Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o.
Význam kompenzačních pomůcek Y životě sluchově postižených Sociální práce
Vypracovala: Libuše Jankajová
Vedoucí práce: PaedDr. Markéta Baraňáková
Čelákovice 2011
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Hradec Králové 8.8. 2011 …………………………………………. Libuše Jankajová
Poděkování PaedDr. Markétě Baraňákové, za odborné vedení práce a cenné rady, které mi pomohly mou absolventskou práci zpracovat. Dále chci pod ěkovat zaměstnancům i student ům Střední školy, základní školy a mateřské školy Hradec Králové , Štefánikova 549, kteří mi poskytli materiály a mnoho informací k tématu. A v neposlední řadě mé pod ěkování patří také rodině, především mým neslyšícím dcerám.
Obsah Úvod .............................................................................................................. 5 1 Cíle ......................................................................................................... 7 2 Teoretická část........................................................................................ 8 2.1 Fyziologie sluchu.............................................................................. 8 2.1.1 Stručná historie fyziologie sluchu ............................................... 8 2.1.2 Stavba sluchového ústrojí ........................................................... 9 2.1.3 Fyziologie sluchu ...................................................................... 12 2.2 Uvedení do problému surdopedagogiky......................................... 14 2.2.1 Lékařská diagnostika ................................................................... 15 2.2.2 Rozdělení sluchových vad........................................................... 19 2.2.3 Sluchová protetika .................................................................... 23 2.3 Charakteristika člověka se sluchovým postižením......................... 28 2.3.1 Charakteristika člověka se sluchovým postižením ..................... 28 2.3.2 Komunikační systémy sluchově postižených ............................. 28 2.3.3 Integrace osob se sluchovým postižením .................................... 32 2.3.4 Počet osob se sluchovým postižením .......................................... 32 2.4 Legislativa ...................................................................................... 33 2.4.1 Zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči ........................................ 33 2.4.2 Vyhláška o kompenzačních pomůckách 182/1991Sb................. 35 3 PUDNWLFNiþiVW ............................................................................ 37 3.1 Metodika výzkumu ............................................................................ 37 Závěr ............................................................................................................ 47 Summary ..................................................................................................... 48 Bibliografie.................................................................................................. 49 Seznam příloh .............................................................................................. 52
Úvod Lidské smysly a jejich význam Smysly jsou prostředkem, pomocí kterého vnímáme své okolí. Zrak, sluch, čich, hmat a chu ť. Zamysleli jste se n ěkdy nad tím , jaké by to bylo žít v úplné tmě nebo tichu? Kdybyste museli obětovat jeden ze svých smyslů, který by to byl? Prostřednictvím zraku vním áme přibližně 80% podn ětů z našeho okolí. Ztráta zraku je tak pro většinu lidí tím nejnepříjemnějším smyslovým postižením. Sluch je po zraku druhým nejd
ůležitějším smyslem. Umožňuje nejen
vnímání zvuků a prostorovou orientaci, ale i dorozum ívání, tj. styk s ostatním i lidmi. Sluchový
orgán je složité ústr
ojí,
které
je citliv é
na
řadu
vnitřních
i vnějších vlivů a je z tohoto d ůvodu také velm i zranitelné [ZOUZALÍK, 2004 ]. http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2004042107 „V úplné tmě a tichu, které m ně oddělují od sv ěta, mi ze všeho nejvíc chybí přátelský zvuk lidského hlasu. Slepota odd ěluje člověka od v ěcí – hluchota od lidí “. (Helena Kellerová) Čich je ste jně jako chu ť chemickým smyslem, kterým neustále m onitorujeme své okolí. Prost řednictvím čichu jsme při dýchání informováni o aktuáln í kvalitě okolního ovzduší a o případném hrozícím nebezpečí Ačkoliv se to na první
pohled možná nezdá, chu ť je velm i úzce propojena
s čichem. Chuť má ovšem menší citlivost než čich. Ztráta čichu tak m ůže způsobit omezení či dokonce ztrátu vnímání chuti. Ze všech lidských smyslů je k poznávání okolního sv ěta pravděpodobně nejlépe vybaven hmat. Čidla pro vnímání hmatu jsou totiž rozmístěna po celém těle a v záplavě rozličných impulsů přicházejících neustále do mozku je i proud zpráv o bezprost ředním styku našeho těla s okolím [ZOUZALÍK, 2004].
5
Smysly jsou bezesporu pro náš živ ot velmi důležité. Mnozí z nás si nedokáží představit svůj život bez zraku, jiní bez sluchu. A jak se žije t
ěm, kteří o n ěkterý ze
svých smyslů přišli?
6
1
Cíle
Ve své práci jsem se zaměřila na problematiku osob s postižením sluchu. Není to jen náhodný výběr tématu, ale osobně jsem s ním velice úzce spjata. Nejen, že p racuji ve škole pro sluchov ě postižené, ale i m é dvě dcery se potýkají s tímto problémem. Cílem mé práce by lo tedy popsat p odstatu a ro zdíly mezi jednotlivými sluchovými postiženími a hlavn ě také zm apovat různé možnosti a kompenza ční pomůcky, které umožňují takto postiženým lidem lépe se integrovat do spole čnosti. Součástí byly také konzultace s odborníkem, díky němuž jsem měla tu možnost získat i důležité podklady pro praktickou část této práce. Jed ním z cílů této práce je také zhodn otit a popsat strukturu žáků se sluchovým postižením ve škole, kde pracuji.
7
2 2.1
Teoretická část Fyziologie sluchu Ucho je dokonalý a složitý nástroj p
řírody. Umožňuje nám rozum ět všem
zvukům řeči a slyšet nep řebernou škálu dalších zvuk ů. Zaslechneme bzučení komára nebo šelest plynu unikajícího z
vařiče a p řitom sneseme i bu rácení startujícího
tryskového letadla. Můžeme určit směr, ze kterého zvuk p řichází. Řeči rozumíme i ve velmi hlučném prostředí, zaslechneme často i to, co jsm e vlastně vůbec slyšet nem ěli a co nebylo určeno nám. Někteří politici říkají, že slyší dokonce „i trávu růst“. A to vše při mikrominiaturizaci, před jakou se i nejmodernější technologii tají dech. Vždyť jedna z nejdůležitějších částí sluchové dráhy – vnitřní ucho – není o mnoho větší než lentilka. Evolučně se naše ucho vyvinulo z ústrojí rovnováhy a sním ání rychlosti u ryb a obojživelníků. Také naše vnit řní ucho kromě sluchového orgánu obsahuje i vývojov ě starší ústrojí rovnováhy [HRUBÝ, 1998].
2.1.1 Stručná historie fyziologie sluchu Údajně první zmínky o nemocích ucha pochází z tzv. Erbsova papyru z poloviny 2. tisíciletí př. n.l. Aristoteles (384 – 322 p ř. n. l.) z lidského ucha popsal pouze boltec a vn ější zvukovod. Teprve lékař Galén (129 – 201 n. l.) ve své knize „O p
říčinách příznaků“
správně popsal sluchový nerv. Co se týká st ředního a vnit řního ucha, tak nejprve byly objeveny 2 st ředoušní kůstky – kladívko a kovadlinka. Jejich objev se nej
častěji připisuje dvěma italským
lékařům Alessandru Achilinimu (1463 – 1512) a Berengariu da Carpimu (†1550). Giovanni Filippo Ingrassi as (1510 – 1580), žák Andr ea Vesalia, objevil t řetí středoušní kůstku – třmínek. Dále pak papež ův lékař Bartolomeo Eustachi (1510 – 1574) popsal své otologické objevy ve dvou spisec h a trubice, která spojuje st řední ucho s nosohltanem
8
nese jeho jm éno. Také jako první popsal napína č bubínkový a spirálovou kost ěnou přepážku v hlemýždi. Neapolskému učiteli anatomie Domenicu Cotugnovi (1736 - 1822) se poda řilo zjistit, že hlem ýžď je vypln ěný tekutinou, blanitý labyrint pak na sklonku 18. století objevil profesor anatomie Antonio Scarpa (1752 – 1832), který také up řesnil průběh sluchového nervu k mozku. Markýz Alfonso Corti (1822 – 1876) zkoum
la příčné řezy hlemýžděm psů
a koček a objevil strukturu, která byla později nazývána Cortiho orgánem. Anatom Arnošt Reissner (1824 – 1878) objevil ve stejné dob ě blánu, která odděluje střední oddíl hlemýždě od jejího horního patra – Reissnerovu membránu. Cortiho a Reissnerovy objevy umožnily fyziku Hermannu Helmholtzovi (1821 – 1894) vypracovat kolem roku 1860 první rezonanční teorii slyšení [HRUBÝ, 1998].
2.1.2 Stavba sluchového ústrojí Sluchové ústrojí (organum auditis) dělíme na tři části – zevní, střední a vnitřní ucho (obr. 1). 1) Zevní neboli vnější ucho (auris externa) zachycuje zvukové vlny ze zevního prostředí a převádí je do středního ucha [ROKYTA A KOL., 2003]. Skládá se z boltce, zvukovodu a bubínku: a. Boltec je tvo řen chrupavkou (pouze lal ůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch. b. Zvukovod (také se m u říká sluchový kanálek) je trubice, která m á část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm. c. Bubínek je vazivová b lanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechv ěje, bubínek ji zesílí a p ředá do st ředního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.
9
Výstelka zvukovodu obsahuje m azové žlázy, které produkují ušní m az. Zvukovod má samočisticí schopnost – ne čistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven [www.wikipedie.cz].
Obr. 1 – Stavba ucha [http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Anatomy_of_the_Human_Ear-CZ.svg]
2)
Střední ucho (auris media) tvoří bubínková dutina skal ní kosti, ve které
jsou uloženy sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka a třmínek (obr. 2). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnit řního ucha - ploténka t řmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu (www.wikipedie.cz). Ze středního ucha do nosohltanu ústí Eustachova trubice
(tuba Eustachi, tuba
auditiva), která vyrovnává tlak ve st ředním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu.
10
Obr. 2 – střední ucho – 1 kladívko, 2 kovadlinka, 3 třmínek [http://adykacer.blog.cz/0811/ucho]
3) Vnitřní ucho (obr. 3) (auris interna) je uloženo v dutinách pyramidy kosti spánkové, souhrnně nazývané kostěný labyrint. V něm je uložen vlastní smyslový orgán – blanitý labyrint, který se skládá ze dvou funk čně i stavebně odlišných částí – ústrojí rovnovážného (vestibulárního)
a ústrojí sluchového. S luchová část je um ístěna
v hlemýždi (cochlea). Vestibulární se člení ve 3 polokruhovité kanálky a 2 vá
čky.
Prostor mezi kostěným a blanitým hlemýžděm je vyplněn tekutinou – perilymfou, která má podobné složení jako krevní plazm a. Blanitý hlem ýžď je rozd ělený vazivovými přepážkami na 3 oddíly – horní, st
řední a dolní. Uvnit ř střední části vyplněné 11
endolymfou je uložen Cortiho orgán s vláskovými buňkami, sluchovými receptory. Těla sluchových buněk jsou uložená na vazivové m embráně a vlásky z nich vybíhající jsou přichycené do membrány, která pokrývá celý Cortiho orgán [ROKYTA A KOL., 2003].
Obr. 3 – Vnitřní ucho [http://adykacer.blog.cz/0811/ucho]
2.1.3 Fyziologie sluchu [ROKYTA A KOL., 2003] uvádí, že sluchem vnímáme zvukové vlny, které vznikají rozkmitáním těles a šíří se vzduchem, vodou nebo pevným i tělesy. Pravidelné kmitání označujeme jako tóny, nepravidelné jako šumy. Zvukové vlny charakterizuje jejich frekvence (určuje výšku tónu) a
intenzita (podmiňuje hlasitost udávanou
v decibelech – dB). L idský sluch rozliš uje zvuky o frekvenc i od 16Hz do 20 000Hz. Nejvyšší citlivost je p ři frekvencích okolo 1000Hz. Horní hranice slyšení se v
ěkem
snižuje.
Infrazvuk – zvukové vlny o frekvenci nižší než 16Hz
Ultrazvuk – zvukové vlny o frekvenci vyšší než 20 000Hz 12
Zvukové vlny ší řené vzduchem po pr ůchodu zevním zvukovodem rozkm itají bubínek. Kmitání bubínku je st ředoušními kůstkami přenášeno na membránu oválného okénka hlemýždě. Pákový systém kůstek zesiluje kmity bubínku a zvyšuje sílu tlaku na membránu oválného okénka. Silný zvukový podn ět, který by m ohl poškodit funkci vnitřního ucha, tlum í středoušní svaly (odtažení kladívka od bubínku a t
řmínku od
membrány oválného okénka). Pohyb membrány oválné okénka rozkm itává perilymfu vnitřního ucha. Km ity perilymfy se p řenášejí na vazivovou membránu s uloženými smyslovými buňkami. Ohnutí vlásků zakotvených do membrány, která je p řekrývá, změní jejich membránový potenciál. Tato změna je základem aktivace senzor ických vláken sluchového nervu, který končí ve sluchových jádrech prodlou žené míchy. Sluchová dráha pro p řepojení v dolních kolikulech ve st ředním mozku pokra čuje přes specifické převodní talamické jádro do sluchové k ůry. Primární sluchová k ůra je uložená v Heschlových závitech spánkového laloku. Cortiho orgán m ůže dráždit i ro zkmitání kostí lebe čních, toto kostní vedení se uplatňuje především při slyšení vlastního hlasu. Rozkmitávání tekutin vnitřního ucha, a tím i dráždění sluchových buněk, závisí na frekvenci zvuku. Vysoké fr ekvence dráždí sluchové bu ňky na bázi hlem ýždě, nízké frekvence působí podráždění sluchových buněk na vrcholu hlemýždě, což je i principem tónotopie (obr. 4).
13
Obr. 4 – tónotopie [http://www.mbfys.ru.nl/~johnvo/localisatie/bm_tonotopie.html]
2.2
Uvedení do problému surdopedagogiky
Surdopedagogika, někdy též nazývaná surdologie nebo jen jednoduše pedagogika sluchově postižených, je speciáln ě pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením. Do roku 1983 byla výchova a vzdělávání sluchově postižených zahrnována do komplexního oboru logopedie. Objektem surdopedické intervence jsou tedy prim
árně osoby se sluchový m
postižením, v mnoha případech však i osoby s dalším přidruženým postižením (např. zrakovým, mentálním, somatickým atd.). Ozna čení sluchově postižení se týká velm i nesourodé skupiny osob, která je rozlišena p ředevším stupněm a druhem sluchového postižení. Termín zahrnuje ty to základní kategorie osob: neslyšící, nedoslýchaví, 14
ohluchlí. Každá z těchto kategorií představuje různou kvalitu, jejíž konkrétní struktu ru omezují další faktory, nej častěji kvalita a kvantita sluchového postižení, v
ěk, kdy
k postižení došlo, m entální dispozice jedince a pé če, která m u byla v ěnována a další přidružené postižení. Skutečnost, že osoba je neslyšící
či nedoslýchavá lze in terpretovat z mnoha
různých pohledů. Z medicínského hlediska se každá porucha funkce sluchového orgánu hodnotí jako sluchové postižení a vym ezení kategorií funguje především z funkčního hlediska – podstatná je kvalita a kvantita sluchového vjemu. Z hlediska pedagogického se tato problematika vymezuje v podobě narušení vztahů sluchově postiženého člověka s okolním světem. Jinak na sebe pohlížejí sami sluchov ě postižení. Mnozí z nich se za postižené nepovažují, cítí se být p ouze příslušníky jiné jazykové a kulturní m enšiny [POTMĚŠIL, 2003].
2.2.1 Lékařská diagnostika Za normálních podmínek dokáží ti, kte ří s dítětem žijí, od halit nejlépe, že je něco v nepořádku, než libovolný test. Nemusíte si být jisti, že je to hluchost, ale jestliže dítě nereaguje na hlasité zvuky (jakým
i je t řeba vysavač nebo siréna) a dochází
k poruchám rozvoje řeči, dojdete patrně k závěru, že je něco v nepořádku. To, jak brzy vznikne podez
ření na vrozenou hluchot u, závisí na velikosti
sluchové ztráty – čím větší jsou sluchové zbytky, tím
později dochází k podezření
[FREEMAN A KOL., 1991]. Nejjednodušším vyšetřením sluchu je klasická z kouška sluchu. Provádí ji léka ř pediatr a probíhá takto: žák je k lékaři otočen vyšetřovanou stranou, druhé ucho si zakryje a nesm í se dívat na lékaře, aby nemohl odezírat lékař vyslovuje šeptem a později i hlasitou řečí různá slova a žák je opakuje lékař se p řitom vzdaluje či přibližuje k žákovi a tím zjišťuje z jaké dálky či blízkosti žák slyší předříkávaná slova a zapisuje si výsledky do dokumentace při zjištění sluchové vady odesílá pediatr dítě na foniatrické vyšetření Většina dotazovaných m atek se domnívá, že jejich dít ě bylo hluché již dávno předtím, než to by lo oficiálně potvrzeno. Na jedné stran ě máte profesionály, kte ří 15
zdůrazňují význam včasné diagnózy a oka mžitého sluchového výcviku, a na druhé straně matky, které cítí, že s
jejich dítětem není n ěco v pořádku a žádná pomoc
nepřichází [GREGORY, 1976, s. 148, 156-157]. Diagnostika vady sluchu zahrnuje tři základní kroky: 1) odhalení vady, 2) zjištění velikosti vady, 3) zjištění příčiny vady. Nejprve je třeba zjistit, zda vada sluchu u daného
člověka vůbec existuje.
V pozitivním případě je poté třeba zjistit, jak je vada sluchu závažná. Menší význam pak má krok třetí, totiž určení příčiny vady sluchu. I když rodi če ho obvykle velice vehementně vyžadují, protože doufají, že odhalí „viníka“ [HRUBÝ,1998].
Foniatrické vyšetření Foniatrie (z řeckého slova phoniatria) je lékařským oborem, který se zabývá vyšetřováním sdělovacích funkcí člověka, čímž jsou: lidský hlas, řeč a sluch, ale také léčbou jeho poruch a rehabilitací. Toto vyšetření provádí léka ř specialista – foniatr, pomocí léka
řských
vyšetřovacích metod je zjišťován stupeň a rozsah sluchového postižení.
Typy vyšetření: 1)
Tónová audiometrie Audiometr (obr. 5) je elektrický generátor čistých tónů, jejichž kmitočet lze
nastavit jedním knoflíkem. Druhým knoflíkem lze nastavit akustický tlak, jaký tento tón vyvolává ve sluchátku nebo
v kostním vibrátoru. Vyšet řující má možn ost
přepínat signál mezi levým a pravým uchem. Dítě dává znamení tlačítkem vždy, když něco uslyší.
16
Obr.5 – audiometr [http://www.widex.com.pl/images/maico/audiometr-ma53.jpg] Lékař postupným měřením získá grafické vyjád ření o stavu sluchu – audiogram (obr. 6), ze kterého ur
čí hodnotu ztrát sluchu.
Čím je nižší k řivka
audiogramu, tím hůře dítě slyší [HRUBÝ, 1998].
Obr.6 – audiogram [http://www.widex.cz/widex%20global/dictionary/agent_cz/audiogram.aspx] 2)
Slovní audiometrie Toto vyšetření je velmi důležité, protože člověk při komunikaci nevyužívá
zvuky jednotlivě jako tóny, ale jako
slova. Ta nesta čí jen slyšet, jde p
ředevším
o porozumění řeči. Při slovní audiom etrii se jako si gnál využívá speciálních sestav všeobecně známých slov. Jsou seřazeny do skupin po deseti tak, aby jednotlivé skupiny byly srovnatelné po všech stránkách. Provedení je podobné jako při prahové audiometrii – pacient má sluchátka, signální za řízení není zapotřebí. Do sluchátka vyšet řovaného 17
ucha se pouští sestava slov, druhé ucho je sou
časně ohlušováno šum em. Po každé m
slově následuje několikasekundová pauza, během níž by m ěl pacient opakovat slyšené slovo. Vyšetřující zaznamenává správně slyšená slova. Po odvysílání sestavy se intenzita vždy zvyšuje o 10 dB až se dosáhne m aximálního rozumění. Tento postup se opakuje také na druhém uchu [LEJSKA, 1994]. 3)
Tympanometrie Tympanometrie je objektivní vyšet řovací metoda hodnotící závislost odrazu
zvukové energie od bubínku zp ět k tympanometru na změně tlaku vzduchu v zevním zvukovodu. Tympanometr (obr.7) je za řízení, které vysílá zvukové vlny k bubínku, přijímá a zpracovává zpět odražené zvukové vlny od bubínku a zárove
ň mění tlak vzduchu
v zevním zvukovodu. Platí, že nejvíce zvuková energie prochází p řevodním systémem do vnitřního ucha (a tedy nejm éně se odráží od bubínku zp ět k tympanometru), pokud jsou tlaky na obou stranách bubínku shodné. (com
pliance – poddajnost bubínku
a středoušních kůstek – je nejvyšší). Čím více jsou tlaky na
obou stranách bubínku
rozdílné, tím více se snižuje compliance a naopak se zvyšuje admitance (tuhost). Odráží se tedy od bubínku zp ět k tympanometru více zvukových vln a m éně je jich převáděno středoušními kůstkami.
Obr.7 – tympanometr [http://www.widex.cz/Products/AudiologickaTechnika/~/media/Agent_CZ/intershop/Im ages/WidexLine/a766_800_600.ashx] Na
základě
hodnoty adm
itance
tympanometr
zapíše r
ůzné
typy
[http://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/js09/orl/web/pages/1_2_vysetrovaci_metody_ucha .html]. 18
4)
Otoakustické emise Základem tohoto vyšetření je fyziologická schopnost vláskových bun ěk vydávat
zvuk. Tento zvuk bez vydaného vn ějšího podnětu nazýváme spontánní otoakustické emise (SOAE). Tyto emise lze zjisti t asi u 50% lidí s normálním sluchem. Vláskové buňky také vyvolají zvuk po p
ředchozím vnějším podnětu, tento zvuk nazýváme
evokované otoakustické em ise (EOAE). Vyšetření obou t ěchto emisí se provád í po zavedení citlivého mikrofonu do zvukovodu [HRUBÝ, 1998]. K tomuto vyšetření se používají mode rní screeningové p řístroje navržené pro screening otoakustických emisí u dospělých lidí i novorozenců (obr.8).
Obr.8 – přístroj pro měření otoakustických emisí [http://www.widex.cz/Products/AudiologickaTechnika/OtoakustickeEmise.aspx]
2.2.2 Rozdělení sluchových vad Sluchové vady může rozdělit do několika kategorií podle různých hledisek: Podle etiologie: Endogenní příčiny – neboli vnit řní příčiny, ke kterým se
řadí specifické
genetické příčiny, dědičnost. Exogenní příčiny – neboli vn ější příčiny, mezi které řadíme nejrůznější vlivy chemické, biologické i fyzikální, ale m ůže sem pat řit také rozdílný Rh-faktor dítěte a matky, nebo různá onemocnění, která jsou schopna zp ůsobit poškození přes placentární ochranu. Podle časového působení: Prenatální – jedná se o vady vzniklé p
řed narozením jedince. Jejich d ůvody
může být nedostatek plodové vody, onem ocnění, které matka prodělá v průběhu 19
těhotenství, zejména v 1. trimestru (např. spalničky, toxoplasmoza, zarděnky), RTG záření, užívání léčiv a jedů matkou atd. Perinatální – jsou takové vady, kt eré vznikají v období těsně před porodem nebo v době krátce po porodu. M ůže mezi ně patřit nedostatečný přísun kyslíku do mozku, poranění hlavy p ři těžkém porodu, t ěžká novorozenecká žloutenka, záněty mozku atd. Častěji bývají takto získané sluchové vady u d
ětí
nedonošených nebo u dětí s nízkou porodní váhou. Postnatální – jedná se o vady, které vznikají v období po porodu. Jiné dělení podle časového působení: Vrozené vady – příčiny u těchto vad jsou shodné s příčinami prenatálními. Získané vady – p říčiny u t ěchto vad jsou shodné s příčinami perinatálními a postnatálními. Podle vytvoření řeči: -
Prelingvální vady – do této kategorie řadíme takové vady, které vznikají ještě před osvojením řeči, teda zhruba do věku cca 3-4 let. Takto získané vady sluchu mají různý dopad na komunikační možnosti. Nejen, že se řeč nevyvíjí, ale navíc dochází k rozpadu získaných řečových stereotypů. Jedná se např. o: - infekční choroby – často virového charakteru jako zán ět mozkových blan, meningoencefalitida, příušnice, spalničky, spála, zarděnky atd. - traumata, úrazy hlavy, poškození mozku mechanického charakteru. - onkologická onemocnění ozářením a chemoterapií. - opakované hnisavé záněty středního ucha.
Postlingvální vady – jsou takové vady, které vznika jí v období lidského života, kdy už jedinec má řečové funkce osvojené. Podle medicínského hlediska: Centrální vady - zahrnují komplikované defekty způsobené různými procesy, které postihují korový a podkorový syst
ém sluchových vad. Jedná se
o abnormální zpracování zvukového signálu v mozku. Periferní vady
20
o Převodní - u této vady jsou sluchové bu
ňky v pořádku, ale nejsou
stimulovány zvukem, jelikož se zastaví p řerušením vedení zvuku skrz zevní zvukovod a st řední ucho. P říčinou převodní poruchy sluchu je každá překážka, která brání nebo zt ěžuje proniknutí zvuku z vnějšího prostoru k vlastním citlivým smyslovým buňkám. Tyto vady nevedou nikdy k úplné hluchotě, postižený neslyší hluboké tóny. o Percepční – jsou to takové poruchy, u nichž je poškozena funkce vnitřního ucha, sluchového nervu nebo m neslyší spíše vysoké tóny. N
ozkové kůry, postižený
ěkdy bývají percep ční vady dále
rozdělované dále na: kochleární – porucha p řeměny zvuku v elektrický signál ve vnitřním uchu. retrokochleární – poru cha vedení zvukového signálu VIII. hlavovým kmenem a sluchovou dráhou v mozkovém kmeni [LAVIČKA, ŠLAPÁK, 2002]. o Smíšená - smíšená porucha sluchu vzniká jako kombinace převodního a percepčního typu. Při jejím vzniku se v různém stupni a zastoupení kombinují příčiny způsobující poruchu p řevodní a percep ční [HERDOVÁ, 2004]. Na základě odborných vyšetření může být stanovena ztráta suchu v decibelech. Podle stupně ztráty můžeme rozlišit nedoslýchavost přibližně takto: Lehká nedoslýchavost – ztráta 20-40dB. U této vady nejsou žádné nápadnější poruchy komunikace. Jedinec slyší řeč i na větší vzdálenost. Střední nedoslýchavost – ztráta 40-70dB, sluchadlo um ožňuje za ur čitých podmínek běžnou komunikaci. Jedinec slyší hlasitou řeč zhruba do t ří metrů. Mluvená řeč se může vyvíjet spontánně, ale je narušena výslovnost n ěkterých hlásek. Těžká nedoslýchavost – ztráta 70-90dB. Sluch u t ohoto postižení již nestačí pro běžnou komunikaci a typický je opožděný vývoj řeči. Praktická hluchota – u ní se m
ůžeme setkat pouze s výskytem zbytků
sluchu.
21
Úplná hluchota – jedná se o naprostou ztrátu sluchu. Jedinec neslyší zvuk ani s největším zesílením, nedochází u n ěho k osvojování řeči. Mohou být slyšeny pouze některé velmi silné zvuky nebo vibrace. Stupně sluchových vad podle WHO (tab.1): Velikost ztráty sluchu podle WHO 0 - 25 dB 26 - 40 dB 41 - 55 dB 56 - 70 dB 71 - 90 dB více než 90 dB, ale body v audiogramu i nad 1 kHz v audiogramu nejsou žádné body nad 1 kHz
Název kategorie ztráty sluchu normální sluch
Název kategorie podle vyhl. MPSV č. 284/1995 Sb.
lehká nedoslýchavost (již lehká nedoslýchavost od 20 dB) středně těžká střední nedoslýchavost nedoslýchavost středně těžké poškození sluchu těžká nedoslýchavost těžké poškození sluchu praktická hluchota velmi závažné poškození sluchu úplná hluchota neslyšící
úplná hluchota
Tab. 1: Klasifikace sluchových vad – jednotlivé kategorie ztráty sluchu [HRUBÝ, 1996]
Rozumění hlasité řeči ze vzdálenosti (tab.2): Název kategorie ztráty sluchu
Vzdálenost
normální sluch
6m
lehká nedoslýchavost
4–6m
střední nedoslýchavost
2–4m
středně těžká nedoslýchavost
2–1m
těžká nedoslýchavost
pod 1 m
velmi vážné postižení sluchu
něco slyší, ale nerozumí nebo neslyší nic
Tab. 2: Vzdálenosti porozumění hlasité řeči
22
Síla běžných zvuků v dB (tab. 3): Intenzita
Příklad
[dB]
Nebezpečná doba expozice
0
nejtišší zvuk slyšitelný lidským uchem
30
tichá čítárna, tichý šepot
40
tichá kancelář, obývací pokoj, ložnice mimo dosah hluku veřejné dopravy
50
hluk mírné veřejné dopravy z dálky, lednička, jemný vánek
60
klimatizace ze vzdálenosti 6 metrů, hovor, hluk šicího stroje
70 80
veřejná doprava, psací stroj, hlučná restaurace
začátek kritické
(trvalá expozice)
hranice
podzemní dráha, intenzivní veřejná doprava,
déle než 8 hodin
zvonění budíku z půlmetrové vzdálenosti, hluk v továrně 90
hluk nákladních aut, hlučné domácí spotřebiče,
méně než 8 hodin
dílenské nářadí 100
motorová pila, hluk v kotelně, pneumatické
2 hodiny
kladivo 120
rockový koncert před reproduktory, zahřmění
bezprostřední ohrožení
140
výstřel z pušky, tryskové letadlo
jakákoli expozice je nebezpečná
180
startující raketa
nevyhnutelné poškození sluchu
Tab. 3: Tabulka síly běžných zvuků v dB [POTMĚŠIL, 1999]
2.2.3 Sluchová protetika Pokud poškození sluchu dosáhne takové míry, že postižený začíná mít problémy v komunikaci se svým okolím, je nezbytně nutné volit vhodnou kompenzaci tak, aby se
23
potíže pokud m ožno minimalizovaly. Za tím to účelem se v současné době nejčastěji používá sluchadel. Sluchadla Nápad zhotovit pro sluchov ě postiženého zesilova č – sluchadlo, vznikl v 80. letech 19. století a dostal jej A. G. Bell,
ředitel školy, která p řipravovala učitele pro
výchovu neslyšících dětí. Vývoj elektrotechniky a elektroniky přinesl obrovský pokrok i v oblasti sluchové protetiky. Výrobc ů sluchadel ve sv ětě je obrovské m nožství a vyrábějí celou řadu typů sluchadel [NOVÁK, 1991]. Vzhledem ke svém u umístění musí m ít minimální rozměry, které pojím ají mikrofon, zesilovač, reproduktor a modula ční prvky. Sluchadla se upravují do r ůzných tvarů, které ale pro jeho funkci nejsou nejdůležitější. Zvuky z okolí dopadají na mikrofon, kde se mění na elektrický proud. Proud je zesilovačem zesílen, upraven a veden do sluc hátka. Zde se elektrický proud op ět mění na zvukové vlny. Dělení dle tvaru:
Kapesní
Závěsná
Brýlová
Boltcová
Zvukovodová
Dělení dle způsobu předávání akustické energie:
Sluchadla pro vzdušné vedení
Sluchadla pro kostní vedení (vibrátor)
Dělení dle vlastností a výkonu:
Sluchadla s možností proměnného zesílení
Sluchadla s nastavitelným frekvenčním průběhem
Sluchadla s omezením výstupního akustického tlaku
Sluchadla s modulačními prvky
[LEJSKA, 1994, NOVÁK, 2004, SVĚTLÍK, 2000]
24
U dětí se nej častěji používají sluchadla záv ěsná. Jsou z hlediska obsluhy a údržby nejjednodušší a děti se s nimi velmi rychle naučí pracovat. Charakteristika vybraných typů sluchadel Kapesní sluchadla Tato sluchadla se nosí p řipevněná na vnitřní straně oděvu. Mikrofon, elektrické obvody a napájecí zdroj jsou vestavěny v malé krabičce. Ta je ohebnou šňůrkou spojena se sluchátkem. Na sluchátku je nasazena ušní tvarovka. Dnes je používají pouze starší lidé, kteří si těžko zvykají na jiná. Jejich nevýhodou jsou velké rozm
ěry, viditelnost, ale p ředevším přenos
a zesilování šumů při tření oděvu. Výhodou je dobrá m anipulace s bateriemi (tužkové) a levný provoz. Závěsná sluchadla (obr. 9) V 70. a 80. letech 20. století to byl nejrozší
řenější typ sluchadel. Mikrofon,
elektronika, sluchátko i napájecí zdroj jsou vestavěny do malého“ rohlíčku“. Zavěšují se za ucho a zvuk je z nich veden tenkou hadičkou do ušní tvarovky v uchu. Velkou výhodou je nejen jejich malý rozm ěr, ale především to, že um ožňují směrové slyšení.
Obr. 9 – závěsná sluchadla [http://www.audiocentrumtv.cz/images/xnwt-bte-beige.jpg] Brýlová sluchadla Jedná se o zvláštní typ sluchadla, které je zabudováno v bočnici brýlí a zvuk je odtud veden do zvukovodu hadičkou a ušní vložkou [NOVÁK, 1991]. Sluchadla do ucha (do boltce a dozvukovodu) (obr.10) Vyplňují prohlubinku ušního boltce. Dnes
je již m ožné pomocí tohoto typu
sluchadel kompenzovat i t ěžší vady sluchu. Tato sluchadla jsou vyráb
ěna ve
25
specializovaných laboratořích podle audiogram u nedoslýchavého a na základ ě odlitku jeho zvukovodu. Jejich nevýhodou jsou malé ovládací prvky a časté zacpávání ušním mazem.
Obr. 10 – zvukovodová sluchadla [http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/kompenzacni-pomucky.html] Dnes jsou sluchadla vyráběna ve formě analogové nebo digitální. Analogová sluchadla Tento typ sluchadel neupravuje zvuk. Ten je od přijetí na mikrofon až po vyslání na bubínek stále stejný. Všechny zvuky z okolí jsou vnímány ve stejné intenzit ě, ať už se jedná o hovor, hluk z dopravy atd. Digitální sluchadla V digitálních sluchadlech je p řijatý analogový signál m ění. To zajiš ťuje mikroprocesor, který umož ňuje zesílení nebo naopak zeslabení ur čitých zvuků podle potřeby uživatele. To, v jaké intenzitě budou vnímány jednotlivé zvuky, se nastavuje počítačem. Kochleární implantáty V posledních třiceti letech do sluchové protetiky proniká stále výrazněji možnost voperování kochleárního implantátu (obr. 10).
Obr. 10 – kochleární implantát [http://www.ztide.cz/img/freedom200.jpg] 26
Kochleární implantát umožňuje ohluchlým jedincům „znovu slyšet“. Dráždí zdravý sluchový nerv. Drážd ění je prováděno speciální elektrodou, která se p ři operaci zavede do hlemýždě vnitřního ucha (obr. 11).
Elektroda dráždí ohrani čenou část
sluchového nervu a umož ňuje vnímání vysokých tónů (začátek hlemýždě) a hlubokých tónů (konec hlem ýždě). Implantace obchází nefunk ční část vnitřního ucha. Sluchový nerv a sluchová centra nesmí být poškozeny. Doporučuje se kochleární implantace před vstupem dítěte na základní školu, aby bylo m ožné vytvářet vizuálně fonetická spojení pro ulehčení učení [HRUBÝ, 1998].
Obr. 11 – umístění kochleárního implantátu [http://www.porozumeni.cz/images/Kochlearni%20implantat.jpg] Tento přístroj byl původně vyvinut pro dosp ělé ohluchlé pacienty, časem se ale ukázalo, že jeho n ejvětším přínosem bude možnost jeho použití u d
ětí vrozeně
hluchých, u kterých je postižen í natolik vážné, že by ani v časné nasazení sluchadla nemělo význam a nestimulovalo rozvoj řeči. V této souvislosti se často používá termín prelingválně ohluchlý nebo hluchý. Adresátem je
takový jedinec, který ztratí sluch
dříve, než je u n ěj fixována řeč (kolem šesti let v ěku). Pokud jedinec ohluchne d říve, než dosáhne této h ranice, můžeme očekávat, že řeč postupem času vymizí. Tedy i mluvící pětileté dítě po ztrátě sluchu ztrácí i řeč a řečová a sluchová centra v mozku jsou postupem času využita pro jiné, kom penzační funkce (zrak, hm at). V těchto případech nachází své uplatnění právě kochleární implantát. Vzniklý zvuk není přesnou kopií zvuku reálné ho, pacienti uvád ějí tyto zvuky jako d rnčení, bručení pískání nebo
27
hukot. Dlouhodobou rehabilitací však lze dosáhnout plného rozum ění řeči bez nutnosti odezírat. [SVĚTLÍK, 2000, SVOBODOVÁ, 1997 ]. Části kochleárního implantátu:
Vnější část: řečový procesor, spojovací kabel, vysílací cívka s
mikrofonem
a magnetem.
2.3
Vnitřní část: přijímací cívka s magnetem, elektroda.
Charakteristika člověka se sluchovým postižením
2.3.1 Charakteristika člověka se sluchovým postižením Tak jako každý
člověk je i jedinec se sluchovým
postižením svébytnou
osobností, na kterou p ůsobí a utváří ji různé vlivy. I p řesto, že jsou vnímáni jako jedna skupina – sluchově postižení – nelze říct, že by byli všichni stejní. Kdyby nám někdo řekl, abychom popsali „svět slyšících“, asi bychom s tím měli problém. Stejný problém by m ěl ale také člověk se sluchovým postižením, který by dostal za úkol popsat „svět neslyšící“. Na každého člověka během vývoje p ůsobí faktory biolog ické, sociální a sebeuvědomění a sebe pojetí. Mezi biologické faktory m ůžeme zařadit temperament a genetickou výbavu jedince, která ovliv ňuje řadu podstatných znak ů psychiky jako například úroveň inteligence, která je velice d ůležitá k dalším u rozvoji. „Nedostatek vnímání a pochopení zvuk ů z okolí vede k ovlivn ění rozvoje dít ěte zejména v oblasti verbální inteligence, rozvoje řeči a v oblasti psychosociální“ [ŠEDIVÁ, 2006, s. 10]. Zjištění rodičů, že s jejich dítětem není všechno v pořádku, je šokující. D ůležité je si uvědomit, že postižení sluchu dítěte je problémem pro celou rodinu a m ůže změnit celý její životní styl. Může způsobit změnu v tom, co rodina očekává a změnit způsoby komunikace mezi jednotlivými rodinnými příslušníky [HOLMANOVÁ, 2002].
2.3.2 Komunikační systémy sluchově postižených Způsobů, jak komunikovat se sluchově postiženým člověkem a jak komunikují i oni mezi sebou, je hned n ěkolik. Každý má své výhody a nevýhody a nedá se obecn ě říct, že všichni sluchově postižení mohou využívat všechny metody. 28
Odezírání jako komunikační prostředek U některých jedinců s vadou sluchu se jako možný komunikační kanál uplatňuje také odezírání. Sluchov ě postižený p řijímá zrakovou ces tou informace sledováním pohybů rtů a doplňuje si je pozorováním mimiky, gest a využitím případných funkčních zbytků sluchu [POTMĚŠIL, 1999]. Uvádí se ovšem, že zrak, je nedokonal ou náhražkou sluchu, protože zrakem je možné vnímat pouze 1/3 fone matické skladby řeči. Důležitou informací při odezírání je fakt, že odezírající vním á jen ta slova, která mu jsou znám á. Nutno podotknout, že odezírání je velice obtížné a také vyčerpávající. Je tedy důležité ho odezírajícím osobám usnadnit, co nejvíce je to m
ožné. Existují určitá pravidla, která je doporu
čeno
dodržovat, pokud hovo říme se slu chově postiženým jedincem, který odezírat dokáže . Patří mezi ně např.: Ten, kdo hovoří, musí být otočen tváří k odezírajícímu. Optimální vzdálenost pro odezírání je asi 1 až 1,5m. Ten, kdo hovoří, musí stát ve světle. Je vhodné p řizpůsobit tempo řeči. Stačí zpomalit, není nutné slabikovat jednotlivá slova. Nepřehánět artikulaci, je to nepřirozené. Vousy u mužů zakrývající ústa znemožňují odezírání. Znakový jazyk Neslyšící v každé zemi mají svůj národní znakový jazyk. Používají ho b ěžně mezi sebou, tehdy, když nejsou p řítomni slyšící. Nejlépe ho ovládají neslyšící z druhé generace, tj. neslyšící d ěti neslyšících rodi čů. Znakový jazyk ovládají i n
ěkteří
tlumočníci. Existuje odlišná gramatika českého znakového jazyka a češtiny. Např.: Větu „Včera jsem byl v kině a za nic to nestálo“ ukáže neslyšící sekvencí znak ů „včera“ + „kino“ + hotovo“ + „grimasa vystihující kvalitu filmu“. Můžeme říci, že český znakový jazyk je plnohodnotný jazyk, který nem
á
s češtinou nic spole čného, má vlastní dokonalou gram atiku. Má i vlastní neverbální složku nebo spíše „neznakovou“ složku, která se vyjadřuje mimikou.
29
Znakovaná čeština Zcela mimořádné postavení mezi posunkovými kódy má tzv. znakovaná čeština. Jedná se o um ělý systém, pom ůcku, kterou vym ysleli slyšící, aby se lépe dom luvili s neslyšícími. Znakovaná čeština je založena na tom, že se ústy zřetelně vyslovuje česká věta a pod její jednotlivá slova se podsouvají znaky vyp
ůjčené ze slovníku českého
znakového jazyka. Slyšící řekne větu: „Já jsem byl včera v kině.“ Tlumočník tuto v ětu zřetelně vyslovuje a p řitom ukazuje posloupnost znak ů: „Já“ + „bylo“ + „včera“ + „v“ + „kino“. Prstová abeceda Posunkovým kódem je i prstová abeceda. Jedná se o soubor dohodnutých posunků pro jednotlivá písm ena české abecedy ukazovaných jednou nebo ob
ěma
rukama (obr. 12,13) [HRUBÝ, 1997].
Obr. 12 – Prstová abeceda pro jednu ruku [http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html]
30
Obr. 13 – Prstová abeceda pro dvě ruce [http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html] Bilingvální metoda Jedná se o m etodu, kdy je sluchov ě postižený jedinec vzd ěláván ve znakové m jazyce a také v jazyce mluveném. V této metodě existuje několik směrů. Např. v USA se děti učí angličtinu pouze písemnou for mou a výchova d ětí je propagována ve znakovém jazyce. Oproti tomu ve Švédsku je doporu čeno naučit děti nejprve znakový jazyk, mluvený jazyk si děti osvojují až později ve škole. Orálně auditivní metoda Základním předpokladem této m etody je stále se zlepšující m ožnost zesílit zbytky sluchu dítěte vhodným sluchadlem nebo kochleárním implantátem a umožnit tak neslyšícím či těžce nedoslýchavým dětem, aby se nau čili poslouchat, rozumět a mluvit [HOLMANOVÁ, 2002].
31
2.3.3 Integrace osob se sluchovým postižením S termínem integrace se dnes setkávám e nejen v pedagogice, a to zejm éna ve speciální pedagogice, ale i v so ciologii, antropologii, psychol ogii, politice, technice i jiných oborech [JANOTOVÁ, 1996, s. 5]. Pojem integrace znam ená začlenění nebo splynutí jedi nce s postižením do společnosti jedinců zdravých a to nejen v
oblasti výchovy a vzd ělání, ale také
v pracovním uplatnění a v životě. Podobný význam jako integ race má termín inkluze, která se tak é snaží o nevyčleňování osob s postižením a o jejich zařazení do intaktní populace. Jedinci s r ůznými znaky a schopnostm i se m ají samozřejmě spoluúčastnit dění ve škole i ve spole čnosti. K t ěmto hnutím se po čítá např. iniciativa běžných škol (Regular Education iniciative) v USA, které usiluje o nový jednotný vzd ělávací systém veřejné školy pro všechny žáky a spojuje sp eciální a obecnou pedagogiku [VÍTKOVÁ, 2004, s. 20]. Inkluze je chápána jak o pojem nad řazený integraci v širším
slova s myslu.
Zatímco integrace p ředstavuje především předmět reformy vzd ělávání, inkluze je chápána jako celospolečenský postoj, který se snaží vyjád
řit, že co je jiné, n ení
nenormální.
2.3.4 Počet osob se sluchovým postižením Údaje o četnosti sluchových vad jsou v
naší i sv ětové literatuře velmi
rozdílné. Nejednotné jsou p ředevším číselné hodnoty. D ůvody pro to lze spat řovat v regionálních
a epochálních odlišnost
ech,
v nejednotnosti
metod
záchytu,
v problémech vymezení a klasifikaci, až v rozdílném pojetí, zda se b ere v úvahu odstranitelnost převodní poruchy či nikoliv. Uvádí se, že sluchové postižení pat ří mezi nejčastější somaticko – funkční postižení vůbec. V různých literárních pramenech i na internetu lze nalézt ro zdílné informace o skutečném počtu osob se sluchovým postižením. Nejčastěji se setkáváme s údajem, že v České republice žije přibližně 500 000 sluchově postižených osob. V ětšinu z nich tvoří nedoslýchaví, u nichž došlo ke
zhoršení sluchu ve vyšším
věku. 32
V souvislosti s problematikou sluchových poruch ve stá i o ušním šelestu. Ten je však pouze náznak
ří je pot řeba se zm ínit
postižení, nikoliv postižení samotné.
Vrozená porucha sluchu novorozenců je nejčastější poruchou vůbec. Určité sluchové obtíže má až 1 z 22 novorozenců, ovšem většinou je možné sluchová centra pat řičně stimulovat a sluch tak rozvíjet. Hrubý (1998) hovo ří v České republice o 3900 osobách s hluchotou a asi 3700 osobách s
praktickou
úplnou hluchotou, která trvá od narození nebo
vznikla před započetím či v průběhu školní docházky. Ze zhruba 500 000 sluchově postižených je kolem 15 000 sluchově postižených osob, které se se sluchovou vadou narodily nebo jejichž vada vznikla v dětství.
2.4
Legislativa
2.4.1 Zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, se změnil na: „Zákon o kom unikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob“, p č. 384/2008 Sb. Jedná se v
ředpisem
něm o up řesnění pravidel jednacího jazyka pro osoby
neslyšící a hluchoslepé. Tento zákon obsahuje mim o jiné také definice základních pojm ů, tj. kdo je to neslyšící, paragraf o kom unikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, paragraf o komunikačních systémech vycházejících z českého jazyka atd. Za neslyšící se pro ú čely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch p řed rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou
či
praktickou hluchotou, které ztrati ly sluch po rozvinutí m luvené řeči, a osoby t ěžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a ch
arakter sluchového postižení neum
ožňuje
plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem. §6 Komunikační systémy vycházející z českého jazyka
(1) Komunikačními systémy neslyšících a h luchoslepých osob vycházejícím i z českého jazyka jsou znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny,
33
písemný záznam mluvené řeči, Lormova abeceda, dakty lografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma. (2) Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je so učasně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivým i českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. Znakovaná čeština v ta ktilní formě může být využívána jako kom unikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk. (3) Prstová abeceda vy užívá formalizovaných a ustálený ch postavení prst ů a dlaně jedné ruky nebo prst ů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písm en české abecedy. Prstová abeceda je využíván
a zejména k odhláskování cizích slov,
odborných termínů, případně dalších pojmů. Prstová abeceda v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob. (4) Vizualizace mluvené češtiny je zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo um ožněno nebo usnadn ěno odezírání m luveného projevu osobami , které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace. (5) Písemný záznam mluvené řeči je p řevod mluvené řeči do písem né podoby v reálném čase. Pro p otřeby hluchoslepých se písemný záznam provádí zv ětšeným písmem nebo Braillovým písmem. (6) Lormova abeceda je dotyková dla ňová abeceda, při které se je dnotlivá písmena vyznačují pomocí ustálených pohybů a dotyků prováděných na dlani a prstech ruky příjemce sdělení. (7) Daktylografika je vpisování velkýc h tiskacích písm en zpravidla do dlan ě ruky příjemce sdělení. (8) Braillovo písmo s využitím taktilní formy umožňuje zobrazovat písmena abecedy ustálenými dotyky na dvou prstech jedné ruky nebo více prstech obou rukou příjemce sdělení s využitím kódového systému Braillova písma. (9) Taktilní odezírání je založeno na vním ání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek mluvčího. 34
(10) Vibrační metoda Tadoma je zalo žena na vním ání mluvené řeči pomocí odhmatávání vibrací hlasivek, pohyb ů dolní čelisti, rtů a tvá ří mluvčího.“ [Předpis č. 384/2008 Sb].
2.4.2 Vyhláška o kompenzačních pomůckách 182/1991Sb. Tato vyhláška hovo ří o nárocích na kom penzační pomůcky. Před podáním žádosti musí neslyšící nejprve navštívit odborného léka ře, aby od n ěho získal vyplněné potvrzení pro ú čel poskytnutí jednorázového p říspěvku na po řízení zvláštní pomůcky pro těžce zdravotně postiženého ob čana (viz příloha č.1). Toto léka řské potvrzení má platnost 3 měsíce, je tedy vhodné a výhodné, aby žadatel požádal o více p říspěvků na různé kompenzační pomůcky. Na p říslušném úřadu je žadatel vyzván k
podpisu
protokolu o ústním jednání, kdy souhlasí s nakládáním osobních údajů (viz příloha č. 2). Poté následuje vypln ění dalších 2 f ormulářů – prohlášení a vlastní žádost o p říspěvek (viz . příloha 3 a 4). N utno podotknout, že neslyšící ob čané jsou m álo informováni o možnosti žádat o pomůcky a velmi často se potýkají s problémy na úřadech, jako jsou nesrozumitelnost, problémy p ři vyplňování formulářů, nemají-li tlumočníka, může tak vzniknout jistá komunikační bariéra. Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek §33 (1) Občanům těžce zdravotně postiženým lze poskytovat peněžité příspěvky na opatření pomůcek, které pot řebují k odstran ění, zmírnění nebo p řekonání následků svých postižení. Příspěvek se neposkytuje v p řípadě, že potřebnou pomůcku propůjčuje nebo plně hradí p říslušná zdravotní pojišťovna; pokud p říslušná zdravotní pojišťovna hradí potřebnou pomůcku částečně, přihlédne se p ři stanovení výše p říspěvku k této skutečnosti. §33 (4) Sluchov ě postiženým občanům lze poskytovat p říspěvky na pom ůcky, které kompenzují ztrátu sluchu a p řispívají k sociální adaptaci a jsou nezbytné ke styku s okolím. §33 (5) P říspěvky lze poskytovat na opat ření zvláštních pomůcek uvedených v příloze č. 4, která je součástí této vyhlášky. Na úhradu nákladů spojených se zácvikem pro používání pom ůcek uvedených v p říloze č. 4, která je sou částí této vyhlášky, lze poskytnout příspěvek v plné výši prokázaných nákladů [Vyhláška 82/1991Sb].
35
Rehabilitační a kompenzační pomůcky pro sluchově postižené občany (tab.4) Název pomůcky
Nejvyšší částka příspěvku v % ceny, příp. v Kč
1
Víceúčelová pomůcka pro sluchově postižené dítě
100% nejvýše 3000Kč
2
Signalizace bytového a domovního zvonku
100%
3
Signalizace telefonního zvonku
100%
4
Světelný nebo vibrační budík
50%
5
Telefonní přístroj se zesílením zvuku pro nedoslýchavé
75%
včetně světelné indikace zvonění 6
Psací telefon včetně světelné indikace zvonění
75%
7
Přídavná karta k osobnímu počítači a programové vybavení
75%
emulující psací telefon 8
Fax
75%
9
Faxmodemová karta k počítači a programové vybavení
75%
emulující fax 10
Videorekordér
75% nejvýše 7000Kč
11
Televizor s teletextem
50% nejvýše 7000Kč
12
Doplnění televizoru o dekodér teletextu
50%
13
Přenosná naslouchací souprava s radiovým nebo
75%
infračerveným přenosem 14
Přístroj k nácviku slyšení
50%
15
Bezdrátové zařízení umožňující poslech televizního
50%
přijímače nebo jiného zdroje zvuku 16
Individuální přenosný naslouchací přístroj (nejde o
50%
elektronické sluchadlo) 17
Individuální indukční smyčka
50%
18
Indikátor hlásek pro nácvik v rodině
75%
Tab.4: Rehabilitační a kompenzační pomůcky podle přílohy č.4 vyhlášky 182/1991 Sb.
36
3
PRAKTICKÁ ČÁST
3.1 Metodika výzkumu Výstupem praktické části této závěrečné práce je zhodnocení, potvrzení
či
vyvrácení hypotéz vych ázejících z dotazníkového šetření, které prob ěhlo na St řední, základní a m ateřské škole pro sluchov ě postižené v Hradci Králové. Náhodný vzorek žáků (studentů) vyplnil dotazník týkající se závaž
nosti jejich sluchového postižení
a kompenzačních pomůcek. Dotazník tvoří přílohu č. 5. Hypotézy: Většina dotázaných bude mít sluchové postižení vrozené. Podíl, mezi sluchovým postižením i u ostatních členů rodiny a mezi příbuznými bez sluchových vad, bude vyrovnaný. Nejčastěji využívanou pomůckou bude závěsné sluchadlo. Nejvyužívanějšími kompenzačními pomůckami v běžném životě budou mobilní telefon, stolní počítač nebo notebook. Pravděpodobně vyšší procento dotazovaných bude považovat vy řízení žádosti o kompenzační pomůcku za složité. Všechny údaje, které byly získány z dotazníkového šetření, byly zpracovány pomocí programu MS Excel.
Data byla zaznam
enána do tabulky (v
iz tabulka č. 5),
vyhodnocena a stěžejní údaje byly graficky zpracovány prostřednictvím grafů.
37
1
2
3
4
5
6
7
7a
8
9
10
11
pohlaví
věk
vzdělání
dosažené vzdělání
sluchové postižení
závažnost postižení
další členové
kdo
používám
závěsné sluchadlo
typ sluchadla
kompenzační pomůcky
1
b
d
0
c
a
c
b
0
c
0
0
a
2
a
b
b
a
a
b
b
0
a
a
phonak
c
e
3
b
b
b
a
a
c
a
b, c, g, h, i
a
b
bernafon
a
4
b
b
b
a
a
c
a
a, b, e, g, h
c
0
0
a
5
b
b
b
a
a
b
b
0
a
b
widex b1
6
b
d
b
b
a
c
a
a, b, g, h
a
b
7
a
c
b
a
b
c
b
0
c
8
a
c
b
b
b
b
b
0
9
a
c
b
b
a
b
b
10
a
c
b
a
a
a
11
a
c
b
b
b
12
a
c
b
b
a
13
a
c
c
c
14
a
c
b
15
a
c
16
a
17
b
c
e
g
b
e
g
f
c
d
e
f
g
Multidigital
b
c
d
g
f
b
widex
f
a
b
widex
a
c
d
e
0
a
b
bravossimo
e
a
a, b, c, d, g, h, i
a
b
power
0
a
b
e
a
b
0
a
b
c
e
g
c
b
e
a
b
0
a
b
b
b
b
0
a
b
siemens
a
e
b
a
b
a
b
a
b
windex
a
b
c
d
e
g
b
b
a
0
b
0
c
0
0
a
c
d
e
g
c
c
c
a
b
b
0
a
b
siemens
a
b
c
d
g
b
c
b
a
a
c
b
0
b
0
0
a
c
g
18
b
c
b
a
a
c
b
0
a
a
0
c
e
g
19
b
c
b
0
a
c
a
e, g, h
c
0
0
c
d
e
g
20
b
c
b
a
a
c
b
0
a
a
resound live
a
b
c
d
21
b
c
b
b
a
c
b
0
a
a
0
g
22
b
c
b
b
a
c
b
0
c
0
0
c
d
g
23
b
c
0
b
0
0
a
a, b, c, d, g, h
c
0
0
a
b
24
b
c
b
b
b
b
a
a, b, c, d, g, h
c
0
0
a
25
b
c
c
c
a
c
b
0
a
b
0
a
26
b
c
b
b
a
c
b
0
a
a
0
g
f
g
c
d
e
g
b
c
g
c
d
e
g
12
13
14
obtížnost žádosti
četnost žádostí
výše příspěvku
a
0
0
b
d
b
a
d
b
b
d
b
b
d
b
a
d
b
b
d
a
a
d
b
b
d
b
b
d
a
0
0
a
0
0
a
b
d
b
b
d
b
a
d
0
b
d
a
b
d
b
b
0
b c
b
d
b
d
a
0
0
0
a
c
b
a
d
a
a
d
b
a
d
b
0
0
0
Tabulka č. 5 – Výsledky dotazníkového šetření 38
Poměr mužů a žen Jelikož šlo o náhodný vzorek student ů, není informace o počtu mužů a žen (viz graf č.1, kteří vyplnili tento dotazník není nijak směrodatná.
Graf č.1 – poměr mužů a žen
Věková struktura dotazovaných Jak vyplývá z údajů, které vychází z
dotazníkového šetření, tak 76,9 %
dotazovaných patřilo do v ěkové kategorie nad 18 let v
ěku (viz graf č.2). Nutno
podotknout, že častým jevem ve vzd ělávání sluchově postižených žák ů, bývá často v kolektivu jeden nebo 2 studenti, kte ří jsou o n ěco starší než jejich spolužáci. Příčiny mohou být různé, ať už je to pozd ější nástup povinné školní docházky nebo opakování ročníku. Často se však m ůžeme setkat i se stu denty, kteří již m ají vystudované S OU a dále cht ějí ve studiu pokra čovat a po ukon čení studia si podají p řihlášku na SPgŠ a pokračují ve studiu zde, proto ten věkový rozdíl.
39
Graf č.2 – věková struktura
Stupeň vzdělávání Z grafu č.3 je jasně patrné, že naprostá většina osob, které vyplňovali dotazník, jsou studenti střední školy popř. odborného učiliště. Pouhých 14% dotazovaných jsou studenty vysoké školy.
Graf č. 3 – stupeň vzdělávání
40
Sluchové postižení Zde si můžeme povšimnout faktu, že byla potvrzena jedna z našich hypotéz, kdy naprostá většina studentů uvedla, že m ají sluchové postižení vrozené viz graf
č. 4.
Poměr je 80% studentů se sluchovým postižením vrozeným oproti 20% studentů, kteří své sluchové postižení získali v průběhu jejich života. Nej častější příčinou sluchového postižení získaného bývá prod ělání nějakého onemocnění s komplikacemi v dětství, např. meningitidy, spály, zarděnek, zánětů středního ucha nebo může svou roli hrát také dědičnost. Další příčinou, kdy může dojít k poškození sluchu během života, bývá nějaký těžký úraz, ale nebývá to tak běžné.
Graf č. 4 – sluchové postižení
Stupeň sluchového postižení Vyhodnocením získaných inform ací z dotazníku můžeme vidět, že nejvíce studentů trpí těžkou formou sluchového postižení, tj. 58%. St
řední sluchovou vadu
uvádí 33% a ostatní z dotazovaných trpí lehkým postižením sluchu, viz graf č.5. Tyto údaje opět nemůže považovat za nijak směrodatné, jelikož se jednalo o náhodný vzorek studentů.
41
Graf č.5 – stupeň sluchového postižení
Sluchová postižení v rodině Z grafu č. 6 vyplývá, že v ětšina z dotazovaných nemá v rodině a blízkém příbuzenstvu nikoho, kdo by také trp ěl nějakou sluchovou vadou. Hypotéza tak nebyla ověřena, domnívala jsem se, že podíl, m ezi sluchovým postižením i u ostatních členů rodiny a m ezi příbuznými bez sluchových va d, bude vyrovnaný. Zde si m
ůžeme
povšimnout, že d ědičnost nehraje hlavní roli u sluchových postižení a že pravděpodobně nejvíce dotazovaných získalo sluchové postižení prod ěláním nějakého těžkého onemocnění v dětství. Při vyhodnocování dotazník ů jsem narazila na n ěkolik zvláštností, kde došlo k rozporu mezi odpověďmi studentů. Někteří uvedli, že v rodině nemají nikoho se sluchovým postižením a následně v další otázce zaškrtli, že sluchové postižení m á třeba ještě strýc, dědeček atd. Z toho vyplývá, že n ěkteří studenti s vadou sluchu m ají problém plně porozumět tištěnému textu.
42
Graf č. 6 – sluchová postižení v rodině
Nejčastěji využívané pomůcky Další graf (viz graf č.7) poukazuje na skute čnost, že nejvíce student ů používá závěsné sluchadlo, čímž se tedy potvrzuje i m
á další hypotéza. Pouze jeden
z dotazovaných má kochleární implantát, což je logické, protože tento implantát se hodí pouze pro zlom ek lidí se sluchovým postižením. 30% student ů uvedlo, že nepoužívá žádnou pomůcku. Lze z toho tedy vyvozovat, že jejich postižení bude leh
čího
charakteru a že umí výborně odezírat a komunikovat běžným mluveným projevem.
Graf č.7 – nejčastěji využívané pomůcky
43
Typ závěsného sluchadla Z dotazníkového šetření vyplývá, že studenti, kte ří používají závěsné sluchadlo, používají ze znám ých značek Widex (4 dotazovaní), Siem ens (2 dotazovaní) a další značky se objevily ve výsledcích jen sporad icky. Zajímavé je, že se n ašlo také dost odpovědí, kdy neslyšící ani neví, jaký typ sluchadla používá.
Nejvyužívanější kompenzační pomůcky Když se podívám e na graf
č. 8, zjis tíme, že v ětšina zde uvedených
kompenzačních pomůcek, je velm i vyrovnaná. V hypotéze jsem předpokládala, že nejvíce osob bude používat m obilní telefon, stolní po čítač nebo notebook, ale když se podíváme do vyhodnocení, m ůžeme vidět, že nejvíce používanou pom ůckou je TV s teletextem a a ž za ní následu je mobilní telefon. Na t řetím místě se u místil vibrační budík a hned za ním až notebook. Další výsledky jsou také zaznamenané v grafu.
Graf č.8 – kompenzační pomůcky
Žádost o příspěvky na kompenzační pomůcky Zde se v podstatě potvrdila m á domněnka, že v ětšina dotazovaných bude považovat vyřízení žádosti o příspěvek na kompenzační pomůcky za složité. Odpověď, 44
že je podání žádosti jednoduché, zaškrtlo v dotazníku necelých 41% dotazovaných (viz graf č. 9). N ěkteří ze student ů se k této otázce z neznámých důvodů nevyjadřovali. Příčinou může být i fakt, že oni sami nikdy o příspěvek nežádali nebo požádali o pomoc s vyplněním formulářů někoho jiného.
Graf č. 9 – žádost o příspěvek
Výše příspěvku na kompenzační pomůcky Když se podíváme do grafu č. 10, zjistíme, že většina studentů odpověděla, že výše příspěvku na pořízení kompenzačních pomůcek se jim zdá být tak akorát, ani ne málo ani ne m oc. Pouhý jeden student uvedl, že p
říspěvek, na který m ají podle
závažnosti svého postižení nárok, je vysoký. Sedm z dotazovaných má potom pocit, že dostávají od státu málo peněz.
45
Graf č. 10 – výše příspěvku
46
Závěr Problematika, která je v této práci popisována, je pouze nastín ěním skutečnosti týkající se sluchových postižení, kompenzačních pomůcek a života neslyšících. Cílem této práce bylo charakterizovat sluchová postižení a především se zaměřit na různé druhy kompenzačních pomůcek a jejich využití. Umožnit lepší způsob života takto postiženým osobám někdy není úplně možné, protože spousta dětí ze sociálně slabých rodin, které se potýkají s finančními problémy, nemá dostatek prostředků, aby si zajistili pot řebné pomůcky. Je to sm utné, protože trh nabízí opravdu širokou škálu r ůzných pomůcek, sluchadel, ale ne všichni si je m ohou dovolit. Dotazníkové šetření poukázalo na skute čnost, že pom ěrně dost neslyšících a č mají sluchové postižení, tak ne používají sluchadlo, z toho můžeme vyvodit 2 r ůzné závěry: Buď umí skvěle odezírat a dom luví se orálním způsobem, pravděpodobně je jejich postižení lehké a nebo jim
finanční situace neum ožňuje používat jakékoliv
sluchadlo nebo jim to nejobyčejnější prostě nevyhovuje. Domnívám se, že by bylo zajím avé v této práci pokra čovat a navázat na ni, nějakých dotazníkovým šetřením a výzkumem v širším měřítku a zhodnotit a porovnat takto získané údaje. Nikdo z nás, kdo m ůžeme používat všechny naše sm
ysly v plné míře, si
nedokážeme představit, jaké to je žít v naprostém tichu nebo jen šum u z okolního světa a problémy, se kterými se musí takto postižení lidé potýkat v každodenním životě, jsou pro nás naprosto běžné věci, které zdravému člověku nečiní sebemenší potíž.
47
Summary The name of my final thesis is called " Compensational hearing aids for deaf people". The main objective of my thesis is to create a comprehensive overview of the hearing disabilities. There are also
overviews of different type s of hearing aids and the
possibilities of their use. W hy I decided for this difficult topic ? The ans wer is simple. This theme is associated with almost all my life. There are two different reasons. At first I have got 2 daughters and both have the hearin g disabilities. Then there is the second professional reason. I have been working at sc hool for deaf children as a social worker. So you can see that the topic is really close to me. There are m any different kinds of h earing disabilities. And there are m any different types of hearing aids. These heari ng aids can help deaf people in their life. There are more than two hundred types of hearing aids in the Czech Republic. Everyone with hearing problems can choose the best one for himself. People are most interested in the appereance or in the size of hearing aids , but the m ost important is the quality of listening. Who would like to choose a discreet hearing aid, he pref ers aid into the ear. These discreet aids are often m arked as CIC or ITE. Most of people know hanging hearing aids, which are produced in different sizes and co lours. These hanging hearing aids are usu ally marked as BTE aids. The smallest aids are suitable for people w
ith
slight hearing defects and bigge r ones are better for with s evere hearing defects. There are also another solution for people with the hardest hearing defects, who can´t use any discreet or hanging hea ring aids. This solution is ca lled Cochlear implant. This CI is usually used in the case of complete bilateral deafness, but it isnť suitable for everyone. The use of CI wears a device similar to the hanging hearing aid, but there is also another partof this aid, which is implanted into the inner ear. The operation takes about 3 hours and i tis ver y very expensive. it´ s very inte resting that the re are presc ribe over tha n milion of hearing aids but only 3 thousans of CI every year in Europe
48
Bibliografie Monografie 1
Lejska, M., a kol. Základy praktické audiologie a audiometrie, 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994. 171 s. ISBN 80-7013-178-0
2
POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc: UP PdF, 2003. ISBN 80-244-07663.
3
LAVIČKA, L; ŠLAPÁK, I. Porucha sluchu v
dětském věku – poznám ky pro
pediatra. Pediatrie pro praxi. Brno: Paido, 2002. ISBN 80-72985-65-2. 4
HERDOVÁ, S. Vyšetřování sluchu u dětí. Pediatrie pro praxi. Brno 2004.
5
HRUBÝ, J. Terminologie ve sluchovém postižení. Speciální pedagogika, 6, 1996, č. 4, ISSN 1211-2720.
6
Novák, A. Protetická péče o sluchově postižené, 1. vyd. Pra ha: vlastním nákladem autora, 2004. 150 s. ISBN 80-239-3962-9.
7
Světlík, M. Postižení sluchu: současné možnosti sluchové protetiky, 1. vyd. Praha: Triton, 2000. 61 s. ISBN 80-7254-114-5.
8
Svobodová, K. Logopedická péče o děti s kochleárním implantátem, 1. vyd. Praha: Septima, 1997. 152 s. ISBN 80-7216-002-8.
9
HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný pr ůvodce neslyšících a ne doslýchavých po jejich vlastním osudu, I. díl. Praha: Federace rod ičů a přátel sluchově postižených, 1997. ISBN 80-7216-006-0
10 HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, I. díl. Praha: Federace rodi čů a p řátel sluchově postižených, Septima, 1997. ISBN 80-7216-006-0. 11 HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, II. díl. Praha: Federace rodi čů a p řátel sluchově postižených, Septima, 1998. ISBN 80-7216-075-3. 12 NOVÁK, A. Nedoslýchavost a sluchadlo. Praha: GONG-PRESS, 1991. 13 POTMĚŠIL, M. Úvodní stati k výchově a vzdělávání sluchově postižených. Praha: Fortuna, 1999. ISBN 80-7168-744-8. 14 FREEMAN, R. a kol. Tvé dítě neslyší? Praha: Federace ro dičů a p řátel sluchově postižených, Tobola, 1992.
49
15 ROKYTA, R. a kol. Somatologie I. a II. Praha: Eurolex Bohem ia, 2003. ISBN 8086432-49-1. 16 HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1. díl. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999. ISBN 80-7216-096-6 17 ŠEDIVÁ, Zoja. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. Praha: Septima, 2006. ISBN 80-7216-232-2 18 HOLMANOVÁ, J. Raná péče o dítě se sluchovým postižením. Praha: Septima, 2002. ISBN 80-7216-162-8 19 JANOTOVÁ, Naděžda. Kapitoly o integraci sluchově postižených dětí. Praha: Septima, 1996. ISBN 80-85801-81-7. 20 VÍTKOVÁ, Marie (ed.). Integrativní speciální pedagogika: Integrace školní a sociální. 2. rozšířené a přepracované vydání. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315071-9. 21 Předpis č. 384/2008 Sb., zdroj: SBÍRKA ZÁKONŮ ročník 2008, částka 124, ze dne 20.10.2008 22 Vyhláška o kompenzačních pomůckách 182/1991Sb. Elektronické odkazy Internetová verze časopisu 21.Století, dostupné z www: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2004042107
1.
2.
Widex international - kompenzační pomůcky pro sluchově postižené, dostupné z www: http://www.widex.com.pl/images/maico/audiometr-ma53.jpg
3.
Wikipedie – stavba ucha, dostupné z www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Anatomy_of_the_Human_Ear-CZ.svg
4.
Blog s obrázky ucha, dostupné z www: http://adykacer.blog.cz/0811/ucho
5.
http://www.mbfys.ru.nl/~johnvo/localisatie/bm_tonotopie.html
6.
Widex international - kompenzační pomůcky pro sluchově postižené, dostupné z www: http://www.widex.cz/widex%20global/dictionary/agent_cz/audiogram.aspx
7.
Widex international - kompenzační pomůcky pro sluchově postižené, dostupné z www: http://www.widex.cz/Products/AudiologickaTechnika/~/media/Agent_CZ/intershop /Images/WidexLine/a766_800_600.ashx 50
8.
Widex international - kompenzační pomůcky pro sluchově postižené, dostupné z www: http://www.widex.cz/Products/AudiologickaTechnika/OtoakustickeEmise.aspx
9.
Audiocentrum Tv, pomůcky pro sluchově postižené , dostupné z www: http://www.audiocentrumtv.cz/images/xnwt-bte-beige.jpg
10. Lorm – společnost pro hluchoslepé, dostupné z www:
http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/kompenzacni-pomucky.html 11. Aima s.r.o. kochleární implantáty, dostupné z www:
http://www.ztide.cz/img/freedom200.jpg 12. Nadační fond porozumění, dostupný z www:
http://www.porozumeni.cz/images/Kochlearni%20implantat.jpg 13. Lorm – společnost pro hluchoslepé, dostupné z www:
http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/komunikace.html
51
Seznam příloh 1 Potvrzení pro účely poskytnutí jednorázového příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky pro těžce zdravotně postiženého občana 2 Souhlas s poskytnutím osobních údajů 3 Žádost o příspěvek na opatření zvláštních pomůcek 4 Prohlášení žadatele o příspěvek na pořízení kompenzační pomůcky 5 Dotazník
Příloha č.1
Příloha č.2
Příloha č.3
Příloha č.4
Příloha č.5
Dotazník Dobrý den, tímto bych Vás chtěla požádat o vyplnění následujícího dotazníku. Cílem dotazníkového šetření je zmapovat druhy sluchových poruch, kompenzačních pomůcek a zjistit, zda a jak často, sluchově postižení v této škole žádají o příspěvky na tyto pomůcky. Výsledky budou zpracovány a využity jako součást závěrečné práce týkající se právě této problematiky. Kde není uvedeno jinak, své odpovědi zakroužkujte. Dotazník je anonymní. 1) Jste: a) muž b) žena 2) Věk: a) do 15 let b) 16 - 18 let c) více než 18 let d) více než 45 let 3) Vzdělávání: a) jsem žák základní školy b) jsem student střední školy nebo učiliště c) jsem student VŠ 4) Práce - pracuji a mám dokončenou: a) ZŠ b) SŠ nebo SOU c) VŠ 5) Sluchové postižení mám: a) od narození b) získané v průběhu života 6) Moje sluchové postižení je: a) lehké b) střední c) těžké 7) Sluchové postižení mají i další členové rodiny: a) ANO b) NE V případě kladné odpovědi, zakroužkuj kdo: a) matka b) otec c) babička
d) dědeček e) bratr f) sestra g) strýc h) teta i) bratranec j) sestřenice 8) V každodenním životě používám: a) závěsné sluchadlo b) kochleární implantát c) nemám sluchadlo Na otázky 8 – 10 odpovídejte v případě, že používáte závěsné sluchadlo: 9) Závěsné sluchadlo mám: a) nové (méně než 2 roky) b) staré ( více než 2 roky) 10) Uveď, jaký typ sluchadla používáte: 11) Zakroužkujte všechny kompenzační pomůcky, které používáš: a) vibrační budík b) světelný zvonek c) mobilní telefon d) stolní počítač s příslušenstvím e) notebook f) indukční smyčku g) TV s teletextem f) jiné, uveď které: ............................................................................. 12) Vyřízení žádosti o kompenzační pomůcku je na soc.úpřadě pro sluchově postižené: a) jednoduché b) složité 13) O příspěvek na kompenzační pomůcky (mobilní telefon, TV, světelný zvonek.....) žádám: a) 1x za rok b) 2 a vícekrát za rok c) 1x za 2 roky d) 1x za 5 let 14) Jaká je podle Vás výše příspěvku na kompenzační pomůcku? a) malá (dostanu málo peněz) b) střední (dostanu akorát peněz) c) vysoká (dostanu dost peněz) Děkuji Vám za ochotu a čas, který jste strávili vyplněním tohoto dotazníku a přeji hezký den.
