Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o.

Projekt „Dům na půl cesty“ - zřízení sociální služby v souvislosti s výzkumem její potřebnosti v regionu Severní Čechy a v návaznosti na situaci v dětských domovech Sociální práce

Vedoucí práce:

Mgr. Drahomíra Pavlíková

Vypracovala:

Ing. Daniela Zemanová

ČELÁKOVICE 2010 1

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu

zákona 121/200 Sb., je v přímém rozporu

s interním předpisem školy a je důvodem

pro nepřipuštění

absolventské práce

k obhajobě.

V Čelákovicích, 2010-04-12

Daniela Zemanová 2

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí mé absolventské práce Mgr. Drahomíře Pavlíkové za ochotu, vstřícnost a odborné vedení absolventské práce. Dále pak velmi děkuji svému kolegovi Alexandru Olahovi za mnoho cenných rad a podnětů. Také děkuji všem ředitelům dětských domovů a Domů na půl cesty, které jsem v rámci absolventské práce oslovila, za pochopení a vstřícnost. 3

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1 CÍLE............................................................................................................................... 7 1.1 HLAVNÍ CÍL .............................................................................................................. 7 1.2 DÍLČÍ CÍL .................................................................................................................. 7 2 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................... 8 2.1 ZÁKLADNÍ DUŠEVNÍ POTŘEBY DÍTĚTE ........................................................... 8 2.2 DOMOV, RODINA .................................................................................................... 9 2.2.1 Domov ..................................................................................................................... 9 2.2.2 Rodina vlastní .......................................................................................................... 9 2.2.3 Rodina nevlastní .................................................................................................... 10 2.2.4 Rodina náhradní ..................................................................................................... 10 2.3 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE............................................................................... 10 2.3.1 Pěstounská péče ..................................................................................................... 10 2.3.2 Poručenství............................................................................................................. 12 2.3.3 Osvojení ................................................................................................................. 13 2.4 ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA DĚTÍ A MLÁDEŽE................................. 15 2.4.1 Ústavní výchova .................................................................................................... 15 2.4.2 Ochranná výchova ................................................................................................. 16 2.4.3 Zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy ............................................. 16 2.4.4 Údaje z výzkumu střediska náhradní rodinné péče ............................................... 19 2.5 DŮM NA PŮL CESTY (DPC) ................................................................................. 20 2.5.1 Klienti DPC............................................................................................................ 20 2.5.2 Aktivity DPC.......................................................................................................... 20 2.6 OBYVATELSTVO ÚSTECKÉHO KRAJE ............................................................. 21 2.6.1 Osídlení.................................................................................................................. 21 2.6.2 Věková struktura.................................................................................................... 22 2.6.3 Vzdělanostní struktura ........................................................................................... 22 3 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................... 24 3.1 POUŽITÉ VÝZKUMNÉ METODY A VÝZKUMNÉ NÁSTROJE........................ 24 3.1.1 Dětské domovy ...................................................................................................... 24 4

3.1.2 Domy na půl cesty ................................................................................................. 25 3.1.3 Vzdělání, zaměstnanost.......................................................................................... 26 3.2 VÝSLEDKY VÝZKUMU........................................................................................ 26 3.2.1 Výsledky výzkumu v dětských domovech ............................................................ 26 3.2.2 Výsledky výzkumu v domech na půl cesty (DPC) ................................................ 30 3.2.3 Vzdělání, zaměstnanost v Ústeckém kraji ............................................................. 35 4 DISKUZE .................................................................................................................... 39 Závěr .............................................................................................................................. 42 Resumé ........................................................................................................................... 44 Seznam příloh ................................................................................................................ 45 Bibliografie .................................................................................................................... 46

5

ÚVOD Potkali jsme s manželem dvacetiletého chlapce, který po odchodu z dětského domova přerušil učení na učilišti a vrátil se zpět ke své rodině (dá-li se to rodinou nazvat – poznali jsme je osobně). Jediný efekt byl ten, že ho rodina „obrala“ o to málo, co u sebe měl. Skončil jako bezdomovec, který kradl v obchodech, vykrádal chaty a firmy, začal fetovat. Byl souzen a odsouzen k odnětí svobody nepodmíněně na 12 měsíců – v této době, několik dní před nástupem výkonu trestu, jsme ho poznali.

Navštěvovali jsme ho každý měsíc ve vězení, zařídili mu možnost po ukončení trestu dodělat si učiliště. Z učiliště však sešlo, odešel údajně pracovat do Prahy. Zde se potloukal po kamarádech z kriminálu, fetoval, pil, kradl, stal se z něho opět bezdomovec. Našli jsme mu v Praze práci s ubytovnou. Prvních 14 dní nadšení, potom nám oznámil, že přece není blázen, aby celý život chodil každý den do práce, tak si prý život nepředstavuje. Přibližně ve věku 25 let spáchal sebevraždu.

Rodina je základem lidského bytí. V rodině se člověk učí základním dovednostem, sociálním rolím, učí se přijímat zodpovědnost za své činy. Existují však děti (a není jich málo), které jsou v tomto značně znevýhodněné. A to jsou děti v dětských domovech. Dětské domovy a ústavy všeobecně totiž v žádném případě nemohou rodinu plnohodnotně zastoupit. V důsledku toho mladí lidé, kteří po dosažení zletilosti ústavy opouštějí, velmi často končí jako bezdomovci nebo kriminálníci. Pomocnou ruku těmto mladým lidem nabízejí tzv. „Domy na půl cesty“ – tedy zařízení,ve kterých nacházejí přechodné bydlení, nejčastěji v délce jednoho roku. V domech na půl cesty se učí zvykat na svět za zdmi ústavu. S pomocí sociálních pracovníků si hledají práci, za kterou dostávají řádně zaplaceno, učí se hospodařit s vydělanými penězi, učí se plnit povinnosti, které s sebou přináší svět dospělých (placení nájmu, inkasa, pojištění,…), učí se přebírat zodpovědnost za své činy.

Je však takovýchto Domů na půli cesty dostatek?

6

1 CÍLE 1.1 HLAVNÍ CÍL Výzkum a následné vyhodnocení potřebnosti zřízení nových Domů na půl cesty v regionu Severní Čechy – Ústecký kraj – v návaznosti na situaci v dětských domovech.

1.2 DÍLČÍ CÍL Zmapovat závislost mezi výší vzdělanosti a trhem práce v souvislosti se vzděláním dětí opouštějících v době zletilosti dětské domovy.

7

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 ZÁKLADNÍ DUŠEVNÍ POTŘEBY DÍTĚTE Každé dítě, aby se mohlo plnohodnotně vyvíjet, potřebuje ukojit nejen své potřeby fyzické – jíst, pít, spát – ale také své potřeby duševní: •

Potřeba náležitého přísunu podnětů zvenčí: s dítětem si povídáme, i když nám ještě neodpovídá, mazlíme se s ním, děláme mu legraci a zábavu, hrajeme si s ním,….

•

Potřeba „smysluplného světa“: i v podnětech musí být nějaký smysl a řád, dítě se učí pro radost naši i svou.

•

Potřeba životní jistoty: nejvíce se naplňuje v citových vztazích k lidem, kteří k dítěti patří – bez této jistoty dítě ovládá úzkost, která se nejčastěji projevuje agresivním chováním vůči slabším.

•

Potřeba otevřené budoucnosti – životní perspektivy: potřeba na něco se těšit, k něčemu směřovat, o něco se snažit – typické pro děti v dětských domovech je, že se nemají na co těšit a o co snažit.

•

Potřeba vlastní společenské hodnoty: potřeba být uznáván, oceňován, přijímám, vyvíjí se vlastní „identita“, čili sebevědomí dítěte.

•

Potřeba společenské hodnoty funguje oboustranně: dítě – rodič, rodič – dítě. Vědomí vlastního významu prožívá i dospělý nejvíce tehdy, jestliže ho někdo potřebuje, někomu pomáhá, někdo je na něm závislý.

•

Potřeba citových vztahů: jedním z podstatných znaků rodinné výchovy je hloubka a trvalost citových vztahů mezi dětmi a jejich rodiči, případně těmi, kdo z jakýchkoliv důvodů stojí na místě rodičů. Ukazuje se, že citově mohou dospělí lidé, a to i milující matky a otcové, obsáhnout nejvýš asi tak 10 dětí. Je-li jich více, je pravděpodobné, že už se intenzita vztahů oslabuje a že na to někdo doplácí. Např. v dětské vesničce SOS se dříve počítalo s osmi dětmi na jednu matku v jednom domečku – nyní se tento počet snížil na šest. Stejně tak 8

manželské páry, které přijímají více dětí do pěstounské péče, se většinou drží také počtu šesti. •

Potřeba výchovy: svou výchovnou hodnotu zde mají i nejrůznější drobné či větší rodinné sváry a konflikty. V rodině funguje tzv. „interakce“, „interakční model“ – tj. vzájemné působení jednoho na druhého, vše, co udělá jeden, má vliv i na druhé. Podstatným principem rodinného soužití je vzájemné obdarovávání radostí.

•

Potřeba otce ve výchově: Dítě poznává, co je v rodině role mateřská a otcovská. Instinktivní chování k dítěti není v lidském rodu zakotveno jen v ženské polovině, ale takřka ve stejné míře jsou jím vybavení i muži. Dítě poznává, co je v rodině role mateřská a otcovská.

[MATĚJČEK, 1994]

2.2 DOMOV, RODINA 2.2.1 Domov Domov je místo zcela osobitých, specifických lidských vztahů, místo bezpečí a jistoty. Domov dětí je předznamenán v domovu jejich rodičů – jejich dospělých vychovatelů, „jejich lidí“, protože to nemusí být jen vlastní biologičtí rodiče, ale ti, kdo s dětmi skutečně žijí, mají je rádi, patří k nim a vytvářejí jim domov. Domov je místo, kde jsou „naši“, místo, kde jsme přijímáni takoví, jací jsme, kde se nemusíme a ani nesmíme přetvařovat.

[MATĚJČEK, 1994]

2.2.2 Rodina vlastní Rodina je nejstarší lidskou společenskou institucí. Vznikla nejen z přirozeného pohlavního pudu, ale především z potřeby své potomstvo ochraňovat, učit, vzdělávat, připravovat na život. Vychází ze silné potřeby vzájemné opory a pomoci. Rodina by měla poskytovat prostředí stálé, citově vřelé, přijímající. Měla by pro dítě znamenat základní životní jistotu. Je modelem mezilidských vztahů, který si dítě ponese dál do života a jímž bude poměřovat všechny vztahy další, do nichž samo vstoupí. [MATĚJČEK, 1994] 9

2.2.3 Rodina nevlastní Rodina nevlastní je takové rodinné společenství, v němž jeden z manželského páru je vlastním biologickým rodičem, kdežto ten druhý je dítěti biologicky cizí a tedy [MATĚJČEK, 1994]

„nevlastní“.

2.2.4 Rodina náhradní Dnes máme u nás bohatý výběr možností rodinné výchovy pro ty děti, které z nějakého důvodu nemohou vyrůstat ve vlastní rodině (vlastní rodiče zahynou, emigrují nebo se prostě ztratí, z důvodu vážné choroby se nemohou o dítě starat, starat se nechtějí nebo neumějí). Mnoho dětí dnes po rozvodu rodičů a novém sňatku dostává nevlastního otce nebo matku. Mnoho dětí je dnes také ve výhradní, nebo v převážné, nebo alespoň v částečné péči babiček a dědečků. Celé řadě dětí nemůže být zajištěna patřičná péče ve vlastní širší rodině. Zde potom přichází v úvahu osvojení neboli adopce (dítě podle zákona nabývá všech práv a povinností, jako by mělo rodiče vlastní), pěstounská péče (vlastní rodiče neztrácejí všechna práva a povinnosti), vesničky SOS, dětské domovy. [MATĚJČEK, 1994]

2.3 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE Jednou z možností, které zákon o rodině upravuje, je svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče, o kterém může soud rozhodnout, vyžaduje-li to zájem dítěte a fyzická osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému: •

soud vždy vymezí rozsah práv a povinností k dítěti

•

v případě svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče trvá i nadále vyživovací povinnost rodičů k dítěti

[MATĚJČEK, 1999]

2.3.1 Pěstounská péče Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče 10

manželů; jedinou hmotně právní podmínkou je zájem dítěte. Osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Jedná se o svazek vzniklý na základě soudního rozhodnutí, který končí zletilostí nebo může být pěstounská péče soudem zrušena z důležitých důvodů, vždy na návrh pěstouna.

V některých případech mohou biologičtí rodiče navštěvovat svoje dítě, mají právo rozhodovat o důležitých věcech týkajících se dítěte (vydání cestovního pasu, cestování do zahraničí, volby školy apod.). Biologičtí rodiče jsou i nadále zapsání v rodném listě. Pěstouni mají právo rozhodovat o běžných věcech, k výkonu mimořádných záležitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) se žádá souhlas zákonného zástupce.

Pěstounská péče je finančně podporována státem – odměna pěstouna, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek při převzetí dítěte event. příspěvek na zakoupení [ZÁKON č. 117/1995 Sb.]

motorového vozidla.

Pěstounská péče je určena především dětem, které ze zdravotních nebo sociálních důvodů nemohou být osvojeny, děti starší, skupiny sourozenců, nebo děti jiného etnika.

V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče: 1) individuální, probíhá v běžném rodinném prostředí 2) skupinová, probíhá v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče, SOS dětských vesničkách

Pěstounská péče na přechodnou dobu Soud může také na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou podle zvláštního právního předpisu (zákona o SPOD) zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu, a to na: 1) dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat (např. hospitalizace v nemocnici, výkon trestu), 2) dobu, po jejímž uplynutí lze podle § 68a zákona o rodině dát souhlas rodiče s osvojením, nebo 11

3) dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení (§ 68 zákona o rodině).

[ZÁKON

č. 94/1963 Sb.]

V těchto případech je soud povinen nejméně jednou za 3 měsíce přezkoumat, zda trvají důvody pro svěření dítěte do pěstounské péče a za tím účelem si vyžaduje také zprávy od příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Tato forma pěstounské péče je řešením situace dětí, které by jinak musely pobývat v ústavním zařízení. Tato péče končí, jakmile pominou důvody, pro které bylo dítě do péče svěřeno. Je finančně podporována státem stejným způsobem jako pěstounská péče. [ZÁKON č. 359/1999 Sb.]

2.3.2 Poručenství Soud stanoví dítěti poručníka v případě, že: •

oba rodiče nezletilého dítěte zemřeli,

•

byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti,

•

výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo

•

nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu,

řeší zákon o rodině ustanovením poručníka, který bude nezletilé dítě •

vychovávat,

•

zastupovat a

•

spravovat jeho majetek místo rodičů.

Pokud soudem ustanovený poručník bude o dítě osobně pečovat a naplňovat všechny složky rodičovské zodpovědnosti, nastupuje namísto rodičů téměř v celém rozsahu. Pak je možné řadit poručenství do forem náhradní výchovy, a to do forem náhradní rodinné péče. Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud 12

se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Funkce poručníka ale nezakládá poručníkovi vyživovací povinnost vůči dítěti: •

Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci, týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem

•

Poručník odpovídá soudu za řádné plnění funkce poručníka a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a předkládat účty ze správy jeho jmění.

•

Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte, soud však může poručníka této povinnosti zprostit.

Pokud poručník péči o dítě sám vykonává, má on i dítě nárok na stejné hmotné zabezpečení, jako by šlo o pěstounskou péči.

[ZÁKON č. 94/1963 Sb.]

2.3.3 Osvojení Je optimální formou náhradní výchovy a náhradní rodinné péče (§ 63 - § 77 zákona o rodině), kterou vznikají mezi osvojitelem a osvojencem vztahy jako mezi rodiči a dětmi a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vztahy příbuzenské. Osvojitelé mají při výchově dítěte v plném rozsahu rodičovskou zodpovědnost (§ 63 odst. 1). Do knihy narození matriky se namísto rodiče na základě pravomocného rozhodnutí soudu o osvojení zapíše osvojitel, popřípadě osvojitelé.

Dítě získává osvojením příjmení osvojitele a vztahy k původní rodině, na rozdíl od pěstounské péče, zanikají. Mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl, přičemž osvojit lze jen dítě nezletilé (§ 65). Podle ustálené soudní praxe a výkladu zákona o rodině je vyloučeno osvojení mezi sourozenci a mezi příbuznými v pokolení přímém.

13

Dítě právně volné, znamená že: a)

biologičtí rodiče nebo zákonný zástupce dítěte dali souhlas s osvojením, tento souhlas je možné podepsat u příslušného úřadu s rozšířenou působností nejdříve 6 týdnů po narození dítěte

b) pokud po dobu nejméně šesti měsíců rodiče neprojevovali opravdový zájem o dítě, které je umístěno v kojeneckém ústavu nebo dětském domově, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti, a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě c) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte, které je umístěno v kojeneckém ústavu nebo dětském domově, o ně neprojevovali žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka

Zákon o rodině umožňuje dva druhy osvojení: a) zrušitelné ( tzv. I. stupeň) •

tento typ je využíván u dětí mladších jednoho roku, neboť nezrušitelné osvojení je možné pouze u dětí starších než jeden rok

•

osvojitelé se nezapisují do matriky jako rodiče, tj. v rodném listu dítěte zůstávají uvedeni původní rodiče

•

soud může osvojení zrušit z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele

b) nezrušitelné (tzv. II. stupeň) •

osvojit lze jen nezletilé dítě starší jednoho roku

•

osvojitelé jsou na základě rozhodnutí soudu zapsáni v matrice, místo rodičů osvojence

•

toto osvojení nelze zrušit

Osvojení zrušitelné může být změněno v osvojení nezrušitelné (po dovršení jednoho [ZÁKON č. 94/1993 Sb.]

roku dítěte), nikoliv však naopak.

14

Mezinárodní osvojení Úmluva o právech dítěte zaručuje dítěti uznat osvojení v cizí zemi jako náhradní způsob péče o dítě tehdy, nemůže-li být dítě předáno do výchovy v zařízení péče o děti nebo rodině osvojitele nebo o ně nemůže být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu (čl. 21 písm. b) Úmluvy o právech dítěte).

Pro realizaci mezinárodních osvojení byla v roce 1993 přijata na půdě Haagské konference mezinárodního práva soukromého Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou ČR ratifikovala v roce 2000. Cílem této úmluvy je nejen vytvořit záruky, aby se mezinárodní osvojení uskutečňovalo v zájmu dítěte a orgány k tomu určenými, ale také zaručit subsidiaritu osvojení do ciziny, jak zdůrazňuje čl. 21 písm. b) Úmluvy o právech dítěte. V České republice byl ústředním orgánem určeným k plnění úkolů vyplývajících z této úmluvy určen Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Ten zařazuje do své evidence žadatele o osvojení dítěte z ciziny a děti, pro které se nepodařilo najít vhodné žadatele o osvojení dítěte v České republice. [www.crdm.cz, 10]

2.4 ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA DĚTÍ A MLÁDEŽE 2.4.1 Ústavní výchova V ústavní péči vyrůstají děti, za jejichž výchovu převzal odpovědnost stát, protože jejich rodiče nemohli, neuměli nebo nechtěli péči o ně zvládat.

V současné době se projevuje několik pozitivních trendů přímo v činnosti dětských domovů. Jednak se dětské domovy přeměňují na tzv. „rodinné“ typy – tj. ucelené skupiny zhruba 4 – 8 dětí, které mají své relativně stálé vychovatele a ubytování podobné klasickým bytovým jednotkám. Tyto skupiny si zajišťují velkou část běžných denních činností sami (úklid, praní drobného prádla, částečně i vaření a nákupy,…). Mnohá zařízení začínají také s postupným osamostatňováním dospívajících a mohou k tomu využívat i samostatné bytové jednotky.

15

[ZÁKON č. 109/2002, Sb.]

2.4.2 Ochranná výchova Ochrannou výchovu nařizuje soud rozhodnutím buď v občansko-právním řízení nebo v trestním řízení podle věku dítěte či mladistvého tam, kde nepostačuje uložení výchovného opatření nebo ústavní výchovy dle zákona o rodině. Ochrannou výchovu také ukládá soud v případě protispolečenského činu dítěte nebo mladistvého, který by v případě dospělého byl již trestným činem.

[ZÁKON č. 109/2002, Sb.]

2.4.3 Zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy Výkon ústavní nebo ochranné výchovy se uskutečňuje ve školských zařízeních, jež jsou zřizována MŠMT: 1. diagnostický ústav 2. dětský domov 3. dětský domov se školou pro děti po 3. roce života 4. výchovný ústav

Diagnostický ústav Zařízení, které přijímá a diagnostikuje děti. Na základě výsledků komplexního vyšetření, zdravotního stavu dětí a volné kapacity jednotlivých zařízení, je umisťuje do jednotlivých zařízení.

Diagnostický ústavu plní úkoly: diagnostické, vzdělávací, výchovné a sociální, koordinační, terapeutické (náprava poruch v soc. vztazích a v chování dítěte)

Diagnostický ústav: •

zpracovává

komplexní

diagnostickou

zprávu

s návrhem

specifických

výchovných a vzdělávacích potřeb •

písemně sděluje příslušným orgánům sociálně - právní ochrany údaje o dětech vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče

•

při přijetí se předkládá : pravomocné rozhodnutí nebo předběžné opatření soudu nebo písemná žádost o přijetí, osobní list, rodný list, občanský průkaz v případě cizinců cestovní pas, poslední školní vysvědčení, průkaz zdravotní pojišťovny, 16

očkovací průkaz, lékařský posudek o zdravotní způsobilosti a aktuálním zdravotním stavu •

pobyt trvá zpravidla 8 týdnů

•

diagnostický ústav zpravidla umisťuje děti do zařízeních jen ve svém územním obvodu, mimo působnost obvodu pod dohodě s diagnostickým ústavem příslušného obvodu

Dětský domov •

plní úkoly: výchovné, vzdělávací, sociální

•

pečuje o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování

•

věková hranice umisťovaných od 3 do nejvýše 18 let (max. do ukončení přípravy na povolání), i nezletilé matky spolu s jejich dětmi

•

internátní výchovné zařízení

Dětský domov se školou •

Zajišťuje péči o děti:

•

s nařízenou ústavní výchovou mají-li závažné poruchy chování nebo duševní poruchu, která vyžaduje výchovně léčebnou péči

•

s uloženou ochranou výchovou

•

nezletilým matkám s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochranou výchovou a jejich děti

Výchovný ústav •

pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování a nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou

•

výjimečně pečuje o děti mladší 15 let s uloženou ochrannou výchovou nebo s nařízenou ústavní výchovou 17

•

plní úkoly: vzdělávací, výchovné, sociální [ZÁKON č. 109/2002, Sb.]

Celkem je v ČR 191 školských zařízení pro výkon ochranné a ústavní výchovy s celkovou kapacitou 7 943 lůžek, z toho 4 924 připadá na dětské domovy, 512 na diagnostické ústavy a 2 500 na výchovné ústavy.

Ukončení ústavní výchovy z důvodu zletilosti Odchod z dětského domova po nabytí zletilosti je velkým skokem do neznáma, kdy ze světa, kde je všechno zajištěno a všechno má svůj řád, odcházejí mladí lidé téměř doslova ze dne na den „do světa“, kde se o vše musí postarat sami, kde na rozdíl od „normálních dětí“ nemají za sebou zázemí fungující rodiny. Není proto velkým překvapením, že po odchodu z dětských domovů často selhávají, nejsou schopni se začlenit do společnosti. A to i ti, kteří dobře fungovali v rámci ústavního zařízení, jasně daných pravidel a institucionálních vztahů. Tito lidé často končí v reálném světě „na dně“. Tito lidé mají problém najít a udržet si práci. Část z nich se zařazuje mezi dlouhodobě nezaměstnané, jiní zaměstnání pro svá selhání po krátké době střídají.

Podle zákona mají mladí lidé při odchodu do dospělosti nárok na částku ve výši 15.000,- Kč. Tu mohou dostat jak v hotovosti, tak například ve výbavě do domácnosti. Často také dostávají naspořený sirotčí důchod, takže odcházejí s větším obnosem peněz. Bohužel v mnoha případech tyto peníze utratí během prvních pár dnů bez jakéhokoli dlouhodobějšího užitku.

Mladí lidé po odchodu jsou často překvapeni tím, jak je život náročný („nikdo pro vás neudělá nic zadarmo“, „realita je tvrdá, bydlení, ceny, komunikace mezi lidmi“). Ti, kteří již odešli, by často těm, které odchod teprve čeká, radili, aby neodmítali pomoc, která se jim nabízí a aby si vážili toho, že jsou ještě v dětském domově a neodcházeli, pokud nemají dokončené vzdělání.

Děti z dětských domovů často zažili zklamání v lidských vztazích, někdy se musely vyrovnat s tím, že o ně jejich rodiče nestáli, že jim sice hodně naslibovali, ale nikdy nic 18

nesplnili. Nebo poté, co si zvyknou na nějakého vychovatele a najdou k němu vztah, ten záhy odejde jinam. Mnoho z nich má za sebou těžké zkušenosti, ani týrání nebo zneužívání není úplně výjimečné. [STŘEDISKO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE, 2005]

2.4.4 Údaje z výzkumu střediska náhradní rodinné péče Středisko náhradní rodinné péče (dále jen „středisko NRP“) zveřejnilo několik alarmujících údajů ze svých výzkumů: •

V dětských domovech vyrůstá okolo 7000 dětí, což je přibližně 28 % z těch, které vyrůstají mimo vlastní rodinu. Přibližně čtvrtina jich žije v pěstounské péči, ale celé dvě pětiny (!) v ústavech sociální péče.

•

Ročně odchází po dosažení zletilosti z dětských domovů okolo 250 mladých lidí.

•

Téměř polovina dospělých mladých lidí odchází z dětských domovů zpět ke svým rodičům, tedy do prostředí, ze kterého byli předtím odebráni pro jeho nevhodnost.

•

Jen necelá šestina se chystá po odchodu žít samostatně, téměř čtvrtina odchází do azylových domů, domů na půl cesty nebo ubytoven.

•

S výučním listem odchází z domovů téměř polovina mladých lidí. Více než třetina (!) jich odchází s neukončeným vzděláním a to přesto, že polovina dotázaných pracovníků dětských domovů považuje zajištění vzdělání pro své svěřence za snadné nebo velmi snadné.

•

Přibližně polovina odchází ve věku 18 let, jen necelá šestina odchází po dosažení věku 20 let. Tito lidé jsou tedy velmi mladí a sociálně nezralí.

•

Mezi bezdomovci má přibližně čtvrtina zkušenost s dětským domovem. [STŘEDISKO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE, 2005, s.38-39]

19

2.5 DŮM NA PŮL CESTY (DPC) 2.5.1 Klienti DPC Dům na půl cesty je zařízení, které poskytuje možnost ubytování a resocializace ohroženým mladým lidem (zpravidla ve věku 18 – 26 let) bez rodinného zázemí, kterým není lhostejný jejich další život, tj. osobám, které: •

končí pobyt v dětských domovech z důvodu zletilosti

•

prožili období do zletilosti ve výchovném ústavu

•

byli v pěstounské péči a další pobyt v pěstounské rodině není možný

•

žijí ve špatně fungujících rodinách a jejich pobyt v rodině vyvolává konflikty a jejich ohrožení

2.5.2 Aktivity DPC Mladí lidé bez sociálního zázemí nenacházejí v DPC jen prosté ubytování. Zvykají si zde na běžný život mimo ústav nebo rodinu, kde o ně bylo postaráno. Jednou z nezbytných podmínek pobytu v DPC je zájem mladého člověka o dění kolem sebe a jeho aktivní přístup k činnostem v rámci DPC.

DPC zpravidla nabízí a poskytuje svým klientům rozmanité služby umožňující jejich postupné zapojení do společnosti – rozvoj právního povědomí, zlepšování a rozvoj komunikačních dovedností, hospodaření s finančními prostředky, … Důraz je kladen především na rozvoj samostatnosti, spoléhání na vlastní schopnosti a možnosti – ocitneli se např. klient na konci měsíce bez finančních prostředků, je možno mu vypomoci nikoli finančně, ale např. poskytnutím základních potravin, avšak jako protihodnotu vykoná určitou práci ve prospěch DPC. Zaměstnanci DPC organizují kurzy, přednášky a konzultace na témata související s rodinou, rodičovstvím, rodinným životem. DPC spolupracují s Úřady práce v rámci zajištění vzdělání, rekvalifikace a případného zaměstnání klientů, čímž pomáhají snížení nezaměstnanosti, kriminality a jiných psychopatologických jevů u mladých lidí.

20

2.6 OBYVATELSTVO ÚSTECKÉHO KRAJE Předmětem této kapitoly je identifikace a analýza obyvatelstva v oblasti, ve které jsou služby Domů na půl cesty poskytovány. Jelikož se námi sledované DPC a dětské domovy nacházejí v Ústeckém kraji, lze předpokládat, že potencionálními klienty jsou cílové skupiny, které mají sídlo či bydliště právě v této lokalitě.

Ústecký kraj je průmyslovým regionem, kde největší podíl na zaměstnávání mají průmyslové podniky a stavebnictví, kam spadají také rekultivace. Vysoký podíl zaměstnanosti v obchodě a opravách motorových vozidel vyplývá z vysokého stupně motorizace jak podniků, tak rodin.

2.6.1 Osídlení V Ústeckém kraji žije přibližně 827 000 obyvatel z toho 405 648 mužů a 420 732 žen. Kraj má 354 obcí, z toho 46 se statutem města, ve kterých žije 80,7 % jeho obyvatel a dále 4 města statutární (Most, Chomutov, Ústí nad Labem a Teplice). Obce do 500 obyvatel představují 56,5 % všech obcí v kraji, ale žije v nich jen 6,15 % obyvatel.

Hlavní charakteristikou kraje je jeho vnitřní členitost a různorodost. Ta je dána přírodními podmínkami, koncentrací obyvatelstva v pánevní oblasti a podél říčních toků a historickým vývojem. Dlouhodobá industrializace a s ní spojená urbanizace, odsun Němců a následné nedostatečné dosídlení kraje po II. Světové válce, tento proces posilovalo. Další demografický vývoj bude v období do roku 2010 charakteristický zejména: •

poklesem počtu dětí ve věku docházky do mateřských škol (3-5 let) o bezmála 10% stavu roku 2000

•

velmi výrazným poklesem počtu dětí ve věku povinné školní docházky (6-14 let) o téměř 30% stavu roku 2000; počet dětí, vstupujících do věku školní docházky (6-letí), se však sníží o něco méně razantně, tj. o zhruba 20%

•

výrazným poklesem počtu dětí ve věku docházky do středních škol (15-19 let)

21

o téměř 15% stavu roku 2000; počet absolventů základních škol však klesne o plnou čtvrtinu •

poklesem počtu 18-letých o více než 10%

[portal.mpsv.cz, 12]

2.6.2 Věková struktura Strukturální charakteristika obyvatelstva kraje je dodnes významně ovlivněna poválečnou migrací a následně socialistickou industrializací zejména pánevních okresů. Obyvatelstvo Ústeckého kraje se vyznačuje obecně mladší věkovou strukturou, z nichž největší zastoupení je v pánevních okresech včetně Děčína. Naopak pro okresy Litoměřice a Louny, které byly zasaženy migračními pohyby po II. Světové válce a socialistickým zprůmyslněním v menším rozsahu, je charakteristické obyvatelstvo se starším věkovým průměrem.

[portal.mpsv.cz, 12]

2.6.3 Vzdělanostní struktura Vzdělání v Ústeckém kraji se v posledních několika letech významně změnilo. Před rokem 1989 zde byla potřeba dostatečné zásoby dělnických profesí pro těžební průmysl a proto bylo vzdělání v Ústeckém kraji zaměřeno tímto směrem. Po roce 1989 se nabídka vzdělání rozšířila a diferencovala. Změny ve struktuře zaměstnanosti se projevily vznikem nových oborů i změnou v rozložení počtu studentů v jednotlivých oborech. Přesto na základě provedených průzkumů podnikatelé cítí jako největší problém nedostatek kvalifikované pracovní síly. Nezaměstnané osoby a mladí absolventi jsou profesně strukturováni jinak, než jsou potřeby trhu práce. Navíc mnohým pracovníkům, kteří jsou vyučeni nebo prošli rekvalifikacemi schází potřebná praxe a dovednosti. To se projevuje především u technicky zaměřené pracovní síly (nástrojáři, soustružníci, svářeči, truhláři, apod.).

V současné době existuje v Ústeckém kraji dostatečné množství státních či soukromých škol, které nabízejí úplné střední vzdělání. Po roce 1998 se rychle rozvíjí pomaturitní vzdělání, které je zajišťováno více než 270 základními, 160 středními a 4 vysokými 22

školami. Strategickým cílem je posilnit systém celoživotního vzdělávání, který může významně přispět k operativnímu přizpůsobení pracovní síly potřebám trhu práce.

I když se dostupnost vzdělání v Ústeckém kraji zlepšila, je nejvyšší dokončené vzdělání v průměru menší než v celé České republice. Nepříznivým stavem pro ÚK je nejnižší počet obyvatel s vysokoškolským a středoškolským vzděláním s maturitou mezi kraji ČR. Vzhledem k odchodu mladých lidí z důvodu špatné ekonomické situace v kraji se struktura vzdělání mění jen pomalu a přispívá tak k prohloubení ekonomické situace celého regionu. Špatná vzdělanostní struktura je prezentována především větším podílem osob s nižším vzděláním. Právě do této skupiny převážně spadají klienti DPC. [www.czso.cz, 17]

23

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 POUŽITÉ VÝZKUMNÉ METODY A VÝZKUMNÉ NÁSTROJE 3.1.1 Dětské domovy Původním záměrem pro získání údajů ze strany dětských domovů bylo použití šetření pomocí dotazníků. Při sestavování dotazníku jsem si však uvědomila „chudost“ a nepružnost stručných odpovědí na stručné dotazy. Po zvážení výhod a nevýhod dotazníkového šetření nebo případného řízeného rozhovoru jsem nakonec volila jakýsi kompromis: zachovala jsem princip dotazníku – zejména jako písemného podkladu pro analýzu, avšak současně jsem vybrané dětské domovy obtelefonovala a domluvila si s ředitelem či s ředitelkou osobní schůzku, která probíhala formou řízeného rozhovoru přímo v daném dětském domově.

Při kontaktu s řediteli/ředitelkami dětských domovů jsem metodou řízeného rozhovoru získávala následující údaje: -

kolik klientů na hranici zletilosti opouští ročně dětský domov

-

kolik % z těchto klientů se má kam vrátit

-

kolik % z těchto klientů má ukončené alespoň ÚSO vzdělání

-

zda má dětský domov program zaměřený na zařazení klientů na hranici zletilosti do běžného života, pokud ANO, jaký

-

zda si myslí, že Domy na půl cesty jsou řešením pro klienty, kteří ukončí na hranici zletilosti pobyt v dětském domově a nemají kam jít

-

zda již spolupracují s některým Domem na půl cesty, pokud ANO, jaké mají zkušenosti

-

zda by uvítali spolupráci s novým Domem na půl cesty v regionu

Odpovědi na dotazy jsem zaznamenávala do sestaveného dotazníku (ukázka viz příloha č. 1 ).

24

Ředitelé byli zpravidla velmi vstřícní a rádi mi ukázali také provoz dětského domova . Mimo vybrané dotazy a odpovědi jsme se zabývali otázkami: -

vhodnosti či nevhodnosti ústavní výchovy

-

vzdělaností dětí – proč jen minimum dětí odchází s maturitou

-

možnostmi dětí opouštějících dětské domovy

-

kriminalitou dětí, které prošly ústavní výchovou

Z celkového počtu oslovených 12 ředitelů/ředitelek dětských domovů se mnou 3 ředitelé odmítli spolupracovat a odmítli poskytnout jakékoli potřebné údaje. Jako důvod uvedli nedostatek času a pracovní vytížení, které bude přetrvávat i v dalším období.

3.1.2 Domy na půl cesty Pro získání potřebných údajů od poskytovatelů služby Dům na půl cesty jsem použila dotazníkové šetření. Sestavené dotazníky jsem zaslala vedoucím Domů na půl cesty e-mailem, zároveň jsem je však telefonicky požádala o vyplnění dotazníku a jeho zaslání obratem zpět na mojí e-mailovou adresu. Při telefonickém hovoru jsem jim vysvětlila, k jakému účelu dotazník slouží.

Dotazníkem jsem získávala následující údaje (viz příloha č. 2 ) -

ve kterém roce zahájil DPC provoz

-

jaká je kapacita DPC

-

zda je kapacita plně využita, kolik lůžek by ještě případně potřebovali

-

v případě nevyužité kapacity – jaké vidí důvody

-

kolik % klientů má ukončené alespoň ÚSO vzdělání

-

kolik % klientů má stálé zaměstnání

-

kolik % klientů má alespoň příležitostně zaměstnání

-

zda spolupracují úzce s některým z DD v regionu

-

zda se domníváte, že je v Ústeckém kraji DPC dostatek

-

zda mohou stručně popsat, co jejich DPC klientům nabízí 25

Z celkového počtu 6 oslovených respondentů jsem získala zpět vyplněný dotazník od všech šesti respondentů.

3.1.3 Vzdělání, zaměstnanost V této dílčí části výzkumu jsem vycházela především z internetových podkladů – zpracované

statistiky

a

ročenky. Tyto

údaje

jsem

porovnávala

s

výstupy

z dotazníkového šetření v dětských domovech a Domech na půl cesty.

3.2 VÝSLEDKY VÝZKUMU 3.2.1 Výsledky výzkumu v dětských domovech Na území Ústeckého kraje existuje v současné době 19 dětských domovů, které disponují 969 lůžky. Všechny oslovené domovy jsou zřizovány Ústeckým krajem a jde tedy o příspěvkové organizace Ústeckého kraje.

Dětské domovy v Ústeckém kraji: Oblast-region Chomutov Most Louny Teplice Litoměřice Ústí nad Labem Děčín Ústecký kraj celkem Zdroj: [VOCILKA, 1999]

Počet dětských domovů 3 3 1 3 2 3 4 19

Sběr dat jsem osobně provedla v těchto dětských domovech Ústeckého kraje: 1. DD Hora sv. Kateřiny 2. DD Chomutov 3. DD Most 4. DD se speciálními školami Žatec 5. DD Ústí nad Labem 26

6. DD Krupka 7. DD Mašťov 8. DD Litoměřice 9. DD se speciálními školami Dlažkovice Respondentům (ředitelům či ředitelkám) dětských domovů jsem pokládala v průběhu rozhovoru níže uvedené dotazy, jejich odpovědi jsem zaznamenávala.

Výsledky dotazníkového šetření v Dětských domovech:

Název DD

Klienti opouštějící DD za rok počet

Klienti mající se kam navrátit (%)

Program Klienti na s dokon- zařazení čeným klientů ÚSO do běžného (%) života?

Spolupráce s DPC

Jaké máte zkušenosti s DPC

Uvítali byste další spolu-práci s DPC?

DD Hora sv. Kateřiny

2

40

50

Ano

Ano

Dobré

Ano

DD Chomutov

3

30

99

Ano

Ano

Dobré

Ano

DD Most

4

40

60

Ano

Ano

Dobré

Ano

DD Žatec

5

50

80

Ano

Ano

Výborné

Ano

DD Ústí nad Labem

5

23

30

Ano

Ano

Dobré

Ano

DD Krupka

4

40

98

Ano

Ano

Výborné

Ano

DD Mašťov

4

60

80

Ano

Ano

Jak kdy

Ano

DD Litoměřice

2

80

100

Ano

Ano

Výborné

Ano

DD Dlažkovice

5

90

80

Ano

Ano

Dobré

Ano

PRŮMĚR

3,8

50,30%

75,20%

Ano

Ano

Dobré

Ano

Celkem

34

17,5

25

Ano

Ano

Dobré

Ano

Zdroj: vlastní

Dotazy se týkaly skupiny klientů, kteří jsou již na hranici zletilosti, ukončili studium a opouštějí dětský domov, protože již pominuly důvody pro jejich další pobyt v dětském domově:

27

Kolik klientů opouští ročně váš dětský domov? Dětské domovy opouští v průměru 3,8 klientů ročně. Celkem tyto dětské domovy opustilo v loňském roce 34 klientů. Nejvíce opouštějících klientů pak bylo ve třech Dětských domovech ve shodném poštu 5 klientů. Jedná se o Dětské domovy v Žatci, Ústí nad Labem a v Dlažkovicích. Nejméně pak v Dětském domově v

Hoře

sv. Kateřiny, kde v minulém roce opustili dětský domov pouze dva klienti.

Mají se klienti po ukončení pobytu v dětském domově kam vrátit? Ze všech oslovených Dětských domovů má více než polovina opouštějících klientů místo, kam se mohou navrátit. To znamená že z počtu 34 klientů jich cca 16 nemá kam se navrátit.

Počet klientů majících se kam vrátit

klienti bez možnosti návratu

klienti mající se kam vrátit

Kolik % z těchto klientů má ukončené alespoň SO vzdělání? Z uvedených dětských domovů má průměrně 75% klientů, kteří domov opouštějí, dokončené střední vzdělání. Na základě dokončeného středního vzdělání tak mají lepší šance uspět na trhu práce. Nejlépe jsou na tom dle údajů klienti DD Litoměřice a Chomutov – téměř 100 % klientů odchází s výučním listem, nejhůře potom klienti DD Ústí nad Labem – 70 % klientů odchází jen se základním vzděláním, ukončeným často na speciální základní škole.

28

Počet klientů dle vzdělání

nedokončené vzdělání 1

dokončené ÚSO vzdělání

2

Máte program na přípravu klientů na zařazení se do běžného života? Z uvedených dětských domovů všechny uvádějí, že mají program na zařazení opouštějících klientů do běžného života. Tyto programy využívají metody rodinných buněk, práce ve skupině a tzv. tréninkové bydlení formou samostatné bytové jednotky. V jednom případě jde o samostatnou bytovou jednotku na sídlišti v běžné populaci. Více jak polovina dětských domovů uvedla, že v programech na zařazování klientů do běžného života spolupracují s Domy na půl cesty. V jednom případě (DD v Ústí nad Labem) jde o zpracovaný přednáškový cyklus Domem na půl cesty BETHEL v

Litoměřicích

v pravidelném

intervalu

jednou

ročně.

V jednom

případě

(DD Litoměřice) spolupracuje dětský domov s jinými organizacemi, které se tématem zařazování klientů opouštějících dětský domov dlouhodobě zabývají – projekt „Peníze pro život“ organizovaný Střediskem NRP Praha.

Domníváte se, že jsou DPC řešením pro klienty, kteří nemají kam jít? Všichni respondenti shodně uvedli, že ANO, i když se jedná pochopitelně o řešení nouzové a dočasné.

Spolupracujete s DPC a jaké máte zkušenosti? Dětské domovy hodnotí spolupráci s Domy na půl cesty průměrně jako dobré. Ve třech případech (DD Žatec, DD Krupka, DD Litoměřice) je spolupráce popisována jako výborná. V jednom případě (DD Mašťov) hodnotí dětský domov spolupráci s Domy na půl cesty individuálně podle jednotlivých řešených případů.

29

Uvítali byste spolupráci s novým dalšími DPC v regionu? Všechny oslovené dětské domovy shodně uvádějí, že ANO, zájem z jejich strany o nový DPC by byl a zároveň by uvítaly také větší a širší spolupráci.

Na základě této poptávky proběhlo šetření ve vytipovaných Domech na půl cesty v Ústeckém kraji, které bylo zaměřeno na plnění kapacit Domů na půl cesty a jejich spolupráci s dětskými domovy.

3.2.2 Výsledky výzkumu v domech na půl cesty (DPC) Na území Ústeckého kraje existuje v současné době, tj. v roce 2010, 5 DPC, které disponují 36 lůžky. Stav před 31. 12. 2009 činil 6 DPC a se 42 lůžky.

Domy na půl cesty v Ústeckém kraji: Oblast - město

Zřizovatel

Děčín

Centrum sociálních služeb Děčín, příspěvková organizace

Litoměřice

Dům křesťanské pomoci BETHEL

Varnsdorf od 1. 2. 2010 - ZRUŠEN!

Město Varnsdorf

Česká Kamenice

Oblastní charita Česká Kamenice

Most 1

Pravoslavná církevní obec v Mostě

Most 2

Oblastní charita Most

Ústecký kraj celkem

Ke dni 31. 12. 2009 – 6 DPC Ke dni 1.2.2010 – 5 DPC

Zdroj: [www.iregistr.mpsv.cz, 11]

Dům na půl cesty ve Varnsdorfu byl zřizován městem, v Děčíně jde o příspěvkovou organizaci kraje. Domy na půl cesty v České Kamenici a Mostě 2 poskytuje Oblastní Charita, v Litoměřicích pak Dům křesťanské pomoci Bethel a v Mostě1 Pravoslavná církevní obec.

30

Výsledky dotazníkového šetření v Domech na půl cesty: Klienti se stálým zaměstnáním v%

Klienti s příležitostným zaměstnáním v%

Spolupráce s DD v regionu

Je podle Vás v ústeckém kraji dostatek DPC?

Rok zahájení provozu

Kapacita DPC

Kapacita plně využita

Klienti s ukončeným ÚSO v%

Most 1

8

NE

18

12

47

NE

ANO

2009

Varnsdorf

6

NE

0

0

0

NE

ANO

2007

Litoměřice

11

NE

0

0

0

ANO

ANO

2001

Děčín

9

NE

0

0

0

NE

ANO

2007

Česká Kamenice

4

ANO

75

50

50

ANO

Nevím

2000

Most 2

4

ANO

50

0

50

ANO

ANO

2006

Město

Zdroj: vlastní

Sběr dat jsem provedla po telefonické domluvě formou dotazníkového šetření ve všech výše uvedených Domech na půl cesty. Návratnost dotazníků byla 100 %. Ředitelé odpovídali na tyto dotazy:

Ve kterém roce zahájil váš DPC provoz? DPC v Ústeckém kraji zahájily postupně provoz v letech 2000 – 2009. Nejdéle je tato služba poskytována v DPC Česká Kamenice – od r. 2000, nejmladší službou je pak DPC v Mostě 1 – od r. 2009. DPC ve Varnsdorfu, který vznikl v roce 2007, ukončil tuto službu ke dni 1. 2. 2010.

Jaká je kapacita vašeho DPC? Ze šesti šetřených Domů na půl cesty v Ústeckém kraji vyplývá, že průměrná kapacita této sociální služby je 7 míst. Největší kapacitu uvádí Dům na půl cesty v Litoměřicích, nejmenší pak Dům na půl cesty v České Kamenici a v Mostě.

Je kapacita plně využita? Plně využitou kapacitu služby mají pouze dva Domy na půl cesty. Jedná se o DPC 31

v Mostě 2 a České Kamenici, které mají i nejmenší možnou kapacitu. DPC v České Kamenici pak uvádí potřebu dalších dvou míst na základě poptávky po službě. DPC v Mostě 2 potřebu zvyšování kapacity služby nemají.

DPC v Děčíně v rozhovoru uvádí nárazové plnění kapacity a častou obměnu klientů většinou z důvodů platební neschopnosti většiny klientů.

Dům na půl cesty v Mostě 1 uvádí, že přes veškerou snahu se jim nedaří naplnit kapacitu služby. Jako důvody uvádějí omezenou cílovou skupinu, kterou v současné době tvoří pouze muži a krátkou dobu poskytování služby. Svou situaci ve vztahu k naplňování kapacity služby vnímají vzhledem k ostatním DPC jako relativně dobrou.

Dům na půl cesty ve Varnsdorfu uvádí jako důvody nenaplnění kapacity služby kumulaci klientů v objektu, kde je služba poskytována. Ve stejné budově je ubytovna pro sociálně slabé. Dalším důvodem je pak špatná situace na trhu práce v regionu. Jako dílčí důvod uvádějí absenci financování služby Ústeckým krajem. Domnívají se, že tato služba by měla být realizována ve větších městech s lepšími možnostmi uplatnění na trhu práce. Tato služba byla ve Varnsdorfu po proběhlém šetření dne 1.2.2010 zrušena z důvodů nevyužívání služby. Vedení DPC uvedlo, že služba byla v průběhu minulého roku využita pouze jedním klientem na dobu jednoho měsíce.

DPC v Litoměřicích má vyčerpanou kapacitu nárazově. V době šetření byla jejich služba využívána třemi klienty. Dům na půl cesty v Litoměřicích má z vybraných Domů na půl cesty nejvyšší možnou maximální kapacitu.

Využití lůžkové kapacity Domů na půl cesty v Ústeckém kraji se různí podle regionu a podle stanovené maximální kapacity poskytovatelem. Z dotazníkového šetření a řízených rozhovorů je patrné, že využití kapacity služby se často mění, ale ve čtyřech případech ze šesti nedošlo v průběhu roku k maximálnímu naplnění kapacity.

V jednom případě je kapacita DPC omezena specifickou cílovou skupinou a pouze v jednom případě je poptávka po rozšíření kapacity služby. 32

Kolik % vašich klientů má ukončené střední odborné vzdělání? Nejvíce klientů s úplným středním vzděláním je v Domě na půl cesty v České Kamenici. Dále v Mostě 2 a v Mostě 1. Ostatní tři šetřené DPC nemají v současné době ani jednoho klienta se středním vzděláním. Dům na půli cesty v Litoměřicích má klienty pouze se základním vzděláním, ale ve všech případech jde o studenty, kteří si střední vzdělání dodělávají. Dům na půl cesty v Děčíně má v současné době pouze klienty se základním vzděláním.

Kolik % vašich klientů má stálé nebo příležitostné zaměstnání? Polovina klientů v DPC v České Kamenici má trvalé zaměstnání, druhá polovina pak příležitostné zaměstnání. V DPC v Mostě 2 má polovina klientů příležitostné zaměstnání, trvalé zaměstnání ani jeden klient. V Mostě1 má pak trvalé zaměstnání 18% klientů a 12% klientů má zaměstnání příležitostné.

Ve Varnsdorfu, Litoměřicích a Děčíně není trvale ani příležitostně zaměstnán ani jeden z klientů Domu na půl cesty.

Domy na půl cesty zřizované Oblastní charitou mají nejvíce klientů s úplným středním vzděláním a nejvíce klientů, kteří mají trvalé nebo příležitostné zaměstnání.

Zaměstnanost klientů služby je ovlivněna aktuální situací na trhu práce a mírou nezaměstnanosti v celém kraji i jednotlivých okresech.

V Domě na půl cesty v Mostě 1 jsou také klienti s úplným středním vzděláním a klienti se stálým, nebo příležitostným zaměstnáním, přestože jde o okres Ústeckého kraje s dlouhodobě velkou mírou nezaměstnanosti. Tento Dům na půl cesty má ale vymezenou cílovou skupinu mužů. V okrese Most se míra nezaměstnanosti mužů a žen značně liší.

Spolupracujete úzce s některým Dětským domovem v regionu? Z oslovených Domů na půl cesty jich pouze 50% spolupracuje dlouhodobě s dětskými domovy. 33

Spolupráce s dětskými domovy je ve vztahu naplnění kapacit patrná u Domů na půl cesty, které nemají problém s naplněním maximální kapacity služby. Tedy v České Kamenici, Mostě 2 a Litoměřicích, kde bývá nepravidelně naplněna kapacita z 50 % maximální možné kapacity, která je z oslovených Domů na půl cesty nejvyšší.

Oproti tomu DPC, které mají problém s naplněním maximální kapacity služby s dětskými domovy nespolupracují. Zvláště pak v případě Domu na půl cesty v Mostě1, která je navíc omezena cílovou skupinou mužů. Stejně tak v případě Domu na půl cesty ve Varnsdorfu, kde byla služba pro nevyužívání služby zrušena.

Domníváte se, že je v Ústeckém kraji DPC dostatek? Pět respondentů uvedlo, že v Ústeckém kraji je dostatek Domů na půl na cesty a domnívají se tak, že služba v kraji řádně zabezpečena. V jednom případě ze šesti (DPC Česká Kamenice) neví, zda je tato služba v Ústeckém kraji dostatečně zabezpečena.

TELEFONICKY KONZULTOVANÉ DOPLŇUJÍCÍ DOTAZY: Jaká je cílová skupina vašeho Domu na půl cesty? Ve všech případech je cílovou skupinou osoby do 26 let opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní péče. Podle věkové kategorie je služba určena pro mladé dospělé ve věku 9-26 let. Pouze v jednom případě, v Domě na půl cesty v Děčíně je věková skupina určena od 18-21 let.

V jednom případě, v Domě na půl cesty Most 1, je cílová skupina omezena pohlavím. Služba je určena pouze mužům. V Mostě 1 je také snížena věková hranice cílové skupiny. Služba je poskytována dorostu od 16 do 18 let a mladým dospělým od 19-26 let.

Návaznost poskytovaných služeb: Z dotázaných zřizovatelů Domů na půl cesty všichni poskytují další sociální služby. Jde zejména o Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, ubytovny pro sociálně slabé, sociální rehabilitace apod. U všech poskytovatelů je snaha poskytovat služby návazně 34

a mezi jednotlivými službami v rámci možností a vzhledem k cílové skupině spolupracovat.

3.2.3 Vzdělání, zaměstnanost v Ústeckém kraji Z uvedených dětských domovů má průměrně 75% klientů, kteří domov opouštějí, dokončené střední odborné vzdělání. Na základě dokončeného středního odborného vzdělání tak mají teoreticky lepší šance uspět na trhu práce. Přibližně 20 % klientů má pouze dokončené základní vzdělání (někdy i jen na speciální škole) a jen velmi mizivé procento má vzdělání zakončené maturitou, popř. vzdělání vysokoškolské.

Ústecký kraj vykazuje dlouhodobě vysokou nezaměstnanost zejména v oblastech procházejících restrukturalizací průmyslu a těžby hnědého uhlí. Kraj se vyznačuje nepříznivou vzdělanostní strukturou obyvatel, je zde vysoký podíl osob s nejnižším stupněm dosaženého vzdělání, což je jednou z nejdůležitějších příčin vysoké nezaměstnanosti v kraji. V následujících grafech máme možnost porovnat obecnou míru nezaměstnanosti podle stupně dosaženého vzdělání v ÚK a v ČR.

Procentuální zastoupení nezaměstnaných dle vzdělání v ÚK 2% 25%

24%

49% Základní vzdělání Střední odborné (OU+OŠ) Střední odborné s maturitou (SOU+SOŠ) Střední všeobecné (gymnázia) Vysokoškolské

Zdroj: [www.czso.cz, 14]

35

Procentuální zastoupení nezaměstnaných v ČR 4%

26%

26%

44%

Základní vzdělání Střední odborné (OU+OŠ) Střední odborné s maturitou (SOU+SOŠ) Střední všeobecné (gymnázia) Vysokoškolské

Zdroj: [www.czso.cz, 14]

Uvedené grafy jasně ukazují, že největší problém s nalezením zaměstnání mají lidé s nižším vzděláním. Ve všech okresech ÚK je největší nezaměstnanost mezi lidmi se základním vzděláním a s výučním listem (tento poměr je také vyšší i vůči nezaměstnanosti v dané skupině ze celou ČR). Naopak je nezaměstnanost u osob s vyšším a vysokoškolským vzděláním výrazně nízká a nižší než je průměr v ČR. Toto reprezentuje stav na trhu práce v regionu, který je odlišný od trhu práce za celou ČR a je charakteristický špatnou vzdělanostní strukturou obyvatel (vysoký podíl osob s nízkým vzděláním a velmi malý počet lidí s vyšším a vysokoškolským vzděláním). Pokud se tato skutečnost výrazně nezmění, bude nadále limitujícím faktorem rozvoje ÚK z pohledu inovačního podnikání, přílivu kapitálu, růstu malých a středních podniků, vyšší přidané hodnoty, vyšší ziskovosti firem, růstu HDP, technologických investic a tím růstu zaměstnanosti.

Situace na trhu práce byla v 1. pololetí 2009 ovlivněna světovou hospodářskou krizí, která se v ČR začala projevovat koncem roku 2008, kdy v důsledku nedostatku zakázek začaly hromadně propouštět především zaměstnavatelé v automobilovém průmyslu i jejich subdodavatelé a podnikatelské subjekty ze sklářského průmyslu. V současné době se z hlediska vzdělání zvýšila pouze zaměstnanost osob (ve věku 15 – 64 let) s vysokoškolským vzděláním, u ostatních (bez vzdělání, se základním vzděláním, 36

střední bez maturity a střední s maturitou) se počet zaměstnaných snížil, nejvíce pak u osob se středním vzděláním, a to jak bez maturity, tak i s maturitou. [portal.mpsv.cz, 12]

Vzhledem k aktuální míře nezaměstnanosti v Ústeckém kraji – 14,1%, kdy na jedno volné místo připadá 38,4 uchazečů, jsou údaje o zaměstnanosti klientů v jednotlivých DPC rozdílné podle jednotlivých regionů.

[portal.mpsv.cz, 13]

Největší počet nezaměstnaných je v okrese Děčín, kde je míra nezaměstnanosti k 31.3. 2010 77,5%. Na druhém místě je okres Most. Ve Varnsdorfu a okolí je situace na trhu práce dlouhodobě nejhorší.

Počet

nezaměstnaných

Počet nezaměstnaných v Ústeckém kraji podle okresů Ústí nad Labem Teplice Most

8320 8801 9899 1

Louny Litoměřice

6147 7048

Chomutov Děčín

9114 10647 0

2000

4000

6000

8000

10000

12000

Jednotlivé okresy

Zdroj: [www.spcr.cz, 16]

Ústecký kraj má také ze všech krajů České republiky největší rozdíl mezi nezaměstnaností mužů a žen. Zatímco nezaměstnanost mužů se pohybuje na hranici 12,4 %, nezaměstnanost žen je na vůbec nejvyšší hranici nezaměstnanosti v celé ČR – na hranici 16,5 %! Rozdíl tudíž činí celých 4,1 %.

37

[www.spcr.cz, 16]

Zdroj: [www.spcr.cz, 16]

38

4 DISKUZE Za hlavní cíl své práce jsem zvolila zjištění potřebnosti zřízení nových Domů na půl cesty a jejich opodstatněnosti mezi sociálními službami v regionu Severní Čechy – Ústecký kraj, a to v návaznosti na situaci v dětských domovech.

V Ústeckém kraji v současné době funguje 19 dětských domovů disponujících 969 lůžky – já jsem získala za pomoci řízeného rozhovoru v kombinaci s dotazníkovým šetřením údaje z 9 dětských domovů.

Vzhledem k výsledkům dotazníkového šetření by se mohlo zdát, že se situace v dětských domovech mění výrazně k lepšímu – samozřejmostí jsou dnes již rodinné buňky, startovací byty, tréninkové programy pro klienty před dosažením hranice zletilosti, spolupráce dětských domovů s Domy na půl cesty v regionu. Vážným problémem však nadále bohužel zůstává fakt, že jen asi polovina zletilých klientů se má po ukončení pobytu v dětském domově kam vrátit – a to se mi toto číslo jeví ještě jako značně nadhodnocené. Jak se má mladý člověk vrátit do rodiny, která do této doby o něho jevila jen minimální zájem? Často se proto ocitne na ulici, shání obživu a bydlení nezákonným způsobem a následně skončí ve VTOS.

Všechny dětské domovy shodně uvádějí spolupráci s některým z Domů na půl cesty v regionu. Dům na půl cesty je rozhodně dobrým, i když časově omezeným, řešením. Klientům je zde umožněno rozšířit si nebo dokončit vzdělání, mají čas zajistit si své vlastní bydlení a práci, sociální pracovník jim pomůže vyřídit veškeré patřičné dávky, na které má nárok, atd.. Naprostá většina oslovených dětských domovů uvádí zájem o další Dům na půl cesty a o následnou úzkou spolupráci. Ze šetření v dětských domovech tudíž vyplývá nedostatečná kapacita stávajících Domů na půl cesty a potřeba dalšího Domu na půl cesty v Ústeckém kraji.

Jak je potom ale možné, že některé již fungující Domy na půl cesty se potýkají s naplněním své kapacity, popř. musí být dokonce zrušeny?

39

Z dotazníkové šetření ve všech šesti stávajících Domech na půl cesty v Ústeckém kraji vyplývá následující: Relativně nejlépe působí Dům na půl cesty v České Kamenici a v Mostě 2, oba zřizované Oblastní charitou. Tyto DPC spolupracují aktivně s dětskými domovy v regionu a mají vzhledem k možnostem regionu rozumně stanovenou kapacitu služby, kterou zvyšují na základě potřebnosti služby.

Dlouhodobě je služba poskytována v DPC v Litoměřicích, zřizovaném Domem křesťanské pomoci BETHEL, kde je maximální kapacita největší a naplnění této kapacity proměnlivé. Naplnění aktuální kapacity je srovnatelné s maximální kapacitou Domů na půl cesty zřizovaných Oblastní charitou v České Kamenici a v Mostě 2. Tento Dům na půl cesty také spolupracuje s Dětským domovem.

Všechny Domy na půl cesty v Ústeckém kraji shodně uvádějí, že počet Domů na půl cesty je v regionu dostačující.

Zůstává však otázkou, zda je kapacita DPC v regionu skutečně dostačující, nebo zda hlavně nevázne komunikace a spolupráce mezi dětskými domovy a Domy na půl cesty a zda se stávající Domy na půl cesty neobávají další konkurence. Věřím, že pokud bude spolupráce uvedených subjektů dlouhodobá, pokud se bude pracovat s klienty ještě před ukončením jejich základní školní docházky, pokud klienti dětských domovů naváží užší vztah se jmenovitými pracovníky Domů na půl cesty, pokud budou dobře chápat, co mohou od DPC očekávat a v čem jim mohou DPC pomoci (a pokud je nebudou brát jen jako přechod do další „ústavní výchovy“), bude kapacita DPC plně využita, případně bude dokonce nedostačující.

Závěrem tohoto šetření musím konstatovat, že v současné době je kapacita DPC plně dostačující, nového DPC není v Ústeckém kraji potřeba. Ze šetření však vyplynula

akutní

potřeba

skutečně

kvalitní

a

dlouhodobé

spolupráce

a komunikace mezi dětskými domovy a stávajícími Domy na půl cesty, důležitá pro prevenci sociálně – patologických jevů u mladých lidí opouštějících dětské domovy na hranici zletilosti a nemajících se kam navrátit. 40

Jako vedlejší cíl své práce jsem zvolila zmapování souvislosti: vzdělání - trh práce – klienti opouštějící dětské domovy po nabytí zletilosti.

Ze šetření v dětských domovech vyplynula skutečnost, že je velmi rozdílný stupeň ukončeného vzdělání klientů v jednotlivých dětských domovech. Je náhodou, že v některých dětských domovech (např. Litoměřice a Chomutov) odchází téměř 100 % klientů s dokončeným středním vzděláním (většinou jde o učební obory bez maturity) a v jiných (např. Ústí nad Labem) odchází většina jen se základním vzděláním? Nebo jde spíše o přístup vedení, psychologa a vychovatelů?

Vzhledem k tomu, že se Ústecký kraj dlouhodobě potýká s jednou s nejvyšších měr nezaměstnanosti (v současnosti 14,1 %, tj. 38,4 uchazeče na jedno volné pracovní místo), kdy nejvíce nezaměstnaných je mezi lidmi se středním odborným vzděláním bez maturity, je důležité plně se soustředit na vzdělání klientů v dětských domovech. Kombinace nízkého vzdělání a absence rodinného zázemí u těchto mladých lidí je totiž jedním z předpokladů jejich budoucího selhání v běžném životě.

Ke změně současné situace nepomáhá ani relativně „štědrý“ systém vyplácení sociálních dávek, který většinu části této populace nemotivuje k hledání zaměstnání. Trhu práce v kraji obecně chybí pružnost v reakci na jeho změny a potřeby. Proto je důležité u klientů v dětském domově klást důraz především na vzdělání – vzdělání ukončené maturitou, nebo střední vzdělání bez maturity, ale s ohledem na potřeby trhu práce.

41

ZÁVĚR V ústavní péči vyrůstají děti, za jejichž výchovu převzal odpovědnost stát, protože jejich rodiče nemohli, neuměli nebo nechtěli péči o ně zvládat. V dětských domovech se dětem věnuje tým profesionálních pracovníků. Náklady, které stát na ústavní péči vynakládá, dosahují vysokých částek (okolo 250 000,- Kč/rok/1 dítě). Nicméně výsledky tomuto úsilí a vloženým prostředkům často neodpovídají.

V současné době je počet dětí vyrůstajících v dětských domovech neblaze vysoký. Dětské domovy se sice snaží připodobnit své prostředí co nejvíce prostředí rodinnému, stále se však jedná jen o péči ústavní, kde s dětmi pracují pouze zaměstnanci, často pracovně vyhořelí, kteří dětem citlivé rodinné prostředí nemohou vynahradit. Navíc se zde objevuje ještě jeden zcela zásadní problém – co bude s dítětem po dosažení hranice zletilosti? V normální fungující rodině dítě může opustit „rodné hnízdo“ a zkusit se postavit se na vlastní nohy. Pokud se mu však start do samostatného života nepovede, má se vždy kam vrátit, dospět, pokusit se znovu. Opustí-li však mladý člověk brány dětského domova, podepíše-li smlouvu o ukončení pobytu, přestane studovat a odejde, není již cesty zpět. Návrat k vlastní rodině, která se do této doby o něj nestarala, bývá problematický, často nemožný.

Dětem odcházejícím z ústavní péče by mohly v této situaci velmi pomoci Domy na půl cesty. Je zde však nutná jejich úzká a dlouhodobá spolupráce s dětskými domovy v regionu. Taková spolupráce, aby děti měly čas pochopit, že nemusí zůstat na ulici sami se svými problémy, ale že je jim dán čas na jejich dozrání a důležitá životní rozhodnutí právě v těchto zařízeních. Domů na půl cesty, které jsou připraveny se mladým lidem bez zázemí věnovat, je dostatek, jen informovanost a spolupráce často nefunguje.

Přáli bychom si, aby v dětských domovech vyrůstalo co nejméně dětí. Ať již proto, že se díky včasné a intenzívní podpoře sociálních služeb podaří zachovat původní rodinu a pomoci jí o děti pečovat, byť s dlouhodobým poskytováním služeb, nebo proto, že se pro dítě nalezne vhodná náhradní rodina. Je jasné, že vždy budou děti, pro něž bude 42

dětský domov jediným možným řešením, ale mělo by to být řešení krajní, nouzové, pouze

pro

případ,

že

se

dítěti

nepodaří

43

najít

vhodné

rodinné

prostředí.

Резюме Проект „ Дом на половине пути“ - необходимость организации социальной службы в регионе Северная Чехия, учитывая ситуации в детских домах. Ключевые слова: детский дом, Дом на половине пути, Устецкая область, клиент.

Я работаю в негосударственной бездоходной организации, где мы подумывали об основании нового Дома на половине пути в Устецкой области. Именно это было причиной выбора главной цели моей выпускной работы – yдостовериться в необходимости основания Дома на половине пути в регионе Северная Чехия в Устецкой области.

Дом на половине пути – это учреждение, которое предоставляет возможность проживания и ресоциализации молодым людям ( обычно в возрасте 18-26 лет) без семейной опоры, чаще всего клиентам пришедшим из детских домов после окончания проживания в нем, относящимся к группе риска.

В Устецкой области в настоящее время существует девятнадцать детских домов на девятьсотшестьдесятдевять койко-мест и шесть Домов на половине пути на тридцатьшесть койко-мест. Я сама лично посетила девять детских домов и получила необходимые информации путем целенаправленного разговора и

анкетирования.

Также

,преждевременно

я получила информации из всех

договорившись

по

телефону,

шести Домов на половине пути формой

анкетирования.

Все детские дома согласно заявили, что поприветствовали бы в регионе создание нового Домa на полине дороги одновременно с тесным и продолжительным сотрудничеством с ним. Приблизительно 50% клиентов некуда вернуться. Позитивен факт, что приблизительно 75% клиентов детских домов имеет среднее образование.

44

Совершенно противным был результат исследований в Домах на половине пути. Четыре Дома на половине пути страдают недостатком клиентов – эти Дома не сотрудничают с детскими домами. Оставшихся два Дома на половине пути имели достаток клиентов – вмещаемость средняя а главное долговременно сотрудничают с детскими домами. Ситуация трудоустройства клиентов очень разная и зависит от их образования.

Из исследований, проведенных в детских домах и в Домах на половине пути явствует следующее: в регионе достаточное количество Домов на половине пути, только лишь необходимо использовать их мощности. Необходимо наладить тесное и долговременное

сотрудничество между детскими домами

и Домами на половине пути. Сотрудники Домов на половине пути должны начать работать с клиентами из детских домов уже тогда, когда они начнут посещать среднюю школу для того, чтобы клиенты эту социальную службу хорошо знали и не воспринимали ее только как следующее заведение.

45

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Dotazník pro dětské domovy Ústeckého kraje Příloha č. 2 – Dotazník pro Domy na půl cesty Ústeckého kraje

46

BIBLIOGRAFIE 1.

MATĚJČEK, Z. Náhradní rodinná péče: průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 183 s. ISBN 80-7178-304-8.

2.

MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1.vyd. Praha: Portál, 1994. 98 s. ISBN 80-85282-83-6.

3.

MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť : Studijní texty. 3. vyd. Praha: SLON, 2003. ISBN 80-86429-19-9.

4.

VOCILKA, M. Dětské domovy v České republice. Praha: Aula, 1999. 268 s. ISBN 80-902667-6-2.

5.

STŘEDISKO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE. Jací mladí lidé odcházejí z dětských domovů: závěry z výzkumu o situaci mladých lidí po odchodu z dětských domovů. Děti a my: dvouměsíčník pro rodiče, učitele a pracovníky pomáhajících profesí. 2005, XXXV, 3, s. 37-43. ISSN 0323-1879.

6.

Zákon č. 109/2002., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních.

7.

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

8.

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině.

9.

Zákon č. 117/1995 Sb, o státní sociální podpoře. Zákony ČR. [online]. [cit. 201003-28]. Dostupné na WWW: .

10. Úmluva o právech dítěte. [online].[cit.2010-31-03]. Dostupné na WWW: . 11. Seznam domů na půl cesty. MPSV. [online]. [cit. 2009-10-28]. Dostupný na WWW: . 47

12. Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v 1. pololetí 2009. MPSV. [online]. [cit. 2010-03-28]. Dostupné na WWW: . 13. Výkazy a rozbory zaměstnanosti v České republice. MPSV. [online]. [cit. 2010-0331]. Dostupné na WWW: . 14. Ústecký kraj – zaměstnanost. Český statistický úřad. [online ]. [cit. 2010-03- 31]. Dostupné na WWW: . 15. Ústecký kraj – statistiky. [online]. [cit. 2010-03-31] . Dostupné na WWW: . 16. Statistiky nezaměstnanosti. Svaz průmyslu a dopravy ČR. [online]. [cit. 2010-0319]. Dostupné na WWW: . 17. Sociální a ekonomický vývoj Ústeckého kraje. Český statistický ústav. [online]. [cit. 2010-03-31]. Dostupné na WWW: .

48

PŘÍLOHA č. 1

DOTAZNÍK PRO DĚTSKÉ DOMOVY Ústeckého kraje Tazatelka:

Ing. Daniela Zemanová

Tázaný:

….................................................

1.

Kolik klientů na hranici zletilosti opouští ročně váš DD?

2.

Kolik % z těchto klientů se má kam vrátit?

3.

Kolik % z těchto klientů má ukončené alespoň SO vzdělání?

.................................

....................................................... ...............................

4. Má váš DD program zaměřený na zařazení klientů na hranici zletilosti do běžného života? ANO NE Pokud ANO, jaký? …..............................................................................................…........ ............................................................................................................................................. 5. Myslíte si, že Domy na půl cesty jsou řešením pro klienty, kteří ukončí na hranici zletilosti pobyt v DD a nemají kam jít? ANO NE 6. Spolupracujete již s některým Domem na půl cesty? ANO

NE

Jaké máte zkušenosti? ….......................................................................................….......... ............................................................................................................................................ 7. Uvítali byste spolupráci s novým Domem na půl cesty ve vašem regionu? ANO NE Velmi děkuji za spolupráci a za Vaše odpovědi, které budou sloužit jako podklad pro mojí absolventskou práci. V …................................... dne …........................... ….......................................... podpis ředitele DD

PŘÍLOHA č. 2

DOTAZNÍK PRO DOMY NA PŮL CESTY (DPC) Ústeckého kraje Tazatelka:

Ing. Daniela Zemanová

Tázaný:

.........................................................

Ve kterém roce zahájil váš DPC provoz? …....................................................................... 1. Jaká je kapacita vašeho DPC? ….................................................................................... Je kapacita plně využita?

ANO

NE

Pokud ANO, máte představu, kolik lůžek byste ještě potřebovali? …........................... 2. Kolik % vašich klientů má ukončené alespoň SO vzdělání? …..................................... 3. Kolik % vašich klientů má stálé zaměstnání? …............................................................ 4. Kolik % vašich klientů má alespoň příležitostně zaměstnání? ….................................. 5. Spolupracujete úzce s některým z DD v regionu?:

ANO

NE

6. Domníváte se, že je v Ústeckém kraji DPC dostatek?

ANO

NE

7. Můžete stručně popsat, co váš DPC klientům nabízí? …............................................... …............................................................................................................................…......... .............................................................................................................................................

Velmi děkuji za spolupráci a za odpovědi, které budou sloužit jako podklad pro mojí absolventskou práci.

V …................................... dne …........................... …......................................... podpis ředitele DPC