Vyšší odborná škola, Obchodní akademie a Střední zdravotnická škola

Vyšší odborná škola 344 01, Domažlice, Erbenova 184

Sociální práce 75-32-N /.. Sociální práce a sociální pedagogika

Vyšší odborná škola, Obchodní akademie a Střední zdravotnická škola 344 01 Domažlice, Erbenova 184

Vzdělávací program

Sociální práce

Obor vzdělání

75-32-N/.. Sociální práce a sociální pedagogika


Sociální práce 75-32-N/.. Sociální práce a sociální pedagogika

Identifikační údaje vyšší odborné školy Název školy:

Vyšší odborná škola, Obchodní akademie a Střední zdravotnická škola Domažlice, Erbenova 184 344 01 Domažlice, Erbenova 184 Plzeňský kraj Příspěvková organizace

Adresa školy: Zřizovatel školy: Typ právnické osoby: Kód a název oboru vzdělání: Název vzdělávacího programu: Zaměření vzdělávacího programu: Podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání Formy vzdělávání denní kombinovaná Vyučovací jazyk: Dosažený stupeň vzdělání Způsob ukončování vzdělávání Doklad o dosaženém vzdělání Označení absolventa VOŠ

75-32-N/..Sociální práce a sociální pedagogika Sociální práce Podmínky zdravotní způsobilosti nesplňují uchazeči se závažnými duševními chorobami a poruchami chování (v souladu s nařízením vlády č. 211/2010 Sb.) Délka vzdělávacího programu 3 ročníky (6 období) 3,5 ročníku (7 období) Český jazyk Vyšší odborné Absolutorium Vysvědčení o absolutoriu, diplom absolventa VOŠ Diplomovaný specialista DiS.



Obsah 1 2 3 3.1 4 4.1 4.2 4.3 5 6 7 7.1 7.2 8 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 8.7 8.8 8.9 8.10 8.11 8.12 8.13 8.14 8.15 8.16 8.17 8.18 8.19 8.20 8.21 8.22 8.23 8.24

Profil absolventa ..................................................................................................................... 5 Kompetence a uplatnění absolventa ....................................................................................... 8 Charakteristika vzdělávacího programu ............................................................................... 10 Pojetí a cíle vzdělávacího programu ..................................................................................... 10 Organizace výuky ................................................................................................................. 16 Denní forma vzdělávání ........................................................................................................ 16 Kombinovaná forma vzdělávání ........................................................................................... 17 Organizace praxe .................................................................................................................. 18 Podmínky pro přijímání uchazečů ........................................................................................ 20 Podmínky ukončování vzdělávacího programu .................................................................... 21 Učební plán ........................................................................................................................... 22 Denní forma vzdělávání ........................................................................................................ 22 Kombinovaná forma vzdělávání ........................................................................................... 25 Sylaby vyučovacích předmětů .............................................................................................. 29 Jazykové vzdělávání ............................................................................................................. 29 Filosofie a etika ..................................................................................................................... 33 Kultura osobního projevu ..................................................................................................... 37 Statistika a demografie .......................................................................................................... 39 Základy ekonomiky .............................................................................................................. 42 Aplikovaná výpočetní technika ............................................................................................ 44 Základy korespondence ........................................................................................................ 47 Teorie a metody sociální práce ............................................................................................. 50 Sociální politika .................................................................................................................... 55 Právo ..................................................................................................................................... 56 Psychologie ........................................................................................................................... 58 Sociologie ............................................................................................................................. 65 Základy pedagogiky .............................................................................................................. 68 Pedagogika volného času ...................................................................................................... 71 Zdravotní nauky .................................................................................................................... 74 Sociální patologie ................................................................................................................. 78 Psychosociální výcvik ........................................................................................................... 85 Odborný seminář................................................................................................................... 92 Supervizní seminář ............................................................................................................... 95 Odborná praxe....................................................................................................................... 97 Krizová intervence .............................................................................................................. 104 Znaková řeč......................................................................................................................... 108 Drogová závislost ............................................................................................................... 110 Sociální pedagogika ............................................................................................................ 117

3

Vyšší odborná škola 344 01, Domažlice, Erbenova 184 8.25 8.26 8.27 8.28 8.29 8.30 8.31 8.32 8.33 8.34 8.35 9 9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 9.6 9.7 10


Speciální pedagogika .......................................................................................................... 121 Gerontologie ....................................................................................................................... 127 Zdravotní tělesná výchova s metodikou ............................................................................. 129 Multikulturní společnost ..................................................................................................... 132 Problematika dětí a mládeže ............................................................................................... 135 Projektování sociálních služeb............................................................................................ 142 Aktivní politika zaměstnanosti ........................................................................................... 145 Sociálně právní ochrana dětí ............................................................................................... 147 Restriktivní opatření v sociálních službách ........................................................................ 152 Alternativní a augmentativní komunikace .......................................................................... 155 Zooterapie ........................................................................................................................... 159 Doklady o odborném zabezpečení výuky vzdělávacího programu .................................... 162 Soupis specializovaných učeben a dalších výukových prostor .......................................... 162 Knihovna ............................................................................................................................. 163 Studijní opory pro kombinovanou formu vzdělávání ......................................................... 164 Záměr rozvoje a odůvodnění vzdělávacího programu ........................................................ 165 Podmínky pro hodnocení a zabezpečení kvality vzdělávacího programu .......................... 166 Údaje o rozvoji spolupráce ................................................................................................. 170 Zdůvodnění společenské potřeby vzdělávacího programu ................................................. 172 Seznam příloh ..................................................................................................................... 174

4



1 Profil absolventa Kvalifikace absolventa vzdělávacího programu Sociální práce na Vyšší odborné škole, Obchodní akademii a Střední zdravotnické škole v Domažlicích odpovídá požadavkům, které stanovuje zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů, pro výkon činnosti sociálního pracovníka. Absolvent je vybaven základními kompetencemi, které mu umožní vykonávat profesní činnost na žádoucí úrovni. Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb. V rámci profesionálního pomáhání neusiluje o bezproblémovost života jednotlivců a skupin, ale vede klienty k tomu, aby si samostatně dokázali hledat cesty k řešení problémů, a tím vytváří účinnou prevenci vzniku závislosti osob na sociálních službách. Absolvent je schopen dodržovat profesně etické i obecně lidské normy chování a jednání, zná podmínky trvale udržitelného rozvoje života lidí v zemích Evropské unie i dalších států. V přípravě studentů je kladen důraz nejen na předání určitého množství vědomostí a dovedností, ale i na formování postojů a hodnotových orientací nutných pro naplnění etických principů této pomáhající profese. Důležitou součástí přípravy je vedení studentů k pochopení a přijetí potřeby celoživotního vzdělávání a k pochopení možností a hranic profesionálního pomáhání. Na základě konzultací s poskytovateli odborných praxí, tedy potenciálními zaměstnavateli absolventů, dále dle Národní soustavy povolání (http://www.nsp.cz) a dle Projektu Systemizace rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí získá absolvent základní předpoklady pro uplatnění se v povoláních a pozicích vyžadujících minimálně vyšší odborné vzdělání příslušného zaměření, ale i v jiných oblastech společenské praxe, kde je třeba vysoké úrovně dovedností jednat s lidmi a vysoké odolnosti vůči psychické zátěži (viz kapitola 2).

5



Charakteristika cílových kompetencí absolventa 1. -

2. -

Oblast vědomostí zná platnou legislativu v oblasti sociálního zabezpečení a sociálních služeb v souvislosti s konkrétním případem umí samostatně vyhledat odpovídající informace z jiných oblastí práva orientuje se v poskytování sociálních služeb v ČR a zahraničí zná teoretická východiska sociální práce jako samostatného oboru chápe hranice a možnosti sociální práce jako činnosti v konkrétních podmínkách regionu, společnosti, atp. umí se profesně orientovat a komunikovat v cizím jazyce orientuje se v psychologických směrech a školách a má rámcový přehled o diagnostických metodách v psychologii má základní teoretické informace o vzniku, průběhu a řešení náročných životních situací v životě člověka a přehled základních postupů při práci s uživateli, kteří se v této situaci ocitli dokáže formulovat obecné otázky týkající se samotné podstaty lidské existence a hledá možné odpovědi na tyto otázky, což vede k hlubšímu poznání a pochopení podstaty a cílů sociální práce jako oboru i jako specifické činnosti v kontextu doby má základní teoretické informace o problematice multikulturality v dnešním světě, o problematice migrace, o jejích předpokládaných trendech a zákonitostech. zná postupy pro vytváření integračních strategií a plánů k začlenění jednotlivce a marginální skupiny do společnosti zná metody preventivní, diagnostické a výchovné činnosti zaměřené na reedukaci a resocializaci klienta zná různé způsoby vedení dokumentace zná pravidla týmové práce zná a chápe etické principy profese Oblast dovedností umí poskytnout základní a odborné sociální poradenství v oblasti řešení sociálně právních a sociálně zdravotních problémů konkrétního klienta orientuje se v legislativních, společenských a organizačních podmínkách a možnostech působících při práci s konkrétním klientem. umí si zorganizovat práci; stanovuje cíle s ohledem na jejich splnitelnost, měřitelnost, reálnost a časovou dostupnost umí objasnit lidem jejich práva, způsoby jejich uplatnění a související povinnosti umí navázat a udržet účinnou komunikaci, dodržuje kritéria vedení profesionálního rozhovoru (umí vytvořit atmosféru důvěry a bezpečí, přizpůsobit komunikaci věku, individualitě a podmínkám, poskytuje přiměřený prostor pro vyjasnění názorů a cílů klienta, umí dojednat zakázku a pracovat s kontextem, umí poskytovat přiměřenou zpětnou vazbu)

6

Vyšší odborná škola 344 01, Domažlice, Erbenova 184 3.


umí pomáhat lidem objasňovat jejich silné i slabé stránky, přebírat zodpovědnost a vyvíjet kontrolu nad svým chováním umí zvolit vhodné diagnostické a intervenční postupy umí poskytnout emoční podporu zná základní postupy poskytování krizové intervence umí sbírat a zpracovávat informace z různých zdrojů, je schopen vypracovat sociální záznam dle typu sociální služby umí deklarovat svoji odbornost prostřednictvím osobního portfolia je schopen se uplatnit v cizojazyčném prostředí – práce, studium je schopen výměny zkušeností s cizojazyčným partnerem ovládá prostředky moderní kancelářské techniky umí charakterizovat tým a určit vlastní postavení v týmu Kompetence osobnostní, které jsou z hlediska výkonu profese žádoucí, ale nelze zaručit jejich dosažení

I když student poskytne odpovídající důkazy ke splnění těchto dovedností nelze zaručit, že doporučené postupy bude absolvent využívat ve své samostatné praxi, neboť zde působí osobnostní vlivy, které nelze vzdělávacím programem zcela ovlivnit. -

dokáže reflektovat osobní stresy a jejich příčiny, zvolit a používat vhodné techniky práce s nimi dokáže identifikovat u sebe i druhých chyby v sociální percepci a pracovat s nimi umí přijímat a poskytovat kritiku způsobem odpovídajícím týmové práci dodržuje etický kodex z vlastního přesvědčení dodržuje pravidla společenského kontaktu a respektuje kolegy je loajální vůči zaměstnavateli vnímá potřebu celoživotního vzdělávání a osobnostního růstu

7



2 Kompetence a uplatnění absolventa Absolvent se uplatní zejména jako sociální pracovník v oblasti sociálních služeb. Profesionální i osobnostní kompetence jsou v souladu s kompetencemi uváděnými v Národní soustavě povolání Kvalifikační úroveň NSP 6 a v Projektu Systemizace rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Uplatnění absolventa je možné i na nižších kvalifikačních úrovních dle Národní soustavy povolání (www.istp.cz, www.nsp.cz) a typových pozicích dle Projektu Systemizace rezortu MPSV, které vyžadují střední vzdělání s maturitou, případně akreditovaný kurz a nemají určenou působnost. Možné je uplatnění absolventa i v jiných oblastech společenské praxe, kde je třeba vysoká úroveň dovedností jednat s lidmi a vysoká odolnost vůči psychické zátěži. V oblasti poradenské praxe je absolvent schopen poskytovat základní a odborné sociální poradenství týkající se práv a povinností občana, které vyplývají ze systému sociálního zabezpečení a systému zaměstnanosti, je schopen doporučit a zprostředkovat odpovídající pomoc a služby. V oblasti přímé péče zná absolvent základní sociálně diagnostické a sociálně terapeutické postupy při práci s různými cílovými skupinami klientů v ambulantních, terénních i pobytových službách sociální péče. Dále je schopen podílet se na projektování a koordinaci sociálních služeb a na realizaci výstupů komunitního plánování sociálních služeb, má přehled o možnostech a podmínkách financování sociálních služeb, zná podstatu a zásady fundraisingu v sociálních službách. Chápe význam nejrůznějších humanitárních aktivit v souladu s ideou trvale udržitelného rozvoje, je schopen se podílet na těchto aktivitách jak ve smyslu jejich organizačního zajištění, tak i přímou účastí při realizaci konkrétních činností. Díky jazykovým kompetencím je absolvent schopen spolupráce se zahraničními partnery. Absolvent není prioritně připravován k přímé pečovatelské nebo ošetřovatelské práci ani k přímým pedagogickým činnostem. Ve srovnání s absolventy vysokých škol se absolvent samostatně nebude uplatňovat v oblasti vědeckého výzkumu, což ovšem nevylučuje jeho účast. Absolvent může pokračovat ve studiu na vysokých školách v oboru sociální práce nebo v příbuzných oborech, je otevřen potřebě celoživotního vzdělávání. Absolvent může dle MPSV ČR (http://katalog.nsp.cz/poziceOdbornySmer.aspx?kod_smeru=13) vykonávat následující pozice: 8



Povolání dle Kvalifikační úrovně povolání NSP 6 -

Odborný sociální pracovník v sociálních službách Koordinátor pečovatelské služby Odborný asistent v sociálních službách Odborný kontaktní pracovník v sociálních službách Odborný resocializační pracovník Sociální pracovník péče o postižené Rehabilitační pracovník specialista pro léčbu prací Odborný sociální pracovník Poradce v sociálních službách Samostatný kontaktní pracovník v sociálních službách Samostatný resocializační pracovník Samostatný sociální pracovník Související jednotky práce Kariérový poradce pro ohrožení, rizikové a znevýhodněné skupiny obyvatel Kariérový poradce pro vzdělávání a profesní dráhu Kariérový poradce pro zaměstnanost

Typové pozice dle Projektu Systemizace rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí (dle nařízení vlády ČR č. 564/2006 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě a dle zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě): -

Zaměstnanec oprávněný řídit referát IV. (kód typové pozice _NOOBC, min. krajská působnost) Ostatní pozice vyžadující střední vzdělání s maturitou s neurčenou působností Referent zaměstnanosti IV. (kód typové pozice _MOOBJ) Referent zaměstnanosti V. (kód typové pozice _MOOBL) Referent zaměstnanosti VI. (kód typové pozice _MOOBM) Referent nepojistných sociálních dávek IV. (kód typové pozice _MOOBQ) Referent nepojistných sociálních dávek V. (kód typové pozice _MOOBR) Referent nepojistných sociálních dávek VI. (kód typové pozice _MOOBS)

Ostatní pozice vyžadující střední vzdělání s maturitou a akreditovaný kurz s neurčenou působností -

Sociální pracovník III. (kód typové pozice _ROODM) Sociální pracovník IV. (kód typové pozice _NOODG)

9



3 Charakteristika vzdělávacího programu 3.1

Pojetí a cíle vzdělávacího programu

Pojetí vzdělávacího programu Vzdělávací program je koncipován jako soustava ucelených vědomostí a dovedností potřebných pro získání kompetencí sociálního pracovníka s vyšší kvalifikací, který provádí sociální práce, řeší sociálně právní a sociálně zdravotní problémy klientů, provádí analytickou, koncepční a metodickou činnost, zabezpečuje poradenství, diagnostickou a výchovnou činnost. Teoretickým východiskem je minimální standard vzdělávání v sociální práci a Národní soustava povolání. Při přípravě programu byly také využity poznatky a zkušenosti z dosavadní výuky a dále zohledněny připomínky poskytovatelů odborné praxe k výsledným kompetencím studentů. Program se skládá z teoretické výuky ve škole, jejíž součástí jsou ale také praktická cvičení v modelových situacích a dále z odborné supervidované praxe, která tvoří ve všech formách více než 30 % počtu hodin přímé výuky. Každý student disponuje aktivní znalostí nejméně jednoho cizího jazyka. Studenti jsou motivováni k celoživotnímu profesnímu i osobnostnímu růstu. Studentům je umožněna i určitá profilace prostřednictvím volitelných předmětů a volbou odborných pracovišť odborné praxe, ale také při zpracovávání závěrečné absolventské práce, jejíž obhajoba je součástí absolutoria. Samotní absolventi, kteří dále pokračují ve studiu na vysokých školách v ČR i zahraničí, označují poskytovanou úroveň vzdělání jako velmi kvalitní. Vzdělávací program je v souladu s přípravou sociálních pracovníků v zahraničí, kde se příprava také realizuje v terciálním sektoru vzdělávání, vychází i z požadavků na sociální zralost studenta a absolventa sociální práce. Ve srovnání s obdobnými obory na vysokých školách je tento vzdělávací program zaměřen spíše prakticky. Vzdělávací program má denní a kombinovanou formu. Cíle vzdělávacího programu vycházející z uvedeného pojetí programu Cílem je připravit absolventy na práci sociálního pracovníka, kde náročnost pracovních činností vyžaduje minimálně vyšší odborné vzdělání. Studentům jsou předávány vhodnými didaktickými metodami informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu. Absolventi mají teoretický základ z disciplín souvisejících se sociální prací a klíčové praktické kompetence, jejichž dosažení prokazují v závěrečném portfoliu absolventa. Celkový cíl je rozpracován do následujících hlavních cílových okruhů, ty jsou pak specifikovány v jednotlivých sylabech.

10



Hlavní cílové okruhy: -

-

-

-

zprostředkovat základní informace z filosofie, etiky, sociologie a kultury osobního projevu za účelem pochopení smyslu a možností profesionálního pomáhání naučit aplikovat poznatky a dovednosti z psychologie, pedagogiky, sociální patologie a zdravotních nauk do přímé práce s klienty v rámci profilace prostřednictvím volitelných předmětů předat informace a naučit aplikovat je při práci s jednotlivými cílovými skupinami v rámci předmětů Teorie a metody sociální práce, Odborný seminář a Supervizní seminář vést k osvojení široké škály metod a technik sociální práce potřebných pro navázání, vytvoření a udržení pracovního vztahu s jednotlivcem nebo skupinou a dále potřebných pro prevenci zneužívání sociálních služeb a vytváření závislosti osob na sociálních službách vybavit studenty poznatky a dovednostmi pro poradenskou, sociálně diagnostickou a sociálně terapeutickou činnost pro práci s různými cílovými skupinami klientů naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s uživatelem, vysvětlit potřebnost tohoto přístupu pro úspěšnou práci s uživateli dané sociální služby zprostředkovat informace a zkušenosti v oblasti strategického plánování rozvoje sociálních služeb a v oblasti fundraisingu seznámit studenty se sociální politikou státu, jejími principy a opatřeními, s formami sociální intervence a s poskytovanými službami předat dovednosti potřebné pro vedení písemné i elektronické dokumentace dle typu sociální služby předat základní informace pro organizování, řízení a plánování sociální práce i pro plnění úkolů spojených s osvětou veřejnosti a se sociální prevencí všech stupňů vést ke schopnosti dobře se orientovat v systému sociálního zabezpečení občana a systému zaměstnanosti, k osvojení základů ekonomických a právních znalostí a schopnosti jejich aplikace v podmínkách praxe motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání v oboru vést k nutnosti poznání vlastních silných a slabých stránek a umění je používat a zvládat, naučit ovládat a vybrat vhodné metody duševní hygieny jako prevence syndromu vyhoření a profesionální deformace naučit studenty prakticky vymezit a rozpoznat kompetence sociálního pracovníka s vyšší kvalifikací, umět spolupracovat s ostatními pracovníky motivovat k vnitřnímu přijetí etického kodexu naučit metodice sociálního výzkumu a umožnit získání základní zkušenosti při zpracovávání absolventské práce vybavit absolventy jazykovými kompetencemi tak, aby byli schopni nejméně v jednom jazyce disponovat odbornou terminologií potřebnou pro další vzdělávání, popř. samostatné studium, ale také pro navazování spolupráce v zahraničí, zprostředkovat první zkušenosti tohoto druhu

11

Vyšší odborná škola 344 01, Domažlice, Erbenova 184 -

-


posilovat dovednosti studentů spojené s využíváním moderní kancelářské techniky, s důrazem na práci s počítačem, a naučit je pracovat s dataprojektorem a jinými prostředky multimediální prezentace dat zabezpečit informovanost studentů v ohledu pracovně právních předpisů, BOZP a ochrany člověka za mimořádných událostí (téma chování člověka za mimořádných okolností je zařazeno do rámcového plánu předmětů Teorie a metody sociální práce a Krizová intervence).

Charakteristika obsahu vzdělávacího programu Vzdělávací program v denní i kombinované formě obsahuje předměty profilující, jako jsou Teorie a metody sociální práce, Právo a Sociální politika.Dále jsou zařazeny do programu předměty úzce související s problematikou předmětů profilujících jako jsou Psychologie, Sociologie, Základy pedagogiky, Zdravotní nauky, Sociální patologie, Psychosociální výcvik, Odborný seminář - tyto předměty jsou povinné. Povinnou částí vzdělávacího programu je Odborná praxe, na níž navazuje předmět Supervizní seminář, kde se studenti seznamují s touto metodou profesionálního růstu. Na konci vzdělávání předkládají absolventi portfolio, jehož obsahem jsou důkazy kompetencí potřebných pro výkon činnosti sociálního pracovníka. Do povinné části výuky jsou také zařazeny předměty zaměřené na rozvoj nejen profesionálních kompetencí, ale i osobnostních kvalit. Patří sem Kultura osobního projevu, Filosofie a etika. Dále jsou to předměty rozšiřující všeobecný rozhled absolventů jako je cizí jazyk (AJ, NJ), Statistika a demografie, Aplikovaná výpočetní technika, Základy korespondence a Základy ekonomiky. Studentům denní formy vzdělávání je umožněna profilace prostřednictvím povinně volitelných jejichž výuka probíhá pravidelně dle rozpisu výukových hodin. Z povinně volitelných předmětů si studenti volí jeden na čtyři studijní období a jeden na dvě studijní období. Rozsah čtyř studijních období mají předměty Krizová intervence, Znaková řeč, Drogová závislost, Speciální pedagogika a Sociální pedagogika. Rozsah dvou studijních období mají předměty Multikulturní společnost, Problematika dětí a mládeže, Projektování sociálních služeb, Aktivní politika zaměstnanosti, Sociálně právní ochrana dětí, Gerontologie, Zdravotní TV s metodikou, Restriktivní opatření v sociálních službách, Alternativní a augmentativní komunikace a Zooterapie. U kombinované formy vzdělávání činí celková dotace přímé výuky u povinně volitelných předmětů Krizová intervence, Znaková řeč, Drogová závislost, Speciální pedagogika a Sociální pedagogika 40 hodin, studenti si volí jeden z těchto předmětů. U zbývajících povinně volitelných předmětů činí celková dotace přímé výuky 20 hodin, studenti si volí jeden z těchto předmětů.

12



Studenti si mohou dle vlastního uvážení zvolit i více těchto předmětů. Výčet, obsah a personální obsazení povinně volitelných předmětů je plně v kompetenci ředitele VOŠ. Studenti ve všech formách vzdělávání mají k dispozici konzultační hodiny, které jsou vřazeny do úvazků jednotlivých vyučujících profilových předmětů (tzn. předměty k absolutoriu viz učební plán) a praxe. Systematicky je věnována pozornost bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodržování hygienických požadavků. Podmínky školy respektují platnou legislativu, tj. zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v platném znění. Na studenty se při konání odborné praxe na smluvních pracovištích praxe vztahují příslušná ustanovení Zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, včetně pracovních podmínek žen a mladistvých, a další předpisy BOZP. Informovaný souhlas stvrzují studenti svým podpisem na formulář, který je k dispozici u ředitele školy. Předávání teoretických informací k vytvoření potřebných vědomostí se realizuje následujícími metodami: -

interaktivní přednášky problémové vyučování, skupinová práce systémem studijních opor multimediální prezentace témat diskuse

Vytváření potřebných dovedností se realizuje následujícími metodami: -

praktický nácvik dovedností videotrénink interakcí případová práce, kazuistické semináře samostatná příprava a realizace programů pro vybrané skupiny uživatelů besedy, exkurze blokové pobytové akce (např. pro téma práce se skupinou)

Obsah vzdělávacího programu je tvořen následujícími okruhy, které respektují minimální standard pro vzdělávání sociálních pracovníků: Obsahový okruh č. 1. (teoretická východiska a tradice sociální práce, základní principy sociální práce ve vztahu k daným společenským podmínkám, které vycházejí z politiky státu a systému sociálního a zdravotního zabezpečení občana a systému zaměstnanosti)

13



Obsahový okruh je zaměřen na poznání sociální struktury společnosti, jejího dalšího vývoje na základě poznání demografických údajů, principů sociální politiky a systémů, které tuto politiku realizují. Součástí tohoto okruhu jsou informace o zabezpečení zdravotní péče občanům a o systému zdravotního pojištění. Zaměřuje se i na výskyt a příčiny sociálně patologických jevů ve společnosti a na možnost prevence v daných podmínkách. Jeho obsahem jsou také podmínky udržitelného rozvoje v oblasti sociálních služeb v rámci EU. Vymezuje pojem záchranná sociální síť a principy vedoucí k rovnosti šancí ve společnosti. Tento obsahový okruh zahrnuje také teoretická, zejména filosofická, psychologická a sociologická hlediska sociální práce, poskytuje základní informace a zkušenosti s plánováním, projektováním a realizací sociálních služeb při respektování stávajících ekonomických podmínek. Poskytuje informace a zprostředkovává první zkušenosti s metodami fundraisingu. Tento okruh se promítá do povinných předmětů. Obsahový okruh č. 2 (právní aspekty sociální práce) Obsahový okruh poskytuje informace o právním systému v ČR, vybavuje studenty schopností orientovat se v legislativě, vyhledávat potřebná data a využívat je v práci s klienty. Zprostředkovává výklad pojmu oprávněné zájmy a poskytuje informace o možnostech, jak tyto zájmy prosazovat, dále o možnostech a podmínkách vzniku a působení různých občanských aktivit v občanské demokratické společnosti. Seznamuje studenty s činností a významem občanských aktivit v občanské demokratické společnosti. Seznamuje studenty s činností policie, vymezuje podmínky spolupráce a zaměřuje se na některá specifika této spolupráce např. konflikt loajalit. Tento okruh se promítá do povinných předmětů. Obsahový okruh č. 3 (metody sociální práce) Tento okruh vybavuje studenty kompetencemi pro přímou práci s klienty. Seznamuje studenty se specifiky práce s různými cílovými skupinami klientů, umožňuje praktický nácvik metod a technik sociální práce. Orientačním východiskem je dokument Soustava praktických kompetencí sociálního pracovníka, se kterou se studenti seznamují v prvním ročníku a která je základem pro tvorbu kontraktů na odbornou praxi. Podklady a materiály z odborné praxe potom slouží jako důkazy splněných kritérií jednotlivých kompetencí a jsou východiskem pro vypracování závěrečného portfolia. Okruh umožňuje studentům seznámit se s andragogickými principy učení, což je základem pro naplnění cíle profesionálního růstu a celoživotního vzdělávání. Tento okruh se promítá do povinných, povinně volitelných a volitelných předmětů, umožňuje základní profilaci absolventa.

14



Obsahový okruh č. 4 (jazykové kompetence) Tento okruh vybavuje studenty jazykovými kompetencemi, které umožní spontánní a gramaticky správnou komunikaci ve zvoleném cizím jazyce. Studenti disponují zásobou odborných pojmů z oblasti sociální práce a jsou schopni se uplatnit v oboru v cizojazyčném prostředí. Do tohoto okruhu logicky spadá i schopnost komunikace s handicapovanými. Vzhledem k možnostem školy je zařazen předmět Znaková řeč, kde studenti získají základní praktické dovednosti nutné pro komunikaci v oblasti zdravotní a sociální a umí je vhodně doplnit neverbálními komunikačními prostředky, umí navázat efektivní kontakt s uživatelem a ověřovat míru porozumění neslyšícím. Obsahový okruh č. 5 (profesní a osobnostní růst) Tento okruh se promítá do všech vyučovaných předmětů a umožňuje studentům získat základní informace a první zkušenosti týkající se schopnosti uplatňovat a respektovat nejen profesní, ale i obecně lidské normy chování a jednání. Vychází i z osobnosti učitele, respektování partnerského přístupu a andragogických principů učení. Vychází i ze zvolených metod a postupů, jejichž prostřednictvím se studenti učí týmové práci. Tento okruh také vede studenty k akceptaci zdravého životního stylu, účinným metodám a technikám relaxace, což působí jako prevence syndromu vyhoření. Obsahový okruh č. 6 (práce s daty a informacemi) Okruh umožňuje studentům osvojit si potřebné vědomosti i praktické dovednosti při vyhledávání informací a dat z různých zdrojů, dále umožňuje osvojit si základní metody a techniky při práci s daty a informacemi, zejména při jejich vyhodnocování a prezentaci. Umožňuje také osvojit si práci s prostředky moderní kancelářské techniky. Tento okruh se promítá do všech vyučovaných předmětů, základem jsou předměty aplikovaná výpočetní technika a základy korespondence. Důkazem kompetencí studenta je zpracování absolventské práce a její prezentace.

15



4 Organizace výuky Vzdělávání na VOŠ sociální práce Domažlice se realizuje v denní a kombinované formě. Denní forma trvá 3 ročníky (6 období), kombinovaná trvá 3,5 ročníku (7 období).

4.1

Denní forma vzdělávání

Probíhá v pětidenních vyučovacích týdnech, celkem je to 40 týdnů školního roku ve všech obdobích vzdělávání. V prvním a druhém ročníku jsou na konci každého období 3 týdny samostatného studia určeny k získání hodnocení v řádném termínu a tři týdny probíhá souvislá odborná praxe. Ve třetím ročníku jsou na konci zimního období také tři týdny samostatného studia určené pro získání hodnocení v řádném termínu a na ně navazuje pětitýdenní souvislá odborná praxe, na konci letního období jsou 3 týdny samostatného studia určené pro získání hodnocení v řádném termínu a na ně navazuje pětidenní příprava k absolutoriu (týká se pracovních dnů). Průběžná odborná praxe je zařazena do pravidelného týdenního rozvrhu hodin. Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro předcházející ročník. Předměty, z nichž student koná zkoušku, a předměty, z nichž je student hodnocen jiným způsobem, jsou stanoveny učebními plány pro denní formu vzdělávání tohoto akreditovaného vzdělávacího programu. Termíny pro splnění požadavků hodnocení stanovuje ředitel VOŠ Domažlice. Podmínkou splnění hodnocení je účast na vyučování v rozsahu 80 % reálně odučených hodin. Průběžnou odbornou praxi student musí absolvovat v rozsahu 90 %, na souvislé odborné praxi je vyžadována 90% účast. Při nesplnění těchto limitů se postupuje v souladu se školním řádem VOŠ Domažlice, který vychází z platné legislativy. V případě, že studenta nelze hodnotit ze závažných důvodů, určí ředitel školy termín, do kterého bude hodnocení studenta ukončeno, nejpozději však do konce následujícího období. Zkoušky je možné opakovat nejvýše dvakrát. Ředitel školy může studentovi, který nesplnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník, povolit opakování ročníku po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v písemné žádosti. Přestup studenta VOŠ a přerušení vzdělávání se řídí § 97 školského zákona.

16



Přehled využití týdnů v průběhu denní formy vzdělávání: Počet týdnů v období

Činnost Týdny vyučování Teor. výuka/praxe Samostatné studium Absolutorium Časová rezerva Celkem

4.2

16 13/3 3 1 20

16 13/3 3 1 20

16 13/3 3 1 20

16 13/3 3 1 20

16 13/3 3 1 20

14 12/2 3 2 1 20

Kombinovaná forma vzdělávání

Vzdělávání je organizováno střídáním denní formy vzdělávání a dálkové formy vzdělávání. Teoretická výuka je řešena dálkovou formou vzdělávání. Výuka je organizovaná pravidelně v předem stanovených dnech a dána rozvrhem hodin tak, aby byl splněn požadavek daného učebního plánu (viz Učební plán pro kombinovanou formu vzdělávání). Výuka probíhá formou konzultačních hodin a dále je využíváno studijních opor. Délka výuky činí 40 týdnů školního roku v prvních šesti obdobích vzdělávání, tj. od 1. do 3. ročníku, v sedmém období činí 20 týdnů. V prvním, druhém a třetím ročníku jsou na konci každého období 3 týdny samostatného studia určeny k získání hodnocení v řádném termínu, ve čtvrtém ročníku navazují na výuku 3 týdny samostatného studia určené pro získání hodnocení v řádném termínu a na ně navazuje pětidenní příprava k absolutoriu (týká se pracovních dnů). Odborná praxe je řešena denní formou vzdělávání. Celková délka odborné praxe je 17 týdnů (viz Učební plán pro kombinovanou formu vzdělávání a sylabus předmětu Odborná praxe). Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro předcházející ročník. Předměty, z nichž student koná zkoušku, a předměty, z nichž je student hodnocen jiným způsobem, jsou stanoveny učebními plány pro kombinovanou formu vzdělávání tohoto akreditovaného vzdělávacího programu. Termíny pro splnění požadavků hodnocení stanovuje ředitel VOŠ Domažlice. Podmínkou splnění hodnocení je účast na vyučování v rozsahu 80 % reálně odučených hodin. Při nesplnění těchto limitů se postupuje v souladu se školním řádem VOŠ Domažlice, který vychází z platné legislativy. V případě, že studenta nelze hodnotit ze závažných důvodů, určí ředitel školy termín, do kterého bude hodnocení studenta ukončeno, nejpozději však do konce následujícího období.

17



Zkoušky je možné opakovat nejvýše dvakrát. Ředitel školy může studentovi, který nesplnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro příslušný ročník, povolit opakování ročníku po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v písemné žádosti. Přestup studenta VOŠ a přerušení vzdělávání se řídí § 97 školského zákona. Přehled využití týdnů v průběhu kombinované formy vzdělávání: Činnost Týdny vyučování Teor. výuka/praxe Samostatné studium Absolutorium Časová rezerva Celkem

4.3

Počet týdnů v období 16 13/3 3 1 20

16 13/3 3 1 20

16 13/3 3 1 20

16 13/3 3 1 20

16 13/3 3 1 20

16 13/2 3 1 20

14 14/0 3 2 1 20

Organizace praxe

Odborná praxe v obou formách vzdělávacího programu probíhá na základě dvou dokumentů: Smlouva pro zabezpečení odborné praxe studentů VOŠ a Dohoda o dlouhodobé spolupráci pro zabezpečení odborné praxe studentů VOŠ s jednotlivými poskytovateli. Oba dokumenty specifikují podmínky výkonu odborné praxe. Na studenty se vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a předpisy o zachování mlčenlivosti vyplývající ze zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů. Jednání s jednotlivými poskytovateli odborné praxe realizuje vedoucí odborné praxe, která také připravuje konkrétní znění dokumentů pro podpis statutárních zástupců. Škola má uzavřené dohody o dlouhodobé spolupráci při zabezpečování odborné praxe studentů s některými regionálními institucemi a zařízeními poskytujícími sociální služby a služby související, viz sylabus předmětu Odborná praxe. V těchto zařízeních probíhá odborná praxe pravidelně. Aktuálně je dojednávána spolupráce s nově vznikajícími zařízeními v regionu. S ostatními, zejména ze vzdálenějších míst, je jednorázově uzavírána smlouva pro zabezpečení odborné praxe studentů. Průběžný kontakt s pracovišti udržuje vedoucí odborné praxe. Na pracovištích se studentům věnují konzultanti praxe, upravují kontrakt vytvořený studentem a pomáhají studentům naplnit cíle učení na odborné praxi. Kontrakt je trojstranná dohoda mezi studentem, poskytovatelem a školou o způsobu

18



nabývání konkrétních praktických kompetencí sociálního pracovníka na daném pracovišti. V závěru praxe vypracovávají hodnocení, které je podkladem pro udělení zápočtu. Spolupráce s odbornou praxí v rámci získávání aktuálních informací z praxe -

-

-

Do školy jsou zváni odborníci z praxe na přednášky, besedy, diskuse se studenty i učiteli. Seznamují je s novými postupy při práci s jednotlivými klienty v různých zařízeních, s problémy s uplatňováním nových zákonů v praxi. Vybrané odborné předměty vyučují odborníci z praxe jako externí vyučující. Jsou organizovány odborné exkurze do jednotlivých zařízení v návaznosti na probíraná témata v jednotlivých předmětech, aby bylo zajištěno propojení teoretických poznatků s praxí. Studenti zpracovávají absolventské práce dle zakázky z odborné praxe. Studenti i učitelé školy se zapojují do jednotlivých akcí institucí a zařízení organizovaných pro jejich klienty, dobrovolnických programů, komunitních projektů. Spolupráce s odborníky z praxe v rámci zpracování oponentských posudků absolventských prací Dle témat zpracovávaných v absolventských pracích jsou oslovováni odborníci z jednotlivých oblastí odborné praxe, kteří zpracovávají oponentské posudky a následně se zúčastňují obhajoby absolventských prací. Mezi oslovovanými jsou i absolventi VOŠ.

19



5 Podmínky pro přijímání uchazečů Základní podmínkou pro přijímání uchazečů je získání středního vzdělání s maturitní zkouškou a splnění podmínek pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti. Podmínky zdravotní způsobilosti nesplňují uchazeči se závažnými duševními chorobami a poruchami chování v souladu s nařízením vlády o soustavě oborů vzdělání v platném znění. Tělesné nebo smyslové postižení není důvodem pro nepřijetí, pokud nebrání výkonu sociální práce. Handicapovaným studentům je možno do určité míry přizpůsobit podmínky vzdělávání, např. formou individuálního vzdělávacího plánu, úpravou prostředí. Uchazeč, který získal střední vzdělání v zahraničí, se ve shodě s platnými předpisy prokáže dokladem od krajského úřadu příslušného místu pobytu žadatele (osvědčením o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení s maturitním vysvědčením získaným v ČR, případně rozhodnutím o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v ČR § 108 školského zákona, ve znění pozdějších předpisů). Osoby, které nejsou státními občany České republiky a pobývají oprávněně na území ČR mají shodné podmínky v přístupu ke vzdělávání jako státní občané ČR. Uchazeči o vzdělávání, kteří mají státní občanství mimo státy Evropské unie, musí v případě přijetí nejpozději při zahájení vzdělávání na této škole prokázat řediteli školy oprávněnost svého pobytu na území České republiky (viz § 20, odst. 1–3 školského zákona).

20



6 Podmínky ukončování vzdělávacího programu Vzdělávací program je ukončen absolutoriem, jehož součástí je zkouška z cizího jazyka, komplexní zkouška z odborných předmětů (Teorie a metody sociální práce, Sociální politika a Právo) a obhajoba absolventské práce na zvolené téma. Téma absolventské práce volí student 1,5 minimálně však 1 rok před ukončením vzdělávacího programu. Organizace a průběh absolutoria respektuje platnou legislativu. Absolutorium má právo skládat student, který úspěšně ukončil poslední ročník vzdělávání. Vzdělávání může být ukončeno na základě vlastní žádosti nebo oznámení studenta a dále v souladu s platnou legislativou.

21



7 Učební plán 7.1

Denní forma vzdělávání

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů

Zkr. předmětů

Předměty

1.

2.

16

16

31

31

3/3 kz 2kz

3/3 kz 2kz

Celkem

3.

14 Týdny v období 26- Vyuč. hodiny 30-32 30-32 26-28 28 v 1. týdnu 16

16

16

3/3 kz

3/3 kz

3/3 zk

Všeobecně vzdělávací -povinné Německý jazyk / Anglický jazyk */* Filozofie a etika Kultura osobního projevu Statistika a demografie Základy ekonomiky Aplikovaná výpočetní technika */* Základy korespondence

NEJ / ANJ FIL KOP STA ZEK

2z 3z

2z

2z

2z

2kz

2z 3zk

AVT ZKOR

3/3 zk

2z 2z

2kz

2z

ABS 234/234 52 52 52 78 104 52

Odborné Povinné Teorie a metody sociální práce Sociální politika Právo Psychologie Sociologie Základy pedagogiky Pedagogika volného času Zdravotní nauky Sociální patologie Psychosociální výcvik Odborný seminář

1.

3.

MSP

2zk

2zk

2zk

2zk

2zk

2zk

ABS 156

SOP PRA PSY SOC PED PVČ ZDN SPA PSV

2zk 2zk 2kz 2kz 2kz

2zk 2zk 2zk 2kz 2kz

2zk 2zk

2kz

2zk 2zk 2zk 1kz 2kz 2zk 2kz

2zk 2zk

2z

2zk 2zk 2kz 1kz 2kz 2z 2z

2z

2z

OSEM

1z

1z

2z

2z

1z

1z

ABS 156 ABS 156 104 78 52 52 104 52 52 104 * Obhajoba absolventské práce 78 338 17 týdnů/680h (8 h denně)

Supervizní seminář SUPS Odborná praxe průběžná PXP Odborná praxe souvislá

2.

PXS

1z 1z 2z 2z 5z 5z 8z 8z 3 3 3 3 5 týdny týdny týdny týdny týdnů z z z z z 22



Povinně volitelné: Krizová intervence(*) Znaková řeč (*) Drogová závislost(*)

KRI ZNŘ DRZ

2z 2z 2z

2kz 2kz 2kz

2z 2z 2z

2kz 2kz 2kz

104 104 104

Sociální pedagogika (*)

SPE

2z

2kz

2z

2kz

104

Speciální pedagogika (*) SPG

2z

2kz

2z

2kz

104

Gerontologie (**)

GER

2z

2z

(2z) (2z)

52

Zdravotní TV s metodikou (**)

ZTV

2z

2z

(2z) (2z)

52

2z

2z

(2z) (2z)

52

2z

2z

(2z) (2z)

52

2z

2z

(2z) (2z)

52

2z

2z

(2z) (2z)

52

2z

2z

(2z) (2z)

52

2z

2z

(2z) (2z)

52

2z

2z

(2z) (2z)

52

2z

2z

(2z) (2z)

52

Multikulturní společnost MKS (**) Problematika dětí a PDM mládeže (**) Projektování sociálních PSS služeb (**) Aktivní politika APZ zaměstnanosti (**) Sociálně právní ochrana SPD dětí (**) Restriktivní opatření ROS v sociálních službách (**) Alternativní a AAK augmentativní komunikace (**) Zooterapie (**) ZOO Legenda: z kz zk ABS * */* (*) (**)

zápočet klasifikovaný zápočet zkouška předmět zakončený zkouškou u absolutoria v rámci předmětu Odborný seminář se studenti připravují na zpracování absolventské práce, výstupem tohoto předmětu je vlastní obhajoba předmět dělený na studijní skupiny předmět na 4 vzdělávací období - studenti musí absolvovat jeden z těchto předmětů dle vlastního výběru předmět na 2 vzdělávací období - studenti musí absolvovat jeden z těchto předmětů dle vlastního výběru

23



Hodiny samostudia: Kategorie a názvy vyučovacích předmětů

Zkr. předmětů

1.

2.

3.

Celkem

Všeobecně vzdělávací -povinné Německý jazyk / Anglický jazyk */* Filozofie a etika Kultura osobního projevu Statistika a demografie Základy ekonomiky Aplikovaná výpočetní technika */* Základy korespondence

NEJ / ANJ FIL KOP STA ZEK AVT ZKOR

25

25

25

25

25 25 25 25 25 25

20 20

20 20 20 20 20 20

29

29

25 25 25 20 20 20 20 20

25 25 25 20 20 20 20 20

25 20

25 20

150 50 50 40 40 80 58

Povinné Teorie a metody sociální práce Sociální politika Právo Psychologie Sociologie Základy pedagogiky Pedagogika volného času Zdravotní nauky Sociální patologie Psychosociální výcvik Odborný seminář Supervizní seminář Odborná praxe průběžná Odborná praxe souvislá

MSP SOP PRA PSY SOC PED PVČ ZDN SPA PSV OSEM SUPS PXP PXS

20 20 20 20

20 20 20 20 20 20 20 20 20 20

20 20 20 20 25 25 25 25 20 20 25 25

130 130 130 80 40 40 40 60 50 50 120 100 90

10 10 25 25

Povinně volitelné: Krizová intervence(*) Znaková řeč (*) Drogová závislost(*)

KRI ZNŘ DRZ

25 25 20 20 25 25 30 30 25 25 30 30

90 110 110


SPE

25 25 30 30

110

Speciální pedagogika (*)

SPG

25 25 30 30

110

Gerontologie (**)

GER

20 20 (20) (20)

40

Zdravotní TV s metodikou (**)

ZTV

20 20 (20) (20)

40

Multikulturní společnost (**) Problematika dětí a mládeže (**)

MKS PDM

20 20 (20) (20) 20 20 (20) (20)

40 40

24



Projektování sociálních služeb (**)

PSS

20 20 (20) (20)

40

Aktivní politika zaměstnanosti (**)

APZ

20 20 (20) (20)

40

Sociálně právní ochrana dětí (**)

SPD

20 20 (20) (20)

40

ROS

20 20 (20) (20)

40

AAK

20 20 (20) (20)

40

ZOO

20 20 (20) (20)

40

Restriktivní opatření v sociálních službách (**) Alternativní a augmentativní komunikace (**) Zooterapie (**)

Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro předcházející ročník.

7.2

Kombinovaná forma vzdělávání

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů Předměty

Ročník Zkr. předmětů

Počet konzultačních hodin celkem

1.

2.

3.

4.

Celkem

220

220

220

105

765

105

765

100

120

120

100

110

110

Všeobecně vzdělávací -povinné Německý jazyk / Anglický jazyk*/* Filozofie a etika Kultura osobního projevu Statistika a demografie Základy ekonomiky Aplikovaná výpočetní technika Základy korespondence

NEJ / ANJ FIL KOP STA ZEK

10/10 10/10 10/10 10/10 10/10 10/10 20/20 kz kz kz kz kz zk zk 15kz 15kz 10z 10kz 10z 10z 15z 15zk

AVT

10z 10kz 20kz

ZKOR

10z

10z

80 ABS 30 20 20 30 40 20

Odborné Povinné Teorie a metody sociální práce Sociální politika Právo Psychologie Sociologie

1.

2.

3.

4.

MSP

10zk 10zk 10zk 10zk 10zk 10zk 15zk

75 ABS

SOP PRA PSY SOC

10zk 10zk 10zk 10zk 10zk 10zk 15zk 10zk 10zk 10zk 10zk 10zk 10zk 15zk 20kz 20zk 5z 5kz 10z 10kz

75 ABS 75 ABS 40 30

25



Základy pedagogiky Pedagogika volného času Zdravotní nauky Sociální patologie Psychosociální výcvik

PED PVČ ZDN SPA PSV

10kz 10kz

10z

10z

Odborný seminář

OSEM

5z

5z

Supervizní seminář

SUPS

Odborná praxe

PX

20kz 10zk 15kz 15kz

5z

5z

5z

10z

20 5z 15kz 20 30 30 20 25*Obhajoba absolventské práce 10z 5z 25 17 týdnů

Povinně volitelné: Krizová intervence(*) Znaková řeč(*) Drogová závislost(*)

KRI ZNŘ DRZ

25z 15kz 25z 15kz 25z 15kz

40 40 40


SPE

25z

15k

40

Speciální pedagogika (*) SPG

25z 15kz

40

Gerontologie(**)

GER

10z

10z

20

Zdravotní TV s metodikou(**)

ZTV

10z

10z

20

MKS

10z

10z

20

PDM

10z

10z

20

PSS

10z

10z

20

APZ

10z

10z

20

SPD

10z

10z

20

ROS

10z

10z

20

AAK

10z

10z

20

ZOO

10z

10z

20

Multikulturní společnost(**) Problematika dětí a mládeže(**) Projektování sociálních služeb(**) Aktivní politika zaměstnanosti(**) Sociálně právní ochrana dětí(**) Restriktivní opatření v sociálních službách(**) Alternativní a augmentativní komunikace(**) Zooterapie(**)

26



Legenda: z kz zk ABS * */* (*) (**)

zápočet klasifikovaný zápočet zkouška předmět zakončený zkouškou u absolutoria v rámci předmětu Odborný seminář se studenti připravují na zpracování absolventské práce, výstupem tohoto předmětu je vlastní obhajoba předmět dělený na studijní skupiny předmět vyučovaný v dotaci 40 konzultačních hodin - studenti musí absolvovat jeden z těchto předmětů dle vlastního výběru předmět vyučovaný v dotaci 20 konzultačních hodin - studenti musí absolvovat jeden z těchto předmětů dle vlastního výběru

Hodiny samostudia: Vyučovací hodiny v období Kategorie a názvy vyučovacích Zkr. předmětů předmětů 1. 2.

3.

4.

Celkem

Všeobecně vzdělávací

povinné Německý jazyk / NEJ / Anglický jazyk */* ANJ Filozofie a etika FIL Kultura osobního projevu KOP Statistika a demografie STA Základy ekonomiky ZEK Aplikovaná výpočetní technika AVT Základy korespondence ZKOR

40

40

50

50

40

40

40

45

45

40

40

40

40

40

50

45 40 45

40 45 40

40 45 40

40 40 40

25

25

25

60

60

40 40

50

50

40 40 40

40 40 40 60

40

290 100 80 80 80 130 100

Povinné Teorie a metody sociální práce Sociální politika Právo Psychologie Sociologie Základy pedagogiky Pedagogika volného času Zdravotní nauky Sociální patologie Psychosociální výcvik Odborný seminář Supervizní seminář

MSP SOP PRA PSY SOC PED PVČ ZDN SPA PSV OSEM SUPS

60

40 20

45 40 45 60 25

60

40 20

27

60 60

40 60

20

20 30

30 30

30

290 290 290 120 100 120 120 100 120 80 110 90

Vyšší odborná škola 344 01, Domažlice, Erbenova 184 Odborná praxe


PX

Povinně volitelné: Krizová intervence(*) Znaková řeč(*) Drogová závislost(*)

KRI ZNŘ DRZ

60 60 60

60 60 60

120 120 120


SPE

60

60

120

Speciální pedagogika (*)

SPG

60

60

120

Gerontologie(**)

GER

40

40

80

Zdravotní TV s metodikou(**) ZTV

40

40

80

Multikulturní společnost(**)

MKS

40

40

80

Problematika dětí a mládeže(**) PDM

40

40

80

PSS

40

40

80

APZ

40

40

80

SPD

40

40

80

ROS

40

40

80

AAK

40

40

80

ZOO

40

40

80

Projektování sociálních služeb(**) Aktivní politika zaměstnanosti(**) Sociálně právní ochrana dětí(**) Restriktivní opatření v sociálních službách(**) Alternativní a augmentativní komunikace(**) Zooterapie(**)

Do vyššího ročníku postoupí student, který úspěšně splnil podmínky stanovené akreditovaným vzdělávacím programem pro předcházející ročník.

28



8 Sylaby vyučovacích předmětů 8.1

Jazykové vzdělávání

Název předmětu: německý jazyk, anglický jazyk Vstupní úroveň: B1 / B2 Výstupní úroveň: B2

8.1.1

Anotace vyučovacího předmětu

Jazykový cíl -

vytvořit u studenta základy pro profesní orientaci a komunikaci v cizím jazyce schopnost získat informace z profesně orientovaných odborných textů schopnost uplatnit se v cizojazyčném prostředí – práce, studium schopnost výměny zkušeností s cizojazyčným partnerem

Výchovný cíl -

vzbudit zájem o zvyšování kvalifikace v cizím jazyce posílit sebedůvěru studenta, dodat mu větší důvěru při improvizaci a interakci v cizím jazyce motivovat studenta k vyhledávání a budování pracovních kontaktů se zahraničím

8.1.2

Předpokládané výsledky studenta na konci vzdělávání

(podle všeobecné stupnice společného evropského referenčního rámce) 1 Ústní interakce – B 2 Dokáže jazyk užívat plynule, přesně a účinně a vyjadřovat se v rámci širokého okruhu všeobecných i profesních témat a jasně označovat vztahy mezi myšlenkami. Dokáže komunikovat spontánně a gramaticky správně, aniž by zjevně musel omezovat rozsah toho, co chce říci. Dokáže přizpůsobit to, co říká, i vyjadřovací prostředky situaci. 2 Ústní projev – B 2 Dokáže podat jasný a systematický popis a prezentaci, přičemž zdůrazňuje hlavní myšlenky a uvádí potřebné podrobnosti. 3 Vládání zvukové stránky jazyka – B 2 Dokáže správně rozlišit použití intonace a větného přízvuku tak, aby vyjadřoval i jemné významové rozdíly.

29



4 Gramatická správnost – B 2 Ovládá gramatiku v relativně vysoké míře. Nedopouští se chyb, které by mohly způsobit nedorozumění. 5 Poslech s porozuměním – B 2 Rozumí spisovné řeči, živé nebo vysílané, jak na známá, tak na méně známá témata, se kterými se běžně setkává v osobním, společenském nebo profesním životě. 6 Čtení s porozuměním – B 2 Rozumí podrobnostem v dlouhých a složitých textech, ať se vztahují ke studovaném oboru či nikoli, za předpokladu, že má možnost si znovu přečíst obtížné pasáže. 7 Písemný projev - B 2 Dokáže napsat srozumitelné podrobné texty týkající se různých témat z oblasti osobních zájmů a dokáže shrnout, spojit a zhodnotit informace a argumenty z velkého počtu zdrojů. 8 Adekvátnost z hlediska sociolingvistiky - B 2 Dokáže se vyjadřovat sebevědomě, srozumitelně a zdvořile v rámci formálních a neformálních funkčních stylů, které odpovídají dané situaci a partnerům.

8.1.3

Obsahové zaměření cizího jazyka

Cizí jazyk je zaměřen na rozšiřování obecného jazyka ze střední školy, soustavné opakování gramatických jevů, jejich výběr se řídí zejména aktuálním stavem jazykových znalostí studijní skupiny. V oblasti odborného jazyka zvládnutí slovní zásoby k pojmenování problémů, jejich příčin, následků, řešení, komunikace a diskuse o nich. Maximální důraz je zde kladen na mezipředmětové vztahy a souvislosti. -

-

témata z oborů a oblastí vztahujících se k sociální práci: sociologie, problémy menšinových skupin, sociální patologie, sociální politika, právo, psychologie a pedagogika, zdravý životní styl témata z oblasti vzdělávání: problematika životního prostředí, škola a vzdělávání se, teoretická a praktická příprava, studijní podmínky, možnosti uplatnění absolventů a další vzdělávání 30



témata z oblasti pracovní: reflexe zkušeností z praxe v terénu, vypracování curriculum vitae a žádosti o místo

8.1.4

Rámcový rozpis učiva

Témata jsou do výuky zařazována podle vzájemných souvislostí tak, aby návazně aktivovala a rozvíjela slovní zásobu odborného jazyka. -

Rodina Postavení ženy ve společnosti Vývoj a formování osobnosti dítěte Výchova v rodině a formy náhradní péče Zneužívání a zanedbávání dětí Generační konflikty Problémy starších lidí Zdravý životní styl Uspořádání volného času Drogy Jiné druhy závislostí AIDS Postižení lidé Bydlení Kriminalita Extremismus a radikalismus, sekty Okrajové skupiny, imigranti, etnické menšiny Vzdělávání Zdraví, nemoc, prevence Lidská práva Systém sociálního zabezpečení Sociální práce a její formy Osobnost sociálního pracovníka Masmédia Životní prostředí

8.1.5

Cílové kompetence studenta

Po absolvování jazykové průpravy ovládá student slovní zásobu týkající se všech oblastí sociální práce. Orientuje se v cizojazyčném textu, dokáže z něj získat potřebné informace. Umí komunikovat s cizojazyčným partnerem stejné profese, dokáže mu zprostředkovat své profesní zkušenosti. Je schopen zorientovat se v cizojazyčném prostředí a uplatnit se v pracovní sféře. Dokáže sám sebe motivovat k dalšímu zvyšování kvalifikace v cizím jazyce nebo ke studiu v zahraničí.

31


8.1.6 -

Postupy a metody výuky

asociogramy, vytváření tematických slovníčků práce s odborným textem: určení klíčových slov a prezentace informací získaných z textu jejich pomocí procvičování mluveného praktického jazyka formou diskuse o různých společenských situacích a problémech využití znalostí získaných v odborných předmětech a jejich prezentace v cizím jazyce – nácvik prezentace před skupinou psaní slohových útvarů a resumé práce s audiovizuální technikou, internetem kontakt s rodilými mluvčími, pracovníky v oblasti sociální práce odborné exkurze v různých zařízeních sociální péče v příhraničním regionu na území SRN (pouze pro německý jazyk) možnost absolvování části souvislé nebo průběžné praxe tamtéž (pouze pro německý jazyk)

8.1.7 -


Požadované výstupy k hodnocení

docházka 80 % ve všech obdobích docházka 65 % a seminární práce v rozsahu 2-3 stran na zadané odborné nebo obecně společenské téma a jeho ústní prezentace

Průběžné hodnocení -

písemné samostatné práce, testování nové slovní zásoby a odborné terminologie, ústní zpráva o absolvované praxi

Závěrečné hodnocení -

samostatné vypracování cizojazyčného resumé absolventské práce v rozsahu 1-2 strany

8.1.8

Literatura

Německý jazyk: Základní učebnice cizího jazyka: BERGLOVÁ, E., FORMÁNKOVÁ, E., Mašek, M. Moderní gramatika němčiny. Plzeň: Fraus 2002. IBSN 80-7238-144-X Další používaná literatura: FLEGL, P. Textová cvičebnice němčiny pro posluchače psychologie, sociologie, pedagogiky a andragogiky. Praha: Karolinum 1999. ISBN 80-7184-805-0 VOTAVOVÁ, A. Německé texty pro sociology s procvičením gramatických souborů. Praha: Karolinum 1999. ISBN 80-7184-834-4

32



VARMUŽEK, E. a kol. Kommunikation in sozialen und medizinischen Berufen. Plzeň: Fraus 2003. ISBN 80-7238-286-1 POLÁKOVÁ, J., NELEŠOVSKÁ, A. Česko-německý, německo-český pedagogicko-psychologický slovník. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2000. ISBN 80-7182-091-1 Soziale Arbeit, dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Soziale_Arbeit Vlastní odborné texty. Anglický jazyk: Základní učebnice cizího jazyka: PEPRNÍK, Jaroslav, NANGONOVÁ, Stella, SPARLING, Don. Angličtina pro jazykové školy III. 5. vyd. Praha: Fortuna, 1995. 367 s. ISBN 80-7168-289-6. McCARTER, Sam. Medicine Oxford University Press, 2013. 143s. ISBN 978-019-456956-9. GRICE, Tony. Nursing Oxford University Press, 2011. 135s. ISBN 978-019-456988-0. Ministerstvo práce a sociálních věcí[cit.2014-10-03]. Dostupné z: Ministerstvo práce a sociálních věcí[cit.2014-10-03]. Dostupné z: Další používaná literatura: TRYML, Sergej. A Guide to Active English Conversation. 1. vyd. Praha: Ekopress (Odborné nakladatelství), 2002. 742 s. ISBN 80-86119-53-X. NOVÁČKOVÁ, Blanka. English Sociological Texts. 1. vyd. Praha: UK, Vydavatelství Karolinum, 1996. 224 s. ISBN 80-7184-216-8. KYNCLOVÁ, Jana, VAŠŇOVSKÁ, Markéta, JANOUŠKOVÁ, Klára, KVASNIČKA, Radim. Anglicko-český, česko-anglický slovník odborných pojmů zejména z oblasti sociální péče o osoby tzv. společensky nepřizpůsobivé. 2. rozšíř. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006. 221 s. ISBN 80-7368-192-7. PEPRNÍK, Jaroslav. Angličtina pro pokročilé 1. 6. vyd. Praha: Fortuna, 2001. 432 s. ISBN 80-7168-673-5. Vlastní odborné texty, vhodné texty z aktuálních čísel časopisů Bridge.

8.2

Filosofie a etika

8.2.1

Anotace

Předmět Filosofie a etika představuje studentům filosofii jako vědu, která formuluje obecné otázky týkající se samotné podstaty lidské existence a hledá možné odpovědi na tyto otázky, což studentům umožní hlubší poznání a pochopení podstaty a cílů sociální práce jako oboru i jako specifické činnosti v kontextu doby. Praktický obor filosofie – etika tvoří důležitou součást předmětu, protože sociální práce jako obor i jako činnost byla vždy úzce spojena s problematikou hodnot, kam se promítá pojetí

33



dobra a zla, povinnosti, svobodné vůle a spravedlnosti. Sociální práce jako praktická činnost přitom nutně konfrontuje pojetí výše zmíněných etických kategorií studenta – budoucího sociálního pracovníka s pojetím uživatelů. Obsahem výuky filosofie je stručný přehled historie, pozornost je věnována teoriím a tématům významným pro sociální práci. Etika je zaměřena na vymezení a pochopení předmětu studia, vymezení samotného pojmu etika a dále pojmu morálka. Hlavními tématy jsou svobodná vůle, štěstí, ideál dobrého života a problematika intervencí, které jsou z úhlu pohledu společnosti žádoucí, ale o které uživatel nestojí. Obsahově předmět Filosofie a etika souvisí zejména s předměty Teorie a metody sociální práce, Psychologie, Sociologie, Sociální patologie, Odborná praxe, Odborný seminář a Krizová intervence. Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed, diskusí a prezentací samostatných prací studentů na vybraná témata.

8.2.2

Cíle vyučovacího předmětu

V oblasti filosofie je cílem zprostředkovat studentům informace o vzniku a vývoji filosofie jako vědy, přehled základních oborů filosofie a její postavení v systému společenských i ostatních věd. Dalším cílem je poskytnout studentům informace o významu filosofie v současném světě a o zdrojích filosofického poznání. Studenti pochopí pojem paradigma jako obecný způsob přístupu ke světu a otázkám týkajícím se samotné podstaty lidské existence v různých historických obdobích a dále se seznámí s teoriemi, které jsou významné pro současné pojetí sociální práce. V oblasti etiky je cílem seznámit studenty s pojetím základních etických kategorií utilitaristických a také transcendentálních teorií, dále pochopit a vymezit etické problémy a etická dilemata a vést studenty ke schopnosti samostatně se rozhodovat s vědomím zodpovědnosti. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: - předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) - vést studenty k samostatnému vyhledávání autentických zdrojů informací a schopnosti s nimi pracovat – tj. kriticky o nich přemýšlet, zaujímat vlastní názory a postoje - prezentacemi samostatných prací studentů vést ke schopnosti argumentace - ukázat studentům problematiku vymezení a uchopení hodnot a etiky v praxi sociální práce - vést ke schopnosti stanovení hranic profesionálního pomáhání - vést ke schopnosti sebereflexe morálního chování a jednání v rámci profese

34


8.2.3



Filosofie -

Filosofie jako věda, obory filosofie a předmět studia Filosofie staré Indie a staré Číny Filosofie středověku – hlavní periody, jejich charakteristika Filosofie renesance a baroka Filosofie osvícenství Immanuel Kant – význam pro filosofii Filosofie 19. století Filosofické směry 20. století

Etika -

spravedlnost – roviny praxe ctnost lidská důstojnost; vymezení a stanovení hranic pojmu „důstojný život“ štěstí a smysluplnost života empiristická etika – etické systémy založené na filosofii empirismu transcendentální etika ; přehled etických systémů založených na filosofii transcendence přehled a základní informace o náboženstvích a jejich etických systémech, které tvoří východiska a tradice evropské filosofie a etiky (judaismus, křesťanství a islám) přehled a základní informace o východních náboženstvích a jejich etických systémech, jejich současné formy základní etické pojmy z úhlu pohledu různých náboženství, problematika tolerance aktuální morální a etické problémy současnosti etické problémy a etická dilemata v sociální práci etika vědeckého výzkumu

8.2.4


Klíčové znalosti studenta: - umí vymezit předmět studia filosofie a etiky, chápe postavení a význam filosofie v oblasti lidského poznání i v oblasti praktického života - orientuje se ve filosofických teoriích z hlediska historického - umí definovat zdroje filosofického poznání - chápe filosofii sociální práce v kontextu dané doby; chápe filosofii současné sociální práce - umí vymezit pojmy etika a morálka - umí definovat základní etické a morální kategorie - dokáže vysvětlit podstatu a vymezit úskalí utilitaristického i transcendentálního pojetí etiky - umí definovat pojmy etický problém a etické dilema

35



Klíčové dovednosti v oblasti etiky: -

je schopen samostatně vyhledávat autentické zdroje informací, chápe význam tohoto postupu pro vytváření postojů a hodnot je schopen reflexe norem, vlastního morálního chování a jednání je schopen empatie, chápe význam respektování autonomie osobnosti uživatele, preferuje partnerský přístup k uživatelům, respektuje právo uživatel na sebeurčení

8.2.5 -


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma seminární práce v rozsahu 8-10 stran na vybrané téma

8.2.6

Literatura

Základní: ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. 3. vydání, v Portálu 2.. Praha: Portál, 2010. 377s. ISBN 978-80-7367-727-5 BLACKBURN,Simon. Velké otázky filosofie.1. vydání. Praha, Univerzum,2012. 208 s. ISBN 97880-242-3238-6 JANKOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Triton, 2003. 223 s. ISBN 807254-329-6. KOPŘIVA,Karel. Lidský vztah jako součást profese- S předmluvou Jiřiny Šiklové.7. vydání, v Portálu 6. Praha: Portál,2011. 147 s. ISBN 978-80-262-0528-9 KRATOCHVÍL, Zdeněk. Filosofie mezi mýtem a vědou - Od Homéra po Descarta.1. vydání. Praha: Academia, 2009. 471 s. ISBN 978-80-200-1789-5 MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Základy sociální práce. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 312 s.ISBN 807178-473-7 SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka a slovník filosofických pojmů. 3. rozšířené vydání. Praha: Vyšehrad, 1998. 392 s. ISBN 80-7021-253-5 VANĚK,Jiří. Filosofie v kultuře západní tradice.1. vydání. Praha: ARSCI, 2013. 272 s. ISBN 97880-7420-036-6 STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 8.vydání. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 653 s. ISBN 978-80-7195-206-0 Rozšiřující: al-QARÁDÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu.Praha: Islámská nadace, 2001 BAKALÁŘ, Petr. Tabu v sociálních vědách. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-135-2 Bible- ekumenické vydání z roku 1985. 2. katolické vydání. Praha: Zvon, 1991. ISBN 81-7113-009-5 HEIDBRINK, Horst. Psychologie morálního vývoje. 1 vydání. Praha: Portál, 1997. 176 s. ISBN 807178-154-1 36



KNIPE, David M. Hinduismus- experimenty s posvátnem. 1. vydání. Praha: Prostor, 1997. ISBN 8085190-57-5 KOUKOLÍK, František, DRTILOVÁ, Jana. Zlo na každý den. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-7662-4 (soubor) KOUKOLÍK, František, DRTILOVÁ, Jana. Základy stupidologie. Praha:Galén, 2002. ISBN 807662- 4 (soubor) RIDLEY, Matt. O původu ctnosti.1. vydání. Praha: Portál, 2000. 296 s. ISBN 80-7178-351-X SOKOL, Jan. Filosofická antropologie. 1. vydání. Praha: Portál, 2002. 224 s. ISBN 80-7178-627-6 NESVADBA, Petr. Slovník základních pojmů z filosofie. 1. vydání. Praha: Fortuna, 1999. 152 s. ISBN 80-7168 – 627-1

8.3

Kultura osobního projevu

8.3.1

Anotace

Cílem předmětu je formovat kulturní chování studentů a získat základní orientaci při společenských událostech všech úrovní (od každodenních aktivit až k „výjimečným“ událostem). Dále pak pozorovat, poznávat a uvědomovat si sami sebe, trénovat komunikační dovednosti, poznávat druhé lidi. Teoretické poznatky a vědomosti z oblasti kulturních norem uznávaných a platných v mezilidských vztazích následně pak ověřovat v běžném denním životě. Součástí předmětu je také prezentovat současný ideál etikety – ohleduplnost, takt a empatii. Výuka využívá formu přednášek, diskusí, exkurzí, cvičení (např. pantomimické hry, modelování rozhovorů, různé způsoby vedení rozhovoru atd.) a referátů. Předmět navazuje především na poznatky z předmětů Psychologie, Filozofie a etika.

8.3.2


Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

poskytovat vhodnými didaktickými metodami základní informace z dané oblasti (viz rámcový obsah učiva) a prohlubovat je naučit studenty chápat význam, základní normy a principy společenské kultury vštěpovat studentům principy, normy a pravidla kulturního chování a vyjadřování v běžných společenských a pracovních situacích trénovat citlivost na neverbální projevy své i druhých lidí naučit se vnímat, vymezovat a chránit své osobní hranice i hranice své profesní role ve svém životě uplatňovat estetické, ekologické a další požadavky na životní prostředí (bydlení, pracoviště, vzhled obcí a měst atd.) vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti je následně používat

37


8.3.3 -

-


pochopit význam a základní normy společenské kultury a teoretické poznatky pak individuálně ověřovat v praxi (s ohledem na náplň vzdělávacího programu) usilovat o vzájemnou součinnost jednání, řeči neverbálních projevů orientovat se ve společenské etiketě, uplatňovat ji v profesním, společenském i soukromém životě zvládnout pravidla pro komunikaci se specifickými skupinami lidí (např. dětmi, starými a zdravotně postiženými lidmi) seznámit se s pravidly stolování a stolničení (též ve specifických podmínkách zařízení sociální péče) znát základní požadavky na kulturu těla, hygienu a celkový životní styl orientovat se v požadavcích na životní prostředí

8.3.5 -


Základní principy společenské kultury Objevování sebe a okolí. Neverbální komunikace Kultura ústního vyjadřování Člověk mezi lidmi Kultura stolování a stolničení Kultura těla a oblékání Člověk a životní prostředí, člověk a prostředí

8.3.4 -



docházka činí 80 % docházka 65 %, seminární práce na zadané téma v rozsahu 5-10 stran každý student vypracuje a přednese referát na zadané téma

8.3.6

Literatura

BIXLER, Susan, NIX-RICE, Nancy. Profesionální image. 1. vyd. Brno: Computer Press, a s., 2006. 217 s. ISBN 80-251-1057-5. CAPPONI, Věra, NOVÁK, Tomáš. Asertivně do života. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 157 s. ISBN 80-7169-082-1. DUFFKOVÁ, Jana. Kultura osobního projevu. 1. vyd. Praha: SPN, 1990. 120 s. ISBN 80-04-238017. FANTA, Vladimír. Nikdo nejsme dokonalí. 1. vyd. Pardubice: Filip Trend Publishing, 2002. 258 s. ISBN 80-86282-12-0. KOHOUT, Jaroslav. Rétorika. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 1998. 159 s. ISBN 8085942-54-9. LANGER, Antonín. Úspěch veřejné promluvy. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1993. 103 s. ISBN 80-7168063-X.

38



MATHÉ, Ivo, ŠPAČEK, Ladislav, Etiketa. 1. vyd. Praha: BB/art, s. r. o., 2005. 192 s. ISBN 80-7341564-X. MATĚJKA, Marek. Sám sobě slušným člověkem. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 202 s. ISBN 80-7169-516-5. NOVÁK, Tomáš. Asertivita nejen na pracovišti. 1. vyd. Brno: Bizbooks, 2012. 159 s. ISBN 978-80265-0020-9. PATOČKA, Otakar. O tykání a vykání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2000. 114 s. ISBN 80-2470000-X. POSPÍŠIL, Miroslav. Asertivita. 1. vyd. Plzeň: ve vlastním nákladu, 1996. 238 s. ISBN 80-85424-886. SMEJKAL, Vladimír. Abeceda společenského chování. 1. vyd. Praha: Horizont, 1989. 207 s. ISBN 80-7012-006-1. SMEJKAL, Vladimír. Lexikon společenského chování. 1. vyd. Praha: Grada, 1993. 218 s. ISBN 8085623-2. ŠPAČEK, Ladislav. Malá kniha etikety-komplet. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 170 s. ISBN 97880-204-3209-4 THIEL, Eduard. Řeč lidského těla. 5. vyd. Bratislava: Plasma Service, 1993. 134 s. ISBN 80-9014121-8.

8.4

Statistika a demografie

8.4.1

Anotace

Se statistickými informacemi se lidé setkávají v denním tisku, v dalších sdělovacích prostředcích, velmi často v odborné literatuře. Jde o to, aby s těmito informacemi člověk uměl pracoval, aby pochopil o čem vlastně vypovídají, protože statistické informace jsou zajímavé a vypovídají o nejrůznějších stránkách veřejného života, zejména hospodářského. Právě toto používání statistických informací by se měli studenti naučit v tomto základním kurzu statistiky. Studenti se seznámí s celým procesem statistických prací, jehož výstupem jsou statistické informace a statistické charakteristiky. Cílem části týkající se statistiky je seznámit studenty se základními poznatky statistiky, které jsou poté aplikovány v dalších odborných předmětech (např. v předmětu Základy ekonomiky). Výuka se bude realizovat formou přednášek, jejichž součástí budou výpočty příkladů a interpretace dosažených výsledků. Cílem demografie je seznámit studenty se základy této společenské vědy, jejímž předmětem jsou demografické jevy a procesy, tj. takové jevy a procesy, které souvisí s reprodukcí obyvatelstva. Studenti se seznámí se základními demografickými ukazateli (úmrtnost, plodnost, sňatečnost, rozvodovost, migrace) a jejich vývojem, jejich hodnoty za ČR budou srovnány s hodnotami

39



vybraných zemí Evropy a světa. Dále studenti získají informace o vývoji populace v českých zemích a světa a o prognóze vývoje v budoucích letech. Výuka se bude realizovat formou přednášek, které budou doplňovány referáty na aktuální demografická témata. Tato část předmětu úzce souvisí s předmětem Sociologie.

8.4.2


V rámci statistiky se studenti naučí používat základní pojmy, se kterými statistika pracuje, poznají instituce, které provádějí statistické práce, zejména ČSÚ a úkoly, které plní. Seznámí se s harmonogramem statistických prací, na jehož konci jsou statistické informace a ukazatele, které se naučí zjišťovat, ale také vysvětlit jejich obsah. Cílem tohoto předmětu je také vést studenty k samostatnému vyhledávání statistických informací v publikacích vydávaných ČSÚ a na internetu a vypěstovat v nich schopnost se statistickými daty pracovat. V rámci demografie studenti získají dovednost správně interpretovat výstupy demografických šetření ve formě demografických údajů a ukazatelů, případně jejich znázornění. Získají základní vědomosti o trendech demografického vývoje populace ČR, Evropy i vybraných částí světa. Studenti získané poznatky z demografie dokáží propojit s poznatky z jiných souvisejících věd (např. se sociologií, ekonomií) a jsou schopni např. navrhovat určitá opatření v oblasti populační politiky a naznačit řešení různých problémů dneška v oblasti demografie. Dalším vzdělávacím cílem předmětu je ovlivnit postoje současné mladé generace k zakládání rodiny, jako základního článku společnosti a dále pozitivně ovlivnit postoje studentů k populačnímu vývoji v ČR vzhledem k vymírání české populace.

8.4.3


STATISTIKA -

-

Úvod - postavení a úkoly statistiky - základní statistické pojmy - organizace statistické služby Etapy statistických prací Ukazatelé úrovně a variability Poměrní ukazatelé Indexy Časové řady

40



DEMOGRAFIE -

-

Úvod - začlenění v systému věd, její předmět, rozdělení demografie - historický vývoj demografie jako vědního oboru - prameny demografických údajů Zjišťování demografických údajů Demografické ukazatele Struktura populace Vývoj obyvatelstva Zdravotnická statistika

8.4.4


STATISTIKA Studenti znají základní statistické pojmy, znají, jakým způsobem jsou v ČR zajišťovány statistické práce, jak je upravena státní statistická služba po právní stránce, jaké úkoly plní ČSÚ. Znají, v jakých etapách se statistické práce uskutečňují, jak na sebe navazují. Získají dovednosti konstrukce statistických tabulek a grafů (se všemi náležitostmi), umí i statistické grafy číst. Umí vypočítat statistické ukazatele, znají, co je jejich obsahem, kdy se používají, a výsledky výpočtů umí slovně interpretovat. Umí samostatně vyhledávat statistické informace ve statistických publikacích, vydávané ČSÚ a na internetu. DEMOGRAFIE Studenti mají znalosti o tom, kdy demografie jako věda vznikla, jaký byl její institucionální vývoj, jaká demografická data jsou nutná pro výpočty demografických ukazatelů a jak se získávají. Umí interpretovat jednotlivé demografické ukazatele a výsledky dávají do souvislostí s poznatky souvisejících věd (sociologií, ekonomií). Studenti umí vyvodit jak demografie souvisí se sociální a populační politikou. Znají rámcově demografickou strukturu obyvatelstva české republiky a umí určit vývojové trendy populace ČR.

8.4.5 -


docházka 80 % odučených hodin závěrečný písemný test

41


8.4.6


Literatura

Základní: BURDA, Z. Statistika pro obchodní akademie. Praha: Fortuna, 2002. ISBN 80-7168-817-7. BURDA, Z. Příklady ze statistiky a jejich řešení pro střední školy. Praha: Fortuna, 1997. ISBN 807168-486-4. KOSCHIN, F. Demografie poprvé. Praha: VŠE v Praze, 2000. ISBN 80-245-0125-2 ROUBÍČEK, V. Základní problémy obecné a ekonomické demografie. Praha: VŠE v Praze, 1996. ISBN 80-7079-188-8 Časopis Demografie Ženy a muži v datech. Praha: ČSÚ, 2005. ISBN 80-250-1092-9 Statistická ročenka. ČSÚ Praha Internetové stránky ČSÚ www.czso.cz Rozšiřující: HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J., FISCHER, J. Statistika pro ekonomy. Bookretail s. r. o., 2011. ISBN 978-80-86946-43-6. Demografie (nejen) pro demografy. Slon, 2009. ISBN 978-80-7419-012-4.

8.5

Základy ekonomiky

8.5.1

Anotace

Cílem předmětu je vybavit studenty potřebnými ekonomickými znalostmi a dovednostmi, aby chápali hospodářské jevy ve společnosti, rozlišovali fungování ziskového a neziskového sektoru, dokázali se orientovat v naší ekonomice a ekonomice EU, naučili se ekonomicky myslet. Dalším cílem je ovlivnit postoje a hodnotové orientace studentů tak, aby jednali v souladu se zákony a ekonomickými pravidly. Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek. Obsahově je spjata s předměty Teorie a metody sociální práce, Sociální politika, Právo, Statistika a demografie.

8.5.2


V oblasti ekonomiky je cílem zprostředkovat studentům informace o makro a mikroekonomii, o omezených zdrojích ve společnosti.. Součástí teorie je orientace ve formách, majetku, finančních zdrojích, hospodaření a personální činnosti ziskových a neziskových organizací. Student chápe

42



vztahy organizace k ostatním subjektům v ekonomice a je veden k ekonomickému chování při používání finančních prostředků z veřejných rozpočtů v oblasti sociální práce. Z makroekonomie získají studenti informace o hospodářské politice, začlenění ČR do EU a světového hospodářství. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: - předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu - vést studenty k pochopení hospodářských jevů ve společnosti, přemýšlet o nich, zaujímat vlastní názory a postoje - vést studenty k ekonomickému myšlení a efektivnosti práce - vést studenty k hospodárnému jednání, uplatňování ekonomických hledisek při používání zdrojů - vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat

8.5.3 -


Základní pojmy tržní ekonomiky Národní hospodářství, EU Podnikatelské a nepodnikatelské subjekty Majetková a finanční struktura organizace Personální činnost Hospodaření organizace Hospodářské okolí Hospodářská politika

8.5.4


Znalosti studenta: -

dokáže vysvětlit ekonomické pojmy a jevy specifikuje strukturu národního hospodářství, strukturu EU a společnou politiku umí interpretovat pomocí základních ukazatelů vývoj ekonomiky umí shrnout právní formy podnikatelských subjektů, rozliší podnikání fyzických osob a právnických osob chápe základní principy hospodaření podnikatelských subjektů umí objasnit veřejné rozpočty, příjmy a výdaje státního rozpočtu, subjekty, které peníze odvádějí a subjekty, které naopak peníze přijímají ze státního rozpočtu umí rozdělit neziskové organizace, uvést konkrétní příklady a jejich zakladatele, chápe principy sestavení rozpočtu a hospodaření s finančními zdroji neziskových organizací je schopen rozlišit hlavní činnosti organizací, hlavně neziskových, a dokáže se v nich orientovat

43



disponuje potřebnými znalostmi o bankách, pojišťovnách a jejich produktech, o obchodních partnerech, o orgánech územní správy a kontrolních orgánech chápe význam hospodářské politiky, její cíle a nástroje

Dovednosti studenta: -

orientuje se v systému odměňování neziskových organizací samostatně pracuje s ekonomickými zákony, odbornou literaturou jedná v souladu se zákony a ekonomickými pravidly umí hospodárně nakládat se svěřenými finančními a věcnými prostředky v neziskových organizacích

8.5.5 -


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma

8.5.6

Literatura

HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. 691 s. ISBN 978-80-7400-006-5 HOLMAN, Robert. Makroekonomie. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. 424 s. ISBN 978-80-7179-8613 HOLMAN, Robert. Mikroekonomie. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. 592 s. ISBN 8071798622 HOLMAN, Robert. Základy ekonomie pro studeny VOŠ a neekonomické fakulty VŠ. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2008. 376 s. ISBN 978-80-7179-890-3 KLÍNKSÝ, Petr. MUNCH, Otto. CHROMÁ, Danuše. Ekonomika, ekonomická a finanční gramotnost pro střední školy. 2. vyd. Praha : Eduko, 2012. ISBN 978-80-87204-65-8. LAJTKEPOVÁ, Eva. Veřejné finance v České republice: teorie a praxe. Praha: CERM, 2014, 134 s. ISBN 978-80-7204-861-8 MARKOVÁ, Hana. Daňové zákony 2014, Praha: GRADA Publishing, 2014. 159 s. NEŠČÁKOVÁ, Libuše. Zákoník práce 2014 v praxi, 4. yyd. Praha: GRADA Publishing, 2014. 296 s. ISBN 978-80-247-5124-5 TULEJA, Pavel. NEZVAL, Pavel. MAJEROVÁ, Ingrid. Základy mikroekonomie. 2. vyd. Brno: BIZBOOKS, 2011. 272 s., EAN 9788025135778

8.6

Aplikovaná výpočetní technika

8.6.1

Anotace

Vyučovací předmět navazuje na znalosti získané na střední škole a připravuje studenty využívání prostředků informačních a komunikačních technologií (ICT) jak v průběhu přípravy v jiných předmětech, tak v dalším studiu i výkonu povolání sociálního pracovníka. Předmět prohlubuje u studentů schopnost tvůrčím způsobem využívat informační a komunikační technologie, informační 44



zdroje a možnosti aplikačního programového vybavení s cílem dosáhnout lepší orientaci v narůstajícím množství informací při respektování právních a etických zásad používání prostředků ICT. Student je veden ke schopnosti aplikovat výpočetní techniku s využitím pokročilejších funkcí k efektivnímu zpracování informací, a přispět tak ke transformaci dosažených poznatků v systematicky uspořádané vědomosti. Dynamický rozvoj oblasti ICT vyžaduje od studenta flexibilitu při přizpůsobování se inovovaným verzím digitálních zařízení a schopnost jejich vzájemného propojování.

8.6.2


Cíl v dané vzdělávací oblasti směřuje k rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede studenty k porozumění zásadám ovládání a věcným souvislostem jednotlivých skupin aplikačního programového vybavení a k vhodnému uplatňování jejich nástrojů, metod a vazeb k efektivnímu řešení úloh; porozumění základním pojmům a metodám informatiky jako vědního oboru a k jeho uplatnění v ostatních vědních oborech a profesích; uplatňování algoritmického způsobu myšlení při řešení problémových úloh; využívání prostředků ICT k modelování a simulaci přírodních, technických a především společenských procesů a k jejich implementaci v různých oborech; tvořivému využívání spektra možností komunikačních technologií a jejich kombinací k rychlé a efektivní komunikaci. Student se učí využívat výpočetní techniku ke zvýšení efektivnosti své činnosti, k dokonalejší organizaci práce a k týmové spolupráci, využívá informačních a komunikačních technologií (on-line vzdělávání, spolupráce na projektech) k celoživotnímu vzdělávání a vytváření pozitivních postojů k potřebám znalostní společnosti; využívá možností výpočetní techniky a internetu k poznávacím, estetickým a tvůrčím cílům s ohledem ke globálnímu a multikulturnímu charakteru internetu; učí se uvědomění si, respektování a zmírnění negativních vlivů moderních informačních a komunikačních technologií na společnost a na zdraví člověka, ke znalosti způsobů prevence a ochrany před zneužitím a omezováním osobní svobody člověka; získávání údajů z většího počtu alternativních zdrojů a odlišování informačních zdrojů věrohodných a kvalitních od nespolehlivých a nekvalitních; respektování a používání odborné terminologie informačních a počítačových věd; poznání základních právních aspektů a etických zásad týkajících se práce s informacemi a výpočetní technikou, k respektování duševního vlastnictví, copyrightu, osobních dat a zásad správného citování autorských děl.

45



Učitel se snaží o splnění následujících cílů: -

vést studenty k používání prostředků výpočetní techniky, k uvědomění si výhod, nevýhod a různých omezení spojených s použitím informačních technologií naučit studenty orientovat se v běžně používaném systému, chápat strukturu dat a možnosti jejich uložení (soubor, složka, operace se soubory) vhodnými didaktickými metodami naučit studenty rozumět principu operačního systému a na uživatelské úrovni s ním pracovat naučit studenty pracovat s moderními typy kancelářských programů vést studenty k využívání internetu a využívání jeho komunikační a přenosové možnosti seznámit studenty s prací na počítačových sítích, naučí je využít jich pro svoji činnost

8.6.3 -

-

-

-


Úvod - pravidla a bezpečnost práce s prostředky ICT - antivirová ochrana Prohloubení dovedností práce s prostředky ICT - operační systém - textový editor - úprava textu, ČSN a ISO normy - tabulky a složitější texty, grafické objekty - databáze, databázové systémy a aplikace Prostředí Windows, Word a Excel. - základní pojmy, úvod do systému - nástroje a ovladače - aplikace Odborné aplikace. - možnosti využití prostředků ICT v sociální práci - práce na počítačových sítích

8.6.4

Klíčové kompetence

Vědomosti, dovednosti a hodnotová orientace studenta: -

dokázat se orientovat v základních problémech oblasti ICT umět aplikovat prostředky ICT v práci sociálního pracovníka dodržovat zásady práce s prostředky ICT znát a používat aplikace pro výchovu a vzdělávání dodržovat právní aspekty a etické zásady při práci s ICT umět zpracovávat informace komunikovat s ostatními uživateli

46


8.6.5 -



docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma odevzdání samostatné

8.6.6

Literatura

BROŽ, M. Excel 2007, podrobná uživatelská příručka. Vydání první. Brno: Computer Press, a. s., 2007. ISBN 978-80-251-1822-1. KLATOVSKÝ, K. PowerPoint 2010 nejen pro školy. Vydání první. Brno : Computer Media, 2010. ISBN 978-80-7402-077-3 KLATOVSKÝ, K. Word 2010 nejen pro školy. Vydání první. Brno : Computer Media, 2010. ISBN 978-80-7402-075-9 KRÁL, Mojmír. Excel 2013 snadno a rychle. Praha : Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4726-2 KUKUČKA, J. INTERNET 1. vydání. Brno: CCB s. r. o., 1999. ISBN 80-85825-36-8. MATÚŠ, Z. Excel v příkladech 2010. Vydání třetí. Brno : Computer Media, 2011. ISBN 978-807402-073-5. MATÚŠ, Z., ŠTĚPÁN, R. Informačně technologický základ. (cvičebnice + CD). Vydání první. Brno : Computer Media, 2008. ISBN 978-80-7402-009-4. NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. 1. díl, vydání 7. Kralice na Hané : Computer Media s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7402-020-9. NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. 2. díl, vydání 7. Kralice na Hané : Computer Media s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7402-021-6. NAVRÁTIL, P. WORD pro školy. Vydání první. Kralice na Hané: Computer Media 2001. ISBN 80902815-7-5. ROUBAL, P. WINDOWS XP. Podrobný průvodce začínajícího uživatele. První vydání. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 2002. ISBN 80-247-0256-8. ŠIMEK, T. Office 2013, podrobný průvodce. Praha : Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4731-6 ŽEMLIČKA, M. E-mail,chat, sms. Praktický průvodce. Vydání první. Brno: Computer Press. 2003. ISBN 80-7226-928-3.

8.7

Základy korespondence

8.7.1

Anotace

Základem předmětu je ovládnutí klávesnice PC nejracionálnějším způsobem, tj. desetiprstovou hmatovou metodou, čímž se veškeré práce na PC zrychlí a zpřesní. Výuka probíhá pomocí výukového programu ZAV, který jednoduchým způsobem vede ke zvládnutí prstokladu a který současně motivuje ke správnému a rychlému psaní. Jeho výhodou je i možnost domácí instalace programu.

47



Důraz je kladen také na správnou orientaci ve všech druzích úředních písemností, zvládnutí normalizované úpravy písemností podle ČSN 016910, správnou stylizaci úřední korespondence a profesionální písemné komunikace s nejrůznějšími subjekty. Výuka se realizuje formou praktických cvičení a metodou praktického upevňování vědomostí ve specializované učebně na PC a připravuje studenty k získání korespondenčních dovedností a návyků. Předmět Základy korespondence je úzce provázán s předměty Aplikovaná výpočetní technika, Právo a Sociální politika a rozvíjí u studentů profesionální vykonávání administrativních prací.

8.7.2


Cílem předmětu Základy korespondence je vybavit studenta takovými kompetencemi, aby mohl vykonávat danou profesní činnost na výborné teoretické i praktické úrovni. Tzn. vychovat studenta, který bude adaptabilní, pečlivý, pohotový, praktický, taktní, tvořivý a v mnoha případech trpělivý a ochotný, dále také zodpovědný a mlčenlivý při práci s osobními údaji a daty. Cílem jsou také praktické dovednosti a vědomosti: -

-

ovládání klávesnice všemi deseti prsty, tím student zrychlí výkon, uspoří vynaloženou energii a může se soustředit pouze na obsah sdělení a nemusí přerušovat tok myšlenek vyhledáváním jednotlivých kláves, rychlost psaní se projevuje také v celkové osobní pracovní produktivitě i v kvalitě, tj. bezchybnosti textu znalost a používání doporučené normy pro psaní úředních dopisů, evidenci a archivaci písemností (ČSN 01 6910) věcná, jazyková i formální správnost písemností, estetická úprava správná stylizace a aktivní zpracování úředních dopisů, interních písemností, dopisů osobního charakteru, personálních a právních písemností a písemností v hospodářském styku používání písemností ve styku s bankou a poštou zásady manipulace s písemnostmi elektronická komunikace

8.7.3 -


Tvorba úředního dopisu Interní písemnosti (vnitropodnikové) Osobní dopisy (úřední dopisy osobního charakteru aplikované do oblasti sociální práce) Personální písemnosti Právní písemnosti Písemnosti v hospodářském styku Písemnosti ve styku s bankou a poštou Manipulace s písemnostmi

48



Elektronická komunikace

8.7.4

Klíčové kompetence studenta

Cílem vzdělávání je vybavit studenta kompetencemi nezbytnými pro profesní uplatnění a celoživotní vzdělávání. Klíčové kompetence jako písemná komunikace, schopnost řešení problému, využívat a pracovat s informacemi, řešit praktické úkoly umožní zvládat obecné i odborné nároky v pracovním a osobním životě. Odbornou kompetencí studenta je schopnost psaní na klávesnici všemi deseti prsty. Student se dokáže orientovat ve všech druzích úředních písemností, ovládá normalizovanou úpravu písemností, tvorbu úředního dopisu tj. správnou stylizaci písemností, dokáže volit vhodné slovní obraty, ovládá grafickou a estetickou úpravu. Student dokáže vyhodnotit zapsané informace, které se mohou stát průkazním materiálem při řešení sporných případů. Pomocí písemností dokáže zpřesnit, zkvalitnit a dokumentovat výměnu informací.

8.7.5 -

Požadované výstupy k hodnocení a klasifikaci

docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma vzorový soubor s vyhotovenými písemnostmi

8.7.6

Literatura

HOLUB, Milan. Vzory smluv a podání. 11. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2012, 210 s. ISBN 80-7201607-5. KULDOVÁ, Olga a Emílie FLEISCHMANNOVÁ. Jak psát obchodní dopisy a jiné písemnosti: pro střední školy i pro širokou veřejnost. 6., upr. vyd. Praha: Fortuna, 2010, 199 s. ISBN 978-807-3730093. KULDOVÁ, Olga a Emílie FLEISCHMANNOVÁ. Metodická příručka k technice administrativy a obchodní korespondenci. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1998, 111 s. ISBN 80-716-8574-7. LEVOVÁ, Jaroslava a Ivana VALEŠOVÁ. Dopisy bez předtištěných odvolacích údajů: sbírka úloh. 1. vyd. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, oddělení Státní těsnopisný ústav, 2005, 76 s. ISBN 80-851-1893-9. SLAVÍČKOVÁ, Markéta a Ivana VALEŠOVÁ. Obchodní dopisy nejen u státní zkoušky sbírka úloh. 2. vyd. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008, 46 s. ISBN 80-851-1887-4. ČSN 01 6910. Úprava písemností zpracovaných textovými editory. 2007.

49



8.8

Teorie a metody sociální práce

8.8.1

Anotace

Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím sociální práce jako vědního oboru a specifické činnosti. Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva - oblast teorie a oblast vlastních metod práce s uživateli. Výuka se bude realizovat formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed a diskusí, exkurzí. V teorii sociální práce jsou využívány poznatky především z předmětů Psychologie, Sociální politika, Sociální patologie, Právo a Filosofie a etika. V předmětu Teorie a metody sociální práce jsou využívány praktické dovednosti a získané poznatky z pracovišť při výkonu odborné praxe a dále poznatky a dovednosti získávané v rámci předmětu Odborný seminář, včetně schopnosti dalšího profesionálního růstu pomocí metody supervize.

8.8.2


V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům informace o historickém vývoji oboru, o cílech a významu sociální práce v současných podmínkách a o vývojových koncepcích oboru. Součástí teorie je i orientace v základních principech jednotlivých přístupů k uživateli. V oblasti metod je cílem získání základních praktických kompetencí k práci s příslušnými cílovými skupinami uživatel. Pod pojmem kompetence se rozumí praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat, aktualizovat je motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání v oboru vést k nutnosti poznání vlastních silných a slabých stránek a umění je používat a zvládat naučit ovládat a vybrat vhodné metody duševní hygieny jako prevence syndromu vyhoření a profesionální deformace naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s uživatelem, vysvětlit potřebnost tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci naučit studenty prakticky vymezit hranice a možnosti sociálních služeb motivovat k vnitřnímu přijetí etického kodexu seznámit s pravidly chování člověka za mimořádných situací

50


8.8.3


1

Teorie sociální práce

-

Sociální práce jako obor a jako činnost Historie sociální práce Základní pojmy užívané v metodách sociální práce Základní etapy sociální práce Etické principy sociální práce Osobnost sociálního pracovníka Chování člověka za mimořádných situací Metody sociální práce

2 -


Individuální případová práce Práce se skupinou Práce s rodinou Komunitní práce Ústavní péče Sociální práce v trestní justici Sociální práce se sociálně znevýhodněnými skupinami, zejména se zdravotním postižením Aktuální problémy v sociální oblasti

8.8.4


Klíčové znalosti studenta v oblasti teorie -

-

umí definovat sociální práci jako vědní obor a jako specifickou činnost umí rozlišit základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství orientuje se v systému zajišťujícím sociální zabezpečení občana a v systému zajišťujícím zaměstnanost orientuje se v subjektech, které poskytují sociální služby v rámci platné legislativy orientuje se v přístupech k uživateli: - psychodynamický přístup, psychosociální přístup, kognitivně-behaviorální přístup, humanistický a existencionální přístup, přístup založený na teorii komunikace včetně strategického, systemický přístup, teorie rolí (labeling, stigmatizace, stereotypizace), ekologický přístup, úkolově orientovaný přístup, radikální nebo antiopresivní přístup umí zvolit odpovídající metody a techniky práce s uživatelem a umí teoreticky zdůvodnit jejich opodstatněnost umí odlišit kompetence sociálního pracovníka vzhledem k ostatním pomáhajícím profesím zná profesní etiku v rámci profesní etiky umí vymezit hranice dané sociální služby zná zásady pro mapování sociální situace regionu a plánování sociální potřebnosti regionu 51



zná pravidla chování za člověka za mimořádných situací

Klíčové dovednosti v oblasti metod sociální práce -

-

umí definovat cílové skupiny uživatel sociálních služeb umí účinně komunikovat, tj. vytvářet podmínky pro otevřenou komunikaci mezi jednotlivci, skupinami a komunitami, účelně využívá prostředky verbální a neverbální komunikace umí zpracovat a vést přiměřenou dokumentaci o situaci uživatele zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech sociální práce (individuální případová práce, práce se skupinou, práce s rodinou, komunitní práce, kontaktní a terénní práce včetně streetworku) je schopen pomáhat uživatelům přebírat zodpovědnost, vyvíjet kontrolu nad svým chováním, zabezpečovat svá práva dokáže poskytovat emoční podporu zná zásady týmové spolupráce a umí je reflektovat umí reflektovat a zvládat osobní stresy a jejich příčiny umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s uživateli umí v rámci svých kompetencí zasahovat za mimořádných situací

8.8.5 -


docházka 80 % ve všech obdobích docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma ve všech obdobích ve 2. ročníku vzdělávacího programu seminární práce v rozsahu 8-10 stran na aktuální téma

8.8.6

Literatura

Základní - povinná: GABURA, Ján, PRUŽINSKÁ, Jana. Poradenský proces. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 147 s. ISBN 80-85850-10-9. HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,1997. 221 s. ISBN 80-85850-45-1. KALINA, Kamil. Terapeutická komunita.1 vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. 2008, 400 s. ISBN 978-80-247-2449-2 KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 3. vyd. Praha: Portál, 1997. 147 s. ISBN 807178-318-8. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Encyklopedie sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál 2013, 576 s. ISBN 978-80-262-0366-7 MATOUŠEK, Oldřich, MATOUŠKOVÁ Alena. Mládež a delikvence.3.vyd. Praha: Portál 2011, 336 s. ISBN 978-80-7367-825-8 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 807178-473-7.

52



MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2. MATOUŠEK, Oldřich., KOLÁČKOVÁ, Jana, KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-901424-7-8. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 287 s. ISBN 80-7178549-0. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. rozšíř. a přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80-86429-19-9. MICHALÍK, Jan. a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál 2011, 511 s. ISBN 978-80-7367-859-3 NOVOSAD, Libor. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním. vyd. 1. Praha: Portál 2009, 272 s. ISBN 978-80-7367-509-7 NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. Brno: M. Zeman 2001. 168 s. ISBN 80-9030700-0. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 75 s. ISBN 80-85850-00-1. SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. 2007, 160 s. ISBN 97880- 247-1733-3 ŠPATENKOVÁ, Naděžda a kol. Krizová intervence pro praxi. 2. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Grada Publishing 2011, 200 s ISBN 978- 80-247-2624-3 ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka, DOUBRAVOVÁ, Dagmar. Probace a mediace. 1. vyd. Praha: Portál 2010, 216 s. ISBN 978-80-7367-757-2 ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,2007. 128 s. ISBN 97880-86429-36-6. VÁGNEROVÁ Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Rozšířené a přepracované vyd. Praha: Portál 2008, 872 s. ISBN 978-7367-414-9 Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Zákon 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dostupný z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ Rozšiřující: BALICKÁ, Kateřina. Práce s klientem s rizikem v chování. Praha: MPSV, 2005. 79 s. ISBN 8086878-27-9. BECHYŇOVÁ, Věra. Sanace rodiny. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-392-5. BECHYŇOVÁ, Věra. Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. Praha: IREAS, 2007. 229 s. ISBN 978-80-86684-47-5.

53



BENTOVIM, Arnon. Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 117 s. ISBN 80-7169-629-3. BOBEK, Milan, PENIŠKA, Petr. Práce s lidmi. Brno: NC Publishing, 2008. 286 s. ISBN 978-80903858-2-5. DE VITO, Joseph. A. Základy mezilidské komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 420 s. ISBN 807169-988-8. FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika. Praha: Triton 2008, ISBN 978-80-73-87014-0 GJURIČOVÁ, Šárka, KOCOURKOVÁ, Jana, KOUTEK, Jiří. Podoby násilí v rodině. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2000. 101 s. ISBN 80-7021-416-3. GJURIČOVÁ, Šárka. Rodinná terapie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 182 s. ISBN 80-247-0415-3. GULOVÁ, Lenka. Sociální práce. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. 2011, 208 s. ISBN 978-80247-3379-1 HOSKOVCOVÁ, Simona. Psychosociální intervence. Praha: Nakladatelství Karolínum 2009, ISBN 978-80-246-1626-1 KASTOVÁ, V. Krize a tvořivý přístup k ní. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 168 s. ISBN 80-7178-365-X. KUZNÍKOVÁ, Iva a kol. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s. 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1 MAHROVÁ, Gabriela, VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. První vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, 176 s.. ISBN 978-80-247-2138-5 MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš, HOTOVCOVÁ, Lucie. Bezdomovectví. 1. vyd. Praha: Portál 2012, 176 s. ISBN 978-80-262-0090-1 MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 143 s. ISBN 80-7169-897-0. PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozšíř. a přeprac. vyd. Brno: Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315-120-0. RIEGER, Zdeněk. Loď skupiny. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 208 s. ISBN 978-80-7367-222-5. SCHMIDTBAUER, Wolfgang. Psychická úskalí pomáhajících profesí. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 176 s. ISBN 80-7178-312-9. SLOWÍK, Josef. Komunikace s lidmi s postižením. 1. vyd.. Praha: Portál 2010, 155 s. ISBN 978-807367-691-9 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 188 s. ISBN 80-7178-648-9. VALENTA, Josef. Manuál k tréninku řeči lidského těla. 1. vyd. Praha: AISIS, 2004. 259 s. ISBN 80239-2575-X. WEDLICHOVÁ, Iva. Terénní sociální práce v praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2008. 143 s. ISBN 978-80-7044-975-2.

54


8.9

Sociální politika

8.9.1

Anotace


Cílem předmětu je seznámit studenty s postavením sociální politiky v systému politiky státu jako celku s vazbami na ostatní prvky společenského systému. Ukázat sociální politiku jako politiku, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, jeho osobnosti a kvalitě jeho života. Předmět má poskytnout studentovi přehled o nejdůležitějších směrech a součástech sociální politiky. Výuka se bude realizovat převážně formou frontálního vyučování, interaktivních přednášek a diskusí.

8.9.2


Student získá přehled o charakteru sociální politiky v České republice, vysvětlit principy a základní koncepci státní sociální politiky a naučí se chápat vztahy a souvislosti mezi sociální politikou a dalšími odvětvími (ekonomika, právo, sociologie, demografie apod.). Učitel se snaží o splnění následujících cílů: -

vhodnými metodami předat základní informace o oboru (viz rámcový obsah učiva) naučit studenty samostatnému vyhledávání informací a pracovat s nimi znát základní pojmy používané v sociální politice a umět je používat znát systémy a některé dílčí oblasti sociální politiky

8.9.3 -


Úloha sociální politiky ve společnosti Tři pilíře sociální politiky Rodinná politika Důchodová politika Zdravotní politika Politika zaměstnanosti Vzdělávací politika Bytová politika Řízení sociální politiky Evropská unie a sociální politika

8.9.4


Klíčové znalosti studenta: -

umí odlišit základní pojmy používané v sociální politice a umí je používat orientuje se v subjektech a nástrojích sociální politiky 55


je schopen se orientovat v dílčích oblastech sociální politiky umí nacházet a orientovat se v základních zákonných normách v oblasti sociální politiky umí formulovat strategii subjektů pro řešení sociálních situací skupin občanů

8.9.5 -



docházka 80 % ve všech obdobích docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma ve všech obdobích

8.9.6

Literatura

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 542 s. ISBN 978-807-3575-854. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 379 s. ISBN 80717-8548-2. VEČEŘA, Miloš. Sociální stát: východiska a přístupy. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993, 103 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), Sv. 4. ISBN 80-901-4246-X. VEČEŘA, Milos.

ska a pr ), sv. 4. ISBN 80-858-5016-8.

Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Zákon 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dostupný z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ Další platné právní předpisy pro oblast sociální politiky a předpisy souvisící, Praha. www.mpsv.cz Směrnice a Nařízení Rady EHS, Praha. www.mpsv.cz

8.10

Právo

8.10.1 Anotace Předmět má poskytnout studentům základní ucelený přehled o právním systému a právním řádu České republiky a prohloubit jejich právní vědomí. Student se naučí pracovat s právními normami, vyhledávat v pramenech základní podstatné informace týkající se jeho profesního zaměření. Rozvíjí jeho logické myšlení a jeho schopnost jasně a konkrétně formulovat myšlenku. Výuka bude prováděna formou frontálního vyučování.

8.10.2 Cíle vyučovacího předmětu Cílem vyučovacího předmětu je poskytnout studentům přehled o právním systému a právním řádu České republiky, naučit je pracovat s právními prameny a získané znalosti aplikovat při řešení praktických situací. Ukázat na vztah práva k ostatním oblastem života občana a společnosti.

56



Učitel se snaží o dosažení uvedených cílů: -

vhodnými metodami předat základní informace k uvedenému obsahu vzdělávacího programu naučit studenty základním pojmům používaných v právu a samostatnému vyhledávání právnických informací a práce s nimi osobní účastí studentů na soudních jednáních přiblížit praktické uplatnění práva v životě občana

8.10.3 Rámcový rozpis učiva -

Teorie státu a práva Ústavní právo Občanské právo hmotné Rodinné právo Občanské soudní řízení Pracovní právo Trestní právo Právo sociální a zdravotního zabezpečení Obchodní právo Živnostenské právo Správní právo

8.10.4 Cílové kompetence studenta Klíčové znalosti studenta: -

-

chápe úlohu státu a práva v demokratické společnosti, význam práva v životě člověka a společnosti, zná základní lidská práva a je ochoten přispívat k jejich uplatňování, zná principy demokratického a právního státu včetně úlohy sociálního státu, základní právní normy, orientuje se v našem právním řadu, má přehled o stěžejních normách sociálního práva je schopen aplikace nabytých vědomostí při řešení jednoduchých praktických situací má přehled o dalších právních odvětvích, dovede správné užívat odbornou terminologii, pregnantně formulovat myšlenky a vyjadřovat se, dovede pracovat s právními prameny a jinými zdroji právních informaci, včetně využívání počítačového programu ASPI automatizovaný systém právních informací

8.10.5 Požadované výstupy k hodnocení -


8.10.6 Literatura HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 398 s. ISBN 80-723-9192-5.

57



JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné. 1. vyd. Praha: Linde, 2004, 470 s. ISBN 80-720-1501-X. JOUZA, Ladislav. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. 1. vyd. Praha: Polygon, 2004, 471 s. ISBN 80-727-3111-4. MAREŠ, Petr. Modernizace a česká rodina: sborník prezentací na sympoziu pořádaném ve dnech 15.-17. října 2003 Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2003, 348 s. Sociální studia. ISBN 80-865-9861-6. , is . . Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2007, xiv, 935 p. ISBN 80-717-9869-X. ŠÍMA, Alexander a Milan SUK. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. 13., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, xvii, 422 s. ISBN 978-807-4004-902. VARVAŘOVSKÝ, Pavel. Základy práva: o právu, státě a moci. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2009, 456 s. ISBN 978-807-3574-079. VODICKA, Karel a Ladislav CABADA. ky: historie a soucasnost. 3., aktualiz. a rozs , 2011, 486 p. ISBN 80-736-7893-4. Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Zákon 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dostupný z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ Další platné právní předpisy pro oblast sociální politiky a předpisy souvisící, Praha. www.mpsv.cz

8.11

Psychologie

8.11.1 Anotace Předmět je koncipován tak, aby studenti získali základní informace o vývoji psychologie jako vědního oboru, dokázali se orientovat v psychologických směrech a školách a získali rámcový přehled o diagnostických metodách v psychologii. Témata pro jednotlivá období jsou vybrána a řazena tak, aby studenti mohli poznatky z psychologie aplikovat na probírané tématické celky zejména v předmětech Teorie a metody sociální práce, Odborný seminář, Sociální patologie, Filosofie a etika, Sociologie. Na první téma úvod do psychologie navazuje učivo z obecné psychologie, dále psychologie vývojová, psychologie osobnosti a psychologie sociální. Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed a diskusí a sebezkušenostních seminářů (dle aktuálních možností i formou vícedenních pobytových akcí).

58



8.11.2 Cíle vyučovacího předmětu Úvod do psychologie V tomto tematickém celku je cílem zprostředkovat studentům informace o historickém vývoji oboru a poskytnout přehled psychologických směrů a škol zejména ve 20. století tak, aby se studenti dokázali orientovat v základních přístupech k uživatelům a pochopili nutnost týmového interdisciplinárního přístupu v současné sociální práci. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu ( viz rámcový obsah učiva) vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat, aktualizovat je samostatným studiem konkrétního díla od konkrétního autora vést studenty ke schopnosti kriticky přemýšlet a logicky argumentovat (ne pouze memorovat načtené teorie)

Obecná psychologie Cílem je seznámit studenty s předmětem studia obecné psychologie, předat základní informace o zákonitostech fungování lidské psychiky a dále pomoci pochopit základní pojmy vědního oboru. Studenti získají základní přehled o psychických jevech, porozumí zákonitostem lidského poznávání, učení a paměti, pochopí podstatu motivace člověka, porozumí emocionalitě a volním procesům. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva), zejména dle aktuálních možností zařadit cvičení, která umožní prakticky porozumět zákonitostem lidské psychiky

Vývojová psychologie Cílem je seznámit studenty s vývojovými fázemi lidského života, pochopit význam pojmu „normalita“ ve vývoji a umět poznat a pochopit psychické vývojově podmíněné zvláštnosti v souvislosti s daným sociálním prostředím, zejména v souvislosti s přijetím a naplněním očekávaných sociálních rolí. Studenti se seznámí i s průběhem zákonitých vývojových krizí, se způsobem jejich zvládání a řešení a získají základní orientaci při stanovování hranic normality. Dále se seznámí se systémem potřeb člověka, s příčinami a důsledky frustrace a deprivace. Cílem je také

59



znalost vybraných teorií vývoje osobnosti - jedná se zejména o teorii J. Piageta a E. Eriksona, S. Freuda. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) zadáním samostatné práce např. v návaznosti na předmět Odborná praxe dát studentům možnost pokusit se prakticky zhodnotit vývojovou fázi konkrétního člověka, zejména z úhlu pohledu „normality“ a případné patologie

Psychologie osobnosti Cílem je představit studentům osobnost člověka jako celek, kde jednotlivé stránky jsou vzájemně propojeny a dovést studenty k nutnosti pochopení celostního pohledu na člověka. Studenti se seznamují se strukturou osobnosti člověka z úhlu pohledu různých autorů a teorií. Dále se seznamují s faktory, které ovlivňují vývoj osobnosti a s vlivy, které mají negativní dopad na formování osobnosti člověka. Součástí učiva je také přehled základních diagnostických metod osobnosti Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

-

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) motivovat studenty k potřebě sebepoznávání jako součásti profesního růstu vést k nutnosti poznání a kritického hodnocení vlastních silných a slabých stránek a umění je používat a zvládat naučit ovládat a vybrat vhodné metody duševní hygieny jako prevence syndromu vyhoření a profesionální deformace vést studenty k samostatnému a kritickému přemýšlení o konkrétním lidském chování a prožívání, ke schopnosti identifikovat u sebe předsudky a stereotypy v hodnocení druhých lidí

Sociální psychologie Cílem je seznámit studenty s procesem socializace, s formami sociálního učení, s pojetím sociálních rolí, s utvářením norem a postojů. Studenti porozumí zákonitostem mezilidské komunikace, zákonitostem sociální percepce a mechanismu vzniku stereotypů a předsudků v hodnocení druhých lidí. Obsahem učiva jsou také informace o mechanismech fungování skupin a dále o základních principech masové komunikace.

60




předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) zprostředkovat pomocí sociálněpsychologických her zkušenost (prožitek) z fungování skupinové dynamiky pomoci studentům zmapovat vlastní stereotypy a předsudky v hodnocení druhých lidí a určit mechanismus jejich vzniku dle aktuálních možností,např. na konkrétní aktuální situaci nebo s pomocí videonahrávek, vysvětlit psychologii davu a současně umožnit studentům zaujmout vlastní názor

8.11.3 Rámcový rozpis učiva Úvod do psychologie -

-

vznik psychologie jako vědy a její postavení v systému společenských věd pojem duše a pojetí duševního života – přehled od starověku do současnosti (období předvědecké psychologie, fyzikalisté, experimentální psychologové, dynamická psychologie, behaviorismus, tvarová psychologie, psychologické směry, a školy ve dvacátém století) základní činitelé determinující lidskou psychiku funkce psychiky člověk jako biopsychosociální jednota

Obecná psychologie -

vědomí a nevědomí psychické jevy, jejich základní členění a přehled výzkumné a diagnostické metody – základní přehled

Vývojová psychologie -

fylogeneze a ontogeneze lidské psychiky periodizace vývoje člověka (charakteristika jednotlivých vývojových fází psychiky člověka, prenatální období, perinatální období, postnatální období) vývojové krize, jejich charakteristika, stanovení „normality“ průběhu potřeby člověka (Maslow), frustrace a deprivace – vymezení pojmů, vliv na vývoj osobnosti Fredova, Eriksonova a Piagetova teorie vývoje lidské psychiky přehled základních výzkumných a diagnostických metod

Psychologie osobnosti -

vymezení pojmu osobnost člověka z úhlu pohledu různých pojetí a teorií (pojetí založená na motivaci, pojetí založená na učení, pojetí založená na poznání, pojetí založená na sebeuvědomění) 61



struktura osobnosti člověka z úhlu pohledu různých pojetí a teorií přehled základních výzkumných a diagnostických metod

Sociální psychologie -

proces socializace, obsah, zákonitosti sociální percepce, předsudky a stereotypy v hodnocení druhých lidí, rozdíly vyplývající z věku, pohlaví, osobnostních rysů a dalších faktorů kulturní vzorce a sociální normy, problematika jejich vymezení a stanovení sociální role, pozice, status psychologie skupin hlavní pojmy a principy teorie masové komunikace psychologie davu

8.11.4 Cílové kompetence studenta Cílové vědomosti a dovednosti jsou specifikovány u jednotlivých oborů. Úvod do psychologie -

orientuje se v historických interpretacích pojmu duševní život od starověku po současnost dokáže odlišit psychickou a spirituální stránku osobnosti člověka zná fylogenetické determinanty psychiky člověka – biologické i kulturní má přehled o metodách sběru dat a jejich použití dokáže zaujmout vlastní názory a postoje k různým teoriím vysvětlujícím podstatu duševního života (např. formou diskuse, eseje)


umí definovat předmět studia daného oboru psychologie umí definovat základní psychické jevy, zná kritéria pro jejich rozlišení zná základní činitele vývoje lidské psychiky zná zákonitosti kognitivních procesů, volních procesů a emocí získá praktické zkušenosti týkající se zákonitostí psychických procesů a jevů má přehled o základních diagnostických metodách oboru


umí definovat předmět studia daného oboru psychologie orientuje se v různých pojetích životního cyklu člověka zná kritéria „normality“ pro jednotlivá vývojová období po stránce biologické psychické i sociální má přehled o základních diagnostických metodách oboru

62



na základě vlastního sběru dat z různých zdrojů o konkrétním člověku (např. uživateli sociální služby v rámci odborné praxe) zpracuje seminární práci, kde zhodnotí průběh daného vývojového období


umí definovat předmět studia daného oboru psychologie orientuje se v různých pojetích a teoriích osobnosti zná základní výzkumné a diagnostické metody v psychologii osobnosti a jejich použití ovládá vhodné metody duševní hygieny vzhledem ke své vlastní osobnosti zmapuje svoje vlastní silné a slabé stránky a stanoví si individuální cíle pro profesní růst


umí definovat předmět studia daného oboru psychologie chápe podstatu procesu socializace a pojetí sociálního učení rozumí zákonitostem a úrovním mezilidské komunikace a sociální percepce umí definovat pojem sociální norma, sociální role, pozice a status zná psychologické mechanismy fungování skupin chápe problematiku rasismu a xenofobie orientuje se v základních diagnostických a výzkumných metodách



Úvod do psychologie -

esej (8-10 stran),ve které student prokáže svoji individualitu a schopnost kritického myšlení při práci s teoriemi a pojetími duševního života


průběžné testy


seminární práce (8-10 stran), kde student prokáže schopnost aplikovat teoretické poznatky do praxe, tj. zhodnotí vývojové období konkrétního člověka v návaznosti na předmět Odborná praxe


průběžné testy

63




esej (8-10 stran), kde student prokáže schopnost aplikovat poznatky na libovolně zvolenou oblast sociální reality

8.11.6 Literatura ATKINSON, Rita L.Psychologie. Vydání 2., v Portálu 1. Praha: Portál, 2003. 751 s. ISBN 80-7178640-3. ČERNÁ, A. a kol.: Kyberšikana, průvodce mým fenoménem. Grada 2013, 152 s.ISBN : 978-80-2474577-0 DRAPELA, Victor J. Přehled teorií osobnosti. 5. vydání. Praha: Portál, 2008. 175 s. ISBN 978-807367-505-9. FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál, 2000. 255 s. ISBN 80-7178-367-6. HAYESOVÁ,N.: Základy sociální psychologie. Portál 2013. ISBN:978-80-7367-639-1 HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena.Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. 774 s. ISBN 807178-303-X. HUNT, Morton. Dějiny psychologie. Praha: Portál, 2000. 708 s. ISBN 80-7367-175-1. KNOBLOCH, Ferdinand, KNOBLOCHOVÁ, Jiřina. Integrovaná psychoterapie v akci. Praha: Grada, 1999. 322 s. ISBN 80-7169-679-X. KOPECKÁ,I: Psychologie 1. díl. Učebnice pro obor sociální činost. Grada 2011, 192 s. ISBN : 97880-247-3875-8 KOUKOLÍK, František. Lidský mozek: funkční systémy, norma, poruchy. 2. aktuál. a rozšíř. vydání. Praha: Portál, 2002. 451 s. ISBN 80-7178-632-2. LANGMEIER, Jozef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2. aktualizované vyd. Praha: Grada, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9. MACEK, Petr. Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha: Portál, 1999. 207 s. ISBN 80-7178-348-X. MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-85282-836. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. rozšíř. a přepracované vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80-86429-19-9. MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Portál 2012, 310 s. ISBN: 978-80-262-0211-0 NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1997. 270 s. ISBN 80-2000592-7. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. 2. vydání. Praha: Academia, 1997. 336 s. ISBN 80200-0628-1. NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Praha. Academia, 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7. NOVOTNÁ a kol.: Vývojová psychologie. 4 vydání, ZČU Plzeň 2012 64



PIAGET, J. a kol.: Psychologie dítěte. Portál 2010,143 s. ISBN: 978-80-7367-798-5 POTTS, S,POTTS.C. Asertivita.Umění být silný v každé situaci.Grada Publishing, 2014,208 s. ISBN: 978-80-247-5197-9 PREKOPOVÁ, Jiřina, SCHWEIZEROVÁ, Christel. Děti jsou hosté, kteří hledají cestu. 5. vydání. Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-495-3. ŘÍČAN,Pavel. Cesta životem. 2. vydání. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7367-124-7. ŠNÝDROVÁ, Ivana. Psychodiagnostika. Praha: Grada, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-2165-1. VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Grada, 2008. 408 s. ISBN 978-80-247-1428-8.

8.12

Sociologie

8.12.1 Anotace Cílem předmětu je seznámit studenty s problémy současné společnosti. Vést studenty k poznání sociologie jako vědy, která se zabývá strukturou společnosti a dynamickým rozvojem. Dále studenty vést ke schopnosti analyzovat současné společenské jevy tak, aby se uměli orientovat v sociologické literatuře. Studenti jsou vedeni k dovednosti analyzovat společenské jevy, situace a vztahy a umět z nich vyvozovat závěry pro své seminární, popř. absolventské práce. V předmětu Sociologie jsou rovněž využívány poznatky především z předmětů Psychologie, Sociální politika a Teorie a metody sociální práce. Studenti rovněž získají základní informace o vývoji sociologie jako vědního oboru, a jsou schopni se orientovat v sociologických směrech a školách. Tematické celky jsou v jednotlivých obdobích řazeny tak, aby tyto poznatky mohli studenti aplikovat v předmětech Teorie a metody sociální práce, Sociální politika a Psychologie. Výuka předmětu se realizuje formou interaktivních přednášek, besed a diskusí. Zařazovány jsou i referáty o dané problematice a seminární práce na základě vlastního kritického hodnocení procesů a společenských jevů.

8.12.2 Cíle vyučovacího předmětu Cílem předmětu sociologie je, aby si student osvojil historický přehled vývoje sociologického myšlení, aby uměl využívat základní sociologické kategorie. Dále zprostředkovat studentům informace o historickém vývoji oboru tak, aby se orientovali ve společenském vývoji, ve struktuře společnosti a v současných problémech společnosti.

65




motivovat studenty k potřebě studia předmětu sociologie vést studenty k mapování společnosti a společenských problémů předávat studentům vhodnými didaktickými metodami teoretické poznatky v oboru v rámci rozsahu učebních plánů (viz rámcový obsah učiva) podněcovat u studentů aktivitu a tvořivý přístup při seminárních pracích či referátech vést studenty k účinnému vyhledávání dat a schopnosti s nimi pracovat a orientovat se i v datech získaných sociologickým výzkumem vést studenty k pochopení metodologických postupů sociologického zkoumání naučit studenty využívat sociologických poznatků v jiných předmětech a rovněž při řešení konkrétních úkolů využívat osobních zkušeností studentů a zájmů o vybrané problémy

8.12.3 Rámcový rozpis učiva Úvod do sociologie -

vznik sociologie, předmět zkoumání, cíle a postavení sociologie v systému společenských věd přínos sociologie pro sociálního pracovníka historický přehled nejvýznamnějších světových osobností v sociologii, zakladatelé české sociologie sociologie 20. století – kritické teorie

Obecná sociologie -

pojem společnost, vznik a vývoj, historické typy společnosti společenská determinace člověka, socializační proces společenský vývoj, změna, pokrok, krize společenské vztahy, sociální stratifikace, sociální kontrola sociologie skupin a rolí – status, pozice, konflikt, konsenzus typy společenských skupin, jejich funkce společenské instituce a organizace, význam a fungování sociologie moci, typy mocenských vztahů, autority sociologické pohledy na společnost (teorie-konsenzu, konfliktu, interakcionismu) prognostika, postmoderní doba

Sociologický výzkum -

metody a techniky sociologického výzkumu základní výzkumná terminologie analýza a interpretace výsledků sociologického výzkumu využití sociologického výzkumu v sociální práci

66



Aplikovaná sociologie -

hospodářství a sociální život ve společnosti politická sociologie sociologie rodiny gender, feminismus sociologie volného času, sport a význam sociologie kultury, vliv masových sdělovacích prostředků, význam sociologie národnostních, etnických a jiných sociálních skupin, problematika rasismu sociologie náboženství problematika ochrany životního prostředí, ekologie sociologie výchovy a vzdělání sociologie a etika ve společnosti sociálně patologické jevy vyskytující se ve vyspělé společnosti

8.12.4 Cílové kompetence studenta -

umí definovat předmět studia sociologie a zná jeho problematiku má přehled o metodách sběru dat a jejich použití umí využít výzkumných metod k praktickým úkolům orientuje se v historických meznících předmětu sociologie umí zpracovat seminární práci na zadané téma v oboru sociologie umí zaujmout vlastní postoj k různým problémům společenského života dokáže formulovat vlastní názor a zaujmout postoj k dané problematice ve společnosti


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané aktuální téma zpracování a přednesení referátu – diskuse o problému

8.12.6 Literatura Základní - povinná: BERGER, Petr,L. Pozvání do sociologie. 2. vydání. Brno, 2003. 194 s. ISBN 80-85947-90-0 BURIÁNEK, Jan. Sociologie. Praha: Fortuna 1996.128 s. ISBN 80-7168-745-5 BARTÁK, Jan a kol. Encyklopedický slovník. 1. vydání. Praha: Odeon, 1993. 1253 s. ISBN 80-2070438-8 DANICS, Š.: Základy sociologie a politologie.Aleš Čeněk 2009,352 s. ISBN: 978-80-7380-225-7 JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. Grada, 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2397-6 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 285.s. ISBN 80-7178-535-0 JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003. 232.s. ISBN 80-7178-749-3 67



KELLER, Jan. Dvanáct omylů sociologie. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 166.s. ISBN 80-85850-09-5 KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Slon, 2005. 204 s. ISBN 80-86429-39-3 MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2007. 310 s. ISBN 80-4367-331-2 NEŠPOR,Z.: Dějiny české sociologie. Akademia 2014, 668 s.,ISBN: 978-80-200-2355-1 NEŠPOR,Z.: Slovník českých sociologů. Akadema 2013, 472 s., ISBN: 978-80-200-2221-9 PETRUSEK a kol.: Sociologické školy, směry, paradigmata. Sociologické pojmosloví. Praha, 1994 PETRUSEK,M.:Společnost a kultura.Sociologické úvahy a eseje. Malovaný kraj, Praha 2012, 189 s. ISBN: 978-80-904956-5-4 POTÚČEK, Martin. Sociální politika. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 142 s. ISBN 80-85850-01-X ROMAN, David. Politologie. Olomouc, 2005. ISBN 80-7182-162-4 ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 128 s. ISBN 80-8642936-9 Rozšiřující: GJURIČOVÁ, Š. a kol.: Podoby násilí v rodině. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-416-3 KUNC, J. Demokracie a ústavnost. Praha. UK, 1996 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha. 2006. 324.s. ISBN 978-80-86429-87-8 MOŽNÝ, Ivo. Sociologie rodiny. 1. vydání. Praha. 1999. 251.s. ISBN 80-85850-75-3 PETRUSEK, M. Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha, 1993 PREKOPOVÁ, Jiřina. Malý tyran. Portál. 2007. 156.s. ISBN 80-7367-271-5 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 2008. 208.s. ISBN 80-7367182-4 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001. 188.s. ISBN 807178-648-9 VANÍČKOVÁ, Eva a kol.: Sexuální násilí na dětech. Praha: Portál, 1999 VANÍČKOVÁ, Eva. Tělesné tresty dětí. Grada. 2004. ISBN 80-247-0814-0

8.13

Základy pedagogiky

8.13.1 Anotace Úkolem předmětu je seznámit studenty s funkcí a úkoly pedagogiky a možnostmi jejího užití v práci sociálního pracovníka. Učivo obsahově vychází z analýzy cílů, zásad, forem a metod výchovného působení. Výuka se věnuje obecné pedagogice, pedagogice volného času, pedagogice dospělých

68



a speciální pedagogice. Vyučovací předmět využívá poznatky z předmětů Psychologie, Teorie a metody sociální práce a praktických poznatků z odborné praxe. Výuka se bude realizovat formou přednášek, diskusí, referátů a exkurzí.

8.13.2 Cíle vyučovacího předmětu Cílem předmětu je zprostředkovat studentům informace o jednotlivých pedagogických disciplinách a naučit je orientovat se v metodice práce. Učitel se snaží o splnění těchto cílů: -

předat základní informace o pedagogice jako vědní disciplíny, o pojetí výchovy jako významné sociální činnosti, jejich obecných rysech i cílovém zaměření zprostředkovat přehled o funkci výchovného působení, které se projevuje: a) v přípravě jedince k sociálním rolím b) při rozvoji osobních kvalit c) při orientaci v jednotlivých oblastech naučit studenty vytvářet, rozvíjet a uplatňovat hygienické, společenské a pracovní návyky vést studenty ke kulturnímu a kultivovanému jednání v rámci společenských pravidel naučit studenty samostatné i týmové práci předat poznatky o tom, jak vytvářet pro člověka takové životní podmínky, které podpoří jeho tělesné i duševní zdraví, zajistí kladné mezilidské vztahy a zvládnutí náročných životních situací

8.13.3 Rámcový rozpis učiva Obecná pedagogika -

předmět pedagogiky a její postavení v systému věd informativní přehled o základních směrech ve výchově činitelé a cíle výchovy pedagogické formy, zásady a metody osobnost pedagogického pracovníka

Pedagogika dospělých -

dospělý člověk jako objekt výchovy cíle, úkoly a soustava výchovy a vzdělávání dospělých vývoj výchovy a vzdělávání dospělých

69



Speciální pedagogika

-

metody speciálně pedagogického vedení speciálně pedagogické disciplíny – obsahové zaměření problematika výchovy dítěte s defektem

Organizace výchovy a vzdělávání v České republice

8.13.4 Cílové kompetence studenta Vědomosti, dovednosti, postoje a hodnotová orientace studenta: -

pochopit a zvládnout podstatu výchovného vlivu sociálního prostředí dokázat se orientovat v základních problémech zejména rodinné výchovy umět aplikovat při práci prostředky výchovného působení na jedince zdravé i handicapované umět výchovně usměrňovat dítě i dospělého člověka dokázat spolupracovat s dalšími subjekty výchovy umět využít příklady z praxe v sociální práci znát rozdíly mezi jednotlivými zařízeními pro výchovu a vzdělávání mít přehled o organizaci výchovně vzdělávacího systému v ČR


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma student zpracuje referát na zadané téma

8.13.6 Literatura ČÁP, Jan. Psychologie pro učitele. 2. vydání. Praha: Portál 2007. 655 s. ISBN 978-80-7367-273-7 FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997, 386 s. ISBN 80-7178063-4 HAVLÍNOVÁ, Miluše. Program podpory zdraví ve škole. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, 280 s. ISBN 80-7178-263-7 JUVA, Vladimír. Stručné dějiny pedagogiky. Vyd. 4. Brno: Paido 1997, 80 s. ISBN 80-85931-43-5 PÁVKOVÁ, Jiřina a kol. Pedagogika volného času. Vyd. 1. Praha: Portál 1999, 232 s. ISBN 807178-295-5 POKORNÁ, Věra. Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Vyd. 2. opr. Praha: Portál, 2000.306 s. ISBN 80-7178-151-7 PRUCHA, Jan. Přehled pedagogiky. Vyd. 2. aktualizované. Praha: Portál 2006, 274 s. ISBN 807178-944-5 ZELINKOVA, Olga. Poruchy učení, Praha: Portál, 2009, 263 s. ISBN 728-80-7367-514-1 ROGERS, Vanessa. Kyberšikana, Praha :Portál, 2011, 97 s. ISBN 978-80-7367-984-2

70



PRŮCHA, Jan. Přehled pedagogiky, Praha: Portál, 2009, 272 s. ISBN 978-80-7367-567-7 PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika, Praha: Portál, 2013, 481 s. ISBN 9788026204565 KOLÁŘ, Zdeněk a kol. Výkladový slovník z pedagogiky, Praha: Grada, 2012, 192 s. ISBN 9788024737102

8.14

Pedagogika volného času

8.14.1 Anotace Předmět pedagogika volného času seznamuje studenty s

pedagogikou volného času jako

s dynamicky se rozvíjejícím vědním oborem, s jejími přesahy do oblasti praxe sociální práce a sociální pedagogiky, zvláště co se týče metodických přístupů ke klientovi, a také s chápáním a pojetím volného času v historii i v současnosti. Předmět nejprve seznamuje studenty s historickými východisky současné pedagogiky volného času, ve kterých se začínají uplatňovat současné výchovné přístupy pedagogiky volného času. Pozornost je věnována optimistickým přístupům, hlavně herbartismu, pedocentrismu a dalším východiskům, která jsou vázána na významné pedagogické osobnosti. V rámci učiva, které se zaměřuje na současné přístupy v pedagogice volného času, se studenti seznámí s metodami pedagogiky volného času, které lze uplatnit přímo v praxi sociální práce a sociální pedagogiky. Jsou jimi například animace, participace, zážitková pedagogika a další. Do výuky předmětu je z tohoto důvodu zařazen i třídenní metodický kurz zážitkové pedagogiky. Předmět je vyučován jeden rok, nejdříve jsou zařazena historická východiska pedagogiky volného času, následují současné trendy v pedagogice volného času. V závěru navrhnou studenti vlastní cvičný projekt v oblasti volného času, najdou možné zdroje jeho financování a sepíší cvičnou žádost o grant. Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení, diskuzí, odborných besed, prezentací samostatných prací studentů na vybraná témata, představením cvičného projektu a také metodickým kurzem zážitkové pedagogiky.

8.14.2 Cíle vyučovacího předmětu Nejdříve se studenti seznámí s fenoménem volného času v historii a v současnosti. V oblasti historických východisek si předmět klade za cíl zprostředkovat studentům informace o výchovných přístupech, institucích pracujících ve volném čase v 18., 19. a 20. století, které ovlivnily současnou pedagogiku volného času a najít v nich východiska pro praxi sociální práce a sociální pedagogiky.

71



V oblasti současné pedagogiky volného času je cílem předmětu představit studentům výchovné přístupy, které lze přímo uplatnit v praxi sociální práce, hlavně pak animaci, participaci a zážitkovou pedagogiku. Závěrečným výstupem předmětu je cvičný skupinový projekt pro oblast volného času, jehož součástí bude cvičná žádost o grant. Učitel se snaží zejména o splnění následujících cílů: -

zprostředkovat studentům vhodnými didaktickými přístupy teoretické informace o oboru v uvedeném rozsahu (viz rámcový rozpis učiva) vést studenty k získání praktických kompetencí k aplikaci metod pedagogiky volného času, které mohou uplatnit přímo v praxi sociální práce vést studenty k vyhledávání autentických zdrojů informací a kriticky o nich přemýšlet vést studenty ke kritickému zhodnocení historických kořenů oboru a hledání jejich přesahu a významu pro současnost rozvíjet schopnosti samostatné prezentace, argumentace, kritického hodnocení a poskytování zpětné vazby vést studenty k dovednosti práce v týmu vést studenty k vytvoření smysluplného cvičného projektu v oblasti volného času a hledání zdrojů jeho financování


-

-

-

Pojem volný čas v minulosti a v současnosti Historická východiska pedagogiky volného času (zaměřeno na 18.–20. století) - Jan Bosco – salesiánská pedagogika - J. H. Pestalozzi - A. S. Makarenko Pedagogika v českých zemích – G. A. Lindner - klasický herbartismus – J. F. Herbart - pedocentrismus - John Dewey - Maria Montessori - Václav Příhoda Organizace pracující ve volném čase v českých zemích (mezi lety 1918–1938 a v komunistickém Československu) - Sokol - Junák - Klub českých turistů - Salesiáni Dona Bosca - Pionýr Současné trendy v pedagogice volného času

72


-

-

-


- výchova mimo vyučování - animace a participace - zážitková pedagogika - environmentální výchova Instituce a organizace pracující ve volném čase dětí a mládeže v současnosti - střediska volného času - nízkoprahová zařízení pro děti a mládež - otevřené kluby - školní kluby Organizace - Salesiáni Dona Bosca - Pionýr - Junák - ATOM - YMCA, YWCA - Brontosaurus Skupinová realizace cvičného projektu, sepsání grantu

8.14.4 Cílové kompetence studenta Klíčové znalosti a dovednosti studenta: -

dokáže vymezit fenomén volný čas v historii a v současnosti umí definovat obor pedagogika volného času jako aplikovanou vědní disciplínu dokáže kriticky zhodnotit historická východiska oboru a najít jejich přesah pro současnost dokáže aplikovat metody pedagogiky volného času v praxi sociální práce umí vyhledávat validní zdroje informací a pracovat s nimi je schopen samostatného výstupu na zadané téma je schopen poskytnout zpětnou vazbu dokáže navrhnout smysluplný projekt v oblasti volného času a najít zdroje pro jeho financování

8.14.5 Požadované výstupy hodnocení -

docházka 80 % seminární práce a výstup na zadané téma skupinový cvičný projekt včetně cvičné žádosti o grant a jeho prezentace ve výuce účast na metodickém kurzu zážitkové pedagogiky závěrečné kolokvium (3-4 osoby ve skupině)

8.14.6 Literatura: BOSCO, Jan. Můj život pro mladé. Praha: Portál, 2007. 232 s. ISBN 978-80-7367-247-8.

73



ČINČERA, Jan; KAPLÁNEK, Michal; SÝKORA, Jan. Tři cesty k pedagogice volného času. Vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2009. 129 s. ISBN 978-80-7399-611-6. ČINČERA, Jan. Práce s hrou: pro profesionály. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 115 s. ISBN 978-80247-1974-0. FERRERO, Bruno. Vychovávej jako Don Bosco. Praha: Portál, 2007. 144 s. ISBN 978-80-7367-2942. HAINSTOCK, Elizabeth G. Metoda Montessori a jak ji učit doma. Praha: Pragma, 1999. 166 s. ISBN 80-7205-662-X. HOFBAUER, Břetislav. Animace a participace. In Socialia 2004 : sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Hradci Králové. Hradec Králové: Gaudeamus, 2005. s. 91-96. ISBN 80-7041247-X. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 173 s. ISBN 80-7178927-5. HOFBAUER, Břetislav. Kapitoly z pedagogiky volného času: Soubor pojednání o volném čase a jeho výchovném zhodnocování. Vydání: 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Teologická fakulta, 2010. 162 s. ISBN 978-80-7394-240-3. KAPLÁNEK, Michal. Teologická fakulta JČU [online]. 2010 [cit. 2011-11-12]. Animace jako výchovná metoda. Dostupné z WWW: <www.tf.jcu.cz/getfile/45c7a6da7068476b>. KAPLÁNEK, M. (ed.) Čas volnosti - čas výchovy. Pedagogické úvahy o volném čase.. Praha : Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0450-3. Kolektiv autorů OD, Dům Ignáce Stuchlého SKM o. s. Interaktivní rozvoj klíčových kompetencí: Metodika a aktivity v průřezových tématech Osobnostní a sociální výchova a Multikulturní výchova. Vydání první. Fryšták: Vydal DIS SKM jako závěrečnou publikaci projektu IRKK, 2008. 140 s. ISBN 978-80-254-1956-4. PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. Praha: Portál, 2008. 224 s. ISBN 978-80-7367-423-6

8.15

Zdravotní nauky

8.15.1 Anotace Předmět Zdravotní nauky je zaměřen na pochopení člověka v jeho biopsychosociální jednotě. Student získá kompetence potřebné pro posouzení a řešení sociální situace nemocného člověka, pro posouzení a řešení situací, kdy sociální podmínky napomáhají ke vzniku choroby. Obsahem předmětu jsou základy anatomie, fyziologie, patofyziologie, epidemiologie, hygieny, psychiatrie, dále první pomoci a veřejného zdravotnictví. Je využíváno a navazováno na poznatky a dovednosti především z předmětu Psychologie, Gerontologie a Drogové závislosti. Výuka je realizována formou interaktivních přednášek, diskusí, samostatného studia odborné literatury s výstupem, praktických cvičení, exkurzí.

74



8.15.2 Cíle vyučovacího předmětu Cílem předmětu je vést studenty ke vnímání potřeb nemocného a hendikepovaného člověka, ke schopnosti vcítit se do jeho prožívání a chování a ochotě mu pomáhat. Učitel dále usiluje o tyto cíle: -

poskytnout studentům základní informace pro syntézu poznatků patofyziologie, léčby a možností prevence jednotlivých onemocnění vést studenty k vnímání člověka jako celku ve všech jeho biopsychosociálních souvislostech motivovat studenty k uplatňování zásad hygieny a zdravého životního stylu ve svém životě i v životech ostatních vést studenty k pochopení etických principů ve zdravotnictví umožnit orientaci v systému zdravotnictví naučit studenty poskytovat účinnou laickou první pomoc


-

Zdraví a nemoc Biopsychosociální koncepce člověka Základy anatomie, fyziologie a patofyziologie Vybrané nemoci dle orgánových systémů u dětí i dospělých, specifika ve vztahu k jednotlivým věkovým obdobím (příznaky, vyš. metody, průběh nemoci, sociální důsledky, možnosti sociální péče) - nemoci dýchacího systému - nemoci krevního oběhu, srdce a cév - nemoci krve a krvetvorby - nemoci trávicího systému - nemoci endokrinního systému DM - nemoci močového ústrojí - nemoci a poruchy funkce pohlavního systému - nemoci nervového systému - nemoci pohybového systému - drogové a jiné závislosti Základy psychiatrie Základy epidemiologie Základy hygieny Předlékařská první pomoc Organizace českého zdravotnictví

75



8.15.4 Cílové kompetence studenta Znalosti -

zná základní pojmy z lékařské terminologie má základní znalosti o organizační struktuře zdravotnictví má základní znalosti z anatomie, fyziologie a patofyziologie člověka zná determinanty ovlivňující zdraví člověka zná příčiny, projevy nejčastějších chorob jednotlivých orgánových systémů, jejich sociální důsledky má základní znalosti z oboru epidemiologie a hygieny ovládá teorii základů laické první pomoci zná příčiny, projevy, způsoby léčby základních psychiatrických onemocnění

Dovednosti -

umí poradit a motivovat v oblasti zdravého životního stylu dokáže posoudit závažnost zdravotního stavu uživatele a zvolit vhodného odborníka umí poskytnout účinnou laickou první pomoc dětem i dospělým dokáže navrhnout vhodná řešení sociální situace uživatele v závislosti na jeho zdravotním stavu umí navrhovat a realizovat preventivní opatření dovede realizovat protiepidemická opatření v praxi uplatňuje při své práci zásady hygieny zvládá komunikaci s lidmi s psychiatrickým onemocněním

Tyto znalosti a dovednosti vedou studenta k získání těchto postojů: -

je schopen vcítit se do pocitů, chování a jednání člověka s určitým typem onemocnění či poruchy rozumí etickým principům ve zdravotnictví umí posoudit své možnosti a omezení v rámci své profese


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma písemný test

8.15.6 Literatura Povinná KELNAROVÁ, Jarmila, TOUFAROVÁ, Jana, SEDLÁČKOVÁ, Jana, ČÍKOVÁ, Zuzana. První pomoc I. Praha: Grada, 2007. 112 s. ISBN 978-80-247-2182-8. 76



GOPFERTOVÁ, Dana, JANOVSKÁ, Daniela, DOHNAL, Karel, MELICHERČÍKOVÁ Věra. Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie, hygiena. Pro střední a vyšší zdravotnické školy. 3. dopl. vyd. Praha: Triton, 2002. ISBN 80-7254-22-0. MALÁ, Eva, PAVLOVSKÝ, Pavel. Psychiatrie. Učebnice pro zdravotní sestry a další pomáhající profese. Praha: Portál, 2002.143 s. ISBN 80-7178-700-0. MENČÍK, Miloslav. Hygiena. Učebnice pro střední zdravotnické školy. Praha: Scientia Medica, 1995. ISBN 80-85526-43-3. MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav. Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. Praha: Grada, 2008. 304 s. ISBN 978-80-247-1521-6. NAVRÁTIL, Leoš a kol. Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, 424 s. ISBN 978-80-247-2319-8 NOVÁKOVÁ, Iva. Zdravotní nauka 1. díl.1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2011, 192 s. ISBN 978- 80-247-3708- 9 NOVÁKOVÁ, Iva. Zdravotní nauka 2.díl. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2011, 208 s. ISBN 978-80-247-3709-6 Rozšiřující BAŠTECKÁ, Bohumila a kolektiv. Terénní krizová práce. Psychosociální intervenční týmy. Praha: Grada, 2005. 300 s. ISBN 80-247-0708-X. BÁRTLOVÁ, Sylva. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Praha: Grada, 2005. 188 s. ISBN 80-2471197-4. BERÁNKOVÁ, Monika, FLEKOVÁ, Anna, HOLZHAUSEROVÁ, Blanka. První pomoc pro SZŠ. Praha: Informatorium, 2002. ISBN 80-8673-99-8. ERTLOVÁ, Františka, MUCHA, Josef a kol. Přednemocniční neodkladná péče.2. vyd. Brno: NCONZO, 2003. ISBN 80-7013-379-1. CHROMÝ, Karel, HONZÁK, Radkin a kol. Somatizace a funkční poruchy. Praha: Grada, 2005. 216 s. ISBN 80-247-1473-6. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0. MAČÁK, Jiří, MAČÁKOVÁ, Jana, KREJČÍ, Jaroslav. Patologie a patologická fyziologie. Olomouc: Epava, 1993. 230 s. ISBN 80-901471-0-0. MAHROVÁ, Gabriela, VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, 176 s.. ISBN 978-80-247-2138-5 SVOBODA, Mojmír, ČEŠKOVÁ, Eva, KUČEROVÁ, Hana. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-154-9. VONDRÁČEK, Vladimír, HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. 310 s. ISBN 80-7136-030-9. ZAVÁZALOVÁ, Helena a kol. Sociální lékařství a veřejné zdravotnictví. 2. rozšíř. a doplň. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 154 s. ISBN 80-246-0467-1.

77


8.16


Sociální patologie

8.16.1 Anotace Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím sociální patologie jako vědního oboru a jeho aplikace při činnosti sociálního pracovníka s uživatelem. Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z jednotlivých oblastí sociálně patologických jevů a využití vědomostí z předmětů úzce spjatých s danou problematikou (psychologie, sociologie, právo, sociální politika, problematika mládeže, psychosociální výcvik). Získané poznatky vedou studenty k bezpředsudkovému přístupu k problémům jedinců a skupin ve společnosti. Výuka je realizována formou interaktivních přednášek a seminářů k vybraným problémům a jevům. Vědomosti a dovednosti jsou využívány při zapojení studentů do tvorby a realizace projektů prevence sociálně patologických jevů.

8.16.2 Cíle vyučovacího předmětu Teoretickým cílem je zprostředkovat studentům informace o problematice sociálních patologií, včetně historického vývoje oboru, o významu sociální práce vzhledem k široké škále sociálně patologického chování. Cílem je získání základních kompetencí k sociální práci s příslušnými cílovými skupinami uživatelů stojících mnohdy na okraji společnosti. Tzn. že výstupem je praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie tohoto multioborového předmětu. Učitel se snaží zejména o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) naučit zvládat orientaci v sociálně patologických jevech, jejich příčinách a vývojových tendencí motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání v oboru naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s uživatelem, vysvětlit potřebnost tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat a aktualizovat je naučit studenty pracovat s lidmi různých kultur naučit studenty vymezit hranice a možnosti sociálních služeb

78



8.16.3 Rámcový rozpis učiva Úvod do studia sociální patologie -

vymezení pojmu obecná charakteristika sociálně patologických jevů vývoj sociálně patologických jevů ve společnosti postoj společnosti k nežádoucím patologickým jevům srovnání situace v ČR a v jiných zemích

Sociální deviace -

biologické teorie deviace psychologické teorie deviace sociologické teorie deviace

Poruchy chování -

etiologie poruch chování klasifikace poruch chování poruchy chování v dětském věku a v dospívání

Poruchy osobnosti -

základní charakteristiky poruch osobnosti

Marginální skupiny -

definice marginality ekonomické, politické, sociální a kulturní příčiny vzniku marginality přístup k marginálním skupinám

Problémy spojené s nevhodným působením rodiny (syndrom CAN, týraná žena) -

rodina a týrané dítě – příčiny, formy a důsledky zneužívání dítěte týrání tělesné a citové zanedbávání, citová deprivace sexuální zneužívání postoje veřejnosti k týrání a zneužívání dětí týraná a zneužívaná žena

Prevence sociálních patologií -

státní a regionální programy prevence

79



program sociální prevence v konkrétních podmínkách projekt prevence sociálně patologických jevů

Kriminalita -

vymezení, příčiny, vývoj nástin historie kriminalistiky druhy kriminality osobnost pachatele - penologie oběti trestných činů – viktimologie kriminalita dětí a mládeže

Vězeňství, postpenitenciární péče -

člověk obviněný z trestného činu psychologické aspekty vyšetřovací vazby psychologické aspekty výkonu trestu odnětí svobody alternativní tresty probační a mediační služba

Prostituce a obchod se ženami -

definice, teorie, přístupy k prostituci dětská prostituce obchod se ženami – problematika, rizikové faktory, následná péče

Agresivita a šikana -

agresivní chování, jeho příčiny a varianty šikana – příčiny vzniku, druhy, stupně šikany, důsledky šikanování řešení šikany - 2 modely

Patologické závislosti -

příčiny a druhy závislostí, důsledky závislosti alkoholová a nealkoholová závislost patologické hráčství – gamblerství léčba a terapie závislostí

Problémy spojené s negativním působením společnosti -

sociokulturní odlišnosti problematika a adaptace emigrantů, uprchlícká problematika sociálně psychologická problematika romského etnika

80



rasismus a nacionalismus

Pracovní a ekonomické problémy -

nezaměstnanost – zdravotní, sociální a psychické aspekty nezaměstnanosti bezdomovectví – osobnost bezdomovce, rizika bezdomovectví, azylová péče

Působení sekt a psychická manipulace -

vznik a formování sekt, rysy sekt a jejich typologie soudobé sekty techniky psychické manipulace reakce rodiny odchod ze sekty

Sebevražednost -

teorie sebevražedného jednání motivace a varianty sebevražedného jednání společenské postoje a reakce na sebevraždu prevence sebevraždy

8.16.4 Cílové kompetence studenta Klíčové znalosti v oblasti teorie -

umí definovat sociální patologii jako obor a jeho specifickou činnost dokáže aplikovat nabyté vědomosti na základě všeobecné znalosti problematiky a aktuálního stavu v oboru umí se orientovat v sociálně patologických jevech, jejich příčinách a vývojových tendencích umí navázat kontakty těmito osobami a získat je pro spolupráci dokáže uživatelům nabídnout konkrétní sociální služby i jinou formu pomoci např. zdravotní zná profesní etiku při práci s uživateli marginálních skupin a různých kultur při jednání s uživateli se snaží nepodlehnout nesprávným postojům a jednání uživatelů orientuje se v přístupech k uživatelům sociálních služeb

Klíčové dovednosti v oblasti praktické činnosti -

zná státní a regionální programy prevence a umí z nich vyvodit závěry pro svou práci dokáže projevovat svůj názor v diskuzi k dané problematice umí zpracovat a aplikovat projekt prevence sociálně patologických jevů umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s uživatelem

81




docházka 80 % docházka 65 % a seminární práce v rozsahu 8–10 stran na zadané téma vypracování a prezentace projektu prevence sociálně patologických jevů, který je součástí portfolia studenta

8.16.6 Literatura Základní – povinná BAKALÁŘ, P. Psychologie Romů. Praha : Votobia, 2004. 179 s. ISBN 80-7220-180-8. BLAŽEK, Roman, POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana. Nebezpečí sekt. 1. vyd. Brno : Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. 239 s. ISBN 80-86568-07-5. BUCHTOVÁ, Božena, ŠMAJS, Josef, BOLELOUCKÝ, Zdeněk. Nezaměstnanost. 2. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2013. 192 s. ISBN 978-80-247-4282-3. ČERMÁK, Ivo. Lidská agrese a její souvislosti. 1. vyd. Žďár n. Sázavou : Fakta, 1998. 204 s. ISBN 80-902614-1-8. ČERNÁ, Alena, DĚDKOVÁ Lenka, MACHAČKOVÁ, Hana, ŠEVČÍKOVÁ Anna, ŠMAHEL, David. Kyberšikana. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 152 s. ISBN 978-80-247-4577-0. DUNOVSKÝ, Jiří, DYTRYCH, Zdeněk, MATĚJČEK, Zdeněk. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1. vyd. Praha : Grada,1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5. FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Sociální patologie. 2.rozš. a aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2014. 232 s. ISBN 978-80-247-5046-0. KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. 336 s. ISBN 978-80-7367871-5. KOLÁŘ,Michal. Bolest šikanování. 2. vyd. Praha : Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367-014-3. KOUKOLÍK, František. O vztahu lidského mozku a chování : strukturální a funkční podklady některých neuropsychiatrických chorob. 1. vyd. Karolinum : Praha, 1997. 256 s. ISBN 80-7184-2761. KUCHTA, Josef. Kriminologie 1. a 2. sv. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1999. 132 a 102 s. ISBN 80-210-2204-3 (1. část), ISBN 80-210-2217-5 (2. část). MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš, HOTOVCOVÁ, Lucie. Bezdomovectví. Praha: Portál, 2012. 176 s. ISBN 978-80-262-0090-1. MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. dopl. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. 172 s. ISBN 80-85850-60-5. MAŘÁDEK, Vladimír. Vězeňství. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 2005. 203 s. ISBN 807368-002-5. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. rozš. a přeprac. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80-86429-19-9.

82



MATOUŠEK, Oldřich, MATOUŠKOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence : [možné příčiny, struktura, programy, prevence kriminality mládeže]. 3. rozš a aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2011. 344 s. ISBN 978-80-7367-825-8. MUNKOVÁ, G.: Sociální deviace: (přehled sociologických teorií). 1. vyd. Praha : Karolinum, 2001. 134 s. ISBN 80-246-0279-2. MÜHLPACHR, Pavel. Sociální patologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 104 s. ISBN 80-210-2511-5. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 2. uprav. vyd. Praha : Portál, 2003. 151 s. ISBN 80-7178-831-7. NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha : KLP, 1998. 347 s. ISBN 80-85917-36-X. ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme - jde o to jak : dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. 2. upr. vyd. Praha : Portál, 2000. 149 s. ISBN 80-7178-410-9. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. 2. aktual. vyd. Praha : Portál, 2008. 280 s. ISBN 978-80-7367-182-2. TOLLAROVÁ, Blanka, HRADEČNÁ, Marie, ŠPIRKOVÁ, Andrea a kol. Jsme lidé jedné Země. 1. vyd. Praha : Portál, 2013. 264 s. ISBN 978-80-262-0376-6. VANÍČKOVÁ, Eva. Dětská prostituce. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. 135 s. ISBN 80-247-1138-9. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice : náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 462 s. ISBN 80-7178-798-1. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozš. a přepr. vyd. Praha : Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3. VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Portál, 2014. 816 s. ISBN 978-80-262-0696-5. WEINEROVÁ, Renata. Romové a stereotypy. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2014. 90 s. ISBN 97880-246-2632-1. Zákon o mediaci a probaci. Praha : Eurolex Bohemia, 2002. 115 s. ISBN 80-86432-32-7. Rozšiřující – doporučená ATKINSON, Rita L. Psychologie. 2. aktualiz. vyd., Praha : Portál, 2003. 751 s. ISBN 80-7178-640-3. BENDL, Stanislav. Jak předcházet nekázni, aneb, Kázeňské prostředky. 1. vyd. Praha : ISV, 2004. 208 s. ISBN 80-86642-14-3. BOURCET, Stéphane. Šikana ve škole, na ulici, doma : jak bránit své dítě : praktický průvodce pro rodiče, pedagogy a vychovatele. 1. vyd. Praha : Albatros, 2006. 71 s. ISBN 80-00-01552-8. CLEESE, John. Rodina a jak v ní zůstat na živu. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 301 s. ISBN 80-7178281-5. ČERNÍKOVÁ, Vratislava. Sociální ochrana. 2. uprav. vyd. Praha : Policejní akademie ČR, 1996. 156 s. ISBN 80-85981-36-X.

83



ČERNÝ, Václav. Rasismus, jeho základy a vývoj. Olomouc : Votobia, 1995. 90 s. ISBN 80-8588569-7. FROMM, Erich. Anatomie lidské destruktivity : můžete ovlivnit její podstatu a následky? 1. vyd. Praha : Lidové noviny, 1997. 520 s. ISBN 80-7106-232-4. FROUZOVÁ, Magdaléna. Gambling: metodická příručka pro prevenci gamblingu. 1. vyd. Praha : Státní zdravotní ústav, 1997. 23 s. ISBN 80-7071-078-0. HEIDBRINK, Horst. Psychologie morálního vývoje. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. 175 s. ISBN 807178-154-1. HILL, Grahame. Moderní psychologie : hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 283 s. ISBN 80-7178-641-1. HORVÁTHOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů. Praha : NLN, 2002. 84 s. HRADECKÁ, Vlastimila. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha : Naděje, 1996. 107 s. ISBN 80902292-0-4. KOHOUT, Petr. Jsem hazardní hráč aneb zpověď gamblera. 1. vyd. Praha : Grada, 2000. 79 s. ISBN 80-7169-958-6. KOUKOLÍK, František,DRTILOVÁ, Jana. Vzpoura deprivantů : nestvůry, nástroje, obrana. 2. přeprac. vyd. Praha : Galén, 2014. 326 s. ISBN 978-80-7492-120-9. KOUKOLÍK, František,DRTILOVÁ, Jana. Život s deprivanty I., Zlo na každý den. 1. vyd. Praha : Golém, 2001. 390 s. ISBN 80-7262-089-4. KOUTEK, Jiří. Sebevražedné chování : [současné poznatky o suicidalitě a její specifika u dětí a dospívajících]. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 128 s. ISBN 80-7178-732-9. LANGOVÁ, Marta, VACÍNOVÁ, Marie. Jak se to chováš ?, 1. vyd. Praha : Empatie, 1994. 83 s. ISBN 80-901618-5-5. LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. Praha: Svojtka, 2004. 190 s. ISBN 80-7352-021-4. NĚMEC, Miroslav. Mafie a zločinecké gangy: aktuální problémy vzniku, výskytu a působení zločineckých gangů a mafií a boj proti nim. 1. vyd. Praha : Eurounion, 2003. 390 s. ISBN 80-7317026-4. MANN, Arne B. Romský dějepis. 1. vyd. Praha : Fortuna, 2001. 48 s. ISBN 80-7168-762-6. MONESTIER, Martin. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátku po současnost. 1. vyd. Praha : Rybka : Knižní klub, 1998. 405 s. ISBN 80-7176-812-X. NAVRÁTIL, Pavel. Romové v české společnosti. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 223 s. ISBN 80-7178741-8. NEŠPOR, Karel. Vaše děti a návykové látky. 1. vyd. Praha : Portál, 2001, 157 s. ISBN 80-7178-5156. OREL, Miroslav. Psychopatologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 264 s. ISBN 978-80-247-3737-9. POKORNÝ, Vratislav. Patologické závislosti. 2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002. 194 s. ISBN 80-86568-02-4.

84



PTÁČEK, Radek. Poruchy chování v dětském věku. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 24 s. ISBN 80-86991-81-4. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikanování mezi dětmi. 1. vyd. Praha : Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178049-9. SOBOTKOVÁ Nielsen, Veronika. Rizikové a antisociální chování v adolescenci. 1. vyd. Praha : Grada, 2014. 152 s. ISBN 978-80-247-4042-3. SOCHŮREK, Jan. Nástin vybraných problémů viktimologie. 1. vyd. Liberec : Technická univerzita, 2003. 81 s. ISBN 80-7083-745-4. SPOUSTA, Vladimír. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1995. 105 s. ISBN 80-210-0172-0. STRAUS, Jiří. Dějiny československé kriminalistiky slovem i obrazem (do roku 1939). 1. vyd. Praha : Police History, 2003. 197 s. ISBN 80-86477-18-5. STRAUS, Jiří. Dějiny československé kriminalistiky slovem i obrazem II. (od roku 1939 po současnost). 1. vyd. Praha : Police History, 2005. 347 s. ISBN 80-86477-28-2. ŠÁMAL, Zdeněk. Ruské mafie. 1. vyd. Praha : Ivo Železný, 2000. 229 s. ISBN 80-240-1561-7. ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. 1.vyd. Praha : Karolinum, 2013. 156 s. ISBN 978-80-2461909-5. VÁCLAVÍK, David. Etnické a kulturní minority ve střední Evropě I: (základní problémy, Židé). 1. vyd. Liberec : Technická univerzita, 2001. 120 s. ISBN 80-7083-457-9. VÁLKOVÁ, Jana. Oběti trestného činu. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1998. 149 s. ISBN 80-86008-50-9. VOCILKA, Miroslav. Náplň středisek výchovné péče pro děti a mládež. Praha : TechMarket, 1996. 105 s. ISBN 80-902134-5-6. VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. 2. vyd. HRadec Králové : Gaudeamus, 1999. 151 s. ISBN 80-7041-099-X. VOKOUN, Jaroslav. Moonisté : strategie a praxe jedné sekty. 2. vyd. Krásný Dvůr : Apostolicum Collegium Nordicum, 2001. 15 s. WIEBUS, Hans. Otto. Sekty a lovci duší : lexikon náboženských sekt a ezoteriky. 1. vyd. Plzeň : Nava, 2006. 295 s. ISBN 80-7211-224-4.

8.17

Psychosociální výcvik

8.17.1 Anotace Cílem předmětu je seznámit studenty s procesem psychosociálního výcviku a jeho aplikací při práci sociálního pracovníka s uživatelem nebo skupinou uživatelů různých věkových kategorií. Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z pravidel a podmínek provádění psychosociálního výcviku a praktické využití těchto znalostí při skupinovém výcviku sociálních dovedností a profesních dovedností. Problematika předmětu navazuje na znalosti a vědomosti z předmětů úzce spjatých

85



s danou problematikou (psychologie, sociologie, pedagogika, problematika mládeže, sociální patologie, metody sociální práce). Získané poznatky a dovednosti vedou studenty ke zvládání sociální komunikace, ke zvládání konfliktů s uživateli a zvládání zátěžových situací ve skupině. Výuka je realizována formou interaktivních přednášek, seminářů a zejména praktickými nácviky prací se skupinou.

8.17.2 Cíle vyučovacího předmětu Teoretickým cílem je přiblížit studentům postupy a metody psychosociálního výcviku jako odvětví aplikované sociální psychologie, včetně přehledu historického vývoje vzniku a rozvoje výcviku. Cílem je získání sociálních kompetencí v profesionální roli v sociální práci, při setkávání s lidmi v sociálních skupinách. Jednotlivé techniky jsou prezentovány studentům v podobě, která poskytuje základní rámec potřebný k jejich provedení a zároveň ponechávají prostor k inspiraci pro tvůrčí dotváření.

Výstupem

je

praktická

dovednost

podložená

vědomostmi

z

oblasti

teorie

a sebezkušenostním prožitkem. Učitel se snaží zejména o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) naučit zvládat orientaci v metodách a technikách psychosociálního výcviku motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s uživatelem podle konkrétní situace, požadavků a potřeb uživatelů vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat a aktualizovat je naučit studenty ověřovat účinnost použití metodických postupů a na základě dosavadních zkušenosti aplikovat v budoucí praktické činnosti naučit studenty vymezit hranice a možnosti technik psychosociálního výcviku

8.17.3 Rámcový rozpis učiva Úvod do předmětu -

vymezení pojmu stručná historie a současnost srovnání situace v ČR a v jiných zemích

86



Pravidla a podmínky provádění psychosociálního výcviku -

pravidla a cíle psychosociálního výcviku interakční učení základní podmínky výcviku výcvikové skupiny vedoucí skupiny

Techniky psychosociálního výcviku -

techniky navozující uvolnění a volnou expresi techniky zaměřené na sebereflexi a poznávání druhých techniky zaměřené na sociální interakci techniky zaměřené na komunikaci techniky zaměřené na kooperativní formy chování

Výcvik sociálních dovednosti -

sociální percepce sociální komunikace – verbální a neverbální, zpětná vazba sociální interakce – týmová spolupráce konflikty a jejich zvládání asertivní jednání rozvíjení kreativity psychohygiena

Výcvik profesních dovedností -

interakce sociálního pracovníka s uživatelem, zpracování sociální situace využití her k praktické činnosti

Použití jednotlivých postupů v PSV (ukázky) -

autogenní trénink a relaxace muzikoterapie arteterapie psychodrama rodinná terapie jóga

Ověřování účinnosti psychosociálního výcviku -

přínosy hodnocení kritéria hodnocení 87



supervize

Skupinová práce -

příprava a realizace práce se skupinou (praktická cvičení)


umí definovat význam a cíle psychosociálního výcviku dokáže aplikovat nabyté vědomosti na základě všeobecné znalosti technik a her při práci s uživateli umí se orientovat v odborné literatuře a vybrat vhodné náměty pro činnost s uživateli umí navázat kontakty s uživateli a získat je pro spolupráci dokáže uživatelům nabídnout konkrétní činnost zná profesní etiku při činnosti s uživateli

Klíčové dovednosti v oblasti praktické činnosti -

zná možnosti, přínosy a rizika uplatnění různých technik v psychosociálním výcviku seznámí se se sebezkušenostním prožitkem s metodami a technikami práce se skupinou umí vybrat a aplikovat metody a techniky práce pro konkrétního uživatele seznámí se s verbální a neverbální komunikací zná svoje silné a slabé stránky, naučí se reflektovat reálné situace


docházka 80 % docházka 65 % a seminární práce v rozsahu 8–10 stran na zadané téma vypracování přípravy práce se skupinou a její realizace, příprava a zhodnocení práce se skupinou může být součástí portfolia studenta

8.17.6 Literatura Základní – povinná: ADAIR, John Eric. Efektivní komunikace. 1.vyd. Praha : Alfa, 2004. 175 s. ISBN 80-86851-10-9 BAKALÁŘ, Eduard. Psychohry : moderní společenské hry s psychologickou tematikou. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1989. 292 s. ISBN 80-204-0079-6. BAKALÁŘ, Eduard. Psychohry 2. 1. vyd. Praha :Vyšehrad,1995. 186 s. ISBN 80-7021-139-3. BAKALÁŘ, Eduard. Nové psychohry : společenské hry pro všestranný rozvoj osobnosti. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 223 s. ISBN 80-7178-235-1.

88



BAKALÁŘ, Eduard. Předposlední psychohry : společenské hry pro všestranný rozvoj osobnosti. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 167 s. ISBN 80-7178-447-8. BROWN, Christina. Jóga od A do Z : podrobný průvodce pozicemi a cviky. 1. vyd. Praha : Metafora, 2006. 400 s. ISBN 80-7359-062-X. BUKOVSKÁ, Lucie. Asertivní komunikace. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 24 s. ISBN 80-86991-73-3. CUNGI, Charly, LIMOUSIN, Serge. Relaxace v každodenním životě. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 159 s. ISBN 80-7178-948-8. DROTÁROVÁ, Eva. Relaxační metody : malá encyklopedie. 1. vyd. Praha : Epocha, 2003. 247 s. ISBN 80-86328-12-0. GEIST, Bohumil. Autogenní trénink. 3. vyd. Praha : Vodnář, 2004. 128 s. ISBN 80-86226-48-4. HAWKINS, Peter, SHOHET, Robin. Supervize v pomáhajících profesích. 1. vyd. Praha : Portál, 2004.202 s. ISBN 80-7178-715-9. HERMOCHOVÁ, Soňa. Sociálně psychologický výcvik : příspěvek sociální psychologie k metodice práce s přirozenou skupinou. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1988. 210 s. HERMOCHOVÁ, S. Sociálně psychologický výcvik II : příručka pro vedoucí skupin. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 138 s. HONZÁK, Radkin. Jak se asertivně prosadit. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. 179 s. ISBN 80-247-12261. HOPPE, Siegrid. Sociálně psychologické hry pro dospívající. 1.vyd. Praha : Portál, 2001. 179 s. ISBN 80-7178-434-6. KOLAŘÍK, Marek. Interakční psychologický výcvik. 1. vyd. Praha : Grada, 2011. 160 s. ISBN 97880-247-2941-1. KOLAŘÍK, Marek. Interakční psychologický výcvik pro parxi. 1. vyd. Praha : Grada, 2013. 128 s. ISBN 978-80-247-4450-6. NEŠPOR, Karel. Uvolněně a s přehledem : relaxace a meditace pro moderního člověka. 1. vyd. Praha : Grada, 1998. 95 s. ISBN 80-7169-652-8. PAYNE, Helen. Kreativní pohyb a tanec ve výchově, sociální práci a klinické praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 239 s. ISBN 80-7178-213-0. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 175 s. ISBN 80-7178-689-6. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 246 s. ISBN 80-7178-264-5. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, ŠIMANOVSKÁ, Barbora. Hry pro rozvoj zdravé osobnosti. 1. vyd. Praha : Portál, 2014. 160 s. ISBN 978-80-262-0766-5. VALENTA, Milan. Dramaterapie. 4. aktual. a rozšiř. vyd. Praha : Grada, 2011. 264 s. ISBN 978-80247-3851-2.

89



VALENTA, Josef. Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik : (srovnání systémů). 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 79 s. ISBN 80-85866-40-4. Rozšiřující – doporučená: BING, Stanley. Házení slonem, aneb, Zen a umění, jak zacházet se svým šéfem. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 191 s. ISBN 80-7178-690-X. BELZ, Horst. Klíčové kompetence a jejich rozvíjen í: východiska, metody, cvičení a hry. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 375 s. ISBN 80-7178-479-6. CAHA, Milan, ČINČERA, Jan, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy VII. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 96 s. ISBN 80-7178-909-7. CIVIL, Jeanie. Asertivita : umění prosadit se : prověřte si své dovednost : odhalte přednosti a slabiny : vytvořte si osobní výkonnostní tréninkový plán. 1.vyd. Frýdek-Místek : Alpress, 2006. 103 s. ISBN 80-7362-291-2. CORSI, ENRICO. Automasáže. 1. vyd. Praha : Portál, 2006.125 s. 103 s. ISBN 80-7367-012-7. DROTÁROVÁ, Eva. Relaxační metody : malá encyklopedie. 1. vyd. Praha : Epocha, 2003. 247 s. ISBN 80-86328-12-0. FRANKLIN, Eric. Jak se zbavit napětí : svalová harmonie, úlevy pro krk a ramena, relaxace pro začátečníky, uvolnění vnitřních orgánů. 1. vyd. Bratislava : Eugenika, 2004. 159 s. ISBN 80-8911547-0. GAMON, David, BRAGDON, Allen. Mozek a jak ho cvičit. 2. opr. vyd. Praha : Portál, 2002. 284. ISBN 80-7178-680-2. GRUBER, D. Zlatá kniha komunikace. 1. vyd. Ostrava : Repronis, 2005. 249 s. ISBN 80-7329-0928. HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha : Osmium, 1999. ISBN 80902081-8-5. HÁJEK, Karel. Práce s emocemi pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. 119 s. ISBN 80-7367-107-7. HERMOCHOVÁ, Soňa. Hry pro dospělé. Praha : Grada, 2004. 159 s. ISBN 80-247-0817-5. HERMOCHOVÁ, Soňa. Hry pro život : sociálně psychologické hry pro děti a mládež. 1. 1. vyd. Praha Portál, 1994. 174 s. ISBN 80-85282-79-8. HERMOCHOVÁ, Soňa. Hry pro život : sociálně psychologické hry pro děti a mládež. 2. 1. vyd. Praha : Portál, 1994. 146 s. ISBN 80-85282-80-1. HERMOCHOVÁ, Soňa. Metodika aplikované sociální psychologie IV : Sociálně psychologický výcvik ve školním věku. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1991. 197 s. ISBN 80-7066-232-8. HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy I. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-672-1. HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy II. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-673-X.

90



HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy III. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-817-1. HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy IV. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 96 s. ISBN 80-7178-818-X. HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy V. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 96 s. ISBN 80-7178-874-0. HERMOCHOVÁ, Soňa, NEUMAN, Jan. Hry do kapsy VI. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 96 s. ISBN 80-7178-875-9. Howard, P. Příručka pro uživatele mozku. 3. vyd. Praha : Portál, 2005 HRKAL, Jan. Zlatý fond her II : [výběr her a programů připravených pro kursy Prázdninové školy Lipnice]. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 165 s. ISBN 80-7178-153-3. JANIŠ, Kamil. Uplatnění asertivity v sociální komunikaci : nahlédnutí do problematiky komunikace : studijní materiál. 2. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2005. 78 s. ISBN 80-7041-679-3. JAROŠOVÁ, Eva. Trénink sociálních a manažerských dovedností : metodický průvodce. 2. rozš. vyd. Praha : Management Press, 2005. 267 s. ISBN 80-7261-135-6. JAROŠOVÁ, Eva. Trénink sociálních a manažerských dovedností : pracovní sešit. 2. vyd. Praha : Oeconomica, 2005. 72 s. ISBN 80-245-0845-1. KEBZA, Vladimír. Pohyb a relaxace. 2. upr. vyd. Praha : Státní zdravotní ústav: Erasmus, 2003. 23 s. ISBN 80-7071-217-1. KÖNIGOVÁ, Marie. Jak myslet kreativně. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. 125 s. ISBN 80-247-1626-7. LIEBMANN, Marian. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 279 s. ISBN 80-7178-864-3. LYSEBETH, André van. Jóga. I, Učím se jógu. 4. vyd. Praha : Argo, 1998. 271 s. ISBN 80-7203073-6. MORENO, Joseph J. Rozehrát svou vnitřní hudbu : muzikoterapie a psychodrama. Praha : Portál, 2005. 127 s. ISBN 80-7178-980-1. MÜLLEROVÁ, Else. Příběhy z měsíční houpačky. 2. vyd. Praha : Portál, 2001. 109 s. ISBN 807178-601-2. NEŠPOR, Karel. Jóga pro děti : relaxace, příběhy, cvičení. 1. vyd. Praha : Velryba, 1998. 85 s. ISBN 80-85860-09-0. NEUMAN, Jan, WAGENKNECHT, Miloslav. Hry do kapsy VIII. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 96 s. ISBN 80-7178-984-4. NEUMAN, Jan, TOMEŠ, Pavel. Hry do kapsy IX. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 96 s. ISBN 80-7178985-2. NEUMAN, Jan, ZAPLETAL, Miloš. Hry do kapsy X. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 96 s. ISBN 807367-025-9. PORTMANNOVÁ, Rosemarie. Hry pro tvořivé myšlení. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 118 s. ISBN 80-7178-876-7.

91



POSPÍŠIL, Miroslav. Asertivita je stále živá, aneb, Cvičení, výklady, kaskády, situace z českého prostředí. 1. vyd. Plzeň : M. Pospíšil, 2005. 239 s. ISBN 80-903529-0-1. RIEGER, Zdeněk. Ostrov rodiny : integrující přístup pro práci s rodinou : příručka pro odborníky. 1. vyd. Hradec Králové : Konfrontace, 1996. 246 s. ISBN 80-901773-8-7. RIEGER, Zdeněk. Loď skupiny. 2. rozš. vyd. Praha : Portál, 2007. 216 s. ISBN 978-80-7367-222-5. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro posílení zdravé osobnosti. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 159 s. ISBN 80-7367-024-0. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 175 s. ISBN 80-7178-689-6. ŠICKOVÁ-FABRICI, Jaroslava. Základy arteperapie. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 167 s. ISBN 807178-616-0. VYBÍRAL, Zbyněk. Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 175 s. ISBN 80-7178-812-0. WRIGHTOVÁ, Janet. Umění relaxovat. 1. vyd. Praha : Ikar, 1998. 95 s. ISBN 80-7202-274-1. ZAPLETAL, Miloš. Zlatý fond her. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1990. 239 s. ISBN 80-204-0120-2. ZOUNKOVÁ, Daniela. Zlatý fond her III : hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 149 s. ISBN 978-80-7367-198-3. Zlatý fond her I : hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 155 s. ISBN 80-7178-636-5.

8.18

Odborný seminář

8.18.1 Anotace Tento předmět je tematicky rozdělen do dvou okruhů. První okruh je úzce spojen s předměty Odborná praxe a Teorie a metody sociální práce a druhý se zaměřuje na metody a techniky sociálního výzkumu. Obsahem prvního okruhu je příprava na odbornou praxi, zejména seznámení studentů s andragogickými principy učení a dále seznámení studentů formou odborných exkurzí a besed s konkrétními poskytovateli sociálních služeb ve státním i nestátním sektoru v regionu a dle možností i mimo region. Obsahem druhého je zvládnutí základních prvků empirického výzkumu. Výuka tohoto předmětu se bude realizovat formou cvičení, kde budou využity užitečné aktivizační metody a techniky práce, např. brainstorming, brainpool, workshop, moderace, modelové situace atd. a nedílnou součástí jsou také evaluační metody práce. Výuka bude probíhat také formou besed, exkurzí a dle aktuálních možností i skupinovými pobyty mimo školu zaměřenými na vybraná témata, kde bude pracováno formou metod a technik prožitkové pedagogiky.

92



8.18.2 Cíle vyučovacího předmětu Cílem tohoto předmětu je: -

naučit studenta reflektovat sociální skutečnost, tzn. umět posoudit možnosti teorie a praxe připravit studenta na specifika práce v jednotlivých sociálních službách zprostředkovat získání základních zkušeností s prací s odbornou literaturou, s metodami získávání dat o sociální skutečnosti a jejich interpretací umožnit využít tyto dovednosti při zpracovávání seminárních prací a samostatné závěrečné práce jejíž obhájení je i důkazem zvládnutí stanovených cílů prostřednictvím kontraktu přiblížit studentovi metodiku sebevzdělávání v oboru

8.18.3 Rámcový rozpis učiva Příprava na odbornou praxi -

zásady vypracování kontraktu význam kontraktu pro odbornou praxi seznámení s poskytovateli sociálních služeb dle aktuálních možností

Kasuistika, případová analýza -

zpracování konkrétní kasuistiky a případové analýzy rozbor, hodnocení

Výzkum v sociální práci -

typy výzkumu v sociální práci formulace problému formulace hypotéz metody a techniky výzkumu metody pro vyhodnocení získaných dat posouzení využitelnosti získaných výsledků

Zpracování absolventské práce

8.18.4 Cílové kompetence studenta Dovednosti a znalosti: -

umí vypracovat kontrakt dokáže vyhledávat a pojmenovávat náročné situace na pracovištích a hledat možné příčiny a řešení (zejména příčiny stresů, identifikace vlastních silných a slabých stránek)

93



umí sbírat a dávat do souvislostí informace z literatury a jiných zdrojů, respektuje etické zásady jejich použití umí stanovit uchopitelná témata pro výzkum (posoudit z hlediska ekonomického i etického) umí stanovit hypotézy umí zvolit adekvátní metody a techniky k ověření stanovených hypotéz dokáže stanovit reprezentativní výzkumný vzorek a vhodný terén umí vyhodnotit a interpretovat získaná data zná možnosti a postupy realizace výsledků v praxi umí zpracovat kasuistiku, případovou analýzu


-

docházka 80 % ve všech obdobích docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma ve všech obdobích vypracovaný kontrakt k odborné praxi v každém období portfolio ve 3. ročníku

8.18.6 Literatura Základní – povinná: DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3.vyd. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 80-246-0139-7. FRANCÍREK, František. Absolventská práce. 1. vyd. Praha: Ingenio et Arti 2012, ISBN 978-80905287-0-3 HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999. ISBN 80-9020818-5. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 807178-548-2. Rozšiřující: ADÁMKOVÁ,Marcela. Manažer v sociálních službách: studijní podklady ke kurzu. Modul č. 5. Práce s projekty.1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 39 s. ISBN 978-80-7041-453-8 BŘENDOVÁ, Jana, ŠÍDLOVÁ, Vladislava, ŠIMEK, Ladislav. Metodický pokyn pro zpracování absolventské práce.Prachatice: Vyšší odborná škola sociální, 2003. FERJENČÍK,Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál, 2000. 255 s. ISBN 80-7178-367-6. GERŠLOVÁ, Jana. Vádemékum vědecké a odborné práce.vyd. 1. Šenov: Harok 2009. ISBN 978-807431-002-7 HÁJEK, Karel. Práce s emocemi v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2006. 119 s. ISBN 807367-107-7. HAWKINS, Peter,SHOHET, Robin. Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004. 202 s. ISBN 80-7178-715-9. 94



HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing 2007, 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4 PELIKÁN, Jiří. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 1998. 270 s.ISBN 80-7184-569-8. Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Zákon 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dostupný z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/

8.19


8.19.1 Anotace Tento předmět tematicky navazuje na cílové vědomosti a dovednosti získané z prvního okruhu předmětu Odborný seminář, zůstává úzce spojen s předměty Odborná praxe a Teorie a metody sociální práce Předmět je vyučován ve druhém a třetím ročníku. Předmět Supervizní seminář se v prvním období druhého ročníku zaměřuje na představení metody supervize, která se v současné době stává důležitou interakční formou osobního i profesionálního růstu pracovníků v pomáhajících profesích. V dalších obdobích získávají studenti přímou zkušenost s metodou supervize a s různými technikami této metody. Studenti přinášejí témata z odborné praxe, učí se tvořit supervizní témata a metodou sebeevaluace hodnotí potřeby vlastního profesionálního i osobnostního růstu.

8.19.2 Cíle vyučovacího předmětu Cílem tohoto předmětu je: -

naučit vnímat supervizi jako možnost profesionálního růstu seznámit studenta s různými podobami supervize naučit formulovat v supervizi svá očekávání vést ke schopnosti uvědomovat si vlastní vnitřní procesy (myšlenky, emoce, tělesné pocity, fantazie, představy, očekávání) a verbalizovat je sobě i supervizorovi naučit definovat supervizní témata vést studenta k poznání hranic supervize a možných přesahů naučit respektovat pravidla supervize


Charakteristika metody supervize - pojem supervize - typy a druhy supervize (návaznost na metody sociální práce) 95



Postup při zavádění supervizní praxe v organizaci Zdroje podpory a stresu v supervizi Možnosti a limity supervize Supervizní smlouva Praktická supervizní sezení – individuální i skupinová

8.19.4 Cílové kompetence studenta Dovednosti a znalosti -

rozumí úkolům, rolím a hranicím supervize umí vypracovat a vyjednat kontrakt umí formulovat zakázky pro supervizi umí dát v supervizi jasně najevo své potřeby umí definovat, co se v daném vývojovém období profesního růstu potřebuje naučit a umí určit vlastní styl učení umí poskytnout zpětnou vazbu o užitečnosti supervize pro vlastní profesionální růst dokáže vyhledávat a pojmenovávat náročné situace na pracovištích a hledat možné příčiny a řešení (zejména příčiny stresů, identifikace vlastních silných a slabých stránek) umí reflektovat práci s klientem a zaznamenávat ji dokáže si uvědomovat v interakci s klientem vědomé a nevědomé procesy, které mohou ovlivňovat průběh i výsledek dané interakce zná zásady pro vytvoření a udržení pracovního vztahu se svým supervizorem


-

docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma portfolio ve 3. ročníku

8.19.6 Literatura Základní – povinná: ČERMÁKOVÁ, Kristýna, JOHNOVÁ, Milena. Zavádění standardů kvality sociální práce do praxe: průvodce poskytovatele. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2004. ISBN 8086552-99-3 HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999. ISBN 80-9020818-5. HAVRDOVÁ, Zuzana a kol. Kultura organizace a supervize ve vzájemném působení. 1. vyd. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2011. 102 s. ISBN 978-80-87398-14-2. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 807178-548-2.

96



KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese.4. vydání. Praha: Portál, 2000. 147 s. ISBN 807178-429-X. Úvod do supervize. Cyklický model. Praktická příručka vzniklá v rámci projektu Česko-irská horizontála. Tišnov: Sdružení SCAN, 2002. 88 s. ISBN 80-86620-00-X. Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Zákon 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dostupný z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ Rozšiřující: CAROLL, Michael, THOLSTRUPOVÁ, Margaret Integrativní přístupy k supervizi. Praha: Triton, 2004. 280 s. ISBN 80-7254-582-5. CULLEY, Sue, BOND, Tim. Integrativní přístup v poradenství a psychoterapii. Praha: Portál, 2008. 222 s. ISBN 978-80-7367-452-6. HÁJEK, Karel. Práce s emocemi v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2006. 119 s. ISBN 807367-107-7. HAWKINS, Peter, SHOHET, Robin. Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004.202 s. ISBN 80-7178-715-9. MUSIL,Libor. „Ráda bych Vám pomohla,ale..“: dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: M.Zeman, 2004. 243 s. ISBN 80-90-3070-1-9. ŠIMEK, Antonín, KALINA, Kamil. Supervize-kasuistiky. Praha: Triton, 2004. 171 s. ISBN 80-7254496-9. VENGLÁŘOVÁ, Martina a kol. Supervize v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 104 s. ISBN 978-80-247-4082-9.

8.20

Odborná praxe

8.20.1 Anotace Odborná praxe je prostředkem k získání praktické připravenosti absolventa. Je realizována v přirozených podmínkách zařízení poskytujících sociální služby, kde se studenti seznamují s realitou výkonu sociální práce, osvojují si praktické dovednosti a identifikují se s profesí (hodnotami, normami, postoji). Jednou z hlavních úloh praktické výuky je hlubší chápání souvislostí mezi teoretickými a praktickými poznatky a zkušenostmi studenta. Odborná praxe úzce souvisí s předměty Odborný seminář a Supervizní seminář, ve kterých probíhá příprava na jednotlivé praxe i jejich supervize a konečné hodnocení. V rámci odborné praxe jsou dále využívány hlavně poznatky z předmětů Teorie a metody sociální práce, Právo, Psychologie, Sociální patologie. Tento předmět je jak svým obsahem tak svojí formou syntetizující složkou profesní přípravy. 97



Pojetí praxe vychází ze základních andragogických principů, kdy hlavním východiskem je představa studenta o přínosu praxe pro svůj profesionální růst. Proto studenti mají možnost volby pracoviště, které konzultují s konzultantem – tutorem odborné praxe. Náplň každé odborné praxe se konkretizuje pomocí trojstranných kontraktů, v nichž jsou sladěny představy studenta s jeho reálnými možnostmi vzhledem k jeho aktuální odbornosti (posuzuje tutor), a dále s možnostmi poskytovatele praxe. Na odborném pracovišti vede studenta pověřený pracovník (konzultant na pracovišti), který zpracuje na studenta písemné hodnocení.

8.20.2 Cíle vyučovacího předmětu Cílem odborné praxe je zprostředkovat studentům zkušenost s poskytováním sociálních služeb v rámci různých sociálních organizací, postavením sociálního pracovníka v rámci těchto organizací. Učitel usiluje o splnění těchto cílů: -

umožnit studentům poznat široké spektrum pracovišť, poskytujících sociální služby a postavení sociálního pracovníka v nich umožnit studentům, aby si mohli vyzkoušet jednotlivé metody a techniky práce s různými typy uživatelů tak, jak si je osvojili v teoretických předmětech podněcovat je k využití poznatků z praktické výuky v teoretické výuce vést studenty ke vnímání regionálních specifik v oblasti sociálních služeb, k vyhledávání sociální problematiky v regionu formovat u studentů předpoklady k týmové práci motivovat studenty k podpoře svébytnosti sociální práce jako profese vést studenta k odpovědnému posouzení svých možností a omezení naučit studenta formulovat zakázky pro supervizi


sociálně správní činnosti související s realizací lokální sociální politiky sociální diagnostika ve vtahu k jednotlivci i skupině klientů sociální poradenství dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách služby sociální prevence a služby sociální péče dle zákona o sociálních službách sociální plánování a vedení sociální dokumentace hodnocení účinnosti poskytované sociální pomoci

Plán praxí a supervizí ve škole s ohledem na cíle učení studentů v jednotlivých ročnících denní formy vzdělávání 1. ročník Zimní období:

98



třítýdenní souvislá praxe na závěr období, pracoviště dle výběru studentů. V rámci odborného semináře se v průběhu zimního období studenti seznamují formou exkurzí s některými pracovišti poskytujícími sociální služby. Kontrakty jsou zaměřeny na orientaci v legislativních podmínkách daného zařízení, na organizační strukturu, složení klientely, na seznámení se s používanou dokumentací, na základní orientaci v používaných metodách práce a na sebereflexi učebního procesu. Letní období: třítýdenní souvislá praxe, pokračování v odborných exkurzích v rámci semináře, výběr pracovišť dle námětů studentů (a dle dohody s pracovištěm) Kontrakty jsou dle možností zaměřeny na metody získávání informací o uživateli, zejména na rozhovor a pozorování. Studenti tohoto ročníku se účastní jako pozorovatelé, vedou záznam o použitých metodách. Hodnocení: skupinové po skončení souvislé praxe v rámci předmětu Odborný seminář. 2. ročník Zimní období: průběžná praxe (jeden den v týdnu) Kontrakty jsou zaměřeny na prohlubování znalostí metod získávání informací o klientovi nejen v roli pozorovatele,ale i v používání této metody samostatně- např. anamnestický rozhovor, rozhovor s dítětem během sociálního šetření v rodině, vedení záznamového archu pozorování a dále na individuální případovou práci (dle možností zařízení). Cíle jsou dále stanovovány individuálně dle výsledků supervize. Dalším cílem je umět zpracovat kazuistiku, případovou analýzu a záznam šetření. Supervize: 1. pravidelné skupinové supervize dvakrát za měsíc během průběžné praxe v rámci předmětu Supervizní seminář, cílem je zaangažovat studenty na vlastním procesu učení a pomoci zvládat stressové situace,možnost získat jiný úhel pohledu na vlastní činnost - 2. individuální dle aktuální situace zaměřená zejména na řešení situací, se kterými si student „neví rady, nebo má nějaký nápad“ - vyplývá z potřeb studenta souvislá třítýdenní praxe na konci období, volba pracoviště dle požadavků studenta -

Kontrakty: viz.průběžná praxe. 99



Supervize: skupinová po skončení praxe v rámci předmětu Supervizní seminář zaměřená na předávání zkušeností a informací,eventuelně řešení nastalých problémů, zbavení se negativních pocitů, prezentace pozitivních zjištění Letní období: organizační formy praxe zůstávají jako v zimním období Kontrakty jsou dle možností zaměřeny na metody skupinové práce s uživateli, nejdříve opět v roli pozorovatelů a pomocníků, pak teprve samostatné vedení. Supervize jsou realizovány stejným způsobem, zaměřují se více na pomoc při hledání profesní orientace. 3. ročník Zimní období: průběžná praxe jeden den v týdnu Kontrakty jsou zaměřeny zcela individuálně dle potřeb studenta a dle možností pracoviště.Jsou zaměřeny na samostatnost při práci s uživatelem – tedy na prohlubování profesních vědomostí a dovedností, zaměření se na kritéria a kompetence, která se jeví jako slabší stránky studenta. Supervize: -

-

1. skupinová třikrát za měsíc v rámci předmětu Supervizní seminář s cílem aktivně hledat další zdroje a možnosti pro svůj profesní růst, dále zaměřená na aktuální problematiku vyplývající z praxe 2. individuální dle rozpisu (cca jedenkrát měsíčně) zaměřená na individuální cílové vědomosti a dovednosti a hledání metod, jak jich dosáhnout

souvislá třítýdenní praxe na závěr zimního období, na níž navazuje dvoutýdenní souvislá praxe na začátku letního období Volba pracoviště a zaměření kontraktů vyplývá po dohodě se studentem z výsledků individuálních supervizí, z profesní orientace studentů a obvykle ze zvoleného tématu absolventské práce. Supervize: - 1. individuální dvakrát v průběhu souvislé praxe - 2. skupinová na konci praxe Cíle jsou totožné se supervizí průběžné praxe.

100



Letní období: průběžná praxe jeden den v týdnu Volba pracoviště a zaměření kontraktů viz souvislá praxe. Supervize: - 1. skupinová třikrát za měsíc, zaměřená na aktuální problematiku praxe - 2. individuální jedenkrát měsíčně dle rozpisu Cíle jsou totožné s předchozími. Plán praxí a supervizí ve škole v jednotlivých ročnících kombinované formy vzdělávání 1. ročník Zimní období: třítýdenní souvislá praxe na závěr období, pracoviště dle výběru studentů. V rámci odborného semináře se v průběhu zimního období studenti seznamují formou exkurzí s některými pracovišti poskytujícími sociální služby. Kontrakty jsou zaměřeny na orientaci v legislativních podmínkách daného zařízení, na organizační strukturu, složení klientely, na seznámení se s používanou dokumentací, na základní orientaci v používaných metodách práce a na sebereflexi učebního procesu. Letní období: třítýdenní souvislá praxe, výběr pracovišť dle námětů studentů (a dle dohody s pracovištěm) Kontrakty jsou dle možností zaměřeny na metody získávání informací o uživateli, zejména na rozhovor a pozorování. Studenti tohoto ročníku se účastní jako pozorovatelé, vedou záznam o použitých metodách. Hodnocení: skupinové po skončení souvislé praxe v rámci předmětu Odborný seminář. 2. ročník Zimní i letní období: třítýdenní souvislá praxe na konci období, volba pracoviště dle požadavků studenta Kontrakty: jsou zaměřeny na prohlubování znalostí metod získávání informací o klientovi nejen v roli pozorovatele, ale i v používání této metody samostatně- např. anamnestický rozhovor, rozhovor s dítětem během sociálního šetření v rodině, vedení záznamového archu pozorování a dále na

101



individuální případovou práci (dle možností zařízení). Cílem je umět zpracovat kazuistiku, případovou analýzu a záznam šetření. 3. ročník Zimní období: třítýdenní souvislá praxe na závěr zimního období Kontrakty jsou zaměřeny zcela individuálně dle potřeb studenta a dle možností pracoviště.Jsou zaměřeny na samostatnost při práci s uživatelem – tedy na prohlubování profesních vědomostí a dovedností, zaměření se na kritéria a kompetence, která se jeví jako slabší stránky studenta. Volba pracoviště a zaměření kontraktů vyplývá po dohodě se studentem z výsledků individuálních supervizí, z profesní orientace studentů a obvykle ze zvoleného tématu absolventské práce. Letní období: dvoutýdenní souvislá praxe na začátku letního období Volba pracoviště a zaměření kontraktů je totožné se zimním obdobím. Skupinové a individuální supervize probíhají v rámci předmětu Supervizní seminář. Plán stanovuje individuálně student s konzultantem – tutorem odborné praxe ve škole. Studenti kombinované formy vzdělávání vypracovávají kontrakty. Hodnocení důkazů splněných kompetencí a supervize probíhá individuálně. Metody a techniky skupinové supervize jsou zařazeny do předmětu Supervizní seminář.

8.20.4 Cílové kompetence studenta Znalosti -

zná služby poskytované jednotlivými sociálními zařízeními má základní znalosti o organizační struktuře a poslání jednotlivých sociálních zařízení zná kompetence sociálního pracovníka v rámci zařízení poskytujících sociální služby zná zdroje a možnosti získávání informací o uživateli zná způsob vedení dokumentace v písemné i elektronické podobě orientuje se v možnostech propojení sociální práce s ostatními nápomocnými profesemi zná praktické zásady pro realizaci plánování a projektování sociálních služeb zná etické principy uplatňované v přístupu k uživatelům, ke spolupracovníkům na daném pracovišti zná zásady týmové práce

102



Dovednosti -

umí účinně komunikovat, přizpůsobit komunikaci různým typům uživatelů, zplnomocňovat uživatele, vést rozhovor umí získávat informace o uživateli z různých zdrojů dle specifik dané sociální služby a zpracovat je do příslušné formy umí pracovat s informacemi o uživateli, vést dokumentaci a zpracovat informace v podobě kasuistiky a případové analýzy umí analyzovat uživatele a navrhovat řešení s ohledem na možnosti uživatele umí zvolit vhodnou metodu či metody poskytování služeb a intervence vzhledem k potřebám a možnostem uživatele umí hodnotit měnící se situaci v průběhu spolupráce s uživatelem, pokroky a účinnost spolu s uživatelem chápe supervizi jako metodu profesionálního růstu

Tyto znalosti a dovednosti vedou studenta k získání těchto postojů: -

je odpovědný vůči sobě, klientům, profesi rozumí etickým principům sociální práce a uplatňuje je v praxi hodnotí vlastní rozvoj a vnímá důležitost celoživotního vzdělávání v profesi chápe své postavení v týmu umí posoudit své možnosti a omezení umí zmapovat potřeby různých skupin uživatelů v rámci regionu a navrhovat řešení dodržuje základní pravidla společenského styku a respektuje své kolegy


-

student prokáže 90% docházku v rámci průběžné praxe student prokáže 90% docházku v rámci praxe souvislé student prokáže 90% docházku v rámci individuálně řízené praxe v posledním období studia během vzdělávání absolvuje jednu souvislou nebo průběžnou praxi v těchto třech typech zařízení: 1. poradenských, 2. poskytujících přímou péči o uživatele, 3. úřadech zabývajících se realizací sociální politiky státu odevzdá zpracovanou kasuistiku, případovou analýzu k hodnocení každé praxe předkládá hodnocení od pracovníka pověřeného vedením studenta na pracovišti a písemnou zprávu z praxe, která obsahuje studentem uvedené důkazy splněných cílů předem uvedených v kontraktu

8.20.6 Literatura CHYTIL, Oldřich, MUSIL, Libor. Minimální standardy vzdělávání v sociální práci [online]. Dostupné z: http://www.asvsp.org/standardy.htm HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium, 1999. ISBN 80-9020818-5.

103



HAVRDOVÁ, Zuzana. Praktická výuka sociální práce – metodické náměty pro tříleté kvalifikační studium. Projekt of Improving the Work of the Coordination Council for Minimum Standarts in Social Work (GTAF II/WP 2/4 A). Praha: 1995. ŠÍDLOVÁ, Vladislava. Praxe v sociální práci. Odborná praxe studia sociální práce na VOŠ. (Vzorový sylabus). In: I. Tomeš(ed.) Vzdělávací standarty sociální práci pro středoškolský, vyšší odborný a vysokoškolský stupeň vzdělání. PROGRAM EU Phare ( GTAF III / WP 3/03-08). Závěrečná zpráva. Praha: 1997. Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Zákon 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dostupný z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/

8.21

Krizová intervence

8.21.1 Anotace Povinně volitelný vyučovací předmět Krizová intervence umožní studentům získat základní teoretické informace o vzniku, průběhu a řešení náročných životních situací v životě člověka a přehled základních postupů při práci s uživateli, kteří se v této situaci ocitli. Výuka je zařazena nejdříve ve druhém ročníku. Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva - oblast teorie a praktický nácvik metod práce s uživateli. V teorii se výuka realizuje formou interaktivních přednášek, dále diskusí, případových supervizí, kde jsou využívány a integrovány poznatky z předmětů Psychologie, Filosofie a etika, Teorie a metody sociální práce, Sociální patologie a Zdravotní nauky. Pro získání praktických dovedností se využívá modelových situací, kdy si každý student vyzkouší kontaktní i telefonickou krizovou intervenci a je mu poskytnuta i následná supervize.

8.21.2 Cíle vyučovacího předmětu V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům informace o cílech a významu tohoto druhu sociální služby v současné společnosti, seznámit je se základními pojmy používanými v krizové intervenci a profesními předpoklady pracovníka krizové intervence. Studenti získají informace o příčinách a projevech krizových situací - o tzv. typologii krizí, pochopí význam krize (tj. klady i zápory) pro praktický život člověka. Součástí teorie je také problematika hromadných neštěstí a chování člověka za mimořádných situací.

104



V rámci modelových situací si studenti vyzkouší základní formy krizové pomoci – kontaktní i telefonickou, prohloubí si dovednost vést profesionální rozhovor. Dle výběru studenta je pořízen jeden videozáznam. Cílem praktického nácviku je poskytnout studentům zpětnou vazbu o účinnosti jejich intervence v neohrožujícím prostředí, společně nalézt další možnosti profesionálního růstu. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

-

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu, které umožní studentům orientovat se v emergentních krizových stavech člověka a zvolit odpovídající metodu intervence poskytnout kvalitní supervizi, která bude studenta motivovat k potřebě dalšího profesionálního růstu, důraz bude klást zejména na vytvoření atmosféry bezpečí při praktickém cvičení v rámci modelových situací poskytnout studentům podněty a informace za účelem bezpečného vedení krizové intervence vést studenty k rozpoznání hranic svých pravomocí a možností použité metody klást důraz na získání zejména praktických kompetencí studentů – viz. 8.21.4


-

Krizová intervence - vymezení pojmu krize, vnímání krize současně jako příležitosti pro osobnostní růst - přirozené vyrovnávací strategie, objektivní a subjektivní faktory určující zvládnutí náročné životní situace, svépomoc, laická pomoc - stručná historie krizové intervence - právní aspekty krizové intervence Typologie krizí Formy krizové intervence Profesionální předpoklady pracovníka krizové intervence Etapy krizové intervence Modelové situace - příprava a realizace modelových situací ve spolupráci se studenty, pořízení videozáznamů a následná supervize

8.21.4 Cílové kompetence studenta Klíčové znalosti studenta v oblasti teorie: -

orientuje se v emergentních krizových situacích vnímá krizovou intervenci jako samostatnou metodu, která se nerovná léčbě, ale může mít druhotný růstový i léčebný efekt zná metody krizové intervence

105



zná profesní etiku, respektuje jedinečnost pocitů, myšlenek, chování, potřeb, socio-kulturního a náboženského pozadí člověka v krizi v rámci profesní etiky umí vymezit hranice krizové intervence zná pravidla chování člověka za mimořádných situací

Klíčové dovednosti: -

umí posoudit situaci (sbírat data, zjistit spouštěč krize, posoudit riziko sebevraždy, napadení a zmapovat zdroje sociální pomoci) umí rozpoznat život ohrožující stavy a poskytnout první pomoc umí navázat efektivní kontakt s uživatelem umí dojednat zakázku umí pracovat s katastrofickým scénářem umí s klientem plánovat jak na úrovni reálné tak ideatorní umí prověřovat aktuální limity uživatele umí se rychle rozhodnout tzn. rychle aplikovat vědomosti i dovednosti umí rychle přehodnocovat situaci ovládá jednotlivé typy intervencí zná hranice svých kompetencí v rámci svých kompetencí umí zvládat řešení mimořádných situací


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma videozáznam z realizované modelové situace- kontaktní i telefonické krizové intervence

8.21.6 Literatura Základní: BAŠTECKÁ, Bohumila a kol. Psychosociální krizová spolupráce. Praha: Grada, 2013. 320 s. ISBN 978-80-247-4195-6 BAŠTECKÁ, Bohumila a kol. Terénní krizová práce. Praha: Grada,2005. 300 s. ISBN 80-247-0708X BAŠTECKÁ, Bohumila, FIALOVÁ, Renata, HOLLÝ, Martin. Krizová intervence. Praha: Centrum pro péči o duševní zdraví, pracovní texty k modulu v rámci projektu MATRA III, 2004 HAVRDOVÁ, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce.Praha: Osmium, 1999 KASTOVÁ, Verena. Krize a tvořivý přístup k ní. 1.vydání. Praha: Portál, 2000. 168 s. ISBN 807178-365-X ŠPATENKOVÁ, Naděžda. a kol. Krizová intervence pro praxi. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2011. 200 s. ISBN 978-80-247-2624-3

106



VODÁČKOVÁ, Daniela. a kol. Krizová intervence.Praha: Portál, 2012. 544 s. ISBN 978-80-2620212-7 Rozšiřující: BAŠTECKÁ, Bohumila. Klinická psychologie v praxi .Praha: Portál, 2003. 400 s. ISBN 80-7178735-3 DUNOVSKÝ, Jiří, DYTRYCH, Zdeněk, MATĚJČEK, Zdeněk. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5 GJURIČOVÁ, Šárka., KOCOURKOVÁ, Jana, KOUTEK, Jiří. Podoby násilí v rodině.1. vydání Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2000. 104 s. ISBN 80-7021-416-3 GJURIČOVÁ, Šárka. Rodinná terapie. 1.vydání. Praha: Grada, 2003. 184 s. ISBN 80-247-0415-3 HORT, Vladimír,HRDLIČKA, Michal, KOCOURKOVÁ, Jana, aj. Dětská a adolescentní psychiatrie.1. vydání. Praha: Portál, 2000. 496 s. ISBN 80-7178-472-9 KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 2. vydání. Praha: Portál, 1998. 400 s. ISBN 807178-280-7 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení.1. vydání. Praha: Grada, 1998. 136 s. ISBN 80-71-551-3 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Povídej, naslouchám.Praha: Návrat, 1993. ISBN 80-85495-43-0 KŘIVOHLAVÝ, Jaro, KACMARCZYK,Stanislav. Poslední úsek cesty. Praha: Návrat domů. 1995. ISBN 80-85495-43-0 MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Nevlastní rodiče a nevlastní děti.1. vydání. Praha: Grada, 1999. 144 s. ISBN 80-7169-897-0 MATĚJČEK, Zdeněk. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí.3. přeprac. vydání. Jinočany: H &H, 2001. ISBN 80-86022-92-7 ŘÍČAN, Pavel, KEJČÍŘOVÁ, Dana.a kol. Dětská klinická psychologie. 4. přeprac. a dopl. vydání. Praha: Grada, 2006. 603 s. ISBN 80-247-1049-8. SCHMIDBAUER, Wolfgang. Psychická úskalí pomáhajících profesí. 1. vydání. Praha: Portál, 2000.176 s. ISBN 80-7178-312-9 ŠIŠKOVÁ, Taťána. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vydání. Praha: Portál, 1998. 208 s. ISBN 80-7178-285-8 VANÍČKOVÁ, Eva, PROVAZNÍK, Kamil, MOUSSOVÁ – HADJ, Zuzana, SPILKOVÁ, Jana. Sexuální násilí na dětech.1. vydání. Praha: Portál, 1999. 120 s. ISBN 80-7178-286-6 WEISS, Petr a kol. Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. 1.vydání. Praha: Grada Publishig, 2000. 212 s. ISBN 80-7169-795-8 WEISS, Petr. Sexuální deviace. Klasifikace. Diagnostika. 1. Vydání. Praha: Portál, 2008. 352 s. ISBN 978-80-7178-634-4

107


8.22


Znaková řeč

8.22.1 Anotace Povinně volitelný vyučovací předmět Znaková řeč umožní studentům získat základní dovednosti v dorozumívání s neslyšícími. Výuka je zařazena nejdříve ve druhém ročníku. Vlastní znak neslyšících je vizuálně pohybový signál, který je základní složkou tohoto jazyka. Využívá řady přirozených posunků a vlastních znaků neslyšících. Zásoba znaků se neustále rozšiřuje a obohacuje. Vizuálně pohybová komunikace a její použití při výchově a vzdělání neslyšících je velmi diskutovanou otázkou. Jistou roli hraje fakt, že vizuálně pohybová komunikace je pro slyšící velmi těžko poznatelná a zapamatovatelná (s výjimkou slyšících dětí neslyšících rodičů). Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva- oblast teorie a praktický nácvik vizuálně pohybové komunikace. V teorii se výuka realizuje formou interaktivních přednášek a diskusí, kde jsou využívány a integrovány poznatky z předmětů Psychologie, Teorie a metody sociální práce a Zdravotní nauky. Pro získání praktických dovedností se využívá modelových situací, kdy si každý student postupně osvojuje jednotlivé prvky vizuálně pohybové komunikace v různých situacích a prostředích.

8.22.2 Cíle vyučovacího předmětu V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům informace o historických aspektech vzniku a vývoje znakové řeči a problematice jejího používání v běžné komunikaci. Studenti se seznamují s jednotlivými znaky znakované češtiny, což je téměř doslovný překlad mluveného projevu. Studenti se seznamují také s rozdílem v používání znaků slyšícími a neslyšícími. Mnozí neslyšící znakované češtině rozumějí, ale sami ji vůbec nepoužívají. Rozsah znakové zásoby ve znakované češtině je větší, než ve vlastním znakovém jazyce neslyšících. Studenti si osvojují používání doprovodné mimiky, která dává znakové řeči citový přízvuk a vyjadřuje tím jemné odstíny jednotlivých mluvených slov. Dále si osvojují základy prstové abecedy, která se používá tam, kde chybí vhodný znak. Studenti se učí i správně používat mluvenou řeč v komunikaci s neslyšícím. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o dané problematice v uvedeném obsahu a rozsahu vést studenty k porozumění způsobu myšlení a komunikování neslyšících

108



seznámit studenty se specifiky komunikace s neslyšícími zprostředkovat studentům osvojení základní zásoby znaků pro dorozumění v různých oblastech sociální práce naučit studenty navázat kontakt s neslyšícím, vytvořit atmosféru bezpečí a porozumění a udržet pracovní vztah s klientem naučit studenty vhodně používat doprovodnou mimiku a další prostředky neverbální komunikace vést studenty k ověřování míry porozumění neslyšícím v dané situaci

8.22.3 Rámcový rozpis učiva Úvod do znakového jazyka Nácvik jednotlivých znakových pojmů - pozdravy - spojky a předložky - osoby - číslovky - slovesa určená pro nutnou komunikaci v daném oboru - zájmena - určení času a doby - přídavná jména - bydlení - dopravní prostředky - barvy - Průběžné opakování získaných pojmů formou jednoduchých vět - Průběžný nácvik zpětné vazby ve znakovém jazyce - Samostatné tvoření a ukazování jednoduchých vět v rámci získaných znaků - Základní znaky pro sociální pojmy - Základní zdravotní pojmy - Průběžné opakování získaných pojmů formou jednoduchých vět - Průběžný nácvik zpětné vazby ve znakovém jazyce - Základní pojmy z právního minima - Simulování sociální situace v praxi - Průběžný nácvik zpětné vazby ve znakovém jazyce Pozn.: Při výuce znakové řeči je většina vyučovacího času zaměřena hlavně na neustálé opakování -

získaných znaků včetně zpětné vazby.


zná základní znaky nutné pro komunikaci s neslyšícími v oblasti zdravotní a sociální

109



zná specifika komunikace s neslyšícími a rozumí způsobu myšlení neslyšících zná zásady udržení profesionálního vztahu s neslyšícím zná vhodné prostředky neverbální komunikace zná profesní etiku, respektuje jedinečnost pocitů, myšlenek, chování handicapovaného člověka

a

potřeb


prakticky ovládá znaky nutné pro komunikaci v oblasti zdravotní a sociální, umí je vhodně doplnit neverbálními komunikačními prostředky v komunikaci respektuje specifika komunikace s neslyšícími umí navázat efektivní kontakt s uživatelem umí ověřit míru porozumění neslyšícím v dané situaci a tuto zásadu v komunikaci vždy respektuje


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma videozáznam z realizované modelové situace – komunikace s neslyšícím

8.22.6 Literatura FREEMAN, Roger D., GARBIN,Clifton F., BOESE, Robert J. Tvé dítě neslyší. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1992. 359 s. GABRIELOVÁ, Dagmar, PAUR Jaroslav, ZEMAN, Josef. Slovník znakové řeči. Praha: Horizont, 1988. 351 s. RŮŽIČKOVÁ, Marie. Učíme se českou znakovou řeč .Praha: Septima, 1997. 119 s. ISBN 80-7216029-X POTMĚŠIL, Miloň. Všeobecný slovník českého znakového jazyka. A-N. Praha: Fortuna, 2002. 494 s. ISBN 80-7168-800-2. POTMĚŠIL, Miloň. Všeobecný slovník českého znakového jazyka.O-Ž. Praha: Fortuna, 2004. 549 s. ISBN 80-7168-917-3. Videokazety Základní slovník znakové řeči I – VIII. Plzeň: Pedagogické centrum, 1993.

8.23

Drogová závislost

8.23.1 Anotace Cílem předmětu je seznámit studenty se současným stavem drogové problematiky ve světě a u nás. Vymezuje pojem závislost, příčiny vzniku, závislostí, rizikové faktory, důsledky závislosti, druhy závislosti, základní otázky prevence a léčby.

110



Výuka je realizovaná formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed,diskusí, prezentací seminárních prací a ukázek praktických nácviků technik a postupů používaných v praxi. Předmět je mezioborový a sjednocuje pojmově teoretické a praktické zkušenosti odborných pracovníků různých profesí, působících v oblasti snižování poptávky po drogách. Předmět je obsahově spjat s psychologií, sociologií, se sociální politikou, základy práva, se sociální patologií, s teoriemi a metodami sociální práce, se zdravotní naukou, s filozofií a etikou, se základy pedagogiky, krizovou intervencí a psychosociálním výcvikem. Na tyto předměty navazuje a využívá k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti teorie i praxe preventivních protidrogových služeb, léčbě a rehabilitaci a jednání s uživateli drog.

8.23.2 Cíle vyučovacího předmětu Studenti se seznámí s legislativou, institucemi a organizacemi, které působí v oblasti této problematiky. Získají komplexní pohled na problematiku drogové závislosti. Dostanou informace o historickém vývoji a vývojových koncepcích. Současně se naučí základní principy jednotlivých přístupů k uživatelům drog, specifiky sociální práce se závislými a jejich rodinami. Osvojí si základní diagnostiku závislostí a přístupy k řešení na státní i lokální úrovni. V oblasti metod získají soubor praktických kompetencí k práci s příslušnými cílovými skupinami. Seznámí se s terapií závislostí a budou schopni stanovit hranice pomoci a doporučit uživateli vhodný program drogové služby. Získají přehled o systému vzdělávání, supervizí a akreditací programů v oblasti služeb pro drogově závislé. Pod pojmem kompetence se rozumí praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) vést studenty k samostatnému vyhledávání informací z různých zdrojů a schopnosti s nimi pracovat a aktualizovat je motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání v oboru vést studenty k poznání vlastních silných a slabých stránek a umění je zvládat a používat tuto znalost ve své praktické práci naučit studenty ovládat a volit vhodné metody duševní hygieny jako prevence syndromu vyhoření a profesionální deformace naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s uživateli a vést je k pochopení potřebnosti tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci

111



naučit studenty vymezit v praxi hranice a možnosti služby a intervence motivovat studenty k vnitřnímu přijetí etického kodexu jako vlastní ochrany a ochrany uživatelů služby před zneužitím


základní pojmy užívané v oboru, literatura historie a současnost v užívání návykových látek definice závislosti podle WHO a MKN-10

Návykové látky-problémy a přístupy -

úvod do drogové politiky vývoj drogové scény v ČR, současná situace u nás a v Evropě úmluvy OSN a zahraniční legislativa Mezinárodní organizace legislativa ČR

Návykové chování a závislost -

bio-psycho-sociální model závislosti odvykací syndrom a craiving vývojové aspekty vzniku a rozvoje závislosti rodinné faktory vzniku, rozvoje a udržování závislosti

Rozdělení a účinek návykových látek -

opiáty, alkohol stimulanty halucinogenní drogy, konopné drogy léky, extáze legální a tolerované

Základy diagnostiky uživatelů -

zhodnocení uživatele, psychologická diagnostika diagnostická kritéria, toxikologická vyšetření psychologické a somatické komplikace, duální diagnózy diagnostický rozhovor, závěry a indikace k léčbě

Včasné a krizové intervence -

harm reduction- snižování poškození drogami

112



poradenství, krizová intervence, motivační trénink předlékařská a lékařská první pomoc při intoxikaci zvládání akutní intoxikace, detoxifikace

Léčba a rehabilitace závislostí -

mezioborový přístup, farmakologie závislostí hlavní psychoterapeutické přístupy, terapeutický vztah rodinná terapie, terapeutická komunita sociální práce, svépomocné programy

Systém péče v ČR - obecné otázky -

působnost ministerstev, historie a faktory léčby, terapeutické možnosti relaps a jeho prevence supervize, hodnocení služeb etika pracovníků a práva uživatelů

Systém péče – jednotlivé složky -

systém péče v ČR terénní programy, nízkoprahová centra ambulantní a ústavní léčba, denní stacionáře rezidenční léčba, doléčování, následná péče substituce svépomocná léčba, svépomocné organizace

Specifické skupiny uživatelů -

děti a mladiství, ženy, závislé matky s dětmi uživatelé v konfliktu se zákonem a ve výkonu trestu etnické minority, gambleři

Primární prevence -

základní pojmy, východiska a přístupy včasná intervence-úrovně a formy pedagogické principy, vrstevnické skupiny poradenství, programy, dovednosti a techniky

113




-

umí definovat drogovou závislost jako sociální a autoregulační poruchu umí rozlišit základní sociální poradenství a terapii závislosti orientuje se v systému zajišťujícím zdravotní zabezpečení uživatelů a v systému zajišťujícím sociální prevenci a léčbu orientuje se v subjektech, které poskytují služby uživatelům drog v rámci platné legislativy orientuje se v přístupech k uživateli:např. psychodynamický, psychosociální, kognitivněbehaviorální, humanistický, existenciální, systemický, režimový, úkolově orientovaný, integrovaný umí zvolit odpovídající metody a techniky práce s uživatelem drog a umí teoreticky zdůvodnit jejich opodstatněnost umí odlišit kompetence pomáhajících profesí v oblasti prevence, léčby a následné péče zná profesní etiku v rámci profesní etiky umí vymezit hranice dané služby a hranice vztahu s uživatelem zná zásady mapování drogové situace v regionu a plánování potřebnosti drogové prevence v regionu

Klíčové dovednosti studenta v oblasti metod práce s uživatelem: -

-

umí definovat cílové skupiny uživatelů drogových služeb umí účinně komunikovat, tj. vytvářet podmínky pro otevřenou komunikaci mezi jednotlivci a skupinami, účelně využívá prostředky verbální a neverbální komunikace umí zpracovávat a vést přiměřenou dokumentaci o situaci uživatele drogové služby zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech práce s uživateli drog- individuální případová práce, práce se skupinou, práce s rodinou, komunitní práce, kontaktní a terénní práce včetně streetworku je schopen pomáhat uživatelům drog, přebírat zodpovědnost, vyvíjet kontrolu nad svým chováním dokáže poskytovat emoční podporu zná zásady týmové spolupráce a umí je reflektovat umí zvládat osobní stresy, reflektovat je a umí odhalit jejich příčiny umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s uživateli


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma seminární práce v rozsahu 8-10 stran na dané téma

114



8.23.6 Literatura Základní – povinná: BEČKOVÁ, Ilona. Farmakologie drogových závislostí. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 112 s. ISBN 80-7184-864-6. KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti : mezioborový přístup, sv. 1-2. 1. vyd. Praha : Úřad vlády, 2003. 640 s. ISBN 80-86734-05-6. KALINA, Kamil. Psychoterapeutické systémy a jejich uplatnění v adiktologii. 1. vyd. Praha : Grada, 2013. 527 s. ISBN 978-80-247-4361-5. KALINA, Kamil. Terapeutická komunita -- Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí. 1. vyd. Praha : Grada, 2008. 394 s. ISBN 978-80-247-2449-2. MARÁDOVÁ, Eva. Prevence závislostí. 1. vyd. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 28 s. ISBN 80-86991-70-9. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost : současné poznatky a perspektivy léčby. 2. aktual. vyd. Praha : Portál, 2011. 176 s. ISBN 978-80-7367-908-8. NEŠPOR, Karel. Sebeovládání. 1. vyd. Praha : Portál, 2013. 152 s. ISBN 978-80-262-0482-4. ROTGERS, Frederick. Léčba drogových závislostí. 1. vyd. Praha : Grada, 1999. 260 s. ISBN 807169-836-9. Seznam a definice výkonů drogových služeb. 1. vyd. Praha : Úřad vlády České republiky, 2006. 88 s. ISBN 80-86734-81-1. Rozšiřující – doporučená: Adiktologie. Odborný časopis pro prevenci, léčbu a výzkum závislosti.1. lékařská fakulta UK Praha, 2001 DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 2. vyd. Praha : Maťa, 2004. 135 s. ISBN 80-7287-082-3. EVANS, Keith. Válka bez konce, aneb, Krátký smutný příběh o dlouhé válce proti drogám. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2003. 110 s. ISBN 80-7207-508-X. GALLÁ, Mauricie. Jak ve škole vytvořit zdravější prostředí : příručka o efektivní školní drogové prevenci. 1. vyd. Praha : Úřad vlády České republiky, 2005. 156 s. ISBN 80-86734-38-2. GANERI, Anita. Drogy : od extáze k agonii. 1. vyd. Praha : Amulet, 2001. 149 s. ISBN 80-8629970-8. GÖHLERT, Fr.-Christoph. Od návyku k závislosti. 1. vyd. Praha : Ikar, 2001. 143 s. ISBN 80-7202950-9. HANYKOVICS, Radek. Pro drogy nemá smysl umírat. 1. vyd. Praha : Albatros, 2006. 318 s. ISBN 80-00-01846-2. HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1997. 223 s. ISBN 80-85850-45-1.

115



HARTNOLL, Richard. Drogy a drogové závislosti : propojování výzkumu, politiky a praxe : co jsme se už naučili a co bychom se ještě naučit měli. 1. vyd. Praha : Úřad vlády České republiky, 2005. 96 s. ISBN 80-86734-45-5. ILLE, Tom. Děti a drogy : fakta, informace, prevence. 2. upr. vyd. Praha : ISV, 2002. 55 s. ISBN 8085866-50-1. KUBŮ, Pavel. Tanec a drogy 2000 a 2003: výsledky dotazníkové studie s příznivci elektronické taneční hudby v České republice. 1. vyd. Praha : Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti : Úřad vlády České republiky, 2006. 92 s. ISBN 80-86734-77-3. MARHOUNOVÁ, Jana. Alkoholici, feťáci a gambleři. 1. vyd. Praha : Empatie, 1995. 110 s. ISBN 80-901618-9-8. NEŠPOR, Karel. Alkohol, drogy a vaše děti : jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. 4. rozš. vyd. Praha : Besip, 1997.128 s. NEŠPOR, Karel. Jak poznat účinky drog a jaká mají rizika. 1. vyd. Praha : Státní zdravotní ústav, 1997. 16 s. ISBN 80-7071-079-9. NIKL, Jaroslav. Sociálně patologické jevy dětí a mládeže se zaměřením na jejich prevenci. 1. vyd. Praha : Vydavatelství Policejní akademie, 2000. 100 s. ISBN 80-7251-033-9. PÁNKOVÁ, Veronika. Vím, o čem mlčím : heroin, toxíci a konec jako sladké nic. Olomouc : Votobia, 2001. 204 s. ISBN 80-7198-457-4. POKORNÝ, Vratislav. Patologické závislosti. 2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002. 194 s. ISBN 80-86568-02-4. PRESTON, A. Drogy na předpis. II, Vše o metadonu. Olomouc : Votobia, 1999. 166 s. ISBN 807198-383-7. RHODES, Tim. Terénní práce s uživateli drog : zásady a praxe. 1. vyd. Boskovice: Albert; Brno : Sdružení Podané ruce, 1999. 70 s. ISBN 80-85834-71-5. SADÍLEK, Petr. Poradenská činnost v oblasti závislostí poskytovaná prostřednictvím telefonu nebo internetu. 1. vyd. Praha : Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 2006. 72 s. ISBN 80-86734-89-7. SHAPIRO, Harry. Drogy : obrazový průvodce. 1. vyd. Praha : Svojtka, 2005. 360 s. ISBN 80-7352295-0. SKÁLA, Jaroslav. Alkohol a jiné (psychotropní) drogy : abuzus a závislost. Praha : Avicenum, 1986. 90 s. SKÁLA, Jaroslav. --až na dno!? : fakta o alkoholu a jiných návykových látkách : (zneužívání a závislost). 4. přeprac. a dop. vyd. Praha : Avicenum, 1988. 139 s. VAVŘINKOVÁ, Blanka. Návykové látky v těhotenství. 1. vyd. Praha : Triton, 2006. 122 s. ISBN 807254-829-8. Vondrka, Josef. Smrt jménem závislost. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 187 s. ISBN 80-7178-884-8. ZÁŠKODNÁ, Helena. Závislost na drogách. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 2004. 64 s. ISBN 80-7042-689-6. ZIMMEROVÁ, Lynn. Marihuana : mýty a fakta. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2003. 116



242 s. ISBN 80-7207-463-6. Adiktologie : odborný časopis pro prevenci, léčbu a výzkum závislosti. Tišnov : Sdružení Scan, 2001Průvodce bezpečnějším braním. Hradec Králové : Lakus, 2006. 15 s. Užívání drog v EU : legislativní přístupy. 1. vyd. Praha : Úřad vlády České republiky, 2005. 48 s. ISBN 80-86734-50-1. Zaostřeno na drogy. Praha : Úřad vlády České republiky, 2003- . ISSN 1214-1089. Závislosti a my : odborný časopis pro sociálně patologické jevy. Liberec : J. Vacek, 2000 ISSN 12138584.

8.24

Sociální pedagogika

8.24.1 Anotace Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím sociální pedagogiky jako vědního oboru a její aplikace při činnosti sociálního pracovníka s uživatelem. Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z jednotlivých oblastí sociální pedagogiky a využití vědomostí z předmětů úzce spjatých s danou problematikou (psychologie, sociologie, sociální patologie, problematika dětí a mládeže, speciální pedagogika, sociálně právní ochrana dětí). Získané poznatky vedou studenty k orientaci ve složitých sociálních situacích a k bezpředsudkovému přístupu k problémům jedinců a skupin ve společnosti. Výuka je realizována formou interaktivních přednášek a seminářů k vybraným problémům a jevům. Vědomosti a dovednosti jsou využívány k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti teorie i praxe péče o mládež.

8.24.2 Cíle vyučovacího předmětu Teoretickým cílem je zprostředkovat studentům informace z oblasti sociální pedagogiky včetně historického vývoje oboru, poslouží základní orientaci v této oblasti a k získání uceleného a utříděného pohledu na sociální pedagogiku. Cílem předmětu je vybavit studenta základními kompetencemi potřebnými k pochopení podstaty či povahy problému a k nalezení odpovídajícího řešení. Tzn. že výstupem je praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie tohoto předmětu. Studenti si osvojí problematiku historie oboru u nás a v zahraničí, metodologická východiska, problematikou prostředí, komunikace a oblastmi uplatnění poznatků sociální pedagogiky v praxi.

117




předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) vést studenty k samostatnému vyhledávání informací z různých zdrojů a schopnosti s nimi pracovat a aktualizovat je motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání v oboru vést studenty k poznání vlastních silných a slabých stránek a umění je zvládat a používat tuto znalost ve své praktické práci naučit studenty ovládat a volit vhodné metody duševní hygieny jako prevence syndromu vyhoření a profesionální deformace naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu v profesi sociálního pedagoga naučit studenty vymezit v praxi hranice a možnosti služby a intervence motivovat studenty k vnitřnímu přijetí etického kodexu jako vlastní ochrany a ochrany uživatelů služby před zneužitím naučit studenty vymezit hranice a možnosti sociálních služeb

8.24.3 Rámcový rozpis učiva Historie sociální pedagogiky -

počátky sociální pedagogiky vznik sociální pedagogiky jako vědy sociální pedagogika v zahraničí – Německo, Polsko a další země sociální pedagogika u nás

Sociální pedagogika jako vědní disciplína -

pojetí a předmět sociální pedagogiky předmět sociální pedagogiky, vztah k dalším disciplínám metodologická východiska profese sociálního pracovníka

Prostředí a výchova -

prostředí a jeho význam socializace a výchova v kontextu sociální pedagogiky funkčnost a dysfunkčnost socializačního procesu psychické socializační procesy funkce prostředí ve výchově

Přirozená prostředí -

rodina, její funkce, proměny a současné problémy 118



typy problémově zatížených rodin vrstevnické skupiny lokální prostředí a jeho role ve výchově člověka

Škola a výchovná zařízení -

charakter socializačního a výchovného prostředí školy funkce školy a výchovných zařízení sociálně-psychické klima výchovných zařízení výuka jako řízená socializace sociálně výchovná a preventivní činnost ve škole a ve výchovných zařízeních sociálně patologické jevy a sociální deviace ve školním prostředí projevy sociálních deviací a rizikového chování ve školním prostředí sociální pedagogika a preventivní programy pro školy

Sociálně pedagogická komunikace -

podstata sociálně pedagogické komunikace výuková komunikace masová komunikace

Sociální pedagogika jako životní pomoc -

pomáhání a dobrovolnická činnost pomoc při řešení krizových životních situací sociálně výchovné působení v prevenci a terapii výchova v multikulturní společnosti výchova ke zdravému životnímu stylu

Sociální pedagogika v praxi -

metody sociálně výchovné činnosti sociálně výchovná činnost v terénu komunita a komunitní práce

8.24.4 Cílové kompetence studenta Klíčové znalosti v oblasti teorie: -

umí definovat sociální pedagogiku jako obor a jeho specifickou činnost dokáže aplikovat nabyté vědomosti na základě všeobecné znalosti problematiky a aktuálního stavu v oboru umí se orientovat v jednotlivých kategoriích sociální pedagogiky, příčinách jevů a vývojových tendencích

119



umí navázat kontakty s příslušnou skupinou klientů a získat je pro spolupráci dokáže uživatelům nabídnout konkrétní sociální služby i jinou formu pomoci např. zdravotní, vzdělávací, výchovné zná profesní etiku při práci s klienty při jednání s klienty se snaží nepodlehnout nesprávným postojům a jednání uživatelů orientuje se v přístupech k uživatelům sociálních služeb

Klíčové dovednosti v oblasti praktické činnosti: -

zná možnosti pomoci v jednotlivých oborech sociální pedagogiky a umí z nich vyvodit závěry pro svou práci dokáže projevovat svůj názor v diskuzi k dané problematice zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech sociálně pedagogické práce s klienty (individuální případová práce, práce s rodinou, kontaktní a terénní práce) dokáže poskytovat emoční podporu zná zásady týmové spolupráce a umí je reflektovat umí zvládat osobní stresy, reflektovat je a umí odhalit jejich příčiny umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s dětmi


docházka 80 % v zimním a letním období docházka 65 % a seminární práce v rozsahu 8–10 stran na zadané téma

8.24.6 Literatura Základní – povinná: HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. 288 s. ISBN 978-80247-1168-3 KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha : Portál 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-06439. PROCHÁZKA, M. Sociální pedagogika. 1. vyd. Praha : Grada, 2012, 208 s. ISBN 978-80-247-34705. VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Portál, 2014. 816 s. ISBN 978-80-262-0696-5. ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program: nástroje pro prevenci, nápravu a integraci. 3. vyd. Praha : Portál, 2011. 207 s. ISBN 978-80-262-0044-4. Rozšiřující – doporučená: DUNOVSKÝ, Jiří, DYTRYCH, Zdeněk, MATĚJČEK, Zdeněk. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1. vyd. Praha : Grada,1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5.

120



FISCHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika. 2. vyd. Praha : Triton, 2014. 304 s. ISBN 978-807387-792-7. HILL, G. Moderní psychologie : hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 283 s. ISBN 80-7178-641-1. HRDLIČKA, M., KOMÁREK, V. Dětský autismus. 1. vyd. Praha : Portál, 2004, 208 s. ISBN 807178-813-9. HOEKSEMA-S.Nole, FREDDRICKSON, B.L., LOFTUS, G.R., WAGENAAR, W.A. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. 3. aktualiz. vyd., Praha : Portál, 2012. 888 s. ISBN 978-80-262-0083-3. KOLÁŘ,M. Bolest šikanování. 2. vyd. Praha : Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367-014-3. KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. 336 s. ISBN 978-80-7367871-5. KOUKOLÍK, F.,DRTILOVÁ, J. Vzpoura deprivantů : nestvůry, nástroje, obrana. 2. přeprac. vyd. Praha : Makropulos, 1996. 327 s. ISBN 80-7262-410-5. KOUKOLÍK, F.,DRTILOVÁ, J. Život s deprivanty I., Zlo na každý den. 1. vyd. Praha : Golém, 2001. 390 s. ISBN 80-7262-089-4. MATOUŠEK, Oldřich, MATOUŠKOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence : [možné příčiny, struktura, programy, prevence kriminality mládeže]. 3. rozš a aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2011. 344 s. ISBN 978-80-7367-825-8. MŠMT. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže (Č.j.14514/2000-51). Praha : MŠMT 2000. MŠMT. Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení (Č.j. 28275/2000-22). Praha : MŠMT, 2000. PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vyd. Brno : Paido, 2006, 404 s. ISBN 80-7315120-0. SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha : Grada, 2007, 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3. ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. 1.vyd. Praha : Karolinum, 2013. 156 s. ISBN 978-80-2461909-5. ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. 11. vyd. Praha : Portál, 2009. 264 s. ISBN 978-80-7367-514-1.

8.25

Speciální pedagogika

8.25.1 Anotace Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím speciální pedagogiky jako vědního oboru a jeho aplikace při činnosti sociálního pracovníka s uživatelem. Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z jednotlivých oblastí speciální pedagogiky a využití vědomostí z předmětů úzce spjatých s danou problematikou (psychologie, sociologie, sociální patologie, znaková řeč, problematika dětí a mládeže, sociální pedagogika, sociálně právní ochrana

121



dětí). Získané poznatky vedou studenty k bezpředsudkovému přístupu k problémům jedinců a skupin ve společnosti. Výuka je realizována formou interaktivních přednášek a seminářů k vybraným problémům a jevům. Vědomosti a dovednosti jsou využívány k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti teorie i praxe péče o mládež.

8.25.2 Cíle vyučovacího předmětu Teoretickým cílem je zprostředkovat studentům informace z oblasti speciální pedagogiky včetně historického vývoje oboru, poslouží základní orientaci v této oblasti a k získání uceleného a utříděného pohledu na speciální pedagogiku. Cílem předmětu je vybavit studenta základními kompetencemi potřebných v přístupu k jedincům s postižením. Tzn. že výstupem je praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie tohoto předmětu. Studenti si osvojí problematiku edukace a rozvoje osob se zdravotními a tělesnými handicapy a osob s mentálním postižením. Dále se seznámí s problematikou vývojových poruch chování a sociálních vztahů, s poruchami učení a autismem. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) vést studenty k samostatnému vyhledávání informací z různých zdrojů a schopnosti s nimi pracovat a aktualizovat je motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání v oboru vést studenty k poznání vlastních silných a slabých stránek a umění je zvládat a používat tuto znalost ve své praktické práci naučit studenty ovládat a volit vhodné metody duševní hygieny jako prevence syndromu vyhoření a profesionální deformace naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s osobami zdravotně a tělesně postiženými a vést je k pochopení potřebnosti tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci naučit studenty vymezit v praxi hranice a možnosti služby a intervence motivovat studenty k vnitřnímu přijetí etického kodexu jako vlastní ochrany a ochrany uživatelů služby před zneužitím naučit studenty vymezit hranice a možnosti sociálních služeb

122



8.25.3 Rámcový rozpis učiva Úvod do studia speciální pedagogiky -

vymezení pojmu pojetí a charakter speciální pedagogiky členění speciální pedagogiky znevýhodnění a integrace, inkluzivní vzdělávání člověk s postižením ve společnosti – sociální péče, sociální služby

Prevence, diagnostika, terapie a poradenství ve speciální pedagogice -

příčiny vzniku poruch, vad a postižení prevence speciálně pedagogická diagnostika náprava, terapie, kompenzace a rehabilitace poradenství

Somatopedie -

vymezení zdravotního a tělesného postižení etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace specifika života osob s tělesným a zdravotním postižením možnosti edukace a inkluze handicapovaných osob

Zdravotní znevýhodnění -

základní vymezení zdravotního znevýhodnění epilepsie alergie a astma vzdělávání a pracovní uplatnění osob se zdravotním znevýhodněním

Psychopedie -

mentální postižení - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace specifika života osob s mentálním postižením možnosti edukace a inkluze osob s mentálním postižením domovy pro osoby zdravotně postižené

Surdopedie -

sluchové postižení - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace specifika života osob se sluchovým postižením možnosti edukace a inkluze osob se sluchovým postižením 123



Oftalmopedie -

zrakové postižení - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace specifika života osob se zrakovým postižením možnosti edukace a inkluze osob se zrakovým postižením

Logopedie -

vady a poruchy řeči - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace alternativní komunikace specifika života osob s narušenou komunikací možnosti edukace a inkluze osob s poruchou řeči systém poskytování logopedické intervence

Specifické poruchy školních dovedností a motorické funkce -

poruchy učení - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace lateralita lehká mozková dysfunkce a syndromy ADD a ADHD organizace péče o žáky se specifickými poruchami učení

Etopedie -

poruchy chování a emocí - etiologie, diagnostika, klasifikace, terapie a kompenzace podmínky edukce dětí s poruchami chování nebo emocí sociokulturní znevýhodnění a inkluzivní vzdělávání delikventní chování

Speciální pedagogika osob s kombinovanými vadami -

specifické kombinace vad a poruch specifický přístup k jedincům s kombinovanými vadami

Autismus -

historický vývoj, koncepce, terminologie neurobiologický a psychologický model postižení klinický obraz dětského autismu diagnostika autismu výchovné a vzdělávací postupy u dětí s autismem

Speciální pedagogika osob v období senia -

postižení u starších lidí

124



kvalita života a rozvoj postižených osob v období senia specifika přístupu k seniorům s postižením

8.25.4 Cílové kompetence studenta Klíčové znalosti v oblasti teorie: -

umí definovat speciální pedagogiku jako obor a jeho specifickou činnost dokáže aplikovat nabyté vědomosti na základě všeobecné znalosti problematiky a aktuálního stavu v oboru umí se orientovat ve speciálně pedagogických jevech, jejich příčinách a vývojových tendencích umí navázat kontakty s postiženými osobami a získat je pro spolupráci dokáže uživatelům nabídnout konkrétní sociální služby i jinou formu pomoci např. zdravotní zná profesní etiku při práci s postiženými jedinci při jednání s postiženými osobami se snaží nepodlehnout nesprávným postojům a jednání uživatelů orientuje se v přístupech k uživatelům sociálních služeb

Klíčové dovednosti v oblasti praktické činnosti: -

zná možnosti pomoci v jednotlivých oborech speciální pedagogiky a umí z nich vyvodit závěry pro svou práci dokáže projevovat svůj názor v diskuzi k dané problematice zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech práce s osobami postiženými (individuální případová práce, práce s rodinou, kontaktní a terénní práce) dokáže poskytovat emoční podporu zná zásady týmové spolupráce a umí je reflektovat umí zvládat osobní stresy, reflektovat je a umí odhalit jejich příčiny umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s dětmi


docházka 80 % v zimním a letním období docházka 65 % a seminární práce v rozsahu 8–10 stran na zadané téma

8.25.6 Literatura Základní – povinná: FISCHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika. 2. vyd. Praha : Triton, 2014. 304 s. ISBN 978-807387-792-7. HRDLIČKA, M., KOMÁREK, V. Dětský autismus. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 208 s. ISBN 807178-813-9.

125



PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vyd. Brno : Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315120-0. SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3. ŠAUEROVÁ, M., ŠPAČKOVÁ, K., NECHLEBOVÁ, E. Speciální pedagogika v praxi. 1. vyd. Praha : Grada, 2013. 248 s. ISBN 978-80-247-4369-1. VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Portál, 2014. 816 s. ISBN 978-80-262-0696-5. Rozšiřující – doporučená: HEIDBRINK, H. Psychologie morálního vývoje. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. 175 s. ISBN 80-7178154-1. HILL, G. Moderní psychologie : hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 283 s. ISBN 80-7178-641-1. HOEKSEMA-S.Nole, FREDDRICKSON, B.L., LOFTUS, G.R., WAGENAAR, W.A. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. 3. aktualiz. vyd., Praha : Portál, 2012. 888 s. ISBN 978-80-262-0083-3. KOLÁŘ,Michal. Bolest šikanování. 2. vyd. Praha : Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367-014-3. KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. 336 s. ISBN 978-80-7367871-5. MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1994. 263 s. ISBN 80-7066-980-2. MATOUŠEK, Oldřich, MATOUŠKOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence : [možné příčiny, struktura, programy, prevence kriminality mládeže]. 3. rozš. a aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2011. 344 s. ISBN 978-80-7367-825-8. POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. 4. přepr. a rozš. vyd. Praha : Portál, 2010. 336 s. ISBN 978-80-7367-817-3. PTÁČEK, R. Poruchy chování v dětském věku. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 24 s. ISBN 80-86991-81-4. SPOUSTA, V. Speciálně pedagogická diagnostika etopedická. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1995. 105 s. ISBN 80-210-0172-0. ŠKODOVÁ, V., JEDLIČKA, I. Klinická logopedie. 1. vyd. Praha : Portál, 2003. 615 s. ISBN 807178-546-6. ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2013. 156 s. ISBN 978-80-2461909-5. ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 4. vyd. Praha : Portál, 2011. 221 s. ISBN 978-80-7367-889-0. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozš. a přepr. vyd. Praha : Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3. ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program: nástroje pro prevenci, nápravu a integraci. 3. vyd. Praha : Portál, 2011. 207 s. ISBN 978-80-262-0044-4.

126



ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. 11. vyd. Praha : Portál, 2009. 264 s. ISBN 978-80-7367-514-1. Vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Sbírka zákonů ČR, 2005, částka 20. Zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Sbírka zákonů ČR, 2006, částka 48. Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Sbírka zákonů ČR, 2004, částka 190. Zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči. Sbírka zákonů ČR, 1998, částka 54.

8.26

Gerontologie

8.26.1 Anotace Předmět umožní studentům získat základní znalosti a dovednosti potřebné pro porozumění fyzickým a psychickým změnám stárnoucího a starého člověka a získat kompetence pro odbornou sociálně terapeutickou práci s klienty. Jedná se zejména o motivaci ke zdravějšímu a aktivnějšímu stárnutí. Dále se zaměřuje na zprostředkování informací o možnostech sociální práce se seniory ať už v přirozeném prostředí nebo v institucionální péči. Výuka navazuje na znalosti z předmětů Zdravotní nauka, Psychologie, Sociální patologie a Metody sociální práce. Předmět má část teoretickou (viz rozpis učiva) a část praktickou – exkurze do sociálních zařízení, besedy s klienty, ukázka aktivačních programů, nácvik praktických dovedností, vedení rozhovorů s klienty, konzultace, rozbor problematických situací.

8.26.2 Cíle vyučovacího předmětu Cílem vyučovacího předmětu je naučit studenty analyzovat chování starých lidí a seznámit je s formami přístupů a řešením jejich problémů. Dále je cílem zprostředkovat studentům informace o problematice zařazení seniorů do společnosti. Cílem je rovněž zaměřit se na problematiku institucionální péče, na její rizika a dále průběžné ovlivňování hodnotové orientace studentů tak, aby chápali problematiku této skupiny obyvatelstva a dokázali jí profesně zvládnout.

8.26.3 Rámcový rozpis učiva Historické základy a teorie gerontologie -

pohledy na období stárnutí a stáří v historii, teorie stárnutí, mýty a předsudky, současné vědecké poznatky

127



Proces stárnutí a jeho zvláštnosti -

involuční fyziologické a psychické změny stárnoucího a starého člověka, zdravé a nemocné stáří

Geront ve vztahu k sociálnímu začlenění ve společnosti -

vztahy v rodině a ve společnosti, osamělý, týraný a zneužívaný starý člověk, krizová intervence problémy hospitalizace klienta a zajištění péče, specifika umírání a smrti

Zajištění základní péče a psychosociální terapie -

-

organizace života seniorů v institucionální péči, možnosti pobytové, ambulantní a terénní péče o starého člověka, profesionální předpoklady pro práci v gerontologii, současné trendy zajištění péče ve světě, změny v této oblasti dle zákona o sociálních službách u nás psychosociální terapie jako součást komplexního přístupu k těmto klientům – geronti jako součást společnosti

8.26.4 Klíčové kompetence studenta -

-

absolvent má přehled o psychických a fyzických příznacích stáří, zná základní typy somatických a duševních onemocnění ve stáří je seznámen s problematikou osamělého starého člověka a je připraven zvládnout základní způsoby řešení problémů této věkové kategorie rozumí otázce hospitalizace starého člověka zná způsoby humánního a etického přístupu k umírajícímu ovládá a umí v práci uplatnit základní metody individuální, skupinové, rodinné a psychosociální terapie u této kategorie klientů, umí při kontaktu s nimi užívat vhodné komunikační prostředky dokáže získané poznatky aplikovat v sociální práci v různých typech zařízení i v terénní práci ke starým klientům přistupuje s empatií a vědomím jejich práv získanými znalostmi a dovednostmi umí zvládnout poskytování základního a po získání praxe i odborného sociálního poradenství pro řešení problémů této kategorie klientů



128



8.26.6 Literatura Povinná: BOLOMSKÁ, Barbora, ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Reminiscenční terapie. 1. Vydání. Praha: Galén, 2011. 112 s. ISBN 978-80-7262-711-0 DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar, HROZENSKÁ, Martina. Sociální péče o seniory. Praha: Grada 2013. 192 s. ISBN 978-80-247-4139-0 FRIEDLOVÁ, Karolína. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Praha: Grada, 2007. 168 s. ISBN 80-247-1314-4 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie. 1. Vydání. Praha: Galén, 2012. 194 s. ISBN 97880-7262-900-8 HAUKE, Marcela. Pečovatelská služba a individuální plánování. Praha: Grada, 2011. 136 s. ISBN 978-80-247-3849-9 HAUKE, Marcela. Zvládání problémových situací se seniory.Praha: Grada, 2014. 128 s. ISBN 97880-247-5216-7 GRUBEROVÁ, Božena. Gerontologie. 1. vyd. České Budějovice: JU České Budějovice 1998. 86 s.ISBN 80-7040-286-5 MALÍKOVÁ,Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních.Praha: Grada, 2010. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3 PICHAUD, Clément, THAREAUOVÁ, Isabelle. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Praha: Portál 1998. 160 s. ISBN 80-7178-184-3 POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-3271-8 RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. 1.vyd. Praha: Grada Publishing 1999. 88 s. ISBN 80-7169-551-3 SÝKOROVÁ, Dana. Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie. Praha: Slon, 2007. 285 s. ISBN 978-80-86429-62-5 SCHWINGHAMMER,Ylva, WEHNER, Lore. Smyslová aktivizace v péči o seniory a klienty s demencí. Praha: Grada, 2013. 144 s. ISBN 978-80-247-4423-0

8.27

Zdravotní tělesná výchova s metodikou

8.27.1 Anotace Předmět poskytuje studentům soubor teoretických poznatků a praktických dovedností, který pomůže rozpoznat a pochopit, popř. odstranit, zamezit či alespoň zmírnit působení vlivů zhoršujících zdravotní stav. Předmětu je rozčleněn na oblast teoretických poznatků, vyrovnávacích a rozvíjejících cvičení. Předmět ZTV navazuje na znalosti hlavně ze základů anatomie a fyziologie člověka.

129



8.27.2 Cíle vyučovacího předmět Propojením úkolů zdravotních, výchovných a vzdělávacích se studentům přibližuje poznání celistvosti organismu nadaného duševním životem. V souvislosti s tím se rozvíjí uvědomění jednoty a vzájemné souvislosti tělesného a duševního zdraví. Vyučující se zejména snaží: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání koncipovat přiměřený pohybový režim jako nedílnou součást zdravého životního stylu se zaměřením především na vlastní osobu a rodinu naučit se správně volit tělovýchovné prostředky při různých typech oslabení a to se zřetelem na hledisko biologické, psychologické i společenské rozvinout schopnosti k vedení vybraných cvičení, tělovýchovných aktivit a cvičebních jednotek

8.27.3 Rámcový rozpis učiva Teorie rehabilitační TV -

prostředky a formy zdravotní tělesné výchovy, názvosloví, skladba cvičební jednotky tělesný a funkční rozvoj jedince, fyziologie tělesných funkcí rozbor jednotlivých částí pohybového systému (páteř, končetiny, klouby, svaly) a jeho hodnocení (držení těla, chůze, pohybové stereotypy), kloubní pohyblivost, svalová rovnováha poruchy funkce hybného systému statické i dynamické (vadné držení těla, vybočení páteře, poruchy hybné funkce v jednotlivých oddílech páteře) oslabení vnitřních orgánů - oběhový systém, dýchací systém, oslabení endokrinní a metabolická (včetně obezity), oslabení nervová a psychická pohybová aktivita v závislosti na věkových kategoriích a tělesné zdatnosti, vliv imobilizace

Praxe rehabilitační TV -

základní cvičební polohy cvičení pro správné držení těla a jednotlivé svalové skupiny různé formy cvičení (relaxační cvičení, dechová, základy kalanetiky, strečinku, cvičení s míči) vyrovnávací cvičení při svalové nerovnováze, odchylném zakřivení páteře, poruchách horních a dolních končetin vyrovnávací cvičení při jednotlivých kategoriích oslabení vnitřního systému zvláštnosti tělovýchovných aktivit, první pomoc

130



rozvíjející cvičení: základy sportovních her, plavání, návštěva fitness, cvičení a pobyt v přírodě

8.27.4 Cílové kompetence studenta -

umí hodnotit pohybový systém a aplikovat základní vyrovnávací prostředky umí rozeznat poruchy svalové rovnováhy a pohybových stereotypů zná obecné zásady vyrovnání poruch svalové rovnováhy zná zákonitosti fyziologie tělesných cvičení orientuje se v onemocnění vnitřního systému zná vyrovnávací cvičení při jednotlivých kategoriích oslabení zná psychologické aspekty zdravotních oslabení umí pochopit omezení odvozená ze zdravotních oslabení umí zařadit regeneraci a rekondici jako nedílnou součást správného životního stylu zná zásady pohybového režimu, životosprávy a životního stylu pro harmonický rozvoj jedince



8.27.6 Literatura BURSOVÁ, Marta. Kompenzační cvičení: uvolňovací, protahovací, posilovací. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 195 s. Fitness, síla, kondice. ISBN 80-247-0948-1. DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 532 s. ISBN 978-80-247-3240-4. DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie: [učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium]. Vyd. 2., přeprac. a dopl. Olomouc: Epava, 2000, 480 s. ISBN 80-862-9705-5. HALADOVÁ, Eva. Léčebná tělesná výchova: cvičení. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1997, 134 s. ISBN 80-701-3236-1. HOŠKOVÁ, Blanka. Vademecum: zdravotní tělesná výchova (druhy oslabení). 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012, 130 s. ISBN 978-802-4621-371. MOUREK, Jindřich. Fyziologie: učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 208 s. ISBN 80-247-1190-7. PRANG, Michael Dirk. Sportujeme pro zdraví?: 77 nepravdivých tvrzení kolem fitness. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2013, 142 s. ISBN 978-802-4919-768. RAŠEV, Eugen. Škola zad: [nejen bolestí zad vás zbaví]. Vyd. 1. Ilustrace Petr Pačes. Praha: Direkta, 1992, 222 s. ISBN 80-900-2726-1.

131


8.28


Multikulturní společnost

8.28.1 Anotace Volitelný vyučovací předmět Multikulturní společnost umožní studentům získat základní teoretické informace o problematice multikulturality v dnešním světě, o problematice migrace, o jejích předpokládaných trendech a zákonitostech. Výuka je zařazena nejdříve ve druhém ročníku. Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva- oblast teorie a oblast praxe. Praxe je realizována formou besed se zástupci národnostních menšin a etnik žijících na území České republiky a dále se zástupci církví a náboženských hnutí registrovaných na území ČR, kde studenti mají možnost přímého kontaktu a diskuse. Besedy se odehrávají buď ve škole nebo dle aktuálních možností v přirozeném prostředí (společenské sály, kde se scházejí příslušníci etnik a národnostních menšin, nebo chrámy, kostely, modlitebny atp.). V teorii se výuka realizuje formou interaktivních přednášek, dále diskusí, případových studií, kde jsou využívány a integrovány poznatky z předmětů Psychologie, Filosofie a etika, Teorie a metody sociální práce, Sociální patologie, Zdravotní nauky a Krizová intervence, Právo a Sociální politika, Sociologie.

8.28.2 Cíle vyučovacího předmětu V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům základní demografický a geografický pohled na migraci, její příčiny, zákonitosti a důsledky, dále zprostředkovat informace o související legislativě a seznámit studenty se základními pojmy a problematikou jejich interpretace. Dále zprostředkovat studentům problematiku komunikace z pohledu různých kultur se zaměřením na faktory, které ji komplikují a seznámit je s profesními předpoklady sociálního pracovníka zabývajícího se touto problematikou. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

-

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu, které umožní studentům orientovat se v základních pojmech a pochopit historicko společenské podmínky utváření zvyků, tradic a životního způsobu lidských společenství včetně způsobů komunikace předat teoretické informace o způsobu utváření předsudků ve vztahu k jiným etnikům a pomocí psychosociálních her umožnit praktické ověření těchto informací

132


-


poskytnout kvalitní supervizi, která studentům umožní zmapování vlastních předsudků v mezilidských vztazích a možné způsoby překonávání těchto předsudků, to vše v atmosféře bezpečí poskytnout informace o podmínkách soužití etnik v občanské komunitě poskytnout informace o kompetencích komunitního pracovníka a vhodných metodách práce v občanské komunitě v návaznosti na předmět Metody sociální práce prohloubit znalosti v oblasti sociální práce s azylanty a cizinci


Teoretická východiska, vymezení základních pojmů a problematika jejich interpretace Problematika sociální změny Příčiny a zdroje etnických a náboženských konfliktů Cizinci a migranti v České republice (základní informace) Romové v České republice Církve a náboženská hnutí registrovaná v České republice Sekty, sektářství Profesionální předpoklady pracovníka v oblasti práce s etniky, menšinami, cizinci a migranty


orientuje se v základních pojmech chápe podstatu vzniku chyb v sociální percepci chápe podstatu vzniku xenofobních a rasistických postojů chápe příčiny a zdroje etnických a náboženských konfliktů má základní přehled o kultuře, zvycích a tradicích etnik a menšin žijících na území České republiky má základní přehled o církvích a náboženských hnutích registrovaných na území České republiky má základní informace o problematice sekt a sektářství zná profesní etiku, respektuje jedinečnost pocitů, myšlenek,chování a potřeb člověka v rámci daného životního stylu zná metody práce sociálního pracovníka v občanské komunitě orientuje se v legislativě související s danou problematikou


umí navázat efektivní kontakt s uživatelem umí dojednat zakázku je schopen sebereflexe v souvislosti s chybami v sociální percepci

133



rozpozná příznaky patologické závislosti na skupině (sektě) je schopen hledat a pojmenovávat v konkrétní situaci příčiny a zdroje etnických a náboženských konfliktů, umí navrhnout postupy k jejich řešení zná techniku vyjednávání zná hranice svých kompetencí



8.28.6 Literatura Základní : BAKALÁŘ, Petr. Tabu v sociálních vědách. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-135-2. KELLER, Jan. Dvanáct omylů sociologie.1. vyd.Praha: SLON, 1995. ISBN 80-85850-09-5 SOKOL, Jan. Filosofická antropolgie.1. vyd., 224 s., Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-627-6 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001. 188 s. ISBN 80-7178-648-9. TESAŘ, Filip. Etnické konflikty. 1. vyd., Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-097-9 Rozšiřující: al-QARÁDÁWÍ, J. Povolené a zakázané v Islámu.Praha: Islámská nadace, 2001 Bible- ekumenické vydání z roku 1985. 2. katolické vydání. Praha: Zvon, 1991. ISBN 81-7113-009-5 KNIPE, David M. Hinduismus- experimenty s posvátnem. 1. vydání. Praha: Prostor, 1997. ISBN 8085190-57-5 DAVIDOVÁ, Eva. Cesty Romů.Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. ISBN 807067-533-8 Kapitoly z multikulturní tolerance. Praha. 2002. ISBN 80-902345-5-9 Kapitoly z multikulturní tolerance II. Praha. 2004. PAVLINCOVÁ, Helena a kol. Slovník Judaismus, křesťanství, islám. 1. vyd. 472 s.Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0440-6 SADEK, Vladimír, FRANKOVÁ, Anita, ŠEDINOVÁ, Jiřina. Židovské dějiny, kultura a náboženství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-25998-7 RIDLEY, Matt. Původ ctnosti. 1. vyd. 296 s., Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-351-X LORENZ, Konrad. Osm smrtelných hříchů. Praha: Panorama, 1990. 99 s. ISBN 80-7038-212-0.

134


8.29


Problematika dětí a mládeže

8.29.1 Anotace Předmět se zabývá mládeží jako průřezovým a mezioborovým tématem Cílem předmětu je seznámit studenty se současným stavem poznání specifiky mládeže ve světě a u nás. Má za úkol naučit studenta komplexnímu pohledu na problematiku mládeže jako specifické skupiny obyvatelstva. Vymezuje pojem mládež, její statut, vztahy, rizikové faktory, důsledky příslušnosti k této skupině obyvatel. Výuka je realizovaná formou interaktivních přednášek, cvičení, odborných besed,diskusí, prezentací seminárních prací a ukázek praktických nácviků technik a postupů používaných v praxi při práci s mládeží. Předmět je mezioborový a sjednocuje pojmově teoretické a praktické zkušenosti odborných pracovníků různých profesí, působících v oblasti péče o mládež. Předmět je obsahově spjat s psychologií, sociologií, se sociální politikou, základy práva, se sociální patologií, drogovou závislostí, s teoriemi a metodami sociální práce, se zdravotní naukou, s filozofií a etikou, se základy pedagogiky, krizovou intervencí a psychosociálním výcvikem. Na tyto předměty navazuje a využívá k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti teorie i praxe péče o mládež .

8.29.2 Cíle vyučovacího předmětu Studenti se seznámí s mezinárodní i národní legislativou, institucemi a organizacemi, které působí v oblasti této problematiky. Osvojí si vědomosti, které mu pomohou v budoucím zaměstnání rozeznat rozdílnost cílů u mládeže a ostatních skupin obyvatelstva. Získají komplexní pohled na problematiku. Dostanou informace o historickém vývoji a vývojových koncepcích. Současně se naučí základní principy jednotlivých přístupů k mládeži, specifiky sociální práce s mládeží a jejich rodinami. Cílem předmětu je vybavit studenta kompetencemi pro účinnou pomoc mládeži, vědomostmi o specifikách mládeže a dovedností komunikovat s klienty s ohledem na kalendářní a mentální věk. Osvojí si základní diagnostiku problémů mládeže a přístupy k řešení na státní i lokální úrovni. V oblasti metod získají soubor praktických kompetencí k práci s příslušnými cílovými skupinami. Seznámí se s výchovnými a socializačními postupy a budou schopni stanovit hranice pomoci a doporučit vhodný program pomoci konkrétnímu jedinci. Získají přehled o systému vzdělávání, supervizí a akreditací programů v oblasti služeb pro mládež ohroženou. Pod pojmem kompetence se rozumí praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie.

135




předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) vést studenty k samostatnému vyhledávání informací z různých zdrojů a schopnosti s nimi pracovat a aktualizovat je motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání v oboru vést studenty k poznání vlastních silných a slabých stránek a umění je zvládat a používat tuto znalost ve své praktické práci naučit studenty ovládat a volit vhodné metody duševní hygieny jako prevence syndromu vyhoření a profesionální deformace naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s mládeží a vést je k pochopení potřebnosti tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci naučit studenty vymezit v praxi hranice a možnosti služby a intervence motivovat studenty k vnitřnímu přijetí etického kodexu jako vlastní ochrany a ochrany uživatelů služby před zneužitím


základní pojmy užívané v předmětu, literatura, názvosloví mezinárodní úmluvy o právech dítěte a mládeže národní právní úpravy týkající se dětí a mládeže

Vývojové fáze -

fyziologické, psychologické, sociální rodiče a děti adolescent v sociální síti, komunikace s okolím

Normalita a abnormalita mládeže -

pojetí normy, vymezení normality sociokulturní, skupinová, subjektivní norma patologický vývoj, možnosti změny hledání identity, obranné mechanismy

Rozdělení poruch -

vnější a vnitřní příčiny etopedie , normalita a patologie sociálního prostředí poruchy funkcí, poruchy vývojové, poruchy osobnosti poruchy chování v adolescentním věku 136



Mládež-specifická skupina -

hledání identity a smyslu života na dítě velký a na dospělého malý drogy, party, sekty a spiritualita

Základy diagnostiky -

psychologická, pedagogická,diferenciální a komplexní diagnostická kritéria, metody a postupy diagnostický rozhovor, závěry a indikace k intervenci

Včasné a krizové intervence u mládeže -

poradenství, krizová intervence, pedagogická, sociální, terapeutická

Systém péče o mládež v ČR -

působnost ministerstev, historie péče o mládež, etika pracovníků a práva mládeže terénní programy, nízkoprahové kluby ambulantní a ústavní léčba, speciální školství

Specifické skupiny mládeže -

mladiství rodiče,nezletilé matky mládež v konfliktu se zákonem a ve výkonu trestu etnické minority

Prevence problémů mládeže -

základní pojmy, východiska a přístupy včasná intervence-úrovně a formy pedagogické principy, vrstevnické skupiny poradenství, programy, dovednosti a techniky

8.29.4 Cílové kompetence studenta Klíčové znalosti studenta v oblasti teorie -

umí definovat mládež jako sociální skupinu s jejími prioritami a cíli umí rozlišit marginální a minoritní skupiny a pojmenovat vnější sociální a vnitřní důvody odlišností 137


-


orientuje se v systému zajišťujícím zdravotní zabezpečení mládeže a v systému zajišťujícím sociální prevenci a léčbu patologií orientuje se v subjektech, které poskytují služby pro mládež v rámci platné legislativy orientuje se v přístupech k mládeži např. psychodynamický, psychosociální, kognitivněbehaviorální, humanistický, existenciální, systemický, režimový, úkolově orientovaný, integrovaný umí zvolit odpovídající metody a techniky práce s mládeží a umí teoreticky zdůvodnit jejich opodstatněnost umí odlišit kompetence pomáhajících profesí v oblasti prevence, léčby a péče o mládež zná profesní etiku práce s mládeží v rámci profesní etiky umí vymezit hranice dané služby pro mládež a hranice vztahu s uživatelem zná zásady mapování situace v regionu a plánování potřebnosti programů péče o mládež s cílem podchytit systémově selhávající jedince

Klíčové dovednosti studenta v oblasti metod práce s mládeží -

-

umí definovat cílové skupiny uživatelů služeb pro mládež umí účinně komunikovat, tj. vytvářet podmínky pro otevřenou komunikaci mezi jednotlivci a skupinami, účelně využívá prostředky verbální a neverbální komunikace umí zpracovávat a vést přiměřenou dokumentaci o situaci uživatele konkrétní služby zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech práce s uživateli služeb pro mládež (individuální případová práce, práce se skupinou, práce s rodinou, komunitní práce, kontaktní a terénní práce včetně streetworku) je schopen pomáhat uživatelům služeb pro mládež přebírat zodpovědnost, vyvíjet kontrolu nad svým chováním dokáže poskytovat emoční podporu zná zásady týmové spolupráce a umí je reflektovat umí zvládat osobní stresy, reflektovat je a umí odhalit jejich příčiny umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s mládeží


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8–10 stran na zadané téma seminární práce v rozsahu 8-10 stran na dané téma

8.29.6 Literatura Základní – povinná: ČERNÁ, Alena, DĚDKOVÁ Lenka, MACHAČKOVÁ, Hana, ŠEVČÍKOVÁ Anna, ŠMAHEL, David. Kyberšikana. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 152 s. ISBN 978-80-247-4577-0.

138



FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Sociální patologie. 2.rozš. a aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2014. 232 s. ISBN 978-80-247-5046-0. HEWSTONE, Miles, STROEBE, Wolfgang. Sociální psychologie : moderní učebnice sociální psychologie.1. vyd. Praha : Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5. LANGMEIER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 4. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Grada, 2006.368 s. ISBN 80-247-1284-9. MACEK, Petr. Adolescence. 2. upr. vyd. Praha : Portál, 2003. 144 s. ISBN 80-7178-747-7. MATOUŠEK, Oldřich, KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence : [možné příčiny, struktura, programy, prevence kriminality mládeže]. 2. aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2003. 344 s. ISBN: 807178-771-X. MCDOWELL, Josh, HOSTETLER, Bob. Poradenství dospívajícím. 1. vyd. Praha : Návrat domů, 2013. 560 s. ISBN 978-80-7255-282-5. MULLER, Mary. Jak ochránit děti před pornografií na internetu. 1. vyd. Praha : Portál, 2014. 168 s. ISBN 978-80-262-0694-1. NEŠPOR, Karel. Vaše děti a návykové látky.1. vyd. Praha : Portál, 2001. 160 s. ISBN 80-7178-515-6. PIAGET, Jean, INHELDEROVÁ, Bärbel. Psychologie dítěte. Praha : Portál, 2007.144 s. ISBN 97880-7367-263-8. PӦTHE, Peter. Emoční poruchy v dětství a dospívání. 2. dopl. a aktual. vyd. Praha : Grada, 2013. 168 s. ISBN 978-80-247-4585-5. PTÁČEK, Radek. Poruchy chování v dětském věku. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 24 s. ISBN 80-86991-81-4. SOBOTKOVÁ Nielsen, Veronika. Rizikové a antisociální chování v adolescenci. 1. vyd. Praha : Grada, 2014. 152 s. ISBN 978-80-247-4042-3. SVOBODA, Jan. Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku. 1. vyd. Praha : Portál, 2014. 168 s. ISBN 978-80-262-0603-3. TRAIN, Alan. Nejčastější poruchy chování dětí : jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 200 s. ISBN 80-7178-503-2. VOJTOVÁ, Věra. Kapitoly z etopedie I. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 94 s. ISBN 80-210-3532-3. Rozšiřující – doporučená: BAKALÁŘ, Eduard. Předposlední psychohry : společenské hry pro všestranný rozvoj osobnosti. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 167 s. ISBN 80-7178-447-8. BITTNEROVÁ, Dana. Kdo jsem a kam patřím?: identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. 1. vyd. Praha : SOFIS, 2005. 459 s. ISBN 80-902785-8-2. BLAŽEK, Roman, POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana. Nebezpečí sekt. 1. vyd. Brno : Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. 239 s. ISBN 80-86568-07-5. BOURCET, Stéphane. Šikana ve škole, na ulici, doma : jak bránit své dítě : praktický průvodce pro rodiče, pedagogy a vychovatele. 1. vyd. Praha : Albatros, 2006. 71 s. ISBN 80-00-01552-8. 139



CLEESE, John. Rodina a jak v ní zůstat naživu. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 301 s. ISBN 80-7178281-5. ČÍIŽKOVÁ – HLOBILOVÁ, Jitka. Přehled sociální psychologie. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2004. 181 s. ISBN 80-244-0929-1. DAVIDOVÁ, Eva. Romano drom = Cesty Romů : 1945-1990 : změny v postavení a způsobu života Romů v Čechách, na Moravě a na Slovensku. 2. přeprac. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2004. 273 s. ISBN 80-244-0524-5. DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 2. vyd. Praha : Maťa, 2004. 135 s. ISBN 80-7287-082-3. FREIOVÁ, Michaela. Uprchlická otázka a my. 43 s. Praha : Občanský institut, 1993. ISBN 80900190-6-4. GRUBER, David. Zlatá kniha komunikace. 1. vyd. Ostrava : Repronis, 2005. 249 s. ISBN 80-7329092-8. HARTL, Pavel. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1997. 223 s. ISBN 80-85850-45-1. HERMOCHOVÁ, Soňa. Hry pro život : sociálně psychologické hry pro děti a mládež. 1. 1. vyd. Praha : Portál, 1994. 174 s. ISBN 80-85282-79-8. HERMOCHOVÁ, Soňa. Hry pro život : sociálně psychologické hry pro děti a mládež. 2. 1. vyd. Praha : Portál, 1994. 146 s. ISBN 80-85282-80-1. HERMOCHOVÁ, Soňa. Sociálně psychologický výcvik : příspěvek sociální psychologie k metodice práce s přirozenou skupinou. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1988. 210 s. HOPPE, Siegrid. Sociálně psychologické hry pro dospívající. 1. vyd. Praha : Portál, 2001.197 s. ISBN 80-7178-434-6. HORT, Vladimír. Dětská a adolescentní psychiatrie. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 492 s. ISBN 807178-472-9. HRADECKÁ, Vlastimila. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha : Naděje, 1996. 107 s. ISBN 80902292-0-4. KEBZA, Vladimír. Pohyb a relaxace. 2. upr. vyd. Praha : Státní zdravotní ústav: Erasmus, 2003. 23 s. ISBN 80-7071-217-1. KUBŮ, Pavel. Tanec a drogy 2000 a 2003 : výsledky dotazníkové studie s příznivci elektronické taneční hudby v České republice. 1. vyd. Praha : Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti : Úřad vlády České republiky, c2006. 92 s. ISBN 80-86734-77-3. MARÁDOVÁ, Eva. Prevence závislostí. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 28 s. ISBN 80-86991-70-9. MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. dopl. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. 172 s. ISBN 80-901424-9-4. NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha : Akademia, 1999. 287 s. ISBN 80-2000690-7.

140



NEŠPOR, Karel. Jóga pro děti : relaxace, příběhy, cvičení. 1. vyd. Praha : Velryba, 1998.85 s. ISBN 80-85860-09-0. NIKL, Jaroslav. Sociálně patologické jevy dětí a mládeže se zaměřením na jejich prevenci. 1. vyd. Praha : Vydavatelství Policejní akademie, 2000. 100 s. ISBN 80-7251-033-9. POKORNÝ, Vratislav. Patologické závislosti. 2. vyd. Brno : Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002. 194 s. ISBN 80-86568-02-4. PRŮCHA, Jan. Interkulturní psychologie.1.vyd. Praha : Portál, 2004. 199 s. ISBN 80-7178-885-6. PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 3. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha : Portál: 2005. 481 s. ISBN 80-7367-047-X. RIEGER, Zdeněk. Ostrov rodiny : integrující přístup pro práci s rodinou : příručka pro odborníky. 1. vyd. Hradec Králové : Konfrontace, 1996. 246 s. ISBN 80-901773-8-7. SOCHŮREK,Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie II.díl, Sociálně patologické jevy. 1. vyd. Liberec : Technická univerzita, 2001. 47 s. ISBN 80-7083-495-1. SVOBODA, Mojmír, KREJČÍŘOVÁ, Dana, VÁGNEROVÁ, Marie. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 791 s. ISBN 80-7178-545-8. SVOBODA, Mojmír, ČEŠKOVÁ, Eva, KUČEROVÁ, Hana. Psychopatologie a psychiatrie : pro psychology a speciální pedagogy. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. 317 s. ISBN 80-7367-154-9. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. 1. vyd. Praha : Portál, 2002.175 s. ISBN 80-7178-689-6. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 203 s. ISBN 80-7178-285-8. ŠVARCOVÁ, Eva, ČAPEK, Radek. Pro prevenci sociálně patologických jevů. 1. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2002. 79 s. ISBN 80-7041-425-1. VANÍČKOVÁ, Eva. Dětská prostituce. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. 135 s. ISBN 80-247-1138-9. VALENTA, Josef. Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik : (srovnání systémů). 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 79 s. ISBN 80-85866-40-4. VÁCLAVÍK, David. Etnické a kulturní minority ve střední Evropě I : (základní problémy, Židé). 1. vyd. Liberec : Technická univerzita, 2001. 120 s. ISBN 80-7083-457-9. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I. : dětství a dospívání. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8. WIEBUS, Hans-Otto. Sekty a lovci duší : lexikon náboženských sekt a ezoteriky. 1. vyd. Plzeň Nava, 2006. 295 s. ISBN 80-7211-224-4. Romové v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň : A. Čeněk, 2006. 414 s. ISBN 80-86898-76-8. Zlatý fond her I : hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 155 s. ISBN 80-7178-636-5.

141


8.30


Projektování sociálních služeb

8.30.1 Anotace Volitelný vyučovací předmět Projektování sociálních služeb umožní studentům získat základní teoretické informace o legislativě a plánování v oblasti sociálních služeb ve státním i nestátním sektoru v podmínkách České republiky a ostatních států Evropské unie. Výuka je zařazena nejdříve ve druhém ročníku. Obsah předmětu tvoří dva okruhy učiva – oblast teorie a oblast praxe, kde studenti vytvoří konkrétní projekt. Při zadávání praktické části, tedy při tvorbě konkrétního projektu, škola vychází ze spolupráce s městskými úřady, případně s jinými poskytovateli sociálních služeb v domažlickém regionu nebo i jiných regionech, např. dle bydliště studenta, aby studenti měli možnost seznámit se s problematikou realizace projektu v praxi. V teorii se výuka uskutečňuje formou interaktivních přednášek, dále diskusí, kde jsou integrovány poznatky z předmětů zejména Sociální politika, Sociologie, Demografie a statistika, Teorie a metody sociální práce a Sociální patologie. Souvisejícím tématem je problematika fundraisingu v sociálních službách a problematika public relations, kde jsou důležitým základem i kompetence z předmětu Kultura osobního projevu.

8.30.2 Cíle vyučovacího předmětu V oblasti teorie je cílem zprostředkovat studentům informace o platné legislativě a systémech sociálního zabezpečení v České republice a ostatních zemích Evropské unie a možnostech mezinárodní spolupráce. Dalším cílem je studenty seznámit s různými možnostmi financování sociálních služeb v České republice tj. dotace, granty a dotační tituly v rámci evropských fondů na plánovací období do roku 2013. Studenti také získají informace o práci v občanské komunitě, o podstatě plánování sociálních služeb, o tvorbě strategických plánů sociálních služeb v daném regionu v souladu s dokumenty krajských úřadů, zejména v souladu s programem rozvoje kraje. Do oblasti teorie jsou zařazeny také základní informace o managementu v sociálních službách. Součástí teorie je také komplexně pojatá problematika fundraisingu v oblasti sociálních služeb. Studenti získají informace o legislativním rámci, metodách fundraisingu a etickém rámci fundraisingu, dále informace o zásadách prezentace sociálních služeb veřejnosti a kompetencích Public relations pracovníka v organizacích poskytujících sociální služby a dále i o etickém rámci této činnosti.

142



Cílem praktické části je poskytnout studentům první zkušenost s napsáním projektu, jeho podáním a dle konkrétních možností i první zkušenosti s jeho realizací. Konkrétní projekty dle zakázky poskytovatelů sociálních služeb nebo institucí podílejících se na realizaci státní sociální politiky mohou být zpracovávány v rámci absolventských prací. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

-

-

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace v uvedeném obsahu a rozsahu, které umožní studentům orientovat se v systémech sociálního zabezpečení v Evropské unii, v dotační politice ČR, v problematice fundraisingu, public relations a v možnostech čerpání finančních prostředků z evropských fondů poskytnout základní informace o managementu v sociálních službách poskytnout kvalitní supervizi, která bude studenta motivovat k potřebě dalšího profesionálního růstu zejména v oblasti plánování sociálních služeb z hlediska jejich efektivity poskytnout první zkušenost s projektováním sociálních služeb poskytnout první zkušenost s metodami fundraisingu vést studenty k rozpoznání etických hranic v rámci fundraisingu a v rámci komunitní práce poskytnout první zkušenost s problematikou prezentace sociálních služeb veřejnosti, Public relations problematikou


-

Legislativní základy sociální práce - zákon č 108/2006 Sb. o sociálních službách a vyhláška č. 505/2006 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění - legislativa v ostatních zemích Evropské unie - dotační politika v České republice - grantové programy v České republice - nadační fondy - dotační tituly z Evropské unie Plánování sociálních služeb na krajské a regionální úrovni Kompetence koordinátora a kontaktního pracovníka v rámci plánování sociálních služeb, spolupráce s agenturami zajišťujícími plánování sociálních služeb Cíle a nástroje regionální politiky EU Fundraising Public relations Projektování sociálních služeb Standardy kvality sociálních služeb Etická dilemata v souvislosti s plánováním a poskytováním sociálních služeb Zpracování konkrétního projektu

143




orientuje se v platné legislativě v oblasti sociálních služeb a v oblastech souvisejících s jejich plánováním orientuje se v systému sociálního zabezpečení České republiky a v ostatních zemích EU orientuje se ve způsobech získávání finančních prostředků v oblasti sociálních služeb zná zásady pro plánování sociálních služeb a postup při zpracování a realizaci projektu zná obecná kritéria „dobrého projektu“ umí vymezit svoje kompetence v rámci projektového týmu zná etická dilemata v sociální práci a umí vymezit hranice profesionálního pomáhání v souladu s etickým kodexem, ekonomickými podmínkami a platnou legislativou zná základní metody fundraisingu a etický rámec této metody zná zásady pro kontakt s veřejností a význam této činnosti

Klíčové dovednosti : -

umí vyhledávat výzvy a určit oprávněnost projektu v rámci dané výzvy umí posoudit udržitelnost konkrétního projektu, umí zpracovat SWOT analýzu respektuje vlastní typovou pozici v rámci projektového týmu umí zpracovat projekt


docházka 80 % docházka 65 %, seminární práce v rozsahu 8-10 stran na zadané téma zpracování fiktivního nebo reálného projektu, ve kterém je student členem projektového týmu, dále účast na konkrétní fundraisingové akci a modelová prezentace vybrané sociální služby v rámci výuky

8.30.6 Literatura ADÁMKOVÁ, Marcela. Manažer v sociálních službách: studijní podklady ke kurzu. Modul č. 5. Práce s projekty. 1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 39 s. ISBN 978-80-7041-453-8 ČERMÁKOVÁ, Kristýna, JOHNOVÁ, Milena. Zavádění standardů kvality sociální práce do praxe: průvodce poskytovatele. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2004. ISBN 8086552-99-3 HLOUŠEK, Jan. Manažer v sociálních službách: studijní podklady ke kurzu. Modul č. 6. Fundraising. 1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 39 s. ISBN 978-80-7041-453-8. KOHOUT, Jaroslav. Veřejné mínění, image a metody PR. Praha: Management Press, 1999. 122 s. ISBN 80-7261-006-6. LEDVINOVÁ, Jana, PEŠTA, Karel. Základy fundraisingu, aneb jak získat peníze na prospěšnou činnost. Praha: Informační centrum nadací a jiných neziskových organizací, 1996. 141 s.

144



NĚMEC, Petr. Public relations: praxe komunikace s veřejností. Praha: Management Press, 1996. 167 s. ISBN 80-85943-20-4. MARKOVÁ, Helena. Fundraising 96: Finanční zdroje pro neziskové organizace. Praha: Pražské regionální centrum Asociace Brontosaura, 1996. 224 s. ISBN 80-900189-7-1. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby – legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha: Portál, 2011. 200 s. ISBN 978-80-262-0041-3 MUSIL,Libor. „Ráda bych Vám pomohla,ale..“: dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: M.Zeman, 2004. 243 s. ISBN 80-90-3070-1-9. POJMONOVÁ, Martina. Manažer v sociálních službách: studijní podklady ke kurzu. Modul č. 4. Public relations. 1. vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 33 s.ISBN 978-80-7041-429-3. POLAČKOVÁ, Zuzana. Fundraisingové aktivity: jak získat finanční prostředky od místní komunity. Praha: Portál, 2005. 119 s. ISBN 80-7178-694-2. SEDLÁKOVÁ, Jaroslava. Kvalita komunitního plánování sociálních služeb. Praha: Oeconomica, 2008. 76 s. ISBN 978-80-245-1392-8. SVOBODA, Václav. PR moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. Praha: Grada, 2006. 240 s. ISBN 80-247-0564-8. TOPOLOVSKÝ, Marek a kol. Průvodce procesem komunitního plánování sociálních služeb. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2004. 59 s. ISBN 80-86878-03-. Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění. mvcr.cz/archiv2008/sbirka/ Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách v platném znění.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/

8.31

Aktivní politika zaměstnanosti

8.31.1 Anotace Cílem předmětu je seznámit studenty s postavením politiky zaměstnanosti v systému politiky státu jako celku, s vazbami na ostatní prvky společenského systému. Ukázat politiku zaměstnanosti jako politiku, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, jeho osobnosti a vytváří předpoklady k základním podmínkám kvality jeho života. Výuka se bude realizovat převážně formou frontálního vyučování, interaktivních přednášek a diskusí.

8.31.2 Cíle vyučovacího předmětu Student získá přehled o charakteru politiky zaměstnanosti v České republice, umí vysvětlit principy a základní koncepci státní politiky zaměstnanosti a chápe vztahy a souvislosti mezi politikou zaměstnanosti a dalšími odvětvími (ekonomika, právo, sociologie, demografie apod.).Je schopen zvládat základní činnosti prováděné na úřadu práce.

145



Učitel se snaží o splnění následujících cílů: -

vhodnými metodami předat podrobné informace o oboru naučit studenty samostatnému vyhledávání informací a pracovat s nimi naučit studenta základní pojmy používané v politice zaměstnanosti a umět je používat naučit studenta základní systém a poslání politiky zaměstnanosti


Historie zaměstnanosti Úloha zaměstnanosti v moderním státě Základní úkoly státních orgánů při zajištění zaměstnanosti Postavení zaměstnavatelů v oblasti zaměstnanosti Nezaměstnaný a péče o něj Základní nástroje zajištění zaměstnanosti Zaměstnávání osob se zdravotním postižením Vedlejší úkoly k zajištění zaměstnanosti

8.31.4 Cílové kompetence studenta Klíčové znalosti studenta: -

umí vysvětlit základní pojmy používané v oblasti zaměstnanosti a nezaměstnanosti a umí je používat orientuje se v základních úkolech státních orgánů v oblasti zaměstnanosti je schopen se orientovat v základních nástrojích aktivní politiky zaměstnanosti a vysvětlit jejich poslání v oblasti zaměstnanosti umí nacházet základní zákonné normy v oblasti politiky zaměstnanosti a orientovat se v nich je schopen vysvětlit práva a povinnosti nezaměstnaného občana a úlohu úřadu práce při jejich zajišťování umí formulovat strategii subjektů podílejících se na politice zaměstnanosti je schopen uplatnit získané znalosti při výkonu zaměstnání na úřadu práce



8.31.6 Literatura MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3.vydání. Praha: Sociologické nakladatelství 2002. 172 s. ISBN 80-86429-08-3. Platné právní předpisy pro oblast politiky zaměstnanosti a předpisy souvisící, Praha. www.mpsv.cz [online] Směrnice a Nařízení Rady EHS, Praha. www.mpsv.cz [online]

146


8.32


Sociálně právní ochrana dětí

8.32.1 Anotace Cílem předmětu je seznámit studenty se současným pojetím sociálně právní ochrany dětí jako vědního oboru a jeho aplikace při činnosti sociálního pracovníka s uživatelem. Obsah předmětu tvoří teoretické znalosti z jednotlivých oblastí sociálně právní ochrany dětí a využití vědomostí z předmětů úzce spjatých s danou problematikou (psychologie, sociologie, právo, sociální politika, sociální patologie, problematika mládeže, psychosociální výcvik). Na tyto předměty navazuje a využívá k rozvoji klíčových kompetencí studentů v oblasti teorie i praxe péče o děti. Získané poznatky vedou studenty k bezpředsudkovému přístupu k problémům jedinců a skupin ve společnosti. Výuka je realizována formou interaktivních přednášek a seminářů k vybraným problémům a jevům. Vědomosti a dovednosti jsou využívány při odborné praxi studentů.

8.32.2 Cíle vyučovacího předmětu Teoretickým cílem je zprostředkovat studentům informace o problematice sociálně právní ochrany dětí, včetně historického vývoje oboru, o významu sociální práce v této oblasti. Studenti se seznámí s

legislativou, institucemi a organizacemi, které působí v oblasti této

problematiky. Osvojí si vědomosti, které mu pomohou v budoucím zaměstnání účinně pomáhat ohroženým dětem. Získají komplexní pohled na problematiku. Dostanou informace k této problematice o ústavně právních dokumentech, mezinárodněprávních dokumentech, o občanském právu, rodinném právu, zákonu o sociálně právní ochraně dětí, trestním právu a přestupkovém právu. Současně se naučí základní principy sociálně právní ochrany dětí. Cílem předmětu je vybavit studenta kompetencemi pro účinnou pomoc dětem, vědomostmi o možnostech pomoci. Budou také vybaveni právním manuálem pro sociálně právní ochranu dětí. Osvojí si základy řešení sociálně právní ochrany dětí na státní i lokální úrovni. V oblasti metod získají soubor praktických kompetencí k práci s příslušnými cílovými skupinami. Seznámí se s výchovnými a socializačními postupy a budou schopni stanovit hranice pomoci a doporučit vhodný program pomoci konkrétnímu jedinci. Získají přehled o systému sociálně právní ochrany dětí Pod pojmem kompetence se rozumí praktická dovednost podložená vědomostmi z oblasti teorie.

147



Učitel se snaží zejména o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o oboru v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) naučit zvládat orientaci v sociálně právní ochraně dětí motivovat studenty k potřebě profesního růstu a celoživotního vzdělávání v oboru naučit studenty aktivnímu a tvořivému přístupu k práci s uživatelem, vysvětlit potřebnost tohoto přístupu pro úspěšnou intervenci vést studenty k samostatnému vyhledávání informací a schopnosti s nimi pracovat a aktualizovat je naučit studenty pracovat s lidmi různých kultur naučit studenty vymezit hranice a možnosti sociálních služeb

8.32.3 Rámcový rozpis učiva Úvod do studia sociálně právní ochrany dětí -

vymezení pojmu obecná charakteristika sociálně právní ochrany dětí historický vývoj sociálně právní ochrany dětí postoj společnosti k sociálně právní ochraně dětí srovnání situace v ČR a v jiných zemích

Ústavněprávní a mezinárodněprávní úprava ochrany nezletilých dětí -

Listina základních práv a svobod Ústava České republiky Úmluva o právech dítěte Úmluvy přijaté Radou Evropy Evropská unie – kolizní normy

Občanské právo hmotné a procesní -

občanskoprávní vztahy, právní úkony právní způsobilost, zastoupení ochrana osobnosti domácnost, osoby blízké, příbuzní příslušnost okresního, krajského, vrchního a nejvyššího soudu účastníci řízení, zastoupení účastníka řízení, průběh řízení předběžná opatření

Rodinné právo -

manželství, rozvod manželství a úprava styku rodiče po rozvodu s dítětem vztahy mezi rodiči a dětmi, zastupování dítěte 148



opatrovnictví, poručenství opatření soudu prakticky omezující rodičovskou zodpovědnost – výchovná opatření, svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče předběžné opatření, ústavní výchova, ochranná výchova náhradní rodinná péče – osvojení, pěstounská péče výživné – obsah, rozsah, doba trvání, pohledávky výživného

Zákon o sociálně právní ochraně dětí -

základní zásady sociálně právní ochrany dětí opatření sociálně právní ochrany preventivní a poradenská činnost poskytování sociálně právní ochrany jinými subjekty práva a povinnosti rodičů při poskytování sociálně právní ochrany dětí ochrana osobních údajů, vedení evidence a spisové dokumentace, zachování mlčenlivosti osvojení, pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu ústavní výchova a ochranná výchova péče o děti vyžadující zvýšenou pozornost poskytování sociálně právní ochraně dětí pověřenými osobami poskytování sociálně právní ochrany dětí ve vztahu k cizině rozhodování orgánu SPOD jako správního orgánu podání návrhů soudu na rozhodnutí týkající se ochrany dítěte správní delikty, přestupky řízení a místní příslušnost

Trestní právo hmotné a procesní -

-

trestněprávní úprava ochrany nezletilého dítěte jednotlivé skutkové podstaty určené k ochraně nezletilých děti (konkrétní trestné činy např. týrání svěřené osoby, pohlavní zneužívá ní, opuštění dítěte, únos, obchodování s dětmi, ohrožování výchovy mládeže) právní úprav výslechu nezletilých dětí mladších 15 let postavení dítěte jako poškozeného v trestním řízení soudnictví ve věcech mládeže domácí násilí

Přestupkové právo a pracovněprávní předpisy -

přestupkový zákona a ochrana nezletilých dětí práce nezletilých dětí výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti

149



Adresář pro sociální pracovníky -

-

-

orgány sociálně právní ochrany dětí v rámci správního území kraje – krajský úřad, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady další orgány sociálně právní ochrany dětí – MPSV, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, školy a školská zařízení, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, pedagogicko-psychologická poradna zařízení sociálně právní ochrany dětí – zařízení odborného poradenství pro péči o děti, zařízení sociálně výchovné činnosti, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, zařízení pro výkon pěstounské péče, Policie ČR, Obecní (městská) policie Státní zastupitelství, soudy zdravotnická zařízení, lékaři – specialisté, neziskové organizace soudní znalci v oboru psychologie, psychiatrie, pediatrie, dětské gynekologie, sexuologie další odborníci – dětský psycholog, dětský psychiatr, psycholog zabývající se rodinnou terapií

Vzory podání a rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé -

ukázky jednotlivých vzorů podání praktický nácvik podání a rozhodnutí


umí definovat cílové skupiny uživatelů služeb s jejich prioritami a cíli dokáže aplikovat nabyté vědomosti na základě všeobecné znalosti problematiky a aktuálního stavu v oboru umí se orientovat v sociálně právní ochraně dětí, jejich vývojových tendencích orientuje se v subjektech, které poskytují služby sociálně právní ochrany dětí v rámci platné legislativy orientuje se v přístupech při řešení situace vyžadující sociálně právní ochranu dítěte umí zvolit odpovídající metodu pomoci dítěti a umí teoreticky zdůvodnit jejich opodstatněnost umí odlišit kompetence pomáhajících profesí v oblasti sociálně právní ochrany dětí zná profesní etiku práce s dětmi v rámci profesní etiky umí vymezit hranice dané služby pro děti zná zásady mapování situace v regionu s cílem podchytit systémově selhávající jedince dokáže uživatelům nabídnout konkrétní sociální službu při jednání s uživateli se snaží nepodlehnout nesprávným postojům a jednání uživatelů orientuje se v přístupech k uživatelům sociálních služeb

150



Klíčové dovednosti studenta v oblasti metod práce s mládeží: -

umí definovat cílové skupiny daného oboru umí účinně komunikovat, tj. vytvářet podmínky pro otevřenou komunikaci mezi jednotlivci a skupinami, účelně využívá prostředky verbální a neverbální komunikace umí zpracovávat a vést přiměřenou dokumentaci o situaci klienta zná metody a techniky práce v jednotlivých oblastech práce s uživateli služeb pro děti (individuální případová práce, práce s rodinou, kontaktní a terénní práce dokáže poskytovat emoční podporu zná zásady týmové spolupráce a umí je reflektovat umí zvládat osobní stresy, reflektovat je a umí odhalit jejich příčiny umí identifikovat a zvládat předsudky a stereotypy, které negativně působí na práci s dětmi


docházka 80 % docházka 65 % a seminární práce v rozsahu 8–10 stran na zadané téma

8.32.6 Literatura Povinná: GJURIČOVÁ, Šárka, KUBIČKA, Jiří. Rodinná terapie. 2.dopl. a přepr. vyd. Praha : Grada, 2009. 288 s. ISBN 978-80-247-2390-7. HULANOVÁ Lenka. Internetová kriminalita páchaná na dětech. 1. vyd. Praha : Triton, 2012. 224 s. ISBN 978-80-7387-545-9. KRAUSOVÁ, Lucie, NOVOTNÁ, Věra. Sociálně-právní ochrana dětí. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006. 228 s. ISBN 80-7357-214-1. MATOUŠEK, Oldřich, KOLÁČKOVÁ, Jana, KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN 80-7367-002-X. MATOUŠEK, Oldřich, PAZLAROVÁ, Hana a kol. Podpora rodiny. 1. vyd. Praha : Portál, 2014. 176 s. ISBN 978-80-262-0697-2. MATOUŠEK, Oldřich, PAZLAROVÁ, Hana. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. 1. vyd. Praha : Portál, 2014. 216 s. ISBN 978-80-262-0522-7. MCDOWELL, Josh, HOSTETLER, Bob. Poradenství dospívajícím. 1. vyd. Praha : Návrat domů, 2013. 560 s. ISBN 978-80-7255-282-5. NOVOTNÁ, Věra, BURDOVÁ, Eva. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha : Linde, 2007. 471 s. ISBN 978-80-86131-72-6. PLECITÝ, Vladimír. Zákon o rodině : komentář, judikatura, prováděcí předpisy, souvisící předpisy : stav k 1.10.2007. Praha : Eurounion, 2007. 521 s. ISBN 978-80-7317-063-9. PURVIS, Karyn V., CROSS, David R., SUNSHINE Wendy Lyons. Dítě v nové rodině. Praha : Grada, 2013. 256 s. ISBN 978-80-247-4535-0.

151



ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Právní manuál pro sociálně – právní ochranu dětí. Vyd. 1. Praha: Linde nakladatelství s.r.o., 2005. ISBN 80-86131-61-0. Doporučená: ČICHOŇ, Milan. Sociálně právní ochrana dětí a mládeže. Sv. 1, Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004. 43 s. ISBN 80-7042-363-3. ČICHOŇ, Milan. Sociálně právní ochrana dětí a mládeže. Sv. 2. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. 57 s. ISBN 80-7368-086-6. GELDARD, Kathryn, GELDARD, David. Dětská psychoterapie a poradenství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 296 s. ISBN 978-80-7367-476-2. KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 216 s. ISBN 978-807367-383-3. SMUTKOVÁ, Lucie. Sociální práce s rodinou. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 107 s. ISBN 978-80-7041-069-1. ŠKOVIERA, Albín. Dilemata náhradní výchovy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. 144 s. ISBN 978-807367-318-5. ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Sociálně-právní ochrana dětí. Vyd. 1. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. 36 s. ISBN 978-80-86991-27-6.

8.33

Restriktivní opatření v sociálních službách

8.33.1 Anotace Předmět je volitelný, je vyučován jeden rok. Je koncipován tak, aby studenti získali základní informace a základní praktické dovednosti v používání technik šetrné sebeobrany v různých oblastech sociální práce. Studenti se seznámí s významem a obsahem termínu rizikové situace na pracovišti a s možnostmi prevence. Učitel představí péči o rozvoj mezilidských vztahů jako jednu z důležitých metod k jejich pochopení, zejména pro prevenci vzniku rizikových situací na pracovišti. Dále bude zdůrazněn význam vedení profesionálního rozhovoru jako efektivní metody pro zvládání kritických situací na pracovišti. Pozornost je také zaměřena na objasnění pravidel šetrné sebeobrany v souvislosti se Standardy kvality v sociálních službách (dle zákona č. 108/2006 Sb. v platném znění) a v souvislosti s Etickým kodexem pracovníků, včetně připomenutí problematiky hranic nejen v pomáhajících profesích, ale i obecně v mezilidských vztazích. Studenti se seznámí s legislativou související s použitím technik šetrné sebeobrany. Součástí výuky je rovněž nácvik šetrné sebeobrany v praxi. Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení a praktického nácviku jednotlivých technik

152



8.33.2 Cíle vyučovacího předmětu Hlavním cílem je vybavit studenty kompetencemi, tedy i praktickými dovednostmi, jak zvládnout jednání osoby, které je poskytována sociální služba a která ohrožuje vlastní zdraví a život nebo zdraví jiných fyzických osob. Dále jsou studenti připravováni na to, jak rozpoznat nebezpečí vzniku kritické situace, zvolit vhodnou metodu prevence a teprve následně použít techniku šetrné sebeobrany v odpovídajícím rozsahu. Studenti se mohou uplatnit i ve vedoucích pozicích, proto je také cílem vybavit je kompetencemi, které jim umožní nastavit kritéria dobré praxe v oblasti šetrné sebeobrany i ve vztahu k podřízeným. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o dané problematice v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) vést studenty ke schopnosti kriticky přemýšlet, logicky argumentovat a umění vyjednávat vést studenty ke schopnosti rozpoznat rizikové faktory na pracovišti, které mohou vytvářet podmínky pro vznik kritických situací vést studenty ke schopnosti samostatného vyhodnocování kritických situací a samostatného rozhodování o způsobu řešení naučit studenty vymezit hranice a možnosti sociálních služeb naučit jednotlivé techniky šetrné sebeobrany ve vztahu k různým cílovým skupinám uživatelů a specifickým podmínkám působícím v dané situaci


Ústava, LZPS, komunitární právo, významné mezinárodní smlouvy - základní pojmy vztahující se k tématu, judikatura Sebeobrana podle trestního práva - krajní nouze, nutná obrana, oprávněné použití zbraně, pojmy, judikatura Sebeobrana podle správního práva (přestupkového práva) - základní pojmy, judikatura Sebeobrana podle civilního práva - svémoc x svépomoc - pojmy, judikatura Proti sobě stojící základní práva a svobody práva v rozhodnutích soudů (balance rights) Významná judikatura českých soudů, Ústavního soudu ČR, Evropského soudního dvora, Evropského soudu pro lidská práva Důležité právní aspekty použití institutů sebeobrany - ex post zdůvodnění použití, návody a příklady ke zdůvodnění, nárok na právní pomoc zaměstnavatele (státu) Metody práce s klientem s rizikovým chováním Typologie agresivních klientů Prevence (primární a sekundární) - jak předcházet napadení – komunikace s klientem Pravidla šetrné sebeobrany, možnosti jejího využití Bezpečný kontakt, bezpečná vzdálenost, bezpečné postavení při jednání s klientem

153



Práce s klientem -- nácvik úchopů šetrné sebeobrany Doplňující technické prostředky vhodné pro šetrnou sebeobranu


orientuje se v legislativě související s použitím technik šetrné sebeobrany zná profesní etiku v rámci profesní etiky umí vymezit hranice použití technik šetrné sebeobrany umí zvolit odpovídající metody a techniky práce s uživatelem a umí teoreticky zdůvodnit jejich opodstatněnost rozpozná rizikové chování uživatele sociální služby zná zásady komunikace v kritické situaci zná možnosti prevence vzniku kritické situace na pracovišti

Klíčové dovednosti v oblasti praxe -

práce se stojícím klientem práce se sedícím klientem práce s ležícím klientem (na břiše, na zádech) práce s útočícím klientem umí navrhnout vhodné doplňující technické prostředky pro šetrnou sebeobranu na daném pracovišti umí vhodně zvolit a využít doplňující technické prostředky v dané situaci



8.33.6 Literatura ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník s komentářem a judikaturou. Praha: C. H. Beck, 2009. HROZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. Praha: Leges, 2009. HENDRYCH a kol. Správní právo. Praha: C. H. Beck, 2009. ŠÁMAL a kol. Trestní zákon, Trestní řád s komentářem a judikaturou. Praha: C. H. Beck, 2009. PEASE, A. Řeč těla. Praha: Portál, 2011. ISBN 80-7178-528-2 KŘIVOHLAVÝ, J. Konflikty mezi lidmi. Praha: Portál. ISBN 80-7178-642, 2002 ENENKELOVÁ, S. Psycholog – vyjednavač ve službách policie. Psychologie dnes, 6, 2000, č. 6, s. 25–26. LILLEY, R. Jak jednat s problematickými lidmi. Brno: CP Books, 2005.

154



SCHOTT, B.: JEDNÁNÍ Jak úspěšně vyjednávat. Praha: Grada, 2003. ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada, 2004. VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-998-4 ŠPATENKOVÁ, N. a kol. KRIZE Psychologický a sociologický fenomén. Praha: Grada, 2004. LUDIMILA, Č. Kriminální psychologie, Praha: Eurounion s.r.o., 1998. ISBN 80-85858-70-3 NAKONČENÝ, M. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6 REGULI, Z. Aikido. Bratislava: CAD PRESS, 2003. ISBN 80-88969-08-5 STENUDD, S. Aikido. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0094-5 RÖDEL, B. Aikido. České Budějovice: KOOP, 2006. ISBN 80-7232-292-3

8.34

Alternativní a augmentativní komunikace

8.34.1 Anotace Předmět je volitelný, je vyučován jeden rok. V rámci předmětu se studenti seznámí s možnostmi alternativní komunikace a získají základní kompetence pro specifické způsoby dorozumění se s osobami smyslově a mentálně postiženými v různých oblastech života. Předmět rozšiřuje nejen témata probíraná v teorii a metodách sociální práce a sociální patologii, ale zejména praktické dovednosti a umožňuje profilaci studentů pro práci s těmito cílovými skupinami. V oblasti smyslových postižení učitel seznámí studenty zejména s psychologickou problematikou komunikace se zaměřením na příčiny postižení a na dobu vzniku (vrozené, získané). Dále upozorní na chyby, kterých se dopouštějí „zdraví lidé“ v kontaktu a komunikaci se smyslově postiženými. U cílové skupiny mentálně postižených učitel studenty seznámí s alternativní a augmentativní komunikací (AAK). Druhy a využití AAK jsou málo známé, přesto velmi důležité pro práci s danou skupinou, zejména pro lidi s autismem. Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek a praktického nácviku jednotlivých komunikačních technik.

8.34.2 Cíle vyučovacího předmětu Specifika práce a komunikace se sluchově postiženými Cílem je studenty vybavit studenty základními komunikativními schopnostmi, tj. znakovat na úrovni základního dorozumění se se sluchově postiženým člověkem a umožnit orientaci v dané problematice. Dalším cílem je naučit studenty vytvářet dobré psychické zázemí pro neslyšícího (sluchově postiženého) spoluobčana, který je v cizím prostředí sám a má komunikační bariéru.

155



Specifika práce a komunikace se zrakově postiženými Cílem je seznámit studenty s problematikou zrakového postižením, desaterem pro kontakt s nevidomým a s nejčastějšími chybami v komunikaci s nimi. Dalším cílem tématu je seznámení se základním komunikačním prostředkem nevidomých a to s Braillovým písmem. Specifika práce a komunikace s mentálně postiženými Studenti se seznámí s problematikou mentálního postižení a s alternativní a augmentativní komunikací (AAK) a naučí se základní a nejčastěji používané komunikační techniky - makaton, komunikační tabulky, znak do řeči, piktogramy, Bliss, PSC. Učitel se zejména snaží o splnění následujících cílů: -

předat vhodnými didaktickými metodami základní informace o dané problematice v uvedeném obsahu a rozsahu (viz rámcový obsah učiva) předat studentům ucelený přehled o smyslových postiženích a mentálním postižení a dále rozšířit znalosti z předmětů Teorie a metody sociální práce, Sociální patologie a Psychologie rozvíjet aktivní i pasivní komunikační dovednosti u jednotlivých druhů postižení umožnit studentům získání základní slovní zásoby a pojmů obecně u jednotlivých druhů postižení; pojmy jsou vybrány s ohledem na dorozumění v sociální oblasti naučit studenty správné neverbální komunikaci s uvedenými cílovými skupinami naučit studenty „průvodcování“ seznámit studenty s aktuální nabídkou kompenzačních pomůcek

8.34.3 Rámcový rozpis učiva Specifika práce a komunikace se sluchově postiženými: -

Historie sluchového postižení, vznik a typy sluchových vad Pravidla komunikace se sluchově postiženými za přítomnosti tlumočníka Pravidla komunikace se sluchově postiženými bez přítomnosti tlumočníka Pravidla komunikace se sluchově postiženými využívající indukční smyčku Nejčastější chyby v komunikaci se sluchově postiženými Seznámení s jednotlivými prvky komunikačních forem u sluchově postižených osob dle zákona č. 384/2008 Sb. Procvičování vybraných technik (český znakový jazyk – charakteristika, výuka základních znaků, skladba vět, prstová abeceda – jednoruční, obouruční, znakovaná čeština – základní charakteristika, výuka základních znaků, skladba vět, vizualizace mluvené češtiny)

156



Specifika práce a komunikace se zrakově postiženými: -

Historie zrakového postižení, vznik a typy zrakových vad, hluchoslepou Braillovo písmo Desatero pro kontakt s nevidomými podle SONS, nejčastější chyby v komunikaci se zrakově postiženými Pomůcky pro osoby se zrakovým postižením Procvičování vybraných technik (zpětná vazba – čtení Braillova písma, psaní pomocí pražské tabulky, psaní pomocí Pichtova psacího stroje Nácvik průvodcování

Specifika práce a komunikace s mentálně postiženými: -

Definice a klasifikace mentální retardace podle WHO Autismus Alternativní a augmentativní komunikace Komunikační systémy Procvičování vybraných technik (makaton , komunikační tabulky, znak do řeči, piktogramy, Bliss, PSC)


orientuje se v příčinách jednotlivých druhů postižení orientuje se ve způsobech a druzích komunikace u jednotlivých druhů postižení je schopen vyhledat aktuální nabídku kompenzačních pomůcek zná zásady neverbální komunikace u jednotlivých druhů postižení zná chyby v komunikaci u jednotlivých druhů postižení a možnosti jejich prevence orientuje se v legislativě zabývající se uvedenou problematikou zná zásady pro vytvoření dobrého psychického zázemí pro klienty s uvedenými druhy postižení

Klíčové dovednosti v oblasti praxe Osoby se sluchovým postižením -

má základní znakové dovednosti, znakuje na úrovni základního dorozumění se je schopen zpětné vazby s porozuměním je schopen vytvořit bezpečné psychické zázemí dle konkrétní situace

Osoby se zrakovým postižením -

je schopen poskytnout kvalitní průvodcovskou službu

157



je schopen prakticky realizovat zásady Desatera pro kontakt s nevidomými v praxi je schopen vytvořit bezpečné psychické zázemí dle konkrétní situace

Osoby s mentálním postižením -

je schopen zvolit odpovídající komunikační techniku je schopen v rámci dané komunikační techniky zpětné vazby s porozuměním je schopen vytvořit bezpečné psychické zázemí dle konkrétní situace



8.34.6 Literatura Specifika práce a komunikace se sluchově postiženými FREEMAN, R. D. – CARBIN, C. F. – BOESE, R. J. Tvé dítě neslyší?. Praha: FRPSP, 1992 GABRIELOVÁ, D. – PAUR, J. – ZEMAN, J. Slovník znakové řeči. Praha: Horizont, 1988. ISBN 40085-88. JANOTOVÁ, N. – ŘEHÁKOVÁ, K. Surdopedie. Praha: SPN, 1990. RŮŽIČKOVÁ, M. Učíme se českou znakovou řeč. Praha: Septima, 1997 RŮŽIČKOVÁ, M. Než půjdeme do školy. Praha: Septima RŮŽIČKOVÁ, M. Znakování pro každý den. Praha: Septima Videokazety ČKTZJ Základní slovník znakové řeči I – VIII., Plzeň: Pedagogické centrum, 1993. Katedra kybernetiky, Fakulta aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni: Mapa stránek, © 2009 - 2011 Dostupné z: www.znaky.zcu.cz Specifika práce a komunikace se zrakově postiženými MACHÁČEK, P. Osvětlení a slabozrakost: jak správně svítit a vytvořit vhodné podmínky pro slabozrakého člověka. Praha: Tyfloservis, 2002. AC 68. SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978 80-247-1733-3. ŠTRÉBLOVÁ, M. Poznáváme svět se zrakovým postižením: úvod do tyflopedie. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2002. ISBN 8070444487, 9788070444481. WIENER, P. Prostorová orientace zrakově postižených. Praha: Institut rehabilitace zrakově postižených, UK FHS, 2006. ISBN 80-239-6775-4. WIENER, P. Základy komunikace se zrakově postiženými. 2. vydání. Praha: Novartis, 2009.

158



Specifika práce a komunikace s mentálně postiženými ČERNÁ, M.; KVAPILÍK, J. Zdravý způsob života mentálně postižených. Praha: Avicenum, 1990. ISBN 80-201-0019-9. KOCUROVÁ, M. Speciální pedagogika pro pomáhající profese. Plzeň, 2002. ISBN 80-7082-844-7. KUBOVÁ, L. Alternativní komunikace, cesta ke vzdělávání těžce zdravotně postižených dětí. Praha: Tech Market, 1996. ISBN 80-902134-1-3. KUBOVÁ, L. Piktogramy – metodická příručka. Praha: Tech-Market, 1997. ISBN 80-86114-00-7. KUBOVÁ, L., PAVEOVÁ, Z., RÁDKOVÁ, I. Znak do řeči. Praha: Tech-Market, 1999. ISBN 8086114-23-6. SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1733-3. ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7178-821.

8.35

Zooterapie

8.35.1 Anotace Předmět je zaměřen na problematiku zooterapie. Cílem předmětu je seznámit studenty se zooterapií, jako podporou psychosociálního zdraví lidí všech věkových kategorií a uvedením možnosti zooterapie do zařízení sociálních služeb. Tato problematika bude zpracována nejen na teoretickém základě, ale také praktickými ukázkami. Předmět bude postupně zaměřen na zooterapie, canisterapii, felinoterapii, hiporehabilitaci a ostatní zooterapii. V závěru předmětu se zaměříme více na canisterapii, a to i s možností praktických ukázek. V rámci učiva bude pozornost věnována jednotlivým metodám zooterapie: AAA, AAT, AAE a AACR a jejich následnému uplatnění v praxi. Do výuky je zařazena i praktická ukázka canisterapie. Předmět je vyučován jeden rok. V závěru studenti vytvoří seminární práci na zadané téma. Výuka se realizuje formou interaktivních přednášek, cvičení, diskuzí, odborných besed, prezentací samostatných prací studentů na vybraná témata, zážitkové praktické ukázky se zaměřením na canisterapii.

8.35.2 Cíle vyučovacího předmětu Na konci semináře bude student schopen: -

Porozumět teoretickým základům zooterapie. Použít informace o zooterapeutických technikách a metodách k výběru vhodného terapeutického postupu. Porozumět jednotlivým metodám zooterapie a jejich použití u cílové skupiny klientů.

159



Učitel se snaží zejména o splnění následujících cílů: -

vést studenty k vyhledávání autentických zdrojů informací a kriticky o nich přemýšlet rozvíjet schopnosti samostatné prezentace, argumentace, kritického hodnocení a poskytování zpětné vazby vést studenty k dovednosti práce v týmu vést studenty k samostatnosti při tvoření pracovních postupů


-

Seznámení studentů se základními požadavky předmětu Etologie Základní teoretické informace v oblasti zooterapie – vymezení pojmu, základní terminologie, léčebné využití zvířat, metody zooterapie, formy zooterapie, zastřešující organizace v zooterapii, legislativní úprava zooterapie Zooterapie v sociálních službách – v zařízení sociálních služeb, dítě a zooterapie, senior a zooterapie, zdravotně postižení a zooterapie Canisterapie – historie, etologie psa, základní terminologie, metody, formy, prevence úrazů způsobené psem, možnosti využití canisterapie u klienta, polohování Hiporehabilitace – etologie koně, základní terminologie, členění, metodika hiporehabilitace Felinoterapie Ornitoterapie Deflinoterapie Malá zvířata Farmingrerapie Praktické ukázky terapeutických postupů v rámci výuky Exkurze na praktické cvičení canisterapie

8.35.4 Cílové kompetence studenta Klíčové znalosti a dovednosti studenta: -

dokáže vymezit základní pojmy v oblasti zooterapie umí definovat obor zooterapie umí vyhledávat validní zdroje informací a pracovat s nimi je schopen samostatného výstupu na zadané téma je schopen poskytnout zpětnou vazbu je schopen vytvořit samostatný terapeutický plán pro jednotlivé klienty dle typu onemocnění

8.35.5 Požadované výstupy hodnocení -

aktivní účast na výuce – minimálně 80 % seminární práce a výstup na zadané téma – popis jedné hodiny canisterapie účast nejméně na jedné canisterapeutické hodině

160



8.35.6 Literatura VELEMÍNSKÝ a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice, DONA, 2007. ISBN 978-80-7322-109-6. GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. Grada, Praha, 1999. ISBN 80-7169789-3. Pravda o zooterapii. Pravda o zooterapii - sborník příspěvků z celostátní konference. České Budějovice, ZSF JU, 2003. ISBN 80-7040-675-5. Canisterapie v praxi. Fejkusová, H., Mičulková, O., 2003 NERANDŽIČ, Zoran. Animoterapie, aneb, Jak nás zvířata léčí :praktický průvodce pro veřejnost, pedagogy i pracovníky zdravotnických zařízení a sociálních ústavů. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. 159 s. ISBN 80-00-01809-8. STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Canisterapie v teorii a praxi. Opava: Ing. Dalibor Gregor, 2012. ISBN 978-80-87731-00-0.

161



9 Doklady o odborném zabezpečení výuky vzdělávacího programu 9.1

Soupis specializovaných učeben a dalších výukových prostor

Učebny výpočetní techniky Studenti denní i kombinované formy vzdělávání mohou v rámci výuky i v rámci samostudia využívat specializované učebny výpočetní techniky, v současné době škola disponuje šesti učebnami. Všem stanicím je k dispozici páteřní síť LAN s připojením na internet (rychlost 10/10 Mb/s), každá z učeben má k dispozici vlastní síťovou tiskárnu. Celý systém je chráněn antivirovým programem Kaspersky. Dále je studentům k dispozici studovna na domově mládeže vybavená PC, zároveň je celá budova pokryta wifi signálem ze šestnácti přípojných bodů UNIFI. Přehledné údaje o počtu studentských stanic, jejich stáří a použitém operačním systému jsou uvedeny v následující tabulce. Přehled učeben a studoven výpočetní techniky: učebna vyt01 (OA) vyt02 (OA) vyt03 (OA) vyt04 (OA) vyt05 (ZŠ) vyt06 (internát) Domov mládeže (OA)

Počet PC/kapacita učebny stáří dataprojektor 16/16 17/17 21/21 23/23 17/17 15/15 3+1

5 2 5,2 3/2 3 8 3,7

ano ano ano ano ano ano ne

operační systém Windows 7 Windows 7 Windows 7 Windows 7 Windows 7 Windows 7 Windows 7

Jazykové učebny Tyto učebny jsou vybaveny technikou, která zajišťuje výuku jazyka a komunikačních dovedností na vysoké úrovni. Jsou zde PC, stáří cca 4 roky, kde jsou instalovány operační systémy Windows 7, dále je zde dataprojektor, televize s DVD přehrávačem a magnetofony. Každá studentská stanice je vybavena sluchátky s mikrofonem (typ PMBK 800). Kapacita každé učebny je 15 studentů. Učebna psychologie Učebna je umístěna v budově na Chodském náměstí. 97. Učebna je uspořádána a vybavena pro specifické potřeby výuky v předmětech Psychologie, Sociologie, Psychosociální výcvik a v dalších příbuzných předmětech. Studenti zde mají možnost si vyzkoušet techniky působení na druhé,

162



sebepoznání a metody relaxace. Dochází tak ke zvýšení propojení teorie s praxí. V učebně se prostorově i organizačně dají simulovat modelové situace z jednotlivých pracovišť, umožňuje také pořizování videozáznamů v rámci videotréninku. Kapacita učebny je 15 studentů. Všechny výše zmíněné specializované učebny splňují současně požadavky vyhlášky č. 410/2005 Sb. o hygienických požadavcích na prostory pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých a budou nadále udržovány v souladu s platnou legislativou. Učebny pro teoretickou výuku studentů VOŠ: Všechny kmenové učebny určené především pro teoretickou výuku splňují v současnosti požadavky dle vyhlášky o hygienických požadavcích na prostory pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých a dále budou udržovány v souladu s platnou legislativou. Kapacita každé učebny je 30 studentů. Jsou vybaveny nábytkem odpovídajícím vyhlášce o hygienických požadavcích na prostory pro výchovu a vzděláván dětí a mladistvých. Učebny jsou vybaveny dataprojektorem, videopřehrávačem a CD přehrávačem pro možnost multimediální prezentace témat.

9.2

Knihovna

Knihovna je umístěna v samostatné místnosti, která slouží zároveň jako studovna v budově na Chodském náměstí 97. Výpůjční doba je v odpoledních hodinách, aby byla dostupná všem studentům bez ohledu na rozvrh. Studenti si mohou knihy vypůjčovat domů. V současné době knihovna eviduje 518 odborných publikací z vědeckých oborů vztahujících se k zaměření vzdělávání – z metod sociální práce, sociální politiky, práva, psychologie, sociální patologie, sociologie, pedagogiky, medicíny atd. Součástí knihovny jsou i obhájené absolventské práce dosavadních absolventů v počtu 414. Do knihovny jsou dále zařazovány různé brožury, příručky, skripta jednotlivých organizací spolupracujících se školou, které škola obdržela darem. Z periodik jsou k dispozici Psychologie dnes a Právo. Literatura je průběžně doplňována dle požadavků vyučujících jednotlivých předmětů, studentů a finančních možností školy. Základní bibliografické údaje jednotlivých publikací mají studenti k dispozici v písemném seznamu a na webových stránkách školy. Pro potřeby VOŠ je využito 32 % ONIV.

163



V místnosti je k dispozici PC, stáří cca 4 roky, kde je instalován operační systém Windows 7, přístup k internetu a televize s DVD přehrávačem. Místnost slouží také jako studovna a multifunkční učebna pro nácvik praktických kompetencí, neboť umožňuje, podobně jako učebna psychologie, simulaci modelových situací. Dále je místnost vybavena židlemi s područkami, takže je zajištěna variabilita prostoru. Kapacita místnosti je 15–25 studentů.

9.3

Studijní opory pro kombinovanou formu vzdělávání

1. Informační materiály k organizaci a průběhu kombinované formy vzdělávání 2. Studijní texty v elektronické podobě Studijní texty pro jednotlivé moduly vymezují obsah a rozsah vzdělávání ve vztahu k profilu absolventa. Z hlediska didaktického respektují postupy, které v maximální míře usnadňují samostatné studium. Obsahují také jasné požadavky toho, co má studující zvládnout a co bude ověřováno. Součástí studijních textů jsou kontrolní otázky, cvičení, testy a jiné zpětnovazební prvky, které studujícímu umožní průběžně ověřovat zvládnutí obsahu a rozsahu učiva. Součástí studijních textů jsou i samostatné písemné práce, které jsou studujícímu zadávány vždy po prostudování určité ucelené části učiva. 3. Případové studie Studenti mají k dispozici případy ze skutečnosti a samostatně navrhují postupy práce, které posuzuje zadávající a poskytuje studentovi zpětnou vazbu týkající se například zvažování možných rizik, respektování lidských práv a svobod atd. Studenti tak mají možnost ověřit si získané kompetence. 4. Studijní pomůcky Jsou studentům k dispozici zvláště v předmětech, kde má student získat praktické dovednosti. Jedná se o instruktážní CD s videonahrávkami postupů, komunikačních dovedností atd. 5. Doplňující zdroje – doporučená a rozšiřující literatura k jednotlivým tématům Studentům jsou k dispozici k jednotlivým tématům v elektronické podobě odkazy na konkrétní kapitoly literárních zdrojů.

164



6. E- learning Na VOŠ, OA a SZŠ je kromě standardní prezenční formy studia využívána i forma elektronická a to prostřednictvím e-learningového programu EduBase. EduBase umí více než běžné e learningy. Může nejen poskytnout materiály studujícím přes internet, otestovat jejich znalosti, nabídnout ke stažení příslušné soubory a řídit termíny výuky, ale nabízí také možnost přizpůsobení e-kurzů do podoby prezentace s projektorem. Dále přináší možnost tisku kvalitních materiálů a testů, které jsou navíc volně ke stažení pomocí systému EduBazar. Přístup pro studenty k programu EduBase je řešen jednak pomocí interní školní sítě a jednak vzdáleným přístupem na server pomocí webového rozhraní, které je k dispozici na stránkách naší školy. Přístup studentům k EduBase je generován automaticky na základě seznamů žáků z programu Bakaláři. Technickou podporu zajišťují IT-správci naší školy: Bc. Miroslav Málek a p. Václav Zahradník. Jakékoli dotazy, či případné technické problémy konzultují na emailových adresách [email protected], [email protected].

9.4

Záměr rozvoje a odůvodnění vzdělávacího programu

Vzdělávací program zajišťuje přípravu plně kvalifikovaných sociálních pracovníků dle platné legislativy. Důkazem kvalitní přípravy absolventů doposud je jejich uplatnění v praxi, velmi dobré studijní výsledky a orientace v oboru v případě pokračování studia na vysokých školách. Jednou z priorit v rozvoji vzdělávacího programu je posílení mezinárodní spolupráce formou navazování partnerské spolupráce se zahraničními vzdělávacími institucemi podobného zaměření, případně zahraničními vysokými školami, dále formou výměnných zahraničních praxí a stáží, kde se studenti začlení do přímé práce s klienty v cizojazyčném prostředí nebo se studenti budou účastnit mezinárodních projektů. Dále se v této oblasti zaměříme na vytváření podmínek pro výměnné programy českých a zahraničních studentů a učitelů. Další prioritou je vytváření podmínek pro vzdělávání starších studentů – nabídka vzdělávání v kombinované formě. Škola zajišťuje další vzdělávání pro již kvalifikované sociální pracovníky dle oblastí jejich praxe a dle platné legislativy formou akreditovaných vzdělávacích programů. Nově má škola akreditovaný kvalifikační kurz Sociální pracovník podle par. 49a zákona č 401/2012 Sb. o sociálně právní ochraně dětí.

165



Nově se škola tak zapojila do projektu Edison, který spojuje mladé lidi odlišných kultur a národností, aby se seznámili se zvyky, tradicemi a situací v jiných zemích a stali se tak generací, která prolomí prohlubující se mezikulturní bariéru. Edison je vzdělávací projekt, který poskytuje mládeži v České republice prostor a motivaci k přemýšlení o budoucích možnostech, založených na poznání lidí z různých kultur a jejich chování. Díky multikulturní atmosféře vyvolané zahraničními stážisty, také oživuje výuku a zvyšuje zájem o studium mezi žáky a studenty. Tento projekt je pod záštitou Ministerstva školství České republiky. Hlavním motivačním nástrojem školy pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami je možnost individuálního vzdělávacího plánu v souladu s vyhláškou č. 103/2014 Sb. Důvod speciálních vzdělávacích potřeb studenta přitom musí být v souladu s vyhláškou č. 224/2007 Sb. novelizovanou nařízením vlády č. 211/2010 Sb.

9.5

Podmínky pro hodnocení a zabezpečení kvality vzdělávacího programu

Výuku zajišťují interní a externí vyučující, kteří jsou v pracovním poměru vůči vzdělávací instituci. Kvalifikace interních učitelů odpovídá platné legislativě o pedagogických pracovnících. Interní vyučující obsahového okruhu č. 3 (metody sociální práce) jsou i v přímé praxi sociální práce. Externí učitelé, kteří zajišťují výuku zejména povinně volitelných a volitelných předmětů jsou vysokoškolsky vzdělaní odborníci pracující v oboru a splňují kvalifikační předpoklady podle legislativy platné v příslušném resortu a jejich vzdělání a praxe odpovídá charakteru vyučovaného předmětu. Všichni vyučující se zúčastňují vybraných forem celoživotního vzdělávání, kde si průběžně obnovují, zvyšují, prohlubují a doplňují vědomosti, dovednosti a způsobilosti pedagogické i odborné. Jedná se o tyto formy celoživotního vzdělávání: certifikované kurzy, inovační kurzy, účast na školicích akcích, odborných konferencích, kongresech a samostatné studium odborné literatury. Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání je osvědčení vydané vzdělávací institucí, která má k tomu oprávnění. Hodnocení kvality vzdělávacího programu se dále realizuje pomocí evaluačních dotazníků vždy na závěr školního roku, kdy se ke vzdělávacímu programu vyjadřují jak studenti, tak vyučující. Evaluační dotazník se týká všech částí vzdělávacího programu.

166



Hodnocení kvality probíhá také formou pravidelných hospitací. Hospitace provádí ředitel VOŠ nebo zástupce ředitele VOŠ, dále probíhají vzájemné hospitace vyučujících v předmětech dle jednotlivých obsahových okruhů. Přehled pedagogických pracovníků na škole celkem: Počet učitelů celkem z toho ženy

Přepočtené na plně zaměstnané celkem z toho ženy bez kvalifikace

na střední 28 20 54,1 škole na vyšší 16 10 7,1 odborné škole Přehled externích a interních vyučujících na VOŠ následující tabulka: VOŠ Fyzický počet Přepočet na plně zaměstnané

18

1,2

5,2

0

celkem 27

externí 17

interní 10

6,09

3,96

2,13

Počet externích a interních vyučujících na VOŠ s akademickým titulem přepočtený na plně zaměstnané činí 1,7. Kompetence externích i interních vyučujících k výuce jednotlivých předmětů jsou dokladovány v následujících tabulkách: Název předmětu

kód

vyučující

Povinné základní předměty – kategorie A Cizí jazyk NEJ/ANJ

NEJ/ANJ

Statistika a demografie

STA

Základy ekonomiky

ZEK

Psychologie

PSY

Mgr. Irena Kubalová, Mgr. Pavel Bauer, Mgr. Pavel Kovář, Ing. Hana Konečná, Mgr. Irena Šlajsová, Veronika Němcová Ing. Marie Vondrovicová Ing. Eva Smazalová Ing. Eva Smazalová Ing. Jan Řezníček Mgr. Hana Hradecká PhDr. Ivana Havlíčková

167

Vyšší odborná škola 344 01, Domažlice, Erbenova 184 Sociologie

SOC

Základy pedagogiky

PED

Zdravotní nauky

ZDN

Sociální patologie

SPA

Sociální politika

SOP

Právo

PRA

Teorie a metody sociální práce

MSP

Odborný seminář

OSEM


SUPS

Odborná praxe

PXS

Krizová intervence

KRI

Gerontologie

GER

Zdravotní TV s metodikou

ZTV

Drogová závislost

DRZ

Multikulturní společnost

MKS

Problematika dětí a mládeže Projektování sociálních služeb Aktivní politika zaměstnanosti Sociálně právní ochrana dětí

PDM PSS APZ SPD

Sociální práce 75-32-N/.. Sociální práce a sociální pedagogika Mgr. Hana Hradecká PhDr. Ivana Havlíčková Mgr. Jana Lásková Mgr. Hana Tulačková Mgr. Lenka Fořtová, PhDr. Hana Šťastná Mgr. Lenka Foistová PaedDr. et Bc. Jana Koubová Ing. Vladislav Kouba Mgr. Anna Líkařová JUDr. Jaroslava Hanuš JUDr. Jaroslav Hanuš Mgr. Petr Hejda Ph.D. Mgr. Lenka Fořtová PhDr. Ivana Havlíčková Mgr. Lenka Fořtová PhDr. Ivana Havlíčková PhDr. Ivana Havlíčková PaedDr. et Bc. Jana Koubová Mgr. Lenka Fořtová PhDr. Ivana Havlíčková PhDr. Ivana Havlíčková Ing. Vladislav Kouba Mgr. Venuše Klimentová PhDr. Ivana Havlíčková Mgr. Pavel Bauer Mgr. Alena Šustrová Ing. Vladislav Kouba PaedDr. et Bc. Jana Koubová PhDr. Ivana Havlíčková, Mgr. Štefan Čáni PaedDr. et Bc. Jana Koubová Ing. Vladislav Kouba PaedDr. et Bc. Jana Koubová PhDr. Ivana Havlíčková PaedDr. et Bc. Jana Koubová JUDr. Jaroslav Hanuš Mgr. Anna Líkařová PaedDr. et Bc. J. Koubová Ing. Vladislav Kouba

168

Vyšší odborná škola 344 01, Domažlice, Erbenova 184 Psychosociální výcvik

PSV

Znaková řeč

ZNŘ

Filosofie a etika

FIL

Kultura osobního projevu

KOP

Aplikovaná výpočetní technika

AVT

Základy korespondence Pedagogika volného času Speciální pedagogika Sociální pedagogika Aktivní politika zaměstnanosti Restriktivní opatření v sociálních službách Alternativní a augmentativní komunikace Zooterapie

vyučující Mgr. Irena Kubalová Mgr. Pavel Bauer, Mgr. Pavel Kovář Ing. Hana Konečná Mgr. Irena Šlajsová Veronika Němcová PhDr. Ivana Havlíčková, Mgr. Hana Hradecká Mgr. Lenka Foistová

ZKOR PVČ SPG SPE APZ ROS

Sociální práce 75-32-N/.. Sociální práce a sociální pedagogika PaedDr. et Bc. J. Koubová Ing. Vladislav Kouba Mgr. Miroslav Hanzlíček Mgr. Kristina Voříšková PhDr. Ivana Havlíčková Mgr. Hana Hradecká Mgr. Květuše Žižková Mgr. Jana Lásková RNDr. Jana Pelcová Ing. Jan Řezníček Ing. Jana Pelnářová Mgr. Alena Šustrová, Ing. Jindra Mastná Mgr. Květuše Žižková Mgr. Jakub Jansa, Bc. Jakub Havlíček Mgr. Lenka Fořtová, Bc. Jakub Havlíček Mgr. Jakub Jansa, Bc. Jakub Havlíček Mgr. Anna Líkařová JUDr. Jaroslav Hanuš Mgr. Štefan Čáni, Mgr. Petr Hejda Pd.D.

AAK

Mgr. Kristina Voříšková

ZOO

Mgr. Jaroslava Bicková, Ph.D.

rok narození 1972 1986 1981 1958 1970 1978 1962 1966 1976

vzdělání Ped.F.JČU Č. Budějovice Ped.F. ZČU Plzeň Ped.F. ZČU Plzeň Ped.F. UK Praha Př.F. UK Praha Ped.F. JČU (Lat) Č. Budějovice FF UK Praha FF UK Praha, FPed Plzeň ZSF JCU České Budějovice

169

počet let praxe 17 5 8 29 12 12 27 21 11

Vyšší odborná škola 344 01, Domažlice, Erbenova 184 RNDr. Jana Pelcová Ing. Jan Řezníček JUDr. Jaroslav Hanuš Mgr. Jana Lásková Mgr. Květuše Žižková Ing Eva Smazalová Ing. Jindra Mastná Ing. Vladislav Kouba Mgr. Anna Líkařová Mgr. Lenka Fořtová

1964 1955 1946 1961 1966 1962 1967 1957 1958 1971

Mgr. Petr Hejda Ph.D.

1975

Mgr. Venuše Klimentová Mgr. Alena Šustrová Mgr. Štefan Čáni

1954 1966 1973

Ing. Jana Pelnářová

1959

Mgr. Jakub Jansa Bc. Jakub Havlíček Mgr. Miroslav Hanzlíček Mgr. Kristýna Voříšková PaedDr. et Bc. Jana Koubová Mgr. Hana Tulačková PhDr. Hana Šťastná

1956

Mgr. Jaroslava Bicková, Ph.D.

1982

9.6

Sociální práce 75-32-N/.. Sociální práce a sociální pedagogika 26 5 13 29 25 11 22 15 33 21

1986 1990 1956 1985

Př.F.UK Praha VŠ zemědělská VŠ SNB Ped.F. ZČU Plzeň Ped.F. Plzeň VŠE Praha VŠE Praha PedF UK Praha FF Plzeň, PedF Plzeň FF UK Praha PF Ústí n. Labem, MU Brno, UK Praha PedF Plzeň FTVS UK Praha Teol. F. JČU Č. Budějovice VŠ zemědělská, fak. provozně ekonomická Praha Ped.F. ZČU Plzeň Pde.F.U.H. Králové Ped.F. ZČU Plzeň Ped.F. ZČU Plzeň

1985

Ped.F. UK Praha

33

1964

FF UK Praha, PF UK Praha 1. LF UK Praha, LF UKom. Bratislava

30

ZSF JČU Č. Budějovice

14

15 35 23 18 22 4 3 17 2

22

Údaje o rozvoji spolupráce

Škola spolupracuje zejména s poskytovateli odborné praxe, protože si uvědomuje význam praxe pro vzdělávání studentů. Jedná se o získávání praktických kompetencí a osobnostních kompetencí v přirozeném prostředí. Studenti mají možnost ověřovat a konfrontovat teoretické poznatky a za pomoci konzultanta odborné praxe stanovovat hranice a možnosti profesionálního pomáhání. Jednotlivá pracoviště poskytují praktikujícím studentům konzultanty; konzultant studenta odborně doprovází při plnění praktických úkolů a konzultuje s ním

170

naplňování cílů učení, které jsou



stanoveny v trojstranném kontraktu. Konzultant také poskytuje studentovi zpětnou vazbu a vypracovává pro školu hodnotící zprávu. Škola nabízí poskytovatelům různé vzdělávací akce určené nejen pro konzultanty odborné praxe, ale i pro ostatní pracovníky. Jedná se o vzdělávací kurzy s akreditací MPSV– Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách a Sociální pracovník dle §49a zákona č. 401/2012 Sb. Dále nabízí školící akce v rámci dalšího vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách. Probíhají pravidelná setkání učitelů odborných předmětů, vedoucí odborné praxe a konzultantů, kde je prostor pro vzájemné diskuse týkající se odborné přípravy studentů. Spolupráce je na partnerské úrovni a je vnímána jako oboustranně prospěšná. Přehled pracovišť odborné praxe Seznam pracovišť, ve kterých probíhá pravidelně odborná praxe a se kterými je uzavřena dohoda o dlouhodobé spolupráci pro zabezpečení odborné praxe: -

Úřad práce Domažlice, Msgre. B. Staška 265, 344 01 Domažlice Diecézní charita Plzeň, Sady 5. května 8, 301 00 Plzeň Dům dětí a mládeže, Hradská 94, 344 01 Domažlice Dětský domov Staňkov, Mathauserova 117, 345 61 Staňkov Centrum sociálních služeb Domažlice, Baldovská 538, 344 01 Domažlice Základní škola praktická Domažlice, Msgre.B. Staška 232, 344 01 Domažlice Diakonie ČCE – středisko Západní Čechy, Prokopova 25, 301 00 Plzeň

Pracoviště, ve kterých probíhá praxe opakovaně na základě smluv o poskytování odborné praxe: -

Pedagogicko-psychologická poradna Domažlice, Pivovarská 323, 344 01 Domažlice Město Domažlice, nám. Míru, 344 01 Domažlice Okresní správa sociálního zabezpečení Domažlice, Msgre. B. Staška 265, 344 01 Domažlice Dětský diagnostický ústav a Středisko výchovné péče pro děti a mládež Plzeň,Karlovarská tř. 67, 323 18 Plzeň Základní škola a Odborná škola Horšovský Týn, Nádražní 89, 346 01 Horšovský Týn Probační a mediační služba České Republiky, Hybernská 18, 110 00 Praha 1, Středisko PMS Domažlice, Klatovy, Tachov Dětský domov se školou a výchovný ústav Hostouň, Chodské nám. 131, 345 25 Hostouň Město Klatovy, nám. Míru 62, 339 20 Klatovy Úřad práce Plzeň-sever, Kuplířova 7, 301 00 Plzeň Dětský domov Kašperské Hory, Náměstí 146, 341 92 Kašperské Hory Centrum sociálních služeb Tachov, Americká 242, 347 01 Tachov

171



Městský úřad Sušice, Náměstí Svobody 138, 342 01 Sušice Úřad práce Klatovy, Krameriova 180, 339 01 Klatovy Dětský domov Domino Plzeň, Vojanova 22, 318 00 Plzeň

Škola velmi úzce spolupracuje s VOŠ sociální Prachatice a s dalšími vyššími odbornými školami stejného zaměření. Jedná se zejména o vzájemné konzultace ve výuce odborných předmětů a výměny předsedů komisí pro absolutoria. Uskutečnila se pilotní stáž studentů VOŠ na pracovišti Grudnschule Mitterdorf, Roding – Mitterdorf v SRN. Studenti byli zapojeni do přímé práce s handicapovanými žáky v cizojazyčném prostředí. Pilotní stáž byla hodnocena jako velmi přínosná pro všechny zúčastněné strany, proto rozvoj mezinárodní spolupráce je jednou z priorit vzdělávacího programu, jak je uvedeno v záměru rozvoje. Dlouhodobě škola spolupracuje s Diecézní charitou Plzeň, studenti se účastní různých projektů jako dobrovolníci.Dále se rozvinula úzká spolupráce s poskytovateli pobytových sociálních služeb, kde se škola podílí na organizačním zajištění různých akcí pro klienty i veřejnost. Jedná se např. o organizaci Dne sociálních služeb MÚ Domažlice, organizaci sportovního odpoledne pro klienty Domova pro seniory ve Kdyni, pečení cukroví s klienty Domova pro seniory na Hamru, pomoc Poradně pro poruchy výživy v Domažlicích s organizacemi odborných konferencí. Škola se také zapojuje do procesu komunitního plánování sociálních služeb v domažlickém regionu a přilehlých regionech, kdy jsou studenti zapojováni zejména do průzkumů a šetření týkajících se zajištění potřebných sociálních služeb. V rámci projektu Šance a Bílá pastelka studenti zajišťují organizaci sbírek v domažlickém regionu.

9.7

Zdůvodnění společenské potřeby vzdělávacího programu

Zájem o vzdělávání mají absolventi středních škol nejen z regionu a Plzeňského kraje, ale i z jiných krajů (Karlovarského, Ústeckého a Jihočeského). Studenti ve 3. ročníku denní formy vzdělávání dostávají pravidelně nabídky volných míst v průběhu odborných praxí, potenciální zaměstnavatelé v průběhu školního roku kontaktují školu s nabídkou volných míst. Studenti VOŠ již pravidelně pomáhají při organizačním zajištění různých aktivit místní samosprávy v sociální oblasti (např. plánování sociálních služeb, programy prevence sociálně patologických jevů), pomáhají také nestátním poskytovatelům sociálních služeb v regionu (např. účastí na fundraisingových akcích nebo

172



při poskytování služeb jako dobrovolníci). Uvedený vzdělávací program je v regionu vnímán velmi pozitivně. Škola svým umístěním v bývalém okresním městě Domažlice a nabídkou jiných forem vzdělávání kromě denní vyhovuje tzv. odložené poptávce po vzdělání uchazečů nejen z domažlického regionu, ale i z klatovského a tachovského regionu a z regionu Plzeň – jih. Škola má také od roku 2007 akreditovaný Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách, takže je schopna komplexně pokrýt požadavky na vzdělání v sociální práci dle platné legislativy. Od roku 2013 má škola akreditovaný kurz Sociální pracovník ve smyslu paragrafu 49 a zákona č. 401/2012 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. K současnému trendu, kterým jsou možnosti celoživotního vzdělávání, bude škola přispívat i nabídkou dalšího vzdělávání pro již kvalifikované sociální pracovníky, jak je uvedeno v záměru rozvoje.

173



10 Seznam příloh Příloha č. 1 Příloha č. 2 Příloha č. 3 Příloha č. 4 Příloha č. 5 Příloha č. 6 Příloha č. 7 Příloha č. 8

Úřad práce Město Domažlice Diecézní charita Domov Lebeda Ukázka studijní opory – Anglický jazyk Ukázka studijní opory – Teorie a metody sociální práce Ukázka studijní opory - Filosofie Ukázka studijní opory - Právo

174

Vyšší odborná škola, Obchodní akademie a Střední zdravotnická škola

Recommend Documents