Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o. Úrazy v cyklistice

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o.

Úrazy v cyklistice Diplomovaný zdravotnický záchranář

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Bc. Monika Středová

Jakub Nosek

Jilemnice 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitoval. Jsem si vědom, že doslovné kopírování cizích textu v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění k absolventské práce k obhajobě.

V Jilemnici dne ………………..2014

Podpis ………………………………………. Jakub Nosek 2

Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu své práce, Bc. Monice Středové, za odborné vedení, praktické připomínky, nápady a čas mi věnovaný. Dále děkuji své rodině a přátelům za pomoc jak s odbornou, tak formální podobou mojí práce. Veliké díky patří také všem kolegům z vybraných základen zdravotní záchranné služby za vstřícnost a ochotu při sběru dat.

3

OBSAH: ÚVOD ............................................................................................................................ 6 1

2

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY ....................................................................................... 8 1.1

Hlavní cíle ........................................................................................................8

1.2

Hypotézy .........................................................................................................8

1.3

Dílčí cíle ...........................................................................................................8

TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................. 9 2.1

Charakteristika cyklistiky .................................................................................9

2.2

Historie cyklistiky ............................................................................................9

2.3

Druhy cyklistiky .............................................................................................10

2.3.1

Silniční cyklistika.....................................................................................11

2.3.2

Horská cyklistika .....................................................................................11

2.3.3

Turistická cyklistika.................................................................................11

2.4

Bezpečné kolo ...............................................................................................12

2.4.1

Na kole jen s přilbou ...............................................................................13

2.4.2

Vidět a být viděn ....................................................................................15

2.5

Charakteristika úrazu ....................................................................................17

2.5.1

Těžké úrazy ............................................................................................17

2.5.2

Druhy těžkých úrazů ...............................................................................18

2.6

Poranění hlavy ..............................................................................................18

2.6.1

Poranění lebky a mozku .........................................................................19

2.6.2

Poranění obličeje a měkkých tkání hlavy ................................................23

2.7

Poranění trupu ..............................................................................................24

2.7.1

Poranění hrudníku..................................................................................24

2.7.2

Poranění břicha ......................................................................................26

2.7.3

Poranění páteře .....................................................................................28

2.7.4

Poranění míchy ......................................................................................30

2.8

Poranění končetin .........................................................................................31

2.8.1

Rány .......................................................................................................32

2.8.2

Zlomeniny ..............................................................................................33

2.8.3

Poranění kloubů, svalů a šlach ................................................................35

2.9

Lékárnička pro cyklisty ..................................................................................37 4

3

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................. 39 3.1

Úvod do praktické části .................................................................................39

3.2

Metodika výzkumu ........................................................................................39

3.2

Charakteristika zkoumaného souboru ...........................................................40

3.4

Výsledky výzkumu v grafech .........................................................................40

Diskuze ....................................................................................................................... 54 Závěr ........................................................................................................................... 56 Zusammenfassung ...................................................................................................... 57 Bibliografie ................................................................................................................. 58 Přílohy ........................................................................................................................ 61

5

ÚVOD Absolventská práce Úrazy v cyklistice pojednává o úrazech typických pro cyklisty. Toto téma bylo zvoleno pro stále se zvětšující oblibu cyklistiky, nárůst počtu cyklistů a úrazů na kolech. Kolo jako dopravní prostředek lidé používají už dlouho, ale podmínky pro cyklisty se stále mění. Spousta cyklistů se objevuje v běžném provozu na pozemních komunikacích. Provoz na pozemních komunikacích je stále náročnější, zvyšuje se počet motorových vozidel, vznikají nové křižovatky, nové kruhové objezdy aj. Cyklisté jsou, po chodcích, nejohroženější účastníci provozu na pozemních komunikacích. I přes použití ochranných pomůcek jsou proti řidičům motorových vozidel chráněni minimálně. Mnoho lidí provozuje cyklistiku jako sport. Dnešní cyklistika má mnoho druhů, například horská kola, silniční cyklistika, BMX, trial aj. Ve všech těchto disciplínách je stále modernější pořádání závodů otevřených i veřejnosti. Spousta závodů má i mediální podporu. I proto je cyklistika velmi oblíbenou a přibývají stále noví cyklisté. Vše kolem nás se vyvíjí a výjimkou nejsou ani kola. Díky stálému zlepšování jízdních vlastností se cyklisté pouští do náročnějších terénů, kde je riziko úrazu vyšší a dostupnost zdravotnické pomoci nižší. Proto se lehce může stát, že si budou muset cyklisté poskytnout první pomoc sami mezi sebou. Díky lepším jízdním vlastnostem, odpružení kola, kvalitním brzdám a spoustě nových komponentů se cyklisté cítí neohroženě a mnoho z nich podceňuje používání ochranných pomůcek. Tato práce představí vývoj cyklistiky, druhy cyklistiky, zmapuje dostupné ochranné prostředky pro cyklisty a seznámí s nejčastějšími úrazy na kole. V rámci práce byl proveden výzkum na vybraných základnách ZZS Libereckého a Královéhradeckého kraje. Výzkum měl odhalit četnost úrazů cyklistů, jestli v nich hraje roli alkohol a v kolika procentech zranění použili ochranou přilbu. Výzkum byl proveden pomocí dotazníků. Pro práci byly použity nejen dotazníky, ale bylo čerpáno z odborné literatury, jak zdravotnické, tak o cyklistice. Autor vycházel také z vlastních zkušeností s cyklistikou, pořádáním cyklistických závodů a praxí na zdravotnické záchranné službě. 6

Absolventská práce Úrazy v cyklistice je určena nejen všedním, rekreačním a závodním cyklistům, ale všem. Protože každý z nás na kole někdy jel a nebo se s cyklistou setkal.

7

1

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY

1.1

Hlavní cíle

Cíl: Zmapovat úrazy cyklistů, jejich četnost a příčiny.

1.2

Hypotézy

Hypotéza 1: U více než poloviny cyklistů jsou úrazy způsobené vlivem alkoholu. Hypotéza 2: Více než polovina cyklistů stále nepoužívá ochranné prostředky. Hypotéza 3: Úraz hlavy se vyskytuje u více než poloviny cyklistů.

1.3

Dílčí cíle

Dílčí cíl: Seznámit s vývojem cyklistiky Dílčí cíl: Seznámit s druhy cyklistiky. Dílčí cíl: Seznámit s ochrannými prostředky. Dílčí cíl: Seznámit s druhy úrazu.

8

2

TEORETICKÁ ČÁST

2.1

Charakteristika cyklistiky

Cyklistika je dnes rozmanitým sportem rozšířeným po celém světě. Na kole jezdí a závodí lidé všech věkových skupin. Hlavní rolí, kterou kola v moderní době hrají, je zlepšování dopravní situace v ulicích světových měst. S přibývajícím počtem automobilů se pohyb po městských komunikacích stává obtížnější. Proto vlády i místní úřady podporují cyklistiku a zajišťují cyklistům odpovídající podmínky. Budují se dopravní pruhy pro cyklisty, semafory pro cyklisty a bezpečná cyklistická hřiště. V některých městech, jako například v Londýně, je kolo využíváno záchranáři nebo policisty, kteří se tak často dostanou na místo nehody dříve, než autem. [SIDWELLS, 2004] 2.2

Historie cyklistiky

Počátky cyklistiky bývají spojovány s vynálezem německého barona Karla Friedricha Draise ze Sauerbronnu. V roce 1818 si dal Drais patentovat vynález velocipedu. Skládal se ze dvou loukoťových kol zasazených za sebou v dřevěném rámu. Jezdec seděl jako na koni ve středu velocipedu, opíral se hrudí o dřevěnou opěrku a řídil dřevěnou ojí přední kolo. Nebylo to však opravdové kolo, jezdec je poháněl tak, že se nohama odrážel od země. Skutečným určujícím rysem kola se stal až vynález pedálu. V roce 1845 připevnil saský mechanik Mylius na přední kolo Draisiny kliky a na ně pedály. Stejným způsobem zdokonalil Draisinu v Paříži v roce 1861 Ernest Michaux. Mechanici zjistili, že na jedno otočení klik lze na stroji, jehož přední kolo má průměr 90 cm, ujet zhruba 3 metry. Důsledkem zjištění této závislosti byl růst průměru předního kola až na 180 cm. Nastala éra vysokých kol. Pro konečnou podobu jízdního kola byl rozhodující rok 1884. První náznak přinesl typ Kangaroo (česky klokan). Poslední vývojová fáze je Rower Safety Bicykl (neboli bezpečné kolo) Johna Kempa Starleye. Mělo už základní znaky dnešního

9

jízdního kola. Teprve irský zvěrolékař John Boyd Dunlop dovršil vývoj kola tím, že místo pryžových obručí navlékl na ráfky pneumatiky plněné vzduchem. Obliba závodění podnítila soutěž o budování stále rychlejších kol. Zlepšování pneumatik vyústilo ve vznik galusek. Ital Tullio Campagnolo vymyslel dutou hřídel a mechanismus rychloupínáku, který se používá u většiny dnešních kol. O šest let později vytvořil Campagnolo přehazovačku, mechanismus, který na zadním kole dovoloval přeřazovat mezi několika ozubenými koly. Svého vrcholu dosáhlo využití kolo ve většině Evropy ke konci druhé světové války, kdy jej miliony lidí využívaly jak pro zábavu, tak jako dopravní prostředek. [SIDWELLS, 2004; BAKALÁŘ, CIHLÁŘ, ČERNÝ, 1984 ]

2.3

Druhy cyklistiky

Dnešní cyklistika nám nabízí úplně jiné možnosti, než tomu bylo v minulých letech. Není to tak dávno, kdy na výběr byl jen jeden typ kola. Technologický vývoj a postupné zdokonalování způsobilo, že z jednoduchého dopravního prostředku se stal stroj multifunkčního použití. Odpružené vidlice, dokonalý převodní systém, pevný rám a zesílené pláště umožní vydat se na kole i do náročnějšího terénu. Na druhou stranu moderní materiály jako uhlíková vlákna, titan a hliník dávají konstrukcím silničního kola neuvěřitelnou

rychlost.

Zvláště

mladí

lidé

rozšiřují

cyklistiku

o

nové

a

mnohdy adrenalinové disciplíny, například sjezdy, trial či BMX. Díky tomuto vývoji je spousta druhů cyklistiky a ke každému druhu náleží jiný typ kola. Při výběru bicyklu musíme zohlednit nejen druh cyklistiky, které se chceme věnovat, ale i intenzitu v jaké se ji chceme věnovat. U každého typu kola jsou varianty jak pro rekreační cyklisty, tak i pro profesionály. V neposlední řadě musíme zohlednit, kdo na kole bude jezdit a vybrat kolo pánské, dámské nebo dětské. V následující kapitole je základní rozdělení kol.

10

2.3.1 Silniční cyklistika Silniční cyklistika je disciplínou s nejdelší tradicí, která sahá až do druhé poloviny 19. století. Její kolébkou je Francie a právě zde vznikly první cyklistické závody. Jejich popularita rychle rostla a okamžitě se staly velice oblíbenými. Závody pořádané dnes jsou sledovány všemi světovými médii a staly se tak významnou událostí. Jsou známé především velkým počtem startujících závodníků, kteří překonávají vysoké převýšení a několika set kilometrů dlouhou trať. Mezi nejznámější závody světa patří Tour de France, Girod´Italia a Vuelta nebo España.

2.3.2 Horská cyklistika

Horská cyklistika je poměrně mladý sport, který si překvapivě rychle získal celosvětovou popularitu. Jeho vznik nesahá až tak daleko jako tomu je u silniční cyklistiky. Tato disciplína vznikla teprve v 80. letech minulého století v Severní Americe. S prvními koly vznikaly i první závody, avšak až v roce 1996 v Atlantě, kdy byla horská kola zařazena mezi olympijské disciplíny, si horská cyklistika definitivně zajistila rovnocenné místo mezi ostatními cyklistickými disciplínami.

2.3.3 Turistická cyklistika

Turistická cyklistika zaznamenává v posledních letech veliký rozmach. V dnešní uspěchané době je pro mnohé lidi zdrojem zábavy, odpočinku a relaxace. Pro lidi, co se chtějí na kole jen projet a přitom nezávodit, je ideální cestou k fyzickému pohybu a zdravému životnímu stylu. Pomáhá zlepšit tělesnou kondici, ale také předejít řadě zdravotních potíží. Například pro lidi trpící nadváhou je vynikajícím nástrojem, jak začít aktivně sportovat. S přibývajícími cyklostezkami přibývá i cykloturistů, kteří si tento druh cyklistiky zamilovali.

11

2.4

Bezpečné kolo

Statistiky ukazují, že k nejvážnějším cyklistickým nehodám dochází hlavně v blízkosti domova. Lidé často podceňují používaní ochranných prostředků. „Proč si brát helmu, když to mám domů jen pár metrů”. Tuto větu si řekne stále mnoho lidí, než usedne na kolo. Nehoda se může stát komukoliv a jízda bez cyklistické přilby může být osudnou. U drtivé většiny nehod patří poranění hlavy k nejvážnějším a zároveň nejčastějším zraněním. Bez cyklistické helmy snadno dojde k poranění mozku nebo lebky. Nošení ochranných prostředků zabezpečí alespoň částečnou ochranu před úrazy, které by bez nich byly smrtelné. Bezpečnou jízdu zaručí také povinné vybavení jízdního kola. Zákon Ministerstva dopravy a spojů č. 411/2005 Sb. jasně říká, jak musí být jízdní kolo vybaveno. Nesmí chybět odrazky bílé a červené barvy, při snížené viditelnosti je nutné o doplnění předního světlometu a zadní svítilny červené barvy. Dále to mohou být doplňky, které nejsou v povinné výbavě, ale mohou k bezpečné jízdě stejně dobře posloužit. Například zvonek, sloužící k včasnému varování hrozícího střetu s jiným účastníkem silničního provozu, blatníky ochraňující obličej před stříkající vodou či bahnem, kryt řetězu chránící před možným zachycením nohavice a případným pádem z kola. Před každou vyjížďkou by měl jezdec překontrolovat technický stav kola. Kontrola se týká hlavně brzd, osvětlení, dotažení matic a šroubů kol, řetězu, zda je napnutý a promazaný, pneumatik, zda jsou dostatečně nahuštěné a v dobrém stavu. Cyklista pohybující se po silnici se automatický stává účastníkem silničního provozu. Nemusí vlastnit žádné řidičské oprávnění, a přesto se musí řídit pravidly o silničním provozu. Jako každý řidič musí dodržovat zákaz požívání alkoholu před jízdou a během jízdy. Během jízdy by také neměl kouřit nebo telefonovat, měl by se plně věnovat řízení. Aby se jízda na kole stala bezpečnou, je třeba se řídit alespoň základními pravidly. Jedním z takových pravidel je Cyklistické desatero. (viz. příloha č.5) [ZÁKON č. 411/2005 Sb., 16; www.ibesip.cz 4]

12

2.4.1 Na kole jen s přilbou „Cyklista mladší 18 let je povinen za jízdy použít ochranou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.” [ZÁKON č. 411/2005 Sb., 15]

Tato citace zákona ukládá všem cyklistům mladším 18 let nošení cyklistické přilby (dříve do 15 let). Otázkou však zůstává, jestli by tuto povinnost neměli mít všichni cyklisté bez rozdílu věku. Stále je mnoho cyklistů, kteří používání přileb podceňují. Neuvědomují si, že náraz hlavy už při deseti kilometrové rychlosti může vážně poškodit mozek nebo dokonce způsobit smrt. Statistiky přitom hovoří, že při pádu z kola je poranění hlavy nejčastějším způsobeným zraněním. Používání cyklistické přilby je proto nejefektivnější ochranou, která dokáže chránit hlavu až v 90 % pádů. V cyklistice je povoleno nošení pouze určených a schválených přileb pro cyklisty, které musí splňovat určité parametry. Používání hokejových a jiných přileb je zakázané. Každá cyklistická přilba musí splňovat určité parametry. U každé vyrobené přilby se provádí tzv. ATEST. Přilba upevněná na hlavu figuríny, která padá volným pádem 1,5 metrů na pevnou překážku, musí absorbovat většinu nárazu. Cyklistické přilby, které v testu vyhoví, jsou certifikovány a výrobce ji musí označit značkou CE. Toto označení vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ČSN EN 1078. Důležitá je i váha cyklistické přilby. Příliš těžká helma zatěžuje krk cyklisty a při delších cestách může způsobit křeče v zátylku. Hmotnost cyklistických přileb pro děti by neměla přesáhnout hranici 200 g a u dospělých 300 g. [www.ibesip.cz, 8]

13

Funkce přilby

Základním materiálem každé cyklistické přilby je vložka z polyuretanové pěny. Tato vložka je pokryta odolnou plastovou skořepinou, která k ní je přilepená. Dva upínací mechanismy zajišťují správné usazení. Prvním mechanismem jsou pásky spojené sponou pod bradou a druhým je systém zámku s otočným kolečkem. Pro správnou funkci je důležité, aby helma byla pevně připevněna na hlavě, nesmí padat do očí, na zátylek nebo sjíždět do stran. Vložka z polyuretanové pěny tvoří základní bezpečnostní prvek, deformací absorbuje a pohlcuje sílu při nárazu. Plastová skořepina, která pokrývá tuto vložku, chrání přilbu proti povrchovému poškození. Dokáže zabránit vniknutí ostrých a tupých předmětů, ale také umožní tzv. klouzavost. Ta má za následek, že helma při kontaktu s vozovkou doslova klouže a tím tlumí vlastní náraz. Vzhledem k tomu, že cyklistická přilba se po nárazu nikdy nevrátí k původnímu tvaru, nesmí být opětovně použita. I přes to, že její stav se jeví jako dobrý, okem neviditelné jemné trhlinky mohou při dalším nárazu způsobit její prasknutí. Taková přilba nezaručí cyklistovi dostatečnou ochranu. Používání přileb může ochránit mnoho životů, je to smysluplná investice pro každého cyklistu. [www.ibesip.cz, 3]

Obrázek č. 1 – správné usazení přilby na hlavě [www.media.bontrager.com]

14

2.4.2 Vidět a být viděn

„Vidět a být viděn”. Tímto základním pravidlem by se měl řídit každý účastník silničního provozu. Vidět a být viděn je jedna z nejefektivnějších prevencí v bezpečnosti na silnici. Takové bezpečnosti lze dosáhnout pomocí dobře zvoleného oblečení, nášivek a doplňků ze speciálních materiálů. Zejména za snížené viditelnosti to platí dvojnásob. Vůbec nejohroženější skupinou jsou chodci a po nich hned cyklisté. Hodně řidičů se shodne na tom, že pokud není v noci chodec či cyklista dobře osvětlen, nemusí být viděn vůbec nebo je vidět příliš pozdě. Bezpečnostní prvky, kterými je kolo vybaveno, jsou důležité k zajištění dobré viditelnosti. Odrazky umístěné vpředu, bílé barvy a vzadu červené, v pedálech nebo i v paprscích kol oranžové barvy, doplněné o reflexní materiály, zvyšují bezpečnost cyklisty. Zákon o provozu na pozemních komunikacích jasně říká, jak musí být jízdní kolo vybaveno za snížené viditelnosti.

„Cyklista je povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy. Je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může cyklista použít náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem.” [ZÁKON č. 411/2005 Sb., 16]

Rozdíly ve viditelnosti

Zvýšení viditelnosti lze dosáhnout třeba už jen zvolením správného oblečení, ale pozor samotné bílé nebo světlé oblečení nezaručí v noci potřebnou ochranu. Bílé oblečení vidí řidič v noci na vzdálenost 55 m, žluté na 37 m, červené na 24 m a modré na 18 m. Ve dne a za soumraku jsou dobře viditelné fluorescenční materiály, nejčastěji žluté, zelené a oranžové barvy. Pro použití v noci však ztrácejí na funkčnosti, a proto se kombinují s reflexními materiály. Dobrým příkladem jsou reflexní vesty, které zvyšují světelný kontrast vůči pozadí a prodlužují tak vzdálenost, na jakou může řidič chodce nebo cyklistu zaznamenat. 15

Reflexní materiály

Reflexní materiály dokážou odrazit lom světla až na vzdálenost 200 metrů. Velice efektivně zvyšují viditelnost v noci i za snížené viditelnosti. Reflexní materiál je v noci vidět na 3krát větší vzdálenost, než bílé oblečení a více než na 10krát větší vzdálenost než oblečení modré. Při rychlosti 75km/h potřebuje řidič nejméně 31 metrů (1,5 sekundy) na to, aby si uvědomil nebezpečí a odpovídajícím způsobem zareagoval. Dnešní trh nabízí nepřeberné množství doplňků a výrobků s reflexními materiály a pouze takové materiály dají chodcům a cyklistům dostatek času.

Obrázek č. 2 – Reflexní tyčinky do výpletu kol [www.altima.cz]

Tři rady jak zvýšit viditelnost

1. Používejte reflexní a fluorescenční materiály a kombinujte je, abyste byli dobře vidět za světla i za tmy.

2. Reflexní předměty umístěte nejlépe ke konci rukávů, blízko ke kolenům a do úrovně pasu (cyklisté také na přilbu a kolo).

3. Dětem pořiďte oblečení, školní brašny a doplňky opatřené reflexními a fluorescenčními bezpečnostními prvky. [www.ibesip.cz, 1]

16

2.5

Charakteristika úrazu

Lidé stále častěji objevují a zkouší nové druhy adrenalinových sportů. Cyklistika není výjimkou a úrazy nemusí vždy znamenat jen odřeninu nebo v horším případě zlomeninu. Vysoká rychlost a agresivita výrazně změnila charakter úrazů. V posledních letech zřetelně přibývá úrazů způsobených vysokoenergetickými mechanismy a dochází k tzv. těžkým úrazům. Ty lze definovat jako náhlé fyzické poškození mechanickou, chemickou, tepelnou a jinou energií, jejíž rozsah překračuje odolnost těla. Nejlepší prevencí jak úrazům předcházet je znát rizika, která mohou úrazy způsobit a podle toho přizpůsobit své chování, aby bylo co nejbezpečnější.

2.5.1 Těžké úrazy

Těžké úrazy představují v technicky vyspělých zemích jednu z hlavních příčin úmrtí. Úmrtí způsobená těžkými úrazy se odhaduje na 60 – 80 na 100 000 obyvatel ročně. Lidé ve věku do 40 let jsou na čelním místě statistik. Bohužel velice smutná je skutečnost, že úrazy jsou nejčastější příčinou úmrtí dětí. Pro společnost je cena úrazů vysoká. Jedná se o tisíce úmrtí a desetitisíce nezvratných zdravotních postižení. Těžké úrazy jsou spojené s vysokou mortalitou, morbiditou a mnohdy i invaliditou. Představují pátou nejčastější příčinu smrti hned po ischemické chorobě srdeční, cévních mozkových příhodách, zhoubných nádorech a plicních onemocněních. Péče o zraněné vyžaduje zvláštní pozornost a zajištění adekvátní terapie. Včasná péče výrazně přispívá ke snížení mortality a morbidity nemocných. Plynulá návaznost přednemocniční fáze na fázi nemocniční má pro těžce raněného zásadní význam. Na místě nehody umírá až 20 % těžce raněných. Přitom v některých případech je možné úmrtí zabránit včasnou adekvátní pomocí. Proto v prvních minutách po zranění je důležité, aby první svědek nehody zhodnotil situaci, začal s poskytováním pomoci při stavech ohrožujících život a přivolal odbornou pomoc. Prvních patnáct minut je životně důležitých, a pokud je první pomoc provedena uvolněním dýchacích cest, které vede k obnově dýchání, zástavou krvácení a přistoupení ke klasickým protišokovým opatřením, je provedeno dost. [Pokorný 2010; Čapková, Toráčová 2006; Ševčík, Černý, Vítovec 2003] 17

2.5.2 Druhy těžkých úrazů

„Polytrauma označuje současné poranění nejméně dvou tělesných systémů, z nichž postižení alespoň jednoho z nich nebo jejich kombinace ohrožují základní životní funkce” [Ševčík, Černý, Vítovec 2003, s. 186]

Poranění v jednotlivých systémech musí být závažné. Například u poranění hlavy je to komočně-kontuzní syndrom, nitrolební krvácení, zlomeniny lbi nebo obličejového skeletu. U hrudníku to jsou sériové zlomeniny žeber (více než 3), zlomenina sterna, poranění nitrohrudních orgánů. U břicha poranění nitrobřišních a retroperitoneálních orgánů. U pohybového aparátu poranění dlouhých kostí, pánve a páteře. Pokud poranění postihuje pouze jeden tělesný systém (např. více zlomenin dlouhých kostí), jedná se o mnohočetná poranění. Život raněného může být ohrožen následnými komplikacemi. Závažná monotraumata jako jsou těžká poranění mozku, prodloužené míchy nebo srdce ohrožují život bezprostředně. Dále lze těžké úrazy rozlišit podle toho, kde k úrazu došlo a z jaké příčiny. Takové úrazy jsou nejčastěji dopravní, sportovní, pracovní, domácí, školní aj. Další ze způsobů, jak rozdělit úrazy, je podle typu poranění části těla. Patří sem především úrazy hlavy, páteře, břicha, hrudníku, dolních a horních končetin. [Pokorný 2010; Ševčík, Černý, Vítovec 2003; Dobiáš 2007]

2.6

Poranění hlavy

Kostra hlavy se nazývá lebka (cranium). Dělí se na část mozkovou a část obličejovou. Skládá se z 22 kostí lebních, které jsou spojeny nepohyblivě. Pouze dolní čelist je pohyblivá, ta je spojena kloubně. Mozková část (neurocranium) je pevné pouzdro, které obaluje a chrání mozek. Dělí se na klenbu lební a spodinu (bazi) lební. Je tvořena 8 kostmi, které jsou spojeny švy. Obličejová část (splanchnocranium) je tvořena kostěným podkladem pro začátek trávicího a dýchacího ústrojí. [Elišková, Naňka 2009; Ertlová, Mucha 2004] 18

2.6.1 Poranění lebky a mozku

Poranění lebky a mozku jsou závažná a představují celosvětově vysoký podíl úrazovosti. Nejčastější příčinu vzniku těchto poranění tvoří dopravní nehody, přičemž nejčastěji bývají postiženi mladí lidé, muži dvakrát více než ženy. Z toho důvodu stojí v popředí zájmu moderní medicíny. Taková poranění vznikají působením kinetické energie na lebku a mozek. Tím dochází k podmíněným reakcím a patofyziologickým změnám mozku a okolních tkání na mechanický inzult (náraz). Velikost poranění nemusí vždy odpovídat rozsahu viditelných zevních poranění hlavy a obličeje. Mnohdy může dojít ke zlomeninám klenby i spodiny lební se závažným poraněním mozku, a to i bez současně viditelných poranění měkkých tkání hlavy. Poranění lebky lze rozdělit do dvou skupin.

Přímé (primární poškození mozku) – je způsobené důsledkem mechanického inzultu na mozek a okolní tkáně. Vzniká v prvních okamžicích po poranění a rozsah poškození je definitivní, nelze jej terapeuticky pozitivně ovlivnit. [Pokorný 2004; Ertlová, Mucha 2004]

Zlomeniny klenby lebeční (fractura, fissura, impresse)

Podle charakteru lomné linie se dělí fraktury na lineární nebo impresivní. Lineární zlomeniny (fissura) vznikají tupým nárazem působící na širokou plochu lebky a jsou nejčastější zlomeninou lební klenby. Působením traumatizující síly se okraje lomu od sebe oddálí a pak vrátí zpět. Přitom mohou narušit tvrdou plenu nebo křižující průběh cévních pletení. Lineární zlomeniny nevyžadují zvláštní léčbu, jejich léčba je konzervativní. Pacient by měl být vždy sledován pro možný vznik nitrolebních komplikací. Impresivní zlomeniny (impresse) jsou závažnější než lineární zlomeniny. Vznikají přímým úderem ostrého předmětu na malou plochu. Vzniklé úlomky jsou vtlačeny do nitrolebního prostoru, ty způsobí roztržení tvrdé pleny a mohou proříznout žilní splav. Jejich léčba vyžaduje vždy chirurgický zásah, provádí se elevace kosti a vyjmutí kostních úlomků. [Višňa, Hoch 2004; Pokorný 2004] 19

Zlomeniny baze lební (fractura baseos cranii)

Zlomeniny baze lební jsou mnohem závažnější než zlomeniny klenby lební. Baze lební je relativně pevná tvořená kostmi týlní, spánkovou, čelní, čichovou a klínovou. Dělí se na struktury přední, střední a zadní jámy lební. Charakteristické lomné linie nejčastěji postihují slabší místa nebo lební švy. Síla, která ji láme, zraňuje bazální části mozku a mozkový kmen často doprovázený hlubokým bezvědomím. Podle příznaků lze lokalizovat, ve které jámě se lomná linie nachází. Přední jáma - brýlový hematom, výtok krve nebo likvoru z nosu. Střední jáma - výtok krve někdy také s likvorem z vnějšího zvukovodu. Zadní jáma - selhávání životních funkcí, hematomy na přední straně páteře. Každá zlomenina baze lební je spojena s rizikem vstupu infekce a s nebezpečím vzniku hnisavé meningitidy. Vždy znamená závažné poranění s časnými i pozdními komplikacemi, jako je pneumocephalus, intrakraniální krvácení, poškození hlavových nervů a velkých cév. [Višňa, Hoch 2004; Pokorný 2004; Ševčík, Černý, Vítovec 2003; Bydžovský 2008]

Komoce mozku (commotio cerebri)

Komoce (otřes) mozku je krátkodobá, reverzibilní funkční porucha vědomí, bez anatomických změn poškození mozku. Vyskytuje se jako samostatné poranění nebo je součást polytraumatismu. Působením kinetické energie na lebku vzniká tlaková a likvorová vlna. Ta prochází velkou rychlostí mozkovou tkání a komorami naplněnými likvorem. Likvorová vlna nárazem na mozkový kmen způsobí změny v buňkách a neurony ztrácejí svojí specifickou funkci a schopnost neurálního přenosu. Charakteristickými známkami pro komoci mozku je bezvědomí. To může trvat různě dlouho a podle délky bezvědomí lze otřesy mozku rozdělit na lehké – do několika minut, na středně těžké – do jedné hodiny a na těžké – více jak hodinu. S návratem vědomí pacient zvrací, má závratě, udává bolest hlavy a je dezorientovaný. Typická je přítomnost amnézie s výpadkem paměti na určitý časový úsek před úrazem. Průběh je obvykle příznivý a ve většině případů ustupuje během několika hodin až dní. [Pokorný 2004; Ševčík, Černý, Vítovec 2003]

20

Kontuze mozku (contusio cerebri)

Kontuze (zhmoždění) mozku je ložiskové poškození mozkové tkáně vzniklé důsledkem prudkého nárazu lebky na předmět. Ložisko poškození může vzniknout i na opačné straně působící síly nebo na protilehlé straně nárazu. Vznikají prokrvácené nekrózy, dochází k roztržení mozkové tkáně a může dojít ke krvácení z poškozených cév. Zhmožděné ložisko se postupně mění a pokračujícím krvácením se mohou sekundárně vytvořit i nitrolební hematomy. Hlavním příznakem je téměř vždy bezvědomí, které může trvat i několik týdnů, ale existují případy, kdy bezvědomí nemusí vůbec nastat. Dalšími příznaky je dezorientace, amnézie, nejrůznější neurologické poruchy nebo porucha termoregulace. Prognóza je na rozdíl od otřesu mozku vždy vážná a postižený je ohrožen celou řadou bezprostředních či pozdních komplikací. [Višňa, Hoch 2004; Ševčík, Černý, Vítovec 2003; Bydžovský 2008; Ertlová, Mucha 2004] Komprese mozku (compressio cerebri)

Komprese (stlačení) mozku je mechanické, sekundární poškození, které je způsobené útlakem intrakraniálními krevními hematomy. Existují odborné publikace, které však uvádí některá intrakraniální krvácení mezi primární poškození. Například Jan Pokorný v knize Urgentní medicína řadí epidurální, subdurální a intracerebrální krvácení jako poškození přímé. [Pokorný 2004; Bydžovský 2008]

Náhlovský et. al. uvádí: „V současnosti se mezi primární léze počítají také komprese epidurálním, subdurálním, intracerebrálním hematomem či expanzivně se chovající kontuzí” [Náhlovský, et. al., 2006, str. 288]

21

Nepřímé (sekundární poškození mozku) - je způsobené opožděným následkem předcházejícího, mechanického poškození mozku a podpůrných struktur. Nepřímá poškození lze rozdělit na poranění spojená s krevními výrony – epidurální, subdurální hematom. Otokem buněk a následným útlakem okolních tkání – edém mozku. Sekundární poranění se nemusejí projevit okamžitě, ale mohou vzniknout v delším časovém úseku. [Pokorný 2004; Dobiáš 2007]

Intracerebrální krvácení

Intracerebrální krvácení vzniká buďto samostatně nebo může být v kombinaci s jinými typy těžkých poranění hlavy. Často též doprovází až 77 % fraktur lební klenby. Vznik je obdobný jako u kontuzí mozku, kdy pohyb mozku vyvolaný nárazem vede k poškození cév v postižené oblasti. Dochází k mnohačetným drobným krvácením, která mohou splynout ve větší krevní výron, nebo může dojít ke vzniku hematomu. [Pokorný 2004; Bydžovský 2008] Epidurální krvácení

Epidurální krvácení se projevuje krevním výronem mezi lebkou a tvrdou mozkovou plenou (dura mater). Téměř vždy jde o krvácení tepenné, zdrojem je a. meningea media. Meningeální tepna se nejčastěji trhá při zlomeninách lebky v temporální oblasti. U dětí mohou vznikat epidurální krvácení i bez zlomeniny. Dochází k poruše vědomí vyvolané otřesem mozku, ze kterého se postižený rychle probírá. Je to takzvaný „volný interval”, postižený je bez obtíží a tento stav může trvat minuty i hodiny. Po té se dostavují silné bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, zmatenost, spavost a bezvědomí. Závažnost stavu je především v rychlé progresi a není-li včas rozpoznáno a operováno, vede k nezvratnému poškození mozku a ke smrti. [Pokorný 2004; Ševčík, Černý, Vítovec 2003]

22

Subdurální krvácení

Jde o krvácení charakterizované nahromaděním krve v subdurálním prostoru mezi tvrdou plenou a arachnoideou (pavoučnicí). Zdrojem krvácení jsou přemosťující žíly procházející subdurálním prostorem mezi mozkovou kůrou a tvrdou plenou. Povrchové žíly a kortikální tepny poraněné při pohmoždění mozku a mozkové splavy. Subdurální krvácení se vyskytuje 5 x častěji než krvácení epidurální, více pak u starších lidí. Vzniká při těžkých úrazech hlavy spojených s mozkovou komocí a kontuzí. Hlavním příznakem je opět porucha vědomí, která je podmíněna komocí mozku. Volný interval charakteristický u epidurálního krvácení se u subdurálního nevyskytuje. Porucha vědomí může trvat různě dlouho a prohlubuje se s narůstající nitrolebeční hypertenzí. Vzhledem k poškození mozkové tkáně mají subdurální krvácení špatnou prognózu. [Višňa, Hoch 2004; Pokorný 2004; Ševčík, Černý, Vítovec 2003]

2.6.2 Poranění obličeje a měkkých tkání hlavy

Poranění obličeje je v cyklistice poměrně časté a nemusí vždy znamenat jen kosmetické postižení. Závažné poranění spočívá v možnosti poranění očí s poruchou či ztrátou zraku, zborcením obličejových kostí nebo krvácením z nosu a úst. Taková poranění mohou být život ohrožující, např. zapadnutí jazyka vede k neprůchodnosti dýchacích cest. Komplikace jako je krvácení, uvolněné zuby nebo cizí těleso v dutině ústní hrozí nebezpečí, v dechnutí a udušení. Díky bohatému prokrvení měkkých pokrývek lebních dochází k silnému krvácení, ale i přes hrůzostrašný vzhled zraněného není obvykle příliš závažné. Nejčastějším typem ran na obličeji a vlasaté části jsou rány tržné a pohmožděné. Představují téměř 20 % všech ambulantních ošetření. [Višňa, Hoch 2004; Ertlová, Mucha 2004]

23

2.7

Poranění trupu

Do poranění trupu patří úrazy hrudníku, břicha, páteře a míchy. Hrudník tvoří sternum, žebra a hrudní páteř. Na kostěný základ hrudníku nasedají svaly umožňující mechaniku dýchání, svaly mezižeberní, bránice, ale také svaly ramenního pletence, svaly zádové a břišní. Hrudník chrání životně důležité orgány jako srdce, plíce, magistrální cévy, hlavní bronchy a jícen. Břišní stěna je tvořena svaly břicha, bederní páteří, kostěným pánevním kruhem a dolní plochou bránice. Vnitřní povrch břišní stěny je vystlán tenkou blánou, pobřišnicí (peritoneum). V dutině břišní se nachází většina orgánů trávicí, vylučovací a rozmnožovací soustavy. Páteř (columna vertebrarum), svou nosnou a opěrnou funkcí umožňuje vzpřímenou chůzi a současně vytváří ochranné pouzdro pro míchu. Páteř se skládá ze sloupce 33 – 34 obratlů (vertebrae). Sloupec je tvořen 7 krčními obratli (C1 - C7), 12 hrudními obratli (Th1 – Th12), 5 bederními obratli (L1 – L5), splynulými 5 křížovými obratli spojené v kost křížovou (os sacrum) a 3 – 4 kostrčními obratli spojenými v kostrč (oscoccygis). Mícha (medulla spinalis), je provazovitý útvar síly malíku, předozadně oploštělá. Délka míchy se mění, za vývoje vyplňuje celý páteřní kanál a postupným růstem páteře se mícha zkracuje, proto jsou v dolní části jen svazky míšních kořenů. U dospělého člověka končí mícha mezi obratli L1 aL2. [Pokorný 2002; Višňa, Hoch 2004; Elišková, Naňka 2009; Ertlová, Mucha 2004; www.onkochirurgie.de, 7]

2.7.1 Poranění hrudníku . Hrudník spadá mezi nejčastěji poraněné oblasti organismu a je příčinou úmrtí třetiny všech smrtelných úrazů. Při trauma hrudníku hrozí selhání ventilace, oběhu nebo kombinované selhání obou těchto životně důležitých funkcí. Poranění hrudníku lze rozdělit na zavřená (nepenetrující, tupé poranění hrudníku) nebo otevřená (penetrující poranění hrudní stěny). Většina poranění hrudníku jsou zavřená, vznikají při nárazech a pádech, stlačením nebo úderech do hrudníku. Zevní známky poranění nemusejí být velké, a přesto mohou vést k mnoha četným zlomeninám žeber s těžkou poruchou stability hrudní stěny a k vážným poraněním orgánů dutiny hrudní. 24

Speciálním problémem zavřených poranění hrudníku je tenzní pneumotorax. Otevřená poranění hrudníku vznikají násilným narušením celistvosti hrudní stěny. Jsou to především bodné, řezné a střelné rány, roztržení hrudní stěny úlomky zlomeného žebra či žeber. Nejčastějším penetrujícím poraněním hrudníku je otevřený pneumotorax. [Višňa, Hoch 2004; Dobiáš 2007; Ertlová, Mucha 2004]

Poranění měkkých tkání stěny hrudní

Poranění tohoto druhu je celá škála, od prosté ohraničené kontuze stěny hrudní až po traumatický decollement (oddělení dvou či více fyziologicky a funkčně srostlých struktur). Charakteristická je lokalizovaná bolest a místní nález, ihned se vytváří podkožní krevní výron. Odtržením kůže a podkoží od hlubších vrstev mohou vzniknout dutiny vyplněné krevními koaguly a zhmožděným tukem. Vážnou komplikací může být například tuková embolie. Způsob léčby je zahájen podáním analgetik, ošetření lokálního nálezu a klidový režim. [Višňa, Hoch 2004; www.paramedik.cz, 6]

Zlomeniny žeber

Zlomeniny žeber se rozlišují podle počtů a charakteru zlomeniny. Existují zlomeniny jednoduché (jednoho až dvou žeber v jednom místě), zlomeniny sériové (tři a více žeber v jednom místě) a blokové zlomeniny (dvojitá zlomenina dvou a více žeber s nestabilním úlomkem). Charakteristickými příznaky je bolest a nefyziologický pohyb v místě zlomeniny. Téměř jakákoliv zlomenina žebra, i jednoduchá, může způsobit hemothorax nebo pneumothorax. Sériové zlomeniny vedou ke ztrátě stability hrudní stěny a vždy vyžadují hospitalizaci. Nejzávažnějším poraněním hrudního skeletu jsou blokové zlomeniny, ohrožují člověka bezprostředně respiračním a kardiálním selháním. [Višňa, Hoch 2004]

25

Pneumothorax

Pneumothorax představuje téměř polovinu všech tupých poranění hrudníku. Vzniká vniknutím vzduchu z alveolů poraněné plíce nebo z poraněných bronchů do pleurálního prostoru. Přítomnost vzduchu způsobí kolaps plíce na postižené straně hrudníku s poruchou její dechové funkce. Pneumothorax může být zavřený (tenzní) nebo otevřený. Nejzávažnější a život ohrožující je tenzní pneumothorax, při každém nádechu se vzduch hromadí v pleurálním prostoru a nemůže unikat ven. Postupně s přibývajícím vzduchem je plíce utlačována a mediastinum s průdušnicí přetlačováno na druhou stranu. Dochází ke kolapsu plíce na jedné straně a kompresí plíce na druhé straně vzniká hypoxie. Otevřený pneumotorax vzniká nasáváním vzduchu do pohrudniční dutiny otvorem stěny poraněného hrudníku. Ošetření se provádí přiložením sterilního krytí rány připevněné ze tří stran náplastí. Nesmí dojít k vzduchotěsnému uzavření, aby nevznikl tenzní zavřený pneumothorax. [Ševčík, Černý, Vítovec 2003; Pokorný 2002; Ertlová, Mucha 2004]

2.7.2 Poranění břicha

Břišní poranění vzniká nejčastěji přímým nárazem nebo stlačením. Následkem přenesení tlaku do břišní dutiny dochází k poranění nitrobřišních orgánů s krvácením nebo proděravěním trávicího ústrojí. Z nitrobřišních orgánů jsou nejvíce závažná poranění ledvin, slinivky břišní, jater a sleziny. Poranění břicha se vyskytuje ve dvou základních tvarech, a to zavřená (tupá poranění) a otevřená (penetrující). Diagnostika a rozpoznání zavřených poranění je často zavádějící, neboť přidružené, méně významné poranění, může odvést pozornost od skrytého zranění, které potencionálně ohrožuje život. Otevřená poranění jsou v současnosti nejvíce způsobená ostrými předměty, noži, střelami a při dopravních nehodách. Jejich prognóza závisí na rozsahu poranění, včasné diagnostice a včasném operačním řešení. [Dobiáš 2007; Pokorný 2002; Ertlová, Mucha 2004]

26

Pohmoždění břišní stěny a nitrobřišních orgánů

Pohmoždění břišní stěny je bolestivé a může způsobit svalový tonus (spasmus). Projeví se ohraničenými kožními petechiemi a hematomy. Obvykle nevyžaduje žádné léčení, ale vždy je nutné vyloučit možnost nitrobřišního poranění. Pohmoždění nitrobřišních orgánů (játra, slinivka, slezina, ledviny) jsou svými projevy nevýrazná. Kromě vyskytujících se bolestí v poraněné oblasti svědčí pro pohmoždění nález při ultrazvukovém vyšetření. Pohmoždění ledvin se může projevit výskytem krví v moči (hematurie). [Višňa, Hoch 2004; Pokorný 2002]

Poranění sleziny

Ruptura sleziny je nejčastější vážné poranění břicha a zároveň nejčastější příčina krvácení do dutiny břišní. Vyvolávajícím mechanismem poranění je silný náraz nebo stlačení stěny břišní a dolního levého hrudníku. Ruptura vzniká většinou při dopravních nehodách nebo pracovních úrazech. Někdy se může zdát příčina poranění nenápadná, například pád na hranu chodníku nebo kámen, u dětí je to náraz na řídítka koloběžky nebo kola. Podle průběhu se rozlišuje jednodobá a dvoudobá ruptura. Při jednodobé ruptuře dochází ke krvácení ihned po poranění. Například roztržením sleziny nebo při poškození hilových cév je krvácení prudké a dochází k rozvoji hemoragického šoku. Dvoudobá ruptura sleziny se může stát nepříjemným překvapením po tupém poranění s počátku nepříliš výraznými příznaky. Mezi úrazem a krvácením je interval trvající hodinu až dny. V tomto časovém úseku se může náhle projevit prudké krvácení, nebo v případě nevelkého, ale trvajícího krvácení, může dojít k náhlému zhroucení oběhu. Subjektivními příznaky jsou bolesti v levém rameni, vznikající drážděním nervu (phrenicus) krví v podbráničním prostoru (Kehrův příznak), dostavuje se slabost až kolaps. Objektivně je to narůstající vyklenutí břicha a zvýšená srdeční činnost (TF 100/min.). Léčba je buďto konzervativní nebo operační. [Višňa, Hoch 2004; Pokorný 2002]

27

2.7.3 Poranění páteře

Poranění vzniká přetížením mechanické odolnosti páteře, dochází k poškození vazivových spojení, meziobratlových plotének a jednoho nebo více obratlů (luxace, distorze, kompresivní fraktury těl obratlů a jejich výběžků). Vzniklá poranění v jednotlivých pohybových segmentech rozhodují o stabilitě páteře. Jestli-že dojde k abnormální pohyblivosti od fyziologického rozsahu pohybu, považuje se tento stav za nestabilní. Nestabilní poranění je stav, kdy je bezprostředně ohrožena mícha dislokací fragmentu do páteřního kanálu, nadměrným vychýlením osy nebo transverzálním posunem obratlových těl. Patologickým pohybem obratlů v pohybovém segmentu nemá páteř schopnost zabránit poškození nervových struktur. Nejzávažnější zlomeniny a poranění páteře jsou v oblasti krční a na přechodu z hrudní do bederní části. [Pokorný 2002; Pokorný 2004; Ševčík, Černý, Vítovec 2003]

Poranění krční páteře

Typickým mechanismem vzniku úrazu krční páteře jsou nejčastěji skoky po hlavě do mělké vody, pády z výšky, autohavárie a cyklistické nehody. Při nárazu v autě téměř vždy dochází k prudkému pohybu hlavy, tzv. „šlehnutí bičem”(whiplash Injury). Dochází k poranění obratlů, ligamenta a někdy také míchy. Důležité je dělení krční páteře na horní a dolní krční páteř, z hlediska funkčně anatomického a traumatologického. Zranitelnost horní krční páteře je díky chybějící meziobratlové ploténce podstatně větší, než tomu je u dolní krční páteře. Při poškození horní krční páteře (C1 – C2) dochází ke komplikacím dechového a oběhového centra prodloužené míchy s následnou dechovou nedostatečností a arytmiemi s oběhovou nestabilitou. Při úrazu dolní krční páteře (C3 – C7)jsou komplikace podobné jako u úrazů horní krční páteře, plus to mohou být různé stupně poškození míchy, především luxační zlomeniny jsou často nestabilní.

28

V rámci přednemocniční péče je nutno při podezření na úraz krční páteře správně zajistit krk a během manipulace se zraněným si počínat opatrně. Zlomeniny a poranění v oblasti krční páteře patří k nejzávažnějším a mohou být spojeny s náhlým úmrtím nebo kvadruplegií. [Višňa, Hoch 2004; Pokorný 2004; Ševčík, Černý, Vítovec 2003] Poranění hrudní a bederní páteře

Hrudní páteř tvoří těsnou funkční jednotku s hrudním košem a díky jeho elasticitě značně přispívá k ochraně a stabilitě hrudní páteře. K porušení stability je třeba násilí značné intenzity, např. zlomeniny sterna nebo sériové zlomeniny žeber vedou k velké nestabilitě. Dolní hrudní a bederní část páteře je velice namáhaná oblast a vyznačuje se vysokou pohyblivostí. Stabilizační funkce žeber se zde neuplatňuje a chrání ji pouze svalový korzet. Nejčastěji je zraňována oblast thorakolumbálního přechodu, kde vzniká nejvíce úrazů obratlů. Zde přechází rigidní hrudní páteř v mobilnější bederní páteř a zlomeniny v oblasti Th12 – L2, představují téměř 25 % fraktur celé páteře. Ke vzniku poranění dochází například nárazem do překážky, kolize chodce s vozidlem nebo pády z výšky. Pády z výšky jsou dominantní příčinou, pád na natažené končetiny způsobí stlačení obratlů a vznikají kompresivní a tříštivé zlomeniny těl obratlů. Hlavním příznakem poranění hrudní a bederní páteře je lokální bolestivost. Bolest se stupňuje s pokusem o pohyb, stoj nebo chůzi. Také v této oblasti je možné poranění míšních struktur s výpadky citlivosti a poruchou hybnosti dolních končetin. Poranění hrudní a bederní páteře jsou často spojena s poraněním nitrobřišních orgánů, frakturami pánve a dolních končetin. [Višňa, Hoch 2004; Pokorný 2004]

29

2.7.4 Poranění míchy

Poraněním míchy se rozumí poškození míšní části centrálního nervového systému úrazovým mechanismem (např.: fraktury, penetrující poranění úlomky kostí) buď samostatně, nebo spolu s poraněním páteře. V případě poranění míchy hraje časový faktor významnou roli při rozlišení primárního nebo sekundárního poškození míchy. Primární poškození proběhne působením traumatizující síly dříve, než se na místo nehody dostane první zachránce. Poranění míchy a míšních kořenů vzniká hlavně při luxacích obratlů, luxačních zlomeninách, tříštivých zlomeninách a zlomeninách obratlů provázených nestabilitou. Dále to mohou být střelná a bodná zranění, která naštěstí nejsou tak častá. Primární poškození míchy se může vyskytnout i bez zlomenin a luxací obratlů (např.: nadměrnou extenzí nebo flexí páteře), především u dětí. Sekundární poškození je na rozdíl od primárního terapeuticky ovlivnitelné. Poškození nastupuje v průběhu několika minut až hodin po počátečním inzultu. Faktory, které způsobují sekundární poškození míchy, jsou místní (např.: edém míchy, posttraumatická ischemie, nestabilita okolních kostních struktur) a celková (např.: hypotenze, hypoxie). [Dobiáš 2007; Pokorný 2004; Ševčík, Černý, Vítovec 2003]

Komoce míchy (comnotio medullae spinalis)

Poranění je vždy reverzibilní a nemá trvalý deficit. Příznaky mohou být neurologické, vyskytují se jen krátkodobě, často vznikají poruchy citlivosti, vzácněji poruchy funkce močového měchýře. Kontuze míchy (contusio medullae spinalis)

Jedná se většinou o reverzibilní poruchu s přechodným deficitem. Objevující se neurologické příznaky vznikají v bezprostřední časové souvislosti a přetrvávají. Vznikají kontuzí nebo lacerací míchy. Jejich velikost závisí na rozsahu poškození a výškové lokalizaci. Příznaky mohou být zhoršeny sekundárním poškozením míchy. 30

Komprese míchy (compressio medullae spinalis)

Poranění je ireverzibilní s přetrvávajícím deficitem. Může vzniknout během úrazu nebo sekundárně jako důsledek luxace či tlaku hematomu, který působí na míchu. Velikost neurologického výpadku závisí na rozsahu poranění a výškové lokalizaci. [Pokorný 2004]

Inkompletní léze míšní (neúplná)

Při těchto typech poškození zůstávají zachovány částečně některé vědomé pohyby. Dalšími známkami je neúplná ztráta povrchového čití, zachované hluboké čití a zachované svalové reflexy.

Kompletní léze míšní (úplná)

Okamžitá ztráta citlivosti i motoriky, zaniklé čití (ve všech kvalitách), chybějící reflexy se vyskytují pod postiženým místem léze. Obvykle je trvalá a to včetně schopnosti kontroly vyprazdňování poruchou funkce svěračů, močového měchýře a konečníku. Téměř u všech pacientů s trvající lézí více jak 24 h nelze očekávat funkční zlepšení. [Pokorný 2004; Ševčík, Černý, Vítovec 2003] 2.8

Poranění končetin

Končetinová poranění se vyskytují ve více než 50 % všech úrazů. Jsou to různé druhy ran, poranění kostí, svalstva a kloubů. Nemusejí vždy znamenat život ohrožující stav, ale v případě, že jsou součástí polytraumat, mohou se spolupodílet na prohlubování závažnosti celkového stavu. Nejčastěji jsou způsobené při dopravních nehodách a pádech z výšky. Závažnost končetinových poranění je dána především rozsahem krevní ztráty. Posouzení velikosti této ztráty je důležité u zraněných s mnohočetným končetinovým poraněním. Poměrně velkou skupinou končetinových poranění tvoří zlomeniny a luxace bez výrazné krevní ztráty. 31

Nebezpečí spočívá zejména ve výrazně dislokovaných úlomcích, které mohou útlakem na kůži či nervově-cévní svazek vyvolat závažné poškození. Všechna poranění končetin mohou být izolovaná, sdružená, otevřená a zavřená. Končetinová poranění lze rozdělit do jednotlivých struktur, poranění kostí, poranění šlach, svalů, cév, nervů a kůže s podkožím. [Pokorný 2004; Pokorný 2002; Ertlová, Mucha 2004]

2.8.1 Rány

Ránu lze charakterizovat jako porušení celistvosti kožního krytu působením energie, přesahující soudržnost povrchových tkání. Při hodnocení ran je nutné znát údaje o vlastním poranění (mechanismus úrazu, typ zraňujícího předmětu), potenciální kontaminaci rány infekční či toxickou látkou a velice důležitý je i časový údaj o vzniklém poranění (někteří pacienti přicházejí s mnohahodinovou prodlevou). Důležité je mít na paměti poranění hlubších struktur, jako jsou svaly, šlachy, cévy a nervy. Zvláště důležité je věnovat pozornost ranám v oblasti hrudníku a břicha s možností penetrace do tělních dutin a poraněním vnitřních orgánů. Rány je možné dělit podle komplikací. 

Jednoduché (nepronikají celou hloubkou kůže, zasahují jen do podkoží)



Komplikované (pronikají do hlubších struktur, mohou zasáhnout svaly, šlachy, cévní a nervové svazky)



Penetrující (pronikají do tělesných dutin)

U ran dochází pravidelně ke krvácení různého rozsahu. Podle druhu poraněných krevních cév lze rozlišit krvácení tepenné, žilní a smíšené. Rány lze také rozdělit podle tvaru.

Rána tržná a zhmožděná (vulnus lacerum, contusum)

Jde o velice častý typ ran. Rány tržné jsou způsobené tupým předmětem nebo pádem na tupý předmět. Působením sil dochází k roztržení povrchových tkání s poměrně velkým pohmožděním. Ve srovnání s řeznou ránou méně krvácí a tvar rány 32

je nepravidelný. Zhmožděná rána bývá prokrvácená s nepravidelnými okraji a podkoží nebývá vždy kompletně porušeno, často zbývají můstky mechanicky neporušené tkáně. Jedním takovým typickým místem vzniku je kožní kryt hlavy, kde při malé pohyblivosti kůže dochází k jejímu prasknutí.

Rána kousnutím (vulnus morsum)

Rána kousnutím je většinou kombinací ran bodných, tržných nebo tržně – zhmožděných. Charakter rány je daný typem čelistí a zubů napadajícího živočicha. Nejčastěji takto vzniklé zranění je způsobeno kousnutím od zvířete. Taková rána je vždy kontaminovaná mikroorganismy a musíme předpokládat, že do organismu mohla proniknout infekce (život ohrožující je vzteklina.) V případě útoku jedovatého živočicha může být kontaminace, často specifická celkovými účinky (kousnutí zmijí). [Višňa, Hoch 2004; Pokorný 2002]

V cyklistice nejsou takováto poranění ničím zvláštním, útok psa na cyklistu je častým jevem. Takové setkání je nepříjemné, v člověku vzbuzuje strach a pocit bezmoci pramenící z nevědomosti jak se v takové situaci zachovat. Každý cyklista by proto měl vědět jak se při setkání se psem zachovat. (viz. příloha č.6)

2.8.2 Zlomeniny

Zlomeninu lze definovat jako porušení celistvosti kosti. Dochází k ní působením sil, které překračují pevnost a pružnost kosti. Zlomeniny mohou být traumatologické (způsobné úrazem) nebo patologické (vzniklé onemocněním kosti). Podle působení sil se zlomeniny dělí na ohybové zlomeniny, kompresivní zlomeniny, impresivní zlomeniny, torzní a střižné zlomeniny. Podle charakteru a průběhu lomu se zlomeniny mohou dále dělit na víceúlomkové, příčné, šikmé, spirální a tříštivé. Dále lze poranění kosti dělit na otevřené nebo zavřené zlomeniny. Při otevřených zlomeninách pronikají kostní úlomky přes svalstvo a kůži a dochází ke komunikaci se zevním prostředím. Zlomeniny zavřené zůstávají kryté svalstvem a kůží. Zlomeniny dlouhých končetinových kostí jsou téměř vždy provázené krvácením z dřeně poraněných kostí a z cév okolních 33

tkání. Při otevřených zlomeninách je krvácení viditelné a krevní ztráta se odhaduje mnohem přesněji, než u zlomenin zavřených, kde se krevní ztráty odhadují špatně. [Višňa, Hoch 2004; Pokorný 2002; Ertlová, Mucha 2004] Krevní ztráty u zlomenin

Celkový zdravotní stav je u končetinových poranění dán především rozsahem krevní ztráty. Správné posouzení míry této ztráty je důležité zejména u zraněných s mnohačetným končetinovým poraněním. Pokud víme, o jaké poranění se jedná lze krevní ztrátu odhadnout. Při zlomeninách nebo tupých poranění lze očekávat v jednotlivých lokalizacích ztráty: 

Předloktí 50 – 400ml



Paže 100 – 800ml



Stehno 300 – 2000ml



Bérec 100 – 1000ml



Zlomenina žebra 100 – 150ml



Pánev až 3000ml

[Pokorný 2004; Dobiáš 2007]

Zlomenina klíční kosti

Zlomenina klíční kosti je v cyklistice poměrně časté zranění. Vzniká přímým nárazem na rameno nebo nepřímo na nataženou končetinu. K lomu nejčastěji dochází ve střední třetině klíční kosti. Takové zlomeniny mají typickou dislokaci. Mediální úlomek je dislokován tahem svalu kývače hlavy (musculus sternocleidomastoideus) nahoru, laterální úlomek je hmotností končetiny a tahem deltového svalu (musculus deltoideus) dislokován dolů. K hlavním projevům patří hematom, otok, krepitace a bolestivost v místě lomu. Pro bolest je hybnost končetiny omezená a je držena v úlevové poloze s podepřením lokte. Poměrně často dochází i k otevřeným zlomeninám, kdy úlomek kosti způsobí jen drobnou perforaci kůže. Výjimečně dochází k poranění brachiálního plexu nebo cévního svazku.

34

Zlomeniny klíční kosti se hojí velice dobře, a proto jsou v naprosté většině případů léčeny konzervativně. [Višňa, Hoch 2004]

2.8.3 Poranění kloubů, svalů a šlach

Poranění kloubů se může vyskytovat od lehkých podvrtnutí až po luxační zlomeniny. Téměř vždy jsou provázeny poraněním vazivového aparátu kloubu. K nejvážnějším poraněním vazů dochází při luxačních zlomeninách. Ty jsou charakterizovány vykloubením spojeným se zlomeninou kloubního konce kosti. Taková poranění se léčí operativně a často zanechávají trvalé následky. Působením přímého násilí může dojít k pohmoždění (kontuzi) svalu, které je velmi bolestivé. Dochází k vytvoření krevního výronu mezi vlákny svalů s možností pozdější kalcifikace. Při prudkém natažení (distenzi) svalu, dochází k přetažení skupiny vláken bez výrazné poruchy funkce. Dalším možným poraněním je natržení nebo roztržení (ruptura) svalů, zejména šlach s následnou ztrátou funkce končetiny. Zvláštním typem je úplné přetnutí (transcize) k poranění dojde většinou ostrým řezným nástrojem, poraněné svaly či šlachy je nutné sešít. [Pokorný 2004; Valenta 2007]

Podvrtnutí (distorze)

Je patologický pohyb, kdy kloubní hlavice opustí jamku, ale vrátí se zpět do poškozeného vazivového pouzdra. Podle poranění vazů a pouzdra lze podvrtnutí vyjádřit ve více stupních. 

Natažení pouzdra (distenze) se projevuje mírným otokem bez krevního výronu.



Natažení vazu, již je přítomen krevní výron, ale kloub je stabilní.



Částečná trhlina vazu, projevuje se velkým otokem a krevním výronem, dochází k částečné nestabilitě kloubu.



Kompletní přetržení vazu, nastává nestabilita kloubu a rozsáhlý hematom.

Poslední stupeň je řešen operativně sešitím vazu nebo vazů. První tři stupně je možné léčit konzervativně sádrou nebo měkkou bandáží. 35

Částečné vykloubení (subluxace)

Je stav, kdy kloubní hlavice opustí jamku a vrátí se do pouzdra jen částečně. Kloubní plochy nejsou ve správném postavení vůči sobě, ale mají zachovaný určitý kontakt. Léčba je většinou konzervativní, při nestabilitě kloubu i operativní.

Vykloubení (luxace)

Při vykloubení kloubní hlavice opustí jamku a nevrátí se do poškozeného pouzdra. Kloubní plochy ztrácejí zcela svůj kontakt. Léčí se repozicí a imobilizací. [Valenta 2007; Bydžovský 2008]

36

2.9

Lékárnička pro cyklisty

Zraněný cyklista na kraji silnice je každodenním obrazem, který policisté i záchranáři vidí. Takový cyklista u sebe většinou nemá nic, čím by se ošetřil nebo čím by ho ošetřil někdo jiný. Vyhláška ministerstva dopravy jasně říká, čím vším musí být kolo vybavené, ale bohužel v povinné výbavě cyklistická lékárnička chybí. Přesto dopravní policisté doporučují, aby cyklisté lékárničku měli u sebe. Cyklisté, kteří se zabývají horskou cyklistikou nebo se vyskytují daleko od civilizace, by měli mít lékárničku v základní výbavě. Cyklistická lékárnička je jako každá jiná koncipovaná tak, aby sloužila k ošetření především drobných a středně těžkých poranění. V cyklistice ale také dochází k vážným pádům a střetům, nejčastěji s osobním automobilem. U nehod takového charakteru vznikají těžká poranění, např. bezvědomí, mnohočetné zlomeniny nebo masivní krvácení. I v takovýchto případech je lékárnička nepostradatelná při poskytování první pomoci před příjezdem záchranné služby. Dnešní trh nabízí velký výběr nejrůznějších typů lékárniček. Lékárničky pro cyklisty jsou vyrobené z pevného nepromokavého materiálu, doplněné o tři pásky se suchým zipem. Pomocí těchto pásků lze lékárničku upevnit na různé typy kol, do rámů nebo pod sedlo. Pozor však na základní vybavení, to se u většiny lékárniček liší. Existují i firmy, které lékárničku vybaví dle vlastních požadavků.

Obrázek č. 3 – Lékárnička pro cyklisty [www.supportmed.cz]

37

Vybavení lékárničky Na internetovém portálu Ordinace.cz, hovoří Václav Vytlačil majitel firmy Supportme ® a bývalý pracovník s dvacetiletou praxí u pozemní i letecké záchranné služby o tom, co všechno by lékárnička měla obsahovat. 

Izotermická folie (rozměr 1400x2200mm), slouží k udržení tělesné teploty a je základním prostředkem protišokových opatření.



Šátek trojcípý (netkaná textilie), v první pomoci má široké využití, lze sním například fixovat končetiny nebo po složení použít jako škrtidlo.



Obvaz hotový sterilní



Obvaz sterilní 6 cmx5 m



Krycí obvaz sterilní (čtvereček)



Sada náplastí s polštářkem



Desinfekce lihová polštářková, polštářky jsou napuštěné alkoholem a slouží k dezinfekci drobných poranění.



Skalpelová čepelka, velmi ostrý nástroj, který slouží např. k řezání oděvu v místě rány.



Jehla sterilní



Rukavice latex (nesterilní)



Rouška ústní, chrání zachránce před možnou nákazou např. tuberkolozou



Obinadlo pryžové (70 cm), nepoužívá se jako škrtidlo, ale pouze jako druhá vrstva již přiloženého tlakového obvazu v případě prosáknutí.



Spínací špendlík



Resuscitační rouška



Praktický průvodce zásadami první pomoci

[www.ordinace.cz, 2]

38

3

PRAKTICKÁ ČÁST

3.1

Úvod do praktické části Výzkumná část byla zaměřena na samotné cyklisty a jejich úrazy. Pro výzkum byly použity dotazníky, které byly rozdány na základnách Zdravotnické záchranné služby (dále jen ZZS) v Libereckém kraji (dále jen LK) a v kraji Královéhradeckém (dále jen KHK). Vybrané základny v Libereckém kraji byly Turnov, Semily a Jilemnice, v kraji Královéhradeckém pak Jičín, Nová Paka a Vrchlabí. Lokalita, ve které sběr dat probíhal je turisticky velmi vytížená, proto byl předpoklad dostatečného množství cyklistů, potřebných pro výzkum. Díky tomu, že autor všechny základny dobře zná a na dvou působí jako řidičzáchranář, měl kontrolu, že sběr dat opravdu probíhá.

3.2

Metodika výzkumu

V absolventské práci byla použita metodika kvantitativního výzkumu. Sběr dat byl realizován metodou dotazování, technikou dotazníků. Dotazníky byly rozdány na 3 základnách ZZS LK a na 3 základnách ZZS KHK. Samotný sběr dat byl realizován výjezdovou skupinou (pracovníky ZZS), která byla k cyklistovi přivolána. Ta, po ukončení výjezdu, zaznamenala potřebné údaje o cyklistovi do dotazníku. Ke každému cyklistovi náleží v dotazníku samostatná tabulka, kam pracovníci ZZS zaznamenali datum události a poté odpověděli na 6 otázek. Ke každé otázce byly 4 možnosti odpovědi, správnou odpověď stačilo označit. Ze správně vyplněného dotazníku bylo možné vyčíst datum nehody, pohlaví a věk cyklisty, místo a typ nehody, stav komunikace, jestli cyklista použil ochranné prostředky a jaké zranění si přivodil. Hranice pro potvrzení hypotéz byla stanovena na nadpoloviční většinu.

39

3.2

Charakteristika zkoumaného souboru

Výzkumný soubor tvořili cyklisté, ke kterým byla přivolána zdravotní záchranná služba LK a KHK. V obou krajích za období květen až září 2013 bylo celkem 67 (100 %) cyklistů. V Libereckém kraji na základnách Semily, Turnov a Jilemnice vyjížděla ZZS k 38 (55 %) cyklistům. V Královéhradeckém kraji na základnách Jičín, Nová Paka a Vrchlabí vyjížděla ZZS k 29 (45 %) cyklistům.

3.4

Výsledky výzkumu v grafech

Výsledky výzkumu, které jsou založeny na sběru dat z jednotlivých základen záchranné služby v LK a KHK jsou zpracovány do grafů. Jednotlivé údaje jsou rozděleny a popsány společně s vyobrazením do sloupcových a výsečových grafů. Získané údaje jsou uvedeny v procentech.

Graf 1 – Místo sběru dat zraněných cyklistů

57 %

43 %

ZZS LK

ZZS HKH

Zdroj: Vlastní výzkum

Celkový počet cyklistů činil 67 (100 %), z toho z Libereckého kraje 38 (57 %) a z kraje Královéhradeckého 29 (43 %). 40

Graf 2 - Rozdělení podle výjezdových základen ZZS LK 45 % 40 % 35 % 30 % 25 % 20 % 15 % 10 %

5% 0% VZ Turnov

VZ Semily

VZ Turnov 32 %

ZZS LK

VZ Jilemnice

VZ Semily 42 %

VZ Jilemnice 26 %


Z celkového počtu 38 (100 %) cyklistů v Libereckém kraji bylo nejvíce cyklistů 16 (42 %) na výjezdové základně Semily. Na základně Turnov jich bylo 12 (32 %) a na základně Jilemnice 10 (26 %) cyklistů.

Graf 3 – Rozdělení podle výjezdových základen ZZS KHK 40 % 35 % 30 % 25 % 20 % 15 % 10 % 5% 0% VZ Vrchlabí

ZZS KHK

VZ Jičín

VZ Vrchlabí 38 %

VZ Jičín 28 %

Zdroj: Vlastní výzkum 41

VZ Nová Paka VZ Nová Paka 34 %

Z celkového počtu 29 (100 %) cyklistů v Královéhradeckém kraji bylo nejvíce cyklistů - 11 (38 %) na výjezdové základně Vrchlabí. Na základně Nová Paka jich bylo 10 (34 %) a na základně Jičín 8 (28 %) cyklistů.

Graf 4 – Rozdělení podle pohlaví

61 %

39 %

Muži

Ženy


Z celkového počtu 67 (100 %) cyklistů je 41 (61 %) mužů a 26 (39 %) žen.

Graf 5 – Rozdělení věkových skupin 50 % 45 % 40 % 35 % 30 % 25 % 20 % 15 % 10 % 5% 0% 0 -15 let Věkové skupiny

16 - 25 let 0 -15 let 12 %

26 - 40 let

16 - 25 let 22 %


26 - 40 let 18 %

41 a více let 41 a více let 48 %

Při zaměření na věkové skupiny je z celkového počtu 67 (100 %) cyklistů nejvíce zastoupená věková skupina 41 a více let, ta je tvořena 32 (48 %) cyklisty. Jako druhá je nejvíce zastoupená věková skupina 16 - 25 let, tu tvoří 15 (22 %) cyklistů. Ve věkové skupině 26 - 40 let je 12 (18 %) cyklistů. Poslední a nejméně početnou věkovou skupinou 0 - 15 let, tvoří 8 (12 %) cyklistů.

Graf 6 – Místa, kde dochází k poranění cyklistů 40 % 35 % 30 % 25 % 20 % 15 % 10 % 5% 0%

Město/Obec

Místa nehod

Město/Obec 40 %

Volný terén

Silnice mimo město

Silnice mimo město 29 %

Volný terén 15 %

Cyklostezky

Cyklostezky 16 %


Graf 6 představuje místa, kde dochází k poranění cyklistů. Z celkového počtu 67 (100 %) cyklistů bylo nejvíce poranění - 27 (40 %) v lokalitě město/obec. Na druhém místě to jsou silnice mimo město, zde bylo zaznamenáno 19 (29 %) poranění. Na cyklostezkách bylo zjištěno 11 (16 %) poranění. Nejmenší počet poranění - 10 (15 %) se stalo ve volném terénu.

43

Graf 7 – Typy nehod, při kterých došlo k poranění cyklistů 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% Střet s dopravním prostředkem

Typy nehod

Střet s dopravním prostředkem 27 %

Střet s jiným účastníkem provozu

Nezvládnutá technika jízdy

Střet s jiným účastníkem provozu 13 %

Nezvládnutá technika jízdy 60 %

Jiné zavinění

Jiné zavinění 8%


Graf 7 zobrazuje typy nehod, při, kterých došlo k poranění cyklistů. Z celkového počtu 67 (100 %) cyklistů bylo nejvíce poranění - 40 (60 %) způsobeno nezvládnutou technikou jízdy. Střet s dopravním prostředkem je na druhém místě s 18 (27 %) zaznamenanými poraněními. Po té následuje střet s jiným účastníkem provozu, zde bylo zjištěno 9 (13 %) poranění. A na konec s nejmenším počtem poranění - 5 (8 %) se stal typ nehody jiné zavinění.

44

Graf 8 – Přítomnost alkoholu

66 %

34 %

Ano

Ne


Graf 8 jasně demonstruje, v kolika případech byla zjištěna přítomnost alkoholu. Alkohol byl zjištěn u 23 (34 %) cyklistů z celkového počtu 67 (100 %) cyklistů.

Graf 9 – Rozdělení cyklistů podle věkových skupin, u kterých byl zjištěn alkohol 50 % 45 % 40 % 35 % 30 % 25 % 20 % 15 % 10 % 5% 0% 0 -15 let

16 - 25 let 0 -15 let

Věkové skupiny

26 - 40 let

16 - 25 let 20 %


45

26 - 40 let 33 %


Graf 9 je zaměřený na rozdělení cyklistů podle věkových skupin, u kterých byla zjištěna přítomnost alkoholu. Z celkového počtu všech cyklistů - 32 (100 %) ve věkové skupině 41 a více let, byl zjištěn alkohol u 16 (50 %) z nich. Z celkového počtu všech cyklistů - 12 (100 %) ve věkové skupině 26 – 40 let, byl zjištěn alkohol u 4 (33 %) z nich. Z celkového počtu všech cyklistů - 15 (100 %) ve věkové skupině 16 - 25 let, byl zjištěn alkohol u 3 (20 %) z nich. Ve věkové skupině 0 – 15 let nebyl zjištěn žádný alkohol.

Graf 10 – Místa, kde došlo k poranění cyklistů vlivem alkoholu. 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% Město/Obec

Místa nehod

Město/Obec 61 %

Volný terén

Silnice mimo město


Cyklostezky

Volný terén 0%

Cyklostezky 9%


Graf 10 zobrazuje místa, kde došlo k poranění cyklistů vlivem alkoholu. Z celkového počtu všech cyklistů - 23 (100 %), u kterých byla zjištěna přítomnost alkoholu, je lokalita město/obec místem s jednoznačně největším počtem zjištěných cyklistů - 14 (61 %). Jako druhé jsou silnice mimo město, celkem 7 (30 %) cyklistů, na cyklostezkách 2 (9 %) cyklisté, ve volném terénu nebyly žádní cyklisté.

46

Graf 11 – Typy nehod, při kterých byla zjištěna přítomnost alkoholu 70 % 60 %

50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% Střet s dopravním prostředkem

Typy nehod




Střet s jiným účastníkem provozu 9%


Jiné zavinění

Jiné zavinění 4%


Graf 11 rozděluje typy nehod, při kterých byla zjištěna přítomnost alkoholu. Z celkového počtu 23 (100 %) cyklistů, u nichž byl zjištěn alkohol, je nezvládnutá technika jízdy nejčastější - 16 (70 %) cyklistů. Střet s dopravním prostředkem byl zaznamenán u 4 (17 %) cyklistů. Střet s jiným účastníkem provozu – 2 (9 %) cyklisté, a jiné zavinění bylo pouze u jediného cyklisty (4 %).

47

Graf 12 – Použití ochranných prostředků cyklisty

48 %

52 %

Ano

Ne


Graf 12 vyhodnocuje používání ochranných prostředků cyklistou. Z grafu vyplývá, že z celkového počtu 67 (100 %) cyklistů, nepoužila více jak polovina - 35 (52 %) žádných ochranných prostředků. Ochranné prostředky použilo 32 (48 %) cyklistů.

Graf 13 – Typy ochranných prostředků 100 % 90 % 80 % 70 % 60 %

50 % 40 % 30 % 20 % 10 %

0% Přilba

Ochranné p.

Přilba 100 %

Chránič páteře

Chránič loktů a kolen

Chránič páteře 6%


Jiné prostředky

Chránič loktů a kolen 9%

Jiné prostředky 0%

Graf 13 dělí typy ochranných prostředků používané cyklisty. Z grafu jasně vyplývá, že přilba je mezi cyklisty nejpoužívanějším typem ze všech ochranných prostředků. Z celkového počtu 32 (100 %) cyklistů, kteří použili ochranných prostředků, mělo přilbu 32 (100 %) cyklistů. Chrániče loktů a kolen měli 3 (9 %) cyklisté a chránič páteře použili pouze 2 (6 %) cyklisté.

Graf 14 – Rozdělení cyklistů podle věkových skupin, kteří použili přilbu 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% 0 -15 let Věkové skupiny

16 - 25 let

0 -15 let 75 %

26 - 40 let

16 - 25 let 33 %

41 a více let

26 - 40 let 58 %

41 a více let 28 %


Graf 14 je zaměřený na rozdělení cyklistů podle věkových skupin, kteří použili přilbu. Z celkového počtu všech cyklistů 32 (100 %) ve věkové skupině 41 a více let, mělo přilbu 9 (28 %) cyklistů. Z celkového počtu všech cyklistů 12 (100 %) ve věkové skupině 26 – 40 let, mělo přilbu 7 (58 %) cyklistů. Z celkového počtu všech cyklistů - 15 (100 %) ve věkové skupině 16-25 let, mělo přilbu 5 (33 %) cyklistů. Poslední skupina 0 – 15 let, ve které je celkem 8 (100 %) cyklistů, mělo přilbu 6 (75 %) cyklistů.

49

Graf 15 – Úrazy hlavy u cyklistů, kteří použili přilbu

78 %

22 % Ano

Ne


Tento graf demonstruje, že i při použití cyklistické přilby může dojít k poranění hlavy. Z celkového počtu 32 (100 %)cyklistů, kteří měli přilbu, mělo úraz hlavy 7 (22 %) cyklistů.

Graf 16 – Typy úrazu 60 %

50 %

40 %

30 %

20 %

10 %

0% Hlavy

Typy úrazu

Hlavy 52 %

Horních končetin

Trupu Trupu 15 %


Dolních končetin

Horních končetin 42 %

Dolních končetin 36 %

Při zaměření na jednotlivé typy úrazu vyplývá, že z celkového počtu 67 (100 %) cyklistů mělo nejvíce cyklistů úraz hlavy 35 (52 %). Úraz trupu mělo 10 (15 %) cyklistů. Úrazy horních končetin mělo 28 (42 %) cyklistů a úrazy dolních končetin mělo 24 (36 %) cyklistů.

Graf 17 – Rozdělení podle věkových skupin, u kterých došlo k úrazu hlavy 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% 0 -15 let Věkové skupiny

16 - 25 let 0 -15 let 37 %

26 - 40 let

16 - 25 let 40 %

26 - 40 let 42 %



Graf 17 je zaměřený na rozdělení cyklistů podle věkových skupin, u kterých došlo k úrazu hlavy. Z celkového počtu všech cyklistů - 32 (100 %) ve věkové skupině 41 a více let, mělo úraz hlavy 21 (66 %) cyklistů. Z celkového počtu všech cyklistů - 12 (100 %) ve věkové skupině 26 – 40 let, mělo úraz hlavy 5 (42 %) cyklistů. Z celkového počtu všech cyklistů - 15 (100 %) ve věkové skupině 16-25 let, mělo úraz hlavy 6 (40 %) cyklistů. Poslední skupina 0 – 15 let, ve které je celkem 8 (100 %) cyklistů, měli úraz hlavy 3 (37 %) cyklisté.

51

Graf 18 – Místa, kde došlo k úrazům hlavy

70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% Město/Obec

Místa nehod

Město/Obec 63 %

Volný terén

Silnice mimo město


Volný terén 30 %

Cyklostezky

Cyklostezky 36 %


Graf 18 představuje místa, kde došlo k úrazům hlavy. V lokalitě město/obec bylo zjištěno celkem 27 (100 %) cyklistů, z nichž úraz hlavy mělo 17 (63 %) cyklistů. Na silnice mimo město bylo zjištěno celkem 19 (100 %) cyklistů, z nichž úraz hlavy mělo 11 (58 %) cyklistů. Na cyklostezkách bylo celkem zjištěno 11 (100 %) cyklistů, z nichž úraz hlavy měli 4 (36 %) cyklisté. Ve volném terénu bylo celkem zjištěno 10 (100 %) cyklistů, z nichž úraz hlavy měli 3 (30 %).

52

Graf 19 - Typy nehod, při kterých došlo k úrazům hlavy 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% Střet s dopravním prostředkem

Typy nehod




Střet s jiným účastníkem provozu 50 %


Jiné zavinění

Jiné zavinění 40 %


Graf 19 zobrazuje typy nehod, při kterých došlo k úrazům hlavy. Při střetu s dopravním prostředkem bylo zjištěno 18 (100 %) cyklistů, z nich úraz hlavy mělo 10 (56 %) cyklistů. Pří střetu s jiným účastníkem provozu bylo celkem 9 (100 %) cyklistů, z nich úraz hlavy mělo 5 (50 %) cyklistů. Nezvládnutá technika jízdy byla u 40 (100 %) cyklistů, z nich úraz hlavy mělo 18 (45 %) cyklistů a typ nehody jiné zavinění bylo 5 (100 %) cyklistů, z nichž úraz hlavy měli 2 (40 %).

53

Diskuze V absolventské práci Úrazy v cyklistice jsem seznámil čtenáře s historií cyklistiky, druhy jízdních kol a možností ochrany při provozování tohoto sportu. Jelikož počet cyklistů stále narůstá a silniční provoz je stále nebezpečnější, přibývá i úrazů cyklistů. Proto v další části absolventské práce byly představeny druhy úrazů vyskytujících se u cyklistů. V rámci výzkumu jsem díky dotazníkům, rozdaných na 6 základnách ZZS v Libereckém a Královéhradeckém kraji, ověřil předem stanovené hypotézy. Při vyhodnocování dotazníků jsem zjistil, že více zraněných cyklistů bylo v Libereckém kraji. Mezi základnami byla na prvním místě základna v Semilech, kde v daném období (květen až září 2013) vyjeli k 16 cyklistům. Mezi zraněnými cyklisty bylo více mužů (61 %) než žen (39 %), což není nic neočekávatelného. I v automobilové dopravě muži mohou za více nehod, a stejně jako v autě riskují muži i na kole více než ženy. Téměř polovina (48 %) zraněných cyklistů byla ve věku 41 a více let. Ke zraněním cyklistů nejčastěji docházelo ve městech nebo obcích a více než polovina (60 %) cyklistů se zranilo díky tomu, že nezvládlo techniku jízdy.

Hypotéza 1: U více než poloviny cyklistů jsou úrazy způsobené vlivem alkoholu.

Po vyhodnocení dotazníků jsem zjistil, že první hypotéza není pravdivá, jelikož alkohol byl přítomen jen u 34 % cyklistů. Dále jsem zjistil, že pod vlivem alkoholu bylo nejvíce cyklistů ve věkové skupině 41 let a více (50 % z dané skupiny). Cyklisté byli nejvíce pod vlivem alkoholu v lokalitě město/obec (61 %). Většina (70 %) podnapilých cyklistů se zranila díky tomu, že nezvládla techniku jízdy.

Hypotéza 2: Více než polovina cyklistů stále nepoužívá ochranné prostředky.

Po vyhodnocení dotazníků jsem zjistil, že druhá hypotéza je pravdivá. Vzhledem k tomu, že ochranné pomůcky mohou cyklistovi zachránit život nebo alespoň může cyklista předejít vážným úrazům, je tento výsledek velmi špatný. Ze všech zraněných 54

cyklistů použilo ochranný prostředek jen 48 % z nich. Nejčastěji cyklisté používají přilbu. Z dotazníků vyplývá, že nejzodpovědnější cyklisté jsou ve věkové skupině 0 - 15 let a 26 - 40 let. Ač by se u věkové skupiny 0 - 15 let zdál výsledek 75 % dobrý, není tomu tak. Dle vyhlášky (ZÁKON č. 411/2005 Sb.) by cyklisté do 18 let měli používat přilbu vždy. Tudíž jako dobrý výsledek lze považovat pouze 100 %. Nejnezodpovědnější cyklisté jsou ve věkové skupině 41 a více let, kde přilbu použilo pouze 28 % cyklistů. Po dalším vyhodnocování dotazníků musíme bohužel konstatovat, že ani přilba není 100 % ochranou hlavy. I přes použití přilby mělo 22 % cyklistů poranění hlavy.

Hypotéza 3: Úraz hlavy se vyskytuje u více než poloviny cyklistů.

Vyhodnocením dotazníků jsem zjistil, že třetí hypotéza je pravdivá. Poranění hlavy bylo prokázáno u 52 % cyklistů, tudíž je tak nejčastěji vzniklým zraněním v cyklistice. Rozdělení podle věkových skupin ukázalo, že s největším počtem 21 (66 %) úrazů hlavy je skupina 41 let a více. Je to logické, jelikož tato skupina nejméně (28 %) používá cyklistickou přilbu. K úrazům hlavy nejčastěji dochází v lokalitách město/obec, kde z 27 (100 %) cyklistů mělo úraz hlavy 17 (63 %) z nich a na silnicích mimo město, kde z 19 (100 %) cyklistů mělo úraz hlavy 11 (58 %) z nich. Při rozdělení podle typů nehod je zajímavý fakt, že i přes vysoký počet nehod vzniklých nezvládnutou technikou jízdy (60 %), je více úrazů hlavy způsobeno při střetu s dopravním prostředkem, z 18 (100 %) cyklistů jich mělo 10 (56 %) úraz hlavy. Z toho vyplývá, že nejčastější úraz při střetu cyklisty s jiným dopravním prostředkem je úraz hlavy.

55

Závěr V rámci absolventské práce jsem si stanovil cíl zmapovat úrazy cyklistů. Cílem teoretické části bylo seznámit čtenáře se samotnou cyklistikou a typy úrazů, které může cyklista utrpět. V praktické části bylo mým cílem potvrdit nebo vyvrátit předem stanovené hypotézy. Všechny cíle se mi podařilo splnit. Jelikož jsem sám aktivním cyklistou bylo pro mne vypracovávání teoretické části potěšením. Práce na praktické části byla velmi zajímavá. Samotný sběr dat probíhal pomocí dotazníků na 6 základnách ZZS. Jelikož na dvou z nich pracuji a s kolegy z ostatních základen se znám, mohl jsem si být jistý vyplňováním dotazníků u každého cyklisty. Samotné vyhodnocování dotazníků pro mne bylo nejzajímavější, od samého začátku mne zajímalo, jestli se potvrdí mé hypotézy a všeobecná mínění o cyklistech. Při vyhodnocování jsem zjistil, že není pravda to, že většina cyklistů bourá pod vlivem alkoholu, což je na jednu stranu dobrá zpráva. Na druhou stranu řízení kola pod vlivem alkoholu je policií posuzováno stejně jako řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, takže 34 % cyklistů pod vlivem alkoholu je velmi špatné. Dále se, bohužel, potvrdilo to, že stále mnoho cyklistů nepoužívá ochranné prostředky. Tato skutečnost úzce souvisí s dalším zjištěním a to, že nejčastějším zraněním je úraz hlavy. Vzhledem k tomu, že do 18 - ti let je přilba povinná a cenové rozpětí přileb je takové, že si ji finančně může dovolit opravdu každý, jsou tato zjištění alarmující. Přál bych si, aby tato práce posloužila k osvětě nejen rizik úrazů, které při cyklistice hrozí, ale i dopomohla k častějšímu používání ochranných pomůcek. Pokud by má práce pomohla předejít úrazu alespoň jednoho člověka, budu rád.

56

Zusammenfassung Die Abschlussarbeit Verletzungen im Radsport behandelt das Problem der typischen Verletzungen der Radfahrer. Das Thema wurde ich für die ständig wachsende Beliebtheit der Radsporte, Erhöhung der Zahl der Radfahrer und Unfälle auf den Fahrrädern ausgewählt. Diese Absolventenarbeit stellt die Entwicklung des Radsportes vor, die Radsportarten, beschreibt erreichbare Schutztausrüstung der Radfahrer und macht mit den häufigsten Radverletzungen vertraut. Im Rahmen der Abschlussarbeit wurde eine Forschung im Bereich der Gesundheitsrettungsdienste im Bezirk Liberec und Hradec Králové durchgefürt. Es wurde erforscht, wie häufig die Verletzungen der Radfahrer, sind ob auch der Alkohol im Spiel ist und wie viele Prozent der Verletzten die Schutzhelme benutzten. Für die Forschung wurden Fragebogen verwendet. Sie wurden im Bereich der Gesundheitsrettungsdienste Bezirk Liberec und Hradec Králové verteilt. Die gewählten Rettungsstationen im Bezirk Liberec waren Turnov, Semily und Jilemnice, im Bezirk Hradec Králové waren es Jičín, Nová Paka und Vrchlabí. In der Zielgruppe waren die Radfahrer, zu den en die Gesundheitsrettungsdienste Bezirk Liberec und Hradec Králové im Zeitabschitt von Mai bis September 2013 gerufen wurden. In der Absolventenarbeit wurde eine quantitative Forschungsmethodik benutzt. Die Datenmaterialien sammelten die Einsatzgruppen der Gesundheitsrettungsdienste ein, die zu den Radfahren gerufen wurden. Die Gruppen registrierten nach den Einsätzen die notwendigen Daten über die Radfahrer. Die Grenze für die Bestätigungen der Hypothesen wurde bei mehr als einer hälfte der Fälle richtig beantworteten Fragen festgesetzt. Bei

der

Forschung

wurden

Fragebogen

und

Gesundheits

-

und

Radsportsfachliteratur benutzt. Der Autor ging auch auf von seiner eigenen Erfahrung mit dem Radsport, Fahrrad-Rennen, Organisierung und Praxis beim Rettungsdienst aus. Die Abschlussarbeit steht nicht nur den Alltag-, Freizeit- und Rennradfahren zur Verfügung, sondern allen. Denn jeder von uns fuhr manchmal Fahrrad oder begegnete einem Radfahre

57

Bibliografie Monografie: 1. BAKALAŘ, R.; CIHLÁŘ, J.; ČERNÝ, J. Zlatá kniha cyklistiky. Praha: Olympia, 1984. 217 s. ISBN 27-053-84.

2. BYDŽOVSKÝ, J. Akutní stavy v kontextu. První vydání. Praha: Triton, 2008. 450 s. ISBN 978-80-7254-815-6.

3. ČAPKOVÁ, M.; TORAČOVÁ, L. Go proti úrazům aneb jak chránit své zdraví. První vydání. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích - Zdravotně sociální fakulta, 2006. 19 s. ISBN 80-7040-912-6.

4. DOBIÁŠ, V. a kol. Prednemocničná urgentná medicína. Martin, SR: Osveta, 2007. 381 s. ISBN 978-80-8063-255-7.

5. ELIŠKOVÁ, M.; Naňka, O.Přehled anatomie. Druhé, doplněné a přepracované vydání. Praha: Galén, 2009. 416 s. ISBN 978-80-7262-612-0.

6. ERTLOVÁ, FR.; Mucha, J. a kol. Přednemocniční neodkladná péče. Druhé vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004. 368 s. ISBN 80-7013-379-1.

7. NÁHLOVSKÝ, J. et al. Neurochirurgie. První vydání. Praha: Galén, 2006. 58 l s. ISBN 80-7262-319-2.

8. POKORNÝ, J. et. al. Urgentní medicína. První vydání. Praha: Galén, 2004. 547 s. ISBN 80-7262-259-5.

9. POKORNÝ, J. et. kol. Lékařská první pomoc. Druhé, doplněné a přepracované vydání. Praha: Galén, 2010. 474 s. ISBN 978-80-7262-322-8. 58

10. POKORNÝ, V. a kol. Traumatologie. První vydání. Praha: Triton, 2002. 307 s. ISBN 80-7254-277-X.

11. SIDWELLS, CH. Velká kniha o cyklistice. První vydání. Praha: Slovart, 2004. 240 s. ISBN 80-720-9584-4.

12. ŠEVČÍK, P.; ČERNÝ, V.; VÍTOVEC, V. Intenzívní medicína. Druhé, rozšířené vydání. Praha: Galén, 2003. 422 s. ISBN 80-7262-203-X.

13. VALENTA, J. Základy chirurgie. Druhé doplněné a přepracované vydání. Praha: Galén, 2007. 277 s. ISBN 978-802-4613-444.

14. VIŠŇA, P.; HOCH, J. et al.Traumatologie dospělých. Příprava ke zkouškám z chirurgických oborů. Praha: Maxdorf, 2004. 156 s. ISBN 80-7345-034-8

15. ZÁKON č. 411/2005 Sb. změna zákona na pozemních komunikacích, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb. Část první: Dopravní nehoda, § 58 odstavec 1.

16. ZÁKON č. 411/2005 Sb. změna zákona na pozemních komunikacích, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb. Část první: Dopravní nehoda, § 58 odstavec 5.

Elektronické dokumenty:

1. Buďte vidět – přežijete. Bezpečná jízda na kole. [online].[cit. 2013-7-11]. Dostupný z WWW:
2. Co by mělo být v lékárničce pro cyklisty. Ordinace - první pomoc. [online]. 2010 [cit. 2013-7-12]. Dostupný z WWW: < http://www.ordinace.cz/clanek/vite-co-by-melobyt-v-lekarnicce-pro-cyklisty/

59

3. Co tvoří cyklistickou přilbu. Bezpečné jízdní kolo. [online].[cit. 2013-6-25]. Dostupný z WWW:
4. Cyklistické desatero. Bezpečná jízda na kole. [online]. [cit. 2013-18-11]. Dostupný z WWW:
5. Cykloservis. Pes a cyklista. [online]. 2012 [cit. 2013-18-11]. Dostupný z WWW:
6. Franz, J. Décollementtraumatique. [online]. 2006 [cit. 2013-8-18]. Dostupný z WWW:
7. Hahn, M. Anatomie břišní dutiny. [online].[cit. 2013-8-24]. Dostupný z WWW:
8. Na kole jen s přilbou. Bezpečné jízdní kolo [online].[cit. 2013-6-20]. Dostupný z WWW:
60

Přílohy Příloha č. 1: Seznam použitých zkratek např. například apod. a podobně atd.

a tak dále

tzv.

takzvaný

aj.

a jiné

tj.

to jest

BMX

Bicycle Motorcross

ZZS

Zdravotnická záchranná služba

LK

Libereckého kraje

KHK

Královéhradeckého kraje

VZ

výjezdová základna

61

Příloha č. 2: Schválená žádost dotazníkového šetření na základnách Turnov, Semily, Jilemnice na ZZS LK.

62

Příloha č. 3: Schválená žádost dotazníkového šetření na základnách Jičín, Nová Paka, Vrchlabí na ZZS KHK.

63

Příloha č. 4: Dotazník

64

Příloha 5: Cyklistické desatero

Cyklistické desatero 1. Dbejte na stav kola a jeho výbavu Používejte odpovídající velikost kola, mějte kolo funkční a seřízené s důrazem na brzdy, reflexní prvky, přední bílé a zadní červené odrazky a světla (blikačky), zvonek, vhodné je mít nářadí a rezervní duši. Zejména v provozu a při rychlejší jízdě používejte přilbu (do 18 let věku je povinná vždy) a ochranné brýle (proti slunci a hmyzu). Nezapomínejte na vhodný pitný režim.

2. Snažte se vidět a být viděni Vizuální kontakt výrazně snižuje riziko kolize – proto mějte na sobě a na kole reflexní prvky a přinejmenším za snížené viditelnosti buďte vždy osvětlení vpředu i vzadu.

3. Vyhněte se alkoholu a omamným látkám Alkohol a omamné látky neužívejte před jízdou, ale ani během ní. Jízdou pod vlivem alkoholu či omamných látek ohrožujete sebe i ostatní. V případě postihu je na Vás pohlíženo stejně jako na řidiče motorového vozidla.

4. Vydejte se jen na cestu, kterou zvládnete Trasu, na kterou se vydáváte, volte podle svých zkušeností a možností. Snažte se vyhnout komunikacím silně zatíženým automobily, na provoz si zvykejte postupně. Nezapomínejte, že chodník je pouze pro chodce – s výjimkou dětských cyklistů ve věku do deseti let. V maximální míře využívejte vyznačené cyklopruhy, koridory a stezky.

5. Buďte ohleduplní a předvídaví Chovejte se k ostatním tak, jak chcete, aby se chovali ostatní k vám. Nespoléhejte se však na své okolí a předpokládejte, že všichni kolem vás mohou kdykoli chybovat. A také že cesta před vámi nemusí být volně průjezdná – nevjíždějte proto bezhlavě tam, kam nevidíte. Dejte si pozor na přijíždějící a předjíždějící vozidla.

65

6. Komunikujte s okolím V případě jakékoliv změny směru dávejte včas znamení paží, obzvlášť při odbočování vlevo a ujistěte se, že jej ostatní zaregistrovali, teprve potom proveďte potřebnou změnu. Sledujte stav vozovky, koleje, příčné prahy či mříže kanálů a případě potřeby se jim včas vyhýbejte, vždy však s ohledem na bezpečnost vlastní i ostatních. Používejte všechny smysly – vyvarujte se poslechu hlasité hudby či telefonování a psaní sms za jízdy, protože výrazně omezují vaši soustředěnost a kontakt s okolím.

7. Jezděte při pravém okraji a s rozestupy Ve vozovce i na stezce jezděte vpravo, přitom ale dodržujte bezpečný odstup od překážek, zejména od parkujících automobilů. Dejte si pozor na vozidla, která zastavila, nebo zastavují, především na vystupující - otevřené dveře. Při jízdě ve skupině jezděte za sebou s dostatečnými rozestupy a ve velké skupině se rozdělte na několik menších.

8. Dávejte pozor na mrtvé úhly Především řidič rozměrnějšího vozidla (autobus, nákladní vozidlo), které začíná odbočovat nebo třeba vyjíždět ze zastávky, kvůli mrtvému úhlu ve zpětném zrcátku prakticky nemá šanci cyklistu vedle svého vozidla vidět. Proto nepodjíždějte odbočující vozidla a neobjíždějte zleva vozidlo, které signalizuje, že se rozjede. Nezapomínejte také, že rozměrnější vozidla při zatáčení vybočují do stran.

9. Kolo zamykejte s rozmyslem Bytelným zámkem připoutejte kolo k pevnému objektu a na dobře viditelném místě, a to současně za rám a alespoň přední kolo (zadní se hůře demontuje).

10. Kolizi se zraněním nahlaste Pokud dojde ke kolizi se zraněním nebo podezřením na zranění, okamžitě ji telefonicky nahlaste. Přivolejte na místo Policii ČR (tel. 158), v případě závažnějšího zranění také záchrannou službu (tel. 155), kde v případě potřeby dostanete také instrukce pro nejnutnější pomoc zraněným. [www.ibesip.cz, 4]

66

Příloha 6: Pes a cyklista

Pes a cyklista . Asi málokterý cyklista nepřišel do styku se psem. Takové setkání je většinou nepříjemné a asi každý uzná, že měl trochu nebo více strach. Proto se zeptáme veterinárního lékaře s dlouholetou praxí MVDr. Jana Kňákala na to, jak se v takové situaci zachovat. Jak poznáme psa, který je agresivní? Je naježený, obnaží zuby a kmitá ocasem, který je nahoře, ze strany na stranu. Takový pes je připravený vyrazit. A samozřejmě štěká. Kolem takového psa bych jel opatrně, ne moc rychle, nehulákal bych na něj. Snažil bych se chovat tak, abych zbytečně neupoutával jeho pozornost. Když pojedu pomalu, pes nebude tak agresivně startovat, jako když kolem něho prolétne skupina rychlých cyklistů. Pes, který štěká, nekouše, říká se. To je hloupost. Štěkot je především dominantní chování a také teritoriální. Pes upozorňuje, že tady to je jeho. U jakých plemen být více ostražitý, když jedeme kolem nich? Byl bych ve střehu, když pojedu kolem psů jako německý ovčák, dobrman, howavard, kavkazský ovčák a pastevecká plemena obecně. Vůbec pozor na psy, kteří byli vyšlechtěni k hlídání. Buď k hlídání prostoru, nebo jako doprovod, strážce člověka. Co dělat při setkání se psem, který se jeví agresivně. Má všechny znaky agrese, ježí se, obnažuje zuby atd. Jedeme proti němu na kole, zřejmě jsme na jeho území. Když opravdu vidíme, že cíleně běží na nás, že je agresivní, máme dvě možnosti. První možnost je, že během chvilky vyvineme šedesáti kilometrovou rychlost a ujedeme. Pes tak rychle opravdu běží. Takže tudy cesta většinou nevede. Druhá možnost je, že slezeme z kola a kolo dáme mezi sebe a psa. Pes na nás přes kolo nepůjde. Pokud to není cíleně cvičený pes, což se asi přihodí málokomu, že na takového psa narazí. Pes má v takovém případě tendenci kolo obíhat. Nebude proto problém se natáčet proti němu. A dál? Dál čekat. Nic jiného dělat nemůžeme. Ale to může trvat dlouho. Pes si nedá říct. Bohužel, můžeme mezi tím zavolat třeba někomu telefonem, že nás ohrožuje pes. Ale to je extrém. Psa to určitě bavit přestane. Po čase zjistí, že to nemá cenu a pes 67

si půjde po svých. Tak to většinou končí. Taky můžeme zkusit stříknout mu vodu z bidonu do očí. Většina jsou zbabělci a zaženeme je tím. Pozná se nějak, že pes přišel jen vyhrožovat, protože se bojí, od psa, který si skutečně do nás přišel kousnout? Jakmile to je pes, který nemá ocas příliš vztyčený, má ho spíše vodorovně nebo pod úrovní hřbetu, tak ten jen zřejmě vyhrožuje. Taky když se na něj bafne, dupe, uskočí a ocas dá mezi nohy. Bojí se. Pes, který se nebojí, má ocas hodně nahoru a neuskočí, když vyjedeme my po něm. Ale pozor, většinou svou útočnou reakcí vůči psovi vyvoláme jeho agresivitu. Takže raději nevyvolávat konflikt. Psa jsme nezahnali, jde po nás a kouše. Kam nejdřív? Jaké je jejich oblíbené místečko? Většinou nám jde na lýtko nebo zadek. Ale samozřejmě většina lidí nastaví ruku. Po ruce jde automaticky ten pes, který je k tomu cvičený. Zřídka také po krku. Opravdu zřídka. A necvičený pes překusuje. Kousne jednou, podruhé vedle a tak dál. Cvičený pes kousne a drží. Je vůbec možné psa přemoci, když se s námi začne rvát? Jde to, ale musíme vědět, jak na něj a nesmíme se bát. Pro většinu lidí to je ale zřejmě nemyslitelné. Pokud má třeba obojek, tak to je snazší, nebo když má ještě k tomu vodítko. Ale chce to cvik, zkušenosti a odvahu. Jakmile by se nám podařilo psa přidusit, pes uzná naší výhru a začne se tě bát a uteče. Ale jak říkám, to zvládne jen profík nebo člověk, který s tím má zkušenosti Došlo k tomu, že pes nás přeci jen kousnul. Co teď? Kousnutá rána od psa je vždy infikovaná. Pes má na zubech neustále bakteriální plak, který, když se dostane do tkáně, kde je tma, vlhko, teplo a není tam vzduch, tak se mu daří velmi dobře. Má ideální podmínky pro zánět. Tyto bakterie jsou anaerobní, tedy takové, kterým se velmi dobře daří v prostředí bez přístupu vzduchu. Infikovaná rána začne být komplikovaná druhý až třetí den po úrazu. Zásada je taková, že co nejdříve po kousnutí ránu pořádně, co nejvíc vypláchnout vodou. Čím více, tím lépe. Snažit se vypláchnout co nejvíce bakterií. A nikdy tu ránu neuzavřít. Nezasypávat zásypem, nenatírat žádnou mastí ani nezalepovat náplastí. Rána musí být otevřená, co nejvíce přístupná vzduchu. A také ji případně vymývat lihovými roztoky. Většina ran po kousnutí nekrvácí, pokud nezasáhne cévní řečiště, nebo psí zub netrefí nějakou žílu. Kousnutí je tupá, kompresní rána, kdy zuby drtí kapiláry, a tak to tolik nekrvácí. No a potom vyhledat co nejdříve lékaře. Zjistit majitele a návštěva zvířete u veterináře. [www.cykl.cz, 5]

68

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o. Úrazy v cyklistice

Recommend Documents