Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o.
Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o. Čelákovice
Absolventská práce
Spolupráce zdravotnické záchranné služby a Horské služby při ošetřování raněných v nepřístupných terénech
Vypracovala:
Zuzana Juříková, studentka ΙΙΙ. ročníku oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: Čelákovice 2011
MUDr. Josef Štorek, Ph.D.
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká, doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
V Čelákovicích 30. dubna 2011
Podpis: 1
Poděkování
Ráda bych tímto poděkovala členům HS Pec pod Sněžkou, jmenovitě pak panu Ivu Doležalovi a Robertu Hýčovi, za jejich ochotu a pomoc při získávání materiálů pro mou absolventskou práci a cenné odborné rady . Dále mé poděkování patří vedoucímu práce MUDr. Josefu Štorkovi, Ph.D. a Mgr. Jitce Havlíčkové za odborné konzultace.
----------------------------------------podpis
V Čelákovicích 30. dubna 2011 2
OBSAH str. 6
Úvod 1 Cíle absolventské práce
7
1.1 Hlavní cíl
7
1.2 Dílčí cíle
7
2 Horská služba
8
2.1 Historie Horské služby ČR
8
2.1.1 Příchod člověka do hor a vznik prvních záchranářských
8
spolků 2.1.2 Zrod Horské služby
9
2.1.3 HS ČR jako člen IKAR
10
2.2 Poslání a úkoly HS
11
2.2.1 Poskytování informací
11
2.2.2 Hlídky v terénu a pohotovostní služby
12
2.2.3 Výstavba a využívání zařízení k preventivním účelům
12
2.2.4 Záchranná činnost
14
2.3 Členská základna HS
15
3 Spolupráce HS s leteckou záchrannou službou 3.1 Historie spolupráce
16 16
3.1.1 První pátrací let
16
3.1.2 První záchranný let
16
3.1.3 Další rozvoj spolupráce
17
3.2 Oprávnění provádět záchrannou činnost s využitím vrtulníku
19
3.3 Typy záchranných letů
19
3.4 Navádění vrtulníku
20
3.4.1 Zásady výběru a schvalování přistávacích ploch
20
3.4.2 Nebezpečné meteorologické a jiné jevy
20
3.4.3 Rádiové spojení
21
3.4.4 Naváděcí pokyny
21
3.5 Techniky používané při záchraně pomocí vrtulníku 3.5.1 Slanění z vrtulníku
22 22
3
3.5.2 Transport v podvěsu
22
3.5.3 Záchrana pomocí palubního jeřábu
23
3.6 Technické a materiální vybavení LZ
23
3.6.1 Pomůcky používané pro transport postiženého
23
3.6.2 Výzbroj a výstroj leteckého záchranáře
24
3.7 Medicínské zásady při letecké záchraně
24
3.7.1 Medicínské výhody letecké záchrany
24
3.7.2 Odlišnosti při leteckém transportu
25
3.7.3 Stupně naléhavosti při leteckém transportu
26
4 Letecká záchranná služba
28
4.1 Provozovatelé LZS v ČR
28
4.2 Stanoviště LZS a jimi používané typy vrtulníků
28
4.2.1 Typy vrtulníku používaných pro leteckou záchranu 4.3 Kritéria pro nasazení LZS
29 30
4.3.1 Indikace k nasazení LZS
30
4.3.2 Kontraindikace nasazení LZS
31
5 Poškození organismu způsobené chladem
32
5.1 Celkové podchlazení organismu
32
5.1.1 Prudká forma podchlazení
33
5.1.2 Pozvolná forma podchlazení
33
5.1.3 Ekvivalenty tepelných ztrát při různé síle větru a teplotě
34
5.1.4 Stádia podchlazení
34
5.1.5 První pomoc při podchlazení
34
5.2 Omrzliny
35
5.2.1 Stupně omrznutí
36
5.2.2 Ošetřování omrzlin
37
6 Lavinové neštěstí
38
6.1 Vyhledávání v lavinách
38
6.2 Vyproštění zasypaného z laviny
38
6.3 Patofyziologie lavinové nehody
39
6.4 Odborná první pomoc v terénu
40 4
7 Přehledy a statistiky zásahů HS ČR
41
7.1 Týdenní přehled zásahů HS Pec pod Sněžkou za období 31.1 2011-6. 2. 2011
41
7.1.1 Pondělí 31. 1. 2011
41
7.1.2 Úterý 1. 2. 2011
42
7.1.3 Středa 2. 2. 2011
44
7.1.4 Čtvrtek 3. 2. 2011
44
7.1.5 Pátek 4. 2. 2011
46
7.1.6 Sobota 5. 2. 2011
46
7.1.7 Neděle 6. 2. 2011
47
7.2 Grafy zásahů HS Pec pod Sněžkou za sezónu 2010/2011
47
7.2.1 Graf počtu zásahů dle národnosti
47
7.2.2 Graf zásahů dle závažnosti stavu zraněného
48
7.2.3 Graf počtu zásahů dle lokalizace poranění
49
7.3 Statistika zásahů HS předaných do péče ZZS za období
49
2008-2010 7.4 Statistika počtu zásahů HS dle jednotlivých oblastí za období
49
2008-2010 7.5 Graf počtu úrazů nahlášených HS při různých sportovních
50
aktivitách za období 2008-2010 8 Vybraná kazuistika
51
9 Diskuze
53
Závěr
55
Zusammenfassung
56
Seznam použité literatury
58
Přílohy
59
5
Úvod
Téma spolupráce zdravotnické záchranné služby s Horskou službou jsem si nezvolila náhodně. Již od útlého dětství se pohybuji v horském prostředí při různorodých sportovních aktivitách a nejednou jsem se tak stala svědkem událostí, které jen díky rychlé pomoci záchranářů neskončily tragicky. Lyžař končící svou zběsilou jízdu se zlomeninou bérce kdesi v lese, zastaven vzrostlým smrkem, turista ve snaze aktivně bojovat se svou nadváhou procházkou po horském hřebenu naprosto vyčerpaný, po pás zabořený ve sněhu zoufale a z posledních sil volá o pomoc, nebo mladá paraglidistka po neúspěšném přistání bezmocně naříká zapletená do větví stromu vysoko nad zemí... . To je jen pár příkladů toho, co všechno se nám může v horách přihodit. Všichni tito lidé ale měli veliké štěstí. Včasným a profesionálním zásahem, vyproštěním, ošetřením a předáním do péče zdravotníků, jim pomohli pracovníci Horské služby zachránit to nejcennější – jejich životy. Podobných příběhů se v našich horách odehrává nemálo a s rozvojem outdoorových disciplín a jejich dostupností široké veřejnosti jich neustále přibývá. Zodpovědná, obětavá a často velmi fyzicky náročná práce členů Horské služby mě velice zaujala a vzbudila ve mně zvědavost a touhu dovědět se o činnosti této organizace mnohem více. Proto jsem se rozhodla ve své absolventské práci věnovat právě problematice spolupráce zdravotní záchranné služby a především pak letecké záchranné služby, s touto organizací a poukázat na její přednosti i nedostatky.
6
1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl
Popsat možnosti a způsoby záchranných prací v nepřístupných terénech v podmínkách Horské služby ve spolupráci s leteckou a zdravotnickou záchrannou službou.
1.2 Dílčí cíle - Poukázat na význam Horské služby. - Objasnit způsoby a výhody záchranných prací pomocí letecké techniky. - Upozornit na rizika spojená s pohybem v horském prostředí.
7
2 Horská služba
2.1 Historie Horské služby ČR 2.1.1 Příchod člověka do hor a vznik prvních záchranářských spolků Kouzlo a krása hor láká lidi už od nepaměti, ale první pronikání do neznámých koutů přírody s sebou přineslo i mnohé oběti. Byli to především lovci a hledači zlata, kteří zde zabloudili a zahynuli. Člověk se ale s postupem času dostává hlouběji do hor a začíná využívat jejich bohatství ke svému prospěchu. Začíná si zde stavět svá obydlí, pracovat a zakládat rodiny. Život na horách ale není lehký a tvrdé klimatické podmínky ho svým obyvatelům neustále znepříjemňují. Obdiv ke kráse a majestátnosti hor vábí mnoho turistů, kteří zde přicházejí s touhou po dobrodružství poznávat panenskou přírodu. Pouštějí se stále výše a hlouběji do nebezpečných, neznámých končin, což s sebou pochopitelně přináší i mnohá zranění. Proto v roce 1850 vzniká koncesovaná služba průvodců a nosičů, podmíněná znalostí první pomoci, která za úplatu nabízí své služby. Se vznikem Klubu českých turistů v roce 1888 dochází k nárůstu návštěvnosti hor a k rozvoji lyžování. V roce 1887 zakládá Josef Rössler-Ořovský v Praze první lyžařský kroužek a v Jilemnici vzniká v roce 1895 Krkonošský Ski klub. V zimě roku 1900 projížděla skupina lyžařů pod vedením Josefa Rösslera-Ořovského kolem Sněžných jam v Krkonoších, když se pod posledním členem skupiny utrhla sněhová převěj a on se zřítil dolů. Tehdy zasáhli členové dobrovolného hasičského sboru ze Špindlerova Mlýna. Byla to první organizovaná záchranná akce v Krkonoších. 24. března 1913 si Krkonošské hory vyžádali další oběti. Při závodě v běhu na lyžích na 50 km ve sněhové bouři zahynuli sportovci Václav Vrbata a Bohumil Hanč. Vrbata, 8
ačkoli věděl, že nasazuje vlastní život, poskytl Hančovi část svého oděvu ve snaze ochránit svého kamaráda před nepřízní počasí a zvýšit tím šance na jeho přežití. Bohužel marně. Oba sportovci toho dne na následky podchlazení zemřeli. Tento Vrbatův čin byl však posouzen jako základní prvek v pomoci člověka člověku v horách a na jeho počest byl 24. březen ustanoven jako Den Horské služby ČR. [T. NOVÁK, 2004]
2.1.2 Zrod Horské služby Po první světové válce u nás dochází k dalšímu velkému rozvoji lyžařského sportu a souběžně s tím narůstá i úrazovost a počet tragických nehod na našich horách. Pomoc turistům a lyžařům v nesnázích zajišťují především členové dobrovolných hasičských sborů, které již řadu let školí místní lékaři v poskytování první pomoci. K nim se přidávají i členové místních spolků zimních sportů. Všichni tito lidé byli velmi dobrými znalci hor, avšak jejich velkou nevýhodou byla nedostatečná organizace. Toto prověřila zima na přelomu roku 1934/35, kdy se členové tvořící se horské služby v noci z 2. na 3. února v mrazivé vichřici neúspěšně pokoušeli o záchranu šestice turistů. Celkem si tato zimní sezóna vyžádala 18 lidských obětí. Protože už nikdo nepochyboval o nutnosti vytvoření záchranné složky v Krkonoších byla dne 12. května 1935 ve Špindlerově Mlýně založena jednotná organizace Horské záchranné služby Krkonoše. Skládala se z dvaceti delegátů a jejím předsedou se stal sám okresní hejtman ve Vrchlabí Dr. Vaina. Bylo ustanoveno pět ústředních stanic: Rokytnice nad Jizerou, Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Malá Úpa a Jánské Lázně. Výkonných členů bylo tehdy 320. Nedostatek záchranného materiálu, který byl zpočátku velkým handicapem rodící se Horské služby, vyvažovali její členové svou obětavostí, obrovským pracovním nasazením a pevným kamarádstvím, které všechny členy ještě více utužovalo. Politické události za druhé světové války přerušili oficiální činnost organizace, ale její podstata práce a myšlenka pomáhat přežívaly i za okupace. K obnovení činnosti HZS Krkonoše dochází v září roku 1945. Postupně vznikají záchranářské spolky i v dalších oblastech: 1948 - Jeseníky a Šumava, 1949 – Orlické hory, 1951 – Beskydy, 1954 – Jizerské hory, 1955 – Krušné hory. 1. 12. 1954 dochází ke sloučení Horské záchranné služby s Tatranskou horskou službou a vzniká jednotná, celorepubliková Horská služba a nastává její velký rozvoj.
9
Roste materiální vybavení stanic i členů HS. Kromě základních pomůcek, jakou jsou svozné saně, lyžařské a horolezecké vybavení, oblečení členů a zdravotní materiál, pronikají do HS další pomůcky pro záchranářskou i preventivní činnost. Rozvíjí se spolupráce se zahraničními partnery z alpských zemí, je zavedeno mezinárodní značení sjezdových tratí a lyžařských cest, začínají se používat SOS telefony a radiostanice a od roku 1967 se ve vybavení HS objevují i sněžné skútry. Postupně se budují a modernizují záchranné stanice a domy HS. Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti měly svou samostatnou právní subjektivitu, ale v roce 2001 vzniká jediný právní subjektobčanské sdružení Horská služby ČR spadající pod Ministerstvo zdravotnictví. V průběhu roku 2004 však došlo k dohodě ministerstev, pro která HS vykonávala svou činnost, že nadále bude tato organizace zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj, jako podpora cestovního ruchu. Na základě rozhodnutí vlády dochází 1. 1. 2005 k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o. p. s. [M. BÍCA, 1996]
2.1.3 HS ČR jako člen IKAR
Po úspěšném zvládnutí mezinárodního symposia ve Vysokých Tatrách v prosinci 1967, které řešilo problém právního postavení záchranných služeb a bezpečnost v horách, byla tehdejší HS ČSSR přijata za člena mezinárodního sdružení horských služeb celého světa IKAR (Internationale Kommision für Alpines Rettungswesen). V zeních, kde IKAR působí je HS nedílnou součástí integrovaného záchranného systému a intenzivně spolupracuje s policií, armádou a civilní obranou. Sdružení IKAR má 4 komise: Pozemní, leteckou, lavinovou a zdravotní. HS ČR má své zastoupení ve všech těchto komisích a trvale přináší do své činnosti nejnovější poznatky ze záchranářské praxe. Z tohoto začlenění vyplynula i potřeba zřízení skupiny leteckých záchranářů HS. V současné době má HS ČR 4 examinátory, 13 instruktorů letecké záchrany a 29 vyškolených leteckých záchranářů. Rovněž má podrobně zpracovanou metodiku jejich výcviku. 10
2.2 Poslání a úkoly HS Základním posláním HS je péče o bezpečnost lidí pohybujících se na horách. Neodmyslitelnou součástí tohoto poslání je prevence, tj. včasné a účinné předcházení situacím ohrožujících životy a zdraví návštěvníků hor. V souvislosti s neustálým rozvojem cestovního ruchu, a v poslední době také hlavně adrenalinových sportů, se význam této prevence ještě zvyšuje.
2.2.1 Poskytování informací Poskytováním informací se myslí seznámení turistů a sportovců se zásadami bezpečného pohybu na horách. HS za tímto účelem pořádá besedy a přednášky, prostřednictvím kterých seznamuje návštěvníky hor s horským prostředím a se zásadami bezpečného pohybu na horách jak na sjezdových tratích, tak i při pohybu ve volném terénu. Za tímto účelem byla vydána následující pravidla, která jsou obecně platná jak v ČR, tak i v zahraničí. Deset pravidel FIS pro chování na sjezdových tratích: 1. Ohled na ostatní lyžaře Každý lyžař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval ani nepoškozoval jiné osoby. 2. Zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy Každý lyžař nebo snowboardista musí jezdit s dostatečným odstupem, s ohledem na viditelnost. Rychlost a způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním podmínkám, i hustotě provozu. 3. Volba jízdní stopy Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrozil lyžaře jedoucího před ním. 4. Předjíždění Předjíždět můžeme vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi dostatek prostoru pro jeho pohyb. 5. Vjíždění a rozjíždění Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po
11
zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout na všechny strany a přesvědčit se, že tím neohrozí sebe a ostatní. 6. Zastavení Každý lyžař nebo snowboardista musí dbát na to, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo co nejrychleji uvolnit. 7. Stoupání a sestup Lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě. 8. Respektování značek Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci na sjezdovkách. 9. Chování při úrazech Při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc. 10. Povinnost prokázání se Každý lyžař nebo snowboardista, ať svědek nebo účastník, je povinen v případě úrazu sdělit své osobní údaje. Deset zlatých pravidel pro pohyb ve volném terénu: 1. Nikdy se do volného terénu nevydávejte sami. 2. Přizpůsobte túru předpovědi počasí a lavinovému nebezpečí a předem se informujte u spolehlivé osoby (například pracovníka HS) na vámi zamýšlenou oblast či trasu. 3. Nikdy nezapomeňte lavinový vyhledávač stejně jako lavinovou lopatu, sondu a mobilní telefon. Tam, kde je sníh velmi hluboký, používejte lyžařské brzdičky a ne bezpečnostní řemínky. Nepoužívejte řemínky na hůlkách. 4. Vyhněte se místům s hlubokým sněhem alespoň tři nejbližší dny po velkém sněžení. 5. Nelyžujte mimo sjezdovky a v hlubokém sněhu bez dobře nacvičené záchrany, včetně první pomoci a bez schopnosti správného použití lavinových záchranných pomůcek. 6. Používejte AIRBAG, ale nevkládejte do něj příliš velkou naději, mohlo by to vést k podcenění rizik. 7. Udržujte bezpečnou vzdálenost mezi vámi a vašimi kamarády jak během 12
výstupu, tak i během sjezdu, aby se případné riziko v kritických momentech omezilo pouze na jedinou osobu v danou chvíli. 8. Vyhněte se místům s navátým hlubokým sněhem (tzv. polštářům) na závětrných svazích. 9. Používejte pro sjezd stejnou trasu, jakou jste použili pro výstup, tak totiž budete znát lépe stav sněhové pokrývky a terén. 10. V případě pochyb či dokonce zlé předtuchy vždy řekněte NE. [M. BÍCA, 1996]
2.2.2 Hlídky v terénu a pohotovostní služby Jednou z činností pracovníků HS je hlídkování v terénu, které se provádí především v místech s největší koncentrací návštěvníků hor (hřebenové části hor, frekventované turistické cesty, lyžařská střediska), a tím i potencionálním nebezpečím vzniku úrazu. Hlídky jsou zde v bezprostředním styku s lyžaři a turisty a mohou jim tak v případě potřeby poskytnout okamžitou první pomoc a zajistit jejich transport k následnému ošetření, či přivolat další pomoc. Hlídky rovněž udržují přehled o stavu sjezdových či běžeckých lyžařských tratí a turistických cest a upozorňují návštěvníky na případná nebezpečí. Pohotovostní služba na stanicích HS má význam zejména v rychlé a snadné dosažitelnosti pro turisty, kterým zde může díky neustálému udržování spojení s terénními pracovníky poskytovat potřebné informace například o povětrnostních podmínkách, lavinovém nebezpečí, či již zmiňovaném stavu lyžařských, i turistických tratí. Pracovník pohotovostní služby rovněž obsluhuje dispečink a v případě úrazu, či pohřešování návštěvníka hor zajišťuje organizaci záchranných akcí.
2.2.3 Výstavba a využívání zařízení k preventivním účelům Mezi další činnosti prvence na horách patří značení míst s objektivním nebezpečím. Jedná se zejména o tyčové značení hřebenových cest a označování nebezpečných lavinových svahů výstražnými tabulemi. Zde se na základě pozorování daných lavinových oblastí a zhodnocení stability sněhové pokrývky, uvádí prognózní stupeň lavinového nebezpečí. 1. stupeň – úroveň nebezpečí nízká,
2. stupeň – úroveň
nebezpečí mírná, 3. stupeň – úroveň nebezpečí značná, 4. stupeň – úroveň nebezpečí
13
vysoká, 5. stupeň – úroveň nebezpečí velmi vysoká. Tyto výstražné tabule se kromě inkriminovaných svahů vyvěšují také na rozcestích, horských chatách a pod. tak, aby byli návštěvníci dostatečně informováni o možném hrozícím nebezpečí.
2.2.4 Záchranná činnost Mimo tato preventivní opatření je hlavním posláním HS zejména organizovat a provádět pátrací a záchranné práce v horském terénu, poskytovat první pomoc zraněným a zabezpečit jejich transport a předání zdravotnickým složkám. Za tímto účelem se členové HS pravidelně účastní řádných školení a přezkoušení v poskytování první pomoci, vedených odbornými lékaři. Jsou rovněž vybaveni moderními záchrannými pomůckami i speciální výzbrojí a výstrojí. Mezi tyto pomůcky patří materiál na ošetření otevřených ran (sterilní obvazový a krycí materiál, desinfekční přípravky), pomůcky pro fixaci zlomenin (elastická obinadla, kramerovy i vakuové dlahy různých velikostí, vakuové matrace, nákrční límce) i prostředky pro transport raněných (kanadské saně, akia člun, saně fjellpulken, rakouský vozík, horská nosítka, košová nosítka). (viz. příloha č. 10) Pozn. Prostředky pro letecký transport jsou uvedeny v kapitole 3.5.4 Z motorizovaných transportních prostředků má HS k dispozici terénní automobily a čtyřkolky a v zimním období rovněž sněžné skútry a rolby. Základním předpokladem pro úspěšnost záchranných prací je správná organizace a vedení celé akce, kvalitní vyškolení a rovněž vynikající fyzická připravenost zachránců. Každou událost je potřeba posuzovat individuálně s ohledem na povětrnostní a terénní podmínky a na dosažitelnost daného místa. Dle těchto podmínek je pak stanoven postup záchranných prací a způsob transportu zraněných osob. Vždy je také potřeba zvážit objektivní rizika a dbát na bezpečnost samotných zachránců. Kynologická sekce HS má k dispozici několik psovodů se speciálně vycvičenými psy, kteří jsou nepostradatelní zejména v případech lavinového neštěstí, či při některých pátracích akcích, kde významně napomáhají k nalezení zraněné, či pohřešované osoby a celou akci tím značně urychlují. Včasnost nalezení osob zasypaných lavinou, nebo zbloudilých, vyčerpaných a často podchlazených osob je pak klíčová pro jejich šance na přežití a následné uzdravení.
14
2.3 Členská základna HS
Horská služba ČR je tvořena jak profesionálními zaměstnanci, tak rovněž i dobrovolnými členy, kteří se uplatňují zejména jako sezónní zaměstnanci, nebo při mimořádných pátracích a záchranných akcích, kde je třeba většího počtu záchranářů. Celkem HS ČR zaměstnává 66 profesionálních záchranářů a 37 sezónních zaměstnanců. Dobrovolných členů je přibližně 415.
Počty členů HS v jednotlivých oblastech: oblast Šumava
Služebny a domy HS
profesionální zaměstnanec
sezónní zaměstnanec
dobrovolný člen
8
10
1
25
Krušné hory
14
8
1
70
Jizerské hory
8
8
6
32
20
16
18
146
3
5
2
28
Jeseníky
11
10
3
54
Beskydy
11
9
6
Krkonoše Orlické hory
15
60 Tabulka č. 1
3 Spolupráce HS s leteckou záchrannou službou
3.1 Historie spolupráce
3.1.1 První pátrací let Je osm hodin ráno 21. září 1962. Počasí nad Tatrami je nádherné a viditelnost výborná. Skupina členů Horské služby vzrušeně postává v Polaně pod Muráněm. Při záchranné pátrací akci se dnes poprvé v dějinách má použít vrtulník. V Jesenné přistává helikoptéra Mi-4 (viz. příloha č. 1) a rozjíždí se pátrací akce po dvou turistech z Prahy, kteří jsou již delší dobu nezvěstní. Ztratili se na neznámém místě při horské túře někde v oblasti Belianských Tater, nebo Javorové a Kolové doliny. První oblet: Muráň – Nový – Havran. Nejprve ze severu, poté z jihu. Létá se celý den, bohužel bez úspěchu.
3.1.2 První záchranný let Od onoho památného letu nad Belianskými Tatrami uplynuly již tři roky, když se pracovníkům Horské služby znovu naskytla příležitost vyzkoušet si záchranný let helikoptérou ve vysokohorských podmínkách. V Tatrách bylo tehdy mnoho nezvěstných turistů a horolezců a tak ve dnech 21. a 22. září 1965 přilétá z Prahy na pomoc vrtulník Mi-4 pilotovaný majorem Františkem Červíčkem a Emilem Fléglem. Piloti bez ustání přelétávali nad vrcholky hřebenů, oblétávali hory ze všech stran a získávali tím cenné zkušenosti s létáním v horském terénu. Ráno 23. září 1965 dostávají piloti i záchranáři možnost poprvé v přímé akci pomoct člověku. Na hřebenu Popradského Ledového štítu se padajícím kamenem vážně zraněna
stala nehoda, při které byla
horolezkyně Zvjezdana Gregorina z tehdejší
Jugoslávie. Horská služba rozbíhá záchrannou akci. Pavol Vavro (tehdejší profesionální zaměstnanec Horské služby) věděl, že na popradském letišti stojí helikoptéra a zeptal se tedy pilota, zda by se nepokusil vysadit alespoň čtyři záchranáře s nosítky na Zlomiskové rovni ve výšce 1800 m n. m. Když se major Červíček tehdy rozhodl zkusit to, určitě netušil, že se tím začíná psát historie letecké záchrany v Tatrách. Nemyslel na to tehdy ani on, ani ostatní, protože v tu chvíli měli všichni spoustu jiných starostí. 16
A co se vlastně stalo? Turistka si našla dva české vůdce, kteří ji slíbili, že ji dovedou na Gerlachovský štít. Jenomže v oblasti Popradského Ledového štítu zabloudili a při postupu hřebenem zasáhl Zviezdanu uvolněný balvan, který ji zlomil pánev a způsobil těžké krvácení. Bylo potřeba jednat co nejrychleji. Piloti František Červíček a Emil Flégl se rozhodli, že poletí. Do vrtulníku nastoupili Ivan Gálfy, Ivan Urbanovič, Pavol Vavro a Stanislav Samuhel. Vzali nosítka, deku a krátce po desáté hodině odstartovali z fotbalového hřiště v Tatranské Lomnici. Vystoupali přímo pod Gerlach, přeletěli Luční sedlo a přistáli na Zlomiskách. Záchranáři vyskákali z vrtulníku a běželi vzhůru. V 10.40 byli na Ledovém plese a v 11.12 h na hřebeni ve výšce 2300m n. m. Uplynula hodina a dvě minuty od startu vrtulníku z Tatranské Lomnice, když záchranáři konečně poskytují první pomoc zraněné turistce. Byla již v kritickém stavu, když ji spouštěli dolů ledovým žlabem k vrtulníku. Ve 12.55 h nakládají zraněnou do helikoptéry a převážejí ji do popradské nemocnice. Let ze Zlomisek do nemocnice trval pouhých 7 minut. Záchranáři si mohli konečně oddychnout a teprve až nyní začali přemýšlet a uvědomovat si, co vlastně udělali. Podařilo se jim zachránit další lidský život....
3.1.3 Další rozvoj spolupráce Od tohoto úspěšného zásahu se vrtulníky pro záchranu v horách začaly využívaly mnohem častěji. Náčelníkovi Horské služby TANAP-u Jánu Klinkovi vize záchranných letů v Tatrách učarovala natolik, že začal usilovat o získání vhodného vrtulníku pro Horskou službu. V srpnu roku 1966 požádal o pomoc Vojenský letecký útvar v Prešově a tím navázal spolupráci. Tato spolupráce však netrvala dlouho. Dosud používané vojenské stroje Mi-4 příliš nevyhovovali potřebám pro horskou záchranu. Byli zastaralé, příliš velké, těžké a jejich výkon byl nedostačující pro lety ve vysokých nadmořských výškách. Proto stále více sílila snaha získat modernější a výkonnější typ letounu pro horskou záchranu. Dle vypracované studie se ukázal jako nejvhodnější nákup francouzských strojů SA 316B Alouette III, který již byl k těmto účelům úspěšně používán leteckými záchrannými službami v alpských zemích. O tom, že helikoptéry jsou velmi účinným nástrojem při záchraně lidí v horách, přicházeli nesčetné správy publikované v soudobém domácím i zahraničním tisku. Ministerští úředníci však zatvrzele odmítali nákup drahých zahraničních strojů a i přes vyslovená rizika trvali na využívání domácích a sovětských vojenských vrtulníků. To, že jejich rozhodnutí nebylo správné se ukázalo 7. května roku 1969, kdy došlo ve Velké Studené dolině k tragické 17
nehodě vrtulníku Mi-4, při níž zahynul člen Horské služby Eugen Šándory. Tato tragédie ukončila používání tohoto typu vrtulníku při záchranných akcích. V roce 1972 se na československé obloze objevují vrtulníky Mi-2-QUASIMODO (viz. příloha č.1). Oproti svým starším kolegům se tyto stroje osvědčili. Pilot Milan Fabík s nimi uskutečnil mnoho odvážných záchranných akcí i v těžkých zimních terénech a vysokých nadmořských výškách. Pracovníci HS se pravidelně zúčastňují školení a seminářů, kde se seznamují s leteckou technikou a leteckou záchrannou pomocí s využitím vrtulníků. Helikoptéry si upevňují svou pozici v oblasti záchrany v horách a stávají se její nedílnou součástí. Důležité však nebyli pouze výkonné vrtulníky s vyškolenými záchranáři, ale i zdravotnický personál, který v nich měl létat. Byli to lékaři, kteří stáli u zrodu letecké záchrany v horách a připisovali největší význam rychlým záchranným akcím, které zkracovaly utrpení zrněným a zvyšovali jejich šance na přežití. Ve Vysokých Tatrách vznikla na začátku 70. let 20. století zdravotnická komise Horské služby TANAP-u, která pravidelně pořádala semináře o záchraně v horách. Lékaři HS Igor Miko, Ivan Maurovič, Zdeno Szabó a dobrovolná členka HS MUDr. Olga Králová, tvořili základní tým létajících lékařů hned po založení Letecké záchranné služby na konci 80. let. Zkušeností však byly nevelké a vrtulníky nebyly dostatečně vybaveny pro převoz raněných. Nosítka byla uložena přímo na palubu, bez možnosti zajištění a to znesnadňovalo péči o raněného. Lékaři se učili urgentní medicínu v horském prostředí, spolupracovat se záchranáři a posádkami vrtulníků přímo v terénu, určovali vhodný způsob transportu, museli zvládat techniku vysazení lékaře ke zraněnému. Setkávali se neustále s obtížně řešitelnými, novými situacemi i s četnými úrazy, které se v běžných podmínkách vyskytují jen zřídka kdy. Přibývaly nebezpečné kardiovaskulární příhody, úrazy z visu na laně, podchlazení a celková vyčerpání organismu i obávaný „syndrom smrti ze záchrany“ u vyčerpaných osob, které udržovala při životě už jen mobilizace vůle a zbytků tělesných rezerv. Tito lidé z posledních sil přežívali i několik dní v zoufalých podmínkách, aby nakonec zemřeli v rukou záchranářů. Na lyžařských svazích se stále častěji objevovaly těžké a netradiční zlomeniny končetin a úrazy hlavy. Lékaři se museli umět orientovat a pohybovat v horském a skalním terénu a nebát se pracovat v ohrožení vlastního života. Pomalu tak začala vznikat speciální jednotka „létajících lékařů“ a nový obor horská medicína.
[P. SVETOŇ, 2009]
18
3.2 Oprávnění provádět záchrannou činnost s využitím vrtulníku
Pro potřeby HS je nutné, aby každý člen byl řádně seznámen s možnostmi vrtulníkové záchrany a se základními pravidly a podmínkami pro její použití. Pro práci při záchraně za pomocí vrtulníkové a speciální techniky je v HS bezpodmínečně nutná kvalifikace leteckého záchranáře. K tomu, aby záchranář mohl získat tuto kvalifikaci, je zapotřebí absolvovat v patřičném rozsahu předepsaná školení, kde je uchazeč seznámen s problematikou pozemního zajištění, se záchrannou technikou, s typy letounů a v neposlední řadě rovněž s právními předpisy a normami týkajícími se letecké záchrany. Své znalosti pak musí prokázat při závěrečném přezkoušení před odbornou komisí tvořenou leteckými examinátory a instruktory. Tato komise rozhodne, zda je uchazeč schopen bezpečně a zodpovědně pracovat jako letecký záchranář a vydá mu oprávnění, kterým je povinen se kdykoli prokázat. Takto proškolená osoba ručí v plném rozsahu jak za bezpečnost zachraňovaného, tak i bezpečnost vlastní. Minimální věk pro získání kvalifikace leteckého záchranáře je 21 let. Jestliže je pro záchrannou akci nutný větší počet záchranářů, musí být určen vedoucí, který zodpovídá za způsob a bezpečné provedení zásahu. Při záchranných letech je na palubě vrtulníku přísně zakázána přítomnost jiných osob, kromě posádky a specialistů přímo se podílejících na prováděné akci. [www.hscr.cz, 10]
3.3 Typy záchranných letů
Záchranné lety můžeme rozdělit do dvou skupin: a) pátrací lety - jsou takové lety, při kterých se pátrá po osobách nezvěstných, zbloudilých, osobách které přežily živelní pohromy, katastrofy a nehody. Pátrací let se ale vždy může změnit v let záchranný a proto je nutné být připraven na možnost potřeby výsadku záchranářů a nutnost poskytnutí první pomoci. Nejvýhodnější při pátrání v horách je metoda pátrání po vrstevnicích, kdy se při každém obletu klesá o 50m.V průběhu letu je nutné, aby zachránce důkladně zaznamenával již propátrané prostory.
19
b) primární záchranné lety - jsou takové, jejichž hlavní úlohou je poskytnout pomoc postiženým osobám. Nutnost přepravy postižených osob určuje lékař, nebo vedoucí záchranné akce, po dohodě s velitelem vrtulníku. Při obou typech letů je rovněž možno použit specielně vycvičených záchranářských psů se psovody. Každý pes musí absolvovat před vlastním nasazením minimálně jeden zkušební let a zvládnout vystupování a nastupování do vrtulníku za běhu rotoru.
3.4 Navádění vrtulníku
3.4.1 Zásady výběru a schvalování přistávacích ploch Při navádění vrtulníku je velmi důležitý výběr správné plochy pro bezpečné přistání a vzlet (viz. příloha č. 3). Je nutno dodržet následující pravidla: - pro vzlet a přistání je požadována plocha o rozměru minimálně 30 x 40 metrů (může se lišit dle typu stroje), uprostřed pokud možno s vodorovnou plochou 5 x 5 metrů - do vzdálenosti 10m od rotoru a ocasní vrtulky se nesmí vyskytovat překážky vyšší než 1m - příčný sklon přistávací plochy smí být maximálně 5° − v blízkosti místa přistání se nesmějí nacházet žádné volné předměty, které by se vlivem proudění vzduchu od rotoru mohly dát do pohybu − v případě přistávání na neznámé ploše je nutno vysadit zachránce (palubního technika) a řídit se jeho naváděcími pokyny − snížení výkonu na volnoběh je povoleno až když jsou rovnoměrně zatíženy všechny části podvozku vrtulníku − před přistáváním na zasněženou plochu je nutné tuto plochu (dle druhu sněhové pokrývky) předem upravit
3.4.2 Nebezpečné meteorologické a jiné jevy Možnosti vzletu a přistání vrtulníku jsou ovlivněny počasím a dalšími jevy, které by 20
mohly významně ohrozit bezpečnost letu. Mezi tyto nebezpečné jevy řadíme náhlou sněhovou přeháňku, větrné turbulence, oblasti zastínění, námrazu, krupobití, padající kamení, hustou mlhu. Za takovýchto podmínek není možné vzlétnout ani provést bezpečné přistání.
3.4.3 Rádiové spojení Při složitějších záchranných akcích a zhoršené viditelnosti je třeba k dorozumívání mezi posádkou vrtulníku a pozemními pracovišti používat rádiové spojení. Při navádění vrtulníku pomocí radiostanic se jejich obsluhy musí řídit spojovacími postupy: Žádná stanice nesmí vysílat zbytečná, ani anonymní hlášení; operátor musí hovořit klidným, jasným a zřetelným hlasem; všechny stanice musí odpovídat na volání jiných stanic, které jim je určeno a na požádání s nimi udržovat spojení; volací znaky jednotlivých stanic je třeba stanovit tak, aby v žádném případě nemohlo dojít k jejich záměně. Pro případ selhání rádiového spojení musí být navádění vrtulníku vždy zdvojeno smluvenými naváděcími signály.
3.4.4 Naváděcí pokyny Vrtulník se navádí tak, že pilot sleduje naváděče na zemi, který mu dává povelové signály. Zároveň palubní naváděč sleduje informaci pod vrtulníkem a předává pokyny pomocí palubního zařízení veliteli vrtulníku. Směry při navádění vrtulníku jsou určeny z pohledu pilota, po směru letu. Před zahájením manévru musí být pilot obeznámen s místem, kde se bude daná akce provádět a na toto místo musí být naváděn osobou s dobrou znalostí místního terénu. Při konečné fázi přibližování vrtulníku k místu přistání, nebo provedení záchranné akce se pro navádění pomocí radiostanice používají následující hlasové pokyny: Pro pohyb dopředu informujeme pilota o vzdálenosti o jakou je potřeba se přiblížit v metrech a povely „DOPŘEDU, DOPŘEDU“, ….. při pohybu vrtulníku „DOPŘEDU DOBRÝ“, ..... „DOPŘEDU STOP“ ! Stejné povely se používají při pohybu dozadu, doleva i doprava. Další pokyny se pak používají pro klesání a stoupání
21
Při navádění musí navigátor pečlivě sledovat okolní terén, především pak koruny stromů, dráty elektrického vedení, terénní nerovnosti a pod. Povely musí být podávány zřetelně, s klidnou hlasovou intonací. Pro navádění vrtulníku ze země se používají návěstí prováděná pomocí rukou. (viz. příloha č. 5)
3.5 Techniky používané při záchraně pomocí vrtulníku
3.5.1 Slanění z vrtulníku Kotvící lano pro zajištění osob na palubě vrtulníku je tvořeno lanem nebo plochou smyčkou, která je k podlaze vrtulníku uchycena pomocí minimálně čtyř kotvících bodů. (viz příloha č. 9) Slanění záchranáře z vrtulníku se provádí pouze v případech, kdy se postižená osoba nachází na místě, kde není možné bezpečné přistání helikoptéry a zároveň zde není jiná možnost přístupu. Slanění se provádí následujícím způsobem: Záchranné lano se ukotví do oka výsuvné hrazdy v pracovní poloze (viz příloha č. 8), nebo do kotvícího oka na palubě vrtulníku a zachránce po něm rychle a bezpečně slaní k postiženému, přičemž neustále sleduje okolní terén a chování vrtulníku a dbá pokynů palubního technika. Po ukončení slanění uvolní lano ze slaňovací osmy (či jiné pomůcky pro slaňování) a dá palubnímu technikovi znamení, že je bezpečně na zemi. Pilot je stručně a jasně informován palubním technikem o veškeré činnosti na palubě i pod vrtulníkem. Jednou z technik je i slaňování do podvěsu, kdy je navíc potřeba stanovit postup pro odvíjení podvěsového lana a dbát zvýšené opatrnosti s ohledem na možnost zamotání obou lan. Po vytvoření podvěsu je záchranář povinen dohodnutým způsobem informovat palubního technika, že je připraven provádět činnost v lanovém podvěsu.
3.5.2 Transport v podvěsu Další používanou technikou při letecké záchraně je podvěs. Jedná se o techniku, při které je zachránce navázán na statické lano ukotvené do háku na spodní straně kabiny vrtulníku. Na tomto laně je pak přepraven nad místo zásahu, kde pilot zahájí klesání (viz. příloha č. 6). Záchranář dává palubnímu technikovi znamení o vzdálenosti od 22
terénu a když dosáhne místa zásahu, pilot na dané pozici setrvá, dokud si záchranář nezajistí postiženého pomocí karabiny lanovice k sobě. Pak dá palubnímu technikovi pokyn ke stoupání a přeletu na místo, kde lze provést bezpečné přistání. V případě zachycení lana, kdy je ohrožená činnost vrtulníku, je třeba toto lano uvolnit odříznutím. Toto však smí být provedeno pouze shora, palubním technikem, aby nemohlo dojít vlivem odpružení lana k jeho namotání do rotorů vrtulníku. Délka podvěsového lana může být dle potřeby různá a je závislá na terénních podmínkách. Při délce lana nad 80m, nebo v podmínkách, kdy není možný vizuální kontakt mezi zachráncem a palubním technikem, je zapotřebí ke komunikaci použít rádiové spojení. Pro transport v podvěsu i pro jeřábování je třeba postiženého řádně zajistit. Tím rozumíme zajistit průchodnosti dýchacích cest, stabilizovat základní životní funkce, zastavit krvácení, fixovat zlomeniny a ošetřit otevřená poranění. Postiženého rovněž musíme chránit proti chladu, vlhkosti a větru. Bezpečně zafixujeme tělo i končetiny postiženého, aby se zabránilo dalším možným poraněním při transportu, kde často dochází vlivem proudění větru pod rotorem ke značné rotaci.
3.5.3 Záchrana pomocí palubního jeřábu Při jeřábování je záchranář zajištěn do oka palubního jeřábu, který obsluhuje palubní inženýr. Následně je pak spouštěn na místo zásahu, přičemž dává znamení o poloze nad terénem. Na zemi pak zajistí postiženého do druhého oka jeřábu a informuje palubního inženýra, že může zahájit navíjení (viz. příloha č. 7). V průběhu vyzvedávání na palubu vrtulníku je záchranář povinen sledovat vzdálenost od vrtulníku a při přiblížení k lyžině jejím uchopením a oddálením umožnit, za spolupráce s palubním technikem, bezpečné vtažení postiženého na palubu.
3.6 Technické a materiální vybavení LZ
3.6.1 Pomůcky používané pro transport postiženého Pro transport lehce zraněné osoby, při vědomí používáme evakuační šátek, pro osoby v bezvědomí a těžce raněné používáme transportní vak pod vrtulník. (viz. příloha č.
23
10) Dále je možno pro letecký transport použít rovněž lanovou síť, či americká nosítka Freno. Zavěšení břemene musí být provedeno pomocí smyček minimálně ze šesti pevně otestovaných bodů.
3.6.2 Výzbroj a výstroj leteckého záchranáře Každý letecký záchranář musí být vybaven předepsanou výzbrojí (horolezecké lano o průměru 11mm 1-2 ks, zachycovací postroj, minimálně 5 ks karabin, slaňovací prostředek, zajišťovací smyčka - minimálně 2 ks, nůž s pevnou čepelí) a výstrojí (přiléhavý ochranný oděv, pracovní obuv se zpevněným kotníkem a neklouzavou podrážkou, ochranná přilba, ochranné brýle nebo ochranný štít, ochranné prstové rukavice, ochrana sluchu a záchranná plovací vesta pro činnost na vodě) Pro provádění záchranné činnosti v noci a v případech, kdy LZ nemá vizuální kontakt s posádkou letadla, nebo při použití podvěsu delšího než 80m, musí být LZ vybaven radiovým spojením pro komunikaci s posádkou letadla, čelovou svítilnou a chemickými světly červené, zelené a žluté barvy (po 2ks) včetně prostředků pro jejich upevnění. Samozřejmostí je v případě potřeby rovněž batoh se zdravotnickým materiálem (krční límce, dlahy, obvazy, oživovací přístroje, ...) Při provádění záchranných prací smí být používány pouze prostředky odpovídající příslušným zákonům a právním normám.
3.7 Medicínské zásady při letecké záchraně 3.7.1 Medicínské výhody letecké záchrany Hlavní a největší výhodou leteckého transportu je především rychlost. S pomocí vrtulníku se výrazně zkracuje doba čekání postiženého na záchranu a samozřejmě i doba transportu do nemocničního zařízení, čímž se významně zvyšují i šance na jeho přežití a uzdravení s co možná nejmenšími následky. Výhodou je rovněž omezení otřesů a bolestivých podnětů, možnost ošetřování a kontroly pacienta po celou dobu letu a tím výrazně snížit riziko vzniku, či rozvoje šokového stavu postiženého. Po rozhodnutí lékaře je pacient transportován rovnou na specializované zdravotnické zařízení, kde mu může být poskytnuta potřebná odborná
24
péče. Mezi výhody leteckého transportu ředíme i možnost rychlého přesunu specialistů a potřebného vybavení na místo zásahu.
3.7.2 Odlišnosti při leteckém transportu Oproti běžným, pozemním transportním prostředkům vykazuje letecký transport určité odlišnosti, jako jsou například náhlé změny polohy stroje při poryvech větru a v bouřce. V důsledku pasivních pohybů ve všech třech rovinách, které se navzájem kombinují, dochází k dráždění rovnovážného ústrojí ve vnitřním uchu a ve vegetativním nervovém systému. Tím je u postiženého velmi často vyvolán stav zvaný kinetóza. Na uvedené jevy jsou velmi náchylní postižení s poraněním mozku a proto je nutné věnovat jim zvýšenou pozornost. Rovněž hluk rotoru zhoršuje stav u osob s kraniocerebrálním poraněním a v šoku a také přispívá ke vzniku kinetózy. Mezi příznaky kinetózy patří bledost, nevolnost, zívání, studený pot, zvýšené slinění, nutkání ke zvracení, závrať, změny srdeční frekvence a pokles krevního tlaku. Někdy i nutkání k močení a stolici. Je nutno počítat i s možným zhoršením psychického stavu postiženého. Opatření vedoucí k odlehčení těchto komplikací jsou přívod čerstvého vzduchu, dle možnosti uložení postiženého do horizontální polohy, odvedení jeho pozornosti od potíží, utěsnění zvukovodů vatovými tampónky. Rychlé klesání může zhoršit šokový stav postiženého, proto se při přistávání doporučuje pokles maximálně 200 výškových metrů za minutu. Stav pacientů v šoku, v závislosti na délce letu, zhoršují též vibrace vrtulníku. Je proto potřeba zajistit protišoková opatření. Zajištění žilních vstupů je vhodné provést ještě před naložením pacienta na palubu. Vzhledem ke značnému hluku na palubě vrtulníku je pro sledování srdeční činnosti nutný přístroj s monitorem nebo optický ukazatel tepové frekvence. V případě nouze pohmat na krčních tepnách. Použití fonendoskopu je velmi obtížné. Ideální poloha pro transport raněného je dlouhá osa těla ve směru letu, tedy hlavou dopředu. Každá život ohrožující příhoda, kterou za letu není možné odvrátit, je důvodem k okamžitému mezipřistání.
25
3.7.3 Stupně naléhavosti při leteckém transportu Při rozhodování o potřebě přivolání vrtulníku a o pořadí zásahu v případě více nehod současně je třeba určit stupeň naléhavosti zásahu, dle závažnosti poranění a zdravotního stavu pacienta, a rovněž brát v úvahu další skutečnosti, jako naléhavost chirurgického výkonu či speciálního léčení, nebezpečí dalších škod z prodlení, dostupnost místa nehody pro běžné transportní prostředky. I. stupeň - ohrožení základních životních funkcí postiženého - amputace, poranění velkých cév a každé masivní krvácení - podezření na vnitřní krvácení - poranění srdce - těžké šokové stavy - prudké otravy II. stupeň - otevřená poranění hrudníku a břicha - kraniocerebrální poranění s prohlubující se poruchou vědomí a jinými příznaky, svědčícími o nitrolebním krvácení - poranění páteře a páteřní míchy - poranění obličeje, krku a ústní dutiny s rizikem omezení, či zástavy respirace - rozsáhlá pohmoždění svalů - popáleniny 3. stupně a popáleniny 2. stupně nad 20 % povrchu těla - úpal - celkové podchlazení - rozsáhlé omrzliny - vyčerpání, lehčí otravy - uštknutí zmijí - zásah bleskem, pokud poranění nesplňují kritéria I. stupně - otevřené zlomeniny dlouhých kostí III. stupeň - tupé poranění břicha bez šoku a bez podezření na vnitřní krvácení - lehčí úrazy lebky bez podezření na nitrolební krvácení
26
- zlomeniny všech dlouhých kostí (uzavřené), bez většího výronu a šoku - luxace a poranění menších kloubů IV. stupeň - nezávažná poranění hrudníku - poranění obličeje, čelistí a krku bez velkého krvácení a vlivu na dýchání - četná povrchová zranění bez většího krvácení a šoku - rozsáhlejší popáleniny 1. stupně - distorze větších kloubů Toto pořadí je jen orientační. Rozhodování v každé dané situaci vyžaduje individuální řešení na základě odborného posouzení. Z medicínského hlediska mohou nastat situace, kdy je nutný rychlý transport i u osob s relativně lehkým poraněním. Například jedná li se o osoby ve velmi špatném psychickém stavu. Občasné katastrofické havárie vrtulníků u nás i v zahraničí nás nutí při jejich nasazování postupovat uvážlivě a vždy je nutné řídit se zásadou vyslat do akce co možná nejmenší počet dobře vycvičených a vybavených leteckých záchranářů. [M. BÍCA, 1996]
27
4 Letecká záchranná služba
4.1 Provozovatelé LZS v ČR
V současnosti se systém Letecké zdravotnické záchranné služby (LZZS) v České republice svou kvalitou, dosahovanými výsledky a svým celoplošným pokrytím řadí mezi špičku v Evropě. LZZS byla rozdělena do deseti oblastí (viz. Příloha č. 3) a leteckou část její činnosti zabezpečuje několik státních i nestátních leteckých provozovatelů: Letecká služba Policie ČR – pro oblast Praha Armáda ČR – pro oblast Plzeň Alfa helicopter – pro oblasti Jihlava, České Budějovice, Brno a Olomouc Delta system-air ( DSA) – oblasti Ostrava, Liberec, Ústí nad Labem, Hradec Králové
4.2 Stanoviště LZS a jimi používané typy vrtulníků
„KRYŠTOF 1“ - středisko LZS Praha, vrtulníky EC 135 T2, BELL 412 „KRYŠTOF 4“ - středisko LZS Brno, vrtulníky EC 135 T2, BELL 427 „KRYŠTOF 5“ - středisko LZS Ostrava, vrtulník EC 135 T2+ „KRYŠTOF 6“ - středisko LZS Hradec Králové, vrtulník EC 135 T2 „KRYŠTOF 7“ - středisko LZS Plzeň, vrtulník W-3A SOKOL „KRYŠTOF 9“ - středisko LZS Olomouc, vrtulník EC 135 T2+ „KRYŠTOF 12“ - středisko LZS Jihlava, vrtulník BELL 206 L4T „KRYŠTOF 13“ - středisko LZS České Budějovice, vrtulník BELL 427 „KRYŠTOF 15“ - středisko LZS Ústí nad Labem, vrtulník EC 135 T2 „KRY3TOF 18“ - středisko LZS Liberec, vrtulník EC 135 T2
28
[www.zzshmp.cz, 9]
4.2.1 Typy vrtulníků používaných pro leteckou záchranu EC 135 T2 - vrtulník kategorie A, který zcela vyhovuje mezinárodním předpisům pro provoz LZS, vyrobila společnost Eurocopter Deutschland GmbH. Jedná se o lehký dvoumotorový vrtulník, se dvěma vysoce výkonnými motory Arrius 2B2, čtyřlistým nosným rotorem, vyrovnávacím rotorem typu fenestron a lyžinovým podvozkem. Vrtulník je přizpůsoben pro přepravu jednoho až dvou ležících pacientů, 2 členů lékařského personálu a 2 pilotů. V provozu od roku 2005 na LZS v Brně, Praze, Hradci Králové, Liberci a Ústí nad Labem. EC 135 T2+ - jedná se o modernější variantu T2 se silnějšími motory a modernějším zobrazováním přístrojů. Vrtulník je přizpůsoben pro přepravu jednoho ležícího pacienta. Posádka vrtulníku je složena z pilota a až tří členů lékařského nebo záchranného týmu. V provozu od srpna 2009 na LZS Ostrava a Olomouc.
[www.dsa.cz, 8]
BELL 206 L4T – výkonný dvoumotorový vrtulník s cestovní rychlostí 200km/h, ve zdravotní verzi pojme jednoho pacienta, dvoučlenný doprovod a jednoho pilota. V současné době působí tento stroj u LZS kraje Vysočina. BELL 427 – lehký, dvoumotorový vrtulník kategorie A 1. výkonnostní třídy s dobou letu až 2,5 hod. a cestovní rychlostí 251km/h Výkonnější typ motoru oproti 206. Ve zdravotní verzi pojme jednoho pacienta, dva členy zdravotnické osádky a dva piloty. Používán LZS České Budějovice, Brno BELL
412 – výkonný vrtulník patřící ve své střední hmotnostní kategorii mezi
nejrozšířenější záchranné stroje na světě. Jeho prostorný trup ho předurčuje k provádění nejrůznějších záchranných akcí, kde je třeba přepravit více materiálu i lidí na palubě. Pro transport zraněných se zde běžně používají 2 nosítka. Tento typ vrtulníku je zařazen i u Letecké služby Policie ČR, která jej používá k podpoře všech složek integrovaného záchranného systému. W-3A SOKOL – dvoumotorový, víceúčelový stroj polské výroby vycházející z modelu Mil Mi-2, klasického uspořádání s čtyřlistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem. V současné době ho využívá LZS Plzeň.
29
4.3 Kritéria pro nasazení LZS
Letecká záchranná služba je formou poskytování PNP v situacích, kdy je zásah pozemní cestou významně ztížený nebo nemožný a dále prostředkem zajištění dostupnosti specializované nemocniční neodkladné péče pacientům z celého území ČR. Dalším úkolem je zejména zajištění mezinemocničních (sekundárních) transportů v těch případech, kdy by transport pozemní cestou mohl z důvodů délky, nešetrnosti, či z jiných důvodů vést až k transportnímu traumatu nebo přivodit závažné zhoršení zdravotního stavu pacienta. Specifickými úkoly jsou rekognoskační a ostatní lety LZS vykonané v souvislosti s odvrácením nebezpečí ohrožení života nebo závažného postižení zdraví jednotlivců nebo skupin obyvatel. Tyto úkoly zajišťuje síť stanovišť LZS, kterou tvoří 10 základen (viz. Kapitola 4.1.2).
4.3.1 Indikace k nasazení LZS 1. Reálná pravděpodobnost zkrácení dosažitelnosti PNP o více než 5 minut u událostí, kdy obsahem tísňového volání je: náhlé a nečekaně vzniklé bezvědomí spojené s poruchou nebo zástavou dýchání 2. Reálná pravděpodobnost zkrácení dosažitelnosti PNP o více než 10 minut u událostí, kdy obsahem tísňového volání je: - závažná, náhle a nečekaně vzniklá kvantitativní porucha vědomí - náhle vzniklé příznaky svědčící pro akutní infarkt myokardu do jedné hodiny od vzniku potíží - náhle vzniklé a objektivně zřejmé a závažné poruchy dýchaní - závažná událost a vznik poranění, kde je podle zvláštního předpisu indikované směrování pacienta do traumacentra nebo jiného specializovaného centra - závažné potápěčské příhody s předpokladem směřování pacienta do centra hyperbarické medicíny 3. V ostatních případech tam, kde nasazení LZS přinese významné zkrácení dosažitelnosti PNP a současně lze předpokládat dosažitelnost PNP při zásahu pozemní cestou nad 15 minut; tj. zejména zásahy v nedostupném terénu či zásahy na frekventovaných komunikacích, kde lze očekávat ztíženou dosažitelnost pomocí
30
pozemní cesty. 4. V případech, kde je reálné zkrácení transportu pacienta na specializované pracoviště (traumacentrum, kardiocentrum, iktové centrum, centrum pro patologické novorozence, centrum hyperbarické medicíny apod.) o více než 15 minut ve srovnání s pozemním transportem. 5. U událostí s větším počtem postižených, kde lze předpokládat nepoměr mezi počtem postižených a počtem dostupných sil a prostředků ZZS. Relativní indikací pro nasazení LZS může být také sekundární transport na specializovaná pracoviště pacienta, u něhož lze předpokládat příznivý vliv leteckého transportu na minimalizaci transportního traumatu. Jedná se zejména o pacienty s úrazem páteře s podezřením na poranění míchy, nebo pacienty s prokázaným, nebo pravděpodobným krvácením do CNS.
4.3.2 Kontraindikace nasazení LZS Absolutní kontraindikací pro vyslání LZS je reálné ohrožení bezpečnosti letu. Tato bezpečnost může být narušena jednak vnějšími vlivy (špatné letové podmínky v důsledku nepřízně počasí atd.), nebo vlivy vnitřními (příliš neklidný, agresivní pacient). Mezi relativní kontraindikace můžeme zařadit nestabilní stav pacienta s bezprostředně hrozícím rizikem nutnosti provedení život zachraňujících výkonů, které by na palubě vrtulníku nebylo možno provést, nebo by jejich provedením vzniklo vysoké riziko selhání či komplikací. Jedná se zejména o reálný předpoklad provádění KPCR – kardiopulmocerebrální resuscitace, bezprostředně hrozící porod, či porod v chodu, neklidný pacient a pod.
31
5 Poškození organizmu způsobené chladem Kromě nesčetných, různorodých úrazů, jako jsou například fraktury končetin, poranění kloubů a vazů, kraniocerebrální poranění, poranění páteře, ale i poranění vnitřních orgánů se na horách nezřídka kdy setkáváme s poškozením organizmu způsobeným chladem, které se může vyskytnou jak samostatně, tak jako doprovodná, nežádoucí komplikace u výše uvedených poranění. Obzvláště v zimním období je nutné brát tento fakt na vědomí a při záchranných akcích vždy maximálně usilovat o minimalizaci tepelných ztrát u postiženého.
5.1 Celkové podchlazení organismu
Lidský organismus můžeme zjednodušeně rozdělit na jakési centrální tělesné jádro ve kterém teplota kolísá jen minimálně(dutina lební, hrudní, břišní, hluboké svalové struktury) a periferní obal což jsou povrchové struktury svalstva, podkoží a kůže. Tento náš „obal“ reaguje prostřednictvím tepelných receptorů obsažených v kůži na změny teploty a mechanickými činidly (stažením, či roztažením periferních cév, pocením, vyvolání svalového třesu) zajišťuje výměnu tepla a udržování stálé vnitřní tělesné teploty (termoregulace). Je-li organismus vystaven chladu, snaží se termoregulačními mechanismy uchovat potřebné teplo v tělesném jádru. Cévy na periferiích se stáhnou a tím se v nich omezí cirkulace krve. Teplota tělesného obalu tak kolísá s teplotou vnějšího prostředí, až se jí může téměř vyrovnat. Teplota končetin se zpravidla udržuje na dostatečně vysoké úrovni, aby byl postižený schopen pohybu a nedocházelo k umrznutí. V nepříznivých podmínkách, zejména za silného větru, se však na úkor končetin udržuje vyšší teplota tělesného jádra a může tak dojít ke vzniku omrzlin. Po vyčerpání těchto obranných mechanismů dochází ke snížení teploty tělesného jádra pod 35°C a nastupuje rozvoj podchlazení (hypotermie). Hypotermie postiženého přímo ohrožuje na životě, protože kromě ostatních orgánů postihuje nejvíce kardiovaskulární systém a CNS (centrální nervovou soustava). Má proto absolutní přednost před ošetřováním omrzlin a jiných, méně závažných poranění. K častějšímu výskytu podchlazení v horském prostředí přispívá rovněž silný vítr, 32
vysoká vlhkost vzduchu, vyčerpání organismu, dehydratace a v neposlední řadě rovněž alkohol, kterým se spousta turistů a lyžařů ráda „posilňuje“ jenž způsobuje roztažení cév (periferní vazodilataci) a tím urychluje úbytek tělesné teploty.
5.1.1 Prudká forma podchlazení Tato forma hypotermie vzniká při velmi náhlém a intenzivním působení chladu na organismus, obvykle při pádu postiženého do ledové vody. V ledové vodě jsou tepelné ztráty mnohonásobně vyšší než v suchém prostředí. Je to způsobeno zejména ztrátou izolující vzduchové vrstvy v blízkosti kůže a prouděním. Voda má 25x vyšší tepelnou vodivost než vzduch. Svalovým třesem a snahou postiženého o pohyb dochází rychle k vyčerpání zdrojů energie ve svalech a játrech (glykogen). Dochází k centralizaci tepla do jádra. Postižený je zpočátku neklidný, úzkostlivý, později nastupuje únava, apatie. Zvyšuje se dechová i tepová frekvence, která vede k fibrilaci komor a následné smrti. K té dochází přibližně po 15 – 20 minutách i dříve. Někdy dojde ke smrti okamžitě v důsledku reflexní poruchy srdečního rytmu.
5.1.2 Pozvolná forma podchlazení Mnohem častější a obvyklejší formou podchlazení je hypotermie pozvolná. Dochází k ní v důsledku mnoha faktorů, ale k nejvýznamnějším patří omezení, či ztráta možnosti pohybu v důsledku úrazu, nebo fyzického vyčerpání organismu. Při pohybu se ve svalech tvoří až 70 % potřebného tepla a pouhých 30% zabezpečují ostatní orgány, především játra. Dalšími faktory ovlivňujícími rychlost podchlazení organizmu jsou kromě vnějších vlivů (teplota a vlhkost vzduchu, nadmořská výška, síla větru, délka expozice) i celková tělesná konstituce, množství podkožního tuku, dostatečná výživa, fyzická zdatnost, úroveň hydratace, aktuální zdravotní stav postiženého fyzický i psychický. Hypotermie se u postiženého projevuje apatií, narušeným chováním, únavou. Svaly v důsledku podchlazení a nedostatečného prokrvení tuhnou a zhoršuje se koordinace pohybů. Postižený často padá a má potřebu odpočívat. Po selhání chladové vazokonstrikce dochází k opětovnému prokrvení končetin, což u postiženého vzbudí klamný pocit tepla a paradoxně si může začít odkládat oděv, čímž ještě urychlí proces podchlazení. Postupně se vytrácí mimika, postižený není schopen mluvit a upadá do bezvědomí. K úmrtí dochází zhruba za 1 až 2 hodiny od začátku prvních příznaků. 33
5.1.3 Ekvivalenty tepelných ztrát při různé síle větru a teplotě Síla větru
bezvětří
mírný vítr čerstvý vítr prudký vítr
Rychlost m/s
do 0,5
do 5
do 10
do 15
20
Rychlost km/h
2
18
37
54
70
Ekvivalentní teplota °C
0
-8
-15
-18
-19
-10
-21
-30
-34
-36
-20
-34
-44
-49
-52
-30
-46
-59
-65
-67
-40
-59
-74
-80 -83 [M. BÍCA, 1996]
Tabulka č. 2
vichřice
5.1.4 Stádia podchlazení 1. stádium: Mírná hypotermie - teplota jádra 35 – 33°C, svalový třes a bolest, bledá až namodralá kůže, zrychlené dýchání, tachykardie, psychická labilita, podrážděnost. 2. stádium: Střední hypotermie - teplota jádra 32 – 30°C, zpomalení tepové i dechové frekvence, nepravidelná srdeční činnost, spavost, otupělé vnímání bolesti, svalová ztuhlost. 3. stádium: Těžká hypotermie - teplota jádra 30 – 27°C, bezvědomí, špatně hmatný puls, arytmie, nedostatečné, nepravidelné dýchání, zpomalená fotoreakce zornic, není reakce na bolest. 4. stádium: Teplota jádra pod 27°C – kóma, zástava oběhu, zástava dechu, smrt.
5.1.5 První pomoc při podchlazení Při poskytování první pomoci podchlazeným osobám se řídíme stupněm podchlazení. Prioritou však zůstává urychleně zabráni dalším ztrátám tělesného tepla tím, že postiženému poskytneme suchý oděv, přikrývku hlavy, zabalíme ho do deky, či termofólie a uložíme ho na suchou, izolační podložku (v ideálním případě vakuova matrace). Můžeme ho rovněž zahřívat vlastním tělem, či teplými obklady do axil, třísel a na břicho. Snažíme se postiženému zabránit v jakémkoli aktivním, či pasivním pohybu, aby nedocházelo k mísení studené periferní krve s o něco teplejší krví tělesného jádra. Postiženého udržujeme v klidu a v žádném případě ho nenecháváme bez dozoru. 34
Pokud je postižený při vědomí, podáváme teplé, slazené nápoje bez alkoholu. Sledujeme
základní
životní
funkce,
při
zástavě
oběhu
zahájíme
KPR
(kariopoulmonálníní resuscitace). Nepodáváme žádné léky! U těžce podchlazených zajistíme rychlý transport (nejlépe LZS) na specializované pracoviště s možností mimotělního krevního oběhu. Postiženého transportujeme zásadně v leže. Z pozice zdravotnické urgentní péče podáváme krystaloidní infuzní roztoky ohřáté na teplotu 40-41°C, teplý, zvlhčený kyslík obličejovou maskou, přikládáme teplé roušky. Tělesnou teplotu měříme v rektu, nebo speciálním jícnovým teploměrem.
5.2 Omrzliny
Omrzliny (congelationes) představují ohraničené lokální poškození tkání intenzivním působením chladu při teplotách pod bodem mrazu. Pokud je silný vítr a vysoká vlhkost, může dojít k omrznutí i při teplotě vyšší. Nejčastěji se omrzliny vyskytují na akrálních částech těla, jako jsou prsty na končetinách a na obličeji (nos, uši, tváře). Jsou způsobeny nedostatečným prokrvením těchto částí těla v důsledku periferní vazokonstrikce (principy jsem již zmínila v kapitole podchlazení). Proudění krve se zde omezí na minimum a dochází k postupné tkáňové ischémii. Pokud teplota v tkáních klesne pod bod mrazu, dojde uvnitř buněk k formování ledových krystalků, tím k jejich dehydrataci, k denaturaci bílkovin a zvýšené propustnosti buněčných membrán. Opětovné zahřátí vyvolá otok, agregaci trombocytů a erytrocytů, dojde k poškození vnitřní výstelky kapilár, k trombóze, ischemii a nakonec k buněčné smrti. Do krve a okolních tkání se „vylijí“ pro organismus silně toxické látky (volné kyslíkové radikály, proteolytické enzymy...), které vznikající při odumírání buněk (karyolýze). Tkáně postižené omrzlinami mohou být poškozeny už nevratně a v těžkých případech vést až k amputaci postižené tkáně. Následkem omrznutí pak bývají poruchy citlivosti, suchá, lámavá kůže, ztráta nehtů, změna barvy kůže, zvýšená citlivost na chlad, osteoporóza, ztuhlost kloubů, svalová atrofie a po amputacích fantomové bolesti. U dětí může rovněž dojít k předčasnému uzavření epifýz. Zvýšené riziko vzniku omrzlin hrozí rovněž lidem s narušeným prokrvováním tkání 35
(např. u diabetiků, kuřáků apod.) Poškození bývá větší při pomalém, dlouhodobějším podchlazování a především pak při opětovném omrznutí po předchozím zahřátí. [V. DOBIÁŠ, 2007] Stejně jako u podchlazení hraje u vzniku omrzlin velkou roli kvalita oblečení a obuvi. Nedostatečné, mokré, nebo příliš těsné oblečení a obuv významně zvyšují riziko vzniku omrzlin. Také vyčerpaný a dehydratovaný organismus se mnohem hůře brání před rozvojem podchlazení a omrzlin. Stejně tak části těla, které již v minulosti byly postiženy omrzlinami, jsou mnohem náchylnější ke vzniku omrzlin nových. .
[časopis Horská služba doporučení, informace zima, 2010/2011]
5.1.1 Stupně omrznutí Omrzliny mohou stejně jako popáleniny poškodit kůži od povrchové epidermis až po hluboké, podkožní struktury. Podle rozsahu a závažnosti poškození tkání dělíme omrzliny na několik stupňů: 1.
stupeň: Voskově bílá, chladná, necitlivá kůže (Takto vypadá z počátku každá omrzlina! Míra poškození se projevuje až po čase!), po zahřátí zčervenání, zduření, pálivá bolest. Hojí se bez následků, může přetrvávat lokální přecitlivělost k chladu.
2.
stupeň: Tvorba puchýřů po 1 až 3 dnech od postižení, bolestivost, puchýře s čirou, nebo mléčně zbarvenou tekutinou, dobrá prognóza, po zhojení návrat k normálu.
3.
stupeň: puchýře s krvavým, tmavým obsahem, krvácení do kůže, ztráta citlivosti, později modročerné nekrózy. Prognosticky nepříznivé, poškozeny i podkožní tkáně.
4.
stupeň: Úplné zledovatění tkáně, lze snadno odlomit! Ireverzibilní zničení tkáně, puchýře hnědočerné, postupně zatvrdávají, mumifikace. Poškozeny jsou i hluboko uložené tkáně (svaly, šlachy, klouby...), hojí se vždy defektem, nutné chirurgické odstranění poškozené tkáně, amputace. [S. MÜLLER, 1992]
36
5.1.2 Ošetření omrzlin Na místě můžeme omrzliny ošetřit tím, že zabráníme dalšímu působení chladu na postižená místa. Vlhký, nebo mokrý oděv či obuv vyměníme za suchý, postiženého zahříváme vlastním tělem. Postiženého začneme pozvolna zahřívat, ale pouze v případě, že nehrozí další následné omrznutí. Pokud se nejedná rovněž o celkové podchlazení, zajistíme aktivní pohyb končetin a masírujeme okolní tkáně. Vyvarujeme se přímého kontaktu s omrzlinami. Rovněž tření omrzlin sněhem je zakázáno. Podáváme teplé, slazené nápoje a vysokoenergetické potraviny (med, čokoláda...) Je–li to možné, snažíme se dopravit postiženého do teplejšího prostředí. Omrzliny můžeme postupně zahřívat například ve vodní lázni o teplotě 35 – 42°C, ne vyšší. Na omrzliny v obličeji přikládáme teplé obklady. Působení přímého, sálavého tepla (oheň, kamna) je zakázáno. Na místa postižená omrzlinami přikládáme sterilní vatové obvazy, přičemž dáváme pozor, aby omrzlinu nijak nestlačovaly. V rámci laické první pomoci nepodáváme postiženému žádné léky ani masti. Postižený nesmí kouřit! Transport k lékařskému ošetření volíme dle závažnosti omrzlin. Při těžkých, rozsáhlých omrzlinách transportujeme vleže vrtulníkem.
[M. BÍCA, 1996]
V podmínkách zdravotnické záchranné služby podáváme ohřáté infuzní roztoky (fyziologický, nebo Ringerův roztok), vazodilatancia, silná analgetika. Omrzliny sterilně kryjeme a polohujeme tak, abychom zabránili tlaku na postižená místa. Při následné péči je pak namístě dle stavu rány rovněž profylaxe infekčních komplikací (antibiotika, protitetanová imunizace).
37
6 Lavinové neštěstí Naše hory nejsou z hlediska četnosti výskytu lavin tak nebezpečné, jako je tomu v okolních zemích, nicméně i přesto zůstávají laviny největším objektivním rizikem v horském prostředí a není namístě toto riziko podceňovat. Ročně se v našich horách sesune průměrně 50 lavin a celých 95% sesuvů si turisté způsobí sami. Hrozivých 52% zasypaných se již nepodaří zachránit. Za posledních 5 let si u nás laviny vyžádaly 6 lidských životů. Proto je potřeba před každou cestou do hor sledovat předpověď počasí a lavinovou prognózu v místě plánované túry. Aktuální informace o stupni lavinového nebezpečí jsou k dispozici na všech stanicích Horské služby i na internetových stránkách www.hscr.cz
6.1 Vyhledávání v lavinách
zdroj: www.hscr.cz Po příjezdu HS na místo sesuvu laviny určí nejprve velitel zásahu ústupové cesty pro možnost bezpečného úniku záchranářů v případě utržení další laviny. Tyto cesty se vyznačí zelenými praporky. Samotné laviniště se pak vyznačí praporky žlutými. Jako první jsou na laviniště vysláni psovodi s lavinovými psy. Pro zasypané bez lavinového vyhledávače je pes téměř jedinou reálnou šancí na nalezení. Pes označí případné místo nálezu hrabáním a štěkáním. Nález se ještě ověří sondou.(viz. příloha č. 11) Hned za psovody se zformuje do těsné řady sondovací družstvo a záchranáři s lavinovými vyhledavači.(viz. příloha č. 11) Sondovací družstvo postupuje pomalu vpřed a lavinovými sondami postupně prozkoumává celé laviniště. Místo pozitivního nálezu se označí modrým praporkem (sonda se z tohoto místa nikdy nevytahuje!) a zahájí se vyhrabávání zasypaného. Pro vyhledávání pomocí lavinového vyhledavače je zapotřebí, aby zasypaný měl tento přístroj dostatečně nabitý a zapnutý do polohy „vysílání“. Záchranář s lavinovým vyhledavačem má pak svůj vyhledavač zapnutý v poloze „hledání“ a ten pak lokalizuje místo výskytu zasypaného, jeho směr a vzdálenost.
38
6.2 Vyproštění zasypaného z laviny Po
lokalizaci místa nálezu upřesníme ještě polohu zasypaného pomocí dalších
vpichů sondou a okamžitě začneme s vykopáváním. Nekopeme přímo kolmo nad postiženým, ale ze strany. Snažíme se zasypanému co nejrychleji uvolnit hlavu a hrudník, aby se mohl nadechnout. Pokud je postižený v bezvědomí a bez vitálních funkcí, zahajujeme neprodleně KPR. Nečekáme, až bude zcela vyproštěn ze sněhového zajetí. Vzhledem k předpokládané hypotermii manipulujeme s postiženým s maximální obezřetností a to i v případě, že je při vědomí. Zajistíme okamžitý transport raněného LZS.
6.3 Patofyziologie lavinové nehody Zasypání člověka lavinou působí na organismus daleko komplexněji než prosté podchlazení. Téměř vždy, pokud je postižený zasypán kompletně, se zde uplatňuje triáda patofyziologických mechanismů, takzvaný syndrom 3H – hypoxie, hyperkapnie a hypotermie. K tomuto se ještě přidávají různorodá traumatická poranění, která daný stav ještě zhoršují. Každý z těchto stavů může i samostatně vyvolat zástavu oběhu a úmrtí. Nejčastější příčinou úmrtí v lavinách je však asfyxie (dušení). Klíčovou roli v boji o přežití v lavině hraje čas. Od něho se odvíjí i křivka přežití.(viz. níže) Zhruba po dvaceti minutách od zasypání bez vzduchové kapsy šance na záchranu v důsledku asfyxie prudce klesají. Pokud má zasypaný kolem obličeje vzduchovou kapsu, prodlužuje se doba přežití zhruba na 90 minut. Poté se na okraji vzduchové kapsy vytvoří ledová vrstva, která znemožní difůzi vzduchu, hromadí se zde CO2 a opět nastává dušení. Po časové prodlevě delší než 120 minut jsou šance na vyproštění živé osoby mizivé.
Zdroj: www.hscr.cz 39
6.4 Odborná první pomoc v terénu . Zdravotnická první pomoc v horském terénu se přímo odvíjí od dostupnosti místa neštěstí a místních povětrnostních podmínkách. Často je potřeba zajistit odbornou péči bez použití přístrojové techniky, kterou zde vzhledem k povětrnostním podmínkám není možno dopravit ani použít. Rovněž je potřeba dbát na bezpečnost samotných zachránců. Vždy hrozí riziko sesuvu nové laviny. Proto se zde z hlediska první pomoci uplatňuje především zajištění a monitorace vitálních funkcí, případě zástavy oběhu zahájení KPR, zajištění dýchacích cest, zabránění tepelným ztrátám, imobilizace postiženého vakuovou matrací a urychlený transport k vozu ZZS, nebo vrtulníku LZS. Tento transport zabezpečuje HS. Zde už postiženého napojíme na monitor a provedeme další potřebná opatření, dle aktuálního zdravotního stavu zraněného: Defibrilace, oxygenoterapie, další zahřívání postiženého. Pulzní oxymetri je vzhledem k podchlazení neúčinná.
.
40
7 Přehledy a statistiky zásahů HS ČR
V této kapitole uvádím několik statistických údajů o počtu zásahů HS ČR, abych názorně poukázala na četnost úrazů na našich horách, a tím upozornila na důležitost dodržování bezpečnostních zásad a používání ochranných pomůcek při pohybu v horském prostředí. Již dva roky spolupracuji se členy HS z Pece pod Sněžkou a měla jsem tak možnost dovědět se mnohé o jejich zodpovědné práci, získat nové teoretické i praktické zkušenosti z této oblasti a své poznatky pak zpracovat v následující přehledy.
7.1 Týdenní přehled zásahů HS Pec pod Sněžkou Týden od 31. 1. 2011 do 6. 2. 2011 jsem si pro tento přehled zvolila záměrně, a to z důvodu začátku jarních prázdnin. Od počátku února každoročně na horách vzrůstá počet návštěvníků, jak tuzemských, tak i zahraničních a s tím je spojen i nárůst počtu úrazů. Hlavně zahraničním turistům pak často rovněž chybí dostatečná fyzická připravenost na pohyb v horách a nezřídka tak jejich dovolená končí v rukou zdravotníků.
7.1.1 Pondělí 31. 1. 2011 Čas ohlášení: 4:40 Pohlaví, národnost: žena, Češka Věk: 38 let Popis události: nahlášeny náhlé porodní bolesti mladé ženy na horské boudě Čas a způsob ošetření: 5:00 příprava k transportu a transport ženy vozidlem HS ke stanici HS Čas předání, komu: 5:15 žena předána RZP Trutnov Čas ohlášení: 10:00 Pohlaví, národnost: žena, Češka Věk: 47 let Popis události: poranění lýtkového svalu při pádu na sjezdových lyžích Čas a způsob ošetření: 10:15 fixace končetiny elastickým obinadlem a transport sněžným skútrem Čas předání, komu: 10:35 žena předána k dalšímu ošetření na chirurgickou ambulanci v Peci pod Sněžkou Čas ohlášení: 10:45 Pohlaví, národnost: žena, Češka Věk: 63 let Popis události: poranění ramenního kloubu při pádu na sjezdových lyžích Čas a způsob ošetření: 10:55 fixace postižené končetiny elastickým obinadlem a 41
trojcípým šátkem, transport sněžným skútrem 11:05 předání na chirurgickou ambulanci v Peci pod Sněžkou 10:45 muž, Němec 46 let muž si po pádu na sjezdových lyžích stěžoval na bolest v levém podbřišku Čas a způsob ošetření: 10:55 transport raněného vozidlem HS k dalšímu vyšetření Čas předání, komu: 11:05 předán na chirurgickou ambulanci v Peci pod Sněžkou Čas ohlášení: 11:30 Pohlaví, národnost: muž, Němec Věk: 45 let Popis události: muž při sjezdovém lyžování narazil obličejem na zábradlí, roztržený dolní ret, ulomený zub Čas a způsob ošetření: 11:40 rána ošetřena sterilním krytím, zraněný transportován vozidlem HS k následnému ošetření Čas předání, komu: 11:50 předán na chirurgickou ambulanci v Peci pod Sněžkou Čas ohlášení: 11:50 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 24 let Popis události: muž si při pádu na sjezdových lyžích poranil vazy v pravém kolenním kloubu Čas a způsob ošetření: 12:05 fixace končetiny vakuovou dlahou, odvoz postiženého sněžným skútrem k dalšímu ošetření Čas předání, komu: 12:20 předán na chirurgickou ambulanci v Peci pod Sněžkou Čas ohlášení: 12:50 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 20 let Popis události: otevřená zlomenina pravého předloktí při pádu na snowboardu ve snowparku Čas a způsob ošetření: 12:55 rána ošetřena sterilním krytím a fixována vakuovou dlahou, muž transportován sněžným skútrem na stanici HS Čas předání, komu: 13:30 LZS Hradec Králové Čas ohlášení: 14:05 Pohlaví, národnost: muž, Němec Věk: 42 let Popis události: muž při jízdě na saních narazil levou nohou do stromu a poranil si kotník Čas a způsob ošetření: 14:15 poraněná končetina fixována vakuovou dlahou, zraněný transportován sněžným skútrem k dalšímu ošetření Čas předání, komu: 14:35 předán na chirurgickou ambulanci v Peci pod Sněžkou Čas předání, komu: Čas ohlášení: Pohlaví, národnost: Věk: Popis události:
7.1.2 Úterý 1. 2. 2011 Čas ohlášení: Pohlaví, národnost: Věk: Popis události:
11:00 žena, Češka 21 let fraktura pravého zápěstí při pádu na snowboardu 42
Čas a způsob ošetření: 11:05 fixace poraněné končetiny vakuovou dlahou, transport sněžným skútrem k dalšímu ošetření Čas předání, komu: 11:15 žena předána na chirurgickou ambulanci v Peci pod Sněž. Čas ohlášení: 11:08 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 17 let Popis události: při jízdě na snowboardu se postižený srazil s druhým lyžařem a způsobil si luxaci levého ramenního kloubu Čas a způsob ošetření: 11:15 končetina fixována trojcípým šátkem, transport raněného sněžným skútrem k dalšímu ošetření Čas předání, komu: 11:25 předání na chirurgickou ambulanci v Peci pod Sněžkou Čas ohlášení: 11:45 Pohlaví, národnost: muž, Polák Věk: 41 let Popis události: nahlášený muž sedící asi 20 minut na sjezdovce, silně dezorientovaný, možný pád, postižený se údajně léčí s hypertenzí Čas a způsob ošetření: 12:00 postižený vyšetřen a transportován na stanici HS Čas předání, komu: 12:45 na vlastní žádost předán do domácí péče Čas ohlášení: 11:50 Pohlaví, národnost: žena, Polka Věk: 15 let Popis události: dívka se dostavila na stanici HS k ošetření fraktury pravého zápěstí po pádu na sjezdových lyžích Čas a způsob ošetření: 11:55 fixace končetiny vakuovou dlahou Čas předání, komu: 12:02 předána na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 15:35 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 24 let Popis události: luxace pravého ramene při pádu na snowboardu Čas a způsob ošetření: 15:40 fixace končetiny trojcípým šátkem, transport Čas předání, komu: 15:45 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 17:40 Pohlaví, národnost: muž, Němec Věk: 38 let Popis události: HS přivolána na horskou chatu k muži s pravděpodobným epileptickým záchvatem, který následně upadl do bezvědomí, transport lékaře sněžným skútrem na místo události Čas a způsob ošetření: 17:50 postižený ošetřen lékařem Čas předání, komu: 18:35 RZP Trutnov Čas ohlášení: 19:55 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 38 let Popis události: muž při jízdě na sjezdových lyžích narazil do rolby, tržná rána v obličeji, zhmožděná záda, poraněný kolenní kloub, možné vnitřní poranění Čas a způsob ošetření: 19:55 imobilizace raněného vakuovou matrací, sterilní krytí rány v obličeji, transport na stanici HS Čas předání, komu: 20:30 RLP Trutnov
43
7.1.3 Středa 2. 2. 2011 Čas ohlášení: 01:00 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 20 let Popis události: zlomenina hlezenního kloubu při pádu na snowboardu Čas a způsob ošetření: 01:05 fixace končetiny vakuovou dlahou Čas předání, komu: 01:15 převozová sanita Trutnov Čas ohlášení: 10:45 Pohlaví, národnost: žena, Češka Věk: 13 let Popis události: při sjezdovém lyžování dívka narazila do lavičky před chatou a stěžovala si na bolest v oblasti třísel Čas a způsob ošetření: 10:50 transport k dalšímu vyšetření Čas předání, komu: 11:00 předána na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: Pohlaví, národnost: Věk: Popis události:
10:55 muž, Němec 17 let při sjezdovém lyžování se srazil s druhým lyžařem, poranění hlavy, bezvědomí Čas a způsob ošetření: 11:00 fixace páteře nákrčním límcem, vakuová matrace, transport na stanici HS Čas předání, komu: 11:20 LZS Hradec Králové Čas ohlášení: 10:55 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 17 let Popis události: srážka s druhým lyžařem při sjezdovém lyžování, poranění hlavy a obličeje, zlomenina pravé klíční kosti Čas a způsob ošetření: 11:00 fixace končetiny trojcípým šátkem, sterilní krytí rány na hlavě, transport na stanici HS Čas předání, komu: 11:20 RLP Trutnov Čas ohlášení: 11:20 Pohlaví, národnost: muž, Němec Věk: 24 let Popis události: luxace levého ramenního kloubu při pádu na snowboardu Čas a způsob ošetření: 11:25 fixace končetiny elastickým obinadlem a trojc. šátkem Čas předání, komu: 11:40 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 11:25 Pohlaví, národnost: žena, Polka Věk: 12 let Popis události: při pádu na sjezdových lyžích si dívka zhmoždila stehenní sval Čas a způsob ošetření: 11:35 fixace končetiny vakuovou dlahou, transport Čas předání, komu: 12:00 předána na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou
7.1.4 Čtvrtek 3. 2. 2011 Čas ohlášení: Pohlaví, národnost:
11:50 muž, Němec 44
Věk: 7 let Popis události: poranění kolenního kloubu při pádu na sjezdových lyžích Čas a způsob ošetření: 12:00 fixace končetiny elastickým obinadlem a vakuovou dlahou, transport k dalšímu ošetření Čas předání, komu: 12:20 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 12:50 Pohlaví, národnost: žena, Češka Věk: 38 let Popis události: žena upadla při sjezdovém lyžování, poraněný kolenní kloub Čas a způsob ošetření: 12:55 fixace končetiny vakuovou dlahou, transport na stanici HS Čas předání, komu: 13:00 domácí péče Čas ohlášení: 13:40 Pohlaví, národnost: muž, Němec Věk: 10 let Popis události: chlapec si pohmoždil stehenní sval při pádu na sjezdových lyžích Čas a způsob ošetření: 13:50 transport k dalšímu ošetření Čas předání, komu: 14:05 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 13:42 Pohlaví, národnost: muž, Němec Věk: 12 let Popis události: zlomenina pravého zápěstí při pádu na snowboardu Čas a způsob ošetření: 13:45 fixace kramerovou dlahou, transport k dalšímu ošetření Čas předání, komu: 14:05 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 14:35 Pohlaví, národnost: žena, Němka Věk: 6 let Popis události: zhmoždění kolenního kloubu při pádu na sjezdových lyžích Čas a způsob ošetření: 14:55 fixace kolene elastickým obvazem, transport Čas předání, komu: 15:20 předána na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 15:20 Pohlaví, národnost: muž, Němec Věk: 12 let Popis události: pád při skoku na lyžích na břicho, bolesti břicha, zvracení Čas a způsob ošetření: 15:30 imobilizace raněného vakuovou matrací, transport Čas předání, komu: 15:55 RZP Trutnov Čas ohlášení: 15:20 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 36 let Popis události: řezná rána hranou lyže při pádu na pravé holeni Čas a způsob ošetření: 15:35 sterilní krytí rány, transport k dalšímu ošetření Čas předání, komu: 15:45 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 15:40 Pohlaví, národnost: muž, Němec Věk: 14 let Popis události: fraktura zápěstí při pádu na snowboardu Čas a způsob ošetření: 15:55 fixace zlomeniny vakuovou dlahou, transport k ošetření Čas předání, komu: 16:30 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou 45
Čas ohlášení: 15:50 Pohlaví, národnost: muž, Polák Věk: 60 let Popis události: pád při sjezdovém lyžování, poraněny vazy v koleni Čas a způsob ošetření: 16:10 fixace elastickým obinadlem, transport Čas předání, komu: předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou
7.1.5 Pátek 4. 2. 2011 Čas ohlášení: 11:15 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 12 let Popis události: pád na sjezdových lyžích, zhmoždění levého ramenního kloubu Čas a způsob ošetření: 11:20 fixace končetiny trojcípým šátkem, transport Čas předání, komu: 11:25 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 15:30 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 17 let Popis události: pád na vleku při snowboardingu, fraktura klíční kosti Čas a způsob ošetření: 15:45 fixace končetiny trojcípým šátkem, transport Čas předání, komu: 16:10 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou
7.1.6 Sobota 5. 2. 2011 Čas ohlášení: 11:20 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 28 let Popis události: pád na sjezdových lyžích, poraněné vazy v koleni Čas a způsob ošetření: 11:25 fixace kolene elastickým obinadlem, transport Čas předání, komu: 11:40 předán na chirurgickou ambulanci v peci pod Sněžkou Čas ohlášení: 12:40 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 35 let Popis události: při vystupování z vleku na snowboardu zraněn kotvou, tržná rána na pravém obočí a očním víčku Čas a způsob ošetření: 12:50 sterilní krytí rány, transport k následnému ošetření Čas předání, komu: 13:20 předán na chirurgickou ambulanci v Peci pod Sněžkou Čas ohlášení: 12:50 Pohlaví, národnost: žena, Češka Věk: 15 let Popis události: pád na sjezdových lyžích, tržná rána na koleni, zhmoždění kolenního kloubu Čas a způsob ošetření: 12:55 sterilní krytí rány, fixace končetiny kramerovou dlahou Čas předání, komu: 13:20 předána na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou Čas ohlášení: 14:10 Pohlaví, národnost: muž, Čech Věk: 11 let 46
Popis události:
pád při skoku na sjezdových lyžích, zhmoždění v obličeji, fraktura nosu Čas a způsob ošetření: 14:20 sterilní krytí rány, transport k následnému ošetření Čas předání, komu: 14:35 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou
7.1.7 Neděle 6. 2. 2011 Čas ohlášení: 11:35 Pohlaví, národnost: muž, Polák Věk: 17 let Popis události: muž se dostavil na stanici HS k ošetření řezné rány na levé ruce Čas a způsob ošetření: 11:40 sterilní krytí rány Čas předání, komu: 11:55 předán na chirurgickou ambulanci Pec pod Sněžkou
7.2 Grafy zásahů HS Pec pod Sněžkou za zimní sezónu 2010/2011
7.2.1 Graf počtu zásahů dle národnosti V následujícím grafu znázorňuji procentuelní zastoupení úrazovosti cizinců v oblasti Pec pod Sněžkou (graf č.1) a pro porovnání uvádím tabulku počtu úrazů cizinců v ostatních horských oblastech.
47
Česká republika Polsko Německo Nizozemsko Ostatní
76%
1% 6% 7% 10%
Česká republika Slovensko Polsko Německo Nizozemsko Dánsko Rusko ostatní země
Beskydy Jesníky Orlické ho. Krkonoše Jizerské ho. Krušné ho. Šumava 501 732 631 1532 581 394 604 19 2 2 14 3 1 0 22 52 16 363 32 1 2 0 3 3 231 38 111 18 1 1 2 195 16 25 62 0 0 0 36 1 1 0 1 0 1 16 0 3 2 3 1 9 69 17 5 3
Tabulka č. 3
7.2.2 Graf zásahů dle závažnosti stavu zraněného V grafu č. 2 jsem vypracovala přehled závažnosti úrazů, podle toho, kam byl postižený po ošetření HS předán. Celkem bylo v letošní zimní sezóně v Peci pod Sněžkou nahlášeno a ošetřeno 412 úrazů. Smrtelný úraz se zde tuto zimu naštěstí nestal.
58
domácí péče
184
chirurgická ambulance 121
převozová sanita 43
záchranná služba (RZP+RLP) 6
letecká záchranná služba 0
50
100
48
150
200
7.2.3 Graf počtu zásahů dle lokalizace poranění Zajímalo mě rovněž, jaké úrazy se v tomto horském středisku vyskytovaly nejčastěji a získané údaje jsem zpracovala do níže uvedeného grafu č. 3. Nejčetnější byly úrazy dolních končetin (fraktury bérce, poranění kolenních kloubů a vazů) a to především u lyžařů. U snowboardistů naopak převládaly úrazy horních končetin, převážně pak zlomeniny zápěstí. Poranění břicha, zad, pánve a hrudníku se již vyskytovala méně často.
dolní končetina horní končetina hlava hrudník břicho + pánev záda
34% 30%
6% 4% 7% 18%
7.3 Statistika zásahů HS předaných do péče ZZS za období 2008-2010 V této tabulce uvádím přehled závažnějších úrazů v letech 2008 až 2010, ke kterým musela být přivolána záchranná služba. rok
RZP
RLP
LZS
celkem
2010
845
307
111
1263
2009
664
280
87
1031
2008
617
289
86
992 Tabulka č. 4
7.4 Statistika počtu zásahů HS dle jednotlivých oblastí za období 2008 až 2010 Zde uvádím celkový přehled četnosti úrazů nahlášených HS v jednotlivých horských
49
oblastech z let 2008 až 2010. Dále je z této tabulky patrný neustálý každoroční nárůst úrazovosti.
rok Beskydy Jeseníky Orlické Krkonoše Jizerské Krušné Šumava celkem hory hory hory 2010
761
798
682
2589
888
740
1112
7570
2009
646
954
634
2524
754
780
1037
7329
2008
634
888
641
2649
657
688
925 7082 Tabulka č. 5
7.5 Graf počtu úrazů nahlášených HS při různých sportovních aktivitách za období 2008-2010 Tento graf (graf č. 4) jsem vypracovala ze záznamů zásahů HS ČR a uvádím zde nejrizikovější sportovní aktivity z hlediska počtu úrazů. Jedná se o celkový počet všech úrazů nahlášených HS od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010 a není zde zohledněna závislost na počtu osob provozujících danou činnost v uvedeném období.
48%
s jezdové lyžování s nowboarding běžecké lyžování
12%
24% 4%
7%
5%
50
pěš š í turis tika cyklis tika os tatní
8 Vybraná kazuistika Tento velice smutný případ mě zaujal zejména proto, že se jedná o mladého, sportovně založeného člověka, který si svou nerozvážností způsobil velmi závažná poranění s jejichž následky se bude muset vyrovnávat po zbytek života Dne 27. 2. 2011 byla jasná, chladná noc, teplota -6°C. V 01:40h. dostává pohotovostní pracovník HS v Peci pod Sněžkou od dispečinku Zdravotnické záchranné služby v Hradci Králové hlášení o úrazu na sjezdovce Javor. Společně s dalším, dobrovolným členem HS okamžitě vyjíždějí na ohlášené místo nehody, kde v 02:00h. nacházejí 26 letého mladíka ležícího nehybně na sjezdovce.(nehodu nahlásili v 01:35h. na linku 155 náhodní kolemjdoucí, kteří zde bezvládného muže objevili) Mladík byl při vědomí, ale jevil známky značného podchlazení, byl somnolentní a neměl čití v dolních končetinách. Vypověděl, že zhruba kolem 23. hodiny opustil horskou boudu, kde popíjeli společně s kamarády a vydal se sám na sjezdových lyžích na cestu domů. Posílený alkoholem si chtěl zřejmě cestu zpestřit jízdou pozadu, ale po pár desítkách metrů narazil v plné rychlosti zády do hydrantu sloužícího pro umělé zasněžování. Prudkým nárazem si způsobil zlomeniny pánve a páteře. Pracovníci HS postiženému okamžitě začali poskytovat první pomoc. Zraněný byl uložen do vakuové matrace a transportován na stanici HS, kde byl ve 02:20 předán posádce RZP z Trutnova. Objektivní nález RZP při předání: Pacient při vědomí, orientovaný, komunikuje,vše si pamatuje, bledý, promrzlý, bez cyanózy, bez křečí, od pasu dolů necítí žádné podněty, hlava + krk bez poranění, sternum stabilní, horní končetiny pohyblivé, břicho prohmatné, dolní končetiny nehybné, bez fraktur. GCS: 15 Srdeční rytmus: pravidelný, sinusový Srdeční frekvence: 56/min. Tlak: 100/60 Dechová frekvence: 17/min. SaO2: 97% Subj: Bolest páteře v oblasti TH + L přechodu, pohmatem citlivá žebra vpravo, citlivost břicha, nauzea. DG: T08- zlomenina páteře, úroveň neurčena 51
Opatření: Pacientovi zajištěn periferní žilní vstup, izotermická fólie, vakuová matrace. Transportován v leže na zádech. Ve 02:45 předán na chirurgickou ambulanci nemocnice Trutnov. Zde provedeno neurologické vyšetření + CT. Zjištěná diagnúoza: Fraktura Th 7 a L1 obratlů s neurologickým deficitem, míšní léze, fraktura pánve, kontuze plic bilaterálně. Opatření: Naložen pánevní pás, infuze Plazmalyte, F 1/1 500ml+Novalgin 1 ampule. 4:25 pacient znovu předán posádce RZP Trutnov k sekundárnímu transportu, 5:00 předán na TC FN Hradec Králové.
52
9 Diskuze Vzrušující krása horské přírody mě přitahovala už od dětských let. Vyrůstala jsem v podhůří Beskyd a již pouhý pohled z okna na sluncem zalité horské hřebeny mě nabíjel vždy novou energií. Hlavně díky svému sportovně založenému tátovi jsem vyrážela do hor každou volnou chvíli, ať už pěšky, na kole, nebo v zimě na lyžích. Zimu na horách jsem milovala ze všeho nejvíce, ale zároveň jsem poznávala, že hory mají i své stinné stránky a dokáží být i velmi kruté. Byla jsem svědkem toho, jak náhlý zvrat počasí poklidnou procházku rázem proměnil v boj o holý život a jen díky pohotovým horským záchranářům vše dopadlo bez vážnějších následků. Důvod, proč jsem si pro svou absolventskou práci zvolila právě téma zabývající se problematikou součinnosti Horské služby se zdravotnickými složkami je tedy zřejmý. Chci zde především vyzdvihnout důležitost a náročnost práce horských záchranářů a její přínos pro zvyšování bezpečnosti na horách. Tuto bezpečnost návštěvníkům hor zajišťuje Horská služba jak pasivní formou (poskytováním informací, hlídkováním v terénu a zajišťováním nebezpečných míst), tak i aktivně, vyhledáváním zbloudilých turistů, rychlým poskytováním první pomoci v případě úrazů, transportem postižených osob a jejich předání zdravotnickým záchranným složkám. Celou náplň činnosti HS popisuji v kapitole 2.2 . Dále se ve své práci v kapitole 3 věnuji problematice spolupráce Horské služby s leteckou záchrannou službou, která je v nepřístupných horských terénech nejrychlejší a často jedinou možností pro úspěšné zvládnutí záchranné akce. Popisuji zde způsoby a techniky provádění záchranných prací z vrtulníku, pokyny pro bezpečné navádění helikoptéry i prostředky používané pro letecký transport. V kapitole 4 pak uvádím provozovatele letecké záchranné služby v české republice, typy vrtulníků používaných v letecké záchraně a popisuji zde medicínské výhody i nevýhody letecké záchrany. V praktické části své absolventské práce jsem se pak zaměřila na součinnost těchto záchranných složek v praxi. V názorných tabulkách a grafech uvádím přehledy a statistiky zásahů HS z nichž je patrný vzrůstající počet i závažnost úrazů vzniklých při sportovních aktivitách v horském prostředí. Jako smutný příklad toho, jak může chvilková nerozvážnost v jediném okamžiku hořce změnit náš život, uvádím v kapitole 8 kazuistiku 26 letého mladíka, který se na konci února vážně zranil při sjezdovém lyžování v Krkonoších. 53
Při získávání materiálů pro tuto práci na stanici HS v Peci pod Sněžkou, jsem si více než kdy dříve uvědomila jak důležitou roli hraje při pobytu v horách fyzická zdatnost a dostatečná prevence v podobě dodržování platných nařízení a používání ochranných prostředků. Lyžování, snowboarding, skialpinismus, horská kola, horolezectví, paragliding a mnohé další, jsou velmi oblíbené sportovní disciplíny, jejichž popularita stále stoupá, ale spolu s ní bohužel vzrůstá i počet úrazů. Jedním z důvodů je i dostupnost materiálního vybavení pro tyto sporty široké veřejnosti, bez potřebných znalostí a dovedností. Je potřeba si uvědomit, že rizik spojených s pohybem v horách je nespočet a je proto nezbytné chovat se zodpovědně a obezřetně jak k sobě, tak k ostatním návštěvníkům hor.
54
Závěr Hlavním cílem mé absolventské práce bylo poukázat na práci Horské služby jakožto poskytovatele základní první pomoci v nepřístupných horských terénech a následnou spolupráci se složkami zdravotnické záchranné služby a letecké záchranné služby. V teoretické části mé práce popisuji vznik a vývoj Horské služby v české republice, její základní poslání a pracovní náplň. Dále zde popisuji rozvoj spolupráce s leteckou záchrannou službou, od úplných počátků využívání vrtulníků pro záchranářskou činnost v horském prostředí, až po dnešní moderní techniky v leteckém záchranářství. V praktické části se pak věnuji statistikám a přehledům zásahů HS za jednotlivá období a porovnávám počty a závažnost úrazů za poslední tři roky. Uvádím zde rovněž jednu kazuistiku, která mě velice zaujala a měla by sloužit jako varování pro všechny, kteří berou rizika pohybu v horách na lehkou váhu. Dílčími cíli mé práce bylo poukázat na význam práce HS ČR, která svědomitě dbá na bezpečnost všech návštěvníků hor, dále pak upozornit na rizika spojená s pohybem v horském prostředí a rovněž objasnit výhody letecké záchrany a popsat používané techniky. Myslím si, že se mi daných cílů v mé absolventské práci podařilo dosáhnout a byla bych ráda, kdyby má práce posloužila ostatním studentům jako zdroj informací a upozornění pro ty, kteří navštěvují hory pravidelně při různorodých sportovních aktivitách, či těm, jenž se do horských oblastí vydávají jen sporadicky a nemají potřebné zkušenosti.
55
Zusammenfassung Als Thema für meine Abschlussarbeit habe ich die Zusammenarbeit zwischen der Bergwacht und dem Rettungsdienst gewählt. Die reizende Schönheit der Bergnatur fesselte mich seit meiner Kindheit. Ich wuchs im Beskidenvorland auf und der bloße Blick durchs Fenster auf die sonnenbestrahlten Bergrücken hat mir eine saubere Energie geliefert. Hauptsächlich dank meinem sportlich veranlagten Vater machte ich jede freie Minute Bergwanderungen und Radwandern sowie Skilaufen im Winter. Ich liebte vor allem Winter im Gebirge, aber ich erkannte, dass die Berge auch ihre Nachteile haben und auch sehr grausam sein können. Ich war Zeuge, wie ein plötzlicher Wetterwechsel eine gemütliche Bergwanderung in Kampf ums Leben verwandelte und alles nur danke der einsatzbereiten Bergwacht ohne schwerwiegende Folgen ausfiel. Der Grund, warum ich also dieses Thema für meine Abschlussarbeit gewählt habe, ist offensichtlich. Ich möchte besonders die Wichtigkeit und Schwierigkeit der Bergrettung und ihren Beitrag zur Verbesserung der Sicherheit in den Bergen hervorheben. Die Sicherheit der Bergbesucher wird von der Bergwacht in einer passiven Form (durch Bereitstellung von Informationen, Streifendienst auf dem Gelände und die Absicherung von
gefährlichen Orten), sowie aktiv auf der Suche nach verirrten
Touristen, durch schnelle ErsteHilfe-Leistung bei Unfällen, durch Abtransport von Verunglückten und deren Übergabe an medizinischen Rettungsdienst gewährleisten. Die gesamten Arbeitsinhalte der Bergrettung werden im Abschnitt 2.2 beschrieben. Außerdem wird im Kapitel 3 meiner Arbeit die Frage der Zusammenarbeit zwischen der Bergrettung und dem Rettungsflugdienst behandelt, der im unzugänglichen bergigen Gelände die schnellste und oft die einzige Möglichkeit für eine erfolgreiche Rettung darstellt. Ich beschreibe die Methoden und Techniken der Hubschrauber Rettungseinsätze sowie Anweisungen für eine sichere Navigation und die für den Lufttransport eingesetzten Flugmittel. Im Kapitel 4 werden Rettungsdienstbetreiber in Tschechien, die im Flugrettungswesen verwendeten Hubschraubertypen und die Vor- und Nachteile der medizinischen Luftrettung präsentiert. Im praktischen Teil der vorliegenden Arbeit habe ich mich dann auf die Interaktion von Rettungskräften in der Praxis konzentriert In den erläuternden Tabellen und Grafiken finden sich eine Übersicht und Statistik der Einsätze der Bergwacht, aus 56
denen die zunehmende Zahl und Schwere der Verletzungen bei sportlichen Aktivitäten in den Bergen hervorgehen. Als ein trauriges Beispiel dafür, wie eine momentane Unüberlegtheit eine bittere Wende in unserem Leben bewirken kann, präsentiere ich im Kapitel 8, nämlich den Fall eines 26-jährigen Jungen, der sich Ende Februar bei der Skiabfahrt eine schwere Verletzung zuzog. Bei der Beschaffung von Unterlagen für diese Abschlussarbeit, wenn ich die Gelegenheit hatte, mit der Bergrettung, Kontakt aufzunehmen und mich zu informieren, wurde mir mehr als je bewusst, wie wichtig eine angemessene körperliche Leistungsbereitschaft und Prävention in den Bergen ist.
Skifahren, Snowboarden,
Mountainbiken, Klettern, Gleitschirmfliegen und vieles mehr sind sehr beliebte Sportarten, deren Popularität weiter zunimmt, obwohl im Zusammenhang damit die Zahl von Verletzungen leider wächst. Ein Grund dafür ist die allgemeine Verfügbarkeit von Material und Ausrüstung für diese Sportarten, ohne dass man die notwendigen Kenntnisse und Fähigkeiten hat. Es ist wichtig, sich der Tatsache bewusst zu sein, dass es unzählige Risiken im Zusammenhang mit der Bewegung in den Bergen gibt, und daher ist es notwendig, in Bezug auf sich selbst wie auch den anderen Bergbesuchern gegenüber verantwortungsvoll zu handeln. Es würde mich freuen, wenn meine Arbeit als Informationsquelle und Warnung für alle diejenigen dienen könnte, die die Berge wegen verschiedenen sportlichen Aktivitäten regelmäßig besuchen, sowie für die jenigen, die sich in die Berggebiete nur sporadisch begeben und keine notwendige Erfahrung haben.
Schlüsselwörter: die Bergwacht – Horská služba
die Prävention - prevence
der Luftrettungsdienst – letecká záchranná služba
der Skilauf – lyžování
das Lawinenunglück – lavinové neštěstí
die Rettung - záchrana
der Hubschrauber – vrtulník
die Unterkühlung - podchlazení
unzugängliches Gelände – nepřístupný terén
die Frostbeulen - omrzliny
die Rettungsausrüstung – záchranná technika
befreien - vyprostit
57
Seznam použité literatury: 1. BÍCA, M. Učebnice pro záchranné zdravotnické služby v ČR. Praha : Revue, 1996. ISBN 80-900803-1-6. ISBN 80-900803-2-4. 2. BYDŽOVSKÝ, J. Akutní stavy v kontextu. Praha : Triton, 2008. ISBN 978-80-7254-815-6 3. DOBIÁŠ, V. Urgentní zdravotní péče. 1. vydání. Martin : Osveta, 2007. ISBN 80-8063-214-6 4. DRÁBKOVÁ, J. Polytrauma v intenzivní medicíně. Praha : Grada, 2002. ISBN 80-247-0419-6 5. MÜLLER S. Memorix, Neodkladné stavy v medicíně. 1. vydání. Wenheim : Ed. Medizin, VCH, 1991. ISBN 3-527-15470-1. Překlad: VÍŠEK, V. 1. vydání. Praha : Scientia medica, 1992. ISBN 80-85526-16-6 6. NOVÁK, T. L. Proti rozbouřeným živlům. Praha : Revue, 2004. ISBN 80-900803-4-0 7. Horská služba doporučení, informace. Číslo 5, zima 2010/2011. Horská služba ČR o.p.s. Špindlerův Mlýn. 8. Směrnice pro letecké záchranáře. [CD-ROM]. 2008. Praha: Policie české republiky. 9. Horská služba české republiky. [online]. 2007. [cit. 2011-01-05] Dostupné z: http://www.hscr.cz/ 10. Letecká záchranná služba Jihomoravského kraje. [online]. 2007. [cit. 2010-12-03]. Dostupné z: http://www.zzsjmk.cz/zachranna-sluzba/letecka-zachranna-vrtulnik.php 11. Letecká záchranná služba, vrtulníky. [online]. 2006. [cit. 2010-12-03]. Dostupné z: http://www.dsa.cz/cz/letecka-zachranna-sluzba/vrtulniky 12. Typy vrtulníků používané pro LZS. [online]. 1998. [cit. 2011-01-07]. Dostupné z: http://www.vrtulnik.cz/lzs/lzsplzen.htm 13. Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy. [online]. 2006. [cit. 2010-12-11]. Dostupné z: http://www.zzshmp.cz/lzzs/soucasnost/
58
Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1 - Vrtulníky Mi-2 QUASIMODO a Mi-4 Příloha č . 2 - Vrtulníky používané v LZS v ČR Příloha č. 3 - Mapa základen LZS Příloha č 4 - Výběr ploch pro přistání vrtulníku Příloha č. 5 - Návěstí používaná při navádění vrtulníku ze země Příloha č. 6 - Podvěs Příloha č. 7 - Jeřábování Příloha č. 8 - Slaňování z vrtulníku Příloha č. 9 - Zajištění osob na palubě vrtulníku Příloha č. 10 - Pomůcky používané pro transport postiženého Příloha č. 11 - Lavinový vyhledavač, lavinová sonda
59
Příloha č. 1 – Vrtulníky Mi-2 QUASIMODO a Mi-4
Mil Mi-2 QUASIMODO
Mil Mi-4
60
Zdroj: www.vrtulnik.cz
Příloha č. 2 - Vrtulníky používané v LZS v ČR
EC 135 T2
W-3A Sokol
61
Zdroj: www.dsa.cz
Zdroj: www.vrtulnik.cz
Bell 427
Bell 412
62
Zdroj: www.zzsjmk.cz
Zdroj: vlastní
Příloha č. 3 - Mapa základen LSS
Zdroj: www.zzshmp.cz
63
Příloha č. 4 - Výběr ploch pro přistání vrtulníku a zóny kolem vrtulníku
64
Zdroj: Směrnice pro letecké záchranáře
65
Příloha č. 5 - Návěstí používaná při navádění vrtulníku ze země
Návěstí
Význam - Popis Na tuto stojánku (Na toto místo) Paže vzpaženy nad hlavou s dlaněmi obrácenými dovnitř.
Pojíždějte přímo vpřed Paže částečně rozpaženy dlaněmi nazad opakují pohyb vzhůru a vzad z výše ramen.
Točte a) Točte vlevo Pravá paže směřuje dolů, levá dlaní nazad opakuje pohyb vzhůru a vzad z předpažení. Rychlost pohybu naznačuje rychlost otáčení. b) Točte vpravo Levá paže směřuje dolů, pravá dlaní nazad opakuje pohyb vzhůru a vzad z předpažení. Rychlost pohybu naznačuje rychlost otáčení.
Návěstí
Význam - Popis Stůjte Opakované křížení paží nad hlavou vpřed. Rychlost pohybu má přímý vztah k naléhavosti zastavení, tj. čím rychlejší je pohyb paží, tím rychlejší je zastavení.
Spusťte pohonné jednotky Levá paže vzpažena s příslušným počtem natažených prstů, jež udávají číslo motoru, který má být spuštěn a pravá paže krouží v úrovni hlavy.
66
Vypněte pohonné jednotky Jedna paže je připažena a druhá paže ohnutá na úrovni ramen, ruka před hrdlem dlaní dolů se pohybuje do stran na úrovni ramen, paže zůstane ohnutá.
Přímo zpět Paže po stranách těla a dlaněmi obrácenými dopředu se několikrát pohybují dopředu a nahoru do výše ramen.
Volno Pravé předloktí zvednuté s dlaní obrácenou dopředu a vztyčeným palcem.
Vznášejte se Paže vodorovně rozpaženy dlaněmi dolů.
Návěstí
Význam - Popis Stoupejte Paže vodorovně rozpaženy dlaněmi nahoru se pohybují z rozpažení nahoru a zpět. Rychlost pohybu naznačuje rychlost stoupání.
Klesejte Paže vodorovně rozpaženy dlaněmi dolů a zpět. Rychlost pohybu naznačuje rychlost klesání.
67
Pohybujte se vodorovně Příslušná paže je upažena ve směru pohybu a druhá paže se pohybuje před tělem do téhož směru.
Pohybujte se vodorovně Příslušná paže je upažena ve směru pohybu a druhá paže se pohybuje před tělem do téhož směru.
Přistaňte Zkřížené paže a napjaté dolů před tělem.
Návěstí
Význam - Popis Pohybuj se vodorovně Příslušná ruka upažena - opisuje svislé kruhy ve výši ramen, rychlost kroužení udává rychlost pohybu
Pohybuj se vodorovně Příslušná ruka upažena - opisuje svislé kruhy ve výši ramen, rychlost kroužení udává rychlost pohybu.
Stoupej (vrtulník je ve vzduchu) Předloktí jedné (přednostně pravé) ruky zvednuté, ruka v úrovni hlavy opisuje vodorovné kruhy, rychlost kroužení udává rychlost stoupání (navíjení lana jeřáb).
Nevypínej (vrtulník je na zemi) a situace neumožňuje nebo nevyžaduje vypnutí motorů a není vhodné použít návěstí z odst. 2.2. Popis pokynu - viz „Stoupej“.
68
Klesej Předloktí jedné (přednostně pravé) ruky v upažení pokrčeno dolů, ruka opisuje vodorovné kruhy v úrovni pasu.
Návěstí
Význam - Popis Vypnout (vrtulník je na zemi) a situace umožňuje nebo vyžaduje vypnutí motorů a není vhodné použití navěstí z odst. 2.2. Popis pokynu - paže zkříženy před hlavou.
Odhoz Informace naváděče ležícího na palubě pro pozemní personál, že bude proveden odhoz. Popis pokynu - viz „Vypnout“. Rychlost křížení udává naléhavost situace.
Odhoz Pokyn pozemního naváděče posádce, aby provedla odhoz. Popis pokynu - napnuté paže se opakovaně kříží před tělem v úrovni pasu. Rychlost křížení udává naléhavost situace.
Osoba či náklad se nachází při klesání nebo stoupání 5 m nad zemí. Jedna paže (přednostně pravá) upažena.
Přerušení prováděné činnosti (signalizace nouzového stavu) Opakovaný vodorovný pohyb jedné (přednostně levé) ruky před tělem od upažení přes střed těla (rychlost pohybu udává naléhavost situace)
69
Návěstí
Význam - Popis Žádám o pomoc – přistání je možné. Paže nad hlavou, tělo vytváří symbol písmene „Y“.
Nepotřebuji pomoc – přistání není možné. Paže jsou v diagonále vůči svislé ose těla.
[směrnice pro letecké záchranáře]
70
Příloha č. 6 - Podvěs
Zdroj: Směrnice pro letecké záchranáře Uchycení podvěsového lana
Zdroj: www.das.cz
71
Přííloha č. 7 – Jeřábování
Zdroj: vlastní
72
Příloha č. 8 - Slaňování z vrtulníku Uchycení lana do oka výsuvné
Uchycení lana do oka výsuvné hrazdy
hrazdy pro účely slanění
pro účely slanění do podvěsu
Zdroj: směrnice pro letecké záchranáře
Zdroj: vlastní
73
Příloha č. 9 - Zajištění osob na palubě vrtulníku
Zdroj: www.hscr.cz
74
Příloha č. 10 - Pomůcky používané pro transport postiženého
transportmí trojúhelník
transportní vak Zdroj: www.hscr.cz 75
košová nosítka ( FERNO)
horská nosítka LECCO
rakouský vozík Zdroj: www.hscr.cz
76
kanadské saně (TYROMONT)
Zdroj: www.tyromont.com AKIA člun
Zdroj: www.hscr.cz saně FJELLPULKEN
77
Příloha č. 11 - Lavinový vyhledavač, lavinová sonda
lavinová sonda
lavinový vyhledavač
Zdroj: www.hanibal.cz
78
