Periferie
Periferní zařízení role periferního zařízení vstup dat a programů do počítače výstup dat z počítače dlouhodobé uložení dat mimo počítač přenos dat mezi počítači
klasická periferní zařízení počítače sloužila především k výměně informací mezi člověkem a počítačem terminály, tiskárny snímače a děrovače děrných štítků a děrné pásky
... nebo umožňovala dlouhodobé uložení dat mimo operační paměť počítače děrné štítky a pásky, magnetické pásky, magnetické disky
Terminály periferní zařízení, umožňující přímou interakci mezi počítačem a uživatelem konsola je jeden z terminálů připojených k počítači, který má výsadní postavení používá se pro zavádění a ovládání operačního systému, hlášení chyb a další systémové funkce
prvními terminály byly elektromechanické dálnopisné přístroje (Teletype, TTY) byly spolehlivé a dostupné princip objeven 1901, používaly se cca od r. 1930
způsob připojení k počítači byl technicky jednoduchý sériový přenos po telefonním vedení
dálnopis bylo možné připojit k počítači na velkou vzdálenost prostřednictvím dálnopisné sítě odkudkoliv
Dálnopis jako periferie v klasickém dálnopisném přístroji byly integrovány všechny základní formy vstupu a výstupu dat klávesnice pro interaktivní vstup
tiskárna pro interaktivní výstup a trvalý tisk výsledků v případě problémů umožňoval trvalý zápis všech aktivit operátora pro zpětnou kontrolu
vestavěný snímač a děrovač děrné pásky pro přípravu, archivaci a přenos malého objemu dat mezi počítači (větší objemy dat se zpracovávaly a přenášely na magnetických páskách)
Důsledky použití terminálů ve spojení s technikou sdílení času umožnily terminály používat jeden počítač více uživatelům současně terminál bylo možné umístit ve větší vzdálenosti od počítače (typicky v rámci jedné budovy nebo průmyslového areálu), což umožnilo uživatelům přístup k počítači z jejich normálních pracovišť tyto nové možnosti výrazně změnily způsob používání počítače a zahájily tak cestu, na jejímž konci stojí dnešní osobní počítače
Obrazovkové terminály rozvoj televizní techniky umožnil nahradit původní elektromechanické dálnopisy obrazovkovými terminály (CRT, Cathode Ray Tube) zpočátku jen alfanumerickými a monochromatickými
funkci děrnopáskového vstupu a výstupu převzaly u obrazovkových terminálů nejprve kazetové páskové paměti, později paměti s pružnými disky k terminálu bylo možné připojit i tiskárnu tzv. hard-copy unit na tiskárně bylo možné vytisknout to, co bylo právě zobrazeno na obrazovce
Osobní počítač jako terminál osobní počítač lze kdykoliv změnit na potřebnou dobu v terminál pomocí speciálního programu, terminálového emulátoru
osobní počítač lze používat nejen jako klasický (alfanumerický), ale také jako grafický terminál X-terminál, tenký klient, VNC klient ...
dnešní osobní počítače a pracovní stanice lze z tohoto hlediska považovat za superterminály terminály, které kromě všech funkcí kvalitního terminálu (klávesnice, obrazovkový displej, paměť s výměnnými medii, tiskárna) dokáží plnit i funkci samostatného a dnes již velmi výkonného počítače
Tiskárny zařízení, umožňující výstup textu či grafiky na papír nebo jiné vizuální medium průhlednou fólii, film ...
data jsou zobrazena trvale na rozdíl od obrazovky terminálu nezmizí, jakmile se zobrazí nová data
podle principu tisku dělíme tiskárny na dvě hlavní skupiny úderové (impact) v dnešní době se téměř nepoužívají bezúderové (nonimpact)
Úderové tiskárny princip známý z mechanického psacího stroje: matrice znaku se úderem otiskne přes barvící medium (pásku) na papír elektrické psací stroje, dálnopisy, bubnové a řetězové tiskárny, vějířkové (Daisy-Wheel) tiskárny, jehličkové tiskárny ...
výhody možnost získat více kopií současně
nevýhody značná energetická náročnost tisku pomalost mechanických prvků rychlé opotřebení barvící pásky
Bezúderové tiskárny umožňují tisk znaků na papír bez použití síly používají se různé fyzikální principy tryskový (inkjet) xerografický (laser) tepelný (tepelně citlivý papír) sublimační (vosk)
výhody vysoká rychlost nízké opotřebení dílů vysoká kvalita tisku dosahuje se jí díky grafickému principu tisku s vysokou rozlišovací schopností vrcholem bezúderových technologií tisku je barevný tisk ve fotografické kvalitě
Vnější paměti zpočátku magnetické páskové paměti zpracování v dávkách (batch processing)
později magnetické diskové paměti s výměnnými médii (svazky, kazety) páskové i diskové paměti byly rozměrné montovaly se do samostatných stojanů připojení k procesoru zajišťoval řadič jednotlivé paměťové stojany byly připojeny k řadiči sběrnicí (I/O kanál)
rozměry se stále zmenšovaly ... ... dnes je lze snadno umístit přímo do počítače proto se používá vhodnější, z hlediska umístění neutrální označení hromadné paměti
Vnější a hromadné paměti páskové a diskové paměti umístěné vně počítače se však používají stále nejčastěji proto, že je požadována variabilita systému ... možnost rekonfigurace systému bez zásahu do počítače (demontáže) přemístitelnost paměti k jinému počítači přenos a záloha dat
k připojení vnějších paměťových jednotek se nejčastěji používá sběrnice SCSI (čti skazi) existují však i jiné způsoby připojení sériovou sběrnicí FireWire, Serial ATA, USB, optickou sériovou sběrnicí, po síti LAN ...
Zařízení pro manipulaci s daty data pro zpracování počítačem se často připravovala nezávisle, mimo počítač ... off-line
... na rozdíl od přímého vkládání on-line např. z klávesnice terminálu
existovala speciální zařízení pro pořizování dat děrovače štítků, převaděče štítků na magnetickou pásku ...
dále bylo nutné pořízená data archivovat ... přenášet mezi různými počítači ... po nástupu pevných disků se objevila potřeba zálohovat jejich obsah pro případ, že by došlo k nechtěnému přepsání nebo poškození disku
Zařízení pro manipulaci s daty pro velké objemy dat tyto funkce zastávaly magnetické páskové paměti ... pro malé objemy dat tyto funkce stačila pokrýt děrovaná média děrná páska, děrné štítky
použití magnetické pásky by bylo pro malé objemy dat neefektivní! v době málo spolehlivých počítačů a vnějších pamětí bylo použití děrovaných médií výhodné tím, že uživatel mohl data uložená na mediu přímo přečíst (děrné štítky)
na počátku éry osobních počítačů převzaly tyto funkce nejprve kazetové páskové paměti ... ... a pak paměti s pružnými disky
Pružné disky ... první pružné disky (diskety) měly průměr 8", později se přešlo na 5,25" a nakonec na 3,5" Na disketu 3,5" s dvojnásobnou hustotou záznamu (DD, Double Density) lze při běžném způsobu formátování umístit 1,44 MB dat tomu by odpovídalo cca 12.000 děrných štítků ... ... které by zabíraly objem asi 100 krabiček disket
nevýhodou pružných disků je nutnost vytvoření souborového systému různé operační systémy používaly rozdílné souborové systémy, takže média nebyla přenositelná dnes většina OS dokáže nahrávat a číst diskety ve formátu MS-DOS (FAT12), který se tak stal nepsaným standardem pro výměnu dat na disketách
... a čím budou nahrazeny kapacita disket již dnes nevyhovuje v oblasti distribuce software se používají především optické disky CD-ROM pro archivaci se používají kazetové pásky DAT, výměnné pevné disky nebo optické disky (CD, DVD)
disketová mechanika však tvrdošíjně zůstává na panelu všech PC ... žádné z existujících technologií pružných disků s vyšší kapacitou ... Floptical Disc, ZIP, LS-120, A-drive ...
... se nepodařilo diskety vytlačit zvýšení kapacity není dostatečné cena za 1 bit je vyšší
... a tak se stále čeklo na nástupce dnes je již prakticky rozhodnuto. Souboj vyhrály polovodičové disky na bázi paměti FLASH
Další typy periferních zařízení dnešní sortiment periferií je natolik rozsáhlý, že jen úplný výčet by měl rozsah knihy počítače ve své nejminiaturizovanější podobě (jednočipové mikropočítače) se staly běžnou součástí obrovského množství strojů, dopravních prostředků, domácích spotřebičů a dalších produktů technické civilizace technické zařízení řízené mikropočítačem je periferií do něj vestavěného počítačového systému (embedded system) automatická pračka, šicí stroj ... v moderním automobilu jsou takových vestavěných počítačů desítky, v moderním letadle stovky počítač je v každém mobilním telefonu, v každé "obyčejné" čipové kartě např. telefonní kartě pro telefonování z automatu
bude proto stále obtížnější definovat, co je a co není periferií počítače a nalézt technický systém, ve kterém počítač není použit
Další typy periferních zařízení mezi nejběžnější periferie patří: zařízení pro grafický vstup a výstup
myš a její modifikace pro přenosné počítače (trackball, touchpad) souřadnicové snímače (tablety, digitizéry) kreslící zařízení (plotry) speciální zařízení pro fotosazbu a barevný tisk zařízení pro třírozměrný (3D) grafický vstup a výstup.
zařízení pro snímání statického obrazu skenery digitální fotoaparáty
zařízení pro audiovizuální vstup a výstup zvuková karta s akustickými měniči mikrofon, reproduktory ...
karta pro vstup video-signálu z kamery videokarta pro výstup video-signálu karty pro příjem rádia a televize
Další typy periferních zařízení komunikační zařízení síťové karty Ethernet, Token Ring, ArcNet, FDDI, ATM ...
modemy telefonní, ISDN, kabelový, satelitní, bezdrátový, mobilní telefon s datovým přístupem ...
speciální zařízení
snímače čárového kódu snímače a nahrávače kreditních a čipových karet zařízení pro detekci identifikačních čipů požární a zabezpečovací senzory senzory a akční členy pro průmyslovou regulaci měřicí přístroje ....
Principy funkce periferních zařízení povšimneme si podrobněji několika principů, které mohou být běžnému uživateli při práci s počítačem užitečné princip zobrazení na obrazovce princip LCD displeje princip jehličkové tiskárny princip inkoustové tiskárny princip laserové tiskárny princip snímání obrazu princip sériového přenosu dat princip zpracování analogových signálů počítačem
Princip zobrazení na obrazovce elektronová tryska obrazovky emituje elektronový paprsek paprsek po urychlení vysokým napětím dopadá na stínítko obrazovky, pokryté tenkou vrstvou luminoforu místo dopadu paprsku na stínítku obrazovky lze posouvat vychylovací soustavou množství elektronů dopadajících na stínítko lze řídit videosignálem čím je proud elektronů silnější, tím více je luminofor v místě dopadu elektronů vybuzen a tím silněji září
kdyby paprsek stál na jednom místě, zobrazoval by se na obrazovce jediný bod, jehož jas by se měnil v závislosti na video-signálu jestliže budeme současně měnit místo bodu dopadu a video-signál, bude se svítící bod posouvat po stínítku a současně měnit jas
Princip zobrazení na obrazovce
Princip zobrazení na obrazovce při každém přeběhu paprsku se na stínítku objeví na krátkou dobu čára s proměnlivým jasem díky setrvačnosti luminoforu a vlastnostem lidského oka uvidíme při dostatečně vysoké opakovací frekvenci přeběhů klidný, stálý obraz stejný princip jako u televizního přenosu obrazu
řídící elektronika, zajišťující zobrazování dat z počítače na obrazovce, má dva hlavní úkoly zajistit vychylování elektronového paprsku ve vodorovném a svislém směru tak, aby paprsek během dostatečně krátké doby "navštívil" celou plochu stínítka obrazovky generovat video-signál, kterým se ovládá proud elektronového paprsku (a tím jas jednotlivých bodů na stínítku obrazovky) tak, aby se na obrazovce zobrazil požadovaný obraz
Princip zobrazení na obrazovce na následujícím obrázku je schématicky znázorněna cesta paprsku po stínítku obrazovky při rozlišení 320x240 bodů:
Vychylování paprsku k vychylování elektronového paprsku se dnes až na výjimky používá magnetické vychylování vychylovací cívky, nasazené na hrdle obrazovky, jsou buzeny časově proměnnými proudy, které způsobují vychýlení paprsku ve dvou na sebe kolmých směrech
snímková opakovací frekvence se obvykle pohybuje mezi 50Hz a 150Hz při nižších frekvencích obraz bliká, vyšší frekvence nemá smysl používat, protože se zvyšováním snímkové frekvence stoupají nároky na hardware a kvalita obrazu se přitom již nezlepší
počet rozlišitelných bodů je dnes obvykle mnohem vyšší např. 1600x1200 bodů
Generování videosignálu pro generování video-signálu se používá tzv. obrazová paměť (video-RAM) procesor počítače do obrazové paměti zapisuje podle potřeby aktuální obraz ve formě digitálních dat generátor video-signálu periodicky čte obsah obrazové paměti synchronně s vychylováním paprsku a pomocí DA převodníku převádí na analogový signál (například napětí 0-0.7V) každé poloze paprsku odpovídá určité paměťové místo obrazové paměti
video-signál je odvozen z obsahu paměti např. 0 (0.7V) znamená černý bod, 1 (0V) bílý bod
Rastrové zobrazení znaků při rastrovém zobrazení znaků se jeden textový řádek zobrazuje jako několik po sobě jdoucích vodorovných čar znak se vykresluje jako mozaika, složená z jednotlivých bodů např. 5x7 nebo 8x12 bodů
Výhoda: obsah paměti je tvořen kódy znaků, nikoli jednotlivými body.
Kapacita obrazové paměti při černobílém (monochromatickém) zobrazení je pro každý bod na stínítku potřebný jeden bit obrazové paměti při rozlišení EGA (320x240 bodů) to představuje necelých 10 kB paměti, při vyšším rozlišení jsou nároky na kapacitu obrazové paměti vyšší např. při rozlišení 1024x768 je potřeba již cca 100 kB paměti.
u terminálů se pro generování znaků používaly paměti ROM, u PC se používá část obrazové paměti RAM výměnou kódové stránky lze měnit vzhled a kódování znaků
Kapacita obrazové paměti Pokud bychom chtěli zobrazit více odstínů (stupňů šedi), musíme disponovat pro každý zobrazovaný bod několika bity obrazové paměti nejmenší zobrazitelný bod se obvykle označuje jako pixel a počet rozlišitelných odstínů se udává v bitech na jeden pixel např. při 8 bitech/pixel lze rozlišit 28=256 stupňů šedi
pro generaci video-signálu se používá velmi rychlý číslicově-analogový převodník (DAC, Digital-to-Analog Convertor), který kód stupně šedi převede na odpovídající výstupní napětí
Barevná obrazovka princip funkce barevné obrazovky je podobný jako obrazovky monochromatické obrazovka je složitější a náročnější na přesnost výroby
Barevná obrazovka barva bodu na stínítku obrazovky se vytváří smísením tří základních barev: červené (R, Red) zelené (G, Green) modré (B, Blue)
RGB
v barevné obrazovce jsou tři elektronové trysky místo jedné každá pro jednu barevnou složku
bod na stínítku obrazovky se skládá ze tři malých plošek, pokrytých různými luminofory každý luminofor vyzařuje světlo jedné základní barvy
těsně před stínítkem obrazovky je jemná kovová mřížka s otvory zvaná maska paprsky R, G a B jsou vedeny tak, aby dopadaly na masku pod rozdílným úhlem po průchodu otvorem v masce dopadne každý paprsek pouze na luminofor své barvy
Uspořádání luminoforu podle uspořádání luminoforu rozlišujeme klasické obrazovky s kruhovými otvory v masce a mozaikovým uspořádáním ostrůvků luminoforu do trojic jsou levnější
in-line obrazovky (např. Sony Trinitron) s rovnoběžnými proužky luminoforu a obdélníkovými otvory v masce dosahují vyšší kvality obrazu
Vychylování paprsku vychylovací soustava barevné obrazovky je podobná jako u monochromatické obrazovky ... ... musí však být mnohem přesnější aby zajistila správné vedení paprsků vzhledem k masce
přesnost vychylování ovlivňuje zemské magnetické pole při změně umístění je často nutné díly obrazovky odmagnetovat někdy se odmagnetování provádí automaticky při zapnutí někdy je nutné stisknout zvláštní tlačítko (de-gauss)
Kapacita obrazové paměti počet bitů na jeden pixel závisí na počtu barevných odstínů, které se mají zobrazit označuje se jako barevná hloubka obvykle se pohybuje mezi 8 a 36 bity např. při 24 bitech/pixel je pro každou barevnou složku k dispozici 8 bitů, tj. každá barevná složka má 256 stupňů jasu a barva bodu může mít 256x256x256 = 16.777.216 barevných odstínů
s barevnou hloubkou a rozlišením stoupají nároky na velikost obrazové paměti např. při 24 bitech/pixel (TrueColor) a rozlišení 1280 x 1024 je potřebná velikost obrazové paměti 4MB
jednotlivé složky video-signálu (R, G a B) se generují samostatnými číslicově-analogovými převodníky
LCD displej všeobecná snaha o miniaturizaci a snižování příkonu se nevyhnula ani zobrazovacím prvkům v r. 1960 vyvinula firma RCA novou technologii zobrazení, využívající vlastností tzv. tekutých krystalů (LCD, Liquid Crystal Display) Základem LCD displeje jsou dvě průhledné fólie, mezi kterými je tenká vrstva speciální tekutiny, obsahující molekuly tyčovitého tvaru (nematické krystaly) díky svému podlouhlému tvaru mají tyto molekuly tendenci uspořádat se všechny stejným směrem
Uspořádání krystalů pokud na vnitřní straně krycí fólie vytvoříme jemné drážky, molekuly v blízkosti fólie se stočí podél drážek vzdálenější molekuly mají tendenci orientovat se podle nich ... jestliže budou drážky na obou fóliích navzájem kolmé, uspořádají se molekuly ve směru kolmém k foliím do spirály
Stáčení polarizace světla spirálovitě uspořádané krystaly stáčejí rovinu polarizace procházejícího světla o 90° stáčení roviny polarizace světla lze ovládat elektrickým proudem, protékajícím ve směru kolmém k vrstvě jestliže vrstvou krystalů prochází proud, krystaly se natočí souběžně s protékajícím proudem tj. kolmo k vrstvě
... a přestanou stáčet rovinu polarizace světla
Stáčení polarizace světla
Řízení průchodu světla běžné světlo není polarizované a tekuté krystaly ho proto viditelně nezmění jestliže vrstvu tekutých krystalů vložíme mezi dva nesouhlasně polarizované filtry, můžeme elektrickým proudem měnit množství světla procházejícího celou sestavou pokud vrstvou nebude procházet proud, budou krystaly stáčet rovinu polarizace procházejícího světla a světlo projde i druhým filtrem připojíme-li zdroj proudu, tekuté krystaly přestanou stáčet rovinu polarizace procházejícího světla a druhý filtr světlo zadrží
Řízení průchodu světla
Generování obrazu v LCD displejích se využívá princip rozkladu obrazu na velké množství bodů jako u obrazovky body jsou uspořádány do pravidelné mřížky z řádků a sloupců na jedné krycí fólii jsou naneseny tenké vodiče orientované ve směru řádků, na druhé vodiče orientované ve směru sloupců po přivedení ovládacího napětí na jeden řádkový a jeden sloupcový vodič proud protéká pouze v malém okolí místa, kde se vodiče kříží
jestliže zvolíme vhodné pořadí přepínání vodičů, je možné do LCD displeje přivádět téměř stejný video-signál jako do obrazovkového displeje nejprve se projdou všechny sloupce, pak se přejde na další řádek a opět se projdou všechny sloupce ...
LCD technologie barevného zobrazení se dosahuje použitím barevných filtrů nevýhodou LCD displejů je ztráta funkce při nízkých teplotách (pracují nejvýše do –20°C) ztěžuje to jejich použití v průmyslovém prostředí a dopravních prostředcích
problémem prvních LCD displejů byl malý kontrast, monochromatické zobrazení a velká setrvačnost obrazu z původní technologie označované zkratkou TN (Twisted Nematic Technology) proto byly postupně odvozeny dokonalejší technologie
Zdroj světla zdroj světla nemusí být nutně na opačné straně než pozorovatel světlo dopadající na displej ze strany pozorovatele se může odrazit od podložky a obraz na displeji pak je vidět i bez pomocného zdroje světla
LCD technologie se používá také v projektorech, umožňujících promítat obraz generovaný počítačem na projekční plochu protože zdrojem světla může být libovolný vnější zdroj, lze s LCD technologií dosáhnout vysokého jasu promítaného obrazu
Princip jehličkové tiskárny u klasických úderových tiskáren jsou matrice znaků odlity z kovu pro každý znak je nutné do místa tisku dopravit matrici příslušného znaku a otisknout ji to je časově a energeticky náročná operace
jehličkové tiskárny vytvářejí matrici znaku dynamicky, vysouváním jednotlivých jehliček uspořádaných do sloupce tiskovou hlavu lze plynule posouvat a znaky formovat postupně, podle potřeby
Princip jehličkové tiskárny
Princip jehličkové tiskárny rozklad znaků na body se provádí podobně jako při zobrazování znaků na obrazovce znaky se však netisknou po řádcích ale po sloupcích
tisk znaku zajišťuje tisková hlava, obsahující řadu elektromagnetů obvykle 7 až 24
každý elektromagnet ovládá tenký drátek elektrickými impulsy, přivedenými do vybraných elektromagnetů se drátky vymrští a udeří do barvící pásky body na papíře, nacházející se pod místem úderu drátku, se zbarví barvivem, otisknutým z barvící pásky
postupným posouváním hlavy ve vodorovném směru se tak vytisknou jednotlivé sloupečky všech znaků jednoho textového řádku
Princip jehličkové tiskárny jehličková tiskárna je prvním typem tiskárny, který byl schopen nejenom textového, ale také grafického tisku nevýhody: hlučnost rychlé opotřebení barvící pásky nízká kvalita grafického tisku
výhody: možnost tisku více kopií přes kopírák nebo na speciální propisovací papír
Princip inkoustové tiskárny U inkoustových tiskáren se zbarvení papíru dosahuje stříkáním inkoustových kapek definované velikosti na papír v angličtině inkjet printer – tiskárna s tryskáním inkoustu
trysky tiskové hlavy jsou uspořádány do sloupce, podobně jako dráty v jehličkové tiskárně trysky mohou být mnohem tenčí než jehličky a proto inkoustové tiskárny dosahují mnohem vyššího rozlišení
Princip inkoustové tiskárny k vytlačování inkoustu z trysky se používají různé fyzikální principy nejrozšířenější je termální princip Hewlett-Packard, Canon
používá se však také piezoelektrický princip Oki, Epson
Termální princip termální princip kapka inkoustu se kapilárním vzlínáním dostane do malé komůrky, na jejíž stěně je nanesen miniaturní topný článek proudovým impulsem přivedeným do topného článku se inkoust v jeho okolí uvede do varu a rozpínající se pára vytlačí kapku inkoustu tryskou ven kapka dopadne na povrch papíru a vsákne do něj
topné elementy mají omezenou životnost tisková hlava je obvykle součástí zásobníku inkoustu a vyměňuje se s ním
Termální princip
Piezoelektrický princip kapky inkoustu se vytlačují z trysek kontrakcí miniaturních piezoelektrických elementů piezoelektrická hlava je dražší a její životnost je podstatně vyšší tisková hlava je obvykle pevnou součástí tiskárny a vyměňují se pouze kazety s inkoustem
Barevný tisk používá se subtraktivní míšení barev CMY barevný odstín vzniká smísením azurové (C, Cyan) purpurové (M, Magenta) žluté (Y, Yellow) smísením všech tří složek CMY ve stejném poměru vznikne černá (u RGB bílá) - tiskneme na bílý papír
přestože pomocí barevných inkoustů lze teoreticky vytvořit černou barvu, používá se v barevných tiskárnách obvykle samostatná kazeta s černým inkoustem s černým inkoustem se dá dosáhnout lepší kvalita černého tisku barevné inkousty se šetří pro barevný tisk
Barevný tisk velikost kapek nelze ovládat !! smísením žádné až tří kapek základních barev lze vytvořit pouze 8 barevných odstínů (včetně bílé a černé) barevné odstíny je proto nutné = vytvářet tzv. mikrorastrem např. do pole 3x3 body lze umístit 9 kapek 3 různých barev a tím dosáhnout celkem 512 barevných odstínů
aby na jednobarevných plochách nebylo rastr vidět, modulují nejdokonalejší systémy rozmisťování barevných kapek náhodnou funkcí
Quo vadis ... Nejlevnější supermarketové barevné inkoustové tiskárny dnes stojí kolem
800,- Kč
ale jedna barevná náplň
1500,-
Výrobci nežijí z prodeje tiskáren, ale inkoustových náplní. – používají různá umělá omezení životnosti tiskových hlav. – např. v tiskové hlavě je chip, který pozná pokus o znovu naplnění (refil) – uživatel ztrácí záruku při znovunaplnění
Proto pozor na levné tiskárny !
Princip laserové tiskárny laserové tiskárny pracují na stejném principu jako xerografické kopírky základním prvkem kopírky i laserové tiskárny je válec, pokrytý speciální polovodivou vrstvou selén, křemík
vodivost této vrstvy závisí na osvětlení válce obraz promítnutý na povrch válce změní rozložení elektrického náboje na povrchu válce na osvětlených místech náboj zmizí, na neosvětlených zůstane
Princip laserové tiskárny rozdíl mezi kopírkou a tiskárnou je pouze ve způsobu přenosu obrazu na válec v kopírce se obraz exponuje na rotující válec optickým promítnutím předlohy dokumentu u laserové tiskárny se obraz generuje mikropočítačem vestavěným v tiskárně a na válec se obraz "kreslí" laserem a soustavou vychylovacích hranolů nebo zrcadel
Princip laserové tiskárny povrch válce se rovnoměrně nabije a pak se exponuje laserem někteří výrobci používají místo laseru pole diod LED, jinak je princip tisku stejný
po expozici se provede inverze náboje na válci místa osvětlena při expozici laserem se nabijí, zatímco neosvětlená místa náboj ztratí
na válec se nanese barvivo (toner), které na původně osvětlených místech ulpí toner se z válce kontaktně přenese na papír a zažehlí se do povrchu papíru válec se očistí a připraví pro další tisk
Princip laserové tiskárny
Pozor! -vysoké napětí, narozdíl od inkoustových tiskáren nikdy s ničím v laserové tiskárně s ničím nemanipulujte za chodu při připojeném napájení U starších tiskáren také docházelo díky vysokému napětí k vyvíjení ozónu - používaly se ozónové filtry, dnes se s tímto problémem již nesetkáte.
Princip laserové tiskárny laserové tiskárny poskytují vysokou kvalitu tisku ceny laserových tiskáren mají značné rozpětí o ceně obvykle rozhoduje rychlost (počet stran/min), výkonnost (počet stran/měsíc) životnost válce -nestačí měnit tonery, občas je potřeba vyměnit i válec - podílí se významně na nákladech na tisk křemíkový válec má vyšší životnost
Barevný tisk laserová technologie tisku umožňuje také barevný tisk princip je stejný jako při černobílém tisku, ale celý proces je nutné opakovat se třemi barevnými tonery barevné laserové tiskárny jsou proto složitější a dražší
na rozdíl od inkoustových barevných tiskáren lze u laserové tiskárny sytost barevných složek řídit expozicí není nutné používat mikro-rastr, který snižuje bodové rozlišení
kvalita vedení papíru může značně ovlivnit kvalitu tisku při nepřesném vedení se jednotlivé barevné obrazy nekryjí
Princip snímání obrazu obraz je nutné rozložit na dostatečný počet malých bodů údaje o barevném odstínu a jasu každého bodu se pak převedou na čísla a uloží do paměti počítače pohyblivý obraz se snímá a zpracovává jako posloupnost jednotlivých statických obrazů stejný princip jako u filmu a televize
Princip snímání obrazu ke snímání statického obrazu do počítače se používají zařízení zvané skener (z anglického scanner) v poslední době se pro snímání statického obrazu začínají používat také digitální fotoaparáty
pohyblivý obraz se obvykle snímá běžnou televizní kamerou a video-signál z kamery se digitalizuje speciální kartou kartu pro zpracování video-signálu lze pochopitelně použít pro digitalizaci signálu z kteréhokoliv jiného zdroje, např. videorekordéru nebo televizního přijímače
Princip snímání obrazu nejednodušším typem skeneru je tzv. bubnový skener bubnové skenery používají k rozkladu obrazu na body mechanický pohyb ve dvou na sebe kolmých směrech snímaná obrazová předloha je navinuta na rotující buben, podél jehož osy se rovnoměrně posouvá optická soustava optická soustava přivádí do fotocitlivého prvku informaci o jasu právě snímaného bodu řádkový rastr je určen velikostí posunu optické soustavy za jednu otáčku bubnu sloupcový rastr je určen počtem sejmutých vzorků během jedné otáčky bubnu
Bubnový skener
Bubnový skener barevný obraz lze získat opakovaným sejmutím dokumentu s použitím různých barevných filtrů v optické cestě ... nebo skener může mít tři fotodetektory s barevnými filtry a zpracovávat všechny tři barevné složky najednou
výhody: vysoká citlivost a rozlišovací schopnost - stále používán jako řešení v oblasti profesionální DTP
nevýhody delší doba snímání, nutnost deformace předlohy
bubnové skenery se používají především v typografii
Řádkový skener pokud chceme snímání zrychlit, musíme použít vhodný snímací prvek, který dokáže sejmout celý řádek obrazu najednou ... ruční a stolní skenery
... v extrémním případě i celý obraz najednou kamera, digitální fotoaparát
Řádkový skener snímací prvek tvoří velký počet fotocitlivých elementů, uspořádaných do řádku nebo obdélníkové matice náboje, vzniklé osvětlením jednotlivých fotocitlivých elementů, se postupně přenesou na výstup, ze kterého se odebírá videosignál u senzorů pro skenery tak lze sejmout najednou celý řádek obrazu u kamerových senzorů se snímá najednou celý dvojrozměrný obraz
Řádkový skener
Sériový přenos dat při přenosu dat reálným přenosovým kanálem dochází ke zpoždění a zkreslení signálu v přijímači je nutné zpracovat přijatý signál tak, aby pravděpodobnost vniku chyby byla co nejmenší signál je nutné vzorkovat v okamžicích, kdy je kvalita signálu nejlepší
Sériový přenos dat v přijímači je nutné mít hodinový signál, který je synchronní s přijímaným signálem synchronizace časové základny v přijímači může být přímá nebo nepřímá při přímé synchronizaci lze hodinový signál přenášet po samostatném vodiči při vysokých rychlostech přenosu a velkých vzdálenostech nelze dosáhnout stejného zpoždění v datovém a hodinovém kanálu a proto se přímá synchronizace používá pouze u jednoduchých sériových sběrnic
odvodit z dat tzv. self-clocking code
Sériový přenos dat problémem přímé synchronizace všech typů je citlivost na rušení v moderních přenosových systémech se používá především nepřímá synchronizace nejčastěji se používá tzv. fázový závěs (PLL, Phase Locked Loop), který odvozuje hodinový signál ze změn dat používá se např. u Ethernetu, HDLC, FDDI ...
PLL reaguje na dlouhodobé změny signálu, ale je přitom necitlivý na náhodné krátkodobé rušení
Sériový přenos dat velmi rozšířený je arytmický přenos, nesprávně označovaný jako asynchronní používá se např. u sériových portů PC
časovou synchronizaci přijímače s vysílačem zajišťuje tzv. setrvačníková (start-stopní) synchronizace proud dat je rozdělen na krátké bloky po několika bitech (5 až 8), nazývané značky přijímač se synchronizuje pouze na začátku každé značky během příjmu značky se předpokládá, že souběh časových základen přijímače a vysílače je vyhovující
Arytmický přenos
Arytmický přenos časová synchronizace se obnovuje na začátku značky zvláštním impulsem, sloužícím ke spuštění časové základny přijímače (start-bit) po dokončení příjmu jedné značky přijímač čeká, dokud se na vstupu neobjeví start-bit další značky přijímač synchronizuje svůj hodinový generátor od změny signálu na začátku start-bitu
Arytmický přenos při příjmu zbývajících bitů značky se předpokládá, že autonomní časová základna přijímače má dostatečně přesný souběh s časovou základnou vysílače přijímač se během příjmu ostatních bitů značky řídí jen vlastními hodinami
na konci značky je vždy prodleva, umožňující zastavení časové základny přijímače a přípravu na příjem další značky její velikost musí být nejméně 1 bitový interval
Sériový přenos dat princip arytmického přenosu pochází z éry mechanických dálnopisů díky své jednoduchosti a spolehlivosti se používá dodnes pro připojení terminálů, myší, klávesnic, tiskáren, kreslících zařízení, modemů ...
používají se obvody UART (Universal Asynchronous Receiver – Transmitter) díky čistě elektronickému zpracování signálu se dnes dosahuje mnohonásobně vyšších rychlostí až několik Mb/s
Sériový přenos dat změnil se také způsob modulace místo dříve používané změny proudu (proudová smyčka) se dnes používá změna napětí v rozsahu –12V až +12V dle standardu RS 232
standard RS 232 nedefinuje jen vlastní přenos dat, ale také další pomocné signály sériového rozhraní používají se např. k ovládání modemu, tiskárny nebo k synchronizaci komunikace mezi dvěma počítači
Zapojení konektorů RS232
Zpracování analogových signálů analogový signál má nekonečné množství hodnot při digitalizaci analogového signálu redukujeme informační obsah spojitého signálu vzorkováním a kvantováním tím vzniká chyba při vzorkování vypouštíme hodnoty signálu, kterých nabýval v době mezi dvěma vzorky při kvantování zaokrouhlujeme hodnoty na omezený počet hodnot, které umíme vyjádřit číslem s konečným počtem bitů
Zpracování analogových signálů
vzorkováním získáme posloupnost analogových hodnot kvantováním jednotlivých vzorků získáme posloupnost čísel, která s přijatelnou chybou zachycuje průběh původního analogového signálu
Zpracování analogových signálů vzorkování a kvantování současně umožňuje analogo-číslicový převodník pro převod analogové hodnoty na číslo se používá řada různých principů nejjednodušším typem A/D převodníku je integrační převodník integrační A/D převodník se skládá z: generátoru pily analogového komparátoru čítače
Integrační A/D převodník
Integrační A/D převodník generátor pily vyrábí pilovité napětí, které se komparátorem porovnává se vstupním napětím v okamžiku, kdy se napětí pily vrací na nulu, se vynuluje také čítač, který po vynulování začne čítat pomocný hodinový kmitočet v okamžiku, kdy napětí pily dosáhne hodnoty vstupního napětí, signál z komparátoru zastaví čítání a ohlásí ukončení převodu po zastavení obsahuje čítač číslo, odpovídající hodnotě vstupního napětí v okamžiku zastavení čítače
Integrační převodník Funkci integračního převodníku si lze představit na analogii váhy jednu misku vyprázdníme na druhou misku položíte vážený předmět pak začneme na první misku postupně přidávat shodná malá závaží (jednotková), dokud předmět není vyvážen jestliže si v tomto okamžiku zaznamenáme počet přidaných závaží, budete znát váhu předmětu, i když budeme s přidáváním závaží pokračovat (pila)
Integrační převodník vzhledem k velkému počtu kroků potřebných k provedení převodu jsou integrační převodníky pomalé pro vyšší rychlosti převodu se používají převodníky s postupnou aproximací jejich funkce je analogická vážení se závažími odstupňovaných hodnot
Generování analogových signálů při generování spojitých signálů počítačem se postupuje obráceně zvuk, video
posloupnost čísel, představujících hodnoty výstupní veličiny proměnné v čase, se Číslico-analogovým převodníkem převede na analogovou veličinu napětí, proud
z výstupu převodníku se odebírá signál schodovitého tvaru, který lze podle potřeby dále upravit např. vyhladit výstupním filtrem
D/A převodník nejjednodušší D/A převodník lze vytvořit pomocí registru a odporové sítě jestliže do registru zapíšeme číslo, bude napětí pouze na výstupech klopných obvodů, ve kterých je zapsaná log. 1 z těchto výstupů poteče do součtového odporu proud nepřímo úměrný velikosti odporu při vhodně volených hodnotách odporů bude výsledný proud tekoucí součtovým odporem odpovídat hodnotě binárního čísla zapsaného do registru proud lze převést na napětí snadno např. operačním zesilovačem
D/A převodník
Dynamika při digitalizaci i generaci analogového signálu závisí potřebná vzorkovací frekvence a počet kvantizačních úrovní na tom, jaký signál se zpracovává a jaká kvalita zpracování je požadována čím vyšší frekvence signál obsahuje (nebo má obsahovat), tím vyšší musí být vzorkovací frekvence čím menší má být zkreslení signálu, tím více kvantizačních úrovní (více bitů v čísle) musíme použít
Příklady pro záznam a generaci zvuku v telefonní kvalitě postačuje vzorkovací frekvence 6 až 8 kHz a rozlišení 8 až 12 bitů 256 až 4096 kvantizačních úrovní
pro CD kvalitu zvuku se používá vzorkovací frekvence min. 44 kHz a rozlišení 16 až 22 bitů pro zpracování videosignálu se používá vzorkovací frekvence 3,5 MHz až 150MHz a rozlišení od 5 bitů (monochromatický obraz, 64 úrovní šedé) do 3x12 bitů (3 barevné složky po 4096 úrovních)
