Vychází jako pokračování Jenečského Zpravodaje. Vychází

Vychází jako pokračování Jenečského Zpravodaje. Vychází 19.1.2008

Vážení a milí čtenáři,

Uplynulo

již několik pátků, dokonce měsíců od posledního vydání Jenečského zpravodaje. Mnozí čtenáři začali již pátrat, zda další Zpravodaj ještě někdy vyjde. Nebojte, vyjde. Obrovská prodleva mezi tímto a posledním vydáním je důsledkem několika událostí, které se odehrály. Jednou z hlavních příčin je malý tok informací z železniční staničky Jeneč, neboť jsem byl na počátku listopadu “převelen” do železniční stanice Brandýsek. Tato změna přímo souvisela z další zásadní změnou, která mě potkala a to změna sídla, neboli bydliště. Mým novým útocištem se stalo královské město ležící poblíž soutoku řek Labe a Ohře, tedy Litoměřice. Opustil jsem tak po roce a půl naši matku měst Prahu a vrátil se do rodného kraje. Z důvodů vyřizování koupě bytu a později gumokovového přibližovala tak nebyl vůbec čas na tvorbu Zpravodaje. Protože informace a články již nepocházejí přímo z Jenče, rozhodli jsme se změnit název zpravodaje na Zpravodaj Buštěhradských drah. Šéfredaktor Martin Houška

V tomto čísle najdete: - jak se dá také zpestřit střežení pracoviště, aneb branné a bojové hry pro zaměstnance - až se zima zeptá, což je vylíčení práce SDC Hostivice a Praha Bubny - doslovné vylíčení loupežného přepadení ve vlaku na jaře v roce 2007 - hádka signalisty a zaměstnance ČSAD Kladno - o vlaku, ve kterém se najíte, koupíte jízdenky, ale nikam nedojedete A mnoho dalšího a i snad zajímavého.

Vysvětlení k informaci z rubriky “události v Jenči” ze Zpravodaje číslo 5. Paní Komárková, coby signalistka St.2 v Jenči upozornila redakci na nesrovnalost, která byla údajne otištěna ve Zpravodaji. Podle jejího názoru se ve Zpravodaji píší jen lži a nesmysly. Redakce nemohla dát paní Komárkové za pravdu a požádala ji o vysvětlení svého stanoviska s možností otištění jejího názoru. Paní Komárková naznačila problematiku neúplných informací a tak jsme se rozhodli jednu neúplnou informaci doplnit. Jedná se o skutečnost pozdního příchodu pana Komárka do zaměstnání, kde podle rozhořčených slov paní Komárkové nebylo poukázáno na to, že pan Komárek hned druhý den přišel do práce o něco dříve. Redakce se tímto paní Komárkové omlouvá a za přiložený sáček vlašských ořechů děkuje. Redakce

Branné a bojové hry zaměstnanců, aneb jak zpestřit střežení pracoviště Vedení železnice jen velice nerado slýchává, že zaměstnanci v době tzv. střežení pracoviště spí a to se zřejmě rozhodlo změnit několika brannými hrami pro zaměstnance stanice. V měsíci říjnu se tak někteří zaměstnanci nedobrovolně zúčastnili hned několika braných her, které zpestřili noční směny. Hra první “vyznavači

ohně”

Obsazení, hlavní role: výpravčí Miloš Zábrodský, signalisté Anna Komárková a Jiří Fidler. Dále hrají: HZS Hostivice, policie Hostivice, majitelé pily Scénář: v nočních hodinách náhle vznikne požár pily, která přímo sousedí s železniční stanicí. Za úkol je co nejdříve zpozorovat požár a přivolat jednotky hasičského záchranného sboru, poté dohlížet na zásah z dopravní kanceláře. Hodnocení branné hry: zaměstnanci zvládli nástrahy velice dobře, výpravčí zpozoroval hořící objekt v dobrém čase. Policie brannou hru vyšetřuje jako trestný čin poškozování cizí věci.

Hra druhá: “loupežníci

z křoví”

Obsazení; hlavní role: výpravčí Martin Houška, signalisté Tomáš Otmar a Lukáš Dočolomanský Dále hrají: policie Hostivice Scénář: těsně před vlakem 9820 v pozdních nočních hodinách vyjde výpravčí před výpravní budovu, v tom

však zpozoruje podivné osoby u 2 dopravní koleje. Výpravčí se těchto lidí zalekne, ale nedá to najevo a odchází do dopravní kanceláře aby vykonal dopravní úkony nutné pro jízdu vlaku 9820. Výpravčímu je to však divné a opětovně vyjde před výpravní budovu, kde se znovu shledá s podivnými osobami, ty se ho však zaleknou a zmizí v přilehlém křoví. Výpravčí neotálí a volá policii. Odjíždí vlak 9820 a na trávníku před výpravní budovou smykem brzdí vozidlo policie. Vystupují dva policisté a hostí se úkolu s velkými baterkami. Do pátrání se však pouští i trojice zaměstnanců. Úkol je jediný, dopadnout pachatele v co nejkratším čase a přitom nebýt zastřelen policisty. Výpravčí tak postává v kolejišti a dává pozor aby nikdo nepřekonal železniční trať. Signalisté se krčí v zákrytu stavědel a taktéž číhají. V tom se však jeden ze signalistů rozhodne pomoci policistům a s vysílačkou se vydává do nebezpečně vzhlížejících křovin. Policisté po hodině pátrání odjíždí prozkoumat terén dále. Signalisté s výpravčím však jednají a hledají na vlastní pěst. Marně. Hodnocení branné hry: zaměstnanci střežili své pracoviště vskutku bravurně, loupežníky s počítači však nedopadli.

Hra třetí : “

neodbytný prodejce”

Obsazení; hlavní role: výpravčí Martin Houška a signalista Tomáš Otmar Dále hrají: Cikán zdivočelý z Kladna Scénář: Ve večerních hodinách se kolem nádraží toulá zdivočelá osoba, která po odjezdu vlaku 9806 osloví výpravčího a se snahou zatlačit ho do dopravní kanceláře mu nabízí jakési zboží, které je k vyzvednutí v zastavárně v Kladně. Cikán zdivočelý však začíná vést řeči o rasových odlišnostech, čehož se výpravčí obával. Osoba nabízející zboží mele nesmysly a neustále opakuje výzvu k pozornému vyslyšení jeho přání. Výpravčí nenápadně přivolá signalistu, který se ujímá role spolupracovníka. Cikán zdivočelý navazuje řeč i s tímto zaměstnancem. Výpravčí se se signalistou míhají v dopravě tak šikovne, že osoba nabývá dojmu, že ve stanici pracuje nejméně 5 zaměstnanců a s nepořízenou odchází. Hodnocení branné hry: zaměstnanci dokázali oklamat cizáka zajímavým způsobem. Cikán opuští stanici s dojmem nejvybavenější a nejzabezpečenější stanice na trati. Mobil však zůstal i nadále v zastavárně. Všechny příběhy se odehrávají v železniční stanici Jeneč a jejich premiéry probíhaly v měsíci říjnu roku 2007.

Drama u zákazu zastavení na drážním pozemku

Mám - li opravdu špatný den, vzpomenu si na slova

jednoho dnes již zesnulého komika Slávka Šimka. Dovolím si jej citovat: “ na člověka číhá řada nebezpečí. Kupříkladu jezinky, neléčená prodejná žena, moucha masařka, zdánlivě klidná sopka, kobylky, požár pampy, dobytčí mor a daně”. Mohu jen slavného komika doplnit, že sem ještě patří srážka s blbcem. Mě toto neštěstí onehdy potkalo během služby. Služba tato plynula mi vcelku poklidně. Pravda, pominu - li jednu poruchu zabezpečovacího zařízení, kterou jsem za svou praxi navykl. Má nervová rovnováha však zakolísala ve chvíli, kdy jsem z oken svého stavědla zahlédl člověka fotícího mé motorové přibližovalo. Nemám nic proti tomu fotografuje - li někdo západ slunce, či lokomotivu projíždějící kolem mechanického návěstidla; při zvěčňování mého auta tímto člověkem popadl mě, abych tak řekl, záchvat majetkového ochranářství. Mé rozladění se změnilo ve vztek ve chvíli, kdy jsem se onoho člověka otázal proč můj vůz fotí. Tento muž dle oděvu místního ČSAD mi odvětil, že si fotí dopravní značku. Značku, ke které stál zády! Můj mozek přeřadil ze vzteku na stupeň velmi silné rozladění. “Fotím si zde dopravní situaci, vy navíc stojíte na zákazu zastavení”! Pravda, taková značka tam byla. Platila však pro pozemní komunikaci směřující k nádraží. “Ale můj vůz žádnou částí do pozemní komunikace nezasahuje, stojí mimo ni a na drážním pozemku a dle Zákona o drahách!….. Mě žádný zákon o drahách nezajímá!” nenechal mě dokončit větu muž ČSAD. “Stojíte na zákazu….” nestojím kontroval jsem já. “Jděte se věnovat své práci a nechte mě na pokoji!” a pokračoval ve focení. To již můj mozek přeřadil ze stupně velmi silné rozladění na stupeň zuřivost. “Nic fotit nebudete!” řekl jsem a zakryl mu rukou hledáček, jako celebrita prchající před novináři. Po asi pětiminutové hádce, zda se na mé vozidlo vztahuje silniční či drážní vozidlo jsem již ve stavu značné zuřivosti muži ČSAD pohrozil výpravčím a policií. On mou hrozbu akceptoval a to také bylo jediné na čem jsme se shodli. Výpravčího jsem telefonicky přivolala jal se pokračovat v načaté diskuzi. Výpravčí se naštěstí dostavil velice rychle. Z dálky na nás byl jistě zajímavý pohled. Naše živá gestikulace a hlasitý projev musel být opravdu zajímavý. Naše čistě právnická a kompetenční diskuze se přesunula do této úrovne:” Nevím jaké psychické problémy máte, ale jste na omylu!” děl muž ČSAD. “Mě stačí jedno setkání s člověkem vaší inteligence.” kontroval jsem já. “Mě nebude poučovat nervově vyšinutý blázen!” opáčil muž ČSAD. “Nebudu se bavit s člověkem, jehož inteligence nepřesahuje hodnotu, jež má houpací křeslo”, zaznělo ode mne. Je zvláštní, že červená barva amulety v ruce toreadora býka dráždí, na nás dva červená čepice pana výpravčího zapůsobila naprosto uklidňujícím dojmem. Pan výpravčí s klidem, jež jsem u něho doposud nikdy nepozoroval, nás oba umlčel již svým zjevem. Iritovala mě totiž skutečnost, že muž ČSAD mi už nevěnoval pozornost a plně se věnoval vykreslení situace z jeho pohledu. Pak mi to došlo. V porovnání s výpravčím já, člověk bez uniformy nemám žádnou autoritu. Jak pak mám já někomu dávat závazné pokyny na přejezdu, jak mi povinnost ukládá, když mám na sobě “modráky” a oranžové tričko? Takto vymóděn jsem řidičům a ostatním úcastníkum silničního

provozu jen pro legraci! Ano, už slyším otázky ironických kolegů, co mi na tento můj životní postoj řekl lékař. Nu nevadí. A jak dopadl konflikt ČD versus ČSAD? Přátelé, sám bych to rád věděl. Ale pro jistotu očekávám předvolání a pokutu od policie a vytýkací dopis od vedení stanice.

Tomáš Otmar Signalista žst. Jeneč a Hostivice

Ne každý vlak vydělává jízdou Lidé pojídají právě objednanou večeři, někteří hledí z okna vagonu na nevlídné horské počasí, jiní popíjejí pivo a diskutují nad nečasem, který venku panuje. V tom se otevřou dveře a do kuřácké části restauračního vozu vchází vlakvedoucí se slovy: “Takže, dobrý den, přistoupili tady Vaše jízdenky prosím“.Některé hosty neopouští úžas, jiní ochotně zakupují jízdenky a schovávají si ji na památku. Přesně tak vypadá běžný večer v restauračním voze “Krušnohorského Expresu”. Asi si říkáte, proč tady popisuji zcela běžný a ničím výjimečnou atmosféru restauračního vozu? Je to jednoduché, popisuji totiž atmosféru v restauračním voze v horské obci Hora svaté Kateřiny, což je obec ležící na českoněmeckém pomezí, kde nikdy vlak nejezdil. Spolek nadšenců však v druhé polovině 90.let vybudovali poblíž hraničního přechodu kolej odpovídající veškerým parametrům skutečné trati, umístili zde také světelný železniční přejezd, vystavěli nástupiště, u kterého postává skutečný restaurační vůz! Na voze nechybí jediná náležitost potřebná pro jízdu, koncové návěsti jsou správně umístěny, na boku vozu visí směrová tabule rychlíku Krušnohorský Expres a pro bezpečí jízdy svítí na konci nástupiště návěstidlo v poloze dovolující jízdu. Vše je tedy v pořádku a po obhlídce okolí fiktivní železniční zastávky Hora svaté Kateřiny nebrání návštěvníkům nic v tom, aby nenastoupili do vlaku, který nikam nejede. Vůz je rozdělen na kuřáckou a nekuřáckou část, v jídelníčku převládá česká kuchyně, zato si ale zde dáte i v 9 večer bezvadnou, teplou a vydatnou večeři a k tomu všemu zde točí světlou chloubu pivovaru Humpolec, tedy Bernard a to jak plnohodnotný alkoholický, tak i nealko pro řidiče. Ve voze si také můžete zakoupit památeční kartónovou jízdenku s nástupní stanicí Hora svaté Kateřiny město a cílovou stanicí Humpolec. Proč zrovna Humpolec? Protože v Hoře svaté Kateřiny se údajne narodil Hliník, který se však později odstěhoval do Humpolce. Poblíž vozu mu místí vystavěli pomník, který tuto nikdy nežijící osobu jež si však zahrála ve známém českém filmu, připomíná.

Jak se na toto místo dopravíte? Po silnici: z Mostu směrem na Litvínov, u Chemopetrolu odbočíte na Horní Jiřetín, který také projedete. Pak už se držíte směr Brandov a Hora svaté Kateřiny. Další možností je horská silnice z Jirkova přes Boleboř a Svahovou do Hory svaté Kateřiny. A poslední silniční možností je z Chomutova po silnici směr Chemnitz. V německé obci Reitzenhain odbočíte směr Rübenau a Olbernhau. V královském městě Olbernhau se vydáte směr Brandov a poté Hora svaté Kateřiny. Vlakem: Jedině do Mostu a poté autobusem dopravce KAVKA, který je údajne rychlejší než pták. Jízdné činí 25 korun. Pro železniční cestovatele není však všechno zahozeno, je totiž možné cestovat vlakem z Chemnitzu do Olbernhau a zbytek dojít pěšky po silinici, což je 5 km kolísavé chůze.Ve vlaku navíc platí víkendová jízdenka SONE + DB, je to však nejkrkolomnější cesta. Více také naleznete na : http://www.horasvatekateriny.cz

Až se zima zeptá V 70. Letech minulého století nesměl na každém povinném školení chybět krátký a poučný instruktážní film, který poukazoval opravdu pestrý program příprav na železnici před příchodem chladných dnů, zimy. Ve snímcích lze shlédnout výhybky a žlábky, které na české železnici může v dnešní době shlédnout jen v muzeu železniční techniky v Hradci Králové. Dále jsme mohli zpozorovat dosti náročnou přípravu před zimním obdobím také jednotky Správy budov. Zaměstnanci hledají skulinky ve střeše, kontrolují čistotu a funkčnost okapů, provádí čištění komína a jiné kousky, kterých jsme na české železnici ušetřeni. Ptám se tedy i dnes: “ co jsi dělal v létě? Až se zima zeptá?” Správa tratí Hostivice a Praha Bubny mají jasno a mohou se pochlubit pestrou paletou příprav na zimní období. Protože zima je čas zrádný, pustila se “traťovka” do příprav hned z počátku léta a to přímo v železniční stanici Jeneč. Každým dnem se na kladenském zhlaví z žst. Jeneč sjelo několik traťových mechanismů a několik mechanismů přišlo pěšky. Probíhala četná výměna 5 pražců, krumpáče coby podbíječky cinkaly, šterk se přesýpal z hromady na hromadu a výsledek byl vskutku pěkný. Lom a vybočení v 1. Koleji den po prováděných pracích. Někde se vloudila chybička a tak hned další pracovní den se nám ukázala místní traťovka celé kráse. Do Jenče sjely všechny 2 “muvky” a

zaměstnanci opět začaly podbíjet. Pozor, byla to však jen příprava na příjezd podbíječky, která je již 4 roky objednána. Práce opět byly úspešné a tak z rychlosti 75 km/h rychlost musela být na tomto zhlaví z bezpečnostních důvodů snížena na 40km/h a později na 20km/h. Čekalo se a čekalo na podbíječku, ale nedorazila, jaká škoda. Zaměstnanec SDC však výpravčího ujistil, že krumpáče a zručnost místních zaměstnanců je mnohonásobně lepší než práce plně automatizované strojní podbíječky a proto nastala doba opět vystavit cestující veřejnost riziku a zvýšit rychlost na tomto zhlaví na 75km/h. S velkou slávou po několika měsících projíždí vlaky touto stanicí opět plnou rychlostí. Koleje vlní a kroutí do dáli a všichni jsou spokojeni. Až do okamžiku lomu jazyka výhybky č.9, což je první výhybka ve směru od Kladna. Opět chybička, nastává tedy čas pro další přípravu před zimou. Martin Houška

O tom jak železničář do vlaku nesedne Píše se 21.únor, je krátce po 17 hodině a rychlík Krušnohor směřující do oblasti jež napovídá jeho název se právě rozjíždí. Já si v klidu hovím ve voze 1. Třídy a jsem rád, že jsem v kupé sám, neboť vlak je celkem slušně obsazen. Venku se stmívá, cestující se usazují a jízda je vcelku pohodová. Za malý okamžik vlak zastaví ve stanici Praha Holešovice a poté ho již čeká hodinová cesta bez zastavení. Následující stanicí je Ústí nad Labem západ. Po odjezdu vlaku z Holešovic projde soupravu vlakvedoucí, sem tam projde nějaký hladový cestující směřující do restauračního vozu, který je řazen za lokomotivou a jízdu jen ruší divné bzučení zářivky v uličce vozu. A právě tyto věty jsou součástí jednoho velikého policejního spisu, se kterým Vás hodlám seznámit. Možná si říkáte, co je na této zpočátku vypadající idylické jízdě nebezpečného, či snad trestného? Budu tedy pokračovat s vyprávěním: Vlak právě opustil stanici Kralupy nad Vltavou a já v poklidu poslouchal hudbu ze svého notebooku. V tom přistoupil do kupé cestující. Můj pohled spatřil slušně oblečeného postaršího muže, který si sedl přesně napříč kupé. Ničemu jsem se nedivil, ve vlaku se to tak občas stává, že někdo přistoupí, i přestože vlak nikde nezastavuje. Po průjezdu kralupskými tunely však muž vstal, zatáhl záclonky, což ve mně vzbudilo pochybení a tak jsem s tím mužem započal rozhovor: Já: prosím Vás, máte jízdenku na první třídu? Muž si mě prohlédl a řekl: z jakého titulu se mě ptáte? Já: Mno, mám právo vědět kdo sedí se mnou v kupé, mám špatné zkušenosti. Muž: no, ale z jakého titulu se mě ptáte? Vy jste průvodčí, či nějaký policajt? Já jsem vytáhl služební průkaz a ukázal mu ho z dálky. On vstal, přesedl si naproti mně a řekl: Ale jo, mám, ty ne? Já jsem zpočátku rozuměl: “ ale jo, martine! Čehož jsem se lekl. Můj úlek však pokračoval spolu s klidnou řečí muže: Tohle

nemám rád! V ten okamžik vytáhl velikou stříbrnou pistoli l spoušť! V ten okamžik jsem věděl, že bude asi zle, pohlédl jsem na dveře a zatažené záclonky a v tom muž řekl: Muž: opovaž se cokoliv udělat! Odsereš to Ty i oni, žádný policajti už tě nevytáhnou! Zavři ten notebook a ukliď ho! Já jsem zavřel notebook a uklízel jsem ho do tašky. Muž však mě přerušil a klidným hlasem řekl: zadrž! Když uklízíš notebook, vypni ho pořádně! Já jsem ho tedy řádně vypnul a se strachem uklidil. Muž mi pak vzal doklady, vzal si občanku a říká: “ co se bojíš Martine?, buď jako před chvílí ne?” Potom pohlédl z okna a otázal se mě: “ víš kolik tak jedeme?” Já jsem pohlédl ven a se strachem řekl: “ tak 140km/h”, což byla pravda. Muž: a víš, že by si mohl vypadnout náhle z vlaku? Já: prosím nic mi nedělejte, omlouvám se, že jsem se Vás ptal, já mám špatné zkušenosti. Muž: mno, upozornil jsi na sebe, víš kdo já jsem?myslíš že já se tady s tebou budu zabývat? Já: nevím. Muž: já jsem tady chtěl být tak 15 minut, pak bys měl pokoj. Já pracuji tak, že mi někdo zaplatí a já se o někoho postarám! A namířil zbraň na mě! Já jsem v té chvíli již ani nevěděl jak se jmenuji a strachem jsem ho prosil ať mi nic nedělá. Muž: teď musíš zaplatit! Já: cože, jak? Muž: tak si vyber kam to chceš? Já: prosím nic mi nedělejte! Muž: tak ruky, nebo do nohy? Já jsem stále opakoval a prosil aby nic nedělal. Poté mi řekl, že má mou adresu, kterou si také napsal. Později si vyžádal notebook, do kterého zastrčil svůj flasch disk, nasadil brýle na čtení a po menším prozkoumání počítače mi oznámil, že mám špatnou grafiku, že on má lepší. Poté mi řekl, že z ústí jede autem do prahy, ale že mě už to bude jedno. Byly to chvíle, kdy jsem nevěděl co mám dělat. Věděl jsem, že pokud bych něco udělal, musel bych to udělat dokonale a tak abych z vlaku vystoupil živý. V některých chvílích začínal být přátelský a já jsem nabýval dojmu, že všechno je jen špatný vtip pomateného muže, který pomateně ale vůbec nevypadal. Přemýšlel jsem zda si to nalhávám či ne, jedno jsem věděl ale jistě, že si odnesu velice špatný zážitek s cestování vlakem. Muž se mě pak otázal na kolik si toho notebooku cením a oznámil, že mu o něj nejde , že není zloděj, že ho může zlámat a vyhodit a rozhodně mu nejde o peníze. A ty já jsem měl bohužel u sebe a celých 8 tisíc korun.V ten den jsem chtěl uhradit nájemné v bance v Praze na Národní Třídě. Banku jsem skutečně navštívil, ale mé pořadové číslo bylo daleko za již čekajícími klienty a tak jsem se rozhodl, že úhradu provedu druhý den v Chomutově. Pachatel si i těchto peněz všiml, neboť byly vloženy v dokladovce, kterou si samovolně přivlastnil. Peníze přepočítal a celý obnos i s doklady mi vrátil, poté mě upozornil, že mu nejde ani o tyto peníze. Čas plynul, kilometry ubíhali a průvodčí ani policie stále nikde. Byl jsem již

zoufalý a kdyby se mě v té chvíli někdo zeptal jak se jmenuji, nebudu to vědět, byl jsem na pokraji psychického zhroucení. Vše trvalo strašlivě dlouho, každý ujetý kilometr vlaku mi připadal jako jen pár malých centimetrů a Ústí jako by se ne a ne přiblížit. Muž mi nakonec dal na výběr, první možnost byla ta, že si vberu kam mě postřelí, druhá možnost byla, že si vezme obnos. V té chvíli je člověku všechen obnos a majetek lhostejný k ceně svého života. Já jsem mlčel, neodpovídal, nedával jsem mu žádný obnos, ani odpovědi. Vzal si je tedy sám, ale ujistil mne, že mi peníze zašle zpět. Ale pouze v jednom případě a to že nepůjdu na policii. Řekl, že pokud půjdu na policii, má adresu a postará se mi o rodinu. Poté mi podal ruku, oblékl se a vystoupil. Já jsem se bál cokoliv udělat, podívat se z okna, zavolat policii, vystoupit z vlaku….. Nebylo to vůbec jednoduché. Druhý den jsem navštívil kriminální policii, kde jsem vše oznámil a případ se rozjel. Případ, o kterém informovala média, o kterém se vědělo. Já jsem se již bál usednout do vlaku. Jsem železniční zaměstnanec a na vlak jsem silně zanevřel. Možná se ptáte proč? Namítáte, že takové věci se dějí všude. Ano dějí, ale já jsem se snažil po mém zážitku učinit všechno proto aby se tato událost nikdy neopakovala žádnému jinému cestujícímu. Podal jsem tak písemný návrh na České dráhy, kde jsem popsal výše uvedenou životní zkušenost s přáním vidiny nějaké pozitivní změny. Dostalo se mi však jiné odvděky a to obtěžování nepřizpůsobivými cestujícími ve vlaku, na který jsem přímo upozorňoval. Tato situace mě štvala a mrzela zároveň. Představa, že posadím svou slečnu do vlaku a bude jí tam někdo takto obtěžovat mě přiváděla k varu. Napsal jsem tedy do Obzoru a doufal jsem, že se někdo chytí za nos. Chytil, dne 13.7. Vyšla dps 1286, která jakoby kopírovala můj zážitek a vybízela vlakové čety k důslednosti své práce, coby činnosti která je živí. Po dlouhé době jsem usedl do vlaku a těšil se z pohodlí, které mi autobus nedovoluje. Průvodčí hbitě procházel soupravu a já byl spokojený, cítil jsem se alespoň trochu v bezpečí. Později jsem se dozvěděl, že soupravu procházel protože v posledním voze došlo k pokusu o znásilnění mladé cestující, pachatel však stačil vystoupit. Tohoto dne jsem vystoupil z vlaku, zavřel dveře a již neotevřel, ani nemám zájem. Zakoupil jsem si auto, se kterým jsem spokojen a ve kterém mě nikdo neokrade ani neznásilní a když ano, tak to bude jen jedna z dalších radostí, kterých si občas s přítelkyní dopřeji. Martin Houška

Článek napsaný před zavedením GVD: Kraj nebo železniční dopravce? Blíží se nám konec roku, období kdy přituhuje nejen venku, ale v kancelářích různých institucí. Nástup nového roku je totiž mnohdy spojen s nemalými změnami, které se svým způsobem naruší nebo úplné změní náš zaběhnutý

řád. V některých oblastech se však změní řád a to doslovně, přímo železniční jízdní řád. Právě tato nadcházející změna dělá vrásky zejména obyvatelům obcí, do kterých by již vlak neměl dále jezdit. Není snad člověka, který by o tomto problému nevěděl. Vznikají četné a mnohdy i velice živé diskuze o ekonomičnosti a potřebnosti kolejové dopravy v dané oblasti, vždy však vyjde jako poškozený občan a ten kdo to zavinil je kraj! Je tomu skutečně tak? Občané jsou zahlcováni prospekty, které jmenují celou škálu výhod železniční dopravy, což je pravdivé. Tyto prospekty jsou však většinou zakončeny útocnými větami na krajský úrad a jeho vedení a v úplném závěru nezapomenou připomenout nadcházející volby. Občan po přečtení takovéhoto slohového cvičení se cítí poškozován a velice rád podepíše hbitě přiloženou petici. Uveďme si však skutečnost na pravou míru. V dnešní době je veřejná osobní doprava dotována krajským úradem. Zákon však hovoří jasně a na dopravní obslužnost se vypisuje výběrové řízení, stejně tak jako se vybírá třeba zhotovitel staveb. Podstata výběrového řízení je úspora peněz z kapes daňových poplatníků. Musí být totiž vybrán zájemce s nejvýhodnější nabídkou. V tomto případě se v tomto boji utkali autobusoví dopravci s dopravcem železničním. Matematika hovoří jasně a neomylně a výsledky jasně prokázaly ekonomičtější variantu a to silniční dopravní obslužnost. Autobusoví dopravci dokázali rozpočítat náklady na tzv. prokazatelnou ztrátu na jednotlivé spoje a přesně na kilometry. Železniční dopravce toto již nedokázal, navíc poskytl kraji údaj, že 92% vyčíslené částky jsou tzv.” jiné nespecifikovatelné výdaje”. Krajský úrad tak postupoval dle zákona a vybral levnější variantu a začal jednat o zajištění náhrady za případně železničním dopravcem zrušené spoje. V těchto okamžicích se zvedla vlna nespokojenosti a zásobování obyvatel již zmíněnými peticemi. Vžijte se však do role úradu, který disponuje s penězi obyvatel, tedy Vás. Krajský úrad by uhradil vysokou částku za železniční dopravu a někdo by mohl říct: “ proč se vyhlašovalo výběrové řízení? Proč kraj vybral dražší variantu? “ Úredníci krajského úradu by byli možná i vystaveni trestnímu stíhání za špatné hospodaření s cizím majetkem! Hledejme tedy tu pravého viníka. Také si koupíte chléb za 30 korun, když si ten samý můžete zakoupit za 20 Kč? Otázky by měly být směřovány na železničního dopravce. Proč žádá tak vysoké částky? Proč jiný kolejový dopravce za stejné služby se stejnými vozidly žádá mnohem menší obnos? Zde by se měly hledat odpovědi. V tiskové zprávě Českých drah se však můžeme dočíst, že se chystá další navýšení cen a to o 12%, můžeme tak čekat, že problém který nastal v našem kraji se do budoucna rozšíří i na jiné kraje.

MH

Akce velké stání, aneb jak udělat z Brandýsku pěší zónu

Jednoho poklidného předvánočního dne nastala v malebné železniční stanici Brandýsek provozní situace, kterou jsem musel nazvat akce” velké stání”. jak už tomu před svátky bývá, lidé se snaží vše stihnout a tak se z doby poklidného odpočinku stává čas hektický a plný stresu. Jinak tomu není ani v nákladní dopravě, kdy se železnice, zejména dopravce OKD - Doprava snaží v co nejkratším termínu přepravit co nejvíce nákladu. Právě tento dopravní stres byl první pohnutkou k nevídané akci. Do stanice přijel ložený uhelný vlak 59633, který zde měl křižovat s vlakem 19810, coby vlakem osobním. Zastavil jsem tedy nákladní vlak před přejezdem a sdělil strojvedoucímu nádražáckou hantýrkou, že křižuje s motorem a že mu přijdu říct, aby to povytáhl k odjezdu,aby vzadu udělal hranice pro motor. Strojvedoucí tomu rozuměl a plán byl jasný. Když se blížil čas příjezdu osobního vlaku 19810 od Dubí, zavřel jsem závory a udělil strojvedoucímu souhlas k povytažení celé soupravy k odjezdovému návěstidlu. Předešel jsem tak tím zpoždění vlaku 19810, který by čekal na rozjezd uhelného vlaku a poté ještě postavení vlakové cesty, neboť na otvovickém zhlaví jsou výhybky ručně přestavovány. Vlak 19810 přijel, zastavil, odjel a já jsem začal nabízet vlak 59633 do Kladna Dubí. V tuto chvíli již vlak postával 5 minut přes přejezd velmi frekventované komunikace vedoucí z Kladna do Slaného. Výpravčí v Kladně Dubí mi však oznámil, že má rozbité výhybky a že vlak nemůže přijmout. V ten okamžik jsem se zděsil, nepomohla ani má prosba shrnující aktuální dopravní situaci na silnici. Vyšel jsem tedy ven, omluvil se řidičům a osobní automobily jsem poslal podjezdem vzdáleným cca 200 metrů. Tímto podjezdem projedou však jen malá osobní vozidla a třeba Tranzit se tam už nevtěsná. Poté jsem došel k lokomotivě, objasnil strojvedoucímu situaci a požádal ho, aby “sjel” se soupravou zpět pod železniční přejezd. Strojvedoucí mou prosbu vyslyšel, ale odmítl ji splnit, neboť měl za sebou 32 ložených vozů, stanice do oblouku. Vlak tedy postával na přejezdu a kolona stojících vozidel byla již značná. Apeloval jsem na výpravčího v Kladně Dubí, který navrhl, jak situaci vyřešit a odlehčit tak přejezd v mé stanici. Navrhl mi poslat vyrovnávkový vlak téže délky do mé stanice a já bych poté mohl odjíždět s tím plným uhelným 59633. Za hlasitého troubení úcastníku silničního provozu jsem tak přijal 1nsl. 59698, který dle plánu měl u mě vykřižovat s 59633 a na odhlášku za 19810 pokračovat dále do Otvovic. Závory již 20 minut cvrlikaly, řidiči se rozčilovali

a chodci nevěřícně kroutili hlavou. Za malý okamžik přijel již vytoužený 1nsl 59698 a hned po zastavení se dal do pohybu 59633, který zde blokoval stanici a hlavně přejezd. Do vykonání celého plánu a tím vyřešení zapeklité situace scházelo opravdu málo a to odhláška za vlakem 19810 a má nabídka následu, který již postával na 2. Dopravní koleji, tedy koleji, která se nachází nejblíže staniční budově. No, nejblíže je 4 kolej, což je kolej manipulační a je kryta 4 výkolejkami, takže vidět zde vlak je takřka nemožné. Vlaky se tedy vyměnily, obsazená kolej se uvolnila, ale prázdná se obsadila a nezbývalo závorám nic jiného než pokračovat v předvánočním šírení stresu, paniky občanů a zoufalství výpravčího. Náhle přišlo vytoužené zazvonění traťového telefonu z Otvovic a výpravčí na druhém konci aparátu pravil: “ vlak 19810 v Otvovicích….” já jsem se nadechl pro zopakování odhlášky a nabídnutí již postávajícího 1nsl 59698, ale otvovický výpravčí pokračoval v řeči předepsané kurzívou….” a přijmete vlak 9803 s odjezdem z Otvovic …”…atd. V tu chvíli mě zamrazilo a nahlas jsem vyslovil myšlenku:” Ku…. Motoooor!” Ano, motor. Po vylíčení situace jsem nakonec přijal vlak 9803 a přemýšlel co s tím. To jsem již ani nevycházel ven, neboť jsem se obával, že budu raněn některou ze součástí povinné výbavy již delší dobu očekávajíc vozidel. Drama však nekončilo, kolona vozidel snad sahala až do Slaného na kruhový objezd, u přejezdu bylo více občanů než na poslední schůzi místního bytového družstva a do toho všeho začal vyhrávat chraplavý obecní rozhlas, který později občanům oznámil, že do obce zavítá soukromá pojízdná prodejna, která nabídne prací prášek za 400 korun. Dopravní situace se vyřešila pak už velice rychle. Postavil jsem vlakovou cestu pro osobní vlak na kolej za nákladní vlak, požádal zdejší občany aby slezli z 1nsl 59698, neboť vlak bude odjíždět. Cestující čekající na vlak 9803 jsem ujistil, že jim vlak neujede a požádal je o setrvání na nástupišti. Vlak 9803 jsem zastavil na praporek a požádal strojvedoucího aby neotvíral dveře, dokud nákladní vlak neodjede. Vlaky se poté rozjely, závory se otevřely a já z dopravní kanceláře slyšel projíždějící automobily přes již otevřený přejezd, které trvalo nepřetržitě skoro 15 minut. Večer jsem celou situaci ještě pro jistotu probral s železničními přáteli v restauračním zařízení Budvarka Litoměřice, kde proběhla i malá instruktáž posunu v Hostivicích a krátká radioukázka rozhovoru strojvedoucích vlaku 57592. Všem přítomným se omlouváme. Výpravčí žst. Brandýsek Martin Houška

Problematika trati 132: Na stránkách http://www.proprivadec.cz naleznete veškeré články a problematiku týkající se dálničního přivaděče, který má vést v trase dnešní trati 132, na které byl “čistě náhodně” zastaven provoz.

Buštěhradský železniční zpravodaj (Jenečský Zpravodaj) Vydává: Martin Houška;Družstevní 33/5 Litoměřice e-mail: [email protected] Tel: 739 748 350

Upozorňuji všechny čtenáře, že toto periodikum je vydáváno jako samostatný soukromý a nezávislý zpravodaj. Nespadá pod žádnou organizační složku ČD a vztahuje se na něho ústavní právo na svobodu projevu. Z toho plyne, že veškeré trestání či útok na pisatele je protiprávní.

Místo pro REKLAMU: Samostatná příloha akcí KŽC s.r.o.

HOTEL u Lípy (Kamenice nad Lipou) Automaticky získáte 30% slevu na ubytování, udělíte-li souhlas se zasíláním obchodního sdělení v uvedeném rozsahu registrací na našich stránkách hotelu Lípa. Rádi Vás uvítáme a přejeme pěkný den HOTEL U LÍPY Nám. Čsl. Armády 7 394 70 Kamenice nad Lipou Česká republika tel: +420 565 433 200 fax: +420 565 433 201 [email protected] www.hotelulipy.cz

Zasláno na [email protected]