MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA
ÚSTAV ČESKÉHO JAZYKA
Bc. Helena Orálková
Vybrané kapitoly z onomastiky a dialektologie vesnice Gerník (rumunský Banát) (magisterská diplomová práce)
Vedoucí práce: Mgr. Michaela Boháčová, Ph.D. 2013
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně, pouze s vyuţitím pramenů uvedených v seznamu literatury a odborného vedení Mgr. Michaely Boháčové, Ph.D. Ve Vyškově dne 30. dubna 2013 ………………………………………………
2
Na tomto místě chci poděkovat zejména Mgr. Michaele Boháčové, Ph.D., za cenné rady, připomínky, lidský přístup, ochotu a trpělivost při vedení této diplomové práce. Také bych chtěla poděkovat PhDr. Stanislavě Kloferové, Csc., za rady a připomínky při zpracování dialektologické části práce. V neposlední
řadě
chci
poděkovat
rodičům
za
trpělivý
postoj
při
mém
vysokoškolském studiu. Dík patří také všem přátelům, kteří mě při psaní této práce podporovali a motivovali.
3
Slovo autorky... Do Gerníku jsem jela jako účastník programu Helpcamp, na kterém se spolupodílela organizace Člověk v tísni. Tento program pomáhá místním lidem s pracemi jejich denního života, které jsou často fyzicky náročné. Cílem pomoci je omezit odchod obyvatel Gerníku do České republiky nebo do okolních rumunských měst, k němuž dochází kvůli zdejšímu těžkému a fyzicky namáhavému životu. Úbytek obyvatel má za následek pomalé, ale jisté vymírání této největší české vesnice v rumunském Banátu. Nejtěžší a nejdůležitější práce v roce probíhá v Gerníku v červnu a jde o tzv. „seno“. Seno se kosí nejčastěji ještě ručně pomocí klasické kosy, následně se suší, obrací, shrabuje hráběmi a usušené se nakládá na vůz, na němž se sváží do vesnice.. Vůz je v nejčastějším případě tažen koňmi. Po převozu ke stodole se seno skládá do seníku. Jedná se o skutečně fyzicky velmi namáhavou práci a je také nutné podotknout, že tato práce probíhá na polích, která jsou rozlohou nemalá. Práce začíná kolem sedmé hodiny ráno a končí v osm hodin večer nebo i později. Pomocné práce na přelomu srpna a září jsou orientované na sběr brambor. Brambory se vyorávají za pomoci koňského spřežení a vybírají se i třídí ručně. Tato spolupráce Gerníku a organizace Člověk v tísni trvá již několik let a místní obyvatelé si na ni zvykli a pomocníky brigád vřele vítají. Vzhledem k tomu, že Gerničané jsou velice vstřícní a pomoci si váží, mají účastníci brigád neopakovatelnou příležitost poznat do hloubky tvrdý život zdejších obyvatel, ale také jejich srdečnou povahu. Díky této organizované brigádě jsem strávila v roce 2011 celkem dvacet jedna dní v bezprostřední blízkosti českých obyvatel Gerníku. Pobyt mi umožnil získat nesmírně zajímavý materiál, jehož analýzu předkládám v této diplomové práci. Tímto bych chtěla poděkovat všem obyvatelům Gerníku, kteří mi ochotně věnovali svůj čas!
4
OBSAH ÚVOD.................................................................................................................................... 9 1. GERNÍK .......................................................................................................................... 11 Banát a historie Gerníku ...................................................................................................... 11 Vesnice Gerník .................................................................................................................... 12 Jazyk .................................................................................................................................... 13 2. VÝZKUM........................................................................................................................ 15 3. RODNÉ JMÉNO ............................................................................................................. 19 Aspekty volby jmen ............................................................................................................. 19 Vývoj českého antroponymického systému ........................................................................ 20 Rodná jména na základě dotazníků ..................................................................................... 21 Tabulka získaných rodných jmen pomocí dotazníků .......................................................... 21 Muţské podoby jmen .......................................................................................................... 22 Ţenské podoby jmen............................................................................................................ 22 Repertoár jmen v rodinách .................................................................................................. 23 Rodná jména na základě oficiálních dokumentů ................................................................. 26 Tabulka rodných jmen ofic. dokumentu 2011 ..................................................................... 26 Tabulka rodných jmen z let 1851–1853 .............................................................................. 27 Víte, proč vám rodiče dali vaše jméno? .............................................................................. 29 Jste spokojen/ a se svým jménem? ...................................................................................... 30 Závěr .................................................................................................................................... 31 4. HYPOKORISTIKA ......................................................................................................... 32 Tvoření hypokoristik ........................................................................................................... 32 Odvozovací základ .............................................................................................................. 32 Formanty.............................................................................................................................. 33 Alternace.............................................................................................................................. 35 Expresivita ........................................................................................................................... 36 Jaké je vaše oblíbené jméno? .............................................................................................. 37 Tabulky získaných hypokoristik.......................................................................................... 39 Muţská hypokoristika ......................................................................................................... 39 Ţenská hypokoristika........................................................................................................... 40 TVOŘENÍ HYPOKORISTIK ............................................................................................. 41 MASKULINA ..................................................................................................................... 41
5
Uţití oficiální podoby rodného jména ve funkci hypokoristika .......................................... 41 Hypokoristika odvozená z plného základu rodného jména ................................................. 42 Hypokoristika odvozená z redukovaného základu rodného jména ..................................... 42 Hypokoristika odvozená sekundárně ................................................................................... 43 Hypokoristika tvořená od jinojazyčné podoby jména ......................................................... 43 Hypokoristika tvořená kompozicí ....................................................................................... 44 FEMININA.......................................................................................................................... 44 Uţití oficiální podoby rodného jména ve funkci hypokoristika .......................................... 44 Hypokoristika odvozená z plného základu rodného jména ................................................. 44 Hypokoristika odvozená z redukovaného základu rodného jména ..................................... 45 Hypokoristika odvozená sekundárně ................................................................................... 46 Hypokoristika tvořená od jinojazyčné podoby jména ......................................................... 46 Hypokoristika tvořená kompozicí ....................................................................................... 46 Závěr .................................................................................................................................... 46 5. PŘEZDÍVKA .................................................................................................................. 48 Tabulka získaných přezdívek .............................................................................................. 48 Tvoření přezdívek ................................................................................................................ 48 Závěr .................................................................................................................................... 51 6. PŘÍJMENÍ ....................................................................................................................... 52 Vývoj příjmení..................................................................................................................... 52 Původ příjmení .................................................................................................................... 53 Příjmení vzniklá z osobních jmen ....................................................................................... 54 Příjmení vzniklá z apelativ .................................................................................................. 54 Příjmení vzniklá ze slov cizího původu............................................................................... 55 Příjmení vzniklá z místních jmen ........................................................................................ 55 Příjmení získaná na základě dotazníků ................................................................................ 55 Přechylování ........................................................................................................................ 56 Tabulka získaných příjmení pomocí dotazníků ................................................................... 56 Původ příjmení získaných z dotazníků ................................................................................ 57 Příjmení vzniklá z osobních jmen ....................................................................................... 57 Příjmení vzniklá z apelativ .................................................................................................. 57 Příjmení vzniklá ze slov cizího původu............................................................................... 58 Příjmení vzniklá z místních jmen ........................................................................................ 58 Příjmení na základě oficiálního dokumentu z roku 2011 .................................................... 58 6
Tabulka příjmení ofic. dokumentu 2011 ............................................................................. 59 Původ příjmení získaných z ofic. dokumentu 2011 ............................................................ 60 Příjmení vzniklá z osobních jmen ....................................................................................... 60 Příjmení vzniklá z apelativ .................................................................................................. 60 Příjmení vzniklá ze slov cizího původu............................................................................... 61 Příjmení vzniklá z místních jmen ........................................................................................ 62 Závěr .................................................................................................................................... 62 7. JMÉNO PO CHALUPĚ .................................................................................................. 63 Tabulka jmen po chalupě..................................................................................................... 63 Závěr .................................................................................................................................... 64 8. TOPONYMUM ............................................................................................................... 65 Charakteristika materiálu ..................................................................................................... 65 Charakteristika pramenů ...................................................................................................... 66 Stavba hesla ......................................................................................................................... 66 Gerník .................................................................................................................................. 68 Pole ...................................................................................................................................... 72 Les ....................................................................................................................................... 76 Kříţky .................................................................................................................................. 77 Mlýnky ................................................................................................................................ 78 Závěr .................................................................................................................................... 80 9. DIALEKTOLOGIE ......................................................................................................... 82 Vývoj a rozdělení nářečí ...................................................................................................... 83 Česká nářeční v uţším smyslu ............................................................................................. 84 Jihozápadočeská podskupina ............................................................................................... 85 Západočeský úsek ................................................................................................................ 86 Cíl a metoda práce ............................................................................................................... 86 Struktura hesla a tabulky ..................................................................................................... 87 Interpretace získaného jazykového materiálu...................................................................... 89 1.
Výrazy zpracované v podobě hesel .............................................................................. 89
2.
Výrazy zpracované v podobě tabulek ........................................................................ 109
Závěr .................................................................................................................................. 112 ZÁVĚR .............................................................................................................................. 114 POUŢITÁ LITERATURA ................................................................................................ 117 SEZNAMY ........................................................................................................................ 121 7
1. Abecední seznam získaných toponym........................................................................... 121 2. Abecední seznam zkoumaných hesel z ČJA ................................................................. 122 PŘÍLOHY .......................................................................................................................... 124 Fotokopie oficiálního dokumentu z let 1851–1853 ........................................................... 124 Mapa vesnice Gerník .......................................................Chyba! Záloţka není definována. Fotografie ........................................................................Chyba! Záloţka není definována.
8
ÚVOD V první polovině 19. století došlo ke kolonizaci jiţního území Banátu českými obyvateli pocházejícími z oblasti dnešních Čech. Tito přistěhovalci zaloţili české vesnice Bígr, Eibentál, Rovensko, Svatá Helena, Šumice a Gerník a jejich potomci zde ţijí dodnes. Poslední zmíněná vesnice je z hlediska této diplomové práce nejzajímavější, protoţe bude předmětem našeho výzkumu. V rámci pobytu v Gerníku v roce 2011 byl od místních obyvatel získán jazykový materiál, který lze rozdělit do dvou, resp. tří skupin: materiál propriální, a to antroponymický (rodná jména, příjmení, přezdívky, hypokoristika) a toponymický (pomístní jména, názvy místních částí), a materiál apelativní, nářeční. Předmětem této práce je tedy analýza onymického i nářečního materiálu V první kapitole se věnujeme osídlení Banátu českými kolonisty a s tím související historii Gerníku. Také se dozvíme o současném ţivotě obyvatel, o významných společenských a kulturních institucích vesnice a o vlivech, které působí na jazyk českých obyvatel. Další kapitola uvozuje část antroponymickou. Přináší informace o tom, kdy a za jakých okolností byl výzkum osobních jmen pro naši práci uskutečněn, jaký byl průměrný věk dotázaných a také zde představíme dotazník, prostřednictvím něhoţ byla jména i další informace získávány. V dalších kapitolách se postupně budeme věnovat problematice onomastické, a to antroponomastice – rodná jména, hypokoristika, přezdívky, příjmení, jména po chalupě a toponomastice – pomístní a místní jména. Práce je uzavřena kapitolou dialektologickou. Součástí práce jsou i přílohy v podobě okopírovaných dokumentů, ze kterých bude v práci čerpáno, mapy Gerníku a fotografie. V kapitole Rodná jména nastíníme, jaké jsou v Gerníku relevantní aspekty při volbě jmen a také jaká jména jsou zde nejfrekventovanější. Dále se dozvíme odpovědi na otázky ze zkoumaného dotazníku, zda respondenti znají motivaci při volbě svého jména a jestli jsou se jmény spokojeni. Ve čtvrté kapitole si přehledně představíme hypokoristika získaná na základě dotazníků a pokusíme se popsat, jakým způsobem jsou tvořena, k jakým alternacím při jejich tvorbě dochází, a také se zmíníme o jejich expresivitě. Zjistíme i odpověď na další otázku dotazníku, jeţ se týká oblíbených jmen obyvatel Gerníku.
9
V kapitole Přezdívka se pokusíme zjistit, zda je tento druh osobních jmen v Gerníku ţivý, popřípadě jak je jejich vznik motivován. Šestá kapitola bude věnována příjmení. Představíme si historický vývoj příjmení a moţné motivace jejich vzniku. V kapitole budou také všechna získaná příjmení analyzována z hlediska motivace vzniku a způsobu utvoření. Antroponomastickou část práce uzavírá kapitola věnována jménům po chalupě. Získaná jména si uvedeme v přehledné tabulce a pokusíme se určit jednotlivé motivace vzniku. V kapitole věnované toponymům nastíníme po úvodních pasáţích s vysvětlením terminologie charakter získaného materiálu a provedeme jeho toponomastický rozbor. Práce je uzavřena kapitolou věnovanou dialektologii. V jejím úvodu podáváme vývoj a rozdělení nářečí od českých nářečí v uţším smyslu, přes jihozápadočeskou podskupinu aţ k úseku západočeskému spolu s typickými rysy jednotlivých podskupin, neboť ta jsou pro analýzu nářečního materiálu z Gerníku určující. Práce si klade za cíl na základě uvedeného jazykového (propriálního a nářečního) materiálu zjistit, zda je český jazyk v Gerníku stále ţivý, případně jaké jsou jeho charakteristické rysy v prostředí této enklávy.
10
1. GERNÍK Obec Gerník leţí v jihozápadní části Rumunska na území, jeţ se nazývá Banát. Nadmořská výška vesnice je přibliţně 450 aţ 550 m n. m. Dunaj je od Gerníku vzdálen asi 10 km vzdušnou čarou a 15 km od města leţí rumunské město Moldava Nouă. Banát a historie Gerníku Oblast Banátu je na západě ohraničena řekou Tisou, řekou Mureș na severu, jiţními Karpaty na východě a na jihu Dunajem. Banát nenáleţí pouze Rumunsku, ale zasahuje částečně i na území Srbska a Maďarska. Kromě domácích Rumunů a našich krajanů zde najdeme i jiné menšiny, např. Němce, Srby, Maďary, Slováky, Bulhary a další. Toto území je velice multikulturní a projevuje se zde vzájemná tolerance nejen mezi menšinami navzájem, ale také ve vztahu Rumunů jako majority k těmto menšinám. Není výjimkou, ţe se zde dorozumíme nejen rumunsky, ale na určitých místech i jazyky výše zmíněných menšin. Banát1 byl do roku 1552 součástí Uherské říše, v tomto roce ho však dobyli Turci a aţ do začátku 18. století byl pod jejich nadvládou. Roku 1718, jiţ pod vládou habsburské monarchie, byla v Banátu zřízena Militargranze – vojenská hranice, a protoţe území Banátu bylo obydleno jen řídce, bylo potřeba toto území osídlit. Na rovinaté území severu a západu přišli Němci z jiţního Německa, Maďaři, Bulhaři a Slováci. Avšak nejjiţnější hornatá část Banátu byla aţ do počátku 19. století stále pustá, coţ bylo pro rakouské úřady značně nevýhodné, a tak následovaly mimo jiné dvě vlny českého osídlení. Uvádí se dva důvody, proč do této nehostinné krajiny čeští obyvatelé přišli, ty také korespondují s dvěma vlnami osídlení. První vlna osídlenců sem měla přijít na popud dřevopodnikatele z Oravice Magyarlyho, který českým obyvatelům přislíbil osvobození od vojenské sluţby, roboty a daní a také přidělení půdy, a to výměnou za práci pro něj v podobě mýcení lesů, kácení a přepravování dřeva. Těmito přistěhovalci byla roku 1823 zaloţena první česká vesnice Svatá Alţběta (později zanikla) a o rok později Svatá Helena. Magyarly své sliby však nedodrţel a noví osídlenci neměli z čeho ţít, a tak dobrovolně vstoupili do svazku vojenských pohraničářů.
1
Podrobněji se problematice osídlení Banátu českými obyvateli a ţivotem těchto přistěhovalců věnuje Milena Secká v Secká, M.: Češi v rumunském Banátu. In: Češi v cizině č. 8, 1995, s. 92–115.
11
Protoţe zde byl stále nedostatek pohraničních sil, tak druhou kolonizační vlnu iniciovaly jiţ samotné rakouské vojenské orgány. V letech 1827–1828 byly pro tyto účely zaloţeny další české vesnice – Bígr, Eibentál, Rovensko, Šumice i největší zdejší česká kolonie, která je předmětem této práce, Gerník. Odhaduje se, ţe v průběhu první a druhé migrační vlny přišlo do Banátu asi 4000 českých obyvatel, kteří přicházeli z různých částí Čech (tedy ne z Moravy a Slezska). Obec Gerník byla osídlena obyvateli pocházejícími ze západních Čech, především z území leţícího západně od Plzně.2 Přistěhovalci byli hlavně drobní a střední rolníci, chalupníci a zchudlí řemeslníci, kteří se stěhovali z ekonomických a společenských důvodů s vidinou zlepšení jejich ţivotní situace. Ta se bohuţel nenaplnila. A tak vzhledem k charakteru nového osídleného území, těţko přístupného, vzdáleného od hustě obydlených lokací, se všichni kolonisté museli stát soběstačnými hospodáři, zemědělci i řemeslníky. Někteří kolonisté se po zjištění situace v Banátu vrátili zpět do Čech, většina jich však zůstala. Následovala dvě období, kdy Češi nárazově opustili území Banátu. První velké stěhování nastalo v první čtvrtině 20. století, kdy někteří lidé odešli do Ameriky (Argentiny, Brazílie, USA), Srbska a Bulharska (Vojvodovo). V letech 1947–1949 se v rámci repatriace vrátili někteří Češi zpět do vlasti, aby osídlili západočeské, východočeské a jihomoravské pohraničí. Po roce 1990 se stěhování do jiných míst Rumunska nebo návrat do Čech stal běţnou součástí českých obyvatel Gerníku. Ve vesnici se tak velice rychlým tempem sniţuje počet obyvatel a předpokládá se, ţe do několika let všechny české vesnice Banátu zaniknou. Vesnice Gerník Gerník je největší z českých vesnic rumunského Banátu a jako jediný má i vlastní obecní úřad, pod který spadá i nedaleká rumunská vesnice Padina Matei. Dle rumunského správního uspořádání náleţí Gerník k ţupě, tj. územní správní okrsek, Caraș-Severin. Ve vesnici se nacházejí následující kulturní a společenské instituce: Knihovna. Knihovna se nachází v budově kulturního domu. Je velice malá a v podstatě jde o tři velké regály naplněné knihami. Převaţují knihy českých autorů, jsou zde
2
Jednotlivé vesnice, ze kterých čeští obyvatelé Gerníku přišli, jsou uvedeny v příloze – Fotokopie oficiálního dokumentu z let 1851–1853, více informací k této příloze v kapitole Rodná jména, podkapitola Rodná jména na základě oficiálních dokumentů.
12
i knihy o české minulosti, o českém národě, ale i české překlady zahraničních autorů. Téměř všechny knihy se sem dostaly prostřednictvím darů z České republiky, ať od jednotlivců, kteří sem přijeli na dovolenou, tak i díky různým podpůrným programům ze strany České republiky. Počet čtenářů není nijak vysoký, protoţe i v Gerníku jiţ můţeme najít výdobytky moderní techniky, tj. počítače a internet, kterým mladá generace dává přednost před četbou knih, a starší generace preferuje sledování televize. Počítač je v jednotlivých domácnostech zatím výjimkou, a tak knihovna slouţí alespoň jako společenská instituce, ve které se schází mladá generace a společně tráví čas na počítačích, především pak hraním her. Knihovna slouţí i jako informační centrum, a to díky zdejšímu zaměstnanci, který je zároveň i gernickým kronikářem a aktérem zdejšího společenského ţivota. Kulturní dům. V kulturním domě je velký sál, kde se pořádají různé kulturní a společenské akce (svatby, taneční zábavy, doţínky apod.). V roce 2011 se zde připravovala instalace stálé výstavy o Češích v Banátu. Kostel. V obci je římskokatolický kostel, který byl zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Byl postaven spolu s farou jiţ v padesátých letech 19. století. Prvním farářem zde byl František Unteiting. Ten do Banátu přišel v roce 1863 a ve všech šesti českých vesnicích provedl soupis českých obyvatel.3 Škola. Byla postavena v letech 1852–1853. Prvním kvalifikovaným učitelem zde byl Vincenc Zamouřil, který byl také dobrý muzikant, a tak ve vesnici zaloţil první kapelu. Dnes je ve škole do třetí třídy povinně vyučován český jazyk, v dalších letech základní školy je povinný rumunský jazyk a český je vyučován pouze jako nepovinný. Jazyk Mateřský jazyk českých obyvatel Gerníku se ve vesnici udrţel dodnes nejen kvůli nepřístupné poloze vesnice, a tím omezené komunikaci obyvatel s okolím, ale také díky hrdosti zdejších českých kolonistů na svůj původ a tedy neustálé uţívání českého jazyka jako jazyka mateřského. V kontaktu s českým jazykem byli obyvatelé Gerníku vţdy také prostřednictvím školní výuky a kázání v kostele.
3
Viz kapitola Rodná jména.
13
Vlivem politické situace v minulosti se toto území postupně dostalo do nadvlády cizích jazyků, jako je němčina, rumunština, maďarština i jazyk srbocharvátský. Čeští přistěhovalci se však nenechali ovlivnit a svůj jazyk si zachovali v téměř nezměněné podobě. Nejvíce patrný je vliv cizího jazyka (dnes hlavně rumunštiny) na podobě oficiálních jmen a příjmení českých obyvatel vesnice. Krajané mají tendenci udrţovat počeštěná jména a příjmení, která si s sebou přenesli z Čech, avšak vlivem rozdílnosti některých hlásek jednotlivých jazyků není moţné, aby tato jména zůstala zachována v původní české podobě (i kdyţ vlivem historických událostí v některých případech poněmčené). V období po druhé světové válce se dokonce projevila snaha všechna jména a příjmení porumunštit, nakonec k tomu však nedošlo. To má za následek, ţe původně jedno příjmení se dnes vyskytuje v mnoha variantách, a to z důvodů zápisů do matriky rumunskými matrikáři, kteří neovládali český jazyk, a do jmen se tak dostaly rumunské jazykové prvky. To zapříčinilo i značné problémy. Není výjimkou, ţe matka má v dokladech uvedenou jinou podobu příjmení neţ její dítě, coţ pak působí značné komplikace při styku s úřady. Čeští obyvatelé Gerníku však nepřihlíţejí k oficiální podobě svých jmen a příjmení a v prostředí vesnice pouţívají výhradně původní česká jména a příjmení.
14
2. VÝZKUM Výzkum probíhal v rumunské obci Gerník v roce 2011, a to ve dnech od 18. 6. do 30. 6. a od 2. 9. do 10. 9. Výzkum byl prováděn na základě níţe uvedeného dotazníku. Jednotlivé dotazníky byly vyplňovány s tazateli individuálně, naskytla se tak jedinečná moţnost získat veškeré potřebné informace. Někteří respondenti byli velice vstřícní, snaţili se podat co nejvíce informací a projevovali o výzkum zájem. Někteří lidé, nutno podotknout, ţe menšina, na dotazníky odpovídat nechtěli, protoţe se báli zneuţití informací v České republice se slovy, ţe jim to jejich děti ţijící v Čechách zakázaly. Dotazník byl sestaven z následujících otázek: 1. Jaké je Vaše křestní jméno? Proč Vám dali rodiče takové jméno? 2. Jaké je Vaše příjmení? 3. Váš věk? 4. Umíte rumunsky?
ANO / NE
5. Jste MUŢ nebo ŢENA? 6. Jaké je Vaše občanství a Vaše bydliště (název vesnice)? 7. V kterém roce přišla Vaše rodina do Rumunska? 8. Kolikátá generace zde jiţ jste? 9. Jste spokojen/a s Vaším jménem? A. Pokud ano, proč? B. Pokud ne, proč? A jak byste se jinak chtěl/a jmenovat a proč? 10. Jak Vás oslovovali/ oslovují: A. rodiče - v kladných situacích (kdyţ Vás chtějí pochválit) - v záporných situacích (kdyţ se na Vás zlobí) - v neutrálních situacích (běţné zavolání). B. prarodiče - v kladných situacích (kdyţ Vás chtějí pochválit) - v záporných situacích (kdyţ se na Vás zlobí) - v neutrálních situacích (běţné zavolání)
15
C. vrstevníci (kamarádi stejně staří jako vy) - v kladných situacích (kdyţ Vás chtějí pochválit) - v záporných situacích (kdyţ se na Vás zlobí) - v neutrálních situacích (běţné zavolání) 11. Máte nějakou přezdívku? A. Ne. B. Ano. Jakou? Kdo ji vymyslel? Na základě čeho jste ji dostal/a? 12. Jak se jmenuje/ jmenoval/a: -Vaše matka?
Proč toto jméno dostala?
- Váš otec?
Proč toto jméno dostal?
- Vaše babička ze strany matky?
Proč toto jméno dostala?
- Vaše babička ze strany otce?
Proč toto jméno dostala?
- Váš dědeček ze strany matky?
Proč toto jméno dostal?
- Váš dědeček ze strany otce?
Proč toto jméno dostal?
13. Máte dítě/ děti? Jak se jmenují? A po kom/ proč toto jméno dostaly? - dcery: - synové: 14. Jaké je Vaše oblíbené jméno? A proč? - dívčí: - chlapecké: Celkově bylo sesbíráno 55 dotazníků, z toho je zastoupeno 23 muţů a 22 ţen. Výběr respondentů probíhal náhodně, ale byla snaha obsáhnout celou věkovou škálu obyvatel vesnice Gerník. Dotazník byl samozřejmě vyplňován pouze s českými obyvateli vesnice. Průměrný věk dotázaných ţen je 46 let, muţů 43 let, celkový věkový průměr dotázaných je tedy 44 let. Tabulka s přehledem věku respondentů VĚK
POČET RESPONDENTŮ
RESPONDENTŮ
MUŢSKÝCH
ŢENSKÝCH
10
---
1
CELKEM 1
16
11
---
1
1
12
2
---
2
13
---
1
1
14
2
---
2
16
---
1
1
17
1
1
2
18
1
---
1
20
1
---
1
21
---
1
1
24
---
1
1
27
1
---
1
30
---
1
1
41
1
---
1
47
1
1
2
48
---
1
1
50
---
1
1
52
2
1
3
53
---
1
1
54
---
2
2
55
1
---
1
56
2
---
2
57
1
1
2
60
1
---
1
64
1
---
1
67
---
1
1
68
1
---
1
71
---
2
2
76
---
1
1
78
1
1
1
81
1
---
1
82
---
1
1
85
1
---
1
17
CELKEM
23
22
55
43
46
44
VĚKOVÝ PRŮMĚR
18
3. RODNÉ JMÉNO Rodné jméno, tj. jméno po zrodu, je jedním ze dvou základních členů české antroponymické soustavy (spolu s příjmením). Je to jméno nedědičné, které je vybíráno kaţdému jedinci individuálně a má oficiální a úřední charakter.4 Rodná jména lze roztřídit na jména: a) muţská – v češtině nejčastěji zakončená na souhlásku; Alois, František, Jan, Josef, Karel, Václav b) ţenská – v češtině nejčastěji zakončená na samohlásku; Anna, Johana, Kateřina, Marie c) obourodá – tato jména se v našem výzkumu nevyskytují, coţ dokládá, ţe se objevují jen zřídka, jedná se například o jména René, Nikola. Aspekty volby jmen Mezi základní aspekty volby jmen řadí Knappová5 aspekty právní, jazykové a mimojazykové. Z publikace této autorky – přední znalkyně současné české antroponomie – budeme taktéţ vycházet při třídění našeho nasbíraného materiálu. Vzhledem ke sloţitosti a rozdílnosti aspektů jazykových a právních v České republice a v Rumunsku se dále zaměříme především na aspekty mimojazykové, které z výše zmíněných hledisek nabízejí také nejrozmanitější škálu moţností při výběru rodného jména. Podle vyhodnocení odpovědí na otázku z dotazníku Víte, proč vám rodiče dali takové jméno? je zřejmé, ţe v Gerníku se při výběru jména uplatňuje aspekt rodinných zvyklostí. Ve velké míře se zde pojmenovávají jménem kmotra chlapci a dívky dostanou jméno své kmotry. Méně zastoupena je zvyklost pojmenovávat syna po otci a dceru po matce, popřípadě syna po dědečkovi a dceru po babičce. Současně s aspektem rodinným se však uplatňuje i vliv jazykový. Z vyhodnocených dotazníků je zřejmé, ţe v Gerníku se při pojmenování chlapců uplatňuje pouze šest jmen muţských (Alois, František, Jan, Josef, Karel, Václav) a čtyři jména ţenská (Anna, Johana, Kateřina, Marie). Obyvatelé Gerníku tato jména povaţují za charakteristicky 4
Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 205. 5 V následující podkapitole budeme vycházet především z Knappová, M.: Jak se bude vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, 2006, s. 24–36, ale budeme brát v potaz i publikaci Knappová, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: Academia, 1989.
19
česká, respektive za staročeská6 a jejich neustálou a opakovanou volbou pro své děti tak dle svého přesvědčení prokazují své národní cítění. V minulosti bylo moţné dle jména poznat sociální postavení pojmenovaného, byla jména typická pro krále, šlechtu, poddaný lid i pro vojáky a sedláky. Podle jména bylo také moţné rozpoznat obyvatele z města či vesnice. Na výběr jména má vliv i vzdělání rodičů, Knappová uvádí, ţe rodiče se základním vzděláním volí spíše jména tradiční, která jsou povaţována původem za česká, i kdyţ ve skutečnosti původem česká nejsou. Obyvatelé Gerníku, kteří mají většinou vzdělání základní, toto tvrzení Knappové potvrzují (viz předchozí odstavec), i kdyţ významnou roli při volbě rodných jmen u nich hraje status národnostní menšiny. Knappová také uvádí, ţe i přesto, ţe se dnes neuplatňuje volba jména podle sociálního postavení, tak se výjimečně s touto motivací můţeme setkat, a to například u rodičů pracujících v zemědělství, kteří volí často jména vyskytující se v zemědělském prostředí především na počátku 20. století, jedná se o jména – Václav a Josef. Obě jména se vyskytovala i v našich dotaznících a vzhledem k tomu, ţe celá vesnice je odkázána na obţivu prostřednictvím zemědělství, lze tento pojmenovací trend v Gerníku potvrdit. Vývoj českého antroponymického systému Před 13. stoletím panovala při pojmenování jedinců jednojmennost.7 Jméno bylo pečlivě voleno, neboť mělo řadu funkcí – kromě toho, ţe jedince bezpečně identifikovalo, mělo také funkci svého nositele chránit nebo o něm něco vypovídat, například, ţe pojmenovaný je silný nebo chytrý. Přestoţe se dříve volila jména v závislosti na původu pojmenovaného z města nebo vesnice a také v závislosti na sociálním postavení, jména jako Jan, Anna a Kateřina byla volena bez ohledu na původ jejich nositele. Za typicky venkovská jména byla od 14. stol. povaţována Václav a Kateřina. Velké změny proběhly aţ v 18. století vlivem kultu Panny Marie a sv. Josefa, kdy se značně rozšířila jména Marie a Josef. Dále se objevují jména jako Karel a František v důsledku kanonizace barokních světců a tato původně typicky městská jména pronikají i na venkov. Co se týče oblíbenosti jmen od 13. stol. do první poloviny 19. stol., tak se mezi nejčastěji vyskytovanými jmény objevila i jména z našeho 6
Tato jména však nemají český původ, jedná se především o jména hebrejská, německá a další. Téměř kaţdý dotázaný však při vyplňování dotazníku hrdě prohlásil, ţe jeho jméno je ,,staročeské“ nebo ,,typicky české“ apod. 7 V následující kapitole budeme vycházet z Knappová, M.: Jak se bude vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, 2006, s. 17–24.
20
gernického výzkumu, jsou to muţská jména Jan, Václav, Josef, František a Karel, z ţenských jmen Anna, Kateřina a Marie. Tato jména si udrţela vedoucí postavení i v době národního obrození a jsou uţívána dodnes. Rodná jména na základě dotazníků Pomocí dotazníků se nám podařilo získat celkem čtyřicet pět jmen, z toho dvacet tři muţských a dvacet dva ţenských. Při vyplňování dotazníků jsme došli k zjištění, ţe původem čeští obyvatelé Gerníku rozlišují rumunskou a českou podobu svého jména. V prostředí vesnice však slouţí za dorozumívací jazyk čeština, tedy i rodná jména jsou pouţívaná v české podobě a na otázku po jméně a příjmení obyvatelé automaticky řekli českou podobu těchto antroponym. Z muţských jmen bylo v dotaznících nejvíce zastoupeno jméno Josef a o poznání méně měla zastoupení jména Karel a Václav. Pouze dva respondenti se jmenovali Jan a jména Alois a František se vyskytla pouze v jediném případě. U ţenských jmen nebyl tak velký rozdíl v zastoupení jednotlivých jmen, jako tomu bylo u muţů. Nejpočetnější jméno v dotaznících bylo Marie, které přímo následovala Anna s Kateřinou, a pouze ve dvou případech se objevilo jméno Johana. Tabulka získaných rodných jmen pomocí dotazníků MUŢSKÁ POČET ŢENSKÁ JMÉNA
ZÁSTUPCŮ
JMÉNA
POČET ZÁSTUPCŮ
Alois
1
Anna
7
František
1
Johana
2
Jan
2
Kateřina
5
Josef
12
Marie
8
Karel
4
Václav
3
CELKEM
23
CELKEM
22
Při výkladu významu jednotlivých jmen získaných pomocí dotazníků budeme vycházet z knihy Jak se bude vaše dítě jmenovat?8 Jedná se o publikaci, která se u nás nejobsáhleji věnuje problematice rodného jména, a tedy i následující komentáře jsou vztaţeny především k situaci v České republice. 8
Knappová, M.: Jak se bude vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, 2006.
21
Muţské podoby jmen ALOIS. Toto jméno se častěji vyskytuje u starší generace, dnešní mladí rodiče je vybírají pro své děti zřídka. Původ jména je pravděpodobně z francouzského jména Louis, které je obdobou německé podoby Ludvík, tj. slavný bojovník. FRANTIŠEK. Toto jméno italského původu je oblíbené v obou generacích. Otec svatého Františka z Assisi (pův. jm. Giovanni Bernardone) nazýval Francesko (pro jeho znalosti francouzštiny), coţ v překladu znamená Francouzek, z germánského základu frank(o), tj. svobodný muţ. JAN. Více neţ sto let jedno z nejoblíbenějších muţských jmen. Jan je jedna z variant německého Johan, které je hebrejského původu a znamená bůh je milostivý. Rumunská varianta jména je Ioann. Německou domáckou podobou jména Johan je Hans, na základě kterého se v českém prostředí pouţívají domácí obdoby jména Jan jako Honza, Honzík, Honzíček ad. JOSEF. Jméno se u nás rozšířilo především v 18. století a jeho obliba trvá dodnes. Jedná se o biblické jméno hebrejského původu, které se vykládá jako on (bůh) přidá, rozhojní. Podle domácké italské podoby Beppe se do českého prostředí dostala velmi často pouţívaná domácká podoba Pepa a od ní odvozené další tvary jako Pepík, Pepek, Pepča ad. Rumunská varianta jména je Iosif. KAREL. Stále oblíbené jméno. Toto jméno pochází ze staroněmecké podoby kar(a)l, která znamená (svobodný) muţ, chlap. Vlivem vlády Karla Velikého se z tohoto jména stalo označení panovnické funkce, v češtině na něj navazuje apelativum král. VÁCLAV. Jedno z nejrozšířenějších jmen u nás. Jedná se o české jméno slovanského původu, znamená více slavný. Má na 140 hypokoristik, z nichţ některá jsou uţívána rovněţ jako příjmení. Ţenské podoby jmen ANNA. Stále velice oblíbené jméno. Jedná se o jméno hebrejského původu, které znamená milostná, milostiplná. Rumunská varianta jména je Ana.
22
JOHANA. Jméno Johana, které k nám proniklo přejetím německého jména Johana, není v našem prostředí tolik oblíbené jako druhá varianta německého výchozího jména, kterou je Jana. Jedná se o ţenskou podobu k Jan, které znamená bůh je milostivý a je to taktéţ jméno hebrejského původu. V staré češtině se pouţívalo Johanka. KATEŘINA. Toto ţenské jméno je u nás velice oblíbené. Jeho základ je jiţ snad z dob egyptských, avšak je řeckého původu a vykládá se jako čistá, cudná, mravná. Rumunská varianta jména je Ecaterina. MARIE. Vlivem mariánského kultu se toto jméno u nás rozšířilo především v 18. století a svou popularitu si drţí dodnes. Jeho staročeská podoba je Maří, jméno je biblického původu a nejasného významu. Rumunská varianta jména je Maria. Tabulka rodných jmen dle původu PŮVOD JMÉNA
ŢENSKÁ JMÉNA Druhy jmen
francouzský hebrejský italský německý řecký slovanský
---
Počet jmen
MUŢSKÁ JMÉNA Druhy jmen
Počet jmen
Celkový počet jmen
0
Alois
1
1
2
Jan, Josef
2
4
---
0
František
1
1
Johana
1
Karel
1
2
Kateřina
1
---
0
1
---
0
Václav
1
1
Anna, Marie
V tabulce jsou stručně shrnuty a znázorněny poznatky našeho výzkumu, ze kterého vyplynulo, ţe v získaném materiálu jsou nejvíce zastoupena jména hebrejského původu, dále následují jména německého původu a pouze v jednom případě jsou zastoupena jména francouzského, italského, řeckého a slovanského původu. Repertoár jmen v rodinách Při tak malém počtu různých jmen se vyskytují rodiny, kde jsou jména zastoupena vícekrát, jak ilustruje následující příklad: Respondentka Kateřina (48 let) má sourozence se
23
jmény Marie, Jan, Josef a Václav. Rodiče se jmenují Johana a Václav. Babička ze strany matky se jmenovala Kateřina a dědeček Jan. Prarodiče ze strany otce nesli jména Marie a Josef. Respondentka má dcery, které se jmenují Anna, Johana, Marie a Kateřina, a synové se jmenují František, Josef, Karel a Václav. Pro přehled následuje tabulka. Jména
Sourozenci
Rodiče
Prarodiče
Děti
Celkem
1
1
1
2
1
1
2
1
1
3
1
1
ANNA 1
JOHANA KATEŘINA 1
MARIE FRANTIŠEK JAN
1
1
JOSEF
1
1
KAREL 1
VÁCLAV
1
2 1
3
1
1
1
3
Celkem
18
V rodině o devatenácti členech (vč. paní Kateřiny) se tak opakuje devět jmen, tedy v průměru více neţ dva lidé mají stejné jméno. Tento jev však není v Gerníku ojedinělý, naopak je velice častý. Pro názorné porovnání s předcházející rodinou si představme rodinu paní Marie (52 let), která má sestru Annu a bratry Jana, Karla a Václava. Její rodiče se jmenují Johana a Štefan. Prarodiče ze strany matky se jmenovali Marie a Karel a ze strany otce Johana a Karel. Děti paní Marie jsou nositeli jmen Josefina, Karel a Václav. Pro přehlednost následuje opět tabulka. Jména ANNA
Sourozenci
Rodiče
Prarodiče
Děti
1
1 1
JOHANA
1
2 1
JOSEFINA 1
MARIE JAN
1
KAREL
1
Celkem
1 1 1
2
1
4
24
1
ŠTEFAN
1
1
VÁCLAV
1
Celkem
2 13
V této rodině je čtrnáct osob (vč. paní Marie) s osmi různými jmény. Tedy statisticky 1,6 lidí má stejné jméno. Unikátnost jmen zvyšují dvě propria, Josefina a Štefan, které se dnes jiţ nevyskytují v Gerníku často, Josefina (vč. varianty Jozefina) se objevuje v devíti a Ștefan (vč. varianty Stefan) v jedenácti případech. Dalším příkladem můţe být rodina pana Josefa (60 let), který má bratra Karla a sestry Annu, Johanu, Kateřinu a Marii. Rodiče se jmenovali Marie a Ignát, přičemţ jméno Ignát není pro Gerník typické, dnes se zde jiţ neobjevuje. Babičky pana Josefa se obě jmenovaly shodně Kateřina. Dědeček ze strany matky byl Václav a ze strany otce Josef. Děti respondenta se jmenují Anna, Marie a Josef. Jména
Sourozenci
ANNA
1
JOHANA
1
KATEŘINA
1
MARIE
1
Celkem
Děti
Celkem
1
2 1
2 1
3 1
3 1
1
JOSEF VÁCLAV
Prarodiče
1
IGNÁT KAREL
Rodiče
1
1
2 1
1
1 17
V tomto případě připadá na osmnáct členů rodiny osm jmen. Tedy víc neţ dva lidé mají shodné jméno. V této rodině ozvláštňuje repertoár jmen otec dotázané se jménem Ignát. Na základě uvedeného porovnání je patrné, ţe v průměru dva lidé jedné rodiny mají totoţné jméno. Také je zřejmé, ţe ne všechna jména jsou ve všech rodinách stejně zastoupena, i kdyţ se například jedná o jména ve vesnici dosti populární. Například jméno Karel je u rodiny pana Josefa a paní Kateřiny zastoupeno pouze jednou, ale v rodině paní Marie hned čtyřikrát.
25
Rodná jména na základě oficiálních dokumentů Kromě materiálu, který jsme získali prostřednictvím dotazníků, máme k dispozici i oficiální seznam obyvatel obce Gerník z roku 2011. Díky tomuto seznamu tak můţeme uvést současnou oficiální podobu jmen a příjmení ve vesnici. Tabulka rodných jmen ofic. dokumentu 20119 MUŢSKÁ
POČET
ŢENSKÁ
POČET
JMÉNA
ZÁSTUPCŮ
JMÉNA
ZÁSTUPCŮ
ALOIS
6
ANA
51
ALOIZ
1
ANNA
2
CAROL
23
ANCA
4
FERDINAND
2
BARBARA
3
FRANCISC
39
BARBORA
1
FRANȚ
1
CAROLINA
4
IANDA
1
CATARINA
1
IOAN
4
ECATERINA
22
ION
9
IOANA
8
IOSIF
71
IOHANA
15
IOZEF
1
IOSEFINA
3
KAROL
1
IOZEFINA
6
STEFAN
3
MARIA
69
ȘTEFAN
8
TEREZIA
3
VASILE
13
VERONA
1
VENȚĂL
1
VERONICA
2
VENTEL
7
VENȚEL
34 CELKEM
195
CELKEM
225
Z tabulky je patrné, ţe se některá jména vyskytují vícekrát, ale v pozměněné formě. Důvodem je snaha udrţet tradici českých jmen, která je však ovlivněna rumunským prostředím, díky němuţ vznikají některé netradiční podoby jmen.
9
Fotokopii oficiálního dokumentu z roku 2011 nemám povoleno zveřejnit.
26
Dále se nám podařilo získat český přepis německy psaného matričního dokumentu z let 1851–1853.10 Podle komentáře, který je u českého překladu přiloţen, tyto matriky našel na rumunských farnostech Dr. Stanislav Šoupal, CSc., který do Banátu přišel v roce 1982 a na téma české menšiny v rumunském Banátu napsal na FF KU svou diplomovou práci. Při překladu matrik zjistil, ţe je napsal František Unzentig, český kněz z České Třebové, který sem přišel v roce 1863. Tyto německy napsané matriky pořídil po třiceti pěti letech ţití v této krajině, a to ve všech šesti českých vesnicích rumunského Banátu. Taktéţ z této listiny můţeme vyčíst číslo stavení, kde daná osoba ţila, jméno a příjmení dotyčného spolu s rokem narození, který však není uveden u všech zápisů. U většiny osob je zaznamenáno i místo narození, které se nejčastěji nachází na českém území. Z toho je tedy patrné, z jakých míst české vlasti do rumunského Banátu lidé přišli. Zápisy v matrice nejsou psány podle abecedy, ale podle čísla domu. Všechny dospělé osoby stejného čísla domu jsou zapsány vedle sebe, coţ nám podává další zajímavou informaci, kdo s kým ţil. Příjmení ţen je psáno v podobě za svobodna. Poslední údaj, který se v matrice uvádí, je počet dětí jednotlivých párů. Tabulka rodných jmen z let 1851–1853 MUŢSKÁ
POČET
ŢENSKÁ
POČET
JMÉNA
ZÁSTUPCŮ
JMÉNA
ZÁSTUPCŮ
ANDRIAS
1
ANNA
28
ANTON
6
ALŢBĚTA
1
DANIEL
1
BARBARA/ BARBORA
14
DOROTA/ FILIP
2
DOROTHA/
4
DOROTHEA
10
FRANCISKUS
1
ELISABETHA
3
FRANZ
11
EWA
1
GEORG
1
FRANCIZSKA
1
IGNATZ
2
HELLENAA
1
JAKOB
12
JOSEPHA
5
JOHANN
30
KAROLINA
1
Viz příloha Fotokopie oficiálního dokumentu z let 1851–1853.
27
JOSEF/ JOSEPH/ JOSEPHE
25
KATARINA/ KATERINA
19
5
LOISA
1
5
MAGDALENA
3
MARTIN
5
MARIA/ MARIE
27
TOMAS
2
WENZEL
19
KARL MATEUS/ MATHEUS/ MATHIAS
MARGARETHA/ MARGHARETA ROSARIA/ ROZARIA TEREZIA/ THEREZIA VERONIKA/ WERONICA VICTORIA
CELKEM
125
CELKEM
4 5 3 3 1 129
Nejpočetněji zastoupeno z muţských jmen bylo jméno Johann se třiceti zástupci. V počtu dvaceti tří následovalo jméno Joseph. Objevily se také jeho varianty, a to Josephe a Josef, které byly zastoupeny vţdy pouze jedním členem. Jméno Wenzel mělo devatenáct výskytů, Franz jedenáct zástupců plus jeden jmenovec s variantou Franciskus. Více neţ deset pojmenovaných mělo jméno Jakob, v šesti případech se dotyčný jmenoval Anton a pětkrát Karl. Ostatní jména byla zastoupena v malém počtu, maximálně třemi zástupci. Z ţenských jmen bylo nejvíce zastoupeno jméno Anna s dvaceti osmi zástupkyněmi. Jen o jednu jmenovkyni méně mělo jméno Maria s jedním případem varianty Marie. Devatenáct zástupkyň mělo jméno Katarina a dvě z toho měly podobu Katerina. Posledním ţenským jménem, které mělo více neţ deset nositelek, bylo jméno Barbora, jeţ se dvakrát vyskytlo v podobě Barbara. Další ţenská jména byla zastoupena většinou pouze v jednom případě.
28
Víte, proč vám rodiče dali vaše jméno? Na otázku z dotazníku Proč vám dali rodiče vaše jméno? odpověděla většina respondentů, tj. 25, ţe své jméno dostali po svém kmotrovi/ kmotře. V Gerníku je tato tradice stále ţivá, pokud se narodí holčička, má vţdy kmotru, pokud chlapec, má kmotra. Neexistuje tedy varianta, ţe by například chlapec měl za kmotru ţenu, a naopak. Podle našeho výzkumu i v ostatních případech vţdy platí, ţe chlapec dostane jméno po muţi, dívka po ţeně. Nevyskytuje se zde tedy varianta přechylování muţských jmen na ţenská a naopak, například chlapec nedostane přechýlením jméno Jan po kmotře jménem Jana. Dále se v dotaznících uplatňovalo pojmenování podle dědečka/ babičky, tato varianta se však jiţ nevyskytovala tak často, jako tomu bylo v předchozím případě. Tímto výběrem jména bylo pojmenováno pouze pět respondentů. Dva respondenti byli pojmenováni podle svátku, na který byli narozeni, dítě si tzv. přineslo jméno na svět. U dalších dvou respondentů se shodně vyskytlo stejné jméno u otce i kmotra a u maminky a kmotry. V jednom případě se dokonce vyskytla shoda jména u otce, dědečka i kmotra. Další dotázaný je maminkou pojmenován Jan, protoţe se jí toto jméno líbí. Respondent Josef dostal své jméno na základě předpokladu, ţe jeho jméno bude ochraňovat rodinu11. Tato motivace výběru jména se vyskytovala jiţ ve 13. století, kdy výběr jména nebyl zaloţen na základě líbivosti, ale aby jméno, resp. jeho nositel z řad světců například ochraňoval rodinu, chránil před nepřízní osudu, před nemocemi a podobně. Pouze čtyři respondenti ze všech dotázaných nevěděli, čím byl motivován výběr jejich jména. Následující tabulka přehledně uvádí jednotlivé motivace výběru jména i s počtem jejich zástupců. Tabulka motivací při výběru jména respondentů MOTIVACE VÝBĚRU
MUŢSKÁ
ŢENSKÁ
JMÉNA
JMÉNA
JMÉNA
CELKEM
KMOTR/A
11
14
25
DĚDEČEK/ BABIČKA
3
2
5
11
K tomuto motivu pojmenování viz Knappová, M.: Jak se bude vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, 2006, s. 17.
29
2
1
3
1
1
2
1
1
2
0
1
1
1
0
1
OCHRÁNCE RODINY
1
0
1
MAMINCE SE LÍBILO
1
0
1
NEVÍ
4
0
4
TATÍNEK/ MAMINKA NAROZEN/A NA SVÁTEK (daného jména) TATÍNEK/ MAMINKA I KMOTR/ A BABIČKA I KMOTRA TATÍNEK I DĚDEČEK I KMOTR
Jste spokojen/ a se svým jménem? Další otázka našeho výzkumu byla, zda jsou respondenti se svým jménem spokojeni. Devatenáct respondentů odpovědělo, ţe ano. Dalších šest dotázaných uvedlo, ţe kdyţ ho dostali, tak jim nic jiného nezbývá. S tím souvisí i odpověď dalších pěti dotázaných, kteří uvedli, ţe se jim jejich jméno líbit musí. Tři Josefové a dvě Anny shodně uvedli, ţe se jim jejich jména líbí vzhledem k vysoké četnosti výskytu tohoto jména ve vesnici. Další nositel jména Josef je se svým jménem spokojen, protoţe se jedná o jméno svatého. Jinému pojmenovanému Josefovi se toto jméno líbí, jak je uvedeno v předchozí podkapitole, z důvodu, ţe ochraňuje rodinu a musí si ho tedy váţit. Respondent Jan je se svým jménem spokojen vzhledem k výskytu jména v pohádkách a k velkému mnoţství hypokoristik, které od něj lze tvořit, dotázaný sám uvádí jména Jenda, Honza, Jeník. Jedna respondentka uvedla jako důvod své spokojenosti se jménem, ţe je na něj jiţ zvyklá. Pět dotázaných neumělo na tuto otázku odpovědět. Nespokojená se svým jménem byla pouze jedna dotázaná, a to nositelka jména Kateřina, která za důvod své nespokojenosti uvedla posměchy v mládí ze strany dětí, ţe je hloupá Káča. Své jméno by změnila na jméno Marie nebo Anka. Dalo by se předpokládat, ţe změnit své jméno budou chtít především zástupci nejmladší generace, proto je překvapivé, ţe dotyčné je 79 let. Následující tabulka přehledně uvádí poznatky našeho výzkumu ohledně spokojenosti respondentů s jejich jmény.
30
Tabulka spokojenosti respondentů s jejich jménem MUŢSKÁ
ŢENSKÁ
JMÉNA
JMÉNA
2
4
6
4
1
5
3
2
5
0
1
1
1
0
1
OCHRÁNCE RODINY
1
0
1
KRÁSNÉ JMÉNO
1
0
1
ZVYK
0
1
1
NEVÍ
3
2
5
NELÍBÍ
0
1
1
DŮVOD SPOKOJENOSTI KDYŢ JSEM HO DOSTAL/ A … MUSÍ ČASTO POUŢÍVANÉ JMÉNO STEJNÉ JMÉNO JAKO MÁ MAMINKA STEJNÉ JMÉNO JAKO MÁ SVATÝ
CELKEM
Závěr Výzkum rodných jmen v Gerníku ukázal, ţe je zde v současnosti pro pojmenování lidí vyuţíván velice omezený repertoár jmen. Na základě 45 dotazníků jsme získali pouze šest jmen muţských (Alois, František, Jan, Josef, Karel, Václav) a čtyři jména ţenská (Anna, Johana, Kateřina, Marie). Vliv na tuto situaci mají především rodinné zvyklosti pojmenovávat děti po jejich kmotrech. Při volbě jména se také uplatňují aspekty jazykové (ve smyslu národnostním), obyvatelé Gerníku se snaţí především zachovávat jména, která povaţují za ,,staročeská“, čímţ dle svého tvrzení prokazují národní cítění a příslušnost k českému národu. Většina dotázaných také uvedla, ţe je se svým jménem spokojena nebo ţe se svým jménem musí být spokojena, kdyţ jim bylo přiděleno.
31
4. HYPOKORISTIKUM Hypokoristika jsou domácké, mazlivé či jiné obměny oficiálních vlastních jmen. Tyto neoficiální podoby jmen jsou uţívány především v prostředí neformálním, tj. v prostředí rodinném a přátelském.12 Funkci hypokoristik můţe zastávat oficiální podoba rodného jména (Josef, Karel, Anna), dále jména, která jsou danému jménu formálně blízká (Dana pro jména Daniela, Dagmara), nebo domácká podoba jiného jména (Karel je nazýván Vaškem). Jako hypokoristika jsou pouţívány i cizojazyčné podoby jmen, které mohou být v podobě základní nebo hypokoristické (Pavel – Paolo, František – Fero z Ferenc). Často se ve funkci hypokoristika pouţívá také cizí výslovnostní podoba daného jména (David – Dave [dejv], Michal – Michel [majkl]). Některá hypokoristika stojí na samém rozhraní mezi hypokoristiky a přezdívkami. V našem výzkumu se vyskytla pouze hypokoristika odvozená od oficiální podoby příslušného rodného jména.13 Tvoření hypokoristik Hypokoristika se tvoří kompozicí či derivací,14 u hypokoristik našeho výzkumu je však zastoupen pouze druhý způsob tvoření, který je také v české slovotvorbě běţnější. K odvozování dochází pomocí sufixů nebo prefixů, při tvoření hypokoristik se ale prefixace vyskytuje ojediněle, o čemţ svědčí i výsledky našeho výzkumu, ve kterém se tento typ tvoření vůbec neobjevil. Všechna získaná hypokoristika byla tedy utvořena sufixací. Odvozovací základ Pro tvoření hypokoristik můţe jako odvozovací základ slouţit plný základ rodného jména, popřípadě hypokoristika. Spojením plného základu rodného jména s příslušným sufixem vznikla v našem výzkumu například hypokoristika Janda, Janek, Johanka, Kateřinka.
12
Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 172. 13 Knappová, M.: K proměnám systému hypokoristik. In: Onomastické práce IV. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2000, s. 209–215. 14 V následující kapitole o tvoření hypokoristik budeme vycházet především z Knappová, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: Academia, 1989, s. 30–37.
32
Odvozovacím základem pro vznik hypokoristika můţe být také redukovaný základ rodného jména nebo hypokoristika. Tím můţe být: -
začátek jména – dochází k odtrţení koncového morfému a k připojení sufixu; hypokoristika Franta (z František), Káča (z Kateřina);
-
konec jména – vynecháním první nebo i druhé slabiky jména, u sloţených jmen odtrţením první části jména, vzniká redukovaný základ, ke kterému se připojí příslušný sufix; Lojza (z Alois);
-
střed jména – odtrţením první slabiky a zakončení slova vzniká redukovaný základ, ke kterému se opět připojí sufix. V našem výzkumu se tento případ neobjevil. Jsou tak utvořena například hypokoristika Lexa a Saša (z Alexandr).
-
další způsob vzniku redukovaného základu za účelem utvoření hypokoristika je například vynechání středové části jména a případné připojení sufixu. Takto vzniklé hypokoristikum se v našem výzkumu neobjevilo, je tak derivováno například hypokoristikum Fána (z Františka).
-
hypokoristika jako Honza (od Jan) a Pepa (od Josef), případně Pepča (od Josefína), jsou hypokoristika, která vznikla z jinojazyčného základu (Honza od německého domácího Hans, Pepa od italské domácí podoby Beppe).
-
dalším moţným tvořením hypokoristik je i zdvojování prvních slabik jmen, tzv. reduplikace; ţenské hypokoristikum Nána (z Anna).
Formanty Ke vzniku hypokoristik dochází pomocí sufixů, které jsou připojovány k výše zmíněným základům, ať jiţ k plným, či redukovaným. Sufixem můţe být i tzv. sufix nulový. V tomto případě se k základu jména nepřipojuje ţádný formant. Takový případ se v získaných dotaznících nevyskytl. Nulový sufix se objevuje například u hypokoristik Tom (z Tomáš) a Kris (z Kristýna). U muţských hypokoristik se v dotaznících vyskytly následující sufixy: -a: Alois – Lojza, František – Franta, Josef – Józa; -ca: Václav – Venca15; -či: Karel – Korči; -da: Jan – Janda/ Jenda; -ek: Jan – Janek, Václav – Vašek; 15
Dle Knappová, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: Academia, 1989, s. 33. Je moţná i varianta, ţe hypokoristikum Venca je odvozeno příponou -a ze starší podoby jména Venceslaus.
33
-ík: Alois – Lojzík, Karel – Karlík; -na: Václav – Véna16; -y: Karel – Kory17. U šesti muţských jmen se objevilo třináct hypokoristik, které byly utvořeny osmi různými formanty. Nejvíce muţských hypokoristik bylo odvozeno formantem -a, po dvou zastoupeních měly sufixy -da, -ek, -ík. Ostatní formanty se objevily pouze v jediném případě -ca, -či, -na, -y. U odvození hypokoristik se v sedmi případech uplatnil redukovaný základ jména a pouze čtyři hypokoristika vznikla z plného základu rodného jména. U ţenských hypokoristik se v dotaznících vyskytly sufixy: -ána: Marie – Mariána; -ánka: Marie – Mariánka; -ča: Kateřina – Káča; -ica18: Marie – Marica; -ka: Anna – Anka, Johana – Johanka, Kateřina – Kateřinka; -uška: Marie – Maruška; -yna: Kateřina – Kátyna; -ynka: Anna – Nanynka; -y: Kateřina – Káty. U ţenských podob těchto jmen se ve dvou případech objevily sufixy -ka, -ynka a -y, ostatní sufixy, -ána, -ánka, -ica, -ča, -uška, -yna, se vyskytly pouze jednou. Většina ţenských hypokoristik byla utvořena od plného základu jména. Ze čtyř ţenských jmen získaných v dotaznících bylo odvozeno třináct různých hypokoristik, a to devíti různými sufixy. V porovnání s muţskými sufixy je tedy ,,ţenský“ repertoár přípon bohatší, přičemţ počet muţských a ţenských vytvořených hypokoristik je shodný, tj. třináct hypokoristik. Sufix -y byl jako jediný shodně pouţit u derivace hypokoristik ţenských i muţských, jedná se o tzv. obourodý sufix, který se uplatňuje při tvoření hypokoristik pro obě pohlaví,
16
Dle Knappová, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: Academia, 1989, s. 33. Je moţná i varianta, ţe hypokoristikum Véna je odvozeno příponou -a ze starší podoby jména Venceslaus (podobně jako hypokoristikum Venca). 17 Hypokoristikum Kory se v našem výzkumu vyskytlo pouze u jediného dotázaného, jednalo se o muţe ve věku 81 let, který také uvedl, ţe umí mluvit srbsky. V srbštině je pravděpodobně i původ tohoto netypického hypokoristika, které nemá zastoupení v českém ani rumunském prostředí. Moţná je také varianta, ţe podoba Kory byla odvozena na základě hláskové podoby s rumunským muţským jménem Corin [korin]. Dotázaný také uvedl, ţe svého malého syna, který se také jmenuje Karel, označovali podobou Korčík. 18 Sufix -ica je nářeční variantou sufixu -ice, nedošlo zde k přehlásce a > e.
34
tj. ţenské i muţské. V našem výzkumu se vyskytl pouze tento obourodý sufix a utvořil hypokoristika Kory (z Karel), Nány (od Anna) a Káty (od Kateřina). Specifickou skupinou hypokoristik jsou ta, která jsou zakončena na -i/ -y. Této problematice se více věnuje ve svém článku Miloš Dokulil19, kde uvádí dvě moţnosti, jak tato hypokoristika mohla vzniknout. Jako první způsob jejich vzniku uvádí přejetí sufixu -i z němčiny, coţ bylo časté především ve 30. letech 19. století. Takto vznikly například podoby Pepi (z Josef), Toni (z Antonín), Kristy (z Kristýna), Klári/ y (z Klára). V druhé polovině 19. století se vlivem módy začala objevovat hypokoristika zakončená na -y dle trendu anglických domácích podob. Tak se začaly vyskytovat dublety, například původně německou podobu Toni bylo moţná zapsat dle anglického vzoru i jako Tony. Většina hypokoristik zakončených na -i/ -y však vznikla tzv. krácením, při němţ došlo ke ztrátě koncové slabiky slova (například Franti z František). Taková jména mohla vzniknout jednak ze jmen sloţených, ve kterých byla první část zakončena na -i/ -y, nebo z hypokoristik derivovaných deminutivními příponami typu -ynka, -inek, -ička, -íček ad. Ze sloţených jmen vzniklo odtrţením první části jména například osobní jméno Vladi (z Vladimír). Příklad hypokoristika odvozeného pomocí deminutivní přípony je podoba Lojzi (z Lojzík). Hypokoristika vzniklá krácením ze základních podob jmen jsou například Davi (z David), Marti (z Martina). Ve výzkumu se takový typ tvoření pro tuto podobu jmen se zakončením na -i/ -y neobjevil. U jmen, u kterých nelze uplatnit výše zmíněné postupy vzniku hypokoristik zakončených na -i/ -y, lze usuzovat, ţe vznikla obdobně jako hypokoristika zakončená sufixem -a, například Mili z Milena. Alternace Při derivaci hypokoristik dochází k samohláskovým a souhláskovým alternacím. U hypokoristik našeho výzkumu se vyskytly tyto alternace: -
samohláskové alternace:
-
krácení: á > a: Václav – Vašek;
-
19
dlouţení:
Dokulil, M.: Domácké podoby rodných a příbuzenských jmen na -i (y). Naše řeč, 59, 1976, č. 1, s. 13–20.
35
a > á: Kateřina – Káča/ Kátyna/ Káty; o > ó: Josef – Józa; -
změna samohlásky: á > é: Václav – Véna20; e > 0, tzv. zániková alternace: Karel – Karlík;
Expresivita Sufixy nesou různé stupně expresivity a ty od nich přebírají jimi odvozená hypokoristika. Míra expresivity souvisí s členěním sufixů na primární a sekundární. U hypokoristik našeho výzkumu je nejpočetnější skupina sufixů primárních, u muţských jmen to jsou -a, -ca, -či, -da, -ek, -ík, -na, -y, u ţenských -ána, -ica, -ča, -ka, -na, -yna. Sekundární sufixy -ánka, -uška, -ynka se realizovaly pouze při tvoření ţenských hypokoristik, u muţských jmen se nevyskytly ţádné. Většina hypokoristik utvořených primárními sufixy ztrácí expresivní zabarvení a je pociťována neutrálně (například hypokoristikum Anka ze jména Anna). Sufixy sloţené, sekundární, mají snahu vyjadřovat vyšší míru expresivity, neţ je tomu u sufixů primárních. Adresáti našeho výzkumu však toto expresivní rozlišení nepociťují a i hypokoristika odvozená pomocí sufixů sekundárních pociťují jako neutrální i záporná. Expresivní přípony lze rozdělit do následujících třech skupin. Jednotlivé příklady hypokoristik k daným skupinám jsou přiřazeny tak, jak je v dotaznících uvedli sami respondenti: -
meliorativní sufix, tj. deminutivní, zjemňující. Lze sem zařadit např. sufix -ík: Karel – Karlík. Z ţenských sufixů to je -ka: Kateřina – Kateřinka. Dále -ánka: Marie – Mariánka, -uška: Marie – Maruška.
-
augmentativní sufix, tj. pejorativní, zveličující. Z ţenských sufixů -ána: Marie – Mariána. U muţských hypokoristik se nevyskytl ţádný sufix, který by respondent pociťoval výhradně negativně.
-
ztráta citového zabarvení. Kromě výše zmíněných sufixů deminutivních jsou všechny ostatní sufixy uvedené v dotaznících pociťovány jejich nositeli neutrálně, například u feminin přípona -ka: Anna – Anka, Johana – Johanka, u maskulin přípona -a: František – Franta, Alois – Lojza.
20
Viz poznámka pod čarou k hypokoristiku Véna v podkapitole Formanty.
36
Expresivita hypokoristik je velice relativní a závisí na mnoha aspektech. Citové zaujetí jedince je ovlivněno komunikační situací, vztahem mezi mluvčím a adresátem nebo intonací promluvy. Rozdíly ve vnímání expresivity se také liší v závislosti na nářeční oblasti. Obyvatelé Gerníku v mnoha případech nepociťují rozdílné expresivní zabarvení jednotlivých sufixů, a tak je většina hypokoristik pouţívána shodně ve všech emočních situacích. Jaké je vaše oblíbené jméno? Na tuto otázku měli respondenti uvést jakékoliv jméno, které se jim nejvíce líbí. Vzhledem k tomu, ţe dotázaní nejčastěji uvedli hypokoristikum na místo předpokládané oficiální podoby jména, je záměrně tato otázka zařazena do kapitoly o hypokoristikách, aby byla zachována autenticita nasbíraného materiálu. Jako podobu oblíbeného ţenského jména uvedli dotázaní v devíti případech hypokoristikum a pouze tři jména uvedli v oficiální podobě (Anna, Josefína, Martina), celkem se respondenti zmínili o sedmi různých ţenských jménech. Oproti ţenským jménům byla muţská jména uvedena kromě hypokoristik Frantík a Pepa v základní oficiální podobě, v dotaznících se objevilo sedm hypokoristik utvořených od pěti různých muţských jmen. Na otázku Jaké je vaše oblíbené jméno? neodpovědělo z 45 respondentů 21, coţ je téměř polovina dotázaných, a čtyři dotázaní uvedli, ţe se jim líbí všechna jména. Tabulka s oblíbenými jmény MUŢSKÁ
POČET
ŢENSKÁ
POČET
JMÉNA
ZÁSTUPCŮ
JMÉNA
ZÁSTUPCŮ
DAVID
1
ANČA
1
FRANTÍK
3
ANIČKA
2
FRANTIŠEK
2
ANKA
1
JOSEF
10
ANNA
1
KAREL
2
JOHANKA
1
PEPA
1
JOSEFÍNA
2
TOMÁŠ
2
KRISTÝNKA
1
MARIÁNKA
2
MARTINA
1
MARUŠKA
3
37
CELKEM
21
PEPČA
1
TEREZKA
2
CELKEM
18
Ze získaných hypokoristik se čtyřikrát uplatnil sufix -ka, a to vţdy jen u ţenských hypokoristik (Anka, Johanka, Kristýnka, Terka). Ve dvou případech se vyskytl sufix -ča, který se taktéţ uplatnil pouze u ţenských hypokoristik (Anča, Pepča). Sufixy -ánka (Mariánka), -ička (Anička) a -uška (Maruška) byly zastoupeny pouze v jediném případě. Jako muţské oblíbené jméno uvedli dotázaní v podobě hypokoristik podoby Frantík (z František), u kterého se uplatnil sufix -ík, a Pepa (od Josef), ostatní muţská jména byla uvedena v oficiální podobě. Vzhledem k tomu, ţe se výše uvedené sufixy objevily ve spojitosti hypokoristik nebo jmen, která se dotázaným líbí, lze usuzovat, ţe všechny uvedené sufixy jsou pociťovány výhradně pozitivně.
38
Tabulky získaných hypokoristik Muţská hypokoristika OFICIÁLNÍ GENERACE PODOBA JMÉNA Rodiče 1. ALOIS
2. FRANTIŠEK
3. JAN
Lojza
Lojza
Lojza
Vrstevníci
Lojza
Lojza
Rodiče
Lojza Franta
Franta
Franta
Prarodiče
Franta
Franta
Franta
Vrstevníci
Franta
Franta Janda, Janek, Jenda Janda, Janek
Franta Janda, Janek
Janda, Janek
Janda, Janek
Josef, Józa
Josef, Józa
Rodiče
Janda, Janek
Prarodiče
Janda, Janek Janda, Janek, Jenda Josef, Józa
Rodiče
Josef, Józa
Josef
Josef
Vrstevníci
Josef, Józa
Josef, Józa Karel, Kája, Kory
Josef, Józa
Prarodiče Vrstevníci
6. VÁCLAV
Janda, Janek
Prarodiče
Rodiče 5. KAREL
NEGATIVNĚ NEUTRÁLNÍ ZABARVENÁ SITUACE SITUACE Lojzík, Lojza Lojzík, Lojza
Prarodiče
Vrstevníci
4. JOSEF
POZITIVNĚ ZABARVENÁ SITUACE Lojzík, Lojza
Rodiče Prarodiče Vrstevníci
Karel, Karlík, Karel, Kory Kory, Korči Karel, Karlík, Karel, Kory Karel, Kory Kory Karel, Kory Karel, Kory Karel, Kory Václav, Václav, Vašek, Václav, Vašek, Vašek, Venca Venca Venca Václav, Václav, Venca Václav, Venca Venca, Véna Václav, Vašek, Václav, Vašek, Václav, Vašek, Venca Venca Venca
39
Ţenská hypokoristika OFICIÁLNÍ GENERACE PODOBA JMÉNA 1. ANNA
Rodiče Prarodiče Vrstevníci
2. JOHANA
Rodiče Prarodiče Vrstevníci Rodiče
3. KATEŘINA Prarodiče
Vrstevníci 4. MARIE
Rodiče
Prarodiče Vrstevníci
POZITIVNĚ ZABARVENÁ SITUACE Anna, Anka, Nána, Nány, Nanynka Anna, Anka, Nána, Nanynka Anna, Anka, Nána, Nány Johanka, Johana Johanka Johana Káča, Kátyna Káča, Kateřina, Kateřinka, Kátyna Káča, Kateřina, Káty, Kátyna Marica, Mariánka, Marie Marica, Mariánka, Marie, Maruška Marie, Mariánka
NEGATIVNĚ ZABARVENÁ SITUACE Anna, Anka, Nána, Nanynka
NEUTRÁLNÍ SITUACE Anna, Anka, Nána, Nány, Nanynka
Anna, Anka, Anna, Anka, Nána, Nanynka Nána, Nanynka Anna, Anka, Nány Johanka, Johana Johanka Johana Káča, Kátyna
Anna, Anka, Nány Johanka Johanka Johana Káča, Kátyna
Káča, Kateřina, Káča, Kateřina, Kátyna Kátyna Káča, Kateřina, Káča, Kateřina, Káty Káty Marica, Mariána, Marie
Marica, Marie
Marica, Marie
Marica, Marie
Marie
Marie
40
TVOŘENÍ HYPOKORISTIK Získaný hypokoristický materiál třídím do následujících skupin: 1. Oficiální podoba rodného jména ve funkci hypokoristika. 2. Hypokoristika odvozená z plného základu rodného jména. 3. Hypokoristika odvozená z redukovaného základu rodného jména. 4. Hypokoristika odvozená sekundárně.21 5. Hypokoristika tvořená od jinojazyčné podoby jména. 6. Hypokoristika tvořená kompozicí.
MASKULINA Uţití oficiální podoby rodného jména ve funkci hypokoristika Z šesti získaných oficiálních podob muţských jmen je jich polovina, tedy tři, pouţívána ve funkci hypokoristika. Jedná se o jména Josef, Karel a Václav. Uţívání oficiálních podob rodných jmen ve funkci hypokoristika podle expresivity kontextu ukazuje následující tabulka. POZITIVNĚ ZABARVENÁ SITUACE
NEGATIVNĚ ZABARVENÁ SITUACE
NEUTRÁLNÍ SITUACE
RODIČE
Josef, Karel, Václav
Josef, Karel, Václav
Josef, Karel, Václav
PRARODIČE
Josef, Karel, Václav
Josef, Karel, Václav
Josef, Karel, Václav
VRSTEVNÍCI
Josef, Karel, Václav
Josef, Karel, Václav
Josef, Karel, Václav
Z tabulky jasně vyplývá, ţe pokud jsou oficiální podoby křestních jmen pouţívány ve funkci hypokoristik, pak se tato podoba uplatňuje ve všech emočně zabarvených i neutrálních situacích.
21
Jedná se o hypokoristika, která jsou odvozena z hypokoristik. Například ze jména Kristýna vzniklo reduplikací hypokoristikum Kiki. A z tohoto hypokoristika vzniklo sufixací hypokoristikum další, například Kikča.
41
Hypokoristika odvozená z plného základu rodného jména Sufix -da Hypokoristikum Janda utvořené od jména Jan pouţívají všechny tři generace ve všech třech emočních situacích. Odvozeninu Jenda (z Jan) pouţívají pouze vrstevníci a rodiče dotázaného nositele tohoto jména. Na adresáta tato podoba jména působí ze strany rodičů především negativně, ale od vrstevníků toto hypokoristikum pociťuje pozitivně. Sufix -ek Hypokoristikum Janek odvozené od jména Jan pouţívají všechny tři generace v emočních situacích kladných, záporných i neutrálních. Sufix -ík Tvar Karlík (z Karel) pouţívají pouze rodiče a prarodiče dotázaného. Nositel toto hypokoristikum pociťuje kladně.
Hypokoristika odvozená z redukovaného základu rodného jména Sufix -a Tímto sufixem byla vytvořena tři hypokoristika, coţ je v rámci muţských hypokoristik největší počet zastoupení v rámci jednoho sufixu. Vznikla tak odvozenina Lojza (z Alois), kterou pouţívají všechny tři generace ve všech emočních situacích. V našem výzkumu je pouze jeden respondent jménem František, který uvedl, ţe je všemi generacemi ve všech situacích označován jediným hypokoristikem a tím je Franta. Odvozeninu Józa (z Josef) pouţívají především rodiče a vrstevníci dotázaného, ti toto antroponymum také pouţívají ve všech emočních situacích. Prarodiče dotázaného pouţívají tuto podobu pouze v situacích pociťovaných adresátem kladně. Sufix -ek Hypokoristikum Vašek (z Václav) pouţívají rodiče a vrstevníci dotázaného. Adresát je odvozeninou Vašek označován v situacích kladných, neutrálních i záporných.
42
Sufix -ík Při vzájemném porovnání uţití tohoto sufixu u hypokoristika Karlík a Lojzík je evidentní, ţe zatímco hypokoristikum Karlík (hypokoristikum odvozené z plného základu rodného jména Karel) je uţíváno výhradně v situacích pociťovaných kladně, tak hypokoristikum Lojzík (z Alois) je rodiči pouţíváno ve všech emočních situacích. Generace prarodičů a vrstevníků tuto podobu jména nepouţívá. Sufix -na Tento sufix22 se uplatnil pouze u jednoho muţského hypokoristika, kterým je Véna (z Václav), a to pouze v pozitivních situacích. Tato podoba je pouţívána pouze generací prarodičů. Sufix -y Od antroponyma Karel se v dotaznících vyskytla podoba Kory23 a je pouţívána všemi třemi generacemi v situacích kladných, záporných i neutrálních.
Hypokoristika odvozená sekundárně Sufix -ca Tímto sufixem utvořená odvozenina Venca (z hypokoristika Véna odvozeného dle Knappové24 od jména Václav) se objevuje u všech třech generací ve všech situacích. Sufix -či Podoba Korči je derivována od hypokoristika Kory (z Karel). Toto hypokoristikum se objevilo pouze v generaci rodičů a pouze v kladně pociťované situaci.
Hypokoristika tvořená od jinojazyčné podoby jména V dotaznících se nevyskytlo ţádné hypokoristikum utvořené tímto způsobem. 22
Knappová, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: Academia, 1989, s. 33. Více v podkapitole Formanty. 23 Více v podkapitole Formanty. 24 Knappová, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: Academia, 1989, s. 33. Více v podkapitole Formanty.
43
Hypokoristika tvořená kompozicí Taktéţ tento způsob tvoření hypokoristik se v dotaznících neobjevil.
FEMININA
Uţití oficiální podoby rodného jména ve funkci hypokoristika Všechna čtyři ţenská jména, která jsme pomocí dotazníků získali, jsou pouţívána v oficiálních podobách i ve funkci hypokoristik. Jsou to jména Anna, Johana, Kateřina, Marie. Následující tabulka názorně předkládá uţívání oficiálních podob jmen ve funkci hypokoristika v závislosti na emočním prostředí. POZITIVNĚ ZABARVENÁ SITUACE
NEGATIVNĚ ZABARVENÁ SITUACE
NEUTRÁLNÍ SITUACE
Anna, Johana, Marie
Anna, Marie
Anna, Marie
PRARODIČE
Anna, Kateřina, Marie
Anna, Kateřina, Marie
Anna, Kateřina, Marie
VRSTEVNÍCI
Anna, Johana, Kateřina, Marie
Anna, Johana, Kateřina, Marie
Anna, Johana, Kateřina, Marie
RODIČE
Z tabulky je patrné, ţe pokud oficiální podobu jména některá generace pouţívá, pak ve všech třech emočních situacích. Výjimkou je jméno Johana, kterou generace rodičů dotázané pouţívá pouze v situacích pociťovaných kladně. Generace rodičů pouţívá také nejmenší počet jmen v jejich oficiální podobě jako hypokoristika. Nejvíce oficiálních podob jmen ve funkci hypokoristik pouţívá generace vrstevníků dotázaných.
Hypokoristika odvozená z plného základu rodného jména Sufix -ána Podobu Mariána (z Marie) pouţívají pouze rodiče respondentky a pouze v negativně zabarveném kontextu.
44
Sufix -ánka Tento sufix se objevil pouze u hypokoristika Mariánka (z Marie), které je uţíváno pouze v situacích vnímaných pozitivně. Toto hypokoristikum se vyskytlo u všech tří generací. Sufix -ica Tento sufix utvořil hypokoristikum Marica (z Marie), které je pouţíváno generací rodičů a prarodičů v situacích kladných, záporných i neutrálních. Sufix -ka Vlastní jméno Johanka (z Johana) pouţívají pouze rodiče a prarodiče dotázané. Tato odvozenina se v dotaznících objevovala u příslušných generací ve všech emočních kontextech. Odvozenina Kateřinka (z Kateřina) je pouţívána výhradně v situacích pozitivně zabarvených. Toto hypokoristikum pouţívají pouze prarodiče dotázané. Sufix -uška Tento sufix se vyskytl v jediném případě, a to u hypokoristika Maruška (z Marie), které pouţívají pouze prarodiče dotázané v kladných situacích.
Hypokoristika odvozená z redukovaného základu rodného jména Sufix -ča Hypokoristikum Káča (z Kateřina) je v dotaznících uvedeno u všech věkových kategorií v situacích kladných, neutrálních i záporných. Sufix -yna Tento sufix tvoří ze jména Kateřina podobu Kátyna, která je rodiči a prarodiči pouţívána v situacích kladných, záporných a neutrálních. U generace vrstevníků se tato odvozenina pouţívá pouze v situacích pozitivně zabarvených. Reduplikace Ze jména Anna dochází zdvojením konsonantu a vokálu z druhé slabiky jména a následným
dlouţením
vokálu
ke
vzniku
hypokoristika
Nána.
Takto
vzniklé
hypokoristikum pouţívají všechny tři generace, avšak generace vrstevníků je pouţívá 45
pouze v situacích kladných, kdeţto generace rodičů a prarodičů pouţívá tuto odvozeninu ve všech třech emočně zabarvených situacích.
Hypokoristika odvozená sekundárně Sufix -ynka Od hypokoristika Nána, které je reduplikací utvořené od jména Anna, vzniklo touto příponou hypokoristikum Nanynka. Takto utvořená podoba jména se vyskytla pouze u generace rodičů a prarodičů, kteří je uvedli v situacích kladných, neutrálních a záporných. Sufix -y Taktéţ od podoby jména Nána (z Anna) vzniklo příponou -y hypokoristikum Nány. Tuto podobu jména uvedla dotázaná u generace rodičů a vrstevníků, kteří danou odvozeninu pouţívají v situacích kladných nebo neutrálních.
Hypokoristika tvořená od jinojazyčné podoby jména V dotaznících se takto vzniklé hypokoristikum neobjevilo.
Hypokoristika tvořená kompozicí Tento typ tvoření hypokoristik se taktéţ v dotaznících nevyskytl.
Závěr V rámci výzkumu bylo sesbíráno třináct hypokoristik utvořených od šesti různých muţských jmen a třináct hypokoristik odvozených od čtyř jmen ţenských. U hypokoristik našeho výzkumu se uplatnil pouze derivační slovotvorný způsob, nebyla tedy sesbírána ţádná hypokoristika utvořená kompozicí. Při derivaci bylo pouţito pouze osm sufixů u muţských hypokoristik a devět sufixů u ţenských hypokoristik. Sufix -y byl pouţit u obou rodů, celkově se tedy při tvorbě hypokoristik uplatnilo pouze šestnáct sufixů. Při porovnání tohoto počtu sufixů s počtem
46
sufixů sesbíraných v bakalářské práci Hypokoristika a přezdívky Vyškovska25, v rámci níţ bylo shromáţděno 25 maskulinních a 33 femininních sufixů, je patrné, ţe počet sufixů pouţívaný v Gerníku pro odvozování hypokoristik je značně omezený. Omezené mnoţství sufixů můţe souviset s dalším poznatkem výzkumu, a to tím, ţe obyvatelé Gerníku nepociťují rozdílné expresivní zabarvení jednotlivých sufixů, a tak je většina hypokoristik pouţívána shodně ve všech emočních situacích. Tedy není potřeba pouţívat velké mnoţství sufixů, které by tvořily nová hypokoristika určené různým emočním situacím.
25
Orálková, H.: Hypokoristika a přezdívky Vyškovska. (Bakalářšká diplomová práce) Brno: FF MU, 2010. Vedoucí práce: Mgr. Čornejová, M., Ph. D.]
47
5. PŘEZDÍVKA Jedná se o jméno doplňkové, které charakterizuje osobu na základě jeho povolání, vlastností, původu apod. Můţe být doprovázeno pozitivním, nebo negativním hodnocením.26 Tabulka získaných přezdívek Následující tabulka uvádí přezdívky sesbírané na základě dotazníků. Celkový počet těchto získaných jmen je jedenáct, přičemţ dotazník vyplňovalo čtyřicet pět lidí. Z toho je patrné, ţe uţívání tohoto druhu vlastního jména není v Gerníku nijak rozšířené. MUŢSKÉ PŘEZDÍVKY
ŢENSKÉ PŘEZDÍVKY
Barta
Kasírka
Kristián
Košpejc
Mizerik Mudra Muzikant Pičpa Spája Šárple Zelí CELKEM:
9
2
Tvoření přezdívek K přezdívkám mají svou neoficiální a neúřední povahou blízko hypokoristika, a to v takové míře, ţe se hranice mezi těmito dvěma druhy antroponym někdy zcela stírá. Čím se od sebe do jisté míry přezdívky a hypokoristika liší, je jejich funkce a způsob tvoření. Často je velice těţké rozpoznat, o jaký druh z výše zmíněných vlastních jmen se jedná, typickým příkladem přezdívky27 je například jméno Květák pro jméno Květoslava, které je
26
Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 354. 27 Typické příklady hypokoristik viz v kapitole Hypokoristika.
48
vytvořeno z ţenského jména sufixem -ák, a sice na pozadí obecného jména květák (druh zeleniny), toto apelativum však nemá k osobě nositelky ţádný věcný vztah.28 Svatopluk Pastyřík ve své monografii29 současná antroponyma rozděluje na: 1. standardizovaná, oficiální, tj. rodná jména a příjmení; 2. nestandardizovaná, neoficiální, tj. hypokoristika a přezdívky. Pomocí těchto dvou druhů protikladných antroponym vytváří dvě protínající se osy, ve kterých znázorňuje, jakým způsobem hypokoristika a přezdívky vznikají. V jeho pojetí lze přezdívky, stejně jako hypokoristika, tvořit z rodných jmen i z příjmení. Takto vzniklé přezdívky/ hypokoristika dále dělí na stylisticky neutrální a expresivní. Pastyřík přezdívky rozděluje na dvě hlavní skupiny. Do první skupiny řadí přezdívky vzniklé jako proprializovaná apelativa (Šípek). Druhou skupinu vyděluje na několik podmnoţin, patří sem jména po chalupě, anagramy (Lukáš – Šákul), připodobeniny (k apelativům: Kateřina – Kartridž, k propriím: Lenka – Lenin), zkomoleniny (Eva – Evoropáč), onymická spojení (rytmicko-rýmová: Lenice opice, determinační). Knappová ve své studii uvádí dva způsoby, kterými přezdívky vznikají:30 1. Při derivaci rodného jména dochází k hláskovým změnám a výsledný tvar je často shodný s apelativy, která však nijak blízce s danými proprii nesouvisí, resp. shodují se formálně pouze některou svou částí. Přezdívka tohoto charakteru byla v dotaznících zaznamenána u muţského jména Filip, ze kterého po derivaci vznikl tvar Filé (apelativní ekvivalent ryba bez kostí). Z ţenského jména Kateřina vzniklo derivací ve dvou případech apelativum Kachna. 2. V druhém případě vznikají přezdívky na základě rýmování, slovíčkaření. Například Lenice – Opice. Přezdívku lidé získávají v průběhu ţivota, někteří lidé mohou dostat za svůj ţivot přezdívek několik, jiní mají jen jednu a nesou si ji celý ţivot. Převaţují však lidé, kteří
28
Vzhledem k tomu, ţe přezdívky jsou stále nedostatečně probádanou onymickou kategorií a současný stav bádání o tomto druhu vlastního jména je téměř stejný, jako tomu bylo při zpracovávání materiálů pro mou bakalářskou práci, ve které jsem se problematice přezdívek taktéţ věnovala, tak následující dva odstavce přebírám ze své bakalářské diplomové práce Hypokoristika a přezdívky Vyškovska [Orálková, H.: Hypokoristika a přezdívky Vyškovska. (Bakalářšká diplomová práce) Brno: FF MU, 2010. Vedoucí práce: Mgr. Čornejová, M., Ph.D.] 29 Pastyřík, S.: Studie o současných hypokoristických podobách rodných jmen v češtině. Hradec Králové: Gaudeamus, 2003, s. 83–89. 30 Knappová, M.: K proměnám hypokoristik. In: Onomastické práce IV. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2000, s. 209–215.
49
ţádnou přezdívku nikdy neměli, o čemţ svědčí i náš výzkum, kdy z celkového počtu 45 respondentů má přezdívku pouze 10 lidí, tedy necelá čtvrtina dotázaných. Kdyţ toto číslo porovnáme s poznatky výzkumu z bakalářské práce Hypokoristika a přezdívky Vyškovska31, kde ze 196 lidí mělo přezdívku 64 dotázaných, tedy nositelem tohoto druhu vlastního jména byla třetina respondentů, tak dojdeme k závěru, ţe přezdívky jsou sice ţivou součástí našeho antroponymického systému, ale nejsou nijak významněji v populaci rozšířeny a v oblasti Gerníku je počet nositelů přezdívek téměř zanedbatelný.32 Motivace vzniku přezdívek Motivace vzniku přezdívek je různá, Knappová33 uvádí pět základních skupin, podle kterých můţe být vznik jednotlivých přezdívek motivován (tyto skupiny se dále rozčleňují na další podskupiny), jedná se o motivaci rodným jménem nebo příjmením nositele. Dále přezdívky označující tělesné, či duševní/ charakterové vlastnosti svého nositele. A jako pátou moţnost uvádí symbolické přezdívky motivované aktuálními událostmi. V našem výzkumu se vyskytly především přezdívky, které Knappová zařazuje do skupiny jmen motivovaných aktuálními událostmi, i kdyţ v našem případě se nejedná o události aktuální, ale naopak jde o události, které se staly jiţ před mnoha lety a postupem času se vţily. Přezdívku Zelí dostal respondent téměř před čtyřiceti lety, kdyţ jako osmnáctiletý chlapec dostal od rodičů přikázáno koupit zelí a na místo toho peníze s kamarády v hospodě propil. Respondent Bouda chodil za dívkou, jejíţ otec se jmenoval Barta, toto jméno okolí převzalo a začalo tak označovat dotázaného z našeho výzkumu. Další jméno Kasírka dostala dotyčná podle své rodinné situace, protoţe její manţel vybíral třicet let peníze na zvýšení vodního proudu pro pouţití vodních mlýnků. Taktéţ podle rodinné situace byla motivována přezdívka Spája odvozená z rumunského slova znamenající ten, kdo je bohatý, rodina získala toto označení, protoţe měla hodně krav a koní. Dále do této skupiny antroponym patří jméno Kristián, nejedná se o rodné jméno dotyčného, ale o přezdívku odvozenou z ţenského jména Kristýna, které nosí respondentova kamarádka ţijící v Čechách.
31
Orálková, H.: Hypokoristika a přezdívky Vyškovska. (Bakalářšká diplomová práce) Brno: FF MU, 2010. Vedoucí práce: Mgr. Čornejová, M., Ph.D. 32 Nutné je podotknout, ţe většina výzkumů zaměřených na přezdívky probíhá hlavně na základních a středních školách, kdeţto náš výzkum zahrnul všechny generace a z jedenácti získaných přezdívek pouze jedna patřila respondentovi mladšímu čtyřiceti let, konkrétně třináctiročnímu chlapci. 33 Knappová, M.: Tvorba přezdívek stále ţivá. In: 12. slovenská onomastická konferencia a 6. seminár Onomastika a škola. Prešov 1996, s. 121–125.
50
Do kategorie přezdívek, jejichţ vznik byl motivován duševními, charakterovými a jinými vlastnostmi respondenta, lze zařadit jméno Šárple znamenající v překladu z rumunštiny do češtiny had a v Gerníku toto jméno označuje zlého člověka. Knappová do této skupiny řadí také přezdívky vzniklé na základě zálib a koníčků, z našeho výzkumu této skupině odpovídá vlastní jméno Muzikant, které zdědil dotyčný respondent po svém otci muzikantovi. Na základě fyzických předpokladů nositele vzniklo antroponymum Pičpa. Jedná se o slovo z rumunštiny, které označuje člověka malého vzrůstu. Obměna příjmení Mizera dala vzniknout přezdívce Mizerik, ve které sufix -ik je deminutivní povahy a vyjadřoval, ţe toto jméno původně označovalo malého chlapce (malého syna pana Mizery), dnes tento sufix jiţ deminutivní význam nenese a jméno se dědí z otce na syna jiţ několik generací. U posledních dvou přezdívek našeho výzkumu Mudra a Košpejc jsme se motivaci vzniku těchto jmen nedozvěděli a je obtíţné ji odvodit, ale pravděpodobně se jedná o deriváty rumunských slov.
Závěr Výzkum přezdívek v Gerníku nám ukázal, ţe tento druh pojmenování zde není nijak častý a toto antroponymum nosí necelá čtvrtina dotázaných. Pro přezdívky je obecně platné, ţe jsou nestálé, mohou se během ţivota měnit a jsou nedědičné, to však výsledky z našeho nasbíraného materiálu vyvracejí, protoţe ve čtyřech případech z jedenácti dochází k dědění této přezdívky z generace na generaci jiţ několik let a některá taková jména neslouţí pouze k označení jedince, ale celé rodiny. Nejčastější motivací přezdívek v Gerníku je na základě nějaké události.
51
6. PŘÍJMENÍ Příjmení je spolu s rodným jménem součástí českého antroponymického systému a je v rámci rodiny dědičné. Svůj původ má v českém prostředí z příjmí.34 Termín příjmení vznikl na základě postavení tohoto jména při jméně. Stejně jako rodná jména, tak i příjmení zůstala v Gerníku ve velké míře zachována v původní české podobě. Ovšem i zde je u některých příjmení patrný rumunský vliv, ať jiţ formální, nebo jazykový. Rumunská oficiální ţenská příjmení nemají přechýlenou podobu, jako je tomu v českém jazyce, a tak v této kapitole budeme vycházet především z muţských tvarů příjmení, které se v rumunském prostředí shodují s oficiální podobou příjmení, a přechýlené podoby u ţenských příjmení budou uvedeny pouze v případě, pokud tuto podobu v dotaznících uvedly samy dotázané. Vývoj příjmení Jak bylo jiţ zmíněno v kapitole Rodné jméno, dlouhou dobu na našem území fungovala jednojmennost.35 Později jedno osobní jméno jiţ nebylo dostačující k rozlišení osob stejného jména a začaly se tedy uţívat různé obměny jména (Bartoloměj – Bárta, Baroš ad.). Od 13. století se objevovala příjmí, tzv. doplňková jména, která byla připojována za osobní jména. Motivací vzniku příjmí bylo například popsání tělesných vlastností, podoby, věku či duševních vlastností nositele, nebo označení nositele podle zaměstnání, řemesla, bydliště nebo původu. Příjmí nebylo na rozdíl od příjmení dědičné. Jeden člověk mohl mít i několik příjmí najednou a ta se mohla časem měnit, protoţe byla nestálá a nezávazná. Později se k rozlišování osob pouţívala jména po otci, přezdívky, jména po chalupě či stavení, názvy domovních znamení. Tímto způsobem se významně obohatil repertoár osobních jmen. Na příjmí měly vliv i společenské a časové rozdíly. Nejdříve se příjmí začala objevovat v šlechtickém prostředí, kde motivace jejich vzniku vycházela nejčastěji z názvů erbů, z označení osobních vlastností i ze zaměstnání. Aţ v 16. století se tento typ osobního jména začal uţívat ve městech jako označení pro celou rodinu, i přesto to byla doba
34
Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 355. 35 V následující části vycházím především z Knappová, M.: Příjmení v současné češtině. Liberec: AZ KORT, a.s., 1992.
52
přechodných označení a proměnlivosti tohoto antroponyma. U městských příjmí se nejčastěji uplatňovala motivace řemeslem, zaměstnáním nebo domovním znamením svého nositele. Teprve aţ od 17. století se začala příjmí ustalovat coby dědičná i na venkově, kde většina lidí pracovala v zemědělství, a tak pro větší specifičnost označovala tato jména svého nositele především druhem a místem obydlí (tzv. jména po chalupě), způsobem usazení. Vliv na příjmí měli na venkově především písaři, kteří ho často sami poddaným určovali. Po třicetileté válce se příjmí začala jiţ ustalovat a přeměňovat v dědičná rodová příjmení. Dlouhodobý proces vývoje příjmení zakončil oficiální cestou patent císaře Josefa II. ze dne 1. listopadu 1780 (pro ţidovské obyvatele od roku 1788). Příjmení se tak stalo povinné a dědičné. Původ příjmení U většiny příjmení lze odvodit motivaci jejich vzniku, která však nemusí být vţdy jednoznačná. Význam příjmení je závislý na místě (ovlivněno nářečím) a času svého vzniku. Například příjmení Novák můţe značit nově přistěhovalého usedlíka nebo ševce, který šije novou obuv. Příjmení stejného významu se od sebe mohou lišit i různými pravopisnými variantami, zkomoleninami. Tato problematika je aktuální zvláště u příjmení, která byla uvedena v dotaznících. Dnes většina původně českých příjmení v Gerníku má svou oficiální rumunskou pravopisnou formu, která je odvozena především na základě zvukové podoby. Taktéţ se zde projevuje rozdíl v českém a rumunském hláskosloví: např. u příjmení Pieček, jehoţ oficiální rumunská podoba je Piecek [pječek], není dnes patrný původní tvar jména. Moldanová, autorka jedné z nejuţívanějších publikací o vzniku příjmení,36 vymezuje jejich členění do čtyř základních skupin podle motivace vzniku. První skupinou jsou příjmení vzniklá z osobních jmen (z rodných a křestních jmen), druhou skupinou jsou příjmení z místních jmen, následují příjmení z apelativ a čtvrtá skupina zahrnuje příjmení vzniklá ze jmen cizího původu. Pro porovnání je uvedeno i dělení Knappové37, autorky další oblíbené publikace, která příjmení klasifikuje do tří skupin, a to příjmení utvořená z vlastních jmen osob, z vlastních jmen míst a ze jmen obecných. Tyto skupiny se nadále
36 37
Moldanová, D.: Naše příjmení. Praha: Agentura Pankrác, s. r. o., 2004. Knappová, M.: Příjmení v současné češtině. Liberec: AZ KORT, a.s., 1992, s. 11.
53
rozpadají do dalších podskupin. My budeme při určování motivace vzniku získaných příjmení vycházet z Moldanové38, jejíţ třídění působí přehledněji. Příjmení vzniklá z osobních jmen Skupina příjmení odvozených z rodných a křestních jmen je v české antroponymii v porovnání s ostatními skupinami nejpočetnější. Základem těchto příjmení jsou ve většině případů osobní jména, která na našem území byla po staletí, například jména apoštolů Jan, Marek, Matěj, Petr, Jakub nebo oblíbených světců Martin, Vavřinec, Václav, Benedikt. Mohou to být i jména, jejichţ frekvence výskytu na našem území dnes není jiţ nijak častá, například Erasmus, Vincenc a zejména Benedikt, ze kterého vznikla dnes velmi frekventovaná příjmení Beneš, Bendl, Benda aj. Dále se příjmení derivovala z počeštěných jmen biblických, latinských, německých a z předkřesťanských jmen slovanských (Jaromír, Stibor) nebo i ze jmen germánských (Konrád, Ota, Bedřich, Oldřich). V dotaznících z Gerníku se vyskytla tři příjmení, jejichţ vznik byl motivován osobním jménem. Jedná se o příjmení Kubíček (od Jakub), Mašek (ze jmen Matěj, Mauritius aj.) a Panc (od Pankrác). Příjmení vzniklá z apelativ Příjmení, která vznikla z apelativ, mezi něţ řadí Moldanová nejen podstatná jména, ale i přídavná jména, slovesa, příslovce, částice a citoslovce obecného významu, je skupina velice rozmanitá a odráţí se v ní ţivot našich předků na našem území. Tato příjmení označují člověka na základě jeho společenského zařazení, zaměstnání, charakteristických rysů aj. V rámci této skupiny bylo nejvíce příjmení v dotaznících odvozeno od podstatných jmen. Příjmení Nedvědová a Beránek jsou shodně odvozena od názvů zvířat (medvěd, beran), tato motivace vzniku příjmení mohla být zaloţena na vlastnosti nebo tělesné podobnosti, kterou měl daný člověk společnou se zvířetem. Příjmení Maštalíř dostal dotyčný podle svého zaměstnání, tj. byl čeledínem u koní. Příjmení Němeček vzniklo odvozením od etnonyma Němec. Další podstatná jména, která se stala antroponymy, jsou Merhaut (pruh), Bouda (osoba pravděpodobně bydlela v obydlí vypadající jako bouda) a Kostka, u tohoto příjmení však není jasné, zda je odvozeno zkrácením od substantiva ve významu hrací kostka, či od malé kosti v lidském těle.
38
Moldanová, D.: Naše příjmení. Praha: Agentura Pankrác, s. r. o., 2004, s. 12–25.
54
Poslední dvě příjmení této skupiny v dotaznících jsou adjektiva Nejedlová (Nejedlý) a Pieček, které obě hodnotily svého nositele na základě jeho vlastností, v prvním případě na základě povahových (nemilý člověk) a v druhém na základě fyzických (pěkný člověk). Příjmení vzniklá ze slov cizího původu Příjmení vzniklá ze slov cizího původu nejsou výjimkou na ţádném území, kde došlo ke styku různých národních jazyků a nevyhnula se tedy ani našemu území, odkud se spolu s částí obyvatel ze západních Čech přemístila do Gerníku. V repertoáru českých příjmení můţeme najít jména především původu francouzského, italského, ruského, polského, ukrajinského, maďarského a v posledních letech i původu orientálního. Z lingvistického a historického hlediska jsou však na našem území nejzajímavější, a ze skupiny cizích příjmení také nejčastější, příjmení německého původu, coţ potvrzují i příjmení ze skupiny slov cizího původu z našich dotazníků, kde se vyskytují výhradně příjmení odvozená z německého jazyka. Jsou to jiţ částečně počeštěná příjmení Glazer, Kreš a Švejnar, která v překladu z němčiny znamenají sklenář, vrána a pastýř vepřů. Příjmení vzniklá z místních jmen Ve středověku byla šlechta a později i měšťanstvo označováno podle místa původu, další příjmení vznikala na základě znaku v erbu či podle domovního znamení, z názvů kmenů, zemí, národů nebo z obyvatelských názvů. V našich dotaznících se nevyskytlo ţádné takové příjmení. Příjmení získaná na základě dotazníků V následující tabulce jsou uvedena příjmení získaná pomocí dotazníků. Jsou zapsána v podobě, kterou dotázaní sami uvedli. Z toho důvodu se v materiálu objevují nejednotnosti, především u příjmení ţen, která jsou uvedena někdy v podobě přechýlené a jindy v podobě základní. Při určování původu příjmení budou pouţívány především muţské podoby příjmení, ţenské přechýlené podoby budou uvedeny pouze tehdy, pokud se maskulinní podoba příjmení v dotazníku neobjevila. Při ústním sběru sami dotázaní potvrdili, ţe oficiální podobě jména nikdy nepřikládali důleţitost a v rámci prostředí vesnice se vţdy uţívala výhradně podoba česká.
55
Přechylování Odvozování ţenského tvaru příjmení z příjmení muţského, tj. přechylování, je charakteristické pro český mluvnický systém, v rumunské slovotvorbě se taková tendence nevyskytuje. Nejčastějším sufixem přechylování je -ová, to potvrzují i přechýlená ţenská příjmení získaná v dotaznících. Dokonce i příjmení Nejedlý, které by se mělo dle české gramatiky přechylovat Nejedlá (podle adjektivního vzoru mladá), uvádí dotyčná v podobě Nejedlová.39 Ostatní přechýlená příjmení uţívají taktéţ formant -ová, zde jiţ je to však ve shodě se zásadami české slovotvorby. V dotaznících se dále vyskytla ţenská příjmení Beránková, Kubíčková, Mašková a Němečková, přechýlená od maskulinních podob příjmení Beránek, Kubíček, Mašek a Němeček. Knappová40 tento druh příjmení zařazuje do skupiny příjmení, která před koncovým konsonantem mají pohybné -e- a jsou zakončena sufixem -ek. Druhá skupina přechýlených příjmení vyskytujících se v dotaznících patří stejně jako skupina předchozí k příjmením, která jsou tvaroslovně podstatnými jmény. V tomto případě se jedná o příjmení zakončená v 1. pádě na konsonant a při skloňování se u nich uplatňují koncovky dle vzorů pán a muž. Jedná se o příjmení Nedvěd, Panc, Maštalíř, v přechýlené podobě Nedvědová, Pancová a Maštalířová. Tabulka získaných příjmení pomocí dotazníků MUŢSKÁ
POČET
ŢENSKÁ
POČET
PŘÍJMENÍ
ZÁSTUPCŮ
PŘÍJMENÍ
ZÁSTUPCŮ
Beránek
1
Beránková
Bouda
3
Bouda/ Boudová
Capit
1
Glazer
1
Kostka
1
Kubíčková
2
Kubíček
1
Mašek/ Mašková
Kreš
1
Maštalířová
1
Mašek
4
Nejedlová
1
Maštalíř
1
Nedvědová
2
Merhaut
2
Němeček / Němečková
1 1/ 2
3/ 1
1/ 3
39
Karlík, P.; Nekula, M.; Rusínová, Z. (ed.): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003, s. 122. 40 Knappová, M.: Příjmení v současné češtině. Jazyková příručka. Liberec: AZ KORT, a. s., 1992.
56
Mizera
1
Pancová
1
Němeček
3
Pieček
1
Pieček
4
Švejner
1
CELKEM
23
CELKEM
22
Původ příjmení získaných z dotazníků Příjmení vzniklá z osobních jmen Kubíček Toto příjmení je odvozeno ze zkráceného základu -kub z osobního jména Jakub a deminutivní příponou -íček. Mašek Připojením sufixu -ek k základu Mach došlo k měkčící souhláskové alternaci ch > š. Osobní jméno Mach je odvozené sufixem -ch ze zkráceného základu Ma-, který obsahují osobní jména Matěj, Mauritius ad. Pancová Patrně derivováno ze zkráceného základu osobního jména Pankrác. Příjmení vzniklá z apelativ Beránek Příjmení Beránek mohlo být derivováno z apelativa beran pomocí sufixu -ek. Toto jméno označovalo člověka mírného a pokorného, nebo paličatého. Bouda Příjmení vzniklo z českého apelativa bouda. Capit [kapic] Toto příjmení vzniklo pravděpodobně z českého příjmení Kapic, které se však na základě fonetické realizace přizpůsobilo rumunskému pravopisu, tedy Capit. Z apelativa kapka bylo příjmení Kapic odvozeno připojením sufixu -ic ke slovotvornému základu slova kap-. Kostka Pravděpodobně odvozeno z apelativa kost a přípony -ka. Moţná je také varianta, ţe příjmení vzniklo z přezdívky, která byla určena hubenému člověku. Toto jméno mohlo být také odvozeno od apelativa kostka nesoucí význam hrací kostka. Maštalíř Příjmení je odvozeno ze staročeského apelativa ma(r)štaléř, tj. čeledín od koní. Podoba Maštalíř je ovlivněna úţením é > í. Merhaut Z apelativa merhy, tj. pruhy, je odvozeno příjmení Merhaut. Mizera Ze staročeského apelativa mizera vzniklo shodné příjmení Mizera. Proprium mizera mělo dříve význam bída, ubožák, aţ později toto slovo začalo označovat špatného člověka.
57
Nedvědová Od apelativa medvěd vzniklo disimilací retných souhlásek m-v (> n-v) příjmení Nedvěd. Příjmení bylo nositeli dáno na základě jeho osobních vlastností nebo podle domovního znamení. Nejedlová Jedná se o podobu ţenského antroponyma přechýleného od muţského příjmení Nejedlý, které je odvozeno z přídavného jména nejedlý nesoucí význam nepoživatelný. U člověka se jednalo patrně o duševní vlastnost, tj. nositel tohoto příjmení nebyl milý člověk. Němeček Příjmení vzniklo připojením deminutivního sufixu -ek k osobnímu jménu Němec označujícímu původ prvního nositele tohoto příjmení. Taktéţ je moţná varianta, ţe je příjmení odvozeno od staročeské podoby apelativa němec, které označovalo němého člověka. Pieček Podoba příjmení Pieček je pravděpodobně ovlivněná fonetickou realizací příjmení Pěč, které je derivováno pomocí sufixu -ek. V základu jména je adjektivum pěkný. Příjmení vzniklá ze slov cizího původu Glazer Příjmení Glazer bylo odvozeno z německého apelativa glaser mající význam sklenář, sklář. Kreš Pravděpodobně počeštěná zkomolenina fonetické realizace německého apelativa Krech, které v překladu do češtiny znamená vrána. Švejner Jedná se o částečně počeštěné německé příjmení Schveiner. Příjmení pochází patrně ze středohornoněmeckého apelativa swînaere označujícího pastýře vepřů. Příjmení vzniklá z místních jmen Tento typ příjmení se v našem výzkumu nevyskytl. Příjmení na základě oficiálního dokumentu z roku 2011 Z příjmení, která byla uvedena v oficiálním dokumentu z roku 2011, je sestavena následující tabulka představující 35 různých příjmení dosud v Gerníku ţijících. Jednoznačně nejfrekventovanějšími příjmeními jsou Nedved a Mașec, která zde nosí shodně 54 obyvatel od kaţdého jména. Dalším v pořadí nejčastějším příjmením, i kdyţ se značným odstupem, je příjmení Bouda se 33 nositeli. Ostatní příjmení nepřesahují s počtem svých nositelů číslo 20. Naopak příjmení Cizler, Neiedli, Schvainer a taktéţ pravopisná obdoba jména Schveiner jsou zastoupeny pouze jediným nositelem.
58
Tabulka příjmení ofic. dokumentu 2011 POČET MUŢSKÝCH
POČET ŢENSKÝCH
ZÁSTUPCŮ
ZÁSTUPCŮ
Altman
5
7
Beranec
5
8
Blaha
3
2
Bouda
20
13
Bradaci
3
2
Capiț/ Capiți
6/ 1
3/ 1
Carban
4
5
Cizler
1
1
Creș
9
11
Cubicec
4
5
Cusca
7
5
Glazer
10
6
Hausca/ Housca/ Husca
2/ 0/ 3
2/ 1/ 1
Mașec
32
22
Maștalic
2
2
Mastalirs
2
2
Merhaut
8
4
Mizera
3
4
Nedved
27
27
Neiedli
1
1
Nemecec/ Nemecek
10/ 1
14/ 1
Osvald
3
1
Paneș
3
1
Panț/ Panți
2/ 2
2/ 2
Peșici/ Peșiț
2/ 1
0/ 1
Piecec
5
5
Roth
12
5
Schramec/ Schramek/ Sramech
3/ 0
1/ 1
Schvainer/ Schveiner
1/ 0
0/ 1
Stara
2
3
PŘÍJMENÍ
59
Stehlic
1
2
Țizler
9
10
Veverca
2
3
Vinsch
2
3
Vîrba/ Vrba
1
2
CELKEM
225
195
Původ příjmení získaných z ofic. dokumentu 2011 Příjmení vzniklá z osobních jmen Blaha Příjmení odvozené z osobního jména Blahoslav, Blahomil či Blažej. Cubicec [kubíček] Viz předchozí podkapitola, příjmení Kubíček. Mașec [mašek] Viz předchozí podkapitola, příjmení Mašek. Paneș [paneš] Česká podoba tohoto příjmení je na našem území Paneš, jedná se patrně o příjmení odvozené sufixem -eš ze slovotvorných základů osobních jmen Pankrác nebo Štěpán. Panț/ Panți [panc] Viz předchozí podkapitola, příjmení Panc. Peșici/ Peșiț [pešič/ pešic] Základem těchto dvou příjmení, která původně měla zřejmě stejnou podobu, je pravděpodobně české příjmení Peš. Tato domácká podoba jména Petr u nás dala i díky bohatému repertoáru sufixů vzniknout velkému počtu příjmení, z nichţ nejuţívanější je příjmení Pešek. Příjmení vzniklá z apelativ Beranec [beránek] Viz předchozí podkapitola, příjmení Beránek. Bouda Viz předchozí podkapitola. Bradaci [bradáč] Zkomolenina příjmení Bradáč, které označovalo člověka s výrazným plnovousem. Capiț/ Capiți [kapic] Viz předchozí podkapitola, příjmení Kapic. Carban [karban] Porumunštěné příjmení motivované českým apelativem karban nesoucí význam věčná loterie či hra v karty. Cusca [kuska] Viz předchozí podkapitola, příjmení Kostka.
60
Hausca/ Housca/ Husca [hauska/ houska/ huska] U těchto variant jednoho příjmení je jasně patrný vliv přizpůsobování se rumunskému pravopisu. Původním příjmením těchto variant bylo jméno Houska, které bylo utvořeno pomocí sufixu -ka od nářeční podoby apelativa husa. Toto příjmení označovalo nejen ono apelativum, ale také věci, které se tvarově huse podobaly, např. pečivo ve tvaru husy aj. Maștalic [maštalík] Jedná se pravděpodobně o zkomoleninu příjmení Maštalíř, kdy původní sufix -íř byl nahrazen častěji se vyskytujícím formantem -ík. Mastalirs [maštalíř] Viz předchozí podkapitola, příjmení Maštalíř. Merhaut Viz předchozí podkapitola. Mizera Viz předchozí podkapitola. Nedved Viz předchozí podkapitola. Neiedli [nejedlí] Viz předchozí podkapitola, příjmení Nejedlová. Nemecec/ Nemecek Viz předchozí podkapitola, příjmení Němeček. Piecec [pječek] Viz předchozí podkapitola, příjmení Pieček. Schramec/ Schramek/ Sramech [šrámek] Opět se jedná o různé podoby původně stejného příjmení, které se časem pravopisně rozrůznilo. Česká podoba příjmení Šrámek vznikla připojením formatu -ek k apelativu šrám, tj. jizva. Ve smyslu přeneseném na člověka takto byl označen někdo, kdo byl poznamenaný jizvou. Stara Toto příjmení je odvozeno sufixem -a ze slovotvorného základu přídavného jména starý, označovalo člověka na základě jeho věku. Stehlic [stehlík] Motivace příjmení názvy ptáků je v českém prostředí dosti rozšířená, v Gerníku se však objevuje pouze jediné takové příjmení, a tím je Stehlík. Veverca [veverka] Příjmení je motivováno českým apelativem veverka. Vinsch [vinš] Jedná se o podobu českého příjmení Vinš, které je ovlivněno rumunským pravopisem. Vznik příjmení byl motivován apelativem vinš nesoucím význam přání. Vîrba/ Vrba Toto příjmení lze vykládat ze tří hledisek. Ve dvou případech toto příjmení mohlo být motivováno apelativy vrba označující dřevinu nebo nemanželské dítě. Příjmení vzniklá ze slov cizího původu Altman Překlad slova Altman z němčiny znamená starý muž, tedy označovalo nositele na základě věku. Cizler Apelativum Ziesler znamená v německém nářečí košíkář, u nás se toto příjmení vyskytuje s í, v Gerníku je dochována podoba Cizler, která je ovlivněna rumunským pravopisem. 61
Creș [kreš] Viz předchozí podkapitola, příjmení Kreš. Glazer Viz předchozí podkapitola. Osvald Příjmení Osvald je převzaté osobní jméno z německého jazyka, které se skládá ze slov Ans znamenající bůh a Walt nesoucí význam moc. Roth Původ tohoto příjmení můţe být dvojí a v obou případech je zde patrný německý vliv. Buď se můţe jednat o německé adjektivum roth, které v překladu znamená červený a byl nositeli dán na základě barvy vlasů, vousů či pleti, nebo můţe být původ toho příjmení v místním jménu Roth nacházející se v Bavorsku. Schvainer/ Schveiner [švajner/ švejner] Viz předchozí podkapitola, příjmení Švejner. Țizler [cízler] Pravděpodobně se jedná o zkomoleninu příjmení Cizler (viz Cizler). Příjmení vzniklá z místních jmen Tento typ příjmení se v našem výzkumu nevyskytl.
Závěr Ve skupině příjmení, která byla získána na základě výzkumu bylo nejvíce jmen zastoupeno příjmeními utvořenými z apelativ, především pak příjmení odvozená ze substantiv. Následuje shodný počet příjmení vzniklých z osobních jmen a ze jmen cizího původu. V repertoáru příjmení vyexcerpovaných z oficiálního dokumentu z roku 2011 byla nejvíce zastoupena příjmení utvořená z apelativ, následují příjmení ze slov cizího původu a nejméně byla zastoupena příjmení utvořená z osobních jmen. Příjmení vzniklá z místních jmen se neobjevila ani ve výzkumu ani v oficiálním dokumentu z roku 2011.
62
7. JMÉNO PO CHALUPĚ Jméno po chalupě, nebo také jméno po stavení, je osobní jméno odkazující na dům, ve kterém pojmenovaný bydlí, do kterého se přistěhoval či přiţenil apod.41 Dnes tento druh jmen není v České republice uţ nijak zvlášť rozšířen, přetrvává spíše v oblastech nářečních, především na Valašsku a ve Slezsku. V Gerníku jsou tato jména stále ţivá. Přestoţe se nám podařilo zaznamenat pouze čtyři taková jména, tak na základě pobytu v Gerníku lze potvrdit, ţe jména po chalupě jsou zde stále v běţné komunikaci pouţívaná. Nejčastější motivací vzniku jména po chalupě je přenesení jména původního majitele stavení na dalšího majitele domu. Následující tabulka představuje jednotlivá jména po chalupě a uvádí i motivaci jejich vzniku. Tabulka jmen po chalupě JMÉNO PO CHALUPĚ
MOTIVACE VZNIKU
Bouda
Nositel tohoto jména (Beránek) měl dědu, který se přiţenil do rodiny Boudů a přistěhoval se i do jejich domu. Dotázaný v tomto domě bydlí dodnes.
Kameník
Pojmenovaný (Kubíček) se přiţenil ke Kameníkům.
Kučera
Nositel tohoto jména (Kostka) se přiţenil do domu, kde původní příjmení Kučera vymřelo po meči.
Petříkovic
Jméno bylo motivováno přiţeněním se pojmenovaného do rodiny.
CELKEM:
4
41
Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 355.
63
Závěr Přestoţe se nám nepodařilo sesbírat více jmen po chalupě neţ čtyři, tak lze potvrdit, ţe tento druh jmen je v Gerníku stále ţivý. Nejčastější motivací vzniku je přejetí jména na základě přiţenění se do rodiny nevěsty.
64
8. TOPONYMUM Toponymum neboli vlastní jméno zeměpisné pojmenovává pozemské objekty, které leţí v krajině.42 Toponymy se zabývá nauka, jeţ se nazývá toponomastika. Podle druhu pojmenovávaného objektu se toponyma dělí na choronyma – názvy větších správních nebo přírodních celků (Česká republika, Evropa), oikonyma – vlastní jména místní (MJ), tj. jména obydlených objektů (měst, vsí, místních částí, skupiny domů ad.) a anoikonyma – pomístní jména (PJ), tj. jména neobydlených objektů. V naší práci se vyskytují poslední dva druhy zmíněných jmen. Pomístní jména se dále rozlišují v závislosti na druhu objektu, který pojmenovávají. K pomístním jménům tedy náleţí43: a) hydronyma – jména vod (moří, zálivů, jezer, baţin, přehrad, potoků, vodopádů, studánek atd.); b) oronyma – jména tvarů vertikální členitosti zemského povrchu i mořského dna (jména pohoří, vrchovin, kopců, hřbetů, údolí, skal, dolin, níţin, rovin atd.); c) agronyma – dříve jména pozemková, jména traťová. Jména jednotlivých pozemků, a to obdělávaných (pole, louka, zahrada, pastvina, vinice atd.), neobdělávaných, nebo lesních (polesí, les, obora atd.); d) hodonyma – jména dopravních cest (silnic, dálnic, cest, tunelů, mostů, ţeleznic, lanovek atd. e) jiná jména neţivých objektů v krajině, které nejsou určeny k obývání a jsou v krajině pevně fixovány (jména kříţků, kapliček, boţích muk, balvanů, hřbitovů, rozhleden, dolů, lomů atd.) Charakteristika materiálu Soubor toponym obce Gerník získaných v terénním výzkumu je poněkud různorodý. Z celkového počtu 60 sesbíraných jmen tvoří většinu pomístní jména (anoikonyma),
42
Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 491. 43 Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 204–205.
65
zastoupená především agronymy a názvy neţivých objektů fixovaných v krajině, zejména kříţků a mlýnků. V rámci výzkumu byla získána i místní jména, tj. názvy místních částí. Vzhledem k tomu, ţe PJ pocházejí z jednoho zdroje44, neobjevuje se téměř případ, ţe by jeden objekt měl více pojmenování. Pouze ojediněle dotázaný uvedl český překlad rumunského PJ, které pouţívají Rumuni pro pozemky patřící českým obyvatelům Gerníku. U toponym obce Gerník lze jen velice těţko určovat stáří toponym, protoţe neexistují ţádné oficiální ani neoficiální mapy, kroniky či katastry apod., které by česká toponyma zachycovaly. Jediným zdrojem informací o toponymech jsou tedy ústní rozhovory s obyvateli Gerníku. K jejich výkladu názvů je však třeba přistupovat kriticky. Charakteristika pramenů Materiál pro tuto část diplomové práce byl sesbírán v rozmezí jednoho týdne v roce 2011. Výzkum probíhal na základě ústního pohovoru, ze kterého byly pořízeny poznámky. Sám dotázaný nic nezapisoval, pouze v případě komplikované podoby PJ byl poţádán o hláskování názvu. Vzhledem k tomu, ţe neexistují ţádné mapy, katastry či soupisy PJ obce Gerník, podobu zde uvedených PJ, popřípadě MJ, nelze porovnat s jinými toponymy, a je tedy přímo závislá na získaných informací od respondentů. Většina uvedených toponym byla získána od jediného mluvčího, kterým byl pan J. M., v době výzkumu měl 52 let, pečuje o kulturní ţivot vesnice, píše zdejší kroniku, zajímá se o historii Gerníku a také se snaţí tuto vesnici propagovat v České republice. Získaná PJ od tohoto dotázaného byla náhodně ověřena u dalších pěti obyvatel Gerníku, všechna byla potvrzena a ţádné nebylo doplněno nebo změněno. V podkapitole Gerník budeme vycházet z mapky, kterou pro turisty Gerníku zpracoval výše zmíněný pan J. M., mapka je ofocena v příloze. Stavba hesla Heslová část obsahuje 57 toponym, která jsou roztříděna podle pojmenovaných objektů do pěti podkapitol – Gerník, Pole, Lesy, Mlýnky a Křížky. V rámci nichţ jsou jednotlivá hesla řazena abecedně podle prvního písmene názvu. Toponyma jsou uvedena v podobě, v jaké byla získána, pokud tedy bylo PJ uvedeno v nářeční variantě, tak v ní bylo
44
Více v podkapitole Charakteristika pramenů.
66
ponecháno. Pouze při psaní velkých a malých písmen toponym vycházíme z pravidel současného českého pravopisu. Kaţdé heslo je sloţeno ze dvou částí: 1) Popis objektu. V tomto bodě je uvedena především lokalizace a druh objektu, vlastnosti, terén, případně další informace. 2) Výklad jména. Zde je uveden především jazykový výklad toponyma, tj. základ jména, sufix, nářeční znaky, způsob tvoření, motivace vzniku jména ad.
67
Gerník Informace o vesnici Gerník jsou uvedeny v kapitole Vesnice Gerník. Malá Strana 1) Malá Strana je jednou ze dvou částí vesnice Gerník leţící na západním břehu potoka, který protéká skrze vesnici od severu k jihu a tvoří tak přirozenou hranici mezi Malou a Velkou Stranou. 2) Základem MJ je substantivum strana rozšířené adjektivem malá, které vyjadřuje velikost místní části na západním břehu potoka. Více také u MJ Velká Strana. Velká Strana 1) Velká Strana je jednou ze dvou částí vesnice leţící na východním břehu potoka. 2) Základem MJ je substantivum strana rozšířené adjektivem velká, které vyjadřuje velikost místní části na východním břehu potoka v poměru k velikosti místní části na západním břehu potoka. Více také u MJ Malá Strana. Centrum 1) Centrum leţí ve střední části obce, začíná u budovy školy a pokračuje aţ k mostu stojícímu vedle kapličky sv. Jana Nepomuckého. Na tomto prostranství najdeme hlavní instituce, jako je škola, fara, kostel, obecní úřad, knihovna, obchod a dvě hospody. 2) MJ je utvořeno toponymizací substantiva centrum a bylo motivováno polohou místní části ve středu obce. Do Čiklavy 1) Ulice Do Čiklavy je poslední nejseverněji leţící ulicí ve vesnici, která vede z Gerníku do vesnice Čiklava, kam chodí všichni Češi v Banátu kaţdoročně na pouť. 2) MJ je tvořeno předloţkou do a místním jménem Čiklava. Název je motivován polohou ulice vedoucí z Gerníku do vesnice Čiklava. Husí rynek 1) Prostranství začínající u domu naproti knihovny a končící u hospody v Centru, dříve tímto místem byly hnány husy na pastvu. Dnes jiţ nikdo ve vesnici husy nechová, ale pojmenování zůstalo. 68
2) Základem MJ je substantivum rynek, tj. náměstí45, rozšířené o adjektivum husí. Motivací jména byla skutečnost, ţe se touto ulicí naháněly husy na pastvu. Koráb 1) Tato ulice leţí v severní části Gerníku a zároveň se jedná o nejvyšší místo vesnice. 2) MJ je utvořeno toponymizací substantiva koráb, tj. velká námořní loď46. Jméno vzniklo zřejmě na základě podobnosti tvaru podlouhlé ulice rozprostírající se na nejvyšším místě Gerníku s velkou lodí. Kozí prd 1) Ulice leţí v jiţní části Gerníku a vede od Zmrzlé ulice dále na jih. Dříve byla ve vesnici chována stáda koz a průhon z obce na pastvu vedl touto ulicí. 2) MJ je utvořeno adjektivem kozí a substantivem prd. Toto substantivum je výsledkem adaptace původně rumunského slova pîrt [pirt], tj. stezka a připodobnění k českému vulgarismu prd47. Motivace jména byla stejná jako u MJ Husí rynek, tj. ulice byla pojmenována podle zvířat, která po ulici chodila na pastvu. Na Kopečku 1) Tato ulice leţí v kopci na západním břehu potoka v jiţní části vesnice. Dnes zde stojí jiţ pouze jeden dům z původních tří. 2) Předloţkové MJ je tvořeno prepozicí na vyjadřující polohu této ulice a deminutivem kopeček, které je odvozené příponou -ek od apelativa kopec. Jméno bylo motivováno polohou ulice a charakterem terénu. Na Pile 1) Pozemek v oblasti střední části vesnice, v blízkosti potoka pod obecním úřadem, kde dříve stávala pila, která byla poháněná vodou z tohoto potoka. Pila byla obecní a mohl ji uţívat kaţdý, kdo zaplatil poplatek. Později se však neměl o pilu kdo starat, a tak postupně chátrala. Dnes jiţ není patrné, ţe tu pila stála, zůstalo pouze toto MJ. 2) Dvouslovné MJ je tvořeno předloţkou na a substantivem pila. Toto pojmenování bylo motivováno polohou a typem objektu.
45
Havránek, B.: Slovník spisovného jazyka českého [online]. Dostupné na http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php. Ibid. 47 Ibid. 46
69
Na Zámečku 1) Ulice vedoucí od kostela nahoru do mírně se zvedajícího svahu aţ nad úroveň knihovny. Dnes zde stojí jiţ jen jeden dům. 2) Toto MJ je utvořeno prepozicí na a substantivem zámeček, které je odvozené pomocí sufixu -ek od substantiva zámek. Vzhledem k tomu, ţe ve vesnici ţádný zámek nikdy nestál, motivace pojmenování na základě polohy této ulice vůči nějakému zámku48 není pravděpodobná a zůstává nejasná. Nad Kostelem 1) Ulice vede od kostela směrem na jihozápad a postupně se zvedá do mírného svahu. Dnes zde stojí jen tři domy. 2) Dvouslovné MJ se skládá z prepozice nad a substantiva kostel. Název ulice byl motivován polohou nad kostelem. Řeben 1) Název ulice leţící na nejprudším hřebeni ve vesnici. Ulice se nachází na Velké Straně a spojuje ulice V Dolíku a V Koutě. Podloţí je zde velice tvrdé, a tak zde stojící domy nemají zavedenou vodu. 2) MJ vzniklo toponymizací nářeční varianty slova hřeben, tj. řeben, u které došlo ke změně hř ˃ ř, která je typická pro jihozápadočeskou nářeční skupinu. Motivací jména byla poloha ulice na hřebeni. U Schodů 1) Název prostranství pod schody. S ohledem na to, ţe vesnice leţí v dosti nerovném terénu, jsou důleţitou součástí vesnice schody, které usnadňují obyvatelům Gerníku zdolat příkrý svah vedoucí z místní části Velká Strana do Centra. 2) MJ vzniklo spojením předloţky u a substantiva schody. Jméno bylo motivováno polohou objektu. U Pochmonoje 1) Ulice nacházející se v severní části obce, která spojuje části Do Čiklavy a Koráb. Stojí zde pouze jeden dům, ve kterém dříve bydleli Pochmonojovi.
48
Havránek, B.: Slovník spisovného jazyka českého [online]. Dostupné na http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php.
70
2) Předloţkové MJ vzniklo prepozicí u a OJ Pochmonoj. Motivací pojmenování byla existence domu Pochmonojů v ulici. Dům zde sice dodnes stojí, ale je obýván uţ rodinou s jiným příjmením. U Potůčka 1) Místo na severu vesnice v místní části nazývané Velká Strana, kde vyvěrá potok tekoucí po zemském povrchu pouhých 150 m a poté se ztrácí zpět v zemi. Dříve zde byla tři koryta slouţící k napájení domácích zvířat, dnes tu však jiţ ţádná nejsou. 2) Předloţkové MJ je utvořeno prepozicí u a deminutivem potůček odvozeným od substantiva potok pomocí sufixu -ek. MJ je motivováno polohou. U Pramene 1) Místo, kde pramení největší potok vesnice, který teče přibliţně od středu Gerníku dále na jih a protéká větší částí vesnice. 2) Jméno je utvořeno prepozicí u a substantivem pramen. Dvouslovné MJ vyjadřuje polohu místa u zdejšího pramene. U Sajdlojc 1) Ulice, ve které dříve bydlela rodina Sajdlů. 2) Dvouslovné MJ tvoří prepozice u a nářeční tvar posesivního adjektiva Sajdlojc, které je odvozené sufixem -ojc od osobního jména Sajdl. Motivací jména byla existence domu Sajdlových v ulici. V Dolíku 1) Ulice na Velké Straně vedoucí od schodů ke hřbitovu. Krajní části této ulice jsou oproti středu značně vyvýšené, a v prostřední části tak vzniká dolík. 2) Motivací tohoto MJ je poloha dané ulice ve sníţené části. Pojmenování se skládá z prepozice v a substantiva dolík. V Koutě 1) Ulice je umístěna v jiţní části Velké Strany. Stojí zde pouze dva domy, které jsou vedle ulic Řeben a Na Kopečku zastrčeny jakoby v koutě. 2) MJ se skládá z prepozice v a substantiva kout. Motivací pojmenování byla poloha.
71
Zmrzlá ulice 1) Ulice na Malé Straně orientovaná na sever. Slunce sem nesvítí větší část dne, takţe se zde po zimním období drţí led a sníh nejdéle v celé vesnici. 2) Pojmenování se skládá ze substantiva ulice a adjektiva zmrzlá vyjadřujícího metaforicky chladný charakter místa.
Pole Pole, která vlastní a obdělávají obyvatelé Gerníku, se nacházejí především na východ od obce, kde na sebe navazují směrem od jihu k severu takto – U Sikovic, V Salaších, Remízek, Dolíky, Zelený plac, Nad Petrem, Nade Vsí, Za Krchovem, V Zahrádkách, Za Pochmonojc, U Vyschlé studánky, Češkojc dolík, U Láku, Bejková louka.49 Osobní jména, která jsou součástí PJ, mohou mít různou souvislost se současnými majiteli pole. Pole bylo například pojmenováno po majitelích a při prodeji novým majitelům zůstalo původní jméno zachováno. Pole také mohlo být děděno nebo darováno. Pokud došlo k prodeji pole, tak bylo nejdříve nabídnuto příbuzným a teprve pak ostatním lidem ve vesnici. Motivace PJ osobním jménem nového majitele se objevuje zřídka, ve většině případů zůstávají polím zachována jména, která jsou uţívána jiţ několik generací. Bejková louka 1) Název pole, na kterém dříve byla louka, na níţ nasečené seno bylo určené býkům. 2) Základem dvouslovného PJ je substantivum louka rozšířené o adjektivní přívlastek bejková, který byl utvořen sufixem -ová od nářeční podoby substantiva býk. Diftongizace ý > ej je typická pro česká nářečí v uţším smyslu. Motivací jména byla skutečnost, ţe seno z této louky bylo určeno býkům. Češkojc dolík 1) Nejvýchodněji leţící pole náleţející k obci Gerník. Pole se rozprostírá v údolí U Petra. Nejvíce polí zde v minulosti vlastnila rodina Češkova. 2) PJ je utvořeno substantivem dolík a posesivním adjektivem v nářečním tvaru utvořeným z osobního jména Češka. Z nářeční podoby adjektiva Češkojc je patrný
49
Nejsou zde uvedeny všechny názvy polí, které následují v heslové části, protoţe ne všechna uvedená pole na sebe bezprostředně navazují.
72
nářeční rys příznačný pro jihozápadočeská nářečí, tj. -ovic > -ojc.50 Motivací názvu bylo umístění pole v prohlubni a také příjmení rodiny, která vlastnila většinovou část těchto polí. Dolíky 1) Nejúrodnější pole, které je obhospodařované obyvateli Gerníku. Leţí v dolíku. 2) PJ vzniklo pluralizací apelativa dolík. Název vznikl podle polohy pole v prohlubni. Na Šťastnejch 1) Název pole, které dříve patřilo rodině Šťastných. 2) PJ bylo motivováno podle polohy. Název se skládá z osobního jména v lokálu plurálu, tj. Šťastných a prepozice na. Podoba příjmení je v názvu pole uvedena v nářeční variantě Šťastnejch, uplatňuje se zde nářeční znak ý > ej charakteristický pro česká nářečí v uţším smyslu. Nad Petrem 1) Na tomto poli se vzhledem k jeho studené půdě pěstuje především kukuřice. Rumuni toto pole nazývají v překladu do češtiny Louka Gerníku, protoţe před příchodem Čechů na toto území zde měli Rumuni louku. 2) Předloţkové PJ je sloţeno prepozicí nad a osobním jménem Petr. Název je motivován podle polohy pole, které leţí nad údolím s názvem U Petra. Nade Vsí 1) Název pole, které leţí východním směrem nad vesnicí Gerník. 2) PJ se skládá z prepozice nade a substantiva ves. Motivací pojmenování byla poloha pole. Panešovic skála 1) Skála, která leţí za vesnicí Gerník směrem do sousední české obce Svatá Helena. Pod touto skálou dříve bydlela rodina Panešova a její pole dosahovalo aţ pod skálu. Ze skály je krásný výhled aţ na řeku Dunaj, která je vzdušnou čarou vzdálená asi devět kilometrů a která zde tvoří přirozenou hranici mezi Rumunskem a Srbskem.
50
Balhar, J. a kol.: Český jazykový atlas 4. Praha: Academia, 2002.
73
2) Základem PJ je substantivum skála, které je rozšířené o posesivní adjektivum Panešovic odvozené od osobního jména Paneš. Ve formě posesivního adjektiva je zjevný nářeční rys typický pro česká nářečí v uţším smyslu, tj. sufix -ovic. Remízek 1) Název pole. 2) PJ vzniklo toponymizací apelativa remízek, tj. křovinatý lesík v polích slouţící k úkrytu drobné zvěře.51 Název je motivován existencí remízku v poli. U Láku 1) Pole, které svým tvarem připomíná jezero. 2) Pojmenování je utvořeno prepozicí u, která vyjadřuje polohu pole, a počeštěným substantivem lák, coţ je do češtiny adaptované rumunské slovo lac [lák], tj. jezero (adaptace zde proběhla na základě fonetické realizace). Metaforický název vznikl na základě podobnosti tvaru tohoto pole a jezera. U Petra 1) Pole leţící v dolině, kudy protéká potok oddělující vesnice Gerník, Sikevice a Sopotu.52 Nacházejí se zde salaše a vodní mlýnky. 2) Předloţkové PJ motivované polohou pole. Název je tvořen prepozicí u a osobním jménem Petr. U Sikevic 1) Název pole sousedícího s pozemky, které patří obyvatelům Sikevice. Půda je zde velice suchá. 2) PJ je motivované polohou pole. Skládá se z prepozice u a MJ Sikevice, které společně tvoří PJ U Sikevic. U Třech kůlů 1) Pole leţící na jednom z největších kopců v okolí. Nachází se zde hranice tří vesnic, kterými jsou Gerník, Sopot a Karbunára53. Tato hranice mezi vesnicemi byla dříve označena třemi kůly, které tu dnes jiţ nejsou, avšak označení se pouţívá stále. 51 52
Havránek, B.: Slovník spisovného jazyka českého [online]. Dostupné na http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php. Jedná se o počeštěné názvy okolních vesnic.
74
2) Víceslovné PJ je sloţené z předloţky u, číslovky tři a substantiva kůl. Motivací jména byla poloha v blízkosti třech kůlů. U Vyschlé studánky 1) Název pole, na kterém byla v minulosti studánka, dnes jiţ vyschlá. 2) PJ motivované polohou. Název se skládá z prepozice u, adjektiva vyschlá a substantiva studánka. V Salaších 1) Název pole, na kterém mají Rumuni salaše, tj. dřevěné boudy v horách, určené pro pastýře dobytka54. Gerníčané toto pole tedy neobdělávají. 2) Předloţkové PJ je utvořené z prepozice v a substantiva salaš v plurálu. Motivací PJ byla poloha objektu. V Zahrádkách 1) Úrodné pole, jeţ bylo dříve rozdělené na drobná políčka, na kterých obyvatelé Gerníku pěstovali zeleninu. 2) PJ vzniklo na základě vyuţití pole, tj. pěstovala se zde zelenina, jeţ se běţně pěstuje na zahradě, tj. na nějakém ohraničeném území, většinou v blízkosti obydlí.55 Název se skládá z předloţky v a plurálu substantiva zahrádka. Za Krchovem 1) Pole za hřbitovem. 2) Polohou motivované PJ je sloţené z prepozice za a substantiva krchov, tj. nářeční varianty substantiva hřbitov. Za Pochmonojc 1) Pole leţící za domem rodiny Pochmonojů. 2) Dvouslovné PJ motivované svou polohou. Název pole se skládá z předloţky za a nářeční podobou posesivního adjektiva Pochmonojc. Více ke tvaru jména Pochmonojc u hesla Češkojc dolík.
53
Jedná se o počeštěné názvy okolních vesnic. Havránek, B.: Slovník spisovného jazyka českého [online]. Dostupné na http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php. 55 Ibid. 54
75
Zelený plac 1) Název pole, na němţ bývají největší sucha. 2) Dvouslovné PJ je utvořeno adjektivem zelený a substantivem plac, tj. volné prostranství, nebo prostranství pro něco vyhrazené.56 Vzhledem k tomu, ţe se jedná o jedno z nejsušších polí, motivace označení adjektivem zelený není zřejmá.
Les Lesy se rozprostírají po celém okolí vesnice Gerník, avšak směrem na východ jsou v nejbliţším okolí vesnice rozprostřena pole Gerničanů a aţ za nimi leţí lesy, které jsou tedy od vesnice dosti vzdáleny. Získané názvy pojmenovávají lesy západně od Gerníku, kde jsou naopak v bezprostřední blízkosti obce. Lesy byly dříve ohrazeny, aby se do nich nezatoulal pasoucí se dobytek, dnes však jiţ ohrady a brány nikde nejsou. Získané názvy lesů se ve většině případů shodují se jmény polí, u kterých se lesy nacházejí. Všechna následující jména jsou motivována svou polohou. S největší pravděpodobností jsou PJ lesů převzata z PJ polí, nikoliv naopak. Nad Petrem 1) Název lesa. 2) Více u PJ Nad Petrem v podkapitole Pole. Remízek 1) Název lesa. 2) Více u PJ Remízek v podkapitole Pole. U Lízy 1) Les, kde byla dříve umístěna vrata, která zabraňovala, aby se dobytek dostal do lesa. 2) PJ je sloţeno z prepozice u a osobního jména Líza. Název byl motivován polohou. Rumuni tento les nazývají U Pěti buků (v překladu do češtiny). Motivace označení je tedy také odvozena na základě polohy lesa. Rumunský název se skládá z prepozice u, číslovky pět a substantiva buk uvedeném v plurálu.
56
Havránek, B.: Slovník spisovného jazyka českého [online]. Dostupné na http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php.
76
Zelený plac 1) Název lesa. 2) Více u PJ Zelený plac označujícího pole.
Kříţky Ve vesnici i mimo ni jsou rozmístěny kříţky, o něţ obyvatelé Gerníku pečují, aby nechátraly, a bohatě je zdobí květinami. Kříţky jsou stále vyuţívány při různých náboţenských svátcích. Všechny názvy kříţků obsahují substantivum křížek a motivace pojmenování je u všech kříţků totoţná, tj. podle polohy. Kříţek na Velké Straně 1) Kříţek je umístěn v severnější části Velké Strany. 2) Název je motivován polohou v místní části Velká Strana. PJ je tvořeno substantivem křížek, prepozicí na určující polohu a substantivem strana rozvitém adjektivem velká. Více u MJ Velká Strana v podkapitole Gerník. Panešovic kříţek 1) Název kříţku umístěného na poli patřícího dříve rodině Panešů. 2) Dvouslovné PJ je utvořeno substantivem křížek a posesivním adjektivem Panešovic utvořeným od osobního jména Paneš nářečním sufixem -ovic, který je typický pro česká nářečí v uţším smyslu. Více ke tvaru Panešovic v podkapitole Pole u hesla Panešovic skála. Pochmonojc kříţek 1) Nejseverněji leţící kříţek. Stojí v poli u ulice U Pochmonoje. 2) Polohou motivované PJ tvoří substantivum křížek a posesivní adjektivum Pochmonojc utvořené nářečním sufixem -ojc od příjmení Pochmon. Více ke tvaru Pochmonojc v podkapitole Pole u hesla Češkojc dolík. Kříţek před kostelem 1) Kříţek stojí ve vesnici přímo před kostelem sv. Jana Nepomuckého.
77
2) PJ tvoří apelativum křížek, prepozice před a substantivum kostel. Motivací pojmenování byla poloha objektu. Kříţek u cikánovic 1) Kříţek stojící na konci vesnici, kde dál od vesnice bydleli uţ jen cikáni. 2) PJ se skládá z apelativa křížek, prepozice u a adjektiva v nářeční podobě cikánovic, které dokládá, ţe původ obyvatel Gerníku je z lokace českých nářečí v uţším smyslu. Vovčákovic kříţek 1) Kříţek v poli, který nese jméno podle předešlého majitele. Pravděpodobně se toto PJ uchovává jiţ delší čas, protoţe příjmení Vovčákovic (případně podoba Ovčákovic) se ve vesnici nevyskytuje údajně jiţ nějakou generaci. 2) PJ je tvořeno substantivem křížek a posesivním adjektivem Vovčákovic, které je odvozené od osobního jména Vovčák nářečním sufixem -ovic. U jména je patrné protetické v, které je jedním z nářečních znaků typických pro česká nářečí v uţším smyslu. Více ke tvaru tohoto jména v podkapitole Pole u hesla Panešovic skála. Kříţek v zátočině 1) Kříţek je umístěn v zatáčce na hlavní cestě, která vede z Velké Strany do Centra po silnici, a nikoliv po schodech. 2) Polohou motivované PJ vzniklo toponymizací substantiv zátočina a křížek doplněných prefixem v.
Mlýnky Na potoku tekoucím Gerníkem se nachází několik mlýnků, které slouţily k mletí obilí, kukuřice aj. Jeden mlýnek patřil vţdy několika rodinám a byl stanoven časový harmonogram, podle kterého jednotlivé rodiny mlýnky vyuţívaly a také se o něj staraly. Dnes uţ mlýnky nejsou tolik upotřebovány a ne všechny jsou stále funkční. Gerničané nepouţívají označení mlýnek, ale podobu vodenice, která je přejata ze srbského jazyka, popřípadě z chorvatštiny. Uţívají také výraz vodenička, který je odvozen sufixem -ička od substantiva vodenice (respekt. vodenica). Pouţívání označení vodenice nebo vodenička je závislé na síle toku protékajícího potoku.
78
Mimo vesnici v údolí U Petra mlýnky ve směru toku následují za sebou takto – Cylindr, Beránkovic vodenice, Maštalířovic vodenice, Nová vodenice, Vodenička na východě. Ve vesnici jsou mlýnky Vodenička u mostu a U Jóna. Na potoku, který protéká obcí a následně ji opouští, je za územím vesnice rozmístěno dalších pět mlýnků, které nemají nijaké specifické jméno a jsou pouze označeny řadovými číslovky, tj. První vodenice, Druhá vodenice, Třetí vodenice, Čtvrtá vodenice a Pátá vodenice. Těmto PJ se nebudeme více věnovat. Beránkovic vodenice 1) V pořadí třetí mlýnek ve směru toku potoka protékajícího údolím U Petra. Příjmení můţe označovat PJ z důvodu, ţe daný mlýnek uţívalo více lidí tohoto příjmení, nebo zde byla osoba s tímto jménem, která nesla hlavní odpovědnost za pouţívání mlýnku. 2) PJ motivované vlastnictvím. Dvouslovné PJ se skládá ze substantiva vodenice a nářeční formy posesivního adjektiva Beránkovic. Více ke tvaru Beránkovic v podkapitole Pole u hesla Panešovic skála. Cylindr 1) Nejseverněji leţící mlýnek na potoku v údolí U Petra. Tento mlýnek měl vysoký kámen na mletí, který připomínal cylindr, tj. vysoký pánský klobouk válcovitého tvaru57. 2) Metaforické PJ vzniklo toponymizací substantiva cylindr, jenţ připomínal tvar mlecího kamene. Maštalířovic vodenice 1) Čtvrtý mlýnek ve směru toku potoka v údolí U Petra. 2) Název je utvořen substantivem vodenice a posesivním adjektivem Maštalířovic odvozeným od osobního jména Maštalíř nářečním sufixem -ovic. Motivace PJ je shodná jako u PJ Beránkovic vodenice, tj. mlýnek uţívalo více lidí s příjmením Maštalíř, nebo zde byla osoba s tímto jménem, která nesla hlavní odpovědnost za pouţívání mlýnku. Více ke tvaru Maštalířovic v podkapitole Pole u hesla Panešovic skála.
57
Havránek, B.: Slovník spisovného jazyka českého [online]. Dostupné na http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php.
79
Nová vodenice 1) Název mlýnku stojící v údolí U Petra. Tento mlýnek byl postaven jako poslední. 2) Dvouslovné PJ bylo utvořeno toponymizací substantiva vodenice a adjektivem nová. Motivací PJ je skutečnost, ţe tento mlýnek je nejnovější v údolí U Petra. U Jóna 1) Název mlýnku stojícího ve vesnici blízko obydlí, které dříve obýval cikán Ion [jón]. 2) Název PJ je utvořen z prepozice u a osobního jména Jón, které je fonetickou realizací rumunského jména Ion, tj. rumunská podoba českého jména Jan58. PJ je motivované polohou mlýnku. Vodenička na východě 1) Tento mlýnek nezůstal dochován. Byl postaven přímo u pramene, tj. tam, kde voda vycházela ze země na povrch. 2) Polohou motivované PJ je utvořeno ze substantiva vodenička, prepozice na a substantiva východ a bylo motivováno polohou v blízkosti místa, kde voda vychází na zemský povrch. Vodenička u mostu 1) Tento mlýnek stojí ve vesnici u mostu. 2) Polohou motivované PJ se skládá ze substantiva vodenička, které rozvíjí neshodný přívlastek u mostu tvořený prepozicí u a substantivem most.
Závěr Ústním sběrem bylo shromáţděno 57 pomístních a místních jmen. Oikonyma byla tvořena především jmény ulic a místních částí, anoikonyma pak agronymy (jmény polí a lesů) a jmény neţivých objektů v krajině, v našem případě se jednalo o jména kříţků a mlýnků. Toponyma našeho výzkumu byla nejčastěji dvouslovná a byla tvořena spojením prepozice určující polohu a substantiva. V rámci výzkumu však byla sesbírána i jména jednoslovná, jeţ vznikla nejčastěji toponymizací substantiva.
58
Více v kapitole Rodné jméno.
80
Ve většině případů byla motivací toponyma poloha objektu. Objevila se ale také toponyma vzniklá na základě přivlastnění objektu. V těchto případech se také nejvíce projevily nářeční rysy typické pro území, odkud čeští Gerničané pocházejí, tj. českých nářečí v uţším smyslu (sufix -ovic), popřípadě jihozápadočeských nářečí (sufix -ojc).
81
9. DIALEKTOLOGIE Dialekt neboli nářečí je teritoriálně vymezený útvar národního jazyka, který je charakteristický především pro spontánní a soukromou komunikaci a spadá do nespisovné sloţky národního jazyka.59 Předkové nynějších českých obyvatel Gerníku odešli do Rumunska v první polovině 19. století z oblasti, která se rozprostírá západně od Plzně. Tato oblast spadá do jihozápadočeské nářeční podskupiny, konkrétně se jedná o její západočeský úsek, a proto se zaměříme především na nářeční charakteristiku tohoto území. Přestoţe aţ do roku 1989 byla vesnice téměř uzavřena vlivům vnějšího světa, a to jazykově i společensky, nelze se domnívat, ţe by se nářečí této oblasti uchovalo ve stejné podobě, jakou mělo na počátku devatenáctého století, tj. při příchodu prvních českých obyvatel. Potvrzuje to i Utěšený v Českých nářeční textech60, kde uvádí, ţe vývoj nářečí v zahraničí je vţdy do jisté míry ovlivněn většinovými jazyky. V případě nářečí v Gerníku se nejedná pouze o jazyk rumunský, ale s ohledem na geografické umístění vesnice také o jazyk srbský. Dříve nebylo výjimkou, ţe obyvatelé obce neopustili území rodné vesnice po celý svůj ţivot. I dnes se v nejstarší generaci najdou lidé, kteří vesnici nikdy neopustili, a tedy ani nenavštívili ţádnou z ostatních českých vesnic v okolí. Absence pohybu obyvatel v předešlých letech proto zabránila pronikání vnějších vlivů do českého jazyka Gerničanů. Dnes je však cestování mimo vesnici jiţ běţnou součástí ţivota většiny gernických obyvatel, studenti dojíţdějí do rumunských středních škol, pracující jezdí do zaměstnání a styk Gerničanů s rumunštinou je v posledních letech intenzivnější, neţ byl v minulosti. U jedné české dívky se dokonce projevil problém spontánně komunikovat v českém jazyce a dotázaná sama uvedla, ţe při komunikaci preferuje rumunský jazyk. Tento případ je však výjimka, ostatním zástupcům mladé generace nedělal český jazyk při komunikaci problém, i kdyţ jejich česká slovní zásoba není tak bohatá jako slovní zásoba mladé generace v České republice. V dnešní době je tedy český jazyk v Gerníku ohroţen nejvíce, co kdy doposud byl, a to především kvůli snadnějším způsobům cestování mimo vesnici.
59
Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 109. 60 Lamprecht, A. a kol.: České nářeční texty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976, s. 391–393.
82
Vývoj a rozdělení nářečí Dialekty se podle vzájemné podobnosti seskupují do větších skupin, které jsou nazývány základními nářečními skupinami. Ty se na našem území formovaly především v průběhu 14. – 16. století. Český jazyk se dělí na čtyři základní nářeční skupiny: jedná se o nářečí česká v uţším smyslu, středomoravská, východomoravská a slezská. Tato nářečí se rozlišují na další podskupiny, které se diferencují na typy/ úseky, a ty se rozdělují na nářečí jednotlivých lokalit (mikrodialekty). Nářeční rozdíly, které určují jednotlivá nářečí, vznikly pravděpodobně jiţ v době pozdně praslovanské – z této doby pochází například některé hláskové rozdíly v kvantitě (české bláto oproti středomoravskému blato). Většina rozdílů mezi nářečími vznikla však aţ v době historické, a to vlivem různého územního rozsahu jednotlivých změn. Na konci 14. stol. se prohloubil rozdíl mezi nářečími moravskými a českými. Ke starším rozdílům ohledně kvantity hlásek na území Moravy a Čech se přidal rozdíl v neprovedení přehlásky ʻa > ě na území Moravy (práca, meza). Nejdůleţitější období pro formování nářečí bylo od sklonku 14. století do poloviny 16. století.61 V tomto období došlo k hláskovým změnám, které se staly charakteristické pro určování jednotlivých nářečních skupin. První z těchto změn byla ý > ej (strýc > strejc). A stala se jedním z charakteristických rysů pro česká nářečí v uţším smyslu. Druhá významná diftongizace proběhla paralelně s diftongizací předchozí a jednalo se o změna ú > ou (lúka > louka). Diftong se zapisoval jako au, avšak vedle něj se stále pouţívala stará podoba monoftong ú. Ta se vyskytovala aţ do roku 1849, kdy bylo zavedeno psaní ou. Uvedená změna zasáhla celé Čechy a na Moravě proběhla v nářečích středomoravských, kde se navíc ou změnilo v ó, tedy louka > lóka. Stejně jako předchozí diftongizace se i tato vyhnula nářečím východomoravským a lašským, následující dvě změny se těmto nářečním oblastem taktéţ vyhnuly. K úţení é > í docházelo od 14. století a od 16. století se tato změna vyskytovala uţ hojně. Do spisovného jazyka pronikala postupně, ustálila se zde zúţená podoba s í po měkkých souhláskách (řéci > říci), ale po neměkkých souhláskách a po l nebyl výsledek změny vţdy jednotný. nejčastěji zůstaly podoby nezúţené (dobrého), někdy byly moţné obě varianty (světélko > světýlko) nebo jen podoby zúţené (ohýnek). Změna aj > ej začala v 16. století a ve století 17. výsledná podoba ej jiţ převaţovala.
61
Při popisu jednotlivých hláskových změn v následujících odstavcích budu vycházet z Pleskalová, J.: Stará čeština pro nefilology. Brno: Masarykova univerzita, 2001. A také z Lamprecht, A., Šlosar D.: Historická mluvnice češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.
83
Na celém území byly provedeny změny ie > í (viera > víra) a změna ó > uo > ú (kóň > kuoň > kúň). Změna ó > uo začala jiţ na počátku 14. století a do konce téhoţ století proběhla na celém českém území, jednalo se však o pouhý mezistupeň. V 15. století pokračovala změna uo > ú, která probíhala paralelně se změnou ie > í. Do grafiky tato změna pronikala pomalu a po různých variantách se grafická podoba ů usadila aţ v bratrském pravopise. Česká nářeční v uţším smyslu Tato nářeční skupina se rozprostírá na celém území Čech a okrajově zasahuje aţ na západní část Moravy, kde také prochází izoglosa, která vymezuje výskyt českých střídnic ej, ou proti středomoravským é, ó (celej tejden, nesou x celé tédeň, nesó). Tato linie je také předělem moravské krátkosti (bláto x blato) a především hranicí pro české a moravské lexikální rozdíly (čes. vesnice x mor. dědina, prkno x deska). Pro celé území české nářeční skupiny v uţším smyslu jsou charakteristické následující znaky62: -
pračeské ý > ej (dobrý > dobrej);
-
pračeské ú > ou (múka > mouka);
-
é > í (kiselí mlíko);
-
protetické v před o- (votpoledne), tato změna neproběhla na Doudlebsku;
-
progresivní asimilace ve skupině sh (shoďit > schoďit);
-
zánik hlásky l v příčestí minulém (řekl nám to > řek nám to);
-
u sloves typu tisknout dubletní tvary (set si i sednul si);
-
vyrovnání tvarů v lokálu a instrumentálu u maskulin a neuter v singuláru u tvrdých adjektiv ve prospěch lokálu (vo dobrim, z dobrim);
-
v instrumentálu plurálu substantiv jsou koncovky -ma, -ama, -ema, které přesahují aţ na východ (za malejma ďětma, s ťema malířema);
-
nerozlišování kategorie ţivotnosti v nominativu plurálu adjektiv a zčásti i rodových zájmen (ti dobrí liďi) a oproti tomu nenáleţité ţivotné tvary u zájmen on, ona, ono v plurálu (voňi ti domi/ holki/ pole);
-
vynechávání auxiliáru v 1. osobě minulého času (tak já šla);
62
Při popisu české nářeční skupiny v uţším smyslu v následujících kapitolách Jihozápadočeská podskupina a Západočeský úsek budeme vycházet především z Lamprecht, A. a kol.: České nářeční texty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976, s. 40–43, a z Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J.: Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 392–396.
84
-
uţívání jmenného tvaru příčestí v pasivní konstrukci, která vyjadřuje výsledný stav (mám zaďeláno).
Jihozápadočeská podskupina Česká nářeční skupina v uţším slova smyslu se dělí na čtyři podskupiny. Je to podskupina středočeská, severovýchodočeská, českomoravská a jihozápadočeská. Do Gerníku se přistěhovali lidé z nářeční podskupiny jihozápadočeské, a to z jejího západního úseku, zaměříme se proto pouze na tuto podskupinu. Geograficky se jihozápadočeská podskupina rozprostírá na jihu a částečně i západu Čech, na severu sousedí s nářečími středočeskými a na východě zasahuje aţ do jihozápadního cípu Moravy. My se zaměříme především na území leţící západně od Plzně, odkud v minulosti přišli dnešní obyvatelé Gerníku. Pro celou tuto nářeční podskupinu jsou společné následující znaky: -
výskyt slovesných tvarů s tzv. přehláskou ʻa > e (začal > začel), ʻa > ie > í (smíl se);
-
změna e > a před tvrdými konsonanty (jehla > jahla);
-
dvojhláska ou ve slovech jako roužnout, poučet oproti spisovným variantám rozžehnout, půjčovat.
-
délka u vokálů v genitivu ze vrát, do strán na místo spisovné podoby ze vrat a do stran;
-
krátkost é v infinitivu (nest, pect), jinde v Čechách jsou varianty níst, píct;
-
výslovnost skupiny šť jako chč (chčesťí);
-
ojediněle se vyskytující výslovnost ve spojení samohlásky i /y se souhláskou l jako ǝ (mlǝnář, bǝl);
-
u slov cizího původu uţití hlásky k místo g (švakr, kuma);
-
změna skupin avi, ovi, evi > aj, oj, ej (lavice > lajc);
-
koncovka -í v nominativu plurálu ţivých maskulin (sedlácí, klucí);
-
u místních a rodinných jmen lexikalizace přípon -ojce, -ojc ˂ -ovice, -ovic (roďina Novákojc, Radek Chmelíkojc, Kubatouc, Horažďojce);
-
tvar přivlastňovacích adjektiv dle tvaru jeho (taťínkovo kabát, sestřino ďeťi, u sousedovo domu);
-
zachování rozdílu mezi genitivem a dativem, taktéţ lokálem feminin u tvrdého sklonění adjektiv a rodových zájmen (s tí druhí strani x k/ na tej druhej straňe);
85
-
tvar instrumentálu plurálu shodný se spisovným jazykem (mezi sousedi, pod vozi);
-
vyrovnání ve 3. osobě mnoţného čísla u sloves typu prosit a sázet ve prospěch tvarů kratších (umí, sází). V rozkazovacím způsobu se u typu prosit často mění koncové souhlásky slovního základu (noš, poproš), vyjma západočeských okrajů.
Západočeský úsek Jihozápadočeská nářeční podskupina se rozlišuje na úsek jihočeský a západočeský. Lidé, kteří odešli do Gerníku, byli ze západního okolí Plzně, které náleţí do nářečního úseku západočeského. K tomuto úseku patří také okrajové nářečí domaţlického (chodského) typu, manětínského a stříbrského typu, těmi se však podrobněji zabývat nebudeme, protoţe není doloţeno, ţe by z těchto nářečních oblastí nějací obyvatelé Gerníku pocházeli. Pro západočeský nářeční úsek je typické: -
vkladné j před ť, ď v imperativu (vrajť, sejď);
-
redukce samohlásky ve slabikách ní/ ňí (ňic špatnǝho, pjǝknǝ);
-
krácení samohlásky á v slovesných tvarech 1. osoby singuláru (ďelam, povídam);
-
koncovka -om v dativu plurálu (chlapom, kravom, ďetom);
-
vyrovnání mezi vzory kost a růže (do práci, na lavicech);
-
proti zbytku Čech rozdíl v zakončení slovesných příčestí (je vařeno, pečeno x vaříno, pečíno).
Cíl a metoda práce Součástí této magisterské diplomové práce je dialektologický výzkum v české vesnici rumunského Banátu Gerník, který byl proveden od 2. září do 10. září 2011. Cílem výzkumu bylo sesbírat aktuální lexikální zásobu českých obyvatel Gerníku a následně ji porovnat s materiálem v Českém jazykovém atlasu (dále ČJA), kde jsou uvedeny výsledky výzkumu ze stejné obce z let 1962–1969 provedeného Slavomírem Utěšeným. Cílem práce je zjistit, do jaké míry se v Gerníku za posledních asi čtyřicet pět let vyvinulo nářečí místních českých obyvatel. Z prvních tří svazků ČJA bylo vyexcerpováno celkem 80 hesel. Výběr probíhal s ohledem na ţivotní styl obyvatel vesnice. Byla zvolena především slova nejzákladnější 86
kaţdodenní komunikace, a to tak, aby bylo co nejpravděpodobnější, ţe informátoři budou dotazovaná slova znát a bude jim zřejmá i jejich sémantická stránka. Výzkum byl prováděn ústně na základě osobního kontaktu s jednotlivými informátory a byla z něj pořízena digitální nahrávka. S respondenty byl veden řízený ústní rozhovor, při němţ se zjišťovaly nářeční varianty jednotlivých výrazů. U kaţdého zjišťovaného výrazu byla vţdy poloţena otázka Jak říkáte...? a opisem byl vysvětlen zjišťovaný předmět/ adjektivum/ adverbium aj., byl tedy zvolen postup od významu k formě. Pohovor s informátory byl veden v jejich domácím prostředí, aby měli co největší pocit pohodlí, byli uvolnění, spontánní a získané informace byly tak co nejvěrohodnější a nejpřesnější. S tím také souvisí vhodné načasování v jinak prací nabitém dni. Nářeční výzkum byl veden s následujícími čtyřmi informátory: Pan A měl v době výzkumu 52 let. Jeho rodina ţije v Gerníku a neuvaţuje o přestěhování do České republiky. Informátor A se v Gerníku stará o kulturní ţivot, pracuje jako knihovník a zastává funkci kronikáře. Nikdo jiný se neangaţuje na společenském ţivotě vesnice tak jako pan A. V rámci své činnosti pravidelně komunikuje s lidmi z České republiky, a je tedy v pravidelném kontaktu s dnešní češtinou, která se uţívá v České republice. Pan A mi také sám přiznal, ţe lidé ve vesnici pouţívají ve styku s Čechy přijíţdějícími z České republiky do jisté míry odlišný jazyk, neţ je jazyk jejich kaţdodenní komunikace. Obyvatelé Gerníku jsou si vědomi jisté jazykové odlišnosti a snaţí se o vyrovnání těchto nářečních rozdílů. Paní B má taktéţ 52 let. Bydlí spolu se svým manţelem a rodiči, o které se stará. Děti a vnoučata bydlí v České republice, pravidelně spolu komunikují. Paní C má 81 let a je matkou paní B. V jejich případě byl výzkum veden s oběma respondentkami zároveň. Paní D má 76 let. Ţijí spolu se svým manţelem sami. Děti a vnoučata bydlí v České republice, pravidelně s nimi komunikují a děti se je snaţí přesvědčit, aby odešli do České republiky. Všichni informátoři mají základní vzdělání. Pan A a paní B byli zařazeni v rámci tohoto výzkumu do střední generace. Paní C a D zastupují generaci starší. Struktura hesla a tabulky Sesbíraný materiál byl podle charakteru získaných informací roztříděn do dvou podkapitol. První z těchto podkapitol se skládá z rozboru těch hesel, u nichţ se liší získané nářeční výrazy od nářečních výrazů uvedených pro obec Gerník v ČJA. Kaţdé heslo se 87
skládá z názvu hesla, vedle něho jsou v závorce kurzívou uvedeny všechny získané nářeční ekvivalenty seřazené podle abecedy. Následuje výklad, v němţ je kurzívou uvedena nářeční varianta zkoumaného výrazu z ČJA. Pouze u výrazů postel, hospodyně, kupka sena a kobyla tato pasáţ chybí, neboť jde o slova, pro něţ nejsou v ČJA uvedeny nářeční výrazy pro obec Gerník. V některých případech je uveden i význam zkoumaného výrazu i nářeční varianta výrazu, která je v ČJA uvedena pro oblast západních Čech, odkud pochází předkové dnešních českých obyvatel Gerníku. Následují dvě okomentované tabulky, z nichţ první dokládá nářeční výrazy uţívané ve střední generaci a druhá v generaci starší. Heslo je zakončeno shrnutím a vyhodnocením získaných poznatků. Druhou podkapitolu představují tři tabulky zachycující ta hesla z ČJA, u nichţ se nářeční výrazy našeho výzkumu naprosto shodují s nářečními výrazy uvedenými v ČJA. Jde tedy o výrazy, u nichţ není mezi stavem zachyceným v ČJA a stavem zaznamenaným naším výzkumem ţádný rozdíl. Kaţdá ze tří tabulek odpovídá jednomu dílu ČJA. V rámci tabulky jsou výrazy uspořádány ve stejném pořadí, jako je tomu v ČJA. Tabulka se skládá ze čtyř sloupců. V prvním sloupci je uveden název hesla, následuje sloupec s výrazy, které byly získány při našem výzkumu, dále je zde uveden význam hesla a v posledním sloupci je uvedeno číslo strany, na které se v ČJA nachází dané heslo. V obou podkapitolách se názvy hesel shodují s názvy hesel uvedenými v ČJA. Rovněţ význam zkoumaných výrazů je zpravidla uváděn v souladu s ČJA, popřípadě z Příručního slovníku jazyka českého63 nebo ze Slovníku spisovné češtiny64. Také v obou podkapitolách jsou jednotlivá hesla řazena ve stejném pořadí jako v ČJA.65 Získané nářeční výrazy jsou zapsány ve zjednodušené fonetické transkripci a stejným způsobem jsou v první podkapitole zapsány i pro příklad uvedené nářeční výrazy pro jiné oblasti neţ Gerník, které jsou převzaty z ČJA. Citace jednotlivých hesel z ČJA jsou uváděny podle stran, na kterých jednotlivá hesla začínají, nikoliv podle stran, na kterých se vyskytují příslušné nářeční mapy.
63
Příruční slovník jazyka českého [online]. Dostupné z http://bara.ujc.cas.cz/psjc/. Filipec, J. a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2007. 65 V první podkapitole jsou hesla řazena postupně od prvního dílu aţ po třetí díl Českého jazykového atlasu tak, jak za sebou bezprostředně následují. 64
88
Interpretace získaného jazykového materiálu 1. Výrazy zpracované v podobě hesel Zkoumaný výraz č. 1: chlapec (klučík, kluk, vírostek) ČJA66 přisuzuje pro obec Gerník výraz shodný se spisovným jazykem, kterým je chlapec. V západních Čechách se pouţívá nářeční výraz kluk. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
kluk
B
chlapec, kluk
Oba informátoři shodně uţili pro označení chlapce do asi patnácti let věku výraz kluk. Informátorka B navíc pouţila i označení chlapec, které odpovídá údaji v ČJA. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
chlapec, klučík
D
chlapec, vírostek
Informátoři starší generace pouţili výraz shodný se spisovnou češtinou, kterým je chlapec. Respondentka C navíc pouţila výraz klučík, kterým však označuje chlapce mladšího věku, přibliţně osm aţ deset let, neţ je chlapec označovaný jako chlapec. Informátorka D pouţila výraz vírostek, který označuje chlapce zhruba od deseti do patnácti let věku. Informátorky starší generace náhodně uvedly dva výrazy pro chlapce, které na sebe navazují věkem označovnaného, dá se tedy říci, ţe výraz chlapec je z hlediska věku nadřazen pojmům klučík a vírostek.
66
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 66.
89
Tři informátoři pouţili výraz chlapec, který koresponduje s údajem v ČJA. Informátoři střední generace uţili shodně výraz kluk a informátorky starší generace uţily kaţdá ještě jeden další výraz, kterým jsou klučík a vírostek a označují osoby muţského pohlaví.
Zkoumaný výraz č. 2: děvče (ďefčátko, holka, žába) ČJA připisuje této nářeční oblasti výrazy holka a žába. V Čechách je nejrozšířenější označení holka, ale v severozápadních Čechách se taktéţ uţívá výraz žába.67 Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
holka, žába
B
ďefče, holka, žába
Informátoři střední generace shodně uţili pro děvče do asi čtrnácti aţ sedmnácti let věku označení holka a žába. Informátorka B navíc k uvedeným výrazům pouţila i slovo ďefče. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
ďefče, holka, žába
D
ďefčátko, holka, žába
Informátoři starší generace pouţili téměř totoţné výrazy jako mladší generace, shodně uţili holka a žába. Informátorka C pouţila také výraz ďefče, dotázaná D na místo toho uţívá výraz ďefčátko, který však označuje děvče jen zhruba do osmi aţ deseti let věku. Obě generace ve všech případech shodně uţili pro označení děvčete holka a žába. To odpovídá i situaci v Čechách, kde se výraz holka pouţívá běţně, a výraz žába je spíše regionalismus typický pro severozápadní Čechy. Je zde tedy patrný původ českých obyvatel Gerníku. Spisovný výraz ďefče pouţila jedna zástupkyně střední i jedna zástupkyně starší generace. Deminutivum ďefčátko pouţila i druhá zástupkyně starší 67
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 68.
90
generace, ovšem pouţívá ho pouze v tom případě, kdy označuje děvče mladšího věku, tedy zhruba do deseti let.
Zkoumaný výraz č. 3: muţ (muskej, mušskej) V ČJA68 je uvedena pro nářeční oblast Gerník varianta muskej. V západních Čechách je rozšířen obecněčeský výraz mušskej. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
mušskej
B
muskej
Dotázaný A doloţil podobu mušskej, zato paní B potvrdila hláskovou variantu z ČJA muskej. Jiná slova nebyla zjištěna. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
muskej
D
mušskej
Ve starší generaci byly doloţeny stejné odpovědi jako u generace střední. Jeden mluvčí pouţil variantu muskej, druhý uţil označení mušskej. Uţívaná slova muskej a mušskej jsou v obou generacích zastoupena stejně. Tvary odpovídají nářečnímu stavu západních Čech, souvislost je zde tedy opět zřejmá.
68
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 70.
91
Zkoumaný výraz č. 4: ţena (žencká) ČJA69 připisuje Gerníku pro označení dospělé ţeny výraz žencká, který je rozšířen spolu s hláskovou variantou ženská i po celém území Čech. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
žencká
B
žencká
U obou informátorů střední generace se vyskytl jediný a stejný výraz pro označení dospělé ţeny, a tím je pojmenování žencká. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
žencká
D
žencká
Ve starší generaci je doloţen stejný výraz jako u střední generace žencká. Pro označení ţeny se v Gerníku uţívá ve střední i starší generaci jediný výraz, kterým je žencká. To odpovídá záznamu z ČJA pro nářeční oblast Gerník a taktéţ se toto označení shoduje s výrazem, který zahrnuje celou oblast Čech a západní polovinu Moravy.
Zkoumaný výraz č. 5: tatínek (táta, taťínek, otec) ČJA70 dokládá u daného výrazu pro gernickou oblast slova táta a otec. Střední generace Informátor
69 70
Pouţívané výrazy
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 72. Ibid., s. 74.
92
A
táta
B
táta, otec
Oba informátoři střední generace shodně uţili výraz táta. Paní B uvedla navíc i výraz otec. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
táta, otec
D
táta, taťínek
Informátoři starší generace taktéţ shodně uţili výraz táta. Paní C uvedla navíc označení otec a paní D deminutivum taťínek. Všichni čtyři dotázaní pouţili slovo táta, který koresponduje s ČJA. Výraz otec, který taktéţ uvádí ČJA, pouţila pouze jedna dotázaná ze střední generace a jedna respondentka z generace starší. Jen v jediném případě je doloţen výraz taťínek.
Zkoumaný výraz č. 6: maminka (máma, maminka) ČJA připisuje Gerníku varianty máma, maminka, mamulka. Tvar maminka je v České republice obecně rozšířen, označení máma, jak je zřejmé z ČJA, bylo ze středních Čech vytlačeno do okrajových částí.71 Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
máma
B
máma, maminka
U obou informátorů se potvrdilo uţívání slova máma, informátorka B navíc uvedla formu maminka.
71
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 74.
93
Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
máma, maminka
D
máma
Výsledky zjištěné u starší generace se shodují s výsledky zjištěnými v generaci střední. Oba dotázaní uvedli podobu máma, paní C navíc zmínila podobu maminka. U všech čtyř dotázaných se potvrdila podoba máma, kterou uvádí pro tuto nářeční oblast ČJA. Navíc jedna zástupkyně ze střední a jedna ze starší generace uvedly formu maminka, kterou taktéţ dokládá ČJA.
Zkoumaný výraz č. 7: dědeček (ďeda, ďéda, ďedek) ČJA dokládá pro tuto nářeční oblast podoby ďeda a ďedeček. V Čechách jsou rozšířeny taktéţ tvary ďeda a ďedeček.72 Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
ďeda
B
ďeda
Dotázaní shodně uvedli jedinou variantu, kterou je ďeda. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
ďéda, ďedek
D
ďeda
Informátorka D uvedla předpokládanou podobu ďeda. Zato paní C pouţila variantu s dlouhým e, kterou je ďéda, dále uvedla expresivní podobu ďedek. 72
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 76.
94
Tři dotázaní uvedli jedinou podobu shodnou, s ČJA ďeda. Paní C pouţila podobu ďéda a jako jediná také uvedla variantu ďedek. Výraz ďedeček neuvedl ţádný z dotázaných.
Zkoumaný výraz č. 8: babička (bába, babička) ČJA73 uvádí pro Gerník varianty babička a bába. V oblasti Čech se hojně vyskytuje také slovo babička, avšak výraz bába je dosti archaický a vyskytuje se jen v okrajových oblastech Čech. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
babička, bába
B
babička, bába
Dotázaní střední generace shodně uvedli obě varianty doloţené pro tuto oblast i v ČJA, a to babička a bába. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
babička
D
babička
Dotázané starší generace uvedly pouze variantu babička. U zkoumaného slova babička se vyskytla neshoda mezi střední a starší generací. Střední generace uţila dva shodné tvary babička a bába, které souhlasí s údaji ČJA, zatímco starší generace uţila pouze tvar babička.
73
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 80.
95
Zkoumaný výraz č. 9: svatba (svadba, veselka) Podle ČJA74 se v nářeční oblasti Gerník pouţívají výrazy svarba a veselka. Tyto varianty taktéţ odpovídají stavu západních Čech. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
veselka
B
veselka, svadba
Informátoři střední generace uvedli pro označení svatba výraz veselka. Paní B však uţila i označení svatba. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
veselka, svadba
D
svadba
Dotázané ze starší generace shodně uvedly výraz svadba. Paní C navíc uvedla výraz veselka. Tři dotázaní uvedli výraz svatba a tři dotázaní označení veselka, přičemţ ve střední generaci převládá výraz veselka a ve starší generaci výraz svadba. Označení svarba, které uvádí ČJA doloţeno nebylo.
Zkoumaný výraz č. 10: kmotr (kmotr, kmotříček) ČJA75 uvádí, ţe v Gerníku se zástupce dítěte při křtu označuje kmotr, coţ koresponduje i s nářeční oblastí, ze které čeští obyvatelé Gerníku pocházejí.
74 75
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 86. Ibid., s. 93.
96
Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
kmotr, kmotříček
B
kmotr
Oba zástupci střední generace pouţili výraz kmotr. Pan A navíc uvedl, ţe v situaci, kdy dítě mluví se svým kmotrem, pouţívá především expresivní oslovení kmotříčku. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
kmotr
D
kmotr
Zástupkyně starší generace shodně uvedly jediný tvar kmotr. Zjištění výzkumu odpovídá stavu z ČJA. Respondent A navíc uvedl tvar kmotříček, který je uţívaný ve specifickém kontextu.
Zkoumaný výraz č. 11: kmotra (kmotra, kmotřička) Stejně jako u slova kmotr, tak i zde ČJA76 uvádí pro Gerník jediný výraz, kterým je kmotra. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
kmotra, kmotřička
B
kmotra
Dotázaní pro označení zástupkyně při křtu pouţili shodný tvar kmotra. Pan A, stejně jako u výrazu kmotr, uvedl, ţe dívky či ţeny svou kmotru někdy oslovují kmotřičko. 76
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 94.
97
Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
kmotra
D
kmotra
Zástupkyně starší generace uvedly pouze označení shodné se spisovným jazykem, kterým je kmotra. Všichni čtyři dotázaní shodně uvedli slovo kmotra. Pouze pan A uvedl, ţe ve specifickém kontextu je moţná také varianta kmotřička.
Zkoumaný výraz č. 12: dítě (ďíťe, maličkí) ČJA77 dokládá pro Gerník podobu ďíťe, která se shoduje se situací na většině území Čech. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
ďíťe
B
ďíťe
Dotázaní střední generace shodně uţili pouze výraz ďíťe. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
ďíťe, maličkí
D
ďíťe
Informátorky starší generace taktéţ uvedly výraz ďíťe, paní C navíc uvedla substantivizované adjektivum maličkí.
77
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 100.
98
Výzkum potvrdil údaje z ČJA a sice, ţe pro výraz ďíťe se v Gerníku uţívají neutra ďíťe a maličkí. Ovšem variantu maličkí uvedla pouze jedna zástupkyně starší generace.
Zkoumaný výraz č. 13: míč (pumblíč, pumlíč) ČJA uvádí pro Gerník výrazy pumlíč, balon a balonek.78 Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
pumblíč
B
pumblíč
Oba informátoři střední generace uvedli shodně podobu pumblíč. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
pumblíč
D
pumlíč
Ve starší generaci se objevily podoby pumblíč i pumlíč. Tři dotázaní uvedli výraz pumblíč, pouze jedna respondentka ze starší generace uvedla podobu shodnou s ČJA, tj. pumlíč.
Zkoumaný výraz č. 14: klouzat se (klouzat se, vozit se) ČJA79 uvádí pro Gerník výraz šoupat se. Označením klouzat se je myšleno jezdit sem a tam po hladké ploše (zpravidla po ledě a pro zábavu). V Čechách je dle ČJA nejrozšířenější varianta klouzat (se).
78 79
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 116. Ibid., s. 118.
99
Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
klouzat se
B
vozit se
Pan A uvedl předpokládané slovo klouzat se, kdeţto paní B uvedla slovo vozit se. Toto označení se ale v České republice pouţívá pouze na střední a východní Moravě. Lze tedy předpokládat, ţe toto slovo slyšela paní B od svých dětí či vnoučat, které bydlí v České republice, nevíme ale, v které nářeční oblasti. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
______
D
______
Dotázaní ze starší generace nepochopili, co je slovem klouzat se myšleno, a to i přesto, ţe jim tato činnost byla názorně předvedena. Při dotazování na slovo klouzat se došlo k zajímavým zjištěním. Informátoři ze starší generace nevěděli, co označení klouzat se znamená. U střední generace se objevily dva výrazy, z čehoţ první označení klouzat se odpovídá nářečnímu stavu v Čechách a druhý odpovídá nářečnímu stavu na Moravě, tj. vozit se.
Zkoumaný výraz č. 15: hubený (hubenej, slabej, vychrtlej) ČJA80 uvádí pro oblast Čech, odkud přišli obyvatelé Gerníku, adjektivum hubenej, určené člověku, který má na těle málo tuku, moţný je i výraz suchej. Pro obec Gerník ČJA uvádí pouze výraz hubenej. Střední generace Informátor 80
Pouţívané výrazy
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 178.
100
A
hubenej, vichrtlej
B
hubenej
Ve střední generaci shodně dva informátoři uvedli výraz hubenej, pan A navíc uvedl slovo vichrtlej. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
hubenej
D
slabej
Ve starší generaci se vyskytl jeden lexikální rozdíl, a to hubenej a slabej. Tři informátoři uvedli pro zkoumanou vlastnost označení hubenej, jeden z nich přidal navíc slovo vychrtlej. Pouze paní D řekla jediný výraz, kterým je slabej, toto adjektivum ČJA pro nářeční oblast Gerník neuvádí.
Zkoumaný výraz č. 16: sýr - tvaroh (slanej sejra - slatkej sejra) ČJA81 nedokládá nářeční výraz uţívaný v Gerníku pro produkt vyrobený z mléka, kterým je myšlen sýr. Uvádí však označení pro tvaroh, a tím je sejra. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
slanej sejra - slatkej sejra
B
slanej sejra - slatkej sejra
Informátoři střední generace shodně uvádějí výraz slanej sejra označující sýr a slatkej sejra pojmenovávající tvaroh.
81
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 226.
101
Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
slanej sejra - slatkej sejra
D
slanej sejra - slatkej sejra
Zástupci starší generace uvedli stejné výrazy jako informátoři střední generace, tedy slanej sejra a slatkej sejra. Výzkumem získaný výraz sejra odpovídá stavu uvedenému v ČJA. Obyvatelé Gerníku pouţívají především výraz sejra, dvojslovné označení slanej sejra nebo slatkej sejra je pouţíváno jen tehdy, kdyţ z kontextu není jasné, jaký druh výrobku z mléka je myšlen.
Zkoumaný výraz č. 17: bochník chleba (bochánek, bochňík) ČJA82 uvádí pro Gerník nářeční výraz bochňík. Stejné označení je rozšířeno i po celém území Čech a západní Moravy. Pod označením bochňík chleba je myšlen chléb kulatého tvaru. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
bochňík
B
bochánek
Zástupci střední generace uvedli kaţdý odlišný výraz. Pan A uvedl označení bochňík, kdeţto respondetka B doloţila výraz bochánek se zdůrazněním, ţe se jedná o kulatý chléb. Starší generace
82
Informátor
Pouţívané výrazy
C
bochňík
D
bochánek
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 260.
102
Zástupci starší generace odpověděli totoţně jako zástupci střední generace, po jednom se vyskytla označení bochňík a bochánek. Varianta bochánek se v ČJA neobjevuje pro ţádnou nářeční oblast.
Zkoumaný výraz č. 18: postel (postel) Pro slovo postel, tj. kus nábytku určeného ke spaní, se v ČJA83 nevyskytuje ţádné speciální pojmenování pro nářeční oblast Gerník. Naším výzkumem byl zjištěn jediný výraz označující takový kus nábytku, a tím je postel. Pro oblast, ze které pochází nynější čeští obyvatelé Gerníku, ČJA uvádí taktéţ výraz postel, západně od Plzně se objevuje i výraz lože. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
postel
B
postel
Respondenti střední generace uvedli označení postel. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
postel
D
postel
Stejně jako ve střední generaci, tak i ve starší generaci je doloţen jediný výraz postel. Výzkum doloţil jediné označení pro kus nábytku, na kterém se spí, a to postel.
83
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992, s. 310.
103
Zkoumaný výraz č. 19: pampeliška (pampelička, pampeliška, pampuliška) Pampeliška je označení pro rostlinu smetanky lékařské, která neroste jen u nás, ale taktéţ v Gerníku. ČJA84 dokládá pro Gerník nářeční výraz mlíč. V České republice jsou nářeční varianty pro tuto vytrvalou bylinu velice rozmanité. Pro oblast, ze které pochází Češi v Gerníku, jsou v ČJA uvedena označení smetana, smetanka i mlíčí. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
pampeliška
B
pampeliška
Oba respondenti střední generace uvedli shodně jediný výraz pro tuto rostlinu, a tím je pampeliška. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
pampuliška
D
pampelička
Zástupci starší generace uvedli odlišné výrazy pampuliška a pampelička, v obou případech se jedná o hláskové diference pojmenování pampeliška, které ale ţádný respondent ze střední generace neuvedl. Předpokládaný výraz z ČJA pro tuto nářeční oblast mlíč nebyl respondenty doloţen. Byl získán pouze výraz pampeliška a jeho hláskové obměny pampuliška a pampelička. Zkoumaný výraz č. 20: údolí (dolík, oudolí, padlina) ČJA85 dokládá pro Gerník nářeční výrazy dolík, dolina a padlina pro označení úzkého protáhlého pruhu země mezi vyvýšeninami. Pro oblast západně od Plzně ČJA dokládá
84 85
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 2. Praha: Academia, 1997, s. 260. Ibid., s. 260.
104
taktéţ označení dolík, který je rozšířen i na většinovém území Čech. Mimo to se zde vyskytuje také výraz údol. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
dolík, padlina
B
dolík
Respondenti střední generace uvedli výrazy dolík a padlina, které se shodují s předpokládanými výrazy dle ČJA. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
dolík
D
oudolí
Informátorka D uvedla výraz oudolí, oproti tomu paní C uvedla nářeční variantu dolík. Respondenti potvrdili uţívání výrazů dolík a padlina, které této oblasti přisuzuje ČJA. Předpokládané označení dolina neuvedl ţádný z dotázaných. Ve třech případech dotázaní shodně uvedli výraz dolík, který se shoduje s nejrozšířenější nářeční variantou pro česká nářečí v uţším smyslu.
Zkoumaný výraz č. 21: Velikonoce (Červení svátki, Velikonoce) Nářeční výraz Červení svátki, tj. křesťanské svátky po prvním jarním úplňku, který ČJA86 dokládá pro Gerník, se shoduje s nářečním stavem v jihozápadních Čechách. Střední generace Informátor
86
Pouţívané výrazy
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 2. Praha: Academia, 1997, s. 446.
105
A
Červení svátki
B
Velikonoce
Respondent A uvedl výraz uvedený v ČJA Červení svátki. Dotázaná B doloţila výraz shodný se spisovným jazykem Velikonoce, který je rozšířen na většinovém území České republiky, avšak pro oblast Gerníku jej ČJA nedokládá. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
Velikonoce
D
Červení svátki
Ve starší generaci se vyskytly stejné výrazy jako v generaci střední, tj. Velikonoce a Červení svátki. V rámci jedné rodiny, tj. u respondentek B a C, se objevil shodně výraz Velikonoce, který dotázané pravděpodobně převzaly od svých dětí a vnoučat ţijících v České republice, kde je toto pojmenování rozšířeno na většině území. Ostatní dva dotázaní uvedli výraz Červení svátki, jak je rovněţ doloţeno pro obec Gerník v ČJA.
Zkoumaný výraz č. 22: hospodyně (gazďina, hospodiňe) V ČJA87 není pro gernickou oblast uvedena nářeční podoba pro slovo hospodiňe, tj. manţelka hospodáře. Pro původní české území obyvatelů ţijících dnes v Gerníku ČJA dokládá výrazy hospodiňe, paňímáma a paňí. Střední generace
87
Informátor
Pouţívané výrazy
A
hospodiňe
B
hospodiňe, gazďina
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 3. Praha: Academia, 1999, s. 48.
106
Respondenti A a B shodně uvedli výraz hospodiňe, který odpovídá nářeční situaci na Plzeňsku. Paní B navíc uvedla pojmenování gazďina, které se v rámci České republiky vyskytuje pouze na Moravě. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
hospodiňe, gazďina
D
hospodiňe, gazďina
Informátoři starší generace shodně uvedli výrazy hospodiňe a gazďina. Třebaţe ČJA nedokládá ţádný nářeční výraz pro manţelku hospodáře, nám se na základě výzkumu podařilo zjistit, ţe v Gerníku se pro takovou ţenu pouţívají označení hospodiňe a gazďina.
Zkoumaný výraz č. 23: kupka sena (kopka sena) V Gerníku se nasušená tráva na poli shrabe dohromady do menších kupek, ze kterých se seno lépe dává na vůz. ČJA88 neuvádí ţádný nářeční výraz označující kupku sena, který by se v Gerníku pouţíval. Pro oblast leţící západně od Plzně, odkud pochází dnešní čeští obyvatelé Gerníku, je v ČJA uvedeno pojmenování kúpka, jeţ se však v Gerníku nevyskytuje. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
kopka sena
B
kopka sena
Zástupci mladší generace shodně uvedli jediné označení, kterým je kopka sena. Starší generace 88
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 3. Praha: Academia, 1999, s. 242.
107
Informátor
Pouţívané výrazy
C
kopka sena
D
---
Paní C uvedla výraz kopka sena, ale respondentka D neuměla na tuto otázku odpovědět. Ve výzkumu se nám podařilo získat jediný výraz pro kupku sena, a to je kopka sena. Jedna dotázaná neznala na tuto otázku odpověď.
Zkoumaný výraz č. 24: kobyla (kobila) ČJA89 neuvádí označení pouţívané v Gerníku pro samici koně, tj. pro kobylu. Střední generace Informátor
Pouţívané výrazy
A
kobila
B
kobila
Informátor A i B uvedli jediný výraz, kterým je kobila. Starší generace Informátor
Pouţívané výrazy
C
kobila
D
kobila
Respondenti starší generace uvedli ve shodě se střední generací taktéţ jediné pojmenování, a to kobila. Výzkumem se podařilo zjistit výraz označující samici koně, kterým je v Gerníku kobila. Toto označení uvedli jako jediné všichni čtyři dotázaní.
89
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 3. Praha: Academia, 1999, s. 430.
108
2. Výrazy zpracované v podobě tabulek ČJA 190 ZKOUMANÝ
POUŢÍVANÝ
VÝRAZ
VÝRAZ
VÝZNAM POJMU
ZDROJ
vdávat se
vdávat se
stávat se manţelkou
ČJA 1, s. 86
panenka
pana, paninka
figurka představující
ČJA 1, s. 109
děťátko dívat se
koukat se
dívat se na něco
ČJA 1, s. 134
nehet
necht
plochý rohovitý útvar
ČJA 1, s. 149
kryjící konec prstu rychle
čerstva
jít rychle
ČJA 1, s. 160
kalhoty
kalhoti
oděv kryjící nohy
ČJA 1, s. 186
pomalu
pomálu
jít pomalu
ČJA 1, s. 202
kyselé zelí
kiselí zelí
kvašené zelí
ČJA 1, s. 212
okurka
vokurka
druh zeleniny
ČJA 1, s. 214
skořápka
škuřápka
tvrdý obal vejce
ČJA 1, s. 214
máslo
máslo
ţivočišný tuk z mléka
ČJA 1, s. 230
vepřové maso
prasečí
druh masa
ČJA 1, s. 241
povidla
povidla
nahusto vařené švestky
ČJA 1, s. 274
sběračka
žbjeračka
kuchyňské náčiní určené
ČJA 1, s. 286
(vaječná)
k nabírání tekutin lţíce
žíce
mírně prohloubené náčiní ČJA 1, s. 288 určené k nabírání tekutin nebo sypkých látek
vařečka
mňechačka
dřevěné kuchyňské
ČJA 1, s. 290
náčiní určené k míchání pokrmů
90
sundat
sundat
dát dolů nebo pryč
ČJA 1, s. 306
polštář
polštář
poduška pod hlavu
ČJA 1, s. 314
lavice
stolice
sedadlo pro několik osob
ČJA 1, s. 326
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1992.
109
rozsvítit
napálit
uvést v činnost světelný
ČJA 1, s. 342
zdroj světnice
sedňice
větší obytná místnost
ČJA 1, s. 352
střešní taška
taška
kusová krytina určená
ČJA 1, s. 376
k pokrytí střechy zápraţí
vyvýšený chodník podél
konk
ČJA 1, s. 384
stavení štípat
šťípat
dělit dříví po vláknech
ČJA 1, s. 390
studna
studna
jáma určená k jímání
ČJA 1, s. 394
pramene
ČJA 291 ZKOUMANÝ
POUŢÍVANÝ
VÝRAZ
VÝRAZ
POZNÁMKA
ZDROJ
třešně
třešňe
plod stromu
ČJA 2, s. 51
švestka
švestka
plod stromu
ČJA 2, s. 52
rajské jablíčko
paratajzla
plod byliny
ČJA 2, s. 86
slunéčko
sluňíčko
hmyz
ČJA 2, s. 131
motýl
moura
hmyz
ČJA 2, s. 152
les
les
souvislý porost stromů
ČJA 2, s. 180
sedmitečné
(ne ovocných) šiška
šiška
plodní útvar některých
ČJA 2, s. 189
jehličnatých stromů hraniční
flok
kámen, který od sebe
ČJA 2, s. 294
v poli odděluje jednotlivá
kámen v polích
území pramen
pramen
místo, kde vyvěrá voda
ČJA 2, s. 306
modlit se
modlit se
konat modlitbu
ČJA 2, s. 404
pohřeb
pohřeb, funus
úkony spojené
ČJA 2, s. 412
s pohřbením 91
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 2. Praha: Academia, 1997.
110
hřbitov
hřbitov, krchov
místo, kde se
ČJA 2, s. 412
pochovávají mrtví (chodit) na
choďit na táč
ČJA 2, s. 417
rozhovorem
besedu Boţí hod
sousedské posezení s
Bóží hod
první svátek vánoční (25.
ČJA 2, s. 466
prosinec)
vánoční
ČJA 392 ZKOUMANÝ
POUŢÍVANÝ
VÝRAZ
VÝRAZ
hospodář
hospodář, gazda
POZNÁMKA vlastník zemědělské
ZDROJ ČJA 3, s. 46
usedlosti pole
póle
obdělávaný pozemek
ČJA 3, s. 100
ţito
žito
obilnina
ČJA 3, s. 154
hrábě
hrabje
dřevěné ruční nářadí na
ČJA 3, s. 246
hrabání dobytek
dobitek
souhrnný název pro
ČJA 3, s. 390
hospodářská zvířata vemeno
vemeno
útvar se struky obsahující
ČJA 3, s. 404
mléčné ţlázy nádoba na
ďíška
ČJA 3, s. 408
mléko
dojení mléka poklízet
nádoba, do které se dojí
spravovat
zahrnuje veškeré úkony
ČJA 3, s. 418
v péči o dobytek
dobytek kůň
kúň
druh zvířete
ČJA 3, s. 429
kůň řehtá
řičí
zvukový projev koně
ČJA 3, s. 436
jeď! (pro koně)
hí
pobídka pro koňský
ČJA 3, s. 446
potah stůj!
ou, hou
povel pro koňský potah k
ČJA 3, s. 448
zastavení nalevo! 92
čehi
povel pro koňský potah
ČJA 3, s. 450
Balhar, J.; Jančák, P. a kol.: Český jazykový atlas 3. Praha: Academia, 1999.
111
k zahnutí doleva napravo!
hot
povel pro koňský potah
ČJA 3, s. 452
k zahnutí doprava couvni!
curuk
pobídka k couvnutí pro
ČJA 3, s. 454
koňský potah slepice
slepice
samice kura domácího
ČJA 3, s. 492
volání na
pipinka pí pí
přivolávání slepic
ČJA 3, s. 498
slepice
Závěr Cílem této části diplomové práce bylo zjistit současný stav u vybrané části slovní zásoby v mluvě české vesnice rumunského Banátu Gerník. V rámci výzkumu se prokázalo, ţe i v tak odlehlé nářeční oblasti dochází k jisté snaze o vyrovnání se českému spisovnému jazyku, ale v tak malé míře, ţe je to téměř zanedbatelné. Prokázalo se, ţe gernická čeština je dnes víc neţ jindy v kontaktu s češtinou uţívanou v České republice, a to s turisty, kteří jezdí poznávat zdejší ţivot krajanů, jednak prostřednictvím členů rodin, kteří se odstěhovali do České republiky a jsou se svými příbuznými v Gerníku ve styku pomocí telefonátů nebo internetu. Tímto způsobem se do zdejšího nářečí pravděpodobně dostaly nové výrazy jako Velikonoce, tatínek, děvčátko ad., které zde v době výzkumu pro ČJA nebyly zaznamenány. Pro výzkum byla vybrána pojmenování související se zdejším kaţdodenním ţivotem, jednalo se tedy o výrazy z oblasti zemědělství, domácnosti a pojmenování členů rodiny. V rámci těchto hesel vybraných z Českého jazykového atlasu se prokázalo, ţe všechna vybraná slova dotázaní v různých obměnách znají a pouţívají. Jedinou výjimkou bylo slovo klouzat se, které neznali zástupci starší generace. V rámci výzkumu byly zjišťovány i některé nářeční výrazy, které v Českém jazykovém atlasu nejsou pro Gerník doloţeny. Jednalo se o slova postel, hospodyně, kupka sena a kobyla. Na základě výzkumu bylo zjištěno, ţe tyto výrazy se v Gerníku uţívají v podobě shodné se spisovným českým jazykem a ţe se u nich ţádné nářeční zvláštnosti pojmenování nevyskytují.
112
Z celkového počtu 80 zkoumaných výrazů, které byly porovnány s nářečními výrazy doloţenými v Českém jazykovém atlasu, bylo 56 získaných výrazů shodných93. Pouze u 24 hesel se nám podařilo zaznamenat nějakou diferenci oproti Českému jazykovému atlasu. Většinou šlo o změnu, kdy daný výraz nepouţívali všichni dotázaní, ale jen někteří respondenti, a u ostatních dotázaných se objevila pojmenování, která ČJA pro tuto nářeční oblast neuvádí. Tímto způsobem se nám podařilo získat nové výrazy tatínek, kluk, klučík, výrostek, děvče, děvčátko, dědek, kmotříček, kmotřička, pumblíč, vychrtlý, slabý, pampeliška, oudolí a verba vozit se a klouzat se,94 naopak se v našem výzkumu neobjevila označení mamulka a dědeček. Na základě našeho výzkumu nelze říci, ţe by se slovní zásoba jednotlivých generací nějakým výrazným způsobem proměnila. Nelze ani jednoznačně určit, která z generací se více přizpůsobuje současné jazykové situaci. Jistý vývoj ve slovní zásobě Gerničanů je však patrný.
93
Viz podkapitola Tabulkově zpracované výrazy. Na rozdíl od kapitoly Interpretace získaného jazykového materiálu, kde byly všechny výrazy zapisovány ve zjednodušené fonetické transkripci, tak zde v závěru jsou výrazy zapsány v podobě co nejvíce přiblíţené spisovné transkripci. 94
113
ZÁVĚR Na území rumunského Banátu leţí vesnice, které vznikly v první polovině 19. století, kdy byly zaloţeny českými kolonisty přicházejícími z území dnešních Čech, jsou to – Bígr, Eibentál, Rovensko, Svatá Helena, Šumice a Gerník. Potomci těchto českých přistěhovalců zde ţijí dodnes a cílem diplomové práce bylo zjistit, zda je český jazyk stále ţivý ve vybrané vesnici Gerník, a to prostřednictvím výzkumu vybraných kapitol z onomastiky – rodná jména, hypokoristika, přezdívky, příjmení, jména po chalupě a toponyma. Práce si také kladla za cíl zjistit, zda ve vesnici došlo k nějakému vývoji z hlediska nářečního v porovnání s poznatky z Českého jazykového atlasu uvedenými pro tuto nářeční oblast. Výzkum rodných jmen ve vesnici ukázal, ţe je zde v současnosti vyuţíván velice omezený repertoár jmen. Z 45 získaných dotazníků bylo zjištěno pouze 6 jmen muţských (Alois, František, Jan, Josef, Karel, Václav) a 4 jména ţenská (Anna, Johana, Kateřina, Marie). Prokázalo se, ţe tento omezený repertoár jmen zapříčinil rodinný zvyk zdejších obyvatel pojmenovávat své děti po jejich kmotrech. Při volbě jména se také uplatňují aspekty jazykové (ve smyslu národnostním), coţ se projevuje volbou takových jmen, které obyvatelé Gerníku povaţují za staročeská (všechna výše zmíněná jména), a tím dle svého tvrzení prokazují národní cítění a příslušnost k českému národu. Součástí této kapitoly bylo i zkoumání spokojenosti dotyčných s jejich jmény. Dotázaní ve většině případů uvedli spokojenost s jejich jmény a důvodem pro ně byla většinou skutečnost, ţe se jim jejich jméno musí líbit, kdyţ jim bylo přiděleno. Pomocí dotazníků bylo sesbíráno 13 hypokoristik utvořených od 6 různých muţských jmen a 13 hypokoristik odvozených od 4 jmen ţenských. U hypokoristik se uplatnil pouze derivační slovotvorný způsob a byl pouţit pouze omezený počet sufixů, pro celkem 26 hypokoristik bylo uplatněno 16 sufixů, z čehoţ sufix -y byl zastoupen u obou rodů. Ve výzkumu se ovšem prokázalo, ţe Gerničané ve většině případů nepociťují rozdílné expresivní zabarvení jednotlivých sufixů, a tak nemají potřebu vytvářet hypokoristika pomocí široké škály sufixů určené různým emočním situacím. Výzkum přezdívek prokázal, ţe uţívání těchto antroponym je v Gerníku ţivé, i kdyţ nositeli přezdívek je pouhá čtvrtina dotázaných. Nejčastější motivací pro vznik takového pojmenování byla nějaká událost. Výzkum ukázal, ţe charakteristika přezdívek, čímţ je myšlena především jejich nedědičnost, se v Gerníku neuplatňuje, protoţe se zde
114
v některých případech dědí přezdívky z generace na generaci, a také toto jméno není vţdy označením jednotlivce, ale někdy celých rodin. U příjmení získaných pomocí dotazníků jich bylo nejvíce utvořeno z apelativ a shodný počet zastoupení měla pak příjmení vzniklá z osobních jmen a ze jmen cizího původu. U příjmení z oficiálního dokumentu z roku 2011 měla největší zastoupení taktéţ jména utvořená z apelativ, následovala příjmení ze slov cizího původu (především německého původu) a nejméně zastoupení měla příjmení utvořená z osobních jmen. V ţádném ze zkoumaných materiálů se neobjevila příjmení vzniklá z místních jmen. Jmen po chalupě se nám podařilo z celkového počtu dotázaných získat pouze 4, ale i přesto lze říci, ţe tento druh jmen je v Gerníku ţivý. Jejich nejčastější motivací vzniku bylo přejmutí jména na základě přiţenění se do rodiny nevěsty. Při výzkumu obce Gerník bylo sesbíráno celkem 57 toponym, z nichţ nejvíce zastoupení měla jména ulic a místních částí u místních jmen a jména polí a lesů u jmen pomístních. Také byla sesbírána jména neţivých objektů v krajině, v našem výzkumu to byla jména kříţků a mlýnků. U toponym převaţovala z názvotvorného hlediska dvouslovná jména tvořená prepozicí a substantivem. V rámci výzkumu však byla sesbírána i jména jednoslovná, jeţ vznikla nejčastěji toponymizací substantiva, ale objevila se i jména víceslovná, která byla nejčastěji utvořena substantivem rozšířeným neshodným přívlastkem. Ve většině případů byla motivací toponyma poloha vyjádřená explicitně, tj. vzhledem k pojmenovávanému objektu, a byla vyjádřena substantivem a prepozicí. U některých toponym se uplatnila také motivace posesivitou, v těchto případech se také nejvíce projevily nářeční rysy typické pro území, odkud čeští Gerničané pocházejí, tj. česká nářečí v uţším smyslu (sufix -ovic), popřípadě jihozápadočeská nářečí (sufix -ojc). Cílem dialektologické části diplomové práce bylo zjistit současný stav u vybrané části slovní zásoby v mluvě české vesnice rumunského Banátu Gerník a porovnat získaný materiál se záznamy v Českém jazykovém atlasu uvedenými pro tuto nářeční oblast. Z celkového počtu 80 zkoumaných výrazů jich bylo 56 shodných s hesly uvedenými v Českém jazykovém atlasu, pouze u 24 hesel se nám podařilo oproti němu zaznamenat nějakou diferenci, nebo se nám podařilo získat výrazy, které v něm nebyly pro tuto nářeční oblast uvedeny – tatínek, kluk, klučík, výrostek, děvče, děvčátko, dědek, kmotříček, kmotřička, pumblíč, vychrtlý, slabý, pampeliška, oudolí a verba vozit se a klouzat se. V rámci výzkumu byly zjišťovány i nářeční výrazy pro ta hesla Českého jazykového atlasu, u kterých nejsou pro zkoumané území uvedeny ţádné výrazy, získali jsme tak slova postel, hospodyně, kupka sena a kobyla. Jak je z výrazů patrné, došli jsme k závěru, ţe tyto výrazy 115
se v Gerníku uţívají v podobě shodné se spisovným českým jazykem a ţe se u nich ţádné nářeční zvláštnosti nevyskytují. V rámci výzkumu se prokázalo, ţe i v tak odlehlé nářeční oblasti dochází k jisté snaze o vyrovnání se českému spisovnému jazyku, ale v tak malé míře, ţe je to téměř zanedbatelné. Na základě našeho výzkumu nelze říci, ţe by se slovní zásoba jednotlivých generací nějakým výrazným způsobem proměnila. Nelze ani jednoznačně určit, která z generací se více přizpůsobuje současné jazykové situaci. Výzkum prokázal, ţe uţívání českého jazyka v Gerníku je součástí kaţdodenního ţivota Gerničanů, kteří se stále hrdě hlásí k české národnosti a český jazyk povaţují za svůj jazyk mateřský. Jak ukázala dialektologická část naší práce, nářeční vývoj této oblasti se od 60. let 20. století, kdy zde Slavomír Utěšený prováděl výzkum pro Český jazykový atlas, nijak výrazně neproměnil. Výzkum také prokázal, ţe novodobé komunikační technologie a snadnější dostupnost vesnice mají vliv na český jazyk Gerničanů, a to jak negativní – větší vliv majoritní rumunštiny na český jazyk, tak i pozitivní – rozšíření české slovní zásoby, snaha o vyrovnání současné spisovné češtině.
116
Pouţitá literatura ALEXOVÁ, Jarmila; DAVID, Milan: K minulosti a současnosti české menšiny v Rumunsku. In: Estetika, 1999, roč. 36, č. 1/3, s. 210–217. BALHAR, Jan a kol.: Český jazykový atlas I–IV. Praha: Academia, 1992–2005. BALHAR, Jan a kol.: Český jazykový atlas. Dodatky. Praha: Academia, 2011. BENEŠ, Josef: O českých příjmeních. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. BĚLIČ, Jaromír. Nástin české dialektologie. 1. vyd. Praha: SPN, 1972. DOKULIL, Miloš: Domácké podoby rodných a příbuzenských jmen na -i (y). Naše řeč, 1976, roč. 59, č. 1, s. 13–20. DRAXEL, Francisc: Čas a historie, pravda a legenda z českých vesnic Banátu. Timișoara: Brumar, 2010. FILIPEC, J. a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2007. GREPL, Miroslav a kol.: Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN, 2003. KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana (ed.): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. KNAPPOVÁ, Miloslava: Jak se bude Vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, 2002. KNAPPOVÁ, Miloslava: K proměnám systému hypokoristik. In: Onomastické práce IV. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2000, s. 209–215.
117
KNAPPOVÁ, Miloslava: Příjmení v současné češtině. Jazyková příručka. Liberec: AZ KORT, A. S., 1992. KNAPPOVÁ, Miloslava: Rodná jména v Česku v 21. století. In: Jazyk a jeho proměny. Ed. M. Čornejová a P. Kosek. Brno 2008, s. 121–132. KNAPPOVÁ, Miloslava: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: Academia, 1989. KNAPPOVÁ, Miloslava: Tvorba přezdívek stále ţivá. In: 12. slovenská onomastická konferencia a 6. seminár Onomastika a škola. Prešov 1996, s. 121–125. KOPEČNÝ, František: Čtení o jménech. Prostějov 1988. KOPEČNÝ, František: Průvodce našimi jmény. Praha: Academia, 1991. LAMPRECHT, Arnošt a kol. České nářeční texty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. LAMPRECHT, Arnošt; ŠLOSAR, Dušan; BAUER, Jaroslav: Historická mluvnice češtiny. Praha: SPN, 1986. MOLDANOVÁ, Dobrava: Naše příjmení. Praha: Agentura Pankrác, 2004. OLIVOVÁ–NEZBEDOVÁ, Libuše; MALENÍNSKÁ, Jitka: Slovník pomístních jmen v Čechách. Úvodní svazek. Praha: Academia, 2000. OLIVOVÁ–NEZBEDOVÁ, Libuše; KNAPPOVÁ, Miloslava; MALENÍNSKÁ, Jitka; MATÚŠOVÁ, Jana: Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia, 1995. PETR, Jan a kol.: Mluvnice češtiny 1. Fonetika. Fonologie. Morfologie a morfemika. Tvoření slov. Praha: Academia, 1986.
118
PASTYŘÍK, Svatopluk: Hypokoristika a současný mluvený jazyk (Otázky, otazníky a problémy). In: K diferenciaci současného mluveného jazyka. Ostrava 1994, s. 93–96. PASTYŘÍK, Svatopluk: Hypokoristické podoby vlastních jmen a jejich současné zkoumání. Čeština doma a ve světě, 2007, roč. 15, č. 3-4, s. 101–104. PASTYŘÍK, Svatopluk: Studie o současných hypokoristických podobách rodných jmen v češtině. Hradec Králové: Gaudeamus, 2003. PLESKALOVÁ, Jana. Stará čeština pro nefilology. Brno: Masarykova univerzita, 2001 PLESKALOVÁ, Jana.: Tvoření nejstarších českých osobních jmen. Brno: Masarykova univerzita, 1998. PLESKALOVÁ, Jana.: Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Jinočany: H&H, 1992. POLÍVKOVÁ, Alena: Naše místní jména a jak jich užívat. Praha: Universum, 2007. RUSÍNOVÁ, Zdenka: Tvoření slov v současné češtině. Brno: Masarykova univerzita, 1993. SECKÁ, Milena: Češi v rumunském Banátu. In: Češi v cizině, 1995, č. 8, s. 92–115. SVOBODA, Jan: Staročeská osobní jména a naše příjmení. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. SVOBODA, Jaroslav; DOKOUPIL, Ivo a kol.: Banát. Turistický a vlastivědný průvodce českými vesnicemi v rumunském Banátě. Brno: Kudrna, 2005. SVOBODA, Jaroslav: Česká menšina v Rumunsku 1. Praha: Vydalo Sdruţení Banát, 1999. ŠMILAUER, Vladimír: Úvod do toponomastiky. Praha: SPN, 1996.
119
UHER, František: Hypokoristika ţenských rodných jmen v širším brněnském regionu. In: Onomastika a škola. Hradec Králové: Gaudeamus, 1995, s. 89–94. URBAN, Rudolf: Češi a Slováci v Rumunsku. Nadlak: Ivan Krasko, 2005. UTĚŠENÝ, Slavomír: O jazyce českých osad na jihu rumunského Banátu. In: Český lid, 1962, roč. 49, č. 6, s. 201–209. ZEMAN, Jiří: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině 3. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002.
Elektronické zdroje HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Dostupné z: http://ssjc.ujc.cas.cz/. Příruční slovník jazyka českého [online]. Dostupné z http://bara.ujc.cas.cz/psjc/.
120
SEZNAMY 1. Abecední seznam získaných toponym V následující tabulce jsou v prvním sloupci abecedně seřazena toponyma získaná výzkumem a ve sloupci druhém jsou uvedeny názvy podkapitol, ve kterých jsou příslušná toponyma v rámci práce analyzována. Bejková louka
Pole
Panešovic kříţek
Kříţky
Beránkovic vodenice
Mlýnky
Panešovic skála
Pole
Centrum
Gerník
Pochmanojc kříţek
Kříţky
Cylindr
Mlýnky
Remízek
Pole
Češkojc dolík
Pole
Remízek
Les
Do Čiklavy
Gerník
Řeben
Gerník
Dolíky
Pole
U Jóna
Mlýnky
Husí rynek
Gerník
U Láku
Pole
Kamenice
Gerník
U Lízy
Les
Koráb
Gerník
U Petra
Pole
Kozí prd
Gerník
U Pochmonoje
Gerník
Kříţek na Velké Straně
Kříţky
U Potůčku
Gerník
Kříţek před kostelem
Kříţky
U Pramene
Gerník
Kříţek u cikánovic
Kříţky
U Sajdlojc
Gerník
Kříţek v zátočině
Kříţky
U Schodů
Gerník
Malá Strana
Gerník
U Sikevic
Pole
Maštalířovic vodenice
Mlýnky
U Třech kůlů
Pole
Na Kopečku
Gerník
U Vyschlé studánky
Pole
Na Pile
Gerník
V Salaších
Pole
Na Šťastnejch
Pole
V Zahrádkách
Pole
Na Zámečku
Gerník
V Dolíku
Gerník
Nad Kostelem
Gerník
V Koutě
Gerník
Nad Petrem
Pole
Velká Strana
Gerník
Nad Petrem
Les
Vodenička na východě
Mlýnky
Nade Vsí
Pole
Vodenička u mostu
Mlýnky
Nová vodenice
Mlýnky
Vovčákovic kříţek
Kříţky
121
Za Krchovem
Pole
Zelený plac
Les
Za Pochmonojc
Pole
Zmrzlá ulice
Gerník
Zelený plac
Pole
2. Abecední seznam zkoumaných hesel z ČJA Následující tabulka předkládá abecedně seřazená hesla z ČJA, která byla analyzována v kapitole Dialektologie. Druhý sloupec tabulky uvádí, ve kterém dílu ČJA se dané heslo nachází. (chodit) na besedu
ČJA 2
kůň
ČJA 3
babička
ČJA 1
kůň řehtá
ČJA 3
bochník chleba
ČJA 1
kupka sena
ČJA 3
Boţí hod vánoční
ČJA 2
kyselé zelí
ČJA 1
couvni!
ČJA 3
lavice
ČJA 1
dědeček
ČJA 1
les
ČJA 2
děvče
ČJA 1
lţíce
ČJA 1
dítě
ČJA 1
maminka
ČJA 1
dívat se
ČJA 1
máslo
ČJA 1
dobytek
ČJA 3
míč
ČJA 1
hospodář
ČJA 3
modlit se
ČJA 2
hospodyně
ČJA 3
motýl
ČJA 2
hrábě
ČJA 3
muţ
ČJA 1
hraniční kámen v polích
ČJA 2
nádoba na dojení mléka
ČJA 3
hřbitov
ČJA 2
nalevo!
ČJA 3
hubený
ČJA 1
napravo!
ČJA 3
chlapec
ČJA 1
nehet
ČJA 1
jeď! (pro koně)
ČJA 3
okurka
ČJA 1
kalhoty
ČJA 1
pampeliška
ČJA 2
klouzat se
ČJA 1
panenka
ČJA 1
kmotr
ČJA 1
pohřeb
ČJA 2
kmotra
ČJA 1
poklízet dobytek
ČJA 3
kobyla
ČJA 3
pole
ČJA 3
122
polštář
ČJA 1
světnice
ČJA 1
pomalu
ČJA 1
sýr - tvaroh
ČJA 1
postel
ČJA 1
šiška
ČJA 2
povidla
ČJA 1
štípat
ČJA 1
pramen
ČJA 2
švestka
ČJA 2
rajské jablíčko
ČJA 2
tatínek
ČJA 1
rozsvítit
ČJA 1
třešně
ČJA 2
rychle
ČJA 1
údolí
ČJA 2
sběračka
ČJA 1
vařečka
ČJA 1
vdávat se
ČJA 1
Velikonoce
ČJA 2
vemeno
ČJA 3
ČJA 2
vepřové maso
ČJA 1
střešní taška
ČJA 1
volání na slepice
ČJA 3
studna
ČJA 1
zápraţí
ČJA 1
stůj!
ČJA 3
ţena
ČJA 1
sundat
ČJA 1
ţito
ČJA 3
svatba
ČJA 1
skořápka (vaječná) slepice slunéčko sedmitečné
ČJA 1 ČJA 3
123
PŘÍLOHY Fotokopie oficiálního dokumentu z let 1851–1853
124
125
126
127
128
129
130
Mapa vesnice Gerník
131
Fotografie
Obr. č. 2: Vodní mlýnek a vodní turbína
Obr. č. 1: Vodní mlýnek zevnitř
Obr. č. 3: Vodní mlýnek v údolí U Petra (1)
Obr. č. 4: Vodní mlýnek v údolí U Petra (2)
132
Obr. č. 5: Kříţek v poli (1)
Obr. č. 8: Slavnostní náboţenský oltář
Obr. č. 6: Kříţek v poli (2)
Obr. č. 9: Procesí před kapličkou sv. Jana Nepomuckého
Obr. č. 7: Procesí
Obr. č. 10: Hřbitov
133
Obr. č. 14: Práce na poli (1)
Obr. č. 11: Respondenti výzkumu
Obr. č. 15: Práce na poli (2)
Obr. č. 12: Výhled na Gerník
Obr. č. 16: Práce na poli (3)
Obr. č. 13: Výhled na Dunaj
134
