KSPL 27 INS 31314/2013 – A - 18
VYHLÁŠKA Pavel Kotlín Nar. 10. 6. 1973 Dolní náměstí 1 330 33 Město Touškov Náhradní doručení ve smyslu ust. § 80 zák. č. 182/2006 Sb. – insolvenční zákon Zásilku obsahující usnesení č.j. KSPL 27 INS 31314/2013 – A - 15 se nepodařilo doručit dlužníkovi na adresu uvedenou v insolvenčním rejstříku, a to přesto, že tuto adresu uvedl ve svém insolvenčním návrhu. Proto soud v souladu s ust. § 80 odst. 1 insolvenčního zákona doručí písemnosti znovu vyhláškou, tedy jejím zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Písemnost se považuje za doručenou dnem – okamžikem – zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ). Doručovaná písemnost je uvedena níže v této vyhlášce: ___________________________________________________________________________ KSPL 27 INS 31314/2013 2 VSPH 392/2014-A-15
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Pavla Kotlína, bytem Dolní náměstí 1, Město Touškov, zast. Bc. Františkem Jiřincem, bytem Kamenný Újezd 21, pošta Nýřany, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 31314/2013-A-10 ze dne 21. ledna 2014 takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 31314/2013-A-10 ze dne 21. ledna 2014 se p o t v r z u j e . Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 31314/2013–A–10 ze dne 21.1.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Pavel Kotlín (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník návrhem doručeným soudu dne 6.11.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Soud ho usnesením ze dne 13.11.2013 vyzval, aby do 7 dnů doplnil insolvenční návrh o listiny, které dokládají jeho úpadek nebo hrozící úpadek, a aby dle ust. § 392 insolvenčního zákona předložil listiny dokládající jeho příjmy za období od 1.5.2013. Na výzvu reagoval dlužník tím, že soudu předložil pracovní smlouvu se mzdovým výměrem, výplatní pásky za měsíce červenec až září 2013 a seznam exekucí obsažený již v návrhu, z něhož není patrné, v jakém stadiu se nacházejí a jaké v nich má postavení. Na sdělení soudu, že předložené listiny nepostačují, reagoval dlužník podáním, v němž uvedl, že se v průběhu roku dvakrát stěhoval a další listiny ztratil, případně byly zničeny. Soud proto podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodl, jak uvedeno shora. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. V odvolání zejména namítal, že soudu opakovaně předložil seznam exekucí vedených u Okresního soudu Plzeň – sever, z něhož je zřejmé, v jakém stadiu se exekuce nacházejí a jaké v nich má postavení, a jasně z nich plyne, že má více než tři věřitele, jejichž pohledávky, již jsou déle než třicet dní po splatnosti, není schopen plnit déle než tři měsíce. Podle jeho názoru není tedy pochyb o tom, že je v úpadku. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne. Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh,
povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek). Dle odst. 2 je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V odstavci 3 je vymezen obsah seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl. Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 téhož zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem. Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne. Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla
i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí položku 7 (dříve 6, původně 21) a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše. Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník v položce 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení vyznačil, že současně podává insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku, a v popisu okolností osvědčujících jeho úpadek uvedl, že vůči 16 věřitelům má nezajištěné a vykonatelné závazky v celkové výši 258.463,- Kč, že tedy má více než 3 věřitele, jejichž pohledávky, které není schopen platit a které jsou vymáhány exekučně, jsou déle než 30 dní po splatnosti s tím, že žádný z jeho závazků nevznikl z podnikání, a tvrdil, že při oddlužení splátkovým kalendářem při splátce 3.000,- Kč měsíčně bude schopen splatit 80% pohledávek nezajištěných věřitelů. Své věřitele včetně výše jejich pohledávek, právního důvodu jejich vzniku a spisových značek řízení, pod nimiž jsou na jeho majetek vedeny exekuce k vymožení těchto pohledávek, označil v položce 20 a stejné údaje uvedl v seznamu závazků, jenž označil jako Seznam věřitelů. Usnesením ze dne 13.11.2013 (č.d. A-6) vyzval soud prvního stupně dlužníka, aby do 7 dnů od doručení výzvy doplnil insolvenční návrh o listiny dokládající úpadek nebo hrozící úpadek a o listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za období od 1.5.2013 do současnosti, přičemž ve výzvě popsal, že je třeba, aby z připojených seznamů plynulo, že má závazky vůči nejméně dvěma věřitelům déle než 30 dnů po splatnosti, a dlužníka poučil o následcích v případě, že listiny nepředloží a insolvenční návrh nedoplní. Podáním ze dne 26.11.2013 předložil dlužník soudu pracovní smlouvu a seznam exekucí, z nějž plyne, že je vůči němu jako povinnému vedeno více exekucí, přičemž v seznamu závazků nevyznačil datum jejich splatnosti, jak mu zákon ukládá, a uvedl, že své závazky vůči věřitelům, potažmo exekutorům není schopen plnit již od dubna 2013. Přestože soudu prvního stupně nelze vytknout nesprávnost v tom, že insolvenční návrh odmítl, je odvolací soud přesvědčen o tom, že tak měl rozhodnout podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, a nikoli podle ust. § 128 odst. 2 téhož zákona. Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž odvolací soud neponechal bez povšimnutí, že dlužník neuvedl v insolvenčním návrhu žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo lze dovodit, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti či předlužení, a omezil se – jak popsáno výše - toliko na obecná tvrzení, že má více věřitelů a závazky, které není schopen splácet, aniž by uvedl konkrétní údaje, z nichž by bylo možno dovodit, že je v úpadku. Takové údaje neuvedl ani v seznamech, které spolu s insolvenčním návrhem soudu předložil. Za této situace tedy měl insolvenční soud postupovat podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužníka měl bez dalšího odmítnout. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal
odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení jakožto ve výroku správné podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit dlužníka na to, že mu po skončení tohoto řízení nic nebrání v tom, aby podal nový, řádný insolvenční návrh. Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.
V Praze dne 5. května 2014 JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Vaněčková
V Plzni dne 04.06.2014
Mgr. Bc. Michaela Sládková vyšší soudní úřednice
