Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. základní škola a mateřská škola MIILS, s.r.o

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky základní škola a mateřská škola MIILS, s.r.o. Čelákovice

Vliv domácího prostředí a výchovy na školní úspěšnost dítěte

Sociální práce

Vedoucí práce: ThDr. et Mgr. Ladislava Marešová

Vypracovala: Veronika Jandová

Čelákovice 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

................................................ V Čelákovicích, 17.5.2016

Veronika Jandová

2

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala paní ThDr. et Mgr. Ladislavě Marešové za cenné rady a svědomité vedení mé absolventské práce.

3

Obsah Úvod..........................................................................................................................5 1 Cíle absolventské práce...........................................................................................7 1.1 Hlavní cíl..................................................................................................................7 1.2 Dílčí cíle...................................................................................................................7 2 Teoretické část.........................................................................................................8 2.1 Výchova...................................................................................................................8 2.1.1 Styly výchovy...................................................................................................9 2.2 Prostředí..................................................................................................................9 2.2.1 Město............................................................................................................10 2.2.2 Vesnice..........................................................................................................10 2.3 Rodina...................................................................................................................11 2.3.1 Rodinné prostředí..........................................................................................13 2.3.2 Funkce rodiny................................................................................................13 2.3.3 Vybrané problémy výchovy v rodině.............................................................14 2.4 Neúplná rodina .....................................................................................................16 2.5 Vzdělání rodičů......................................................................................................17 2.5.1 Vzdělání.........................................................................................................18 2.6 Zaměstnání rodičů.................................................................................................19 2.7 Nezaměstnanost rodičů........................................................................................19 2.8 Náboženství rodičů................................................................................................20 2.9 Vliv prarodičů žijicích ve společné domácnosti.....................................................21 2.10 Vliv moderních technologií (mobilní telefony, počítače)....................................24 2.10.1 Televizní dítě................................................................................................24 2.10.2 Špatná komunikace a chybějící slovní zásoba.............................................26 2.11 Školní úspěšnost..................................................................................................27 3 Praktická část.........................................................................................................30 3.1 Hypotézy...............................................................................................................31 3.2 Vyhodnocení dotazníků........................................................................................31 3.3 Vyhodnocení hypotéz...........................................................................................40 4 Diskuze .................................................................................................................41 Závěr .......................................................................................................................43 Bibliografie...............................................................................................................47 Přílohy......................................................................................................................50

4

Úvod Jako téma svojí absolventské práce jsem zvolila „Vliv domácího prostředí a výchovy na školní úspěšnost dítěte“. Jelikož v současné době pracuji ve školství, toto téma mne velice zaujalo. Setkávám se s dětmi z různých rodinných poměrů a sleduji, jaký vliv má rodina na školní úspěšnost dítěte.

Dobré rodinné zázemí je důležité pro rozvoj každého jedince. Rodina může zajistit, jaký vztah bude mít dítě k ostatním vrstevníkům, společnosti a vzdělání. Při mé práci se setkávám s dětmi z různých rodin. Už podle chování dětí k autoritám si mohu udělat představu o tom, jak probíhá výchova v dané rodině. Velké množství dětí nepovažuje vzdělání za důležité. V mé práci bych se chtěla zaměřit na sledování vlivů přicházejících z rodiny a na motivaci dítěte se učit.

Cílem mé práce bude nastínit a zhodnotit vliv domácího prostředí a výchovy na školní úspěšnost dítěte. Práce se bude týkat vlivu rodiny, úplné či neúplné, na chování dítěte a jeho školní úspěšnost. V práci bude uvedeno, jak která rodina působí na dítě ať už pozitivně, či negativně.

Budu sledovat, zda vzdělání a zaměstnání rodičů a dalších rodinných příslušníků žijících ve stejné domácnosti ovlivňují zájem dítěte o vzdělání. Jak různé typy výchovy působí na chuť a nechuť dítěte k učení.

Absolventská práce se skládá z části teoretické a praktické. V teoretické části budou vysvětleny jednotlivé styly výchovy, prostředí ve kterém dítě vyrůstá, náboženství, vzdělání a nezaměstnanost rodičů, působení prarodičů žijicích ve společné domácnosti a jejich vliv na školní úspěšnost dítěte.

Praktickou část tvoří dotazníkové šetření, kdy jsem se dotazovala dětí ze základních 5

škol, sídlících ve městě a na vesnici.

Informace pocházejí z vlastních zkušeností, ze zkušeností ostatních pedagogů, se kterými spolupraciji, z odborné literatury a elektronických dokumentů.

6

1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Hlavním cílem práce je nastínit a zhodnotit vliv domácího prostředí a výchovy na školní úspěšnost dítěte.

1.2 Dílčí cíle Dotazníkovým šetřením zjistit, zda nezaměstnanost rodičů, náboženství, prarodiče a moderní technologie ovlivňují školní úspěšnost dítěte.

7

2 Teoretické část

2.1 Výchova Myslím si, že výchova je důležitá k rozvoji každého jedince. Správná výchova ovlivňuje budoucí život člověka. Bohužel ne každá výchova je správná a mnohdy může špatná výchova více uškodit, než být přínosem. Podle ČÁPA A MAREŠE je výchova definována jako „Záměrné působení rodičů, učitelů, vychovatelů a výchovných institucí na vychovávané, především na děti a mládež. Rozumí se tím působení záměrné, cílevědomé, směřující k určitému výchovnému cíli – rozvinout v dítěti určité vlastnosti, názory, postoje, hodnotové orientace. Je to působení uživající určitých výchovných prostředků a metod, založených na zkušenostech, tradici, popřípadě i na vědeckých poznatcích.“ [ČÁP, MAREŠ, 2001, s. 247] V pedagogickém slovníku najdeme výchovu definanovanou jako „Proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji.“ [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001, s. 277] Psychologický slovník popisuje výchovu jako „Záměrné, více či méně systematické rozvíjení citových a rozumových schopností člověka, utváření jeho postojů, způsobů chování, v souladu s cíli dané skupiny.“ [HARTL, HARTLOVÁ, 2000, s. 680] Myslím si, že v dnešní době je nejdůležitější vychovávat děti k úctě. K úctě k rodičům, prarodičům, učitelům, k dospělým osobám všeobecně. Děti si neváží svého zdraví, svého majetku, svých kamarádů a pokud si neváží sami sebe nemohou mít správnou motivaci k učení a dalšímu vzdělávání.

8

2.1.1 Styly výchovy Do výchovy můžeme zařadit několik výchovných stylů. Školní úspěšnost dítěte také záleží na tom, jakou výchovu rodina používá. Ne vždy rodina zvolí vhodnou výchovu a dítě může mít jejím následkem velice nízké sebevědomí, nebo naopak dítě bude zvyklé dělat si co chce. Mezi nejhlavnější styly výchovy patří: Autokratický styl Typický častým používáním rozkazů, trestů, malým porozuměním pro potřeby a zájmy dětí a potlačováním jejich iniciativy. Vede k velké závislosti na vychovateli a zvýšené submisivitě, nebo naopak agresivitě. [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001] Liberální styl Styl výchovy (svobodný, volný), který je charakterizován slabým nebo žádným řízenám bez větších požadavků. Vede k malé odpovědnosti, nerespektování skupinových norem, snižuje integraci a organizaci práce ve skupině i efektivitu jejich výsledů. V některých zemích (USA, Spojené království aj.)je dnes vedena kritika proti příliš liberální výchově ve školách způsobující vážné problémy. [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001] Demokratický styl Styl výchovy, který se vyznačuje působením dobrých vzorů, nikoli trestů, porozuměním pro individuální potřeby dětí, podporováním spontánnosti a diskuze. Vede k rozvoji iniciativy a samostatnosti, ale také zodpovědnosti, kázni a respektu k právům ostatních. Má odlišný dopad na chování jedinců než autoritativní výchova a liberální výchova. [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001]

2.2 Prostředí V této kapitole popisuji jaký vliv má na dítě a jeho školní úspěšnost život ve městě, nebo na vesnici. Nemohu jasně říci, které prostředí je pro dítě vhodější. Každé má své klady i zápory. Prostředí ale může mít velký vliv na rozvoj osobnosti dítěte. 9

2.2.1 Město Město obecně poskytuje širokou nabídku sportovních, kulturních, technických a jiných zájmových činností. Bohužel jen část dětí využije těchto příležitostí. [ČÁP, MAREŠ, 2001] Městská škola – „Škola v městském prostředí, vzdělávající městskou populaci. Má zpravidla vyšší počty žáků a tříd. Problémem je větší anonymita rodin, působení škodlivých jevů na děti a mládež, znečištěné prostředí apod.“ [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001, s. 121] Život ve městě s sebou přináší více kulturního vyžití, více pracovních příležitostí, větší anonymitu, lépe dostupnou zdravotní péči, větší výběr vzdělávacích institucí. To ocení především rodiny s dětmi, které si mohou vybrat z celé řady škol a zvolit si podle sebe tu nejlepší pro vzdělávání svých dětí. Velké školy znamenají větší kolektivy ve třídách, to může být pro některé děti přínosem, získají více kamarádů. Bohuže pro některé děti to může být velký problém. Více dětí znamená více složitých vztahů mezi sebou. Život ve městě s sebou přináší i lepší finanční prostředky než je tomu na vesnici. A tak většina dětí využívá drahých moderních technologií k získání popularity u ostatních dětí. Ne každá rodina si však může drahé technologie dovolit a děti z takových rodin jsou středem posměchu u osatních dětí.

2.2.2 Vesnice Venkovská škola – „Škola nacházející se ve venkovském prostředí, má podmínky svého fungování odlišné od městské školy. Rozdíly spočívají např. Ve velikosti škol, v životních zkušenostech žáků , v jiných vztazích mezi školou, rodiči a místní komunitou. Proto se v zahraničních pedagogických výzkumech považuje rozdílnost mezi venkovskými a městskými školami za významný faktor.“ [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001, s. 271] Život na vesnici, který se dříve zabýval hlavně zemědělsvím je v dnešní době zcela jiný. Mnoho lidí, hlavně rodin s dětmi, dávají přednost životu na vesnici. Život na venkově 10

sice není tak bohatý jako ve městech, ale má i svá pozitiva. Oproti městu je zde mnohem méně obyvatel . Mnohdy se lidé mezi sebou znají. Většinou se v každé vesnici nacházejí školy i školky. Což využívají rodiny s dětmi, které si zvolily život na vesnici pro větší klid. Malé školy znamenají malé kolektivy dětí. To pro většinu dětí může být velkým přínosem. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že život na vesnici mi „prodloužil“ dětství. Já sama jsem navštěvovala základní školu na vesnici a v té samé vesnici i žila. Doba se mění a děti s ní. Nemohu říci, jestli i dnes jsou děti ve městě tak odlišné od dětí na vesnici. Já osobně bych vesnickou školu doporučila. Ve třídách není tak velké množství dětí a je větší možnost se věnovat každému dítěti a tím ho více motivovat k učení.

2.3 Rodina Rodina má pro jedince i společnost velký význam. Pokud je rodina harmonická, motivuje děti k učení, zodpovědnosti, vzájemné úctě a toleranci. Klasický pohled na rodinu se v posledních letech podstatně mění. Některé funkce rodiny převzaly socální instituce, mnoho rodin je založeno na soužití bez uzavření manželství, narůstá rozvodovost, je méně dětí v rodině, je omezeno vícegenerační soužití, rodiči se stávají osoby ve vyšším věku, rodiče jsou více zaměstnaní, mění se funkce rodičů díky kariéře a velký vliv má užívání médií. [MALACH, 2010] Rodina je nejstarší společenská institutce. Plní socializační, ekonomické, sexuálněregulační, reprodukční a další funkce. Vytváří určité emocionální klima, formuje interpersonální vztahy, hodnoty a postoje, základy etiky a životního stylu. Současné pojetí chápe rodinu jako „Sociální skupinu nebo společenství, žijící ve vlastním prostorudomově, uspokojující potřeby, poskytující péči a základní jistoty dětem. Rodinné typy zahrnují nejen rodinu vlastní a úplnou, ale také rodinu neúplnou, nevlastní a náhradní.“ [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001, s. 202]

11

„Rodina může člověku pomoci, ale taky ho může úplně zlikvidovat. Nejhorší je, že si nikdo nemůže vybrat, kam se narodí.“ (mladý muž, který vyrostl ve velmi problematické rodině) [VÁGNEROVÁ, 2012, s. 589] Rodina je důležitá sociální skupina, která plní celou řadu biologických, ekonomických, sociálních i psychologických funkcí. Poskytuje svým členům potřebné zázemí, uspokojuje jejich potřeby a zprostředkovává zkušenosti, které nelze získat jinde. Každý jedinec zde má určité role, které se stávají součástí jeho identity. Mezi jednotlivými členy rodiny se v rámci jejich rolí vytvářejí rozmanité vztahy, pro něž je charakteristické určité chování a styl komunikace. Každá rodina má svůj hodnotový systém, jenž ovlivňuje chování jejich členů a vede k přednostní volbě některých strategií zvládání problémů. [VÁGNEROVÁ, 2012] „Rodina je obvykle definována jako malá sociální skupina, která vzniká manželstvím a umožňuje vzájemné soužití mezi oběma manželskými partnery, soužití rodičů a jejich dětí, utváření vztahů mezi příbuznými, utváření vztahů mezi rodinou a společností (především školou).“ [MALACH, 2010, s. 99] V době, kdy spolu žilo více generací v rodině, měli mladí rodiče „po ruce“ zkušené vychovatele. Předávali si zkušenosti ve výchově. Vyzkoušené metody předávali dalším generacím. Prarodiče měli čas pomáhat. V dnešní době žijí mladí rodiče pouze se svými dětmi. Babičky a dědečkové jsou často stále ještě zaměstnáni. Rodiče mají zkušenosti pouze ze svého dětství. Některé metody se jim nezamlouvali a na svých dětech je nechtějí používat. Dětem pak chybí hranice a tím úcta k rodičům a dospělým lidem všeobecně. Současná rodina je obrazem celkového stavu společnosti. Co se týče plnění svých výchovných funkcí nalezneme zde mnoho nepříznivých charakteristik. Za podstatné se považuje nedostatek času věnovaného výchově dětí, malý počet dětí v rodinách a nestabilita rodin. [MALACH, 2010]

12

2.3.1 Rodinné prostředí Prostředí, ve kterém dítě výrůstá, je velice důležité pro jeho vývoj. Pokud je rodinné prostředí pro dítě harmonické, potom je i jeho vývoj v pořádku. Dítě má zájem o vzdělání, nové poznatky a je slušně vychované. Jsou však rodiny, ve kterých jsou časté hádky rodičů, či se vyskytuje problém – alkohol, drogy, dítě není pro rodinu důležité, atd. Dítě ztrácí motivaci k učení, školu nepovažuje za důležitou, vyhýbá se kolektivu. Je důležité dítěti poskytnout takové zázemí, aby v něm mělo pocit bezbečí, jistoty, a zájem o vzdělání. Vzhledem k funkcím rodiny v lidském společenství považuje se rodinné prostředí za nejvýznamnější zdroj vlivů formujících vývoj jedince. „Rodinné prostředí působí na základní psychické, tělesné a sociální charakteristiky vývoje dítěte od narození až mnohdy do období dospělosti, zejmnéna ovlivňuje jazykovou a kominukační kompetenci dítěte, jeho kognitivní a emoční vývoj, postoje, předsudky a hodnotové orientace. Vzdělání rodičů, významně determinuje vzdělávací výsledky žáků, jejich postoje vůči škole a vzdělávání. Sociologické výzkumy potvrzují vlivy rodinného prostředí na utváření životního stylu lidí, na jejich profesní a životní dráhy, příjmy a ekonomické postavení.“ [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001, s. 203]

2.3.2 Funkce rodiny Od počátku vývoje zaujímal každý člen rodiny určitou roli a v rámci své role plnil danou funkci. Je tedy velice důležité, aby určité funkce plnila i rodina. To, jaké je rodinné prostředí a nakolik rodina plní svou úlohu, závisí na tom, jak naplňuje svoje funkce. Funkcemi rodiny vyjadřujeme určitá očekávání, způsob, jak ovlivňují rozvoj jejích členů a způsob jejich života. 1) Ekonomicko-zabezpečovací Znamená zabezpečení příjmu rodiny nejen na základní potřeby, ale také na kulturu, sport, vzdělávání, koníčky apod. Jejím cílem je udržet životaschopnost rodiny po 13

ekonomické stránce. [MALACH, 2010] 2) Biologicko-reprodukční Souvisí s uspokojováním sexuálních potřeb manželů a rozmnožovacích procesů. V procesu historického vývoje překonala tato funkce, tak jako všechny ostatní, velké změny. Děti mají pro rodinu velký citový význam a vysokou hodnotu. V našich podmínkách se jich rodí jen tolik, kolik rodina vzhledem ke svým hodnotám, cílům a očekáváním pokládá za přiměřené. [MALACH, 2010] 3) Výchovnou (nebo socializačně výchovnou) Znamená vychovávat pokračovatele rodu, tedy děti. Rozumíme pod ní nejen normální tělesný, duševní a sociální vývin, ale také přípravu dětí pro život ve společnosti. [MALACH, 2010] 4) Emocionální Citové pouto k rodičům, sourozencům, k rodinným tradicím, místu dětsví jsou velmi silnými faktory zdravého vývoj dítěte, neboť naplňují mnoho základních lidských potřeb a kladně dlouhodobě ovlivňují vývoj dítěte i život již dospělého jedince. [MALACH, 2010] 5) Relaxační a regenerační Aktivní využívání volného času nejlépe v rámci společných sporotvních, kulturních nebo jiných zájmových aktivit a o vyváženost pracovních, školních, sebeobslužných i volnočasových aktivit. [MALACH, 2010] Pouze v rodině, kde jsou zajištěny všechny funkce se dokáže jedinec správně vyvíjet a být řádně vychováván.

2.3.3 Vybrané problémy výchovy v rodině Bohužel se vyskytují rodiny, kde můžeme nalézt mnoho chyb, které dělají ve výchově 14

svých dětí. Mnohdy to může rodina považovat za správné a nevidí ve své výchově problém a tím ohrožuje vývoj jedince. Je potřeba si uvědomit, že jedinec by neměl vyrůstat v prostředí kde je: a) nadměrná výchovná stimulace dítěte ze strany rodičů – Dítě nedokáže vyhovět pořadavkům a přáním rodičů, je frustrováno nemožností dostát očekáváním na výsledky ve škole, na chování, dokonce na svůj vzhled. Děti se projevují nesamostatností, zvýšenou bojácností, sníženou sebedůvěrou, neupřímností i dětskými neurozami. [MALACH, 2010] b) nedostatečná výchovná stimulace dítěte ze strany rodičů – Rodiče nekladou na dítě žádné nebo téměř žádné nároky ani nepodporují jeho zájmy, koníčky. Rodiče rezignují na svoji výchovnou roli. Zanedbanost se projevuje v citové prázdnotě, v sociální deprivaci, v mravních kvalitách. Děti se mohou snáze dostat pod vliv sociálně patologických skupin. [MALACH, 2010] c) vadná stimulace - Mohou to být děti zhýčkané, protekční, hypochondrické. Nebo naopak děti vystavené přehnaně autoritativní tvrdé výchově, drezůrované, tvrdě trestané. Mohou se projevovat uzavřeností, zatrpklostí, nebo naopak výraznou agresivitou, hněvivostí, mstivostí, lstivostí. [MALACH, 2010] d) nejdenotnost rodičovského působení - Nesoulad výchovnýcvh požadavků mezi rodiči, rodiči a prarodiči, nesoulad mezi požadavky na jednotlivé děti v rodině. [MALACH, 2010] e) nesoulad rodinné a veřejné výchovy – Značně odlišné požadavky na děti ze strany rodiny, školy, společnosti. [MALACH, 2010] f) výchovná jednotvárnost - Malá škála používaných metod a forem výchovy v rodině, včetně odměn a trestů – vede k nudě, nezájmu o kontakt s rodiči, ignorace jejich názorů, k vyhýbaní se společným aktivitám, k odcizení. [MALACH, 2010]

15

g) násilí na dětech – Násilí na dětech se stále více rozmáhá. [MALACH, 2010]

2.4 Neúplná rodina Pokud v rodině chybí jeden z rodičů, ale rodiče spolu vycházejí, domlouvají se na společném postupu při výchově a vzdělávání dětí, působí tato situace určitě lépe na dítě, nežli otec nebo matka alkoholik, nepracující, nevěnující se dětem a pochybující o inteligenci svých dětí. V tomto případě je pro dÍtě neúplná rodina lepší. Rodina, kde absentuje jeden z rodičů, například svobodná matka, rozvedený rodič, vdova (vdovec). Počet neúplných rodin se stále zvyšuje. V souvislosti s tím se poměrně často hovoří o negativních dopadech v absenci otce v rodině. [JANIŠ, LOUDOVÁ, 2012] Otázkou se zabývá například Sobotková, která uvádí že: „Výzkumy dosud neprokázaly přímé souvislosti mezi absencí otce ve výchově a možnými negativními jevy ve vývoji dítěte. Při absenci otce v rodině se nejvíce poukazuje na otcovskou roli socializační a disciplinární. Diskutuje se o častějších poruchách chování, a dokonce o delikvenci u dětí s absentujícím otcem. Opakovaně, leč nepodloženě se předpokládá, že otcové jsou zodpovědní za socializaci dětí a ignoruje se například role temperamentu dítěte, který spoluurčuje reakci na dítě, dále vliv jiných sociálních prostředí (škol, vrstevníci) a vliv médií. Takové úvahy obviňující jednoznačně rodiče, jsou nepochybně zjednodušující a zavádějící. I v rodinách, kde otec je přítomen, je různá míra jeho zapojení do procesu socializace dětí, někdy jsou to právě matky, které na sebe přebírají veškerou zodpovědnost a výchovu dětí i vedení domácnosti. Pouhá fyzická přítomnost otce tedy není zárukou zdravého vývoje dětí.“ [SOBOTKOVÁ, 2001, s. 135] Nepřítomnost jednoho z rodičů může být rizikovým faktorem, nejčastěji je dána rozchodem, rozvodem nebo úmrtím. Tím dochází k slabšímu výchovnému působení zbylého rodiče, k zhoršení finanční situace rodiny. Matky si většinou až po rozvodu uvědomí snížení životního standardu a někdy na to nejsou připravené. Musí intenzivně pracovat, aby zaopatřily děti a sebe a nezbývá jim dost energie na důslednost při 16

výchově. Často si nacházejí nové partnery, aby situaci zvládly a zvláště pokud pokusy nevychází, vznikají v rodině konflikty. Adolescent pak hledá pocit sounáležitosti mimo rodinu.

Pokud je takový problém u malého dítěte, vždy se nejdříve musíme zamyslet nad životním stylem rodiny, nad výchovnými modely, kterým naše děti vystavujeme. Dítě do věku 8 let do sebe nejvíce vstřebává chování autorit kolem sebe, rodičů, učitelů. Později ve svém životě se stává již kritičtějším, a ne se vším kolem sebe souhlasí. Důležité je s malým dítětem sdílet čas a nedělat to, co nechceme, aby dělalo naše dítě. Když začne puberta a dospívání, musí již být důvěra mezi rodiči a dětmi vytvořena a pak jen si musíme najít čas na monitorování volného času dítěte a na důsledné řešení jeho problémů, potíží i drobných přestupků. [www.doktorka.cz, 6]

Matějček uvádí, že „Obecně mají noví, náhradní rodiče tendentci své problémy spíše zatajovat nebo je uvádět do souvislosti s jinými skutečnosti rodinného života než se svým postavením „nevlastních“. Příchod nového vychovatele do rodininy znamená předně vážný zásah do rodinného systému. Na jedné straně to u dítěte provokuje negativní postoje vůči nevlastnímu rodiči (odpor, žárlivost) na druhé straně naopak snahu vetřít se do přízně této nové blízké osoby a vynahradit si tak dosavadní deprivaci citových potřeb. Nejčastěji ovšem dochází ke kombinaci jednoho i druhého.“ [MATĚJČEK, 1992, s. 172]

2.5 Vzdělání rodičů V dnešní době se dává vzdělání velký význam. Podle mne vzdělání rodičů ovlivňuje budoucí život dítěte a jeho pohled na vzdělání jako takový. Bohužel někdy mohou rodiče, kteří mají vyšokoškolské vzdělání klást na dítě tak vysoké požadavky, že je dítě není schopno zvládnout. Znám mnoho rodin, kdy jeden z rodičů nutil dítě do, podle něj potřebné a prestižní školy, přestože dítě mělo jiný zájem. Je určitě správné, když jsou rodiče vzdělaní, dokážou tak předat dítěti mnoho informací a vědomostí, ale neměli by 17

děti nutit do vzdělání, kteří ony sami nechtěji a nechat jim jakousi volnost ve výběru.

2.5.1 Vzdělání Souhrn vědomostí, dovedností a postojů osvojených jedincem v průběhu života. Formálně označení stupně dosaženého vzdělání, případně povolání, profese. [HARTL, HARTLOVÁ, 2000] Vzdělání se chápe jako součást socializace jedince. „Vzdělání je společensky organizovaná činnost zabezpečovaná institucí školství, formálního vzdělávání, celoživotního učení.“ [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001, s. 292] Rodina, ve které alespoň jeden z rodičů ukončil středoškolské vzdělání s maturitou nebo získal vysokoškolské vzdělání, zpravidla kladně hodnotí kulturu a vzdělání. Rodiče pobízejí dítě k dobrému školnímu výkonu, pokračování ve studiu a také hodnotné zájmové činnosti ve volném čase. Dokážou také dítěti lépe poskytnout metodickou pomoc v učení nebo zájmové činnosti. Ostaní rodiny, zvláště při neukončeném základním vzdělání rodičů, v průměru neposkytují dítěti tak příznivé podmínky. Také způsob kominukace s dítětem je nepříznivý pro jeho psychický vývoj. Rodiče mají chudý slovník, nedbalou výslovnost, mohou se u nich objevovt agramatismy, mnohdy přímo negují komunikaci, okřikují dítě, aby je neobtěžovalo svými otázkami. Takové chování rodičů ztěžuje vývoj řeči a intelektu dítěte, zárověň nepříznivě působí na jeho zvídavost a narušuje emoční vztahy v rodině, což pak ztěžuje celou rodinnou výchovu. Někteří rodiče pouze se základním vzděláním, kterým bylo zabráněno k dosažení vyššího vzdělání souhrou okolností, vlastní děti pobízejí k dosažení vyššího vzdělání. Naopak rodiče vysokoškoláci se ve vztahu k dětem mohou omezovat pouze na vydávání příkazů bez kontroly jejich plnění a bez stimulující pomoci a společné činnosti. [ČÁP, MAREŠ, 2001]

18

2.6 Zaměstnání rodičů Zaměstnání je úzce spojeno se vzděláním. ČÍm vyšší vzdělání tím lepší zaměstnání. Je určitě správné, když je rodina dobře zabezpečená. Dokáže tak dítěti poskytnout lepší vybavení, více volnočasových aktivit a větší rozhled dítěte díky cestování. Je ovšem také velice důležité, aby si rodiče, kteří jsou příliš pracovně vytíženi našli na dítě čas a věnovali se mu. V rodině, ve které se nacházejí jeden nebo oba rodiče nezaměstnaní dochází k tomu, že dítěti nemohou dopřát tolik věcí. Při nevhodném postoji rodičů hrozí riziko, že dítě nebude cítit potřebu v budoucnu pracovat. Což ho povede k tomu, že vzdělání pro něj nebude hrát důležitou roli. Ať už je rodič zaměstnaný nebo ne, záleží na tom, k čemu své dítě povede a jakým způsobem ho bude vychovávat. Jsou dva oblíbené předsudky, které skrytě i zjevně působí proti zaměstnaným matkám. S těmito dvěma předsudky se matky musí potýkat v sobě i ve vnějším světě. Za prvé je to představa, že zaměstnané matky se málo starají o své děti. Průměrně stráví „maminka na plný úvazek“ se svými dětmi přibližně osm hodin denně, zatímco zaměstnaná matka jen pět a půl hodiny. Nevyvozujeme z toho však ukvapené závěry. Je tu další okolnost: manželé „matek na plný úvazek“ tráví s dětmi asi dvě hodiny denně, zatímco manželé matek zaměstnaných asi čtyři a půl hodiny. Když hodiny spočítáme, zjistíme, že děti matek, které chodí do práce, nepříjdou zkrátka. Kromě toho bychom neměli zapomínat na to, že děti se neučí jen od svých rodičů, ale také od ostatních dětí. V té souvislosti je zajímavé, že matky přespříliš střežící své děti jim většinou nenechávají dost prostoru ani času, aby mohly získat zkušenosti ze styku s druhými dětmi. Děti zaměstnaných matek se častěji musí spolehnout na sebe. [ROGGE, 2007]

2.7 Nezaměstnanost rodičů Nezaměstnanost je určitě sociální problém, který trápí velké množství rodin. Případů, kdy jsou oba či jeden z rodičů nezaměstnaní, není málo. Tímto problémem je bohužel ovlivněno i dítě. Pokud jeden z rodičů dokáže zabezpečit rodinu natolik, že dítě nestrádá a druhý nezaměstnaný rodič dokáže dítěti poskytnout správnou výchovu 19

a dítěti pomáhá s učením, nevidím v tom potom takový problém. Pokud je ale rodina ve špatné ekonomické situaci, rodiče nemají potřebu hledat si zaměstnání, potom to má na dítě velký vliv. Vyrůstá v prostředí, kde není zvykem vydělávat peníze a starat se o rodinu. Dítě necítí potřebu se vzdělávat a učení se pro něj stává zbytečností. Nezaměstnanost je sociálně – ekonomický problém, v součastnosti v české společnosti dochází k postupné adaptaci na tento druh problémů a začínají se vytvářet účelné strategie jejich zvládání, lidé se s nimi postupně učí vyrovnávat. Riziko nezaměstnanosti ovlivňuje zejména vzdělání, věk, pohlaví, zdravotní stav a příslušnost k určité sociální skupině.

Propuštění

ze

zaměstnání

je

traumatizujícím

zážitkem

spojeným

s dlouhodobým stresem. Nezaměstnaný člověk ztrácí důležitou sociální roli, v souvislosti s tím dochází ke zhoršení jeho společenské prestiže, sebehodnocení a ekonomickému znevýhodnění. I v rodině dochází k zátěžové situaci. Člověk ztrácí své původní postavení v rodině, dochází ke změně vztahů v rodině, k narušení stereotypů rodinného života, ke změne rodinných zvyklostí spojené s nedostatkem finančních prostředků, k izolaci a omezení kontaktů s ostatními lidmi mimo rodinu. To vše vede ke změně životního stylu. Nezaměstanost představuje zátěž i pro děti, protože nepříznivě zasáhne do jejich života. Změnila se rodinná atmosféra, omezily se společné aktivity, působí napětí a úzkost rodičů a jejich tendence ventilovat svou nespokojenost trestáním dětí. Ekonomické omezení může ovlivnit rovněž vztahy s vrstevníky, jimž se nemohou vyrovnat a nemohou s nimi sdílet mnohé zážitky, k nimž jsou zapotřebí určité finanční prostředky. Některé děti to cítí jako svoji vinu. Některé děti se mohou začít fixovat na někoho jiného mimo rodinu, kdo má finančních prostředků dost. Dochází ke kráděžím předmětů, které si nemohou děti, respektive jejich rodiče, z finačních důvodů dovolit. [VÁGNEROVÁ, 2012]

2.8 Náboženství rodičů Pokud bylo náboženství vyučovacím předmětem, měli rodiče ve výchově dětí silného spojence. Uctívání desatera mělo významný smysl. Děti respektovaly svoje rodiče, měly úctu k ostatním, k sobě samým, ke své práci i k práci ostatních. Dobře pojaté 20

náboženství není ve výchově a ve vzdělávání dětí na škodu. Náboženství je komplexní postoj a přístup ke světu, k sobě samému i k tomu, co ho přesahuje, postoj, který respektuje určitý řád s absolutní platností. Mnoho lidí potřebuje silný prožitek a jistotu řádu, nadřazeného nejistotě běžného života. V současné době existují nejrůznější církve, které uspokojí potřebu duchovního života. Přijetí víry ovlivňuje určitým způsobem všechny složky psychiky, může vést ke změně prožívání, uvažování i jednání. Může tak činit v pozitivním ale i v negativním smyslu. Myšlení věřícího člověka je podřízeno jeho víře, jakýkoli jiný výklad by vytvářel nepříjemný vnitřní konflikt. Některé sekty minimalizují rodičovská práva, dítě je považováno za majetek sekty a způsob výchovy určuje její vůdce. V jiných skupinách je podporována soudržnost rodiny, rodiče jsou s dětmi neustále, ale musí je vychovávat podle pravidel skupiny. Tito rodiče izolují své děti od okolního světa: brání jim v kontaktu s vrstevníky, hledají možnosti, jak se vyhnout školní docházce, aby dítě nebylo ovlivňováno jinak, než jak skupina považuje za vhodné. [VÁGNEROVÁ, 2012] Nezdá se mi však spravedlivé, když si rodiče vyberou náboženství, ke kterému se přikloní a žijí podle jeho pravidel, že jejich dítě na výběr nemá. Narodí se do dané situace a musí respektovat pravidla vybraná rodiči.

2.9 Vliv prarodičů žijicích ve společné domácnosti Na vývoj dítěte má svůj jedinečný vliv také role starší generace. Prarodiče mohou být vlídnými průvodci dětstvím, vychovatelé k sociálnímu cítění a zakladatelé širší rodiny. Donedávna přetrvával předsudek, který platil po celé generace, že babičky děti rozmazlují. Bohužel tento předsudek často slyšíme ještě dnes. Dnes se velké množství prarodičů se svými vnoučaty stýká, ale jen malé množství s nimi žije v jedné domácnosti. Prarodiče nenesou plnou odpovědnost za výchovu, a proto mohou pozitivně a s odstupem vnímat, jaká jejich vnoučata jsou. Mají více času vnoučatům naslouchat. 21

Nedá se tvrdit, že rodiče nedokáží s dětmi zacházet vlídně a vytvářet jim příjemnou atmosféru, ale nemají většinou dostatek času si s dětmi hrát a povídat. Životní postoje blízkých dospělých velice ovlivňují, jak budou děti v dospělosti chápat a vnímat starosti druhých lidí. Je důležité, aby se děti naučily naslouchat. Mají možnost klást otázky a dostávat odpovědi. [HAUSEROVÁ - SCHONEROVÁ, 1996] Prarodiče mohou při výchově dětí hodně pomáhat, ale neměli by přejímat roli rodiče, pokud to není nutné třeba ze zdravotních důvodů rodičů nebo nedostatečné péči rodičů. Způsob a styl, jakým prarodiče s dítětem hovoří a hrají si, je většinou oproti rodičům tolerantnější. Dnes se už téměř nesetkáváme s babičkou a dědečkem, kteří byli před třiceti lety a starali se o vnoučata, neboť matka chodila do zaměstnání. Většina dnešních prarodičů ještě sama stále pracuje. Díky třeba jen občasnému kontaktu s prarodiči se dítě vymaní z úzkého kruhu nukleární rodiny. Kontakt prarodičů s dítětem přispívá k tomu, aby se dítě naučilo poznávat a respektovat potřeby starších lidí. [LANGMEIER, KREJČÍŘOVÁ, 1998] Situace, kdy prarodiče žijící ve stejné domácnosti se svými dětmi a vnoučaty, dnes není tak populární jako dříve. Ale i v dnešní době najdeme rodiny, které sdílí svojí domácnost s prarodiči. V mnoha případech to může mít pozitivní dopad. Rodina tak lépe zvládá domácnost po finanční stránce a prarodiče mohou pomáhat s hlídáním dětí. Bohužel se ne vždy spolu dokáží dospělí domluvit. Babičky a dědečkové mohou dítě přáliš rozmazlovat a tím podkopávat autoritů rodičů. Dítěti vše dovolí, povinnosti které má nařízené od rodičů za něj udělají a dítě této situace využívá. Ale prarodiče nemusí mít jen rozmazlující funkci. V některých rodinách převezmou funkci výchovnou. Berou si dítě pod svá křídla a mnohdy na něj kladou vysoké nároky. Rodiče nenechají do výchovy mluvit a chtějí si děti vychovat k obrazu svému. Prarodiče se často ocitají v rozporuplném postavení. Na jedné straně jsou oblíbení jako hlídači dětí, ale na druhé straně by je jejich dospělé děti nejraději samy hlídaly, aby vnoučata byla vychovávána stejným způsobem, jako to dělají oni sami. To jsou ovšem přílišné požadavky. Dědečkové a babičky vychovávájí zkrátka jinak a vytvářejí si ke svým vnoučatům vlastní, osobitý vztah. Mají své vlastní životní zkušenosti a ty pro ně mají absolutní platnost. 22

Mnohdy jsou prarodiče přístupni změnám, jen si chtějí sami určovat tempo jejich průběhu. Když svěřujeme děti prarodičům, předáváme jim také odpovědnost. Důvěřujte svým dětem – ony už samy poznají rozdíly mezi dvojí výchovou, samy jsou schopné zvážit pro a proti každé z nich. Jsou obvykle schopné ocenit specifičnost jednotlivých výchovných stylů. Dědečkové a babičky reagují méně zatíženě, moudřeji, méně vymezují a omezují, někdy i rozmazlují. To proto, že disponují zkušenostmi, které jim poskytují spolehlivou základnu. [ROGGE, 2007] Senior má v dnešním světě více možností, jak své životní období pojmout. Stejně tak prarodič má dnes více možností, jak pojmout svoji roli. Pochopitelně neexistuje žádné „ideální“ nebo „normální“ prarodičovství. Stejně jako u všech životních rolí i zde kolem sebe vnímáme různost a proměnlivost. Někteří prarodiče se na vnoučata těší už dlouho předtím, než jejich děti vůbec o dětech uvažují, jiní naopak nejeví o vnoučata žádný zájem. Někteří prarodiče jsou až příliš aktivní, jiní fungují jen na dálku. V některých případech vnoučata s prarodiči bydlí, a pak má vzájemný kontakt zcela jinou podobu. Někdy prarodiče zastihne vážná nemoc a vše je najednou jinak, jindy se po rozvodech rodičů babičky a dědové dětem vzdalují nebo naopak přibližují. Stále častěji se objevuje i prarodičovství, které není založeno na biologické příbuznosti. Přitom pokaždé se v prarodičovském vlivu na jedno dítě prolínají odlišné zvyklosti a zkušenosti z různých rodin, ještě více lety zakořeněné, než jak je tomu u setkání dvou rodů v nově zformované mladé rodině. [www.portal.cz, 5] Naše dítě nepatří jen nám, rodičům, a dobré vztahy s prarodiči ho mohou v jeho životě významně obohatit. Většina dnešních prarodičů se shoduje, že čas strávený s vnoučaty pro ně neznamená jen příležitost k předávání dovedností, zkušeností a vědomí rodu. Není to jen genetická investice do budoucna. Je to také šance pro ně samotné, jak se mnohému od dětí naučit, šance opět si hrát a sledovat znovu ten úžasný vývoj člověka. Kdykoli se narodí dítě, zrodí se i prarodič. [www.portal.cz, 5]

Může se stát, že pokud dcera nebo syn nesplnili očekávání své matky, co se týká vzdělání a pracovního zařazení, matka se upne na svá vnoučata a očekává naplnění 23

svého snu. Pokud se vnoučatům ve škole daří a učení jim nedělá problémy, babička a potažmo rodiče jsou spokojeni. Děti jsou v klidu a rodinná atmosféra je pohodová. Co se však stane, když se dětem ve škole nedaří podle očekávání prarodičů. Nadměrně kladené požadavky ať již od rodičů či prarodičů, jsou pro děti stresující. Může nastat i situace, kdy je prarodič dominantní v celé domácnosti. Pak jsou stresována nejen vnoučata, ale i rodiče. Nemají odvahu se svým rodičům postavit na odpor a celá rodinná situace je velmi napjatá.

2.10 Vliv moderních technologií (mobilní telefony, počítače) Moderní technologie ovlivňují život snad každého dítěte. Původně měli počítače lidem pomáhat. V poslední době však nahrazují dětem jiné volnočasové aktivity. Děti se nescházejí na hřišti, v knihovně, v kině,... ale jsou online. Hrají online hry, baví se s ostatními lidmi přes internet. Zanedbávájí učení, nenavazují nové osobní kontakty. Pro rodiče je často pohodlnější dětem zakoupit nový tablet či počítač, než s nimi hrát společenské hry, nebo se připravovat do školy. Dětem tak chybí rozvoj komunikace, sociálních vztahů. Děti zvládají vyhledat různé informace na internetu. Tím si sice rozšiřují různé dovednosti a znalosti z různých oborů, ale nedokážou se orientovat v literatuře, nečtou, nevypráví si.

2.10.1 Televizní dítě Tzv. televizní děti trpí zpravidla nízkou koncentrovaností, nedostatečnou slovní zásobou a špatnou vyjadřovací schopností. Sledovány byly rovněž problémy se spánkem. Mnohé studie konstatují, že děti, které intenzivně sledovaly televizi již v předškolním a dokonce batolecím věku, mají horší školní výsledky než jejich vrstevníci. Tyto jevy jsou způsobeny především tím, že sledování televize u těchto dětí vytlačilo činnosti a aktivity, které jsou pro jejich zdravý vývoj zcela nezbytné. Zejména aktivní hru, poznávání okolního světa prostřednictvím všech smyslů, získávání zkušeností s přírodními zákonitostmi, rozvíjení fantazie. Neschopnost verbálně se vyjadřovat je

24

způsobena tím, že takové děti se neučí komunikovat. Stávají se pouze jednostrannými příjemci mediálních sdělení. Dítě by ovšem mělo být vedeno k tomu, aby se naučilo reagovat, klást otázky. [www.detiamedia.cz, 4]

Dítě, které získává většinu svých „životních“ zkušeností z televizní obrazovky, si vytváří deformovaný pohled na svět. Osvojuje-li si pokřivené hodnoty televizních postav a přijímá-li agresivní vzorce chování, pak je v ohrožení rovněž jeho přirozený mravní vývoj. Takové dítě ztrácí představu o reálném fungování mezilidských vztahů a může mít problémy s navazováním přátelských kontaktů s vrstevníky. Stává se osamělé, v důsledku čehož se ještě více uchyluje k televizním příběhům. [www.detiamedia.cz, 4]

Děti tak postupně nahrazují reálný život a skutečné vztahy těmi fiktivními, ať již televizními nebo internetovými. Zabránit tomuto nebezpečnému trendu mohou pouze zodpovědní rodiče. [www.detiamedia.cz, 4]

Dnešní děti vyrůstají v globálním světě obklopené médii, přehlcené informacemi a s neomezenými možnostmi zábavy. [www.mediaguru.cz, 3] Dnes, když rodiče vyprávějí svým náctiletým dětem, jaké bylo jejich dětství bez vymožeností dnešního moderního světa, tak si to jejich potomci ani neumějí představit. Všechno se jim zdá směšné a diví se, jak vůbec mohli přežít. Na druhé straně jim děti závidí „neexistenci“ mobilů, jelikož je jejich rodiče neměli pod takovou kontrolou. Vstup informačně-komunikačních technologií přinesl s sebou nejen nové rozměry v získávání informací a zvětšení obzorů, ale také i nástrahy, které na děti číhají.

Dnes je velice běžné, že se školní úkoly zadávají dětem tak, aby si je mohly najít doma na internetu. Je to ovšem téma k zamyšlení, jestli je to skutečně tak výhodné, jak se na první pohled zdá. Dítě si na internetu může najít téměř všechno, co potřebuje a tím pádem si to nemusí pamatovat.

25

2.10.2 Špatná komunikace a chybějící slovní zásoba Digitální mládež používá zkrácený jazyk. Mladí si často ani neuvědomují, že tímto jazykem se můžou bavit pouze se svými vrstevníky, protože jejich rodiče a starší lidé jim prostě nemusí rozumět. Časté chatování, kde si mohou vymýšlet různé identity a žití v nereálném čase způsobuje to, že časem se děti stále hůř a hůř vyjadřují. Tím, že neustále komunikují se strojem, hůře zvládají komunikaci mezi vrstevníky, chybí jim i dostatečná slovní zásoba, rozhovor je ochuzený a vázne. Děti jsou více u počítačů, i když tam "hledají informace", které sice čtou, ale není to srovnatelné jako převážně souvislé čtení textu u knih. Na internetu nalezneme většinou zkrácené texty, na které se člověk nemusí soustředit delší dobu a sledovat tak obsah. Způsobuje to nejen horší vnímání textu a jeho pochopení, ale také ukotvení v paměti. Děti nejsou schopné pak pochopit jednoduchý souvislý text z knížky, z něhož mají udělat rozbor textu. Ztrácí se též bohatost ve vyjadřování, v používání jednoduchých frází. [www.it.pedf.cuni.cz, 2]

Je velice těžké říci, jestli používaní informačně komunikačních technologií ve vyučování a běžném životě má více pozitiv nebo negativ. Záleží na tom, v jakém prostředí dítě vyrůstá, jak o něj rodiče pečují a jak se mu věnují, jaké má dítě zájmy a podobně. Určitě je dobré, že mladí na základních školách rozumí počítačům, mobilům a jiným elektronickým zařízením a technologiím, jenže, kde je ta hranice, která určuje, co je ještě pro dítě prospěšné a co už ne?

V dnešní době se přihlíží u zjišťování kvality škol, na využívání informačních technologií. Množství počítačů a četnost jejich využívání při výuce ukazuje na kvalitní školu. Žáci při využívání tabletů a přeposíláním zadaných úkolů, již nejsou nuceni ani vstát ze židle a jít k tabuli. Čím jsou tedy moderní technologie prospěšné dětem? Doba strávená u počítačů také ovlivňuje zdravotní stav dětí. Vyskytují se časté bolesti zad, očí a hlavy, nadváha. Nezájem o jiné aktivity. V mnoha případech začíná jít o závislost.

26

2.11 Školní úspěšnost Školní úspěšnost velkou měrou ovlivňuje rodina a rodinné prostředí. Jsou však ještě jiné faktory mimo rodinu ovlivňující dítě, jeho vztah k učení a ke vzdělávání. V první řadě je to nadání, které je dáno geneticky. Povahové rysy jsou také zděděné. Co však rodina neovlivní, jsou vztahy dítěte k vrstevníkům, ke spolužákům z vyšších a nižších ročníků, k učitelům a vychovatelům. Určité vzory chování dítě z rodiny získává, ale vlastní zkušenost přináší čas strávený společně s ostatními dětmi. Ve škole, ve školní družině, v zájmových kroužcích je dítě nuceno přijímat určité role. Pokud je dominantní, role určuje samo. Pokud takové není, musí se přizpůsobit a roli přijmout. Jestliže se mezi svými spolužáky cítí spokojené, je dobře motivované ke školní práci. Nebojí se, že se mu ostatní budou smát při nesprávných odpovědích. Rádo spolupracuje ve dvojicích případně ve skupinách. Má-li dítě ve třídním kolektivu nepříjemný pocit, obává se reakce spolužáků nebo se následkem šikany některých dětí přímo bojí, nemá motivaci k učení, ke spolupráci. Do školy chodí nerado a na vzdělání mu nezáleží. Školní úspěšnost je velmi diskutovaný a stále nedostatečně objasněný pojem. Může znamenat: „Zvládnutí požadavků kladených školou na jednotlivce, které se projevuje v pozitivním hodnocení žákova prostěchu. Produkt kooperací učitelů a žáků vedoucí k dosažení určitých vzdělávacích cílů. To znamená, že školní úspěšnost není pouze dílem žáka, jeho schopnotí, píle..., ale také dílem učitele, respektive součinnosti obou aktérů.“ [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001, s. 242] ,,Kde nenacházíme nadání, úsudek ani píli, tam se při vyučování či učení nedopracujeme úspěchu buď vůbec, nebo jen v malé míře" (J.A.Komenský) [www.rudolfkohoutek.cz, 1] Školní úspěšnost žáka závisí na schopnostech učitele hodnotit jeho výkony a vývoj, stejně jako na jeho schopnosti uzpůsobit učivo žákovi tak, aby školní úspěšnosti dosáhl.

27

Obrovský vliv na děti mají učitelé. Chápavý, přísný, důsledný, ale spravedlivý učitel je žáky akceptován a uznáván. Jestliže zajímavým způsobem vysvětluje vyučovací látku, může u některých žáků vzbudit zájem o svůj předmět, případně je ovlivnit při dalším vzdělávání a volbě povolání. Naopak necitlivým přístupem k individualitám jednotlivých žáků je může od chuti k učení zcela odradit. Dalším neméně podstatným vlivem na školní úspěšnost dětí je samotné prostředí v budovách škol. V prostorách vhodně vymalovaných a vyzdobených jsou děti spokojené, líbí se jim tam, rády tam chodí. V dnešní době přináší dětem uspokojení vybavenost školy dostatečným množstvím a kvalitou prostředků ICT. Nemalý význam pro školní úspěšnost má vzhled a oblečení dětí. V poslední době přibývá dětí s nadváhou a obézních dětí, které bývají středem posměchu. Samy, bez pomoci rodiny, stravovací návyky nezmění. Tato situace jim není příjemná a do školy se netěší. Stávají se z nich odstrčení jedinci nebo naopak agresivní děti. Na druhé straně takzvaní „hezounci“ mají o sobě vysoké mínění a jsou zvyklí, že se jim ledacos odpustí. Ani tyto děti nemají správnou motivaci k učení. Spoléhají na to, že jim občasná neznalost projde. Ve školách dochází ke vzájemnému hodnocení spolužáků podle značkového oblečení a vybavenosti posledními modely mobilních telefonů, I-podů, tabletů... Dítě z ekonomicky silné rodiny odsuzuje spolužáky, vyřazuje je z okruhu svých kamarádů. Dítě z ekonomicky slabé rodiny je vyčleňováno a tím ztrácí chuť chodit do školy a učit se. Samotný pojem školní úspěšnost, má u každého dítěte jiný význam. Je ovlivněn rodinou i vrstevníky. Pokud je z domova dobře motivované a nejsou na něj kladeny nepřiměřené nároky, má utvořenou správnou, zdravou představu o školní úspěšnosti. Pro nadané dítě jsou to samé jedničky, případně vyznamenání, postup na střední a dále na vysokou školu. Pro méně nadané dítě je to úspěšné absolvování základní 28

školy, vyučení se v některém učebním oboru a případně složení maturitní zkoušky. Dítě, které má při svém nadání problém prospívat v některých předmětech, má nastaveny jiné hranice školní úspěšnosti. Absolvovat učební obor a v tomto oboru pracovat. Pokud jsou takové děti manuálně zručné, mají šanci uspět v zaměstnání a být v životě spokojené. Naopak výborný prospěch a vysokoškolské vzdělání nejsou zárukou úspěšného a spokojeného života. Povahové rysy a budování dobrých mezilidských vztahů jsou pro život velmi důležité. Školní úspěšnost u dětí ovlivňují v neposlední řadě i specifické poruchy učení. K tomu potřebuje pomoc dospělých (rodičů, učitelů,..) „Specifické poruchy učení jsou poruchami v jednom nebo více psychických procesech nutných k porozumění, nebo k užívání řeči, ať mluvené či psané. Tyto poruchy se projevují nedokonalou schopností naslouchat, mluvit, číst, psát, ovládat pravopis nebo počítat. Pojem specifických poruch nezahrnuje děti, jejichž výukové obtíže jsou v zásadě důsledkem poruch zraku, sluchu nebo motoriky, opoždění rozumového vývoje, citových poruch nebo málo podnětného prostředí.“ „Je tedy možné říci, že jde o děti, které v některé školní dovednosti vykazují nápadné obtíže, ačkoli mají přiměřenou inteligenci i přiměřené životní prostředí.“ [MATĚJČEK, DYTRYCH, 1994, s. 68] Vývojové poruchy samy o sobě nevedou ke školní neúspěšnosti. Pokud má dítě správnou oporu, pomoc a vhodnou motivaci, tyto poruchy překoná a může se úspěšně vzdělávat.

29

3 Praktická část Pro realizaci praktické části jsem zvolila metodu dotazníkového šetření. Vybrala jsem si výzkum na téma vliv rodinného prostředí a výchovy na školní úspěšnost dítěte. Jako respondenty jsem využila žáky 1. a 2. stupně základních škol. Jednalo se o základní školu vesnickou a školu městskou. Respondenti byli poučeni, jak při administraci dotazníku postupovat. Celkem bylo zadáno 100 dotazníků, návratnost byla 95 dotazníků. Sběr dat proběhl v měsíci únoru a březnu 2016. Dotazník, který byl zadán žákům základních škol je součástí přílohy č.1. V dotazníkovém šetření je použito 16 převážně uzavřených otázek, dále z otevřených otázek, kde respondent napsal svoji odpověď. Dotazník byl anonymní. Součástí dotazníku byl také dodatek (viz. Příloha č.2) určený pro rodiče vybraných respondentů, zda souhlasí s tím, aby jejich syn/dcera vyplnili dotazník zabývající se vlivem rodinného prostředí a výchovy na školní úspěšnost dítěte, jelikož respondenti jsou nezletilí. Výsledky výzkumu jsou znázorněny v grafické podobě s procentním vyjádřením výsledků. Dotazník jsem sestavila sama na základě cíle výzkumu. Osobně jsem navštívila Základní školu v Nymburce a Kovanicích a informovala jsem se, zda by bylo možné ve škole provést výzkum. Respondenti byli záměrně vybráni ze základních škol prvního a druhého stupně. Byl použit náhodný výběr. Po domluvě s ředitelkami základních škol jsem předala třídním učitelkám z prvního a druhého stupně dotazníky, a ony je ve své třídě rozdaly žákům. Pro dotazníky jsem si zašla po 3 týdnech, jelikož během provádění mého výzkumu měly tyto základní školy jarní prázdniny. Abych zjistila, jaký vliv má rodinné porstředí a výchova na školní úspěšnost dítěte, použila jsem otázky. Například: Kdo s vámi žije v jedné domácnosti? Další otázkou bylo, zda rodiče chtějí, aby mělo dítě stejné zaměstnání jako oni, nebo zda prarodiče žijí ve stejné domácnoti s dítětem, zda mu více pomáhají s učením.

30

3.1 Hypotézy V souvislosti s formulací cíle jsem sestavila tři hypotézy: H1: Děti, které tráví více času s moderními technologiemi, neměly vyznamenání. H2: Na studijní výsledky dítěte nemá vliv to, zda žije ve městě nebo na vesnici. H3: Nezaměstnaní rodiče více pomáhají dětem s učením.

3.2 Vyhodnocení dotazníků Celkem se vrátilo 95 dotazníků ze 100 rozdaných. Někteří rodiče nesouhlasili s vyplněním dotazníku.

1. ZAKŘÍŽKUJ, JAKÉHO JSI POHLAVÍ

47%

Chlapci Děvčata

53%

Graf č. 1 Počet chlapců a děvčat [Zdroj:vlastní].

Celkem bylo osloveno 100 respondentů a návratnost byla 95%. Z tohoto celkového počtu 45 dívek a 50 chlapců. V procentním zastoupení tvoří dívky 47% a chlapci 53%.

31

2. KDE ŽIJEŠ?

44%

Město Vesnice

56%

Graf č. 2 Místo, kde děti žíjí [Zdroj:vlastní]. Z výše uvedeného grafu č.2 vyplývá že 56% respondentů žije ve městě a 44% dětí na vesnici. 3. KDE CHODÍŠ DO ŠKOLY?

31% Město Vesnice

69%

Graf č. 3 Místo, kde chodí děti do školy [Zdroj:vlastní]. Pokud se podíváme na výsledky uvedené v grafu č.3 je zřejmé, že většina respondentů 69% navštěvuje školu ve městě. Zbylých 31% chodí do školy na vesnici. Pokud graf č.3 porovnáme s grafem č.2 všimneme si, že ne každé dítě, které žije na vesnici v ní navštěvuje i základní školu.

32

4. KDO S VÁMI ŽIJE V JEDNÉ DOMÁCNOSTI?

150,00% 100,00% 50,00% 0,00% Matka

Otec

Babička

Dědeček

Graf č. 4 Kdo s dětmi žije v jedné domácnosti [Zdroj:vlastní]. V této otázce měli respondenti možnost výběru z více odpovědí. Jak z výše uvedeného grafu č.4 vyplývá s matkou žije 100% respondentů. Naproti tomu s otcem sdílí společnou domácnost pouhých 79% respondentů. Malé množstvé respondentů žije společně s prarodiči. S babičkou je to 23% a s dědečkem 18%. v této otázce mne nízký počet prarodičů žijících ve stejné domácnosti s dětmi nepřekvapil. Podle mne dnes již spousta rodin žije samostatně. 3% 27%

17% Bez sourozence Jeden Dva Tři

53%

Graf č. 5 Kdo s dětmi žije v jedné domácnosti [Zdroj:vlastní]. Tento graf řadím stále do otázky č.4. Otázka byla otevřená a respondenti měli napsat s kolika sourozenci sdílí společnou domácnost. Otázka byla položena z důvodu, že mnohdy na dítě nemají rodiče tolik volného času, pokud jich žije v jedné domácnosti více. Jak je z grafu č. 5 patrné, něco málo přes polovinu respondentů, což je 53%, má jednoho sourozence. Dalších 27% respondentů nemá sourozence žádného. 17% respondentů žije společně se dvěma sourozenci. A zbylá 3% má sourozence tři.

33

5. CHTĚJÍ RODIČE ABYS MĚL/A VYSOKOU ŠKOLU?

48%

Ano Ne

52%

Graf č. 6 Zda rodiče chtějí, aby mělo dítě vysokou školu [Zdroj:vlastní]. Z výše uvedeného grafu č.6 můžeme zjistit, že v této otázce jsou procenta skoro vyrovnaná. Něco málo přes polovinu rodičů 52% chce, aby jejich dítě vysokou školu mělo. Zbytek 48% rodičů po dětech vysokou školu nevyžaduje. Toto zjištění mne nijak nezaujalo. Na jedné straně jsou rodiče, kteří nechávají dítěti volný výběr. Na druhé straně si rodiče zakládají na tom, aby jejich dítě mělo vysokoškolské vzdělání. Většina rodičů chce, aby mělo dítě stejně vzdělání jako oni a nebo chtějí, aby dítě dosáhlo vyšššího vzdělání než oni sami. 6. CHCE OTEC, ABYS MĚL/A STEJNÉ ZAMĚSTNÁNÍ JAKO ON? 20%

Ano Ne

80%

Graf č. 7 Zda otec chce aby mělo dítě stejné zaměstnání jako on [Zdroj:vlastní]. Jak je patrné z uvedeného grafu č.7 většina otců 80% nepožaduje, aby jejich děti měly stejné zaměstnání jako oni. Pouhých 20% otců požaduje, aby jejich dítě mělo stejné zaměstnání.

34

7. CHCE MATKA, ABYS MĚL/A STEJNÉ ZAMĚSTNÁNÍ JAKO ONA? 14%

Ano Ne

86%

Graf č. 8 Zda matka chce aby mělo dítě stejné zaměstnání jako ona [Zdroj:vlastní]. Z tohoto grafu č.8 vidíme, že většina matek 86%, nepožaduje po dětech, aby měly stejné zamestnání. Pouhých 14% matek by rado vidělo své děti ve stejném zaměstnání. 8. POKUD S VÁMI ŽIJÍ PRARODIČE, POMÁHAJÍ TI S UČENÍM? 19%

Ano Ne

81%

Graf č. 9 Kolik prarodičů žijících ve stejné domácnosti s dítětem jim pomáhá s učením [Zdroj:vlastní]. Pokud se podívíme na graf č.9, tak velké procento prarodičů 81% pomáhá svým vnoučatům s učením. Zbylých 19% prarodičů nechává učení na svých vnoučatech a s přípravou do školy jim nijak nepomáhají.

35

9. VEDOU TĚ PRARODIČE K VÝBĚRU URČITÉHO POVOLÁNÍ? 11%

Ano Ne

90%

Graf č. 10 Kolik prarodičů vede dítě k výběru určitého povolání [Zdroj:vlastní]. Z výše uvedeneho grafu č.10 můžeme zjistit, že 90% prarodičů nezasahuje svým vnoučatům do výběru budoucího povolání. Zbylých 11% prarodičů určuje nebo alespoň zasahuje svým vnoučatům do výběru jejich budoucího povolaní. I přesto, že je to malé procento, udivilo mě, že prarodiče určují výběr povolání vnoučatům. 10. JE NĚKTERÝ Z TVÝCH RODIČŮ NEZAMĚSTNANÝ?

5%

4% Matka Otec Oba zaměstnaní

91%

Graf č. 11 Kolik rodičů je nezaměstnaných [Zdroj:vlastní]. Z grafu č.11 vyčteme, že velké procento rodičů 91% má zamestnání. Pouhých 5% respondentů má nezaměstnaného otce a zbylé 4% matku.

36

11. POMÁHÁ TI NEZAMĚSTNANÝ RODIČ VÍCE S UČENÍM? 20%

Ano Ne

80%

Graf č. 12 Zda nezaměstnaný rodič pomáhá dítěti více s učením [Zdroj:vlastní]. Z grafu č.12, který vidíme výše, vyplývá, že 80% nezaměstnaných rodičů nepomáhá svým dětem s učením a jen 20% z nich dětem pomáhá s přípravou do školy. Tato odpověď mne velice překvapila. Myslela jsem si, že pokud rodič nemá zaměstnání a netráví tedy tolik času prací, má více času věnovat se dítěti s přípravou do školy. Bohužel u většiny dětí tomu tak není. Rodiče nechávají přípravu na dětech. To podle mne není správné řešení. Děti potřebují kontrolu a většina dětí je rádo, když se rodič zajímá o jejich výsledky a vzdělání. 12. JE NĚKDO Z TVÉ RODINY VĚŘÍCÍ? 19%

Ano Ne

81%

Graf č. 13 Zda někdo z rodiny dítěte vyznává nějaké náboženství [Zdroj:vlastní]. U tohoto grafu č.13 vidíme, že 81% rodin nevyznává žádné náboženství. 19% je naopak věřících. Tato odpověď mne nijak nezaskočila. V naší zemi je mnoho lidí, kteří nevyznávají žádné náboženství.

37

13. POKUD ANO, OVLIVŇUJE VAŠE VÍRA TVÉ VZDĚLÁNÍ? 11%

Ano Ne

89%

Graf č. 14 Pokud ano, zda ovlivňuje jejich víra vzdělání dítěte [Zdroj:vlastní]. Z tohoto grafu č.14 vyplývá, že 89% respondentů neovlivňuje jejich víra v učení. Pouhých 11% uvedlo, že je jejich víra ovlivňuje ve vzdělání. Toto zjištění mne udivilo. Ještě jsem se nesetkala s tím, aby bylo vzdělání dítěte ovlivněno jeho vírou. 14. KOLIK ČASU TRÁVÍŠ KAŽDÝ DEN NA POČÍTAČI, MOBILU, TABLETU NEBO U TELEVIZE?

42% Méně než 2 hodiny 2 - 4 hodiny

58%

Graf č. 15 Kolik času tráví dítě každý den na počítači, mobilu, tabletu nebo u televize [Zdroj:vlastní]. Z výše uvedeného grafu č.15 je patrné, že 58% respondentů tráví u počítače, televize nebo mobilního telefonu méně než 2 hodiny. Což je více než polovina respondentů. Bohužel 42%, což je vysoké procento respondentů tráví u moderních technologií 2-4 hodiny každý den. Z toho vyplývá, že těmto dětem nezbývá čas na přípravu do školy.

38

15. MĚL/A JSI NA POSLEDNÍM VYSVĚDČENÍ VYZNAMENÁNÍ?

36% Ano Ne

64%

Graf č. 16 Zda mělo dítě na posledním vysvědčení vyznamenání [Zdroj:vlastní]. Z tohoto grafu č.16 vyčteme, že 64% respondentů mělo na konečném vysvědčení vyznamenání. Zbylých 36% respondentů na vyznamenání nedosáhlo. Jelikož se dotazník vztahoval na děti prvního a druhého stupně, není na tomto grafu nic zvláštního. Většina dětí dosáhne vyznamenání na základní škole bez větších obtíží. 16. MĚL/A JSI NA POSLEDNÍM VYSVĚDČENÍ Z NĚJAKÉHO PŘEDMĚTU ČTYŘKU?

14% Ano Ne

86%

Graf č. 17 Zda mělo dítě na posledním vysvědčení z nějakého předmětu čtyřku [Zdroj:vlastní]. Na tomto grafu č.17 vidíme, že 86%, což je většina respondentů, na konečném vysvědčení neměla čtyřku. Ale 14% respondentů čtyřku získalo. Tento graf mne překvapil. Myslela jsem si, že děti na základních školách se snaží o co nejlepší výsledky a takovéto procento dětí, které měly na vysvědčení horší známku než trojku mne překvapilo. Podle mne mají děti horší výsledky ve školách díky moderním technologiím, u kterých tráví většinu svého volného času. 39

3.3 Vyhodnocení hypotéz Na základě zpracování dotazníkového šetření jsem dospěla k potvrzení či vyvrácení svých hypotéz. Hypotéza H1, Děti které tráví více času s moderními technologiemi neměly vyznamenání. Tato hypotéza se mi ve výše uvedeném dotazníkovém šetření nepotvrdila, protože 42% dětí uvedlo, že na počítači, televizi či tabletu tráví 2 až 4 hodiny každý den. Ale většina dětí 62% měla na konečném vysvědčení vyznamenání a pouhých 14% uvedlo, že se na jejich konečném vysvědčení objevila čtyřka. Hypotéza H2, Na studijní výsledky dítěte nemá vliv to, zda žije ve městě nebo na vesnici. Tato hypotéza se mi ve výše uvedeném dotazníkovém šetření potvrdila. 56% dětí uvedlo, že žije ve městě a 44% na vesnici. Většina dětí 64% měla na konečném vysvědčení vyznamenání. Po porovnání výsledků jsem zjistila, že děti, které žijí na vesnici, měly na konečném vysvědčení vyznamenání stejně, jako děti žijící ve městě. Hypotéza H3, Nezaměstnaní rodiče více pomáhají dětem s učením. Tato hypotéza se mi ve výše uvedeném dotazníkovém šetření nepotvrdila, protože 9% rodičů bylo nezaměstnaných. Z toho 80% nezaměstnaných rodičů nepomáhalo dětem s učením. Jen pouhých 20% rodičů bez práce pomáhalo dětem s přípravou do školy.

40

4 Diskuze Jako téma své absolventské práce jsem zvolila Vliv rodinného prostředí a výchovy na školní úspěšnost dítěte. V současné době pracuji na základní škole a sleduji, jak na každé dítě působí různé vlivy přicházející nejen ze školního prostředí, ale především z rodiny. V práci jsem se zaměřila na dotazníkové šetření, ve kterém jsem zjistila, jaký vliv má rodinné prostředí na dítě. Mým cílem bylo informovat společnost a poukázat na to, jak rodina může ovlivnit postoj dítěte k učení. K získání podkladů pro svoji absolventskou práci jsem využila především práci s literaturou a praktické zkušenosti získané díky své praxi a praxi ostatních kolegů. V teoretické části jsem objasnila základní pojmy týkající se výchovy, rodiny a rodinného prostředí. Dále jsem se zabývala nezaměstnaností rodičů, vlivu náboženství, vlivu prarodičů a vlivu moderních technologií. Jako další jsem popsala rozdíly škol na vesnici a ve městě. A jako poslední jsem popsala, co je to školní úspěšnost. Ke zpracování teoretické části jsem využívala odbornou literaturu přímo ve svém pracovišti, ve studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové, v pedagogicko-psychologické poradně a některé internetové zdroje. Dostupnost mnou žádané literatury nebyla vždy úplně jednoduchá. V jednom případě jsem titul nesehnala a musela jsem zvolit jiného autora. Praktickou část práce tvoří dotazníkové šetření. Jeho hlavním cílem bylo zjistit, zda rodinné prostředí a vlivy z něj přicházející, ovlivňují školní úspěšnost dítěte. U dotazovaných žáků 1. a 2. stupně základních škol, jsem zjišťovala pohlaví, prostředí ve kterém žijí, prostředí ve kterém chodí do školy, kdo s dítětem žije v jedné domácnosti, zaměstnanost rodičů, víru, počet hodin strávěných s moderními technologiemi a jejich studijní výsledky. Výběr respondentů byl náhodný. Překvapilo mě, že někteří rodiče nesouhlasili s vyplněním dotazníků. Na základě získaných informací jsem se ve svých názorech mýlila. Myslela jsem si, že děti, které tráví více času na počítači nebo u televize budou mít výrazně horší prospěch. A také jsem se domnívala, že více prarodičů zasahuje do výchovy a vzdělávání vnoučat. Předpokládala jsem, že nezaměstnaní rodiče budou více pomáhat dětem s učením. 41

Výsledek mého šetření mě přesvědčil o opaku. Jediné, v čem jsem měla pravdu je, že není rozdíl ve vzdělávání v městské nebo vesnické škole. Domnívám se, že děti na 1. stupni základní školy potřebují nutně pomoc při vzdělání, ať už rodičů, prarodičů či starších sourozenců. Pokud dostane dobré základy vzdělávání se, využije toho i v dalším studiu. Naučí se takzvaně učit. V současné době jsou děti málo zodpovědné a proto potřebují soustavnou pomoc a vedení rodičů při svém vzdělávání.

42

Závěr Za téma absolvntské práce jsem zvolila vliv domácího prostředí a výchovy na školní úspěšnost dítěte. Zjistila jsem, že mnoho rodičů si neuvědomuje jak velký vliv má na dítě rodinné rostředí. Negativní jevy jako je nezaměstnanost rodičů má nemalý vliv na postoje dítěte ke vzdělání. Hlavním důvodem, při výběru tohoto tématu bylo mé zaměstnání a zajímalo mě, jak velký vliv má rodina na dítě a jeho školní úspěšnost. Hlavním cílem bylo zjistit, jaký vliv má rodinné prostředí a výchova na dítě a jeho školní úspěšnost. Tento cíl se mi podařilo splnit. Splnila jsem i dílčí cíl práce, kterým bylo zjistit, zda nezaměstnanost rodičů, náboženství, prarodiče a moderní technologie ovlivňují školní úspěšnost dítěte. Svoji práci jsem rozdělila na část praktickou a teoretickou. V teoretické části uvádím poznatky z odborné, kvalitní literatury, která je psána přístupnou formou a může posloužit širokému okruhu čtenářů. Dále jsem čerpala z internetových zdrojů a v neposlední řadě jsem využila zkušenosti získané ze své praxe a z praxe ostatních kolegů. Popsala jsem zde typy rodin, styly výchovy, nezaměstanost rodičů, vzdělání rodičů, zaměstnanost rodičů, prostředí, ve kterém dítě žije a chodí do školy, vliv prarodičů žijících ve stejné domácnosti a vliv moderních technologií na školní úspěšnost dítěte. Teoretická část práce byla podkladem pro část praktickou, ve které uvádím výsledky dotazníkového šetření. V praktické části jsem graficky znázornila a zhodnotila výsledky jednotlivých otázek dotazníku. Dotazníky byly rozdány náhodně dětem na 1. a 2. stupni základních škol. Výsledky dotazníkového šetření ukázaly, že rodina a vliv domácího prostředí má vliv na školní úspěšnost dítěte. I nadané dítě má radost, že se rodiče zajímají o jeho výsledky. Méně nadané dítě s vydatnou pomocí dosáhne dobrých výsledků. A naopak nezájem a ignorace rodičů vede dítě k nezájmu o vzdělání. Zpracování tohoto tématu pro mě

43

bylo přínosné. Ráda bych, aby tato práce posloužila všem rodičům, protože správné rodinné zázemí a výchova ovlivní osobnost dítěte.

44

Summary The Influence of Home Environment and Upbringing on the School Successfulness of a Child The aim of the assignment is to outline the influence of home environment and upbringing on the school success of a child. This topic covers an impact of the nuclear or single parent family on the child's behaviour and its school success. The assignment shows how each family has influenced the child, either in a positive or a negative way. The theoretical part describes different styles of upbringing - autocratic style, liberal style, democratic style and their influence on child's school success. In the assignment there is explained to what level parents and grandparents influence it. The assignment is focused on the fact how much time children spend on playing PC games or watching TV. The assignment also determines how much parents of a child may help him or her with learning. Finally, the influence of religion on a child and his relationship to learning are mentioned. Various influences that come from the family are described. The assignment monitors whether the education, unemployment of parents or other family members living in the same household affect children’ s a positive or negative attitude to education. The information came from author's own experience, experience of other teachers, from literature and electronic documents. The practical part is focused on the influences coming from the family and their impact on the school success of a child. The questionnaire is used for the practical part of the assignment. The questionnaire contains 16 items. The number of respondents was 95. The respondents were children attending the first and second level of primary school. The results of the survey show the following facts:

the influence of family, home

environment and upbringing definitely has an impact on a child. School successfulness 45

of a child may be affected by modern technology – computer, cell phone and television etc. Children spend a lot of time using modern technology; therefore they do not have time to learn. Moreover, unemployment of parents affects education of a child. The unemployed parents mostly don’t help their children with learning and children are not interested in education. On contrary, gifted children are happy, their parents are interested in their school results. Less gifted children achieve satisfying school results with extensive help of parents. To sum up, indifference and ignorance of parents may lead children to their disinterest in education. Key words: school successfulness, influence of the home environment, styles of upbringing, child education

46

Bibliografie Monografie 1. PRŮCHA J., WALTEROVÁ E.,MAREŠ J. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2001. 328 s. ISBN 80-7178-579-2. 2. HARTL P., HARTLOVÁ H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2000. 776 s. ISBN 80-7178-303-X. 3. JANIŠ K., LOUDOVÁ I. Vybraná témata z teorie výchovy. 2. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2012. 162 s. ISBN 978-80-7435-222-5. 4. ROGGE J.U. Výchova dětí krok za krokem. 1. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2007. 264 s. ISBN 978-80-7367-249-2. 5. ROGGE J.U. Rodiče určují hranice. 2. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2010. 184 s. ISBN 97880-7367-806-7. 6. VÁGNEROVÁ M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 5. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2012. 872 s. ISBN 978-80-262-0225-7. 7. MATĚJČEK Z., DYTRICH Z. Děti, rodina a stres. 1. vyd. Praha: Galén, 1994. 214 s. ISBN 80-85824-06-X. 8. MALACH J. Teorie metodiky výchovy. 2. vyd. Praha: Univerzita J. A. Komenského, 2010. 248 s. ISBN 978-80-86723-93-8. 9. ČÁP J., MAREŠ J. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2001. 656 s. ISBN 80-7178-463-X.

47

10. MATĚJČEK Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 223 s. ISBN 80-04-25236-2. 11. HAUSEROVÁ- SCHONEROVÁ I. Děti potřebují prarodiče. 1. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 1996. 162 s. ISBN 80-7178-105-3. 12. SOBOTKOVÁ I. Psychologie rodiny. 2. vyd. Praha: Portál, 2001. 174 s. ISBN 978-807367-250-8. 13. LANGMEIER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha: Grada, 1998. 343 s. ISBN 80-7169-195-X.

Elektronické zdroje 1. Psychologie v teorii a praxi. Školní neúspěšnost a diagnostika jejich příčin. [online]. 2009 [cit. 2016-3-16]. Dostupné z WWW. http://rudolfkohoutek.blog.cz/0911/psychologie-skolni-uspesnosti-a-neuspesnosti 2. Pedagogická fakulta Univerzita Karlova. Negativa vstupu ICT do vzdělání. [online]. [cit. 2016-3-10]. Dostupné z WWW. http://it.pedf.cuni.cz/strstud/edutech/2010_Kocun/

3. Mediaguru. Děti a média. [online]. [cit. 2016-3-8]. Dostupné z WWW. http://www.mediaguru.cz/2012/03/deti-a-media-vyhravaji-televize-a %20internet/#.VuPj1OZGjIU 4. Děti a média. Televizní dítě. [online]. [cit. 2016-2-18]. Dostupné z WWW. http://www.detiamedia.cz/art/1446/co-znamena-pojem-televizni-dite.ht 5. Portál. Bez prarodičů to není ono. [online]. 2012 [cit. 2016-2-21]. Dostupné z WWW. http://www.portal.cz/casopisy/dm/ukazky/bez-prarodicu-to-neni%20ono/46665 48

6. Doktorka. Rodina a děti. [online]. [cit. 2016-4-6]. Dostupné z WWW. http://www.doktorka.cz/jak-vznikaji-poruchy-chovani-u-deti/

49

Přílohy Příloha č.1 Dotazník [Zdroj: vlastní] Ahoj, jsem studentka z Vyšší odborné školy MILLS a zpracovávám výzkum na téma Vliv domácího prostředí a výchovy na školní úspěšnost dítěte. Pro tento výzkum v rámci absolventské práce potřebuji data z tohoto dotazníku. Tímto tě chci poprosit o jeho vyplnění. Dotazník je určen pro děti 1. a 2. stupně Základních škol. O tvých odpovědích se nikdo jiný nedozví. Délka dotazníku trvá 5-10 minut. Tvoji zvolenou odpověď zakřížkuj. 1. ZAKŘÍŽKUJ, JAKÉHO JSI POHLAVÍ o chlapec o dívka 2. KDE ŽIJEŠ? o město o vesnice 3. KDE CHODÍŠ DO ŠKOLY? o město o vesnice 4. KDO S VÁMI ŽIJE V JEDNÉ DOMÁCNOSTI? o matka o otec o sourozenci KOLIK...... o babička o dědeček

50

5. CHTĚJÍ RODIČE ABYS MĚL/A VYSOKOU ŠKOLU? o ano o ne 6. CHCE OTEC, ABYS MĚL/A STEJNÉ ZAMĚSTNÁNÍ JAKO ON? o ano o ne 7. CHCE MATKA, ABYS MĚL/A STEJNÉ ZAMĚSTNÁNÍ JAKO ONA? o ano o ne 8. POKUD S VÁMI ŽIJÍ PRARODIČE, POMÁHAJÍ TI S UČENÍM? o ano o ne 9. VEDOU TĚ PRARODIČE K VÝBĚRU URČITÉHO POVOLÁNÍ? o ano o ne 10. JE NĚKTERÝ Z TVÝCH RODIČŮ NEZAMĚSTNANÝ? o ano KDO........................................................... o ne 11. POMÁHÁ TI NEZAMĚSTNANÝ RODIČ VÍCE S UČENÍM? o ano o ne 12. JE NĚKDO Z TVÉ RODINY VĚŘÍCÍ? o ano o ne

51

13. POKUD ANO, OVLIVŇUJE VAŠE VÍRA TVÉ VZDĚLÁNÍ? o ano o ne 14. KOLIK ČASU TRÁVÍŠ KAŽDÝ DEN NA POČÍTAČI, MOBILU, TABLETU NEBO U TELEVIZE? o méně než 2 hodiny o 2 až 4 hodiny 15. MĚL/A JSI NA POSLEDNÍM VYSVĚDČENÍ VYZNAMENÁNÍ? o ano o ne 16. MĚL/A JSI NA POSLEDNÍM VYSVĚDČENÍ Z NĚJAKÉHO PŘEDMĚTU ČTYŘKU? o ano o ne

Příloha č.2 Souhlas rodičů [Zdroj: vlastní] SOUHLASÍM S TÍM, ABY MŮJ SYN/DCERA VYPLNIL/A DOTAZNÍK PRO ABSOLVENTSKOU PRÁCI STUDENTKY VOŠ MILLS ČELÁKOVICE. DOTAZNÍK JE ANONYMNÍ. PODPIS RODIČŮ:

52