Vyšší odborná škola a střední zdravotnická škola a základní škola MILLS, s.r.o. ABSOLVENTSKÁ PRÁCE Tereza Nagyová

Vyšší odborná škola a střední zdravotnická škola a základní škola MILLS, s.r.o.

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

2012

Tereza Nagyová

Vyšší odborná škola a střední zdravotnická škola a základní škola MILLS, s.r.o.

Prvovězněné osoby a jejich výkon trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice

Sociální práce

Vedoucí práce: Mgr. Luděk Šubrt Vypracovala: Tereza Nagyová

Čelákovice 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval/a samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitoval/a. Jsem si vědom/a, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/200 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

Doubravčany, 8.1.2012

Tereza Nagyová 2

Poděkování

Tyto řádky bych věnovala k poděkování svému vedoucímu práce Mgr. Luďkovi Šubrtovi za jeho připomínky, komentáře a užitečné rady, které mi posloužily k vypracování absolventské práce. Dále děkuji personálu Věznice Jiřice za poskytnutí informaci a materiálů. 3

Obsah 1

2

CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE ................................................................................................................... 7 1.1

HLAVNÍ CÍLE ................................................................................................................................. 7

1.2

DÍLČÍ CÍLE .................................................................................................................................... 7

TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................................................. 8 2.1

POJMOSLOVÍ................................................................................................................................ 8

2.2

VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY .................................................................................................... 10

2.3

VĚZEŇSTVÍ NA ÚZEMÍ SOUČASNÉ ČR ................................................................................................ 13

2.4

ZÁKONNÉ ÚPRAVY ....................................................................................................................... 14

2.5

VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČR .................................................................................................................. 15

2.5.1

Organizace a úkoly vězeňské služby............................................................................. 16

2.5.2

Typy věznic ................................................................................................................. 17

2.5.3

Věznice Jiřice .............................................................................................................. 18

2.6

RESOCIALIZACE VĚZNĚNÝCH OSOB ................................................................................................... 19

2.6.1

Zaměstnanci zajišťující profesní resocializační proces .................................................. 20

2.6.2

Negativní jevy ve vězení .............................................................................................. 22

2.6.3

Prizonizace.................................................................................................................. 23

2.6.4

Programy zacházení .................................................................................................... 24

2.6.4.1 3

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................................. 28 3.1

PODMÍNKY VÝKONU TRESTU VE VĚZNICI JIŘICE .................................................................................... 28

3.1.1

Ubytování odsouzených .............................................................................................. 28

3.1.2

Zdravotní péče ............................................................................................................ 30

3.1.2.1 3.1.3

4

Druhy programu zacházení ve Věznici Jiřice ............................................................. 26

Regulační poplatky ve zdravotní péči ....................................................................... 31 Stravování odsouzených.............................................................................................. 31

3.2

NÁSTUPNÍ ODDĚLENÍ .................................................................................................................... 32

3.3

UTVÁŘENÍ VNĚJŠÍCH VZTAHŮ .......................................................................................................... 32

3.4

PRVOVĚZNĚNÍ VE VĚZNICI JIŘICE ...................................................................................................... 33

DISKUZE........................................................................................................................................ 47

ZÁVĚR ................................................................................................................................................... 50 SUMMARY .............................................................................................................................................. 52 BIBLIOGRAFIE ...................................................................................................................................... 54 PŘÍLOHY .............................................................................................................................................. 56

4

Úvod Během mého studia oboru sociální práce se mi dostalo zajímavé příležitosti proniknout do oblasti, která zůstává pro mnohé lidi neproniknutelná. Při dálkovém studiu jsem dvakrát absolvovala souvislou praxi ve Věznici Jiřice. Seznámila jsem se tak, alespoň částečně s místem, které se pro mnohé stává přechodným domovem – někdy na kratší, někdy na delší dobu. Toto prostředí mě inspirovalo k napsání mé absolventské práce. Téma mé absolventské práce je „Prvovězněné osoby a jejich výkon trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice“. Práce bude zaměřena na výkon trestu prvovězněných osob, kdy bych chtěla laické veřejnosti přiblížit podmínky výkonu trestu odnětí svobody osob, které jsou ve výkonu trestu poprvé. Nejdříve chci vysvětlit pojmy výkon trestu odnětí svobody a prvověznění, neboť jsem se setkala s tím, že široká veřejnost má o této problematice pouze minimální znalosti a zkreslené představy. K zaměření se na osoby prvotrestané a zmapování jejich výkonu trestu jsem dospěla v průběhu praxe vykonávané ve Věznici Jiřice, kdy jsem měla možnost seznámit se s činností pracovníků oddělení výkonu trestu, především vychovatelů a speciálních pedagogů. V teoretické části bych chtěla popsat výkon trestu prvovězněných osob ve věznici Jiřice, podmínky ve kterých je jejich výkon trestu uskutečňován a programy zacházení, které jsou základním předpokladem úspěšné resocializace. Ve stručnosti bych zde chtěla nastínit historii výkonu trestu odnětí svobody v Československu a dále současné podmínky pro výkon trestu odnětí svobody v ČR. Podrobněji bych zde chtěla přiblížit práci specialistů oddělení výkonu trestu ve Věznici Jiřice, kteří se bezprostředně podílejí na vytváření a realizaci programů zacházení. V neposlední řadě bych chtěla v teoretické části charakterizovat Věznici Jiřice, která patří mezi nejmodernější věznice v ČR vybudované po vzniku samostatné ČR. V praktické části bych chtěla zmapovat strukturu prvovězněných osob v této věznici především s ohledem na závažnost spáchané trestné činnosti, počtu soudních trestů a zařazení dle typu věznice za použití grafů. Cílem praktické části mé absolventské práce je zjistit, jak prvověznění ve věznici Jiřice vnímají trest, co pro ně trest znamená, skutečnost jak trest zvládají a jak na ně působí izolované vězeňské 5

prostředí. Chtěla bych zde rovněž zhodnotit rozdíly mezi vnímáním trestu prvovězněných osob dle zařazení do příslušného typu věznice. Jako techniku použiji dotazník, který bude přílohou absolventské práce. V závěru bych se chtěla zamyslet nad výsledky zjištěnými v praktické části a navrhnout opatření, která by vedla ke zmírnění zátěže z uvěznění u prvovězněných osob.

6

1 Cíl absolventské práce 1.1 Hlavní cíle  Zjistit jak prvověznění odsouzení ve věznici Jiřice vnímají a zvládají zátěž z uvěznění a porovnat zvládání zátěže prvovězněnými zařazenými do různých typů věznice. V absolventské práci bych chtěla navrhnout opatření vedoucí ke zmírnění zátěže z uvěznění u prvovězněných osob.

1.2 Dílčí cíle  Zmapovat strukturu prvovězněných osob ve věznici Jiřice.  Shrnout zákony týkající se výkonu trestu odnětí svobody.  Vypracovat dotazník, kterým budu na reprezentativním vzorku odsouzených zjišťovat, jak vnímají a zvládají zátěž z prvověznění.  Ověřit platnost stanovené hypotézy: Přepokládám, že prvověznění odsouzení zařazení do mírnějšího typu věznice (dozor) jsou odsouzeni za méně závažnou trestnou činnost než odsouzení v přísnějším typu věznice (ostraha).

7

2 Teoretická část 2.1 Pojmosloví Na úvod své práce považuji za vhodné vymezit některé pojmy, a to jak z pohledu informačního, tak z pohledu srovnávacího. Pro lepší orientaci se pokusím zachovat logický sled jednotlivých pojmů. Prvověznění: Pod pojmem osoby prvovězněné či prvověznění se rozumí osoby poprvé vykonávající nepodmíněný trest odnětí svobody. Mezi nimi se nacházejí, jak osoby současně poprvé trestně stíhané (tj. prvopachatelé), tak i osoby prvotrestané (poprvé za trestný čin trestané, které však již mohly být opakovaně trestně stíhané avšak bez potrestání - např. zločin jim nebyl dokázán, dostaly milost před udělením trestu apod.). Také osoby sice poprvé odsouzené k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, ale opětovně trestně stíhané, které však byly za předchozí provinění odsouzeny k jinému než nepodmíněnému trestu odnětí svobody (např. podmíněnému trestu odnětí svobody, peněžitému trestu). Pokud jde o kombinaci prvopachatelů současně prvovězněných, jedná se zejména o pachatele závažnějších forem kriminality, protože prvopachatelé bývají za porušení zákona menší závažnosti (především trestné činy majetkového charakteru) poprvé sankcionováni zpravidla tzv. alternativními tresty nikoliv nepodmíněným trestem odnětí svobody, nebo u nich jsou aplikovány alternativní postupy. Prvotrestaní: Pod pojmem osoby prvně trestně stíhané či prvopachatelé se rozumí policií evidovaní pachatelé kriminálních činů (známí pachatelé), kteří se poprvé dopustili úmyslného trestného činu, jinak řečeno, kteří byli poprvé trestně stíháni a vyšetřováni policií pro úmyslný trestný čin a kteří předtím neměli záznam v trestním rejstříku. Od pravomocného rozhodnutí soudu o jejich potrestání se z nich stávají osoby prvotrestané. [http://www.ok.cz/iksp/docs/312.pdf]. Účel výkonu trestu: Je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl 8

řádný život a tím působil výchovně i na ostatní členy společnosti [zákon č. 40/2009 Sb.] Trest a odměna je jedním ze dvou základních výchovných prostředků. Účelem trestu je ochrana společnosti před pachateli trestných činů, avšak jeho poslání je nutno vidět v oblasti preventivní. Trest by měl následovat v co možná nejkratší době po provinění. Velmi důležitým ukazatelem represe je míra pocitů viny a přijmutí trestu. Značná část odsouzených, zejména zkušených recidivistů s narušenou osobností, pocit viny nemá a nejsou ochotni akceptovat, že trest je důsledkem jejich protiprávního jednání, důsledkem za nerespektování obecně platných pravidel ve společnosti. Účelem výkonu trestu odnětí svobody je snaha o možnou reintegraci odsouzeného se zřetelem na individuální osobnost každého jedince. Odsouzený: Je v našem právním řádu taková osoba, která spáchala trestný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Soud, jenž je tvořen senátem nebo samosoudcem, vynese rozsudek, popř. vydá trestní příkaz, pokud lze vinu dotyčné osobě jednoznačně prokázat, a to na základě předložených důkazů. Za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto tresty: 

odnětí svobody



obecně prospěšné práce



ztrátu čestných titulů a vyznamenání



ztrátu vojenské hodnosti



zákaz činnosti



propadnutí majetku



peněžitý trest



propadnutí věci



vyhoštění



zákaz pobytu

Nápravně výchovná činnost: Slouží k dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody a souhrnem působení zvláštních výchovných postupů kulturně výchovné práce, pracovní výchovy a stanoveného pořádku a kázně (režimu v místech, ve kterých se trest odnětí svobody vykonává) [zákon o výkonu trestu č. 169/1999 Sb. ve znění

9

pozdějších předpisů]. O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen rozhoduje soud podle zvláštního zákona. Reedukace (převýchova): Lze definovat jako složitý dlouhodobý proces, který předpokládá změnu osobnosti. U převychované osoby je úspěšnost závislá na věku, charakteru problému, uvědomění si problému, životních zkušenostech, motivaci ke změně, vůli a vytrvalosti. Resocializace: Je proces znovu začlenění člověka do společnosti, sociální rehabilitace. Úkolem resocializace je ovlivnit pachatele trestného činu natolik, aby byl schopen se vyvarovat opětovnému páchání trestné činnosti. [PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001] Reintegrace: Lze definovat jako proces završující výchovné funkce trestu ve smyslu efektivního, účelného a trvalého znovu spojení všech dosud kriminalitou silně narušených a dezorganizovaných vztahů, vazeb, struktur a procesů sociálních, mravních, psychických, povahových a osobnostních. [ČERNÍKOVÁ, SEDLÁČEK, 2002]

2.2 Výkon trestu odnětí svobody Historicky se trest vyvíjel z práva pomsty a realizoval se jako akt odplaty. Na počátku právní kultury měla dominantní místo oběť nebo její blízcí, kteří měli právo pomsty, podle zásady oko za oko, zub za zub. S rozvíjející se centralizací mocí státu se tato role přesouvala na vládnoucí kasty. O vině a trestu rozhodoval obvykle panovník nebo jiný nositel moci. Stát si rovněž začal vytvářet instituce, ve kterých realizoval trestní právo, které se postupně stávalo kodifikovaným. Ve středověku byla celá věda ve své většině poplatná náboženské ideologii a učení. Ke zločinci se přistupovalo z hlediska náboženských dogmat, porušení božích přikázání apod. Ideou a posláním trestů bylo zastrašení. Přiznání byla často vynucována na mučidlech. Na vynesení trestu mělo vliv i společenské postavení pachatele. O příčinách a důvodech zločinu a zejména psychologických a sociálních příčinách se neuvažovalo. Za zločince byl často považován i duševně postižený člověk jen proto, že se odlišoval od ostatních. [SOCHŮREK, 2008, s. 14]

10

V souvislosti s kodifikací práva byly státem vytvářeny první instituce, ve kterých bylo kodifikované trestní právo realizováno. Hála k historii trestu a jeho vývoji od odplaty k nápravě uvádí, cituji: „Odplata je zaměřena do minulosti vztahuje se pouze k minulému činu, náprava je orientována na budoucnost pachatele i společnosti, naplněním spravedlnosti. Původem cíle trestu byla odplata, sociální msta. Podle této koncepce se má trest co nejvíce podobat povaze provinění.“ Dále pak upozorňuje na skutečnost, cituji: „V moderní společnosti se považuje již za překonané nutit pachatele, aby trpěli kvůli samotnému utrpení. Trest má tedy účel sám v sobě a cílem potrestání zločinu, spíše než zločince, není odplata ani náprava, ale vyhovění požadavkům absolutní spravedlnosti. Uvěznění je v důsledku odnětí svobody trestem samo o sobě a režim pro odsouzené vězně tudíž nesmí zhoršovat utrpení, které je dáno samotnou podstatou věznění. [Hála, 2006, s. 38] Ke způsobu výkonu trestu, jeho organizaci a účinku zaujímají Mezník a kol. následující stanovisko, se kterým nelze než souhlasit, cituji: „I kdyby výkon trestu odnětí svobody byl organizován velice přísně proto, aby odrazoval potenciální pachatele trestné činnosti strachem z vězení, nemělo by to pravděpodobně žádoucí účinek. Je řada důkazů o tom, že ani nejpřísnější trestání, přísná vězení podstatně nesnížily kriminalitu. Navíc je nespravedlivé a nehumánní nechat trpět ve vězení člověka ne pro jeho vlastní zločiny a vinu, ale proto, aby byli odrazení od zločinu ti, kteří jsou determinováni páchat trestné činy. Novější výzkumy potvrzují, že preventivní funkce trestu nespočívá v jeho tvrdosti, ale jeho neodvratitelnosti.“ [Mezník, J. a kol., 1995] Pokud se týká již zde zmíněné funkce trestu, k možnému zpřísnění a větší tvrdosti trestu bych zde chtěla uvést názor Sochůrka, cituji: „Občasné volání po razantním zpřísnění trestů a omezení práv vězňů je stejně škodlivé jako pseudohumanizační snahy, popř. jednostranné a nekritické litování vězněných osob. Na prvním místě je třeba vždy vidět, že se do vězení dostali na základě pravomocného rozsudku nezávislého soudu, který je odsoudil podle práva za to, že v různé formě, intenzitě a závažnosti porušili zákon.“ [Sochůrek 2007/a, s. 10-11] Trest odnětí svobody vyměřený soudem podle platných zákonů, má izolovat jedince od společnosti, současně být dostatečný k nápravě jedince. Jak velkou část života lze pachatele omezit na svobodě, aby trest splnil svou funkci z hlediska 11

individuální a generální prevence, jak dlouho je třeba chránit společnost před pachateli trestných činů, když stejně budou po ukončení trestu propuštěni na svobodu, jak dlouho je třeba chránit zločince před rizikem spáchat další trestný čin a recidivovat? Vyspělé země mají ve svých zákonech trestní justice stanovenou nejvyšší délku trestu, po kterou lze zbavit pachatele osobní svobody. Není však nikde uvedena nejmenší výměra trestu odnětí svobody. Soudce může tedy využít obrovský časový úsek lidského života pro naplnění účelu a cílů výkonu trestu. Z praktického penologického hlediska jsou tresty členěny. Délka tzv. krátkého trestu odnětí svobody není přesně stanovena, dle jednotlivých penologických systémů se jeho délka pohybuje od tří měsíců do jednoho roku odnětí svobody.

Na obsah krátkých trestů není jednotný názor, řada

penologických odborníků tvrdí, že krátké tresty musí být tresty s převahou represivních a omezujících prvků, poněvadž je k dispozici jen velmi krátká doba k účinnému ovlivňování pachatele a jeho přípravy na zpětné uvedení do společnosti. Z druhé strany jsou naopak striktní a krátkodobé tresty kritizovány především proto, že neposkytují dostatek prostoru pro psychickou a sociální rehabilitaci, která by měla vyvážit striktnost trestu a vede jen k zatrpklosti, neurotizaci a posílení negativních stránek osobnosti. Jiní penologové vycházejí z koncepce úměrnosti trestu a provinění. Vzhledem k tomu, že krátkodobé tresty jsou ukládány soudy jen za společensky méně závažné trestné činy a tyto činy jsou páchány méně narušenými pachateli, není tyto pachatele třeba vystavovat striktním omezením a přísnému režimu. Výkon trestu by se měl dle této koncepce, co nejvíce podobat občanskému životu, péče musí být věnována převážně zachování vztahů vězně k jeho rodině a ostatních sociálních vztahů. Naopak kritici této koncepce vycházejí z přesvědčení, že mírný trest nemá žádnou individuálně ani generálně preventivní účinnost, nevede k obavám z potrestání a vězení se pak snadno stane alternativou bez motivace vyhnout se vězení a nepáchat další trestnou činnost. [Mezník, J. a kol., 1995 a Hála J., 1996]

12

2.3 Vězeňství na území současné ČR V roce 1850 dochází na území habsburské monarchie včetně Čech, Moravy a Slezska k zestátnění soudnictví a vězeňství. Základem trestního práva Rakouska Uherska se stal Trestní zákon č. 117 ze dne 27. května 1852, který byl novelou Zákoníku o zločinech a těžkých policejních přestupcích z roku 1803. Podle tohoto zákona byl odstupňován trest odnětí svobody na těžký žalář, žalář, tuhé vězení a vězení. Druhá polovina 20. století je charakteristická rovněž vznikem nových trestnic na území dnešní České republiky, ať se již jednalo o nově vybudované trestnice v Plzni a Praze nebo trestnici v Kartouzích vybudovanou přestavbou kláštera. Potřeba budování trestnic v Rakousku vznikla na základě zdejšího zestátnění vězeňství v polovině 19. století. Věznice v Kartouzích u Jičína je nejstarší věznicí na českém území, její moderní historie se traduje od 17. července 1857. Trestnice v Praze a Plzni vystavěné ve druhé polovině 19. století byly, s již zmiňovanou trestnicí v Kartouzích a dále s trestnicemi Mírov u Mohelnice a pro ženy Řepy u Prahy, trestnicemi určenými pro výkon trestu odnětí svobody na českém území. Objekty, ve kterých byla umístěna vězeňská zařízení, se nacházely zpravidla v pevnostních opevněních, ať již se jednalo o hrady, vojenské pevnosti nebo kláštery. Nejznámějšími historickými vězeňskými objekty zmíněnými v literatuře jsou pevnosti Špilberk, církevní vězení Hukvaldy, Staroměstská věznice a Hradčany. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byl převzat justiční a vězeňský systém rakouské monarchie. Základní legislativní úprava, organizace a správa vězeňství byly, počínaje rokem 1919, postupně zdokonalovány. Období první republiky bylo provázeno snahou o vybudování moderního systému vězeňství, fungujícího na základě demokratických a humanistických zásad, byly zavedeny moderní prvky a přístupy. Vězni byli vedeni k osobní hygieně, dostávali práci pro veřejný sektor, bylo možné vyučit se řemeslům. Bylo zavedeno „kulturně mravní působení na vězně“, do věznic docházeli lektoři, kteří zde přednášeli o historii, zdravovědu i zajímavosti. Byly zřízeny knihovny, vězni mohli odesílat dopisy a též přijímat návštěvy. Tento rozvoj byl přerušen dobou nacistické okupace. Bezprostředně po ukončení 2. světové války v květnu roku 1945 bylo hlavní snahou demokratické vlády zabezpečit fungování státního aparátu,

13

tedy i vězeňství, které se snažilo navázat na tradice předválečného československého vězeňství. K významnějším změnám ve vězeňství došlo po únoru 1948 v souvislosti s převzetím moci komunisty v Československu. Podobně jako v dalších zemích východního bloku, rovněž v Československu režim nazíral na vězeňství jako na nedílnou součást represivních prostředků vůči vlastnímu obyvatelstvu. Pobytem ve vězení byli trestáni lidé z důvodů třídní příslušnosti, názorové odlišnosti, jiného sociálního postavení, náboženského přesvědčení apod. Počáteční ovládnutí vězeňství právní teorií sovětských akademiků a poradců způsobilo odklon českého vězeňství od moderních a demokratických tradic. Vyústěním této „sovětizace“ bylo zakládání neblaze proslulých pracovních táborů na jáchymovsku v 50. letech, věznění politických vězňů na základě z inscenovaných procesů a zneužívání vězeňské práce, schovávané za rozvoj hospodářství. Je to zřejmě jedno z nejčernějších období československého vězeňství. Po částečné liberalizaci vězeňství v 60. letech vrcholící snahami o jeho demokratizaci v roce 1968, následovalo období normalizace 70. let spojené s opětovným porušováním lidských práv a plánovitým využíváním

vězeňské

práce

především

v průmyslových

oblastech

národního

hospodářství. Teprve v druhé polovině 80. let byly, především vlivem mezinárodních událostí a vnitropolitických změn, vyvíjeny reformní snahy v oblasti vězeňství, které však bylo možno realizovat až po listopadových událostech roku 1989.

2.4 Zákonné úpravy V této kapitole uvádím výčet nejdůležitějších zákonů, předpisů a nařízení, společně s jejich stručnou charakteristikou zaměřenou na ta ustanovení, která se dle mého názoru týkají problematiky osob ve výkonu trestu odnětí svobody.  Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Tento zákon má nejvyšší právní sílu, ostatní zákony, nařízení a předpisy musí být vydávány v souladu s tímto zákonem.

14

 Zákon č. 169/1999 Sb., O výkonu trestu odnětí svobody Tento zákon upravuje výkon trestu odnětí svobody (dále jen „výkon trestu”) ve věznicích a ve zvláštních odděleních vazebních věznic. Výkonem trestu se sleduje dosažení účelu trestu odnětí svobody (dále jen „trest”) ve smyslu trestního zákona prostředky stanovenými v tomto zákoně. 

Řád výkonu trestu odnětí svobody Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, je prováděcím předpisem zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody.



Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník Trestní zákoník je další důležitý pojem, který se týká problematiky odsouzených a výkonu trestu odnětí svobody. V souvislosti s trestním zákoníkem, vydaným jako Zákon č. 40/2009 Sb., je třeba zmínit, že nahrazuje Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, který byl platný téměř padesát let. Zákon č. 40/2009 Sb. nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010.

 Evropská vězeňská pravidla Mezi legislativními předpisy nelze opomenout Evropská vězeňská pravidla, která jsou doporučením Rec (2006) 2 Výboru ministrů vládám členských států schváleným 11. ledna 2006 na 952. zasedání náměstků ministrů.

2.5 Vězeňská služba ČR Po roce 1989 byla provedena hloubková analýza nedostatků českého vězeňství a jeho stagnace spojená s porovnáním se Standardními minimálními pravidly, Listinou základních práv a svobod a dalšími mezinárodními předpisy a úmluvami. Na základě této analýzy byla zpracována koncepce českého vězeňství, jejímž cílem je vytvoření moderního vězeňského systému jako speciální formy sociální služby. Vězeňská služba ČR byla zřízena zákonem č. 555/1992 Sb. o Vězeňské službě a justiční stráži ČR ve znění pozdějších předpisů. Vězeňská služba je podřízena Ministerstvu spravedlnosti ČR, jež je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství a plní funkci zřizovatele. Vězeňská služba ČR se skládá z vězeňské stráže, justiční stráže 15

a správní služby. Vězeňská stráž předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu, střeží vazební věznice a věznice pro místní výkon trestu a při těchto činnostech zajišťuje stanovený pořádek a kázeň. Předchůdcem vězeňské služby byl Sbor nápravné výchovy, kdy mezi jeho nejdůležitější úkoly patřil dohled a dozor ve věznicích. Příslušníci se dělili na referenty režimu (v prostorech věznice) a strážné (v okolí věznice, na strážních věžích, atd.). Dále byly ve věznicích vychovatelé, ti zabezpečovali výchovu vězňů, udělování trestů a pochval, prošetřovali stížnosti vězňů, doručovali jim zcenzurovaný tisk, atd. Na vyšších postech stáli náčelníci oddělení, na nejvyšším pak náčelník ústavu.

2.5.1 Organizace a úkoly vězeňské služby Vězeňskou službu řídí ministr spravedlnosti prostřednictvím generálního ředitele Vězeňské služby ČR. Základními organizačními jednotkami vězeňské služby jsou generální ředitelství, vazební věznice, věznice a institut vzdělávání. Generální ředitelství metodicky řídí, organizuje a kontroluje činnost ostatních článků vězeňské služby – tzn. jednotlivých věznic a vazebních věznic. V jejich čele stojí ředitelé, které jmenuje a odvolává generální ředitel Vězeňské služby ČR. Věznice a vazební věznice zřizuje a ruší ministr. Vězeňská služba ČR : 

Spravuje a střeží vazební věznice a věznice a odpovídá za dodržování zákonem stanoveným podmínek výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody,



Střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody,



Prostřednictvím programů zacházení soustavně působí na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a obdobně i na některé skupiny osob ve výkonu vazby s cílem vytvořit předpoklady pro jejich řádný způsob života po propuštění,



Provádí výzkum v oboru penologie a využívá jeho výsledky a vědecké poznatky při výkonu vazby a při výkonu trestu odnětí svobody, 16



Zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudu, státního zastupitelství, ministerstva a v jiných místech jejich činnosti v rozsahu stanoveném tímto zákonem, zajišťuje pořádek a bezpečnost při výkonu pravomoci soudů a státních zastupitelství,



Vytváří podmínky pro pracovní a jinou činnost osob ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody,



Provozuje hospodářskou činnost za účelem zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody, případně i osob ve výkonu vazby,



Vede evidenci osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody na území ČR,



Plní úkoly, které pro ni vyplývají z vyhlášených mezinárodních smluv, k jejíž ratifikaci dal Parlament ČR souhlas a jimiž je ČR vázána,



Zabezpečuje vzdělávání příslušníků Vězeňské služby a občanských zaměstnanců VS, které provádí Institut vzdělávání a vzdělávání osob ve výkonu vazby a výkon trestu odnětí svobody, které provádí Střední odborné učiliště, učiliště a odborné učiliště Vězeňské služby,



Poskytuje zdravotní péči osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské služby, v případě potřeby zabezpečuje specializovanou zdravotní péči i mimo vězeňských zdravotnických zařízení



Prošetřuje vlastními pověřenými orgány trestnou činnost příslušníků, ve spolupráci s Policií ČR se podílí na předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody. [zákon č. 555/1992 Sb. o Vězeňské službě a justiční stráži ČR, § 1].

2.5.2 Typy věznic Současný vězeňský systém má k dispozici poměrně rozsáhlou síť věznic různého typu, lišících se mírou ostrahy, způsobem zacházení a počtem odsouzených. Příslušnými zákony je stanoveno členění věznic podle míry vnější ostrahy a podle způsobu uplatňování resocializačních programů. V současném českém vězeňském systému využíváme čtyři základní typy věznic: 17

 typ A – věznice s dohledem,  typ B – věznice s dozorem,  typ C – věznice s ostrahou,  typ D - věznice se zvýšenou ostrahou. [z§ 8, zákona č.169/1999 Sb.,] Vedle základních typů věznic se zřizují zvláštní věznice pro mladistvé, pro ženy a matky s dětmi. V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých typů, pokud tím není ohrožen účel výkonu trestu. Zařazení odsouzeného do určitého typu věznice provádí svým rozhodnutím soud.

2.5.3 Věznice Jiřice Věznice Jiřice je profilována jako věznice s ostrahou s oddělením pro výkon trestu s dozorem. Výkon trestu je realizován pouze pro dospělé muže. Celková kapacita věznice je 729 míst, z toho 229 pro oddělení s dozorem. Věznice Jiřice se nachází v okrese Nymburk, nedaleko obce Jiřice. Vznikla rekonstrukcí kasárenských objektů v bývalém vojenském prostoru, které sloužily jako hlavní velitelství Sovětské armády. Historie se datuje od roku 1994, kdy byla pozastavena dostavba Věznice Říčany. Ve spolupráci s Ministerstvem obrany byl jako náhrada vytipován objekt po bývalé Sovětské armádě nedaleko obce Jiřice. Rozkazem ministra spravedlnosti č. 22/91 byl dne 1. 8. 1991 zřízen útvar Sboru nápravné výchovy Jiřice. Již v průběhu roku začaly probíhat operace na zabezpečení získaných objektů a byla vypracována koncepce výstavby, která byla chválena vedením SNV dne 26. 2. 1992. Tato koncepce předpokládala vybudování Institutu vzdělávání pro 500 posluchačů, objektů výkonu trestu odnětí svobody s kapacitou 500 míst a objektů výkonu vazby s kapacitou 200 míst. V roce 1993 došlo ke změně koncepce výstavby, kdy tehdejší ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Novák navštívil věznici a po přehodnocení situace s přihlédnutím k budoucímu využití, rozhodl o zastavení výstavby institutu a zahájení výstavby polootevřeného oddělení s kapacitou 120 míst pro odsouzené, rekonstrukce kuchyně a vybudování plynové přípojky pro věznici. S výstavbou věznice dle takto schválené koncepce, nazývané jako I. etapa, bylo započato 1. 10. 1993. V jejím průběhu byla provedena rekonstrukce bývalého obytného domu na objekt pro výkon 18

trestu odnětí svobody, kanceláře, kuchyně, vstupní vrátnice s vjezdovou branou. Tato etapa výstavby byla ukončena v červnu 1994 a 17. 6. 1994 byl zahájen provoz věznice s kapacitou 120 odsouzených ve věznici s dohledem a dozorem. Již v průběhu roku 1993 bylo započato s přípravou projektové dokumentace pro II. etapu výstavby. Ta byla započata v červnu 1996. Nově byl zbudován vstupní objekt, objekt pro příjem vazby, dílny údržby se sklady, dílny a sklady automobilní služby, čerpací stanice, dílny pro odsouzené, objekty energetického hospodářství a objekt psince. V říjnu roku 2000 byly

stavební

práce

pozastaveny

z

důvodu

vyhlášení

konkurzního

řízení

na dodavatelskou firmu. I přesto, že II. etapa výstavby věznice nebyla řádně dokončena, byla věznice zprovozněna 10. 7. 2000. Samostatné objekty, na kterých byla zastavena práce z výše uvedených důvodů, byly v říjnu 2001 dokončeny a v současné době jsou v užívání věznice. [http://www.vscr.cz/věznice-jirice-76zakladni-informace171] Nyní je ve Věznici Jiřice 500 odsouzených v ostraze a 229 v dozoru. Naplněnost je dlouhodobě na 100 %.

2.6 Resocializace vězněných osob Ve vězeňské praxi je vedle termínu resocializace používáno několik dalších označení pro výchovnou práci s vězněnými delikventy. Nápravná výchova, převýchova a reedukace (znovuvýchova) nejsou zcela synonyma. I odstranění této nejednosti je jedním z úkolů pro vězeňství. Dosavadní vývoj a praxe ukázaly, že vždy bude existovat určitá část populace, která nebude respektovat platné normy. Právě proto těžiště práce penitenciárních pracovníků nemůže spočívat v úplné nápravě všech delikventů, ale spíše ve snaze o dosažení maximálního stupně socializace jednotlivých odsouzených. Do popředí se dostává individuální přístup, zaměření se na důvody páchání trestné činnosti. Musíme si uvědomit, že ne všichni lidé budou vždy jednat v souladu s normami dané společnosti a ne všechny je možné (byť částečně) převychovat. Uvěznění člověka není definitivní řešení, protože jednoho dne se brány věznice otevřou a tento bude znovu součástí „normální populace.“ U mnohých lidí je trestná

19

činnost jako východisko z těžké životní situace a jejich rigidní myšlení jim neumožňuje nalézt jiné varianty zvládání těchto situací. A opětovně je do VTOS vrací. Co pociťuje člověk ocitající se, ať již poprvé nebo opakovaně ve vězení? Především nervozitu, napětí a stres. Zejména pro nováčka jsou první hodiny a dny naplněny obrovskou nejistotou a úzkostí. Jaké to bude? Je to tak zlé, jak se říká? Jak bych se měl chovat? Toto je jen několik z mnoha otázek, které nově příchozí napadají. Nový vězeň je znepokojený jako uprchlík vydávající se na cestu do země, jejíž jazyk je nepochopitelný, zvyky podivné a jejíž zákony nezná. Na rozdíl od přistěhovalce však vězeň nemá možnost volby kde a s kým bude žít. To je důležitý faktor, který odlišuje společenství vězňů od ostatních společenských seskupení. [Hála, 2002, s. 17] Proces socializace je získávání specificky lidských způsobů reagování, specificky lidských vzorců vnímání, myšlení, cítění a snažení. Člověk se socializuje v interakci s jinými osobami, které vytvářejí a korigují jeho orientace, tendence a postoje, které mu poskytují spontánně i plánovitě, záměrně, vzorce reagování a učí ho specificky lidským zvykem. Rozhodujícím a maximálně socializujícím činitelem je rodina. Od dětství je člověk nucen učit se a prověřovat určité způsoby chování. Ty nejúspěšnější se stávají stále používanějšími, upevňují se a stávají se postoji. Neúčelné a ke konfliktu vedoucí způsoby znamenají pro jedince obvykle negativní korektivní zkušenost a vedou k úpravě chování. Některé konfliktní zážitky jedince, např. z dětství, ovlivňují však i jeho chování v pozdějších věkových obdobích. Sociální učení se uskutečňuje na základě nápodoby, identifikace a přímého zpevnění. V podstatě lze říci, že chování, které je sociálně odměňováno, se zpevňuje a udržuje a chování, které je sociálně trestáno, se utlumuje a je odstraňováno. V sociálním chování člověka hrají důležitou roli takové formy odměňování, které vyjadřují souhlas jedince nebo skupin (pochvala, uznání, podpora, obdiv, sympatie nebo láska). Naopak sociálními formami trestání jsou projevy nesouhlasu a odmítání, odporu a antipatie. [URBANOVÁ, 2006, s. 49-59]

2.6.1 Zaměstnanci zajišťující profesní resocializační proces  Psycholog je odborný pracovník, který garantuje u odsouzených odbornou psychologickou činnost a odbornou úroveň realizace programu zacházení. 20

Psycholog přitom provádí psychologickou diagnostiku vězňů, zpracovává jejich psychologické posouzení v rámci komplexní zprávy, včetně doporučení pro program zacházení. Podílí se rovněž na zpracování konkrétních programů zacházení jednotlivých odsouzených, na vyhodnocování úspěšnosti těchto programů a navrhování případných změn programu zacházení. V rámci své odbornosti metodicky usměrňuje vychovatele v oblasti přípravy a vedení jednotlivých aktivit a průběžného hodnocení programu zacházení. Vybraní psychologové se také podílejí na přijímacích pohovorech zaměstnanců vězeňské služby, jelikož jedním z předpokladů pro přijetí je psychologické vyšetření. K dalším činnostem psychologa patří orientační psychologické pohovory s odsouzenými, poskytování poradenské psychologické pomoci či péče, spolurozhodování o zařazení odsouzených do seznamu objektů možného napadení, vytipování konfliktních a psychicky labilních osob.  Speciální pedagog je odborný pracovník oddělení, který garantuje u svěřených odsouzených odbornou úroveň realizace programu zacházení a vnitřní diferenciace. Metodicky usměrňuje výkon práce vychovatelů. Ve spolupráci s ostatními odbornými zaměstnanci odpovídá za úroveň odborného zacházení s jednotlivými odsouzenými v návaznosti na jejich komplexní zprávy. Mezi jeho další úkoly patří například provádění pedagogické diagnostiky, zpracování přehledu jednotlivých aktivit programu zacházení, podílí se na výběru odsouzených při zařazování do práce, vzdělávání a rekvalifikaci, zabezpečování všeobecného a odborného vzdělávání odsouzených apod.  Sociální pracovník je odborným zaměstnancem vězeňské služby, jehož základním úkolem je samostatná sociální práce. Tato činnost je zaměřena na plynulý přechod odsouzených z výkonu trestu do běžného života, přičemž dbá na dodržování standardů kvality poskytovaných sociálních služeb. Sociální pracovník se dále podílí na vytváření koncepce zacházení s odsouzenými, programů zacházení a na zpracování návrhů vnitřní diferenciace, dle potřeby spolupracuje s orgány sociálního zabezpečení. Dále se podílí na vyhodnocování programů zacházení v oblasti své působnosti a navrhuje případné změny. Poskytuje samostatné sociálně právní poradenství a provádí výchovnou 21

poradenskou činnost. Navazuje potřebné kontakty s blízkými osobami odsouzených.  Vychovatel je členem týmu, jehož hlavním úkolem je komplexní výchovná, vzdělávací, diagnostická a preventivní činnost zaměřená na celkový rozvoj osobnosti a na socializaci, resocializaci a reedukaci včetně cílených opatření optimalizaci vzdělávacího procesu odsouzených a realizaci protidrogové prevence v rámci věznice. Vychovatel zná osobně všechny svěřené odsouzené, zná sociální vztahy a skupinovou atmosféru přidělené skupině. Podílí se na hromadně organizovaných akcí, dbá na kázeň odsouzených, na pořádek ubytovacích prostor a motivuje odsouzené k přiměřené estetické úpravě. Zná odsouzené mající sklony k sebepoškozování, útěkům, odsouzené vytypované jako možné objekty napadení nebo možné pachatele násilného jednání. Při své práci spolupracuje s příslušníky vykonávající dozorčí službu a předvádění odsouzených. [SOCHŮREK, 2007]

2.6.2 Negativní jevy ve vězení Ve věznicích se vyskytují i jevy, které jsou v rozporu se snahami o korekci chování a postojů odsouzených a jejich odklonu s kriminální kariéry. Proto pobyt odsouzených ve věznicích sebou nese i některé negativní jevy a rizika: 

Nebezpečí

vzájemné

demoralizace

vězňů

samotných

(„druhý

život“

odsouzených), 

Jako donucovací prostředek má negativní vliv na odsouzeného – posiluje otrlost, lhostejnost, podlézavost,



Přetrhání sociálních vztahů nejen neužitečných, ale hlavně sociálně užitečných (rozbití rodiny),



Sociální stigmatizace (nálepka pobytu ve vězení) jako překážka jeho resocializace a zejména reintegrace do společnosti,



Narušení volních vlastností vězňů: sebeovládání, samostatnost, schopnost rozhodovat

se,

ukázněnost,

namísto

k nesamostatnosti, heteronomní morálka, 22

toho

nastupuje

výchova



Růst zadluženosti,



Zkušenosti s homosexuálním stykem, nebezpečí sexuálních chorob.

Ztráta základní sociální vazby na rodinu vede ve svých důsledcích často k hledání zázemí v homogenních kriminálních partách, což vede k fixaci na „vězeňské známosti“, které za spolupůsobení návyků na vězeňské prostředí posilují nesamostatnost, neschopnost najít a udržet si stálé zaměstnání a to vše při časté zadluženosti za škody způsobené trestnou činností. Nepříznivě působí i délka pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody, protože právě tato skutečnost má podstatný vliv na ztrátu rodinného prostředí. [SOCHŮREK, 2007, s. 6-7]

2.6.3 Prizonizace Prizonizace je souhrnné označení všech negativních jevů, které působí na odsouzené v průběhu výkonu trestu odnětí svobody. Je to vlastně proces postupného přizpůsobování se způsobu života ve věznici. Proces prizonizace má dva aspekty. Prvním je institucionalizace, což je především adaptace na vnitřní organizaci a zjednodušené formy života ve vězeňském zařízení. Tomuto procesu podléhá každý vězeň, především odsouzený na delší dobu. V extrémním případě tento proces působí tak silně, že vězeň pojímá vězení jako vlastní životní způsob a v jiném prostředí nedokáže bez problémů žít. Takový vězeň je pro příslušníka vězeňské služby neproblémový vězeň, ale skutečnost často znemožňuje úspěch socializace. Druhým aspektem je tzv. ideologizace. Je jí myšleno přijímání a přejímání soustav hodnot, postojů, názorů a norem chování, které se vytvářejí v neformálních skupinách odsouzených. Tyto skupiny téměř výhradně ovládají kriminální živly. Ideologizace vyúsťuje ve vlastní, skrytý, ilegální život, v život vězeňské subkultury. Ten má vždy desocializační charakter (tj. vede k vadné, odchylné socializaci, při níž jedinec dokonce i ztrácí své dosavadní dovednosti a návyky). Při extrémní prizonizaci dochází až ke vzniku

osobnosti

vězně

silně

deformované,

[Mařádek, 2005, s.74-75]

23

stojící

na

počátku

recidivy.

2.6.4 Programy zacházení Program zacházení můžeme definovat jako základní formu cílevědomého a komplexního působení na odsouzeného. Pojem program zacházení nahrazuje dříve užívaný a definovaný pojem resocializační program. Tvorba samotného programu zacházení začíná již po dobu pobytu odsouzených v nástupním oddělení. Po zpracování a uzavření komplexní zprávy o odsouzeném, se s přihlédnutím ke všem doporučením jednotlivých specialistů a dotyčné osobě stanoví konkrétní forma programu zacházení. V této prvotní fázi vystupuje do popředí především speciální pedagog, jenž se přímo podílí na sestavě individuálního programu zacházení. Speciální pedagog je garantem programu zacházení. Přihlíží se k délce trestu, k zdravotnímu stavu odsouzeného, k dosaženému vzdělání, povaze trestné činnosti, k osobnostním předpokladům a zájmům odsouzeného. V průběhu VTOS je program zacházení průběžně aktualizován v souladu se vznikem nových skutečností (např. pracovní zařazení, nereálnost plnění cílů, splněním předchozích cílů), změnou chování a postojů odsouzených v průběhu VTOS, případně při přemístění odsouzeného do jiné věznice. Pokud si odsouzení nezvolí nic z předložené nabídky, jsou povinni plnit minimální program zacházení, jehož rozsah předepisuje vnitřní řád věznice. Základ zde tvoří zejména pracovní aktivity (práce potřebná k zajištění každodenního provozu věznice) a studium norem upravující pobyt ve věznici. Při neplnění programu zacházení lze konstatovat, že VTOS jako celek rovněž neplní svůj převýchovný účel. V rámci objektivního přístupu k odsouzeným by se mělo přihlížet nejen k průběžnému vyhodnocování plnění programu zacházení a celkovým projevům chování, ale i k motivaci řešit oblasti, jenž jsou pro ně rizikové. Úspěšné plnění nebo dlouhodobé neplnění programu zacházení dává řediteli věznice pravomoc předkládat soudu návrhy na přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším či přísnějším režimem. Program zacházení s odsouzenými má vlastní cíl a poté se dále člení na:  pracovní aktivity,  vzdělávací aktivity,  speciálně výchovné aktivity,  zájmové aktivity, 24

 oblast utváření vnějších vztahů. Pracovními aktivitami programu zacházení se rozumí:  zaměstnávání,  práce potřebná k zajištění každodenního provozu věznice,  pracovní terapie, vedená zaměstnanci Vězeňské služby s potřebným odborným vzděláním. Vzdělávacími aktivitami programu zacházení se rozumí:  vzdělávání organizované či realizované středním odborným učilištěm, učilištěm a odborným učilištěm,  vzdělávání vedené či kontrolované zaměstnanci oddělení výkonu trestu. Speciálními výchovnými aktivitami programu zacházení se rozumí:  individuální a skupinová speciální pedagogická a psychologická působení vedená kompetentními zaměstnanci, jako např. individuální pedagogická péče, krizová psychologická intervence, trenérská činnost v rámci specializovaných programů,  terapeutická (zejména sociální výcvik, psychoterapie, arteterapie, pohybová terapie, muzikoterapie, biblioterapie),  sociálně právní poradenství,  trénink na zvládnutí vlastní agresivity,  trénink na změnu myšlení ve vztahu k patologickým projevům chování. Zájmovými aktivitami programu zacházení se rozumí:  nejrůznější formy individuální a skupinové zájmové činnosti organizované a vedené zaměstnanci s potřebným odborným vzděláním, které rozvíjejí v souladu s účelem výkonu trestu schopnosti, vědomosti a sociální kompetence a dovednosti odsouzených.

25

2.6.4.1 Druhy programu zacházení ve Věznici Jiřice Ve Věznici Jiřice jsou zpracovávány 4 typy programu zacházení:  pro běžné odsouzené, u kterých není nutné specifické zacházení,  pro kolektivy mladých vězňů (dozor, ostraha),  pro odsouzené ve výstupním oddělení (dozor, ostraha),  pro odsouzené v bezdrogové zóně.

Mladí vězni – jedná se o kategorii odsouzených ve věku od 18 do 26 let. Rizika této kategorie jsou: 

neukončené vzdělání,



nevytvořené pracovní návyky,



nevyhovující vztahy,



nekvalitní trávení volného času.

Cíle a prostředky programu zacházení:  utváření pracovních návyků (ergoterapie-dílna, zahrada, pracovní zařazení, dobrovolná práce pro zabezpečení chodu věznice),  zvyšování právního povědomí,  zvyšování dosaženého vzdělání (kurzy VT, jazykové),  aktivní trávení volného času (sportovní aktivity, vzdělávací aktivity).

Výstupní oddělení – odsouzení, kteří mají trest delší než 3 roky a mají do konce trestu přibližně půl roku. Rizika této kategorie jsou:  ztráta sociálního zázemí (rodina, zaměstnání),  deformace pracovních návyků,  deformace sebeobslužných dovedností.

26

Cíle a prostředky programu zacházení:  příprava odsouzeného na život po propuštění z VTOS v oblasti postpenitenciární péče ( kurz post péče, předvýstupní besedy, socioterapie,  v oblasti sebeobslužných dovedností (kurz vaření, nácvik základních sebeobslužných aktivit – praní, žehlení, zašívání),  oblast vnejších vztahů – extramurální aktivity – návštěva soc. kurátora, úřadu práce, supermarketu …, spolupráce s PMS a neziskovými organizacemi, pomáhajícími s návratem odsouzeného do společnosti.

Bezdrogová zóna – kategorie odsouzených, kteří mají bohaté zkušenosti s návykovými látkami a mají zájem tuto situaci ve VT řešit. Rizika této kategorie:  závislost na návykových látkách,  pohyb v patologickém prostředí, v patologických vztazích – party,  nekvalitní trávení volného času.

Cíle a prostředky programu zacházení:  získání náhledu na užívání návykových látek (skupinové poradenství, protidrogová poradna,  utváření a posilování pracovních návyků - (ergoterapie-dílna, zahrada, pracovní zařazení, dobrovolná práce pro zabezpečení chodu věznice atd.),  nabídka kvalitního trávení volného času – kurzy, kroužky.

27

3 Praktická část Hlavním cílem této absolventské práce je zjistit jak prvověznění odsouzení ve věznici Jiřice vnímají a zvládají zátěž z uvěznění a porovnat zvládání zátěže prvovězněnými zařazenými do různých typů věznice. Pro naplnění tohoto cíle jsem zvolila metodu dotazníku a rozhovoru s vězněnými osobami. Dílčím cílem této absolventské práce je zmapovat strukturu prvovězněných osob ve věznici Jiřice. Pro splnění tohoto cíle jsem zvolila metodu analýzy dokumentů, které mi byly poskytnuty odbornými zaměstnanci oddělení výkonu trestu. Zjištěné výsledky jsem se rozhodla zobrazit pomocí výsečových a sloupcových grafů, především z důvodu jejich přehlednosti. Nejprve bych zde však chtěla přiblížit podmínky, v jakých vykonávají odsouzení výkon trestu odnětí svobody ve zdejší věznici a které jsem mohla osobně poznat.

3.1 Podmínky výkonu trestu ve věznici Jiřice Ubytování odsouzených odpovídá stanovenému typu věznice podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Věznice se člení podle způsobu vnějšího střežení a zajištění bezpečnosti na věznici s dozorem a ostrahou.

Obrázek č. 1: Věznice Jiřice [ilustrativní foto]

3.1.1 Ubytování odsouzených Ubytování v dozorové části věznice je ložnicového typu. Ložnice se nezamykají, vězni mají možnost volného pohybu po oddíle zabezpečeném kovovou mříží. V rámci oddílu užívají společné sociální zařízení a kulturní místnost. Je nezbytné zde poznamenat, že se jedná o zrekonstruovanou ubytovnu odsouzených, kdy jednotlivé 28

ložnice jsou nově vybaveny. Lůžková kapacita ložnic je 3-10 míst dle velikosti. O umístění odsouzených na konkrétní ložnice rozhoduje vychovatel, kdy nově příchozí jsou ubytováni zpravidla na pokojích s větší kapacitou. Každý odsouzený má přidělené své lůžko a uzamykatelnou skříňku pro své osobní věci (hygienické potřeby, oblečení apod.). Zařízení ložnic je strohé, v místnosti jsou pouze jídelní stoly a počet židlí dle počtu odsouzených na ložnici. Odsouzení mohou ve stanovených časech využívat kulturní místnost, kde mohou sledovat televizní programy, případně mohou využít zde umístěného uzamčeného DVD přehrávače, po předchozím souhlasu speciálního pedagoga. Na každém kolektivu jsou zřízeny kulturní místnosti pro kuřáky a nekuřáky. Odsouzení mohou dále využívat vybavení malé kuchyňky. V ostrahové části věznice jsou odsouzení ubytování na celách. Cely jsou vybavené hygienickým zařízením, které obsahuje záchod a umyvadlo, odděleným od zbývajícího prostoru cely. Cely se v průběhu dne nezamykají a odsouzení se volně pohybují po oddíle, což je prostor chodby, ve kterém je na každé straně přibližně 10 cel, kdy na každé je zpravidla ubytováno 5 odsouzených. Kolektiv odsouzených na jednotlivých ubytovnách je soustředěn podle stanovených kritérií, které odpovídají požadavku vnitřní diferenciace a konkrétním metodám zacházení s vězni. Ložnice a cely jsou vybaveny stanoveným počtem postelí, uzamykatelných skříněk, přiměřeným počtem stolů a stoliček. Ve všech oddílech odsouzených jsou zřízeny kulturní místnosti, které jsou využívány například k četbě, psaní dopisů, hře společenských her a realizaci dalších zájmových aktivit odsouzených. Součástí vybavení je televize, jejíž sledování určuje řád výkonu trestu. Prvověznění jedinci jsou ubytováni společně s jedinci, kteří nejsou vězněni poprvé. Je zde třeba podotknout, že především ubytovna odsouzených s dozorem je po rekonstrukci, kdy až na mříže v oknech připomíná běžnou ubytovnu. V průběhu rozhovoru hodnotili odsouzení kvalitu ubytování jako dobrou nebo velmi dobrou. Při hodnocení se jistě projevuje i předchozí zkušenost prvovězněných osob s ubytováním v jiné věznici (např. Praha – Pankrác, Hradec Králové), neboť věznice Jiřice není příjmovou věznicí a odsouzení jsou do zdejší věznice přemístěni po svém nástupu. Prvověznění odsouzení za závažnější trestnou činnost, především Ti z věznice s ostrahou, byli před výkonem trestu trestáni rovněž vazebně, kdy podmínky výkonu 29

vazby jsou přísnější a přemístění k výkonu trestu do zdejší věznice je pro ně pozitivem. Také tento důvod jistě v určité míře ovlivňuje jejich pohled na podmínky ubytování. Obrázek 2 zobrazuje cely na ubytovnách odsouzených s ostrahou, obrázek 3 ubytovnu odsouzených s ostrahou.

Obrázek č. 2: Oddíly odsouzených [ilustrační foto]

Obrázek č. 3: Ubytovna odsouzených s ostrahou [ilustrativní foto]

3.1.2 Zdravotní péče Odsouzení mohou v pracovní dny využívat primární zdravotní péči v rozsahu praktického lékaře i stomatologa. Zde je nutno podotknout, že služba praktického lékaře je využívána poměrně ve velkém rozsahu, mnohdy však pro banální důvody. Mimo pracovní dobu zajišťují zdravotní službu lékaři pohotovostní služby v Nemocnici 30

Nymburk nebo výjezd rychlé záchranné služby. Nejčastěji je rychlá záchranná služba přivolána z důvodu epileptických záchvatů odsouzených, pohotovostní služba je pak využívána především z důvodu úrazů odsouzených. V případě nemoci s horším průběhem je odsouzený ve věznici umístěn na lůžkovou část ošetřovny, disponujícími 13 lůžky. Nemocniční péče je zajišťována v nemocnicích Vězeňské služby České republiky v Praze a Brně. Pokud léčebnou péči nelze zajistit v uvedených zařízeních, pak je realizována v nemocnicích civilního sektoru.

Obrázek č. 4: Ordinace odsouzených [ilustrativní foto]

3.1.2.1 Regulační poplatky ve zdravotní péči Regulační poplatky byly v České republice zavedeny počátkem roku 2008. Týkají se nás všech a výjimku netvoří ani obviněné nebo odsouzené osoby v českých věznicích, které jsou rovněž povinni hradit si zdravotní péči a to jak v běžných zdravotnických zařízeních, tak v zařízeních vězeňské služby. Výše regulačních poplatků je stejná jako v případě pobytu na svobodě, tedy 30,- Kč, 60,- Kč a 90,- Kč.

3.1.3 Stravování odsouzených Strava je odsouzeným vydávána 3x denně a to podle platné stravní normy v rámci stanoveného peněžního limitu na osobu a den. Kromě běžné stravy je ve věznici zajištěno i stravování dietní, zahrnující pět druhů diet (např. diabetickou, šetřící). Skladba a kvalita jídel je pravidelně kontrolována schvalováním jídelního lístku příslušným zaměstnancem věznic a dále je prováděna kontrola kvality stravy před samotným výdejem. Odsouzenému, který je zařazen do zaměstnání náleží svačina, tzv. přídavek ke stravě, dle typu práce též přídavek nápojový. Pokud se týká kvality stravy, je dle mé vlastní zkušenosti na velmi dobré úrovni. Odsouzení si rovněž 31

mohou nakoupit především stravu a hygienické potřeby v ústavní kantýně. Sortiment zde nabízený je velmi široký, (např. konzervy, balené uzeniny, ovoce, zeleninu, těstoviny, mléko, kávu apod.)

Obrázek č. 5: Vývařovna odsouzených [ilustrativní foto]

3.2 Nástupní oddělení Ve věznici Jiřice je v současné době umístěno více než 700 odsouzených, které příslušný soud odsoudil k výkonu trestu do věznice s dozorem nebo ostrahou. Po přemístění odsouzených do zdejší věznice (věznice Jiřice není nástupní věznicí) se noví odsouzení ubytují odděleně od ostatních na nástupním oddělení. Pobyt v nástupním oddělení se určuje individuálně a zpravidla nepřevyšuje dva týdny. Během této doby se odsouzený podrobně seznamuje zejména s obsahem zákona o výkonu trestu odnětí svobody, s řádem výkonu trestu, vnitřním řádem věznice a s prostředím, ve kterém bude trest vykonávat. V době pobytu odsouzeného na nástupním oddělení zpracují

příslušní

odborní

zaměstnanci

komplexní

zprávu,

která

vychází

z psychologického, speciálně pedagogického, sociálního a lékařského posouzení (eventuálně dalších jiných poznatků) k odsouzenému. Tato zpráva je výchozím dokumentem pro následné zpracování návrhu programu zacházení a představuje základní formu cílevědomého a komplexního působení.

3.3 Utváření vnějších vztahů Oblast utváření vnějších vztahů je orientována na udržení, posílení či vytvoření sociálně pozitivních vazeb odsouzených mimo věznici (zejména k partnerům, dětem, rodině, kvalitním přátelům). Snahou je zabránit zpřetrhání pozitivních sociálních vazeb 32

– manželských a rodinných vztahů. Kromě opatření, které není možné realizovat v potřebné míře, tj. zejména nemožnost umisťování odsouzených co nejblíže k místu bydliště

z kapacitních

důvodů,

mohou

odsouzení

(po

příslušné

kontrole)

bezproblémově odesílat a přijímat korespondenci, odebírat denní tisk a časopisy, sledovat televizi, rozhlas. V odůvodněných případech mají možnost telefonovat s blízkými osobami. Odsouzení, kteří splňují stanovená kritéria, mají možnost získat některou z kázeňských odměn (povolení opustit věznici v souvislosti s programem zacházení či v souvislosti s návštěvou nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody na vymezenou dobu). Odsouzení mají též v některých případech možnost využívat návštěv bez zrakové a sluchové kontroly zaměstnanců vězeňské služby.

Obrázek č. 6: Kaple[ilustrativní foto]

Obrázek č. 7: Učňovské středisko [ilustrativní foto]

3.4 Prvověznění ve věznici Jiřice Pokud se týká počtu prvovězněných osob, byla pro mne skutečnost 213 odsouzených vykonávajících trest ve zdejší věznici překvapivá. Rovněž tak struktura těchto osob, především velký počet prvovězněných osob blízko věku mladistvých. Zajímavým zjištěním byla rovněž skutečnost týkající se počtu záznamů 33

v rejstříku trestů prvovězněných osob, kdy ve výkonu trestu jsou jedinci, kteří mají 5 i více záznamů v rejstříku trestů, přesto jsou ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé. Z těchto zjištěných informací vyplývá, že ne všichni prvověznění jsou těmi, kteří by byli „svatouškové“ a neměli předchozí zkušenost s pácháním trestné činnosti. Jak již jsem uvedla, velké množství prvovězněných osob je blízko věku mladistvému a za své předchozí delikty jim byl soudem uložen zpravidla trest podmíněný. Prvotrestaní ve výkonu trestu však nejsou výjimkou, neboť takovýchto osob vykonávajících trest ve zdejší věznici je celkem 32, z toho 11 ve věznici s dozorem a 21 ve věznici s ostrahou. K tomuto bych chtěla poznamenat, že tito jednotlivci se dopustili závažnější trestné činnosti a to jak majetkové, tak ohrožující zdraví nebo život druhých osob. Celkový počet prvovězněných osob ve věznici dosahuje počtu 213 (viz. Graf č. 1).

Graf č. 1: Počty prvovězněných dle zařazení do příslušného typu věznice (graf vlastní)

Z výše uvedeného znázornění je zřejmé, že poměr mezi počtem osob ve věznici s dozorem a věznici s ostrahou je cca 2:1. Konkrétně pak 137 prvovězněných osob vykonává výkon trestu ve věznici s dozorem, 76 prvovězněných osob ve věznici s ostrahou. Z celkového počtu vězněných osob, který činí 729 osob, je 213 prvovězněných. Vzhledem k celkovému počtu odsouzených vykonávajících trest ve věznici tvoří prvověznění 30 % (viz graf č. 2).

34

Graf č. 2: Počet prvovězněných osob ve věznici v poměru k celkovému počtu odsouzených (graf vlastní)

Z informací poskytnutých specialisty oddělení výkonu trestu bych zde chtěla rovněž zmínit takové, které se týkají počtu záznamu v rejstříku trestů prvovězněných osob. Jak jsem již uvedla výše, vykonávají zde výkon trestu osoby, které mají spácháním trestné činnosti větší či menší zkušenosti. S ohledem na jejich zařazení do příslušného typu věznice je jistě zajímavé, kolik záznamů v rejstříku trestů mají před svým uvězněním prvověznění. Níže uvádím zjištěné výsledky s ohledem na typ věznice s dozorem a s ostrahou (viz grafy č. 3 a 4).

Graf č. 3: Věznice s dozorem – počet záznamů v rejstříku trestu prvovězněných (graf vlastní)

Z výše uvedeného grafu je zřejmá přímá úměrnost mezi počtem osob a jejich záznamů v rejstřících trestů před jejich prvním uvězněním. Počet osob, které mají pouze jeden záznam a jsou prvovězněné dosahuje počtu 11. K této skutečnosti lze 35

uvést, že se jedná o osoby, které spáchali trestný čin závažnějšího charakteru a byly odsouzeni k výkonu trestu bez podmíněného odkladu. Naopak osoby, které byly již opakovaně soudně trestané, avšak jsou prvovězněné, spáchaly dříve trestné čin pro společnost méně nebezpečný a výkon trestu jim byl podmíněně odložen, případně byly odsouzeni k jinému trestu než výkonu trestu odnětí svobody. Ve srovnání s trestnou činností prvovězněných odsouzených ve věznici s ostrahou lze zde spatřit, že největší počet osob prvovězněných mělo před svým uvězněním 1-2 záznamy v rejstříku trestů. Z těchto skutečností je zřejmé, že odsouzení v tomto typu věznice se dopustily závažnějšího trestného činu, který jim nemohl být vzhledem k jeho závažnost podmíněně odložen, a vzhledem k této skutečnosti byly, ač prvověznění, zařazeni do typu věznice s přísnějším režimem.

Graf č. 4: Věznice s ostrahou – počet záznamů v rejstříku trestů prvovězněných (graf vlastní)

Počet osob zařazených rozhodnutím soudu do věznice s ostrahou dosahuje počtu 137. Výše uvedený graf znázorňuje počet osob s ohledem na počet jejich pravomocných odsouzení. Z grafu je zřejmé, že svůj trest zde vykonávají osoby 1 – 14 x soudně trestané. Největší zastoupení mezi prvotrestanými ve zdejší věznici tvoří osoby 2 x soudně trestané. Počet osob klesá úměrně s počtem soudních trestání. Mezi prvovězněními je 32 osob, kteří jsou prvopachateli a byl jim za spáchání trestného činu uložen soudem trest nepodmíněný. Svůj trest zde naopak vykonávají osoby vícekrát soudně trestané, nepodmíněný výkon trestu jim však byl uložen po opakovaném páchání trestné činnosti. 36

Počet prvovězněných umístěných ve věznici s dozorem je téměř dvojnásobný vzhledem k počtu prvovězněných ve věznici s ostrahou. Ve věznici s dozorem činí prvověznění 61 % vězněných osob, kdy tento počet lze přičíst zprovoznění této části věznice dnem 1.4 2011, kdy tato část je zcela mimo střežený objekt a za účelem výkonu trestu jsou sem přemísťovány osoby, u nichž je předpoklad bezproblémového výkonu trestu. Naproti tomu počet prvovězněných ve věznici s ostrahou činí pouze 15 % ze všech odsouzených zařazených do tohoto typu věznice (viz graf č. 5).

Dozor

Ostraha

Graf č. 5: Počty prvovězněných osob ve věznicích s dozorem a ostrahou (graf vlastní).

Jak již jsem zmínila výše, velký počet prvovězněných je blízko věku mladistvých. Z níže uvedeného grafu je zřejmé, že téměř polovina všech prvovězněných osob ještě nedosáhla věkové hranice 30 let, konkrétně se jedná o celkem 93 osob, z toho 5 osob ještě nedosáhlo ani věku 20 let. Naproti tomu 26 prvovězněných je starších 50 let, což činí celkem 13 % z celkového počtu.

37

Graf č. 6: Věková skladba prvovězněných osob (graf vlastní).

Výše trestu u prvovězněných je velmi různorodá, kdy se pohybuje od několika měsíců až po několik let. Ve věznici s dozorem vykonává výkon trestu více než 2/3 odsouzených, kteří byli odsouzeni k výkonu trestu v trvání do 3 let. Nejméně zastoupeni jsou zde odsouzení s délkou trestu nad 5 let. Naproti domu ve věznici s ostrahou vykonává výkon trestu téměř ½ odsouzených, jejichž délka výkonu trestu je 5-10 let. V délce 3-10 let zde vykonává výkon trestu ¾ prvovězněných osob. Tato skutečnost podporuje moji hypotézu, že odsouzení ve věznici s dozorem jsou odsouzeni za méně závažnou trestnou činnost než odsouzení zařazeni pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Graf č. 7: Délka výkonu trestu prvovězněných osob (graf vlastní).

38

Hlavním cílem absolventské práce bylo zjistit, jak prvověznění odsouzení ve věznici Jiřice vnímají a zvládají zátěž z uvěznění a porovnat zvládání zátěže prvovězněnými zařazenými do různých typů věznice. Mezi odsouzenými bylo provedeno dotazníkové šetření, které je tradiční metodou pro zjišťování informací v populaci. Celkem byl dotazník předložen 40 prvovězněným osobám, kdy 20 jich vykonávalo trest ve věznici s dozorem a 20 ve věznici s ostrahou. Mezi odsouzenými byl proveden záměrný výběr podle těchto kritérií: 1) Věznice s dozorem -

prvověznění odsouzení byli maximálně 2 x soudně trestáni,

-

výše trestu nebyla delší než 2 roky.

2) Věznice s ostrahou -

prvověznění odsouzení byli maximálně 2 x soudně trestáni,

-

výše trestu nebyla delší než 5 let. Položené otázky byly otevřené, kdy respondenti mohli v odpovědi vyjádřit svůj

vlastní názor. Ačkoli je nevýhodou tohoto dotazníku jeho obtížnější vyhodnocování, byl sestavován s cílem vytěžit od respondentů co nejobjektivnější názor na položenou otázku. K tomu jsem dále předpokládala, že při vyhodnocení dotazníku využiji množství informací týkající se výkonu trestu prvovězněných osob, které jsem získala v průběhu odborné stáže vykonávané ve věznici.

Velkým přínosem pro získání praktických

zkušeností pro mne byla především možnost účastnit se za přítomnosti speciálního pedagoga aktivit odsouzených v rámci programu zacházení na specializovaném oddělení věznice, kdy jsem mohla bezprostředně komunikovat s odsouzenými, za podmínek předem stanovených speciálním pedagogem. Při bezprostředním kontaktu s odsouzenými na specializovaném oddělení jsem mohla více proniknout do tajů vězeňského prostředí a částečně mi to pomohlo přiblížit a více chápat způsob jednání, myšlení a postojů odsouzených v průběhu výkonu trestu, který je v některých oblastech naprosto odlišný od civilního světa. Při rozhovoru s odsouzenými bylo mou snahou zjistit informace týkající se toho, jak odsouzení chápou výkon trestu, zda jsou smířeni s trestem, s vězeňským prostředím apod. 39

K vyplňování dotazníků přistoupili všichni respondenti zodpovědně, kdy návratnost dotazníků byla 100 %. Tuto skutečnost lze přičíst především tomu, že se jednalo o organizovanou činnost ve zcela specifickém vězeňském prostředí. Dotazník byl distribuován mezi odsouzené prostřednictvím specialistů oddělení výkonu trestu. Dotazník obsahoval 8 otázek. První část se týkala věku, vzdělání, zaměstnání a rodinné výchovy. Druhá část podmínek výkonu trestu s cílem zjistit případné faktory zátěže ve výkonu trestu. Výsledky zjištěné při dotazníkové šetření uvádím níže za využití výsečových grafů.

Graf č. 8: Věk respondentů (graf vlastní).

Jak je zřejmé z výše uvedených grafů, dotazníkového šetření se zúčastnili odsouzení od 20 do 50 let. Byly zde tedy zastoupení respondenti každé z nejpočetnějších kategorií prvotrestaných.

40

Graf č. 9: Vzdělání respondentů (graf vlastní).

Vzdělání respondentů, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, je z více než 50% základní. Nízká úroveň vzdělanosti je mezi vězněnými osobami všeobecně známá, s vyšší úrovní vzdělanosti počet odsouzených klesá. Ani vysokoškolsky vzdělání však nejsou mezi vězněnými osobami výjimkou.

Graf č. 10: Zaměstnání před výkonem trestu (graf vlastní).

41

Nezaměstnanost je závažný celostátní problém, o to více se projevuje u osob, které se dostaly do problému se zákonem. Zaměstnání před nástupem výkonem trestu neměla téměř polovina respondentů, ač tuto skutečnost nelze zobecňovat na všechny prvotrestané osoby.

Graf č. 11: Rodinná výchova (graf vlastní).

Prvovězněné osoby byly vychovávány v různorodém prostředí, % zastoupení jednotlivého druhu výchovy odsouzených ve věznici s dozorem téměř koresponduje s % zastoupením ve věznici s ostrahou. Téměř 2/3 respondentů nebylo vychováno v úplné rodině a 1/4 prošla výchovou ústavní. V úplné rodině byla vychována pouze necelá 1/3 respondentů. Na základě dotazníkového šetření bylo mým hlavním cílem zjistit, jak prvověznění odsouzení ve věznici Jiřice vnímají a zvládají zátěž z uvěznění a porovnat zvládání zátěže prvovězněnými zařazenými do různých typů věznice.

Otázka č. 1: Jak hodnotíte podmínky výkonu trestu? Odpovědi na tuto otázku byly velmi různorodé, zachycovaly hodnocení pěti oblastí: ubytování, stravy, práce, vztahů a volného času. Ubytování je pro většinu respondentů dle jejich názoru dobré. Slovně hodnotí odsouzení ubytování jako: přijatelné, jde, to, nestěžuji si, v normě není to tak strašné (32 ze 40 odpovědí). Jako špatné pak hodnotí ubytování, vyjádřením slovy: nic moc, hrozné, o ničem (8 ze 40 odpovědí). 42

Ubytování tedy hodnotí kladně více než ¾ respondentů. Ačkoli se jedná o ubytování zajišťující jen nejnutnější potřeby jedince, není pro většinu odsouzených faktorem způsobující problém. Naopak pro některé odsouzené může připomínat ubytování ve výchovném ústavu, kterým prošla téměř 1/3 prvovězněných. Strava je dle vyjádření většiny respondentů špatná. Je hodnocena slovy: hrůza, špatná, pořád dokola, málo jídla, norma na přežití (24 ze 40 odpovědí). Jako dobrá je hodnocena u 8 odpovědí. Se slovy zvykl jsem, může být hůře a v rámci možností ji hodnotí 8 respondentů. Strava je hodnocena negativně více než polovinou respondentů. Jak jsem však uvedla výše strava je připravována dle platných norem, její kvalita je rovněž pravidelně kontrolována. Kromě běžné stravy je připravována rovněž pět druhů různých diet. Kromě tohoto si odsouzení mohou nakupovat v ústavní kantýně. Práci jako nedostatek a faktor negativně ovlivňující podmínky výkonu trestu uvádí ve své odpovědi 18 respondentů, což je necelá polovina všech. Ve svých odpovědích zmiňují skutečnost, že je práce málo práce a nejsou zaměstnáni přesto, že chtějí. Vztahy mezi odsouzenými jsou hodnoceny ve velmi širokém spektru, a to od hodnocení dobré, přes bezproblémové, průměrné, jednou tak podruhé onak, jsou jen naoko, „vyčůrané, až po hrozné, děs, nemůžu si zvyknout. Lze říci, že každý jedinec vztahy hodnotí dle vlastních zkušeností. To co jsou pro jednoho vztahy dobré, jsou pro jiného špatné a naopak. Tento fakt je ovlivněn především skutečností, kdy jedinec vstupuje z civilního do „jiného“ světa, kde platí jiná pravidla, než na jaká byl zvyklý. Doba přizpůsobení se tomuto prostředí, nebo lépe řečeno umět se v něm pohybovat je zcela individuální a dle toho také posuzuje dle existující vztahy. Vstup no nového neznámého prostředí je pro každého jedince zátěží, se kterou je nucen se postupně vyrovnat. Volný čas je uváděn v souvislosti s jeho využitím. Skutečnost, že je volného času dost, je uváděna více respondenty. Volný čas je naplňován programy zacházení, kterých se v různé míře zúčastňuje každý odsouzený, což je kladně hodnoceno. Jako negativum volného času je v odpovědích zmiňována ponorková nemoc a nuda.

43

Otázka č. 2 Zvládáte trest psychicky i fyzicky? Odpovědi na tuto otázku jsem znázornila za pomocí výsečového grafu, především z důvodu různorodosti odpovědí. Jednoznačně ano odpovědělo 15 % ve věznici s dozorem a pouze 5 % ve věznici s ostrahou. Tuto skutečnost lze přičíst především rozdílným podmínkám výkonu trestu.

Graf č. 12: Výsledek otázky č. 2 (graf vlastní).

Otázka č. 3 Co pro Vás znamená výkon trestu? Odpověď nespravedlnost uvedlo 40 % respondentů v dozoru a 20 % respondentů v ostraze. Skutečnost, že většina odsouzených je „nevinná“, je všeobecně známá. Výše zmíněné procento odpovědí, proto není v tomto případě překvapením. Jako poučení a zkušenost je naopak výkon trestu chápán 15% v dozoru respektive 20 % v ostraze.

44

Graf č. 13: Výsledek otázky č. 3 (graf vlastní).

Otázka č. 4 Co Vám ve výkonu trestu nejvíce chybí? V odpovědích na tuto otázku uvádí shodně 40% respondentů z dozoru i ostrahy rodinu a 20% přítelkyni nebo kamarády. Nejbližší lidé každému odsouzenému schází nejvíce, což je také jedním z faktorů způsobujících zátěž pro prvovězněné ve výkonu trestu.

Graf č. 14: Výsledek otázky č. 3 (graf vlastní).

45

Na základě výše uvedených zjištění je největší zátěží pro prvovězněné již skutečnost uvěznění – dočasné ztráty svobody, z čehož vyplývá nutnost pohybu ve vymezeném prostoru s lidmi, které si nikdo z nich nevybral a které nezná. Zátěž z uvěznění nezpůsobuje pro naprostou většinu prvovězněných ubytování, naopak závažným faktorem je nedostatek práce, nic nedělání a nuda. Jestliže se k tomuto přidají špatné vztahy mezi odsouzenými, kteří mnozí také uvádějí, je tato zátěž ještě znásobena. Kromě tohoto je výraznou zátěží chybějící kontakt s nejbližšími, ať již s rodinou nebo přáteli. U některých jedinců navíc trvá delší dobu vyrovnat se s tím, že byli odsouzeni a musí proti své vůli dělat něco nebo být někde, kde nechtějí. V průběhu praxe ve věznici jsem se seznámila s prací specialistů oddělení výkonu trestu, ať již speciálních pedagogů, vychovatelů, psychologů a sociálních pracovnic. Mohu říci, že cílem jejich každoddení práce je, aby zátěž z uvěznění byla u každého odsouzeného co nejmenší. Samozřejmě, že u některých jednotlivců se toto daří více, u některých méně. Zvládání zátěže odsouzenými zařazenými do různých typů věznice je velmi individuální. Na základě vlastního poznání v průběhu praxe a dle informací od pracovníků oddělení výkonu jsem dospěla k těmto závěrům. Výkon trestu ve věznici s ostrahou je přísnější např. ve způsobu ubytování, možnosti pracovního zaření, pohybu po věznici apod. To jak zvládne zátěž však závisí na každém jednotlivci, především jeho zkušenostech z pobytu v podobném zařízení, ve způsobu páchání trestné činnosti, rodinném zázemí, finančních možností apod. Pokud bych měla navrhnout opatření ke zmírnění zátěže zaměřila bych se na ubytování prvovězněných, především striktně odděleného výkonu trestu od ostatních odsouzených. V současné době, kdy jsou věznice v celé ČR přeplněné, je toto opatření zřejmě neuskutečnitelné. Dalším opatření ke zmírnění zátěže by bylo zajištění práce všem prvovězněním, toto opatření by zřejmě bylo diskriminující vůči ostatním odsouzeným, ale prvověznění by při pracovní činnosti méně podléhali vlivu vězeňského prostředí.

46

4 Diskuze Práce je zaměřena na problematiku výkonu trestu odnětí svobody prvovězněných osob. Na základě dostupných informací, které jsem získala především z odborné literatury, interních předpisů a zákonů upravujících výkon trestu odnětí svobody, přibližuji v teoretické části mé práce specifické pojmy týkající se výkonu trestu, které mohou být laické veřejnosti neznámé a významově zaměnitelné. Pokud se týká dostupnosti literatury použité v práci, především literatura týkající se historie výkonu trestu, penologie a vězeňství je dle mé zkušenosti dostupná pouze v odborných knihovnách, interní předpisy jsou pak dostupné pouze zaměstnancům věznic. Informace získané z těchto zdrojů nelze zpracovat bez alespoň základních znalostí týkajících se vězeňství, vězeňského prostředí a práce zaměstnanců ve věznicích. Při jejich zpracování mi velmi pomohla praxe ve věznici a pomoc ze strany jejich odborných zaměstnanců. Kromě výše uvedeného pojmosloví uvádím v teoretické části práce poznatky o vývoji trestu odnětí svobody, jeho účelu a přístupu k vězněným osobám. Vývoj trestu se vyvinul od počáteční odplaty k nápravě, jak uvádí Hála, cituji: „ Původem cíle trestu byla odplata, sociální msta.“ V moderní společnosti považuje tuto skutečnost za překonanou a uvádí, cituji: „Uvěznění je v důsledku odnětí svobody trestem samo o sobě a režim pro odsouzené vězně tudíž nesmí zhoršovat utrpení, které je dáno samotnou podstatou věznění.“ S tímto tvrzením nelze než souhlasit, kdy v praxi jsem se nesetkala se skutečností, že by byl výkon trestu utrpením. Zákony, vyhlášky a interní předpisy upravující výkon trestu, které rovněž zmiňuji v teoretické části mé práce, zabraňují jakémukoli nedůstojnému zacházení s vězněnými osobami a stanovují důstojné podmínky výkonu trestu. Z praktického poznání vězeňského prostředí a přístupu odborných zaměstnanců k vězněným osobám mohu konstatovat, že podmínky výkonu trestu jsou v některých oblastech proti mému očekávání až nadstandardní, samozřejmě pouze pro některé odsouzené. Za zmínku zde stojí především ubytování odsouzených, které je v mírnějším typu věznice ložnicového typu a překvapivě velmi čisté. Rovněž tak zdravotní péče poskytovaná odsouzeným je na velmi dobré úrovni a to včetně zajištění odborného vyšetření u lékařů – specialistů. Pokud se týká stravování, jídelníček je velmi pestrý, kdy kromě standardních jídel je zde 47

poskytováno pět druhů diet a také vegetariánská strava. V porovnání se stravou např. v domovech důchodců, kde si senioři stravu platí a zcela jistě nejsou v těchto zařízeních umístěni proto, že porušili zákonné normy, stojí tato skutečnost za zamyšlení. Proč mají jedinci vykonávající trest odnětí svobody „větší práva“, ať již se týkají stravy nebo ubytování, než senioři, kterým je možno říci, že jejich finanční prostředky na více nestačí a stát více na jejich péči nepřispěje? Mohu pak pouze souhlasit s tvrzením, které uvádí Mezník, cituji:

„Novější výzkumy potvrzují,

že preventivní funkce trestu nespočívá v jeho tvrdosti, ale jeho neodvratitelnosti.“ Ano snad jen v neodvratitelnosti trestu lze spatřit určitou spravedlnost pro všechny. Chtěla bych se zde rovněž pozastavit nad skutečností pracovního zařazení odsouzených, kdy v médiích je často prezentována skutečnost o zákonné povinnosti odsouzených pracovat. Tato povinnost je skutečně v zákoně zakotvena, méně je však zmiňováno, že toto platí pouze v případě zaměstnání u firem s většinovým podílem státu, státních úřadů a institucí. V případě soukromých firem může odsouzený práci odmítnout a tak často vzniká začarovaný kruh. Firmy mají zájem zaměstnávat, věznice zajišťuje zaměstnávání odsouzených, ale odsouzený odmítne pracovat a nechá o sebe „pečovat stát“, kterému nakonec pohledávku vzniklou v průběhu výkonu trestu nezaplatí. Také zde stojí za to položit si otázku. Je opravdu tak složité změnit některá zákonná ustanovení týkající se povinnosti odsouzených pracovat? Resocializace odsouzených patří mezi hlavní cíle výchovného působení v průběhu výkonu trestu, kdy je zajišťována specializovanými zaměstnanci v rámci programů zacházení. Aktivit nabízených věznicí, které mohou odsouzení v rámci těchto programů absolvovat je jistě dost, ať již se jedná o aktivity pracovní nebo vzdělávací. Je nesporné, že přispívají ke snižování zátěže z uvěznění, která je však velmi individuální. Na tuto skutečnost jsem se zaměřila v praktické části práce, kdy jsem došla k předpokládanému závěru, že největší zátěží pro prvovězněné je dočasná ztráty svobody, nutnost pohybu ve vymezeném prostoru a také chybějící kontakt s nejbližšími. Překvapením pro mě bylo, že přes velmi pestré zaměření programů zacházení je výraznou zátěží nicnedělání a nuda. Pokud se týká ověření platnosti hypotézy, kdy jsem předpokládala, že prvověznění odsouzení zařazení do mírnějšího typu věznice (dozor) jsou odsouzeni za méně 48

závažnou trestnou činnost než odsouzení v přísnějším typu věznice (ostraha), tato se na základě mého šetření potvrdila. Toto tvrzení mohu podpořit výsledky uvedenými v praktické části práce.

49

Závěr Hlavním cílem práce bylo zjistit informace, jak prvověznění odsouzení ve Věznici Jiřice vnímají a zvládají zátěž z uvěznění, kdy jsem k tomuto využila dotazníkového šetření mezi odsouzenými zařazenými ve věznici s dozorem a ostrahou. Dílčím cílem bylo zmapování struktury prvovězněných osob ve věznici Jiřice. Pro splnění těchto cílů jsem zvolila metodu analýzy dokumentů. Materiály mi byly poskytnuty odbornými zaměstnanci oddělení výkonu trestu. Je překvapivé, že ve věznici Jiřice z celkového počtu 729 odsouzených je prvovězněných 211 odsouzených, to je téměř jedna třetina. Bylo mi umožněno zúčastnit se terapeutických cvičení, což bylo velmi zajímavé i poučné neboť se člověk setkal s různými osudy lidí. Součástí mé práce byly dotazníky, které jsem rozdala 40 respondentům a to ze dvou typů věznic: věznice s dozorem a věznice s ostrahou. Překvapilo mě, že návratnost dotazníků byla 100%, ale to může být dáno, že se jednalo o organizovanou činnost. V dotazníku jsem se soustředila na tyto kritéria, které jsem dále rozdělila na dvě části. První část se týkala osobních informací, jako je vzdělání, zaměstnání, rodina, výchova. Druhá část se týkala podmínek výkonu trestu, jejich dočasného domova, kdy bylo cílem zjistit případné faktory zátěže ve výkonu trestu. Odpovědi na tyto otázku byly velmi různorodé, zachycovaly hodnocení z oblastí: ubytování, stravy, práce, vztahů a volného času. Můžu říci, že zvládání zátěže odsouzenými zařazenými do různých typů věznice je velmi individuální. Při vypracování dotazníků a při poskytnutých informací od pracovníků oddělení výkonu trestu jsem došla k těmto závěrům. Výkon trestu ve věznici s ostrahou je přísnější např. ve způsobu ubytování, možnosti pracovního zařazení, pohybu po věznici apod. To jak zvládne zátěž, však závisí na každém jednotlivci, především jeho zkušenostech z pobytu v podobném zařízení, ve způsobu páchání trestné činnosti, rodinném zázemí, finančních možností. Pokud se týká opatření ke zmírnění zátěže odsouzených, mohu na základě svých poznatků konstatovat, že největším problémem na který je nezbytné se zaměřit je přeplněnost věznic. Dle dostupných informací je přeplněnost společným znakem všech 50

věznic v ČR. Jakékoli snahy a návrhy o řešení této problematiky nebyly dosud realizovány, i když se touto skutečností zaobírají, jak odborníci na ministerstvu spravedlnosti, tak poslanci i senátoři. Způsob řešení této neustále se zhoršující situace jistě existuje, zúčastněnými stranami však dosud nebyly překonány překážky a dosaženo konsenzu při řešení této závažné problematiky. Díky zpracování absolventské práce jsem se dostala do prostředí, které je pro mnohé lidi neznámé. Já sama jsem získala spoustu nových informací a bylo mi umožněno proniknout do problému života odsouzených ve věznici. Budu ráda, když tato práce bude přínosem pro společnost a změní pohled lidí na odsouzené.

51

Summary People Sentenced for the First Time and Their Prison Sentences in Jiřice Prison I chose this topic, because I had my practical training in prison Jiřice. I really liked working there. In this assignment I wanted to show prisoners’ point of view on their execution of punishment. The goals of this work are follows: The main goal is to find out how people who are sentenced to prison for the first time and placed in prison Jiřice deal with the burden from imprisonment, and also to compare it to imprisoners from other types of prisons. The next goal is to work out the questionnaire, by means of it to show a small group of respondents from the view of their feelings, and managing the burden resulting from their imprisonment. In the theoretical part I mention the history of imprisonment, then I describe how prisoners their stay in prison and also describe the treatment programme, which is basic cope with successful resocialization. In the last part I describe the prison Jirice, which is one of the most modern prisons in the Czech Republic. The practical part is mainly aimed at finding out how people serving their first sentence in Jiřice prison perceive and manage the burden of their imprisonment and compare it to those who are primarily imprisoned that are placed in various types of prisons. The first-time prisoners under the security guarding were compared to those under the surveillance. In order to achieve the desired objective I created the questionnaire and interviewed chosen imprisoned people. The questionnaire was distributed to 40 first-time prisoners - 20 of them served their sentence in the surveillance jail while other 20 in the security prison. Questions have been formulated as open so that respondents could express their own opinions. The disadvantage of the questionnaire was its more difficult assessment but it followed the aim to obtain the most objective opinion on the issue. The partial objective of the assignment is to map the structure of the people sentenced for the first time in Jiřice prison. The analysis of documents that were

52

provided me by the staff of the imprisonment department was done in order to achieve this objective. All the results of the assignment are shown in clear graphs. Key words: condemned, treatment programs, resocialization, execution of punishment, first imprisonment.

53

BIBLIOGRAFIE  Monografie: 1. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních zpráv a svobod. 2. Zákon č. 169/1999 Sb., O výkonu trestu odnětí svobody. 3. Zákon č. 40/2009 Sb., O výkonu trestu odnětí svobody. 4. Zákon č. 555/1992 Sb., O Vězeňské a justiční stráži České republiky. 5. ČERNÍKOVÁ, V. a SEDLÁČEK, V. Základy penologie pro policisty. 1. vyd. Praha: PAČR, 2002. 150 s. ISBN 80-7251-104-1. 6. HÁLA, J.: Úvod do teorie a praxe vězeňství. 2. dopl. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2006. 7. MAREŠOVÁ, A: Pachatelé trestných činů. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1994. 8. Mařádek, V: Vězeňství. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2005. ISBN 80-7368-002-5. 9. Mezník J., Kalvodová, V., Kuchta, J.: Základy penologie. Brno: Masarykova univerzita 1995. 74 s. ISBN 80-210-1248-X. 10. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E, J. Pedagogický slovník. 3.vyd. Praha: Portál, 2001. 328 s. ISBN 80-7178-579-2. 11. SOCHŮREK, J.: Kapitoly z penologie 1. Díl, Úvod do teorie trestu a trestání. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 57 s. ISBN 978-80-7372203-6. 12. SOCHŮREK, J.: Úvod do penologie. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2008. 80 s. ISBN 978-80-7372-287-6. 13. SOCHŮREK, J.: Kapitoly z penologie II. Díl, Teorie a praxe zacházení s vězněnými. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 77 s. ISBN 978-80-7372204-3. 14. SOCHŮREK, J.: Kapitoly z penologie III. Díl, Negativní jevy ve vězení. 1.vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 69 s. ISBN 978-80-7372205-0.

54

15. URBANOVÁ, M.: Systém sociální kontroly a právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. ISBN 80-86898-94-6.

 Seriálové publikace: 1. COYLE, A.: Řízení věznic v čase změn. Praha, 2004, příloha časopisu České vězeňství č. 1/2004, 110 s. ISSN 1213-9297. 2. Evropská vězeňská pravidla. 1.vyd. Praha: Vězeňská služba České republiky, 2006. 35 s., příloha časopisu České vězeňství č. 1/2006. ISSN 1213-9297. 3. HÁLA, L., SOUDKOVÁ, P.: Jak mluví čeští vězni. 1. vyd. Praha: VS Pankrác, 2002. 58 s., příloha časopisu České vězeňství č. 4/2002. ISBN 80-238-9463-3.

 Internetové zdroje: 1. Institut pro kriminologii a sociální prevenci [online]. [cit.2012-03-11] Dostupný z http://www.ok.cz/iksp/docs/312.pdf. 2. Vězeňská služba věznice Jiřice [online]. [cit. 2012-03-11] Dostupný z www. http://www.vscr.cz/veznice-jirice-76/o-nas-1583/zakladni-informace-171/.

55

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník

VOŠ a SZŠ MILLS s.r.o. Čelákovice ---------------------------------------------Podklady pro zpracování absolventské práce

1)

Kolik je Vám let?

2)

Jaké je Vaše vzdělání?

3)

Pracoval jste před nástupem do výkonu trestu?

4)

Byl jste vychováván oběma rodiči? Pokud ne, kým?

5)

Jak hodnotíte podmínky ve výkonu trestu?

6)

Zvládáte trest psychicky i fyzicky?

7)

Co pro Vás znamená výkon trestu?

8)

Co Vám ve výkonu trestu nejvíce chybí?

56