20x.4
Neúplná remise
F20x.5
Úplná remise
Tabulka ukazuje, jaké formy průběhu schizofrenie rozlišujeme [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] 12
2.2 Suicidum Sebevražda je hlavní důvod předčasného úmrtí u lidí nemocných schizofrenií. Odhaduje se zhruba 10% až 13% dokonaných sebevražd, a 40% pokusů o sebevraždu. Lidé nemocní schizofrenií jsou v 8,5krát větším nebezpečí než lidé z obecné populace.
Osoby trpící schizofrenií sdílejí stejné rizikové faktory jako obecná populace. Ale také se uvádějí a existují i určité odlišné faktory: ·
halucinace a bludy, které nabádají k sebevraždě,
·
depresivní stavy,
·
vysoké IQ,
·
recidivy – návrat nebo opakování choroby,
·
akademické vzdělání a s tím spojené vysoké nároky na výkonnost,
·
užívání návykových látek – drogy.
[http://cmhcd.cz, 4]
2.3 Prognóza Prognózu onemocnění schizofrenie negativně ovlivňují následující faktory: · věk – horší diagnóza, propuknutí nemoci v nízkém věku, · mužské pohlaví, · nenápadný začátek onemocnění a s tím související včasné nepodchycení onemocnění · pozitivní rodinná anamnéza, · užívání drog. [psychiatrie.med.muni.cz, 5]
13
3 Terapie a léčba 3.1 Hlavní proudy v současné psychoterapii 3.1.1 Psychodynamická psychoterapie Psychodynamická psychoterapie se v nynější době užívá jako zastřešující pojem pro různé terapie, např.: klasická psychoanalýza, dlouhodobá psychodynamická terapie. Tyto terapie nabízí podporu a pacientovi mluvit o všem, o čem osoby chce mluvit.
V roce 1998 byl publikován ideální model psychodynamické terapie od zkušených terapeutů: ·
„Terapeut je empatický a citlivý k tomu, co pacient prožívá“,
·
„ Terapeut pacienta akceptuje v nehodnotícím smyslu“,
·
„ Terapeut se na pacienta naladí a zároveň zůstává neutrální“,
·
„ V terapeutickém vztahu se terapeut zaměřuje na rozhovor, přičemž tématy pro rozhovor jsou: vzpomínky na dětství, rekonstrukce dětství, obraz, který má pacient sám o sobě, prožitky a zkušenosti v oblasti sexuality, sny a fantazie“,
·
„ Terapeut propojuje vztah terapeutický s jinými vztahy pacienta“,
·
„ Terapeutova komunikace je koherentní a jasná“,
·
„ Terapeut facilituje to, aby se pacient mohl vyjadřovat svobodně o čemkoli“,
·
„ Terapeut se soustředí na pacientovy prožitky viny“,
·
„ Terapeut upozorňuje pacienta na změny v jeho náladách a afektech“.
[Z. VYBÍRAL, J. ROUBAL, 2010, str. 81 – 85]
3.1.2 Na osobu zaměřen a prožitková psychoterapie Psychoterapie, která je zaměřená na osobu, je v České republice také rogersovská terapie a prožitková psychoterapie. Tyto terapie mají své základy v práci amerického psychologa Carla Rogerse. 14
Psychoterapie zaměřená na osobu vychází z několika základních domněnek. Např.: „Chápání lidské povahy jako činitele na základě vnitřního prožívání a vnímání vnější reality i na základě zážitků a vnímání sebe“. [Z. VYBÍRAL, J. ROUBAL, 2010, str. 149]
3.1.3 Gestalt terapie Ve sféře humanistické tradice vznikla Gestalt terapie, která je inspirována myšlenkami a přístupy z filozofických a psychologických oblastí.
Terapeutův základní úkol k pacientovi je nabídnout bezpečné prostředí. Zde může pacient prohlubovat a rozšiřovat pocity, myšlenky, smyslové a tělesné vjemy, také názory a vzpomínky. Mít o pacienta opravdový zájem a být v procesu terapie „ s ním“ je důležitou rolí terapeuta v Gestalt terapii. [VYBÍRAL, ROUBAL, 2010]
3.1.4 Kognitivně behaviorální terapie Kognitivně behaviorální terapie vznikla spojením dvou odlišných směrů behaviorální a kognitivní na počátku osmdesátých let 20. století. Odlišnost kognitivně behaviorální terapie od ostatních terapií je v charakteristickém používání vědeckých způsobů práce a zkoumání terapeutické efektivity.
„Výzkum se zaměřuje na neurobiologické procesy související s emocionálním nastavením a ukazuje, že léčba pomocí kognitivně behaviorální terapie mění fungování mozku podobně jako psychofarmaka. Hlavní důraz se nyní klade především na zkoumání a ovlivňování „vnitřních“ psychických procesů, jako jsou interpretace a hodnocení sebe i okolního prostředí, emocionální stavy a kognitivní schémata. Významný důraz je kladen na kvalitu terapeutického vztahu a na vnitřní motivaci klienta, její budování na počátku 15
a posilování v průběhu terapie“. [Z. VYBÍRAL, J. ROUBAL, 2010, str. 201]
Kognitivně behaviorální terapie se úspěšně využívá při léčbě pacientů s chronickými bludy a halucinacemi, kdy dochází v terapii k výraznému pokroku. [VYBÍRAL, ROUBAL, 2010, str. 195 - 201]
3.1.5 Rodinná terapie „Rodinný terapeut se zajímá hlavně o dění a vztahy v rodině, o různé aspekty fungování rodinného systému. Věnuje větší pozornost tomu, co se odehrává mezi lidmi, a nikoli tomu, co se děje „uvnitř“ jejich mysli ve smyslu tzv. intrapsychických stavů“. [Z. VYBÍRAL, J. ROUBAL, 2010, str. 236]
3.2 Farmakoterapie u schizofrenie a duševních poruch Od padesátých let 20. století došlo v oblasti léčby duševních poruch k výraznému rozvoji psychofarmak.
Mezi psychofarmaka se řadí neuroleptika, anxiolytika, antidepresiva, nootropika, psychostimulancia a kognitiva.
Základní rozdělení psychofarmak · Neuroleptika – nazývají se také antipsychotika. Řadí se mezi psychofarmaka ovlivňující psychotický symptom. Úkolem neuroleptik je útlum halucinací a bludů. · Antidepresiva – v lidském těle antidepresiva ovlivňují patickou náladu, tenzi, dynamogenii a anxietu. · Anxiolytika – působí proti stresu, fobiím, agresivitě a úzkosti. · Psychostimulancia – tyto látky mají aktivizující účinky. 16
· Nootropika – vylepšují fungování mozkových buněk a kognitivní procesy. · Hypnotika – navozují spánek.
U onemocnění schizofrenie se nejčastěji používají neuroleptika, lithium (stabilizátor nálady), antidepresiva, elektrokonvulzivní terapie (např. „šoky“).
Nežádoucí účinky se podobně jako u jiných léků mohou a nemusí objevit. · Nežádoucí účinky neuroleptik – může dojít k pocitu suchosti v ústech, snížení krevního tlaku, vzniku kolapsů, zácpě, alergické kožní reakce. · Nežádoucí účinky antidepresiv – sucho v ústech, občasné potíže při polykání, potíže s močením, možní i zástava moči, zrychlená srdeční činnost až i bušení srdce, zvýšený krevní tlak, rozmazané vidění, pocit vnitřního chvění. Také se po psychické stránce může objevit neklid i stav zmatenosti.
Elektrokonvulzivní terapie – při této terapii se používá elektrický proud transcerebrálně. Provádí se v plné narkóze. Aplikace je obvykle 2 – 3 krát týdně. Při elektrokonvulzivní terapii se mohou vyskytnout krátkodobé poruchy paměti, bolesti hlavy, pomalejší tempo, nesoustředěnost. Tyto nežádoucí účinky samovolně vymizí.
17
4 Obecná část – sociální práce Posláním sociální práce je poskytování sociálních služeb jednotlivcům, rodinám, skupinám nebo komunitám. Účelem těchto služeb je pomoci uživatelům vyrovnat se s nezměnitelnými problémy, omezit nebo odstranit problémy, které lze vyřešit, případně přispět ke zlepšení situace tam, kde je možná úprava sociálních poměrů.
Sociální práce v sobě nese rysy jedinečnosti v rámci specifického přístupu ke každému uživateli. A současně rysy komplexnosti v přístupu k řešení sociální situace z hlediska ekonomického,
psychologického,
zdravotního,
právního,
sociologického
a
pedagogického. Cílem je pak podpora fungování uživatele v jeho sociální situaci. Sociální práce se rovněž zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí. [MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008]
4.1 Vzdělávání sociálního pracovníka Vzdělávání sociálních pracovníků se začalo rozvíjet po roce 1989. Především se rozvíjí univerzitní vzdělání. Absolventi studia sociální práce musí mít teoretické znalosti ze sociologie, psychologie, sociální politiky, práva, teorie a metod sociální práce, komunikační a psychosociálně – terapeutické dovednosti a také organizační schopnosti.
Pro oblast sociální práce s lidmi s duševním onemocněním se vzdělávání u sociálních pracovníků zaměřuje také na psychosociální výcviky. Zaměřují se i na výcviky v konkrétním psychoterapeutickém směru, které směřují sociálního pracovníka do role terapeuta.
Sociální pracovníci v psychiatrických léčebnách získávají profesní zařazení jako zdravotně sociální pracovníci. Sociální pracovníci si rozšiřují znalosti z oblasti medicínských oborů a ošetřovatelství. Tito odborní pracovníci po té mohou získat registraci na Ministerstvu zdravotnictví ČR a osvědčení o možnosti pracovat ve 18
zdravotnictví bez odborného dohledu. Toto osvědčení se vydává na dobu deseti let a po tuto dobu se sociální pracovník musí neustále vzdělávat na odborných seminářích a získávat tak body, tzv. kredity, které umožňují prodlužování osvědčení. [MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008]
4.2 Metody sociální práce Metody sociální práce se základně rozdělují: a) individuální sociální práci, b) skupinovou sociální práci, c) komunitní práci.
4.2.1 Individuální sociální práce Původ individuální sociální práce můžeme hledat v USA. Paní Mary Richmondová je považována za zakladatelku individuální sociální práce a to v polovině 19. století.
Základem vzniku sociální práce, která je zaměřená na zkoumání minulosti, je Freudovský přístup. Hamiltonová je představitelkou tohoto směru a zdůrazňovala právo jedince být sám sebou, jedinečnost uživatelových cílů a právo vymanit se z manipulace autoritou. Na uživateli leží konečná volba způsobu jeho života a nikoliv na pracovníkovi.
V 60. letech 20. století ovlivnila individuální sociální práci rodinná terapie, terapie rozhovorem a krátkodobá terapie. Počátkem sedmdesátých let 20. století ovlivnila systémová teorie individuální sociální práci.
Paní Charvátová vytvořila českou definic individuální sociální práce: „Cílem individuální sociální práce je snaha, aby sociální klient změnil svoje vadné životní postoje a byl schopen samostatně řešit své osobní, rodinné i společenské problémy“. [MAHROVÁ, 19
VENGLÁŘOVÁ, 2008, str. 20]
Od 70. let v Německu vznikají u individuální sociální práce nové koncepty. Mezi tyto koncepty patří: a) koncepty navazující na psychosociální přístup – vzájemná závislost sociálních, psychologických a ekonomických podmínek, ale také institucionálních tlaků, které působí na sociálního pracovníka při analýze a řešení problémů, b) terapeutické koncepty – vytváří možnost navázání důvěrného vztahu s uživatelem, c) biograficky orientovaná případová analýza – má větší uživatel možnost během autobiografického vyprávění k prezentaci vlastní identity a tím dává možnost sociálnímu pracovníkovi k většímu porozumění, d) multifunkční koncepty – využívá se pomocí určených nabídek, které jsou v daném momentě k dispozici, např.: psychologicky – pedagogické poradenství, e) koncepty zaměřené na specifické cílové skupiny – vždy se přizpůsobují aktuálním požadavkům pro určité skupiny, např.: týrané ženy a děti, služby pro uživatele s duševním onemocněním, f) case – management – typ pomoci, která je časově omezená plánováním pomoci jednotlivcům nebo rodinám v celkové problémové situaci. Při case – managementu se využívá více typů nabízených služeb státních tak i nestátních subjektů.[MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008]
4.2.2 Skupinová sociální práce Počátek skupinové sociální práce se začal rozvíjet v Anglii v souvislosti se sociálními změnami způsobenými průmyslovou revolucí.
V České republice je pojem skupinová sociální práce od paní Schimmerlingové a Novotné definován jako psychosociální působení na skupinu lidí s nějakým společným 20
znakem a cílem. Ve skupinové sociální práci si uživatelé mohou uvědomit, že nejsou osamoceni se svým problémem a že stejné obtíže a problémy prožívají i druzí lidé. Společně tito lidé mohou nalézt cesty vedoucí k řešení jejich problémů.
Skupinová sociální práce se dá dále rozdělit na 3 poddruhy: a) skupinová sociální práce – souvisí převážně se vzděláváním, rekreačními aktivitami a sociální akcí směřující ke komunitní změně. Především se uplatňuje při pomoci v centrech pro diny a děti, v nemocnicích, v centrech péče o duševně nemocné, ve veřejně dobročinných organizacích. Tento druh skupinové sociální práce není terapie, b) skupinová terapie – zaměřuje se tato terapie na pomoc jednotlivcům s duševními problémy nebo problémy se sociální adaptací. Skupinovou terapii nelze považovat za sociální práci, ale tato terapie může být součástí sociální práce se skupinami, c) sociální práce se skupinami – především se zaměřuje na dosažení konkrétních cílů, které jsou vymezeny ve skupinové smlouvě. Sociální pracovník pomáhá získat informace o každém členovi skupiny a předat je mezi ostatní členy skupiny, tím se podporuje komunikace mezi členy. Skupiny se mohou rozdělit podle jejich zaměření: rekreační skupiny (zábavné a pohybové aktivity), skupiny zaměřené na rekreační dovednosti (umělecké práce, šití, plavání), vzdělávací skupiny (osvojení vědomostí a dovedností), skupiny zaměřené na řešení problémů a rozhodování, svépomocné skupiny (např.: anonymní alkoholici), skupiny zaměřené na socializaci (rozvoj sociálních dovedností), terapeutické skupiny (vytvářejí strategie řešení problémů) encouterové skupiny (např.: sebepoznání a zlepšení vztahů).[MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008]
21
4.2.3 Komunitní sociální práce Novotná a Schimmerlingová definují komunitní sociální práci jako pomoc lidem v konkrétních životních situacích v určitém územním celku. Cílovou skupinou u komunitní sociální práce jsou jednotlivci, skupiny nebo celé komunity.
Komunita se v sociální práci dá rozlišit do 3 kategorií: a) lokalita – obec, ulice, městská část, b) skupina lidí, kterou spojují společné podmínky, c) skupina lidí se společným problémem.
Modely komunitní práce dle Popple nejsou jednoznačné od sebe oddělené, ale prolínají se navzájem. Rozlišuje: a) komunitní péče, b) komunitní organizace, c) komunitní rozvoj, d) sociální plánování, e) komunitní vzdělávání, f) komunitní akce, g) feministická komunitní práce, h) antirasistická komunitní práce. [MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008]
4.3 Uživatel v sociální práci Jedním ze specifických uživatelů služeb v sociální práci mohou být právě lidé s duševním onemocněním. Tito lidé jsou často v pacientské roli, někdy i při nedobrovolné hospitalizaci, kdy je jejich nemocí ohroženo jejich sociální fungování, život a zdraví. Nejčastější je po té postavení lékař – pacient a sociální pracovník. Ve většině případů vystupuje pacient vůči sociálnímu pracovníkovi v roli rovnocenného 22
partnera. Často není uživatelem pouze duševně nemocný, ale i jeho blízcí, a pokud je to možné měli bychom rozvíjet všestrannou spolupráci s rodinou nemocného. Vzhledem ke specifickým potřebám duševně nemocných leckdy musí nastoupit zdravotní a sociální služby, které se taktéž snaží zmírnit nebo odstranit potíže uživatelů. [MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008]
4.4 Zákonná úprava systému sociálních služeb Lidé s duševním onemocněním mohou využívat služby sociální a zdravotní.
Kvalita poskytování sociálních služeb je vymezena v zákonu č. 108/2006Sb., o sociálních službách.
Zákon o sociálních službách upravuje 14 druhů služeb sociální péče: 1) osobní asistence, 2) pečovatelská služby, 3) tísňová péče, 4) průvodcovské a předčitatelské služby, 5) podpora samostatného bydlení, 6) odlehčovací služby, 7) centra denních služeb, 8) denní stacionáře, 9) týdenní stacionáře, 10) domovy pro osoby se zdravotním postižením, 11) domovy pro seniory, 12) domovy se zvláštním režimem, 13) chráněné bydlení, 14) sociální služby ve zdravotnických zařízeních ústavní péče – do této péče se zahrnují lidé se schizofrenním onemocněním. 23
Ucelený systém sociálních služeb by měl být nabízen lidem s duševním onemocněním. Hlavním úkolem sociálního pracovníka v tomto systému je uživatele přivést do tohoto systému. Zorientovat se a pomoci mu vybrat odpovídající okruh služeb. Provázet ho a spolupracovat s ním v konkrétní oblasti sociální práce. [MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008]
4.5 Uživatel s duševním onemocněním v systému sociálních služeb Nejdůležitější základ v systému péče o duševně nemocného tvoří rodina, přátelé a komunita, ve které tito lidé žijí. Rodina, přátelé a komunita jsou nedílnou součástí sociálního světa lidí s duševním onemocněním. Nejlépe ho znají a jsou mu vždy na blízku.
Lidé s duševním onemocněním obvykle vyhledají službu sami. Přirozenou reakcí na osobu s duševním onemocněním od rodiny, přátel je to, že nemoc nevidí a vidět jí nechtějí.
U všech psychických nemocí je nejlepší, když pomoc přijde, co nejdříve. První kontakt s uživatelem mají převážně vždy nízkoprahová zařízení, ať už tyto zařízení kontaktuje sám duševně nemocný nebo jeho rodina či přátelé. Další krok doporučuje sociální pracovník a to buď ambulanci či kontaktní centra. Mezi ambulancí či kontaktním centrem a rezidenční (pobytovou) péčí mohou využít pacienti stacionární péči. Stacionární péče je kombinace pobytu doma a odborné péče. Do rezidenční péče se zahrnují: psychiatrická oddělení nemocnic, psychiatrická klinika, psychiatrická léčebna, domovy pro osoby se zdravotním postižením apod. Do těchto zařízení se uživatelé mohou dostat nedobrovolně a to v momentech, kdy ohrožují sebe či okolí. Ti, co o svých problémech vědí, jsou v zařízeních dobrovolně. V rezidenčních zařízeních jsou sociální pracovníci, kteří jsou členy odborných týmů. Jsou to specialisté na sociální 24
oblast života duševně nemocných. Sociální pracovníci mají základní úkoly a to: podporovat zdravé sociální návyky, obnovovat sociální dovednosti, udržovat interpersonální úroveň vztahů. Nejvyšším cílem sociálního pracovníka je dosáhnout co největší samostatnosti uživatele.
I po pobytu uživatele v rezidenční péči je možnost další pomoci resp. služby návazné doléčovací péče. Tuto možnost péče zařizuje sociální pracovník vždy ve spolupráci s uživatelem, vždy před ukončením rezidenční péče. Uživatel může využívat opětovně ambulantní péči, specializované doléčovací zařízení, domácí péči, chráněné zaměstnání či chráněné bydlení. Sociální pracovník pomáhá při plné nebo částečné resocializaci uživatele. [MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008]
4.6 Etika v sociální práci „Konat dobro a vyhýbat se zlu“. [MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008, str. 48]. Tato věta je předpoklad celé etiky a to etiky i v sociální práci.
V České republice se formulovaly v roce 1995 základní etické normy v práci sociálních pracovníků. Tyto normy definovala Společnost sociálních pracovníků. Etický kodex sociální pracovníků ČR se dělí dle vztahu: 1) ve vztahu k uživateli, 2) ve vztahu ke svému zaměstnavateli, 3) ve vztahu ke kolegům, 4) ve vztahu ke svému povolání a odbornosti, 5) ve vztahu ke společnosti, [http://sspcr.xf.cz, 6]
Základní etické principy v pomáhajících profesích: 1) princip neškození, 25
2) princip dobro činění, 3) respekt k autonomii, 4) princip spravedlnosti. [MAHROVÁ, VENGLÁŘOVÁ, 2008]
Základní etické principy sociálních pracovníků ČR ve vztahu k uživateli: 1) „Sociální pracovník podporuje své klienty k vědomí vlastní odpovědnosti“. 2) „Sociální pracovník jedná tak, aby chránil důstojnost a lidská práva svých klientů“. 3) „Sociální pracovník pomáhá se stejným úsilím a bez jakékoliv formy diskriminace všem klientům. Sociální pracovník jedná s každým člověkem jako s celostní bytostí. Zajímá se o celého člověka v rámci rodiny, komunity a společenského a přirozeného prostředí a usiluje o rozpoznání všech aspektů života člověka. Sociální pracovník se zaměřuje na silné stránky jednotlivců, skupin a komunit a tak podporuje jejich zmocnění“. 4) „Chrání klientovo právo na soukromí a důvěrnost jeho sdělení. Data a informace požaduje s ohledem na potřebnost při zajištění služeb, které mají být klientovi poskytnuty a informuje ho o jejich potřebnosti a použití. Žádnou informaci o klientovi neposkytne bez jeho souhlasu. Výjimkou jsou osoby, které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (zejména nezletilé děti) nebo tehdy, kdy jsou ohroženy další osoby. V případech, kde je to v souladu s platnými právními předpisy, umožňuje účastníkům řízení nahlížet do spisů, které se řízení týkají“. 5) „Sociální pracovník podporuje klienty při využívání všech služeb a dávek sociálního zabezpečení, na které mají nárok, a to nejen od instituce, ve které jsou zaměstnáni, ale i ostatních příslušných zdrojů. Poučí klienty o povinnostech, které vyplývají z takto poskytnutých služeb a dávek. Podporuje klienta při řešení problémů týkajících se dalších sfér jeho života“. 6) „Sociální pracovník podporuje klienty při hledání možností jejich zapojení do 26
procesu řešení jejich problémů“. 7) „Sociální pracovník je si vědom svých odborných a profesních omezení. Pokud s klientem nemůže sám pracovat, předá mu informace o dalších formách pomoci. Sociální pracovník jedná s osobami, které používají jejich služby (klienty) s účastí, empatií a péčí“. [http://sspcr.xf.cz, 7]
4.7 Sociální práce s člověkem se schizofrenním onemocněním Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním je složitá. Při této práci jsou kladeny velké nároky na komunikaci, přístupy a kvalitu vztahu.
Existují principy podporující dobrý vztah mezi sociálním pracovníkem a uživatelem služby, základní jsou: 1) respekt – vzájemná úcta; znamená to také akceptovat uživatele, takového, jaký je, 2) dobrý úmysl – jaké kroky dělá sociální pracovník v zakázce uživatele, by mělo být podloženo dobrým úmyslem a ve prospěch uživatele, 3) flexibilita – sociální pracovník reaguje na aktuální situaci uživatele, 4) důvěra – informace o uživatelích jsou důvěryhodnými informacemi a sociální pracovník by měl s nimi takto také zacházet, 5) partnerství – sociální pracovník společně s uživatelem služby hledá příčiny potíží a možnosti řešení situace uživatele.
Jestliže uživatel sociální služby vnímá, že o něho sociální pracovník má zájem, že je poslouchán, je malá pravděpodobnost v tomto kontaktu udělat chybu.
Sociální pracovník by měl počítat s tím, že komunikace s člověkem nemocným schizofrenií nemusí být jednoduchá (např.: z důvodu sluchových halucinací během 27
rozhovoru, které mohou nabádat uživatele proti sociálnímu pracovníkovi).
4.7.1 Oblasti potřebné péče 1) Překonání bariér – lidé s duševním onemocněním by s pomocí sociálního pracovníka měli být schopni překonat společenskou izolaci a stigmatizaci.
2) Rehabilitace a resocializace – při hospitalizaci pacienta v nemocničním zařízení se využívá rehabilitace a to pro přípravu pacienta na odchod do původního sociálního prostředí. Při této terapii se používá široká škála možností (např.: pracovní terapie, ergoterapie, besedy, kulturní akce, muzikoterapie). Využívají se i takzvané propustky, které připravují člověka na přechod domů.
3) Bydlení – hodně uživatelů se vrací do psychiatrických zařízení po krátké době přechodu do původního prostředí anebo jsou dlouhodobě hospitalizovaní. Tito lidé mohou dobře fungovat v chráněných podmínkách a to např.: v chráněných podporovaných bydleních.
Někteří lidé mohou žít pouze v psychiatrickém lůžkovém zařízení (sociální lůžka), někteří jsou schopni žít v domovech pro seniory s psychiatrickou péčí, ale také i v domech na půli cesty, chráněných bytech s podporou asistentů. Nejideálnější bydlení je, ale samozřejmě ve vlastním bytě.
4) Zaměstnávání – jedna z možností resocializace pro člověka se schizofrenním onemocněním jsou tzv. chráněné práce. Tyto chráněné dílny poskytují co nejvyšší míru ochrany pracovního prostředí. Ve společnosti jsou nejvíce známé tzv. tréninkové resocializační kavárny, dále např.: výroba svíček, práce se dřevem, výroba ručního papíru, košíkářství.
28
Také je možnost využít tzv. přechodného a podporovaného zaměstnávání. Tento druh práce je vykonáván každodenně v běžných firmách integrací zdravých a léčených lidí. Přechodné zaměstnávání je většinou omezeno na 6 měsíců. U podporovaného zaměstnávání má uživatel na pomoc svého terapeuta či asistenta, na kterého se může vždy obrátit.
5) Volný čas – se sociálními dovednostmi souvisí také smysluplné trávení volného času. Denní stacionáře se většinou věnují smysluplnému trávení volného času v ambulantní péči. Nabízí se uživatelům nejrůznější aktivity, např.: práce s počítačem, společenské akce, výlety, výtvarné aktivity apod.
29
5 Praktická část Do praktické části chci zařadit pracovní náplň sociálně zdravotního pracovníka z Psychiatrické léčebny Bohnice, Praha. Příběh o mladém schizofrenikovi očima jeho sestry a výzkum na téma postoje lidí se schizofrenií k jejich onemocnění a sociální práci.
5.1 Základní informace o Psychiatrické léčebně Bohnice, Praha „V současnosti je největším psychiatrickým zařízením v České Republice. Jeho historie se začala psát před více než sto lety, kdy se na kopci daleko za severním okrajem Prahy začal stavět Královský zemský ústav pro choromyslné. Za svou více než stoletou historii se léčebna stala svědkem vývoje moderní psychiatrie. Královský zemský ústav pro choromyslné byl plánovaný a postavený na zelené louce jako zařízení pro léčbu duševně nemocných, nešlo o přestavbu nebo adaptaci objektu, který by předtím sloužil k jiným účelům. Areál samotného ústavu má 64ha; v léčebně je 31 lůžkových léčebných oddělení; léčí se zde přes 1300 pacientů, péče je zajištěna více než tisícovkou zaměstnanců. Ústavní kostel, je jedna z nejhezčích secesních staveb v Praze, byl znovu vysvěcen v roce 1993. Elektrické varhany, které kostel ozvučují, hrály také při mši, kterou sloužil papež Jan Pavel II při své návštěvě Česka.“ [http://www.plbohnice.cz, 8]
5.1.1 Náplň práce sociálního pracovníka v PL Bohnice 1. „provedení anamnestického rozhovoru – zjištění sociální anamnézy a problémů, posouzení situace a naplánování sociální intervence“, 2. „zajišťování nároků plynoucích ze sociálního zabezpečení, pomoc při sepisování žádostí (dávky pomoci v hmotné nouzi, nemocenské dávky, dávky státní sociální podpory, další příspěvky sociální péče)“, 3. „kompletace a sepisování žádostí o invalidní důchod“, 4. „vyřizování osobních dokladů pacientů“, 5. „zajišťování finančních záležitostí pacientů (žádosti o změnu výplaty důchodu, výplata kapesného, zajišťování úhrad nájemného, poštovních poukázek, řešení dluhů)“, 30
6. „spolupráce při zajišťování úhrad regulačních poplatků (předávání faktur a upomínek, sepisování příkazních smluv, sepisování žádostí o splátkový kalendář, zadávání osvobození u pacientů v hmotné nouzi)“, 7. „zajišťování kontaktů a spolupráce s rodinami, opatrovníky, policií, soudy, exekutory, ambasádami apod.“, 8. „sociálně právní poradenství“, 9. „nákupy ošacení, hygienických potřeb a zdravotních pomůcek“, 10. „osobní doprovody pacientů k úřednímu vyřizování (pošty, úřady, banky apod.)“, 11. „plánování následné péče (sepisování žádostí do zařízení sociální péče, kontaktování ubytoven a azylových domů)“, 12. „administrativní činnost (vyřizování úřední korespondence, sepisování odvolání, žádostí pacientů, vystavování potvrzení pro úřady práce a potvrzení o trvání pracovní neschopnosti)“, 13. „vedení spisové dokumentace pacienta“, 14. „práce s informačním systémem Hippo“, 15. „účast na poradách, vizitách a komunitách na oddělení“, 16. „účast na odborných seminářích, aktivní vyhledávání a seznamování se s novelami v zákonech“, 17. „vedení stáží studentů“. [zdroj – sociální pracovnice z PL Bohnice]
5.2 Příběh člověka se schizofrenií očima jeho sestry „Bratr byl vždycky veselý, společenský člověk obklopený přáteli. Byl oblíbený a středem pozornosti, hlavně u děvčat. Na základní škole s ním problémy nebyly. Až po nástupu na střední školu se jeho chování začalo měnit. Začal být lhostejný, přestával s námi mluvit, vyhledával samotu a začal chodit za školu. Nějakou dobu však trvalo, než jsme se o záškoláctví dozvěděli, takže jsme věc nemohli řešit už v počátku. Když už bratr nekomunikoval vůbec, schovával se pod kapucí a nedíval se nám do očí, zavíral se v pokoji ve tmě. Dokonce si tam nosil i jídlo, aby nemusel sedět s námi u stolu a jedl ho také po tmě. Snažili jsme se zjistit, co se děje. To už jsme zjistili i záškoláctví a bohužel i to, že bratr začal užívat drogy. Užíval hlavně marihuanu, ale občas si vzal i pervitin a různě experimentoval s jinými látkami. Začaly se nám z domu ztrácet knížky a jiné drobné věc. Bratr se přiznal, že je prodával v antikvariátu, aby měl na drogy. Přiznal se, že se u něho objevily pocity, které nedokáže popsat. Že má strach z lidí a nechce být v jejich společnosti. Že má pocit, že ho pozorují a mluví o něm a myslí si o něm něco 31
špatného. Bratr úplně ztratil sebevědomí a ta jiskra a veselost, co v něm vždycky byla, tak úplně vyhasla. Byl jak stín a my jsme byli tak bezmocní. Bratr sliboval, že se bude snažit, že bude chodit do školy a drogy nevezme. Otec nakoupil testy na drogy a pravidelně mu je dělal. Ovšem u bratra to bylo jako na houpačce, jednou se držel, jindy opět nepřišel do školy. Jednou přišel domu celý urousaný s tím, že už to nemohl vydržet, že musel ze školy pryč a že nezvládl jet ani autobusem, proto šel domů pěšky polem, aby ho nikdo neviděl. Dosud jsme měli za to, že prostě sklouzl k drogám, ale později jsme vyhledali pro jistotu psychologa. Ten nás po pár sezeních odkázal na psychiatra. Bratr teda začal docházet k psychiatrovi a užívat léky. Trochu se zlepšil, otec ho pravidelně kontroloval kvůli drogám. Ty už nebral, ale začal sklouzávat k alkoholu. Začal bez oznámení někam odcházet, vracel se i po několika dnech. Při požití alkoholu byl agresivní a vždycky se s někým někde popral. Tvrdil, že alkohol mu dává sebedůvěru a dokáže tak být mezi lidmi. Nešlo ho moc ohlídat, takže se toto stávalo docela pravidelně, většinou o víkendech. Do školy už přestal chodit úplně, nezvládal to tam. Byl to veliký pocit bezmoci. Vidět, jak bratr a syn, kterého jsme znali, nám mizí před očima. Je z něj úplně někdo jiný a jeho budoucnost je nejistá. Nebude mít žádné vzdělání… Když bylo bratrovi líp, jednou sám zašel do školy k řediteli a přihlásil se na nový školní rok k docházce. Ovšem toto mu vydrželo jen dva týdny, po té zjistil, že to nezvládne a naděje na vzdělání se úplně rozplynula. Dál to bylo pořád nahoru, dolu. Jednou byl lepší, jindy buď uklouzl a vzal si marihuanu, nebo se někde opil a někoho zbil. Jednou nám ho dovezla sanitka s rozseklou hlavou a uchem. Prý ho někdo prohodil skleněnou tabulí na diskotéce. Při čtení lékařské zprávy jsme si všimli poznámky: schizofrenie. Dosud nám psychiatr nikdy o schizofrenii neřekl. Asi na přání bratra nám neřekl nic, ani když jsme se ptali. Každopádně nám to již začalo vrtat hlavou. Jednoho dne bratr přišel a řekl, že už to nezvládá, že chce do ústavu na léčení. Měl za to, že je závislý na alkoholu. Do ústavu později nastoupil, ale po dvou týdnech zkoumání ho přeřadili s tím, že závislý na alkoholu není, že má schizofrenii. Nasadili mu úplně jiné léky a bratr byl mnohem lepší. Doktoři nám řekli, že drogy a alkohol byl jen útěk od pocitů, které se v něm začaly objevovat, drogami prý projevy nemoci jen urychlil, ale stejně by nastala. Narovinu 32
řekli, ať se smíříme s tím, že nikdy nebude vést normální život, nebude mít práci, rodinu ani děti. Ať zažádáme o invalidní důchod. Bylo to strašné se s něčím takovým smířit, já a matka už jsme, ale otec stále věří, že jeho jediný syn se uzdraví, věří tomu stále i bratr. Ale schizofrenie je nemoc, která tu bude už celý život. Člověk se s ní musí naučit žít. V ústavu byl asi tři měsíce, po té na jeho přání se vrátil domů. Pár měsíců byl vzorný, ovšem po té na jeho přání se vrátil domů. Pár měsíců byl vzorný, ovšem po té to bylo opět jako na houpačce. Nicméně, lepší než předtím. Bratr však začal psychiatrovi tvrdit, že mu léky nepomáhají, že chce jiné a za pár měsíců mu byly psychiatrem kompletně vyměněny. Takhle měnil prášky pořád. Změnil se tedy psychiatr, ale je to pořád to samé dokola. Bratr řekne, že mu nedělají dobře a on mu je vymění. Bratr tedy začal pobírat plný invalidní důchod. Nyní je lepší, pít chodí jen občas a nejsou žádné rvačky. Žije v domě s rodiči, občas s něčím pomůže, ale jeho dny jsou většinou u televize v posteli. Má lepší a horší dny. V těch lepších je schopný jít třeba do obchodu. S námi naštěstí komunikuje a dívá se nám do očí. Zasměje se. Mezi lidmi to však nezvládá. Mentálně je úplně v pořádku, je to chytrý, citlivý a dobrosrdečný mladý muž. Jen škoda, že díky této nemoci nezvládl další vzdělání, měl by na to. Všichni máme strach, co bude, až tu nebudou rodiče. Jelikož bratr není schopen žít a starat se o sebe sám a nedopadl by dobře. Slíbila jsem sama sobě, že se postarám o to, aby k tomu nedošlo a dokud budu žít, postarám se o to, aby žil kvalitním životem. Je to moc těžké, ale po těch šesti letech už to vidím naštěstí jinak a jsem smířená. Jen otec stále doufám. Je smutné, jak psychická nemoc dokáže z fyzicky zdravého a inteligentního člověk udělat nemohoucího“.
5.3 Výstup informací dotazníkového šetření Pro svůj dotazník jsem použila formu kombinovaného dotazníku. Oslovila jsem a rozeslala 60 dotazníků. Ze šedesáti dotazníků se mi jich vrátilo 42. Všechny prvky, které budu hodnotit, jsem přenesla do tabulek a grafů níže.
33
5.3.1 Dotazník Dobrý den, Jsem studentkou IV. ročníku dálkového studia Vyšší odborné školy MILLS, s r. o. v Čelákovicích. Dovoluji si Vás oslovit s žádostí o vyplnění dotazníku, jehož cílem je zjistit u pacientů v Psychiatrické léčebně Bohnice znalost základních informací o schizofrenii, vlastní náhled na onemocnění a využití práce sociálního pracovníka v PL Bohnice. Vaše údaje jsou zcela anonymní. Pokuste se vyplnit dotazník, tak jak cítíte, že skutečnost doopravdy je. Toto dotazníkové šetření zpracuji a použiji pro svou absolventskou práci na téma schizofrenie; problematika sociální práce se schizofrenními pacienty.
1. Kolik je Vám let? a) 18 – 25 let b) 26 – 50 let c) 51 a více
2. Jaké je Vaše pohlaví? a) muž b) žena
3. Co je dle Vašeho názoru schizofrenie? ….................................................................................................................................... ….................................................................................................................................... ….................................................................................................................................... …....................................................................................................................................
4. Jak dlouho víte, že jste nemocen/nemocna se schizofrenií? a) 0 – 5let b) 6 – 10 let 34
c) 11 a více let
5. Kde všude jste se léčil (a) s tímto onemocněním? a) pouze ambulantní léčení b) ústavní léčení c) ambulantní a ústavní léčení
6. Máte podporu rodiny? a) ano b) ne c) málo
7. Jak dlouho jste momentálně léčen (a) v PL Bohnice? a) 0 – 2 měsíce b) 3 – 4 měsíce c) 5 a více měsíců
8. Kolikátá je toto Vaše hospitalizace? a) 1. b) 2 – 3 c) 3 a více
9. Co je podle Vás příčinou re hospitalizace? a) vysazení léků b) neúčinná medikace c) rodinné problémy d) sociální problémy
10. Jak dlouho mezi 2 hospitalizacemi jste schopen/schopna pobývat v nechráněném prostředí? a) 0 – 3 měsíce b) 3 – 9 měsíců 35
c) 9 a více měsíců
11. Je Vám lépe mezi zdravými lidmi nebo mezi lidmi se stejným onemocněním? a) mezi zdravými lidmi b) mezi lidmi se stejným onemocněním c) nezáleží na tom
12. Spolupracujete při léčbě se sociálním pracovníkem v PL Bohnice? a) ano b) ne c) minimálně
13. Jakou pomoc očekáváte od sociálního pracovníka v PL Bohnice? ….................................................................................................................................... ….................................................................................................................................... …....................................................................................................................................
14. Dostalo se Vám v PL Bohnice dostačující péče a pomoci od sociální pracovnice? a) ano b) ne, uveďte důvody výhrady k práci sociálního pracovníka: …................................... …......................................................................................................................................... ............................................................................................................................................ ...............................................................................................................................
15. Co chcete dělat po ukončení léčby v PL Bohnice? ….................................................................................................................................... ….................................................................................................................................... …....................................................................................................................................
36
16. Budete po ukončení léčby navštěvovat ambulanci a dodržovat dále léčebný program? a) ano b) ne c) budu se snažit
17. Využijete po propuštění z PL Bohnice nějakou následnou péči (např. chráněné bydlení, stacionář, služby casemanagerů apod.)? a) pokud ano, uveďte jakou ............................................................................................ b) ne
Děkuji Kateřina Bavorová
37
5.3.1.1 Zpracování dotazníku
Otázka č. 1: „Kolik je Vám let?“
Kolik je Vám let? 18 – 25let 26 – 50let 51 a více
Celkem 9 23 10
procenta 21% 55% 24%
Kolik je Vám let?
18 - 25let 26 - 50let 51 a více
zdroj: vlastní zpracování 21% respondentů uvedlo věk 18 – 25let, 55% respondentů 26 – 50let a ve věkové hranici 51 a více let bylo 24% respondentů.
Otázka č. 2: „ Jaké je Vaše pohlaví?“ Jaké je vaše pohlaví? Muž Žena
Celkem 26 16
procenta 62% 38%
38
Jaké je Vaše pohlaví?
Muž Žena
zdroj: vlastní zpracování 62% respondentů bylo mužského pohlaví a 38% ženského pohlaví.
Otázka č. 3: „ Co je dle Vašeho názoru schizofrenie?“ Co je dle Vašeho názoru schizofrenie? Nemoc Věda Rozpad myšlení, rozdvojená osobnost Halucinace, hlasy, bludy Respondent „neví“ Nezodpovězena otázka Respondenta odpověď: „onemocnění, které pomalu ničí mozek a jediné co pomáhá je marihuana“. Respondenta odpověď: „Výmysl psychiatrů“.
Celkem
procenta
16 1 9
38% 2% 21%
9 2 3 1
21% 5% 7% 3%
1
3%
39
Co je dle Vašeho názoru schizofrenie? Nemoc
Věda
Rozpad myšlení, rozdvojená osobnost Halucinace, hlasy, bludy
Respondent "neví"
Nezodpovězena otázka
Respondenta odpověď: "onemocnění, které pomalu ničí mozek a jediné co pomáhá je marihuana" Respondenta odpověď: "výmysl psychiatrů"
zdroj: vlastní zpracování Nejvíce respondentů (38%) zodpovědělo tuto volnou otázku ve smyslu, že schizofrenie je nemoc. Po té 21%, tak že se jedná o rozpad myšlení, rozdvojenou osobnost. Dalších 21% respondentů je v domněnce, že schizofrenie jsou hlavně halucinace, hlasy a bludy. 7% nezodpovědělo otázku vůbec. 5% respondentů nevědělo odpověď. A mezi nejnižším počtem odpovědí (2%) se nacházela i odpověď, že schizofrenie je věda. 2 respondenti odpověděli na tuto otázku svými vlastními dlouhými názory a to: „onemocnění, které pomalu ničí mozek a jediné co pomáhá je marihuana“;“ výmysl psychiatrů“.
40
Otázka č. 4: „ Jak dlouho víte, že jste nemocen/nemocna se schizofrenií?“ Jak dlouho víte, že jste nemocen/nemocna se Celkem procenta schizofrenií? 0 – 5let 18 43% 6 – 10let 8 19% 11 a více let 12 29% Respondent neví 1 2% Nezodpovězena otázka 3 7% Jak dlouho víte, že jste nemocen/nemocna se schizofrenií?
0 - 5let 6 - 10let 11 a více let Respondent neví Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování 43% respondentů zodpovědělo na tuto otázku, že se schizofrenií jsou nemocní 0 – 5let; 19% osob je nemocných 6 – 10let; 29% v rozmezí 11 a více let; 2% respondentů neví a 7% respondentů nezodpovědělo otázku
Otázka č. 5: „Kde všude jste se léčil (a) s tímto onemocněním? Kde všude jste se léčil (a) s tímto onemocněním? Pouze ambulantní léčení Ústavní léčení Ambulantní a ústavní léčení Nezodpovězena otázka
Celkem 5 9 25 3 41
procenta 12% 22% 62% 4%
Kde všude jste se léčil (a) s tímto onemocněním? Pouze ambulantní léčení Ústavní léčení Ambulantní a ústavní léčení Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování U této otázky odpovědělo 12% osob, že využilo pouze ambulantní léčby; 22% pouze ústavní léčbu; nejvíce dotázaných (62%) využilo léčby ambulantní a ústavní a poslední 4% dotazovaných nezodpovědělo otázku.
Otázka č. 6: „Máte podporu rodiny?“ Máte podporu rodiny? Ano Ne Málo Nezodpovězena otázka
Celkem 31 6 4 1
Procenta 73% 14% 9% 4%
42
Máte podporu rodiny?
Ano Ne Málo Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování 73% respondentů má podporu rodiny; 14% je bez podpory rodiny; 9% nemocných se schizofrenií mají minimum podpory rodiny a 4% respondentů nezodpověděli otázku.
Otázka č. 7: „Jak dlouho jste momentálně léčen (a) v PL Bohnice?“ Jak dlouho jste Celkem momentálně léčen (a) v PL Bohnice? 0 – 2 měsíce 10 3 – 4 měsíce 12 5 a více měsíců 19 Nezodpovězena otázka 1
procenta
24% 29% 45% 2%
43
Jak dlouho jste momentálně léčen (a) v PL Bohnice?
0 - 2 měsíce 3 - 4 měsíce 5 a více měsíců Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování 24% respondentů je momentálně na léčbě v PL Bohnice v rozmezí 0 – 2 měsíce; 3 – 4 měsíce je na hospitalizaci 29% respondentů; 45% dotázaných je léčeno 5 a více měsíců a 2% respondentů otázku nezodpovědělo.
Otázka č. 8: „ Kolikátá je toto Vaše hospitalizace?“ Kolikátá je toto vaše hospitalizace? 1 2–3 5 a více
Celkem 8 14 20
procenta 19% 33% 48%
Kolikátá je toto vaše hospitalizace?
1 2-3 5 a více
zdroj: vlastní zpracování 44
19% dotázaných je momentálně prvně hospitalizováno; 2 – 3 hospitalizace probíhá u 33% respondentů a u 48% je to 3 a více hospitalizace.
Otázka č. 9: „Co je podle Vás příčinou re hospitalizace?“ Co je podle Vás příčinou re Celkem procenta hospitalizace? Vysazení léků 18 32% Neúčinná medikace 12 21% Rodinné problémy 12 21% Sociální problémy 13 22% Nezodpovězena otázka 1 2% Tazatel „neví“ 1 2% Co je podle Vás příčinou rehospitalizace?
Vysazení léků Neúčinná medikace Rodinné problémy Sociální problémy Nezodpovězena otázka Tazatel "neví"
zdroj: vlastní zpracování U 32%, což je nejvíce dotazovaných u této otázky, přisuzují příčinu re hospitalizace k vysazení léků; 21% k neúčinné medikaci, 21% se domnívá, že opětovná hospitalizace je z důvodu rodinných problémů; 22% udává sociální problémy; 2% dotazovaných nezodpovědělo otázku a další 2% neví důvod jejich re hospitalizace.
45
Otázka č. 10: „Jak dlouho mezi 2 hospitalizacemi jste schopen/schopna pobývat v nechráněném prostředí?“ Jak dlouho mezi 2 hospitalizacemi jste Celkem procenta schopen/schopna pobývat v nechráněném prostředí? 0 – 3měsíce 10 24% 3 – 9měsíců 7 17% 9 a více měsíců 20 48% Tazatel „neví“ 1 2% Nezodpovězena otázka 3 7% Vlastní odpověď: „pouze několik hodin“ 1 2%
Jak dlouho mezi 2 hospitalizacemi jste schopen/schopna pobývat v nechráněném prostředí? 0 - 3měsíce 3 - 9měsíců 9 a více měsíců Tazatel "neví" Nezodpovězena otázka Vlastní odpověď: "pouze několik hodin"
zdroj: vlastní zpracování 24% dotazovaných pobývalo v nechráněném prostředí 0 – 3 měsíce; 3 – 9 měsíců odpovědělo 17% dotázaných; nejvyšší počet (48%) pobývalo v nechráněném prostředí 9 a více měsíců; 2% tazatelů nedokázalo určit časové období; 7% nezodpovědělo otázku a v 2% byl pobyt v nechráněném prostředí pouze několik hodin.
46
Otázka č. 11: „Je Vám lépe mezi zdravými lidmi nebo mezi lidmi se stejným onemocněním?“ Je Vám lépe mezi zdravými lidmi nebo Celkem
Procenta
mezi lidmi se stejným onemocněním? Mezi zdravými lidmi
24
57%
Mezi lidmi se stejným onemocněním
4
10%
Nezáleží na tom
13
31%
Nezodpovězena otázka
1
2%
Je Vám lépe mezi zdravými lidmi nebo mezi lidmi se stejným Mezi zdravými lidmi onemocněním?
Mezi lidmi se stejným onemocněním Nezáleží na tom
Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování Největší počet dotazovaných (57%) odpovědělo, že je jim lépe mezi zdravými lidmi; 10% nemocným se schizofrenií je lépe mezi dalšími osobami nemocnými schizofrenií; 31% dotazovaných nezáleží na tom, mezi kým jsou; 2% nezodpovědělo otázku.
Otázka č. 12: „Spolupracujete při léčbě se sociální pracovníkem v PL Bohnice?“ Spolupracujete
při
léčbě
se
sociální Celkem
Procenta
pracovníkem v PL Bohnice? Ano
31 47
74%
Ne
5
12%
Minimálně
6
14%
Spolupracujete při léčbě se sociálním pracovníkem v PL Bohnice?
Ano Ne Minimálně
zdroj: vlastní zpracování 74% dotazovaných spolupracují během hospitalizace se sociálním pracovníkem; 12% nespolupracuje a 14% minimálně spolupracuje se sociálním pracovníkem.
Otázka č. 13: „Jakou pomoc očekáváte od sociálního pracovníka?“ – u otázky bylo možno více odpovědí Jakou pomoc očekáváte od sociálního Celkem
Procenta
pracovníka? Řešení sociálních problémů
10
26%
Peníze
8
21%
Informace
2
5%
Administrativa
3
8%
Vstřícnost
1
3%
48
Tazatel – „nic“
1
3%
Nezodpovězena otázka
14
37%
Jakou pomoc očekáváte od sociálního pracovníka v PL Bohnice?
Řešení sociálních problémů Peníze Informace Administrativa Vstřícnost Tazatel - "nic" Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování Jedna z žádanějších pomocí od sociálního pracovníka je řešení sociálních problémů, tuto pomoc vyžaduje 26% dotázaných; 21% lidí se schizofrenním onemocněním chtějí pomoct při řešení peněz (důchod, exekuce apod.); 5% žádá pouze informace; 8% potřebuje pomoc při administrativních úkonech; 3% chtějí vstřícnost od sociálního pracovníka; 3% nechtějí od sociálního pracovníka „nic“ a 37% nezodpovědělo otázku.
Otázka č. 14: „ Dostalo se Vám v PL Bohnice dostačující péče a pomoci od sociální pracovnice?“ Dostalo se Vám v PL Bohnice dostačující Celkem
Procenta
péče a pomoci od sociální pracovnice? Ano
38
90%
Ne
1
2%
49
Nezodpovězena otázka
3
8%
Dostalo se Vám v PL Bohnice dostačující péče a pomoci od sociální pracovnice?
Ano Ne Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování
90% dotazovaných odpovědělo, že se jim dostalo dostačující péče a pomoci od sociálního pracovníka, 2% se této pomoci nedostalo a 8% dotazovaných nezodpovědělo tuto otázku.
Otázka č. 15: „ Co chcete dělat po ukončení léčby v PL Bohnice?“ – u otázky bylo uvedeno i více odpovědí Co chcete dělat po ukončení léčby v PL Celkem
Procenta
Bohnice? Přečíst celého Remarqua a učit se švédsky
1
2%
Být v občanském sdružení Focus - keramika
1
2%
Mít invalidní důchod
2
5%
Zemřít
1
2%
Pracovat
14
32%
Jít domů
4
9%
50
Věnovat se rodině
3
7%
Učit se vařit a starat se o sebe a babičku
1
2%
Být ve stacionáři
1
2%
Bydlet
2
5%
Budovat karieru v HipHopu
1
2%
Žít normální život normálního člověka
1
2%
Tazatel „neví“
5
11%
Nezodpovězena otázka
7
16%
Co chcete dělat po ukončení léčby v PL Bohnice? Přečíst celého Remarqua a učit se švédsky Být v občanském sdružení Focus - keramika Mít invalidní důchod Zemřít Pracovat Jít domů Věnovat se rodině Učit se vařit a starat se o sebe a babičku Být ve stacionáři Bydlet Budovat karieru v HipHopu Žít normální život normálního člověka Tazatel „neví“ Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování
2% dotazovaných z celkového počtu, což je 1 osoba, po ukončení léčby chce přečíst celého E. M. Remarqua a naučit se švédský jazyk; 2% chce využít následné sociální služby – Focus (keramika); 5% má zájem o invalidní důchod; 2% chce zemřít; 32% dotazovaných, což je nejvyšší počet u této otázky, má zájem po ukončení léčby začít 51
pracovat; 9% chce jít domů; 7% se chce věnovat své rodině; 2% se chce naučit vařit a starat se o sebe a babičku; 2% má zájem o využití sociální služby – stacionář; 5% chce bydlet; 2% (1 člověk) by se chtěl prosadit v HipHopu a začít v tomto směru svou kariéru; 1 osoba nemocná schizofrenií (2%) chce začít žít normální život normálního člověk; 11% dotazovaných nemá představu o tom, co chtějí dělat po ukončení léčby v PL Bohnice a 16% dotazovaných tuto otázku nezodpovědělo.
Otázka č. 16: „ Budete po ukončení léčby navštěvovat ambulanci a dodržovat dále léčebný program? Budete po ukončení léčby navštěvovat ambulanci a dodržovat dále Celkem Procenta léčebný program? Ano
31
74%
Ne
3
7%
Budu se snažit
5
12%
Nezodpovězena otázka
3
7%
Budete po ukončení léčby navštěvovat ambulanci a dodržovat dále léčebný program?
Ano Ne Budu se snažit Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování
74% dotazovaných bude po ukončení léčby v PL Bohnice navštěvovat ambulantní léčbu; 52
7% této možnosti nevyužije; 12% se bude snažit ambulantní léčbu využívat a 7% dotazovaných na tuto otázku neodpovědělo.
Otázka č. 17: „ Využijete po propuštění z PL Bohnice nějakou následnou péči (např. chráněné bydlení, stacionář, služby casemanagerů apod.)?“ Využijete po propuštění z PL
Bohnice nějakou Celkem
Procenta
následnou péči (např. chráněné bydlení, stacionář, služby casemanagerů apod.)? Pokud ano, uveďte jakou….. nejčastější odpovědi: 19
45%
chráněné bydlení, domov pro seniory, chráněné dílny, stacionář Ne
21
50%
Nezodpovězena otázka
2
5%
Využijete po propuštění z PL Bohnice nějakou následnou péči (např. chráněné bydlení, stacionář , služby casemanagerů apod.)?
Pokud ano, uveďte jakou ….. nejčastější odpovědi: chráněné bydlení, domov pro seniory, chráněné dílny, stacionář Ne
Nezodpovězena otázka
zdroj: vlastní zpracování Necelá polovina dotazovaných (45%) bude chtít využít následné péče po propuštění 53
z PL Bohnice, např.: chráněné bydlení, chráněné dílny, stacionáře či domovy pro seniory; 50% možnosti následné péče nechce využít a 5% dotazovaných nezodpovědělo otázku.
54
Diskuze Ke své absolventské práci jsem si vybrala téma Schizofrenie; problematika sociální práce se schizofrenními pacienty. Sociální práce s duševně nemocnými mě vždy zajímala a chtěla jsem se o ní dozvědět více informací. Díky této mé práci se mi povedlo dozvědět se více o nemoci, a jak může sociální práce pomáhat a působit na osobu se schizofrenií.
Ve své práci jsem se převážně věnovala základnímu popisu schizofrenie a základu sociální práce s duševně nemocným člověkem. Schizofrenie je velmi závažné onemocnění. Jedná se o poruchu myšlení, které se může projevovat rozpadem myšlení nebo také výskytem halucinací a bludů. Sociální práce se schizofreniky je v podstatě speciální druh sociální práce. Dle mého názoru je vhodné, aby člověk se schizofrenním onemocněním dlouhodobě spolupracoval s lékaři, vyhledal a navázal kontakt se sociálními službami, které jsou vhodné pro osoby s duševním onemocněním. Je také důležité, aby člověk se schizofrenií využil možné hospitalizace v Psychiatrické léčebně.
Sociální práce je důležitá i při začleňování osob s duševním onemocněním do jejich sociálního prostředí. Je, ale nutné vytvořit pro schizofrenního člověka vhodné zázemí a přihlížet k obtížím, které tato nemoc přináší. Při návratu do svého přirozeného sociálního prostředí mají nemocní lidé obtíže v sociální oblasti, což se projevuje v nemožnosti navázání kontaktu s druhou osobu, potřebnost doprovodu a podpory při úkonech na úřadech, informovanosti o možných následných službách ať už sociálních či zdravotních. Následné služby mohou pomoct nemocným lidem v další léčbě, začleňování mezi zdravé osoby, s prací a v mnoha dalších oblastech.
55
Závěr Ve své absolventské práci jsem se zabývala onemocněním Schizofrenie a sociální práce s duševně nemocnými. Sociální práce se schizofreniky může být náročná. Sociální pracovník, který pracuje s takto duševně nemocnými, by měl mít už určité zkušenosti a dávku trpělivosti. Trpělivost je potřebná u všech cílových skupin v sociální práci.
O schizofrenním onemocnění bylo a bude publikováno spousta knih, příruček, lze nalézt mnoho internetových odkazů. Proto jsem se spíše zaměřila na sociální pracovníky, kteří pracují a pomáhají lidem se schizofrenií. Zorientovat se v sociální práci s duševně nemocnými mi velmi napomohla kniha od G. Mahrové, M. Venglářové a kol. s názvem Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním.
Absolventská práce je rozdělena na dvě části. První část je teoretická. V teoretické části jsem se zabývala základním popisem schizofrenie, symptomy, formy schizofrenie, terapií a možnou léčbou tohoto onemocnění, základy sociální práce a uživatelem v sociální práci.
V praktické části jsem se věnovala dotazníkovému šetření. Cílem dotazníkového šetření bylo zjištění postoje lidí se schizofrenií k jejich onemocnění a k sociální práci. Jedna z obtížnějších věcí pro mne bylo sestavit dotazník tak, aby byl srozumitelný pro lidi trpící schizofrenií v Psychiatrické léčebně Bohnice. V dotazníku se nacházely i odpovědi, které vyplnili dotazovaní, aniž by si vybrali z odpovědí, které byly možné. Tyto odpovědi jsem velmi ocenila, protože se ukázalo, že nad dotazníky respondenti přemýšleli a vyplnili je zodpovědně. Dále v praktické části jsem uvedla pracovní náplň zdravotně sociálního pracovníka v Psychiatrické léčebně Bohnice, který pracuje s duševně nemocnými. V neposlední řadě jsem uvedla doslovný příběh mladého schizofrenika očima jeho starší sestry.
56
Summary Schizophrenia; Social Work with Schizophrenic Patients in Psychiatric Institution
Schizophrenia is a serious disease that hasn’t been discussed so much in general public lately. The main task of the assignment is to describe work activities of social workers with schizophrenic patients and bases of schizophrenic illness. I cooperated with a social worker from Psychiatric Institution Bohnice with the aim to describe social work with schizophrenics in detail. Many publications have already been written about schizophrenia but so far not enough has been known about social work with schizophrenics. Social work with schizophrenics may be difficult that’s why a good social worker should be experienced.
Schizophrenia is commonly known as split personality disorder with the occurrence of hallucinations and delusions. The theoretical part describes schizophrenia in general, also the types of schizophrenia, its symptoms but also possible treatment. It also deals with the concept of social work. Compulsory education of social workers under the Act of Social Services and 108/2006 Coll. was mentioned. The attention was also focused on classification of social work methods e.g. individual, group or community social work, on the definition of the term the user of social services, as well as on patients with mental health problems in social services. Exactly these people are people with schizophrenic disorders.
A social worker helps the patients to return into life after their treatment and also to integrate them into the society without any problems. This professional in psychiatric hospital Bohnice helps people during their hospitalization; he must know the symptoms of schizophrenia and adequately help these hospitalized patients who suffer from this mental illness.
57
Key words: schizophrenia, social work, psychiatric institution Bohnice, social integration, treatment
58
Bibliografie 1. MAHROVÁ, Gabriela, VENGLÁŘOVÁ, Martina a kol.. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. Vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. 176s. ISBN 978-80-2472138-5.
2. MALÁ, Eva, PAVLOVSKÝ, Pavel. Psychiatrie- učebnice pro zdravotní sestry a další pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Portál, 2002. 144s. ISBN 80-7178-700-0.
3. MKN – 10. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. 1. vydání. Praha: Bomton Agency, 2009. 742s. ISBN – 978-80-904259-1-0.
4. RABOCH, Jiří, PAVLOVSKÝ, Pavel. Psychiatrie - minimum pro praxi. 3. vydání. Praha: Triton, 2003. 31s. ISBN 80-7254-423-3.
5. VYBÍRAL, Zbyněk, ROUBAL, Jan. Současná psychoterapie. 1. vydání. Praha: Portál, 2010. 744s. ISBN 978-80-7367-682-7.
Brožura: 1. JAROLÍMEK, Martin. O lidech, kteří onemocněli schizofrenií. 1996, nakladatelství Pallata Praha, str. 31
Elektronické dokumenty: 1.
schizofrenie.
[online].
2012
[cit.
2012-08-02].
Dostupný
z WWW:
http://cs.wikipedia.org./wiki/schizofrenie
2. co to je etiopatogeneze?. [online]. 2008 [cit. 2012-08-02]. Dostupný z WWW: http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/o-schizofrenii-344639 59
3. negativní symptomy. [online]. 2012 [cit. 2012-08-02]. Dostupný z WWW: http://www.stopstigma.cz/index.php?obsah=poruchy32&sub=neg
4. RUBEŠOVÁ, Čelíme realitě sebevražd. [online]. 2006 [cit. 2012-08-02]. Dostupný z WWW: http://www.cmhcd.cz/dokumenty/brozury/amepra_brozura_03.pdf
5. prognóza?. [online]. [cit. 2012-08-02]. Dostupný z WWW: http://psychiatrie.med.muni.cz/res/file/spec_psych_-%20schizofrenie.ppt
6. etický kodex sociálních pracovníků ČR. [online]. 2006 [cit. 2012-08-02]. Dostupný z WWW: http://sspcr.xf.cz/code.html
7. etický kodex sociálních pracovníků ČR ve vztahu k uživateli. [online]. 2006 [cit. 201208-02]. Dostupný z WWW: http://sspcr.xf.cz/code.html
8. Psychiatrická léčebna Bohnice, Praha. [online]. [cit. 2012-08-02]. Dostupný z WWW: http://www.plbohnice.cz/home1/cz
60
Přílohy
Příloha č. 1
SLOVNÍK POJMŮ
Anxieta = úzkost; nepříjemný psychický stav Bludy = nevyvratitelná přesvědčení s paranoidním či nezvyklým obsahem, ovlivňující jedincovo chování Dynamogenie = činorodost Etiopatogeneze = soubor příčin a mechanismů vedoucích ke vzniku nemoci Excitace = motorická aktivita neovlivnitelná vnějšími podněty Halucinace = klamný vjem vznikající bez reálného vnějšího podnětu v bdělém stavu Hebefrenní = dezorganizovaný Mutismus = útlum řeči Nástavy = zaujímání nezvyklé polohy Recidiva = opakující se Remise = návrat k původnímu fungování pacienta před vypuknutím nemoci. Jedná se vlastně o dosažení bezpříznakového období. Předpokládá se, že nemoc je stále přítomna, ale bez zjevných symptomů. Rigidita = nepružnost, nepřizpůsobivost, ztuhlost Stupor = člověk není schopen pohybu ani řeči
61
