Vyhodnocení zaplevelení v konvenčně a ekologicky vedených ovocných sadech

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Vyhodnocení zaplevelení v konvenčně a ekologicky vedených ovocných sadech Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce

Vypracovala

Ing. Jan Winkler, Ph.D.

Bc. Lenka Vančurová

Lednice 2013

Poděkování Děkuji zejména vedoucímu práce Ing. Janu Winklerovi, PhD. za rady a připomínky při zpracování této diplomové práce. Dále děkuji p. Monice Tylichové a p. Antonínu Ryšánkovi za umožnění přístupu do ovocných sadů. A samozřejmě také děkuji rodině za trpělivost a podporu během celého studia.

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vyhodnocení zaplevelení v konvenčně a ekologicky vedených ovocných sadech vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne 22. dubna 2013 Podpis diplomanta………………………….

4

OBSAH: 1 ÚVOD……………………………………………………………………...…...7 2 CÍL PRÁCE………………………………………………………………………...8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED…………………………………………………........9 3.1 Charakteristika plevelných rostlin………………………………………...9 3.1.1

Základní rozdělení plevelů……………………………………………......9

3.1.2

Rozmnožování a rozšiřování plevelů…………………………………...10

3.1.3

Význam plevelů…………………………………………………………..12

3.2 Plevelné druhy ovocných sadů……………………………………………..13 3.2.1

Možnosti regulace plevelů v intenzivních sadech……………………..13 3.2.1.1 Herbicidy a jejich použití v sadech……………………….14

3.2.2

Regulace plevelů v ekologických ovocných sadech…………………..14

3.2.3

Charakteristika vybraných druhů plevelů ovocných kultur…………..16

3.3 Charakteristika jabloňových výsadeb…………………………………..17 3.3.1

Historie ovocných výsadeb u nás……………………………………….17

3.3.2

Vývoj ekologického pěstování ve světě a u nás……………………….18

3.3.3

Klimatické a půdní podmínky pěstování jabloní………………………19

3.3.4

Možnosti pěstování jabloní……………………………………………...21 3.3.4.1 Konvenční ovocné sady…………………………………....21 3.3.4.2 Ekologické pěstování jabloní……………………………...22 3.3.4.3 Integrovaná produkce ovoce………………………………24

3.3.5

Tvarování a řez ovocných dřevin…………………………………….. ..25 3.3.5.1 Tvarování a řez v konvenčních sadech…………………...25 3.3.5.2 Tvarování ovocných dřevin v ekologických sadech…….28

3.3.6

Opylovací poměry jabloní……………………………………………….29

3.3.7

Způsoby obdělávání půdy v konvenčních sadech……………………..30 3.3.7.1 Černý úhor…………………………………………………..30 3.3.7.2 Herbicidní úhor……………………………………………..30 3.3.7.3 Zatravněné meziřadí…………………………………….….31 3.3.7.4 Mulčování……………………………………………….…..32

3.3.8

Obdělávání půdy v ekologicky vedených sadech……………………..32

3.3.9

Vybrané pěstované odrůdy jabloní ve sledovaných lokalitách…...…34

5

3.4 METODIKA PRÁCE…………………………………………………………35 3.5 Charakteristika území…………………………………………………….…..35 3.5.1

Klimatické a půdní podmínky ve sledovaných lokalitách……………...35

3.5.2

Charakteristika zemědělského podniku……………………………….….36

3.5.3

Konvenční ovocný sad Týn nad Bečvou…………………………………37

3.5.4

Ekologický sad Podhoří……………………………………………………37

3.6 Metodika vyhodnocování plevelů…………………………………………38

4 VÝSLEDKY………………………………………………………………………...…39 4.1 Vyhodnocení zaplevelení z roku 2010…………………………………...39 4.1.1

Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Týn nad Bečvou…....39

4.1.2

Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Podhoří ……………..41

4.2 Vyhodnocení zaplevelení z roku 2011…………………………………...45 4.2.1

Ovocný sad Týn nad Bečvou……………………………………………...45

4.2.2

Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Podhoří ……………..47

4.3 Vyhodnocení zaplevelení z roku 2012…………………………………...51 4.3.1

Ovocný sad Týn nad Bečvou………………………………………….…..51

4.3.2

Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Podhoří………...……53

4.4 Statistické zpracování dat…………………………………………………....57

5 DISKUZE………………………………………………………………………….……62 5.1 Diskuze k výsledkům druhového složení v konvenčním

sadu………………………………………………………………………………….62 5.2 Diskuze k výsledkům druhového složení v ekologickém

sadu………………………………………………………………………………….64 5.3 Srovnání výsledků pozorování obou ovocných sadů……..………67

6 ZÁVĚR…………………………………………………………………………………..69 7 SOUHRN A RESUME………………………………………………………….….71 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………………..72 9

PŘÍLOHY……………………………………………………………………………...76 6

1 ÚVOD Plevelné rostliny jsou trvalou a nedílnou součástí zemědělské výroby. Již od počátku zemědělské výroby byly plevelné rostliny významným škodlivým činitelem a jejich regulace byla vždy velmi časově i ekonomicky náročná. Nejdříve se plevele odstraňovaly pouze ručně, později pomocí strojů a chemie. Metody regulace zaplevelení se neustále zdokonalují, zejména v souvislosti s používáním herbicidních přípravků (Kneifelová, Mikulka, 2003). Přesto dlouhodobé používání herbicidů způsobuje i nemalé problémy. Jedním z nich je zúžení druhového spektra plevelů a s tím související vznik vysoce konkurenčních druhů plevelných rostlin a zároveň vznik jejich rezistence proti herbicidům. Objevují se ve větší míře plevele v oblastech, kde se dříve nevyskytovaly. Je tedy nutný rozvoj metod diagnostiky a nových způsobů regulace zaplevelení. Nežádoucí je také fytotoxicita reziduí herbicidů v půdě a její působení na zemědělské plodiny. Cílem tedy není úplná likvidace plevelů, ale uchování jejich genofondu s ohledem na vztah zemědělská půda – nezemědělská půda – krajina (VÚRV, 2003). Součástí rostlinné výroby je také pěstování ovoce. Toto má u nás velmi bohatou tradici a také zde se člověk setkává s problémem zaplevelení. Zejména přemnožení plevelných rostlin v příkmenných pásech sadů s ovocnými dřevinami může mít za následek snížení výnosu a zhoršení zdravotního stavu dřevin. Proto i v tomto odvětví zemědělské výroby je nutná regulace těchto zaplevelujících rostlin. Tato diplomová práce se zabývá vyhodnocením zaplevelení ovocných sadů s ekologickým a konvenčním způsobem hospodaření.

7

2 CÍL PRÁCE v průběhu tří let stanovit druhové složení plevelů ve vybraných ovocných sadech – v ekologickém a v sadu s konvenčním způsobem pěstování ovoce vyhodnotit zjištěné výsledky a porovnat rozdílný výskyt plevelů v průběhu tříletého sledování s ohledem na rozdílný způsob hospodaření v obou sadech určit druhy plevelů, které mohou v ovocných sadech významně škodit navrhnout možnosti regulace zaplevelení v obou ovocných sadech

8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Charakteristika plevelných rostlin 3.1.1 Základní rozdělení plevelů Rozdělit plevelné rostliny lze podle mnoha hledisek. Jedním z kritérií může být místo nebo lokalita, kde se danému plevelu nejlépe daří a vyskytuje se zde tedy nejčastěji. Dle autorů Dvořák, Smutný (2003) můžeme plevele rozdělit následovně: a) polní plevele – to jsou plevele orných půd, okrasných zahrad a ovocných sadů a také vinohradů a chmelnic apod. Řadí se sem druhy, kterým vyhovují lokality bez souvislých porostů a s půdou, která je dobře zásobená živinami. b) luční plevele – sem patří plevele luk, pastvin i okrasných trávníků. Zde najdeme druhy, kterým vyhovují místa s trvalejším porostem, zejména travním a s dobrým osvětlením. Význam této skupiny plevelů vzrůstá, protože se rozšiřuje extenzivně obhospodařovaná část zemědělské půdy a tato bývá nejčastěji tvořena právě trvalými travními porosty. c) vodní plevele – jsou rostliny, kterým se nejlépe daří v blízkosti vodních toků, popř. jiných vodních nádrží a systémů. d) lesní plevele – se vyskytují zejména v lesích a nejvíce škodí v prvních letech po výsadbě lesních porostů. Nejčastějším hlediskem pro rozdělení plevelných rostlin je klasifikace podle jejich biologických vlastností. To může být zejména způsob rozmnožování, hloubka zakořenění nebo délka vegetace a jiné (Mikulka, 1999). Autoři Hron, Kohout (1986) rozdělují plevelné rostliny takto: a) plevele jednoleté, které se množí nejčastěji pouze generativně – jsou to rostliny, které během jednoho roku vytvoří plody i semena, určité druhy přezimují a jejich množení probíhá výhradně semeny. Tyto druhy se dále dělí na plevele jednoleté efemérní, které mají velmi krátkou vegetační dobu a jsou to většinou málo nebezpečné rostliny. Dále na plevele jednoleté časné jarní, které klíčí velmi brzy na jaře již při teplotách kolem 0oC, plevele jednoleté pozdní jarní, tyto klíčí při vyšších teplotách půdy a daří se jim lépe v řidších porostech a plevele jednoleté ozimé, u kterých klíční rostlinky z podzimu přezimují a na jaře pokračují v růstu.

9

b) plevele víceleté, které se množí převážně generativně – to jsou rostliny, které se nejčastěji množí pomocí semen. V prvním roce kvetou a plody a semena se tvoří až v dalších letech po přezimování. Více ohrožují zejména víceleté plodiny. c) plevele vytrvalé, množící se hlavně vegetativně – jsou to druhy, které se množí jak semeny tak i vegetativně, a převažuje často vegetativní množení. Tyto plevele můžeme dále rozdělit na plevele vytrvalé mělce kořenící, u kterých se vegetativní orgány nacházejí přímo na povrchu půdy nebo mělce v ornici, a dále na plevele vytrvalé hlouběji kořenící, jejichž rozmnožovací vegetativní orgány mohou pronikat hluboko do půdy a jsou často velmi větvené. d) plevele parazitické – které často neobsahují chlorofyl a jsou výživou závislé na hostitelské rostlině, nebo jsou to druhy s autotrofní výživou pomocí přísavných kořínků, které pronikají do pletiv hostitele. Z pohledu ekologického zemědělství lze plevele rozdělit na základě jejich přímého vlivu na pěstované plodiny. Lze je tedy dle Šarapatka, Urban (2006) rozdělit na: a) plevele velmi nebezpečné – jedná se o velmi vzrůstné plevele, které mohou škodit již při malém počtu a je třeba proti nim zasahovat přímými metodami. b) příležitostné (přechodné plevele) – sem lze řadit většinu druhů. Jsou to rostliny, které při běžném výskytu neškodí a regulují se až při jejich přemnožení. c) nevýznamné plevele – u těchto druhů většinou nedochází k jejich přemnožení a není tedy nutná jejich regulace, jsou samy regulovány běžnými agrotechnickými zásahy. 3.1.2 Rozmnožování a rozšiřování plevelů U plevelných rostlin existují dva základní typy rozmnožování, a to vegetativní (nepohlavní)

a

generativní

(pohlavní).

Který

daná

rostlina

využije

záleží

na podmínkách, ve kterých se rostlina právě nachází. Generativní rozmnožování je množení pomocí semen nebo plodů. Většina plevelů má schopnost tvorby semen, ale u řady vytrvalých druhů nemusí být tato metoda množení příliš významná. Při tomto způsobu množení vznikají nové kombinace vlastností rostlin a takto množení jedinci se mohou lépe přizpůsobovat prostředí.

10

Množství vytvářených semen je různé u jednotlivých druhů. Obecně lze říci, že menší druhy s většími semeny tvoří menší počet semen a druhy vzrůstné s drobnými semeny jich tvoří mnohem více. Vegetativní rozmnožování je množení rostlin pomocí částí rostlin, jako jsou různé oddenky, výběžky, hlízky, kořeny a další. Jde o velice efektivní způsob rozmnožování, zejména u rostlin, jejichž rozmnožovací orgány mají vysokou regenerační schopnost a tyto rostliny dokážou rychle vytvářet velmi husté porosty (Jursík et al, 2011). Většina plevelných rostlin tvoří velké množství semen a tato se dokáží snadno rozšiřovat do okolí. Zároveň často mají semena delší klíčivost a mohou tedy zůstávat v půdě a klíčit i po delší době. Způsoby rozšiřování záleží na typu semene a na způsobu rozmnožování (Hron, Kohout 1988). Způsoby rozšiřování semen mohou být (Krejčíř, Dvořák 1966): -

přímé rozšiřování – semena vypadnou přímo pod mateřskou rostlinu. Je to nejméně efektivní způsob rozšiřování.

-

anemochorní – tedy rozšiřování pomocí větru. Takto se rozšiřují nejčastěji ochmýřené nažky. Tento způsob může být jak na malé tak i na velké vzdálenosti.

-

zoochorní – semena jsou roznášena za pomoci zvířat, a to buď na jejich povrchu (exozoochorní), kdy jsou semena vybavena nějakým příchytným zařízením, např. háčky. Nebo jsou semena pozřena a projdou zažívacím traktem (endozoochorní).

-

autochorní – semena rozšiřuje samotná mateřská rostlina buď vypadnutím nebo vymršťováním apod.

-

hydrochorie – je rozšiřování pomocí vody.

-

antropochorie – je způsob, kdy je rozšiřování semen způsobeno činností člověka (doprava, výsev špatného osiva apod.).

11

3.1.3 Význam plevelů Obecně se za plevel považuje každá rostlina, která se na daném stanovišti nachází proti vůli člověka. Stanovištěm nemusí být pouze plochy zemědělských plodin, okrasných rostlin, sadů, vinic, pastvin, ale mohou to být také místa, kde člověk žádnou vegetaci nechce, např. chodníky, okraje silnic apod. V zemědělské rostlinné výrobě jsou plevele považovány za škodlivé organismy a hodně agrotechnických zásahů se provádí právě s účelem regulace těchto nežádoucích organismů (Jursík, 2011). Přesto při regulaci plevelů není cílem zničit veškerou plevelovou vegetaci, ale pouze omezit její výskyt na neškodnou hranici. Stanovit však tuto hranici není snadné, protože škodlivost plevelných rostlin je různá u různých druhů plodin a závisí také na povětrnostních podmínkách během vegetace (Kohout, 1993). Všeobecně plevele snižují půdní úrodnost. S tím souvisí odčerpávání přístupné vody z půdy plevelnými rostlinami. Dále plevele kulturní rostliny zastiňují a mohou tak způsobovat snížení teplot půdy, které je nežádoucí. S odčerpáváním vody také plevele odčerpávají plodinám i živiny. Stupeň škodlivosti plevelů se mění s vlastnostmi kulturních rostlin, které na daném stanovišti rostou. Uplatní se tedy zejména ten druh plevele, který roste s pěstovanou rostlinou a není tedy utlačován porostem ani dalšími vlivy. Škodlivost plevelných druhů se také mění s účelem pěstování rostliny, jiná škodlivost bude např. při pěstování obilí na zrno a jiná při pěstování pro zelené krmení (Dvořák, Smutný 1997). U plevelných rostlin se také projevuje nepřímá škodlivost. Plevele mohou rozšiřovat některé choroby a škůdce pěstovaných plodin. Vývojová stádia těchto škůdců přežívají právě na plevelných rostlinách. Dále plevele poskytují úkryt a potravu některým živočišným škůdcům, např. dřepčíci, květilka apod. A v neposlední řadě také mohou

plevelné

rostliny

snižovat

produktivitu

práce

zejména

ztěžováním

agrotechnických zásahů a zvyšováním nákladů na práci. Některé plevele jsou také významnými pylovými alergeny (Krejčíř, Dvořák 1966). Přesto se objevují i plevele, které pěstované rostlině příliš neškodí a naopak některé mohou mít i užitečné funkce. Plevele jsou součástí biologické rozmanitosti dané lokality a hovoří se o některých jako o doprovodných rostlinách a není třeba je nijak regulovat (Jursík, 2011).

12

Kladné vztahy mezi plevelnými a kulturními rostlinami jsou často v pozadí. Přesto mají plevele také mnoho pozitivních vlastností i v ovocném sadu. Plevele mohou chránit půdu proti vodní a větrné erozi, což je důležité zejména na svazích, kde jsou sady často vysazovány. Plevele také mohou chránit půdu proti mechanickému poškození, jsou zdrojem organické hmoty v půdě, dále mohou být plevele útočištěm užitečných živočichů v sadu a obecně snižují negativní dopad pěstování monokultury. Některé druhy plevelů mohou být také ukazatele chemických a fyzikálních vlastností půdy, např. druh Papaver rhoeas indikuje neutrální pH půdy a druh Chenopodium album roste na půdě bohaté na dusík. Mnoho druhů plevelů má léčivé účinky, např. druh Equisetum arvense, a některé druhy jsou také využívány jako krmivo pro hospodářská zvířata (Lipecki, 2006)

3.2 Plevelné druhy ovocných sadů 3.2.1 Možnosti regulace plevelů v intenzivních sadech Smyslem regulace plevelů v intenzivních výsadbách je zejména omezení rozmnožování plevelných rostlin pomocí vhodně zvolených metod. Systém této regulace můžeme rozdělit na diagnostiku zaplevelení, preventivní metody regulace a přímé zásahy proti plevelům (Kohout, 1993). Využitím preventivních metod v regulaci zaplevelení je snaha o to, aby hladina zaplevelení byla dlouhodobě co nejnižší a tím se zjednodušilo následné použití metod přímých. Jednou z významných nepřímých metod regulace je zpracování půdy a s tím související změna fyzikálních vlastností půdy. Jedná se zde o úroveň závlahy, hnojení, popř. způsobu obdělávání půdy v meziřadí nebo příkmenném pásu. Těmito způsoby regulujeme zejména množství a rozmístění semen i vegetativních rozmnožovacích orgánů plevelů v půdě (Mikulka, 1999). Přímé zásahy proti plevelům lze rozdělit na metody mechanické, biologické a chemické. Mechanické metody zahrnují kultivační zásahy proti plevelům zejména během vegetace, a patří sem např. mělká kultivace, ruční okopávka, sežínání zatravněného meziřadí anebo mulčování půdy v příkmenných pásech (Kohout, 1993). K biologické regulaci zaplevelení se využívají živé organismy, jako jsou houby, viry a fytofágní hmyz a roztoči. V ovocných sadech se tato metoda příliš nevyužívá vzhledem k rozsáhlosti ovocných výsadeb (Kohout, 1993).

13

Nejrozšířenější chemickou metodou regulace plevelů je používání herbicidů. Herbicidy aplikujeme buď na listy vzešlých plevelů, nebo na půdu. V současnosti je snaha nahradit toxické herbicidy přípravky, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Dalším současným problémem bývá vznik rezistence plevelů vůči často používaným chemickým látkám. Je tedy nutné střídání používaných herbicidů (Blažek, 2001). 3.2.1.1 Herbicidy a jejich použití v sadech Herbicidy lze rozdělit na dvě základní skupiny. Na neselektivní (totální) herbicidy, které likvidují téměř všechnu rostoucí vegetaci. Tuto skupinu můžeme dále rozdělit na herbicidy, které mají trvalejší účinek, ale nelze u nich stanovit přesně délku reziduí v půdě. A dále na herbicidy, které účinkují krátkodobě a často jsou v půdě rychle odbourávány. Druhou skupinou jsou herbicidy selektivní, které účinkují jen na určitou skupinu nežádoucích rostlin, která se od jiných odlišuje vlastnostmi i celkovým biochemismem. Důležité u aplikace všech herbicidů je správná dávka a volba vhodné doby aplikace (Kužma et al, 1997). Nejspolehlivější metodou regulace plevelů v ovocných sadech je používání herbicidů. Základními používanými přípravky jsou herbicidy pre-emergentní a postemergentní. Pre-emergentní herbicidy omezují klíčící osivo plevelů v půdě, ale neregulují již vzejité plevelné rostliny. Účinek těch herbicidů je závislý na okolních podmínkách a způsobu aplikace. Post-emergentní herbicidy regulují vzejité rostoucí plevele. Účinek může být ovlivněn velikostí plevelného druhu, jeho vegetačním stádiem i podmínkami prostředí. Obecně lze říci, že se lépe regulují drobnější plevele než druhy vzrůstné (Mitchem, 2006). Pro kontrolu plevelů v ovocných sadech se nejčastěji používají herbicidy s účinnou látkou glyphosate (např. přípravek Roundup). Nové herbicidy na bázi MCPA jsou také používány (přípravek Basta). Z ekologického hlediska je doporučováno používat kontaktní herbicidy, které jsou méně škodlivé pro pěstované plodiny (Buskiene, 2006). 3.2.2 Regulace plevelů v ekologických ovocných sadech Plevel je obecně definován jako rostlina, která roste na stanovišti proti vůli pěstitele. Plevelem může být každá rostlina, jak nekulturní tak i kulturní. Plevel tedy

14

podle definice Evropské společnosti pro výzkum plevelů je rostlina, která brání cílům člověka. Různé systémy zemědělství mají ale na plevele rozdílný pohled. Zatímco v konvenčním zemědělství se zdůrazňují negativní vlastnosti plevelů a je snaha o jejich úplnou likvidaci, v ekologickém zemědělství se na plevele pohlíží obecněji i z hlediska jejich kladných vlastností. V ekologickém zemědělství je snaha udržet plevelné rostliny v takové

míře,

která

nezpůsobuje

významné

ztráty

na

pěstované

plodině.

V ekologickém zemědělství je zakázáno používání herbicidů (Urban, Šarapatka et al, 2003). V EZ představuje regulace plevelů soubor opatření, kterými se udržují plevelné rostliny pod prahem ekonomické škodlivosti. Nejčastějšími metodami v EZ jsou preventivní opatření. Je to komplex agrotechnických zásahů, kterými se nejčastěji reguluje množení plevelů. Patří sem střídání plodin, vhodný termín setí, použití kvalitního čistého osiva, zpracování půdy, hustota porostu i následná péče o strniště po sklizni. Vliv na plevelné společenstvo má také vodní režim (závlaha) a zásoba živin v půdě (Moudrý et al, 2007). Dalšími možnostmi regulace zaplevelení v EZ jsou přímé, nejčastěji mechanické zásahy proti plevelům. Jelikož v EZ nelze spoléhat na herbicidy, je důležité správné načasování těchto přímých zásahů. Za nejdůležitější přímou metodu lze považovat vláčení branami, při kterém dochází k mechanickému ničení plevelů. Dále lze k regulaci zaplevelení použít plečkování, při kterém navíc dochází také ke kypření ulehlé půdy (Urban, Šarapatka et al, 2003). V ekologickém zemědělství také dochází k rozšiřování další přímé metody regulace zaplevelení a to je termická regulace. Je to likvidace nežádoucích rostlin pomocí ohřevu plamenem. Nejčastěji lze toto opatření využít před vzejitím kulturní plodiny. Při této metodě nedochází rovnou ke spálení rostliny, ale dojde k ohřevu rostliny asi na 70oC a tím ke zvýšení objemu buněčné šťávy a následnému protržení buněčných stěn a zároveň ke srážení bílkovin a konečné dehydrataci a odumření rostliny (Šarapatka, Urban, 2006). Další metoda, která se používá nejčastěji v ovocnářství a zelinářství, je mulčování. Tato metoda spočívá v nastýlání půdy organickou hmotou do určité výšky a tím je redukován růst nežádoucích rostlin. Tato metoda má řadu předností, podporuje živiny v půdě, zlepšuje půdní strukturu, dochází k ochraně před vysycháním půdy, udržuje půdní teplotu a samozřejmě potlačuje růst plevelů. K nastýlání můžeme použít materiály

15

jako sláma, chlévský hnůj, kompost z jiných organických hmot, ale bez plevelů, posekaná tráva apod. Nevýhodou této metody je vyšší náročnost na ruční práci a možnost vytvoření úkrytu pro nežádoucí živočichy, jako např. hlodavce a slimáky (Urban, Šarapatka et al, 2003). Je potřeba také zmínit metody biologické, které v našich podmínkách nejsou zatím zcela rozvinuté. Tato metoda využívá jiné organismy, jako je hmyz, houby a jiné k regulaci plevelů. Je to metoda šetrná k životnímu prostředí a nehrozí zde možnost vzniku rezistence, ale může být omezená pomalým účinkem a vlivem okolního prostředí (teplota, srážky apod.). V EZ se mohou používat k regulaci zaplevelení také např. kozy, ovce a skot (Moudrý et al, 2007). 3.2.3 Charakteristika vybraných druhů plevelů ovocných kultur Za jeden z nejběžnějších plevelů ovocných výsadeb lze považovat pampelišku lékařskou (Taraxacum officinale). Jde o vytrvalou rostlinu, která tvoří nadzemní listové růžice a má mohutný kůlový kořen. Množí se převážně semeny. Plody jsou ochmýřené nažky, které vítr roznáší na velké vzdálenosti a tyto nejlépe klíči z povrchu půdy, proto se více prosadí na neobdělávaných půdách. Je rozšířená po celém území a její výskyt stoupá, zejména šířením z neobdělávaných ploch. Lze ji řadit mezi velmi nebezpečné plevele (Mikulka et al, 2001). Dalším nežádoucím plevelem travního porostu ovocných sadů je šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius). Jedná se o vytrvalou bylinu s mohutným kůlovým kořenem. Množí se nejčastěji generativně. Rostlina vytváří velké množství semene, které klíčí jak z povrchu půdy, tak i v hloubce 5 cm. Je to častá rostlina s velkou konkurenční schopností. Opět se rozšiřuje zejména z nesečených porostů. Regulovat šťovík lze častým sečením porostu a při velkém rozšíření herbicidy (Mikulka et al, 2009). Z dalších významných plevelů lze jmenovat pýr plazivý (Elytrigia repens). Je to vytrvalá travina. Pýr vytváří mohutné plazivé oddenky, které se nachází v horní vrstvě půdy a těmito oddenky, které se snadno rozrůstají, se množí. Rozmnožuje se i generativně a semena mají životnost několik let. Je to velmi silná konkurenční rostlina, která obsahuje látku, která má alelopatické účinky, takže brání v růstu okolním rostlinám. Regulace tohoto plevele je náročná, nejdůležitější je zejména prevence a zabránění rozšíření pýru (Kneifelová, Mikulka, 2003).

16

Významný je také druh pcháč oset (Cirsium arvense). Jedná se o vytrvalý plevel s velmi hlubokým kořenem. Rozmnožuje se jak vegetativně tak generativně. Semena jsou roznášena větrem na velké vzdálenosti. Pcháč se v současnosti více rozšiřuje díky omezování kultivačních prací a zejména díky jeho rezistenci k běžně používaným herbicidům. K regulaci se nejčastěji používají systémové herbicidy aplikované na plně vyvinuté rostliny pcháče (SRS, 1999).

3.3 Charakteristika jabloňových výsadeb 3.3.1 Historie ovocných výsadeb u nás Pěstování ovoce je významná součást rostlinné výroby. Ovoce hraje významnou roli ve výživě člověka, protože obsahuje látky, které působí příznivě na lidský organismus. Ovoce je také významnou surovinou pro konzervárenský průmysl. V neposlední řadě také ovocné stromy ovlivňují vzhled krajiny, mohou zlepšovat mikroklima a bránit vodní i větrné erozi. Ze dřeva mnohých ovocných druhů se také například vyrábí nábytek apod. (Kyncl et al, 1979). Nejstarší záznamy o pěstování ovocných dřevin pochází ze starověku. Římané hojně pěstovali zejména jabloně, hrušně, slívy a další. Ve střední Evropě, kde nebylo vhodné klima pro jižní ovoce, se nejdříve ovoce pouze sbíralo a pěstovaly se domácí plané ovocné dřeviny. Nové formy vznikaly zejména přirozeným křížením i změnami podnebí. Začalo docházet k záměrnému pěstování ovocných druhů, kde jabloň byla velmi rozšířená. V Čechách máme písemné záznamy o ovocných zahradách z 11. – 12. století. Tyto ovocné zahrady patřily nejčastěji církvi, vyšší i nižší šlechtě. Ale i na malých hospodářstvích a kolem obydlí se pěstovalo ovoce. První záznamy o vyšlechtění nových odrůd existují ze 14. století. Ovoce se v této době nejčastěji sušilo, později se vyráběla povidla. K úpadku rozvoje ovocnictví došlo po třicetileté válce. Poté šlechta začala s obnovou pěstování ovoce. Začaly se více pěstovat exotické ovocné druhy, citrony, pomeranče, fíky a jiné. Od 19. stol. se začalo nekvalitní ovoce zpracovávat v palírnách, vyrábělo se např. ovocné víno, popř. ocet. V tomto období dochází také rozšíření sortimentu ovocných druhů a začíná se prosazovat pěstování odrůd ovoce v nejvhodnějších oblastech. Ovoce se také vyváželo, zejména do Německa. Rozvíjí se také nové způsoby konzervace. Po 1. světové válce dochází k dalšímu rozvoji

17

ovocnictví a vzrůstají počty pěstovaných ovocných stromů. Toto bylo ale přerušeno velmi silným mrazem v roce 1929, kdy došlo k velkým ztrátám na ovocných dřevinách (Beranová, Kubačák, 2010). Po roce 1948 došlo k převedení pěstování ovoce na velkovýrobu. Vytvořily se velké pěstební plochy a pěstování se zintenzivnilo. Pěstování ovoce se stalo důležitou součástí rostlinné výroby, protože ovocné stromy se mohou pěstovat na místech, která jsou pro ostatní plodiny méně vhodná, např. na svazích. Ovocné výsadby se navíc stávají složkou významnou životního prostředí i krajinným prvkem (Schuchman et al, 1986). Koncem 20. stol. u nás bylo velmi významné také samozásobení ovocem. To pokrývalo téměř polovinu veškeré spotřeby domácího ovoce. To ale postupně ztrácí na významu. Více se rozvíjí pěstování okrasných rostlin (Blažek, 1998). V současnosti je u nás nejvíce rozšířeným pěstovaným ovocným druhem jabloň. Celková výměra ovocných sadů u nás činí 22 339 ha, z toho je 16 413 ha sadů produkčních. Velký podíl z této výměry tvoří sady přestárlé. Jabloně se pěstují na ploše 9 135 ha a průměrná celková roční produkce jabloní za posledních 10 let u nás je asi 225 000t (MZe, 2011). 3.3.2 Vývoj ekologického pěstování ve světě a u nás Ekologické zemědělství vyrábí kvalitní produkty a šetrně přistupuje k životnímu prostředí. Snaží se využívat zejména přírodních zákonitostí a přírodních zdrojů, vytváří uzavřený koloběh živin a snaží se spotřebovat co nejmíň energie. V ekologickém zemědělství je zakázáno používání chemických umělých prostředků na ochranu rostlin i na hnojení. EZ se snaží o udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti, spojuje rostlinnou i živočišnou složku výroby a snaží se vyrobit co nejkvalitnější produkty za přiměřenou cenu (Moudrý, 1997). Už na počátku 20. století začalo docházet ke změnám ve způsobech tradičního zemědělství. Lidé se často stěhovali do měst a díky rozvoji techniky došlo ke zvýšení produktivity v zemědělské výrobě. Po první světové válce se začínaly objevovat první záporné tendence v zemědělství, protože kvůli používání chemických látek a strojů došlo ke zhoršení kvality půdy. Ještě více se tato negativní situace projevila po druhé

18

světové válce v důsledku nedostatku potravin během války. Po roce 1948 došlo ke vzniku velkovýroby v zemědělství a tradiční způsoby hospodaření téměř zanikly (Šarapatka, Urban, 2006). Na začátku 60. let 20. století se objevili zprávy o zhoršení životního prostředí a zejména o jeho vlivu na obyvatelstvo. V roce 1972 byl zveřejněn dokument pod názvem Meze růstu, který informoval o tom, že i přírodní zdroje nejsou neomezené a jsou vyčerpatelné. V tomto období došlo také k tzv. ropné krizi. V roce 1973 Světová unie ochrany přírody a zdrojů vytváří koncepci o ochraně přírody včetně člověka. Koncem 80. let 20. století vznikla myšlenka trvale udržitelného rozvoje a byla snaha o její šíření do povědomí populace (Moudrý et al, 2007). Od 90. let 20. století začal vzrůstat zájem o kvalitní biopotraviny, což jsou výrobky vyráběné právě v ekologickém zemědělství. V mnoha zemích je rozvoj EZ podporován různými dotacemi ze státního rozpočtu, aby se mohly ekologickým zemědělcům vyrovnat menší výnosy z hektaru a vyšší náklady. Začalo vzrůstat uvědomění lidí právě o ekologickém hospodaření a jeho výhodách (Plíšek, 2001). U nás začalo ekologické zemědělství vznikat od poloviny 80. let přechodem prvních farem na ekologický způsob hospodaření. Dochází k nárůstu počtu ekologických zemědělců. Ke konci roku 2011 se ekologicky hospodaří na výměře téměř 500 000 ha, což je 11,4 % z celkové zemědělské půdy. Zvyšuje se také podíl orné půdy, na které se hospodaří ekologicky. Zvyšuje se také počet vinic i sadů, které přechází na ekologické hospodaření (MZe, 2012). 3.3.3 Klimatické a půdní podmínky pěstování jabloní Nejpěstovanějším ovocným druhem u nás je jabloň. Plody jabloně se využívají nejen pro spotřebu v čerstvém stavu, ale také se zpracovávají do dalších produktů (sirupy, mošty, vína atd.). Z botanického hlediska patří rod jabloň (Malus) do čeledi Rosaceae. Na vzniku našich odrůd se podílely např. botanické druhy Malus sylvestris, Malus pumila, Malus prunifolia a zejména Malus floribunda pro její odolnost proti strupovitosti. Plodem jabloně je malvice. V současnosti je největší zájem o odrůdy odolné proti houbovým chorobám (Richter, 2004).

19

Jabloně patří pro svou přizpůsobivost se prostředí mezi druhy méně náročné. Toto je dáno také možností zvolit z velkého spektra různých odrůd a podnoží tu nejvhodnější na dané stanoviště. Na expozici a terén má jabloň nejmenší požadavky z ovocných druhů. Jabloň roste i na stanovištích obrácených k severu. Snese i mrazové doliny a větrné plochy. Přesto nejsou příliš vhodné lokality s příliš silnými větry a kotliny s velkými mrazy (Blažek, 1998). Důležitým činitelem při pěstování všech rostlin je voda. Obecně jabloně vyžadují nejméně 500 mm srážek za rok. Potřeba vody u jabloní kolísá v závislosti na fenofázi, ve které se dřevina právě nachází. Hodně vody jabloň vyžaduje v období květu a plného růstu letorostů a kořenů. Nejvíc vody jabloň přijímá pomocí kořenů z půdy. Při nedostatku vody dochází k omezení růstu. Příjem vody je ovlivňován teplotou půdy, kyselostí a obsahem kyslíku v půdě. Stejně jako rostlinu poškozuje nedostatek vody, stejně tak nadbytek vody je u jabloní nežádoucí. Nadbytek vody nesnáší žádná ovocná dřevina. Potřebu vody u jabloní můžeme hodně ovlivnit vhodným výběrem podnože. Výška hladiny podzemní vody by u jabloní měla být v rozmezí 0,8 m až 1,5 m opět v závislosti na zvolené podnoži (Dvořák, 1987). Nejvhodnější průměrná roční teplota pro pěstování jabloní se liší v závislosti na odrůdě, od 9-10oC u teplotně nejnáročnějších odrůd po 6,5oC u nejméně náročných. Opět zde záleží na jednotlivých fenofázích, protože např. v době květu nejsou vhodné příliš vysoké teploty, protože mohou bránit opylování rychlým vysycháním blizen. V době vegetačního klidu mohou být jabloně poškozeny naopak příliš nízkými teplotami, ke kterým jsou nejnáchylnější v době od rašení květních pupenů do konce kvetení (Blažek, 2001). Základním předpokladem dostatečné asimilace u rostlin je dostatek světla. Z obecného pohledu jabloně patří mezi méně náročné ovocné dřeviny na světlo. Jsou zde opět velké rozdíly mezi jednotlivými odrůdami. Dostatek světla lze zajistit zejména vhodným sponem při výsadbě, volbou vhodné expozice a důležitý je také pravidelný průklest stromů. Při nedostatku světla jabloně málo plodí, výhony nevyzrávají a jsou náchylnější k chorobám a škůdcům a mohou i odumírat (Dvořák, 1987). Vzhledem k dlouhodobému setrvání ovocné dřeviny na jednom stanovišti má velký význam kvalita půdy. Dřeviny vytváří hlubší kořenový systém, a proto by měla být kvalitní i podorniční vrstva půdy. Dřeviny by měly mít dostatek přístupné vody i v hlubších vrstvách půdy a snášet proto lépe sušší období. Nejvhodnějším půdním

20

druhem je lehčí až středně těžká půda. Hloubka půdního profilu záleží na použité podnoži, od hloubky 1 m do 1,7 m. Je vhodný vysoký obsah humusu, protože humózní půdy lépe jímají vodu. Zejména před výsadbou sadu tedy můžeme sad vyhnojit zásobním hnojením, např. hnojem nebo zeleným hnojením. Jabloně jsou relativně tolerantní k půdní reakci, nejlepší půdní reakce je neutrální až slabě kyselá. Některé půdy mohou mít nedostatek kyslíku, což je způsobeno právě špatnou kvalitou půdy, a toto není pro jabloně příliš vhodné (Blažek, 2001). Vliv na růst ovocných dřevin má také kvalita ovzduší. Díky obsahu vzduchu je umožněno dýchání nejen v rostlinách, ale i v půdě. Nejdůležitějšími prvky vzduchu je kyslík a oxid uhličitý, naopak nežádoucí je vysoký obsah zejména oxidu siřičitého a popílku. Významný vliv má také pohyb vzduchu, urychluje výměnu vzduchu, ale naopak velký vítr může škodit vývratem stromů. Při nedostatečném pohybu vzduchu mohou být dřeviny více napadány chorobami. Také vlhkost vzduchu má svůj význam. Vyšší vlhkost vzduchu má kladný vliv na dozrávání ovoce, ale pokud trvá delší dobu, může se více rozšířit strupovitost. Naopak příliš nízká vlhkost vzduchu může způsobit rozšíření padlí nebo svilušek (Dvořák, 1987). 3.3.4 Možnosti pěstování jabloní 3.3.4.1 Konvenční ovocné sady Pojem „konvenční zemědělství“ je název pro intenzivní formy zemědělské výroby zejména v průmyslově vyspělých státech. Cílem tohoto zemědělství je intenzivní výroba a maximální produkce s využitím vysokých energetických i materiálových vstupů. Existují různé formy konvenčního zemědělství a nečastěji se jedná o přesně řízenou produkci. Některými důsledky konvenční formy hospodaření může být znečištění ovzduší, podzemních i povrchových vod, snižování kvality půdy, snížení počtu druhů flory i fauny a další (Moudrý, 2007). Intenzivní ovocné výsadby v současnosti se vyznačují zejména nižšími tvary stromů a větším počtem stromů na ploše. Tímto zahuštěním výsadeb dojde ke snížení nákladů na práci, nákladů na ochranu stromů a zvýší se výnos i kvalita plodů. Přesto pokud dojde k přílišnému zahuštění těchto výsadeb, může klesnout nejen kvalita plodů, ale také výnos z hektaru. Ovocné stromy v těchto intenzivních výsadbách rychle

21

nastupují do plodnosti, ale mají většinou nižší životnost. Nevýhodami těchto intenzivních sadů bývají vyšší náklady na založení výsadby, nutnost kvalitních sazenic a technického vybavení (Blažek, 1998). Intenzivní jabloňové sady jsou nejčastěji vysazeny jako tradiční výsadby, které mohou mít čtvercový nebo i trojúhelníkový spon, a dále se využívají pásové výsadby, které jsou tvořeny jednou nebo více řadami stromů. Další možností jsou stěnové výsadby. Tyto stěny mohou mít opěrnou konstrukci nebo ji mít nemusí. Tato konstrukce nejčastěji slouží buď jako opora ke stromům nebo slouží ke tvarování dřevin (Kyncl, 1979). 3.3.4.2 Ekologické pěstování jabloní Ekologické zemědělství je v jiných zemích nazýváno také biologické nebo organické zemědělství. Je to forma hospodaření, která respektuje vzájemné vztahy mezi organismy a prostředím. V ekologickém hospodaření je snaha o zrušení monokultur a vytvoření pestrých společenství, kdy pěstované plodiny bývají obklopeny dalšími rostlinnými druhy, jako jsou louky, keře, i vodní plochy s doprovodnou zelení. Tyto doprovodné rostliny poskytují mnohým organismům životní prostor i potravu a tyto organismy pak pomáhají udržovat ekologickou rovnováhu v prostředí (Plíšek, 2001). V meziřadí ekologických ovocných výsadeb musí pěstitelé udržovat trvalý porost z travin

nebo

z bylin.

Tento

porost

by

měl

být

pravidelně

kosen,

aby

se nekontrolovatelně nerozšířil i na okolní zemědělskou půdu. Výhodou tohoto porostu je zejména ochrana půdy proti erozi, proti poškození mechanizačními přejezdy, proti působení nežádoucích klimatických činitelů atd. Při zastoupení jetelovin v tomto porostu meziřadí může docházet k posilování mykorrhizy, která je pro pěstované ovocné dřeviny prospěšná. Porost v meziřadí v ekologickém ovocnářství se také může mulčovat. Příkmenný pás se udržuje bez nežádoucí vegetace mechanicky pomocí kultivace výkyvným nářadím, a je také možné nastýlání organickým materiálem. V ekologickém sadu je také možná instalace budek na hnízdění ptáků, hromad dřeva a kamenů jako úkryt pro ježky, ještěrky apod. (Hluchý et al, 2008). Obecně lze formy ekologického ovocnářství rozdělit na dva systémy, soustředěné a rozptýlené výsadby. Soustředěné ovocné výsadby jsou nejčastěji tvořený nízkými tvary stromů a jsou vysazeny v ustším sponu. Tyto výsadby lze srovnat s konvenčními

22

ovocnými sady. Vzhledem k vyšší hustotě vysázených stromů je u těchto výsadeb nevýhodou možnost přemnožení chorob a škůdců, dále může dojít ke zhoršení kvality půdy vzhledem k pěstování monokultury. Je proto důležité těmto problémům předcházet prevencí, například zařadit do sadu co nejvíce dalších organismů i rostlin a snažit se stromy vysazovat v menších blocích. Okolo sadu či jednotlivých bloků lze vysázet různé lemující dřeviny či byliny. V případě nutnosti použití chemického přípravku na ochranu rostlin musíme zvolit přípravek povolený pro použití v ekologickém zemědělství. Výhodami těchto intenzivnějších forem ekologického ovocnářství jsou vyšší produktivita práce a větší možnost vypěstování kvalitnějšího ovoce vhodného pro přímý konzum (Šarapatka, Urban, 2006). Extenzivní výsadby charakterizují nejčastěji vyšší kmenné tvary stromů, které jsou vysázeny v širokých sponech. Z historického pohledu se vysokokmenné sady vysazovaly nejdříve za účelem sklizně jako tzv. polní sady. Vzhledem k velkému sponu se plocha pod stromy intenzivně využívala k pěstování podkultury (např. okopaniny). Teprve později docházelo k zatravňování těchto ploch a vznikly tak extenzivní sady. Významné bylo také vysazování ovocných dřevin jako stromořadí podél silnic a cest, které u nás mělo velkou tradici (Boček, 2007). Jak Boček (2007) dále uvádí, současné extenzivní sady se vyznačují kromě již zmíněných vysokokmenů vysázených v širokém sponu, zejména tím, že pozemek nebývá nijak oplocen a navazuje tak volně na krajinu. Dále se vyznačují menší potřebou ošetřování a lze těchto výsadeb použít také na plochách hůře využitelných pro ostatní zemědělské plodiny. Stromky vstupují do plodnosti později a plody jsou obvykle horší kvality. Náklady na založení extenzivního sadu a ošetřování jsou obvykle menší. Jako podnože se používají vzrůstné, semenem množené podnože, což mohou být pláňata nebo semenáče. Vysokokmenné stromy mají obvykle delší životnost a je tedy třeba zmínit také neméně významnou funkci těchto sadů, a to je funkce mimoprodukční, tedy funkce estetická, krajinářská i ekologická. Při zakládání ekologického ovocného sadu je třeba zvolit vhodné odrůdy. U jabloní je k dispozici celá řada odrůd, a musíme volit mezi kvalitou plodů a stupněm odolnosti proti hlavním chorobám a škůdcům u jabloní. V teplejších oblastech je lépe volit odrůdy pozdní, s delší vegetační dobou a naopak v oblastech chladnějších a vlhčích lze volit odrůdy s kratší vegetační dobou, které jsou rezistentní nebo odolné proti strupovitosti a jsou více tolerantní proti mrazům (Blažek et al, 1993).

23

3.3.4.3 Integrovaná produkce ovoce Integrovaná produkce (IP) je forma zemědělského hospodaření šetrná k životnímu prostředí. Je to jakýsi přechod mezi konvenčním zemědělstvím a ekologickým. Lze ji využít při pěstování plodin, u kterých nelze plně využít ekologické formy hospodaření. V integrované produkci se výrazně omezuje používání chemických přípravků na základě předpovědi výskytu chorob a škůdců. Lze použít jen povolené přípravky v rámci integrované produkce a tyto se aplikují se až po přemnožení škůdce nad práh ekonomické škodlivosti (Olomoucký kraj, 2007). Cílem integrované produkce ovoce je snaha vypěstovat kvalitní ovoce při použití ekologicky šetrných metod a co nejmenším použití chemických přípravků. IP zdůrazňuje ochranu životního prostředí a vytváří přirozené vyvážené prostředí ovocné výsadby s co největším počtem druhů živočichů i rostlin. IP se řídí vydanými směrnicemi, které doporučují pěstitelské postupy k produkci kvalitního ovoce s malým dopadem na životní prostředí (Hluchý et al, 2008). Pěstitelé ovoce, kteří dodržují zásady integrované produkce, se sdružují ve Svazu pro integrované systémy pěstování ovoce (SISPO). Tento svaz definuje povinnosti i práva jak členů svazu, tak i svazu samotného. Z povinností členů SISPO můžeme zmínit například dodržování směrnic a metodik integrované produkce, dále povinnost absolvovat odborná školení a reprezentovat svou produkci důstojně a šetrně přistupovat k životnímu prostředí. Povinnosti svazu SISPO jsou zejména kontrolovat dodržování směrnic, poskytovat aktuální informace členům, hájit principy IP atd. (Ludvík et al, 2011). Integrovaná ochrana ovocných kultur je šetrná metoda, která využívá zejména metod preventivních a snaží se omezit použití přímých chemických prostředků na ochranu rostliny na nutné minimum. Zásady v integrované ochraně jsou zejména použití rezistentních či tolerantních odrůd, způsoby výsadby a tvarování ovocných dřevin, mechanické odstraňování zdrojů a prvních výskytů škodlivých činitelů a uplatňování šetrných postupů při přímé ochraně, jako jsou např. biologické prostředky. Je důležité používat šetrně přímou chemickou ochranu, aby byla ekologicky co nejméně škodlivá, co nejméně toxická, ale co nejvíc účinná. Povolené přípravky k integrované ochraně rostlin lze najít ve směrnicích a metodikách SISPO (Horák, 2001).

24

Počet pěstitelů, kteří produkují ovoce podle směrnic a metodik integrované produkce se zvyšuje. V roce 2011 bylo u nás registrovaných celkem 283 členů SISPO s celkovou výměrou ovocných sadů i školek kolem 11 000 ha, z toho téměř 6 000 ha jabloní (Mze, 2012). 3.3.5 Tvarování a řez ovocných dřevin v konvenčních a ekologických sadech 3.3.5.1 Tvarování a řez v konvenčních sadech Řez ovocných dřevin hraje významnou úlohu při jejich pěstování. Nelze ho ničím nahradit a má řadu důležitých funkcí. Řezem se zejména tvaruje kvalitní kostra koruny, dále se udržuje rovnováha mezi růstem a plodností, zajišťuje se dostatek osvětlení v koruně stromu, odstraňují se nemocné a napadené větve a hlavním cílem řezu je tedy vypěstování kvalitního ovoce. Řez je zásah, který ovlivňuje procesy celého stromu v důsledku jeho celistvosti. Například pokud se odstraní vrchol výhonu, dojde k tvorbě postranního obrostu a k větvení. Řezem tedy regulujeme také násadu květů a následně plodů. Při provedení příliš silného řezu, může dojít až k zastavení plodnosti stromu. Obecně řezem měníme tvar jednotlivých částí ovocné dřeviny (Blažek, 2001). Řez můžeme rozdělit dle několika hledisek. Jedním z nich je podle životního období stromu na řez výchovný, udržovací a zmlazovací. První výchovný řez se provádí po výsadbě ovocného stromu. Je důležitý pro správné uchycení stromku a vytvoření dostatečných přírůstků. Jakmile stromy začnou růst, výchovným řezem odstraňujeme zejména konkurenční výhony a zkracujeme příliš se prodlužující výhony hlavních větví. Obecně lze dodržovat zásadu, že čím lépe a bujněji stromy rostou, tím menší bude použitý řez. V dalším růstu dřeviny již řežeme pouze konkurenční výhony a větve, které mají snahu zahušťovat korunu. Na konci výchovného řezu by měla být zapěstovaná dostatečně pevná koruna připravená nést násadu plodů (Sus, Nečas, 2011). Udržovací řez se provádí pravidelně každým rokem za účelem každoroční násady květů a plodů. Tento řez mimo jiné reguluje tvar a vzrůst stromů, ovlivňuje budoucí plodnost dřeviny a zajišťuje dostatek světla ve všech částech ovocného stromu. Udržovací řez spočívá zejména v odstraňování konkurenčních, nevhodně rostoucích výhonů a poškozených nebo suchých větví (Blažek, 1998).

25

Cílem řezu zmlazovacího je většinou obnova plodnosti stromu. Přestože každý prováděný řez je svým způsobem zmlazující, hluboký zmlazující řez má výrazné účinky zejména na starší vysokokmenné tvary ovocných stromů. Omlazovací řez se provádí většinou sesazením koruny a hlubokým zkrácením hlavních kosterních větví, které se zkracují podle tvaru a velikosti koruny. Někdy je třeba řezat do pětiletého i staršího dřeva a v dalších letech po hlubokém zmlazení se provádí řez podobný výchovnému. Celý proces omlazení stromu může trvat 2 – 4 roky (Blažek, 2001). Další rozdělení způsobů řezu je například podle doby řezu, na řez zimní, který se dělá v době vegetačního klidu dřeviny a na řez letní, prováděný v době růstu dřeviny nejčastěji od května do srpna. Podle délky ponechaného dřeva při řezu může být řez dlouhý, s ponecháním 2/3 řezaného výhonu, řez střední, kdy se nechá polovina odřezávaného výhonu a řez krátký, kdy se větší část výhonu odřeže a ponechá se asi jen jedna třetina. Dle techniky řezu může být řez na větevní kroužek, kdy se odstraní větev těsně nad větevním kroužkem. Dále řez na pupen prováděný nožem, který se dělá většinou u jednoletých výhonů, které se seříznou těsně nad pupenem a také řez na čípek, kdy se po odstranění výhonu ponechá nad pupenem čípek (Schuchman, 1986). U jabloní se nejčastěji provádí v závěru února v době vegetačního klidu řez zimní a od května do konce září řez letní. Jabloně nejčastěji tvoří květní pupeny na dvouletém a starším dřevě. Obecně každým řezem podpoříme růst nového dřeva, kdy po řezu z oček vyrostou nové letorosty. Zimním řezem se neřežou kosterní větve, na kterých vyrůstá plodonosné dřevo, řez se provádí na kmeni a ramenech. V případě potřeby řezu plodonosných prvků a letorostů se provádí v době vegetace letním řezem (Ondráček et al, 1990). Jabloně jsou nejrozšířenějším ovocným druhem u nás. V konvenčních sadech jsou pěstovány klasické tvary stromů jako je volně rostoucí zákrsek, méně se využívají ovocné stěny tvořené jednoduchými palmetami. Štíhlé vřeteno jako moderní pěstitelský tvar je také vhodné. Objevují se také výsadby stromů ve velmi hustém sponu ve tvaru superštíhlého vřetene. Sloupcovité tvary jabloní se také začínají stávat perspektivními (Solax). Důležitá při tvarování jabloní je vhodně zvolená podnož. Často se používají slabě až středně vzrůstné podnože (M26, MM106). Zahrádkáři využívají také podnože slabě až zakrsle rostoucí (M9, M27…). Význam moderních pěstitelských tvarů jabloní roste spolu s rozšířením počtu vhodných kvalitních a odolných odrůd (Sus, Nečas, 2011).

26

Pěstitelský tvar volně rostoucí zákrsek se využívá zejména se středně vzrůstnými podnožemi a s vhodnou odrůdou i se silně rostoucími podnožemi zejména v horších podmínkách. Výška kmene u tohoto tvaru je 0,5 až 0,7 m a spon výsadby je 4 – 5m x 2 – 3m. Koruna volně rostoucího zákrsku by měla být spíše řídká, se 4 až 5 hlavními větvemi a terminálem, který by měl převyšovat postranní výhony. Převahou vrcholu by se mělo docílit dobrého osvětlení koruny a tím by mělo dojít k rovnoměrnému růstu a rychlému nástupu do pravidelné plodnosti (Blažek, 1998). Jednoduchá palmeta je plošný tvar korunou podobný volně rostoucímu zákrsku. Výška kmene u palmety je asi 60 cm. Optimální celková výška palmet je asi 2 – 2,5 m a terminál lze nechat růst kolmo nahoru nebo se může ohýbat. Jednoduchá palmeta mívá nejčastěji založené jedno patro, ale u některých hůře rostoucích odrůd lze založit patro druhé 60 – 80 cm nad prvním. Tento pěstitelský tvar je jakýmsi přechodem mezi zákrskem a přísně tvarovanými jinými druhy palmet. Z jiných druhů palmet můžeme zmínit např. Italskou palmetu, Duhanovu palmetu a naše: Ruzyňskou palmetu nebo Těchobuzickou palmetu (Dvořák, 1987). Tvar štíhlé vřeteno se pěstuje na slabě nebo zakrsle rostoucích podnožích. Po celou dobu životnosti je nutná opěrná konstrukce, která se může skládat buď z jednotlivých kůlů jednotlivě u každého stromu, nebo z drátěnky s alespoň 3 dráty nad sebou. Ke kůlu nebo k drátům se vyvazuje střední osa vřetene. Ze střední osy vyrůstají plodné větve, které se řezem pravidelně obměňují. Stromy ve tvaru štíhlého vřetene se vysazují nejčastěji do sponu 3 - 3,5m x 0,8 – 1,5m. Během vegetace není žádoucí u štíhlého vřetene provádět řez, kromě nutného vyštipování konkurenčních letorostů. Dlouhé letorosty se zpravidla vyvazují do vodorovné nebo skloněné polohy. Při řezu štíhlého vřetene je snaha potlačit dominanci terminálu jeho seříznutím a nahrazením bočním výhonem a tak podpořit růst ve spodní části koruny (Sus, Nečas, 2011). Solax je moderní pěstitelský tvar využívající přirozeného růstu a vývoje stromu. U tohoto tvaru ze střední osy vyrůstají větve stejného významu a terminál je ohýbán ve směru řad a tím se docílí dobrého osvětlení koruny. Na koncích jednoletých výhonů se diferencují květní pupeny a v dalším roce se vytvoří plody, pod jejichž tíhou se větve samovolně ohýbají. Spon pro tyto výsadby by měl být 3,2 – 3,5m x 0,9 – 1,3 m a výška stromů přesahuje 3 m. Opět je nutná vyšší opěrná konstrukce po celou dobu životnosti (Nečas, 2004).

27

3.3.5.2 Tvarování ovocných dřevin v ekologických sadech V ekologických sadech extenzivních se nejčastěji používají tvary vysokokmenů s použitím silně vzrůstných podnoží. Pro slaběji rostoucí ovocné druhy lze použít také tvary

polokmenů

a

čtvrtkmenů.

V intenzivních

ekologických

sadech

je

nejpoužívanějším tvarem nízkokmenné štíhlé vřeteno (Urban, Šarapatka, 2003). Koruna vysokokmenů se často podobá přirozeně rostoucím korunám a bývá zakládána ve výšce 1,8 – 2,2 m. Hlavní kosterní větve by měly být pravidelně rozmístěny okolo střední osy, která je pokračováním kmene. Každá kosterní větev se dále rozvětvuje na větve nižších řádů, až do plodného obrostu. Koruna by měla být spíše řidší, kvůli dostatečnému osvětlení všech částí koruny. Řezem vysokokmenů se zejména udržuje rovnováha mezi růstem a plodností a zajišťuje dostatek světla v koruně. Řez se nejčastěji dělá v době vegetačního klidu, v době vegetace se řez provádí u stromů, které příliš silně rostou a tím málo plodí (Kolektiv autorů, 2009). Čtvrtkmeny rostou nejčastěji na vzrůstnějších podnožích a mívají výšku kmene mezi 0,7 a 0,9 m. Koruna se skládá z terminálu a nejčastěji ze čtyř okolních kosterních větví. Doporučený spon pro výsadbu čtvrtkmenů je asi 4,5 - 5 m x 3 - 4 m. Výška kmene u polokmenů bývá 0,9 – 1,2 m. V intenzivnějších výsadbách se od těchto tvarů spíše ustupuje vzhledem k jejich celkové náročnosti na ošetřování (Richter, 2004). Při pěstování štíhlého vřetene se většinou využívají slabě rostoucí podnože. Koruna obvykle nemá přesně rozlišená patra s hlavními větvemi. Terminál jako pokračování kmene bývá často polokosterní větev a kosterní větve bývají nahrazeny opěrnou konstrukcí. Výhony rostou ve vodorovném směru od kmene a obvykle není žádoucí je zakracovat. Tato vodorovná poloha umožňuje obrůstání krátkým plodným obrostem. V moderním ekologickém ovocnářství se objevuje koncepce tzv. „klidného stromu“. Smyslem koncepce je přirozenější přístup k ošetřování ovocných dřevin. Pěstitelé provádí opatření vedoucí k brzké plodnosti stromů a omezující nežádoucí vegetativní růst při minimální potřebě řezu. Takto ošetřované stromy produkují kvalitnější ovoce a bývají odolnější proti chorobám a škůdcům (Urban, Šarapatka, 2003).

28

Častým jevem v dnešním ovocnářství je přeměna intenzivních sadů se vzrostlými zákrsky na ekologické hospodaření. Mnoho těchto výsadeb jabloní z 80. let bylo nevhodně zapěstováno, kdy docházelo k bujnému růstu dřeva a zahušťování stromů na úkor plodnosti. Prováděl se každoroční silný řez, při kterém se odstraňovalo velké množství dřeva, a stromy pak bujně obrůstaly. Přeměna těchto sadů se provádí postupně a stromy se převádí na tvar většího štíhlého vřetene. Není příliš vhodné provádět tuto přeměnu u sadů starších 20 let. Celá doba takovéto rekonstrukce může trvat asi 3 roky (Plíšek, 2001). 3.3.6 Opylovací poměry jabloní Opylení a oplodnění má pro rostliny velký význam. Výsledkem je tvorba semen a ta umožňují vývin kvalitního a dobře vyvinutého plodu. Při pěstování jabloní na malých zahrádkách problémy nevznikají, ale znalost opylovacích poměrů je důležitá při pěstování jabloní ve velkých výsadbách, kde jsou jednotlivé odrůdy vysazovány na větších plochách (Dvořák, 1987). Odrůdy u nás pěstované jsou všechny cizosprašné a ke svému opylování potřebují další odrůdu, opylovač. U jabloní je nesnášenlivost odrůd vzácná a u pěstovaných odrůd nehraje velkou roli. Při volbě vhodné odrůdy jako opylovače se bere ohled zejména na její dobu kvetení, na stejnou dobu zrání, na stejné požadavky chemické ochrany a také na přitažlivost pro včely. Většinou postačí střídání odrůd, které se vzájemně opylují, do bloků, jejichž šíře se zohledňuje dle odrůd a klimatických podmínek daného stanoviště. Nejlepšími opylovači jsou diploidní odrůdy s klíčivostí pylu okolo 80%. Problémem můžou být triploidní odrůdy, které mají velmi nízkou klíčivost pylu (okolo 10%), ale v současném sortimentu je těchto odrůd velmi málo (Blažek, 1998). Samotné opylování, tedy přenos pylu z prašníků na blizny je většinou zprostředkováno hmyzem. Nejvýznamnější v tomto ohledu je u nás včela medonosná. Významné u včely je to, že během jednoho dne nalétává pouze na květy jednoho rostlinného druhu. Nevýhodou může být závislost včelí aktivity na počasí a na přitažlivosti květů pro včely. Včely můžou být odpuzovány cizími pachy v sadu, jako jsou např. herbicidy. Za chladného počasí, když nelétají včely, může být pyl přenášen čmeláky. Na samotné opylování má vliv také teplota vzduchu (nejvhodnější je mezi 15 – 18oC), a také, i když nepřímo, způsob agrotechniky (zejména hnojení, řez atd.) (Dvořák, 1987). 29

3.3.7 Způsoby obdělávání půdy v konvenčních sadech Správně zvolenou péčí o půdu v ovocném sadu lze ovlivnit nejen růst stromů, ale i výnosy a kvalitu ovoce. V intenzivních sadech s hustou výsadbou ovocných stromů jsou vyšší nároky na správné obdělávání půdy po celou dobu životnosti výsadby. Způsob obdělávání půdy v sadu by měl udržovat nebo i zlepšovat půdní úrodnost. Ovocné stromy jsou nejvíce ovlivňovány asi dvoumetrovým pásem kolem kmenů stromů, zde by měly být vytvořeny nejvhodnější podmínky pro růst. Obdělávání půdy by také mělo zajistit celoroční sjízdnost meziřadí těžkou mechanizací často využívanou v intenzivních výsadbách (Blažek, 1998). 3.3.7.1 Černý úhor Černý úhor je způsob ošetřování půdy v sadu, při kterém zůstává půda po celý rok prokypřená a bez plevelů. Tímto způsobem lze zabezpečit dobré vláhové podmínky (voda snadno vsakuje do půdy) a intenzivní činnost mikroorganismů v půdě. Nevýhodou může být ztráta humusu právě intenzivní činností mikroorganismů, a proto by se měl černý úhor využívat v sadech, kde je možné pravidelné organické i minerální hnojení. Modifikací černého úhoru je tzv. obhospodařovaný úhor, při kterém dochází ke střídání černého úhoru a pěstování podplodin v meziřadí na zelené hnojení. Podplodiny by neměly svým růstem konkurovat ovocným stromům a období jejich hlavního růstu by mělo být v období nižší potřeby vody stromů (Schuchman, 1986). 3.3.7.2 Herbicidní úhor V konvenčních ovocných sadech bývá rozšířený způsob tzv. herbicidní úhor zejména v řadách kolem stromů. Herbicidní úhor lze ale také použít i celoplošně, zejména ve velmi hustých výsadbách. Herbicidní úhor spočívá v ničení nežádoucí rostlinné vegetace chemickými přípravky – herbicidy. Účinnost těchto látek záleží na mnoha okolnostech, např. na počasí, druhu plevelu, na způsobu aplikace atd. (Blažek, 2001). Užíváním herbicidů se zjednodušilo ošetřování půdy v konvenčních intenzivních ovocných sadech. Jabloně účinkům herbicidních přípravků relativně dobře odolávají,

30

přesto je nutné při jejich užívání dodržovat dané bezpečnostní předpisy a ostatní zásady pro jejich aplikaci. Většinou se herbicidy užívají ve formě postřiku a neméně důležité je jejich správné dávkování (Dvořák, 1987). 3.3.7.3 Zatravněné meziřadí Zatravnění meziřadí u extenzivních výsadeb bývá samozřejmostí, ale teprve nedávno začalo docházet k zatravňování meziřadí i v intenzivních ovocných sadech s hustým sponem vysazených stromů. Hlavními výhodami zatravnění bývá zejména snížení možnosti vodní i větrné eroze půdy, dále menší odtok vody z povrchu půdy při prudkých deštích díky stabilnější půdní struktuře. Výhodou může být také lepší půdní únosnost zejména po deštích kvůli používání mechanizačních prostředků. Také akumulace humusu v půdě může znamenat lepší schopnost půdy zadržovat vodu a živiny. Díky zatravnění se může zvýšit druhová rozmanitost organismů dané lokality a zatravnění může také mít estetický i krajinotvorný význam. Zatravnění může mít ale také některé nevýhody. Jednou z nich můžou být vyšší náklady na založení a následné ošetřování travního porostu, dále vyšší spotřeba vody a to zejména v příkmenných pásech, také možnost větší potřeby hnojení a v neposlední řadě také riziko většího výskytu škůdců (hraboši), kteří se zde mohou ukrývat. Při zatravnění meziřadí může také dojít k většímu poškození květů jabloní jarními mrazíky z důvodu nižšího vyzařování tepla ze zatravněné půdy (Hejduk, 2007). Při zakládání travního porostu je nutné volit vhodné druhy travin i ostatních bylin v závislosti na podmínkách daného prostředí. Největší podíl z porostu by měl být zastoupen travinami, zejména takovými, které tvoří husté porosty a nedorůstají příliš vysoko. Z nejběžnějších druhů to mohou být např. kostřava červená, kostřava ovčí, lipnice luční, jílek vytrvalý, jílek mnohokvětý a další. Z ostatních bylin lze jako zdroj dusíku použít např. jetel plazivý nebo tolici dětelovou. Bezprostředně po výsevu necháme porost narůst do potřebné výšky, aby dobře prokořenil, a teprve poté se provede první posečení. Počet posečení za rok je různý, odvíjí se od klimatických poměrů daného roku, od zvolené směsi travního porostu, od půdních vlastností a hnojení a pohybuje se mezi 5 a 10 sečemi ročně (Hejduk, 2007).

31

3.3.7.4 Mulčování Mulčování je vlastně nastýlání organické hmoty do vrstvy pod ovocné stromy. Použít lze čerstvě posečenou trávu a plevele (bez klíčivých semen), řezanou slámu atd. Nastýláním lze omezit výpar vody z půdy, zabránit růstu nežádoucích plevelů a půdě lze takto dodávat humus. K nastýlání by neměly být používány materiály jako je např. jehličí a piliny, které mohou půdu znehodnocovat uvolňováním tříslovin. Pod navrstveným materiálem se lépe tvoří vlhko a teplo, takže bakterie mohou nastýlku lépe rozkládat a vzniká tak humus. Nevýhodou mulčování by mohlo být zhoršení stavu a růstu stromů způsobené několikaletým opakovaným používáním mulče a tím jednostrannou výživou. Také se nastýlka může stát úkrytem pro nežádoucí živočichy, jako jsou např. hraboši. Při používání mulče mohou dřeviny prodloužit svou vegetaci, ale to může vést k nižší odolnosti stromů proti zimním mrazům. Nastýlku je proto žádoucí každoročně po sklizni odstraňovat nebo zaorat do půdy. Mulčování by se mohlo použít zejména v sadech v sušších lokalitách a tam, kde je problematické obdělávání půdy pod stromy (Kyncl, 1979). V současnosti lze použít pro mulčování půdy v sadech také různé fólie. Nejběžnější a nejpoužívanější jsou fólie černé, které mohou zvyšovat teplotu půdy a omezovat výpar vody z půdy a také bránit růstu plevelů. Jejich používání v ovocných sadech není ale příliš rozšířené z důvodu jejich vyšší pořizovací ceny a krátkodobé životnosti, protože fólie mohou být snadno mechanicky poškozeny buď mechanizací nebo živočichy (Dvořák, 1987). 3.3.8 Obdělávání půdy v ekologicky vedených sadech Obdělávání půdy v ekologických ovocných sadech by zejména mělo zohledňovat podmínky ochrany životního prostředí a snažit se produkovat zdravé ovoce. Cílem ekologického obdělávání půdy bývá snaha o udržení půdní úrodnosti popř. o její zlepšování, a také o ochranu půdy před nežádoucí půdní erozí. Předpokladem ekologického hospodaření je úplné vyloučení používání chemických látek. Nejčastějším způsobem obdělávání meziřadí bývá zatravnění. V řadách u stromů většinou zůstává pás o šířce asi 1m, který bývá udržován bez nežádoucí vegetace buď mechanickou kultivací, nebo prostředky přijatelnými v ekologickém zemědělství. V meziřadí je také možné

32

pěstování směsek na zelené hnojení, což bývá vhodné zejména v sušších oblastech. Porost v meziřadí může také být mulčován a pás kolem stromů lze nastýlat mulčovací kůrou nebo mulčovací textilií. Doprovodná vegetace v ekologickém sadu může být důležitým zdrojem potravy a úkrytu pro užitečné živočišné druhy (Hluchý et al, 2008). V extenzivních vysokokmenných ovocných sadech lze pozemek využít různými způsoby. Vzhledem k velmi řídkému sponu vysázených stromů, lze travní porost pěstovat jako louku a sklízet z něj seno nebo ho využít jako pastvu pro hospodářská zvířata. V mladých sadech po výsadbě před zatravněním půdy se můžou pěstovat různé podplodiny jako např. obiloviny, zelenina, léčivé rostliny a jiné. V sadech využívaných jako pastva hospodářských zvířat je žádoucí stromy ochránit před poškozením nejen chovanými zvířaty, ale také před divokou zvěří. Travní porost, který zvířata nespasou, by se měl alespoň dvakrát ročně posekat nebo zmulčovat. Zmulčováním se posečená tráva rovnoměrně rozseká a vytvoří rovnoměrnou nastýlku (Plíšek, 2001). V intenzivních ekologických sadech bývá meziřadí nejčastěji pokryto travním porostem. Porost může obsahovat nejen traviny, ale také jiné druhy dvouděložných rostlin. Součástí může být také jetel, který může zásobovat půdu dusíkem díky hlízkovým baktériím, které poutají vzdušný dusík. Travní porost je třeba pravidelně kosit, aby svým přílišným růstem nekonkuroval stromům odběrem vláhy. Porost lze také mulčovat a mulč se může nastýlat do řady kolem kmenů stromů a omezovat tak výpar vody z půdy. Příkmenné pásy se nejčastěji zbavují nežádoucí vegetace mechanicky kultivací pomocí výchylného nářadí. Úzké pásy těsně kolem kmenů stromů mohou zarůstat různými málo vzrůstnými druhy rostlin a tyto lze sežínat, nebo se na tento pás může nastýlat organický materiál, který zabrání růstu nežádoucích rostlin. V oblastech s nedostatkem vláhy se může meziřadí občas pěstovat bez vegetace jako černý úhor pomocí mechanické kultivace. Aby byl povrch černého úhoru na zimu pokryt ochrannou vegetací, lze půdu osít ozimou směskou na zelené hnojení, která se pak na jaře zapraví do půdy. Některé druhy kvetoucích bylin mohou být zdrojem pylu užitečnému hmyzu (Šarapatka, Urban, 2006).

33

3.3.9 Vybrané pěstované odrůdy jabloní ve sledovaných lokalitách Ve sledovaném ekologickém ovocném sadu byly mimo jiné pěstovány odrůdy Mantet, Discovery, MacIntosh Red, Jonagold, Raritan a Rubín. V konvenčním sadu to byly odrůdy Florina, Šampion, Jonagold, Bohemia, Mantet, Julia, Elstar, Mio, Discovery, Melodie, Rubín a Idared. Odrůda ´Idared´ má původ v USA. Bývá často vysazována jak v zahrádkách, tak i v produkčních sadech. Tato odrůda má dlouhou dobu konzumní zralosti a velmi dobrou skladovatelnost. Stromy začínají brzy plodit a pak plodí obvykle pravidelně a hojně. Nevýhodou může být malá odolnost proti padlí a nepříliš dobrá chuť dužniny (Dvořák et al, 1978). U nás méně pěstovaná odrůda ´MacIntosh Red´ pochází z USA. Byla vyšlechtěna v roce 1870. Chuť jablek je výborná. Snáší spíše polohy slunné, ne příliš větrné a nesnáší zamokřené půdy. Odrůda je velmi náchylná ke strupovitosti a středně odolná proti mrazu (Kohout, 1960). Zimní odrůda ´Jonagold´ byla vyšlechtěna v USA jako kříženec odrůd Jonathan x Golden Delicious. Je to odrůda středně náročná, pro vypěstování kvalitních plodů bývá nutná probírka. Plody bývají kvalitní a atraktivní. Odolnost proti strupovitosti je střední a proti padlí je nízká. Odrůdě nejlépe vyhovují sady se závlahou (Richter, 2004). Hojně pěstovaná odrůda ´Rubín´ má původ u nás. Odrůda má bujný růst, nastupuje později do plodnosti a plodnost nebývá příliš bohatá. Nesnáší příliš přísné tvarování a díky své samoregulaci nasazených plodů produkuje velmi kvalitní ovoce. Obecně je to odrůda spíše náročnější, ale produkující velmi chutné ovoce (Dvořák, 1987). Odrůda francouzského původu ´Florina´ má dlouhou vegetaci a pozdní dobu zrání. Vhodnější jsou pro ni spíše teplejší oblasti, kde plody lépe vyzrávají. Výhodou této odrůdy je její rezistence proti strupovitosti (Blažek, 2001). Naše odrůda ´Šampión´ začíná plodit brzy, někdy již ve školce a poté plodí hojně a pravidelně. Je to odrůda vhodná ke tvarování a k pěstování ve stěnách. Vhodná do středních poloh, padlím příliš netrpí a ke strupovitosti je odolná středně. Plody jsou nejchutnější a nejkvalitnější v optimální zralosti (Dvořák, 1987). Odrůda ´Melodie´ byla vyšlechtěna u nás. Vyhovují jí chladnější střední polohy. Je rezistentní proti strupovitosti a je proto vhodná pro ekologické a integrované způsoby pěstování ovoce (Blažek, 2001).

34

4 METODIKA PRÁCE 4.1 Charakteristika území 4.1.1 Klimatické a půdní podmínky ve sledovaných lokalitách Oba sledované ovocné sady se nachází v Olomouckém kraji v bývalém okrese Přerov. Území obou sadů je ze severu lemováno podhůřím Oderských vrchů a z jihu Hostýnskými vrchy. Nadmořská výška sadů je mezi 400 – 500 m n. m. Lokalitou protéká řeka Bečva, která se u města Olomouc vlévá do řeky Moravy. Obdělávané půdy jsou zde mělké a kamenité, ve středu lokality středně těžké až těžké s pH okolo 6. E. Quitt (1971) rozdělil Československo dle klimatogeografického členění na 3 hlavní oblasti – teplou (T), mírně teplou (MT) a chladnou (CH). V každé oblasti dále vymezil několik podoblastí dle teplot a srážek. Teplá oblast se dělí na 5 podoblastí – T1 až T5, kdy T1 je podoblast nejchladnější a nejvlhčí a T5 je podoblast nejteplejší a nejsušší.

Obr. 1 Mapa klimatických oblastí dle Quitta (1971)

Dle Quitta (1971) patří okres Přerov do teplé a spíše sušší klimatické oblasti (T2). Z hlediska zemědělské výroby lze okres Přerov zařadit do řepařské výrobní oblasti s průměrnou roční teplotou 8 – 9 oC a průměrným ročním úhrnem srážek 500 – 650 mm.

35

Průměrné roční teploty v letech sledování obou sadů byly v roce 2010 7,7oC, v roce 2011 8,6oC a v roce 2012 9,8oC. Průměrné roční úhrny srážek v roce 2010 byly 995 mm, v roce 2011 630 mm a v roce 2012 559 mm (ČHMÚ, 2013). Údaje o průměrných měsíčních teplotách a průměrných měsíčních úhrnech srážek v letech 2010, 2011 a 2012 ukazují následující tabulky dle údajů z meteorologické stanice v Olomouci. Tab. 1 Průměrné teploty a srážky v roce 2010 Průměrné měsíční teploty vzduchu a úhrny srážek v roce 2010 Měsíc 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Průměr.teplota°C -5,0 -1,2 3,0 8,1 12,1 16,9 19,9 17,5 11,9 6,3 6,5 -3,8 Úhrn srážek (mm) 61,0 43,0 25,0 58,0 224,0 97,0 126,0 123,0 85,0 20,0 67,0 65,0 Tab. 2 Průměrné teploty a srážky v roce 2011 Průměrné měsíční teploty vzduchu a úhrny srážek v roce 2011 Měsíc 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Průměr.teplota °C -1,3 -2,1 3,9 10,1 13,1 17,2 16,8 18,5 15,0 8,0 Úhrn srážek (mm) 38,0 9,0 34,0 60,0 73,0 117,0 135,0 62,0 20,0 37,0

11 12 2,6 1,4 0,0 44,0

Tab. 3 Průměrné teploty a srážky v roce 2012 Průměrné měsíční teploty vzduchu a úhrny srážek v roce 2012 Měsíc 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Průměr.teplota °C 0,6 -4,3 6,6 10,3 16,5 18,9 20,9 20,4 15,3 8,9 6,6 -2,0 Úhrn srážek (mm) 33,0 13,0 6,5 25,0 48,0 90,0 71,0 84,0 56,0 74,0 26,0 32,0

4.1.2 Charakteristika zemědělského podniku Oba ovocné sady patří zemědělské společnosti Agrochov se sídlem v Jezernici. Firma vznikla v roce 1996 vložením vkladu akcionářů jako akciová společnost. Hlavním odvětvím podnikání je rostlinná výroba, která je provozována na 2260 ha zemědělské půdy. Polní výroba produkuje zejména ozimou pšenici, mák, ječmen a cukrovku. Okrajově se pěstují plodiny sloužící jako krmivo pro živočišnou výrobu. Významnou součástí rostlinné výroby společnosti je také školkařství a prodej ovocných dřevin a zejména ovocnářství, se zaměřením na pěstování višní, jablek, slivoní, hrušek, broskví a rybízu v sadech konvenčních i ekologicky vedených. Okrajová živočišná výroba se zabývá chovem skotu a produkcí mléka. Z ostatních služeb se společnost

36

zabývá také nákladní dopravou, skladováním zemědělských komodit, pronájmem nebytových prostor atd. 4.1.3 Konvenční ovocný sad Týn nad Bečvou Konvenční ovocné sady se nacházejí v obci Týn nad Bečvou. Rozkládají se na ploše 61 ha v těsné blízkosti hradu Helfštýn u města Lipník nad Bečvou. Z ovocných druhů se zde pěstují třešně, hrušně, slivoně a jabloně. Jabloně se pěstují na ploše 12,5 ha. Jedná se nejčastěji o intenzivní sady s pásovou výsadbou nízkých tvarů stromů. Meziřadí je zatravněno a pravidelně koseno a mulčováno, aby nedošlo k přemnožení nežádoucích zaplevelujících rostlin. Příkmenný pás je udržován v bezplevelném stavu pomocí herbicidů. Produkované ovoce slouží jak k přímému prodeji spotřebitelům, tak i k další distribuci a méně kvalitní ovoce také k dalšímu zpracování. 4.1.4 Ekologický sad Podhoří Ekologicky vedený ovocný sad se nachází v obci Podhoří v blízkosti obce Jezernice. Sad byl původně konvenčním sadem a na ekologický způsob pěstování přešel v roce 2006. Z ovocných plodin se zde ekologicky pěstují višně (68,4 ha), třešně (10,54ha), hrušky (0,6 ha), broskve (0,63 ha), rybíz červený (8,03 ha) a jabloně na ploše 30,64 ha. Výsadby jabloní jsou většinou pásové s nízkými tvary stromů. Meziřadí i příkmenný pás je zatravněn a pravidelně kosen. Regulace nežádoucí vegetace se provádí pouze mechanicky bez použití chemických přípravků. Produkované ovoce bývá horší kvality a je většinou určeno k dalšímu zpracování.

37

4.2 Metodika vyhodnocování plevelů Vyhodnocování druhového složení plevelů v obou sadech jsem prováděla v průběhu tří let, v roce 2010, 2011 a 2012. Zastoupení plevelů jsem určovala pomocí vytyčených fytocenologických snímků. Každý rok jsem v každém sadu vytyčila 6 fytocenologických snímků o rozloze 15 m2 a to na stanovištích příkmenného pásu a meziřadí. Po vytyčení jednotlivých snímků jsem odhadla celkovou pokryvnost snímku a pokryvnosti jednotlivých určených druhů plevelných rostlin v procentech. Pozorování bylo provedeno každý rok přibližně ve stejnou dobu, a to v rozmezí červen - červenec. K určování jednotlivých plevelných druhů jsem použila zejména knihy Šomšák, L. (Ed.) et al, 1993: Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin a knihu Spohnová M., Golte-Bechtleová M., 2010: Květena střední Evropy. České i latinské názvosloví jsem použila podle Deyl, Hísek (2008). Získané údaje byly zpracovány mnohorozměrnou analýzou ekologických dat. Výběr optimální analýzy se řídil délkou gradientu (Lengths of Gradient), zjištěného segmentovou analýzou DCA (Detrended Correspondence Analysis). Dále byla použita kanonická korespondenční analýza CCA (Canonical Correspondence Analysis). Při testování průkaznosti pomocí testu Monte-Carlo bylo propočítáno 499 permutací. Data byla zpracována pomocí počítačového programu Canoco 4.0. (Ter Braak, 1998).

38

5 VÝSLEDKY 5.1 Vyhodnocení zaplevelení z roku 2010 5.1.1 Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Týn nad Bečvou Stanoviště – příkmenný pás V konvenčním ovocném sadu v příkmenném pásu se v roce 2010 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 4. Tab. 4 Plevele nalezené v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2010

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele - Latinský název Ježatka kuří noha - Echinochloa crus-galli (L.) BEAUV. Jílek vytrvalý – Lolium perenne (L.) Kokoška pastuší tobolka – Capsella bursapastoris (L.) MEDIK Kopřiva dvoudomá – Urtica dioica (L.) Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Lebeda rozkladitá - Atriplex patula L. Lipnice roční – Poa annua L. Ploník obecný – Polytrichum commune Přeslička rolní – Equisetum arvense L. Ptačinec hajní – Stellaria nemorum L. Pýr plazivý – Elytrigia repens (L.) DESV. Rokyt cypřišovitý – Hypnum cupressiforme Vrbovka nicí - Epilobium nutans L. Suma pokryvností [%]

39

1 40

2 50

3 60

4 50

5 80

6 80

2

1

1

5 5

15 5

5 20

1 30

30

1 3

1 1

4

1

1

20 15

2 5 10 3

1

30

50

2 1 50

40

55

65

5 10

20 5 1

60

87

10 5 10 5 85

Stanoviště – meziřadí V konvenčním ovocném sadu v meziřadí se v roce 2010 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 5. Tab. 5 Plevele nalezené v meziřadí konvenčního sadu v roce 2010

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – Latinský název Jetel plazivý – Trifolium repens L. Ježatka kuří noha – Echinochloa crus-galli (L.) BEAUV. Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L. Kopřiva dvoudomá – Urtica dioica L. Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Lipnice roční – Poa annua L. Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Pryšec obecný – Euphorbia esula L. Přeslička rolní – Equisetum arvense L. Ptačinec hajní – Stellaria nemorum L. Pýr plazivý – Elytrigia repens (L.) DESV. Řebříček obecný – Achillea millefolium L. Srha říznačka – Dactylis glomerata L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Vrbovka nicí – Epilobium nutans L.

1 2 3 4 90 100 100 95

5 95

6 98

1

Suma pokryvností [%]

94 102 104 96

40

10 1 20 20

5 3 30 5 1 20 25 5

1

5

5

5

5

30

3 40

2 30

5 20 15

30 30 5

20 20 5

35 20

30 20

1

1

1 5

5

1 2 2 1 2

40

5

1 97 101

5.1.2 Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Podhoří Stanoviště – příkmenný pás V ekologickém ovocném sadu se v příkmenném pásu v roce 2010 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 6. Tab. 6 Plevele nalezené v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2010

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Bolševník obecný – Heracleum sphondylium L. Drchnička rolní – Anagallis arvensis L. Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L. Jitrocel větší – Plantago major L. Kokoška pastuší tobolka – Capsella bursapastoris (L.) MEDIK Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Kuklík městský – Geum urbanum L. Lebeda rozkladitá – Atriplex patula L. Lipnice luční – Poa pratensis L. Locika kompasová – Lactuca serriola (L.) TORN. Merlík bílý – Chenopodium album L. Mrkev obecná – Daucus carota L.

1 2 3 4 5 100 100 100 100 95 1

6 98

1 5

5 1 2

5 2

5

5 5

2

5 1

20 10 2

15 3

20 5

5

20

1 5 15

1

25

20 1

1

Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Pastinák setý – Pastinaca sativa L. Pelyněk černobýl – Artemisia vulgaris L. Penízek rolní – Thlaspi arvense L. Pcháč oset – Cirsium arvense (L.) SCOP. Pomněnka rolní – Myosotis arvensis (L.) HILL Pryskyřník plazivý – Ranunculus repens L. Psárka luční – Alopecurus pratensis L. Ptačinec trávovitý – Stellaria graminea L. Ptačinec prostřední – Stellaria media (L.) VILL. Pýr plazivý – Elytrigia repens (L.) DESV. Rožec rolní – Cerastium arvense L. 41

3

10

15

2

10

10

5 5 1 25 1

2

30

2 5 1

3 10

1 1

5

3 8

Tab. 6 Plevele nalezené v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2010 (pokračování)

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Růže šípková – Rosa canina Řebříček obecný – Achillea millefolium L. Sedmikráska obecná – Bellis perennis L. Sveřep vzpřímený – Bromus erectus HUDS. Svízel bahenní – Galium palustre L. Svízel nepravý – Galium spurium L. Svízel přítula – Galium aparine L. Svlačec rolní – Convolvulus arvensis L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Tetlucha kozí pysk – Aethusa cynapium L. Třešeň sp. - Prunus sp. Třezalka tečkovaná – Hypericum perforatum L. Třtina křovištní – Calamagrostis canescens (Web.) ROTH Turan roční – Erigeron annuus L. Turanka kanadská – Conyza canadensis (L.) CRONQ. Vikev plotní – Vicia sepium L. Vratič obecný – Tanacetum vulgare L. Vrbovka čtyřhranná – Epilobium tetragonum L. Vrbovka nicí – Epilobium nutans L. Zlatobýl obrovský – Solidago gigantea AIT. Suma pokryvností [%]

42

1 2 3 4 5 100 100 100 100 95

6 98

5 5 1 10 5 1

2 15

8

5 15

10 15

2 5

2 5

5 2

10

10

10 20

2

10

10

8 3

10

1 5

10 5 1 5

2 2

25

15 13

3

1 1

2

1

2

3

13

15 10

2

1

2 3 8

1

1

1 10 1

5

10 126 122 136 138 130 111

Stanoviště – meziřadí V ekologickém ovocném sadu se v meziřadí v roce 2010 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 7. Tab. 7 Plevele nalezené v meziřadí ekologického sadu v roce 2010

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Bedrník obecný – Pimpinella saxifraga L. Bodlák kadeřavý – Carduus crispus L. Bojínek luční – Phleum pratense L. Bolševník obecný – Heracleum sphondylium L. Heřmánek pravý – Matricaria recutita L. Heřmánkovec nevonný – Tripleurospermum inodorum (L.) SCHULTZ-BIP Chrpa luční – Centaurea jacea L. Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L. Jitrocel větší – Plantago major L. Kapustka obecná – Lapsana communis L. Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Kuklík městský – Geum urbanum L. Kyprej vrbice – Lythrum salicaria L. Lipnice luční – Poa pratensis L. Lipnice obecná – Poa trivialis L. Locika kompasová – Lactuca serriola (L.) TORN. Mléč rolní – Sonchus arvensis L. Ořešák královský – Juglans regia

1 2 3 4 5 6 100 100 100 100 100 100 1 1 5

2 1

1 1 2

10 5 5

20

20 1

10

2 5 2

1 10

20

1 1

10

10

15

5

0,5 5

5

1 1 1

1

1

1

Ovsík vyvýšený – Arrhenatherum elatius (L.) PRESL

43

20

40

2

Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Pelyněk černobýl – Artemisia vulgaris L. Pcháč oset – Cirsium arvense (L.) SCOP. Pomněnka rolní – Myosotis arvensis (L.) HILL Pryskyřník plazivý – Ranunculus repens L. Ptačinec trávovitý – Stellaria graminea L. Řebříček obecný – Achillea millefolium L.

5 1 1 1

5 10

20

2

2

2

2

2 1

20 1 1

30 30

10

5 50

60

5 50

10

Tab. 7 Plevele nalezené v meziřadí ekologického sadu v roce 2010 (pokračování)

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Sléz přehlížený – Malva neglecta WALLR. Sveřep měkký – Bromus hordeaceus L. Sveřep vzpřímený – Bromus erectus HUDS. Svízel nepravý – Galium spurium L. Svízel přítula – Galium aparine L. Svlačec rolní – Convolvulus arvensis L. Štírovník růžkatý – Lotus corniculatus L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Třezalka tečkovaná – Hypericum perforatum L. Třtina křovištní – Calamagrostis canescens (Web.) ROTH Turan roční – Erigeron annuus L. Turanka kanadská – Conyza canadensis (L.) CRONQ. Vratič obecný – Tanacetum vulgare L. Vrbovka čtyřhranná – Epilobium tetragonum L. Vrbovka nicí – Epilobium nutans L. Suma pokryvností [%]

44

1 2 3 4 5 6 100 100 100 100 100 100

5

2 10 2

1 5

5 20 8

10

5

2 3 2

1

5

2

5 1

1 20 5

1

1 1

1

0,5 5 10

20 2

1 127 120 124 116 119 138

5.2 Vyhodnocení zaplevelení z roku 2011 5.2.1 Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Týn nad Bečvou Stanoviště – příkmenný pás V konvenčním ovocném sadu v příkmenném pásu se v roce 2011 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 8. Tab.8 Plevele nalezené v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2011

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele - Latinský název Ježatka kuří noha - Echinochloa crus-galli (L.) BEAUV. Jílek vytrvalý – Lolium perenne (L.) Kokoška pastuší tobolka – Capsella bursapastoris (L.) MEDIK Kopřiva dvoudomá – Urtica dioica (L.) Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Lebeda rozkladitá - Atriplex patula L. Lipnice roční – Poa annua L. Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Přeslička rolní – Equisetum arvense L. Ptačinec hajní – Stellaria nemorum L. Pýr plazivý – Elytrigia repens (L.) DESV. Rokyt cypřišovitý – Hypnum cupressiforme Sedmikráska obecná – Bellis perennis L. Svlačec rolní – Convolvulus arvensis L. Vrbovka nicí - Epilobium nutans L. Suma pokryvností [%]

45

1 50

2 20

20

1 5

3 30

4 30

5 15

6 50

2

10

1 5

2 10

2 20 5 1

5 10 1 2

3 10 10 1 2

10 10 3

5 5 1 1

1 5 2 5

2

2 5

10 10 10

5 2 2 1

10

2 1 5 1

1 1 59

26

42

44

19

56

Stanoviště – meziřadí V konvenčním ovocném sadu v meziřadí se v roce 2011 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 9. Tab.9 Plevele nalezené v meziřadí konvenčního sadu v roce 2011

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – Latinský název Heřmánek pravý – Matricaria recutita L. Jetel plazivý – Trifolium repens L. Ježatka kuří noha – Echinochloa crus-galli (L.) BEAUV. Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L. Kokoška pastuší tobolka – Capsella bursapastoris (L.) MEDIK Kopřiva dvoudomá – Urtica dioica L. Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Lipnice roční – Poa annua L. Mléč rolní – Sonchus arvensis L. Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Přeslička rolní – Equisetum arvense L. Ptačinec hajní – Stellaria nemorum L. Pýr plazivý – Elytrigia repens (L.) DESV. Řebříček obecný – Achillea millefolium L. Srha říznačka – Dactylis glomerata L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Suma pokryvností [%]

46

1 2 3 4 5 6 100 100 100 100 100 100 2 10

20 5

5

20 2

5 1 20

15

20

15 3

1 40 20

1 50 30

40 30 10 1

5

5 2

2 2 2

2

2 25

2 30 30

40 20

40 30

5 1

5

2

1

5 20

1

3

3 3 3

1 108 112 113 114 101 108

5.2.2 Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Podhoří Stanoviště – příkmenný pás V ekologickém ovocném sadu se v příkmenném pásu v roce 2011 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 10. Tab. 10 Plevele nalezené v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2011

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Bodlák kadeřavý – Carduus crispus L. Bolševník obecný – Heracleum sphondylium L. Drchnička rolní – Anagallis arvensis L. Dub zimní - Quercus petraea Liebl. Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L. Jitrocel větší – Plantago major L. Kokoška pastuší tobolka – Capsella bursapastoris (L.) MEDIK Kopřiva dvoudomá – Urtica dioica L. Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Kuklík městský – Geum urbanum L. Lebeda rozkladitá – Atriplex patula L. Lipnice luční – Poa pratensis L. Locika kompasová – Lactuca serriola (L.) TORN. Merlík bílý – Chenopodium album L. Mléč rolní – Sonchus arvensis L. Mrkev obecná – Daucus carota L. Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Pastinák setý – Pastinaca sativa L. Pelyněk černobýl – Artemisia vulgaris L. Penízek rolní – Thlaspi arvense L. Pcháč oset – Cirsium arvense (L.) SCOP. Pomněnka rolní – Myosotis arvensis (L.) HILL Pryskyřník plazivý – Ranunculus repens L. Psárka luční – Alopecurus pratensis L. Ptačinec trávovitý – Stellaria graminea L. 47

1 2 3 4 5 6 100 95 100 100 98 100 5

1 5 2

10 3

1 15 5

5

1 2

1

15

10

5

5

1

1 2

1

2

5 10 2 1

5 5 10 1

10 10 1 1

1

2

10

5 2

5

5

2

5 2

10

10 1

30

5

2

5

1 10 1

5 2

5

2 1 5 1

10 1

1 2 3

5

1 10

1

1

1

2 2

Tab.10 Plevele nalezené v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2011 (pokračování)

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Ptačinec prostřední – Stellaria media (L.) VILL. Pýr plazivý – Elytrigia repens (L.) DESV. Rožec rolní – Cerastium arvense L. Růže šípková – Rosa canina Řebříček obecný – Achillea millefolium L. Sedmikráska obecná – Bellis perennis L. Sveřep vzpřímený – Bromus erectus HUDS. Svízel bahenní – Galium palustre L. Svízel nepravý – Galium spurium L. Svízel přítula – Galium aparine L. Svlačec rolní – Convolvulus arvensis L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Třezalka tečkovaná – Hypericum perforatum L. Třtina křovištní – Calamagrostis canescens (Web.) ROTH Turan roční – Erigeron annuus L. Turanka kanadská – Conyza canadensis (L.) CRONQ. Vikev plotní – Vicia sepium L. Vratič obecný – Tanacetum vulgare L. Vrbovka čtyřhranná – Epilobium tetragonum L. Vrbovka nicí – Epilobium nutans L. Zlatobýl obrovský – Solidago gigantea AIT. Suma pokryvností [%]

48

1 2 3 4 5 6 100 95 100 100 98 100 2 2 3 15 10

5 1

2 1 10 1 10 1

2 5 10 5

1 10 1 15

1

1 15

5 20

10 5

10

3 5 5 2 15

10 2 1

10

20 10

15 1

2

5 5 1 2

2

2 5 1

5 5

3

2

10

1

5 10

10 1 2 1 2 1

1

3 20 114 113 119 116 125 122

Stanoviště – meziřadí V ekologickém ovocném sadu se v meziřadí v roce 2011 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 11. Tab. 11 Plevele nalezené v meziřadí ekologického sadu v roce 2011

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Bedrník obecný – Pimpinella saxifraga L. Bodlák kadeřavý – Carduus crispus L. Bojínek luční – Phleum pratense L. Bolševník obecný – Heracleum sphondylium L. Heřmánek pravý – Matricaria recutita L. Chrpa luční – Centaurea jacea L. Jetel plazivý – Trifolium repens L. Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L. Jitrocel větší – Plantago major L. Kapustka obecná – Lapsana communis L. Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Kuklík městský – Geum urbanum L. Lipnice luční – Poa pratensis L. Lipnice obecná – Poa trivialis L. Locika kompasová – Lactuca serriola (L.) TORN. Mléč rolní – Sonchus arvensis L. Ovsík vyvýšený – Arrhenatherum elatius (L.) PRESL Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Pelyněk černobýl – Artemisia vulgaris L. Pcháč oset – Cirsium arvense (L.) SCOP. Pomněnka rolní – Myosotis arvensis (L.) HILL Pryskyřník plazivý – Ranunculus repens L. Ptačinec trávovitý – Stellaria graminea L. Řebříček obecný – Achillea millefolium L. Sedmikráska obecná – Bellis perennis L. Sléz přehlížený – Malva neglecta WALLR. Sveřep měkký – Bromus hordeaceus L. 49

1 2 3 4 5 6 100 100 100 100 100 100 1

5 1

1 1

1

5 1

2 5 10 2

5 5 10

2

15

5

2 1 5

2 2 5

2 5

5

5 1

2 5

5

20 5

10 10 10 5

5 5

20

5

1 5

2

2

5 2

20

5

10

20

10

2 1 10

3

8

5

10 1 20

2

2

30

20

1 2 40 1

1 5

2 10 10

10

30 1

3 10 2

5

30

Tab. 11 Plevele nalezené v meziřadí ekologického sadu v roce 2011 (pokračování)

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Sveřep vzpřímený – Bromus erectus HUDS. Svízel nepravý – Galium spurium L. Svízel přítula – Galium aparine L. Svlačec rolní – Convolvulus arvensis L. Štírovník růžkatý – Lotus corniculatus L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Třezalka tečkovaná – Hypericum perforatum L. Třtina křovištní – Calamagrostis canescens (Web.) ROTH Turan roční – Erigeron annuus L. Turanka kanadská – Conyza canadensis (L.) CRONQ. Vratič obecný – Tanacetum vulgare L. Vrbovka čtyřhranná – Epilobium tetragonum L. Vrbovka nicí – Epilobium nutans L. Suma pokryvností [%]

50

1 2 3 4 5 6 100 100 100 100 100 100 2 5 5

10 2 3 5

5 2 2 5

10

2 5 3 5

1

2 1

3

2

1 1 2

5

1 3 1 5 2

1 2

2 1

2

5

1 2 1 1 2 112 114 113 118 113 129

5.3 Vyhodnocení zaplevelení z roku 2012 5.3.1 Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Týn nad Bečvou Stanoviště – příkmenný pás V konvenčním ovocném sadu v příkmenném pásu se v roce 2012 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 12. Tab. 12 Plevele nalezené v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2012

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele - Latinský název Ježatka kuří noha - Echinochloa crus-galli (L.) BEAUV. Jílek vytrvalý – Lolium perenne (L.) Kokoška pastuší tobolka – Capsella bursapastoris (L.) MEDIK Kopřiva dvoudomá – Urtica dioica (L.) Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Lebeda rozkladitá - Atriplex patula L. Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Přeslička rolní – Equisetum arvense L. Ptačinec hajní – Stellaria nemorum L. Pýr plazivý – Elytrigia repens (L.) DESV. Rokyt cypřišovitý – Hypnum cupressiforme Svlačec rolní – Convolvulus arvensis L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Vrbovka nicí - Epilobium nutans L. Suma pokryvností [%]

51

1 10

2 60

3 30

4 30

5 50

6 30

5

1 5

5

3 15

2

5 40

5

10

1 1 1 10

15 1 1 10

20 5 1

1 10 20

5 10 5

1

1

1

1

1 2 3 1

1

1 2 5

10 2

1 16

62

43

39

52

1 35

Stanoviště – meziřadí V konvenčním ovocném sadu v meziřadí se v roce 2012 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 13. Tab.13 Plevele nalezené v meziřadí konvenčního sadu v roce 2012

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – Latinský název Heřmánek pravý – Matricaria recutita L. Jetel plazivý – Trifolium repens L. Ježatka kuří noha – Echinochloa crus-galli (L.) BEAUV. Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L. Jitrocel větší – Plantago major L. Kokoška pastuší tobolka – Capsella bursapastoris (L.) MEDIK Kopřiva dvoudomá – Urtica dioica L. Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Lipnice roční – Poa annua L. Mléč rolní – Sonchus arvensis L. Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Ptačinec hajní – Stellaria nemorum L. Pýr plazivý – Elytrigia repens (L.) DESV. Řebříček obecný – Achillea millefolium L. Sedmikráska obecná – Bellis perennis L. Srha říznačka – Dactylis glomerata L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Suma pokryvností [%]

52

1 2 3 4 5 6 98 100 100 100 100 100 1 5

5

5

20

2 20 3

20

5

10

10

20 5

2

30 30

30 20

2 5 30 30 5

40 20

5 3 30 20

40 30 2

5

3

20 2 5

30 3 5 1

30

3 1

5

2 10 5 105 107 106 107 103 106

5.3.2 Výsledky pozorování vegetace v ovocném sadu Podhoří Stanoviště – příkmenný pás V ekologickém ovocném sadu se v příkmenném pásu v roce 2012 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 14. Tab. 14 Plevele nalezené v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2012

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Bolševník obecný – Heracleum sphondylium L. Černý bez - Sambucus nigra L. Drchnička rolní – Anagallis arvensis L. Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L. Jitrocel větší – Plantago major L. Kokoška pastuší tobolka – Capsella bursapastoris (L.) MEDIK Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Kuklík městský – Geum urbanum L. Lebeda rozkladitá – Atriplex patula L. Lipnice luční – Poa pratensis L. Locika kompasová – Lactuca serriola (L.) TORN. Merlík bílý – Chenopodium album L. Mléč rolní – Sonchus arvensis L. Mrkev obecná – Daucus carota L. Ostružiník křovitý - Rubus fruticosus L.agg. Ořešák královský – Juglans regia Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Pastinák setý – Pastinaca sativa L. Pelyněk černobýl – Artemisia vulgaris L. Penízek rolní – Thlaspi arvense L. Pcháč oset – Cirsium arvense (L.) SCOP. Pomněnka rolní – Myosotis arvensis (L.) HILL Pryskyřník plazivý – Ranunculus repens L. Psárka luční – Alopecurus pratensis L. Ptačinec trávovitý – Stellaria graminea L. 53

1 2 3 4 5 6 100 100 98 100 100 100 1 5 10 3

10

1 5 3

10

2 1 5 10 1

10 5

5 1

10 10

1 15 5 1

5

2

10 1

15

10

1

5

10

5

15

5 15 1 1

20 2

2

1

20 2 5

10

10

8 1

5

10 1

10

5

15

10

2

1 1

2 1 5

10 1

2

Tab. 14 Plevele nalezené v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2012 (pokračování)

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Ptačinec prostřední – Stellaria media (L.) VILL. Pýr plazivý – Elytrigia repens (L.) DESV. Rožec rolní – Cerastium arvense L. Růže šípková – Rosa canina Řebříček obecný – Achillea millefolium L. Sedmikráska obecná – Bellis perennis L. Sveřep vzpřímený – Bromus erectus HUDS. Svízel bahenní – Galium palustre L. Svízel nepravý – Galium spurium L. Svízel přítula – Galium aparine L. Svlačec rolní – Convolvulus arvensis L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Tetlucha kozí pysk – Aethusa cynapium L. Třezalka tečkovaná – Hypericum perforatum L. Třtina křovištní – Calamagrostis canescens (Web.) ROTH Turan roční – Erigeron annuus L. Turanka kanadská – Conyza canadensis (L.) CRONQ. Vikev plotní – Vicia sepium L. Vratič obecný – Tanacetum vulgare L. Vrbovka čtyřhranná – Epilobium tetragonum L. Vrbovka nicí – Epilobium nutans L. Zlatobýl obrovský – Solidago gigantea AIT. Suma pokryvností [%]

54

1 2 3 4 5 6 100 100 98 100 100 100 1 1 1 2 5

1 10

5

10

2 15

1 1 1

2 5

2 5 1 10 1

5 2

1

2

5

5 10

5 2

10

2 2

1

1 5 2

10

1 5 1 5

2 10

1 2 10

1 5

5

5

10 5

1

1

10

2

5

10

5

5 1

1

3 10

2

1 5 5 10 5 114 114 117 117 121 111

Stanoviště – meziřadí V ekologickém ovocném sadu se v meziřadí v roce 2012 vyskytovaly plevelné druhy, které ukazuje Tab. 15. Tab. 15 Plevele nalezené v meziřadí ekologického sadu v roce 2012

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Bedrník obecný – Pimpinella saxifraga L. Bodlák kadeřavý – Carduus crispus L. Bojínek luční – Phleum pratense L. Bolševník obecný – Heracleum sphondylium L. Heřmánek pravý – Matricaria recutita L. Jetel plazivý – Trifolium repens L. Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata L. Jitrocel větší – Plantago major L. Kostřava červená – Festuca rubra L. Kostřava luční – Festuca pratensis HUDS. Kuklík městský – Geum urbanum L. Lipnice luční – Poa pratensis L. Lipnice obecná – Poa trivialis L. Locika kompasová – Lactuca serriola (L.) TORN. Mléč rolní – Sonchus arvensis L. Ovsík vyvýšený – Arrhenatherum elatius (L.) PRESL Pampeliška lékařská – Taraxacum officinale WEB. Pelyněk černobýl – Artemisia vulgaris L. Pcháč oset – Cirsium arvense (L.) SCOP. Pomněnka rolní – Myosotis arvensis (L.) HILL Pryskyřník plazivý – Ranunculus repens L. Ptačinec trávovitý – Stellaria graminea L. Řebříček obecný – Achillea millefolium L. Sedmikráska obecná – Bellis perennis L. Sveřep měkký – Bromus hordeaceus L. Sveřep vzpřímený – Bromus erectus HUDS. Svízel nepravý – Galium spurium L. Svízel přítula – Galium aparine L.

55

1 2 3 4 5 6 100 100 100 100 100 100 5 1 5

1 2

1

1 2

2 20 1

20 5

5 5

10 5

5

10

15 3

5

10 2 2 5 10 2 5 2 2 1

5

5 10 5 2 5 5 1 10 2

10 5

15

1 10 5

20 5

5

5

2

5 1

10

2

2

5

5

10

10

5

10

5

5 1

1

30

5 1 20

3 2 1

5 2 2

2 25 2 5 2

30 2 10 2

2 1 40

3 1 1

10 2 2

20 1

1

Tab. 15 Plevele nalezené v meziřadí ekologického sadu v roce 2012 (pokračování)

Fytocenologický snímek č.: Celková pokryvnost snímku [%] Český název plevele – latinský název Svlačec rolní – Convolvulus arvensis L. Štírovník růžkatý – Lotus corniculatus L. Šťovík tupolistý – Rumex obtusifolius L. Třezalka tečkovaná – Hypericum perforatum L.

1 2 3 4 5 6 100 100 100 100 100 100 5

Třtina křovištní – Calamagrostis canescens (Web.) ROTH Turan roční – Erigeron annuus L. Turanka kanadská – Conyza canadensis (L.) CRONQ. Vratič obecný – Tanacetum vulgare L. Vrbovka čtyřhranná – Epilobium tetragonum L. Vrbovka nicí – Epilobium nutans L. Suma pokryvností [%]

56

5

2 2 1 1

10

5

2

1

1

5

5 1

1

1

5

5

1 5

2

1 1 2

5 1

2

2 1 111 119 116 123 118 109

5.4 Statistické zpracování dat Výsledky vyhodnocení zaplevelení v ovocném sadu byly zpracovány analýzou DCA. Délka gradientu u dat získaných byla 4,969. Byla proto vybrána pro následující zpracování dat z obou lokalit kanonická korespondenční analýza (CCA). Na základě frekvence výskytu a pokryvnosti plevelů na jednotlivých stanovištích, bylo analýzou CCA vytvořeno prostorové uspořádání jednotlivých plevelných druhů a variant stanoviště, graficky zobrazené ordinačními diagramy. Druhy plevelů a varianty stanovišť jsou zobrazeny body, které mají odlišenou barvu a tvar. V případě, že se bod příslušného druhu nalézá ve stejném kvadrantu nebo se nachází v blízkosti bodu pro dané varianty, je jeho výskyt více vázán na tuto variantu. Z ordinačního diagramu Obr.2. jsou to např. body pro stanoviště příkmenný pás (■ P) a body druhů Bromus erectus (Bro erec) a Galium aparine (Gal apar) leží v blízkosti, proto lze říci, že tyto druhy se vyskytovaly převážně v příkmenném pásu. Poblíž bodu meziřadí (■ M) se nachází body druhů Festuca pratense (Fes prat) a Festuca rubra (Fes rubr), které zde byly původně vysety jako kulturní traviny a nacházely se tedy převážně na stanovišti meziřadí. Ordinační diagram Obr.3 ukazuje vliv způsobu hospodaření na výskyt jednotlivých plevelů. Např. u bodu ekologicky vedený sad (

EPS) leží body druhů

Plantago major (Pla majo) a Cirsium arvense (Cir arve), a proto se tyto druhy nacházely především v ekologicky vedeném sadu. U bodu konvenční sad (▲ KPS) leží např. body druhů Lollium perenne (Lol pere) a Festuca rubra (Fes rubr) a tyto se tedy vyskytovaly převážně v konvenčně vedeném sadu. Výsledky analýzy CCA, zjišťující vliv stanoviště na zaplevelení, jsou signifikantní na hladině významnosti α = 0,002, pro všechny kanonické osy a vysvětlují 6,7 % celkové variability v datech. Podle ordinačního diagramu Obr. 2 můžeme druhy rostlin rozdělit do dvou skupin. V první skupině, nazvané příkmenný pás (P) se vyskytují tyto druhy plevelů: Echinochloa crus-galli, Equisetum arvense, Stellaria nemorum, Urtica dioica, Elytrigium repens, Convolvulus arvensis, Rosa canina, Solidago gigantea, Galium spurium, Galium aparine, Bromus erectus, Epilobium tetragonum, Galium palustre, Calamagrostis canescens, Cirsium arvense, Erigeron annuus, Hypericum perforatum a Lactuca serriola.

57

Ve druhé skupině s názvem meziřadí (M) se vyskytují tyto druhy: Poa annua, Festuca rubra, Festuca pratense, Trifolium repens, Lolium perenne, Rumex obtusifolius, Plantago lanceolata, Taraxacum officinale, Plantago major, Ranunculus repens, Poa pratensis, Achillea millefolium a Tanacetum vulgare. Vliv způsobu hospodaření na zaplevelení je podle výsledků analýzy CCA signifikantní na hladině významnosti α = 0,002, pro všechny kanonické osy a vysvětlují 13,2 % celkové variability v datech. Grafické znázornění analýzy CCA je ve formě ordinačního diagramu na Obr. 3 a můžeme druhy rostlin rozdělit do 2 skupin. V první skupině jsou druhy plevelů vyskytující se v ekologickém způsobu hospodaření (EPS) a jsou to tyto: Tanacetum vulgare, Erigeron annuus, Calamagrostis canescens, Hypericum perforatum, Convolvulus arvensis, Galium aparine, Galium spurium, Bromus erectus, Achillea millefolium, Rosa canina, Ranunculus repens, Galium palustre, Solidago gigantea, Epilobium tetragonum, Cirsium arvense, Lactuca serriola, Poa pratensis, Plantago major, Sonchus arvensis a Taraxacum officinale. Ve druhé skupině jsou plevelné druhy, které se vyskytují v konvenčním způsobu hospodaření (KPS) a jsou to: Plantago lanceolata, Lolium perenne, Rumex obtusifolius, Trifolium repens, Festuca rubra, Festuca pratensis, Poa annua, Elytrigium repens, Urtica dioica, Stellaria nemorum, Echinochloa crus-galli, Equisetum arvense a Hypnum cupressiforme. Při porovnání výsledků zaplevelení v jednotlivých letech jsou rozdíly podle analýzy CCA statisticky neprůkazné. Hladina významnosti α = 0,762 pro všechny kanonické osy a vysvětlují 2,0 % celkové variability v datech. Je zřejmé, že na zaplevelení sledovaných sadů měl ročník jen omezený vliv. Výsledky analýzy jsou graficky znázorněny na Obr. 4.

58

Obr. 2 Ordinační diagram znázorňující vliv stanoviště na výskyt a pokryvnost vybraných druhů plevelů v ovocném sadu Vysvětlivky k ordinačnímu diagramu: ■ M – meziřadí, ■ P – příkmenný pás Zkratky druhů: Ach mill (Achillea millefolium), Bro erec (Bromus erectus), Cal cane (Calamagrostis canescens), Cir arve (Cirsium arvense), Con arve (Convolvulus arvensis), Ech crus (Echinochloa crusgalli), Ely repe (Elytrigia repens), Epi tetr (Epilobium tatregonum), Equ arve (Equisetum arvense), Eri annu (Erigeron annuus), Fes prat (Festuca pratensis), Fes rubr (Festuca rubra), Gal apar (Galluim aparine), Gal palu (Gallium palustre), Gal spur (Gallium spurium), Hyp per (Hypericum perforatum), Lac serr (Lactuca serriola), Lol pere (Lolium perenne), Pla lanc (Plantago lanceolata), Pla majo (Plantago major), Poa annu (Poa annua), Poa prat (Poa pratensis), Ran repe (Ranunculus repens), Ros cani (Rosa canina), Rum obtu (Rumex obtusifolius), Sol giga (Solidago gigantea), Ste nem (Stellaria nemorum), Tan vulg (Tanacetum vulgare), Tar offi (Taraxacum officinale), Tri repe (Trifolium repens), Urt dioi (Urtica dioica).

59

Obr. 3 Ordinační diagram znázorňující vliv způsobu hospodaření na výskyt a pokryvnost vybraných druhů plevelů v ovocném sadu Vysvětlivky k ordinačnímu diagramu: EPS - ekologické hospodaření, ▲KPS – konvenční sad Zkratky druhů: Ach mill (Achillea millefolium), Bro erec (Bromus erectus), Cal cane (Calamagrostis canescens), Cir arve (Cirsium arvense), Con arve (Convolvulus arvensis), Ech crus (Echinochloa crusgalli), Ely repe (Elytrigia repens), Epi tetr (Epilobium tatregonum), Equ arve (Equisetum arvense), Eri annu (Erigeron annuus), Fes prat (Festuca pratensis), Fes rubr (Festuca rubra), Gal apar (Galluim aparine), Gal palu (Gallium palustre), Gal spur (Gallium spurium), Hyp cupr (Hypnum cupressiforme), Hyp per (Hypericum perforatum), Lac serr (Lactuca serriola), Lol pere (Lolium perenne),Pla lanc (Plantago lanceolata), Pla majo (Plantago major), Poa annu (Poa annua), Poa prat (Poa pratensis), Ran repe (Ranunculus repens), Ros cani (Rosa canina), Rum obtu (Rumex obtusifolius), Sol giga (Solidago gigantea), Son arve (Sonchus arvensis), Ste nem (Stellaria nemorum), Tan vulg (Tanacetum vulgare), Tar offi (Taraxacum officinale), Tri repe (Trifolium repens), Urt dioi (Urtica dioica).

60

Obr. 4 Ordinační diagram znázorňující vliv roku hodnocení na výskyt a pokryvnost vybraných druhů plevelů v ovocném sadu Vysvětlivky k ordinačnímu diagramu: ▲ 2010 – výskyt plevelů v roce 2010, ▲ 2011 – výskyt plevelů v roce 2011, ▲ 2012 – výskyt plevelů v roce 2012 Zkratky druhů: Ach mill (Achillea millefolium), Bro erec (Bromus erectus), Cal cane (Calamagrostis canescens), Cir arve (Cirsium arvense), Con arve (Convolvulus arvensis), Ech crus (Echinochloa crusgalli), Ely repe (Elytrigia repens), Epi tetr (Epilobium tatregonum), Equ arve (Equisetum arvense), Eri annu (Erigeron annuus), Fes prat (Festuca pratensis), Fes rubr (Festuca rubra), Gal apar (Galluim aparine), Gal palu (Gallium palustre), Gal spur (Gallium spurium), Hyp cupr (Hypnum cupressiforme), Hyp per (Hypericum perforatum), Lac serr (Lactuca serriola), Lol pere (Lolium perenne), Pla lanc (Plantago lanceolata), Pla majo (Plantago major), Poa annu (Poa annua), Poa prat (Poa pratensis), Ran repe (Ranunculus repens), Ros cani (Rosa canina), Rum obtu (Rumex obtusifolius), Sol giga (Solidago gigantea), Ste nem (Stellaria nemorum), Tan vulg (Tanacetum vulgare), Tar offi (Taraxacum officinale), Tri repe (Trifolium repens), Urt dioi (Urtica dioica).

61

6 DISKUZE 6.1 Diskuze k výsledkům druhového složení v konvenčním sadu Druhové zastoupení plevelných rostlin v konvenčním sadu v průběhu tříletého sledování bylo velmi podobné v každém roce sledování. Během všech tří let bylo v konvenčním sadu nalezeno celkem 24 druhů rostlin. Celkově nejrozšířenějším druhem v konvenčním sadu byl druh Festuca rubra, vyskytující se zejména na stanovišti meziřadí, jelikož se jedná o kulturní trávu, která sem byla záměrně vyseta při založení sadu. Jak uvádí Hejduk (2007), tento druh bývá často vhodnou součástí výsevních směsí pro zakládání trvalých travních porostů v sadech. Jedná se o málo vzrůstnou vytrvalou trávu, která je relativně nenáročná a netvoří příliš velké množství travní biomasy. Druh Festuca rubra byl hlavní součástí souvislého travního pokryvu půdy v meziřadí konvenčního sadu ve všech letech sledování. V menší míře se tento druh nacházel i v příkmenném pásu sadu, a to zejména v roce 2012, kdy se sem pravděpodobně více rozšířil z meziřadí. V příkmenném pásu konvenčního sadu se také hojně vyskytoval mech Hypnum cupressiforme. Jeho největší výskyt byl v roce 2010, což mohlo být dáno následkem intenzivního používání herbicidních přípravků a možnou vyšší vlhkostí půdy pod stromy v ovocném sadu. V ostatních letech sledování se výskyt mechu výrazně snížil, zejména v roce 2011, což mohlo být důsledkem různorodostí sledovaných míst v sadu a také, jak je patrné z Tab. 1 a 2 v důsledku nižšího množství srážek v roce 2011 než v roce předchozím. V těchto letech je také pravděpodobné předpokládat menší potřebu používání herbicidních přípravků. Jak ukazuje Graf č. 1 (Přílohy), v příkmenném pásu se v roce 2010 vyskytoval nebezpečný plevelný druh Elytrigia repens. Jak uvádí Mikulka (1999) je tento druh považován za velmi nebezpečný plevel, protože může svou alelopatickou schopností potlačit růst okolních rostlin. Druh Elytrigia repens vylučuje do půdy látky, které ostatní rostliny mohou omezovat v růstu. Lze jej tedy považovat za konkurenčního zejména při jeho větším výskytu na stanovištích příkmenného pásu. Druh Echinochloa crus-galli bývá považován za významný plevel vyskytující se téměř na celém světě. Domnívám se, že tento generativně se množící jednoletý plevel může v sadu škodit zejména v létě, v době svého plného růstu, a to možným odebíráním vláhy okolním rostlinám a tedy i stromům, zejména pokud je jeho výskyt vázán na

62

příkmenný pás. Nejvíce byl tento druh zastoupen v roce 2010 v příkmenném pásu i v meziřadí, v ostatních letech sledování bylo jeho rozšíření mnohem menší a nebyl nalezen na každém stanovišti. Mikulka, Slavíková (2008) uvádí, že existují také formy ježatek rezistentní vůči herbicidům. Jak je zřejmé z Grafu č. 2 (Přílohy), byly v meziřadí v roce 2010 hojně rozšířeny také jednoděložné druhy trav Lolium perenne a Festuca pratensis, které zde spolu s druhem Festuca rubra tvořily travní pokryv meziřadí. Tyto druhy se hojně vyskytovaly ve všech letech sledování zejména v meziřadí sadu, ale byly v menší míře nalezeny také v příkmenném pásu, kam se samovolně rozšířily. Myslím si, že pro ovocné dřeviny nepředstavují tyto druhy konkurenci ani v případě, pokud dojde k jejich nežádoucímu přemnožení. Druh Rumex obtusifolius lze považovat za nežádoucí v trvalém travním porostu. Jeho výskyt nebyl v žádném roce sledování příliš hojný a byl vázán pouze na stanoviště meziřadí. Největšího rozšíření dosahoval v roce 2010 a jeho výskyt v sadu byl spíše ohniskový, nikoli plošný. Na stanovištích meziřadí i příkmenný pás se v malé míře nacházel také druh Equisetum arvense. Výskyt tohoto druhu nebyl příliš velký, přesto Kohout (1988) uvádí, že druh Equisetum arvense je vytrvalý hluboce kořenící obtížně regulovatelný plevel, který se hojně vyskytuje jak na orné půdě, tak i na neobdělávaných zemědělských plochách. Okolním rostlinám může odebírat vláhu, a to i z větších hloubek. Regulovat přesličku v travních porostech lze mechanicky, nebo použitím vhodných herbicidních přípravků, zejména při jejím přemnožení. Výskyt druhu Trifolium repens je ve všech letech sledování vázán na stanoviště meziřadí a může být dán jeho záměrným přisetím do travního porostu. Mikulka et al (2009) uvádí, že je možné využít u druhu Trifolium repens symbiotických baktérií pro přihnojování porostu dusíkem. Jak je patrné z Grafu č. 9 (Přílohy), v příkmenném pásu se v roce 2012 více nacházel druh Urtica dioica. Tento druh plevele se vyskytoval v podobné míře na stanovištích příkmenného pásu i meziřadí a mohl by konkurovat ovocným stromům zejména při svém přílišném přemnožení. Pravidelným ošetřováním konvenčního sadu lze však výskyt tohoto nežádoucího plevele dostatečně regulovat. Graf č. 10 (Přílohy) ukazuje, že v roce 2012 došlo k nárůstu výskytu druhu Taraxacum officinale, který může ovocným stromům škodit zejména v době květu,

63

protože může odlákávat opylovače. Dle Kneifelové, Mikulky (2003) je druh Taraxacum officinale vytrvalý plevel s hlubším kůlovým kořenem, jehož konkurenční schopnost vzrůstá zejména s rozšiřováním méně ošetřovaných ploch. Nažky Taraxacum officinale nejlépe klíčí z povrchu půdy a základní regulace v travním porostu by měla zejména spočívat v pravidelném kosení před květem tohoto plevelného druhu. Z ostatních druhů, které se vyskytovaly ve sledovaném konvenčním sadu na stanovištích meziřadí i příkmenný pás ve všech letech sledování, lze zmínit druhy Achillea millefolium, Plantago lanceolata či drobně rostoucí druh Stellaria nemorum.

6.2 Diskuze k výsledkům druhového složení v ekologickém sadu V ekologickém sadu bylo v průběhu tří let nalezeno celkem 64 druhů rostlin. Zde byla druhová rozmanitost rostlin mnohem větší než v sadu konvenčním. Celkově během všech let sledování se v ekologickém sadu nejvíce vyskytoval druh Achillea millefolium. Přestože se tento druh hojněji vyskytoval na stanovišti meziřadí, i v příkmenném pásu byl jeho výskyt významný. V průběhu jednotlivých let sledování byla jeho pokryvnost v meziřadí velmi podobná, jak je patrné z Grafů č. 4, 8 a 12 (Přílohy). Jak uvádí Mikulka et al (1999), řebříček je vytrvalá léčivá rostlina, která se množí generativně i vegetativně. Je to plevel méně významný, šířící se nejčastěji na nezemědělské půdě. Na zemědělské půdě se prosadí spíše na loukách a trvalých travních porostech, méně na orné půdě. Domnívám se, že se tedy jedná o druh, který ovocným dřevinám příliš nekonkuruje. V příkmenném pásu ekologického sadu, jak je zřetelné z Grafu č. 3 (Přílohy), byl v roce 2010 nejhojnějším druhem druh Cirsium arvense. Dle Kohouta (1993) bývá tento druh vytrvalého plevele označován jako velmi nebezpečný. Snadno se množí generativně i vegetativně a velmi hluboce koření. Jeho šíření je podporováno zejména omezením agrotechnických zásahů na půdě dané lokality. V ostatních letech sledování se tento druh více vyskytoval na stanovištích příkmenného pásu, kde ho lze při přílišném přemnožení považovat za významného konkurenta ovocným stromům. Další plevel, nacházející se zejména v příkmenném pásu, byl jednoletý druh Lactuca serriola. Jak uvádějí Kneifelová, Mikulka (2003), locika může škodit právě v trvalých kulturách, jako jsou sady a vinice. Omezovat její výskyt lze především

64

pravidelným kosením travních porostů v sadech. V meziřadí byl výskyt tohoto druhu mnohem menší, a tím se snížila také jeho škodlivost právě v meziřadí. Dalším druhem příkmenného pásu byl druh Erigeron annuus. VÚRV (2012) uvádí, že se jedná o k nám zavlečený plevel, který se prosazuje zejména na neudržovaných místech. Rychle se může šířit do okolí i na zemědělskou půdu. Nejsnáze lze turan roční v ekologickém sadu regulovat včasným sečením porostu před dozráním nažek. Nebezpečným může být také výskyt druhu Calamagrostis canescens. Tento druh byl rozšířen ve všech letech sledování, více na stanovišti příkmenného pásu. Druh Calamagrostis canescens je vytrvalá vzrůstná travina, která bývá velmi odolná a snadno regeneruje. Její regulace spočívá opět zejména v pravidelném kosení porostu. Výskyt dalšího vytrvalého druhu Convolvulus arvensis, může být pro výsadbu ovocných dřevin nebezpečným. Tento vytrvalý druh se nacházel ve všech sledovaných lokalitách.

Nejvyšší

konkurenci

můžou

mít

zejména

exempláře

vyskytující

se v příkmenných pásech ekologického sadu. Kohout (1988) uvádí, že druh Convolvulus arvensis je ovíjivý, vytrvalý a hluboce kořenící plevel, který se na neobdělávané půdě množí nejen vegetativně, ale i generativně. Je to odolný plevel, který může konkurovat ovocným stromům, protože svým rozsáhlým kořenovým systémem jim může odebírat vláhu a živiny a svým nadzemním růstem může ztěžovat práce v sadu. V ekologických sadech bývá regulace tohoto plevele ztížená, protože hlavním způsobem regulace tohoto druhu bývá používání herbicidů. Podobně jako v konvenčním ovocném sadu, také v meziřadí sadu ekologického byly původně při zakládání sadu vysety kulturní traviny. Proto se zde v hojné míře ve všech letech sledování vyskytovaly druhy jednoděložných travin Festuca rubra a Lolium perenne. Tyto druhy byly nalezeny v různé pokryvnosti na všech sledovaných stanovištích. Druh Festuca rubra bývá častou a běžnou součástí travních pokryvů v sadech a dále jak uvádí Hejduk (2007), je druh Lolium perenne vhodný do směsi pro zatravněná meziřadí v sadech, protože snáší velmi dobře přejezdy mechanizace, i když bývá náročnější na vláhu a živiny. Dalším druhem vhodným pro zatravnění meziřadí v sadu může být druh Poa pratensis, který tvoří dlouhé podzemní výběžky a snese dobře i nepropustné půdy.

65

Pouze v příkmenných pásech se v každém roce sledování vyskytoval druh Solidago gigantea. Tento druh je vzrůstný plevel, který vytvořením hustého porostu může poskytovat úkryt nežádoucím živočichům, kteří mohou poškozovat kmeny nebo kořeny ovocných dřevin (např. hraboš polní). Druh, který se vykytuje hojně a často všude, zejména na hůře ošetřovaných plochách s travním porostem, byl tradiční plevelný druh Taraxacum officinale. Tento druh byl ve větší či menší míře nalezen na všech vytyčených fytocenologických snímcích meziřadí i příkmenného pásu ve všech letech sledování. Podobně jako v konvenčním sadu mohou květy tohoto druhu odlákávat stromům opylovače z důvodu podobného termínu kvetení. Převážně na lokalitách meziřadí se nacházel nežádoucí rostlinný druh Plantago major. U tohoto druhu Mikulka et al (2009) uvádí, že může být nebezpečným plevelem zejména při svém přemnožení v travních porostech, protože může potlačovat růst okolních kulturních travin. Častou součástí travních porostů v ekologickém hospodaření bývá jednoděložný druh Bromus erectus. Tento druh dřevinám příliš konkurovat nemůže a po pravidelném kosení porostu hůře obrůstá a bývá tak dostatečně regulován. Jeho výskyt byl vázán více na snímky příkmenného pásu, ale nalezen byl i v meziřadí sadu. Na stanovištích meziřadí i příkmenný pás byly ve všech letech sledování v podobném rozšíření nalezeny také druhy rodu Galium, a to druhy Galium spurium a Galium aparine. Dle Mikulky et al (1999), jednoletý druh Galium aparine bývá velmi nebezpečným plevelem spíše na orné půdě. Vyskytuje se však téměř všude, snadno se množí pouze semeny a může mít v kulturním porostu vysokou konkurenční schopnost, protože dobře snese i stinná místa v hustých rostlinných společenstvích. V roce 2011 byl na stanovišti meziřadí v ekologického sadu hojně rozšířen druh Ranunculus repens (viz Graf č. 8 Přílohy). V ostatních letech sledování byl tento druh rozšířen spíše ohniskově, a to i na plochách příkmenného pásu. Jak Mikulka et al (2009) uvádí, druh Ranunculus repens je vytrvalý, mělce kořenící plevel s nepříliš vysokou konkurenční schopností. Jeho výskyt může být znakem vyšší vlhkosti půdy. Častým sečením porostu se podporuje jeho šíření, ale nepatří k plevelům, které mohou stromům příliš škodit.

66

Na některých sledovaných místech ekologického sadu byly také nalezeny křovitě rostoucí nežádoucí rostlinné druhy. Častý byl zejména druh Rosa canina, který se nacházel pouze na stanovištích příkmenného pásu. Výskyt tohoto druhu v příkmenném pásu může ztěžovat agrotechnické zásahy v sadu a vzrostlé keře mohou stromům stínit a odebírat vláhu. Dalším nalezeným keřem byl druh Rubus fruticosus (Obr. 23 Přílohy), který byl nalezen pouze na jediném stanovišti příkmenného pásu v roce 2012. Dle Mikulky et al (2001) je druh Rubus fruticosus vytrvalý plevel tvořící dřevnaté keře, který se nejčastěji vyskytuje na špatně obhospodařované zemědělské půdě. Přestože může mít vysokou konkurenční schopnost, není považován za významný plevel na zemědělských půdách. Na většině sledovaných stanovištích v ekologickém sadu se také nacházel druh Hypericum perforatum. Tento druh je nevýznamný plevel s výraznými léčivými účinky a ovocným stromům většinou téměř nekonkuruje, přesto jeho rozšíření nebylo zanedbatelné. V meziřadí ekologického sadu byl v roce 2012 více rozšířen druh Plantago lanceolata. V ostatních letech sledování byl jeho výskyt téměř zanedbatelný a na některých stanovištích nebyl nalezen vůbec. Kohout (1988) uvádí, že jitrocel kopinatý je vytrvalý nepříjemný plevel, přesto ceněný pro své léčivé účinky. Množí se výhradně generativně a při jeho přemnožení v travním porostu, je velmi obtížná jeho regulace. Ostatní nalezené druhy byly zastoupeny v menší míře a jejich druhové složení bylo v každém roce sledování velmi podobné.

6.3 Srovnání výsledků pozorování obou ovocných sadů Ovocným dřevinám v sadu mohou více škodit zejména nežádoucí rostliny vyskytující se v příkmenném pásu ovocného sadu. V konvenčním sadu se k regulaci těchto rostlin používají herbicidní přípravky a příkmenný pás se udržuje v bezplevelném stavu. Výskyt těchto nežádoucích rostlin bývá tedy minimální a ovocným dřevinám tedy příliš nekonkuruje. Trvalý travní porost v meziřadí je potřeba často kosit, jelikož příliš vzrostlý travní porost může ovocným stromům odebírat vláhu, zejména v sušších oblastech.

67

V ekologickém sadu bylo celkově nalezeno větší množství druhů plevelných rostlin než v sadu konvenčním, což může být dáno tím, že dle Zákona o ekologickém zemědělství (242/2000 Sb.) se zde nesmí používat chemických látek na ochranu rostlin. Regulace nežádoucích plevelů se provádí většinou pouze pravidelným sečením porostu v meziřadí a v příkmenném pásu, a to někdy nemusí stačit k tomu, aby se zabránilo přemnožení nežádoucích rostlin v sadu. V počtu druhů nalezených plevelů byl velký rozdíl mezi množstvím druhů nalezených v konvenčním sadu a v sadu ekologickém. V průběhu jednotlivých let sledování se nalezené jednotlivé druhy příliš nelišily, různé bylo pouze množství a rozvržení nalezených druhů v rámci jednotlivých stanovišť. Závěrem lze říci, že výskyt některých plevelných druhů je dán zejména špatnou údržbou sadů. Toho by bylo možné využít pro hodnocení kvality údržby sadů, především sadů v ekologickém režimu pěstování.

68

7 ZÁVĚR V průběhu tříletého sledování bylo v obou sadech nalezeno celkem 74 druhů plevelných

rostlin.

V konvenčním

ovocném

sadu

se

nacházelo

24

druhů

a v ekologickém 64 druhů rostlin. Druhové složení nalezených rostlin se značně lišilo podle sledovaného sadu – konvenční sad a ekologický sad. V konvenčním sadu byly v průběhu celého sledování nejrozšířenějšími druhy Festuca rubra, Festuca pratensis a Lolium perenne, a to jak v příkmenném pásu tak v meziřadí. V konvenčním sadu na stanovišti příkmenný pás se více nacházely tyto druhy plevelů: Festuca rubra, Festuca pratensis, Lolium perenne, Elytrigia repens, Echinochloa crus-galli, Hypnum cupressiforme, Equisetum arvense, Stellaria nemorum, a Urtica dioica. Na stanovišti meziřadí byly v konvenčním sadu nalezeny tyto rostlinné druhy: Lolium perenne, Festuca rubra, Festuca pratensis, Rumex obtusifolius, Trifolium repens, Plantago lanceolata, Echinochloa crus-galli, Poa annua, Equisetum arvense, Taraxacum officinale a Achillea millefolium. V ekologickém sadu byly na stanovišti příkmenného pásu nalezeny tyto druhy plevelů: Cirsium arvense, Festuca pratensis, Lactuca serriola, Achillea millefolium, Erigeron annuus, Bromus erectus, Calamagrostis canescens, Convolvulus arvensis, Taraxacum officinale, Galium palustre, Rosa canina, Galium spurium, Festuca rubra, Lolium perenne, Epilobium tetragonum, Solidago gigantea, Tanacetum vulgare, Hypericum perforatum, Stellaria media, Geum urbanum, Plantago lanceolata, Galium aparine, Rubus fruticosus. V meziřadí ekologického sadu se nacházely tyto druhy plevelů: Achillea millefolium, Lolium perenne, Taraxacum officinale, Festuca rubra, Poa pratensis, Plantago

major,

Bromus

erectus,

Tanacetum

vulgare,

Ranunculus

repens,

Calamagrostis canescens, Convolvulus arvensis, Centaurea jacea, Galium spurium, Bromus hordeaceus, Festuca pratensis, Cirsium arvense, Galium aparine, Lactuca serriola a Plantago lanceolata. Na všech stanovištích se také vyskytovaly další druhy plevelů, které se vyskytovaly ve velmi malé míře, a jejich složení ukazují Tab. 4 - 15.

69

Jelikož jsou ovocné sady trvalejšími kulturami, nachází se zde velký počet vytrvalých druhů plevelů. Nejvíce stromům mohou škodit plevele, nacházející se v příkmenných pásech sadu. Zejména v ekologickém sadu může být jejich výskyt problematický, z důvodů omezených možností regulace těchto nežádoucích rostlin. V konvenčním sadu mohou být plevele v příkmenném pásu dostatečně regulovány pomocí herbicidů. Za nejnebezpečnější druhy, které byly v obou sadech nalezeny, považuji zejména vytrvalé druhy pcháč oset, svlačec rolní, přesličku rolní, ale také pampelišku lékařskou nebo pýr plazivý. Ostatní druhy lze považovat za méně nebezpečné, ale nemělo by přesto dojít k jejich přílišnému přemnožení. V konvenčním sadu navrhuji i nadále pokračovat ve stejných způsobech agrotechnických zásahů proti plevelům v sadu. Jedná se zejména o ošetřování příkmenného pásu herbicidy a o pravidelné kosení a mulčování meziřadí. V ekologickém sadu bych navrhovala častější kosení celého travního porostu, jak v meziřadí tak i v příkmenném pásu, a to zejména v době před květem ovocných stromů, aby se omezilo na minimum odlákání opylovačů kvetoucími plevely. A také v době před dozráním semen samotných plevelů, a tím došlo ke snížení druhového spektra těchto nežádoucích rostlin. Přesto lze na plevele v ekologickém sadu také pohlížet jako na rostliny doprovodné, které obohacují sadovou biodiverzitu a ne vždy jsou považovány za rostliny škodlivé.

70

8 SOUHRN A RESUME Cílem této diplomové práce bylo vyhodnotit druhové složení plevelů v ovocném sadu. Sledování bylo prováděno v průběhu tří let ve dvou ovocných sadech – konvenčním a ekologickém. Hodnocení plevelů jsem určovala pomocí fytocenologických snímků, kterých bylo každý rok v každém sadu 12, 6 na stanovišti meziřadí a 6 v příkmenném pásu. Výsledky byly statisticky zpracovány analýzou DCA a CCA. Nejvíce plevelných druhů bylo nalezeno v ekologickém ovocném sadu. Nalezené druhy Lolium perenne, Festuca rubra a Festuca pratensis jsou záměrně vyseté kulturní traviny tvořící souvislý pokryv meziřadí zejména v konvenčním sadu. Nejhojnějšími druhy konvenčního sadu byly: Lolium perenne, Festuca rubra, Festuca pratensis, Ranunculus repens, Equisetum arvense a Rumex obtusifolius. Nejčastějšími plevely v ekologickém sadu byly: Achillea millefolium, Taraxacum officinale, Cirsium arvense, Plantago major, Lactuca serriola, Calamagrostis canescens, Convolvulus arvensis, Bromus erectus a Ranunculus repens. Klíčová slova: plevel, konvenční sad, ekologický sad, jabloň

The aim of this thesis was the evaluation of the composition of weed species in orchard. The observation was carried out for time of three years in two orchards – conventional and ecological. The evaluation of weeds I did using phytocenological reléves, which were six in every orchard every year, six around of trunk and six in interrow place. The results were statistically analysed using DCA and CCA analyses. The most weed species were found in conventional orchard. Found weed species Lolium perenne, Festuca rubra and Festuca pratensis are the civilized grass which were sown by intent and which form consistent cover o fland in interrow place in the conventional orchard. The most plentiful species in conventional orchard: Lolium perenne, Festuca rubra, Festuca pratensis, Ranunculus repens, Equisetum arvense and Rumex obtusifolius. The most frequent weeds in ecological orchard were: Achillea millefolium, Taraxacum officinale, Cirsium arvense, Plantago major, Lactuca serriola, Calamagrostis canescens, Convolvulus arvensis, Bromus erectus and Ranunculus repens.

The pivot words: weed, conventional orchard, ecological orchard, apple tree

71

9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BERANOVÁ M., KUBAČÁK A.: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, Libri, Praha 2010, ISBN 978-80-7277-113-4 BLAŽEK J., Dlouhá J., Richter M., Paprštein F., Blažková J.: Doporučené odrůdy ovocných plodin pro alternativní způsoby pěstování, Sempra a.s., VŠÚO Holovousy, Praha 1993 BLAŽEK, J.: Ovocnictví, ČZS, Květ, Praha 1998, 1. vydání, 383 stran, ISBN 80-85362-33-3 BLAŽEK, J.: Pěstujeme jabloně, Brázda s.r.o., Praha 2001, 1. vydání, 152 stran, ISBN 80-209-0294-5 BOČEK, S.: Charakteristika a typy extenzivních výsadeb in Sborník přednášek, MZLU, 1. vydání, Brno 2007, ISBN 978-80-7375-095-4 BOČEK S., Ackermann P., Šarapatka B., Kučera B., Zámečník V., Čížková S., Pavelková J., Malíková A.: Ekologické ovocnářství na vyšších kmenných tvarech, Bioinstitut o.p.s., Olomouc 2009, ISBN – 978-80-904174-9-6 BUSKIENE L., USELIS N., LANAUSKAS J.: Possibilities of weed control with herbicide Basta 150 SL in a young apple tree orchard, Agronomy Research 4 (special issue), 155 – 158, Lithuania 2006 DEYL M., HÍSEK K.: Naše květiny, Academia Praha 2008, 3. vydání, 690 stran, ISBN 978-80-200-0940-X DVOŘÁK J., SMUTNÝ V.: Herbologie – Integrovaná ochrana proti polním plevelům, 1. vydání, Skriptum MZLU, Brno 2003, 186 stran, ISBN 80-7157-732-4 DVOŘÁK A.: Atlas odrůd ovoce, SZN, Praha 1979, 2. vydání, 399 stran, ISBN – 07-013-79-04/44 DVOŘÁK A.: Pěstování jabloní ,SZN, Praha 1987, 2. vydání, 352 stran, Sign. 634.11 HEJDUK, S.: Význam zatravnění meziřadí v ovocných sadech a vinohradech, Zahradnictví : Záhradníctvo : Měsíčník pro profesionální zehradníky. Odborný recenzovaný časopis. 2008. sv. 100, č. 1, s. 14--17. ISSN 1213-7596 HLUCHÝ M., Ackermann P., Zacharda M., Laštůvka Z., Bagar M., Jetmarová E., Vanek G., Szöke L., Plíšek B.: Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci, Biocont Laboratory s.r.o., Brno 2008, ISBN 978-80-901874-7-4 HORÁK J.: Šetrná ochrana ovocných kultur, ČZS, Vyškov 2001, ISBN – 80-85362-42-2 72

HRON F., KOHOUT V.: Plevele polí a zahrad, Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR, České Budějovice 1988, 343 stran JURSÍK M., Holec J., Hamouz P., Soukup J.: Plevele – biologie a regulace, KURENT s.r.o., Praha 2011, 1.vydání, 232 stran, ISBN 978-80-87111-27-7 KNEIFELOVÁ M., MIKULKA J.: Významné a nově se šířící plevele, ÚZPI, Praha 2003, ISBN 80-7271-142-3 KOHOUT K.: Malá pomologie 1 – Jablka, SZN, Praha 1960, 1.vydání, 270 stran, D603016 KOHOUT V.: Regulace zaplevelení polí, Ministerstvo zemědělství, Praha 1993 KOLEKTIV AUTORŮ: Ekologické zemědělství Olomouckého kraje, vydal Olomoucký kraj, Olomouc 2007, nestr. KOLEKTIV AUTORŮ: Metodická příručka pro ochranu rostlin – Polní plodiny – III.díl, Plevele, regulátory růstu, desikanty, Státní rostlinolékařská zpráva, Brno 1999 KOSTELANSKÝ F. a kol.: Obecná produkce rostlinná, Skriptum MZLU, 1. vydání, Brno 1997, 212 stran, ISBN 80-7157-245-4 KREJČÍŘ J., DVOŘÁK J.: Základní agrotechnika – 3.část – Plevele, VŠZ Brno, SPN, Praha 1966 KUŽMA Š., Ackermann P., Dobrovodský J., Filkuka I., Harašta P., Hauerland M., Holman J., Jüttner T., Krištof J., Klumpar J., Minář P., Muška F., Navrátilová M., Pruknarová D., Ráčil K., Rod J., Rozkošová V., Švaříček J., Vaňurová E.: Metodická příručka pro ochranu rostlin, II.díl, Zelenina, ovocné plodiny a réva vinná, SRS, Mze ČR, Praha 1997 KYNCL F.: Ovocnictví, SZN, Praha 1979 LIPECKI J.: Weeds in orchards – pros and contras, Journal of Fruit and Ornamental Plant Research, Vol. 14 (Suppl.3), Skierniewice, Poland, 2006 LUDVÍK V. a kol.: Metodika pro integrované systémy pěstování ovoce, VŠÚO Holovousy, SISPO, Praha 2011, ISBN 978-80-87030-19-6 MIKULKA J. a kol.: Metody regulace plevelů na trvalých travních porostech, VÚRV, Praha 2009, ISBN 978-80-7427-012-3 MIKULKA J. a kol.: Plevelné rostliny polí, luk a zahrad, Farmář, 1.vyd., Praha 1999, ISBN 80-902413-2-8 MIKULKA J. a kol.: Regulace širokolistých šťovíků a ostatních vytrvalých plevelů na loukách a pastvinách, ÚZPI, Praha 2001

73

MIKULKA J., ŠTROBACH J.: Metody regulace vytrvalých plevelů na zemědělské půdě šetrné k životnímu prostředí, VÚRV, Praha 2008, ISBN 978-80-87011-48-5 MITCHEM E. W.: Weed management considerations for peach orchards, Department of Horticulture Science, North Carolina State University, Gastonia 2006, USA MOUDRÝ J.: Ekologické zemědělství, Jihočeská univerzita, České Budějovice 2007, ISBN 978-80-7394-046-1 MOUDRÝ J:: Přechod na ekologický způsob hospodaření, MZe, Praha 1997, ISBN 807105-134-9 ONDRÁČEK A. et al: Praktická příručka k řezu jabloní, Draha Radostice 1990, ISBN 80-900326-0-5 PLÍŠEK, B.: Ekologické pěstování jabloní a tržní produkce biojablek, PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, Šumperk 2001, 66 stran, PROKOP M. et al: Ochrana životního prostředí ČR se zaměřením na zemědělství, ÚZEI, Praha 2010 RICHTER M.: Malý obrazový atlas odrůd ovoce – jabloně, Tg Tisk s.r.o., Lanškroun 2004, 1.vydání, ISBN 80-903487-3-4 SCHUCHMAN O.: Ovocnictví, Príroda, Bratislava 1986 SPOHNOVÁ M., GOLTE-BECHTLEOVÁ M.: Květena střední Evropy, Knižní klub, Praha 2010, 400 stran, 1.vydání, ISBN 978-80-242-2479-4 SUS J., NEČAS T.: Řez ovocných dřevin, Grada Publishing a.s., Praha 2011, 144 stran, ISBN 978-80-247-2505-5 ŠARAPATKA B., URBAN J. et al: Ekologické zemědělství v praxi, PRO-BIO, Šumperk 2006, ISBN 978-80-903583-0-0 ŠOMŠÁK, L. (Ed.) et al.: Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a skamenělin, Príroda a.s., Bratislava 1993, 1. vydání, 388 stran, ISBN 80-07-000595-1 TER BRAAK, C., J., F.: CANOCO – A FORTRAN program for canonial community ordination by [partial] [detrended] [canonical] correspondence analysis (version 4.0.). Report LWA-88-02 Agricultural Mathematics Group. Wageningen, 1998 URBAN J., ŠARAPATKA B.: Ekologické zemědělství, vyd. MŽP, Praha 2003, 1. vydání, 280 stran, ISBN 80-7212-274-6 VÝZKUMNÝ ÚSTAV ROSTLINNÉ VÝROBY: Biologie a regulace plevelů, VÚRV, Praha 2003, ISBN-80-86555-33-X

74

Internetové zdroje: Agrochov Jezernice a.s., Středisko sady Podhoří. [online] Soubor ve formátu HTML. [cit. 2. 9. 2010].Dostupné na http://www.agrochovjezernice.cz/podhori2.html Agrochov Jezernice a.s., Profil firmy. [online] Soubor ve formátu HTML. [cit. 2. 9. 2010]. Dostupné na http://www.agrochovas.cz/profil-jezernice.html Agrochov Jezernice a.s., Rostlinná výroba. [online] Soubor ve formátu HTML. [cit. 2. 9. 2010]. Dostupné na http://www.zdtyn-agrochovas.cz/rostlinna-vyrobatyn.html Multimediální texty ovocnictví [online] Soubor ve formátu HTML. Dostupné na: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/eltronic_ovoc/_private/ovoc_1/data/jablon.pdf

Situační a výhledová zpráva MZe [online] soubor ve formátu HTML. Dostupné na: http://eagri.cz/public/web/file/134857/OVOCE_10_2011.pdf Statistika a průzkumy Mze [online] soubor ve formátu HTML. Dostupné na: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/statistika-a-pruzkumy/

Atlas plevelů VÚRV [online] soubor ve formátu HTML. Dostupné na: http://www.vurv.cz/plevele/

Česky hydrometeorologický ústav – měsíční data ze stanic [online] soubor ve formátu HTML. Dostupné na: http://www.chmi.cz/

75

10 PŘÍLOHY Seznam příloh Obr. 5: Souvislý porost kulturních travin v meziřadí konvenčního sadu v roce 2010 (vlastní fotodokumentace) Obr. 6: Přeslička rolní v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2010 (vlastní fotodokumentace) Obr. 7: Meziřadí konvenčního sadu s příkmenným pásem ošetřeným herbicidy (rok 2010) – vlastní fotodokumentace Obr. 8: Kopřiva dvoudomá v meziřadí konvenčního sadu v roce 2010 (vlastní fotodokumentace) Obr. 9: Příkmenný pás v ekologickém sadu (rok 2010) – vlastní fotodokumentace Obr. 10: Meziřadí ekologického sadu s řebříčkem obecným (rok 2010) – vlastní fotodokumentace Obr. 11: Chrpa luční v meziřadí ekologického sadu v roce 2010 – vlastní fotodokumentace Obr. 12: Turan roční v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2010 - vlastní fotodokumentace Obr. 13: Příkmenný pás konvenčního sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace Obr. 14: Souvislý porost meziřadí a herbicidní příkmenný pás konvenčního sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace Obr. 15: Detail příkmenného pásu konvenčního sadu v roce 2011 s kopřivou dvoudomou – vlastní fotodokumentace Obr. 16: Vzrostlý porost meziřadí konvenčního sadu (rok 2011) – vlastní fotodokumentace Obr. 17: Pokosené meziřadí ekologického sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace Obr. 18: Příkmenný pás v ekologickém sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace

76

Obr. 19: Příkmenný pás ekologického sadu s úrodou jablek (rok 2011) – vlastní fotodokumentace Obr. 20: Zaplevelené meziřadí s příkmenným pásem ekologického sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace Obr. 21: Konvenční sad v roce 2012 – vlastní fotodokumentace Obr. 22: Meziřadí konvenčního sadu (rok 2012) – vlastní fotodokumentace Obr. 23: Porost meziřadí s pampeliškou lékařskou a příkmenný pás ošetřený herbicidy v konvenčním sadu v roce 2012 – vlastní fotodokumentace Obr. 24: Porost kopřivy dvoudomé v příkmenném pásu konvenčního sadu (rok 2012) – vlastní fotodokumentace Obr. 25: Meziřadí ekologického sadu před pokosením (rok 2012) – vlastní fotodokumentace Obr. 26: Příkmenný pás ekologického sadu se vzrůstnými plevely v roce 2012 – vlastní fotodokumentace Obr. 27: Ostružiník křovitý v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2012 – vlastní fotodokumentace Graf 1.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2010 Graf 2.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí konvenčního sadu v roce 2010 Graf 3.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2010 Graf 4.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí ekologického sadu v roce 2010 Graf 5.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2011 Graf 6.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí konvenčního sadu v roce 2011

77

Graf 7.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2011 Graf 8.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí ekologického sadu v roce 2011 Graf 9.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2012 Graf 10.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí konvenčního sadu v roce 2012 Graf 11.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2012 Graf 12.: Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí ekologického sadu v roce 2012 Graf 13.: Počet nalezených druhů plevelů v ovocných sadech v průběhu tří let

78

Obr. 1 Souvislý porost kulturních travin v meziřadí konvenčního sadu v roce 2010 (vlastní fotodokumentace)

Obr. 2 Přeslička rolní v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2010 (vlastní fotodokumentace)

Obr. 3 Meziřadí konvenčního sadu s příkmenným pásem ošetřeným herbicidy (rok 2010) – vlastní fotodokumentace

Obr. 4 Kopřiva dvoudomá v meziřadí konvenčního sadu v roce 2010 (vlastní fotodokumentace)

Obr. 5 Příkmenný pás v ekologickém sadu (rok 2010) – vlastní fotodokumentace

Obr. 6 Meziřadí ekologického sadu s řebříčkem obecným (rok 2010) – vlastní fotodokumentace

Obr. 7 Chrpa luční v meziřadí ekologického sadu v roce 2010 – vlastní fotodokumentace

Obr. 8 Turan roční v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2010 fotodokumentace

- vlastní

Obr. 9 Příkmenný pás konvenčního sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace

Obr. 10 Souvislý porost meziřadí a herbicidní příkmenný pás konvenčního sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace

Obr. 11 Detail příkmenného pásu konvenčního sadu v roce 2011 s kopřivou dvoudomou – vlastní fotodokumentace

Obr. 12 Vzrostlý porost meziřadí konvenčního sadu (rok 2011) – vlastní fotodokumentace

Obr. 13 Pokosené meziřadí ekologického sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace

Obr. 14 Příkmenný pás v ekologickém sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace

Obr. 15 Příkmenný pás ekologického sadu s úrodou jablek (rok 2011) – vlastní fotodokumentace

Obr. 16 Zaplevelené meziřadí s příkmenným pásem ekologického sadu v roce 2011 – vlastní fotodokumentace

Obr. 17 Konvenční sad v roce 2012 – vlastní fotodokumentace

Obr. 18 Meziřadí konvenčního sadu (rok 2012) – vlastní fotodokumentace

Obr. 19 Porost meziřadí s pampeliškou lékařskou a příkmenný pás ošetřený herbicidy v konvenčním sadu v roce 2012 – vlastní fotodokumentace

Obr. 20 Porost kopřivy dvoudomé v příkmenném pásu konvenčního sadu (rok 2012) – vlastní fotodokumentace

Obr. 21 Meziřadí ekologického sadu před pokosením (rok 2012) – vlastní fotodokumentace

Obr. 22 Příkmenný pás ekologického sadu se vzrůstnými plevely v roce 2012 – vlastní fotodokumentace

Obr. 23 Ostružiník křovitý v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2012 – vlastní fotodokumentace

Graf 1. Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2010

Ptačinec hajní 3%

Ostatní 3% Kostřava luční 4%

Přeslička rolní 5%

Ježatka kuří noha 7%

Rokyt cypřišovitý 38%

Jílek vytrvalý 8%

Pýr plazivý 9%

Kostřava červená 23%

Ptačinec hajní

Ostatní

Kostřava luční

Přeslička rolní

Jílek vytrvalý

Pýr plazivý

Kostřava červená

Rokyt cypřišovitý

Ježatka kuří noha

Graf 2. Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí konvenčního sadu v roce 2010

Přeslička rolní Ježatka kuří noha 2% 2%

Ostatní 2% Lipnice roční 3% Jitrocel kopinatý 3% Jílek vytrvalý 27%

Jetel plazivý 4%

Šťovík tupolistý 8%

Kostřava luční 23%

Kostřava červená 26%

Přeslička rolní

Ježatka kuří noha

Ostatní

Lipnice roční

Jitrocel kopinatý

Jetel plazivý

Šťovík tupolistý

Kostřava luční

Kostřava červená

Jílek vytrvalý

Graf 3. Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2010

Jitrocel kopinatý 1%

Kuklík městský 1%

Ptačinec prostřední 1%

Třezalka tečkovaná 1% Zlatobýl obrovský Vratič obecný 1% 1% Vrbovka čtyřhranná 2%

Ostatní 11%

Jílek vytrvalý 3% Kostřava červená 3% Pcháč oset 10%

Svízel nepravý 3%

Růže šípková 3%

Svízel bahenní 4% Kostřava luční 9% Pampeliška lékařská 5%

Svlačec rolní 6%

Locika kompasová 8%

Třtina křovištní 6% Řebříček obecný 8%

Sveřep vzpřímený 6% Turan roční 7%

Jitrocel kopinatý Vratič obecný Kostřava červená Pampeliška lékařská Turan roční Pcháč oset

Kuklík městský Zlatobýl obrovský Svízel nepravý Svlačec rolní Řebříček obecný Ostatní

Ptačinec prostřední Vrbovka čtyřhranná Růže šípková Třtina křovištní Locika kompasová

Třezalka tečkovaná Jílek vytrvalý Svízel bahenní Sveřep vzpřímený Kostřava luční

Graf 4. Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí ekologického sadu v roce 2010

Sveřep měkký Ptačinec trávovitý 2% 1% Kostřava luční 1% Svízel nepravý 2%

Chrpa luční 3% Svlačec rolní 3%

Třtina křovištní 3% Řebříček obecný 29% Pryskyřník plazivý 4%

Vratič obecný 4%

Sveřep vzpřímený 5%

Jitrocel větší 5%

Ostatní 10% Kostřava červená 6%

Lipnice luční 6%

Jílek vytrvalý 8% Pampeliška lékařská 8%

Ptačinec trávovitý

Kostřava luční

Sveřep měkký

Svízel nepravý

Chrpa luční

Svlačec rolní

Třtina křovištní

Pryskyřník plazivý

Vratič obecný

Sveřep vzpřímený

Jitrocel větší

Kostřava červená

Lipnice luční

Pampeliška lékařská

Jílek vytrvalý

Ostatní

Řebříček obecný

Graf 5. Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2011

Ptačinec hajní 4%

Kopřiva dvoudomá 7%

Kostřava červená 27% Rokyt cypřišovitý 8%

Kostřava luční 16%

Jílek vytrvalý 20%

Ostatní 18%

Ptačinec hajní

Kopřiva dvoudomá

Rokyt cypřišovitý

Kostřava luční

Ostatní

Jílek vytrvalý

Kostřava červená

Graf 6. Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí konvenčního sadu v roce 2011

Lipnice roční 2%

Jitrocel kopinatý 2%

Řebříček obecný 2%

Ostatní 5%

Pampeliška lékařská 5%

Jetel plazivý 6%

Kostřava červená 36%

Jílek vytrvalý 18%

Kostřava luční 24%

Lipnice roční

Jitrocel kopinatý

Řebříček obecný

Ostatní

Pampeliška lékařská

Jetel plazivý

Jílek vytrvalý

Kostřava luční

Kostřava červená

Graf 7. Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2011

Třezalka tečkovaná 2%

Turan roční 2% Svízel přítula 2% Růže šípkov á 2%

Ostatní 19%

Zlatobýl obrovský 3%

Pcháč oset 5%

Kostřava červená 5%

Kostřava luční 5% Řebříček obecný 11%

Pampeliška lékařská 5%

Jílek vytrvalý 6%

Třtina křovištní 9%

Svlačec rolní 7% Locika kompasová 8% Sveřep vzpřímený 8%

Třezalka tečkovaná

Turan roční

Svízel přítula

Růže šípková

Zlatobýl obrovský

Pcháč oset

Kostřava červená

Kostřava luční

Pampeliška lékařská

Jílek vytrvalý

Svlačec rolní

Sveřep vzpřímený

Locika kompasová

Třtina křovištní

Řebříček obecný

Ostatní

Graf 8. Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí ekologického sadu v roce 2011

Třtina křovištní 2% Sveřep měkký 1%

Locika kompasová 2% Svízel přítula 2% Vratič obecný 2% Jitrocel větší 2%

Pcháč oset 3%

Řebříček obecný 24%

Sveřep vzpřímený 3%

Kostřava luční 4%

Pryskyřník plazivý 4%

Svlačec rolní 4%

Lipnice luční 6% Ostatní 15%

Kostřava červená 7%

Pampeliška lékařská 11%

Jílek vytrvalý 10%

Sveřep měkký

Třtina křovištní

Locika kompasová

Svízel přítula

Vratič obecný

Jitrocel větší

Pcháč oset

Sveřep vzpřímený

Kostřava luční

Pryskyřník plazivý

Svlačec rolní

Lipnice luční

Kostřava červená

Jílek vytrvalý

Pampeliška lékařská

Ostatní

Řebříček obecný

Graf 9. Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu konvenčního sadu v roce 2012

Kostřava luční 4% Přeslička rolní 6%

Kopřiva dvoudomá 8%

Kostřava červená 41%

Ostatní 11%

Jílek vytrvalý 14%

Rokyt cypřišovitý 16%

Kostřava luční

Přeslička rolní

Kopřiva dvoudomá

Ostatní

Jílek vytrvalý

Rokyt cypřišovitý

Kostřava červená

Graf 10. Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí konvenčního sadu v roce 2012

Štovík tupolistý 2%

Řebříček obecný 3%

Jetel plazivý 3%

Ostatní 7%

Kostřava červená 31%

Pampeliška lékařská 14%

Jílek vytrvalý 16%

Kostřava luční 24%

Štovík tupolistý

Řebříček obecný

Jetel plazivý

Ostatní

Pampeliška lékařská

Jílek vytrvalý

Kostřava luční

Kostřava červená

Graf 11. Podíl plevelů na součtu pokryvností v příkmenném pásu ekologického sadu v roce 2012

Vratič obecný 2% Třezalka tečkovaná 3%

Ostatní 13%

Ostružiník křovitý 3%

Turan roční 3%

Zlatobýl obrovský 4%

Třtina křovištní 5% Locika kompasová 11%

Jílek vytrvalý 6%

Pcháč oset 8%

Kostřava červená 6%

Sveřep vzpřímený 6%

Kostřava luční 8%

Řebříček obecný 6% Svlačec rolní 8% Pampeliška lékařská 7%

Vratič obecný

Třezalka tečkovaná

Ostružiník křovitý

Turan roční

Zlatobýl obrovský

Třtina křovištní

Jílek vytrvalý

Kostřava červená

Sveřep vzpřímený

Řebříček obecný

Pampeliška lékařská

Svlačec rolní

Kostřava luční

Pcháč oset

Locika kompasová

Ostatní

Graf 12. Podíl plevelů na součtu pokryvností v meziřadí ekologického sadu v roce 2012

Jitrocel kopinatý 2% Vratič obecný 2%

Třtina křovištní 2%

Jetel plazivý 2% Sveřep vzpřímený 3% Řebříček obecný 24%

Pcháč oset 4%

Kostřava luční 5%

Svlačec rolní 5%

Lipnice luční 6%

Ostatní 14% Locika kompasová 6%

Pampeliška lékařská 6%

Jílek vytrvalý 11% Kostřava červená 8%

Vratič obecný

Jitrocel kopinatý

Třtina křovištní

Jetel plazivý

Sveřep vzpřímený

Pcháč oset

Kostřava luční

Svlačec rolní

Lipnice luční

Locika kompasová

Pampeliška lékařská

Kostřava červená

Jílek vytrvalý

Ostatní

Řebříček obecný

Graf 13. Počet nalezených druhů plevelů v ovocných sadech v průběhu tří let

61

2010 21

59

2011

Ekologický sad Konvenční sad

23

57

2012 24

0

10

20

30

40

50

Počet nalezených druhů plevelů

60

70