Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o.
Čelákovice
Ústavní výchova Sociální práce
Vypracovala:
Vedoucí práce:
Petra Zemanová
Mgr. Petr Moravčík
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci na téma Ústavní výchova vypracovala sama a použité písemné zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/200 Sbírky, je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
V Kostelci nad Labem 20. dubna 2011
……………………………… Petra Zemanová
1
Touto cestou bych chtěla poděkovat Mgr. Petru Moravčíkovi za vedení absolventské práce. Dále kolektivu pracovníků Výchovného ústavu Klíčov a nakonec Hance Kupkové z Fondu ohrožených dětí, za přednášku v tématu Klokánek.
2
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................... 5 1
CÍLE PRÁCE .................................................................................................................. 6
1.1
Hlavní cíl ................................................................................................................................... 6
1.2
Vedlejší cíle............................................................................................................................... 6
2
TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 7
2.1 Výkon ústavní a ochranné výchovy ........................................................................................... 7 2.1.1 Ústavní výchova .................................................................................................................... 7 2.1.2 Ochranná výchova ................................................................................................................. 8 2.2 Sociálně - právní ochrana dětí................................................................................................... 8 2.2.1 Předpisy pro sociálně – právní ochranu dětí ........................................................................... 8 2.2.2 Situace poskytnutí sociálně – právní ochrany ......................................................................... 9 2.2.3 Principy ................................................................................................................................. 9 2.2.4 Opatření sociálně – právní ochrany dětí ............................................................................... 10 2.3 Zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy ...................................................................... 10 2.3.1 Hlavní funkce ústavních zařízení .......................................................................................... 11 2.3.2 Diagnostický ústav............................................................................................................... 11 2.3.3 Dětský domov ..................................................................................................................... 12 2.3.4 Dětský domov se školou ...................................................................................................... 12 2.3.5 Výchovný ústav ................................................................................................................... 12 2.4 Poruchy chování ..................................................................................................................... 13 2.4.1 Chování disociální................................................................................................................ 14 2.4.2 Chování asociální................................................................................................................. 14 2.4.3 Chování antisociální............................................................................................................. 14 2.5
Etiologie poruch chování......................................................................................................... 15
2.6 Poruchy chování – z hlediska agresivity .................................................................................. 15 2.6.1 Útěky se rozdělují na: .......................................................................................................... 16 2.7 Převýchova a převýchovný proces .......................................................................................... 17 2.7.1 Převýchova.......................................................................................................................... 18 2.7.2 Převýchovný proces............................................................................................................. 18 2.8 Prostředky a formy převýchovné práce................................................................................... 19 2.8.1 Formy: ................................................................................................................................ 20 2.9 Klokánek – rodinná alternativa ústavní výchovy ..................................................................... 20 2.9.1 Principy péče v Klokánku ..................................................................................................... 22
3
3 3.1
PRAKTICKÁ ČÁST.....................................................................................................23 Historie Výchovného ústavu ................................................................................................... 23
3.2 Středisko výchovné péče pro děti a mládež a Výchovný ústav pro mládež s názvem „Středisko pro mládež Klíčov“ .............................................................................................................................. 24 3.2.1 Oddělení Výchovného ústavu Klíčov .................................................................................... 25 3.2.2 Práce etopeda ..................................................................................................................... 30 3.3 Kazuistiky................................................................................................................................ 32 3.3.1 Kazuistika číslo 1.................................................................................................................. 32 3.3.2 Kazuistika číslo 2.................................................................................................................. 33 3.3.3 Kazuistika číslo 3.................................................................................................................. 34 3.3.4 Kazuistika číslo 4.................................................................................................................. 35
4
GRAFY .........................................................................................................................36
4.1
Graf číslo 1. ............................................................................................................................. 36
4.2
Graf číslo 2. ............................................................................................................................. 36
4.3
Graf číslo 3. ............................................................................................................................. 37
5
DISKUZE .....................................................................................................................38
ZÁVĚR .................................................................................................................................39 BIBLIOGRAFIE ..................................................................................................................40 ZUSAMMENFASSUNG ......................................................................................................42 PŘÍLOHY: ...........................................................................................................................44
4
Úvod Pro svou absolventskou práci jsem si vybrala téma ústavní výchova. Díky souvislé praxi ve druhém ročníku ve výchovném ústavu Klíčov se mi toto téma velmi zalíbilo, a proto bych chtěla mnohem hlouběji zkoumat tématiku této problematiky. Chtěla bych se s těmito lidmi naučit pracovat a v budoucnu s nimi i spolupracovat.
V této absolventské práci, v teoretické části, se budu věnovat definici ústavní a ochranné výchovy, kdo nastavuje ústavní výchovu, důvodům nastavení ústavní výchovy, sociálně právní ochraně dětí, práci a péči o klienty výchovného ústavu, poruchám chování, jak na ústav klienti reagují a nakonec bych chtěla zjistit jaká je úspěšnost v převýchově klientů a jak to s nimi vypadá, když opustí výchovný ústav.
V praktické části bych se chtěla věnovat metodice výzkumu, popsat výchovný ústav Klíčov, aktivizaci s klienty a problematice života klientů ve výchovném ústavu Klíčov.
V literatuře použiji například - Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.
Často se v médiích setkáváme s rostoucí kriminalitou mládeže, a proto si myslím, že by se této tématice mělo věnovat více pozornosti a veřejnost by se měla více seznámit s tématikou ústavní výchovy.
5
1 Cíle práce 1.1 Hlavní cíl Zjistit nejčastější důvody stanovení Ústavní výchovy. 1.2 Vedlejší cíle Náplň práce, kterou vykonává etoped. Z jaké rodiny pocházejí klienti, pokud mají nastavenou Ústavní výchovu. Zobrazit graf užívání drog.
6
2 Teoretická část
2.1 Výkon ústavní a ochranné výchovy 2.1.1 Ústavní výchova Ústavní výchova je nařízena soudem dle zákona číslo 94/1963 Sbírky, § 46. dle zákona o rodině. Aby byla ústavní výchova nařízena a byla navrhnuta sociálně – právním orgánem, musela by být výchova dítěte vážně ohrožena nebo narušena a jiná výchovná opatření by už nebyla možná anebo by nevedly k žádné nápravě dítěte. Také by mohla být ústavní výchova nařízena z důvodu selhání rodičů nebo jiné odpovědné osoby ve výchově dítěte. Před nařízením ústavní výchovy soudem, je soud povinen prozkoumat, zda není jiné řešení, zda by dítě nemohlo být svěřeno do jiné péče, to má vždy přednost před ústavní výchovou. Vždy se jedná v zájmu dítěte. Ústavní výchova může být nařízena pouze u nezletilého dítěte. Ústavní výchova trvá pouze po dobu nezbytně nutnou, nejdéle však do dosažení zletilosti. Soud poté může ústavní výchovu z vážných důvodů prodloužit do 19 let dítěte. Ústavní výchova, která se vykonávaná v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do 3 let, má právní úpravu v zákoně číslo 20/1999 Sbírky, o péči o zdraví lidu. Děti, které jsou starší věku 3 let, jsou zařazeny do školských zařízení, což je upraveno zákonem číslo 109/2002 Sbírky, o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školních zařízeních a o preventivní péči ve školních zařízeních. Důležité pro ústavní výchovu jsou také zákony číslo 108/2006 Sbírky, o sociálních službách, zákon číslo 505/2006 Sbírky, zákon číslo 359/1999 Sbírky, o sociálně – právní ochraně dětí a zákon 218/2003 Sbírky, o soudnictví ve věcech mládeže. Novotná, Fejt 2009 Ústavní výchova nemá trestní, ale pedagogický preventivní charakter.
7
2.1.2 Ochranná výchova Ochranná výchova je ochranné opatření, které je definováno zákonem číslo 218/2003 Sbírky, o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Ústavní výchova má preventivní účel, také má izolovat a resocializovat toho, kdo se nebezpečného činu dopustil. Matoušek, Kroftová 2003 Plní různé úlohy u různých skupin mládeže. Lze ji uložit mladistvým ve věku 15 – 18 let. Soud může uložit ochrannou výchovu, místo toho, aby uložil trestné opatření. U dětí, kterým je 12 – 15 let, je ochranná výchova uložena spíše jako preventivní zákrok. www.ochrance.cz Úkolem ochranné výchovy je, aby kladně ovlivňovala mladistvé. Působí na duševní i mravní stránku mladistvého, ovlivňuje i sociální vývoj. Ochranná opatření mohou být uložena pouze do 18 let, ale pokud je to v zájmu mladistvého, soud může prodloužit ochrannou výchovu do 19. roku mladistvého. Soud, také může ochrannou výchovu změnit na ústavní výchovu anebo také může přidělit dohled probačního pracovníka a k tomu nařídit podmíněné umístění mimo výchovné zařízení. www.vuvm.cz
2.2 Sociálně - právní ochrana dětí V České republice má dlouholetou tradici. Stát chápe sociální ochranu jako povinnost. Zakotvena je ve více předpisech. Je dána zákonem číslo 359/1999 Sbírky o sociálně – právní ochraně dětí. Sociálně – právní ochrana dětí má děti chránit před duševním a tělesným násilím, musí chránit jejich zdravý vývoj. Důležitým prvkem je také Úmluva o právech dítěte. Novotná, Fejt 2009
2.2.1 Předpisy pro sociálně – právní ochranu dětí Zákon číslo 40/1963 Sbírky O rodině, zákon číslo 359/1999 Sbírky o sociálně – právní ochraně dětí, Úmluva o právech dítěte, Listina základních práv a svobod.
8
2.2.2 Situace poskytnutí sociálně – právní ochrany úmrtí rodičů rozvod rodičů ohrožené dítě nezdravým způsobem života rodičů nedostatečně plněná rodičovská povinnost neplnění školní docházky v případě trestné činnosti opakované umisťování do zařízení s nepřetržitou péčí déle než šest měsíců děti předmětem trestné činnosti, děti zneužívané, zanedbávané nebo týrané, šikanované děti www.ochrance.cz
2.2.3 Principy mezi nejdůležitější patří zájem o dítě, blaho a prospěch dítěte nedělat rozdíly mezi dětmi, všechny mají stejná práva a jsou si rovny poskytovat ochranu všem dětem bezplatně poskytovat péči pouze dětem do 18 let stát je odpovědný za ochranu dětí preventivní působení na rodinné vztahy nutnost brát ohled na etnický a náboženský původ děti bez odpovídajícího rodinného zázemí mají právo na náhradní výchovu ve formě náhradní rodinné péče nutnost sledovat děti v ústavní nebo ochranné výchově – zda se rozvíjí vztahy mezi dětmi a rodiči Novotná, Fejt 2009
9
2.2.4 Opatření sociálně – právní ochrany dětí preventivní a poradenská činnost výchovná a poradenská činnost výchovná opatření pomoc dětem v naléhavých případech, předběžné opatření další opatření na ochranu dětí výkon o opatrovnictví a poručnictví činnost orgánů sociálně – právní ochrany při svěření dítěte do výchovy jiných fyzických osob než rodičů Novotná, Fejt 2009
2.3 Zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy Zde je důležitý zákon číslo 109/2002 Sbírky, o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních. Do těchto zařízení patří: 1. diagnostický ústav 2. dětský domov 3. dětský domov se školou 4. výchovný ústav Zařízení mohou být rozdělována podle věku, mentální úrovně, zdravotního postižení, stupně obtížnosti výchovy nebo i se rozdělují podle pohlaví. Ústavní či ochranné zařízení znamená, že skupina profesionálních pracovníků se stará o děti nebo mladistvé. Jedlička, Klíma, Koťa, Němec, Pilář 2004
10
2.3.1 Hlavní funkce ústavních zařízení 1. podpora a péče – používá se při nahrazování nefunkční anebo chybějící rodiny 2. léčba, výchova a resocializace – používá se v nemocnicích a v zařízeních s rizikovou mládeží 3. omezení, vyloučení a represe – používá se tam, kde je nedobrovolný pobyt Matoušek, 1995
2.3.2 Diagnostický ústav Pobyt v diagnostickém ústavu musí být nařízen soudem anebo také může být pobyt dobrovolný. Pokud je dobrovolný pobyt, musí dojít k dohodě mezi vedoucím ústavu, rodiči a svěřencem. Dobrovolné pobyty nejsou příliš časté. Pobyt bývá pouze na osm týdnů. Diagnostický ústav má za úkol vykonat celkové vyšetření dítěte a poté určuje náhradní rodinnou péči. Po převzetí dítěte také dodají vypracovaný návrh individuálního výchovného plánu, který pak vychovatelé vykonávají a doplňují, to se dělá jednou za půl roku. Diagnostický ústav zajišťuje pobyt, ale nejdéle na tři pracovní dny dětem, které byly zachyceny na útěku z jiných ústavů nebo dětem, které mají nařízenou ústavní či ochrannou výchovu. Jedlička, Klíma, Koťa, Němec, Pilář 2004 Diagnostické úřady jsou rozdělovány podle věku na diagnostické ústavy pro mládež a dětské diagnostické ústavy. Hlavní zásadou diagnostických ústavů je přemisťování dětí mezi zařízeními. Matoušek, Kroftová 2003
2.3.2.1 Úkoly diagnostických ústavů v zákoně číslo 109/2002 Sbírky: diagnostické – zpracovává komplexní diagnostickou zprávu, vyšetřuje dítě formou pedagogických a psychologických činností vzdělávací – stanovuje a realizuje vzdělávací potřeby terapeutické – prostřednictvím pedagogických a psychologických činností, má vést k nápravě chování dítěte a k nápravě sociálních vztahů výchovné a sociální – zahrnuje sociálně – právní ochranu organizační – spolupracuje s orgánem sociálně – právní ochrany dětí, rozmisťuje děti do zařízení v územním obvodu diagnostických ústavů 11
koordinační – směřuje k prohloubení a sjednocení ostatních zařízení, zabývá se péčí o děti
koncepční – vypracovává pro ministerstva návrhy, upozorňuje na situace vyžadující zásah zřizovatele Jedlička a spol. 2004
2.3.3 Dětský domov Dětské domovy se řídí zákonem číslo 109/2002 Sbírky. V dětských domovech jsou děti různého pohlaví i věku. Jsou zde děti především od tří do osmnácti let, ale může se stát, že tam zůstane až do devatenácti let, to se stane v případě, pokud má nařízenou prodlouženou ústavní výchovu. Je to pro děti, které mají nařízenou ústavní výchovu, ale tyto děti nemají žádné výchovné problémy. Je to spíše díky selhání rodičů při plnění rodičovských povinností. Hlavním úkolem dětských domovů je, aby zajistily dětem prostředí, které je podobné normální rodině. Takováto rodinná skupina může mít maximálně 8 dětí a závisí to na jejich výchovných, mentálních a zdravotních potřebách. Pokud jsou děti sourozenci, dávají se do stejné rodinné skupiny. Jedlička a spol., 2004 V dětském domově lze zřídit minimálně dvě a maximálně šest rodinných skupin.
2.3.4 Dětský domov se školou Do dětského domova se školou se přiřazují děti od šesti let do doby ukončení základní školní docházky. Pokud dítě i po ukončení základní školní docházky má vážné poruchy chování, tak je přeřazeno do výchovného ústavu.
2.3.4.1 Dětský domov se školou se stará o děti, které: 1. mají nezletilou matku, která má nařízenou ústavní či ochrannou výchovu 2. mají nařízenou ústavní výchovu – pokud mají vážné poruchy chování, nebo ti, kteří mají duševní poruchy chování 3. mají nařízenou ochrannou výchovu www.portal.gov.cz
2.3.5 Výchovný ústav Výchovný ústav pečuje o děti starší patnácti let, které mají vážné poruchy chování, aby bylo dítě přiřazeno do výchovného ústavu, musí mít nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovu. Výchovný ústav plní úkoly vzdělávací, výchovné a sociální. 12
Výchovné ústavy mají svá různá oddělení a ty se od sebe různě liší, podle výchovných skupin. Do výchovného ústavu se může dostat dítě i mladší patnácti let, ale jen pokud má nařízenou ochrannou výchovu a má tak závažné poruchy chování, že ho nelze umístit do dětského domova se školou. www.vuvm.cz
Výchovný ústav
je dlouhodobějšího rázu a pomáhá svěřencům připravovat se na budoucí povolání. V některých ústavech jsou rekvalifikační kurzy.
2.3.5.1 Výukové programy výchovných ústavů: 1. střední a odborné učiliště 2. odborné učiliště, na konci dostanou výuční list 3. kurzy a praktická školení pro krátkodobé pobyty a pro nejhůře vzdělavatelné svěřence Ve výchovném ústavu může být minimálně dvě a maximálně šest výchovných skupin. V jedné výchovné skupině může být maximálně osm svěřenců, rozděluje se to podle poruch chování a také podle mentální a zdravotní vyzrálosti svěřenců. Mohou být i výjimky, ale ty musí schválit ministerstvo. Jedlička, Klíma, Koťa, Němec, Pilář, 2004 Dle zákona číslo 109/2002 Sbírky by měly být zřizovány výchovné ústavy zvlášť pro svěřence s nařízenou ústavní výchovou a zvlášť pro svěřence s nařízenou ochrannou výchovou. Mělo by to být z důvodu ochrany svěřenců s nařízenou ústavní výchovou, protože přísnější režim a existence stavebně-technických prostředků a kamer, nedopadne na ně. www.ochrance.cz V České republice tomu tak není. Žádný výchovný ústav není zřízený pouze pro ochrannou výchovu. Existuje pouze speciální oddělení pro výkon ochranné výchovy.
2.4 Poruchy chování Porucha chování se dá chápat jako přetrvávající agresivní, vzdorovité a asociální chování. Toto chování by mělo vážně překračovat normální sociální chování dospívajícího člověka. Porucha chování by měla přetrvávat déle jak šest měsíců. Do poruch chování nepatří běžné chování nebo rebelství. Také je možné, že nemusí jít o poruchu chování, ale může jít o psychiatrickou poruchu a pak se tedy musí stanovit 13
příslušná diagnóza. Chování, na kterém je tato diagnóza založena, je například záškoláctví, krádeže, časté lži, ničení majetku, útěky z domova, nadměrné praní, týrání lidí nebo zvířat, zakládání požárů, žádná autorita a žádný respekt k dospělým, časté výbuchy vzteku a agrese. Aby byla stanovena diagnóza, nestačí pouze jeden ojedinělý čin. www.vuvm.cz Poruchy chování se dělí podle závažnosti chování: disociální, asociální, antisociální.
2.4.1 Chování disociální Nespolečenské, nepřiměřené, ale zvládnutelné chování pomocí pedagogickými postupy. Nejvíce se toto chování vyskytuje v rodinné nebo školní výchově. Charakteristickým rysem je, že nenabývá sociální dimenzi. Jde o menší výkyvy a nesoulady s běžnými zvyklostmi společenských norem. Tyto projevy jsou typické pro některé věkové skupiny nebo také projevem jiného postižení, například neurózy, lehké mozkové dysfunkce. Patří sem kázeňské přestupky proti školnímu řádu, vzdorovitost, neposlušnost, lži a odmítání kontaktu. Při řešení tohoto chování se uplatňují poradenské instituce, také toto chování řeší psycholog anebo také speciální pedagog. www.zsf.jcu.cz
2.4.2 Chování asociální Zde je již už větší rozdíl mezi zvyklostmi společenské morálky. Mladistvý postrádá sociální cítění, anebo je na velmi nízké úrovni. Svým chováním však škodí pouze sám sobě – například záškoláctví, pokud se neřeší, tak vede k dalším problémům (špatný prospěch, ztráta uznání svých spolužáků, lži, krádeže). Projevy tohoto chování mají trvalejší charakter. Patří sem útěky a toulky, sebepoškozování, krádeže, lži, gamblerství. Vyléčení tohoto chování potřebuje speciálně pedagogický postup a též je potřeba poradenství, užívají se zde výchovná zařízení, zdravotní zařízení a také terapeutické pracoviště. www.zsf.jcu.
2.4.3 Chování antisociální Také se mu říká protispolečenské jednání. Toto chování škodí nejen samotnému jedinci, ale také škodí i jeho okolí, společnosti, ohrožuje majetek a ohrožuje život svůj i svých blízkých. Antisociální chování nastupuje po chování asociálním. Léčení tohoto chování se provádí ve školních zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. 14
Do antisociálního chování se řadí krádeže, trestná činnost, terorismus, také se sem řadí činnosti,
které
souvisí
s gamblerstvím
nebo
činnosti
související
s drogami.
www.zsf.jcu.cz
2.5 Etiologie poruch chování 1. Vliv sociálního prostředí – hlavní roli zde hraje rodina. Například – rodiče, kteří se o mladistvého nestarají a neprojevují o něj žádný zájem, rodiče, kteří projevují příliš velký zájem o mladistvého anebo také rodiče, kteří mají nevhodné návyky a nevěnují se mladistvému. 2. Geneticky podmíněná dispozice – dochází zde k psychopatickému vývoji. Genetická dispozice má odchylku v rozvoji emočních charakteristik. 3. Oslabení nebo porucha centrální nervové soustavy – v období prenatálním nebo perinatálním. V tomto období se mohou vytvořit podmínky pro vznik adaptabilních poruch, což vede k nižší schopnost sebeovládání nebo impulzivita. www.ochrance.cz
2.6 Poruchy chování – z hlediska agresivity 1. Neagresivní – dochází k porušování společenských norem, ale chování ani jednání není agresivní. Patří sem lhaní, krádeže, útěky a také toulky. 2. Dětské lži – důležité je hledět na vývojovou úroveň dítěte. Do dětských lží patří tři formy. a) Konfabulace – vyskytuje se u dětí v předškolním věku, vzniká záměnou vzpomínek nebo bujnou fantazií. Dalo by se říci, že nejde o poruchu chování, protože zde chybí úmysl, cílenost a zkreslení reality. b) Lež bájivá – zde si dítě vymýšlí nepravdivé příběhy, ve kterých hraje samo hlavní roli. Touto lží trpí děti s hysteroidními rysy a děti deprivované, ty kompenzují své potíže alespoň ve své fantazii. V bájné lži chybí vědomí
15
nepravdy, chybí účelnost, nejde o poruchu chování, za kterou má být dítě trestáno. c) Pravá lež – tato lež je charakterizována vědomím nepravdivostí, je zde typické sledování nějakého účelu. Pravá lež se vyskytuje až u dětí ve školním věku, kdy lež má pro ně již jinou hodnotu. Důležité je sledovat, jak často dítě lže, komu lže, kdy lže a za jakých okolností lže. Dítě lež může použít jako obrannou situaci, kdy situaci neumí jinak vyřešit. Lži, které jsou zaměřené na někoho nebo aby dosáhl osobního prospěchu, tak tyto lži mají jiný charakter. Nejde o ochrannou lež, spíše se spojuje s dalšími negativními projevy, například necitlivost nebo egoismus. Toto lhaní se považuje za problematickou prognózu. 1. Záškoláctví a případný odpor ke škole – spojuje se strachem z negativního hodnocení jeho prospěchu ve škole. Principy se hledají ve škole nebo v rodině a také v osobnosti dítěte, například vyšší selhávání v situacích, kde ostatní nemají větší problémy. Za začátkem záškoláctví stojí impulzivní chování, po kterém dochází k dalším přestupkům, jako jsou lži, útěky a podvádění, vždy to dítě dělá z důvodu nevyřešeného problému (z jeho pohledu). Záškoláctví zvláště u starších dětí je uskutečňováno individuálně nebo ve skupině a většinou má naplánovaný charakter. K záškoláctví dochází z toho důvodu, že dítě nechce ztratit svou pozici v partě, nechce zklamat vůdce party anebo může být výrazem neochoty. Pokud je záškoláctví velmi časté a začalo již v mladším věku, tím je velmi malá šance na nápravu. Rodina a škola zde hrají důležitou roli. 2. Útěky a toulání – vážná varianta únikového jednání, většinou před rodinou. Útěky máme chronického a aktuálního charakteru. K útěkům dochází z toho důvodu, že dítě není schopné danou situaci řešit jinak. Také však existují útěky bez příčiny, nemotivované, ty se mají řešit medicínskou cestou.
2.6.1 Útěky se rozdělují na: a) reaktivní a impulzivní - při řešení problému, tento útěk je ojedinělý a po vyřešení problému se již neopakuje, 16
b) plánované a připravované - má přesné cíle, kam uteče, ke komu a má vymyšleno co komu řekne, c) opakované - útěk se považuje za stereotyp, d) chorobné - jsou výrazem nějakého onemocnění, dítě utíká bez důvodu, e) toulání - základní charakteristika je dlouhodobější nepřítomnost doma, navazuje na útěky a záškoláctví. 1. Krádeže – za krádež se považuje, pokud dítě je schopné rozeznat vlastnictví věci. Rozlišují se různá kritéria krádeží: a) místo krádeže – doma, ve škole, v obchodě, b) způsob krádeže – pro rozsouzení vážnosti je velice důležitý, neplánovaná krádež může být důsledkem, že dítě chce vlastnit nějakou věc (toto se stává u mladších dětí), plánované krádeže (především starší děti a mladiství) jsou závažnější, prováděny jsou samostatně i v partě. Tento způsob života dítěti komplikuje život, má deprese a vede to až k nastavení ústavní výchovy, c) cíl krádeže – dělá to i pro druhé dítě, například chce se prosadit, nebo nejsou uspokojeny jeho sociální potřeby. Pokud krade pro sebe, tak to dělá pro získání věci, na kterou nemá finanční prostředky, d) krádež pro partu – snaha, aby si udržel svou pozici v partě, e) kleptomanie – nesmyslná forma impulzivních a nevysvětlitelných krádeží. Krade vše bez rozmyslu.
2.7 Převýchova a převýchovný proces Převýchova i převýchovný proces probíhá ve speciálních výchovných zařízeních pro děti a mládež. Cílem převýchovy je obtížně vychovatelné dítě. Převýchova začíná dnem, kdy se dítě umístí do speciálně výchovného zařízení. Jde o pedagogickou činnost, kde je cílem vrátit chování dítěte do společenské a sociální normy, urovnat jeho rozvrácené vztahy a pomoci mu vyřešit problémy, které má. www.zsf.jcu.cz
17
2.7.1 Převýchova U převýchovy je nutné počínat s odporem, nesouhlasem a tvrdohlavostí vůči vnějším vlivům. Každé dítě, které je v převýchově, tak reaguje na převýchovu jinak a každé dítě je jinak aktivní. Čím je dítě mladší a stupeň narušení je malý, tím je převýchova jednodušší. Cílem je, aby dítě začalo opět respektovat společenské a sociální normy. Důležité je mít určité a jasné cíle, znát přesnou situaci dítěte nebo mladistvého, nahodilost je nebezpečná, protože se objeví v nepřipravenosti a nedůslednosti na dítě či mladistvého. Převýchova je dlouhodobého rázu. Má nepřetržitou péči. Dva aspekty přímého působení: strategii působení – stanoví se klíčové body, ujasní se požadavky směřující ke změně stavu, požadavky musí vycházet z maximální míry informací o jedinci, postup převýchovy – není založeno na principu prosazování poslušnosti a vyžadování režimových norem.
Stupeň psychického odporu závisí na: stupni poruchy chování, věku a narušenosti osobnosti, postižení mravních vlastností. www.zsf.jcu.cz
2.7.2 Převýchovný proces Pedagogická činnost, která je zaměřena na odstranění poruch chování, tlumení projevů u obtížně vychovatelných dětí či mladistvých. Převýchovný proces je záměrný, cílený a řízený. Převýchovný proces má své vlastní prostředky, formy a metody. Rozhodující vliv na výsledky má: 18
1. odborná připravenost pedagogických pracovníků 2. kvalitní diagnostika 3. zásady individuálního přístupu 4. možnost zahájení včasné převýchovy 5. možnost ovlivnění následné péče www.zsf.jcu.cz Dítě, které má poruchu chování, prožívá často situace stresu a napětí, jde o konfliktní situace, které prožívá se svým okolím. Negativní postoj ke svému okolí nebo ke svým spolužákům má různé příčiny, například – neoblíbenost mezi vrstevníky, provokace okolí, vyvolává v okolí nebo spolužácích nechuť spolupráce, nezažívají žádné úspěchy ve škole, tyto děti prožívají pocity odcizení, provokují dospělé autority. Postoj k sobě samému má za příčiny, například – malé sebevědomí, tyto děti si přijdou jako smolaři, chtějí dosáhnout nějakého cíle, v co nejkratší době a to i za cenu projevu agresivity, neumí se radovat z maličkostí nebo drobných úspěchů, nemají žádnou motivaci, lehce podléhají lákavým podnětům. Pedagog musí velice dobře znát situaci dítěte, znát zde uvedené projevy a souvislosti, musí je umět zpracovávat. Musí umět vždy najít příčinu problému a začít jí hned řešit. Problém musí řešit víc než nepříjemné okolnosti chování dítěte či mladistvého. Možnosti řešení – použití psychoterapeutických postupů, zájmové činnosti, vliv prostředí. www.zsf.cju.cz
2.8 Prostředky a formy převýchovné práce Prostředky: 1. Hra – používá se kvůli dodržování pravidel, má motivační dopad, děti nebo mladiství se při hře učí sebeovládání, také má morální vlastnosti, hru můžeme rozdělit na sportovní, společenskou, soutěžní, náročné a individuální.
19
2. Práce – bývá účinná i tam, kde ostatní prostředky selhaly, fyzická práce pozitivně ovlivňuje charakterové vlastnosti, práce musí mít užitečnost a musí být zjevná. 3. Režim – má své principy – společenské, hygienické a pedagogické. 4. Prostředí – zejména v převýchovném zařízení.
2.8.1 Formy: 1. Výchovně vzdělávací činnost. 2. Vzdělávací jednotky – profesní příprava, výuka ve škole. 3. Výchovné jednotky – výuka mimo vyučování. 4. Specifické formy – veřejně prospěšná činnost, komunita. www.zsf.jcu.cz
2.9 Klokánek – rodinná alternativa ústavní výchovy Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je změnit dosavadní nevyhovující systém ústavní výchovy a nahradit jej v co největší míře přechodnou rodinnou péčí na dobu, než se dítě může po vyřešení nebo zlepšení situace vrátit domů nebo než je pro ně nalezena trvalá náhradní rodina (osvojení, pěstounská péče). Dosavadní praxe u nás je taková, že děti, o které se rodiče nemohou, nechtějí nebo nejsou schopni postarat, končí nejčastěji v ústavu. Ročně je to více než čtyři tisíce dětí. Ve většině případů pro ně umístění do neosobní ústavní péče znamená další trauma, které často pociťují hůř než ponechání v dosavadním prostředí, na které si již zvykly. Často dochází k přerušení sourozeneckých vazeb, protože děti do tří let jsou umisťovány do zařízení Ministerstva zdravotnictví (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti mladší tří let) a děti starší do školských zařízení, případně do ústavů sociální péče, které patří pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Přitom právě tam, kde selhávají rodiče, bývají sourozenecké vazby velmi silné.
20
Kolektivní péče má zejména u malých dětí za následek psychickou deprivaci, která se projevuje celkovým opožďováním vývoje a negativně ovlivňuje psychický a citový vývoj dítěte až do dospělosti, trvá-li tento stav delší dobu. Negativní následky ústavní výchovy se pak přenášejí i do dalších generací. Ten, kdo prožije dětství nebo jeho velkou část v ústavu, není obvykle schopen navazovat kvalitní a trvalé citové vztahy a jako rodič selhává, protože nemá dostatek vzorů rodičovského chování. Ročně opouští brány ústavů po dosažení zletilosti několik stovek dětí, které často nemají se kam vrátit a končí pak na ulici, v delikventních partách, v lepším případě v azylových domech. Podle výzkumů profesorky Koluchové až čtvrtina dětí umístěných jako nevzdělavatelné v ústavech sociální péče se tam dostala v důsledku nepoznané psychické deprivace. Naproti tomu v podnětném rodinném prostředí by tyto děti byly schopny absolvovat nejen zvláštní, ale v některých případech základní i střední školu. Přitom například ve Velké Británii jsou děti mladší deseti let zásadně umisťovány do rodin, včetně profesionálních pěstounských rodin a obdobná situace je i v dalších zemích Evropské unie. U nás se ale stále dává přednost ústavům. Z tohoto důvodu se Fond hrožených dětí snaží postupně vytvořit síť zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která poskytují rodinnou péči dětem jako alternativu ústavní výchovy. „Tety“ a „strýcové“ jsou zaměstnanci Fondu ohrožených dětí, kteří buď ve svých bytech, nebo v prostorách upravených jako samostatné byty, pečují plně na principech rodinné výchovy o tři až čtyři děti od 0 do 18 let, tj. bez ohledu na věk a pohlaví. Dětem, které by jinak byly umístěny do ústavů, tak zajišťují přirozené rodinné prostředí. Zákon číslo 40/1963 Sbírky o rodině, dává v účinnosti od 1. 7. 2002 soudům nejen možnost výběru mezi ústavní výchovou a zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ale dokonce v § 46 odstavec 2 stanovuje, že tato zařízení, pokud poskytují rodinnou péči, mají přednost před ústavní výchovou (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc uvedl v život zákon číslo 359/1999 Sbírky o sociálně – právní ochraně dětí, s účinností od 1. 4. 2000). Lůžek v těchto zařízeních je ovšem velmi málo. Fond ohrožených dětí provozuje celkem nyní 14 Klokánků se střídavou péčí a kapacita těchto Klokánků je 413 míst. Dále pak 21
provozuje 11 rodinných Klokánků, provozovaných v bytech, nebo v rodinných domech, které mají celkovou kapacitu 35 míst. Celková kapacita všech Klokánků FOD je 448 míst.
2.9.1 Principy péče v Klokánku děti pečují po všech stránkách obdobně jako v rodině zaměstnanci Fondu ohrožených dětí – manželské páry, „teta“ nebo střídavě po týdnu dvě „tety“ v „klokaní“ rodině jsou zpravidla tři až čtyři děti, více jen v případě sourozenců nebo výjimečně a krátkodobě (maximálně šest) ze závažných důvodů při naplněné kapacitě Klokánky přijímají děti bez ohledu na věk (tj. již od narození), proto sourozence není třeba rozdělovat starší děti se učí rodičovskému chování a poskytují mnoho podnětů miminkům a batolatům, u nichž i proto nedochází k opožďování ve vývoji děti do Klokánků se přijímají přímo, bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu děti lze přijmout nejen na základě předběžného opatření, ale i na žádost rodičů nebo samotného dítěte je-li dosavadní škola v dosahu, navštěvují děti svou původní školu, takže nemění spolužáky ani kamarády v klokánku jsou děti jen po dobu nezbytně nutnou – než se po vyřešení situace mohou vrátit domů nebo než je pro ně nalezena trvalá náhradní rodina, není-li návrat do té vlastní možný „klokaní rodiče“ musí projít náročným psychologickým vyšetřením, které musí prokazovat jejich dobrý vztah k dětem, dostatek empatie a schopnosti vytvořit jim citově vřelé prostředí z Klokánků mohou děti telefonovat domů a rodiče je mohou kdykoli navštěvovat a brát si je na vycházky nebo víkendy, pokud tomu nebrání závažné důvody nebo pokud je dítě neodmítá. přednáška Hanka Kupková, pracovnice FOD
22
3 Praktická část
3.1 Historie Výchovného ústavu Výchovný ústav byl založen roku 1984, kdy vznikl Výchovný ústav pro mládež. Svou činnost zahájil 1. září 1984, ale předcházela mu Pracovní výchovná skupina při Diagnostickém ústavu pro mládež Lublaňská, která byla ustanovena 15. ledna 1984. Ředitelem byl PhDr. Řezníček Matouš, který Výchovný ústav ještě rozšířil o Výchovně léčebné oddělení, zaměřené na drogovou problematiku a o preventivně výchovnou část s názvem Středisko pro mládež NSP. Díky tomu vznikl celek, kde byla spojována péče lůžková, ambulantní a péče poradenská. Cílem bylo, aby se vytvořila speciální prevence, která obtížně vychovatelné, problémové a delikventní děti a mládež vrátila zpět do normálního běhu života. Toto bylo předchůdcem dnešních Středisek výchovné péče a do listopadu 1989 byl jediným svého druhu. Středisko procházelo různými změnami. Bylo nutné sloučit dvě preventivně výchovné oddělení s pobyty v jedno s názvem Most. U jiného preventivně výchovného oddělení se zrušili krátkodobé pobyty dětí a Výchovný ústav se přestěhoval. Díky tomu docházelo k setkávání dětí s drogovou problematikou, s dětmi z preventivně výchovného oddělení a svěřenci z výchovného ústavu s nastavenou ústavní výchovou. V Praze 9 byl zřízen Výchovný ústav pro mládež, preventivně výchovné oddělení s pobyty Most, preventivně výchovné oddělení s ambulancí a také zůstalo Výchovně léčebné oddělení pro mladé toxikomany. Ústav byl přeplněný, ale podařilo se, že všechna čtyři oddělení fungovala, i když všechna oddělení měla jiné výchovné postupy i jinou klientelu. Dalším bodem ve vývoji Střediska byl vznik Občanského sdružení Sananim, které
se
zabývalo
problematikou
závislostí
na
nealkoholových
drogách.
Také se Sananimem byla lednu 1991 otevřena Terapeutická komunita Němčice, to bylo první zařízení v České republice a vzniklo z důvodu, že byla totální absence v tomto tématu.
23
3.2 Středisko výchovné péče pro děti a mládež a Výchovný ústav pro mládež s názvem „Středisko pro mládež Klíčov“ Součástí střediska pro mládež byly: 1. Výchovný ústav pro mládež 2. Oddělení preventivně výchovné 3. Oddělení krizové 4. Oddělení preventivně výchovné pro mladistvé ohrožené drogou 5. Školní jídelna V květnu 1997 bylo otevřeno oddělení Výchovně léčebné s režimem pro mládež ohrožené drogovou závislostí. Bylo to uzavřené pobytové oddělení a bylo součástí Střediska do června 2003. Od července 2003 přešlo pod Dětský diagnostický ústav, Dětský domov se školou a Středisko výchovné péče. Důvodem převodu byla možnost přijímat na pobyty děti s nařízenou ústavní výchovou. 15. března 2003 byl jmenován nový ředitel Mgr. Patrik Matouš, který je ředitelem Výchovného ústavu dodnes. O prázdninách 2004 se otevřelo nové oddělení v Kostelci nad Labem. Bylo tam oddělení preventivně výchovné pro mládež ohrožené drogou. Poté se tam vystřídalo ještě několik dalších oddělení. Jako poslední oddělení tam bylo, režimové oddělení, které ale na podzim 2010 se přestěhovalo zpátky do Výchovného ústavu Klíčov. Momentálně dům v Kostelci nad Labem slouží k poradám, nebo víkendovým pobytům. V září 2004 se ve Výchovném ústavu otevřela Praktická škola. Obsahuje obor kuchařské práce a je určen pro chlapce z Výchovného ústavu Klíčov. Momentálně je ve Výchovném ústavu Klíčov celkem 64 chlapců. Jako vychovatelé tam pracují především ženy, ale připadá mi, že jako větší autoritu chlapci uznávají vychovatele. Vztahy mezi chlapci a vychovateli jsou individuální. Někteří se chovají autoritativně, ale většina vychovatelů bere chlapce jako sobě rovné.
24
3.2.1 Oddělení Výchovného ústavu Klíčov 3.2.1.1 Nástupní oddělení Nástupní oddělení je první oddělení, kterým musí projít všichni chlapci, kteří nastoupí do Výchovného ústavu Klíčov. Nastupují sem chlapci, kteří mají nařízenou ochrannou výchovu ve věku 15 až 18 let. Kapacita oddělení je maximálně 8 chlapců. Předmětem Nástupního oddělení je preventivně výchovná péče o děti a mladistvé. Cílem Nástupního oddělení je nabídnout chlapcům vymezený prostor a systematickou péči, které by mu mohly umožnit převzít svojí odpovědnost za svoje chování a předcházet závažným problémům, například – závislost na návykových látkách, psychické poruchy, kriminalita. Úkolem je naučit je optimálním způsobem řešit náročné životní situace a tím opustit jejich dosavadní způsob chování a jednání. Na oddělení jsou jasná pravidla. Za dobré chování, úklid a spolupráci je čeká odměna, ale za nespolupráci jsou pro ně připraveny tresty. Je jasně daný denní režim, také je jasně daný týdenní plán výchovně – vzdělávací činnosti, pravidelný časový harmonogram, zátěžové sportovní programy, denní povinnosti a práce, vzdělávání, relaxace, skupinová a komunitní setkávání a samozřejmě mají i volný čas. Každý rok vyjíždí na týdenní akce, například – sjíždí řeky, prochází horolezeckým výcvikem, jezdí za potápěním a turistikou a každý měsíc jezdí na víkend mimo zařízení provádět zátěžové programy. Hlavní vedoucí Nástupního oddělení je Mgr. Jan Cibulka.
3.2.1.2 Motivační oddělení Na oddělení bývá maximálně 8 chlapců. Hlavním cílem Motivačního oddělení je, aby chlapce dostatečně motivovali, aby úspěšně dostudovali a získali výuční list nebo záuční list. Dalším důležitým úkolem Motivačního oddělení je, aby chlapci získali nové dovednosti a rozvíjeli se jejich sociální dovednosti a aby je aplikovali v praxi. Upevňování manuálních dovedností a příprava na profesní povolání je příprava na budoucí život. Vše probíhá v mezích zákona číslo 109/2002 Sbírky o výkonu ústavní výchovy ve školských zařízeních, podle kterého se oddělení řídí. Na Motivačním
25
oddělení dávají velký důraz na samostatnou práci s volným časem a na získávání a nakládání s finančními prostředky. Na Motivačním oddělení se chlapci zapojují do práce v různých kroužcích, například – na oddělení mají obrovská akvária s rybkami, o které se musí starat a pečovat o ně, práce v kuchyni, venkovní hry a tak podobně. Hlavní vedoucí Motivačního oddělení je Mgr. Robert Linhart.
3.2.1.3 Tréninkové oddělení Tréninkové oddělení je zaměřeno na chlapce, kteří jsou ve Výchovném ústavu na dobrovolném pobytu. Hlavním úkolem je zajistit chlapcům zázemí a podporu chlapcům, kteří dovršili osmnácti let nebo devatenácti let, pokud měli prodlouženou ústavní výchovu a jejich rodina anebo rodinní příslušníci nejsou schopni jim toto poskytnout. Podmínkou je, že musí studovat formou denního studia a z tohoto důvodu mají dlouhodobý pobyt anebo pokud mají stálý pracovní vztah, tak mohou být na krátkodobém pobytu, než si obstarají jiné vhodné bydlení. Cílem je, aby chlapce dovedli k sociální soběstačnosti a nezávislosti, vytvořit mu podmínky, aby úspěšně dokončil studium, aby si našel zaměstnání a také svoje vlastní ubytování. Tréninkové oddělení také nabízí azyl pro bývalé klienty Výchovného ústavu, kterým již skončilo nařízení ústavní výchovy, ale vyskytli se v mimořádné životní situaci, kterou nejsou schopni sami vyřešit. Tréninkové oddělení jim tedy nabídne dočasné ubytování a stravování, ale klient si pobyt financuje. Pokud to ale není v jeho silách, je možno, aby si náklady spojené s ubytováním a stravou odpracoval přímo ve Výchovném ústavu. Hlavní vedoucí tréninkového oddělení je Bc. Marcela Dalihodová.
3.2.1.4 Předvýstupní oddělení Předvýstupní oddělení slouží pro chlapce, kterým se blíží dovršení osmnáctého roku, nebo na
devatenáctého kterém
jsou
roku.
chlapci
Předvýstupní umístěni.
oddělení
Činnost 26
je
je
poslední
zaměřena
na
oddělení, jedince,
u kterých je pravděpodobné, že v budoucnu nebude fungovat podpora ze strany rodiny. A to z různých důvodů, například – nefungují mezi nimi rodinné vztahy, rodina na to nemá prostředky nebo jen proto, že rodina o své dítě nemá zájem. Lze tedy předpokládat, že hned po odchodu z Výchovného ústavu bude vystaven všem požadavkům, který si vyžaduje samostatný život. Cílem je maximálně podporovat každého chlapce, aby byl sociálně připraven na každodenní zvládání společenských nároků i krizových situací. Tyto dovednosti se učí řízením sociálního učení vedoucího ke zdokonalení v činnostech v praktickém životě. Tento proces se přímo propojuje s přímou pomocí, která je poskytována chlapci při řešení veškerých problémů, například – spory s rodinou, potíže se studiem nebo s jeho dokončením, trestná činnost, zneužívání návykových látek. Na konci pobytu na Předvýstupním oddělení by měl každý chlapec být připraven na samostatný život mimo zdi Výchovného ústavu. Oddělení každému chlapci pomáhá najít nové bydlení, zaměstnání, nebo navazují nové kontakty s dalšími institucemi, které chlapci budou nadále poskytovat odbornou pomoc. Aktivity Předvýstupního oddělení osobnostně – sociální kurz, ten je zaměřený na osm oblastí, kde jsou chlapci vzděláváni prakticky i teoreticky – znalost pracovně právních záležitostí, postupy při hledání práce a zaměstnání, komunikace s úřady, schopnost umět telefonovat, orientace v sociálních institucích, možnosti spoření a rizika půjček. Chlapci musí během jednoho měsíce ve svém volném čase absolvovat určitý počet lekcí. Doplňkové výchovné programy připravují vychovatelé anebo samotní chlapci. Jsou určeny pro chlapce, kteří jsou přizpůsobiví v aktuální situaci. Patří sem volnočasové aktivity – sport, kultura, hry a práce. Do těchto aktivit patří i jedno nebo vícedenní výjezdové programy. Předvýstupní oddělení spolupracuje s rodinou a ostatními institucemi. Vychovatelé z oddělení se zaměřují na práci s rodiči, kterou vede etoped. Také je součástí praktické části sociálního tréninku kontakt s Úřady práce, azylovými ubytovnami (například Naděje), která se věnuje dětem, kterým skončila ústavní výchova. Hlavní vedoucí Předvýstupního oddělení je Václav Lebduška.
27
3.2.1.5 Kontaktní oddělení Kontaktní oddělení je nízkoprahové oddělení, které má za úkol komunikovat s chlapci s nařízenou ústavní výchovou na útěku a vyřešit jejich situaci vyplývající z útěku. Důležité pro Kontaktní oddělení je urovnat jejich životní situaci vyřešit otázku základních potřeb chlapců důležitých pro důstojný vývoj chlapců, motivovat je, k pravidelné školní docházce nebo, aby docházeli pravidelně do zaměstnání, a potom to vše udržet. Pokud chlapci jsou na Kontaktním oddělení, pobývají doma, ale musí se pravidelně hlásit a dodržovat stanovená pravidla. Pokud poruší některé pravidlo, jako například – nechodí do školy, dopustil se krádeže, pravidelně se nehlásí, tak se musí vrátit zpět do Výchovného ústavu. Hlavní vedoucí Kontaktního oddělení je Mgr. Karel Šiška.
3.2.1.6 Denní Stacionář Denní stacionář je určen pro chlapce, kteří úspěšně zvládají pobyt ve Výchovném ústavu, mají trvalé bydliště v Praze a intenzivní výchovná péče u nich není nutná. Také je určen pro zletilé, kteří splnili požadavky a jsou umístěni na sociálním bytě anebo je také určen pro ty, co se rozhodli pro dobrovolný pobyt. Nejdůležitějším úkolem Denního stacionáře je, aby se chlapec vrátil zpět do rodiny, protože při pobytu ve Výchovném ústavu může docházet k oslabování vazeb a chlapci si odvyknou každodenně se s rodiči vídat. Také nabízí pomoc rodičům s potížemi jejich dětí. Denní stacionář má výhodu v tom, že v něm dochází ke sníženému dohledu pedagogů z Výchovného ústavu a to by mělo vést k větší odpovědnosti a samostatnosti chlapců. Aktivity Denního stacionáře jsou bohaté, například – filmový klub Klíčov, víkendové turistické akce, ve kterých chlapci poznávají nové věci, prázdninové akce, různé sporty, kulturní akce, což zahrnuje kino, výstavy, vzdělávací pořady. Hlavní vedoucí Denního stacionáře je Kateřina Soukupová.
28
3.2.1.7 Komunitní oddělení Křešín Nachází cca 80 km od Prahy. Oddělení se nachází v obci Křešín. Toto oddělení je pro chlapce, kteří jsou ohroženi škodlivým užíváním návykových látek. Také je vhodný pro upevnění režimových prvků v chování a také si na oddělení rozšiřují pracovní schopnosti. Pobytem na Komunitním oddělení Křešíně získávají chlapci tyto zkušenosti: přijetí odpovědnosti za svoje chování, za které se dostali do Výchovného ústavu a poté na Křešín abstinence od návykových nátek dokazují si, co umí či neumí, co dokáží nebo nedokáží získávají zkušenosti ve spolupráci s ostatními chlapci zjistí jaké to je, mít úspěch Kapacita na oddělení je maximálně osm chlapců. Základní délka výchovného programu je tři měsíce, plná délka je šest měsíců, bere se ohled na výsledky plnění programu chlapců. Oddělení má režimový a řízený charakter po celý týden. Hlavním úkolem programu je pracovní a sebe obslužné činnosti. Chlapci si pod dohledem vychovatelů sami vaří, starají se o dům a starají se o své prádlo. Také se na Křešíně věnují sportu, skupinovým činnostem, víkendovým procházkám, výletům. Věnují se i košíkářské práci. Od jara do podzimu využívají možnost pracovat v lese a pro místní podnikatele a zemědělce. To dělají jako brigádní činnost. Oddělení má k dispozici dílnu pro práci se dřevem a venkovní saunu. Hlavní vedoucí Komunitního oddělení Křešín je Mgr. Marek Stránský.
3.2.1.8 Základní a praktická škola Výchovně vzdělávací systém, který tvoří samostatně Výchovný ústav Klíčov. Zahrnuje základní školu, učební obor, rekvalifikační kurz. Svou činností a organizací se snaží brát v potaz potřeby současných i potencionálních žáků. Úkolem je rozšiřovat svou
29
působnost o nové služby a nabídky. Klade důraz na spolupráci s rodinami, zástupci škol, orgán péče o dítě a OSPODEM. Na základní škole jsou učební plány sestaveny v souladu se vzdělávacím programem, vzhledem k individuálním potřebám žáků a požadavkům školského zařízení. Výuka má klasické učební osnovy, ale je realizována v blocích, menších časových pásmech, než je tradiční vyučování na Základních školách. Jednotlivé činnosti lze kombinovat a propojovat při zachování celkové týdenní časové dotace pro jednotlivé vyučovací předměty. Ve škole jsou tři třídy, s maximálním počtem dvanáct žáků na jednu třídu. Vyučování probíhá pravidelně, každý pracovní den, v rozmezí maximálně do 12:30 hodin. Také jezdí na tematické výlety a navštěvují kulturně vzdělávací zařízení. Praktická škola trvá dva roky a je pro žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami. Na Klíčově mají dva učební obory a to: kuchařské práce a keramické práce.
3.2.1.8.1 Kuchařská práce V jedné třídě může být maximálně dvanáct žáků. Obor je určen pro klienty Výchovného ústavu Klíčov. Učí se studená i teplá jídla, přílohy, nápoje a ostatní práce, které se týkají práce v kuchyni. Učebny jsou přímo v budově Výchovného ústavu a praxi mají v kuchyni Výchovného ústavu, kde vaří pro všechny klienty a pro pracovníky. Toto studium je ukončeno zkouškou podle příslušných norem.
3.2.1.8.2 Keramická práce Ve třídě je maximálně osm žáků. Délka studia je 28 vyučovacích týdnů a obor je určen pro klienty Výchovného ústavu Klíčov. Učí se pracovat ručně i na strojích, učí se ukládat, ochraňovat a upravovat keramiku. Výuka opět probíhá v prostorách Výchovného ústavu. Studium je též jako kuchařské práce zakončeno zkouškou podle příslušných norem.
3.2.2 Práce etopeda Etopedie je součástí speciální pedagogiky. Zahrnuje všechny vědy, které se zabývají společností a člověkem, jako je například - psychologie, právo, sociologie. Zabývá
30
se rozvojem, výchovou a vzděláváním dětí nebo mladistvých, kteří mají poruchu chování. Ve Výchovném ústavu jsou dva etopedi. A ti pracují s klienty - vstupní pohovory, řeší s nimi krizové situace, píší veškeré zprávy – například pro soudy, kurátory, policii, pracují s klienty s psychiatrickou diagnózou, zajišťují výchovu v rámci Výchovného ústavu, pracují s rodinami klientů, konzultují s vychovateli z veškerých oddělení, pomáhají při sestavování osobního plánu, vedou rodičovské skupiny.
31
3.3 Kazuistiky 3.3.1 Kazuistika číslo 1. Pavel byl nejprve umístěn do Diagnostického ústavu pro mládež v roce 2009. Dostal se tam z toho důvodu, že již na základní škole měl prospěchové a kázeňské problémy, dopouštěl se záškoláctví a nakonec sama matka byla podmíněně odsouzena pro trestní čin ohrožení mravní výchovy. Pavel se začal dopouštět dlouhodobých útěků. Do Výchovného ústavu Klíčov se dostal na konci roku 2009, kde začal chodit do praktické školy Výchovného ústavu. S Pavlem jsem se poprvé setkala na Režimovém oddělení v květnu 2010, kde byl na dobrovolném pobytu. Choval se klidně a usmíval se. Neměl žádné problémy se mnou komunikovat. Po čase se chování změnilo, začal se předvádět a snažil se udělat dojem na ostatní chlapce, kteří byli na oddělení s ním. Neřekla bych, že byl takový povahově, ale jen si chtěl udělat lepší postavení u ostatních chlapců. Po návratu do Výchovného ústavu Klíčov se dopustil dlouhodobého útěku. Utekl v říjnu 2010 a vrátil se v prosinci 2010, kdy on sám dobrovolně zavolal do Výchovného ústavu, že chce na Kontaktní oddělení. Když byl na Kontaktním oddělení, tak žil s přítelkyní u jejích rodičů. Krátce na to se opět vrátil do Výchovného ústavu, protože nedodržoval pravidla a dopustil se krádeže. V lednu 2011 nastoupil na Nástupní oddělení. Pavlovo chování se za poslední dobu zhoršilo. Ze školy ho v únoru 2011 vyloučili, opakovaně utíká a z útěků se vrací pod vlivem alkoholu nebo pod vlivem THC. Na oddělení se chová neslušně, agresivně, manipuluje s ostatními chlapci, ničí majetek Výchovného ústavu. Toleruje dospělé, ale má problém s autoritou. Vyžaduje, že musí být po jeho a když není, začne být agresivní, vzteklý a tak podobně. Momentálně je opět na útěku a po návratu do Výchovného ústavu mu hrozí přemístění do jiného zařízení.
32
3.3.2 Kazuistika číslo 2. Matouš nejprve pobýval v Diagnostickém ústavu pro mládež v roce 2008. Dostal se tam z toho důvodu, že měl dlouhodobé výchovné problémy, neomluvené absence ve škole, porušoval řád školy, nerespektoval matku, byl agresivní, pral se, prováděl trestnou činnost a domů se vracel velice často pod vlivem alkoholu. Matouš byl svědkem, když otec chtěl podříznout jeho matku. Tak na otce vytáhl zbraň a chtěl ho zastřelit, ale v tom okamžiku k nim dorazila Policie ČR, a tak naštěstí k tomu nedošlo. Do Výchovného ústavu Klíčov nastoupil v říjnu 2008. Po nástupu fungoval výborně, chodil do tanečních a neměl žádné výchovné problémy. Začal chodit do Praktické školy Výchovného ústavu. Na konci ledna 2009 nastoupil Matouš do vazby z důvodu porušování domovní svobody a dopustil se ve spolupachatelství dvou loupeží. Ve vězení byl do června 2009. Po návratu do Výchovného ústavu měl hodně pohledávek, ale vše řádně splácel. Praktická škola byla z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti přerušena. Tak si alespoň dodělal rekvalifikační kurz Kuchařské práce. V říjnu 2009 začal docházet na pravidelná sezení do ordinace pro léčbu návykových nemocí a psychiatrie. Bylo to z toho důvodu, že Matouš nadměrně požíval alkohol. Již dvakrát se léčil z alkoholismu. Nejprve v Bohnicích, kde vydržel dva dny a poté v Jemnicích. V září 2010 byl přijat do druhého ročníku Praktické školy. Známky měl dobré a na praxi byl chválen pro svou šikovnost a zručnost. Matouš si sám dobrovolně zažádal o prodloužení Ústavní výchovy do devatenácti let, aby mohl dodělat školu. Momentálně je ve Výchovném ústavu na dobrovolném pobytu. Poslal si přihlášku k dalšímu studiu. S alkoholem má problém, ale už to není tak časté, co se napije. Pohledávky, které nemá ještě splacené, řádně splácí. A vydělává si na ně tím, že chodí na brigády. Chová se slušně, uznává a respektuje dospělé. S matkou se nestýká, hovoří s ní pouze po telefonu. S otcem se též nestýká. Na dovolenky jezdí ke své babičce.
33
3.3.3 Kazuistika číslo 3. Tonda svou trestnou činnost začal páchat již v dětství. Byl v Diagnostickém ústavu, ale byl téměř pořád na útěku. Do školy nechodil a přestal se věnovat veškerým zájmům, které měl. Peníze na zábavu si začal pořizovat krádežemi. A začal užívat THC. U Tondy největší problém byla jeho matka, která se o něj až příliš starala a neustále ho bránila. Proto si Tonda myslel, že si může dovolit všechno, že jeho matka všechno vyřeší. S kamarády vykrádali auta, domy, krámy, nakoupili drogy a pak je se ziskem prodali, pokud se jim do cesty připletl nějaký cizinec, tak ho zbili a následně okradli. Po čase jim požívání THC nestačilo a tak přešli na tvrdé drogy a začali hrát automaty. V sedmnácti letech dostal Tonda podmínku, že nesmí tři roky nic provést, jinak nastoupí do vazby na dva roky. Nevydržel to, potkal kamaráda, od kterého chtěl peníze anebo THC. Kamarád mu nic nedal a tak ho za to zmlátil a šel prodat to, o co ho okradl. Po tomto incidentu se Tonda dostal do Výchovného ústavu Klíčov. Tonda si neuměl představit žít někde zavřený a dodržovat určitá pravidla. Jeho jediná myšlenka byla, jak uteče. Po domluvě s vychovateli přestoupil na Kontaktní oddělení a vrátil se domů k matce. Musel slíbit, že nebude páchat žádnou trestnou činnost, nebude brát žádné drogy a bude chodit každý den do práce. Této nabídky se Tonda pevně chopil, našel si brigádu, do výchovného ústavu docházel na pohovory a třikrát v týdnu volal do výchovného ústavu, aby je seznámil se svou situací. Jednou za čtrnáct dnů ho navštívila sociální pracovnice doma, aby ho podrobili testu na návykové látky. Od soudu uběhly dva roky. Tonda je stále v podmínce a vykonává veřejně prospěšné práce, které získal za svou trestnou činnost. Chodí i do zaměstnání, má přítelkyni a malého syna, pro které má smysl žít, jak sám Tonda říká. Tonda je jeden ze známějších chlapců z Výchovného ústavu Klíčov. Byl s ním natočen příběh, který odvysílala 16. 11. 2010 televize Nova v pořadu 112.
34
3.3.4 Kazuistika číslo 4. Chlapec jménem Jonáš, který to měl o něco těžší než všichni ostatní ve Výchovném ústavu Klíčov. Jonáš je hluchý, jeho matka je též neslyšící a je rozvedená. Jonáš měl s matkou rozepře a matka se o něj po rozvodu nemohla starat a tak ho dala do dětského domova. Z dětského
domova
dojížděl
internátně
do
Prahy
na
Střední
školu
pro sluchově postižené. Tam začaly jeho výchovného problémy, kdy měl kouřit ve škole, chodit s cigaretou u pusy po chodbách školy, byl drzý a šikanoval své spolužáky. Dětský domov ho stáhl ze školy, nakonec řekl vychovatelce, že ji zabije. Po tomto incidentu se dostal do Výchovného ústavu Klíčov. Při příjmu se zjistilo, že nemá žádné předběžné opatření ani ústavní výchovu a do Výchovného ústavu ho dali jen proto, že má výchovné problémy, a že to měl blíž k matce. Do poslední chvíle Jonáš nevěděl, že je přemístěn do Výchovného ústavu. Jonáš odezírat uměl, ale ne moc dobře, uměl pouze znakovat. Do Výchovného ústavu se dostal v březnu a za půl roku dovršil zletilosti. Jonáš se dobře adaptoval. Chlapci ho přijali dobře. Komunikovali mezi sebou psaním. Ve Výchovném ústavu není nikdo, kdo by uměl znakovat, takže jednou do měsíce docházela do ústavu paní, která uměla znakovat a vždy Jonášovi vše vysvětlila. Jonáš měl zájem pracovat a chtěl si vydělávat peníze, takže sociální pracovnice zkontaktovala poradnu pro zaměstnávání hluchých a ti mu poskytli práci. Nyní Jonáš bydlí u matky a řádně pracuje.
35
4 Grafy Veškeré výpočty grafů, vycházejí z celkového počtu chlapců z Výchovného ústavu, což je 64 chlapců.
4.1 Graf číslo 1. 4. Družná 8%
Rodina
3. Pěstounská péče 5%
1. Úplná 22%
2. Neúplná 65%
4.2 Graf číslo 2.
Nejčastější důvody stanovení Ústavní 1. Absence ve výchovy 7. Potulky 7%
8. Výtržnosti a zanedbání rodičovské péče 4%
4%
6. Lhaní 8% 5. Pití alkoholu 11%
4. Útěky a agresivní chování 13%
3. Krádeže 17%
36
škole a nerespektování autority 23%
2. Zneužívání drog 17%
4.3 Graf číslo 3.
Užívání drog 3. Drogy nebere 3% 1. Uživá měkké drogy 55%
2. Užívá tvrdé drogy 7%
37
5 Diskuze Při mém rozhodnutí vypracovat absolventskou práci na téma Ústavní výchova jsem netušila, že bude tak obtížné sehnat materiály k tomuto tématu. Nezbývalo mi nic jiného,
než
čerpat
ze
zákonů.
Hodně
mi
pomohly
internetové
stránky,
kde jsem si veškeré zákony vyhledala. Z knižní publikace mi nejvíce pomohla kniha od Oldřicha Matouška, která se přímo věnuje Ústavní péči a kniha Věry Novotné a Vladimíra Fejta, která se celá zabývá sociálně – právní ochranou dětí. Toto téma mi přišlo velice zajímavé, protože se o toto téma moc lidí nezajímá a hodně lidí ani netuší, co obnáší Ústavní výchova. Pokaždé, když jsem se zmínila, že píši absolventskou práci o výchovných ústavech, a že mám praxi ve Výchovném ústavu Klíčov, každý se mě ptal, jestli se tam nebojím anebo jestli u sebe nosím nějakou zbraň. Práce s chlapci ve Výchovném ústavu byla zajímavá, pokud byli ve skupině, tak se předváděli a povyšovali se nad sebou, ale pokud jsem s nimi mluvila jednotlivě, tak začali mluvit o svých problémech, zážitcích a o plánech, které mají do budoucna. Komunikovala jsem s nimi při různých příležitostech, na příklad, když přišli za sociální pracovnicí, když přišli za etopedem anebo jen tak, když si chtěli promluvit na oddělení. Nesetkala jsem se s žádným chlapcem, který by odmítl se se mnou bavit, spíše naopak. Během psaní absolventské práce mě často napadala nová témata, která bych mohla do své práce zahrnout, a to z toho důvodu, že jsem o své práci hovořila s pracovníky Výchovného ústavu Klíčov, a ti jsou v tomto tématu více zkušení a jejich znalosti jsou na vysoké úrovni.
38
Závěr Na vypracování tématu Ústavní výchova jsem se docela těšila, chtěla jsem vědět, jaké to je pracovat s chlapci, kteří jsou ve Výchovném ústavu, a také mě zajímalo, jací lidé tam dělají vychovatele. Jestli to jsou převážně muži či ženy, jestli jsou přísní nebo hodní a jestli se vychovatelé chovají autoritativně nebo spíše chlapce berou jako sobě rovné. Domnívám se, že cíle své práce jsem splnila. Doufám, že má práce bude poskytovat informace lidem, kteří se budou zajímat o toto téma,
aby
ho
dostatečně
pochopili
a
věděli,
jací
chlapci
se
dostávají
do Výchovného ústavu. Potěšilo by mě, kdyby tato práce posloužila i chlapcům, kteří jsou ve Výchovném ústavu, aby si uvědomili, co dělají špatně a pochopili důvody, proč jsou v ústavu. V teoretické části jsem se snažila popsat veškeré pojmy, se kterými se můžeme setkat, když se řeší Ústavní výchova a k tomu jsem tam přidala i alternativní metodu Ústavní výchovy – Klokánek. V praktické části jsem se snažila popsat celý Výchovný ústav Klíčov, aby každý pochopil, jak to tam chodí a co se tam všechno nachází.
39
Bibliografie Monografie 1. Oldřich Matoušek Ústavní péče. 2. vyd. Praha 1995 ISBN 80–858550–76–1 2. Věra Novotná, Vladimír Fejt Sociálně – právní ochrana dětí vyd. univerzita J. A. Komenského Praha 2009 ISBN 9788086723778 3. Oldřich Matoušek, Andrea Kroftová Mládež a delikvence 1. vyd. Praha: Portál 2005 ISBN 807178771X 4. Richard Jedlička, Petr Klíma, Jaroslav Koťa, Jiří Němec, Jiří Pilář Děti a mládež v obtížných životních situacích vyd. THEMIS Praha 2004 ISBN 80-7312- 038-0
Internetové zdroje 1. Rodina a dítě Ochranná a Ústavní výchova, Sociálně – právní ochrana dětí, Etiologie chování 2010 cit. 2010–12-12 Dostupný z WWW: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload 2. Speciální pedagogika a etopedie Poruchy chování, Ústavní výchova, převýchova 2006 cit. 2010-15-12 Dostupný z WWW: http://www.zsf.jcu.cz/studium/studijni-programy-oborykurzy/podpurne-studijni-texty 3. Slovník pojmů Poruchy chování a popis chování, Převýchova 2009 cit. 2011-05-01 Dostupný z WWW: http://www.vuvm.cz/slovnicek-pojmu 4. Portál veřejné správy České republiky zákon číslo 108/2006 Sbírky cit.2011-10-1 Dostupný na WWW: http://www.portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/ 10821/p./8411_name=sociální služby
40
5. Ministerstvo práce a sociálních věcí Sociálně – právní ochrana dětí, Rodina cit.2011-10-1 Dostupný z WWW: http://www.mpsv.cz/cs/7241
41
Zusammenfassung
Institutionelle Erziehung Das Thema Institutionelle Erziehung wählte ich, weil es mich im zweiten Studienjahr fesselte, als ich in einer Erziehungsanstalt mein zusammenhängendes Praktikum machte. Im theoretischen Teil wird der Unterschied zwischen der institutionellen und schützenden Erziehung erklärt. Ich befasse mich mit dem sozial-rechtlichen Schutz von Kindern und beschreibe, welchen Kindern und in welchen Situationen er gewährt wird. Ich erwähne die Anstalten für institutionelle und schützende Erziehung. Diese Einrichtungen umfassen - diagnostische Einrichtungen, Kinderheime, Kinderheime mit Schule, Erziehungsanstalten. In meiner Arbeit beschäftige ich mich auch mit den Verhaltensstörungen. Ich beschreibe den Unterschied zwischen dem Verhalten.
Ich
befasse
Verhaltensstörungen
dissozialen, asozialen und unsozialen
mich
mit
Ätiologie
der
aufgrund
der
Aggressivität
Verhaltensstörungen, und
auch
mit
der den
Umerziehungsfragen. Im letzten Kapitel meiner Abschlussarbeit wird Kokánek (Känguru) beschrieben - eine Familienalternative zur institutionellen Fürsorge. Ich beschreibe, auch Kinder, die sich dort befinden, Alter der Kinder, wer sich um sie kümmert - sowie die wichtigsten Ziele dieser Institution. Und zum Schluss die Grundsätze der Betreuung in dieser Einrichtung. Im praktischen Teil befasse ich mich mit der Erziehungsanstalt Klíčov und – mit deren sämtlichen Abteilungen. Ich konzentriere mit auch die Arbeit der Spezialpädagogen (ethopedists). Es sind Kasuistiken mehrerer Jungen beigefügt. Aus meiner Arbeit geht hervor, dass die meisten Jungen aus Familien nur mit einem Elternteil kommen, es werden die häufigsten Gründe für stationäre Pflege angeführt ebenso wie die Tatsache, dass die Mehrheit von ihnen weiche Drogen nimmt.
42
Klokánek ist eine gute Alternative für obdachlose Kinder, aber besser wäre es, wenn die Kinder zu Hause mit ihren Eltern sein könnten. Die Arbeit in der Erziehungsanstalt gefällt mi rund macht mir Spa. Diese Arbeit ist sehr, sehr bunt und es gibt immer etwas, was man noch dazu lernen kann. Dort würde ich auf jeden Fall gerne arbeiten und den Jungs helfen den richtigen Weg zu finden. Schlüsselwörter: Institutionelle Erziehung, Erziehungsanstalt, Schützende Erziehung, Verhaltensstörungen, Klokánek (Känguru) - Alternative zur institutionellen Betreuung, Kinderheim, dissoziales Verhalten.
43
Přílohy: Příloha číslo 1. – loga Klokánku Příloha číslo 2. – Výchovný ústav Klíčov
44
