Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola Mills, s.r.o. Čelákovice
Domácí násilí páchané na ženách Sociální práce
Vedoucí práce: Mgr. Pavla Fraňková
Vypracovala: Tereza Stolariková
Čelákovice, 2013
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
-----------------------------------------------
V Čelákovicích, 7. 5. 2013
Tereza Stolariková
1
Poděkování Ráda bych poděkovala mé vedoucí práce Mgr. Pavle Fraňkové za důležité připomínky, vřelý přístup, ochotu a cenné rady, které mi poskytovala při konzultacích v průběhu zpracování této absolventské práce. Též děkuji všem pracovníkům azylového domu v Brandýse nad Labem, kde jsem vykonávala svou dlouhodobou praxi, za milé přijetí a za umožnění rozhovoru s klienty. Velké poděkování patří také respondentům, kteří mi vyplnili dotazníky, a tím mi věnovali svůj čas.
2
OBSAH ÚVOD ...................................................................................................................... 5 1
2
Cíl absolventské práce ........................................................................................ 7 1.1
Hlavní cíle: ................................................................................................... 7
1.2
Dílčí cíle: ...................................................................................................... 7
1.3
Výzkumné nástroje: ..................................................................................... 7
Teoretická část ................................................................................................... 8 2.1
Domácí násilí páchané na ženách ................................................................. 8
2.1.1 Pojem a definice............................................................................................. 8 2.1.2 Charakteristické znaky: .................................................................................. 8 2.1.3 Formy domácího násilí ................................................................................... 9 2.1.4 Příčiny domácího násilí ................................................................................ 10 2.1.5 Cyklus domácího násilí ................................................................................. 11 2.2
Ženy jako oběti domácího násilí ................................................................. 13
2.2.1 Násilí na ženách v číslech ............................................................................. 13 2.2.2 Viktimizace ................................................................................................... 13 2.2.3 Následky na obětech domácího násilí ......................................................... 14 2.2.4 Prevence domácího násilí ............................................................................ 15 2.3
Pomoc ženám – obětem domácího násilí .................................................... 16
2.3.1 Domácí násilí a současná legislativa v ČR .................................................... 16 2.3.2 Institut vykázání ........................................................................................... 17 2.3.3 Instituce poskytující pomoc obětem domácího násilí ................................. 19 3
Praktická část ................................................................................................... 21 3.1
Dotazníkové šetření ................................................................................... 22
3.1.1 Analýza dat z kvantitativní části výzkumu ................................................... 22 3.2
Hypotézy................................................................................................... .23
3.3
Struktura výběrového souboru ................................................................... 23
3.3.1 Definice domácího násilí .............................................................................. 27 3.3.2 Vlastní zkušenost s domácím násilím .......................................................... 29 3.3.3 Instituce pomáhající v oblasti domácího násilí ............................................ 31 3.3.4 Informovanost veřejnosti ............................................................................ 33 3
3.3.5 Spouštěče domácího násilí a rodiny ............................................................ 33 3.4
Hloubkový rozhovor ................................................................................... 37
3.4.1 Rozhovory .................................................................................................... 37 4
Diskuse ............................................................................................................ 42
Závěr ..................................................................................................................... 43 Resumé.................................................................................................................. 45 Bibliografie ............................................................................................................ 47 Seznam příloh
4
ÚVOD „Ledacos může být v životě pokaženo a narušeno, že v něčem uděláme chybu, že ne všechno se vždycky povede – ale že nikdy není docela pozdě, abychom se s upřímným odhodláním nepustili do nápravy. Jestliže nehledáme vinu jen u těch druhých a ve svém okolí, ale zpytujeme také své svědomí a přijmeme svůj díl odpovědnosti, už jsme zpravidla vykročili správným směrem po cestě nápravy“. [Matějček, Dytrych, 1999, str. 136]
Téma absolventské práce „Domácí násilí páchané na ženách“ jsem si zvolila na základě mé odborné praxe v Azylovém domě v Brandýse nad Labem, kde mě zaujal případ jedné klientky, s kterou jsem se zde setkala. Má absolventská práce vychází ze studia odborných pramenů, které uvádím v seznamu použité literatury, opírá se o aktuální data a poznatky odborné veřejnosti. Druhým impulsem, který ovlivnil mé rozhodnutí, byla nepřímá zkušenost s násilím mezi partnery. Tato událost mě přiměla zabývat se touto problematikou podrobněji. Nejprve čtenáře seznamuji s domácím násilím po stránce teoretické, tzn. s jeho pojmem, definicí, znaky, formami, příčinami, průběhem a s mýty, které se kolem domácího násilí tradují. Dále poukazuji na ženy, jakožto nejčastější oběti domácího násilí. V další kapitole se zaměřuji na instituce poskytující pomoc obětem domácího násilí. Celá práce je uzavřena závěrečným zhodnocením, po němž již následují pouze německé resumé, seznam použité literatury a přílohy. Téma domácí násilí je velice široké a proto se zaměřuji právě na nejvíce ohroženou skupinu - ženy. Ženy často domácí násilí trpí, ať už z finančních důvodů či proto, že i přes všechno utrpení partnera milují a nechtějí ho opustit. Praktická část absolventské práce vychází z uvedených teoretických konceptů, jež jsou základem pro mé výzkumné šetření. Praktická část je tvořena z dvou výzkumů. V první části výzkumu je použita kvantitativní metoda dotazníku, pomocí níž je sledována úroveň informovanosti o problematice domácího násilí u žen ve Středočeském kraji, jakožto i možná osobní zkušenost s těmito negativními jevy, znalost organizací, které se domácím násilí 5
zabývají. První cílovou skupinou respondentů jsou ženy od 20 do 50 let, žijící ve Středočeském kraji. V druhé části výzkumu je použita metoda hloubkového rozhovoru. Jsou zde tři dotazované ženy, které se osobně setkaly s domácím násilím. Všechny tři ženy jsou ze Středočeského kraje. Jedna žena je klientkou azylového domu. Dvě ženy nejsou ani nebyly klientkami azylového domu, ale mají zkušenost s domácím násilím. Pomocí rozhovoru jsem se chtěla dozvědět něco více o jejich životě s násilníkem, dozvědět se důvody, proč týrání v rodině začalo, jaké byly impulsy, dále jak sami oběti v této situaci postupovaly, na koho se obrátily a hlavně zda věděly, na koho se obrátit a jak dlouho domácí násilí probíhalo, než ho začaly řešit. Jména jsou z důvodu osobní ochrany klientek pozměněna.
6
1 Cíl absolventské práce 1.1 Hlavní cíle: představení tématu domácího násilí páchané na ženách veřejnosti
1.2 Dílčí cíle: zjištění informovanosti o domácím násilí u veřejnosti a znalost organizací, zabývající se domácím násilím nastínění příběhů žen, které se staly oběťmi domácího násilí
1.3 Výzkumné nástroje: práce s literaturou kvantitativní dotazníkové šetření hloubkový rozhovor
7
2 Teoretická část 2.1 Domácí násilí páchané na ženách 2.1.1 Pojem a definice Světová zdravotnická organizace definuje domácí násilí jako „úmyslné použití či hrozbu použití fyzické síly nebo moci proti sobě, jiné osobě, proti skupině či komunitě, a to síly (moci), která má nebo s vysokou pravděpodobností bude mít za následek poranění, smrt, psychickou újmu, poruchu vývoje či osobnosti“. [ICN: Společně proti násilí, Praha, ČAS 2001, s. 13]
Sociální pracovnice krizového centra Eva Koloničná DiS., charakterizovala domácí násilí takto: „Domácí násilí se vyznačuje blízkými vztahy intimního charakteru mezi osobou ohroženou násilím (obětí) a osobou násilnou (agresorem), dále společnou propojeností těchto osob – společná domácnost, děti, okruh známých, majetek, podnikání apod., dlouhodobým trváním a opakujícími se útoky, stupňující se intenzitou násilí, nerovnosti postavení oběti a agresora.“ [Sociální práce, Časopis pro teorii, praxi a vzdělávání v sociální práci, 2006, s. 14]
2.1.2 Charakteristické znaky: Expertní skupina Aliance proti domácímu násilí uvádí tyto znaky: 1. Opakování a dlouhodobost - pokud nastane útok, tak nelze z jednoho útoku, ať už má jakýkoliv charakter, určit, zda se jedná o domácí násilí, avšak nevyvrací se zde, že to může být začátek domácího násilí. 2. Eskalace - zpočátku se většinou vyskytují urážky a dále se stupňuje psychické snižování lidské důstojnosti a dochází až k fyzickým útokům a dále k závažným trestným činům, které mohou ohrozit zdraví a život. 3. Jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí oběti a násilníka – jsou zde rozdělené role a tyto role se nestřídají. 4. Neveřejnost – domácí násilí se děje zpravidla doma, ne ve společnosti.
8
Aby skutek byl domácím násilím, musí být naplněny všechny čtyři znaky. [www.domacinasili.cz, 2007-04-21]
2.1.3 Formy domácího násilí Všechny formy domácího násilí mají zpravidla společný cíl – získat moc a udržet si plnou kontrolu nad druhým. Fyzické násilí – strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení, kopání, ohrožování zbraní, házení předmětů, znehybňování oběti např. přivazováním. Psychické násilí – zahrnuje zejména slovní týrání, ponižování, zesměšňování na veřejnosti i v soukromí, permanentní kontrolu chodu dne, výslechy. Ekonomické násilí – znamená zamezení možnosti oběti disponovat finančními prostředky, ať rodinnými nebo vlastními.
Sexuální násilí - zahrnuje všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucovány, které oběť podstupuje nedobrovolně či s nechutí.
Formy násilného jednání: Sociální izolace – znamená absolutní uzavření rodiny, zákaz styku s příbuznými a s přáteli, zákaz telefonování, vycházení, přikazování chování, oblékání. Zastrašování – použití křiku, vyvolávání strachu, ničení majetku, vyhrožování. Dále používání výhružek typu opuštění rodiny, spáchání vraždy dětí nebo partnerky, vlastní sebevražda a další. Vyčerpávání – přikazování někdy až nesmyslné práce, odpírání spánku, potravy, tekutin. Citové týrání – nadávky, kritizování, sekýrování, vyvolávání pocitu viny za situaci, popírání faktu násilí s tím, že „oběti se něco zdá“.
9
Ekonomické týrání – zákaz získání nebo udržení zaměstnání, přinucení žádat o prostředky na obživu, dennodenní kontrola nákupů, znemožnění přístupu k rodinným příjmům nebo naopak neposkytování finančních prostředků na chod rodiny, rozprodávání zařízení domácnosti, neplacení nákladů spojených s bydlením. Vydírání – jeho nástrojem jsou zejména děti, násilník označuje oběť za špatnou matku, navádí děti proti druhému rodiči, používá vulgární a násilné chování, pohrůžky, že v případě odchodu už oběť své děti neuvidí. [Voňková J., Huňková M., Domácí násilí v českém právu z pohledu žen, proFem, s. 20-21]
2.1.4 Příčiny domácího násilí V domácím násilí jde především o rozdělení rolí, kdy jeden (agresor) v páru chce být dominantní a mít moc nad druhou osobou (obětí), přitom si však neuvědomují, že tímto jednáním nedávají prostor oběti k naplnění potřeb ve vztahu. Násilníci si svým jednáním kompenzují vlastní nedostatečnost nebo si tímto naplňují potřeby, které nejsou uskutečněny. Násilníci své jednání většinou popírají nebo to dávají za vinu oběti. Na okolí působí násilníci většinou jako spořádaní manželé a otcové. Násilníci mají většinou utkvělou představu o rozdělení rolí a o tom, jaká má být jejich manželka. [Domácí násilí v českém právu z pohledu žen - Voňková J., Huňková M., s. 169] Jako rizikové faktory jsou nejčastěji uváděny: nerovnost pohlaví, mladší věk, kriminální kariéra, etnická otázka, nezaměstnanost, drogy, základní vzdělání, předchozí útok, výchova v násilných rodinných vztazích. [Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J.: Podoby násilí v rodině, Vyšehrad, Praha, 2000, s. 81]
10
2.1.5 Cyklus domácího násilí Domácí násilí se může jevit jako nepředvídatelné, ale ve skutečnosti má určitý typický vzorec – tzv. cyklus domácího násilí, který jako první popsala Lenore Walkerová (1979). Zmíněná autorka identifikovala čtyři fáze domácího násilí s různou délkou a časovým intervalem trvání, který se při opakování cyklu zkracuje. Každá fáze se vyznačuje charakteristickým chováním násilné osoby. Fyzickému násilí podle Walkerové zpravidla předchází emocionální a psychické násilí, jež posléze fyzické násilí doprovází. Fáze napětí V této fázi „houstne atmosféra“, partneři mezi sebou špatně komunikují, násilná osoba je podrážděná, nespokojená a všechno neustále kritizuje. Násilí má spíše podobu pasivní agrese, ale může se zde také objevit křik a různé nadávky. Ohrožená osoba cítí strach a snaží se předejít či zabránit agresivnímu výbuchu násilníka – pokouší se mu ve všem vyhovět, snaží se, aby vše bylo podle násilníka. Trpí pocity viny, že se dostatečně nesnažila a nezamezila vzniku napětí a všechnu vinu svaluje na sebe. Fáze násilí Tato fáze je charakteristická plným propuknutím násilí. Incidenty nemají jen podobu emocionálního a psychického týrání, ale také násilí fyzického. Záleží zde na historii násilí ve vztahu. Násilník např. rozbíjí věci, zastrašuje, snaží se získat moc a kontrolu nad druhým a chce ho zcela ovládnout, může také dojít na kopání, mlácení, strkání, škrcení, pálení, svazování a znásilňování. Oběť zažívá pocity strachu, úzkosti, bezmoci a zoufalství. Obvykle v této fázi vyvázne s modřinami, popř. zlomeninami, může být dokonce ošetřena v nemocnici a k incidentu může být přivolána také policie. Často se stává, že časem dochází ke zhoršení celé situace, protože násilník zjistí, že jeho chování má minimální či žádné sociální důsledky. Násilník začne používat násilí jako prostředek kontroly a donucování.
11
Fáze usmíření (fáze „líbánek“) Násilník si uvědomuje, že oběť by mohla chtít vztah s ním ukončit, ale nechce nad ní ztratit kontrolu a moc, nechce o ni přijít, proto mění strategii chování – omlouvá se, slibuje, že se nic podobného už nestane, utvrzuje jí, že se změní a vše bude dobré. Ve fázi usmíření dává najevo lásku, lítost a smutek, ale většinou toto spíše předstírá. Dává oběti dárky, květiny a to je pro oběť většinou tak přesvědčivé, že podlehne – zůstane ve vztahu a uvěří slibům o zlepšení situace. Pokud se tato taktika neosvědčí, násilník často vyhrožuje sebevraždou, sebepoškozováním apod. nebo také svaluje odpovědnost za výbuch násilí na druhého, zpochybňuje jeho interpretaci incidentu („Takhle to vůbec nebylo, zase přeháníš.“) nebo jeho důvěryhodnost („Jsi paranoidní. Co si to zase vymýšlíš.“) Někdy oběti dávají určitou naději, že se situace zlepší a snaží se proto udělat všechno, včetně toho, že se pokoušejí násilné osobě vyjít vstříc, naplnit její očekávání a ve vztahu setrvají. Po čase se ale přeci jen ukáže, že to bylo chybné rozhodnutí. Fáze klidu Někdy je považována za součást předchozí fáze - usmíření. Charakterizuje se relativním klidem, ve vztahu nevyskytují žádné výrazné incidenty násilí. Násilná osoba může v této fázi plnit některý ze svých slibů a oběť doufá, že násilí bylo zažehnáno. Nicméně problémy stále přetrvávají, pomalu a postupně se kumulují, až opět přerostou ve fázi napětí. Celý cyklus se opakuje obvykle tak dlouho, dokud není nějak přerušen. Může mít nespočet opakování a může trvat různě dlouho.
12
2.2 Ženy jako oběti domácího násilí
2.2.1 Násilí na ženách v číslech Domácí násilí je vážný problém na celém světě. Zatímco absolutní čísla se stát od státu mírně liší, všeobecně jsou ženy oběťmi násilí v 95 % případů domácího násilí. Občanské sdružení Rosa uvádí, že nejméně jedna ze tří žen na světě byla napadena, bita, nucena k sexu nebo jinak zneužita intimním partnerem v průběhu svého života. Ženy ve věku 15 až 44 let jsou podle údajů Světové banky více ohroženy znásilněním a domácím násilím, než rakovinou, dopravními nehodami, válkami a malárii. V roce 2009 bylo v případech domácího násilí ze společného obydlí vykázáno 780 osob, z toho 16 žen. V roce 2010 bylo vykázáno 964 osob (údaje za leden-listopad). Celkově se tedy jedná o poměrně výrazný nárůst v počtu vykázání oproti předcházejícím rokům. [www.vlada.cz]
2.2.2 Viktimizace Speciální disciplínou, která se jmenuje viktimologie. Je definována jako nauka o obětech trestných činů. Viktimizace je proces, v němž se potencionální oběť stává obětí skutečnou. Podle Haškovcové existují tři procesy viktimizace: Viktimizace primární – zahrnuje bezprostřední akt násilí a důsledek trestného činu. Viktimizace sekundární – probíhá zpravidla na policii a obsahuje konfrontaci oběti s policisty, vyšetřovacími a procesními orgány a zahrnuje také reakce okolí. Pro oběť je to náročná a stresující etapa. Někdy se také hovoří o tzv. druhotném zraňování. Viktimizace terciální – je fáze, v níž se oběť buď vyrovná s násilím, které prožila nebo mu podlehne a identifikuje se s modelem tzv. kriminální kariéry.
13
Viktimizace se soustřeďuje na: a) Chování oběti Podíl oběti na její viktimizaci se označuje jako „vina oběti“ nebo „zavinění oběti“. Někdy působí oběť svým chováním na pachatele provokativně, jindy zjevně nezavdává žádnou příčinu. Přesto se pachatelé zejména násilných a sexuálních deliktů snaží oběť očernit. Chování oběti v době násilného útoku je různé – od absolutní pasivity až k aktivní obraně. b) Vztah mezi pachatelem a obětí Vztah mezi obětí a pachatelem může být objektivní, tzn., že se znají ze sousedství, pracoviště, školy a je tudíž nezávislý na oběti a pachateli. Naproti tomu existuje vztah subjektivní, kdy oběť a pachatel jsou nebo byly osoby blízké. c) Míru viktimizace K vyjádření viktimizace se používá index viktimizace, což je procentuální vyjádření, které
udává
počet
obětí
na
100
obyvatel
za
zvolené
časové
období.
[Domácí násilí v českém právu z pohledu žen, Voňková J., Huňková M., s. 74-75]
2.2.3 Následky na obětech domácího násilí Následky týrání jsou pestré a jejich konkrétní forma je proměnlivá. Záleží na tom, jaký druh násilí oběť prožila, jak dlouho byla týrána a jaký je její psychický potenciál, tedy jaké má schopnosti se s traumatickým zážitkem vyrovnat. Obecně platí, že čím dřív je násilí rozpoznáno, identifikováno, diagnostikováno a léčeno, tím lépe. Mírnější fyzické důsledky násilí se „rychle“ zhojí, rány psychického charakteru se však odstraňují mnohem hůře. Týraný člověk trpí depresemi, má strach, bývá vyděšený, nejistý. Oběť se vyhýbá kontaktům, v kterých hrozí další riziko týrání. Tím vzniká začarovaný kruh a oběť se dostává do situace, ve které rizika opětovného napadení stoupají. [Haškovcová, H., Manuálek o násilí, 2004, s. 26]
14
2.2.4 Prevence domácího násilí Je rozhodně lepší problémům předcházet než je pak složitě řešit. Je důležité jasně a srozumitelně popsat problematiku domácího násilí, seznámit s ní co možná nejširší veřejnost, zvýšit citlivost společnosti vůči tomuto jevu. To by mělo být hlavním úkolem primární prevence. Primární prevence Měla by být zaměřena na eliminaci rizik pravděpodobného vzniku domácího násilí. Jde o snížení výskytu nových případů domácího násilí v populaci. Nejúčinnějším opatřením v tomto smyslu je s největší pravděpodobností pečlivý a uvážlivý výběr životního partnera, budování dobrého rodinného zázemí, dostatečná informovanost o tom, co je ve vztahu obvykle považováno za „normální“ a co už by rozhodně nemělo být tolerováno (ponižování, nadávání, bití). Neopomenutelný význam v této souvislosti mohou mít zejména: dobré vztahy v původní rodině jako určité vzory a modely soužití a řešení případných partnerských problémů kvalitní příbuzenské či přátelské vztahy budování sebeúcty a sebedůvěry genderově korektní výchova v rodině jako prevence osvojení si či utvrzení „tradičního“ rozdělení mužských a ženských rolí Sekundární prevence Je zaměřena na včasnou identifikaci problému domácího násilí a zahrnuje všechna opatření s cílem zabránit zhoršování situace, zamezit komplikacím a negativním důsledkům. Jedná se tedy o identifikaci domácnosti, která je z hlediska incidence domácího násilí riziková, a o rychlé rozpoznání tohoto jevu. Mezi časné indikátory domácího násilí patří především: komunikační problémy v rodině
15
predisponované rodinné pozadí přítomnost vzájemně (spolu) působících stresorů Terciární prevence Snaží se zmírnit nepříznivé dopady domácího násilí. Je zaměřena na odstranění či zmírnění následků domácího násilí snaží se o návrat zasažených osob k „normálnímu fungování“ a také o zvýšení kvality jejich života. Zahrnuje reintegraci, sociální rehabilitaci, reedukaci, resocializační činnosti a opatření sociální: komplexní péči o osoby zasažené domácím násilím včetně ubytování, sociálních služeb, sociálních dávek apod.
2.3 Pomoc ženám – obětem domácího násilí 2.3.1 Domácí násilí a současná legislativa v ČR Z trestněprávního hlediska je domácí násilí v České republice upraveno v § 199 trestního zákoníku a tím se rozumí týrání osoby blízké nebo jiné, žijící s pachatelem ve společném obydlí. [§ 199, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.] Právní rámec problematiky domácího násilí zakotvuje tři pilíře pomoci (policie ČR, intervenční centra, justice) a je tvořen těmito zákony: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Upravuje zřizování a provoz intervenčních center – poradenská zařízení pro osoby ohrožené domácím násilím.
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon upravuje oprávnění policisty rozhodnout o vykázání agresora ze společného obydlí, zákazu vstupu do společného obydlí a zákazu navazování kontaktu s ohroženou osobou.
16
Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím.
Podstatou je možnost zásahu státu do vztahu dvou osob, a to právě v jejich společném obydlí, pokud je jedna z osob ohrožena druhou osobou – institut vykázání.
Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník:
Upravuje
trestní
postih
projevů
domácího
násilí
a
nebezpečného
pronásledování, tzv. stalking. [www.idtbrno.cz]
2.3.2 Institut vykázání Vykázání je v ČR upraveno zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, § 44 až 47 „Oprávnění vykázat z bytu nebo domu i z jeho bezprostředního okolí“. [www.domacinasili.cz, 2007-04-21] a zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. [www.idtbrno.cz]. Vykázání je opatření, díky kterému se může násilné osobě na stanovenou dobu zakázat vstup do společného obydlí a do jeho bezprostředního okolí. Může také zakázat navazování kontaktu s ohroženou osobou. Po dobu trvání vykázání se osobám ohroženým domácím násilím věnují pracovníci intervenčního centra, kteří jim poskytují sociální, psychologické a právní poradenství. O vykázání může rozhodnout:
Policista – je oprávněn (ne povinen) využít toto opatření, a to na základě vyhodnocení aktuální situace, zpravidla to bývá ihned po incidentu (v případech, kdy hrozí nebezpečí páchání dalšího násilí).
Civilní soud – rozhoduje o vykázání prostřednictvím tzv. předběžného opatření v případě, kdy o to ohrožená osoba požádá formou návrhu, ve kterém musí uvést důvody na vydání tohoto návrhu. [www.idtbrno.cz]
17
Zákon o ochraně před domácím násilím zavádí institut vykázání. Smyslem je ochránit domácím násilím ohrožené osoby před agresorem. Policisté mají pravomoc vykázat násilnou osobu ze společného obydlí i jeho okolí, pokud předpokládají, že se agresor dopustí nebezpečného útoku, toto mohou učinit i v nepřítomnosti agresora a nepotřebují k tomu ani souhlas oběti. Vykázat mohou agresora na 10 dní, přičemž doba nemůže být zkrácena, ani v případě, že s tím oběť souhlasí. Tím je ošetřeno klasické zastrašování oběti, která mnohdy pod tlakem a strachem ze strany agresora oznámení zrušila. Po uplynutí deseti dnů může oběť zažádat o předběžné opatření, kdy může být následně agresor vykázán až po dobu jednoho měsíce. Vykázaná osoba je dle § 45 ZPČR povinna okamžitě opustit společné obydlí a zdržet se vstupu do něj, dále se zdržet veškerého styku a kontaktu s obětí a odevzdat veškeré klíče od společného obydlí, které vlastní. Policie má poté povinnost tři dny od vydání rozhodnutí kontrolovat, zda jsou stanovené zákazy a omezení dodržovány a také kontroluje chování agresora i oběti. Vykázaná osoba má právo, ale pouze v přítomnosti policisty, vzít si z domu osobní doklady a věci potřebné pro podnikání či výkon povolání. Oběť je policisty poučena, že může podat žádost o vydání předběžného opatření, že může využít pomoci zařízení pro pomoc obětem domácího násilí (psychologické, sociální aj.) a v neposlední řadě je seznámena s následky, které vyplynou při vědomém podání nepravdivých údajů. Vykázání je pojato jako výkon oprávnění policisty, nejedná se již tedy o rozhodnutí vydané ve správním řízení a je pojato jako faktický úkon. Pro policii tím dochází k zásadnímu zjednodušení postupu, kdy již policisté nadále nejsou nuceni vyhotovovat formální rozhodnutí se všemi náležitostmi, včetně odůvodnění, odpadá komplikované doručování a dochází k odformalizování lhůt pro posouzení správnosti vykázání v odvolacím řízení. [www.vlada.cz] Dalším důležitým faktem je, že úkonům, které souvisí s vykázáním, musí být přítomna nezúčastněná osoba (pokud nehrozí nebezpečí z prodlení), v praxi jsou to například sousedé nebo příbuzní zúčastněných.
18
Institut vykázání je inovativní v tom, že společné obydlí je nucen opustit agresor, avšak do té doby většinou odcházela či utíkala oběť i s dětmi například do azylových domů pro matky s dětmi. Činnost intervenčních center (IC) je zakotvena v zákonech č.108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění zákona č. 29/2007 Sb. (§ 60a): na základě vykázání ze společného obydlí vydaného podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 273/2008 Sb. o Policii ČR) je osobě ohrožené násilným chováním vykázané osoby nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení úředního záznamu o vykázání intervenčnímu centru, a dále je zakotvena v zákoně č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím, ve znění zákona č. 29/2007 Sb. Na policejní vykázání tedy přímo ze zákona navazuje sociálně právní a psychologická pomoc poskytovaná pracovníky IC ohrožené osobě během lhůty deseti dní. [www.domaci-nasili.cz]
2.3.3 Instituce poskytující pomoc obětem domácího násilí Zde je jen výtka nejznámějších organizací, které pomáhají obětem domácího násilí. Mezi první centra patří například Bílý kruh bezpečí, který se registroval v roce 1991 (www.bkb.cz), občanské sdružení ROSA, které vzniklo v roce 1993 jako nadace (www.rosa-os.cz) nebo občanské sdružení Acorus, které vzniklo v roce 1997 (www.acorus.cz). Občanské sdružení ROSA také učinilo jednu z prvních sociologických sond, která zjistila, že se u nás vyskytuje domácí násilí ve velké míře, tedy v míře větší než se společnost domnívala. Výsledkem této sociologické sondy byla publikace z roku 1997 „Dneska Tě ještě nezabiju“, která „otevřela oči“ širší veřejnosti v oblasti problematiky domácího násilí v České republice. Až na přelomu století (rok 2001) byly provedeny první velké výzkumy (například výzkum agentury STEM pro Bílý kruh bezpečí).
19
Zde je přiblížení činností, kterým se daná organizace či instituce věnuje:
ROSA
Centrum pro týrané a osamělé ženy Rosa je informačním a poradenským centrem pro ženy - oběti domácího násilí. Je občanským sdružením, které poskytuje těmto obětem bezplatnou komplexní pomoc. Vedle odborného specializovaného a sociálně - terapeutického poradenství pro ně zajišťuje i ubytování v azylovém domě s utajenou adresou. Rosa je velice aktivní jak v přímé pomoci, tak i v prevenci domácího násilí. [www.rosa-os.cz]
Bílý kruh bezpečí
Pomoc obětem trestných činů Bílý kruh bezpečí je informačním centrem pro oběti domácího násilí. Je zde také telefonická linka DONA, která je určena obětem domácího násilí. Bílý kruh bezpečí dále nabízí služby, určení obětem trestných činů. Poskytují praktické rady, legislativu a právní informace, psychologické a sociální poradenství. [www.bkb.cz]
Acorus
Pomoc ženám obětem domácího násilí a jejich dětem Občanské sdružení Acorus bylo založeno v roce 1997. Acorus nabízí ambulantní pomoc a má k dispozici krizovou telefonní linku. Pro oběti je zajišťuje také ubytování - azylový dům a krizové lůžko, které oběti mohou využít na maximálně 5 dní. Azylový dům je zaměřena na poskytování přechodného bydlení a odborné pomoci k překonání nepříznivé sociální situace vzniklé v důsledku domácího násilí. Acorus nabízí i následnou pomoc, kterou oběti potřebují. [www.acorus.cz]
20
Intervenční centrum V Zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je činnost intervenčních center
vymezena v §60 jako krizová pomoc, která je nabídnuta a poskytnuta osobám ohroženým domácím násilím [zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění]. Intervenční centrum je specializované zařízení sociální služby, které poskytuje odbornou sociálně právní pomoc ohroženým osobám a koordinuje spolupráci mezi dalšími navazujícími službami sociální i zdravotnické záchranné sítě. Služby intervenčních center jsou obětem domácího násilí poskytovány bezplatně. Intervenční centra poskytují jak ambulantní a pobytové služby, tak i služby terénní. Intervenční centrum nikdy nepracuje s pachatelem domácího násilí, je schopno pachateli domácího násilí kontakt na pomáhající organizaci zprostředkovat.
ProFem – konzultační středisko pro ženské projekty
Poskytuje právní poradnu a to jak telefonickou, osobní, tak i poradnu on-line. Vytvářejí projekty, které se zaměřují na ženy, na jejich právní a sociální postavení. [www.profem.cz]
3 Praktická část Mým hlavním cílem bylo představení tématu domácího násilí páchané na ženách veřejnosti. Dále mým cílem bylo zjištění informovanosti o domácím násilí u žen žijících ve Středočeském kraji. Posledním cílem bylo nastínění příběhů žen, které se staly oběťmi domácího násilí.
Jako hlavní výzkumnou metodu jsem použila metodu kvantitativní, respektive dotazníkové šetření. Jako doplněk jsem použila metodu kvalitativní, respektive hloubkový rozhovor.
21
3.1 Dotazníkové šetření Dotazník je jedním z nejběžnějších nástrojů pro sběr dat pro různé typy průzkumů. Skládá se z otázek, jejichž cílem je získat názory a tyto názory od respondentů si dále utříbit a následně zhodnotit. Oproti jiným typům průzkumů (jako je například osobní či telefonický rozhovor, pozorování), je možné pomocí dotazníku získat rychleji a levněji mnohem více informací. Výsledná data se dají lépe zpracovávat. Rizikem může být to, že některé otázky mohou být špatně formulovány, pokud je dotazník obsáhlý mnoha otázkami či nevhodným obsahem, může odradit od dokončení jeho vyplňování a nakonec ani výsledky nemusí být dostatečně relevantní pro naplnění cíle dotazování. Dotazník není kontrolovatelný, může ho vyplnit např. jiná osoba, než které byl dotazník vyplnění určen. [http://www.dotaznik-online.cz]
3.1.1 Analýza dat z kvantitativní části výzkumu Dotazník obsahuje otázky z pěti tematických skupin. První oblast otázek tvoří definice domácího násilí, kam patří znaky a pojmy spojené s domácím násilím. Druhá oblast se zaměřuje na osobní zkušenost s domácím násilím. Třetí skupina se týká institucí, které se domácím násilím zabývají a znalost respondentů těchto institucí. Čtvrtá oblast se týká informovanosti veřejnosti. Poslední, pátá oblast, se zaměřuje na spouštěče domácího násilí a na rodiny, kterých by se domácí násilí mohlo týkat a také na legislativní nástroje v České republice. Dotazníkové šetření bylo provedeno na základě e - mailové korespondence se ženami, žijícími ve Středočeském kraji ve věku od 20 do 50 let. Anonymní dotazník byl přiložen v příloze každého e - mailu. Dotazník obsahoval 17 otázek. Bylo odesláno 50 žádostí o vyplnění dotazníku, z toho dotazník vyplnilo 42 respondentů. K vyhodnocení jsem použila počítačový program Microsoft Excel, ve kterém jsem získaná data zpracovala do grafů. Následně jsem jednotlivé výstupy slovně okomentovala. Dotazník je v příloze této práce. Mým hlavním cílem bylo zjištění informovanosti o domácím násilí. Zajímalo mne, jak vnímají tento jev, zda respondenti mají nějakou zkušenost s domácím násilím a zda znají nějaké organizace, zabývající se touto problematikou. Mým dílčím cílem bylo postihnout atributy domácího násilí.
22
3.2 Hypotézy: Hypotézy se vztahují jen ke kvantitativní části výzkumu, která je hlavní částí mé práce. H1 - Předpokládám, že respondenti považují za nejčastější formu domácího násilí, násilí fyzické. H2 - Předpokládám, že za nejčastější spouštěč domácího násilí respondenti považují alkohol. H3 - Domnívám se, že respondenti považují domácí násilí za problém sociálně slabších rodin. H4 - Předpokládám, že alespoň třetina respondentů zná někoho ve svém okolí, kdo má zkušenost s domácím násilím. H5 - Předpokládám, že více jak polovina respondentů by se v případě domácího násilí obrátila na policii. H6 - Předpokládám, že více jak polovina respondentů zná nějakou organizaci, zabývající se domácím násilím.
3.3 Struktura výběrového souboru Respondenty byly ženy, žijící ve Středočeském kraji. Průměrný věk respondentů byl 23 let. Více jak polovina respondentů (64 %) mělo dosažené středoškolské vzdělání s maturitou.
23
Na otázku, jaký je věk respondentů, byla nejčastější odpověď 20-25 let (41 %).
Celkem 8 respondentů odpovědělo, že jejich věk je 31-35 let, tedy 19 %. Celkem 14 % respondentů odpovědělo, že jejich věk je mezi 26-30 lety. Shodně 14 % odpovědělo, že jejich věk se pohybuje mezi 36-40 lety. 4 respondenti jsou ve věku mezi 41-45 lety. 1 respondent je mezi 46-50 lety, tedy 2 %. Graf č. 1
Tabulka č. 1 Věk respondentů 20-25 let 26-30 let 31-35 let 36-40 let 41-45 let 46-50 let Celkem
Počet 17 6 8 6 4 1 42
24
Graf č. 2 popisuje rodinný stav respondentů. 57 % respondentů uvedlo odpověď svobodná. 19 % respondentů uvedlo vdaná, dále pak 14 % uvedlo družku a jako poslední bylo 10 % rozvedených. Graf č. 2
Tabulka č. 2 Rodinný stav Vdaná Svobodná Družka Rozvedená Celkem
Počet 8 24 6 4 42
25
Z grafu č. 3 vyplývá, že 64 % respondentů má středoškolské vzdělání zakončené maturitou. 19 % respondentů uvedlo, že má středoškolské vzdělání bez maturity, 7 % má vyšší odborné vzdělání a 7 % vysokoškolské vzdělání. Základní vzdělání uvedlo 3 % respondentů. Graf č. 3
Tabulka č. 3 Dosažené vzdělání Základní vzdělání Středoškolské bez maturity Středoškolské s maturitou Vyšší odborné vzdělání Vysokoškolské vzdělání Celkem
Počet 1 8 27 3 3 42
26
3.3.1 Definice domácího násilí Nejčastěji si respondenti z mého výběrového souboru pod pojmem domácí násilí představují psychické a fyzické násilí (41%). Dále 31 % uvedlo psychické, fyzické a sexuální násilí, 12 % respondentů jen fyzické násilí, 7 % respondentů psychické násilí páchané na druhé osobě v rodině a psychické, fyzické a sexuální násilí mezi členy domácnosti a 1 respondent, tedy 2 %, jakékoliv násilí mezi členy rodiny. Graf č. 4
Na otázku, co respondenti považují za domácí násilí odpovědělo 36 % respondentů fyzické napadání a 24 % jich odpovědělo, že za domácí násilí považují všechny uvedené znaky. Slovní útoky (jako např. nadávky), uvedlo 17 % respondentů. Dále 14 % jich uvedlo, že za domácí násilí považují vyhrožování (zakazování styku s rodinou či přáteli) a 9 % uvedlo sexuální útoky.
27
Graf č. 5
Tabulka č. 4 Znaky domácího násilí Fyzické napadání Vyhrožování (zákaz styku s rodinou, přáteli) Slovní útoky (nadávky) Sexuální útoky Vše dohromady Celkem
Počet 15 6 7 4 10 42
28
3.3.2 Vlastní zkušenost s domácím násilím Dvě pětiny respondentů znají někoho, kdo se setkal s domácím násilím. Více jak polovina, tedy 60 % respondentů, nikoho takového nezná. Graf č. 6
Tabulka č. 5 setkání se s DN Ano Ne Celkem
Počet 17 25 42
Tabulka č. 6 Vlastní zkušenost s domácím násilím Ano Ne Celkem
Počet 4 38 42
29
Tabulka č. 7 První znaky Nadávky Psychické týrání, nadávky, vyhrožování Vyhrožování Zesměšňování, fyzické a sexuální napadání Celkem
Počet 1 1 1 1 4
Naprostá většina dotázaných se s domácím násilím osobně nesetkala (90%). Desetina respondentů mého výběrového souboru (4 respondenti), tuto zkušenost mají. Ti, kteří se s domácím násilím sekali, měli uvést první znaky násilí. U každého respondenta se znaky lišily jen minimálně. Uvedli tyto znaky: nadávky, dále pak psychické týrání, vyhrožování, zesměšňování, zesměšňování a fyzické a sexuální napadání. Graf č. 7
30
3.3.3 Instituce pomáhající v oblasti domácího násilí U této otázky byla možnost volné odpovědi. Nejčastější odpovědí na otázku, kam/na koho by se v případě domácího násilí respondent obrátil, byla rodina (45 %). 24 % respondentů uvedlo, že by se obrátilo na policii, dále pak 10 % uvedlo, že by se obrátili na organizaci, poradnu (10 %) a dále na přátele (5 %). Nejméně častou odpovědí, a to vždy po jednom respondentovi (tedy 2 %) byly odpovědi: terapeut, linka bezpečí a kamarádi. Graf č. 8
Tabulka č. 8 Kam/na koho se obrátit kamarádka linka bezpečí nevím organizace policie poradna přátelé rodina terapeut Celkem
Počet 1 1 1 4 10 4 2 18 1 42
31
Více jak polovina, přesně 60 % respondentů si spontánně nevybaví žádnou organizaci, zabývající se domácím násilím. Zbylých 40 % zná alespoň nějakou organizaci. Dále jsem zjišťovala znalost organizací zabývajících se domácím násilím. Pokud respondenti viděli názvy jednotlivých organizací napsané v dotazníku, znalost byla významně vyšší. Zde již jen
33 % respondentů uvedlo, že nezná žádnou
z uvedených organizací. Nejznámější
a nejčastěji označovanou organizací je Bílý kruh
bezpečí (40 %). Nejméně známou organizací je La Strada (5 %). Graf č. 9
Tabulka č. 9 Podpořená znalost organizací Počet La Strada 2 Rosa 5 Bílý kruh bezpečí 17 Acorus 4 Ani jednu z uvedených neznám 14 Celkem 42
32
3.3.4 Informovanost veřejnosti Přesně polovina respondentů se domnívá, že veřejnost spíše není dostatečně informována o domácím násilí. 26% označilo, že veřejnost informována spíše je. 2 respondenti, tedy 5 %, má pocit, že veřejnost je dostatečně informována. Graf č. 10
3.3.5 Spouštěče domácího násilí a rodiny 31 % respondentů považuje za nejčastější spouštěč domácího násilí alkohol. Druhou nejčastější odpovědí byla narušená psychika agresora (26 %). 19 % respondentů se domnívá, že nejčastějším spouštěčem domácího násilí je žárlivost, dále pak 12 % respondentů odpovědělo krizovou situaci. Nejméně častou odpovědí bylo gamblerství (5 %), špatné výchovné prostředí (5 %) a jeden respondent uvedl drogy (2 %). Ani jeden respondent neuvedl možnost odpovědi, že si agresor domácím násilím zvyšuje sebevědomí.
33
Graf č. 11
Tabulka č. 10 Spouštěč domácího násilí Alkohol Krizová situace Žárlivost Narušená psychika agresora Špatné výchovné prostředí v dětství agresora Drogy Gamblerství Celkem
Počet 13 5 8 11 2 1 2 42
34
Nejčastější odpovědí bylo, že domácí násilí se nejčastěji vyskytuje u sociálně slabších rodin (36 %). Dále si respondenti velmi často vybírali odpověď průměrné rodiny – takto odpovědělo 33 % respondentů. 17 % respondentů se domnívá, že domácí násilí se vyskytuje u sociálně silnějších rodin a oproti tomu 12 % respondentů si myslí, že tento problém se vyskytuje u sociálně velmi slabých rodin. 1 respondent uvedl odpověď sociálně silné rodiny (2 %). Graf č. 12
Tabulka č. 11 Domácí násilí a rodiny Sociálně velmi slabé rodiny Sociálně slabší rodiny Průměrné rodiny Sociálně silnější rodiny Sociálně silné rodiny Celkem
Počet 5 15 14 7 1 42
35
Na otázku, zda je v České republice dostatek legislativních nástrojů k řešení problematiky domácího násilí, uvedla většina (62 %) redspondentů, že v České republice je nedostatek těchto nástrojů k řešení domácího násilí. Na druhou stranu pouze 38 % respondentů si myslí, že je zde dostatek legislativních nástrojů. Graf č. 13
Tabulka č. 12 Legislativní nástroje Ano Ne Celkem
Počet 16 26 42
Dotazovala jsem se respondentů, jak vnímají četnost domácího násilí (počty obětí) v České republice. Více jak polovina respondentů (62 %) odpovědělo, že počty domácího násilí se v posledních letech zvyšují. 16 respondentů (38 %) odpovědělo, že počet domácího násilí je stále stejný. Tabulka č. 13 Četnost domácího násilí Počet se zvyšuje Počet je stále stejný Celkem
Počet 26 16 42
36
3.4 Hloubkový rozhovor Rozhovor je nejstarší a nejčastěji užívaný způsob, kterým člověk získává informace. Je pochopitelné, že zde platí etika důvěrných informací.
Typy rozhovoru: a) Standardizovaný, řízený – pracovník postupuje podle předem připravených, přesně formulovaných otázek, včetně jejich pořadí. b) Nestandardizovaný, neřízený – při přípravě si pracovník předem zpracuje obsahové schéma, stanoví pořadí otázek. V průběhu rozhovoru je možná improvizace, úprava formulace podle konkrétní situace, nechá klienta spontánně odpovídat.
Při rozhovoru se pracovník orientuje na analýzu problému, se kterým se na něho klient obrátí, podporuje jeho aktivitu při vlastním hledání řešení problému. [Řezníček, 1994]
3.4.1 Rozhovory Ráda bych nastínila tři různé příběhy žen, které zažily domácí násilí. První – Tereza (23let) si prožila jak psychické, tak fyzické násilí. Druhá – Jana (34 let), zažívala psychické násilí. Třetí dotazovanou byla Lenka (38 let), která zažívala jak psychické, tak i fyzické násilí. Dotazovány byly ženy ze Středočeského kraje. Jedna žena je klientkou azylového domu v Brandýse nad Labem. Dvě ženy nejsou, ani nebyly klientkami azylového domu, ale měly zkušenost s domácím násilím. Jména jsou kvůli anonymitě pozměněna. Učinila jsem tak před naším rozhovorem. Dotazované ženy si nepřály být jmenovány, aby je někdo z těchto příběhů nepoznal. Rozhovor jsem provedla během prosince 2012 v azylovém domě v Brandýse nad Labem, kde jsem absolvovala praxi. S dalšími dvěma ženami jsem měla individuální schůze během ledna 2013.
37
Tereza Slečně Tereze je 23 let. Tereza zažívala jak fyzické tak psychické násilí ze strany partnera. Celé
se
to
odehrálo
před
pěti
lety.
S přítelem
spolu
chodili
4
roky.
Byly ve vztahu problémy již od začátku? První rok byl vztah idylický a bezproblémový, přítel na mě byl milý. Kdy se začaly objevovat první znaky domácího násilí? Stupňovala se tato situace? Již po roce vztahu začaly první známky domácího násilí a to v podobě omezování a psychického deptání a zákazy styku s kamarády. Posléze se tato situace začala stupňovat. Měl přítel problémy s alkoholem či drogami? Právě drogy užíval a hrály zde určitou roli také sklony k agresivitě. (Z rozhovoru vyplynulo, že problém byl již v primární rodině, především ve výchově. Otec jejího přítele měl podobné agresivní chování). Kdy se přítel pokusil o první fyzické napadení? Bylo jediné nebo se to opakovalo vícekrát? První fyzické napadení bylo, když přítel přišel domů pod vlivem drog a já mu jeho stav začala vyčítat, tak mě zbil. Toto se opakovalo několikrát. Často jsem se schovávala do koupelny, aby se přítel uklidnil, ale tím se to pak ještě více stupňovalo. Řekla jste o domácím násilí někomu? Tuto situaci jsem řešila jen s kamarády, ale nikomu z rodiny jsem to neřekla. Přemýšlela jste o organizacích, zabývajících se domácím násilím? O žádných organizacích jsem nepřemýšlela, ale o této možnosti věděla. Několikrát jsme se s přítelem rozešly, ale já se k němu opět vrátila. Když jsem se k němu pokaždé vracela, tak jsem tyto situace dávala za vinu sobě. Proč jste se k příteli opětovně vracela? Vracela jsem se k němu proto, že to byla moje první láska. Nakonec, po čtyřech letech, jsem od něj dokázala odejít a to díky jinému muži, kterého jsem potkala. Jaké máte plány do budoucna? Momentálně dokončuji studium na Vyšší odborné škole a dále plánuji i studium na Vysoké škole. Nyní mám i stálého přítele a jsem spokojená.
38
Jana Janě
je
34
let.
Jana
zažívala
domácí
násilí
ze
strany
svého
partnera
v podobě psychického týrání. Jana má tři syny. Dva (starší) syny má s bývalým přítelem. S tímto mužem, nazývejme jej Milanem, má společně nejmladšího syna Tomáška. Jak dlouho jste se znali a jak dlouho jste společně bydleli? Celkově jsme se s Milanem znali přes 6 let a společně jsme žili 2,5 roku. Kdy se objevily první náznaky domácího násilí a jakou měly podobu? Začalo to tak nějak po třech měsících společného soužití (i s nejmladším synem). Vše začalo ponižováním, dával mi najevo, že nejsem dobrou matkou a že starší synové, které jsem neměla s panem Milanem, jsou špatně vychovaní a problémoví. Byl problém pokaždé, když přišel z práce. Viděla jste nějaký problém v Milanově primární rodině? Myslím si, že tam problém nebyl. Měl Milan nějaké problémy a drogami či alkoholem? Ne, ani s alkoholem, ani s drogami problém neměl. Vše to začalo tím, že se narodil náš společný a zároveň i nejmladší syn. Přítel začal být sobecký a viděl jen sebe a syna. Oba dva, (starší) nevlastní syny a mě, „odsouval“. Nikdy nebylo uklizeno tak, jak by si přál, jídlo nebylo nikdy tak dobré, aby byl spokojený. Milan ode mě začal Tomáška izolovat, například tím, že byl co nejdéle s Tomáškem venku, aby Tomášek nemohl být s maminkou. Milan dělal často naschvály, házel všude špinavé prádlo, s ničím doma nepomáhal. O dítě se staral, ale domácnost ne. Pokusil se někdy o fyzické násilí? Zkoušel na mě napřáhnout ruku, ale já si to nenechala líbit. Jaká byla finanční stránka vaší rodiny? Byl problém i tam? Milan nebyl schopný zaplatit ani složenky, kvůli tomu jsem byla jeden rok bez přídavků na dítě, protože Milan nedal svému zaměstnavateli vyplnit žádost o potvrzení. Milan z výplaty platil nájem a peníze. Já jsem ze zbylých peněz platila jídlo, oblečení, internet a exekuci. Milan mi dával
39
1 000 Kč, které mi musely stačit na jeden měsíc. Sám platil nesmyslně velké částky za jídlo, ale mě stále říkal, že neumím vyjít s penězi. Kdy jste začala uvažovat, že odejdete a také kam půjdete? Věděla jste o nějaké organizaci či zařízení, které by vám mohlo pomoci? On neplatil nájem a tam už začal ten pud, že mám odejít. Věděla jsem, že by mohla nastat situace, že by mi mohli vzít děti, kdyby mi odpojili elektřinu. Milan mi schoval i rodný list nejmladšího syna, abych se synem nemohla utéct. Poté jsem si na internetu našla kamarádky a celou situaci s nimi rozebrala. Kamarádky mi radily, ať se nebojím a ať od něj odejdu. Jediným problémem byla finanční situace. Nevěděla jsem, na jakou organizaci se obrátit a ani jsem o žádné nevěděla a neznala. Věděla jsem jen o možnosti azylového domu, ale tam jsem nikdy jít nechtěla. Proč jste nechtěla jít do azylového domu? Nad azylovým domem jsem nepřemýšlela, protože bych se cítila poníženě, a také jsem si chtěla vše zařídit sama. Pak jsem ale přeci jen začala hledat bližší informace o azylových domech. Poté jsem celou situaci přehodnotila a začala o ubytování v azylovém domě uvažovat. S kamarádkou jsem začala navštěvovat azylové domy, kde jsem se také o všem informovala a zjistila jsem, že bych zde byla chráněná. Když měl Milan noční směnu, tak jsem byla odhodlaná z domu utéct. Nesměla jsem si našetřit žádné peníze, protože pak by Milan poznal, že od něj chci odejít. Ten večer jsem přišla do azylového domu, kde jsem již byla domluvená se sociálními pracovnicemi. První měsíc mi v azylovém domě pomohly sociální pracovnice se sociální dávkou. I přes to všechno byly v tomto vztahu i pěkné věci a budu mít i pěkné vzpomínky. Vím, že k nejmladšímu synovi se nechoval nijak špatně a tudíž Milanovi nechci nadále v návštěvách Tomáška bránit. Jde mi o chování Milana ke mě a k mým starším synům. Starší synové jsou teď veselí, je to znát, že už nejsou pod takovým tlakem. Řešila jste tuto situaci i přes Policii ČR? Nejprve jsem si nebyla jistá, zda toto vůbec domácí násilí bylo, ale sociální pracovnice mě o této problematice informovali a nakonec jsem Milana udala na Policii ČR.
40
Máte nějaké dlouhodobé cíle do budoucna? Mám dosažené základní vzdělání, ale do budoucna přemýšlím, že bych šla dál studovat a chtěla bych si udělat alespoň výuční list. V azylovém domě jsem již přes půl roku. Momentálně jsem si našla novou práci a mým dlouhodobým cílem je si najít nové bydlení pro mě a pro mé tři syny.
Lenka Lence je 38 let. Paní Lenka zažívala před 15 lety psychické, ale i fyzické násilí ze strany svého partnera. Kdy se objevily první náznaky domácího násilí a jaké byly? Bydleli jsme spolu 3 roky, ale domácí násilí začalo asi po jednom roce chození. Často jsme se hádali kvůli přítelovo matce, ale největší problém byl v tom, že přítel pil často a ve velkém množství alkohol a ten začal hrát i velkou roli v jeho agresivním chování. Prvními příznaky byla přílišná žárlivost, nemohla jsem poté už ani pozdravit své známé. Stupňovala se tato situace?Použil i fyzické násilí? Když přišel pod vlivem alkoholu, tak mě zbil, kopal do mě a také mě jednou svázal do kozelce. Jednou, když mě bil, tak jsem se s ním prala, bránila jsem se a málem jsem mu ukousla nos. Svěřila jste se někomu o této situaci? Mluvila jste s někým o tom? O této situaci jsem řekla pouze své sestřenici. Nikomu jinému jsem o tom neřekla, protože jsem se za tuto situaci styděla. Znala jste nějaké organizace, které se domácím násilím zabývají? Přemýšlela jste o využití jejich pomoci? O žádných organizacích jsem nepřemýšlela, ale věděla jsem, že tato možnost pomoci existuje. V práci jsem si poté našla milence, který mě z této situace pomohl. Po nějaké době jsem se k němu nastěhovala. Momentálně žiji s tímto přítelem (Pavlem), který mě od domácího násilí a od mého bývalého přítele pomohl. Jaký je váš nynější život? S Pavlem spolu žijeme již přes 15 let a máme spolu 2 děti.
41
4 Diskuse I když je dnes domácí násilí velice aktuálním problémem a tématem (a to nejen na ženách), tak si myslím, že veřejnost je stále o tomto tématu málo informována. Proto jsem se ve své práci zaměřila především na získání odborných teoretických znalostí o domácím násilí, ale i vlastní výzkum, kde jsem zjišťovala míru informovanosti v populaci, byť i na malém vzorku. Co se týče prevence, nejlépe můžeme předcházet patologickým jevům ve společnosti především zvýšením právního vědomí veřejnosti a posilováním úcty člověka k lidským právům. Zásadní kroky jsou potřeba činit především v rámci informovanosti veřejnosti a také v legislativě. Bylo by také dobré, kdyby se okolí mělo na pozoru a při sebemenším podezření z domácího násilí, si s obětí nejdříve o problému promluvit a pak to dále řešit přes např. Policii ČR či jakékoliv zařízení, které se domácímu násilí a obětem domácího násilí věnuje. Největší překážkou tohoto jevu jsou pověry týkající se domácího násilí. Jde především o rozšířené přesvědčení, že násilí v rodině je záležitostí soukromou, že oběť si o násilí koleduje a že si ho zaslouží. Na změně mínění veřejnosti o tomto patologickém jevu a předsudcích mají zásluhu především nestátní neziskové organizace. Zejména díky medializaci této problematiky, ale také v následné péči o oběť. Nestátní neziskové organizace provozují poradenská centra a krizové telefonní linky, kam se mohou oběti násilí či týrání obracet o radu a pomoc. Organizace nabízejí také bezplatné psychologické a sociální poradenství a sociálně - terapeutického poradenství. Je zde také možnost dočasného bydlení například v azylových domech.
Určitě by bylo dobré veřejnost více informovat a to především po preventivní stránce. Například by byla prospěšná prevence na školách, v podobě seminářů, letáků ale také dlouhodobých projektů.
42
Závěr Násilí v rodině je stále častějším jevem a závažbým problémem celé společnosti. Jen velmi málo žen se však odváží agresora udat na Policii České republiky a nebo pokud tak učiní, často se stává, že trestní oznámení „vezme zpět“. Bylo by dobré, kdyby ženy, které si domácí násilí zažily, otevřeně o tomto činu (i když věřím, že je to pro ně těžké) mluvily. Cílem této práce byl hlubší pohled do problematiky domácího násilí a také zjištění míry informovanosti o domácím násilí. Zajímalo mne, jak vnímají tento jev, zda respondenti mají nějakou zkušenost s domácím násilím a zda znají nějaké organizace, zabývající se touto problematikou. Mým dílčím cílem bylo postihnout atributy domácího násilí. V teoretické části práce jsem se snažila podrobně popsat, co znamená pojem domácí násilí, zabývat se specifiky tohoto jevu a zaměřit se na ženy, jakožto nejčastější oběti domácího násilí. Definovala jsem formy domácího násilí a popsat jeho formy, znaky a příčiny. Také jsem se zmínila o viktimizaci a o jejím rozdělení. Věnovala jsem se institucím, poskytující pomoc obětem domácího násilí, kterými jsou psychosociální centrum Acorus, ROSA, Bílý kruh bezpečí, Intervenční centrum a ProFem. V praktické části práce jsem formou kvantitativní metody, respektive dotazníkového šetření dotazovala žen ve věku 20 – 50 let, žijících ve Středočeském kraji na otázky v souvislosti s výskytem domácího násilí. Z dotazníkového šetření jsem pro větší přehlednost vytvořila třináct tabulek a třináct grafů, které znázorňují odpovědi na otázky. Tyto tabulky jsem pro větší přehled následně popsala. Také jsem si stanovila šest hypotéz, které se mi v průběhu praktické části z většiny podařilo potvrdit. První hypotéza vyvrátila mou domněnku, že si respondenti pod pojmem domácí násilí představí jen fyzické násilí. Druhá hypotéza se mi potvrdila s tím, že za nejčastější spouštěč domácího násilí respondenti považují alkohol. Třetí hypotéza se týkala rodin, kde jsem se domnívala, že domácí násilí se dle respondentů bude vyskytovat především v sociálně slabších rodinách. Tato hypotéza se mi také potvrdila. Čtvrtá hypotéza se týkala toho, že jsem předpokládala, že alespoň jedna třetina respondentů zná někoho ze svého okolí, kdo má jakoukoliv zkušenost s domácím násilím. Tato hypotéza se mi opět potvrdila. 43
Pátá hypotéza, kterou jsem předpokládala, že více jak polovina respondentů by se v případě domácího násilí obrátilo na Policii České republiky, se mi nepotvrdila. Uvědomuji si, že výzkumný vzorek byl malý a tudíž nemohu zobecňovat závěry na celou populaci, nicméně, výsledná zjištění ukazují, že veřejnost by mohla být více informována i problematice domácího násilí, protože bohužel může potkat každou ženu (a nejen ženu), i když se zprvu zdá, že muž je pozorný, milý a že jeho se tento patologický jev týkat nemůže. Pomáhejme všichni společně bránit týrání dětí. Je to naše morální i zákonná povinnost.
Motto: „Mluvme spolu o domácím násilí“. [www.avonprotidomacimunasili.cz]
44
Zusammenfassung Häusliche Gewalt gegen die Frauen Als Thema meiner Abschlussarbeit wählte ich das Thema „häusliche Gewalt gegen den Frauen“. In der Abschlussarbeit beschäftigte ich mich mit der Problematik der häuslichen Gewalt. Das Thema der Abschlussarbeit "Häusliche Gewalt gegen Frauen" wählte ich aufgrund meiner beruflichen Erfahrung in einem Asyl-Haus in Brandýs nad Labem. Hier fesselte mich Fall von einer Klientin. Meine Abschlussarbeit stammt aus der Studie von Fachquellen, die ich im Literaturverzeichnis erwähne. Es geht von den aktuellen Daten und Erkenntnissen der Fachleute aus. Der zweite Impuls zu meiner Entscheidung war die indirekte Erfahrung von Gewalt zwischen Partnern. Dank diesem Ereignis entschied ich mich sich mit diesem Thema näher zu beschäftigen. Zunächst wird der Leser mit häuslicher Gewalt aus theoretischer Seite kennen gelernt, das heißt mit seinen Begriffen, Definitionen, Zeichen, Formen, Ursachen und Verlauf. Weiter verweise ich auf die Frauen als die häufigsten Opfer von häuslicher Gewalt. Der nächste Abschnitt befasst sich mit den Institutionen, die Hilfe für die Opfer von häuslicher Gewalt leisten. Thema der häuslichen Gewalt ist sehr breit und daher konzentriere ich mich nur auf die am stärksten gefährdeten Gruppen - Frauen. Frauen leiden oft unter häuslicher Gewalt und trotzdem wollen ihren Partner nicht verlassen. Es kann z. B. aus den finanziellen Gründen oder weil sie ihn trotz allem Leiden lieben. Der praktische Teil der Arbeit geht von den angeführten theoretischen Konzepten aus, die die Grundlage für meine Forschung bilden. Der praktische Teil besteht aus zwei Umfragen. Im ersten Teil der Forschung verwendete ich Methode der quantitativen Fragebogen. Mit Hilfe dieser Methode wird sowohl die Ebene des Bewusstseins zum Thema häusliche Gewalt bei Frauen im Mittelböhmischen Bezirk beobachtet, als auch vielleicht die persönliche Erfahrung mit diesen negativen Erscheinungen, oder Kenntnis von Organisationen, die sich mit häuslicher Gewalt befassen.
45
Die erste Zielgruppe der Befragten sind Frauen von 20 bis 50 Jahre, die im Mittelböhmischen Bezirk leben. Im zweiten Teil der Untersuchung verwendete ich Methode des Tiefeninterviews. Die Zielgruppe sind Klienten des Asyl-Hauses. Es gibt drei befragten Frauen, die sich persönlich mit häuslicher Gewalt trafen. Dank dem Interview erfuhr ich mehr über ihr Leben mit einem Täter, die Gründe des Missbrauches in der Familie und ihre Ursachen. Weiter erfuhr ich, wie die Opfer selbst in dieser Situation vorgingen, an wen sie sich drehten und wie lange es dauerte, bis etwas dagegen unternahmen. Die Namen sind wegen dem persönlichen Schutz der Klienten geändert.
46
Bibliografie Monografie
BEDNÁŘOVÁ, Z. a kol. Domácí násilí. Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. 1. vydání. Praha: Acorus o.s., 2009. ISBN: 978-80-254-5422-0.
BENTOVIM, A. Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 1998. 117 s. ISBN 80-7169-629-3.
CONWAYOVÁ L. H., Domácí násilí. Praha: Albatros nakladatelství, a.s., 2007. 159 s. ISBN 978-80-00-01550-7.
ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Příručka pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Grada, 2007. 192 str. ISBN: 978-80-247-2014-2.
HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí. 1. vydání. Brno, 2004. 83 str. ISBN: 80-7013-397X.
MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 1999. 143 s. ISBN: 80-7169-897-0.
MATOUŠEK, O., a kol. 2005. Sociální práce v praxi. Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. Vydání. Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN: 80-7367-002-X.
NOVÁK, T. Manželské a rodinné poradenství. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 108 s. ISBN 80-247-1316-0.
ŘEZNÍČEK, I. Metody sociální práce. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s. ISBN: 80-85850-00-1.
47
VÁGNEROVÁ, M. 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vydání třetí, rozšířené. Praha: Portál, s.r.o. 870 str. ISBN: 80-7178-802-3.
VITOUŠOVÁ, P. Dynamika násilí na ženách v partnerských vztazích – poznatky z pětileté pomoci obětem trestných činů v ČR. 1. vydání. Praha, 1997.
VOŇKOVÁ, J., HUŇKOVÁ M. a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. ProFem, o.p.s., 2004. 193 str. ISBN: 80-239-2106-1.
STŘÍLKOVÁ, P., FRYŠTÁK, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. 91 s. ISBN 978-80-7418-020-0.
Elektronické dokumenty: Acorus.
[online].
[cit.
2010-10-10].
Dostupný
z
WWW:
.
Avon
proti
domácímu
násilí.
[online].
[Dostupný
z
WWW:
.
Bílý
kruh
bezpečí.
[online].
[cit.2009-04-21].
Dostupný
z
WWW:
Dostupný
z
WWW:
.
Činnost
intervenčních
center.
[online].
2012.
.
Domácí
násilí.
[online].
2007.
Dostupný
z
WWW:
< http://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/>.
DONA
linka.
[online].
[cit.
2011-10-19].
.
48
Dostupný
z
WWW:
Dotazník. [online]. [cit. 2007]. Dostupný z WWW: .
Rosa. [online]. [cit. 2010-10-07]. Dostupný z WWW: .
Vykázání.
[online].
Dostupný
z
WWW:
centrum/aktualne/Narodni-akcni-plan-prevence-domaciho-nasili-na-leta-20112014.pdf>.
Vykázání. [online]. [2012-12-29].
Dostupný z WWW:
znamena-pojem-vykazani>.
Seznam použitých zákonů: Zákon č. 108/2006 Sb., O sociálních službách, v platném znění. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákonem č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 29/2007 Sb. (§ 60a) na základě vykázání ze společného obydlí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník. Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím.
Seznam příloh: Příloha č. 1 Dotazník
49
Příloha č. 1
Dotazník Dobrý den, jsem studentkou 3. ročníku Vyšší odborné školy Mills s.r.o., Čelákovice. Tímto bych Vás chtěla poprosit o vyplnění dotazníku, který je směřován veřejnosti, respektive ženám ve Středočeském kraji, ve věku od 20 do 50, za účelem výzkumu k Absolventské práci na téma Domácí násilí páchané na ženách. Budou zde použity jak otevřené, tak uzavřené otázky. Dotazník je anonymní a bude použit čistě pro mé účely k Absolventské práci. Předem děkuji za Váš věnovaný čas a ochotu.
U každé otázky prosím o zaškrtnutí pouze jedné odpovědi. _______________________________________________________________________ 1. Víte, co si představit pod pojmem domácí násilí? a) Ano (pokud ano, definujte)-……………………………………………………………………… b) Ne
2. Co považujete za domácí násilí? a) Fyzické napadání b) Vyhrožování (zákaz styku s rodinou, přáteli) c)
Slovní útoky (nadávky)
d) Sexuální útoky e) Zesměšňování f)
Vše dohromady
3. Setkala jste se ve Vašem okolí s domácím násilím? a) Ano b) Ne
4. Zažila jste sama osobně domácí násilí? a) Ano b) Ne
5. Pokud ano, jaké byly první znaky? ………………………………………………………………………………………………………………………………..
6. Jaký je Váš rodinný stav? a) Vdaná b) Svobodná c) Družka d) Rozvedená e) Vdova
7. Kam/na koho byste se v případě domácího násilí obrátila? ………………………………………………………….........................................................................
8. Znáte nějaké organizace, které pomáhají ženám ohroženým domácím násilím? a) Ano b) Ne
9. Znáte nějakou z uvedených organizací, zabývající se domácím násilím? (můžete uvést více možností) a) La Strada b) Bílý kruh bezpečí c) Acorus d) ROSA e) ProFem f) Ani jednu z uvedených neznám
10. Myslíte si, že je veřejnost dostatečně informována o domácím násilí? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne
11. Jaký je podle Vás nejčastější spouštěč domácího násilí? a) Alkohol b) Krizová situace (finanční problémy, ztráta zaměstnání) c) Žárlivost d) Narušená psychika agresora e) Špatné výchovné prostředí v dětství agresora f) Drogy g) Gamblerství h) Zvyšování si sebevědomí
12. Jaká je podle Vás nejčastější forma domácího násilí? a) Fyzické napadání b) Psychické napadání (např. ponižování, vydírání) c) Sociální napadání (např. zákaz styku s rodinou či kamarády) d) Sexuální útoky e) Všechny výše uvedené dohromady
13. V jakých rodinách se podle Vás vyskytuje domácí násilí častěji? a) Sociálně velmi slabé rodiny b) Sociálně slabší rodiny c) Průměrné rodiny d) Sociálně silnější rodiny e) Sociálně silné rodiny
14. Domníváte se, že v ČR je dostatek legislativních nástrojů na řešení domácího násilí? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne
15. Jak vnímáte četnost domácího násilí (počet obětí) v České republice? a) Počet se zvyšuje b) Počet je stále stejný c) Počet se snižuje
16. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) Základní vzdělání b) Středoškolské bez maturity c) Středoškolské s maturitou d) Vyšší odborné e) Vysokoškolské
17. Jaký je Váš věk? a) 20-25 b) 26-30 c) 31-35 d) 36-40 e) 41-45 f) 46-50