Výňatek týkající se EPR ze zákoníku práce Přístup k nadnárodním informacím a projednání § 25d Společná ustanovení (1) Právo zaměstnanců zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství na nadnárodní informace a projednání se uskutečňuje prostřednictvím ujednaného postupu pro nadnárodní informace a projednání, nebo prostřednictvím evropské rady zaměstnanců. Evropská rada zaměstnanců se ustavuje na základě ujednání vyjednávacího výboru s ústředím, nebo podle § 25j. Zaměstnavatel s působností na území Evropských společenství je povinen vytvořit na svůj náklad podmínky pro ustavení a řádnou činnost vyjednávacího výboru, evropské rady zaměstnanců nebo jiný ujednaný postup pro nadnárodní informace a projednání, zejména hradit náklady na organizování schůzí, tlumočení, cestovné a ubytování členů související s jejich řádnou činností a náklady na jednoho odborníka, pokud není s ústředím dohodnuta úhrada dalších nákladů. (2) Povinnost poskytovat nadnárodní informace a projednání se vztahuje a)na zaměstnavatele a skupiny zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství se sídlem v České republice, b)na organizační jednotky zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství se sídlem v České republice, 30b) c)na reprezentanty zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství podle odstavce 7, kteří mají sídlo v České republice. (3) Členským státem se pro účely tohoto zákoníku rozumí členské státy Evropských společenství. (4) Zaměstnavatelem s působností na území Evropských společenství se pro účely tohoto zákoníku rozumí zaměstnavatel, který má alespoň 1000 zaměstnanců v členských státech a alespoň ve dvou členských státech po 150 zaměstnancích. (5) Skupinou zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství se pro účely tohoto zákoníku rozumí více zaměstnavatelů spojených jedním řídícím zaměstnavatelem, která splňuje tyto požadavky: a)alespoň 1000 zaměstnanců ve všech členských státech, a b)alespoň dva zaměstnavatelé mají sídlo ve dvou různých členských státech, a c)alespoň dva zaměstnavatelé ve dvou různých členských státech zaměstnávají alespoň 150 zaměstnanců. (6) Řídícím zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákoníku rozumí zaměstnavatel, který může přímo nebo nepřímo řídit jiného nebo jiné zaměstnavatele skupiny zaměstnavatelů (řízený zaměstnavatel). Za řídícího se považuje zaměstnavatel, který ve vztahu k jinému zaměstnavateli skupiny zaměstnavatelů přímo nebo nepřímo a)může jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu tohoto zaměstnavatele, nebo b)kontroluje většinu hlasů akcionářů tohoto zaměstnavatele, nebo c)vlastní většinu základního jmění tohoto zaměstnavatele, pokud se neprokáže, že jiný zaměstnavatel ve skupině zaměstnavatelů má vliv silnější. Jestliže ve skupině zaměstnavatelů existuje více zaměstnavatelů, kteří splňují tyto 1
požadavky, řídící zaměstnavatel se určí podle těchto požadavků v pořadí uvedeném ve větě druhé. Pro tento účel práva řídícího zaměstnavatele týkající se hlasování a jmenování zahrnují též práva jakýchkoli řízených zaměstnavatelů a práva všech osob nebo orgánů, které jednají jménem řídícího zaměstnavatele nebo řízeného zaměstnavatele. Za řídícího zaměstnavatele se však nepovažuje zaměstnavatel ve vztahu k jinému zaměstnavateli, v němž má účast podle článku 3 odst. 5 písm. a) nebo c) nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 z 21. prosince 1989 o kontrole slučování podniků. (7) Ústředím se pro účely tohoto zákoníku rozumí zaměstnavatel s působností na území Evropských společenství a řídící zaměstnavatel ve skupině zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství. Nemá-li ústředí sídlo v členském státu, považuje se pro účely tohoto zákoníku za ústředí reprezentant jmenovaný ústředím. Není-li tento reprezentant jmenován, považuje se za ústředí zaměstnavatel s největším počtem zaměstnanců v členských státech. (8) Informace a projednání se týkají jen zaměstnavatelů se sídlem v členském státu, pokud není ujednán širší rozsah. (9) Počet zaměstnanců se pro tyto účely stanoví jako průměrný počet zaměstnanců během předchozích dvou let ode dne podání žádosti nebo zahájení jednání ústředím podle § 25e odst. 2. Ústředí je povinno zaměstnancům nebo jejich zástupcům poskytnout informace o celkovém počtu zaměstnanců a jejich složení pro účely zjištění, zda je možno ustavit evropskou radu zaměstnanců, nebo jiný postup pro nadnárodní informace a projednání. Zaměstnanci nebo jejich zástupci mohou požádat o tyto informace svého zaměstnavatele, který je povinen je získat od ústředí. (10) Pro členy vyjednávacího výboru, evropské rady zaměstnanců nebo představitele zaměstnanců podle jiného ujednaného postupu, jakož i pro zaměstnavatele platí § 25c odst. 3. 30b
) § 21 obchodního zákoníku.
Výklad: Ustanovení § 25d je souhrnným úvodním ustanovením skupiny paragrafů upravujících problematiku přístupu k nadnárodním informacím a projednání, jimiž novela začlenila do zákoníku práce právní úpravu směřující k převzetí obsahu směrnice Rady č. 94/45/EC o zřízení evropské podnikové rady nebo procedury v podnicích s působností v rozsahu společenství a ve sdruženích podniků s působností v rozsahu společenství pro účely informování zaměstnanců a konzultování s nimi, pro které se v praxi často používá označení "nadnárodní společnosti". Tato úprava nabude účinnosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Směrnice vychází z poznání, že fungování vnitřního trhu vede k procesu koncentrace podniků, nadnárodních fúzí, akvizicí, společného podnikání a v důsledku toho k mezinárodnímu charakteru podniků. Mají-li se ekonomické aktivity rozvíjet harmonicky, musí podniky a sdružení podniků působících ve dvou nebo více členských státech informovat a radit se se zástupci těch svých zaměstnanců, kterých se týká jejich rozhodování. Aby se zajistilo, že zaměstnanci podniků nebo sdružení podniků působících ve dvou nebo více členských státech budou řádně informováni a konzultováni, považuje směrnice za nutné zřídit Evropské podnikové rady (novela zákoníku práce pro ně používá označení "evropské rady zaměstnanců") nebo vytvořit jiné procedury pro nadnárodní informování zaměstnanců a konzultace s nimi. Mechanizmy pro informování a konzultace zaměstnanců v uvedených podnicích či sdruženích podniků musí zahrnout organizaci jako celek a případně všechny podniky sdružení (novela pro ně používá označení "skupiny zaměstnavatelů" – viz odst. 5 ) se sídlem v členských státech, bez ohledu na to, zda zaměstnavatel nebo řídící zaměstnavatel (viz odst. 6 ) takové skupiny zaměstnavatelů má své ústředí (viz odst. 7 ) uvnitř nebo vně území členských států. V souladu se zásadou autonomie stran je věcí zaměstnanců a zaměstnavatele nebo řídícího zaměstnavatele 2
skupiny zaměstnavatelů stanovit vzájemnou dohodou povahu složení, funkci, způsob práce, procedury a finanční zdroje Evropských podnikových rad a jiných informačních a konzultačních procedur. Projednání ve smyslu směrnice ES znamená, že vedení podniku musí naslouchat názorům evropské podnikové rady, směrnice v této souvislosti vyzývá k "výměně názorů" a k "zavedení dialogu" mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelem. Na druhé straně je však třeba vidět, že na rozdíl od některých podnikových rad, které již v zemích Evropských společenství působí delší dobu, směrnice ES nezakládá žádné formy zapojení či účasti zástupců zaměstnanců v rozhodování podniku. Tato koncepce je novelou v našem zákoníku práce zachována. Informací se podle směrnice ES rozumí, že vedení podává zprávy o současné situaci podniku a o jeho předpokládaném budoucím vývoji, a že je zavázáno tyto informace podat, s výjimkou případu, kdy by rozvoji podniku hrozila vážná škoda. Informace rovněž zahrnuje v kontextu této směrnice také výměnu informací mezi samotnými představiteli zaměstnanců a mezi nimi a zaměstnanci a zakazuje informace podané výslovně jako důvěrné poskytnout třetím stranám. Úprava práva zaměstnanců zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství na nadnárodní informace a projednání, vložená novelou do zákoníku práce, je v kontextu evropského práva širší (toto právo se podle odstavce 1 uplatňuje vůči všem zaměstnavatelům s působností na území Evropských společenství – srov. odst. 4), než úprava povinnosti zaměstnavatelské strany poskytovat nadnárodní informace a projednání, která se vztahuje jen na zaměstnavatele a skupiny zaměstnavatelů (jejich organizační jednotky či reprezentanty) s působností na území Evropských společenství se sídlem v České republice. V odstavci 8 je pak výslovně stanoveno, že (nadnárodní) informace a projednání se týkají jen zaměstnavatelů se sídlem v členském státu, avšak zákon dává možnost ujednat i širší rozsah, tj., že se informace a projednání týkají i zaměstnavatelů se sídlem v jiných zemích. Novela zákoníku práce počítá v § 25d odst. l s ustavením evropské rady zaměstnanců ujednáním mezi ústředím a vyjednávacím výborem jednajícím za zaměstnance, ustaveným podle § 25e, kdy je příslušná procedura vzniku završena písemným ujednáním stran o evropské radě zaměstnanců ( § 25h ), a dále s ustavením evropské rady zaměstnanců podle zákona v případech a postupem stanovenými v § 25j, kdy se ujednání o ustavení evropské rady zaměstnanců podle § 25h nepodařilo dosáhnout. Subjektem, který musí učinit všechna nezbytná opatření a poskytnout potřebné fondy k vyjednávání, je ústředí. Pokud sídlí ústředí mimo Evropská společenství, je podle směrnice ES odpovědný za přijetí nezbytných opatření jeho zástupce v Evropských společenstvích, a pokud takový zástupce není, pak zaměstnavatel (řídící zaměstnavatel) s největším počtem zaměstnanců v jednom členském státě. Proto se také může stát, že se rámcové podmínky pro ustavení evropských rad zaměstnanců (evropských podnikových rad) v jednotlivých členských státech budou lišit – minimální normy stanovené směrnicí ES však musí být ve všech národních opatřeních zahrnuty. Tak je tomu i v případě české národní úpravy založené novelou zákoníku práce. Definice pojmů zaměstnavatele s působností na území Evropských společenství a skupiny zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství, uvedené v odstavcích 4 a 5, odpovídají obdobným definicím obsaženým v článku 2 odst. 1 písm. a) a c) shora uvedené směrnice ES. Definice řídícího zaměstnavatele uvedená v odstavci 6 byla převzata z článku 3 této směrnice. Důležité je ustanovení odstavce 10, podle něhož jsou členové vyjednávacího výboru, evropské rady zaměstnanců nebo představitelé zaměstnanců podle jiného ujednaného postupu na základě odkazu na § 25c odst. 3, obdobně jako zástupci zaměstnanců, povinni vhodným způsobem informovat zaměstnance na všech pracovištích o své činnosti a o obsahu a závěrech informací a projednání se zaměstnavatelem. Samozřejmě, aniž je to výslovně stanoveno, se počítá s tím, že členové evropské rady zaměstnanců, kteří jsou současně členy odborů, budou zastupovat zájmy všech zaměstnanců bez ohledu na jejich vlastní odborové členství. 3
§ 25e Vyjednávací výbor (1) Vyjednávací výbor se ustavuje, aby za zaměstnance vyjednával s ústředím o uzavření ujednání o ustavení evropské rady zaměstnanců nebo jiného postupu pro nadnárodní informace a projednání. (2) Jednání o ustavení vyjednávacího výboru zahájí ústředí z vlastní iniciativy nebo na písemnou žádost alespoň 100 zaměstnanců alespoň dvou zaměstnavatelů nejméně ve dvou různých členských státech nebo na písemnou žádost jejich zástupců. (3) Vyjednávací výbor je složen nejméně ze tří a nejvíce ze 17 členů. Členy vyjednávacího výboru jsou zaměstnanci zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů působící na území Evropských společenství. Zaměstnanci zaměstnavatele z území každého členského státu, v němž má zaměstnavatel nebo skupina zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství sídlo, jsou zastoupeni jedním členem. Další člen je vyslán za zaměstnance zaměstnavatele z území každého členského státu, kde je alespoň 25 % zaměstnanců, další dva členové za zaměstnance zaměstnavatele z území každého členského státu, kde je alespoň 50% zaměstnanců, a tři další zástupci za zaměstnance zaměstnavatele z území každého státu, kde je alespoň 75% všech zaměstnanců. (4) Členy vyjednávacího výboru za zaměstnance v České republice jmenují ze zaměstnanců zaměstnavatele zástupci zaměstnanců na společném zasedání. Nejsou-li ustaveni nebo nepůsobí-li u některého zaměstnavatele zástupci zaměstnanců, mohou si zaměstnanci tohoto zaměstnavatele zvolit představitele, který se za ně účastní společného zasedání. Rozdělení hlasů na společném zasedání se určí poměrně podle počtu zastupovaných zaměstnanců. (5) Ústředí svolá zakládající schůzi vyjednávacího výboru bez zbytečného odkladu po tom, kdy je mu doručena informace o jmenování členů vyjednávacího výboru. Na zakládající schůzi si vyjednávací výbor zvolí předsedu. Před každým jednáním s ústředím má vyjednávací výbor právo sejít se na odděleném zasedání. Jestliže je to nezbytně třeba, může si k jednání přizvat odborníky. (6) Není-li dále stanoveno jinak, výbor přijímá usnesení většinou hlasů všech svých členů. (7) Jednání mezi ústředím a vyjednávacím výborem, evropskou radou zaměstnanců a orgánem zabezpečujícím jiný postup pro nadnárodní informace a projednání musí být vedeno se snahou o spolupráci. (8) Místa a data společných jednání jsou předmětem ujednání mezi vyjednávacím výborem a ústředím. Náklady na činnost vyjednávacího výboru hradí zaměstnavatel. Výklad: Vyjednávání v nadnárodních podnicích působících v členských státech Evropských společenství v záležitostech přístupu k nadnárodním informacím a projednávání začíná v praxi členských států zpravidla z iniciativy zaměstnavatele (jeho vedení) nebo jeho zaměstnanců. Pro vyjednávání za zaměstnance novela zakotvuje v souladu se směrnicí ES zvláštní negociační orgán, pro který zavádí název "vyjednávací výbor". Ten bude složen ze zaměstnanců zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů působících na území Evropských společenství jmenovaných zástupci (představiteli) zaměstnanců na společném zasedání (viz odstavce 3 a 4 ). Jeho úkolem je pouze vyjednávání s ústředím o ustavení evropské rady zaměstnanců nebo jiného postupu pro nadnárodní informace a projednání (viz § 25i ), úspěšné ukončení takového jednání uzavřením písemného ujednání o evropské radě zaměstnanců podle § 25h či neúspěšné ukončení těchto jednání přijetím usnesení o skončení vyjednávání podle § 25f. Jiné úkoly, zejména úkoly příslušející evropské radě zaměstnanců či zástupcům zaměstnanců, jimž zaměstnavatel poskytuje informace a uskutečňuje projednání na základě písemného ujednání podle § 25i, vyjednávacímu výboru nepříslušejí, a zaměstnavatel není rovněž oprávněn vyjednávacímu výboru tyto informace předávat a uskutečňovat s ním projednání. 4
K zahájení jednání o ustavení vyjednávacího výboru z iniciativy na straně zaměstnanců vyžaduje novela v odstavci 2 písemnou žádost tam stanoveného počtu zaměstnanců, zatímco iniciativu ze strany vedení písemným podnětem nepodmiňuje. Zakládající schůzi vyjednávacího výboru svolává ústředí, které se však na jeho vlastní činnosti nepodílí – plní pouze organizační funkci spojenou s ustavením vyjednávacího výboru a hradí náklady pojené s jeho činností (tj. dopravu, ubytování, překlady). Po ustavení vyjednávacího výboru, který může ke své činnosti přizvat i experty (jestliže je to nutné), probíhá vlastní jednání mezi ústředím a tímto výborem, pro které zákon požaduje, aby bylo vedeno snahou o spolupráci. Tento požadavek, formulovaný v odstavci 7, je zde poněkud nesystematicky vztažen i na jednání ústředí s evropskou radou zaměstnanců a orgánem zabezpečujícím jiný postup pro nadnárodní informace a projednání, kde je samozřejmě věcně rovněž plně opodstatněný. Ustanovení § 25e neupravuje ukončení činnosti vyjednávacího výboru, ale z jeho poslání je zřejmé, že jeho činnost skončí zejména pokud dojde k ustavení evropské rady zaměstnanců. Místo, četnost a trvání jednání vyjednávacího výboru a také přizvaní experti mohou představovat z hlediska zaměstnavatele nemalé finanční náklady, které mohou členské státy omezit stanovením určitých pravidel, např. o úhradě jednoho experta na jednoho zaměstnavatele (viz § 25d odst. 1 ).
§ 25f Usnesení o skončení vyjednávání Vyjednávací výbor se může usnést nejméně dvoutřetinovou většinou hlasů všech svých členů, že vyjednávání nebude zahájeno nebo že zahájené jednání bude ukončeno. O tom sepíše záznam, který podepíší všichni členové vyjednávacího výboru. Stejnopis záznamu zašle výbor ústředí, které o této skutečnosti informuje zaměstnavatele a zaměstnance nebo jejich zástupce. Nová žádost podle § 25e odst. 2 může být podána nejdříve za dva roky po tomto usnesení, pokud ústředí a vyjednávací výbor neujednají kratší dobu. Výklad: Skutečnost, že byl ustaven vyjednávací výbor neznamená, že jsou členové tohoto výboru zavázáni zahájit, popřípadě ukončit vyjednávání s ústředím. Směrnice ES i novela zákoníku práce vycházejí z principu autonomie obou partnerů podnikového dialogu na nadnárodní úrovni, kteří přijímají nezávisle svá rozhodnutí týkající se "podnikového dialogu", včetně rozhodnutí jednání nezahájit, popřípadě již zahájené jednání ukončit. Ustanovení § 25f upravuje pro takový případ příslušnou proceduru a stanoví dvouletou dobu pro případné podání nové písemné žádosti o ustavení vyjednávacího výboru. V případě, že došlo k ukončení jednání mezi vyjednávacím výborem a ústředím (a není dohodnut jiný postup pro nadnárodní informace a projednání – viz § 25g ), není ustavena evropská rada zaměstnanců a v platnost nevstupují ani podpůrné požadavky stanovené směrnicí ES.
§ 25g (1) Ústředí a vyjednávací výbor si mohou ujednat, že ustaví evropskou radu zaměstnanců anebo si mohou ujednat jiný postup pro nadnárodní informace a projednání. Při tom nejsou vázány § 25j až 25l. (2) Evropská rada zaměstnanců může být rozšířena o zástupce zaměstnanců zaměstnavatele ze států, které nejsou členy Evropských společenství, jestliže to ústředí a vyjednávací výbor ujednají. Výklad: Ustanovení výslovně v odstavci 1 stanoví, že obě strany, ústředí a vyjednávací výbor, si mohou ujednat prakticky jakýkoliv postup pro nadnárodní informace a projednání, a že v tomto smyslu nejsou vázány ani úpravou obsaženou v § 25j až 25l, která jim nabízí 5
podmínky, za nichž může být ustavena a fungovat evropská rada zaměstnanců ustavená podle zákona, popřípadě za nichž může fungovat evropská rada zaměstnanců ustavená ujednáním. Pokud se ústředí a vyjednávací výbor dohodnou na ustavení evropské rady zaměstnanců, zvolí pro její ustavení buď postup uvedený v § 25h (ustavení ujednáním) nebo uvedený v § 25j (ustavení podle zákona). Ustanovení odstavce 2 umožňující ujednat rozšíření evropské rady zaměstnanců o zástupce zaměstnanců zaměstnavatelů z nečlenských států Evropských společenství vyjadřuje zájem na rozvíjení výměny informací a projednání i na zaměstnavatele z jiných zemí, což se bude v praxi týkat zejména zaměstnavatelů z tzv. kandidátských zemí, které usilují o členství v Evropských společenstvích, a kde je tudíž rozvíjení podnikového dialogu z perspektivy zapojení do evropské integrace mimořádně užitečné.
§ 25h Evropská rada zaměstnanců ustavená ujednáním Ujednání o evropské radě zaměstnanců musí být písemné a musí obsahovat zejména: a)určení všech zaměstnavatelů, na které se vztahuje, b)způsob ustavení a složení evropské rady zaměstnanců, počet členů, náhradníků, délku funkčního období, c)místo, četnost a trvání jednání evropské rady zaměstnanců, d)úkoly, oprávnění a povinnosti evropské rady zaměstnanců, ústředí a zaměstnavatelů při výkonu práva zaměstnanců na informace a projednání, e)způsob svolávání schůzí, f)způsob financování nákladů na činnost evropské rady zaměstnanců, g)ustanovení o postupu při organizačních změnách, h)dobu účinnosti ujednání o evropské radě zaměstnanců a o možnosti změn ujednání, včetně přechodných ustanovení. Výklad: Ustanovení § 25h upravuje náležitosti ujednání mezi ústředím a vyjednávacím výborem o ustavení evropské rady zaměstnanců v souladu s článkem 6 odstavcem 2 směrnice ES, které je základním smluvním dokumentem upravujícím všechny zásadní otázky související se zřízením a činností evropské rady zaměstnanců. Výčet je demonstrativní, a obě strany proto mohou zahrnout do písemného ujednání jakékoliv další otázky, které považují za potřebné upravit. Písemné ujednání by mělo vybavit evropskou radu zaměstnanců jasnou a funkční strukturou, která by jí umožnila naplňovat její základní poslání při poskytování nadnárodních informací a projednání. Praxe v členských zemích Evropských společenství ukazuje, že někteří zaměstnavatelé se snaží vyjednat uzavření takové dohody, která je co nejblíže úrovni podpůrných požadavků stanovených v článku 7 a v příloze směrnice ES, které mají charakter minimálních pravidel nezbytných pro fungování evropských podnikových rad, např. sjednat konání zasedání rady např. pouze jednou za dva roky. Je třeba dodat, že pokud by vyjednávací výbor v rámci ujednání o evropské radě zaměstnanců takové pravidlo přijal, nic by nebránilo tomu, aby se stalo platnou součástí tohoto ujednání. V dosavadní praxi členských států se uplatňuje pravidlo, že jednou uzavřená dohoda je platná bez ohledu na to, zda splňuje nebo nesplňuje minimální podpůrné požadavky stanovené směrnicí ES. V ujednání by měly být mimo výčet uvedený v § 25h z hlediska zájmů zaměstnanců velmi podrobně upraveny podmínky vzájemného styku evropské rady zaměstnanců a vedení zaměstnavatele. Směrnice ES v článku 2 podpůrných požadavků uvádí, že evropská podniková rada (evropská rada zaměstnanců) má právo se setkat s ústředím jednou za rok, aby na základě zprávy vypracované ústředím byla informována a konzultována o výsledcích 6
činnosti podniku nebo sdružení podniků (skupina zaměstnavatelů) s působností v rozsahu Evropských společenství a jejich vyhlídkách. Jednání se má týkat zejména struktury, ekonomické a finanční situace, pravděpodobného trendu zaměstnanosti, investic a podstatných změn týkajících se organizace, zavedení nových pracovních metod nebo výrobních procesů, přesunů výroby, fúzí, omezení činnosti nebo uzavření podniků, provozních jednotek nebo jejich důležitých částí, a hromadného uvolňování pro nadbytečnost.
§ 25i Ujednání o jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání Ujednání o jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání musí být písemné a musí obsahovat zejména a)předmět informací a projednání, především nadnárodního charakteru, které se týkají důležitých zájmů zaměstnanců, b)způsob a zajištění možnosti zástupců zaměstnanců společně projednat informace, které jim ústředí poskytne, c)způsob a zajištění projednávání s ústředím nebo s jiným příslušným stupněm řízení. Výklad: Zástupci zaměstnanců se mohou rozhodnout neusilovat o zřízení Evropské rady zaměstnanců nebo zúčastněné strany se mohou rozhodnout, že se dohodnou na jiných procedurách pro nadnárodní informování zaměstnanců a konzultování s nimi (viz § 25g ). Směrnice ES ani novela zákoníku práce nevyjasňují, jak se takový postup liší od Evropské rady zaměstnanců, ale z obou předpisů je patrné, že půjde o méně formalizovanou podobu podnikového dialogu. Zřejmý rozdíl spočívá v tom, že zástupci zaměstnanců (odbory, a pokud nepůsobí u zaměstnavatele odbory, pak rady zaměstnanců) mohou vystupovat v případě evropské rady zaměstnanců, pokud jde o nadnárodní informace a projednání pouze prostřednictvím této rady, zatímco pokud jde o ujednání o jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání přímo. Směrnice v této souvislosti v článku 6 odstavci 3 pouze hovoří o tom, že ústředí a negociační orgán (vyjednávací výbor) mohou písemnou formou rozhodnout o zřízení jedné nebo více informačních a konzultačních procedur namísto evropské podnikové rady (evropské rady zaměstnanců). Oba předpisy, směrnice ES i novela zákoníku práce, počítají s písemnou dohodou stran, v níž požadují stanovit, jakým způsobem bude zástupcům zaměstnanců zajištěno, aby se setkali a projednali jim sdělené informace vztahující se k nadnárodním otázkám, které se významným způsobem týkají důležitých zájmů zaměstnanců.
§ 25j Evropská rada zaměstnanců ustavená podle zákona (1) Evropská rada zaměstnanců podle tohoto zákoníku se ustaví, jestliže a)to společně ujednají ústředí a vyjednávací výbor, nebo b)ústředí odmítá zahájit jednání do šesti měsíců od podání žádosti zaměstnanců podle § 25e odst. 2 o ustavení evropské rady zaměstnanců nebo jiného postupu pro nadnárodní informace a projednání, nebo c)do tří let od podání žádosti podle § 25e odst. 2 ústředí a vyjednávací výbor nedosáhly ujednání o postupu a vyjednávací výbor se neusnesl o skončení vyjednávání podle § 25f.
7
(2) Evropskou radu zaměstnanců jmenují ze zaměstnanců zástupci zaměstnanců na společném zasedání. Nejsou-li ustaveni nebo nepůsobí-li u některého zaměstnavatele zástupci zaměstnanců, zvolí si zaměstnanci tohoto zaměstnavatele představitele, který se za ně účastní společného zasedání. Rozdělení hlasů na společném zasedání se určí poměrně podle počtu zastupovaných zaměstnanců. (3) Evropská rada zaměstnanců má nejméně tři členy a nejvíce 30 členů. Zaměstnanci zaměstnavatele z každého členského státu mají zastoupení jedním členem. Jestliže má zaměstnavatel nebo skupina zaměstnavatelů méně než 10 000 zaměstnanců v členských státech, pak zaměstnanci zaměstnavatele z každého členského státu, kde je alespoň 20 % zaměstnanců, budou zastoupeni dalším členem. Zaměstnanci zaměstnavatele z každého členského státu, kde je alespoň 30 % zaměstnanců, budou zastoupeni dalšími dvěma členy, kde je alespoň 40 % zaměstnanců, třemi dalšími členy, a kde je alespoň 50 % zaměstnanců, čtyřmi dalšími členy. Zaměstnanci zaměstnavatele z každého členského státu, kde je alespoň 60 % zaměstnanců, jsou zastoupeni pěti dalšími členy, kde je alespoň 70 % zaměstnanců, šesti dalšími členy, a kde je alespoň 80 % zaměstnanců, sedmi dalšími členy. (4) Jestliže má zaměstnavatel nebo skupina zaměstnavatelů s působností na území Evropských společenství celkem alespoň 10 000 zaměstnanců v členských státech, pak jsou zaměstnanci zaměstnavatele z každého členského státu, kde je alespoň 20 % zaměstnanců, zastoupeni dalším členem. Zaměstnanci zaměstnavatele z každého členského státu, kde je alespoň 30 % zaměstnanců, třemi dalšími členy, z členského státu, kde je alespoň 40 % zaměstnanců, pěti dalšími členy, z členského státu, kde je alespoň 50 % zaměstnanců, sedmi dalšími členy. Zaměstnanci zaměstnavatele z každého členského státu, kde je alespoň 60 % zaměstnanců, jsou zastoupeni devíti dalšími členy, z členského státu, kde je alespoň 70 % zaměstnanců, 11 dalšími členy a z členského státu, kde je alespoň 80 % zaměstnanců, 13 dalšími členy. (5) Členy evropské rady zaměstnanců v České republice jmenují ze zaměstnanců zaměstnavatele zástupci zaměstnanců na společném zasedání. Nejsou-li ustaveni nebo nepůsobí-li u některého zaměstnavatele zástupci zaměstnanců, zvolí si zaměstnanci představitele, který se za ně účastní společného zasedání. Rozdělení hlasů na společném zasedání se určí poměrně podle počtu zastupovaných zaměstnanců. (6) Jména svých členů a jejich adresy do zaměstnání je evropská rada zaměstnanců povinna bez zbytečného odkladu oznámit ústředí, které tuto informaci předá zaměstnavatelům a zástupcům zaměstnanců, popřípadě zaměstnancům. (7) Funkční období evropské rady zaměstnanců trvá čtyři roky. Po uplynutí čtyř let od ustavující schůze hlasuje evropská rada zaměstnanců, zda bude s ústředím vyjednávat podle § 25e, nebo zda se ustaví evropská rada zaměstnanců podle tohoto ustanovení. Rozhodnutí přijímá rada dvoutřetinovou většinou všech jmenovaných členů. Pro vyjednávání se použije obdobně § 25e. (8) Nejméně jednou za kalendářní rok je ústředí povinno projednat s evropskou radou zaměstnanců zejména a)organizační uspořádání zaměstnavatele a jeho ekonomickou a finanční situaci, b)pravděpodobný vývoj činnosti, výroby, prodeje a zaměstnanosti, c)investice a podstatné změny organizace práce a technologie, d)převody zaměstnavatele nebo části jeho činnosti, jeho důvody, podstatné důsledky a opatření vůči zaměstnancům, e)hromadné propouštění, jeho důvody, počty, strukturu a podmínky pro určení zaměstnanců, s nimiž má být rozvázán pracovní poměr, a plnění, která mají zaměstnancům příslušet kromě plnění vyplývajících z právních předpisů. (9) Jestliže vzniknou výjimečné okolnosti, které mají podstatný vliv na zájmy zaměstnanců, je ústředí povinno bez zbytečného odkladu informovat evropskou radu zaměstnanců a na 8
její žádost s ní projednat potřebná opatření. Je-li ustaven výbor podle § 25k odst. 2, může ústředí jednat s tímto výborem. Členům evropské rady zaměstnanců, kteří byli zvoleni nebo jmenováni za zaměstnavatele, kterého se mají opatření týkat, je však ústředí povinno umožnit účast na tomto projednání. Výjimečnými okolnostmi se rozumí zejména a)zrušení, zánik nebo převod zaměstnavatele nebo jeho části, b)hromadné propouštění. (10) Ústředí je povinno písemně informovat evropskou radu zaměstnanců a projednávat s ní záležitosti stanovené v odstavcích 8 a 9, jestliže se týkají alespoň dvou zaměstnavatelů se sídlem ve dvou různých členských státech; oprávnění evropské rady zaměstnanců se vztahují jen na záležitosti, které se týkají členských států. Výklad: Novela v § 25j podrobně upravuje problematiku vzniku Evropské rady zaměstnanců podle zákona (tj. nikoliv ujednáním – viz § 25h ) a tato pravidla umožňuje uplatnit i v případě, kdy tento způsob vzniku rady společně ujednají ústředí a vyjednávací výbor. Jde o uplatnění tzv. podpůrných požadavků, které směrnice ES upravuje rámcově ve svém článku 7 a podrobně pak v příloze, jejíž základní principy jsou do § 25j zapracovány. Novela zákoníku práce realizuje v tomto ustanovení jednu ze základních zásad směrnice ES, která požaduje, aniž by byla dotčena možnost stran rozhodnout se jinak, zřízení Evropské rady zaměstnanců i při neexistenci dohody mezi stranami, a to tak, aby byla schopna splnit cíle stanovené směrnicí ve vztahu k zaměstnancům nadnárodních podniků, či jejich uskupení, především být informováni a projednávat aktivity zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů takovým způsobem, který jim umožní zhodnotit možný dopad na zájmy zaměstnanců alespoň ve dvou různých členských státech (viz odst. 1 písm. b) a c)). Tato úprava je na jedné straně důležitým nástrojem ochrany zájmů zaměstnanců, kteří mají jistotu, že pokud se s ústředím nedohodnou prostřednictvím svého vyjednávacího výboru, vznikne přesto evropská rada zaměstnanců, která bude vyhovovat minimálním požadavkům a na druhé straně nebere oběma stranám možnost ujednat jiné podmínky i pod úrovní minimálních požadavků, ať již v rámci ujednání o evropské radě zaměstnanců, či o jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání, pokud jim takový výsledek vyjednávání bude vyhovovat. Náhradní řešení, které tento způsob ustavení evropské rady zaměstnanců představuje, počítá s tím, že ji jmenují zástupci zaměstnanců (tj. v souladu s novým zněním § 18 odst. 1 odborový orgán nebo rada zaměstnanců) na společném zasedání, a pokud nejsou ustaveni nebo u některého zaměstnavatele nepůsobí, pak k tomu účelu zvolení představitelé zaměstnanců takového zaměstnavatele, který se za ně účastní společného zasedání. Pokud jde o číselné kvóty upravující počet členů evropské rady zaměstnanců v závislosti na počtu zaměstnanců zaměstnavatele z každého členského státu, popřípadě na celém území Evropských společenství uvedené v odstavcích 3 a 4, stanoví směrnice ES ve svém článku 2 odstavci 2, že se do nich zahrnují také zaměstnanci na částečný úvazek, zaměstnaní během předchozích dvou let a počítaní podle národních předpisů a praxe. Novela zákoníku práce vyřešila tuto otázku použitím pracovněprávního pojmu zaměstnanec, který zahrnuje všechny zaměstnance v pracovním poměru bez ohledu na rozsah jejich pracovního úvazku. Členy evropské rady v České republice jmenují ze zaměstnanců zaměstnavatele odbory, popřípadě, jestliže odborová organizace u zaměstnavatele nepůsobí, rada zaměstnanců.
§ 25k (1) Ústředí je povinno bez zbytečného odkladu svolat zakládající schůzi evropské rady zaměstnanců. Na této schůzi si rada zvolí svého předsedu a jeho zástupce. (2) Předseda a za jeho nepřítomnosti jeho zástupce zastupuje evropskou radu zaměstnanců navenek a řídí její běžnou činnost. Jestliže to považuje za nutné, ustaví rada tříčlenný výbor, 9
který se skládá z předsedy a dvou dalších členů. Členové výboru musí být alespoň ze dvou členských států. Výbor řídí běžnou činnost. (3) Evropská rada zaměstnanců má právo se sejít bez přítomnosti příslušných vedoucích zaměstnanců k projednání informací, které jí předává ústředí. Datum a místo jednání je předmětem dohody s ústředím. Jednání evropské rady zaměstnanců je neveřejné. Evropská rada zaměstnanců si může přizvat odborníky, je-li to nezbytně nutné k plnění jejích úkolů. Může si též přizvat vedoucí zaměstnance k podání dodatečných informací a vysvětlení. (4) Není-li stanoveno jinak, evropská rada zaměstnanců může rozhodovat, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů; rozhodnutí rady jsou přijímána nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů rady. (5) Evropská rada zaměstnanců si může stanovit jednací řád, který musí být písemný a musí být přijat většinou hlasů všech členů rady. Výklad: Ustanovení upravuje procesní stránku činnosti evropské rady zaměstnanců, kterou může podrobněji rada upravit ve svém jednacím řádu. Zákon rozlišuje zastupování evropské rady zaměstnanců navenek, které přísluší jejímu předsedovi a v jeho nepřítomnosti místopředsedovi zvoleným na ustavujícím zasedání svolaném ústředím a běžnou činnost evropské rady zaměstnanců, kterou řídí postupně buď individuálně její předseda, v jeho nepřítomnosti místopředseda a pokud rada zřídila tříčlenný výbor (jehož členem musí být vždy předseda, spolu s dalšími dvěma členy, z nichž jeden může být místopředseda rady), řídí běžnou činnost evropské rady zaměstnanců tento kolektivní orgán. Ten však nemá ze zákona oprávnění zastupovat radu navenek. Běžnou činností se přitom rozumí hlavní činnost, pro kterou byla evropská rada zaměstnanců zřízena, tj. přijímání informací od zaměstnavatele (informace předává ústředí), jejich projednávání s vedením i se zaměstnanci, které rada zastupuje a rozhodování o otázkách s tím souvisejících. Proto, aby evropská rada zaměstnanců mohla rozhodovat, vyžaduje zákon, aby na jejím jednání byla přítomna nadpoloviční většina jejích členů. Pokud jde o přijímání rozhodnutí, zákon rozlišuje prostou většinu (nadpoloviční většina hlasů přítomných členů rady) a kvalifikovanou většinu hlasů potřebných k přijetí rozhodnutí evropské rady zaměstnanců (většina hlasů všech členů rady, tj. i se započtením na jednání nepřítomných členů). Novela požaduje kvalifikovanou většinu hlasů evropské podnikové rady pouze pro přijetí jejího jednacího řádu a pro případ, kdy po uplynutí čtyř let od ustavující schůze hlasuje evropská rada zaměstnanců, zda bude s ústředím vyjednávat podle § 25e, nebo zda se ustaví evropská rada zaměstnanců podle zákona ( § 25j ), ale je nesporné, že v jednacím řádu může být použití kvalifikované většiny hlasů pro přijímání rozhodnutí rady rozšířeno, a to i s použitím jiného parametru, na další případy rozhodování evropské rady zaměstnanců. Důležitá je úprava vztahů mezi evropskou radou zaměstnanců a vedením zaměstnavatele, obsažená v odstavci 3, která navazuje na povinnost zaměstnavatele poskytovat nadnárodní informace a projednání, stanovenou v § 25d odst. 2 zákoníku práce. Ustanovení odstavce 3 upravuje právo evropské rady zaměstnanců přizvat si na jednání, které je neveřejné, vedoucí zaměstnance k podání dodatečných informací a vysvětlení, avšak nestanoví pro tyto zaměstnance výslovně povinnost se na toto jednání dostavit a potřebná vysvětlení poskytnout. Tu bude nutno dovodit z již citovaného § 25d odst. 2 a měla by být i obsahem písemného ujednání o evropské radě zaměstnanců podle § 25h. Podstatné je, že zákon radě přiznává právo se sejít k projednání předaných informací bez přítomnosti příslušných vedoucích zaměstnanců, aby byla zajištěna nezávislost vytváření jejího stanoviska i přijímání rozhodnutí. V rozsahu, který bude nepochybně zapotřebí, s ohledem na náklady s tím spojené (cestovné, ubytování, tlumočení), podrobněji upravit v ujednání o evropské radě zaměstnanců (srov. § 25d odst. 1 ), může rada na své jednání přizvat odborníky, je-li to nutné k plnění jejích úkolů.
10
