Švýcarský úspěch českých vozíčkářů v curlingu

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

2 / 201 4

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Švýcarský úspěch českých vozíčkářů v curlingu strana 16

EDITORIAL

obsah

Statická statistika

Dobré zprávy

Konference o hiporehabilitaci Dny otevřených dveří Výprava do Soči Soutěž Bezbatour Ples podpoří charitu

4–5

Anketa

Jak spolehlivě umíte diagnostikovat skryté postižení u novorozence?

Žádná statistika nedokáže vystihnout, kolik rodin se vlastně rozpadne kvůli tomu, že se manželům narodí dítě s postižením. Na první pohled jsou na vině muži. Pohledem žen tu tíhu neunesou a zbaběle opouštějí rodinu. Muži to samozřejmě vidí jinak. Nechtějí hrát doma druhé housle, a být někdy dokonce osočováni, že myslí hlavně na sebe. Je tu přece dítě, které se stalo naprostou prioritou. Muži navíc podvědomě berou narození dítěte s postižením jako svoji nedokonalost či dokonce prohru. Píše o tom ostatně socioložka Jiřina Šiklová na straně 13. Všechno je samozřejmě ve skutečnosti složitější. Je například důležité, zda se o poruše plodu dozvědí rodiče včas a mají možnost volby. Zde jsou statistiky přece jen sdílnější, ročně se rozhodne pro potrat v Česku zhruba třiadvacet tisíc žen, z toho necelé dvě třetiny právě ze zdravotních důvodů. Rozhodování je každopádně vždycky těžké, někomu může pomoci víra v Boha, jinému v moderní medicínu. Nežijeme přece v době, kdy Sparťané takové situace řešili radikálně; lékaři umějí prodloužit život do důchodového věku i lidem, kteří se dříve nedožívali ani dospělosti. Varování však přichází i odjinud. Vloni se v Česku narodilo 102 361 dětí, což je nejmenší počet novorozenců za posledních osm let. Samozřejmě, zde je důvodů k přemýšlení mnohem víc, nicméně ani tento fakt nelze brát na lehkou váhu. Zvládat situaci, v níž hrozí, že dítě s handicapem rozdělí rodinu, tedy to nejcennější, co lze malému človíčkovi nabídnout, mohou napomoci informace o možnosti získat finanční prostředky na léčbu či pobyty v rehabilitačních zařízeních. Proto je dobré vědět, že například Konto BARIÉRY každý měsíc posuzuje desítky žádostí o finanční pomoc potřebným – a pomáhá v součtu milionovými částkami ročně. Pomáhá i to, že si rodiče včas uvědomí, jakou zkoušku musí podstoupit, k jaké toleranci je nová životní situace donutí. A že při ní jde v podstatě o jejich charakter, morálku a důvěru jednoho v druhého. Žádná statistika totiž nedokáže vystihnout, kolik rodin dítě s postižením vlastně zocelí. 

František Schneiberg: Přijměme do svého života každé dítě str. 8

6

Téma: Narodilo se nám dítě s postižením

František Schneiberg: Přijměme do svého života každé dítě Vždycky zůstane kousek naděje Všechno záleží jen na lidech

Pohled odjinud Japonská inspirace

Curling

Návrat ke kořenům

Příběhy Konta BARIÉRY Čí jsou ty děti?

Umělci Konta BARIÉRY Ze sklepů na světlo

8–10 11–13 14 15 16–17

Příběhy Konta BARIÉRY: Čí jsou ty děti?

18–19

str. 18

Nové zahraniční technologie: Sysel aneb Drtička sněhu

20–21

Dary se daní

I kamarádovi se mají peníze posílat přes nadaci

vaše fotografie Fotíme v zimě

Nové zahraniční technologie Sysel aneb Drtička sněhu

22 23

str. 24

24–25

Na cestách

Bolzano a Brixen: dvě kultury v jedné zemi

28–29

AutoMoto

Test Škody Rapid s menším kufrem: Spaceback

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Rok tradiční aukce, ale nejen té…

Tip na výlet

Viděno osmi: Kutná Hora

SENSEN

Zaskočte své vnuky

30–32

33 34–35 37

Křížovka o ceny38

Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v únoru 2014. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Přeji vám inspirativní čtení.

Tip na výlet: Viděno osmi: Kutná Hora

str. 34

Jindřich Štěpánek

můžeš / číslo 2 - 2014

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

Konference o hiporehabilitaci

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Výprava do Soči Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, Desátá konference o hiporehabilitaci opět dokáže, jak jsou koně důležité pro lidi s postižením. Foto: Ladislav Polnický

Již desátá konference o hiporehabilitaci se uskuteční 14.–15. února 2014 v aule brněnské Mendelovy univerzity. První den akce začíná v 11 hodin prezentací účastníků a končí večer společným setkáním. Druhý den startuje v 9 hodin a končí v 15.30. V bohatém programu zazní příspěvky mimo jiné například na téma pomůcky versus vývojová kineziologie v hipoterapii v rané péči nebo možnosti aktivit s využitím koní v pedagogice a sociální oblasti. Po každém příspěvku bude prostor pro diskusi. Součástí konference bude i stánková prezentace a prodej. Členské organizace České hiporehabilitační společnosti mají slevu 300 Kč na konferenčním poplatku. Mohou však za zvýhodněnou cenu vyslat maximálně tři zástupce. Nečlenové zaplatí při registraci na místě 1500 Kč. Ubytování organizátoři nezajišťují. Více informací najdete na www.hiporehabilitace-cr.com/10-konference-o-hiporehabilitaci/ nebo na emailu info@hiporehabilitace-cr. com 

Dny otevřených dveří Do 15. března se podávají přihlášky uchazečů o studium na středních školách. Únor je proto měsícem, kdy školy pořádají dny otevřených dveří, aby zájemcům ukázaly své aktivity. Výjimkou nejsou ani střední školy pro mladé lidi s tělesným postižením. Jmenujeme alespoň tři z nich, další najdete na internetu. Ve středu 5. února můžete navštívit Jedličkův ústav a školy v Praze. Ten studentům s tělesným postižením nabízí mimo jiné i gymnázium či čtyřletý maturitní obor sociální činnost. Přesnější informace a kompletní výčet poskytovaného vzdělání a služeb najdete na internetových stránkách www.jus.cz.

4

své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Dny otevřených dveří pořádá v únoru několik škol pro studenty s postižením. Foto: Petr Hrubý

Kdo má blíž do Brna, může zavítat 7. února od 8 do 16 hodin na Střední školu F. D. Roosevelta pro tělesně postižené. Vedle čtyřleté maturitní obchodní akademie zde funguje řada dvou- a tříletých oborů vzdělávání. Jejich seznam i další podrobnosti o škole naleznete na adrese www.ssfdr.cz. Na 24. února připadá pozvánka do SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené Výmolova v Praze-Radlicích. Zdejší speciální střední škola nabízí zájemcům se sluchovou vadou studijní obor asistent zubního technika. Jde o čtyřleté denní studium zakončené maturitní zkouškou. Tato škola jako jedna z prvních v ČR začala poskytovat vzdělávání neslyšícím i nedoslýchavým žákům ve dvou jazycích – v českém i českém znakovém jazyce. Každý žák si vybírá podle své jazykové preference. Webová adresa školy je www. vymolova.cz. 

Sledge hokej bude v Soči pro Čechy asi největší paralympijskou nadějí. Foto: Tomáš Nosil

Zimní paralympijské hry 2014 v Soči se kvapem blíží. Zatímco v únoru budou tamní sportoviště patřit sportovcům bez postižení, od 7. do 16. března je vystřídají jejich kolegové s handicapem. Českou republiku bude reprezentovat osmnáct závodníků. Drtivou většinu z nich přitom tvoří čtrnáctičlenný tým reprezentantů ve sledge hokeji. Kromě nich pak do Ruska odcestuje také zrakově postižený sjezdař Patrik Hetmer s trasérem Miroslavem Máčalou a tělesně postižení sjezdaři Oldřich Jelínek a Stanislav Loska. Posledně jmenovaný se přitom chystá již na své šesté zimní paralympijské hry. Z těch prvních si před dvaceti lety přivezl bronz za slalom. Naopak nováčkem výpravy bude spastik Tomáš Váverka, který pojede novou disciplínu para snowboardcross. Do 14. února, kdy je uzávěrka přihlášek, se může nominace ještě změnit. Velké změny se však neočekávají. Ve hře je už jedině přidělení divoké karty pro zrakově postiženou běžkyni na lyžích Miroslavu Sedláčkovou. Naše jediná medailistka z minulých her ve Vancouveru, zrakově postižená sjezdařka Anna Kulíšková, ukončila svou reprezentační kariéru. 

Soutěž Bezbatour Cestovní agentura Bezbatour provádí až do konce února 2014 zákaznický průzkum, jehož součástí je i soutěž o víkend pro dvě osoby v bezbariérovém Wellness Hotelu Frymburk****. Průzkum je zaměřen na jednotlivce a organizace, pro které je bezba riérovost cestování důležitá. Otázky se týkají potřeb, zkušeností a preferencí lidí s postižením během jejich cest. Pokud společně s dotazníkem zodpovíte i tipovací otázku, můžete se stát výhercem slíbeného pobytu. Otázka zní: „Kolik ubytovacích zařízení má CA Bezbatour osobně prověřených z hlediska bezbariérovosti k 31. 1. 2014?“ Vyhrává


Z REDAKČNÍ POŠTY Slečna Kristýna Vážená redakce, asi nebudu jediný muž, kterého zaujal Kristýna Ševčíková: článek o slečně Nesedím doma v depresích, že nemám partnera Kristýně z Moravy, která nemá štěstí v lásce. Chápu, že pro někoho může být vozík velkou neznámou, ale z vlastní zkušenosti vím, že když poznáte někoho na vozíku blíž, po čase prakticky přestanete jeho handicap vnímat. Snad zatím nepotkala toho pravého nebo je obklopena omezenci, kteří neocení její kvality. Snad tedy nebudu příliš troufalý, když Vás poprosím o předání mého kontaktu. Bude-li mít slečna Kristýna zájem o setkání, budu rád, pokud se mi ozve. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

12/ 20 13

●

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

strana 10

Cestovatelé s postižením se mohou zapojit do průzkumu a zároveň soutěžit. Foto: Ladislav Polnický

M12_2013.indd 1

tip, který se nejvíce přiblíží počtu takto ověřených zařízení. CA Bezbatour je projektem Pestré společnosti zaměřené na výcvik asistenčních psů pro zdravotně znevýhodněné. Jedná se o jedinečnou cestovní agenturu, která umožňuje cestovat bez bariér opravdu všem: lidem se zdravotním znevýhodněním, rodinám s dětmi, seniorům a seniorkám, osobám s bezlepkovou dietou nebo stravujícím se vegetariánsky a vegansky. Jedná se o sociální firmu, která dbá na to, aby její služby poskytovali lidé se znevýhodněním. Tím také přispívá k jejich zaměstnanosti. Nabídku služeb cestovní agentury i odkaz na dotazník se soutěžní otázkou najdete na www.bezbatour.cz 

Ples podpoří charitu Jedenáctý ročník prestižního Plesu v Opeře se uskuteční 8. února 2014, a jak už to u takových akcí bývá, pořadatelé nezapomínají ani na dobročinnost. Dramaturgie plesu svede na pódium Státní opery Praha špičku české operní a baletní scény. Všichni účinkující přitom vystoupí za symbolický honorář, aby podpořili charitativní smysl večera. Žádaný český operní pěvec a sólista Vídeňské státní opery, barytonista Adam Plachetka, se rozhodl věnovat Nadaci Terezy Maxové svůj honorář v plné výši. Tato nadace obdrží i část peněz z dražby, která je součástí plesu. Jako dalšího příjemce výtěžku pořadatelé vybrali projekt Srdcerváči.cz, který se snaží v České republice podporovat vznik nových míst a rozvoj samostatného podnikání lidí s postižením. 


11/12/2013 9:21:05 AM

Učitelka na vozíku Dobrý den, před časem jsem na internetu narazila Kristýna Ševčíková: na příběh Hany Nesedím doma v depresích, Volfové z Valašského že nemám partnera Meziříčí. Je to paní učitelka, která se po úrazu vrátila coby vozíčkářka ke své původní profesi. Škola i děti ji hezky přijaly. Chtěla bych se zeptat, zda se můžeme těšit na článek o ní i na stránkách Vašeho časopisu. Moc by se mi to líbilo, protože mne to dojalo. Nevěřím však, jak se v článku psalo, že je jedinou učitelkou na vozíku. Nebo ano? Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

12 / 2013

●


strana 10

S přátelským pozdravem a díky Petr Staněk, Brno

Vážený pane Staňku, opravdu nejste jediný, kdo se nám po zveřejnění příběhu slečny Kristýny ozval s prosbou o zprostředkování kontaktu. Rádi tak učiníme (samozřejmě se svolením slečny Kristýny) a věříme, že třeba pomůžeme k navázání pěkného vztahu, ať už na jakékoliv bázi. A k tématu single vozíčkářky nám dovolte ještě jednu poznámku. Shodou okolností se ve stejnou dobu objevil na obrazovkách České televize dokument Lásky s vůní Jedle, kde vystupuje s podobným příběhem Jana Stárková z Prahy. Film je k vidění v internetovém archivu na www.ceskatelevize.cz. (red)

Akademie Olgy Havlové Milí přátelé, díky za článek k výročí obchodní akademie Studenti z Janských Lázní? v Janských Lázních. Pohodáři! Nejsem její absolventkou, ale patřím k pravidelným dlouholetým pa cientkám dětských i později dospělých lázní. Z „akády“ znám spoustu lidiček, tedy již bývalých absolventů, a ráda na ně vzpomínám. Váš článek mi je opět připomněl. Všem zaměstnancům i studentům gratuluji k narozeninám jejich školy a přeji hodně úspěchů. A ať se daří celým „Jánkám“, potřebují to jako sůl! Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

1/ 20 14

●


strana 18

M01_2014.indd 1

Ples v Opeře přinese umělecká vystoupení i podporu charitě. Foto: archiv C&B GROUP, a. s.

Vážená paní Skálová, děkujeme za milý dopis. Vaše přání s radostí vyřídíme a samozřejmě se k němu připojujeme. Návštěva Obchodní akademie Olgy Havlové v Janských Lázních byla velmi příjemná a nabyli jsme dojmu, že se tam studentům opravdu líbí. Zásluhu na tom má pochopitelně nejen prostředí samotného města či okolní příroda, ale především pracovníci této speciální školy pro mladé lidi s tělesným postižením. (red)

Andrea Skálová, Kolín

M12_2013.indd 1

11/12/2013 9:21:05 AM

S přáním všeho dobrého Kamila Horáková, Praha

Vážená paní Horáková, děkujeme vám za námět, o kterém budeme uvažovat. V této chvíli nedokážeme slíbit, že o paní učitelce Volfové najdete článek i na našich stránkách. Ale v budoucnu to není vyloučené. Pokud jde o tu jedinečnost učitele (učitelky) na vozíku, tak víme nejméně o třech dalších lidech s postižením, kteří se věnují pedagogické činnosti na základní či střední škole. A jistě je jich i víc. To však nic nemění na faktu, že příběh paní Volfové je hezkým příkladem návratu člověka s postižením do běžného života. (red)

12/16/2013 9:22:10 AM

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA


MUDr. Ivo Borek

MUDr. Pavel Hronek

MUDr. Miroslav Nývlt

Prof. MUDr. Richard Plavka, CSc.

primář neonatologického oddělení FN Brno

primář dětského oddělení Nemocnice Šternberk

náměstek pro LPP, oblastní nemocnice Trutnov, a. s.

Novorozenci procházejí během hospitalizace screeningy poruch sluchu, kongenitální katarakty (vrozené zakalení čočky v oku), vrozených anomálií kyčelních kloubů, deseti dědičných poruch metabolismu, dvou endokrinních onemocnění a cystické fibrózy. Při pozitivních či rizikových výsledcích se vyšetření opakují nebo upřesňují dalšími metodami, aby byla zajištěna včasnost diagnózy a předešlo se postižení.

Při pobytu na našem novorozeneckém odd. provádíme všem novorozencům: screeningové vyšetření dědičných poruch metabolismu, CF (mukoviscidóza), kongenitální hypotyreózy, pulzace AF, při susp. na VCC indikujeme echokardiografické vyšetření, UZ vyšetření ledvin a močového traktu, OAE (otoakustické emise), vrozenou kataraktu.

Pokud máme nějaké indicie, které vyplývají z genetické, těhotenské atd. anamnézy, a případně bychom tedy mohli očekávat, že i celkem normálně se projevující novorozenec by mohl být nějak postižený, můžeme použít některou ze spousty diagnostických metod (zobrazovací a laboratorní metody, neurologické, genetické atd. vyšetření).

primář neonatologického oddělení s JIRP Gynekologicko-porodnická klinika VFN a 1. LF UK v Praze

U nezralých novorozenců vyšetřuje dětský oftalmolog sítnici očí (retinopatie nezralých). Neonatologové opakují sonografická vyšetření mozku; nálezy mohou určit rizika poruch vývoje a hybnosti.

Uvedená vrozená postižení novorozence můžeme na našem novorozeneckém oddělení spolehlivě diagnostikovat. 

Jak spolehlivě umíte diagnostikovat skryté postižení u novorozence?

V potřebných případech jsou ultrazvukovým vyšetřením vyhledávány vady ledvin a močového systému. Specializované kardiologické vyšetření odhaluje srdeční vady a poruchy srdečního rytmu již před narozením. 

Samozřejmě provádíme celé spektrum screeningových vyšetření, která mají vyloučit některá základní vrozená onemocnění, a proto u všech novorozenců provádíme ultrazvuk ledvin k vyloučení hrubých malformací vylučovacích orgánů, vyšetření sluchu, vyloučení šedého zákalu, odběr panelu na metabolické vady, vyšetření kyčelních kloubů atd. V rámci prevence dědičných onemocnění funguje při dětském oddělení i genetická poradna. 

V diagnostickém postupu mluvíme o screeningových metodách; ty jsou založeny na principu celoplošně prováděných relativně málo nákladných vyšetření, která však mají vysokou senzitivitu a specifiku pro dané většinou vrozené onemocnění. Z hlediska rozsahu se může jednat o celoplošný screening nebo se indikují některá cílená vyšetření na podkladě anamnestických údajů. Z hlediska časového se může jednat o screeningová ultrazvuková a biochemická vyšetření plodu a matky, vyšetření krve z pupečníku či vyšetření novorozence v průběhu pobytu v nemocnici nebo pro propuštění. Lze předejít následkům pozdní diagnostiky závažných neoperabilních vrozených strukturálních vad, některých vrozených metabolických vad včetně vybraných hormonálních poruch a dále vrozené katarakty, hluchoty či dysplazie kyčelních kloubů. 

DOBRÉ ZPRÁVY Nemáte? Půjčte si! Širokou škálu pomůcek nabízí Centrum pro zdravotně postižené a senior y Pardubického kraje. Mezi sortiment, který půjčovna nabízí, patří různé typy chodítek, mechanické vozíky, schodolezy, toaletní židle, nástavce na WC, sedačky na vanu a do sprchy, polohovací lůžka, servírovací stolky, antidekubitní matrace a rehabilitační šlapadla. Pomůcky si lze zapůjčit v Pardubicích (Bělehradská 389) a Chrudimi (Revoluční 594) za poplatek na dobu časově neomezenou. Rekvalifikujte se a pomáhejte. Nabídku rekvalifikačních kurzů přináší server Pomoc v domác-

6

nosti.cz. Jedná se například o zprostředkování nabídek kurzů a volných pracovních pozic ve firmách, které se zabývají poskytováním služeb pro domácnosti. Zaměřit se můžete na péči o děti, seniory nebo handicapované osoby, ale i o domácí mazlíčky. Kurzy můžete vyhledávat podle typu zaměření služby i podle okresu. Internet a můj handicap. Již desátý ročník literární soutěže Internet a můj handicap vyhlásilo pro autory se zdravotním postižením BMI sdružení. Soutěžící mají literární formou ukázat, jak jim internet nebo telefon pomáhají čelit jejich zdravotnímu handicapu. Vítěz

získá od Era Poštovní spořitelny 10 000 korun, na další v pořadí čekají tablety a řada jiných hodnotných cen. Soutěžní práci opatřenou poštovní i elektronickou adresou je třeba poslat v elektronické podobě nejpozději do 16. února 2014 na adresu [email protected]. Liška dražil a vydělával. S osobitým humorem licitoval na sklonku loňského roku na 5. dobročinné aukci Diakonie Vsetín herec Pavel Liška. Celková částka šesti desítek uměleckých děl a výrobků uživatelů Diakonie dosáhla úctyhodných 143 800 Kč. Keramický květináč pečovatelky Diakonie Hany Šmatolánové se

ze 400 Kč vyšplhal na 4300 Kč. Nejvyšší vydražená částka byla 8000 korun za obraz Časné jaro Jaroslavy Hýžové. Staré chalupy od Štěpána Krhuta, které aukci provázely na plakátech a pozvánkách, byly prodány za 5500 Kč. Najděte si titulky. Hydepark, Interview ČT24, StarDance, sportovní přenosy a další pořady opatřuje on-line skrytými titulky Západočeská univerzita v Plzni a firma SpeechTech. Diváci se sluchovým postižením mohou sledovat skryté titulky, pokud si na teletextu zvolí kanál 888. Výběr jim usnadní přehled na stránkách zivetitulky.cz.  (ph)


Soutěž o kartu Handy Card! Které město v Krkonoších se proslavilo léčbou obrny? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. února 2014 na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděl Jaroslav Lacman z Prahy 10. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

í kč up 20 K o h o to is u lé ite at to so p ří te pl ed Př ča d p o č / p o n to r y k 3 0 k K o r ié ý v ý t i s Ba t l i v Je

●

ww

w.m

uz

es.c

Ča

z

so

e kt

ří

se

v ne

zd

áv

s

pr

o

ty

,

í

●

1/

20

14

ch ký

dn

í?

o

zn

Lá

12/2013

●

●

ww

w.m

na

Ča

Kristýna Ševčíková: Nesedím doma v depresích, že nemám partnera

so

pi

Zru

stra

na

12

s

pr

o

ty

ším

18

stra

1_2

013

:10

.ind

d

1

13

es.c

, k t

z

eř

í s e

eú

strana 10

M1

uz


s Jan

z nti de áři! Stu hod Po

pi

aj


ne

vz

dá

va

sta

jí

●

11

/2

vy

01

?

3

●

Je

Ko to u p í ča h o to p o so p K o d p o is u B a n to ří te r ié ry ot liv ý

dn

vý

tis

k

30

kč

/ P ř

ed

pl

at

ite

lé

20

kč

AM

9:22

6/20

12/1

M12_2013.indd 1

Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč

JMÉNO a příjmení:

11/12/2013 9:21:05 AM

ulice: d

název organizace:

číslo popisné:

10/1

7/20

1

13

.ind

10:0

6:06

014

1_2

M0

PSČ:

AM

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem

fakturou

telefon:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Narodilo se nám dítě s postižením ■ Děti s handicapem nejsou tragédií. ■ Rodiče mají brát informace lékařů vážně. ■ Hledejme i v této situaci radost.

František Schneiberg:

Přijměme do svého života každé dítě Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Přes všechen pokrok vědy a vysokou úroveň neonatologie přichází u nás na svět nemalé množství postižených dětí. Můžeme to změnit? Věnuji se pediatrii léta a léta. A musím říci, že právě obrovský pokrok medicíny zachraňuje stále více dětí, které by se dříve živé nenarodily anebo by dlouho nepřežily. Často ale s jistou nedokonalostí třeba na celý život. Ovšem umí někdo říci, kde je hranice této péče? Umí někdo roztřídit tyto malé lidi na perspektivní a beznadějné? Dokud budeme lidmi, budeme bojovat o každou, třeba i vážně komplikovanou existenci. Druhá věc je třeba současná módní snaha vrátit se k domácím porodům, které mohou vést k podstatně větším komplikacím. Medicína už umí v některých případech věrohodně signalizovat, že přicházející dítě nebude v pořádku. Rodiče se tedy mohou nějak připravit. Jak? Taková diagnóza nemůže být nikdy úplně přesná, ale i dílčí informace je výhodou. Kvalifikovaný neonatolog by měl umět s rodiči mluvit, citlivě, ale jasně jim vysvětlit, jaká rizika je čekají i co bude potřeba změnit v životě rodiny. Pokud vím, jsou ještě pracoviště, kde to nedělají dobře. Vědecká a odborná úroveň naší pediatrie je skvělá, ale komunikační schopnosti a etický přístup některých lékařů? Mohly by být lepší. Mnohem častější je ale velké překvapení, dokonce šok. Co potom?

8

Tady mluvíme o procesu přijetí, tedy zpracování nečekané informace, a konstruktivním přístupu k faktu postižení, které je často nezvratné a jeho alespoň částečná kompenzace může trvat roky a roky. Přijetí je komplikovaný proces někdy spojený se sebeobviňováním, s hledáním viny u partnera, u prarodičů, s pocitem, že nastal konec světa. A netrvá den nebo dva. Vlastně trvá celý život. Rodičovská láska je sice obrovskou pomocí, ale práce s postiženým dítětem nikdy nekončí. I v dospělosti potřebuje přece kvalifikovanou a mnohdy i celodenní péči. Zkrátka dítě musíme přijmout bezpodmínečně, ať je jakékoli. Musíme, protože jsme rodiče. Tíha, která s tím přichází, zkrátka patří k životu a nikdo neví, zda bude menší nebo větší. Ale ten nejkrásnější pocit z narození – radost – nepřijde? Naopak. I postižené dítě může být a je zdrojem velké radosti. Jednak už svou pouhou existencí, jednak pokroky, které při správné péči může udělat. To, co je u tzv. normálního dítěte banalita, bude u postiženého obrovské vítězství. A s vítězstvím přece vždycky přichází radost. Pak je tu obrovská naděje, že postižení bude kompenzováno jinou předností. Člověk, který od narození nevidí nebo nemůže chodit, využije své síly k vynikajícímu zvládnutí nějaké vědecké disciplíny, uměleckého oboru, ke skvělé práci s počítačem, dokonce k určitému řemeslu. Příkladů známe mnoho. Jak často se ale stane, že rodiče se takového dítěte vzdají? Bohužel stane. Nemají třeba potřebné informace právě od lékařů nebo se setkají

To, co je u tzv. normálního dítěte banalita, bude u postiženého obrovské vítězství. A s vítězstvím přece vždycky přichází radost. s takovou vlastní nejistotou, že se dalšího života s postiženým dítětem bojí. Stává se ovšem, že za měsíc, dva, rok se pozvolna vracejí a s doprovodem pracovníků zařízení lze přerušený vztah znovu navázat. Často pomůže babička a dědeček, kteří první řeknou – ale vždyť my to společně zvládneme! Co je příčinou odmítnutí sociální situace. Špatné příjmy, špatný byt, osamělá maminka bez příbuzných… Není žádným tajemstvím, že dítěti – i zdravému – se vede dobře, jen když se vede dobře jeho rodině. Tím nemyslím materiální bohatství. Dobré podmínky pro děti jsou především spojeny s péčí a láskou rodičů, s časem, který jim věnují. Náš sociální systém má sice daleko k dokonalosti, ale umí docela dobře pomoci právě v kritických situacích. Mnohé samosprávy obcí a měst dovedou najít i netradiční řešení právě


�

č a s o pis p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í

Kdo je MUDr. František Schneiberg? Sociální pediatr. Předseda Společnosti sociální pediatrie České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Vyučuje sociální pediatrii a sociální medicínu na 1. lékařské fakultě UK v Praze. Autor a spoluautor mnoha odborných článků a publikací.


9

Téma: Narodilo se nám dítě s postižením

SLOUPEK Lii Vašíčkové

Život je dar

Sociální pediatrie má u nás – i zásluhou Františka Schneiberga – vynikající úroveň, oceňovanou i v zahraničí.

dětí. A jsou tu i neziskové orga� ve prospěch nizace, dobrovolníci, veřejné sbírky. Zkrátka jen na sociální nebo ekonomickou situaci bych to nikdy nesváděl.

Řekl byste tedy, že odpovědnému rodičovství se v takových případech musíme vlastně učit? Ano. V našich dětských centrech už umíme právě tuto výuku organizovat. A to nejen ambulantně. Jsme schopni přijmout k zácvikovému pobytu a naučení se jak žít s postiženým dítětem i maminku, tatínka či oba rodiče. Protože jak dítě roste, úkoly rodičů se mění, některé problémy čas překoná, jiné, třeba i velké, vzniknou. Znovu a znovu totiž jde o správné informace, o skoro nekonečné poznávání. To nemůže nahradit internet – nehledě ke spoustě bludů, které se tam běžně vyskytují. Stává se, že rodiče hledají pomoc u léčitelů, nebo dokonce u šarlatánů? Obecně platí, že postiženým dětem bývá málo platné, když je rodiče doslova vláčejí po nejrůznějších pracovištích, znovu a znovu vyžadují další vyšetření, nakupují si

stohy knih a hledají skulinku, jak právě oni přírodu překonají. Tím jenom plýtvají silami svými i dítěte. Pokud jde o tzv. zázračné léčitele, prosím, když mají pocit, že jim to pomůže… Ale jen za jedné podmínky: Rady a pokyny lékaře musí být bezpodmínečně respektovány! Co můžeme v takových situacích dělat my, příbuzní, přátelé, spolupracovníci… Především bychom neměli v rodičích posilovat představu, že došlo k tragédii. Není to osudové neštěstí, není to konec světa. Dále – takoví rodiče by neměli zůstat osamoceni a vyčerpáni každodenními starostmi. Umožněme jim, aby se mohli občas starat sami o sebe, aby mohli kultivovat své partnerské vztahy i věnovat se dalším dětem. Na smrt unavený a jen na postižené dítě koncentrovaný rodič je mu nakonec málo platný. Rodiče i jejich okolí udělají nejlépe, když se naučí docela obyčejnou pravdu – radujme se z dítěte, nezahrnujme ho ale opičí láskou a dávejme každý den najevo, jak ho – i přes postižení – máme rádi. A přitom si mlčky vzpomeňme na lidi, kteří by za takový dar dali celý svět. 

Vědecká a odborná úroveň naší pediatrie je skvělá, ale komunikační schopnosti a etický přístup některých lékařů? Mohly by být lepší. 10

Zrození nového života je malý zázrak. U různých živočichů trvá těhotenství různě dlouho – u klisny 336 dnů, u slonice indické 609 dnů. U nás lidí 280 dnů od početí, což je 40 týdnů. To je dlouhá doba, během které se postupně narůstající bříško s miminkem uvnitř stává středobodem zájmu jeho budoucí rodiny, malým rodinným vesmírem. Kolik se toho musí v tomto čase stát, aby ze dvou rodičovských buněk byl stvořen nový malý človíček... Jsme velmi složitě uděláni, a aby v nás všechno dobře pracovalo, musí tento přesložitý proces zafungovat naprosto bezchybně. Pokud to tak není, ať jsou důvody jakékoliv, narodí se miminko, které není zcela zdravé. Někdy se to maminka dozví ještě před porodem nebo bezprostředně po něm, někdy jsou okolnosti porodu natolik složité, že se vyskytne problém v této době; jsou i choroby, které se projeví později. Rodiče se dostávají do situace, se kterou nepočítali, která zcela jednoznačně mění vše, co dosud znali. Jejich plány, práci, tužby, představy o dítěti a někdy i o sobě samých, může se změnit spektrum přátel, sociální a společenské postavení… všechny dosavadní jistoty. Někdy se změní i ta nejzákladnější, že jsou na to dva v dobrém i zlém. Jsou to obvykle maminky, kdo své dítě neopustí. Mnoho věcí funguje jinak. Rodiče nebo jen maminka dítěte s disabilitou se musí naučit řešit problémy, které ostatní rodiny neznají. Ale dítě mamince lásku vrací bez ohledu na postižení a specificky obohacuje její život. Zdravotníci pomohou po stránce odborné, ale ty každodenní drobné praktické situace, nejistoty, zda to tak má být tak nebo onak… Obrovskou a nezastupitelnou roli mají v této oblasti neziskové organizace či organizace sdružující rodiče a děti s konkrétními klinickými situacemi. Příkladem budiž Společnost rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem nebo další organizace, které se zabývají problematikou rodin s dítětem se svalovou dystrofií, hemofilií, dětskou mozkovou obrnou, diabetem a tak bych mohla pokračovat dále. Sdílená zkušenost stejného prožitku, možnosti řešení stejných problémů, pomoc příkladem, ale i radou, co dále dělat, kam se obrátit, zda existují nějaké pomůcky a jak je získat, co je dobré a kam energii neinvestovat. A také díky všem, kteří vedle vlastní složité životní situace v sobě nalézají sílu pomáhat ostatním nejen přijmout fakt postiženého dítěte, ale ukazují svým konkrétním životem, že to jde zvládnout a je možné i za těchto okolností jít dále.  Autorka je lékařka, členka rady Konta BARIÉRY.



■ Brněnská Kociánka má za sebou 94 let zkušeností v pomoci dětem s handicapem. ■ Rodiče se s postižením potomků nikdy zcela nesmíří. ■ Počet dětí s nařízenou ústavní výchovou se rok od roku snižuje.

Vždycky zůstane kousek naděje Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

ne kousek naděje, že se stane zázrak, že věda objeví zázračný lék. Těch že je mnoho.“

B

Příprava na život bez rodičů

rněnské Centrum Kociánka patří k těm zařízením, kam přicházejí rodiče, aby hledali životaschopnou cestu pro své děti, které se jim narodily se zdravotním postižením. Tady hledají pomoc, hledají cestu, jak spolu s odborníky začlenit děti do života, který je nesnadný a často krutý i k těm, kteří jsou zcela fyzicky i mentálně zdraví. Někdo přichází s pokorou, že musí nést osud, jaký mu život připravil, jiní se ptají: proč právě nám přinesl osud takové břímě? „Myslím, že nikdo se zcela se svým osudem nesmíří,“ říká po krátkém přemýšlení ředitel Kociánky Tomáš Komárek. „Ani rodiče, ani ti, kteří kdysi byli zdraví a třeba po úrazu skončili na vozíku. Vždycky v člověku zůsta-

Přístup rodičů, kterým se narodilo dítě s postižením, se většinou skládá ze dvou fází. Ta první v sobě zahrnuje právě naději, čekání na nečekaný zlom k lepšímu.

Přístup rodičů, kterým se narodilo dítě s postižením, se většinou skládá ze dvou fází. Ta první v sobě zahrnuje právě naději, čekání na nečekaný zlom k lepšímu. „Věří, že terapeuti zvýší pohybové schopnosti jejich potomka, že logoped zlepší jeho řečové možnosti. Pak se to často zlomí do druhé fáze.“ Podle Tomáše Komárka rodiče naopak zvýší vlastní tempo péče o dítě, projevuje se snaha dát dítěti co možná nejvíc, ovšem často bez uvažování, jak se dítě o sebe postará, až rodiče zestárnou, až nebudou. „Věnují se dítěti příliš dlouho, nedokážou si představit, že by měla nastat fáze, kdy se s postižením smíří, že stav už lepší nebude a teď – co dál?“ tvrdí ředitel Kociánky. Stejně jako se

�

Brněnské Centrum Kociánka nefunguje jako místo pro definitivní status quo, ale jako přestupní stanice pro samostatný život v budoucnosti.


11

Téma: Narodilo se nám dítě s postižením Rodiče využívají pro své děti stacionář Kociánky buď pro každodenní dojíždění, nebo pro týdenní pobyty.

zdravých dětí musejí smířit s tí m, že � rodiče je děti v určitém věku opustí a osamostatní

se. Podle Tomáše Komárka je to obtížný, ale velmi potřebný krok. I když dítě, později už dospělý člověk, se bez větší či menší pomoci jiných lidí nikdy neobejde. To je jeden z trendů, které se současná Kociánka snaží uskutečňovat. „Je to vlastně hlavní poslání Kociánky: v co nejkratší době připravit děti na to, že jednou budou samy někde bydlet, pracovat a žít. Bez rodičů.“

Jednou z cest, ve které vidí v Kociánce další rozšiřování služeb, je postupná registrace osobní asistence. Do systému služeb, který mohou rodiče pro své potomky v Brně využít, patří například pobyt ve stacionáři. Ti z Brna dojíždějí, vzdálenější bydlí v domově v chráněném bydlení. Kociánka má také jeden byt v části Kohoutovice v běžné zástavbě, mimo svůj areál. „Sice jde jen o dvě místa, ale snažíme se, aby se tam lidé prostřídali, aby šli z bydlení chráněného do externího, a věříme, že se připraví na samostatný život,“ vysvětluje Tomáš Komárek.

Břímě mohou nést i asistenti I přes přípravu uživatelů na samostatný život se debaty mezi vedením centra a rodiči dětí nejčastěji točí kolem zmiňované budoucnosti. Rodiče nejvíc znepokojuje, že například chráněná bydlení a komunitní centra nabízející pomoc jejich dětem jsou nestátní zařízení, že to jsou neziskové organizace odkázané na příspěvky státu, sponzorů, na podporu dobrovolníků. Tomáš Komárek říká, že rodiče tato zařízení vnímají jako nestabilní prvek, jako něco, co tady teď je, ale za třicet čtyřicet let, až tady oni nebudou, nemusí být ani takové instituce. Kdo se pak postará o jejich dítě? „Raději volí ústav jako jistotu, zařízení rezidenčního typu, i když je často mimo jejich bydliště, což je proti trendu, který běží v České republice, kdy se komunitní centra tvoří v místě bydliště, kde lidé žijí, kde mají kontakty, aby nemuseli odcházet daleko od místa, kde jsou zvyklí.“ Že je to pro rodinu i přes pocit jistoty časově a finančně náročné, je nabíledni. Jednou z cest, ve které vidí v Kociánce další rozšiřování služeb, je postupná registrace osobní asistence; tato služba zde před příchodem Tomáše Komárka nebyla.

12

Jednou možná budu sám a čím lépe se připravím, tím lépe pro mě i pro mé nejbližší.

Ředitel Kociánky Tomáš Komárek má bohaté zkušenosti z práce s dětmi s handicapem.

„Připadá nám užitečné, aby se část lidí, kteří pracují v osobním stacionáři, přesunula tzv. do terénu, aby jejich služeb a znalostí mohli využít i lidé mimo Kociánku. „Jsme si vědomi, že je extrémně náročné starat se o postižené dítě a víme, že v tom nemůžeme rodiče nechat osamocené,“ rozvíjí ředitel Kociánky plány centra v nejbližším období. „V předchozím projektu Podpora transformace jsme se věnovali skupině pečujících. Tam totiž často zaznívalo, jak už nemohou, jak jsou na to sami. Naštěstí nejsou, je hodně organizací, které je provázejí a snaží se nadlehčit jejich břímě. Záleží na rodičích, jak dokážou tu péči předat, aby nemuseli všechno řešit sami.“ Systém asistentů, pracovníků, kteří vědí, jak zvládnout jednání na úřadě, a poradí si co nejrychleji i s jinými úkoly, i to je cíl, který před sebou Kociánka má. „Chceme hledat způsoby, jak s rodiči spolupracovat, aby neměli pocit, že jsou sami. Mohou mít i jinou

představu, s tím počítáme, o tom se ale dá diskutovat a hledat řešení.“

Sílu hledají mezi sebou Přesto se v závěru znovu nabízí otázka – kde berou rodiče, a s nimi možná i lidé pracující v brněnské Kociánce, optimismus, kde hledají síly pokračovat v péči o ty, kteří o sebe pečovat částečně nebo téměř úplně nemohou? Ředitel centra říká, že hodně pomáhají svépomocné skupiny, lidé, kteří zakládají bez ohledu na stát nejrůznější sdružení, komunitní centra. Kociánka se mj. snaží propojovat svět zdravých a svět lidí s handicapem. Děti z Kociánky i děti zdravé například nacvičují společně nejrůznější představení, kde všichni nakonec zjistí (a hlavně rodiče), že jejich dítě možná jednou zvládne život i bez nich. „Přijde totiž moment, kdy zdravé dítě odchází, a to je stejné u dítěte s postižením. Přeji



Formy rehabilitace jsou v Kociánce pestré. Pomáhá specializovaná péče i zapojování dětí do kulturních akcí.

Pracovníci Kociánky na sebe přebírají péčí o děti s handicapem část břemena jejich rodičů.

si vždy, aby rodiče věděli, že jsme my i oni udělali maximum, že dítě půjde tam a tam, vlastním směrem. To není vzdání se. Měli by zůstávat v kontaktu, navštěvovat se. Ale už by neměli nést odpovědnost v plné míře.“ Pocit zodpovědnosti rodičů je podle Tomáše Komárka velké téma. Zvláště v období, kdy už jsou v důchodovém věku a sami potřebují péči, nějakou sociální službu. Možná takovou, která by se věnovala oběma kategoriím – jim i jejich dětem. Pro Kociánku i její lidi je, jak říká ředitel, potěšující skutečnost, že se počet dětí s nařízenou ústavní výchovou snižuje. „Počet dětí dlouhodobě žijících v Kociánce ubývá. Rodiny sice využívají týdenní stacionář, ale na víkendy si děti berou domů. Nebo odcházejí definitivně. Jen v roce 2013 odešly ke svým sourozencům tři děti s nařízenou ústavní výchovou. To považuji za nesmírně pozitivní trend,“ uzavírá ředitel Centra Kociánka v Brně Mgr. Tomáš Komárek. 


Rehabilitace pomáhá klientům udržovat nebo zlepšovat omezené pohybové schopnosti.

info Centrum Kociánka Kociánka je otevřené zařízení pro týdenní a celoroční pobyt dětí a mládeže. Letos slaví 95 let od svého založení. Poskytuje služby sociální péče a podporu dětem a mládeži s tělesným a druhotným mentálním postižením, které podstatně snižuje normální způsob jejich výchovy, vzdělání a přípravy na povolání. Příprava na sociální začleňování a povolání probíhá ve spolupráci se speciálními školami, brněnskými středními a vysokými školami. Předškolní, školní, středoškolské a praktické vyučování je přímo v areálu Kociánky v rámci střední školy F. D. Roosevelta.

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Naštvat se není řešení Osobně jsem poznala těch příběhů několik, o dalších jsem (jako členka Konta BARIÉRY) četla. V rodině se narodí očekávané dítě, u kterého po čase dětští lékaři zjistí nějakou abnormalitu. Naznačí, že tuto odchylku je možné trochu zmírnit cvičením. Obvykle se matka snaží ze všech sil s dítětem cvičit a věnuje se mu ne na sto, ale na sto padesát procent. Manžel, otec dítěte, ustupuje z centra jejího zájmu. V případě, že on chce jet někam na společnou dovolenou, do divadla či do společnosti, obviňuje jej matka ze sobectví. Ona sama se stává centrální osobou rodiny, hlavní pečovatelkou, která přímo či nepřímo obviňuje ostatní, že se dost nevěnují dítěti, a tím ani ji nedoceňují. „Je to sobec, chtěl by se bavit,“ říkají často takovéto matky, když si stěžují na partnera přátelům i příbuzným. Všichni rodinu litují, obětující se matku podporují, aby sami nebyli považováni za nezodpovědné. Muž je tak vytlačen ze své role, vzdaluje se dítěti i manželce, a ona ho kvůli tomu ještě více odsuzuje. Sociální dávky, příspěvky na dítě, jsou adresovány tomu, kdo o dítě pečuje. Žena, přestože by potřebovala pro sebe i dítě oporu, se stává mnohem samostatnější a soběstačnější, než byla dříve. Sociální vztah těch dvou, pro handicapované dítě centrálních postav, se podstatně mění. Čím více se muž snaží i přes tuto rodinnou tragédii udržet kontakty s ostatními, tím častěji je obviňován ze sobectví. „Chce se bavit, chce jet na dovolenou, na výlet, nepomáhá mi.“ Kdo z nás chce žít stále ve smutku a současně se dostat v manželství do podřízené role? Podřízené? Ano, podřízené, protože péče o dítě je to hlavní, čím matka žije. Ne uvědomuje si, že touto péčí také posílila své postavení v rodině, stala se v ní tou nejdůležitější. Láska nepřekoná všechno a velmi často se vztah těch dvou rozpadá. Obviňován je za to zase především muž, tedy otec dítěte. Manželkou i svým okolím. Chápu a lituji takovou matku a nevím, zda bych v obdobné situaci obstála lépe. Vzhledem ke svému věku již tuto chybu udělat nemohu. Kdyby to bylo možné, doufám, že by se v mém okolí našel někdo, kdo by mě na to upozornil, a já, místo abych se naštvala, si to pro dobro všech uvědomila.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

13

Téma: Narodilo se nám dítě s postižením ■ Vztah rodičů a školy nemusí být složitý. ■ Jak přenést duševní pohodu do rodiny. ■ V Mostě zatím o dobré zkušenosti moc nestojí.

Všechno záleží jen na lidech Text: NaĎa Kocábková Foto: Jan Šilpoch

D

obré mezilidské vztahy byly, jsou a budou o vzájemném styku, dorozumívání a také vzájemné spolupráci. Ovlivňuje je v životě celá řada dalších faktorů. Své o tom ví ředitelka Základní školy prof. Zdeňka Matějčka v Mostě Hana Ajmová. Za svůj učitelský život a více než dvacetiletou kariéru ve jmenované škole na postu nejvyšším by na zmíněné téma mohla napsat snad už řadu knih a možná by se staly vyhledávanými bestselery. „Vztah rodičů handicapovaného dítěte a školy se zpovzdáli může leckomu zdát složitý. Někdy se jím také opravdu stává, ale jen proto, že si to člověk sám a zbytečně také druhým komplikuje. Platí to samozřejmě i v obráceném gardu, škola versus rodina postiženého. Ta naše, kterou navštěvují děti s nejrůznějšími zdravotními problémy vyjma žáků s mentální retardací, je zařízení pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami – od dyslexie přes ADHD nebo smyslové vady až po tělesné postižení. Všem žákům ale poskytujeme klasické vzdělávání jako na normálních základních školách. Možná to bude znít troufale, tvrdím však, že u nás žák získává ztracenou sebedůvěru, znovu se mu vrací chuť učit se a poznávat nové věci, rád také chodí mezi kamarády, zvyšuje si sebevědomí a důvěřuje svému učiteli. Ta duševní pohoda, kterou dítě u nás získává, se logicky přenáší i do jeho rodiny. Jsem šťastná, že drtivá většina rodičů našich dětí je takzvaně v pohodě. Samozřejmě se potkáváme s problémy, jako všude jinde, které přináší běžný život. Ale nevybočují, jsou z kategorie běžných starostí, jen pocho-

Hana Ajmová svoji životní roli postavila na práci s handicapovanými dětmi.

pitelně umocněné tím kterým handicapem,“ říká Hana Ajmová.

Poctivá práce se vyplatí Vedle dobré komunikace s rodinou klade nemalý důraz na poznatek, který se jí potvrzuje s každodenní pravidelností. „Přesvědčila jsem se o jednoduché pravdě: Každé dítě, tedy i to postižené, je jedinec, s nímž stojí za to pracovat s maximální poctivostí. Samozřejmě i s jeho jinakostí. Víme už také, že o žádném dítěti nelze říci, že již dosáhlo svého stropu. Proto je nutné nic neošidit, stále ho, jak se říká, ohýbat a dát si s ním mravenčí práci, aby se opravdu posunovalo dál. Brát mu šance na onen posun je, především ze strany nás, pedagogů, nezodpovědné a lehkomyslné,“ míní ředitelka mostecké školy. „Ale to víte, život je už takový a všude se najdou lidé, kteří dobrou pohodu nabourají a dokážou hodně věcí zkazit. Platí to také o rodičích handicapovaných dětí. Někteří se zkrátka nikdy nesmíří s tím, že je jejich potomek jiný než ostatní. Vede to k neuvěřitelným anomáliím a věcem na hlavu postaveným. Nevyhnulo se to ani naší škole. Jeden příklad za všechny: Oba rodiče, velice vzdělaní, nepřijali pravdu, že jejich dítě nedosáhne takových kvalit, jaké od něho očekávali. Všechny své komplexy a zlobu si vybíjeli nejen na širokém okolí, ale především na mimořádně hodné a kvalitní učitelce, která se nám pod tíhou jejich ataků doslova ztrácela před očima. I když jsme se za ni postavili, přineslo to hodně trápení a nesnází. A jak to skončilo? Dítě od nás na přání rodičů nakonec odešlo na jinou školu.

S rodinami mluvíme všichni Základní školu prof. Z. Matějčka v Mostě založila před 20 lety její ředitelka.

14

Takové situace se bohužel objevují stále. Tu v menší, jinde ve větší míře. Naštěstí

v naší škole máme na práci s dětmi vcelku klid,“ oddechla si Hana Ajmová a dodala, že v dnešním systému pomoci postiženému dítěti už školství a stát mají řadu možností. „Už umíme takovým dětem technicky dostatečně pomáhat. Politika státu se v mnohém zlepšila. Co je zásadní – jen musí lidé chtít. Všechno je totiž jen a jen v nich. Příkladů, které jsou do nebe volající, je spíš pomálu, ale existují. V naší škole se soustřeďujeme na to, abychom s rodinami mluvili všichni včetně školníka a uklízeček. Dávno jsme za své přijali fakt, že jedině pak se může dítěti dařit, může být šťastné. U nás opravdu nemají místo stále někde ještě používané praktiky, že tak řečené jiné děti jsou zbytečné, nestojí za řeč nebo jsou ztrátou času.“ Základní škola prof. Zdeňka Matějčka v Mostě je zařízení, o němž se ví široko daleko. Má díky svým výsledkům mezi školáky s postižením vynikající renomé. „Jen doma nebývá nikdo prorokem,“ připomíná okřídlenou frázi ředitelka. S povzdechem dodává: „O práci školy a nových zajímavých projektech se víc ví za hranicemi regionu a v zahraničí. V Mostě o nabízenou metodickou spolupráci našeho dyscentra zatím kolegové příliš nestojí.“ Ale je si jistá, že i tento problém se v budoucnosti dá změnit. 


Pohled odjinud


■ Zkušenosti profesora Ivana Wilhelma z Japonska přinášejí náměty i pro Česko. ■ V Zemi vycházejícího slunce mají daleko větší váhu pojmy loajalita a úcta. ■ Mladí lidé jsou ve srovnání se svými českými vrstevníky poněkud infantilní.

Japonská inspirace určitě nepokrývá veškeré náklady. Hlavní zdroje financí jsou od donátorů z řad firem a absolventů škol. „V Japonsku mají větší váhu pojmy loajalita a úcta. Ať už ve vztahu k vlastním rodičům nebo ke své alma mater. Takže když rodiče v důchodovém věku budou chtít žít v takovém kampusu, děti jim to zajistí. Postarají se. Tak jako se jejich rodiče postarali o ně. Peníze na studium potomků kdysi sehnali, i když se třeba zadlužili. Byla by velká neúcta, kdyby děti pro ně neudělaly totéž.“ Bezesporu inspirativní slova ve vztahu mladších ke starší generaci. Pozoruhodné je i samo zadání projektu. Iniciátorem je vláda a o vypracování požádala univerzitu. Dočkáme se někdy něčeho podobného v České republice?

Text: Radek Musílek Foto: David Sedlecký

V

článcích o technice se v našem časopisu objevují vynálezy ze Země vycházejícího slunce poměrně pravidelně. Odpovídá to naší představě o této pro nás exotické zemi. Vnímáme ji především jako rodiště nejmodernějších technologií. Ale i když budete jezdit v japonském autě, dívat se na japonskou televizi a psát na japonském počítači, o tamním životě vám to moc neprozradí. To dokáže jen osobní zkušenost. Profesor Ivan Wilhelm jezdí do Japonska řadu let pracovně. Z jeho postřehů je znát, že Japonce v mnohém obdivuje. A považoval by za dobré, kdyby se nám podařilo přijmout některé prvky jejich hodnotového žebříčku. Inspirativní jsou totiž nejen moderní technologie.

Společenská pravidla

Nejen v autobuse „Přes veškeré technické vymoženosti žijí Japonci daleko skromněji než my,“ říká Ivan Wilhelm. „Běžné potřeby každodenního života jsou daleko prostší než v České republice. Vlastní chata? To nemá v Japonsku skoro nikdo! Lidé běžně jezdí hromadnou dopravou a nikdo to nepovažuje za ponižující. Bohatství se nedává okázale na odiv a lidé jsou k sobě zdvořilí.“ Často se to prý projevuje drobnostmi, které ale celkově utvářejí úplně jinou atmosféru mezilidských vztahů. „Při nastupování do autobusu vám řidič přistaví stoličku, abyste lépe zvládli schůdek. Samozřejmostí, která na západě už téměř vymizela, je nechat sednout staršího člověka. Mladí lidé byli překvapeni, když jsem jejich nabídku odmítal,“ vzpomíná profesor Wilhelm. Veřejná doprava je pochopitelně bezbariérová. Řidič s kravatou a v bílých rukavičkách vždy ochotně pomůže. Nikdo na nikoho nespěchá a nedává mu najevo, že zdržuje nebo obtěžuje.

Projekt pro seniory Hlavní postřehy a inspirace z Japonska však nepocházejí z autobusu. Velký dojem na Ivana Wilhelma udělal projekt, který mu představil rektor univerzity v Tokiu. „Japonská vláda si u této školy objednala vypracování pilotního projektu pro aktivní život seniorů. Což jsou v tamních podmínkách klidně lidé starší devadesáti let! Návrh počítá s vybudováním vysokoškolského kampusu, který by zajišťoval každodenní potřeby, ale také činnosti, které by obyvatele zajímaly. Senioři by zde mohli studovat a sdílet své letité zkušenosti. Ty mladou generaci obohatí a při-


info Kdo je profesor Ivan Wilhelm? Český jaderný fyzik a vysokoškolský pedagog, bývalý rektor Univerzity Karlovy. Bývalý náměstek pro vysoké školy na ministerstvu školství a první svobodně zvolený předseda Akademického senátu UK. Je členem řady mezinárodních vědeckých institucí a držitelem několika významných ocenění. Narozen r. 1942 v Trnavě.

nesou jiný pohled na současné otázky, který může inspirovat,“ popisuje se zaujetím Ivan Wilhelm. Zkrátka by to bylo takové propojení penzionu pro seniory a univerzity třetího věku. Ovšem nikoliv separované, ale naopak co nejvíc propojené s celou univerzitou. Českého čtenáře hned jistě napadne otázka, kdo to bude platit. „A to je další velký rozdíl proti Japonsku,“ upozorňuje Ivan Wilhelm. „Tam je taková otázka nepřípustná. Prostě je to potřeba a je to správné, tak se to zaplatí. Japonské vysoké školy jsou z osmdesáti procent financovány soukromě.“ Studenti platí školné, které ale

Tak jako různé společnosti a absolventi podporují univerzity, tak v Japonsku funguje i tzv. společenská odpovědnost firem, které pomáhají charitativním projektům. Jak už bylo řečeno, Japonci hodně dbají na společenská pravidla a bonton. Prohřešek proti nim je vnímán závažněji než u nás. Je proto nemyslitelné, aby někdo v žádostech o finanční podporu podváděl. Každý se naopak snaží sehnat vlastními silami co největší obnos peněz. Až když to opravdu víc nejde, požádá o pomoc druhé. „Japonci jsou určitě skromní a oddaní lidé, ale zároveň hrdí a vnitřně ctižádostiví. Jsou pyšní na svoji školu i firmu, kde pracují. Žijí tím. Studenti nosí uniformy. Je zcela obvyklé, že v práci tráví mnohem víc času, než jim ukládá pracovní doba. Aby mohli být hrdí na svou zemi, musejí být hrdí na její součásti. Jak my chceme být pyšní na své češství, když se všechno snažíme ošvejkovat, práci i školu pomlouváme a pořád jsme s něčím nespokojení,“ ptá se profesor Wilhelm. Zároveň si však uvědomuje, že třeba japonská školní výuka není moc hravá, či dokonce zábavná. Mladí lidé jsou ve srovnání se svými českými vrstevníky poněkud infantilní. „Zdálo se mi, že osmnáctiletí lidé se tam chovají podobně jako u nás patnáctiletí,“ dodává s úsměvem Ivan Wilhelm. Bezpochyby ani japonskou společnost nelze idealizovat. Problémy se objevují všude. A i bez nich je řada kulturních zvyklostí pro Evropana těžko přijatelná. Například poslušnost a poměrně příkrá hierarchizace. Mimochodem – velmi dobře je vyobrazena ve filmu Strach a chvění, který popisuje příběh Evropanky pracující v Japonsku. „Ale i přesto se k sobě všichni chovají uctivě a odpovídajícím způsobem,“ uzavírá své postřehy ze Země vycházejícího slunce profesor Ivan Wilhelm. 

15

Curling ■ Ve Švýcarsku se odehrál vozíčkářský curlingový turnaj pod širým nebem. ■ Curlingový svátek nabídl krásná panoramata a sport na horském vzduchu. ■ Češi uspěli skvěle, vybojovali dokonce první a páté místo.

Návrat ke kořenům Text: Štěpán Beneš Foto: AUTOR a Radek Musílek

H

ned dva curlingové týmy vozíčkářů ze sportovního klubu SC JÚ Praha se začátkem roku zúčastnily historicky prvního vozíčkářského turnaje pod širým nebem ve švýcarském městečku Scuol. Ve stínu dvouapůltisícových alpských vrcholků kousek od rakouských hranic se Češi neztratili a z osmi startujících týmů obsadili první a páté místo. Pro všechny zúčastněné byla ale hlavním lákadlem hra venku, pod širým nebem. Ta se i v curlingu nehandicapovaných považuje za vzácnost, někdy i odměnu za dlouhé roky strávené pod střechami sportovních hal. Zároveň je návratem ke kořenům tohoto sportu, jehož smělé začátky lze vysledovat na zamrzlých skotských jezerech. Počasí turnaji přálo, když po prosněženém víkendu vyskočilo nad vrcholky slunce a statečně se drželo po celé tři herní dny. Nešlo tedy nakonec ani o velké sportovní výkony, ale především o nevšední zážitek, zakončený doslova na vrcholku hor. 

16

Pro curlery zvyklé na sterilní prostředí ledu ve sportovních halách byly venkovní podmínky nejdříve překvapením.


č a s o pis p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í Doprava fungovala skvěle, mezi ledovou plochou a hotelem přemísťoval sportovce upravený minibus s nájezdovou plošinou a dva šikovní asistenti.

Kdo chtěl, mohl se v závěru turnaje podívat na vrcholky hor z kukaně moderní rolby.

Z jedné strany prudké vrcholky, z druhé pak poklidná idyla horského městečka.

Venku nejsou podmínky ideální, a tak bylo potřeba pro odhoz kamene najít i rezervní síly. Výhra pak byla skutečnou odměnou.

Je lehké uhodnut, na kterou stranu se sportovcům hrálo lépe. Slunce ale trochu oslňovalo. Vyhráli ale nakonec všichni. Turnaj pod širým nebem, navíc s horským panoramatem, není ve světě curlingu žádnou samozřejmostí.


17

Příběhy Konta BARIÉRY ■ Křehká žena doslova vybojovala domov pro autistické děti. ■ Po letech každodenního strachu trocha klidu. ■ Společnost nemá peníze pro těžce postižené?

Každý den procvičuje Jitka se „svými dětmi“ základní dovednosti. Znovu a znovu.

Čí jsou ty děti? Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

P

řed třiadvaceti lety se paní Jitce narodila dcera. Hezká, úžasná, prostě nejlepší dítě na světě, jak to správní rodiče vždy berou. Když jí byl zhruba rok a čtvrt, začali si rodiče všímat, že s miminkem něco není v pořádku. Nejprve návštěvy u lékařů, potom pátrání po všemožných zdrojích informací, porady se známými a… nic. Malá Kačka se ani nepokoušela o žvatlání, nic neopakovala, bylo zřejmé, že vnějším podnětům nerozumí. Přesto byla živá, chodila na nočník, ale maminka brzy zjistila zvláštní stav – její dcera neměla strach. Z aut, ze zvířat, z cizích lidí, z hluku, ze tmy. Hrozné poznání, pro dítě doslova smrtelně nebezpečné. Komplexní vyšetření v nemocnici ale ukázalo, že žádná tehdy známá diagnóza

18

se na Kateřinu nehodí. Měsíce ubíhaly, Kateřina se stále více nořila do svého světa, až maminka objevila v novinách článek, který hovořil o jisté zvláštní poruše u dětí. Přečetla si ho a zatrnula: příznaky se přesně hodily k jejímu dítěti: autismus! Co si tehdy pomyslela vystudovaná pedagožka, skvěle připravená perfektně zvládnout vlastní dítě? „Nejhorší bylo, že jsme vůbec nemohli do kolektivu. Kolem tří let si malí už docela perfektně hrají mezi sebou. Je to vlastně jejich největší radost kromě povídání a mazlení s maminkou. Nic z toho neuměla a neumí dodnes. Stejně jako mluvit, číst, psát…“ Hlas paní Jitky se láme a oči se zalijí.

Cesta životem Takto handicapované dítě může přežít jen při celodenní péči. Doslova do poslední vteřiny. Kdy si odpočinete, kdy se trochu

postaráte o sebe, kdy si něco přečtete, kdy vám zbude čas na kamarádku, kulturu, sport? Nikdy a zase nikdy! V každém okamžiku hrozí katastrofa. Takové dítě se nenaučí, že sporák je horký, silnice nebezpečná, nože ostré a pes může kousnout. Pak teprve zjistíte, jak malý – a dnes už velký – člověk bez základní schopnosti učení může žít jen s nepřetržitou a důslednou ochranou a péčí. Katce se objevila jakási šance ve stacionáři pro postižené děti na Kladně. Nešlo to, nedala pokoj ani sestřičkám, ani ostatním dětem. Nerespektovala nic, byla aktivní, a hlavně destruktivní. Nechápala, jaký je svět. Jak to později definovala maminka – autisté jsou lidé, pro které je svět skládanka, jejíž části do sebe nezapadají. Poté se objevila nová šance – církevní mateřská školka. Pro zdravé děti. A šlo to! Když na tři dny onemocněla, děti ji vítaly a hned stavěly komíny z kostek, aby je mohla bourat. Přišel školní věk. Nenašla se škola, která by ji přijala. Nakonec pomohla zkušenost z Dánska. Sdružení Autistik, v kterém se angažují a podporují rodiče takto postižených dětí, ji inspirovalo, aby zkusila přivézt nějakou variantu péče, nějakou naději, nějaké alespoň částečné osvobození od vyčerpávajících dnů. Byla úspěšná, podle severského modelu vybudovala třídu ve speciální škole. Nejen pro svou dceru, ale pro další a další. „Bylo to pro mě doslova deset úžasných let. Věděla jsem, že o dceru je postaráno a – když už se moc nemůže zlepšovat, alespoň se nezhorší. Chvíli jsem tam i aktivně působila a viděla, jak všem podobným žákům škola prospívá. Mezi tím se nám narodil zdravý syn. Už jsem si skoro zvykla na neustálý strach, ale nyní přišla


č a s o pis p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í I na procházce je čas opakovat a opakovat. I když si matka a dcera už docela rozumějí.

Kdyby nebylo názorných obrázků, nic by se nedařilo. Oči jsou hlavním dorozumívacím prostředkem.

jeho nová vlna. Sourozenci nemohli být ani chvilku spolu o samotě. Velká holka naprosto nechápala, co může bratříčkovi ublížit.

Nejhorší bylo, že jsme vůbec nemohli do dětského kolektivu. Kolem tří let si malí už docela perfektně hrají mezi sebou.

Vítej… (obecně prospěšná, ale i nenahraditelná společnost) Začala bouchat na státní dveře. Chtěla, aby se alespoň v části nějakého zařízení vytvořil prostor pro autisty, kteří už jsou na školu příliš staří. Dosud se jí opět chvěje hlas, když o tom vypráví: „Náměstek středočeského hejtmana mi řekl – máte úžasný projekt, ale my máme v kraji 96 nejrůznějších ústavů a starostí až nad hlavu. A já si stejně myslím, že autistům je a bude nejlépe doma.“ Co zbývalo? Nechtělo se jí, ale nakonec založila centrum chráněného bydlení Katka se už za ta léta v lecčems zlepšila. Nikdo nespočítá, kolik sil to její maminku stálo.

Vítej… Proklestila si cestu k evropským fondům. Sehnala a stále shání peníze (Konto BARIÉRY tu má čestné místo velkého dárce), sehnala a přestavěla dům v Hřebči, oprášila své mezinárodní zkušenosti a dnes tu žije jedenáct Kateřin, Marušek, Tomášů, Honzů a dalších. Mají perfektní prostředí, program na celý den, každý vlastní pokoj a především známý a přátelský prostor kolem sebe. Nyní k nim přibyl i pekař, který v malé dílně i za pomoci obyvatel (docela rádi třeba hnětou těsto nebo jen rovnají košíčky) peče dnes už proslulý chleba. Vládne tady už zmíněný dánský model – každý má v pokoji na svém pracovním místě, v koupelně i u jídelního stolu přesně seřazené piktogramy, protože se nemůže nic naučit a musí se každý den znovu podívat, jak se mýt, čistit si zuby, správně se oblékat – začíná to obrázkem ponožek, pokračuje spodním prádlem, svetrem až po čepici. Nebo obrázky různých počasí, věcí, dějů. Jako v mateřské školce? Ano, jenomže pro dospělé lidi, kteří nikdy nepochopí, že polévka je před hlavním jídlem. „Platy našich děvčat jsou legrační, ale já přesto musím trvat na naprosto perfektní práci. U nás nemůžete něco odložit na zítra nebo jen tak odbýt. Máme přesný řád činností a jeho dodržováním je podmíněn dobrý pocit klientů i koneckonců jejich rodin. Prostě v takto náročné sociální práci a péči je přijatelná jen jedna kvalita – výborná. Mojí povinností pak mimo jiné je, aby i všechny finanční, materiální a personální podmínky fungování Vítej… byly aspoň trochu přijatelné. A musím si poradit se vším.“ Ani slovo, že si musela poradit i s rozpadem svého manželství.

Nejen v Hřebči Za posledních dvacet let se tvář, rozsah, a hlavně kvalita sociální péče neuvěřitelně změnily. Velkou zásluhu o to mají právě neziskové organizace, které nejednou vyrostly z obětavých maminek, tatínků a celých rodin. Dnes jsou na stovkách míst a snad není možné najít typ postižení, pro které by neexistovala dobrá pomoc. Jenomže poslední sociální reformy a celkový postoj státu a některých samospráv jako by říkaly – když jste si to založili, tak si to provozujte, a peníze si shánějte, kde umíte. Na našich cestách příliš často slyšíme obětavé lidi, patří mezi ně i paní Jitka, jak nahlas uvažují o zavření svých neziskovek. Co má stát připraveno pro jejich klienty? Na ulici nepůjdou, jen někteří na uzavřená oddělení psychiatrických léčeben, druzí, ač mladí, do seniorských domovů, další do léčeben dlouhodobě nemocných. Musí se šetřit, potřebujeme stíhačky, transportéry, dálnice, nové tomografy, elegantní náměstí a ulice. Podle toho nás měří svět. Autisté a jim podobní? Komu se narodili, ten ať se stará! Ale jsou tito lidé jen svých rodičů? Nepatří jejich život, byť jako by z jiné planety, k životu nás všech? 

Více na www.muzes.cz


19

Umělci Konta BARIÉRY ■ Pavel Brázda a Věra Nováková malovali 40 let „do šuplíku“. ■ Ontologický pesimismus překonávali vitálním optimismem. ■ Ze sklepních galerií do českých i světových soukromých sbírek. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

Narodil jste se 21. srpna. Jak jste tento den slavil v období po okupaci roku 1968? Pavel Brázda: Nikdy jsem nelpěl na tom, aby se mé narozeniny v tento den slavívaly mimořádným způsobem. Jistá bizarnost v tom byla. V letech po okupaci lidé při blahopřání tuto skutečnost pomíjeli, snad proto, abych se nedostal do podezření, že jsem se 21. srpna narodil z provokativních důvodů.

Ze sklepů

V dokumentu pro televizi jste prohlásil, že byste si se svou budoucí ženou nic nezačal, kdyby neuměla malovat. Je to pravda? Pavel Brázda: Nás malování skutečně sblížilo. Seznámili jsme se tak, že jsme začali společně chodit do knihovny umělecko-průmyslové školy, procházeli jsme monografie starých mistrů i současné umění. To nás k sobě přitáhlo. To, že nás v roce 1949 z politických důvodů z vysoké školy vyloučili, vztah posílilo. Studovali jsme dál, ale po svém. Chodili jsme do galerií, na výstavy, do muzeí. To byly naše přednášky a studium. Jakou motivaci má člověk, který ví, že nebude smět vystavovat? Pavel Brázda: Věděli jsme, v jaké jsme situaci, a já osobně jsem počítal i s možností, že ve Stalinově impériu zemřeme, aniž se dočkáme konce. Říkal jsem si, jestli mám něco vytvořit, tak vytvořím něco, co by bylo trvalou hodnotou a dalo by se vystavovat, ať už za mého života nebo po něm. Jestli mé obrazy za něco stojí, tak si jednou cestu k lidem najdou. Po praktické a existenční stránce ale váš život snadný nebyl, to určitě nepopřete… Věra Nováková: Pokud mohu mluvit za sebe, moji rodiče mě nikdy od malování nezrazovali, ačkoli naše materiální podmínky byly velmi špatné. Obě rodiny nás podporovaly. Bydleli jsme u Pavlovy babičky, měli jsme zajištěnou střechu nad hlavou a jídlo. Až nám to bylo často trapné, že nám pomáhají, ale nikdo nám nic nevyčítal. Živili jsme se horko těžko. Jak se říká – z ruky do huby. Žili jsme hodně chudě, ale tenkrát se to tak nebralo. Oblečení jsme nosili zděděné, dokud se nerozpadlo. Byla jiná doba. Vytvořila se vrstva lidí, alternativní společnost, která nešla po konzumu. Do té jsme zapadli, s tou jsme si rozuměli. Za jedno z nejšťastnějších období života jste označil dobu, kdy jste topil v kotelně. Kde to bylo? Pavel Brázda: V Kateřinské ulici v Praze, v budově děkanátu lékařské fakulty. Topil tam Karel Palik, který pod pseudonymem Petr Fidelius vydával ilegální Kritický sborník. Protože z kotelny musel odejít Martin Palouš, který signoval Chartu 77, potřeboval „politicky spolehlivého“ kolegu a nabídl to mně. Topení koksem pro mě byla krásná

20

Pavel Brázda, Na tribuně, digitální tisk, 2008

placená rekreace. Líbilo se mi nakládání koksu do putny, sypání do kotlů, škvárování. Já ve volných chvílích maloval, Karel Palik sehnal pianino, na kterém ve chvílích, kdy se nezabýval Kritickým sborníkem, hrával oblíbené ragtimy. První veřejnou výstavu jste měli vlastně až těsně před pádem komunismu a první opravdovou velkou až na počátku 90. let. Jaké jste měli pocity?

Pavel Brázda: Jednou u nás doma byl Viktor Karlík, vydával ilegální Revolver Revue, s Jáchymem Topolem. Obrazy rozvěšené v chodbě je zaujaly. Podařilo se jim dostat nás na již nezakázanou výstavu umělců ve třetím sklepním patře pod Vinohradskou tržnicí. Mně se ve sklepě líbilo, rád na to vzpomínám. Věra Nováková: Veřejnou výstavu jsme potom měli v roce 1992 v Ženských domovech na Smíchově. Mně už bylo přes šedesát, Pavel



Seznámili jsme se tak, že jsme začali společně chodit do knihovny umělecko-průmyslové školy, procházeli jsme monografie starých mistrů i současné umění.

na světlo

info Kdo jsou Pavel Brázda a Věra Nováková Výtvarník Pavel Brázda se narodil v roce 1926 v Brně. Je vnukem sestry bratří Čapků Heleny Čapkové a básníka, překladatele a diplomata Josefa Palivce. Studoval dějiny umění a filozofii v Brně, pokračoval na VŠUP v Praze. Ze školy byl v roce 1949 z politických důvodů vyloučen. S manželkou Věrou Novákovou maloval až do roku 1989 jen v soukromí. Věra Nováková např. zpracovávala dětská leporela a omalovánky. První díla vystavovali až těsně před listopadem 1989. První oficiální výstavu svých děl měli manželé v roce 1992. V současnosti patří Pavel Brázda mezi nejžádanější české autory u nás i v zahraničí. V roce 2012 měl velkou soubornou výstavu v Moskvě, na sklonku roku 2013 vystavovali jeho díla v polské Poznani. V roce 2008 obdržel od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání, v roce 2013 toto vyznamenání vrátil.

Pavel Brázda a Věra Nováková prorazili až v 90. letech, po 40 letech zákazů, izolace a malování „do šuplíku“. Věra Nováková, 1+1=1, digitální tisk, 2008

byl ve svém živlu, ale já po letech kreslení jen doma, kreslení leporel a omalovánek byla celá nesvá. Najednou nezakázaná výstava, a dokonce vydaná monografie. V den vernisáže jsem se z toho dokonce osypala. I když je ve vašich obrazech a grafikách humor, může být pro mnohého člověka nepříjemný – já přece takový nejsem. Nastavujete zrcadlo, do kterého nemusí každý rád koukat. Pavel Brázda: Lidé to snášejí různě. Jsou schopní v tom rozpoznat něco ze sebe a snesou i určitou míru zlehčování. I když jde o situace dost dramatické, je to pro ně pozitivní zážitek. Věci nejsou jednoznačně v banálním smyslu optimistické, vycházím z ontologického pesimismu a překonávám ho vitálním optimismem. Není to iluzivní představa o světě, jaký není, spíš sázka do optimální možnosti, jakou by měl mít. V životě vsázím na optimální možnosti. Celkové pochopení prapodivného života na této planetě v sobě obsahuje složky pozitivní i negativní a ve svých obrazech doporučuji vsadit na pozitivní zaměření. Prohlásil jste, že byste nechtěl být Bůh – i proto, že byste nechtěl mít zodpovědnost za to, co se na světě děje… Pavel Brázda: To jistě ne, to bych nechtěl. Naštěstí Bůh nejsem. Svět je založen způso-


bem velice krutým, na vzájemném zabíjení a pojídání a podobně. Ve světě, ve kterém je tolik neštěstí, tolik nespravedlnosti, jimiž jsou postihováni všichni živí lidé, je pro mě rozhodně nepředstavitelné, že by mohl být nějaký bůh, který, jak se říká, je vševědoucí, všemohoucí – a přitom dobrotivý. Na to by se nemohl s klidem koukat. Už mnoho let spolupracujete s Kontem BARIÉRY, přispíváte svými díly do aukcí uměleckých děl. Jaké obrazy vybíráte? Pavel Brázda: Dávám grafiky, o kterých si myslím, že by se mohly poměrně dobře prodat. 


Konto BARIÉRY připravuje 12. aukční salon výtvarníků. Aukce proběhne v prosinci 2014 v pražském Karolinu a výtěžek půjde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením. Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, na www.kontobariery.cz

21

Dary se daní ■ Pokladničky na ulicích mohou být obyčejná žebrota. ■ Dar z ruky do ruky také podléhá zdanění. ■ Vyúčtování sbírek musí být průkazné.

Milan Bláha:

I kamarádovi se mají peníze posílat přes nadaci info Kdo je Milan Bláha Partner KPMG Česká republika, která patří do celosvětové sítě poradenských společností poskytujících služby v oblasti auditu, daní a poradenství, a dlouholetý auditor Nadace Charty 77.

vanou půjčku s obrovskými úroky, a to je nejkratší cesta k exekuci.

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Nejen na ulicích, pod vánočními stromy na náměstích, ale i v médiích jsme viděli velkou snahu nasbírat peníze na postižené, dětské domovy, zvířata, ale i seniory atd. Na co bychom si v této souvislosti měli dávat největší pozor? Když vás někdo osloví na ulici, je velké nebezpečí, že jde o obyčejnou žebrotu. Regulérní veřejná sbírka má svá pravidla podle zákona. Poznáte ji tak, že pokladničky musí být zapečetěné. Především – musí ji pořádat právnická osoba: obec, kraj, občanské sdružení, nadace, stacionář, škola atd. A musí být povolena krajským úřadem, v žádosti musíte uvést cíl sbírky, dobu, po kterou trvá, na jakém území se bude pořádat atd. A vyúčtování sbírky musí být průkazné. Platí tato pravidla i pro situaci, kdy se spolupracovníci nebo kamarádi rozhodnou pomoci kolegovi v náhlé těžké situaci, prostě vyberou peníze přímo pro rodinu?

22

V zásadě ano. I kamarádovi nebo jeho rodině byste měli poslat peníze třeba přes nějakou nadaci, která zaručí, že vše bude v pořádku. V tomto případě daň příjemce neplatí a dárce si určitá procenta může odečíst z daňového základu. Takže: darovat může každý a přijmout dar také. Ale! Dar z ruky do ruky je příjem, který podléhá zdanění. Když jsou navíc v pohybu větší částky, obdarovaným je třeba rodinný příslušník nebo někdo nevěrohodný, okamžitě a oprávněně vzniká podezření z daňového úniku nebo možná i z praní špinavých peněz. Obecně bych potrhl ještě jednu všeobecnou zásadu – veřejná sbírka by měla být anonymní. Dárci by měli zůstat neznámí, obdarovaný by měl podepsat smlouvu se subjektem, který je oprávněn sbírku pořádat. Co mohou udělat špatně sami příjemci daru? Především přijmout dar od neoprávněného dárce a nezdanit ho. Jak jsem říkal, když dar poskytuje třeba nadace a má vše v pořádku, také zaručí anonymitu. To je velmi důležité – nikdo pak za dar nemůže žádat protislužbu. Zejména u seniorů hrozí nebezpečí, že vlastně nejde o dar, ale že dostali kamuflo-

Někdo může namítnout, že darovat prostřednictvím neziskové organizace znamená o část peněz přijít, protože si ji strhne na režii. Každá práce má své náklady. Zpracování žádostí, jejich evidence a posouzení, např. návštěvy u žadatelů, to stojí mnoho peněz. I lidé pracující v nadacích potřebují mít příjem. Zadarmo to prostě nejde. Nadace veřejně deklaruje, jaká je její režie, a má to ověřeno auditem. Takže nejlepší je podívat se do výroční zprávy. Pokud režie chybí nebo není konkrétní, raději jděte pryč. Chtěl bych v této souvislosti podtrhnout, že naše společnost má v oblasti účetnictví, auditu a dalších finančních služeb velkou a dlouholetou zkušenost. Chyby se dělají všude a podvodníky najdete také všude. Takže když voláme po obezřetnosti a dodržování zákona, činíme tak proto, že jsme se poučili z praxe nejen v Česku, ale i v mnoha vyspělých zemích. 

info I dary je třeba danit Čas před Vánocemi nám kromě jiného přinesl i záplavu nejrůznějších sbírek, darovacích aktivit a dalších projevů lidské sounáležitosti s potřebnými. Opět se ukázalo, že naše společnost není otrlá. Ale je také dobře informovaná o zákonných (a nezákonných) souvislostech těchto aktů solidarity?


SLOUPEK Ondřeje NEFFA

vaše fotografie

Fotíme v zimě Zatím jsme si té správné chundelaté sněhové zimy moc neužili, vařím tedy tak trochu ze sněhové vody. Na webovou stránku Můžeš.cz toho přispěvatelé mnoho nepověsili. Jednou z výjimek je zachumelený záběr Ireny Vagenknechtové. Předpokládám, že je to pohled na rodinnou chaloupku, jak pěkně vypadá zabalená do bílého. Fotograficky ale bych měl pár námitek.

Jiří Kaláb

veronika růžičková

irena vagenknechtová

Čistě technicky: sníh je bílý a zde vyšel šedivý. To proto, že se expoziční automatika přístroje nechala zmást. Na sněhu totiž musíme nastavovat expoziční korekci DO PLUSU (ikonka +/– ve čtverečku), někdy je nutno nastavit dva, dokonce tři dílky (=+1, stupeň expozice je dělen na třetiny). Dále: je dobré fotit sněžné motivy za sluníčka, nejlépe v protisvětle, pak vycházejí nejlíp. No a do třetice je dobré si vyhlédnout výrazný tvar, výrazný motiv, tady na tom snímku je toho moc. Tak třeba příště lépe. V tomto smyslu je podařenější obrázek Jiřího Kalába. Je za sluníčka, je dobře exponovaný, jenomže trošičku padá doleva. Na to si dávejte pozor, i já patřím k těm, komu fotky padají (je to tím, že jsme navyklí stát křivě). Jinak je ta fotka pěkná – je vidět, že i málo sněhu dovede zvýraznit linie v krajině. Bez sněhového poprašku by asi tenhle záběr neměl takový půvab. Zimní náladu vyvolává fotka Veroniky Růžičkové. Na první pohled bych řekl, že její „klidné místo k přemýšlení“ je poprášené sněhem nebo aspoň jinovatkou. Je to ale vyvoláno zpracováním, fotografickými filtry při editaci na počítači (mnohé fotoaparáty to nabízejí už při samotném fotografování). Fotka je postavená dobře, má stavbu i náladu. Až zasněží, možná by stálo za to se tam vypravit znovu.

petr žižka

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Uvítáme libovolná témata, nicméně zima dokáže být pro fotografy zajímavá, a tak se pokuste zaměřit především na ni. Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)


Velkou zimní událostí jsou samozřejmě Vánoce – těm věnoval svoji sérii Petr Žižka. Fotky jsou zdařilé, jen bych doporučoval pro noční fotku tohoto typu využít přechodu ze dne do tmy, kdy je ještě na nebi zbytkové světlo. Zkuste to, uvidíte, že fotka bude efektnější. Závěrem nezbývá než popřát fotograficky vděčnou zasněženou zimu!  Autor je novinář a spisovatel.

23

Nové zahraniční technologie ■ Elektrický vozík dostává skutečného terénního bratra. ■ Poradí si se vším – od bahna až po sněhové závěje. ■ Obratností předčí sněhový skútr i čtyřkolku.

Sysel

aneb Drtička

Text: Štěpán Beneš Foto: Mattro Mobility Revolutions

S

níh. Rozporuplná věc. Pro někoho představuje romantiku Vánoc, lidé s pohybovými problémy se však obvykle shodnou, že romantickému dojmu zcela dostačuje pouhý pohled na sníh z okna. Při pohybu v něm mohou zejména vozíčkáři trpět pocitem, že jsou na tom fyzicky hůře, než ve skutečnosti jsou. A tak je třeba si trochu pomoci. Zatímco v loňském roce jsme na těchto stránkách představovali elegantní řešení z dílny švýcarského výrobce v podobě přídavných lyžiček na přední kolečka vozíku, dnes zvolíme přístup z jiného konce. Zvolíme hrubou sílu. Rakouská společnost Mattro Mobility Revolutions přišla na trh s vozítkem Der Ziesel, v překladu: Sysel. Der Ziesel se ale malému a celkem roztomilému ohroženému zvířeti vůbec nepodobá. Přezdívá se mu tank a se sněhem, šotolinou, kameny či bahnem se vůbec nepáře. Konstrukce není nijak komplikovaná, asi nejlépe bychom ji přirovnali k mutaci elek trického invalidního vozíku a obrněného pásového vozidla. Hnací ústrojí, umístěné ve středovém boxu, tvoří dva výkonné elektrické motory, každý se silou 4,4 kW. Na ně je po obou stranách napojena soustava kol a menších koleček, kterou, uspořádanou v trojúhelníkové konstrukci svažující se

Se sněhem se moc nepáře, pomohou mu silné motory a široké pásy.

24

Se sněhem se dá bojovat jemnou technikou nebo hrubou silou. Der Ziesel (Sysel) má trochu od obojího.

vzad, pohánějí pásové ústrojí. Kdyby široké pásy nestačily, je konstrukce navíc pro lepší kontakt s povrchem a tlumení rázů odpružena. Prozatím to zní syrově a drsně, řidič však sedí v pohodlné, sportovně vy tvarované autosedačce posazené přímo na boxu s hnacím ústrojím a sysla ovládá pomocí klasického joysticku na pravou ruku – stejně jako elektrický invalidní vozík. Joystick a na druhé straně držátko jsou umístěny v elegantních, dřevem obložených područkách, takže pocit, že sedíte ve velké německé limuzíně, nemusí být úplně vzdálený. Nohy jsou pohodlně odloženy na kovovém rámu v přední části. Dvě výkonné LED svítilny pod područkami poslouží v noci nebo za ztížených světelných podmínek. Der Ziesel není žádný drobek. Váží bez řidiče 245 kilogramů. Váhu se snaží rozložit do široké podvozkové platformy. Na šířku měří celých 120 centimetrů, na délku pak jen o pár centimetrů více: 132. Pro boj s terénem je však vybaven solidní silou. Motory dávají celkový výkon až 17,5 kW (přibližně 21 koňských sil), doplňuje je však také gigantický točivý moment, společnost uvádí přes 500 Nm. To je pro představu

zhruba stejně, jako má italský sporťák Ferrari 458 Italia. Sysel však váží pětinu. Uhánět umí podle terénu až 35 kilometrů v hodině, charakter jízdy lze však pružně měnit od závodní jízdy na rovince a lehkém terénu až po pravý rozvážný off-road v terénu těžkém. Stroj používá lithium-ion baterie s kapacitou 8,3 kWh. Originálně řeší problém, který trápí všechny baterie v zimním a mrazivém podnebí: Pokud je bateriím zima, ztrácejí kapacitu. Sysel však umí prostor baterií vytápět nezávislou topnou jednotkou a udržovat je v ideální kondici. Takový výkon se do terénu skutečně hodí. Při natolik bytelné konstrukci se však nejkřehčí součástí stává sám řidič. Sysel jej tedy chrání pevným upoutáním do sedačky pomocí čtyřbodových pásů (ano, ty najdete i v závodních vozech) a také pomocí kovového ochranného rámu, který vyrůstá zpoza sedačky a uklání se nad hlavu řidiče. Pokud se tedy vozítko převrátí, pilotovi by se nemělo nic stát.



Sysel. Der Ziesel se malému a celkem roztomilému ohroženému zvířeti vůbec nepodobá. Přezdívá se mu tank a se sněhem, šotolinou, kameny či bahnem se vůbec nepáře.

sněhu Pro vozíčkáře na horách může být výraznou pomocí. Třeba místo vleku a složitých přesunů.

Myslelo se i na design. Řízení je ukryto ve dřevěných područkách.

Do sněhu i na pole Sysel vypadá impozantně, poradí si kromě sněhu i s bahnem i jiným terénem.


Jak to funguje v praxi? Podle videí a fotografií dostupných na internetových stránkách projektu (www.derziesel. com) se zdá, že bezchybně. Z terénu a ze sněhových závějí si vozítko dělá doslova legraci a propracovává si skrz ně cestu, jako by ani neexistovaly. Ve sněhu se pohybuje mrštně, obratně, do závějí se díky dobrému rozložení váhy neboří. Je obratnější než sněhový skútr. Na videích můžeme také například vidět, jak díky mamutí síle táhne za sebou po rovince jedenapůltunové vozidlo, případně je využíváno jako tažná síla pro pluh při orání pole. Sysel byl už dokonce oficiálně nasazen, pomáhal s přípravou světového lyžařského poháru v rakouském Söldenu. Vozítko nebylo samozřejmě primárně vytvořeno pro vozíčkáře či kohokoli, kdo má s pohybem v terénu potíže, určeno je spíše jako univerzální vozidlo do terénu, které leccos odveze a přiveze. Příměr extrémní invalidní vozík si však vysloužilo okamžitě a pravda je, že se pro osoby s handicapem hodí perfektně. Mohly by díky němu zdolat nesmírně obtížné terény nejen v zimě na horách, ale i po zbytek roku – třeba při

horských výšlapech. Firma částečně propaguje vozítko i tímto směrem. Problémem může být cena, která odpovídá kvalitě. Je to aktuálně 30 tisíc dolarů, což je v přepočtu přibližně 660 ti síc korun. Není to nic divného, hybridní čtyřkolka od firmy Otto Bock, určená pro vozíčkáře, se prodává za 895 tisíc korun. Kdybychom ji srovnali se syslem, bude její univerzalita a průchodnost terénem navíc už od pohledu o trochu menší (místo pásů má čtyři hnaná kola). Propagační videa SuperFour, která by ukázala její výkon na sněhu, k dispozici nejsou, fotka na internetových stránkách, zobrazující spokojenou dámu na zasněženém svahu, příliš vypovídající není. Srovnat průchodnost závějemi tedy nemůžeme. Jinou variantou pro boj s terénem je klasická motorová čtyřkolka, ke které se dají snadno dokoupit pásy. Tam už ovšem může být problém s ovládáním řídítky, které nemusí každému vyhovovat. Der Ziesel si mohou dovolit zatím třeba horská střediska nebo větší hotely a pro ně by mohl představovat výraznou konkurenční výhodu: vozíčkář nemusí nic vozit s sebou a na místo se pohodlně dopraví.  Více na www.muzes.cz

25

Poradna ■ Možností specifických dávek je hned několik. ■ Některé příspěvky lze žádat nejdříve od jednoho roku dítěte. ■ Později lze získat zvýšení příspěvku.

Co mohou žádat rodiče dítěte s postižením a odkdy?

N

arození dítěte se zdravotním postižením představuje v praxi velmi zátěžovou situaci pro celou rodinu. Nejedná se pouze o zátěž psychickou, ale také sociální, a v neposlední řadě i finanční. Tento článek si bere za cíl seznámit vás stručně s možnostmi specifických dávek, příspěvků a výhod pro rodiny s malými dětmi se zdravotním postižením.

Příspěvky pro OZP, průkaz OZP a parkovací průkaz Příspěvek na péči lze žádat nejdříve od jednoho roku věku dítěte. Při určování nároku na příspěvek na péči se u dítěte hodnotí zvládání devíti základních životních potřeb

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz ❛ Aktuální informace pro osoby s postižením.

❛ ❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem. ❛ ❛ Archiv článků.

❛ Fotografická soutěž v rubrice Vaše fotografie.

❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí.

❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!

26

(mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity). Při posuzování se porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat dítěti se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravému dítěti téhož věku. Nepřihlíží se k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje (např. u dvouletého dítěte se nebude hodnotit jako nezvládnutá potřeba oblékání a obouvání, protože ani zdravé dvouleté dítě se samo neobleče a neobuje). Je však možné hodnotit tzv. mimořádnou péči v jednotlivých potřebách. Tedy péči, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. Zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč měsíčně lze získat v případě, že se jedná o dítě ve věku 4–7 let a má přiznaný příspěvek na péči ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost). Toto zvýšení má částečně nahradit prodloužený rodičovský příspěvek do sedmi let věku dítěte. Zvýšit příspěvek na péči o 2000 Kč měsíčně lze také v případě, kdy rozhodný příjem v rodině je nižší než dvojnásobek jejího životního minima. Zvýšení přitom náleží jen jednou, takže i když rodina splňuje obě výše uvedené možnosti, zvýší se příspěvek jen o 2000 Kč (nikoli o 4000 Kč). Rodičovský příspěvek je podle současné legislativy vyplácen bez rozdílu toho, zda rodič pečuje o zdravé či zdravotně postižené dítě. Podmínky nároku se tedy neliší. Rodičovský příspěvek lze pobírat souběžně s příspěvkem na péči, aniž by docházelo ke krácení dávek. Neliší se ani doba, po kterou lze rodičovský příspěvek čerpat; i v případě zdravotně postiženého dítěte činí maximální doba čerpání čtyři roky. Příspěvek na mobilitu lze taktéž čerpat od jednoho roku věku dítěte. Od 1. 1. 2014 je vázán na vlastnictví průkazu ZTP či ZTP/P přiznaného podle nových kritérií od 1. 1. 2014. Příspěvek slouží k zajištění dopravy za úhradu, jeho výše činí 400 Kč měsíčně. Přiznat jej lze nejdříve od měsíce žádosti, nelze ho tedy žádat zpětně. Příspěvek na zvláštní pomůcku je obecně přiznáván také osobám starším jednoho roku, s výjimkou příspěvku na úpravu bytu a na zakoupení motorového vozidla (od tří let), příspěvku na pořízení vodícího psa pro nevidomé (od 15 let). Podrobné podmínky nároku na tento příspěvek můžete nalézt např. na Informačním portálu Ligy vozíčkářů www.ligavozic.cz.

Nepsaný věkový limit pro předepsání dětského elektrického vozíku je 10 let věku dítěte; vychází se zřejmě z požadavku na psychomotorické schopnosti dítěte a jistou zodpovědnost při ovládání této pomůcky. Průkaz osoby se zdravotním postižením lze nárokovat pro dítě starší jednoho roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepří znivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje jeho schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně dětí s poruchou autistického spektra. Průkaz se přiznává ve třech stupních: TP, ZTP a ZTP/P. Parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením je navázán na vlastnictví výše uvedeného průkazu ZTP či ZTP/P s výjimkou osob se sluchovým postižením. Přiznat jej tedy lze taktéž od jednoho roku věku dítěte.

Dětský mechanický a elektrický vozík, kočárek a další zdravotnické pomůcky Co se týká předpisu jednotlivých zdravotnických prostředků podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním postižení, zákonný předpis neurčuje přesná věková omezení předpisu jednotlivých zdravotnických pomůcek. Dětem lze předepsat na poukaz od odborného lékaře (rehabilitačního, neurologa či ortopeda) speciální kočárek i s příslušenstvím. Následně lze získat na předpis mechanický vozík. Nepsaný věkový limit pro předepsání dětského elektrického vozíku je 10 let věku dítěte; vychází se zřejmě z požadavku na psychomotorické schopnosti dítěte a jistou zodpovědnost při ovládání této pomůcky. V praxi se rodiče mladších dětí obracejí na nadace a nadační fondy, pokud jejich dítě potřebuje elektrický vozík v dřívějším věku.  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■ Při vystavení poukazu na pomůcky se neplatí regulační poplatek. ■ Nemocenské dávky jsou vypláceny i za soboty a neděle. ■ Má nárok na pobyt v lázních i doprovod?

Odpovědi na otázky čtenářů ?

Chtěla bych se zeptat, jestli musím platit u lékaře poplatek 30 Kč v případě, že jdu jenom reklamovat např. ušní vložku. Také jestli musím tentýž poplatek zaplatit, když si ji jdu vyzvednout. Začínám mít v poplatcích u lékaře značný zmatek, protože některé sestry vyžadují poplatek vždy, když vstoupím. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Regulační poplatky se řídí zákonem o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb., v účinném znění, § 16a. Zde bohužel není jednoznačně určeno, zda v případě reklamace a následného vyzvednutí pomůcky je třeba hradit regulační poplatek. Vzhledem k tomu, že se oblasti zdravotnictví primárně naše poradna nevěnuje, pátrala jsem u kolegů z projektu Férová nemocnice (organizace Liga lidských práv), zde jsem našla, že poplatek se „nehradí při samostatném vystavení poukazu na zdravotnické pomůcky (např. berle, ortézy) ani na jejich vyzvednutí“. Podle mého názoru by se na tento případ dala aplikovat i reklamace pomůcky, pokud skutečně nebylo provedeno vyšetření či ošetření (§ 16a, odst. 1, písm. a) bod 1) a 2).

§ 16a Regulační poplatky (1) Pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen v souvislosti s poskytováním hrazených služeb hradit poskytovateli, který hrazené služby poskytl, regulační poplatek ve výši a) 30 Kč za 1. návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření (dále jen „návštěva“) u lékaře poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost, gynekologie a porodnictví, nebo za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u lékaře poskytovatele v oboru zubní lékařství, 2. návštěvu u lékaře poskytovatele specializované ambulantní péče, 3. návštěvní službu poskytnutou lékařem poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost. Můžete také kontaktovat přímo projekt Férová nemocnice, protože této problematice se věnuje mnohem hlouběji než naše poradna. Případně se lze zeptat přímo v ordinaci zmiňovaného lékaře, na základě jakého právního předpisu (a přesného paragrafu) v tomto případě regulační poplatek vybírá.

?

Jsem již 6 měsíců v pracovní neschopnosti a jsem zaměstnanec (ne OSVČ) a paní doktorka mně tvrdí, že teď už mám zaplacené i soboty a neděle. Já jsem se s touto informací ještě nesetkal. Děkuji za odpověď.


Odpověď: Vzhledem k tomu, že jste v pracovní neschopnosti již 6 měsíců, jsou vám nyní již vypláceny nemocenské dávky. Tyto dávky jsou skutečně vypláceny za kalendářní dny (tedy i za soboty, neděle a svátky). Pouze za pracovní dny je vyplácena tzv. náhrada mzdy od zaměstnavatele, která se vyplácí od 4. do 14. dne trvání pracovní neschopnosti. Bližší informace o nemocenských dávkách včetně délky podpůrčí doby (tzn. délky jejich vyplácení) naleznete např. na Informačním portálu Ligy vozíčkářů: www. ligavozic.cz

?

Mám roztroušenou sklerózu, ale protože dnes jsou přísná kritéria, tak mám jen průkaz ZTP. Mám letos nárok na lázně, ale padám i s vozíkem. Proto se vás chci zeptat, jestli mám nárok na doprovod.

Odpověď: Průkaz ZTP či ZTP/P není podmínkou ani důvodem k tomu, aby osoba měla při pobytu v lázních schválen doprovod. Pokud tedy potřebujete v lázních doprovodnou osobu, je nutné, abyste toto měla „předepsáno“ ošetřujícím lékařem již v návrhu na lázeňskou péči. Pobyt doprovodu pak schvaluje, stejně jako váš pobyt, revizní lékař vaší zdravotní pojišťovny; pokud bude pobyt doprovodu schválen, hradí zdravotní pojišťovna doprovodné osobě náklady na ubytování a stravu. Doporučuji vám tedy možnost předepsání doprovodu do lázní prokonzultovat s vaším ošetřujícím lékařem.

?

V únoru 2014 jedu s dcerou do lázní a chci se zeptat, jak to bude s platbou poplatku. Zatím jsme platily 100 Kč za mě jako doprovod a 100 Kč za dítě na den. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Mám pro vás pozitivní zprávu, poplatek 100 korun za den pobytu ve zdravotnickém zařízení (včetně lázní) byl rozhodnutím Ústavního soudu k datu 1. 1. 2014 zcela zrušen. Budoucí koalice se nyní domlouvá na podobě tohoto regulačního poplatku do budoucna. Pokud však nastupujete v únoru 2014 do lázní, poplatek 100 Kč nebudete zcela jistě platit ani vy, ani dcera.

?

Chtěl bych se zeptat ohledně průkazů ZTP. Od ledna se zdravotní stav posuzuje jinak, než tomu bylo vloni, a mě by zajímalo, zdali i nadále budou chodit do domácnosti k žadatelům o průkaz ZTP sociální pracovníci dělat jejich průzkum nebo jestli se bude zdravotní stav po-


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. suzovat podle diagnózy a podle vyjádření lékařů, jak tomu bylo před tím, než se to všechno zrušilo. To je důležité vědět, děkuji.

Odpověď: Od 1. 1. 2014 je nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením určován pouze v rámci posouzení zdravotního stavu žadatele o průkaz posudkovým lékařem OSSZ (posuzuje se, zda žadatel o průkaz splňuje některou ze zdravotních indikací stanovených pro nárok na jednotlivé stupně průkazu). Pro účely nároku na průkaz OZP tedy již nebude probíhat sociální šetření v domácnosti žadatele; toto šetření se bude provádět pouze v souvislosti s posouzením nároku na příspěvek na péči. „Nové“ zdravotní indikace pro přiznání průkazů lze najít ve vyhlášce č. 388/2011 v účinném znění od 1. 1. 2014. 

Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

27

na cestách ■ V kraji dolomitských štítů leží malebná městečka Brixen a Bolzano. ■ Ve městech je spousta bezbariérových tipů. ■ K největším zajímavostem patří Archeologické muzeum Ötziho.

Bolzano a Brixen:

dvě kultury v jedné zemi Uvnitř opatství Neustift si lidé užívají jarní pohodu před vinárnou, kde je možné ochutnat místní víno.

Text: Michaela Bučková Foto: Archiv autorky

V

šichni jsme o těch městech slyšeli, ale vlastně skoro nikdo je pořádně nenavštívil a možná i váháte, kde přesně leží. Tak schválně. Leží Brixen/Bressanone, o kterém se učí v literatuře jako o místu exilu spisovatele a národního buditele Karla Havlíčka Borovského, v Rakousku, nebo v Itálii? Leží na severu Itálie, ale ještě v roce 1919 bylo součástí Rakousko-Uherska. Proto se tato provincie, která začíná v Brennerském průsmyku, jmenuje Jižní Tyrolsko. Je to kraj dolomitských štítů, hlubokých údolí, kde žijí pravověrní horalé, ve dvou údolích se dokonce hovoří ladinsky (rétorománština, s níž se také setkáte ve Švýcarsku). A mezi těmi krásnými horami stojí dvě starobylá města – Brixen a Bolzano/Bozeno. Italská města, ve kterých 70 procent lidí mluví německy a na jídelníčcích restaurací se mísí alpské a středozemní italské vlivy. Dostanete tu špekové knedlíky se zelím, ale také špagety s mořskými plody. A ve vedlejší restauraci servírují pravou italskou pizzu.

Biskupské sídlo Brixen „Havlíčkův domek,“ hlásí v češtině (!) nenápadná cedulka na předměstí Brixenu. Odbočujeme doleva a zastavujeme před příměstským domkem, před nímž parkují kola. „V tomto domě žil v letech 1852 až 1855 v zajetí rakouské vlády český novinář a spisovatel Karel Havlíček Borovský, neohrožený bojovník za svobodu svého národa,“ hlásí cedule na soukromém domě, v němž kdysi bydlel Havlíček se svou chotí a dcerou. Právě tady vznikla Havlíčkova nejlepší díla: Král Lávra, Křest svatého Vladimíra či Tyrolské elegie, která se později stala jedněmi z nejznámějších satir české literatury. Když pak o něco později procházím staletými uličkami biskupského města, představuji si toho přísného pána s knírem pod nosem, jak spěchá kolem katedrály se dvěma věžemi. O víkendu je město poloprázdné a já téměř slyším klapání jeho bot o starobylou dlažbu. Na dóm z 10. století, který byl později přestavěn v barokním

28

špek (pozor nepleťte si ho s tím naším, tohle je sušená šunka), sýry, víno, které je v Jižním Tyrolsku vyhlášené.

Staré město, kterému se také říká Stufels, protínají úzké uličky se starobylou dlažbou a příjemnými krámky. stylu, navazuje křížová chodba, někdejší sídlo biskupů, kněžský seminář, kapucínský klášter a klášter klarisek. Staré město, kterému se také říká Stufels, protínají úzké uličky se starobylou dlažbou a příjemnými krámky. V cukrárnách (doporučuji cukrárnu Pupp) můžete ochutnat kaštanové srdce – Kastanienherz, místní dezert vyráběný z kaštanů, obalený v čokoládě a bohatě nazdobený šlehačkou. I o víkendu stojí poblíž náměstí Domplatz stánky nabízející typické místní produkty:

Jihotyrolská metropole Bolzano O čtyřicet kilometrů dál leží stotisícové Bolzano/Bozen, krásný architektonický mix rakouského a německého stylu. Starobylé obchodní centrum s pozdně středověkými podloubími a uličkami řemeslníků se starými domy a bohatými fasádami. Dominantou je gotický dům ze 14. století stojící v rohu náměstí Waltherplatz/Piazza Walter. Tohle je tepající srdce Bolzana. Místo, kam chodí místní na kávu, zákusek i na večeři. Náměstí je obsypané kavárnami, které v létě vytáhnou své stolky do ulice. V době adventu je pak nahradí stánky s vánočními i místními specialitami. Na druhé straně řeky vyrostla po roce 1922 nová výstavba podle projektů architektů fašistického režimu. Všechno je tady italštější než v historickém Starém Městě: bary, obchody, životní styl. Vyrazit tu můžete například do Museionu, sídla Muzea moderního a současného umění. Oba břehy podél vody protíná cyklostezka lemovaná dětskými hřišti. Uhánějí po ní na kolech atleti v závodních dresech,



Vinice kolem vinařství u kláštera Neustift/ Novacella jsou nejseverněji položené v celé Itálii.

Na nákup se vypravte na trhy v Bolzanu. Seženete tu místní zeleninu, ovoce, ale také speciality, jako třeba špek.

info Tipy na bezbariérové ubytování BOLZANO H otel Eberle: www.hotel-eberle.com/en/ H otel Figl: www.figl.net/ H otel Hanny: www.hotelhanny.it/ BRIXEN Katedrála v Bolzanu se sochou Walthera von der Vogelweide je dominantou centra města.

manažeři v oblecích i babičky v dlouhé sukni a s kloboukem na hlavě. Další zajímavou expozici, za kterou míří turisté z celého světa, má Archeologické muzeum (je bezbariérové). Za osm centimetrů silným bezpečnostním sklem, při teplotě minus šest stupňů Celsia a při vlhkosti vzduchu 98 procent, odpočívá ledový muž Ötzi, nejstarší vlhká mumie na světě. Našli ho na severu provincie na ledovci Schnalstal/Val Senales, kde Ötziho objevil německý manželský pár Simonových. O jakou senzaci se jedná, se zjistilo až v laboratoři: muž z ledu žil před 5300 lety,


tedy v době, kdy v Egyptě nechával Cheops budovat svou pyramidu. Dnes už víme, že Ötzi byl na útěku, před svými pronásledovateli se uchýlil do hor a byl tam zavražděn. Spolu s jeho mumií byla nalezena řada originálních předmětů – sekera, čepice z medvědí kůže, oblečení, luk a šípy. A pokud sem zavítáte v létě, kdy se údolní Bolzano stává velkou rozehřátou pánvičkou, vystoupejte do hor. Přímo nad Bolzanem je totiž náhorní plošina Oberbozen/Soprabolzano. Vyjíždí sem obří bezbariérová lanovka. 

H otel Elephant: www.hotelelephant.com/en/

Jak se tam dostat Z Prahy je to necelých sedm hodin jízdy. Jede se přes Rozvadov, Mnichov, Innsbruck, Brennerský průsmyk a po dálnici až do Bolzana. Z Brna je to také sedm hodin jízdy – Vídeň, Linec, Salcburk, Innsbruck, Brenner, Bolzano.

Další zajímavá místa Museion: www.museion.it A rcheologické museum: www.iceman.it Lanovka na Ritten: www.ritten.com Další informace o Jižním Tyrolsku: www.suedtirol.info

29

AUTO-MOTO ■ Kratší rapid má menší kufr, řidiči s postižením si vůz musí proměřit. ■ Ve výbavě chybí parkovací kamery nebo automatický parkovací systém. ■ Lepší volbou než základní motor je turbobenzinový 1,2 TSI.

Test Škody Rapid s men Text: Petr Buček Foto: autor a Škoda Auto

R

apid Spaceback představuje levné auto nižší střední třídy, které netrpí nedostatkem vnitřního prostoru. Kufr je však proti delšímu rapidu o poznání menší. Škoda Rapid Spaceback patří mezi takzvané hatchbacky. Svým názvem vnáší do zavedených škatulek nemalý zmatek. Stejně jako pětidveřové verze Volkswagenu Golf, Hyundaie i30 nebo Renaultu Mégane je také nový rapid hatchbackem. Delší rapid má dveře kufru protáhlé stejně jako Škoda Octavia a takovým vozům se podle tvaru karoserie říká liftback. Nyní však na scénu přišel Rapid Spaceback, čímž chtěla Škoda zdůraznit, že jde o vůz s prostornou zádí. Paradoxně však nabízí menší kufr než klasický rapid s delší zádí. Rapid Spaceback prohrává tento souboj na litry kufru v poměru 415 ku 550. Škoda Rapid je totiž o 18 centimetrů delší než Rapid Spaceback.

Žíznivý základní motor Redakce Můžeš otestovala základní verzi nejnovějšího modelu z Mladé Boleslavi, která stojí od 270 tisíc korun. Nejlevnější Škoda Rapid Spaceback dostává tříválcový motor, který je jako jediný mezi pohony pro tuto škodovku bez turba. Z nabízených motorů má však také nejvyšší spotřebu.

Nejlevnější Škoda Rapid Spaceback dostává tříválcový motor, který je jako jediný mezi pohony pro tuto škodovku bez turba. Dvoutýdenní test ukončila Škoda Rapid Spaceback 1,2 MPI se spotřebou sedm litrů. Na dálnici se její apetit pohyboval okolo osmi litrů, na okreskách neklesal pod šest litrů. Lepší a nakonec také ekonomičtější volbou proto bude motor 1,2 TSI s turbem, vyšším výkonem a nižší spotřebou. Takto vybavená Škoda Rapid Spaceback je o 10 až 15 tisíc korun dražší než základní verze 1,2 MPI. Továrna u motoru 1,2 TSI s výkonem 63 kW (na výběr je jeho ještě silnější varianta s výkonem 77 kW, ta je však o dalších 20 až 26 tisíc korun dražší) udává spotřebu benzinu na hranici šesti litrů.

Interiér je pěkný, uspořádaný, ale použité plasty jsou jednoduché – tvrdé.

�

Auta bez bariér Nový partner Auta bez bariér: Auto Pokorný z Brna (Renault, Dacia, Hyundai) 1. Jaká specifika má podle vašich zkušeností prodej aut lidem s postižením? Filip Pokorný (Auto Pokorný): Auta slouží postiženým déle než většině ostatních zákazníků a nákup nového vozu je pro ně mimořádně důležitá událost. Ale také událost velice složitá, protože pro přiznání sociálního příspěvku na nákup vozu je potřeba absolvovat doslova úřednické peklo. Velmi důležitým faktorem

30

při nákupu auta je pro postižené i zkušenost prodejce. Pokud prodejce ví, jak funguje z hlediska úřadů prodej ZTP, umí poradit a vyjít vstříc, tak nákupní proces výrazně usnadní.

Renault Grand Scénic, Dacia Logan MCV, Dacia Lodgy, Hyundai ix20 a Hyundai i30 kombi.

2. O jaká auta z vaší nabídky je nebo může být mezi handicapovanými zájem?

Filip Pokorný (Auto Pokorný): Jsme rodinnou firmou s vysokým prozákaznickým zaměřením a sociálním cítěním. Nota bene má naše společnost s přispíváním na projekty podporující osoby s postižením již letité zkušenosti.

Filip Pokorný (Auto Pokorný): Osobám s postižením nejvíce prodáváme vozy Renault Kangoo,

3. Proč jste se zapojili do projektu Auta bez bariér?

Autocentrum Dojáček Citroën, Fiat, Fiat Professional, Jeep, Lancia, Chevrolet www.dojacek.cz Kolbenova 809/31, Praha 9 (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia) Tel.: 281 864 734 E-mail: [email protected] U Seřadiště 7, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 267 216 300 E-mail: [email protected] Vršovická 70, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 272 735 233 E-mail: [email protected]



ším kufrem: Spaceback Zepředu jsou obě karosářské varianty Škody Rapid zcela stejné.

Prostor pro zavazadla nabízí 415 litrů. Ve verzi s rezervním kolem je o 31 litrů menší.

Přípotoční 10c, Praha 10 (Citroën, Chevrolet) Tel.: 267 216 601-2 E-mail: [email protected]

Auto Jarov Škoda, Volkswagen, Seat, Audi, Honda www.autojarov.cz Osiková 2, Praha 3 Tel.: 251 002 222 E-mail: [email protected]

UNICAR Škoda www.unicar.cz


Vítkovická 36, Ostrava Tel.: 595 694 051-4 E-mail: [email protected]

Autobond group Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru, Nissan, Chevrolet www.autobond.cz Studentská 325, Karlovy Vary (Kia, Nissan, Chevrolet) Tel.: 355 328 012 E-mail: [email protected] Koterovská 170, Plzeň – Slovany (Kia, Suzuki) Tel.: 371 651 030-1 E-mail: [email protected]

Leopoldova 2138, Praha 4 (Suzuki) Tel.: 277 779 377 E-mail: [email protected] Severní XI č. p. 1, Praha 4 (Kia) Tel.: 226 216 621 E-mail: [email protected] Ostravská 356, Opava (Toyota) Tel.: 553 652 093 E-mail: [email protected] Krmelínská 10, Ostrava (Kia, Toyota, Ford, Subaru, Suzuki) Tel.: 599 505 401 E-mail: [email protected] Opavská 798, Ostrava (Suzuki) Tel.: 596 960 307 E-mail: [email protected] Před Tratí 1/891, Havířov (Toyota) Tel.: 596 440 886 E-mail: [email protected]

Auto Pokorný Renault, Dacia, Hyundai www.autopokorny.cz Okružní 25a, Brno (Renault, Dacia) Tel. 736 488 861 E-mail: [email protected] Maříkova 46, Brno-Řečkovice (Hyundai) Tel. 736 488 861 E-mail: [email protected]

Výzva pro dealery aut Zapojte se do projektu Auta bez bariér, pošlete zprávu e-mailem na adresu [email protected]. Děkujeme!

31

AUTO-MOTO

SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Nový Rapid se jmenuje Spaceback, ale jeho karoserii s takto tvarovanými pátými dveřmi se říká hatchback.

AutemBezpečně.cz, která testy aut � Redakce pro magazín Můžeš provádí, jej otestovala

například pod kapotou Volkswagenu Golf. Jeho průměrná spotřeba na podobné testovací trase jako v případě Rapidu 1,2 MPI se ustálila na hodnotě 5,7 litru na 100 kilometrů. Pokud by byl rozdíl ve spotřebě základního motoru 1,2 MPI a o něco dražšího 1,2 TSI přesně jeden litr, vrátí se investice do dynamičtějšího pohonu TSI velmi rychle. Při současné ceně 36 korun za litr benzinu jsou náklady na jeho provoz ve srovnání s agregátem MPI nižší o 3600 korun na 10 000 kilometrů. Po třiceti tisících kilometrech už majitel Rapidu 1,2 TSI ušetří 10 800 korun za palivo. Test ukázal i kladné stránky motoru MPI. Přes svůj výkon není úplně líný. Hlavně ve městě jezdí mrštně. Ve vyšších rychlostech je však například předjíždění kamionu nutné si pečlivě naplánovat.

Jednoduchá technika s nižší cenovkou Škoda Rapid Spaceback nevyužívá nejmodernější technologie koncernu Volkswagen.

info Pohledem úpravce František Malina ze společnosti Josef Hurt: „Rapidy se u nás objevují stále častěji. Je to levnější a jednodušší octavie, na což mnozí slyší. Zájemcům doporučuji, aby si pořádně obě verze rapidu před objednáním prohlédli, proměřili nebo vyzkoušeli nakládání vozíku. Aby zvolili správného rapida podle svého postižení.“

Test ukázal i kladné stránky motoru MPI. Přes svůj výkon není úplně líný. Hlavně ve městě jezdí mrštně. Pokud tedy někdo váhá mezi rapidem a o několik desítek tisíc korun dražším Volkswagenem Golf nebo Seatem Leon, musí počítat s tím, že v podobě Škody Rapid dostane technicky starší auto a v mnohém také jednodušší. Mnohé z toho si však ani neuvědomí. Například podvozek Škody Rapid není určitě špatný. K dispozici nejsou ani moderní bezpečnostní prvky, jako jsou různí asistenti. Chybí také u jiných aut stále běžnější parkovací kamera nebo automatický parkovací systém. Řidiče může alespoň těšit výborný výhled dozadu velkým zadním oknem. Rapid je o 11 centimetrů užší než celkově robustnější Škoda Octavia, což je znát na vnitřním prostoru. Silnou stránkou interiéru Rapidu Spaceback je velký prostor pro kolena na zadních sedadlech a také nemalý kufr. Kdo však potřebuje rodinné auto s velkým prostorem pro zavazadla, pro toho je lepší volbou Škoda Rapid s delší karoserií i větším kufrem. 

Více na www.autembezpecne.cz

32

Zimní sporty Zimní měsíce mnohé z nás sevřou na pár měsíců doma. Mnozí řidiči nechávají auto v zimě na špalcích, ale motoristé handicapovaní většinou jezdit musí. Ledaže byste stáli i s vozíkem nebo berlemi na špalcích do března. To prostě nejde, i když je to v zimě ve sněhu těžké. Stojíte sice na všech čtyřech a nevrávoráte na Silvestra jako mnozí dvounozí spoluobčané, ale stojí to dost sil a nemáte náhon na všechna čtyři kola. Jednou jsem stál na kostkách na náledí, točil obručemi jako větrný mlýn a nic – nemohl jsem se ani dostat k autu. Borci, kteří třeba pěstují zimní sporty, přezouvají vozíky na velké pláště nebo omotávají kola gumicukem – ve sněhu pak lépe zabírají. Optimální praxe těchto sněžných mužů znamená přijet autem 4 x 4 na kopec, třeba na mezistanici lanovky, skočit do monoski, sjet dolů, zalyžovat si a pak shora po sjezdovce zase dojet k autu, do tepla a domů. Obdivuji je coby bývalý lyžař, dnes spíš teoretik u krbu. Jan Potměšil mi jednou vyprávěl – a on je dobrý lyžař i vypravěč – jak v italských Dolomitech zkusil ještě jinou formu bezbariérové dopravy. Po pádu a kotrmelcích ho svezli ze sjezdovky na kanadských saních, pak na heliport a dál pak vrtulníkem – což už si zase prý tolik neužil, protože si to nepamatuje. Dobře to dopadlo, běžte se podívat do divadla. Ještě lépe jsou na tom sportovci, kteří jsou členy toho správného svazu a odlétají pravidelně na zimu někam do tepla. Jako profesionální sportovci to určitě potřebují. A jistě to není za odměnu nebo na dovolenou nebo proto, že by nevěděli, jak utratit za jiné sportovce dotace na soustředění a museli pak peníze vracet… My ostatní však musíme důvěřovat svým spolehlivým autům, protože z auta v závěji s vybitou baterkou nebo ze zamrzlého vozu na dvoře, u metra nebo u horské chaty toho moc nepořídíme. Jako mladší motorista jsem kdysi zkoušel na zvlášť odlehlém, zasněženém a osamoceném místě v lese školu smyku. Zjišťoval jsem možnosti soužití ruční brzdy, ručního řízení a driftu – a hádejte, jak to dopadlo? Nebyly ještě mobilní telefony, a tak jsem se po půlhodině prohrabal snad až do Austrálie. Nakonec jsem z té díry vyjel. A tak si vzpomenu na slova mého kamaráda z nížiny, který vždy, když jsme ještě coby studenti odjeli ve zkouškovém období na hory, pravil: „Ze zimních sportů jenom mariáš nebo zabijačku!“  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY.


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

č a s o pis pis pro t y, kteří se nevzdáva jí

■ V březnu se v Národním divadle sejdou zakladatelé Nadace Charty 77. ■ Charita přijde v září na obrazovky ČT 1 už potřetí. ■ Nenapodobitelná dobročinná aukce se bude konat v prosinci už podvanácté. Nádherné umění a účetní výnos. Jde to k sobě? Na aukcích Konta BARIÉRY má obojí stejný význam, stejnou důležitost.

Rok tradiční aukce, ale nejen té… Foto: jan šilpoch

A

ukcí začneme a aukcí skončíme, ale vybrat nejzajímavější projekty roku 2014 nebylo vůbec snadné. Hodně jsem musela škrtat. K některým se budu vracet v dalších setkáních s vámi. Neopomenu Český internet pomáhá, aukci diamantového šperku nebo unikátních známek. Slibuji.

Rok, kdy voní v nadaci fermež Až budete číst tyto řádky, začneme již pomalu rozesílat dopis výtvarníkům, které takto jednou za dva roky zveme k účasti na našem už tradičním aukčním salonu s velkým společenským, kulturním i charitativním rozměrem. Těším se, jestli překonáme rekord 11. aukčního salonu pro Konto BARIÉRY z prosince 2012, kterého se zúčastnilo 384 dárců. Kdo z toho má největší prospěch? Naši handicapovaní studenti, pro které z výnosů aukcí financujeme již dvanáct let Stipendium BARIÉRY.

Setkání historie a současnosti nadačního světa Tak si troufnu nazvat neděli 30. března. Ve Stavovském divadle v Praze se sejdou ti, kteří stáli před pětatřiceti lety u začátků Nadace Charty 77. Především její zakladatel a náš předseda správní rady František Ja-


nouch, ale i ti, bez nichž by mu bylo v emigraci ouvej. Karel Schwarzenberg, Vilém Prečan, Míla Slavíčková, Jan Lisinski, Urban Westling, Frode Bakken, Morten Nielsen… A také ti, kteří práci nadace udržují dnes. Tedy už nová generace lidí, kteří vybudovali z nadace největší neziskovou organizaci v této zemi. Bude se vzpomínat, trošku oceňovat, a také hrát divadlo. Divadelní hra s mnoha oceněními, vynikajícími hereckými výkony a skvělou pověstí, Zahradní slavnost Václava Havla. Autor už bohužel není mezi námi, ale určitě by byl ozdobou skvělého večírku. Škoda.

V září přijde opět charita na obrazovky ČT V neděli 28. září se už potřetí pokusíme přijít ve společném projektu s Českou televizí s charitativním pořadem, který bude hlavně zábavný. Chceme pobavit diváky tím, co jsou ochotny známé osobnosti udělat pro to, aby byla u obrazovek velká legrace, a navíc aby pořad přinesl i pěkný výnos pro Konto BARIÉRY, tedy pro lidi, o které se staráme už dvacet let. Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Eva Holubová, Honza Potměšil, Jiří Bartoška, Jan Kačer, Petr Čtvrtníček, Milan Štaindler, ale i Miro Žbirka, Jiří Korn, Petr Kolář, Karel Gott, Marek Eben. Zaručená a osvědčená jména. Chceme ale získat i další. Třeba Karla Šípa, Jiřinu Bohdalovou, Tros Sketos… A další překvapení si zatím nechám pro sebe. Je před námi několik měsíců práce a výsledek musí být skvělý.

Seniorům už budou dva roky Budeme si připomínat dva roky práce na projektu SENSEN, projektu pro senzační seniory. Upozorňujeme na to, že je tu řada lidí, kteří se dosažením důchodového věku nechtějí nechat vyřadit z aktivního života. Hledáme takové lidi. Počet našich Klubů SENSEN v celé republice se už blíží sedmdesátce. Je to pěkné číslo, víme ale, že potenciál je daleko větší, a chceme projekt dále rozvíjet. Impulzem je i cena Senior roku. Budeme ji 1. října, v Den seniorů, udělovat již podruhé a spojíme ji opět s uspořádáním Fresh Senior Festivalu SENzačních SENiorů. Zopakujeme setkání báječných lidí z celé republiky v Praze, pobavíme se, zazpíváme, předvedeme, co kdo umí, a na konci dne předáme ceny Senior roku a Senzační klub seniorů. Neuplynuly ani dva měsíce od udělení cen prvního ročníku a už dostávám náměty na ocenění senzačních lidí z celé republiky. Tak pište, těším se na vaše náměty!

Mezinárodní Cena Václava Havla podruhé Alespoň větičkou musím připomenout to, co se nám povedlo a nebyly kolem toho ohňostroje. Udělení historicky první mezinárodní Ceny Václava Havla. Uvědomila jsem si to na konci roku, když jsme vzpomínali druhého výročí úmrtí Václava Havla a když jsem seděla 18. prosince v Pražské křižovatce na slavnostní mši za Václava Havla, kterou celebroval Dominik Duka. Jsem ráda, že nadace stojí u toho, když se ve Štrasburku a v Praze bude v říjnu předávat Cena Václava Havla již podruhé a vzpomínat na velkého přítele naší nadace a velkou, převelikou osobnost novodobých dějin této země.

Nenapodobitelný projekt, již 12. aukční salon výtvarníků pro Konto BARIÉRY Vyvrcholení naší roční práce plánujeme na neděli 14. prosince 2014. V Modré posluchárně staroslavného Karolina se sejdou naši příznivci, přátelé a podporovatelé. Je před námi deset měsíců opravdu usilovné práce, ale ta prosincová neděle za to stojí. Vidím lidi, které mám ráda. Ve vteřině se promění v bojovníky o krásné umění. Chtějí udělat radost sobě i nadaci. Je čas strávit chvíli i s těmi, bez nichž by se tradiční akce nemohla konat, s výtvarníky, s umělci, kteří se stali našimi přáteli. Díky nim pořádáme už 20 let neopakovatelnou akci. Sleduji celé odpoledne až do večera, jak se účet výnosu aukce naplňuje. Je to radost i drama. Prostě skutečný vrchol naší roční práce. Těším se, že se spolu budeme po celý rok potkávat.  Vaše Božena Jirků [email protected]

33

Tip na výlet ■ Největší lákadla Kutné Hory jsou bezbariérová. ■ Skupině osmi vozíčkářů trvá výlet déle než jednotlivci. ■ Personál byl všude ochotný a milý.

Viděno osmi: Kutná Text: RADEK MUSÍLEK Foto: AUTOR

V

ýlet do Kutné Hory je oblíbená aktivita turistů z ciziny, kteří navštíví naši metropoli. A není divu. Město, jež svým významem od čtrnáctého století Praze konkurovalo, určitě za návštěvu stojí. Ze slavné éry bohatých stříbrných dolů si uchovalo významné památky. Mezi nimi ční chrám sv. Barbory. Vyzkoušeli jsme, jak se nejen do něj dostanou lidé na vozíku. Zkouška to byla nemalá. Plán a realizaci výletu dostali za úkol maturanti Sociálně správní školy v pražském Jedličkově ústavu. Výpravu tedy tvořilo osm vozíčkářů a tři chodící asistenti. Vzhledem k chladnému počasí a snadnější logistice zvolili přepravu dvěma bezbariérovými mikrobusy. Původní harmonogram počítal s návštěvou sv. Barbory, Galerie Středočeského kraje, kostnice v Sedlci a restaurace Havířská bouda s bezbariérovou rozhlednou na vrchu Kaňk. Všechna tato místa jsou totiž lidem s tělesným postižením přístupná. Jak už to ale bývá, původní plán výpravy se nepodařilo dodržet. I tak přinesl výlet užitečné poznatky a tipy pro ostatní výletníky na vozíku.

Už pohled z parkoviště u sv. Barbory prozrazuje, že jste navštívili působivou stavbu.

Pod ochranou UNESCO K chrámu sv. Barbory se lze dostat dvěma cestami. Buď pěšky dlážděnou Barborskou ulicí, nebo, tak jako v našem případě, autem Kremnickou ulicí. Vozidla však nemohou až do parku obklopujícího chrám, takže je nutné využít parkoviště se dvěma místy vyhrazenými vozíčkářům. Pak už zbývá jen dvě stě metrů chůze. Kratičká část od parkoviště vede po poněkud svažité cestě, kde lidé na mechanických vozících raději využili pomoci asistentů. Ukazatel bezpečně navádí k severnímu bočnímu vchodu s bezbariérovým přístupem. Dveře, jejich rám a zeď sice prověřily manévrovací schopnosti všech zúUkazatele navedou návštěvníky s postižením správným směrem, takže nebloudí.

Originální gotická architektura si vysloužila i ochranu UNESCO.

34



Kostel Všech svatých s kostnicí se stal věhlasnou atrakcí. S více než čtvrtmilionem návštěvníků ročně patří mezi nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje.

Hora častněných výletníků „na káře“, ale nakonec všichni zdárně projeli. Včetně robustních elektrických vozíků. Přítomný personál byl ochotný a navrhoval i variantu s jednodušším vjezdem. Vstupné nepožadoval. Pohyb uvnitř hlavní chrámové lodi byl bezproblémový. Jen do postranních prostor vedly poněkud příkré dřevěné nájezdy, u nichž se hodila pomoc asistentů. Roku 1995 byla tato památka zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Vděčí za to své unikátní gotické architektuře. Výjimečný však byl i vznik samotné stavby iniciovaný nikoliv církví, ale měšťany. Budování započalo roku 1388. Projekt však nebyl nikdy dokončen v původně plánovaném rozsahu.

Na co nezbyl čas V sousedství chrámu stojí barokní Jezuitská kolej od italského architekta Domenika Orsiho. Táhne se podél Barborské ulice, ze které je mezi řadou soch pěkný výhled. Cesta je hrubě dlážděná a postupně se svažuje až do úplného centra města. Skýtá romantickou, leč drncavou procházku. Uvnitř koleje sídlí Galerie Středočeského kraje, která je díky rozlehlosti celého objektu druhou největší galerií v ČR. Zahrnuje i haptickou výstavu s reliéfy obrazů pro nevidomé. Časová tíseň a rozlehlost expozice naši výpravu od návštěvy odradila. Více nezávislých zdrojů ji však potvrzuje jako bezbariérovou. Zejména doporučujeme stránky www.guide. kh.cz se sekcí Nabídka pro handicapované. Uspokojit potřebu tepla, pití, jídla i dalších fyzických volání jsme mohli v blízké restauraci U Barbory. Nachází se sto metrů od zmíněného parkoviště. Objekt je bezba-

info Užitečné informace Chrám sv. Barbory

riérový včetně toalety. Ta by mohla být sice větší, ale dostačovala. Obsluha se chovala vzorně, jako kdyby prošla školením, jak obsluhovat hosty s postižením. A jakkoliv mohou tato slova znít jako skrytá reklama, jde pouze o ryzí radost z toho, že se možná v českém pohostinství blýská na lepší časy. Jídlo bylo totiž také výborné. Pozorný čtenář pochopil, že tím pádem odpadla i další položka z původního harmonogramu – restaurace Havířská bouda s rozhlednou. Ono osmi vozíčkářům s různě výrazným postižením všechno trochu déle trvá. A než všichni viděli a udělali, co chtěli, zbýval čas už jen na kostnici. Limitoval nás termín navrácení mikrobusů.

Pomalu, ale jistě Ty jsme ostatně využili k přesunu do pár kilometrů vzdáleného Sedlce, který je ale už v současnosti součástí Kutné Hory. Hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí se stal věhlasnou atrakcí. S více než čtvrtmilionem návštěvníků ročně patří mezi nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje. A díky schodišťové plošině do podzemní kaple mezi ně mohou patřit i turisté na vozíku. Komplikovanější je terén po značené přístupové cestě skrze přilehlý hřbitov. Několik nerovností a kamenů vozíčkář lépe zvládne s dopomocí, ale nejedná se o nic nepřekonatelného. U vstupu jsme zaplatili snížené vstupné ve výši 50 Kč za osobu, a hurá prověřit kvalitu místní plošiny. Její uváděná nosnost je 225 kg, což stačilo i pro kolegy na těžkých elektrických vozících. V zátěžovém testu obstála na výbornou. Pomalým a vytrvalým tempem nejprve svezla Kostnice je místem dost ponurým, ale jeho přístupnost pomocí schodišťové plošiny potěší.

O tevřeno: denně kromě 24. 12. (poslední vstup 30 min. před koncem otevírací doby) listopad–březen 10.00–16.00 hod. duben–říjen 9.00–18.00 hod. V stupné: dospělí 60 Kč, děti, studenti 40 Kč K ontakty: tel.: +420 775 363 938 fara: +420 327 512 115 www.kutnahora.cz Kostnice O tevřeno: denně kromě 24. 12. listopad–únor 9.00–16.00 duben–září 8.00–18.00 (v neděli 9.00–18.00) říjen, březen 9.00–17.00 V stupné: dospělí/senioři 90 Kč studenti/děti/ZTP 60 Kč. Sleva na hromadném vstupném (osm a více osob): dospělí/senioři 75 Kč, studenti/děti/ZTP 50 Kč. Rodinné vstupné: 2 dospělí + 1–4 děti 240 Kč, 2 dospělí + 5–8 dětí 300 Kč Kontakty: Tel.: +420 326 551 049 E-mail: [email protected] w ww.kostnice.cz Kutnou Horou bez bariér w ww.guide.kh.cz v sekci Nabídka pro handicapované

osm vozíčkářů dolů a za čtvrt hodiny je zase vyvezla nahoru. Sám přesun byl časově rozhodně delší než prohlídka interiéru. Nevýhodou bylo, že se po celou dobu jízdy muselo držet tlačítko na ovládacím panelu plošiny. Ti z nás, kteří měli zdravé ruce, se obsloužili sami, ale po několika minutách i jim začaly nepřirozeně vykroucené končetiny umdlévat. S ostatními musel pomalu a trpělivě schod po schodu postupovat pracovník pokladny. Tomu snad musela ruka po našem odchodu upadnout. Tento fakt by se ale v interiéru kostnice vcelku ztratil. Leží tu totiž kosti až čtyřiceti tisíc lidí, kteří padli za oběť moru nebo husitským válkám. Jejich ostatky byly využity k morbidní, ale efektní výzdobě v 19. století rodem Schwarzenbergů. Během pomalé jízdy na plošině tak můžete hledět do desítek kostnatých tváří a přemítat o významu hesla Memento mori – pamatuj na smrt. Bohužel i s ní je to jako se zmíněnou plošinou – pomalu, ale jistě... 



35

inzerce zaměstnání Nabízím zaměstnání Hledám strojírenské dělníky, soustružníky, obráběče kovů, frézaře a lakýrníky. Vyučení v oboru nebo praxe podmínkou. Hlavní pracovní poměr Praha, směnný provoz. Zasílejte svůj životopis na adresu: pracevevyrobe@ atlas.cz Zn.: 16122013 Hledáme osobu ZTP/P s perfektní znalostí PC, internetu a českého jazyka za účelem práce home office v oblasti on-line marketingu, tzn. PPC reklama SEO (více na hiswork.cz). Úvazek plánujeme na HPP přes dotaci na mzdu od ÚP. Nabízíme zaškolení, on-line komunikaci, plat podle výkonu. Kontaktní osoba: Jan Boštík [email protected] Zn.: 25122013 Hledáme pomocnou kuchařku/ kuchaře na výrobu knedlíků, oblast Praha-Petrovice, ranní a odpolední směny, možno i na zkrácený úvazek, brigádně či HPP. Požadujeme svědomitost, pracovitost a nekonfliktnost. Pracuje se ne–čt. Náplň práce: pomocné přípravné a dokončovací práce. [email protected] Zn.: 03012014 Hledáme specialistu na výkonnostní marketing, konkrétně SEO a PPC. Je potřeba, aby uchazeč tyto nástroje už dobře ovládal, na zaučování není čas. Práce je možná částečně z domova, ale občas bude potřeba být v kanceláři v Brně. Ze začátku by se jednalo o DPP a časová náročnost by byla přibližně 30 hodin měsíčně. Prosíme o životopisy na [email protected]. Více informací na http://www.rhplusmarketing.cz Zn.: 02012014 Hledáme ZTP/P kandidáta na pozici správce on-line marketingu, PPC reklamy a SEO. Požadavky: výborná znalost PC, internetu, českého jazyka. Vítáme kreativitu a citlivost s vysokým stupněm ochoty vzdělávat se. Na pozici chceme uplatnit dotace od ÚP. Zájemci zašlou fotografii, životopis a motivační text. [email protected] Zn.: 03012014 Hledáme ZTP/P programátora se znalostí a zkušeností s programováním webových aplikací, znalost HTML, PHP, MySQL, CSS, AJAX, JQUERY. Důležité jsou elán a chuť pracovat. marek@ kamsi.cz Zn.: 04012014

Seznámení Jmenuji se Petr, je mi 43 let, SŠ, 180/70, od 19 let mám roztroušenou sklerózu, bydlím ve svém, jezdím autem s automatem, chodím s francouzskými holemi, jsem soběstačný. Mám rád vše veselé a pěkné, divadlo, hudbu, přírodu. Hledám ženu, která má třeba i handicap, nechce žít sama, ale být i oporou druhému. Děkuji [email protected] Zn.: 04012014

36

Ahoj, hledám touhle cestou k sobě ženu přiměřeného věku; je mi 40 let, jsem z Frýdku-Místku a jsem nedoslýchavý. Jsem obyčejný, svobodný, bezdětný muž. Najdu tě? romanklecka@ seznam.cz Zn.: 17122013 Ahojky, je mi 49 let, jsem v invalidním důchodu, ale pracuji na zkrácený úvazek. Hledám přítelkyni či kamarádku k občasným schůzkám, na výlety či vycházky do naší pěkné přírody v okolí Liberce. NAJDU TĚ? zdemat2@seznam. cz Zn.: 19122013

Koupím, prodám Prodám elektrický vozík (skútr pro vozíčkáře) STERLING EMERALD, výrobce Anglie, málo používaný, nabytý dědictvím, za 18 000 (včetně baterií). Možnost doručení do 100 km (2,50 Kč/km) nebo osobní odběr v obci Dobříkov u Chocně. Tel.: 732 942 975 Zn.: 19122013-1 Prodám pohybový přístroj MOTOmed VIVA 1, výrobce Německo, nabytý dědictvím, za 13 000. Možnost doručení do 100 km (2,50 Kč/km) nebo osobní odběr v obci Dobříkov u Chocně. Tel.: 732 942 975 Zn.: 19122013-2 Poptávám auto s nájezdovou rampou pro přepravu vozíčkáře. Berlingo, Partner, Jumpy apod. Cena do 160 000 [email protected] Zn.: 12112013 Prodám kvalitní mechanický vozík INVACARE typ K4 Junior zn. Kuschall. Odlehčená konstrukce, rychle upínací kola, nastavitelné podnožky, posuvné a odnímatelné područky, plná kola bez nutnosti dofoukávat. Šíře sedu 26 cm, výška opěrky 34 cm, šířka vozíku 42 cm, nosnost 90 kg. Podsedák k tomu. Cena 10 000 Kč. [email protected] Zn.: 14112013 Dobrý den, Společenství pro dům Ohradní 1 nabízí k odprodeji plošinu MANUS Prostějov IP 200. Plošina se nachází v lokalitě: Sídliště II 29, 251 68 Kamenice. Kontakt: Ing. Petr Novák tel.: 732 107 132, mail: petr.novak@cmail. cz nebo paní Ing. Zuzana Nováková – správce tel.: 603 573 658, e-mail: [email protected]. V případě zájmu je nutné plošinu odmontovat a kontaktovat pana Ing. Petra Nováka. spolecenstvi.ohradni1462@ centrum.cz Zn.: 15112013 Prodám vázané sbírky zákonů 1985– 2005 i jednotlivé ročníky – ve velmi dobrém stavu. Jedná se o klasické černé knihy, zlacené, Sbírky zákonů a nařízení ČR. Dohoda jistá. [email protected] Zn.: 19112013 Prodám plenkové kalhotky EURON LARGE SECRET 14 ks 100–145 cm, EURON MOBI EXTRA 14 ks 100–145 cm, EURON WINGS SUPER MEDIUM 14 ks 70–115 cm, ABSORBA DEPEND NORMAL 15 ks 120–150 cm, TENA SLIP FREEDRY SUPER MEDIUM 28 ks 73–122 cm [email protected] Zn.: 20112013

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Prodám asi pětiletý, ale nepoužívaný schodolez. Skládá ze dvou dílů, podvozku a sedátka, které lze od sebe jednoduše oddělit. Takto rozložený schodolez lze snadno přepravovat v kufru automobilu. Snadná obsluha doprovodnou osobou. Cena 20 000 Kč k jednání. Parametry: Nosnost 115 kg, dojezd 1020 schodů. Napájecí napětí: 12 V z baterie 24 Ah. Stav nabití baterie je možné zkontrolovat pomocí světelné kontrolky. Nabíječka je vestavěná v podvozku zařízení. Rychlost: 0,075 m/s, tj. 13–16 schodů/min., hmotnost 52 kg (40 kg podvozek + 12 kg sedátko). Šířka schodiště min. 650 mm. Výška schodu max. 270 mm. Hloubka schodu max. 175 mm. Hloubka podesty min. 800 mm. Dojezd bez dobití baterie max. 350 m [email protected] Zn.: 21112013

nabízím, hledám Cestovatelé, studenti, dobrodruzi, dobrovolníci! Chcete se podívat do světa a pomoci na jednom z humanitárních projektů? Rádi studujete, ale současný typ univerzity vám nevyhovuje? Přidejte se do programu Fighting with the poor – studium na cestovatelské škole v Norsku, cestování pozemní dopravou a průzkum chudoby po cestě do Afriky nebo do Asie, půlroční práce na jednom z humanitárních projektů a závěrečná studia pro obdržení vysokoškolského certifikátu na institutu v Norsku. Minimální požadavky na uchazeče, pokročilá angličtina nutností. [email protected] Zn.: 09122013 Chcete se naučit základy používání PC v operačním systému Windows? Žádný problém. Mám i praxi, oba své rodiče důchodce jsem to již naučil. Neváhejte se ozvat, na ceně se už nějak domluvíme. [email protected] Zn.: 04012014 Nabízím doučování a výuku RUŠTINY. Jsem inženýrka ekonomie původem z Moskvy, pět let praxe. Ve výuce aplikuji individuální přístup k osobnostem, praxi, věku, schopnostem a vnímání studenta. Soukromě a přes skype. [email protected] Zn.: 01012014

Vyučuji a doučuji německý jazyk žáky základních a středních škol, mám zkušenosti i s žáky s poruchami učení. Učitelka s praxí. [email protected] Zn.: 21122013 Výměna bytu ve Starých Záběhlicích, Praha 10. Vyměním nejlépe za obecní byt bez doplatku 1+1, 42 m² za 2+kk nebo 2+1, nejlépe na trase tramvaje 22, v lokalitách: Eden, kolem Kubánského náměstí, nádraží Strašnice, sídliště Zahradní Město, Hostivař, Opatov, Háje, Horní Měcholupy, Černý Most. Byt je vymalovaný, sociální zařízení po rekonstrukci. Byt je směrován do zeleně a ticha. V blízkosti se nachází TESCO, Kaufland, Mountfield, dobrá dostupnost na metro A, C. Byt je obecní, je vytápěn wawkami, v koupelně je karma. Dům i dvorek jsou udržovány v čistotě a obyvatelé jsou převážně starší lidé. Prosím zájemce, aby mě kontaktovali na tel.: 776 390 650 Zn.: 14112013 Možnost spolupráce na projektu pomuzeme.com. Jsme tým mladých lidí s úmyslem podat pomocnou ruku těm, kteří to potřebují. Rozhodli jsme se proto vytvořit projekt pomuzeme. com. Hledáme OZP, který nám bude chtít v naší snaze pomoci. Požadujeme komunikativnost, pozitivní přístup a příjemné vystupování. Z okolí Kolína, Nymburku, Poděbrad, Pardubic, Kutné Hory či okolí. Těšíme se na spolupráci! www.pomuzeme.com. lindnerova@ pomuzeme.com Zn.: 18112013 Prekladateľ a tlmočník anglického jazyka ponúka profesionálne preklady zo slovenčiny do angličtiny a opačne. http://www.slovak-translator.com/ slovak-translation.html. Prekladateľské služby v oblasti marketingu, ekonómie, práva, účtovníctva, cestovného ruchu, IT a nehnuteľností s krátkymi lehotami vyhotovenia prekladov. English version: Native Slovak translator providing Slovak translation service in Bratislava, Slovakia. [email protected] Zn.: 19112013 Pro dobrovolníky z řad studentů a absolventů je dobrovolnická služba nenahraditelnou zkušeností s klinickou sociální prací s klienty v obtížných životních nebo sociálních situacích. Pro nezaměstnané je dobrovolnictví příležitost smysluplně využít svůj čas, získat zkušenosti s prací s lidmi a možnost zkvalitnit volný čas jinému člověku. Dobrovolnické centrum zajišťuje potvrzení o vykonání dobrovolnické služby, koordinaci dobrovolnických aktivit, pomoc při řešení problémů, školení, instruktáž a pojištění dobrovolníků, supervizní setkání s odborníkem, možnost účastnit zdarma se veřejných akcí pořádaných FCHL (přednášky, výstavy, divadla…). Předání zkušeností týkajících se dobrovolnictví nejen v sítí Charit ČR, více informací http://litomysl.charita.cz/ dobrovolnicke-centrum/, dobrovolnik@ lit.cz Zn.: 12112013

Více inzerce na www.muzes.cz


SENSEN ■ Nové aktivity pro kluby SENSEN. ■ Studenti sbírají seniorské vzpomínky. ■ Musí být únor smutný?

Zaskočte své vnuky Text: Zdeněk Jirků Ilustrační foto: Jan Šilpoch

N

ejen loňský startovací rok, ale už i začátek letoška ukazuje, že senzačních seniorů je v naší zemi mnohem více, než se všeobecně ví. Spousta příspěvků do dalšího soutěžního tématu našeho webu – Jak jsem potkal televizi – ukázala na užitečnost a přitažlivost Národní kroniky, která se stává opravdovou pokladnicí zážitků, vzpomínek a svědectví cenných pro budoucnost. Nyní přišli se skvělým nápadem i mladí – jejich program SlidesLive umožní sladit mluvené slovo, fotografie, obrázky nebo video do jednoho příspěvku. Studenti základní školy a gymnázia Open Gate budou sbírat, nahrávat a komplexně zpracovávat vzpomínky svých prarodičů i dalších příbuzných. Vše brzy uvidíte na našich stránkách.

Rozjíždí se Vodafone akademie V následujících dvou měsících se v klubech SENSEN uskuteční další novinka: Vodafone akademie – začínáme s tabletem. Odborní lektoři poradí, v čem je rozdíl proti tradičnímu počítači, jak na dotykové displeje, objasní zásady bezpečného chování na internetu, jak využít bezdrátového spojení atd. Za jeden den se můžete stát docela zručnými znalci tabletů a překvapit zejména své vnuky, kteří si ještě často myslí, že znalosti seniorů skončily u ručního šlehače. A nemusíte mít svou Vzdělání je důležité v každém věku a počítač je dnes již samozřejmým nástrojem pro komunikaci a získávání informací.


O počítačové kurzy je stále velký zájem. Klubům SENSEN nabízíme pro výuku kvalitní počítače, které pomohou seniorům získat další potřebné znalosti a přístup k informačním technologiím.

mašinku, Vodafon věnoval tablety právě pro tento účel. Stejnou modernizaci vám nabídneme na seminářích o finanční gramotnosti. Jak být sebevědomým partnerem finančnímu poradci? Jak získat od banky, pojišťovny, investičního fondu nebo jiné instituce ty nejdůležitější informace? Jaké nejlepší nástroje lze použít na pojištění vkladů? Jaká jsou rizika produktů?

Odpovědi získáte na přehledně zpracovaných projekcích konkrétních případů z finanční praxe. Slyšeli jste o Klubu českých seniorů na Jadranu? Sídlí na Makarské riviéře a nabízí nepřeberné možnosti procházek, vyjížděk na kole, přednášky o zdraví, seznamku, kulturní večery a spoustu dalších aktivit. Ke konzultacím jsou připraveni i lékaři. Klub provozuje cestovní kancelář Vítkovice Tours, náš nový partner. Pro kolektivy klubů SENSEN nabízí zajímavé slevy!

Pomáhat je příjemné A ještě jeden zajímavý námět pro pochmurný únor. Právě v době, kdy se teprve těšíme na jarní slunce, nebývá nálada příliš skvělá. Když se k venkovní nepohodě přidruží ještě samota, je to těžké. Obracíme se na všechny členy našich klubů – nejsou právě tyto dny nejlepší příležitostí, jak se poohlédnout po okolí, zda za některým z oken smutně nesedí opuštěný senior nebo seniorka? Nechcete u nich zazvonit a poptat se na život? Nevylákáte je na besedu, na procházku, do kina? Nepotřebují doprovod k lékaři, na úřad, do obchodu? Právě vy, aktivní senioři, jim můžete nejen pomoci, ale třeba v nich získat nové přátele. 

37

Křížovka O CENY



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v březnovém čísle?

❛ Jak budou média informovat o dění na paralympiádě v Soči.

❛ Novinka zahraniční automobilky pro vozíčkáře.

❛ Rozhovor s výtvarníkem Jiřím Votrubou.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Přejeme vám po celý rok pohodu Luštitelé – výherci: Mobilní telefon: Eva Kodrlová Čapkova 18 716 00 Ostrava-Radvanice

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva DVD s českými filmy 38

DVD 2x Jindřich Plachta: U nás v Kocourkově, Před maturitou Romana Dukátová Milena Coufalová Bukurešťská 2795 Jihlávka 94 390 05 Tábor 588 51 Batelov

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. února na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].


Chcete příbuzným či známým udělat radost?

Podrobnosti v redakci Můžeš

K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží.

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš.

Švýcarský úspěch českých vozíčkářů v curlingu

Recommend Documents