Volné sdružení oddaných ve spolupráci s Bhagavatlife pořádá

Sedmý ročník Vaišnavského tábora pro ženy a děti a Japa Retreat na Simhačalam 2010

Volné sdružení oddaných ve spolupráci s Bhagavatlife pořádá Vaišnavský tábor pro ženy a děti Drazí oddaní a přátelé, od 3. 7. do 10. 7. 2010 pořádáme na Simhačalam tradiční dětský tábor - jde už o 7. ročník. První roky to byla spontánní akce, kterou organizovaly maminky pro svoje děti. Loňským táborem však celá akce dostává jiný rozměr. Ohlas, který měl minulý ročník u zúčastněných, je velmi zavazující pro další tábory. Dá se říci, že tábor už není určen pouze pro děti, ale také pro maminky. Příčinu kladných ohlasů vidíme hlavně v pozvání Divyambary mátájí, která si na loňský ročník připravila téma:

JAK SE NESOBECKY POSTARAT O SVOJE POTŘEBY Tento seminář byl tak úspěšný, že si maminky vyžádaly o jeden denně navíc a tatínkové se tímto prokázali jako bezvadní organizátoři výletů, her a perfektní kuchaři.

2

Letošní ročník bude opět na Simhačalam, a to od 3. do 10. 07. 2010. Letošní téma bude:

POSTAREJ SE O ODDANÉHO V SOBĚ, ABYS MOHL(A) SLOUŽIT ODDANÝM OKOLO SEBE Denní témata jsou: 1 - Důvěřovat a být hodný důvěry 2 - Otrávený nektar: zbavme se jedovaté pomluvy 3 - Vděčný přístup 4 - Volání o pomoc, dar lásky: rozpoznání nevyřčeného v mezilidských vztazích 5 - Slon v obýváku: témata sexu a intimity 6 - Láskyplná starostlivost matky: zasetí semínka bhakti v další generaci 7 - Podstata všech rad

Na letošní rok nám nabídla ještě něco, co nešlo odmítnout – vezme s sebou Rukminí mátájí, kterou Šríla Prabhupáda zasvětil v Montrealu v roce 1968 - Rukminí mátájí má obrovské zkušenosti v otázkách vaišnavské rodiny-vztahů-komunikace a káDivyambara mátájí se vloni ukázala jako zání. Seminář je velmi vhodný také pro zatím perfektní lektorka a svým citlivým přístupem si získala srdce všech. svobodné mátájí - mají ojedinělou možnost poslechnout si zkušenosti Rukminí má-

tájí, která je se svým manželem Anutamou Prabhuem již 40 let, a také se mohou naučit mnoho věcí okolo výchovy vaišnavských dětí. Ani prabhus nepřijdou zkrátka - semináře pro mátájí jsou přes den - ranní přednášky jsou pro všechny a týkají se problémů rodiny a jsou velmi živé - také jsou kírtany - plavání atd. - prostě tátové, i třeba budoucí, jsou velmi potřeba.

Velmi důležité upozornění pro všechny zúčastněné - tato akce je vlastně setkání osob, které spojuje společný zájem, je nutné si uvědomit, že vše kolem organizace je dobrovolné a že každý zúčastněný je zodpovědný sám za sebe a za svoje děti, nikdo z dobrovolných organizátorů nemá žádnou odbornou kvalifikaci.

Japa Retreat vyžaduje dobré soustředění, Přihlášky prosím posílejte do konce a tak prosíme všechny, aby nechali svoje května - přihlásit se později je možné - ale denní starosti doma a nenechali se v jeho očekávejte nějaký kompromis v ubytování. průběhu rušit. Věřím, že budete zodpovědní a ulehčíte tak organizátorům život. Osobně jsem již dost dlouho neviděl tolik nadšených tváří, které s neskrývanou raNajde-li se někdo, kdo to finančně nebudostí přijímaly tolik potřebné poznání a dě- de zvládat, bude i tak vítán - může vzít více Japa Retreat lily se o svoje realizace s ostatními - chuť služby (například). Také je možné a vítané do duchovního života každého zúčastněné- přivézt s sebou zeleninu, ovoce, mouku, Hned po skončení tábora (11. 7.) začíná ho byla radostně nakažlivá - lektorka byla mléko, jogurt atd. - to vše zlevní náklady, Japa Retreat - opět na Simhačalam skvělá a její přístup k ostatním odrážel stav které budou po akci vyčísleny, a můžeme jejího srdce, srdce služebníka. tak ušetřit. Minulý rok byl na něj čas pouze 2 dny, Platit se bude v den příjezdu a je možné ale i během tak krátkého času všichni zúTak jste všichni srdečně zváni - moc Vás platit také eurem. častnění hodnotili Japa Retreat (Soustředě- to stát nebude, protože tuto akci sponzorují ní na zpívání svatých jmen Pána) velice po- z většiny naši drazí přátelé, kteří zatím neDopravu na Simhačalam si platí každý zitivně a všichni uznali naléhavou potřebu chtějí být jmenováni (jsou také sponzory sám - pro zájemce bude možné zorganivěnovat se této činnosti mnohem vážněji vydání knihy HH Bhaktitirthy Maháráje zovat přepravu z Prahy 7 místním vozem než doposud. Duchovní bojovník, kterou jsme vydali za cenu Praha – Simhačalam 250,- Kč na Japa Retreat povedou opět Rukminí v nakladatelství RadhaRaman). osobu při plném voze. a Divyambara - které s tím mají bohaté zkušenosti z USA, Německa, Číny, Tábor bude stát 500,- Kč za ubytování pro Obě akce jsou plánované hlavně pro česHongkongu atd. dospělé a 250,- Kč pro děti na celý týden ké a slovenské oddané, ale nebráníme se Japa Retreat velice prohloubí Vaše zna- - tohle je příspěvek na stravování. Ubytová- přivítat oddané odkudkoliv. Včasná přilosti, techniku zpívání, pomůže Vám najít ní je hrazeno sponzorem. hláška je pak obzvláště vítána. tu správnou náladu pro Vaše srdce, budete Cestu na Simhačalam si hradí každý sám. mít mnohem důvěrnější vztahy s Vašimi Ti, co mají nějaké problémy s dopravou, ať Za volné seskupení oddaných a přásoučasnými přáteli, navážete nová přátel- se mi prosím ozvou na tel. 603 146 077 či tel Krišny, kteří mají touhu připravit pro ství, naučíte se být aktivní, vstřícní, tole- email: [email protected] stejné spojení všechny zúčastněné hodnotný a radostný rantní, ohleduplní a je tady velká šance, že platí pro přihlášky jak na tábor, tak na Japa čas na duchovní cestě, Váš služebník PraVás zpívání bude doopravdy bavit – způsob, retreat. hlád Nrsimha dás jakým je vše prezentováno, se loni ukázal jako mimořádně účinný. Japa Retreat začíná v neděli 11. 7. Jako bonbónek přikládáme přednášku Japa Retreat je vhodný pro všechny, včet- v 17 hodin a končí ve čtvrtek 15. 7. ve HH Rádhanáth Maháráje o pozitivním ně úplných začátečníků - po zkušenostech 14 hodin. myšlení. Moc děkuji Šárce Sikorové za její z minulého roku bych ho doporučil grhaspřeklad a Hemalatě za editaci. tům či těm, co spolu chtějí grhasta ášram Japa retreat bude stát 1000,- Kč na osobu založit - je to pro společný vztah velice pří- na 5 dní - (tedy 200,-Kč na den). Za volné sdružení oddaných Prahlád nosné. Nrsimha dás.h Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010

3

O přednášejících Rukmíní déví dásí byla Šrílou Prabhupádou zasvěcena v roce 1968 v kanadském Montrealu. Byla jednou z prvních pujárís v ISKCONu, sloužila v chrámech v Bostonu a New Yorku. Za přítomnosti Šríly Prabhupády na této planetě měla službu jako umělkyně na projektech v Májápuru a Los Angeles. V současnosti má společně se svým manželem Anuttamou dásem (ISKCONský GBC a ředitel pro komunikaci) společnost As Kindred Spirits (Jako spřízněné duše), která se zabývá financováním ISKCONské komunikace a další projektů. Rukmíní je také členem mezináboženských výborů ve Washing-

Divyambara déví dásí s manželem Purušou-suktou dásem

tonu D.C. a pravidelně Divyambara dásí je žačkou Krišna Kšetry Prabhua přednáší na jogínských a je v ISKCONu od roku 1990, kde měla službu jako a

mezináboženských distributorka knih, překladatelka BBC, tajemnice GBC

setkáních. Je matkou (mezinárodní a pro Severní Ameriku), manažerka Bhatalentovaného zpěváka gavat Life atd. Získala vzdělání jak v oblasti filozofie, tak kírtanů

Gauravaniho v oblasti praktikování vědomí Krišny ve všech ISCKO-

(gauravani.com) a baNem dostupných VTE kurzech a dnes přednáší a vede bičkou jeho tří dětí – semináře po celém světě. Společně se svým manželem úžasných Krišnových Rukmíní mátájí a její manžel Anuttama prabhu

Purušou-suktou dásem organizovala přes 30 japa retreoddaných. atů a japa workshopů. V současné době žije v Bhakti centru v New Yorku, kde pořádá kurzy o Bhagavad-gítě, vegetariánském vaření a čtení sanskritských veršů. Bližší informace naleznete na těchto stránkách www.bhagavatlife.com a www.bhakticenter.org.

4

Přednáška Radhanáth Svámího Rád bych vyjádřil velice upřímnou vděčnost všem našim zvláštním hostům, oddaným, kteří se zde shromáždili, za to, že sem dnes večer přišli na tento festival. Důvod tohoto festivalu není někoho změnit, ale povzbudit. Mládež naší země, naše budoucí vůdce. Vedení, které svět povede směrem vnášejícím pravdu, osvícení a prosperitu, je postaveno na hodnotách a charakteru. Není postaveno na moci a penězích. Téma, o kterém jsem byl dnes požádán mluvit, je síla pozitivního přístupu. Když Gauranga Prabhu představoval toto téma, napadl mě jeden jednoduchý příběh, o který bych se s vámi rád podělil. Před několika lety jeden můj velice drahý přítel udělal ve svém životě velice důležitá rozhodnutí. Jak ovlivnila jeho a jak ovlivnila ostatní, je dost poučné. Jmenuje se Matsya avatár. Žije blízko Pisy v Itálii. Je to Ital, který má uměleckou vysokou školu, profesí je návrhář nábytku a opravdu obětavě se stará o duchovní dobro ostatních. Byl jeden muž, který po několik let sloužil v chrámu v Itálii, a byl to známý Matsyi avatára. Nebyl to nikdo z jeho rodiny, osoba z úplně jiného prostředí, jednoduchý muž. Umíral na rakovinu. Neměl žádný příjem a nikdo mu nebyl schopen pomoct. A tak Matsya avatár, přestože to nemusel dělat, svobodně se rozhodl tomuto muži zaplatit veškerou lékařskou péči, a když byl v posledním stádiu, poslal tohoto muže spolu s lékařským dohledem do Vrindávanu, kde byl obklopen oddanými a zpíval jména Boha v posvátné atmosféře Vrindávanu. Matsya avatár Prabhu zařídil a zaplatil všechny výdaje tak, aby tento muž mohl opustit tento svět ve vděčném a osvíceném stavu vědomí. V Krišnově zemi. Po nějakém čase také jeho žena měla rakovinu a byla na své smrtelné posteli. Matsya avatár se postaral jak o finance, tak o pomoc tak, aby mohla pohodlně žít, tak jak to jen bylo možné v naprosto duchovním prostředí. Když byla velice blízko nevyhnutelnému času smrti, Matsya avatár se zeptal: „Jak ti mohu sloužit?“ Jen vám připomenu, že oni nebyli příbuzní, dokonce možná ani nebyli nijak blízcí přátelé. Ale v podstatě on byl jejich nejbližší přítel. A ona řekla: „Protože já věřím Krišnovi, vím, že půjdu ke Krišnovi. Vím, že na mě už čeká. Já se smrti vůbec nebojím. Vlastně se už těším

na jakoukoli službu, kterou pro mě Krišna ho syna. Když jsem přišel do jeho domu má, poté, co opustím tento svět. Ale mám a mluvil jsem s jeho vlastními dětmi, tak ve svém srdci jednu obavu. Mám malého mě důrazně žádal:“Prosím, jakýkoliv čas syna.“ Myslím, že mu bylo asi kolem šesti a energii dáš mým dětem, dej více tomunebo sedmi let. Ona řekla:“Není nikdo, kdo to dítěti. Nikdy by neměl cítit ani náznak by se o něj postaral. Já chci, aby byl oddaný toho, že znamená méně než mé vlastní děti, a miloval Krišnu. Pokud ho pošlu někam nebo že je méně milován.“ Teď už chlapec pryč, nevím, co se s ním stane. To je jedi- chodí na vysokou školu a je velice šťastný, úplně chráněný. A z pohledu Matsya avatára, postarat se o toto dítě, vychovávat ho, když je třeba, veškerá finanční přítěž – placení jeho jídla, placení jeho oblečení, placení jeho školy a vzdělání v západním světě – mohl by to vnímat jako přítěž. Ale on to jako přítěž nevnímá. Je to jedna z největších radostí v jeho životě. Protože vidí, že slouží oddanému. Vidí, že dodržuje svůj slib a přísahu dvěma úžasným lidem, kterým to slíbil v čase jejich smrti. Je to pro něj radostná, naplňující a poučná zkušenost. Proč? Protože on má pozitivní pohled. My jsme všichni duchovní duše, části Boha, podle Gíty, a Krišna je svarát. To znamená, že On je úplně nezávislý a jako částečky Nejvyššího Pána také máme svou nezávislost. Lidé vám mohou vzít vaše peníze, materiální příroda vám může vzít vaše zdraví, čas vám vezme mládí, všechno je nám odebráno. Nevyhnutelně. Ale existuje jedna věc, kterou nikomu z nás žádná síla v tomto stvoření vzít nemůže. ná obava v mém životě.“ Matsya avatár jí V této lidské podobě. A to je naše svobodřekl:“Slibuji ti, že já osobně přijmu tvého ná vůle. To je tak důležité. Život je o tom, syna jako vlastního. A přísahám ti, že si tvůj jak si vybereme použít naši svobodnou vůli syn nikdy ani nepomyslí, že nějak straním v každé chvíli. Podle toho, jak tuto svobodsvým vlastním dětem. Postarám se o něj, nou vůli používáme, budeme podmíněni dokud nevyroste, a pokud to bude potřeba, tak přemýšlet, vidět svět tímto způsobem, po celý jeho život.“ Ona věřila jeho slovům, chovat se tímto způsobem. Ano? Staneme usmála se a řekla:“Teď jsem se postarala se podmínění tím, s čím se sdružujeme. Jen o všechny své povinnosti v tomto životě jeden hrubý příklad. Pokud někdo použia jsem ta nejšťastnější osoba na světě. Jsem je svou svobodnou vůli k tomu, aby kouřil připravena, aby si mě Krišna vzal, kdyko- cigarety. Nikdo vás k tomu nemůže přinuliv to bude chtít.“ A ona opustila tento svět tit. Ale společnost, ve které se pohybujete, vděčně a šťastně v kruhu oddaných, kteří vás může podstatným způsobem ovlivnit zpívali svaté jméno. To je pozitivní pohled tak, abyste to dělali. Když začnete, chutná na svět. Vidět smrt jako úžasnou příležitost, to hrozně. Ale pokud v tom svou svobodvidět smrt jako slavný krok kupředu na- nou vůlí budete pokračovat do té doby, kdy místo hořkého neodvratitelného konce. Její vaše svobodná vůle bude tak podmíněná, pozitivní pohled ji neodvratitelně dovedl tak se oddáte tomu zážitku , že se stanete ke Krišnovi, k dokonalosti života. závislými. Až se bude prakticky zdát, že už ani svobodnou vůli nemáte. Touto závisA co se týče Matsya avatára, to bylo před lostí jste prakticky nuceni a tlačeni, já to několika lety.. Staral se o toto dítě společ- musím dělat, já to musím dělat, já bez toho ně se svými dvěma dětmi jako o vlastní- nedokážu žít! A stejné je to s alkoholismem. Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010

5

A stejně tak závislostí na drogách. Použijete svou svobodnou vůli, děláte to tak dlouho, až se stanete tak podmínění kvalitami hmotné přírody, že se dobrovolně podvolíte až do té míry, že to bude vypadat, jako byste svou svobodnou vůli ztratili. Ale neztratili. Takže jaké je naše vědomí , jaký je způsob našeho myšlení, měli bychom chápat, že to není naše věčná přirozenost, je to naše získaná přirozenost. Je to naše příroda, naše povaha, kterou jsme si vytvořili sami. Podle toho, s čím a s kým se rozhodneme v našem životě stýkat. V tomto životě a v předchozích životech. Když se narodíme, tak jak říká Bhagavad-gítá, podle vlastností, které jsme získali, máme určité vědomí v tomto životě. Někteří lidé jsou velmi dynamičtí a někteří jsou jednoduše líní a letargičtí. To není jen tak, že jsem se takhle prostě narodil, co můžu dělat… Je to tím, že jsme si vybrali letargii v tomto životě a možná v minulých životech, a toto se stalo naší přirozeností. Být líní. Někteří lidé si prostě nemůžou přestat stěžovat - na všechno a na každého. Už jste někdy někoho takového potkali? Oni si prostě libují v naříkání. Možná si v tom ani tak nelibují, ale nemůžou s tím přestat. Skrze naříkání a stěžování a stýkání se s tím, kdo si neustále stěžuje, vyvineme tento přístup. A po6

dobně, když se stýkáme s lidmi, kteří jsou pozitivní, a když si vybereme pozitivní úhel pohledu spolu s pozitivními činnostmi, tak se můžeme nanovo podmínit tímto způsobem. To je ta zvláštní hodnota lidského života, že vždycky máme svobodnou vůli si vybrat. Nemusíte být schopni mít pod kontrolou vaše okolí, ale máte plnou kontrolu nad tím, jak na vaše okolí odpovíte a zareagujete. Jako když jste na lodi, nemusíte mít řídit to, jakým směrem vane vítr, ale můžete řídit to, jakým směrem jsou nastavené plachty té vaší lodi, jak zareagujete. Máte na výběr. Když se vám stanou nějaké nepříjemné nebo nespravedlivé věci, můžete si vybrat být obětí, nebo se z toho můžete poučit. Můžete si vybrat – stěžovat si a zkazit náladu všem okolo, neštěstí má rádo společnost – a nebo si můžete vybrat to vidět jako úžasnou příležitost v této zdánlivě nepříjemné situaci. Lidská inteligence je správně použita, když v jakékoliv situaci namísto toho, abychom jen reagovali, se dokážeme inteligentně rozhodnout, co je ta nejvyšší hodnota, kterou můžu dosáhnout. Kdo hledá, najde, jak se říká v Bibli. Kdo klepe na dveře, bude mu otevřeno. Každá situace je naše příležitost. Říká se, že když příležitost klepe, většina lidí si stěžuje na ten hluk. Vize znamená vidět neviditel-

né, vidět potencionální možnosti v každé situaci, do které se dostaneme. Celý tento svět, co se týče vnímání, je zrcadlem našeho vlastního vědomí. Nikdo v tomto světě nevidí jednu věc stejným způsobem. S čímkoli nebo s kýmkoli se setkáme ,uvidíme to podle naší úrovně vědomí. Ano, svět je jen zrcadlem našeho vlastního přístupu. Jedna osoba se dívá a říká: „Koukni na ten růžový keř, je plný trnů!“ a takhle nadává na ty trny v růžovém keři. A jiná osoba se těší: “Koukni, ten trnitý keř má růži! Hariból!“ Oni se dívají na stejnou věc. Ale vidí tu samou věc? Ne. Když máte růžové brýle, všechno bude vypadat růžové. Pokud máte žluté brýle, všechno bude vypadat žluté. A když máte zelené brýle, všechno bude zelené. No a když máte čiré brýle, tak všechno uvidíte tak, jak to je. Takže ano, podle našeho stavu vědomí máme různé přístupy. A my přijímáme realitu podle našich vytvořených přístupů. A jak si vybereme, který přístup si my vybereme, který postoj zaujmeme v situacích, je to, co vytvoří naše budoucí vědomí a vnímání světa. Emmerson vysvětlil mysl tímto způsobem. Řekl: „Mysl je taková věc, která může udělat z pekla nebe a z nebe peklo.“ Takže co to je. Tak jako dnes. Pro některé z vás to tady může být jako nebe – být v Krišnově

chrámu, tak hezky a horko. A co je to horko? Horko je tolik upřímných a úžasných oddaných, protože jsme všichni společně, tak to vytváří úžasné, příznivé a očišťující horko. Můžeme to vidět takhle a radovat se. A nasloucháme pěknému tématu a je tady Thákurdží, Šrí Rádha-Gopínáth a tolik významných hostů. A někdo jiný si může myslet: „Je horko. A jsem unavený. Pane Bože, já jsem se sem přišel najíst zmrzliny, tak proč mluví tak dlouho!“ Takhle je to opravdu jen záležitost pohledu. Zmrzlina tam je. Prosím jen buďte trpěliví. Můžeme udělat z pekla nebe, nebo z nebe peklo naší vlastní myslí.

ní! Všichni ostatní jsou podřadní. Měli by být vyhlazeni.“ A jiní čtou ta stejná slova a stanou se pokorní a uctiví ke všem. Stejná Bible, stejný Korán, stejné Védy. Lidé čtou Védy a říkají: „Jsem bráhmana a ty jsi nedotknutelný. Když zahlédnu tvou tvář, musím se okoupat. A když se mě dotkneš, tak budu muset udělat púdžu, abych zneutralizoval účinek. Tak udržuj odstup a služ.“

k vyléčení pacienta, pokusil by se vůbec ho léčit? Ne celým svým srdcem. Možná pro peníze by je mohl trochu natáhnout, říct“Já vás vyléčím“, i když by věděl, že nevyléčí. Ale ne, doktor vidí ten potenciál tu osobu vyléčit. Takže soucit znamená vidět potencionální dobro v někom, kdo je v nějaké těžké a nepříznivé situaci, a vztáhnout ruku a pomoci mu. To je velice pozitivní přístup.

Vidí duchovní duši v každé živé bytosti, část Boha v každé živé bytosti. A vidí bráhmanu, pojídače psů, slona, krávu, každou živou bytost jako součást Boha a nabízí jim veškerou úctu, lásku, soucit jako nástroj Boha. To je to, co Gítá učí. Někteří lidé se Před nějakým časem jsem říkal jeden stanou pokorní a uctiví ke všem a někteří příběh. Byl jsem ve vlaku v Indii a ten byl se stanou bigotní, sektářští a fanatičtí, při šíleně přeplněný. Byl to vlak třetí třídy, čtení stejného písma. Proč? Je to na záklav roce 1970. Míst k sezení tam bylo asi 60 dě naší společnosti a našeho vnímání. Na a v tom vlaku bylo asi 300 lidí. Bylo to v ob- základě našeho konkrétního přístupu. Vize dobí monzunových dešťů, bylo tak horko znamená vidět neviditelné. Vidět potenciál a uprostřed rýžového pole byla povodeň v každé situaci, v které bych mohl udělat a my jsme tam prostě seděli asi osm hodin něco důležitého a dobrého. a nikam jsme nemohli jít. Vítr nefoukal, vyNáš duchovní mistr učil, že když uvidíme pnuli větráky, bylo to hodně těžké. Já jsem byl tak unavený, úplně zničený a nějak jsem hromadu popela.. jaká je hodnota popela? našel místo pod sedadlem na špinavé zap- Lidé většinou nekupují popel. Pokud je livané podlaze a lidé nade mnou jedli ara- tam jedna malá jiskra, droboučká jiskřička šídy a plivali mi skořápky a slupky na tvář ohně, osoba,která je opravdu ctnostná, se a lidé přede mnou i za mnou mě kopali do bude soustředit na tu malinkatou částečku hlavy. Ale já jsem měl ten kousek místa, byl jiskry, i kdyby se nalézala v hromadě bezto kousek místa, kde jsem si konečně mohl cenného popela, a bude soustřeďovat svou lehnout, asi po čtyřiceti hodinách jsem si pozornost na rozdmýchání té malé jiskry. mohl konečně lehnout, byl jsem tak šťastný, A rozdmýchá ji v oheň. Jinými slovy uvidí tak vděčný, upřímně vám řeknu, že žádná potenciál namísto toho, aby jen viděl potíosoba ubytovaná v penthousovém apartmá že a neužitečnost. Když náš Gurudév přišel hotelu Tádž-Mahál nikdy nebyla tak spo- do západního světa, přišel učit: žádný nekojená se svým ubytováním jako já. Proč? zákonný sex, žádná intoxikace, žádný haProtože je to záležitost vnímání. Oni to zard, žádné jedení masa a úplnou oddanost berou jako samozřejmost, zaplatili si, jdou a odevzdanost osobnímu Bohu. A mluvil spát a stěžují si, že klimatizace není nasta- k lidem, kteří byli z generace volného sexu. vená na tu správnou teplotu… ale kvůli V Americe v šedesátých letech ta nejnemoté zoufalé situaci to byl ráj. Peklo se stalo dernější a nejméně populární věc, jakou by nebem. Je to pouze záležitost pozitivního člověk mohl udělat, bylo vstoupit do stapřístupu. vu manželského, protože to je to, co dělají všichni okolo. Ale ne tahle mladá generaWilliam Blake vysvětloval – to byl tako- ce. Ano, volný sex, volné drogy, intoxikace, vý slavný výrok, on měl mnoho slavných prohazardovaný život, absolutně všichni výroků, jeden z nich byl: “Čteme Bibli ve jedí maso, žádný koncept Boha mezi mnodne v noci, ale ty čteš to černé a já to bílé.“ ha lidmi v běžné kultuře… a toto byli lidé, Čteme ta samá slova, ale podle našeho pří- kteří ke Svamidžímu chodili. On mohl jedstupu máme úplně jinou představu. Po- noduše říct: „Nedotknutelní, mlecchas, jadívejme se na dnešní svět. Jsou lidé, kteří vanas, nechci ani vidět vaši tvář, běžte pryč, čtou svatou Bibli, svatý Korán, svaté Védy, běžte pryč, jedu zpátky do Indie.“ Možná Bhagavad-gítu, a když to čtou, co si z toho by měl právo to říct. Ale on viděl, co hledáš, vezmou? Ze všech těch písem najdeme lidi, to najdeš. On hledal tu jiskru. A ta jiskra kteří ze čtení stejných písem, někteří lidé je v každém. Jiskra potencionálního dobra se naučí nenávidět! A jiní se naučí milovat. dokonce i v té nejhorší osobě. A on jen souČtou stejná slova, a jsou tací, kteří se z toho středil svou veškerou energii na tuto malou naučí ,jak pohrdat a mstít se. A jiní se nau- jiskru a povzbuzoval ji a rozdmýchával čí ze stejných slov, ze stejných knih, jak být a rozhořel tak oheň, který pak spálil všechsoucitný a odpouštět. Někdo čte a najde ny špatné vlastnosti. To je pozitivní přístup. : „Já jsem velký! Já jsem ten správný! My Soucit znamená mít velice pozitivní příjsme vyvolení! Jsme lepší než všichni ostat- stup. Kdyby doktor neměl pozitivní přístup

Dokonce i v tomto světě, kdyby nebyli lidé s extrémně pozitivním přístupem, to, co dnes bereme jako samozřejmost, by vůbec neexistovalo. Já jsem sem přiletěl letadlem a několikrát jsme museli obletět Bombej, protože letiště bylo přetíženo letadly. Bylo tolik letadel na ranveji. Kolik si myslíte, že každodenně na světě přistává a startuje letadel? Hare Krišna. Možná pro další festival to zjistím. Ale jsou to určitě desetitisíce. Vidíme, jak letadla lítají neustále. Létáme do Dillí, do Kalkaty, do Londýna. A jak si myslíte, že k tomu došlo? První vysoká škola, na které jsem kdy mluvil, kde jsem přednášel filosofii Gíty, byla v Deitnu Ohio, název té školy byl Right State University. Protože Deinton Ohio je místo, odkud pocházejí bratři Rightové. Myslím, že to byli Willber a Orwel Right. Byli to bratři, byli to farmáři. Měli nápad, že člověk by měl létat. My to bereme jako samozřejmost, ale v té době to byla nemožná věc! Oni se snažili sestrojit stroj, který by pomohl člověku létat. A lidé si mysleli, že jsou blázni! Lidé si mysleli, že to jsou šílenci! Lidé si mysleli, že jsou úplně nerealističtí… proč ztrácíte svůj čas? Ptáci mají létat. A netopýři mají létat. Ale lidé by létat neměli, člověk nemůže létat, nejsme ptáci. A tak je kritizovali. A oni trávili hodiny a hodiny, dny a měsíce a roky. Pracovali na těch strojích, aby mohli létat, a vůbec nikdo je nerespektoval, nevážil si jich a nebyl nikdo, kdo by si myslel, že je to možné. Kritizovali je, jste blázni, jen ztrácíte čas, jste šílenci. Byli terčem posměchu celého okolí, lidé se jim vysmívali. Protože pořád dělali nějaké chyby. Někdy pozvali nějaké lidi jako publikum, a oni měli nějaké stroje, které vypadaly vážně zvláštně. Rozběhli se s nějakými malými koly z jízdního kola, na kterém byla nějaká křídla, a tak se rozběhli a prásk. A každý se jenom smál a brzy už ani nikoho nezvali, protože lidé se jim jen smáli a posmívali. Ale oni vytrvali rok za rokem. A nakonec… se rozlétli po obloze. Sice jen pár metrů, ale vyletěli do vzduchu, viděli ten potenciál a teď se dívejte.. jak jejich pozitivní přístup, jak síla jejich pozitivního přístupu udělala něco, co bylo nemožné možným. Stalo se to možným. A proč? Kvůli jejich síle pozitivního přístupu lidí, kteří věřili myšlence, kterou realizovali, a bylo jim jedno, co všichni ostatní říkají. Měli víru ve svou myšlenku. Co nám to říká o víře? Že s vírou můžete vidět ne-

Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010

7

nedojeli.. tolik pokusů, a nic se nedělo. A víte, co jim lidé říkávali? Když viděli Henryho Forda, všechny ty lidi, tak jim říkali:“Vezměte si koně! Proč ztrácíte tolik času hloupostmi, prostě si pořiďte koně! Buďte rozumní, buďte praktiční, dělejte to, co je možné.“ Ale oni měli pozitivní přístup. Prakticky vše, s čím dnes běžně fungujeme, co se týče moderních technologií, přišlo od lidí, kteří měli určitou vizi, byli vytrvalí a prostě se nevzdali. Teď moderní psychologové vidí přístupy lidí na základě myšlenky, že člověk je biologická a mentální bytost. A tak na základě tohoto se snaží lidem psychologicky pomoci, aby měli viditelné, můžete uvěřit neuvěřitelnému pozitivní přístup. Snaží se jim pomoci s jea můžete dosáhnout nemožného. Máme jich fyzickými a emocionálními podmíntolik žárovek. Ano, sedíme ve světle. Bere- kami. Může to pomoci. Ale není to komme to jako samozřejmost. Thomas Edison pletní. Pokud nechápou duchovní dimenzi měl tak pozitivní přístup. Existují různá vy- života. Šrímad Bhagavad-gítá obzvláště učí světlení, ale z toho, co jsem četl, tak téměř o duchovním rozměru života a jejím vztadevěttisíckrát neuspěl ve svých experimen- hu s mentálními, intelektuálními , hrubými tech při jejím konstruování. Vytrvali byste formami hmoty a formami hmoty týkajícípo dvacátém neúspěchu, po padesátém, po mi se ega. Je to ta největší a nejhlubší věda tisícím? Devěttisíckrát to zkusil a neuspěl. reality. Krišna říká v Gítě: Ale víte co? Při každém tom pokusu, kdy to zkusil a nefungovalo to, nikdy nebyl zklabhúmir ápo ´nalo váyuh kham mano maný, nikdy deprimovaný, byl oživený… buddhir eva ca je to jen otázka přístupu. Přístup Thomaahankára itíyam me bhinná prakrtir astse Edisona nebyl: „Já jsem neuspěl!“ Jeho adhá přístup byl: “To je fantastické, našel jsem další způsob, jakým to nefunguje. To je dalŽe je osm základních materiálních prvší krok k úspěchu.“ Můžeme vidět sklenici ků, a to je země, voda, oheň, vzduch a éter. napůl prázdnou, a můžeme ji vidět napůl Základ je vlastně dvacet čtyři materiálplnou. Je to otázka vašeho přístupu. A je to ních prvků. Pět základních hrubých prvků otázka tohoto pozitivního přístupu, která a pak existují smysly pro získávání poznání, lidem dává inspiraci pokračovat i navzdory smysly pro vnímání, objekty smyslového všem nezdarům a uspět. vnímání, pak je mahat tattva, ve které je vše obsaženo a tři jemnohmotné prvky - mysl, Řídíme auta. Bombej je jeden velký zma- inteligence a ego. A pak Krišna vysvětluje tek. Možná by bylo i lepší, kdyby auta nevy- v dalším verši: nalezli. Ale všichni je používáme. Bereme je jako samozřejmost. Ale na začátku dvacáapareyam itas tv anyám prakrtim viddhi tých let minulého století v Americe, když se me parám Henry Ford a mnozí další snažili vynalézt jíva-bhútám mahá-báho yayedam dháauto, všichni jezdili na koních, někteří lidé ryate jagat dokonce měli jízdní kola. Jízdní kolo bylo vynalezeno Leonardem da Vincim v Itáže mimo tyto nižší složky je vyšší příroda, lii, je tomu už dávno, asi tak 500 let. A tak což je duchovní duše, vědomá životní síla lidé jezdili na koních a na kolech, a když ve všech živých bytostech, my jsme duše, takhle zkoušeli ta první auta… tak nikam my jsme átmá, my jsme vědomí. A jaká 8

je přirozenost tohoto vědomí, jaká je má vlastní přirozenost? na jáyate mriyate vá kadácin náyam bhútvá bhavitá vá na bhúyah ajo nityah šášvato ´yam puráno na hanyate hanyamáne šaríre Krišna říká v Gítě: „Duše se nikdy nerodí a nikdy neumírá. Duše je věčná, nezrozená, původní, nedá se rozpustit ve vodě, nemůže být spálena ohněm, nemůže být rozfoukána větrem, duše je nezničitelná. Duše je sat-čit-ánanda: je věčná, plná poznání a blaženosti. A to jsme my. Jaký je vztah této pravé identity s myslí, s inteligencí a egem? To je naprosto základní pochopení pravdy. A jaký je vztah mezi duší, myslí a tělem? A materiální přírodou, která nás obklopuje? Bhagavad-gítá nás učí, jak mít pozitivní přístup plný blaženosti, v jakékoliv situaci, která může nastat. Dokonce i ve smrti. Pochopení, jak fungují síly materiální přírody a jaký k nim máme vztah, je poznání. A Bhagavad-gítá byla vyslovena na bitevním poli. Z velmi symbolických důvodů. Tady byl Ardžuna, byl na bitevním poli a byl proti své vlastní vůli konfrontován s nepřekonatelným dilema svého života. Byl to dobrý muž. Proč se zlé věci dějí dobrým lidem? To je známá otázka. Má to důvod. Všechno má svůj důvod. Ale opravdu dobrá osoba nevidí nic jako špatné. Vidí dobrou příležitost i v tom zlém. Podívejme se na to z celosvětového hlediska. Pokud se objektivně podíváme na dnešní svět, prostudujeme noviny a časopisy, statistiku, je toho spousta, čím se můžeme trápit. Různé druhy znečištění, způsob, jakým se lidé k sobě chovají, tolik nevychovanosti, tolik sobectví, tolik egoismu, dokonce rodiny se rozcházejí jako nepřátelé. V tomto světě je hodně zla. Je tady hodně temnoty, krutosti, máme terorismus a spoustu zločinu. Je tady tolik hrozných nemocí, je tady tolik chudoby,tolik sporů, zemětřesení, do Washingtonu D.C. se blíží vulkán, tolik svárů v tomto světě. Jsou sucha, pak záplavy, obrovské lesní požáry. Nedávno jsem byl ve velice bohaté části Kalifornie – Malibu beach, Laguna beach (pláže). A oni mi ukazovali, jak velice blízko těch nejbohatších domů byl obrovský lesní požár. A nedokázali s tím nic dělat. Záleží jenom na větru a dešti, jestli váš dům shoří, nebo ne. Je toho hodně, co by nás mohlo deprimovat. Pokud se podíváte na svět takový, jaký skutečně je. Souhlasíte? Byl jeden článek v americký novinách, kde se psalo, že jedna třetina dívek v jižní Indii, které zemřou před dvacátým pátým rokem, spáchá sebevraždu. To je dost vážné. To je deprimující. To je ve vaší vlastní zemi. V oblasti s vysokou vzdělaností a vybranou kulturou. Jedna třetina dívek, které zemřou před dvacátým pátým rokem, spáchá sebe-

vraždu? Sebevražda je tím nejvyšším vyjá- Opravdu si myslíte, že lidi skutečně tak dřením frustrace a beznaděje. Je to rostoucí strašně zajímá, kdo kopne do balonu nebo nemoc po celém světě. co se děje na scéně pod blikajícími světly? Lidé to berou tak vážně, protože jen prostě Tak pokud se na svět podíváme objektiv- chtějí zapomenout na složitost, obtížnost ně, budeme přirozeně velice deprimovaní. a frustraci života. Je to způsob, jak strčit Pokud máme srdce. Nebo můžeme být jako hlavu do písku. Nebo zavřít oči. pštros. Všichni víme, jak se pštros vypořádá s jakoukoli krizí. Když lev chce sežrat Ardžuna, když byl postaven tváří v tvář pštrosa, pštros utíká, a když už vidí, že je vážným obtížím, nemohl zavřít oči nebo lev nebezpečně blízko, tak vykope díru strčit hlavu do písku. Musel se postavit a strčí do ní hlavu. A myslí si, že je v bez- realitě takové, jaká byla, a byl silně depri-

ději se všeho vzdám a všechny své problémy najednou zapřu a pak přijde nirvána. Mír. Ale zapření negativního není nejlepším řešením. Co Krišna Ardžunu v Bhagavad-gítě učil? Učil ho bhakti. Co je bhakti? Bhakti je kombinace gjány a vairágji. Řekl Ardžunovi, aby nebyl deprimovaný, nezavírej oči před problémy svého života. Neutíkej a neneguj je. Podívej se na tu pozitivní šanci, kterou v této situaci máš, a podle toho se zařiď. To je učení Gíty. Dělej svou práci pro dobro ostatních. V duchu soucitu k ostat-

pečí. Anebo králík, když liška chce sežrat králíka, jeho poslední zbraní je, že zavře oči. A prostě zapomene, že ta liška tam je. Ale realita je, že lev se právě chystá sežrat pštrosa a liška se chystá sežrat králíka. To, že zavřete oči nebo strčíte hlavu do díry, nezmění tu situaci. Stejně tak lidé dnes buďto nechtějí o problémech slyšet, a nebo si vytvoří díru v zemi ve formě televize nebo nějakého sportovního klání, aby na to vše zapomněli. Televize je velice oblíbená, sportovní události jsou velice oblíbené.

ním. S vědomím tvého vztahu s Bohem. Přesně o tomto je celá Gítá. Vytvoření velice pozitivního přístupu. Nejen na úrovni fyzické a emocionální, ale na základě fyzickém, emocionálním a duchovním. Hloubka našeho pozitivního přístupu je dána tím, jak moc jsme si vědomi své duchovní identity. Můžeme být velice pozitivní, co se týče různých způsobů, jak vydělat peníze, nebo můžeme být velice pozitivní se nikdy nevzdat při vynalézání i přes všechny možné nezdary, můžete pracovat tvrdě, velice

mován. Kdyby klinický psycholog měl číst Bhagavad-gítu a viděl by Ardžunovy symptomy, tak by řekl, že tenhle člověk vážně potřebuje nějaké prášky. On se třásl, třásl se tak, že jeho luk mu spadl z rukou, úplně zbělal, jeho tmavá pleť byla úplně bílá. Jeho ústa mu úplně vyschla, z očí mu vytryskly slzy. Byl v naprosto beznadějném stavu, byl deprimovaný. A tak se rozhodl, že chce nirvánu. Co to znamená? Rozhodl se, Krišno, já tady na tom bitevním poli nezůstanu, já se této krizi nepostavím, půjdu do hor, ra-

Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010

9

tvrdě celý život, i přes všechno negativní, nezdar po úspěchu. Jeden známý člověk řekl, že úspěšný je ten, kdo zažije jeden neúspěch za druhým, a přesto neztrácí nadšení. Jiný člověk řekl, že nezdarem nazýváme ten poslední pokus o úspěch. V tomto smyslu někdo, kdo opravdu pracuje tvrdě, nevzdává se a má důvěru v to, co dělá, má pozitivní myšlení. Co se však stane, když vám stáří začne odebírat vaše prostředky (možnosti) a mimo vaši kontrolu se lidé, které milujete, začnou obracet proti vám. To se může stát. Je jedna slavná žena v Americe, která byla tak slavná, že každý znal její jméno, každý kupoval její výrobky. Byla na vrcholu světa slávy a štěstí. A teď je ve vězení. Nechci teď soudit, jestli měla pravdu nebo ne, ale jednu věc, kterou můžeme objektivně říct, je, že určitě nechtěla jít do vězení. Ale nějakým způsobem bez ohledu na to, co děláte dobře, bez ohledu na to, jakého dosáhnete úspěchu, věci se mohou obrátit proti vám. Pamatuji si, když jsem byl malý kluk, viděl jsem článek v novinách o jednom ze synů Rockefellera, který zemřel. Strašlivou, hrůzostrašnou smrtí. Kanibalové ho snědli za živa. A to byl Rockefeller, něco takového bychom nečekali, žil v New York City, ale vydal se na cestu na nějaký sociologický průzkum v rámci získání svého vysokoškolského titulu Ph.D.(=doktor filozofie,pozn. překl.), kde studoval kanibaly z Nové Guineje. A tak nějak jeho objekt zkoumání – on se stal jejich objektem, stal se jídlem pro objekt své studie. A pamatuji si, jak jsem četl v těch novinách, jak jeden z nejbohatších a nejmocnějších lidí celé planety řekl, už ve svém životě nebudu mít žádný šťastný den, protože můj syn je mrtvý. Takže nás mohou potkat nevyhnutelné události, které se vůbec neshodují s našimi životními plány. A nakonec každý, kdokoliv jsme, se bude muset přiblížit smrti. Po10

zitivní přístup založený na emocionálním a biologickém základě nám ve skutečnosti nepomůže uspět při této krizi. To může jedině poznání o věčnosti duše. Bhagavadgítá v tomto smyslu učí odpoutání. Cokoliv se stane, měli bychom být jednoduše vděčni za možnost sloužit v této situaci a najít štěstí. Být si vědomi, že z konečného hlediska asočanam asočastvam – každá živá bytost je věčná. Že ve skutečnosti něco takového jako smrt neexistuje. Pro materialistu, když zemře někdo blízký, znamená to konec její existence. T o je velice tvrdé, ta osoba přestane existovat. Moje vlastní dítě, můj milovaný, můj rodič. Ale Bhagavad-gítá učí pozitivní přístup, který není založen na sentimentu, ale který je založen na pravdě. Že žádná smrt pro nikoho neexistuje. Že můžeme něco udělat. Když nám zemře někdo blízký, můžeme pro něj něco udělat. Můžeme se za něj modlit. Můžeme udělat púdžu a sloužit Bohu v duchu soucitu k nim a jejich duše z toho získají prospěch. V tradiční Indii existuje šraddhá a vindá pro odešlé předky. Ale v podstatě když vykonáváme oddanou službu Pánu.. ve Šrímad- Bhágavatamu je řečeno, že ten, kdo se odevzdá Krišnovi, tak 21 generací všech příbuzných do minulosti i budoucnosti jsou osvobozené. Je tady něco pozitivního, co můžeme udělat, abychom prokázali svou lásku dokonce i k odešlým duším. Jinak jen zapálíme svíčku a pláčeme, protože umřeli a odešli. Takže Bhagavad-gítá nás učí, že pozitivní příležitost najdeme v každé situaci. A že jakkoliv svět může být zlý s celou korupcí a znečištěním a zlem, vždycky můžeme najít to pozitivní. My víme o tom špatném, my se před tím neskrýváme, my o tom víme, jsme si toho vědomi. Ale my hledáme to dobré, rozdmýcháváme jiskry a snažíme se jednat jako nástroje Božího soucitu v tomto světě podle našich možností a to nám přináší obrovské pozitivní životní naplnění . Někteří lidé říkají, že když přijmete učení Gíty, nebo když se stanete oddaným Krišny, tak unikáte před světem. Ale to je ten nejsměšnější omyl. My nechceme unikat, my se tomu chceme postavit tváří v tvář. Ale my to chceme vidět takovým způsobem, abychom viděli to dobré. My vidíme to špatné, ale všímáme si dobrého, vidíme to špatné, ale vidíme příležitost udělat něco úžasného podle našich možností. A to nám přináší blaženost. Víme, že se vlastně snažíme pomoct, což nám přináší vnitřní a opravdovou spokojenost. A k tomu je třeba pozitivní přístup založený na poznání. Dokud se snažíme si užívat této hmotné energie, dokud jsme sobečtí a lakomí a závistiví a chtiví a pyšní ve svém srdci, tak bude přicházet spoustu frustrací. Protože se snažíme vykořisťovat. Opravdový osvobozený stav je služebnický postoj. Nechceme vlastnit, nechceme

využívat, nechceme řídit, chceme sloužit. Pokud můžeme sloužit řízením, naše motivace je sloužit. Tento přístup je oproštěn od sobectví. Je osvobozující. Je to ve skutečnosti nejvyšší a nejpozitivnější přístup sloužit ve všech situacích s naprostou vírou v Boha. Víra v dobro Boha a potenciál v každé přicházející situaci. A jak přijde tento stav vědomí? Skrze společnost. Pokud se sdružujete s negativními lidmi, stanete se velmi, velmi negativní. Nedávno jsem mluvil s jedním vynikajícím konzultantem managementu. A ten řekl, že dokonce i ve firmě dokonce jeden člověk, který je hodně negativní, může pokazit celé firemní fungování. Stejně jako jedno špatné jablko může zkazit všechna ostatní jablka. Je deprimující být s někým, kdo je negativní a stěžuje si. Není to tak? Ale když i v těch nejtěžších chvílích vidíme někoho, kdo doufá a je plný nadšení, tak to přináší život, vnáší to nadšení. Přináší nám to naději a štěstí. Sdružovat se s těmito lidmi a sdružovat se s těmito svobodnými rozhodnutími, která nás přinášejí blíže k Bohu, která zvětšují naši víru v Boha a stejně tak zlepšují hodnoty v našem životě, to je to, co změní naše srdce. Dám vám několik příkladů. Náš milovaný Guru-Mahárádž Šríla Prabhupáda. On měl tak neuvěřitelné pozitivní myšlení. Založené na víře. Mnozí z vás znají tento příběh. Odjel z Indie, když mu bylo 69 let. Přejel Arabské moře na nákladní lodi, která se jmenovala M. V. Jaladuta, měl dva infarkty. Bylo mu 70 na lodi a měl dva infarkty. Měl mořskou nemoc. Přesto objel Afriku a přeplul Suezský kanál a celý Atlantský oceán. A když přijel, tak po nějakou krátkou dobu žil v Pensylvánii ve městě Butler, v domě lidí, které ani neznal, a potom žil na Bowery na okraji New Yorku. Měl vědomí toho nejvyššího světce a žil ve společnosti opilců, prostitutek, narkomanů a kriminálníků. Tu nejhorší společnost celé Ameriky té doby byste našli v Bowery. Neměl jiné místo. Někdo ho tam nechal bydlet na svém patře. Měl tak pozitivní přístup. Když čtete jeho deník… někdo mu dal magnetofon a on nahrál sám sebe, jak zpívá Hare Krišna. Nenahrál jen kírtan, ale také takovou krátkou řeč. A měl program v něčím bytě a přišli jenom tři nebo čtyři lidi. A on jim přehrál tu nahrávku. Prabhupáda si do svého deníku zapsal: „Oni přišli, nechápali sice ani slovo, nechápali, co jim říkám, ale vypadali, že je to zajímá.“ Tři čtyři lidi – vypadali, že je to zajímá. Řekl: “Teď už vím, že předpověď Haridáse Thákura, že svaté jméno změní srdce lidí na celém světě, se naplní.“ Kolik z nás - Gour gopal prabhu nebo Gauranga prabhu cestovali po celém světě a byli v nějakém chudinském bytě a přišli by tři

čtyři lidi a ti by ani nerozuměli, co to vlastně říkají, viděli by to jako znak toho, že se Krišnova mise rozšíří po celém světě a byli by z toho nadšení? Co? Většina lidí by byla velice deprimovaná! Ale Prabhupáda měl pozitivní pohled. Každou malou věc viděl jako Krišnovo znamení, jako povzbuzení pokračovat. Jakoukoliv malou věc. Svým duchovním bratrům vzkazoval, co se děje, a oni mu z Indie říkali: „ Zapomeň na to, prostě se vrať! Nemá to cenu.“ Nikdo jiný to neviděl. Měl pozitivní pohled. A potom nějaký kluk jménem Paul ho pozval bydlet do svého bytu. A Prabhupáda… bylo to na pátém poschodí, šlo se tam tmavým schodištěm. Byla to vlastně taková půda. Víte, co je půda? Je to vlastně takové malé místo, které se používalo jako skladiště v 19. století, když se stavěl Manhattan. Vlastně v prakticky nepoužitelných budovách si chudí lidé z těch skladišť udělali bydlení. Je to celé jedna místnost bez jakéhokoliv rozdělení. Jedna místnost, ve které je kuchyň, koupelna, ložnice, obývák, jídelna, tělocvična, všechno najednou. Je tam jedna mdlá žárovka visící ze stropu. A Prabhupáda píše do Indie:“Teď už máme chrám, v New Yorku!“ Píše svým duchovním bratrům:“Přijďte, přijeďte, teď už máme chrám, teď už naše mise učit čistou lekci Bhagavad-gíty, teď už máme centrum ve středu New Yorku na Manhattanu, přijďte!“ Pro většinu z nás, kdybychom byli na takovém místě, tak by nás ani nenapadlo, že tohle by mohl být chrám… tohle že je centrum? A za pár dní se ten chlapík Paul natolik intoxikoval LSD, že se pokusil Prabhupádu zabít a pak ho vyhodil na ulici. Obvinil Prabhupádu z toho, že použil jeho mýdlo, a snažil se ho zabít. Prabhupáda neměl kam jít. Na ulici v New Yorku.. proč se nevrátil? Stále viděl svým pozitivním přístupem, že se to rozvíjí. O něco později píše ve svém deníku:“Dnes, podle védského kalendáře je Gaura Púrnimá. Adivás, den zjevení Pána Čajtanji Maháprabhua.“ Napsal: “Všichni mí duchovní bratři jsou ve Vrindávanu a Navadvípu a oslavují kírtanem a kathá ve

společnosti mnoha milujících lidí. Já jsem sám v New Yorku, kde v dosahu deseti tisíc mil není žádný vaišnava. Ale já jsem šťastný. Protože dělám práci pro svého duchovního mistra. Nemám žádný osobní zájem. Cokoliv dělám, dělám jako službu pro ně, pro misi jejich soucitu.“ V této situaci, kdy by snad každý byl osamělý a deprimovaný a přemýšlel by, co to tady vůbec dělám? Toho dne sněžilo a on neměl žádné teplé oblečení, byl v New Yorku, velice těžké, ale on je extatický, on je šťastný, protože vidí pozitivní příležitost. Já toto nesobecky dělám jako službu, je mi jedno, jaké nepohodlí musím zažít, je mi jedno, jestli budu úspěšný nebo ne, já to dělám jako službu.

Protože vím, že tím těším Krišnu, a to je to jediné, co má smysl. Vím, že se snažím udělat něco dobrého pro lidstvo, a to je vše, na čem záleží. A potom později, když žil v něčím domě, vlastně ne domě, dalším bytě v Bowery, tam mu zařídili malou výlohu, na Lower-east side… jenom maličkou výlohu. Nějací příznivci zaplatili první nájem, ale řekli mu:“Svamidži, po tomhle už ti nebudeme moci pomoct.“ A on neměl žádný příjem, žádnou podporu, neměl nic. A tak svolal pár příznivců a u vlády zaregistroval

náboženskou organizaci v rámci Ameriky. A nazval ji Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny. A těch pár příznivců, kteří snad ještě ani nebyli oddaní, bylo to jen pár lidí, kteří neměli vůbec žádné peníze, se divili: “Svamidži, mezinárodní? Ani nevíme, jestli máme na příští měsíc na nájem té malé výlohy na Lower-east side, co znamená to mezinárodní?“ Ale on řekl:“ Ne, ne, máme chrámy po celém světě, máme miliony distribuovaných knih, máme farmářské komunity, jen čas nás od toho dělí.“ To je pozitivní přístup. A on to udělal. Protože měl pozitivní přístup, který byl založen na jeho absolutní víře v učení Bhagavad-gíty. Na absolutní víře v Krišnu. Krišna řekl Ardžunovi: „Když budeš bojovat v této bitvě, Ardžuno, to, jestli vyhraješ, nebo prohraješ, není důležité. Podstatné je to, že to děláš se správným záměrem. Děláš to, abys Mě potěšil. To je tvůj úspěch.“ Prabhupáda napsal ve svých modlitbách ke Krišnovi na té nákladní lodi: “Krišno, všechno je na Tobě, já jsem pouze Tvá loutka. Přicházím, abych dělal to, co si přeješ Ty a můj duchovní mistr, můj Gurumahárádž. Jakýkoliv úspěch či neúspěch přijde, to už je na Tobě.“ On měl tuto víru. Měl pozitivní pohled. Po letech, když se vrátil do Indie, kolik potíží měl s vystavěním chrámu na Džuhu beach. Neustále se setkával s útoky, pronásledováním a opozicí. Na všech úrovních. Byl to jen jeden malý Svamidži s několika málo oddanými, kteří neměli vůbec žádné zkušenosti v žádném z potřebných oborů. Stál proti politickým stranám, bohatým průmyslníkům. Jakou měl vůbec šanci? Materiálně neměl žádnou šanci. Ale měl jednu věc. Měl pozitivní přístup, pramenící z jeho víry a jeho služebnického postoje. Vzal Božstva Rádha-Rasabihari a postavil pro Ně jenom plechový přístřešek a řekl Božstvům – to je pro Vás, dělám to pro Vás. Prosím dovolte mi pro Vás vybudovat tady chrám. Je to proti všem a je to nemožné. Prabhupáda měl takový výrok, který nás učil velice často: “Nemožné je slovo ve slovníku blázna!“ Nic není nemožné. Milostí Boha.

Vaišnavský tábor pro ženy a děti a Japa retreat na Simhačalam 2010

11

Sečteno, podtrženo... Co: Vaišnavský tábor pro ženy a děti

Pro koho: Pro všechny zájemce z Čech, Slovenska a i od jinud

Kdy: začíná 3. 7. 2010 v 17:00 a končí 10. 7. 2010 dopoledne

Kde: Simháčalam, Zielerg 20, 94118 Jandelsbrunn, Německo kontakt: 0049 085 83316

Cena: Dospělí Kč 500,- a Děti 250,- plus ruce k dílu dle možností

Doprava: Vlastní a nebo po dohodě s Prahlád Nrsimhou alternativně

Kontakt: Prahlád Nrsimha dás: +420 603 146 077, [email protected] Šárka Sikorová: +420 777 211 612, [email protected]

Co: Japa Retreat - soustředění na zpívání Svatých jmen Krišny

Pro koho: Pro všechny zájemce z Čech, Slovenska a i od jinud

Kdy: začíná 10. 7. 2010 v 17:00 a končí 15. 7. 2010 dopoledne

Kde: Simháčalam, Zielerg 20, 94118 Jandelsbrunn, Německo kontakt: 0049 085 83316

Cena: Dospělí Kč 1.000,- a Děti 500,- plus ruce k dílu dle možností

Doprava: Vlastní a nebo po dohodě s Prahlád Nrsimhou alternativně

Kontakt: Prahlád Nrsimha dás: +420 603 146 077, [email protected] Šárka Sikorová: +420 777 211 612, [email protected]