Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s.r.o. Čelákovice ABSOLVENTSKÁ PRÁCE Alena Veselá

Vyšší  odborná  škola   a  Střední  zdravotnická  škola  MILLS,  s.r.o.   Čelákovice                    

ABSOLVENTSKÁ  PRÁCE                    

2011                                                                                                                    Alena  Veselá

   Vyšší  odborná  škola   a  Střední  zdravotnická  škola  MILLS,  s.r.o.              

Rýma  a  kašel  v  dětském  věku   Diplomovaný  farmaceutický  asistent                   vedoucí  práce:                                                                                                                                        vypracovala:   MUDr.  Mahulena  Mojžíšová                                                                                      Alena  Veselá        

Čelákovice  2011 1

              Čestné  prohlášení                Prohlašuji,  že  jsem  absolventskou  práci  vypracovala  samostatně  a  všechny  použité   písemné   i   jiné   informační   zdroje   jsem   řádně   ocitovala.   Jsem   si   vědoma,   že   doslovné   kopírování   cizích   textů   v  rozsahu   větším,   než   je   krátká   doslovná   citace   je   hrubým   porušením   autorských   práv   ve   smyslu   zákona   121/2000   Sb.,   je   v  přímém   rozporu   s  interním   předpisem   školy   a   je   důvodem   pro   nepřipuštění   absolventské   práce   k  obhajobě.         Čelákovice  30.  04.  2011                                                                                                                        …………………………………….                                                                                                                                                                                                                                    podpis                             2

OBSAH   Úvod

5

1      Cíle  absolventské  práce

6  

2      Teoretická  část

7    

2.1  Dýchací  systém                      2.1.1    Funkce  dýchacího  systému                      2.1.2    Stavba  dýchacích  cest                      2.1.3    Anatomické  a  funkční  zvláštnosti  dýchacích  cest  v  dětském  věku

7   7     7                                             8  

         2.2    Příznaky  nemocí  dýchací  soustavy  u  dětí                      2.2.1    Kašel                      2.2.2    Poruchy  dýchání                      2.2.3    Cyanóza                      2.2.4    Hemoptýza          2.3    Příčiny  nemocí  dýchací  soustavy  u  dětí

10   10   13   14   14   15  

         2.4    Přehled  onemocnění  dýchací  soustavy  u  dětí                      2.4.1      Rýma                      2.4.2      Akutní  zánět  nosu  a  nosohltanu                      2.4.3      Akutní  zánět  nosu  a  vedlejších  nosních  dutin                      2.4.4    Chřipka                      2.4.5      Akutní  zánět  hrtanu                      2.4.6      Akutní  epiglotitída                      2.4.7      Akutní  zánět  průdušnice                      2.4.8      Akutní  zánět  průdušek                      2.4.9      Chronický  zánět  průdušek                      2.4.10    Akutní  zánět  průdušinek                      2.4.11    Zánět  plic                      2.4.12    Průduškové  astma

15           15   18   18   18   19   19   20   20   20   21               21   22  

         2.5    Farmakoterapie                      2.5.1    Nosní  léčiva                      2.5.2  Léčiva  proti  kašli

23   23   26  

       2.6    Fytoterapie                      2.6.1    Léčivé  rostliny  s  obsahem  saponinů                      2.6.2    Léčivé  rostliny  s  obsahem  silic                      2.6.3    Léčivé  rostliny  s  obsahem  slizů

30     30   31   32  

       2.7    Homeopatie

34  

       2.8    Aromaterapie

37  

       2.9    Haloterapie

38   3

3      Praktická  část

42  

         3.1  Vyhodnocení  dotazníkového  průzkumu

42  

         3.2  .Preventivní  opatření                      3.2.1  Péče  o  nosní  sliznici                      3.2.2  Otužování                      3.2.3  Zdravá  výživa                      3.2.4  Imunostimulační  látky

53     53   53   53   54  

4      Diskuse

57  

Závěr

59  

Резюме

60  

Bibliografie

62  

Příloha

65  

                                                  4

ÚVOD                                    Pro  svou  absolventskou  práci  jsem  si  vybrala  téma  „Rýma  a  kašel  v  dětském  věku“,   jako  nejčastější  onemocnění  dětí.    Při  výběru  tohoto  tématu  hrálo  důležitou  úlohu  to,   že   jsem   matkou   a   vím   jak   kašel   a   rýma   dokážou   potrápit   nejenom   děti,   ale   i   jejich   rodiče.                      Kašel   a   rýma   jsou   jedny   z  nejčastěji   vyslovovaných   slov   v  ordinaci   pediatra   a   to   především  v  podzimních  a  zimních  měsících.  Mohou  být  příznaky  různých  onemocnění   a  mívají  různý  charakter  a  to  i  v  závislosti  na  věku  dítěte.                        Léčba   je   často   pouze   symptomatická,   ale   i   přes   správně   zvolenou   terapii   nelze   komplikace  vyloučit.  Samoléčba  volně  prodejnými  léčivými  přípravky  má  také  svá  rizika,   proto   se   ve   své   práci   budu   věnovat   tomu,   jak   mohu,   jako   farmaceutický   asistent   poradit  při  výběru  nejvhodnějšího  přípravku.                      Moje   práce   bude   pojednávat   o   problematice   onemocnění   dýchacího   systému   a   její   terapii.   První   část   bude   věnována   anatomické   části   a   charakteristice   onemocnění.   Ve   druhé   části   se   zaměřím   na   léčbu   volně   prodejnými   léčivými   přípravky.   V  ní   budou   rozebrány  možnosti  tradiční  léčby,  alternativní  léčby  a  fytoterapie.  Praktická  část  bude   probíhat  formou  dotazníkového  průzkumu,  ve  kterém  se  zaměřím  na  informovanost  a   úroveň  znalostí  rodičů  o  způsobech  a  formách  léčby  rýmy  a  kašle.                      Výstupem   mé   práce   budou   kromě   statistické   a   zjišťovací   hodnoty   i   návrhy   vhodné   prevence   zejména   s  přihlédnutím   k   faktu,   že   snížená   obranyschopnost   organismu   a   nezdravý  životní  styl  u  dětí  podporují  rozvoj  těchto  onemocnění.             5

1

CÍLE  ABSOLVENTSKÉ  PRÁCE  

               Cílem  mé  absolventské  práce  je:   •

popsat   jednotlivá   onemocnění   dýchacího   systému   s  příznaky   kašle   a  

rýmy  u  dětí   •

zpracovat   různé   možnosti   léčby   a   prevence   kašle   a   rýmy   v  dětském  

věku                                                                 6

2

TEORETICKÁ  ČÁST  

  2.1

Dýchací  systém  

                 Dýchání   je   nepřetržitý,   životně   nezbytný   děj,   při   kterém   organismus   získává   a   spotřebovává   vzdušný   kyslík   a   vylučuje   oxid   uhličitý.   Ve   tkáních   dochází   k  oxidaci   organických   látek   získaných   z  potravy,   přičemž   se   uvolňuje   energie.   Po   této   oxidaci   vzdušným  kyslíkem  ve  tkáních  zůstává  voda  a  oxid  uhličitý.  K  zajištění  látkové  výměny   je   potřeba   výkonná   soustava   pro   výměnu   dýchacích   plynů,   a   tedy   i   mechanismus   zajišťující  rozvod  kyslíku  ke  tkáním.     [DYLEVSKÝ,  1990]    

       

 

2.1.1

Funkce  dýchacího  systému  

               Dýchací   orgány   zabezpečují   všem   buňkám   v  organismu   přívod   kyslíku   a   odvádění   oxidu   uhličitého   z   těla.   Výměna   a   přenos   kyslíku   a   oxidu   uhličitého   v  těle   jsou   uskutečňovány   krví.   Pomocí   plic   a   krevního   oběhu   je   tak   zajištěn   základní   buněčný   metabolismus.   Buňky   dětského   organismu   jsou   na   tuto   výměnu   obzvlášť   citlivé   a   náročné.  Rostoucí  dětský  organismus  v  důsledku  látkové  výměny  má  obrovské  nároky   na  spotřebu  kyslíku.       Z  funkčního  hlediska  se  při  dýchání  uplatňují  tyto  na  sebe  navazující  děje:   Zevní  dýchání  (ventilace)  –  výměna  plynů  mezi  organismem  a  zevním  prostředím.   Difúze  –  výměna  kyslíku  a  oxidu  uhličitého  mezi  plicními  sklípky  a  plicními  kapilárami.   Vnitřní  (tkáňové)  dýchání  –  výměna  plynů  mezi  krví  a  buňkami.   [DYLEVSKÝ,  1990;  KLÍMA,  2003]                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                     2.1.2

Stavba  dýchacích  cest  

                 Dýchací   systém   rozdělujeme   na   horní   cesty   dýchací,   dolní   cesty   dýchací   a   plíce.   Horní   dýchací   cesty   zahrnují   nos,   dutinu   ústní,   hltan,   nosohltan,   hrtan   a   vedlejší   obličejové  dutiny.      

7

                 Dolní  dýchací  cesty  zahrnují  průdušnici  a  průdušky.  Vlastními  dýchacími  oddíly  plic   jsou  respirační  bronchioly  a  alveoly.                                                                                                                                                                                                                                        Stěna   trubic   i   dutin   dýchacího   systému   se   skládá   ze   sliznice,   z  podslizničního   vaziva,  z  chrupavčitého  (u  dutin  kostěného)  skeletu,  vaziva  a  hladké  svaloviny.                      Sliznice  (mukóza)  je  pokryta  epitelem  typickým  pro  dýchací  cesty  –  cylindrickým  s   řasinkami.   Funkčně   jde   o   epitel,   jehož   kmitající   řasinky   umožňují   posun   hlenu,   na   který   se  vážou  mikroorganismy  a  nečistoty  z  vdechovaného  vzduchu.                      Podslizniční   vazivo   se   ve   velké   míře   vyskytuje   zejména   v  hrtanu,   kde   jeho   prosáknutí  při  zánětu  může  vést  ke  zúžení  dýchací  trubice  až  jejímu  uzávěru.  Ve  vazivu   celé   dýchací   trubice   jsou   rozptýleny   drobné   uzlíky   z  lymfatických   buněk,   které   tvoří   ochrannou  bariéru  proti  infekci.                      Chrupavčitý  nebo  kostěný  skelet  trubic  a  dutin  zabraňuje  zúžení  dýchacích  cest.        [DYLEVSKÝ,  1990;  KLÍMA,  2003]                                                                                                                                                                                         2.1.3

Anatomické  a  funkční  zvláštnosti  dýchacích  cest  v  dětském  věku  

                 Vývoj   dýchacího   systému   není   po   narození   ukončen,   ale   pokračuje   v  průběhu   dětství.  Dýchací  cesty  jsou  u  dětí  krátké  a  úzké  a  jejich  stěny  měkké,   ve   sliznici   je   velké   množství  krevních  a  lymfatických  cév.  Stěny  dýchacích  cest  jsou  poddajnější,  chrupavky   měkčí.  Anatomická  a  histologická  stavba  dýchacího  systému  je  u  malých  dětí  odlišná  od   dospělých,  což  významně  ovlivňuje  vznik  a  průběh  respiračních  onemocnění.                          Horní   cesty   dýchací,   tedy   i   nos,   mají   u   každého   člověka   zcela   nezastupitelnou   roli.     Hlavním   úkolem   této   části   dýchacího   systému   je   vzduch   jednak   předehřát,   jednak   propustit   do   dolních   cest   dýchacích   –   plic,   co   nejméně   nežádoucích   příměsí.   Funkcí   horních  cest  dýchacích  je  tedy  mechanická  ochrana  proti  nečistotám,  regulace  teploty  i   vlhkosti  vdechovaného  vzduchu,  čich  a  řeč.    [KLÍMA,  2003]          

8

                 Nosní  dutina  (cavum  nasi)  je  u  novorozence  velmi  malá  –  asi  třetinová  ve  srovnání   s  dospělým.   Velké   skořepy   vyplňují   úzký   vnitřní   prostor   nosní   dutiny   a   průchody   mezi   skořepami   jsou   velmi   úzké.   Růst   nosní   dutiny   souvisí   především   s  růstem   lebky   a   s  vývojem   zubů.   Sliznice   nosní   dutiny   je   u   dětí   výrazněji   prokrvená.   Nosní   dutina   je   propojena  s  vedlejšími  nosními  dutinami.                      Vedlejší   nosní   dutiny   (sinusy)   se   vyvíjejí   zejména   po   narození   a   jsou   vystlány   sliznicí.   Dutina   horní   čelisti   je   u   novorozence   pouze   malá   štěrbina,   která   roste   rychle   až   od  sedmi  let.  Čelní  dutina  u  novorozence  chybí,  začíná  se  tvořit  na  konci  prvního  roku  a   roste  velmi  pomalu.  Dutiny  čichové  kosti  nápadněji  rostou  až  po  druhém  roce.                      Hltan  (pharynx)  je  krátká  nálevkovitá  trubice  zasahující  částečně  i  do  krční  oblasti.                      Nosohltan   (nasopharynx)   je   u   novorozence   relativně   hluboký,   nižší   a   bohatý   na   lymfatickou  tkáň,  která  se  po  narození  rychle  zvětšuje  a  v  období  dospívání  regreduje.   Proto   při   zánětlivých   změnách   lehce   dochází   k  otoku   sliznice,   čímž   se   sníží   průchodnost   dýchacích  cest.  Na  bočních  stranách  hltanu  ústí  do  nosohltanu  tzv.  Eustachovy  trubice   spojující  středouší  s  nosohltanem.  Eustachova  trubice  je  u  dětí  relativně  krátká  a  široká.   V  blízkosti   ústí   obou   trubic   jsou   nakupeny   lymfatické   uzlíky   nazývané   nosohltanová   mandle  (  tonsila  pharyngea  ).              

                                                                     

 

Obr.  č.1  Dýchací  ústrojí  dítěte  [www.emedicinehealth.com]                      Hrtan  (larynx)  je  úzká  a  krátká  chrupavčitá  trubice  spojující  hltan  s  průdušnicí.  Je   uložen   velmi   vysoko.   Hrtan   roste   nejrychleji   v  prvních   čtyřech   letech,   potom   se   jeho   růst   zpomaluje   a   hrtan   se   posunuje   dolů.   Sliznice   hrtanu   je   bohatá   na   cévy   a   9

lymfatickou  tkáň.  Vchod  do  hrtanu  uzavírá  při  polykání  hrtanová  příklopka  (epiglottis),   která   brání   průniku   potravy,   tekutin   a   slin   do   průdušnice.   Hrtan   obsahuje   hlasivky   (plicae  vocales)  a  spolu  s  nimi  má  klíčovou  roli  při  tvorbě  hlasu.                      Průdušnice   (trachea)   má   u   novorozence   průřez   podkovovitý,   její   stěna   je   měkká,   snadno  stlačitelná.  Tlakem  z  okolí  může  být  průdušnice  snadno  vysunuta  ze  své  polohy.   Průdušnice   roste   rychle   v  prvních   šesti   měsících   života,   později   je   růst   velmi   pomalý.   Čím  je  dítě  menší,  tím  více  je  průdušnice  vychýlena  vpravo  od  střední  čáry.  Průdušnice   vstupuje  do  hrudníku,  kde  se  větví  na  pravou  a  levou  průdušku.                          Průdušky  (bronchy)  rostou  poměrně  rychle  v  prvním  roce  života,  později  je  jejich   růst   pomalý   a   zrychluje   se   až   v  pubertě.   Průdušky   jsou   tuhé   trubice   opatřeny   chrupavkami,   svalovými   a   elastickými   vlákny.   Jsou   tedy   pevné   a   pružné.   Mají   také   samočisticí   a   zvlhčující   schopnost.   Hlen   produkovaný   hlenovými   žlázkami   zvlhčuje   povrch   a   zachytává   nečistoty.   Řasinky,   které   jsou   na   povrchu   buněk   vystýlajících   průdušky,   kmitavým   pohybem   posunují   hlen   i   zachycené   nečistoty   vzhůru   směrem   k  nosohltanu,  kde  jsou  vykašlány  nebo  spolknuty.     [DYLEVSKÝ,  1990;  KLÍMA,  2003]                                                                                                                                                                                                  Plíce  (pulmo)  jsou  uloženy  v  dutině  hrudní,  mají  kuželovitý  tvar.  Plíce  jsou  párový   orgán   kuželovitého   tvaru.   Plíce   váží   při   narození   50   až   60g   a   do   12   let   se   jejich   váha   zvětší   desetkrát.   U   dětí   v  prvních   letech   života   je   více   zastoupena   intersticiální   tkáň,   která   obsahuje   více   cév   a   elastická   vlákna   nejsou   úplně   vyvinuta.   Plicní   tkáň   je   méně   vzdušná  než  u  dospělých.   [DYLEVSKÝ,  1990]    

2.2

Příznaky  nemocí  dýchací  soustavy  u  dětí  

2.2.1

Kašel  

                   Kašel   (tussis)   je   jedním   z  hlavních   příznaků,   který   provází   téměř   všechna   onemocnění   dýchacích   cest   a   velmi   často   ovlivňuje   kvalitu   života   dětí   a   tím   i   rodičů.   Vzniká   zejména   při   infekcích   dýchacích   cest,   trvá   většinou   několik   dnů   až   týdnů   a   délka   10

jeho  trvání  záleží  na  intenzitě  probíhající  infekce  a  na  úrovni  schopnosti  organismu  se   s  touto  infekcí  vypořádat.                        Kašel  patří  k  základním  obranným  reflexům  dýchacích  cest,  kterým  se  organismus   snaží   odstranit   nežádoucí   škodliviny,   které   se   do   dýchacích   cest   dostaly.   Vzniká   drážděním   nervových   zakončení   umístěných   v  dýchacích   cestách.   Receptory   pro   kašel   jsou  uloženy  těsně  pod  epitelem  dýchacích  cest.  Jako  tussigenní  zóny  se  označují  místa,   odkud  lze  kašel  zvláště  snadno  vyvolat.  Podnětem  pro  vyvolání  je  kašle  je  mechanická   stimulace,  která  se  uplatní  zvláště  v  horních  dýchacích  cestách,  a  stimulace  chemická,   kterou   se   vyvolá   kašel   především   z  dolních   dýchacích   cest.   Tussigenní   zóny   pro   mechanickou   stimulaci   jsou   v  oblasti   laryngu   a   na   bifurkacích   velkých   dýchacích   cest.   Spolu   s  ostatními   obrannými   a   ochrannými   reflexy   z  dýchacích   cest   kašel   napomáhá   fyziologicky  udržovat  volnou  průchodnost  dýchacích  cest.                      Kašel  je  provázen  prudkým  kolísáním  nitrohrudního  tlaku,  které  je  přenášeno  do   oběhového   systému.   Kašel   začíná   hlubokým   vdechem,   pak   při   uzavřené   glotis   se   aktivací   výdechových   svalů   zvyšuje   tlak   v  hrudníku.   Vysoký   alveolární   tlak   po   otevření   glotis  vede  k  vysoké  proudové  rychlosti  vzduchu  vydechnutého  při  kašli  a  tím  k  stržení  a   vykašlání  obsahu  dýchacích  cest.                      Kašel  se  stává  patologickým  jevem,  jestliže  pro  svou  kvantitu  či  kvalitu  se  uplatňují   více  aspekty  nepříznivé  nad  kladnými.  Je  velmi  důležité  správně  rozlišit,  zda  se  jedná  o   fyziologický  či  patologický  kašel.     [www.solen.cz,  3]                                                                                                                                                                                                                                                              Podle  charakteru  (kvality)  rozlišujeme  kašel:                  Suchý  a  dráždivý  kašel  –  neproduktivní  kašel,  je  často  spojen  s  překrvením  sliznice   dýchacího  ústrojí,  otokem,  bývá  bez  nadměrné  sekrece  hlenu.  Projevuje  se  především   podrážděním   respiračního   epitelu   a   nervových   zakončení.   Dráždivý   kašel   zhoršuje   kvalitu  života  dítěte,  omezuje  jeho  aktivity,  vede  i  k  poruchám  spánku.      

11

               Vlhký   kašel   –   produktivní   kašel,   projevuje   se   zvýšenou   tvorbou   hlenu   hlenovými   žlázkami   epitelu   dýchacích   cest   a   zvýšeným   pohybem   řasinek   respiračního   epitelu.   Vyskytuje  se  většinou  u  zánětlivých  procesů.     [VOX  PEDIATRIE,  1/2008]                                                                                                                                                                                                                                          Záchvatovitý   kašel   –   může   být   vázán   na   určitou   denní   dobu.   Charakteristický   pro   pertusi  a  parapertusi.                      Štěkavý  kašel  –  neproduktivní  kašel  charakteristický  změnou  zabarvení  hlasu,  který   se  stává  chraplavým  a  zastřeným  při  laryngitidě  a  laryngotracheitidě.                                                                                                                                                                                                                                                                      Tracheální   kašel   –   po   prodělané   virové   nebo   bakteriální   infekci   se   objevuje   přetrvávající,  suchý  kašel  a  chrapot  bez  jiných  příznaků.  Často  je  jeho  příčinou  kouření   rodičů  –  pasivní  kouření  dětí,  nebo  je  vyvolán  alergií.                                                                                                                                                                                                                                                                  Bronchitický   kašel   –   je   kašel   s  expektorací   převážně   ráno,   pro   který   je   charakteristické   dlouhodobé   trvání.   V  chladných   měsících   se   objevuje   či   zhoršuje   při   akutní  exacerbaci  chronického  onemocnění.                  Kašel   jako   astmatický   ekvivalent   –   záchvaty   dráždivého   kašle,   hlavně   v  noci,   bez   typické  astmatické  dušnosti.                      Kašel   vyvolaný   gastroezofageálním   refluxem   –   je   vyvolán   buď   aspirací   žaludečního   obsahu   do   oblasti   dýchacích   cest   vyvolávající   zánětlivé   změny   na   sliznici   dýchacího   ústrojí,  nebo  se  jedná  o  reflexní  dráždění  vagových  zakončení.    

               Psychogenní   kašel   –   typ   záchvatovitého   kašle.   Často   se   vyvíjí   po   běžném   infektu   dýchacích   cest.   Dítě   kašle   přes   den,   hlavně   ve   společnosti   dospělých,   ale   v  noci   ve   spánku  nekašle.   [www.orl.cz,  2]            

    12

Podle  délky  trvání  rozlišujeme  kašel:                  Akutní   kašel   –   trvá   většinou   1-­‐2   týdny.   U   dětí   bývá   nejčastěji   projevem   infekce   horních   cest   dýchacích.   Většinou   je   spojený   s  rýmou   a   lehce   zvýšenou   teplotou.   V  převážné   většině   bývá   virového   původu   a   průběh   onemocnění   je   nekomplikovaný.   Pouze   u   malých   dětí,   které   neumějí   smrkat   a   odkašlávat   a   hleny   polykají,   dochází   ke   zhoršování  nechutenství  a  děti  odmítají  stravu.                                                                                                                                                                                                                                                        Chronický   kašel   –   je   u   dětí   definován   jako   kašel   trvající   více   než   3-­‐4   týdny.   Je   jedním   z  nejčastějších   příznaků   v  dětství.   Ačkoliv   většina   dětí   s  kašlem   nemá   závažné   plicní   onemocnění,   chronický   kašel   je   obtěžující,   vysilující,   často   obtížně   léčitelný   a   narušující   tak   život   celé   rodiny.   Může   být   způsoben   nedostatečnou   léčbou   probíhající   infekce,   sníženou   obranyschopností   organismu   dítěte   nebo   u   alergiků   navozen   alergickým  zánětem  v  dýchacích  cestách.     [VOX  PEDIATRIE,  1/2008;  www.orl.cz,  2;  www.solen.cz,  3]       2.2.2

Poruchy  dýchání  

               Stridor  (chrčení)  je  muzikální  zvuk  provázející  dýchání,  který  je  slyšitelný  na  dálku.   Vzniká   při   přítomnosti   překážky   v  dýchacích   cestách   nebo   při   jejich   zúžení   dále   může   být   způsoben   zánětlivými   změnami   při   onemocněních   nosu   a   nosohltanu.   Stridor   může   vzniknout  náhle,  např.  při  laryngitídě,  nebo  je  vrozený.    Inspirační  stridor  –  vzniká  při  překážce  nebo  zánětu  v  horních  dýchacích  cestách.    Expirační  stridor  –  vzniká  při  obstrukci  dolních  dýchacích  cest.    Smíšený  stridor  –  inspiračně-­‐expirační   [KLÍMA,  2003]                    Tachypnoe   je   zvýšená   dechová   frekvence.   Je   poměrně   častá   zejména   u   novorozenců   a   malých   kojenců,   kde   je   způsobena   odlišnou   anatomickou   stavbou   hrudníku  a  plic.                    Bradypnoe   je   zpomalená   dechová   frekvence,   která   se   vyskytuje   hlavně   při   poruchách  centrální  nervové  soustavy.     13

               Apnoe   je   zástava   dýchání,   porucha,   která   přímo   ohrožuje   život   dítěte.   Často   se   vyskytuje   u   novorozenců   s  nízkou   porodní   hmotností   při   nezralosti   dýchacího   centra,   dále  poruchách  vnitřního  prostředí  a  infekcích.                    Dyspnoe   (dušnost)   je   ztížené   dýchání,   častý   a   závažný   příznak   respiračních   onemocnění.   Subjektivně   je   vnímána   jako   pocit   nedostatku   vzduchu,   objektivními   příznaky  jsou  zatahování  podžebří  a  jugula,  alární  souhyb.                    Periodické   dýchání   je   charakterizováno   různě   hlubokými   vdechy,   které   jsou   přerušovány   zástavou   dýchání.   Nejčastější   příčinou   je   poškození   centrální   nervové   soustavy.                    Paradoxní  dýchání  je  typické  pro  závažná  respirační  onemocnění.  Objem  hrudníku   se  při  vdechu  zmenší  a  objem  bříška  zvětší.     [VOLF,  VOLFOVÁ,  2003]     2.2.3

Cyanóza  

                 Cyanóza  se  projevuje  namodralým  zbarvením  kůže  a  sliznic,  nejčastěji  ji  můžeme   pozorovat   na   akrálních   částech   těla.   Vzniká   při   poruchách   výměny   krevních   plynů,   neprůchodnosti   dýchacích   cest,   zánětlivých   onemocněních   průdušek   a   plic   a   onemocněních  srdce.   •

Periferní  cyanóza  –  způsobená  zpomalením  průtoku  krve  tkáněmi.  

•

Centrální  cyanóza  –  následek  nízké  saturace  arteriální  krve  kyslíkem.  

[KLÍMA,  2003;  VOLF,  VOLFOVÁ,  2003]     2.2.4

Hemoptýza  

               Hemoptýza  znamená  vykašlávání  krve,  která  pochází  z  plic.  Zdrojem  krvácení  může   být   plicní   nebo   bronchiální   oběh   nebo   zánětlivá   tkáň.   U   dětí   se   vyskytuje   vzácně,   může   však  představovat  závažný  problém.     [KLÍMA,  2003;  VOLF,  VOLFOVÁ,  2003]         14

2.3 •

Příčiny  nemocí  dýchací  soustavy  u  dětí   Infekce   –   jedna   z  hlavních   příčin   respiračních   onemocnění.   Nejčastějšími  

vyvolavateli   jsou   viry   chřipky,   parachřipky,   rinoviry,   adenoviry   a   RS   virus.   Méně   častými  vyvolavateli  jsou  bakterie,  plísně  a  paraziti.     •

Genetické  faktory  –  alergie,  vrozené  vady  plic.  

•

Anatomické  zvláštnosti  dýchacích  cest  

•

Nevyzrálost  imunitního  systému  

•

Negativní  vliv  zevního  prostředí  –  znečištěné  ovzduší,  infekční  agens.  

[VOLF,  VOLFOVÁ,  2003]    

2.4

Přehled  onemocnění  dýchací  soustavy  u  dětí      

                                            2.4.1

Rýma    

               Rýma   (rhinitis)   je   definována   jako   zánětlivé   onemocnění   sliznice   dutiny   nosní.   Rýmu   dělíme   na   infekční   -­‐   akutní   a   chronickou,   alergickou   –   sezónní   a   celoroční,   hormonální,  medikamentózní  a  idiopatickou.   [Pediatrie  pro  praxi,  5/2009]                      Akutní    infekční  rýma  (rhinitis  acuta)  patří  k  nejčastějším  onemocněním  v  dětském   věku.   Nejčastějšími   vyvolavateli   jsou   viry   –   rinoviry,   adenoviry,   enteroviry,   viry   influenzy   a   parainfluenzy.   Méně   častými   vyvolavateli   jsou   bakterie.   Onemocnění   se   vyskytuje  častěji  v  chladnějších  měsících  roku.  Přenáší  se  kapénkovou  infekcí,  nejčastěji   v  kolektivních  zařízeních.  Inkubační  doba  je  krátká,  trvá  1-­‐2  dny.                      Onemocnění   začíná   příznaky,   které   vyvolávají   změny   na   sliznici   dýchacích   cest   –   otok,   překrvení   a   hypersekreci.   Mezi   hlavní   symptomy   patří   pálení   v  nose   a   v   krku,   ztížené   dýchání   nosem,   kýchání   a   výtok   z  nosu.   Sekret,   který   je   zpočátku   serózní,   se   postupně   mění   v  hlenový   až   hlenohnisavý.   Lokální   zánětlivé   změny   sliznice   nosu   i   nosohltanu  a  sekret,  který  stéká  po  jeho  zadní  stěně,  vyvolávají  kašel.      

15

                 Průběh  onemocnění  závisí  na  věku  a  na  celkovém  stavu  dítěte.  Děti  předškolního   a   školního   věku   mají   většinou   jen   lokální   příznaky  –   pálení   a   lechtání   v  nose,   kýchání,   rýmu   a   někdy   i   kašel.   Teplota   bývá   normální   nebo   lehce   zvýšená,   někdy   může   být   přítomno   i   nechutenství,   bolesti   hlavy.   Pokud   nedojde   k  bakteriální   superinfekci   a   ke   komplikacím,   onemocnění   trvá   průměrně   jeden   týden.   U   dětí   do   3   let,   a   hlavně   u   kojenců   rýma   může   probíhat   závažněji.   Mimo   lokálních   příznaků   mohou   být   přítomny   i   celkové   příznaky,   jako   horečka,   nechutenství,   zvracení   a   někdy   i   průjmy.   Děti   jsou   unavené,  neklidné  a  špatně  spí.  Kojenci  mívají  vzhledem  ke  snížené  průchodnosti  nosu   potíže  při  pití.                      Komplikace  jsou  vyvolány  sekundární  bakteriální  infekcí,  především  u  oslabených   dětí   a   u   kojenců.   Nejčastější   komplikací   je   zánět   středního   ucha,   záněty   vedlejších   nosních  dutin  a  dolních  dýchacích  cest.   [HRODEK,  VAVŘINEC,  2002;  VOLF,  VOLFOVÁ,  2003]                                    Chronická   rýma   (rhinitis   chronica)   patří   k  poměrně   častým   onemocněním   dětského  věku.  Jednou  z  příčin  mohou  být  anatomické  změny  v  dutině  nosní,  zejména   vybočení   nosní   přepážky.   Další   častou   příčinou   je   zbytnění   adenoidní   vegetace,   která   může   být   infekčním   ložiskem   a   také   může   působit   jako   mechanická   překážka.   Ze   zevních  faktorů  nejsou  zanedbatelné  meteorologické  vlivy,  prach,  kouř  a  suché  teplo.                  Sliznice   dutiny   nosní   je   zduřelá,   sekrece   z  nosu   je   hlenovitá   až   hlenohnisavá.   Obstrukce   nosu   má   trvalejší   charakter.   Dítě   může   mít   kašel   ze   zatékajícího   hlenu.               [HRODEK,  VAVŘINEC,  2002]                      Alergická   rýma   (rhinitis   alergica)   je   nejčastější   chronické   alergické   onemocnění,   projevující   se   překrvením,   otokem   sliznice,   nosním   výtokem,   kýcháním,   svěděním   v  nose,  jindy  naopak  převládá  chronické  zhoršení  průchodnosti  nosních  průchodů.                      Nejčastější  příčinou  alergické  rýmy  jsou  látky,  které  se  šíří  vzduchem  a    dopadají  na     sliznici   dýchacích   cest.   Řadíme   sem   např.   pyly   trav,   roztoče,   vzdušné   plísně,   zvířecí  

16

alergeny,   některé   typy   potravin,   léky,   chlad,   nadměrná   fyzická   zátěž   nebo   psychické   vzrušení.                          V  patofyziologii   se   uplatňuje   časná   i   pozdní   fáze   alergické   reakce   rýmy.   Za   časnou   fázi   jsou   odpovědny   reakce   žírných   buněk.   V  pozdní   fázi   se   již   uplatňuje   eozinofilní   zánět,  který  má  za  následek  odlupování  povrchu  epitelu.                      Podle   charakteru   obtíží   a   alergenů   dělíme   i   u   dětí   alergickou   rýmu   na   sezónní   a   celoroční.   Sezónní   alergická   rýma   je   časově   ohraničená   určitým   ročním   obdobím.   Většinou  se  jedná  o  rýmu  pylovou  –  polinózu.  Provází  ji  vydatná  serózní  sekrece  z  nosu,   svědění  očí  a  nosu  a  kýchání.  Celoroční  alergická  rýma  se  vyskytuje  nezávisle  na  sezóně,   v  průběhu   celého   roku.   Projevuje   se   otokem   nosní   sliznice,   kýcháním,   hojným   vodnatým   sekretem   z  nosu   a   ztíženým   dýcháním   nosem.   Komplikací   alergické   rýmy   může  být  zánět  čelistních  dutin  či  zánět  středního  ucha.   [HRODEK,  VAVŘINEC,  2002;  leták  1]                      Hormonální   rýma   se   může   objevit   u   větších   dětí   s  nástupem   puberty,   u   dívek   s  počátkem  menstruačního  cyklu  či  u  některých  endokrinologických  onemocněních.                        Medikamentózní  rýma  u  dětí  je  vyvolána  nadměrným  užíváním  vazokonstrikčních   nosních  kapek,  které  jsou  volně  prodejné  a  jsou  užívány  déle,  než  doporučených  7   dní.   Tento  typ  rýmy  se  projevuje  zejména  obstrukcí,  která  se  zmírní  pouze  po  další  aplikaci   kapek.     [Pediatrie  pro  praxi,  5/2009]                      Idiopatická   rýma   je   nespecifická   přecitlivělost   nosní   sliznice   na   různé   vlivy,   nejčastěji   změny   teplot,   vlhkosti,   tabákový   kouř,   stres,   duševní   zátěž.   Hlavním   projevem  je  nosní  obstrukce  s  vodnatou  sekrecí.     [HRODEK,  VAVŘINEC,  2002]         17

2.4.2

Akutní  zánět  nosu  a  nosohltanu  

                   Akutní  zánět  nosu  a  nosohltanu  (rhinitis  acuta  a  rhinopharingitis)  –  nachlazení,  je   poměrně  časté  a  v  průběhu  roku  i  několikrát  se  opakující  onemocnění  virového  původu   u  malých  dětí.                      Mezi   příznaky   patří:   zvýšená   teplota,   únava,   bolesti   kloubů,   bolesti   hlavy,   výtok   z  nosu,  ucpaný  nos,  kýchání,  suchý  nebo  vlhký  kašel,  škrábání  až  bolesti  v  krku,  svědění   nebo  výtok  z  očí.    [Pediatrie  pro  praxi,  5/2009]     2.4.3

Akutní  zánět  nosu  a  vedlejších  nosních  dutin  

                 Akutní   zánět   nosu   a   vedlejších   nosních   dutin   (rhinosinusitis   acuta)   začíná   většinou   jako  virový  infekt,  který  může  přejít  v  bakteriální  formu.  Vyskytuje  se  častěji  v  zimních   měsících,  u  dětí  lehčí  formy  doprovázejí  téměř  každou  rhinitidu.                      Příznaky   akutní   virové   rhinosinusitidy   :   zvýšená   teplota   nebo   horečka,   únava,   výtok   z  nosu   zpočátku   serózní,   později   různého   charakteru,   ztížené   dýchání   nosem,   bolesti  hlavy,  zalehnutí  nebo  bolest  uší,  zhoršení  čichu,  kašel  (suchý  i  vlhký)  přes  den,   zhoršující  se  v  noci.     [Pediatrie  pro  praxi,  5/2009]     2.4.4              Chřipka                      Chřipka   (influenza)   je   nejčastější   akutní   infekční   virové   onemocnění,   postihující   zejména   dýchací   ústrojí.   Původcem   onemocnění   je   chřipkový   virus   patřící   do   čeledi   Orthomyxoviridae.   Chřipkové   viry   se   dělí   na   typ   A,   B,   C.   Typ   A   vyvolává   velké   epidemie   a   pandemie,   typ   B   vyvolává   menší   epidemie,   zvláště   v  dětských   kolektivech   a   chřipka   typu  C  bývá  obvykle  sporadická,  probíhající  spíše  jako  nemoc  z  nachlazení.                      Chřipka   se   přenáší   kapénkovou   infekcí.   Vstupní   branou   jsou   dýchací   cesty.   Inkubační  doba  je  krátká  1-­‐3  dny.    

18

                 Klasická   chřipka   začíná   náhle   z  plného   zdraví   rychlým   nástupem   vysoké   horečky,   bolestí   svalů   a   kloubů,   únavou,   nechutenstvím.   U   dětí   se   může   objevit   průjem   a   zvracení.  Postupně  se  objevují  příznaky  postižení  dýchacích  cest:  suchý  a  dráždivý  kašel,   který  později  může  být  vlhký.                        U   nekomplikovaných   případů   ustoupí   celkové   příznaky   během   3   až   4   dnů.   Rekonvalescence   je   často   zdlouhavá.   U   části   pacientů   dochází   ke   komplikacím,   které   mohou   být   primární,   vyvolané   virem   chřipky,   nebo   sekundární,   vyvolané   bakteriální   superinfekcí.       [Pediatrie  pro  praxi,  1/2008]     2.4.5

Akutní  zánět  hrtanu  

                 Akutní  zánět  hrtanu  (laryngitis  acuta)  je  stav,  kdy  otok  a  zvýšené  prokrvení  sliznice   hrtanu   společně   se   spazmem   hladkých   svalů   hrtanu   může   vyvolat   závažnou   obstrukci   dýchacích   cest,   která   může   ohrozit   život   dítěte.   Onemocnění   je   způsobeno   virovou   nebo   bakteriální   infekcí,   většinou   sestupem   nebo   vzestupem   infekcí   z  ostatních   částí   dýchací  trubice.                      Akutní   virová   laryngitida   se   vyskytuje   nejčastěji   v  chladných   měsících.   Začíná   obyčejně   pozvolna   zvýšením   teploty,   chraptěním,   dráždivým   štěkavým   kašlem.   Trvá   několik  dnů,  nedojde-­‐li  k  bakteriální  superinfekci.   [HRODEK,  VAVŘINEC,  2002;  VOLF,  VOLFOVÁ,  2003]                 2.4.6

Akutní  epiglotitída  

               Akutní   epiglotitída   (epiglotitis   acuta)   je   život   ohrožující   bakteriální   onemocnění   vchodu   do   hrtanu   a   hrtanové   příklopky,   která   postihuje   děti   do   5   let   věku.   K  nákaze   dochází  vzdušnou  cestou  a  příčinou  onemocnění  je  Hemophilus  influenze  B.                        Při   infekci   hrtanová   příklopka   a   okolní   struktury   otečou   a   zúží   dýchací   cesty.   Počátečním   příznakem   akutní   epiglititidy   je   silná   bolest   v  krku   s  obtížným   polykáním,   horečka,  kašel  a  dušnost.  V  dalším  průběhu  onemocnění  dochází  k  chrčivému  dýchání  a   rychle  progredující  dušnosti,  která  může  přejít  do  dechové  nedostatečnosti  a  udušení.   19

                 Prognóza   onemocnění   závisí   na   včasném   zahájení   léčby.   Základní   prevencí   v     dnešní  době  je  očkování.     [KLÍMA,  2003]     2.4.7

Akutní  zánět  průdušnice  

                 Akutní  zánět  průdušnice  (tracheitis  acuta)  je  častým  onemocněním  u  dětí,  hlavně   v  prvních   3   až   4   letech   života.   Nejčastějším   vyvolavatelem   je   virová   infekce.   K  zánětu   obvykle  dochází  v  souvislosti  se  záněty  nosu,  nosohltanu  a  laryngu.                      Při   tracheitis   acuta   bývají   noční   záchvaty   neutišitelného   suchého   a   dráždivého   kašle.  Může  být  i  zvýšená  teplota.  Při  progresi  zánětu  může  dojít  k  rychlému  zhoršení   stavu,  výrazné  dušnosti,  neklidu  a  dechové  nedostatečnosti.   [KLÍMA,  2003]     2.4.8

Akutní  zánět  průdušek  

                 Akutní   zánětlivé   onemocnění   sliznice   průdušek   (bronchitis   acuta)   je   u   dětí   velmi   časté.  Původcem  akutní  bronchitidy  jsou  převážně  viry.  Bakteriální  infekce  je  většinou   následkem  superinfekce  na  primárně  poškozenou  sliznici  virovou  infekcí.                      Akutní   zánět   průdušek   začíná   většinou   suchým,   dráždivým   neproduktivním   kašlem,   rýmou   a   zánětem   nosohltanu.   Kašel   se   během   několika   dní   mění   na   vlhký,   produktivní.   U   malých   dětí,   které   sekret   polykají   je   přítomné   zvracení.   Teplota   u   nekomplikované  akutní  bronchitidy  je  většinou  nízká.   [HRODEK,  VAVŘINEC,  2002;  KLÍMA,  2003]     2.4.9

Chronický  zánět  průdušek  

                 Chronický   zánět   průdušek   (bronchitis   chronica)   je   u   dětí   vzácný.   Vyskytují   se   spíše   opakované   nebo   protrahované   bronchitidy.   U   dětí   je   chronická   bronchitida   definována   jako  kašel  přetrvávající  déle  než  3  týdny  a  vyskytující  se  3  krát  za  posledních  12  měsíců.   Příčinou   opakované   bronchitidy   v  dětském   věku   jsou   ve   většině   případů   stavy   po   akutních  respiračních  infekcích.  

20

                 Hlavním   příznakem   je   kašel,   nejvíce   ráno,   méně   v  noci,   častá   expektorace   u   větších   dětí.   Teplota   bývá   zvýšená   pouze   při   exacerbaci   choroby.   Dětí   trpí   zvýšenou   únavou  a  nechutenstvím.     [HRODEK,  VAVŘINEC,  2002;  VOLF,  VOLFOVÁ,  2003]             2.4.10      Akutní  zánět  průdušinek                        Akutní  zánět  průdušinek  (bronchiolitis  acuta)  patří  mezi  nejzávažnější  onemocnění   dýchacích   cest   kojenců   a   batolat.   Vyvolavatelem   je   nejčastěji   RS   virus,   virus   chřipky,   adenoviry,   občas   i   bakteriální   infekce.   Zánětlivé   změny   postihují   převážně   malé   průdušky   a   průdušinky.   Způsobují   jejich   zúžení   až   úplné   uzavření   s  následným   namáhavým,  ztíženým  výdechem.                      Začátek   onemocnění   může   být   pozvolný,   postupně   se   přidávají   záchvaty   kašle,   vysoká  teplota,  tachypnoe,  až  projevy  dechové  nedostatečnosti  s  cyanózou.     [KLÍMA,  2003;  VOLF,  VOLFOVÁ,  2003]                   2.4.11        Zánět  plic                    Záněty   plic   (pneumonie)   patří   mezi   nejzávažnější   onemocnění   dětského   věku.   U   pneumonie  jsou  postiženy  respirační  bronchioly,  alveoly  i  intersticium.  Výskyt  různých   druhů  pneumonií  je  v  jednotlivých  obdobích  dětského  věku  odlišný.     Druhy  pneumonií  podle  lokalizace  zánětu:   •

Bronchopneumonie  –  typické  pro  novorozence,  kojence  a  oslabené  děti.  Postižení   průdušek  a  velkých  částí  plic.  

•

Lobární   pneumonie   –   vyskytují   se   u   starších   dětí,   zánět   postihuje   jeden   nebo   více   plicních  laloků.  

Druhy  pneumonií  podle  původce  zánětu:   •

Bakteriální  pneumonie    

•

Virové  pneumonie  

•

Pneumonie  vyvolané  plísněmi  a    parazity  

•

Alergické  pneumonie   21

               Klinický  průběh  bývá  různý,  je  možný  plynulý  přechod  od  forem  s  mírnými  příznaky   až   po   formy   život   ohrožující.   U   mladších   dětí   bývá   průběh   podstatně   těžší.   Vývoj   onemocnění   může   být   pozvolný,   nebo   rychlý,   kdy   se   z  plného   zdraví  se   objeví   vysoká   teplota,   zrychlené   namáhavé   dýchání   a   kašel.   Při   těžkém   průběhu   může   vzniknout   septický  stav,  poruchy  vědomí,  rozvrat  vnitřního  prostředí  a  selhání  dýchání.     [VOLF,  VOLFOVÁ,  2003]     2.4.12    Průduškové  astma                    Chronické   zánětlivé   onemocnění   průdušek   (astma   bronchiale)   je   závažné   onemocnění   dětského   věku.   Jedná   se   o   chronický   alergický   zánět   průdušek,   který   vede   ke   zvýšené   reaktivitě   průdušek   na   různé   podněty,   jejichž   důsledkem   jsou   projevy   bronchiální   obstrukce.   Dětské   astma   se   může   projevit   již   v  prvních   měsících   života,   u   většiny  dětí  se  první  příznaky  objeví  obvykle  do  5  let  věku.                      Onemocnění   je   charakterizováno   zvýšenou   imunitní   odpovědí   průdušnice   a   průdušek   na   různé   podněty   (alergeny,   infekce,   chemické   látky,   plísně).   Tyto   podněty   způsobují   spazmy   hladké   svaloviny   průdušek,   otok   sliznic   a   zvýšenou   tvorbu   vazkého   hlenu.   Trvale   probíhající   alergický   zánět   v  dýchacích   cestách   vede   k  zúžení   průsvitu   průdušek  a  jejich  hyperreaktivitě,  která  se  projevuje  opakujícími  se  typickými  příznaky   z  obstrukce  dýchacích  cest.                          Klinické  příznaky  astmatu  mohou  být  různě  intenzivní  a  nemusí  být  vyjádřeny  vždy   všechny   současně.   Mezi   časté   příznaky   patří   častý   suchý,   dráždivý   kašel,   který   se   může   zhoršovat   v  noci,   opakované   epizody   pískotů,   dušnosti   a   tlaku   na   hrudníku.   Tyto   příznaky   se   objevují   nebo   zhoršují   při   akutním   respiračním   insektu,   tělesné   námaze,   kontaktu  s  alergeny  a  jinými  dráždivými  látkami  a  při  silných  emočních  prožitcích.     [VOX  PEDIATRIE,  3/2009]             22

2.5

Farmakoterapie    

                 Nedílnou  součástí  komplexní  léčby  rýmy  a  kašle  u  dětí  je  účelná  a  účinná  terapie.   Účinnost   podaného   léčivého   přípravku   závisí   na   mnoha   okolnostech   ovlivněných   vlastnostmi  podaného  léčiva  a  individuální  reakci  dítěte  na  léčivo.  Léčivé  přípravky  se   dávkují   dětem   různých   věkových   kategorií   podle   váhy,   tělesného   povrchu   a   věku.   Významnou   roli   hraje   farmaceutická   forma   léčivého   přípravku,   kapky,   sirup,   dražé,   kapsle,   čípky   ale   i   injekční   formy   a   inhalační   preparáty,   vhodné   zejména   pro   léčbu   respiračních  onemocnění.       2.5.1          Nosní  léčiva                    Nosní   léčiva   jsou   určena   k  podání   do   nosní   dutiny   k  dosažení   lokálního   nebo   systémového   účinku.   Nesmí   dráždit,   poškozovat   nebo   narušovat   nosní   sliznici.   Nosní   léčiva   obsahují   jednu   nebo   více   léčivých   látek   s  účinkem   antiflogistickým,   vazokonstrikčním  (dekongesční)  a  antiseptickým.                        Základem   léčby   rýmy   je   zajištění   průchodnosti   nosu   a   smrkání.   Kojencům   a   batolatům  uvolňujeme  nosní  průduchy  účinnou  odsávačkou.  Ke  zmírnění  otoku  nosní   sliznice   a   uvolnění   hlenu   z   nosu   jsou   vhodná   léčiva   aplikované   lokálně,   nejčastěji   ve   formě  nosních  kapek  nebo  nosních  sprejů.     Alfa  sympatomimetika                        Alfa  sympatomimetika  jsou  léčiva  používaná  k  dekongesci  nosní  sliznice,  snadněji   procházejí   sliznicemi   a   mají   zvýšenou   afinitu   k  alfa   receptorům.   Jsou   to   léčiva   způsobující   vazokonstrikci,   což   vede   ke   snížení   překrvení   zduřelé   nosní   sliznice   a   tím   ke   snížení   sekrece   z  nosu   a   vedlejších   nosních   dutin.   Mají   výrazný,   ale   pouze   přechodný   účinek.   Používají-­‐li   se   delší   dobu   než   sedm   dnů,   může   dojít   k  vysušení   a   poškození   sliznice  nosu.  Alfa  sympatomimetika  používáme  spíše  vyjímečně  a  krátkodobě.             23

Tab.č.1  Alfa  sympatomimetika   Léčivá  látka  

Léčivý  přípravek  

Oxymethazolin  

Nasivin,  Nasivin  Senzitiv,  Oxamet,  Oxamet  Mint      

Xylomethazolin  

Nasic,   Mar   Rhino,   Olynth,   Olynth   HA,   Otrivin,   Otrivin   Rhinostop,   Rhino-­‐Stas,   Rinoxyl,   Xylo-­‐ Comod  

Nafazolin  

Sanorin  

Tramazolin  

Muconasal  Plus  

[www.vseprozdravi.cz,  15]        Antihistaminika                    Lokálně  aplikovaná  antihistaminika  se  používají  především  jako  pomocná  léčiva  u   alergické  rýmy,  kdy  snižují  sekreci  z  nosu.  Jsou  to  látky,  které  blokují  účinek  histaminu   na  H1-­‐receptorech.  Antihistaminika  se  někdy  kombinují  s  alfa  sympatomimetiky.       Tab.č.2  Antihistaminika   Léčivá  látka  

Léčivý  přípravek  

Levocabastin  

Livostin  

Azelastin  

Allergodil  

Nafazolin+Antazolin  

Sanorin-­‐Analergin  

Dimetinden+Fenylefrin  

Vibrocil  

[www.inpharm.cz,  11]     Lokální  antibiotika                      Fusafungin  je  antibiotikum  se  širokým  spektrem  protizánětlivých  účinků  k  lokální   aplikaci  do  nosu  i  do  úst.  Působící  místně  a  nezpůsobuje  bakteriální  rezistenci.  Používá   se  k  léčbě  zánětů  a  infekcí  sliznice  hltanu  a  dýchacích  cest.  Obsažen  v  léčivém  přípravku   Bioparox  srej.   [www.vseprozdravi.cz,  15]       24

Lokální  antiseptika                    Karbetopendecinium   bromid   je   antiseptikum   se   širokým   antibakteriálním   spektrem.  Používá  se  jako  pomocný  lék  při  chronických  suchých  zánětech  nosní  sliznice,   nosohltanu   a   vedlejších   nosních   dutin.   Obsažen   v  léčivém   přípravku   Mucoseptonex   kapky.   [www.samoleceni.cz,  6]     Jiná  nosní  léčiva                    Alfa-­‐Tokoferol  (vit.E)  působí  mírně  desinfekčně  a  protizánětlivě,  podporuje  hojení   nosní  sliznice.  Používá  se  při  akutním  a  chronickém  poškození  nosní  sliznice,  např.  po   nadměrném   používání   nosních   dekongesčních   přípravků,   při   suchém   nosním   kataru   s   tvorbou  krust.  Obsažen  v  nosních  kapkách  Coldastop  a  Pinosol.                        Dexpanthenol,   kyselina   panthotenová   jsou   syntetické   látky   s  epitelizačními   účinky.   Regenerují   sliznici   nosu   a   brání   jejímu   vysušování.   Jsou   obsaženy   v  léčivých   přípravcích:  Panthenose  sprej,  Mar  Plus  Nasenspray,  Nasic,  Otrivin  Babe  Care.    [www.samoleceni.cz,  6]     Vodné  roztoky  minerálních  solí                      Jedná   se   o   přírodní   mořské   nebo   minerální   vody   bohaté   na   minerální   soli   a   stopové   prvky,   jejichž   působení   na   nosní   sliznici   je   příznivé.   Pomáhají   udržovat   fyziologickou   čistící   schopnost   nosní   sliznice   a   odstraňují   její   otok.   Jsou   vhodné   k   dlouhodobé  aplikaci  k  ovlivnění  příznaků  rýmy  alergického  i  nealergického  původu  i  k   podpoře  léčby  a  prevenci  slizničních  zánětů  v  nosní  dutině.                          Hypotonické   a   izotonické   roztoky   přispívají   k  obnovení   samočisticí   funkce   a   zvlhčení  nosní  sliznice.  Jsou  šetrné  a  dobře  tolerované.   Přípravky:   Humex   mořská   voda,   Stérimar,   Libenar,   Athomer   propolis,   Freenosal,   Mar   Plus   Nasenspray,   Otrivin   Baby   Care,   Nisita,   Physiomer,   Vincentka,   Mucoplant   nosní   sprej,  Nosní  sprej-­‐Ratiopharm,  Hysan  Baby.    

25

                   Hypertonické   roztoky   označovány   také   jako   šetrná   dekongestiva.   Obsah   soli   v  roztoku  je  vyšší  než  ve  sliznici,  čímž  snižují  překrvení  a  otok  nosní  sliznice,  usnadňují   transport  hlenů  a  zlepšují  průchodnost  nosních  průduchů.     Přípravky:  Sinomarin,  Physiomer  Alergie,  Quixx.   [www.inpharm.cz,  11;  www.samoleceni.cz,  7]             2.5.2            Léčiva  proti  kašli                                                            K  uvolnění   dýchacích   cest   a   ke  zmírnění   kašle   u   dětí   jsou   určeny   léčiva   s  různým   mechanismem  účinku.  Podle  toho  rozdělujeme  tato  léčiva  na  expektorancia,  antitusika   a  bronchodilatancia.     Expektorancia                    Expektorancia   podporují   odkašlávání,   usnadňují   odstraňování   hustého   hlenu   z  dýchacích   cest,   obnovují   samočisticí   funkci   plic   a   urychlují   tak   vyléčení   infekcí   dýchacích  cest.  Podávají  se  většinou  perorálně  nebo  inhalačně,  ojediněle  také  formou   nitrožilní   aplikace   (nejsou   volně   prodejné).   Expektorancia   se   užívají   během   dne   a   neměla   by   být   podávána   současně   s  antitusiky   z  důvodu   rizika   hromadění   hlenu   v  dýchacích   cestách.   Podle   hlavního   mechanismu   je   dělíme   na   mukolytika,   sekretolytika  a  sekretomotorika.       Mukolytika   snižují   viskozitu   hlenu,   ovlivňují   složení   hlenu   a   jeho   uvolnění   z  buněk.   Sekretolytika  zvyšují  činnost  bronchiálních  žláz  a  tím  hlen  zřeďují.       Sekretomotorika   usnadňují   transport   hlenu   a   jeho   vykašlávání   zvýšením   aktivity   řasinkového  epitelu.                                        Acetylcystein   snižuje   viskozitu   hlenu   a   tím   podporuje   vykašlávání.   Působí   antioxidačně,  a  tak  podporuje  obranné  mechanismy  organismu.  Podává  se  perorálně,   inhalačně   a   intravenózně.   Používá   se   také   jako   antidotum   při   otravě   paracetamolem.   Vhodný  pro  děti  od  šesti  měsíců.   Léčivé  přípravky:  ACC,  Fluimucil,  Mucobene,  NAC  AL,  Solmucol.    

26

                   Carbocystein   má   podobné   využití   jako   acetylcystein,   má   výhodnější   farmakokinetické  vlastnosti,  vyšší  stabilitu  a  lepší  toleranci.  Vhodný  pro  děti  od  2  let.   Léčivé  přípravky:  Fenorin,  Sinecosin.                        Ambroxol   je   metabolitem   bromhexinu.   Kromě   mukolytického   účinku   má   také   výrazný   sekretomotorický   účinek,   stimuluje   sekreci   hlenu   a   činnost   řasinkového   epitelu,   a   tím   usnadňuje   vykašlávání.   Má   ochranný   účinek   na   dýchací   cesty,   antioxidační  účinek  a  nepřímý  protizánětlivý  účinek.     Léčivé  přípravky:  Ambrobene,  Ambrosan,  Ambroxol  AL,  Halixol,  Mucosin,  Mucosolvan,   Solvolan.                      Bromhexin  se  metabolizuje  na  vlastní  účinnou  látku  ambroxol.  Má  mukolytický  a   sekretomotorický  účinek,  zvyšuje  tvorbu  řídkého  hlenu  v  dýchacích  cestách,  zkapalnění   hustého  hlenu,  a  tím  usnadňuje  vykašlávání.     Léčivé  přípravky:  Bromhexin,  Mucohex.                          Guajfenezin   zvyšuje   tvorbu   řídkého   hlenu   v  dýchacích   cestách,   usnadňuje   odkašlávání  a  odstranění  hlenu.  Vhodný  pro  děti  od  2  let.   Léčivé  přípravky:  Coldrex  Broncho,  Robitussin  expectorans.                        Erdostein  je  mukolytikum    snižující  viskozitu  hlenu  a  tím  usnadňuje  vykašlávání.   Má   antibakteriální,   protizánětlivý   a   antioxidační   účinek.   Potencuje   účinek   některých   antibiotik.  Vhodný  je  pro  děti  s  hmotností  nad  15  kg.  V  léčivém  přípravku  Erdomed  je   vázán  na  lékařský  předpis.   [www.pediatriepropraxi.cz,  16;  www.samoleceni.cz,  10]       Antitusika                    Antitusika   jsou   léčivé   látky   používané   k   útlumu   suchého   a   dráždivého   kašle.   Užívají  se  jen  po  nezbytně  nutnou  dobu.  Antitusika  by  neměla  být  podávána  současně   s  expektorancii   z  důvodu   rizika   stagnace   a   hromadění   hlenů   v  průduškách.   Antitusika   lze  dělit  podle  způsobu  účinku  na  látky  kodeinového  typu  a  nekodeinového  typu.     27

                 Antitusika  kodeinového  typu  se  vyznačují  centrálním  mechanismem  účinku,  tlumí   centrum  pro  kašel  a  vysoké  dávky  mohou  vést  k  útlumu  dechového  centra.    Antitusika   kodeinového  typu  mají  také  mírný  analgetický  účinek  a  mohou  vyvolávat  závislost.                        Kodein   je   metylderivát   morfinu.   Jde   o   velmi   účinné   antitusikum   s  analgetickými   účinky.   Tlumí   činnost   řasinkového   epitelu   a   sekreci   hlenu,   čímž   snižuje   samočisticí   činnost  bronchů.  V  léčivém  přípravku  Codein  může  být  podáván  dětem  od  12  let  a  je   vázán  na  lékařský  předpis.                        Dextrometorfan     je   syntetické   antitusikum   bez   analgetického   účinku.   Je   velmi   dobře  snášen  a  netlumí  dechové  centrum.  Dextrometorfan    má  rychlý  nástup  účinku,   který  je  relativně  dlouhý.  Nepodává  se  při  astma  bronchiale  a  dětem  do  2  let.   Léčivé  přípravky:  Humex,  Robitussin,  Stopex                      Antitusika  nekodeinového  typu  ovlivňují  kašlací  reflex  buď  centrálně,  nebo  přímo   v  dýchacích  cestách  tím,  že  znecitlivují  sliznici  dýchacích  cest.  Jsou  bezpečnější  a  lépe   snášenou  lékovou  formou  než  kodeinová  antitusika  bez  rizika  vzniku  závislosti  a  útlumu   dechového  centra,  nemají  centrálně  analgetické  účinky.                          Butamirát  je  velmi  účinné  a  dobře  tolerované  nekodeinové  antitusikum  působící   v  centru   pro   kašel.   Má   velmi   málo   nežádoucích   účinků   a   je   vhodný   pro   děti   od   dvou   měsíců.  Léčivé  přípravky:  Sinecod,  Tussin.                        Dropropizin  tlumí  kašel  vyvoláním  místního  znecitlivění.  Nepodává  se  dětem  do   šesti  měsíců.  Léčivý  přípravek:  Ditustat                      Kombinace   antitusika   (butamirát)   a   expektorancia   (guaifenezin)   tlumí   dráždění   ke   kašli,   mění   skladbu   průduškového   hlenu   a   usnadňuje   tak   jeho   vykašlávání.   Nepodává   se  dětem  do  šesti  měsíců.   Léčivý  přípravek:  Stoptussin   [www.pediatriepropraxi.cz  16;  www.samoleceni.cz,  9]       28

Bronchodilatancia                  Bronchodilatancia   jsou   léčiva   rozšiřující   průdušky,   která   se   používají   při   léčbě   bronchiálního  astmatu  a  nejsou  volně  prodejná.     Beta-­‐2-­‐mimetika   jsou   nejčastěji   používanými   bronchodilatancii.   Stimulací   beta-­‐2   receptorů  působí  na  hladkou  svalovinu  průdušek  a  tím  vyvolávají  jejich  dilataci.  Beta-­‐2-­‐ mimetika  dělíme  na  krátkodobě  a  dlouhodobě  působící.                        Salbutamol,   Fenoterol,   Terbutalin     jsou   krátkodobě   působící   tzv.   „úlevová   antiastmatika“.   Mají   rychlý   a   poměrně   intenzivní   účinek.   Jsou   určeny   k  inhalačnímu,   intravenóznímu  a  perorálnímu  podání.                          Salmeterol,   Formoterol     patří   mezi   dlouhodobě   působící   beta2-­‐mimetka.   Jsou   základem   dlouhodobé   léčby   u   astmatu.   Podávají   se   především   inhalačně   a   tím   je   jejich   působení  lokální.     [MARTÍNKOVÁ,  2007]                                   29

2.6

Fytoterapie    

               Fytoterapie   má   v  dnešní   době   nezastupitelnou   úlohu   a   je   důležitou   součástí   moderní   medicíny.   Léčení   pomocí   léčivých   rostlin   a   přípravků   z  nich   je   v  mnoha   případech   účinnější   a   bezpečnější   než   léčení   léčivými   přípravky   uměle   vytvořenými,   ale   nelze  je  pokaždé  nahradit.  

                   Fytofarmaka  jsou  léčiva  vyrobeny  z  léčivých  rostlin,  nebo  jejich  součástí.  Používají   se   samostatně   nebo   jako   základ   některých   syntetických   léčiv.   Ve   fytofarmakách   působí   několik   aktivních   látek   současně,   jejichž   účinky   se   navzájem   podporují   nebo   ovlivňují.   Užívání  fytofarmak  s  některými  léčivými  přípravky  může  vykazovat  nežádoucí  účinky.                      Fytofarmaka   jsou   uznávaným   prostředkem   léčby   kašle   a   rýmy.   Používají   se   zejména   ta,   která   mají   účinek   čistící,   desinfekční,   posilující   imunitu   a   pomáhají   s  uvolňováním   usazeného   sekretu   v  dýchacích   cestách.   Působí   šetrně   a   komplexně,   proto  jsou  vhodná  pro  malé,  mladé,  oslabené  a  citlivé  jedince.                        Léčivé  rostliny  podporují  různými  mechanismy  tvorbu  řídkého  sekretu  v  dýchacích   cestách.  Patří  sem  zejména  saponiny,  silice  a  slizy.     2.6.1 Léčivé  rostliny  s  obsahem  saponinů                    Saponinové   drogy   se   používají   jako   expektorancia.   Povrchová   aktivita   saponinů   vede   ke   zřídnutí   bronchiálního   sekretu   mechanismem   místního   podráždění   žaludeční   sliznice.   Na   saponiny   jsou   bohaté   zejména   květ   prvosenky   jarní,   list   břečťanu   popínavého,  květ  divizny  velkokvěté  a  kořen  lékořice  lysé.                            Prvosenkový   kořen   –   Primulae   radix   uvolňuje   hleny   a   napomáhá   lepšímu   odkašlávání.  Výtažky  s  kořene  jsou  součástí  různých  čajových  směsí,  bylinných  extraktů,   kapek  případně  tobolek  mnoha  hromadně  vyráběných  léčivých  přípravků.  Rostlina  je  ve   větších  dávkách  jedovatá.  Obsažen  je  v  přípravcích  Biotussil,  Bronchipret  a  Sinupret.       30

                   Břečťanový   list–   Hederae   folium   zkapalňuje   hlen,   umožňuje   vykašlávání   a   zmírňuje   dráždivý   kašel.   Výtažky   se   používají   ve   formě   kapek   a   sirupu.   Ostatní   části   rostliny   i   listy   jsou   ve   vyšších   dávkách   jedovaté.   Obsažen   je   v  přípravcích:   Hedelix,   Prospan  a  Bronchipret.                          Diviznový  květ  –  Verbasci  flos  kromě  saponinů  obsahuje  slizy,  flavonoidy  a  cukry.   Působí   expektoračně,   protizánětlivě,   antioxidačně   a   posiluje   odolnost   organizmu.   Používá  se  ve  formě  kapek,  sirupů  a  v  čajových  směsích.                        Lékořicový  kořen    -­‐  Liquiritiae  radix  se  používá  ve  formě  odvaru  jako  prostředek   zvyšující  sekreci  průdušek  a  usnadňující  vykašlávání.  Je  součástí  téměř  všech  čajových   směsí  na  odkašlání,  bylinných  pastilek  a  přípravku  Biotussil.     2.6.2 Léčivé  rostliny  s  obsahem  silic                        Drogy  s  obsahem  silic  mají  expektorační  i  antitusické  účinky.  Zvyšují  sekreci  hlenů,   zrychlují  pohyb  řasinek  a  tím  zlepšují  pohyb  sekretu.  Působí  dezinfekčně  a  antisepticky.   Ze   siličných   drog   jsou   nejdůležitější   anýz,   fenykl,   tymiánová   nať,   nať   mateřídoušky   obecné  nebo  máta  peprná.                          Fenyklový  plod  sladký  –  Foeniculi  dulcis  fructus    a  anýzový  plod  –  Anisi  vulgaris   fructus  uvolňují  hleny  v  dýchacích  cestách,  napomáhají  vykašlávání  a  mají  dezinfekční   účinky.   Jsou   součástí   čajových   směsí   a   bylinných   kapek.   Silice   fenyklu   a   anýzu   jsou   používané   také   v  kombinaci   s  látkami   chemického   původu   jako   vedlejší   účinné   látky   podporující  účinek  volně  prodejných  léků.                        Tymiánová   nať   –   Thymi   herba   působí   baktericidně,   napomáhá   vykašlávání   a   uvolňuje  spazmy.  Je  součástí  antitusických  a  expektoračních  čajových  směsí  a  přípravků   Bronchipret,  Thymomel    Biotussil  .                        Mateřidoušková   nať   –   Serpylli   herba   uvolňuje   zahlenění,   působí   antitusicky,   antibakteriálně   a   dezinfekčně.   Je   součástí   čajových   směsí   a   sirupů:   Vincentka   sirup   a   Mateřídouškový  sirup.   31

                   Nať   máty   peprné  –   Menthae   piperitae   herba   je   součástí   čajových   směsí   a   kapek.   Působí   antisepticky.   Silice   máty   se   používají   jako   kloktadlo   a   k  inhalacím   při   zánětech   hrtanu  a  průdušek.     2.6.3 Léčivé  rostliny  s  obsahem  slizů                      Drogy   slizové   pokrývají   zánětlivě   zasažené   sliznice   ochranným   hlenem,   zmírňují   dráždění,  ředí  hlen  a  usnadňují  vykašlávaní.  Mezi  tyto  drogy  patří  proskurník  lékařský,   sléz   maurský,   jitrocel   kopinatý,   islandský   lišejník,   květ   lípy   srdčité   a   velkokvěté   a   květ   bezu  černého.                        Proskurníkový  list  –  Althaeae  folium  a  proskurníkový  kořen  –  Althaeae  radix  se   nejčastěji  používají  při  katarech  dýchacích  cest  jako  mucilaginózní  antitusika.  Zevně  se   používají   jako   kloktadla.   Jsou   součástí   průduškových   čajových   směsí   a   sirupů   s   proskurníkem.                    Slézový  květ  –  Malvae  flos  a  slézový  list  –  Malvae  folium  rozpouštějí  hleny,  působí   expektoračně   a   protizánětlivě.   Jsou   součástí   čajů   a   hromadně   vyráběných   léčivých   přípravků.                    Jitrocelový  list  –  Plantaginis  folium  se  používá  při  kataru  horních  cest  dýchacích,   uvolňuje   hleny,   působí   expektoračně,   protizánětlivě   a   antibakteriálně.   Je   součástí   čajových  směsí,  sirupů:  Mucoplant,  Vincentka    a  Jitrocelový  sirup.                      Islandský  lišejník  –  Lichen  islandicus    obsahuje  látky  s  imunostimulačním  efektem.   Má   antitusické   účinky,   chrání   sliznici   dýchacích   cest   a   zklidňuje   podrážděné   hlasivky.   Je   součástí  čajových  směsí  a  pastilek.                          Lipový  květ  –  Tiliae  flos  obsahuje  flavonoidy  a  slizy  blahodárně  působící  na  sliznici   dýchacích  cest.  Nejčastěji  se  používá  při  chorobách  z  nachlazení  spojených  s  kašlem  a   horečkou   ve   formě   čajových   směsí   a   sirupů.   Má   účinek   diaforetický,   antitusický   a   protizánětlivý.     32

                   Květ   bezu   černého   –   Sambuci   flos   a   plod   bezu   černého   –   Sambuci   fructus   zklidňují   sliznici   a   rozpouštějí   hleny   při   onemocněních   horních   cest   dýchacích.   Účinné   látky  v  nich  jsou  velmi  ceněny  při  nemocech  z  nachlazení,  napomáhá  pocení  a  snižuje   horečku.  Jsou  součástí  čajových  směsí,  sirupu  Phyteneo  a  přípravku  Sinupret.   [POTUŽÁK,  2006;  TOMČÍKOVÁ,  1999;  www.samoleceni.cz,  5]                                                         33

2.7          Homeopatie                      Homeopatie   je   účinná   a   zároveň   šetrná   terapeutická   metoda   založená   na   principu   podobnosti,   na   rozdíl   od   klasické   medicíny,   která   léčí   na   základě   protikladů.   Zakladatelem   homeopatie   je   německý   lékař   Christian-­‐Fréderic-­‐Samuel   Hahnemann.   Homeopatické   léky   mají   schopnost   stimulovat   organismus,   nejsou   toxické,   a   tudíž   nepředstavují  pro  organismus  riziko  nežádoucích  účinků.  Pomáhají  nastolit  rovnováhu   organismu.   Přesný   mechanizmus   účinku   nebyl   přesně   vědecky   prokázán,   v  klinické   praxi   jsou   homeopatika   při   dodržení   zásad   s  úspěchem   používaná   už   200   let.   Jsou   vhodná  i  pro  kojence  a  batolata.                        Homeopatie  je  velmi  účinná  u  nekomplikovaných  akutních  stavů,  kde  může  zkrátit   celkovou   dobu   léčení   a   omezit   počet   recidiv.   U   chronických   nemocí   je   obvyklá   kombinace   s  klasickými   léčivými   přípravky.   Homeopatie   je   také   důležitá   jako   preventivní  metoda.                    Základní   látky   homeopatických   přípravků   jsou   rostlinného   nebo   živočišného   původu.  V  některých  případech  přípravky  obsahují  nerosty  nebo  chemické  sloučeniny.   Homeopatický   přípravek   se   připravuje   ředěním   z  matečné   tinktury   buď   v  intervalech   decimálních   (D)   nebo   centezimálních   (CH).   Základní   látka   se   několikrát   ředí   a   protřepává.   Počet   a   typ   ředění   je   uveden   na   etiketě   přípravku.   Každému   stupni   podobnosti  odpovídá  určitý  stupeň  ředění,  nízké  (5  CH),  střední  (9  CH),  vysoké  15,  30   CH).                                                                          Přípravky  obsahující  jednu  aktivní  látku  se  nazývají  monokomponentní  přípravky,   jsou   v  ředěních   5,   9,   15,   30   a   200   CH.   Přípravky   obsahující   více   aktivních   látek   se   nazývají    polykomponentní  přípravky.                          Homeopatické   přípravky   připravované   ve   formě   granulí,   tablet,   dražé   a   globulí,   se   rozpouštějí   volně   v  ústech   v   časovém   odstupu   od   jídla   asi   15-­‐20   minut.   U   kojenců   a   malých   dětí   je   možné   rozpustit   lék   v  malém   množství   vody.   Homeopatika   je   možné   užívat  současně  s  jinými  léčivými  přípravky  nebo  doplňky  stravy.       34

                 Pomocí   homeopatické   léčby   lze   účinně   řešit   funkční   potíže   a   povzbudit   vlastní   obranyschopnost  těla.   [POTUŽÁK,  2006;  leták,  2]                                                Tab.č.3    Monokomponentní  homeopatika  používané  k  léčbě  rýmy  a  kašle     Monokomponentní   symptomy   dávkování   přípravky   EUPHRASIA  OFFICINALIS       Vodnatá  rýma  s  nedráždivým   5  granulí  4x  denně   výtokem  z  nosu     ALLIUM  CEPA       Vodnatá  rýma  s  dráždivým   5  granulí  4x  denně   výtokem  z  nosu   ARSENICUM  ALBUM       Velmi  pálivý  a  dráždivý  výtok  z   5  granulí  4x  denně   nosu   GELSEMIUM   Vodnatá  rýma  s  dráždivým  a   5  granulí  4x  denně   SEMPERVIRENS       pálivým  výtokem  z  nosu   PULSATILLA   Rýma  s  hustým,  žlutým  a   5  granulí  3x  denně   nedráždivým  výtokem  z  nosu.   Vlhký  kašel  přes  den,  suchý  v   noci   KALIUM  BICHROMICUM       Rýma  se  žlutým  až  nazelenalým   5  granulí  4x  denně   výtokem  z  nosu   MERCURIUS  SOLUBILIS       Rýma  s  nazelenalým  výtokem   5  granulí  4x  denně   ACONITUM  NAPELLUS   Rýma  vyvolaná  prudkým   5  granulí  každou   suchým  chladem   hodinu  do  zmírnění   příznaků   DULCAMARA   Rýma  vyvolaná  chladem  a   5  granulí    4x  denně   vlhkem,  hlenovitý  kašel   NATRIUM  SULFURICUM   Hlenohnisavá  rýma  zhoršená   5  granulí  2x  denně   nebo  způsobená  vlhkem   RHUS  TOXICODENDRON   Rýma  po  promoknutí,   5  granulí  4x  denně   propocení  s  kýcháním   NUX  VOMICA   Rýma  vyvolaná  průvanem  a     5  granulí  4x  denně   chladem   SAMBUCUS  NIGRA   Rýma  ucpávající  nos,  zadní   5  granulí  4x  denně   rýma  a  dráždění   k  laryngeálnímu  kašli     HEPAR  SULFURIS   Chraplavý  a  štěkavý  kašel   5  granulí  3x  denně   CALCAREUM   v  důsledku  prudkého   prochlazení   SPONGIA  TOSTA   Suchý,  pískavý  kašel  při   5  granulí  v  rytmu   postižení  hrtanu   záchvatů  kašle   DROSERA   Záchvatovitý  kašel  hlavně  v  noci   10  granulí  před   a  v  leže   usnutím,  3  dny  po   sobě   FERRUM  PHOSPHORICUM   Suchý,  bolestivý  kašel,  pálení   5  granulí  3x  denně   35

IPECACUANHA   CUPRUM  METALLICUM                                    

v  hrtanu  a  průdušnici     Dávivý  kašel  doprovázený   nevolností  až  zvracením.     Záchvatovitý,  dusivý  kašel  

5  granulí  4x  denně   5  granulí  v  rytmu   záchvatů  

Tab.č.4    Polykomponentní  homeopatika  používané  k  léčbě  rýmy   Polykomponentní   symptomy   dávkování   přípravky   CORYZALIA  tablety   Akutní  rýma   1  tbl  nechat  volně   rozpustit  v  ústech   každou  hodinu   RHINALLERGY    tablety   Alergická  rýma  lehkého  stupně   1  tbl  po  1-­‐2  od.,max.   6  tbl.  denně  

    Tab.č.5    Homepatický  přípravek  k  léčbě  kašle   Jiné  přípravky   účinky   dávkování   STODAL  sirup   Tlumí  suchý  a  dráždivý  kašel,   Děti  od  1  roku:  1   usnadňuje  vykašlávání,  chrání   čajovou  lžičku  3-­‐5x   sliznice  dýchacích  cest  a  působí   denně   antisepticky                     [www.vseprozdravi.cz,  14;  leták,  2]                               36

2.8

Aromaterapie  

                 Aromaterapie   je   způsob   alternativní   léčby   koncentrovanými   vonnými   oleji   extrahovanými  z  rostlin.  Z  aromatických  rostlinných  zdrojů  se  esenciální  oleje  získávají   v  době,  kdy  je  produkce  oleje  v  rostlině  nejvyšší.  Jsou  extrahovány  různými  metodami   z  různých   částí   rostlin   (květů,   listů,   plodů,   semen,   trav,   kořenů,   kůry   atd)   řadou   způsobů.  Nejvyšší  kvalitu  mají  rostlinné  oleje  získané  lisováním  za  studena.                        Aromaterapeutická   léčba   má   blahodárné   účinky,   ale   názory   na   ní   jsou   různé.   Využití   aromaterapie   je   vhodné   i   u   dětí   zejména   v  období   jara   a   podzimu   při   častějších   výskytech  rýmy  a  kašle,  ale  také  jako  prevence  v  průběhu  celého  roku.                            Vdechování  léčivých  látek  prostřednictvím  dýchacích  cest  je  způsob  jak  dostat  do   organismu   potřebné   látky   nejkratší   cestou   přímo   do   krve.   Molekuly   silic   vstupují   vdechnutím  do  plic  a  odtud  pak  do  celého  těla,  čímž  je  účinek  násoben.  Při  podání  ústy   se  často  celá  řada  účinných  látek  buď  zcela,  nebo  zčásti  rozloží  (inaktivuje).                        Pro  inhalaci  je  vhodné  používat  jen  malé  množství  esenciálního  oleje,  který  by  měl   být  kvalitní.     Metody  aromaterapie:   Aromaterapeutická   inhalace   parní   –   3-­‐5   kapek   čistého   esenciálního   oleje   dáme   do   misky  s  horkou  vodou  a  inhalujeme  5-­‐10  minut.    

                                                                                       

 

                                                                                         Obr.č.2  Parní  inhalace  [www.brc.cz]     37

Aromaterapeutická  inhalace  suchá  –  3-­‐5  kapek  čistého  esenciálního  oleje  nakapeme  na   teplý  předmět,  nebo  do  dlaní,  rozemneme  a  vdechujeme  výpary  uvolněné  teplem.   Aromaterapeutická  inhalace  lihová  –  3-­‐5  kapek  čistého  esenciálního  oleje  protřepeme   s  trochou  čistého  lihu,  nakapeme  na  kapesník  a  vdechujeme.   Aromaterapeutická   inhalace   pomocí   rozprašovače   –   terapeuticky   nejúčinnější   způsob   rozptýlení  esenciálního  oleje  do  vzduchu  pro  zlepšení  dýchání  a  dezinfekci  vzduchu.   Aromaterapeutická  inhalace  ultrazvukem  nebo  pomocí  inhalátoru.   [www.darius.cz,  1;  www.terapie.aztip.cz,  13]       Esenciální  oleje  používané  při  aromaterapeutické  léčbě  dýchacího  systému:                    Silice  z  borovice  lesní  –  Oleum  pini  sylvestris  (borovice  lesní,  Pinus  sylvestris)  –  má   antibakteriální   a   antiseptické   účinky.   Je   vhodná   při   nachlazení,   chřipce,   zápalu   plic   a   astmatu.                        Kosodřevinová   silice   –   Oleum   pini   pumilionis   (borovice   kleč,   Pinus   mughus)   –   působí   antibakteriálně,   protivirově,   podporuje   vlastní   obranyschopnost   organismu.   Pomáhá  při  nachlazení  a  dezinfekci  horních  cest  dýchacích.                      Silice   kafrovníku   –   Oleum   camphorae   (skořicovník   kafrový,   Cinnamonium   camphora)  –  má  antibakteriální  a  antiseptické  účinky.  Pomáhá  při  nachlazení,  chřipce  a   posiluje  organismus.  Není  vhodná  pro  děti  do  dvou  let.                      Eukalyptová   silice   –   Oleum   eucalypti   (blahovičník   kulatoplodý,   Eucalyptus   globulus)   -­‐     je   vhodná   ´při   zánětech   horních   cest   dýchacích.   Má   expektorační,   antiseptické,  protivirové  účinky.  Je  součástí  nosních  kapek  Pinosol,  pastilek  a  bonbónů.   Není  vhodná  pro  kojence.                      Eukalyptová   silice   citronovonná   –   Oleum   eucalypti   citriodorae   (blahovičník   citronovonný,   Eucalyptus   citriodora)   –   má   jemnější   vůni   než   Eucalyptus   glubulus   a   díky   tomu   je   vhodnější   zejména   pro   malé   děti.   Rozpouští   hleny   a   působí   antisepticky   a   protivirově.  Pomáhá  při  rýmě  a  dýchacích  obtížích.  

38

                 Silice   máty   peprné   –   Oleum   menthae   piperitae   (máta   peprná,   Mentha   piperita)   –   je   silný   olej,   který   je   potřeba   používat   velmi   opatrně.   Používá   se   při   nachlazení,   bronchitidě,  kašli,  chřipce  a  zánětech  dutin.  Není  vhodný  pro  děti  do  5  let.                    Silice   máty   kadeřavé   –   Oleum   menthae   crispae   (máta   klasnatá   kadeřavá,   Mentha   spicata  var.  crispa)  -­‐    je  jemnější  a  vhodná  pro  děti  od  2  let.  Uvolňuje  hleny,  mírní  rýmu   a  nachlazení.                      Smrk   silice,   smrkové   jehličí   (smrk   ztepilý,   Picea   abies)   -­‐     pomáhá   při   nachlazení,   chřipce  a  zánětech  horních  a  dolních  cest  dýchacích.  Uvolňuje  dýchací  cesty  a  působí   antisepticky.                        Kajeputová  silice  –  Oleum  cajeputi  (kajeput  bělodřevý,  Melaleuca  leucodendra)  –   má  antibakteriální  účinky  na  dýchací  cesty.                        Silice   kajeputu   střídavolistého   -­‐   Tea   Tree   oil   –   Oleum   melaleucae   alternifoliae   (kajeput  střídavolistý,  Malaleuca  alternifolia)  –  působí  proti  širokému  spektru  bakterií  a   choroboplodných   mikroorganismů.   Působí   antibakteriálně,   antisepticky   a   zvyšuje   odolnost  organismu.                        Silice   kajeputu   zelenokvětého   –   Oleum   niaouli   (kajeput   zelenokvětý,   Niaouli   malaleuca  viridiflora)  -­‐    má  antibakteriální  a  protivirové  účinky.  Působí  proti  nachlazení,   rýmě,  kašli,  chřipce  a  ucpaným  dutinám.             [www.prodejbylin.cz,  12;  www.terapie.aztip.cz,  13]                             39

2.9    Haloterapie                    Účinky   soli   na   lidský   organismus   jsou   známy   odpradávna,   zejména   z  pobytů   u   moře.   Alternativní   metodou,   která   může   pomoci   stejně   dobře   jako   pobyt   u   moře   je   haloterapie  neboli  pobyt  v  solné  jeskyni.  Solná  jeskyně  je  vytvořena  z  krystalů  přírodní   soli  z  Mrtvého  moře  a  ze  soli  kamenné.  V  solných  jeskyních  je  ovzduší  bakteriologicky   čisté   s  vysokou   koncentrací   mikročástic   soli   obsahující   minerály   a   stopové   prvky,   nezbytné  pro  správnou  činnost  lidského  organismu.                        Pobyt  v  solné  jeskyni  pomáhá  při  léčbě  různých  onemocnění,  bez  jakýchkoliv  rizik   a  nežádoucích  účinků,  nebo  působí  preventivně  a  výrazně  zlepšuje  buněčnou  imunitu.   Má   blahodárný   vliv   na   horní   a   dolní   dýchací   cesty   a   zmírňuje   alergické   projevy.   Vdechování   mikročástic   soli   zlepšuje   funkci   sliznic   a   zklidňuje   záněty   a   otoky,   dochází   k  celkovému   uvolnění,   relaxaci,   prohlubuje   se   dýchání   a   pobyt   v  solné   jeskyni   tak   přináší  pocit  klidu  a  úlevy.    

                                                           

 

                                                                   Obr.č.3  Solná  jeskyně  [www.slevmatic.cz]                      Solnou   jeskyni   mohou   navštěvovat   všichni   včetně   dětí.   Návštěva   jeskyně   nevyžaduje  žádnou  zvláštní  přípravu,  relaxační  kúra  probíhá  45  až  60  minut.  V  hodinách   určených   dětem   jsou   k  dispozici   hračky,   se   kterými   si   mohou   hrát   s  krystaly   soli.   Prokázaný  léčebný  efekt  má  kůra  absolvovaná  cca  10  krát  v  co  nejkratší  době  za  sebou.   Uvádí  se,  že  jedna  návštěva  solné  jeskyně  má  léčebné  účinky  jako  2  až  3  dny  pobytu  u   moře.  Solné  jeskyně  jsou  oblíbené  hlavně  v  zemích,  které  nemají  moře.    

40

                 Haloterapie   se   v  současnosti   jeví   jako   vynikající   doplňková   metoda,   která   je   schopna   očistit   celý   dýchací   systém   od   alergenů,   jemného   prachu   a   patogenních   organizmů.   [www.lekari-­‐online.cz,  4]                                                        

41

3

PRAKTICKÁ  ČÁST  

                       Součástí   mé   absolventské   práce   je   dotazníkové   šetření   určené   rodičům   dětí   ve   věku  od  2  do  12-­‐ti  let.  Cílem  práce  bylo  zjistit  zvolený  postup  a  způsob  léčby  u  dětí  se   symptomy   onemocnění   respiračního   systému.   Dotazníkový   průzkum   si   kladl   za   cíl   zjistit,   se   kterými   volně   prodejnými  léčivými  přípravky  mají  rodiče  nejlepší  zkušenosti  a   jakým  způsobem  dbají  na  prevenci  těchto  onemocnění.                          Po   dohodě   s  pediatry   jsem   prováděla   distribuci   dotazníků   přímo   v   dětských   ordinacích   v  místě   mého   bydliště.   Na   dotazníky   odpovědělo   56   respondentů   ze  70,   návratnost  byla  80%.  Ze  statistického  hlediska  je  zajímavé,  že  celá  čtvrtina  respondentů   zvolila   nejednoznačnou   odpověď   a   označila   v  jedné   otázce   více   možností.   Pro   přehlednější   vyhodnocení   jsem   údaje   zpracovala   do   grafů.   Čísla   uvedená   v  grafech   hovoří  o  počtu  respondentů.  Nejpoužívanější  volně  prodejné  léčivé  přípravky  jsem  pro   přehlednost  zpracovala  do  skupin  dle  specifika  léčiva.    

3.1            Vyhodnocení  dotazníkového  průzkumu     Otázka  č.  1   Jak  postupujete  při  výskytu  rýmy  nebo  kašle  u  svého  dítěte.   a)  Navštívím  vždy  dětského  lékaře   b)  Navštívím  lékárnu  a  nechám  si  poradit  s  výběrem  vhodného  léčivého  přípravku   c)  Zakoupím  léčivý  přípravek  dle  svých  zkušeností   d)  Preferuji  lidové  léčitelství  –  čaje,  byliny,  obklady  atd.  

42

                 Z  výše   uvedeného   grafu   vyplývá,   že   respondenti   se   snaží   nejdřív   své   děti   zaléčit   sami  a  to  léčivými  přípravky  dle  svých  zkušeností.     Komentář  farmaceutického  asistenta:                    Problémy   s  rýmou   nebo   kašlem   u   dítěte   nemusí   být   vždy   banální   a   proto   je   dobré   mít  na  paměti,  že  většina  volně  prodejných  léčivých  přípravků  je  určena  pro  dočasnou   úlevu  od  potíží.  Pokud  potíže  přetrvávají  nepřiměřeně  dlouho,  nebo  se  stav  zhoršuje,  je   nutné  navštívit  pediatra,  nikoliv  postupovat  střídáním  léčivých  přípravku  za  jiné.     Otázka  č.  2   Co  Vás  nejvíce  ovlivňuje  při  výběru  a  nákupu  volně  prodejných  léčivých  přípravků.   a) Informační  a  reklamní  média   b) Vlastní  zkušenost  s  již  použitých  léčivých  přípravků   c) Odborné  poradenství  v  lékárně   d) Laické  poradenství  –  rodina,  známí   e) Cena    

43

                   Průzkum  ukázal,  že  respondenti  většinou  postupují  dle  vlastních  zkušeností  nebo   se  poradí  v  lékárně,  reklamou  a  cenou  jsou  ovlivněni  minimálně.     Komentář  farmaceutického  asistenta:                    Při   výběru   léčivého   přípravku   lze   cílenými   dotazy   farmaceutického   asistenta   zjistit   o   jaký   typ   kašle   nebo   rýmy   se   jedná   a   podle   toho   doporučit   vhodný   léčivý   přípravek,   případně  upozornit  na  nutnost  návštěvy  dětského  lékaře.     Otázky,  které  by  měl  pokládat  farmaceutický  asistent:     

Jedná  se  o  kašel  suchý  nebo  s  produkcí  hlenu    



Jak  dlouho  kašel  trvá  



Jaká  je  četnost  onemocnění  



Jedná-­‐li  se  o  rýmu  -­‐  vodnatá,  hustá,  nebo  jde  o  pocit  ucpaného  nosu  



Je  dítě  alergik,  jakého  je  věku      

  Otázka  č.  3   Jakou  metodu  léčby  preferujete.   a) Tradiční  léčbu   b) Fytoterapii  –  léčba  rostlinnými  léčivými  přípravky   c) Homeopatii   44

d) Jinou  netradiční  léčbu    

                   Z  výše   uvedeného   grafu   je   patrné,   že   více   než   tři   čtvrtiny   respondentů   preferují   léčbu   tradiční   čili   medikamentózní.   Malé   procento   kladných   odpovědí   na   zbylé   tři   metody   léčby   vypovídá   dle   mého   názoru   o   nedostatečné   informovanosti   o   těchto   netradičních   způsobech   léčby.   Z  mého   pohledu   je   to   otevřené   téma,   které   zasluhuje   pozornost  celé  zdravotnické  obce  a  zvláště  pak  zdravotních  pojišťoven.     Otázka  č.  4:   Jaké  léčivé  přípravky  na  kašel  a  rýmu  nejvíce  používáte  

  45

                 Z  průzkumu   vyplynulo,   že   nejvíce   používané   jsou   volně   prodejné   přípravky   Olynth   a  Nasivin.  Roztoky  minerálních  solí  jsou  používány  poměrně  zřídka,  přičemž  Vincentka   možná  i  z  pohledu  ekonomického  je  přípravkem  nejoblíbenějším.     Informace  o  přípravcích:                    Olynth   –   léčivá   látka   xylometazolin.   Používá   se   ke   snížení   otoku   nosní   sliznice   u   akutní,   vazomotorické   nebo   alergické   rýmy.   Nástup   účinku   je   za   5-­‐10   minut.   Nedoporučuje  se  aplikovat  déle  než  5  dní.     Je  vyráběn  v  těchto  modifikacích:   Olynth  0,025%  nosní  kapky  určené  kojencům  a  dětem  do  2  let     Olynth  0,05%  nosní  kapky  a  nosní  sprej  určené  dětem  od  2  do  7  let   Olynth  0,1%  nosní  kapky  a  nosní  sprej  určené  dětem  od  7  let  a  dospělým                        Nasivin   –   léčivá   látka   oxymetazolin.   Používá   se   při   akutní   rýmě   z  nachlazení,   vazomotorické  rýmě,  alergické  rýmě  a  zánětu  vedlejších  nosních  dutin.  Nedoporučuje   se  aplikovat  déle  než  týden.   Je  vyráběn  v  těchto  modifikacích:   Nasivin  0,01%  nosní  kapky  určené  novorozencům  a  kojencům  do  1  roku   Nasivin  0,025%  nosní  kapky  určené  dětem  od  1  do  8  let.   Nasivin  0,05%  nosní  kapky  a  nosní  sprej  určené  dětem  od  8  let  a  dospělým   Nežádoucí  účinky:  pocit  pálení  v  nose  nebo  suchost  sliznic.   Dlouhodobé   používání   těchto   přípravků   může   vést   k  chronickému   otoku   a   následně   k  atrofii  nosní  sliznice.                      Vincentka   nosní   sprej   –   Používá   se   pro   zvlhčení   celé   nosní   dutiny   a   nosohltanu.   Udržuje   fyziologickou   čistící   schopnost   nosní   sliznice   a   slouží   k  prevenci   zánětů   nosní   sliznice.     Komentář  farmaceutického  asistenta:                    Roztoky   minerálních   solí   většinou   neobsahují   konzervační   látky,   rizikem   však   může   být   bakteriální   kontaminace,   zvláště   pak   při   dlouhodobém   používání   v  jednom  

46

dávkovači.    Pro  novorozence  a  kojence  je  proto  vhodné  používat  jednorázové  sterilně   balené  roztoky  v  ampulích.    

                   Z  grafického  vyjádření  je  jednoznačně  nejpoužívanějším  volně  prodejným  léčivým   přípravkem  z  oblasti  léčby  vlhkého  kašle  Mucosolvan  Junior.     Informace  o  přípravku:                    Mucosolvan   Junior   -­‐    účinná   látka   ambroxol.   Uvolňuje   zahlenění,   usnadňuje   vykašlávání  hlenu  a  zároveň  působí  antioxidačně.  Obvykle  je  dobře  snášen.  Je  k  dostání   ve  formě  sirupu  a  je  vhodný  pro  všechny  věkové  kategorie.       Komentář  farmaceutického  asistenta:                    Expektorancia  se  doporučují  užívat  7  až  10  dnů.  Užívají  se  během  dne,  nejpozději   však  v  17  hodin,  respektive  3  hodiny  před  ulehnutím.  Pro  zajištění  dostatečného  účinku   je  u  expektorancií  důležité  zvýšit  příjem  tekutin.      

47

                     K  léčbě   suchého   kašle   je   dle   průzkumu   nejvíce   používaným   volně   prodejným   léčivým  přípravkem  Stoptussin.     Informace  o  přípravku:                    Stoptussin  -­‐  účinná  látka  butamirát.  Antitusický  účinek  je  doplněn  o  expektorační   účinek  guajfenesinu,  který  zároveň  usnadňuje  vykašlávání.  Stoptussin  je  určen  k  léčbě   suchého  a  dráždivého  kašle.  Dávkuje  se  podle  tělesné  hmotnosti  a  používá  se  ve  formě   kapek,  sirupu  a  tablet.   Guajfenezin  zvyšuje  účinek  paracetamolu.     Komentář  farmaceutického  asistenta:                    Antitusika  by  měla  být  užívána  po  nezbytně  nutnou  dobu,  což  je  nutné  zdůraznit   při  prodeji  těchto  léčivých  přípravků  volně  prodejných.    

48

                     Z  té   části   respondentů,   která   používá   fytofarmaka,   byla   jako   nejpoužívanější   označena  Sinupret  a  Hedelix  sirup.     Informace  o  přípravcích:                    Sinupret   je   čistě   přírodní   přípravek,   který   je   vhodné   začít   užívat   už   při   prvních   příznacích  virové   infekce.   Uvolňuje   nos   a   nosní   dutiny,   rozpouští   hustý   hlen,   zabraňuje   zánětu  sliznice  a  podporuje  účinek  antibiotik.   Složení:  Hořec  žlutý,  Prvosenka  jarní,  Sporýš  lékařský,  Šťovík  kyselý  a  Černý  bez.   Je  vhodný  pro  děti  od  1  roku,  používá  se  ve  formě  kapek  nebo  tablet.                      Hedelix   sirup   obsahuje   čistý   výtažek   z  listů   břečťanu   popínavého,   který   uvolňuje   hlen  a  usnadňuje  vykašlávání.  Je  vhodný  i  pro  kojence.     Jiné  druhy  léčby  uvedené  respondenty:       inhalace   heřmánkem   –   heřmánek   pravý   (Matricaria   recutita).   Po   přelití   horkou   vodou  uvolňuje  chamazulen,  který  má  protizánětlivý  účinek.     šťáva  z  cibule  s  cukrem  –  osvědčený  recept  našich  babiček.  Cibule  kuchyňská  (Allium   cepa)   používá   se   při   zánětech   horních   cest   dýchacích.   Podávání   u   štěkavého   kašle   může  být  nebezpečné.  

49

  dětská   prsní   mast   Koalka   –   prokrvuje   místo   aplikace   a   uvolňované   silice   při   inhalování   usnadňují   dýchání,   tlumí   kašel,   uvolňují   ucpaný   nos   a   umožňují   u   dětí   nerušený  spánek.     Komentář  farmaceutického  asistenta:                    Bylinné   čajové   expektorační   směsi   obsahující   list   a   květ   podbělu   lékařského   (Tussilago   farfara)   a   nať   šalvěje   lékařské   (Salvia   officinalis)   nejsou   vhodné   pro   děti.   Podběl   lékařský   obsahuje   pyrrolizidinové   alkaloidy,   které   mají   hepatotoxické   účinky.   Šalvěj  lékařská  obsahuje  silice  s  obsahem  thujonu,  který  je  toxický  a  způsobuje  poruchy   CNS  a  poškození  ledvin.                      U  dětí  je  nejvíce  preferována  léková  forma  tekutá  ve  formě  sirupu,  zejména  pak  u   dětí  nižších  věkových  skupin.  Přesné  dávkování  bývá  při  domácí  aplikaci  problematické,   je  nutné  důsledně  kontrolovat  skutečně  užité  množství  přípravku.         Důležité  rady  při  samoléčbě  volně  prodejnými  léčivými  přípravky:   

Je  vhodné  používat  speciální  dávkovače  přibalené  k  originálnímu  balení.  



Správně   určit   velikost   dávky   podle   váhy   nebo   věku   dítěte   a   dodržovat   doporučené  dávkování  tak,  jak  je  uvedeno  v  příbalovém  letáku.  



Při   užívání   více   volně   prodejných   léčivých   přípravků,   je   vhodné   zkontrolovat   účinné  látky,  aby  nedocházelo  k  duplicitě.  



Každé  originální  balení  léčiva  je  vybaveno  příbalovým  letákem,  který  poskytuje   podrobné  informace,  jejichž  prostudování  je  žádoucí.  

      Otázka  č.  5:   Myslíte  si,  že  dbáte  dostatečně  na  prevenci?   a)  ano   b)  ne  

50

Otázka  č.  6:   Pokud  ano,  jakým  způsobem.   a) Užíváním  volně  prodejných  přípravků  na  podporu  imunity   b) Pasivní  způsob  prevence  (otužování,  pobyt  u  moře,  atd)   c) Konzultace  s  odborným  pracovištěm  –  imunologie,  alergologie    

                   V  grafu   č.8   je   zřetelně   viditelný   pozitivní   přístup   rodičů   k  prevenci.   Otázkou   zůstává,  jak  je  v  praxi  prevence  uskutečňována.  Z  grafu  č.9  vyplývá,  že  nejrozšířenějším   způsobem   prevence   je   podávaní   přípravků   na   podporu   imunity   spolu   s   pasivními   51

způsoby   prevence.   Oba   způsoby   předcházení   nemocí   jsou   jistě   žádoucí   a   zaslouží   si   plnou  podporu  na  odborné  i  společenské  úrovni.    

                 Z  průzkumu   vyplynulo,   že   nejpoužívanější   přípravky   na   podporu   imunity   jsou   Marťánci,  Imunoglukan  a  Preventan.     Informace  o  přípravcích:                  Marťánci   s  komplexem   Imunactiv   je   multivitamínový   přípravek   na   podporu   imunitného   systému   určený   pro   děti   od   3   let.   Komplex   Imunactiv   je   složen   s  beta   glukanu,  vitaminu  C,  zinku  a  bioflavonoidů.                    Marťánci   multivitaminový   sirup   obsahuje   nezbytné   vitaminy,   minerály,   beta   glukan  a  bioflavonoidy.  Je  určený  pro  děti  od  1  roku.                    Imunoglukan   je   doplněk   stravy     s  beta   glukanem   posilující   obranyschopnost   organismu.  Pro  děti  od  1  roku  ve  formě  sirupu  a  pro  děti  od  3  let  ve  formě  kapslí.                  Preventan   Junior   podporuje   obranyschopnost   organismu   u   dětí   a   tím   zabraňuje   průniku  virů  a  bakterií  do  organismu.         52

3.2      Preventivní  opatření                    U  dětí  s  častějším  výskytem  onemocnění  dýchacích  cest,  která  se  projevují  rýmou,   kašlem   a   zvýšenou   únavou,   je   vhodné   posílit   funkci   imunitního   systému   a   zvýšit   schopnost   tvorby   obranných   látek   k  boji   s  viry   a   bakteriemi.   Nadměrná   zátěž   opakovanými  insekty  organizmus  oslabuje  a  zvyšuje  tak  náchylnost  vůči  infekcím.                      Základem   prevence   je   otužování,   pobyt   na   čerstvém   vzduchu,   dostatečná   pohybová   aktivita,   dostatek   spánku,   péče   o   domácí   mikroklima,   zdravá   výživa,   imunostimulační  látky,  očkování  atd.     3.2.1        Péče  o  nosní  sliznici                  Péče  o  nosní  sliznici  není  tak  běžná  jako  péče  o  ústní  dutinu  nebo  pokožku,  ale  je   důležitá   jak   z  důvodů   léčebných,   tak   z  důvodů   preventivních.   Mezi   nejdůležitější   patří   zajištění   odpovídající   vlhkosti   a   teploty   vzduchu   v  pokoji   dítěte.   Nízká   vlhkost   vede   k  vysychání   nosní   sliznice,   naopak   nadměrná   vlhkost   vede   k  přemnožení   bakterií   a   plísní.   Vhodné   jsou   průplachy   nosní   sliznice   slaným   roztokem   –   Vincentkou,   nebo   vodnými  roztoky  minerálních  solí  (viz  kapitola  2.5.1  Nosní  léčiva)       3.2.2        Otužování                    Otužování   jako   formu   posilování   organismu   zavedl   a   prosadil   už   v  19.   století   Vincent   Priessnitz.   Je   prokázané,   že   otužování   vede   ke   zvyšování   odolnosti   proti   nákazám,   stimuluje   látkovou   výměnu,   celkově   aktivizuje   organismus,   zlepšuje   chuť   k  jídlu,  a  navozuje  příjemnou  duševní  pohodu.  Otužovací  procedury  využívají  působení     chladného  vzduchu  a  chladné  vody.  Otužování  vodou  má  na  organismus  účinek  velmi   intenzivní,  začíná  se  mírnější  formou  a  pozvolně  se  zátěž  zvyšuje.  Aby  bylo  otužování   úspěšné,   je   nutné   otužovat   pravidelně.   Dítě   musí   být   zcela   zdrávo   a   musí   mít   z  otužování  radost.       3.2.3 Zdravá  výživa                        Každý  organismus  potřebuje  pro  svůj  život,  růst  a  vývoj  řadu  látek,  které  přijímá   v  potravě.   Zdraví   je   podmíněno   kvalitní   stravou,   zvláště   u   dětí,   neboť   už   v  ranném   53

dětství   se   formuje   zdravotní   stav.   Špatné   stravování   může   přispět   ke   vzniku   různých   onemocnění.                      Dětská   strava   by   měla   obsahovat   co   nejméně   barviv,   konzervačních   látek   a   náhradních  sladidel.  U  citlivých  jedinců,  zvláště  u  alergiků  a  astmatiků  mohou  působit   řadu  zdravotních  potíží.                      V  oblasti  posilování  obranyschopnosti  organismu  by  neměly  ve  výživě  dětí  chybět   vitaminy  skupiny  B,  vitamin  D,  antioxidanty  –  vitaminy  A,  C,  E,  jód,  zinek,  vápník,  selen,   železo,  hořčík,  kyselina  listová  a  jiné.       3.2.4 Imunostimulační  látky                    Imunostimulační   látky   jsou   látky   rozličné   struktury,   které   různými   mechanismy   aktivují   a   posilují   imunitní   systém   a   preventivně   působí   proti   vzniku   respiračních   infekcí.  Indikací  pro  zahájení  imunostimulační  léčby  u  dětí  je  výskyt  tří  infekcí  během  tří   měsíců.   O   užívání   imunostimulancií   je   vhodné   se   poradit   s  dětským   lékařem   nebo   lékárníkem.   Optimální   je   začít   s  podáváním   měsíc   před   očekávaným   výskytem   infekcí   horních   cest   dýchacích   (podzim   a   jaro).   V  současné   době   je   v  lékárnách   k  dispozici   celá   řada  imunostimulancíí  různého  původu.     Beta-­‐glukany                          Látky   rostlinného   původu,   beta-­‐glukany   jsou   specifické   polysacharidy,   které   jsou   součástí   buněčných   stěn   některých   hub   (např.   extrakt   z   hlívy   ústřičné)   a   rostlin   (oves   a   ječmen).  Beta-­‐glukany    zvyšují  odolnost  organismu,  zmírňují  příznaky  a  urychlují  léčbu   akutních  infekcí.  Jsou  dostupné  v  přípravcích  ve  formě  tablet  nebo  sirupu.  Doporučená   doba  podávání  je  2-­‐3  měsíce.  Jsou  vhodné  u  dětí  od  1  roku  věku.  Přípravky  obsahující   beta-­‐glukany:  Imunoglukan,  Beta  Glukan,  Glukánek,  Imunit,  Imunovital,  Hliváček  sirup   a  Dětský  sirup  s  Beta  Glukanem.     Echinacea                    Třapatková   nať   obsahuje   polysacharidy,   které   podporují   nespecifickou   obranyschopnost   organismu.   Podává   se   jako   pomocná   léčba   při   často   opakujících   se   54

infekcí  dýchacích  cest.  Echinacea  je  dostupná  ve  formě  kapek,  sirupu,  pastilek  a  je  také   součástí   některých   čajových   směsí,   multivitaminu   a   homeopatických   přípravků.   Je   vhodná   pro   děti   od   1   roku.   Nedoporučuje   se   podávání   delší   než   8   týdnů   z  důvodu   zatížení  jater.  Přípravky  obsahující  echinaceu:  Echinaceový  sirup  a  echinaceové  kapky.     Bakteriální  lyzáty                    Bakteriální   lyzáty   obsahují   čištěné   extrakty   bakterií,   které   patří   mezi   nejčastější   původce   infekcí   horních   a   dolních   cest   dýchacích.   Působí   jak   nespecificky   tak   i   specificky  a  při  dlouhodobějším  podávání  stimulují  imunitní  systém  k  tvorbě  protilátek.   Jejich   užíváním   se   snižuje   výskyt   infekcí.   Většina   přípravků   je   vázáná   na   lékařský   předpis.   Volně   prodejné   přípravky     Olimunovac   a   Proprevent   Junior   jsou   určeny   k  preventivnímu   podávání   nebo   k   léčbě   běžných   akutních   onemocnění.   Jsou   vhodné   pro  děti  od  3  let.     [MOJE  ZDRAVÍ  11/2010;    www.samoleceni.cz,  8]     Systémová  enzymoterapie                    Jedná  se  o  enzymy  rostlinného  a  živočišného  původu  (papain,  bromelain,  trypsin,   chymotrypsin,   pankreatin),   které   jsou   schopny   zvýšit   aktivitu   imunitních   buněk.     Přípravky  pro  systémovou  enzymoterapii  Wobenzym  a  Phlogenzym  jsou  využívány  jako   součást   léčby   řady   zánětlivých   onemocnění,   tedy   i   v  léčbě   akutních,   chronických   a   recidivujících  zánětů  horních  a  dolních  cest  dýchacích.  Proteolytické  enzymy  příznivým   způsobem   urychlují   hojení   a   zmírňují   otok   sliznic   dýchacích   cest.   Současné   podávání   antibiotik   s  přípravky   pro   systémovou   enzymoterapii   zlepšuje   průnik   antibiotik   do   tkání.   Účinnost   těchto   přípravků   je   ověřena   dlouholetými   výzkumy   a   klinickými   studiemi,   které   byli   zaměřeny   na   děti   s  opakovanými   infekcemi   dýchacích   cest.   Výsledky  těchto  studií  ukazují  na  příznivý  efekt  systémové  enzymoterapie,  na  základě   kterého  došlo  k  poklesu  akutních  zánětlivých  onemocnění  a  ke  snížení  počtu  infekčních   onemocnění,  které  by  vyžadovaly  antibiotickou  léčbu.     [VOX  PEDIATRIE  11/2008]         55

Nukleotidy                      Nukleotidy   mají   příznivý   vliv   na   imunitní   systém.   V  kombinaci   s   peptidy   s  aminokyselinami   poskytují   ochranu   přímo   v  ústní   dutině   a   nosohltanu,   zejména   na   sliznicích   brání   průniku   virů   a   bakterií   do   organismu.   Nukleotidy   jsou   obsaženy   v  přípravcích  Preventan  Junior  a  Juwík.     Probiotika                    Probiotika   jsou   živé   mikroorganismy,   které   jsou   běžnou   součástí   fyziologické   mikroflóry  trávicího  traktu.  Probiotické  bakterie  ovlivňují  přirozenou  obranyschopnost   organismu,   pomáhají   posilovat   imunitní   systém   v   boji   proti   infekcím   a   chrání   střevní   sliznici   během   užívání   antibiotik.   Přípravky:   Probacin,   Lactobacílky,   ActiLac,   Biopron,   Lacidofil,  Lepicol,  Nutrolin  B.     [MOJE  ZDRAVÍ  11/2010;    www.samoleceni.cz]                                               56

4

DISKUSE  

                   Moje   absolventská   práce   poskytuje   ucelený   rozbor   problematiky   respiračních   onemocnění   u   dětí   a   to   jak   z  hlediska   anatomie   a   patofyziologie,   ale   i   terapie   a   prevence.                        V  úvodu   teoretické   části   jsem   se   zaměřila   na   anatomii   dýchacího   systému   a   přehled   onemocnění   projevujících   se   kašlem   a   rýmou.   Domnívám   se,   že   správná   diagnostika  je  základním  předpokladem  k  určení  vhodného  léčebného  procesu  včetně   medikace.                        Dalším   cílem   mé   práce   bylo   popsat   různé   možnosti   léčebných   metod.   Poskytla   jsem  ucelený  přehled  o  terapii  tradiční  a  popsala  i  metody  léčby  alternativní.  Z  tohoto   pohledu  nabízí  současná  medicína  možnosti  volby  mezi  léčbou  tradiční  a  alternativní,   popřípadě  jejich  kombinaci.                      V  praktické   části   mé   absolventské   práce,   kterou   jsem   provedla   formou   dotazníkového   šetření   u   laické   veřejnosti,   jsem   zjišťovala   nejčastěji   volené   postupy   a   způsoby   léčby   u   dětí   se   symptomy   respiračních   onemocnění.   Výsledky   průzkumu   vykazují,  že  více  než  70%  respondentů  při  prvních  příznacích  rýmy  a  kašle  u  dětí  zvolí   samoléčbu  zakoupením  volně  prodejných  léčivých  přípravků.  Jedním  z  dalších  výsledků   dotazníkového  průzkumu,  je  v  tomto  případě  obecně  více  známá  skutečnost,  že  pouze   malá  část  rodičů  preferuje  léčbu  alternativní.    V  této  souvislosti  bych  chtěla  poukázat   na  tradičně  nízké  povědomí  většiny  lidí  o  možnostech  alternativní  léčby.  Domnívám  se,   že   tato   skutečnost   by   mohla   být   námětem   k   další   práci   magistrů   a   farmaceutických   asistentů.                      Součástí   dotazníkového   šetření   byla   také   část   týkající   se   prevence.     Ačkoliv   respondenti   ve   svých   odpovědích   v  drtivé   většině   potvrdili,   že   dostatečně   dbají   na   prevenci  respiračních  onemocnění  u  svých  dětí,  domnívám  se,  že  v  praxi  tomu  tak  vždy   není.   Otázkou   zůstává,   jak   rodiče   naplňují   obsah   slov   „dostatečná   prevence“   a   v  jak   57

široké   škále   možností   prevence   se   pohybují.   Myslím   si,   že   prevence   jako   významná   součást  léčby  podporuje  i  ekonomické  zdraví  celého  zdravotnického  systému  a  měla  by   se  jí  věnovat  příslušná  pozornost.                                                            

58

ZÁVĚR                      Respirační  onemocnění  horních  cest  dýchacích  jsou  u  dětí  poměrně  častá  a  dokáží   ovlivnit  jejich  vývoj  obzvlášť  v  raném  dětství.  Vyžadují  proto  zvýšenou  pozornost  i  péči   rodičů.   Moje   absolventská   práce   poskytuje   ucelený   pohled   na   celou   tuto   problematiku   nejen   z  hlediska   práce   diplomovaného   farmaceutického   asistenta,   ale   nabízí   i   zamyšlení   nad   tím   jestli   je   těmto   velmi   častým   onemocněním   věnována   dostatečná   pozornost   zejména   v  oblasti   prevence.   Pro   práci   farmaceutického   asistenta   je   kromě   znalostí   farmakologických,   důležité   poskytování   poradenství   o  vhodném   výběru   léčivého  přípravku  a  následná  edukace  pacienta  nebo  rodiče.                            Ke  splnění  cílů  mé  práce  jsem  kromě  studia  odborné  literatury  v  části  teoretické   použila   formu   dotazníkového   průzkumu   v  části   praktické,   jehož   výsledky   mě   přivedly   k  závěrům,   které   jsou   použitelné   i   v  praxi.   Tuto   skutečnost   osobně   považuji   za   velmi   cenný  přínos  celé  absolventské  práce.                      Cíle  mé  absolventské  práce,  které  jsem  si  stanovila  byly  splněny.                                     59

Резюме                    Тема   моей   выпускной   работы   «Насморк   и   кашель   в   детском   возросте».   В   вводной  части  работы  я  объяснила  почему  взялась  разработать  именно  эту  тему.   Я  мать  двоих  детей  младшего  школьного  возраста  и  именно  в  этом  возросте  чаще   всего   детей   беспокоят   эти   болезни.   Целью   моей   выпускной   работы   было   дать   обзор   разных   методов   лечения   и   предупреждения   кашля   и   насморка   у   детей   младшего  школьного  возроста.                    В   теоретической   части   я   постаралась   вкратце   изложить   анатомические   и   функциональные   особенности   детских   дыхательных   путей,   что   и   имеет   влияние   на   возникновение   и   протекание   респираторных   заболеваний   у   детей.   Дальше   я   объяснила  признаки  и  причины  острых  и  хронических  заболеваний  с  симптомами   кашля  и  насморка.                                Следующую   часть   работы   я   посвятила   лечению   кашля   и   насморка   традиционным   способом   и   альтернативным.   Фармакотерапия   –   это   часть   моей   работы,   содержащая   лечение   насморка   и   кашля   при   помощи   конкретных   свободно   продаваемых   лекарственных   препаратов,   которые   помагают   устранять   кашель   и   заодно   освобождают   дыхательные   пути   –   экспектеративные     и   антитусические.   Дальше   я   привела   примеры   альтернативного   лечения   вышеуказанных   заболеваний   –   фитотерапия,   гомеопатия,   ароматерапия,   галотерапия.   Фитотерапия   –   одна   из   основных   частей   совраменной   медицины   в   лечении   заболеваний   дыхательной   системы.   Она   акцентирует   на   лечении   при   помощи   лекарственных   растений   и   препаратов   из   них.   Во   многих   случаях   это   лечение  более  эффективно  и  бозопасно  для  детей,  так  как  оно  не  только  очищает   и   дезинфицирует   дыхательные   пути,   но   и   укрепляет   иммунитет   пациента.   Гомеопатические   препараты   имеют   свойство   стимулировать   организм,   они   не   токсичны   и   поэтому   подходят   для   лечения   детского   организма.   Следующий   способ   альтернативниго   лечения,   который   я   описала   –   ароматерапия.   Это   лечение   концентрированными   пахучими   маслами,   которые   экстрагируются   из   60

разных  частей  растений.  При  вдыхании  в  осганизм,  кратчайшим  путем  попадают   нужные   вещества   прямо   в   кровь.   Галотерапия,   как   один   из   методов   альтернативного   лечения   дыхательной   системы,   который   проводится   в   соляных   пещерах.   Пребывание   в   них   благоприятно   влияет   на   верхние   и   нижные   дыхательные   пути   и   способствует   очищению   всей   дыхательной   системы   от   аллергенов  и  патогенных  организмов.                    Практическую   часть   моей   работы   я   посвятила   разным   видам   профилактики   заболеваний   и   результатам   теста,   который   был   предназначен   для   родителей   детей  от  2  до  12  лет.  Целью  его  было  определить  ход  и  способ  лечения  кашля  и   насморка   у   детей.   Я   хотела   узнать,   какие   свободно   продаваемые   лекарства,   по   мнению   родителей,   дают   самые   лучшие   результаты   и   как   родители   заботятся   о   профилектике   заболеваний   своих   детей.   Исследивание   показало,   что   родители   при  вышеуказанных  заболеваниях,  сперва  пытаются  своего  ребенка  лечить  сами,   то   есть   покупкой   лекарств   исходя   из   собственного   опыта.   Иногда   они   руководствуются   советами   работников   аптеки.   Стараются   уделять   достаточное   внимание   профилактике   заболеваний   используя   свободно   продаваемые   лекарственные  препараты  для  поддержки  иммунитета  у  ребенка  или  поссивным   способом   –   закаливание,   отдых   у   моря   и   так   далее.   Целью   профилактики   заболеваний   является   укрепление   иммунитета   и   повышение   возможности   образования   нужного   количества   защитных   веществ   в   борьбе   против   вирусов   и   бактерий  особенно  у  детей  с  пониженным  иммунитетом.  Мной  описаны  основы   профилактики   заболеваний,   как   например,   закаливание   детей,   пребывание   на   свежем   воздухе,   занятие   спостом,   достаточность   сна,     забота   о   домашнем   микроклимате,   правильное   питание,   вакцинация   и   иммуностимуляторы.   Я   привела   примеры,   отдельных   видов   иммуностимуляторов,   которые   можно   получитль  в  аптеках.                      Ввиду   того,   что   в   будущем   я   буду   работать   фармацевтическим   ассистентом,   я   уже   смогу   правильно   посоветовать   родителям   при   выборе   самых   подходящих   лекарственных  препаратов  для  их  детей.  

61

BIBLIOGRAFIE   Monografie   1.  DYLEVSKÝ,  Ivan.  Somatologie.  2.  vydání.   Praha  :  Avicenum,  1990.  272  s. ISBN  80-­‐202-­‐0026-­‐1.     2.  HRODEK,  Otto;  VAVŘINEC,  Jan.  Pediatrie.  1.vydání.   Praha  :  Galén,  2002.  767  s.  ISBN  80-­‐7262-­‐178-­‐5.     3.  KLÍMA,  Jiří  a  kol.  Pediatrie.  1.  vydání.   Praha  :  Eurolex  Bohemia,  2003.  319  s. ISBN  80-­‐86432-­‐38-­‐6.     4.  MARTÍNKOVÁ,  Jiřina  a  kol.  Farmakologie  pro  studenty  zdravotnických  oborů.   1.  vydání.  Praha  :  Grada  Publishing,  2007.  379  s.  ISBN  978-­‐80-­‐247-­‐1356-­‐4.     5.  POTUŽÁK,  Miloš.  Přednášky  z  Farmakognosie.  Praha  :  Mills,  2006.  220  s.     6.  TOMČÍKOVÁ,  Lenka.  Vybrané  krytosemenné  rostliny.  1.  vydání.  Brno:  Institut   pro  další  vzdělávání  pracovníků  ve  zdravotnictví,  1999.  396  s.  ISBN  80-­‐7013-­‐284-­‐1.   7.  VOLF,  Vladimír;  VOLFOVÁ,  Hana.  Pediatrie.  3.  doplněné  vydání.   Praha  :  Informatorium,  2003.  240  s.  ISBN  80-­‐7333-­‐023-­‐7     Seriálové  publikace   1.  BALCAR,  Jan.  Astma  bronchiale  v  kojeneckém  a  batolecím  věku.   VOX  PEDIATRIE.  2009,  roč.9,  č.3.  Praha  :  MEDIX,  2009.  s.  23-­‐25.  ISSN  1213-­‐2241.     2.  FIŠEROVÁ,  Hana.  Akutní  a  recidivující  respirační  onemocnění  u  dětí.   Pediatrie  pro  praxi.  2008,  roč.9,  č.1.  Olomouc  :  Solen,  2008.  s.  25-­‐31.  ISSN  1213-­‐0494.     3.  HANÁKOVÁ,  Tereza.  Imunita  na  podzimním  startu.   Moje  zdraví.  2010,  roč.8,  č.11.  Praha  :  Mladá  fronta,  2010.  s.10-­‐14.  ISSN  1214-­‐3871.       4.  HONZÍKOVÁ,  Marta.  Systémová  enzymoterapie  v  léčbě  zánětů  dýchacích  cest.   VOX  PEDIATRIE.  2008,  roč.8,  č.9.  Praha  :  MEDIX,  2008.  s.  42.  ISSN  1213-­‐2241.     5.  HORNÍK,  Pavel.  Akutní  záněty  horních  cest  dýchacích  u  dětí.  Pediatrie  pro  praxi.   2009,  roč.10,  č.  5.  Olomouc  :  Solen,  2009.  s.  340-­‐342.  ISSN  1213-­‐0494.     6.  KOČÍ,  Tomáš.  Chronický  kašel  u  dítěte-­‐diferenciální  diagnostika  a  léčba.   VOX  PEDIATRIE.  2008,  roč.8,  č.1.  Praha  :  MEDIX,  2008.  s.  16-­‐18.  ISSN  1213-­‐2241.     62

7.  SCHALEK,  Petr.  Rýma  v  dětském  věku.  Pediatrie  pro  praxi.  2009,   roč.10,  č.5. Olomouc  :  Solen,  2009.  s.  311-­‐315.  ISSN  1213-­‐0494.     Internetové  zdroje   1.  Darius.  Aromaterapie.  [online].  [cit.  2011-­‐01-­‐06].  Dostupný  z  WWW:   http:     2.  KOPŘIVA,  František.  Diagnostika  a  léčba  dráždivého  kašle.  Pediatrie  pro  praxi   [online].  2005,  č  5.  [cit.  2010-­‐10-­‐07].  Dostupné  z  WWW:         3.  KOŤÁTKO,  Petr;  MAGNER,  Martin.  Diferenciální  diagnostika  a  léčba  kašle   v      dětském  věku.  Pediatrie  pro  praxi  [online].  2008,  roč.9,  č  5.   Olomouc:  Solen,  2005 [cit.  2010-­‐10-­‐07].  Dostupné  z  WWW:                     4.  Lékaři  Online.  Solná  jeskyně,  Haloterapie.  [online].  [cit.  2011-­‐01-­‐07].  Dostupný   z  WWW:  http:     5.  Lékárna  Samoléčení.  Fytofarmaka  používaná  u  onemocnění  respiračního  systému.   [online].  [cit.  2010-­‐12-­‐12].  Dostupný  z  WWW: http:     6.  Lékárna  Samoléčení.  Infekce  nosu  a  nosních  dutin.  [online].  [cit.  2010-­‐12-­‐10].   Dostupný  z  WWW:  http:     7.  Lékárna  Samoléčení.  Mořské  vody  k  čištění  nosních  dutin.  [online].  [cit.  2010-­‐12-­‐10].   Dostupný  z  WWW:  http:     8.  Lékárna  Samoléčení.  Podpora  imunitního  systému.  [online].  [cit.  2011-­‐01-­‐07].   Dostupný  z  WWW:  http:     9.  Lékárna  Samoléčení.  Suchý  kašel.  [online].  [cit.  2010-­‐12-­‐10].  Dostupný  z  WWW:   http:     10.  Lékárna  Samoléčení.  Vlhký  kašel  mukolytika  a  expektorancia.  [online].   [cit.  2010-­‐12-­‐10].  Dostupný  z  WWW:  http:     11.  PETRŮ,  Vít;  KOSTIUK,  Pavel.  Šetrná  dekongestiva.  Edukafarm  [online].   63

[cit.  2010-­‐  12-­‐10].  Dostupný  z  WWW:  http:     12.  Prodej  bylin.  Aromaterapie.  [online].  [cit.  2011-­‐01-­‐06].  Dostupný  z  WWW:   http     13.  Terapie.  Rostlinné  silice  pro  děti  –  dýchací  ústrojí.  [online].  [cit.  2010-­‐10-­‐01].   Dostupný  z  WWW:  htp:     14.  Vše  pro  zdraví.  Homeopatika  –  onemocnění  zimního  období.  [online].   [cit.  2011-­‐01-­‐03].  Dostupný  z  WWW:  htp:     15.  Vše  pro  zdraví.  Onemocnění  horních  cest  dýchacích.  [online].  [cit.  2010-­‐12-­‐10].   Dostupný  z  WWW:  http:     16.  VYHNÁNKOVÁ,  Ludmila.  Kašel  při  onemocnění  horních  cest  dýchacích.   Pediatrie  pro  praxi  [online].  2006,  č.1.  [cit.  2010-­‐10-­‐08].  Dostupné  z  WWW:   http:     Ostatní  zdroje   Autorský  kolektiv.  Brevíř.  19.vydání.  Praha:   MEDICAL  TRIBUNE,  2010.  1251  s.  ISBN  978-­‐80-­‐87135-­‐21-­‐1       Leták  č.1:  Alergická  rýma  u  dětí,  Edice  rádce  pacienta  a  rádce  pro  zdraví.   Určeno  pro  lékaře  a  lékárníky  ke  vzdělávání  pacientů.     Leták  č.2:  VÁŇOVÁ,  Hana.  Praktická  homeopatie.  Boiron,  2010       Obrázky   Obrázek  č.1: www.emedicinehealth.com/script/main/art.asp?articlekey=135636&ref=137520 Obrázek  č.2:     http://www.brc.cz/procedury/balneologicke-­‐fyzikalni-­‐procedury/inhalacni-­‐terapie/   Obrázek  č.3:   http://www.slevmatic.cz/sleva/akcni-­‐nabidka-­‐solna-­‐jeskyne/  

64

Příloha   D  o  t  a  z  n  í  k   Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku. Všechny poskytnuté údaje zůstanou anonymní a budou sloužit jako praktická část mé absolventské práce na téma Rýma a kašel v dětském věku. Děkuji. Alena Veselá, studentka VOŠ MILLS, obor diplomovaný farmaceutický asistent

 

1. Jak  postupujete  při  výskytu  rýmy  nebo  kašle  u  svého  dítěte.       a) navštívím  vždy  dětského  lékaře   b) navštívím  lékárnu  a  nechám  si  poradit  s  výběrem  vhodného  léčivého  přípravku   c) zakoupím  léčivý  přípravek  dle  svých  zkušeností   d) preferuji  lidové  léčitelství  –  čaje,  byliny,  obklady  atd.     2. Co  Vás  nejvíce  ovlivňuje  při  výběru  a  nákupu  volně  prodejných  léčivých  přípravků.     a) informační  a  reklamní  média   b) vlastní  zkušenost  s  již  použitých  léčivých  přípravků   c) odborné  poradenství  v  lékárně   d) laické  poradenství  –  rodina,  známí   e) cena     3. Jakou  léčbu  preferujete.     a) tradiční  léčbu                                                     b) fytoterapii  –  léčba  rostlinnými  léčivými  přípravky   c)      homeopatii                                                             d)      jinou  netradiční  léčbu     4. Jaké  jsou  Vaše  nejpoužívanější  léčivé  přípravky  na  kašel  a  rýmu.     ……………………………………………………………………………………………..     5. Myslíte  si,  že  dbáte  dostatečně  na  prevenci?       a) ano                                                                                       b) ne                                                                       6. Pokud  ano,  jakým  způsobem.     a) užíváním  volně  prodejných  přípravků  na  podporu  imunity   uveďte  název……………………………………………….   b) pasivní  způsob  prevence  (otužování,  pobyt  u  moře,  atd)   c) konzultace  s  odborným  pracovištěm  –  imunologie,  alergologie   65