Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav
Volná socialistická škola práce v Kladně (1919-1933) (bakalářská diplomová práce)
Jaroslav Franěk
Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D.
Brno 2007
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny Datum: Jaroslav Franěk
2
Děkuji Mgr. Tomáši Dvořákovi, Ph.D. za vstřícné jednání, cenné rady a odbornou pomoc při práci.
Jaroslav Franěk
3
OBSAH: ÚVOD ………………………………………………………………… 5 Situace ve školství před vznikem a v počátcích Volné socialistické školy práce v Kladně …...........................................................................6 Otevření Volné socialistické školy práce v Kladně …………..………..11 Působení Volné socialistické školy práce v letech 1919-1920 ………...16 Zrušení Volné socialistické školy práce v Kladně …………..…………22 ZÁVĚR ………………………………………………………………...24 POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY …………………………….25 PŘÍLOHY ……………………………………………………………...26 ANOTACE …………………………………………………………….42
4
ÚVOD
Cílem bakalářské diplomové práce je vylíčit historii významné instituce z doby krátce po založení samostatného Československa.. K Volné socialistické škole práce na Kladně není příliš mnoho literatury a i archivních materiálů je poskrovnu. Přesto bych se rád pokusil proniknout trochu více do historie ústavu, který je spjat s městem, ve kterém žiji celý svůj život. Kromě historie školy samotné se budu snažit také poukázat na výjimečnost této výchovně vzdělávací instituce, alespoň částečně objasnit pohnutky, které vedly organizátory školy k jejímu založení a popsat samotné fungování školy. Rád bych v celém textu používal úřední i jiné materiály, které by přiblížily do dnešních dnů těžkosti, ale i radosti, které hlavní protagonisté Volné školy prožívali. Velká část materiálů pochází z Okresního archivu v Kladně. Část také z různých článků z časopisů a novin. Velice cenné byly také informace od paní Mgr. Libuše Homolkové.
5
Situace ve školství před vznikem a v počátcích Volné socialistické školy práce v Kladně
V období, kdy se české země nacházely pod vládou habsburské dynastie, se školství stalo důležitým prvkem ve snaze státu o udržení celistvosti monarchie, ale také předmětem národnostních bojů. Bylo velice zdatně využíváno, ale i zneužíváno. Podle představitelů monarchie mělo od školních let z obyvatel vychovávat poslušné občany. Dle názoru české složky obyvatelstva se mělo s emancipací národa začínat právě na půdě školství. Čeští učitelé ale byli pod politickým a národnostním tlakem rakousko-uherských úřadů. Tento tlak byl samozřejmě v různých dobách odlišný, ale české učitelstvo stále více začínalo pociťovat, že jistá změna v přístupu k učitelům i k samotné výchově budoucích generací je již nezbytně nutná. Negativně byl vnímán, hlavně v levicově smýšlejících kruzích, i vliv církevních složek na školství. V důsledku toho se na přelomu devatenáctého a dvacátého století začaly i v našich zemích formovat různé učitelské proudy, které měly za cíl změnit situaci, která již byla z jejich pohledu neudržitelná. Velkou roli v rakousko–uherském vzdělávacím systému hrála již zmiňovaná církev. Ta nemalou měrou pomáhala upevňovat postavení Vídně v zemi.. Církev zaujímala vedoucí místo v řadě nadřízených učitele. Proto zaznívaly poměrně silné hlasy po odluce školy od církve. Opět převážně z řad levicově uvažujících pedagogů. Již v roce 1848 se ve školství v celé habsburské monarchii sice začalo blýskat na lepší časy, protože v témže roce vzniklo po společenských proměnách ministerstvo veřejného vyučování jako nejvyšší instance pro školské záležitosti, díky němuž se učitelé dostali mimo přímý vliv církevních institucí, ale hned o sedm let později podepsala monarchie s katolickou církví Konkordát wormský, kterým se celé školství znovu ocitlo pod vlivem církevních úřadů.1 Skutečnou a definitivní změnu k lepšímu přinesl až rok 1868, kdy byl vydán 25.května zákon o postavení školy vůči církvi a zcela jasně v něm bylo formulováno, že dohled nad školami patří výhradně státu. Školské zákony z konce šedesátých let znamenají důležitý mezník v procesu emancipace škol.2 Učitel v Rakousku – Uhersku však, i přes stále se zlepšující postavení ve společnosti, nebyl dostatečně hmotně zajištěn. Nebyl státním úředníkem, ale pouze příslušníkem dané obce, ve které působil a ve které s postupem času zaujímal stále významnější postavení. Učitelé se poměrně často stávali členy zastupitelstva, aktivně působili v kulturním životě obce a v různých spolcích. Na této obci byli ale zcela hmotně i jinak závislí. Říšský zákon ze 14. května 1869 a jeho doplněk z 2. května 1883 zajišťuje v § 55, článku 1 učiteli hmotné zajištění takto: „Nejmenší plat vyměřen buď tak, aby učitel a mladší učitel, jsa prost všelikého překážejícího mu zaměstnání vedlejšího, mohl ze vší síly povolání se svému oddávati, učitel pak aby mohl také rodinu svou podle poměrů místních vyživovati.“ 3 Učitel byl vystavován i jinému tlaku. Byl nucen plně sloužit zájmům státu a na vlastní názor neměl mít sebemenší nárok. A jak již bylo v Rakousku–Uhersku zvykem, byl i náležitě kontrolován a sledován. Učitel měl i zákaz aktivní účasti na občanském životě. Získal sice volební právo, ale to bylo vázáno na získání definitivního místa, o kterém rozhodovaly opět nadřízené orgány. Musel skládat služební přísahu. Navíc pro výkon své učitelské profese
1
Padrnosová, Jitka: Učitel. Příklad Jana Jaroslava Jelínka. In: Fasora, Lukáš - Hanuš, Jiří - Malíř, Jiří: Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004, s.117-118. 2 Tamtéž, s. 118. 3 Čepičková, Vlasta: Volná socialistická škola práce v Kladně. Kladno 1988, s. 8.
6
nebyl velmi často dostatečně odborně způsobilý, což muselo mít logicky značný dopad na způsob vyučování a na výchovu dětí. Postavení učitele bylo tedy ponížené a poslušné. Jeho vyučovací metody se omezovaly na mechanický způsob učení žáků, pamětní osvojování učiva. Byla potlačována individualita žáka a nedoceňovány jeho zájmy, což při počtech žáků ve třídách bylo celkem logické.4 Na přelomu devatenáctého a dvacátého století si i sami učitelé uvědomují svoji nelichotivou a nedůstojnou situaci a začínají ji řešit. Zástupci učitelů se začínají veřejně vyjadřovat na stránkách časopisů (Učitelské noviny). Jsou svolávány sjezdy učitelů (Valné sjezdy českého učitelstva a přátel školy). Formulují své požadavky a své vize knižně.5 Významným počinem byl sjezd učitelů v roce 1903 v Praze. Zde byl vysloven požadavek volné, svobodné školy. Tato škola měla mít ve svém programu tyto požadavky:
Vytvoření školy národní. Odluka školy od státu. Vytvoření zemské a národní školní samosprávy. Odluka školy od církve. Nezávislost školy na zájmech politických, stranických a třídních. Příprava vědecky vzdělaného učitele pro všechny stupně a typy škol jako podmínka vědecké výchovy. Změna normy pro práci učitele. Vytvoření demokratického řízení školství. Zajištění svobody pro tvořivou práci učitele. Hmotné zabezpečení učitelů všech škol – na základě jednotného vědeckého vzdělání.6
Požadavky vymezil ve své práci Josef Černý, který dále uvádí: „Heslo svobodné volné školy vyjadřuje dávné tužby, které učitelstvo chová. Cítí se potřeba program ten objasnit se stanoviska svobody, neboť vývoj školství a práce v něm jsou mnohonásobně utlačovány a poutány boji národnostními, centralizující mocí státní, nedokonalou politickou samosprávou, tendencemi politického státu, církví a stran, nedostatkem vedoucí vědecké autority, pedagogickodidaktické samosprávy, pokrokové a osvícenské správy dozoru a nedostatkem svobody učitelského stavu. Boj za svobodu člověka, společnosti a národa nemůže býti vítězně skončen, nebude-li míti v programu svém především boj za svobodné školství a učitelstvo. V tom boji jde o naplnění zákona sebezachování a zákona sebezdokonalování, jež směřují k energii a činům, aby zabezpečily existenci živočišnou a duchovní a jejich zájmy. Je to boj kultury materiální a ideální, a v tomto boji nejúčinnější zbraní je výchova, ať se děje v rodině, ve škole nebo společnosti, neboť výchovou pěstuje a vyvíjí se činnost sebezachovací a zdokonalovací. Školská výchova, jelikož jest organisovaná soustavně a jest veřejným zájmem kulturním, vyžaduje zvláštní pilné pozornosti se strany veřejnosti i se strany učitelstva a to tím spíše, když jest ve své funkci omezována a utlačována.“7 Jak je z textu Josefa Černého patrné, tak vůdci učitelského hnutí si byli velice dobře vědomi, jakou úlohu může sehrát výchova mládeže v budoucnosti národa. Černý vyjadřuje a objasňuje postoj velké části českých pedagogů k tehdejší politické situaci a státnímu zřízení a formuluje základní tendence české inteligence té doby. Velice důrazně je vyřčen požadavek svobody, který se tak složitě prosazoval i v počátcích samostatného Československa. Svoboda učitele musí se zakládati na jeho vědecké a mravní vzdělanosti. Tedy učitel musí být na své 4
Homolková, Libuše: Volná škola práce v Kladně. Kladno 2002, s. 9. Čepičková, V.: Volná socialistická škola, s. 9. 6 Čepičková, V.: Volná socialistická škola, s. 10. 7 Černý, Josef: Svobodná volná škola a její význam i úkol v kultuře národní. Praha 1907, s. 178. 5
7
povolání připravován nejen po stránce odborné, ale i co se výchovy jeho charakteru a přístupu k výchově dalších generací týče. Bylo potřeba vzbudit v něm pozitivní vztah ke škole, k výchově a k vzdělávání. Stát však v té době viděl v učiteli pouze svého služebníka, neočekával od něj žádnou profesionální kvalitu a nabízel mu jen nízký plat a přísný a stálý dozor. I přesto, že postavení učitelů se v devatenáctém století změnilo k lepšímu, „revolta“ učitelů neslábne, ba naopak. Do jejich snah však zasáhla první světová válka. Během ní nebylo zrovna moc času na řešení záležitostí, které učitelstvo nejvíce pálily. A tak se bylo možné navrátit k této otázce až po skončení války, v již samostatném Československu. Zde se opět rozhořely živé diskuse na téma koncepce školské soustavy a postavení učitele ve společnosti. V nově vzniklé republice šlo prostřednictvím školství o budoucnost kultury a ve vášni polemik samozřejmě i o samu existenci národa. Kolem zakládání či rušení se opět rozhořely divoké spory, zvláště, pokud se jednalo o školy menšinové. Školy byly vhodným místem pro nacionalistické kampaně. Nejednalo se však o nic nového, boje o školy trvaly již od poslední čtvrtiny devatenáctého století, ale nyní se doma cítili Češi. Němci však v českých zemích vždy disponovali větším kapitálem a mohli své školy více podporovat a německé školy tudíž měly, ve srovnání s českými, lepší hospodářské zázemí a bylo jich k počtu obyvatel více než českých a to bez ohledu na to, jak se stát a jeho orgány ve věci chovaly.8 V řadách učitelů byla po vzniku samostatné republiky očekávána okamžitá změna k lepšímu. V euforii si nikdo nepřipouštěl, že ke zlepšení nedojde ihned. Učitelé čekali výrazné změny ve struktuře celého školství, v organizaci vyučování, ale hlavně s nadějí hleděli na možné zlepšení postavení učitele. Hlavně, co se hmotného zabezpečení týče, dále pak zaznívaly požadavky jednotné školy, koedukace výchovy, hlasy po odluce školy od církve stále sílily, opět hlavně v levicových kruzích. Bylo žádáno vysokoškolské vzdělání učitelů, ale také menší zasahování státu do učebních osnov. Avšak ze všech požadavků byl nakonec v počátcích Československa prosazen pouze požadavek, aby se učitel stal státním zaměstnancem. Postavení učitele jinak prošlo jen malými změnami. Kromě zrušení celibátu učitelek a povinnosti působit při vzdělávání dospělých, byly převzaty normy rakouské monarchie.9 Finanční zajištění učitelů bylo, i přes značný růst společenské prestiže, stále nedostatečné. Příliš se nezměnil ani přístup státu k tomu, co se bude na školách učit. Direktiva o učebních obsazích a metodách byla zcela ponechána v rukou státu. Došlo však k výrazné diferenciaci mezi učiteli různých typů škol, jakož i mezi učiteli působícími ve městech a na venkově. Významné místo ve společnosti nyní zaujal středoškolský profesor jako nositel vzdělání pro budoucí vládnoucí elitu.10 Středoškolští profesoři byli obdivováni pro hodnotu ducha, nikoliv majetku. Povolání středoškolského učitele vyžadovalo vysokoškolské vzdělání a bylo daleko prestižnější než učitelování na nižších stupních. Učitelé na nižších stupních byli uznáváni jako vzor hodný následování zejména ve vesnickém prostředí.11 Co se vysokoškolského vzdělávání týče, tak na tradici vzdělávání učitelů navazovala v období první republiky Škola vysokých studií pedagogických. Ta měla zorientovat učitele v oblasti nejnovějších vědeckých poznatků a učit jej základům vědecké práce. Přesto však od učitelů, zejména v primárním školství, nebylo stále vyžadováno dostatečné vzdělání Významné místo v přípravě změn ve školství zaujal 1. sjezd československého učitelstva a přátel školství konaný v létě roku 1920 pod záštitou presidenta T.G. Masaryka. Zde T.G. Masaryk pronesl projev, jehož hlavním obsahem byl požadavek na demokratizaci školy 8
Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918-1938). Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha 2003, s.187. 9 Horák, Josef ; Kratochvíl, Milan: Nástin dějin pedagogiky. Liberec 1993, s. 97. 10 Kachlík, Jan: Volná škola práce v Kladně ( 1919 – 1933 ). Kladno 2003, s. 8. 11 Fišer, Zdeněk: Učitel – Muzejník. Příklad Aloise Jaška, Břetislava Rérycha a Jindřicha Spáčila. In: Fasora, Lukáš – Hanuš, Jiří – Malíř, Jiří – Vykoupil, Libor: Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Brno 2006, s. 70.
8
a vzdělání vůbec, a kde kladl důraz na důležitost uvědomělé lásky k vlasti a především na potřebu klidné drobné práce, kterou bude uskutečňována reforma.12 Vzhledem k tomu, že většina požadavků a očekávání českých učitelů nebyla naplněna, není se moc čemu divit, že v nově vzniknuvší Československé republice začala ještě větší část učitelstva než dříve silně inklinovat k levicové politice a k sovětskému Rusku, což se u učitelů Volné socialistické školy práce v Kladně projevilo dvojnásob. Již díky sociálnímu původu a charakteru práce, hlavně učitelů v primárním školství ve městech, se tento trend dal očekávat. Mnozí učitelé otevřeně sympatizují s dělnickým hnutím, jednoznačně se hlásí k marxismu a vstupují do Komunistické strany. Na venkově byla situace poněkud odlišná a nebyly zde, díky dlouhé tradici farních škol, tak silné požadavky na odluku církve od školy Jak již bylo řečeno, základní strukturu školství jsme převzali po Rakousko – Uhersku a byla pouze upravována částečnými změnami. Ministerským zákonem číslo 2 z 2.listopadu 1918 bylo zřízeno Ministerstvo školství a národní osvěty (spolu s ostatními ministerstvy) a navázalo ve své činnosti na předlitavské ministerstvo kultu a vyučování. Prvním ministrem byl jmenován Gustav Habrman za sociální demokracii.13 Fakt, že v prvních třech vládách stál v čele ministerstva sociální demokrat, mohl mít na vznik Volné socialistické školy práce v Kladně pozitivní vliv, avšak přímé důkazy o výraznější podpoře ministerstva jsem neobjevil. Snad jen zmínku o návštěvě Gustava Habrmana v prosinci 1918 na Kladně, které navštívil na podnět jednoho z budoucích učitelů Volné školy práce v Kladně Františka Náprstka, který se po vzniku Československa stal tajemníkem městského výboru v Kladně a zároveň aktivním iniciátorem celé řady akcí, zaměřených na odcírkevnění škol. Gustav Habrman slíbil na schůzi kladenského učitelstva podporu při úsilí o změny ve školství.14 Ministerstvo školství a národní osvěty mělo působnost ve všech věcech školských, s výjimkou školství zemědělského, které spravovalo samo ministerstvo zemědělství. Dále příslušely do jeho působnosti věci osvětové a záležitosti umění.15 Místní školskou správu vykonávaly místní školní rady, nově organizované podle zákona 292/1920 Sb. A vládního nařízení 605/1920 Sb. Zřizovaly se v každé školní obci jako veřejný úřad. Skládaly se z předsedy, ze zástupců školy a ze zástupců obce. Zástupce škol volily konference učitelstva, zástupce školní obce volila obecní zastupitelstva. Předsedu a jeho náměstky volila místní školní rada ze svého středu. Funkční období bylo čtyřleté. Přímý dozor nad činností místní školní rady vykonávali okresní a zemští školní inspektoři.16 Okresní školskou správu vykonávaly okresní školní výbory, které byly organizovány na základě týchž norem jako místní školní rady, a které nastoupily na místo dřívějších okresních školních rad. Zřizovaly se pro každý školní okres, tj. zpravidla pro území politického okresu, avšak v okresech národnostně smíšených se vytvářely buď dva školní okresy (český a německý), nebo se školy přidělovaly nejbližšímu školnímu okresu téhož jazyka. Okresní školní výbor se skládal z přednosty okresního úřadu jako předsedy, z odborných referentů (okresní školní inspektoři), ze zástupců učitelstva a ze zástupců občanstva.17 Nejvyššími školskými úřady v zemích byly zemské školní rady, které byly zřízeny v Praze, Brně a Opavě. Jejich předsedou byl přednosta zemské správy politické nebo jím určený zástupce. Členy zemské školní rady byli zástupci zemského výboru, někteří státní úředníci jako referenti pro školní správu a hospodářské věci, zemští školní inspektoři, zástupci zemských hlavních měst, zástupci katolické, evangelické a izraelitské církve a zástupci 12
Homolková, L.: Volná škola, s. 10. Janák, Jan: Vývoj správy v českých zemích v epoše kapitalismu II. Období první a druhé republiky a okupace (1918 – 1945). Praha 1967, s. 116. 14 Homolková, L.: Volná škola, s. 17. 15 Janák, J.: Vývoj, s. 116. 16 Tamtéž, s. 117. 17 Janák, J.: Vývoj, s. 117. 13
9
učitelstva. V Čechách a na Moravě se zemské školní rady dělily ve dvě národní sekce a konaly kromě společných schůzí také zvláštní schůze sekcí. Funkční období volených členů trvalo šest let.18 V roce 1922 byl přijat tzv. Malý školský zákon, který však stále přejímá starý systém Rakouska – Uherska a přináší jen některé dílčí změny. Jednalo se např. o zrušení úlev od osmileté školní docházky, zavedení občanské výchovy jako předmětu nebo o snížení počtu žáků ve třídách. V důsledku tohoto zákona došlo k rozvoji všech typů škol a k výstavbě školských budov, což se Volné školy práce v Kladně netýkalo. Výuka a vyučování probíhalo v duchu Masarykových ideálů.
18
Janák, J.: Vývoj, s. 117.
10
Otevření Volné školy
Volná socialistická škola práce v Kladně byla založena krátce po vzniku Československa v roce 1919. 22. srpna 1919 schválila její ustanovení kladenská městská rada.19 Pozitivní stanovisko kladenské městské rady ke škole, která zcela jasně propagovala socialismus, bylo dáno bezesporu jejím složením. V Kladně sociálně demokratická strana obsadila v zastupitelstvu dvacet z celkového počtu třiceti šesti křesel. Starostou byl v té době zvolen Karel Kindl a jeho prvním náměstkem byl Antonín Zápotocký. Politické složení kladenského zastupitelstva se na vzniku Volné školy značně podílelo. Dne 15. září 1919 žádá učitel Čeněk Janout, který v té době vyučoval na II. obecné škole chlapecké v Kladně, zemskou školní radu v Praze o placenou dovolenou, aby se mohl plně věnovat ve školním roce 1919-1920 práci na Volné socialistické škole práce v Kladně. K přidělení této neplacené dovolené měla přispět také přímluva okresního školního inspektora Ladislava Schlücksbiera.20 „ … Jsa podrobně obeznámen s nejnovějšími theoriemi a směry ve výchově a zejména s vyučováním ručním pracím chlapeckým, hodí se zvláště dobře k tomu, aby pověřen byl působením na experimentální pracovní škole, jaká na Kladně má býti zřízena.“ 21 Nadřízené orgány však v roce 1919 školu oficiálně neuznaly a její existence byla možná pouze s podporou kladenské městské rady a hlavně díky aktivitě Spolku přátel Volné školy (vznikl až 28.srpna 1921). Zemská školní rada v Praze snad až v této době, díky dopisu Čeňka Janouta, zaregistrovala existenci Volné školy, což svědčí o jisté administrativní nesystematičnosti při vzniku školy. Zemská školní rada učiteli Janoutovi neodpověděla a místo toho zahájila čilou korespondenci s okresní školní radou v Kladně.22 Řešena byla skutečnost, že učitelé Volné školy v Kladně (Janout, Liska, Náprstek) nemají povolenou dovolenou, aby zde mohli vyučovati. Okresní školní radě v Kladně bylo nařízeno celou záležitost náležitě prošetřit. Zemská školní rada v Praze zaslala okresní školní radě v Kladně dopis ze 17.května 192023 , ve kterém uvádí rozhodnutí Ministerstva školství a národní osvěty, že není vážných překážek, aby se pokusná volná škola práce na Kladně, kterou město Kladno zřizuje, povolila jako škola soukromá na základě §70 zákona ze dne 14.května 1862 č. 62 ř.z. a v důsledku toho, aby se žádalo jak na vydržovateli, tak na osobách učících zachovávati platné předpisy ohledně dovolených, vyřizování agendy správou školy, jednání s okresní školní radou, dozoru, vedení školy, atd. Dále je v dopise poukázáno na skutečnost, že status školy, 24 kde se poměrně tvrdě škola vymezuje vůči zasahování náboženských otázek do chodu školy, je v rozporu s výše uvedeným zákonem. Podle ministerského rozhodnutí z 11.srpna 1919 však neměla tato okolnost vlivu zvláštního, poněvadž všichni žáci do Volné školy přijatí jsou bez vyznání. Dále bylo město Kladno upozorněno, aby na provozu Volné školy netratily ostatní školy veřejné v místě. Ministerstvo školství a národní osvěty dále uložilo Zemské radě v Praze, aby upozornila městskou radu na Kladně na podmínky, za kterých se soukromá škola povoliti může. Je zde také řešena otázka, co bude podkladem pro vyučování na škole. V podání města Kladna stálo, že vyučování nové volné školy bude probíhat podle dosavadních učebních osnov pro školy obecné, což nebylo ve statutu školy uvedeno. Ve statutu se naopak 19
Okresní archiv Kladno. Protokol ze schůze městské rady 1919. Čepičková, V.: Volná socialistická škola, s. 24. 21 Tamtéž, s. 26. 22 Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno. 23 Tamtéž. 24 Viz příloha č. 1. 20
11
zdůrazňovala výchova k socialistickým ideálům, což samozřejmě nebylo součástí osnov pro školy obecné. Proto bylo požádáno, aby změny v osnovách byly vytčeny a Zemská rada mohla posoudit, zda bude žactvu podána látka aspoň tolik, co na veřejné škole obecné. I když oficiálně fungování školy ještě nebylo posvěceno, tak ve školním roce 1919-1920 byly skutečně otevřeny první tři třídy Volné socialistické školy práce v Kladně, jako školy obecné.25 Do první třídy učitele Františka Náprstka bylo přijato dvacet jedna žáků. Jedenáct chlapců a deset dívek. Do druhé třídy učitele Josefa Lisky bylo přijato dvacet žáků. Devět chlapců a jedenáct dívek. Do třetí třídy učitele Čeňka Janouta bylo přijato také dvacet žáků. Devět chlapců a jedenáct dívek.26 Počtem a poměrem pohlaví žáků byl téměř přesně dodržen status školy, ve kterém se uvádělo, že pro začátek umístí se ve škole v jednotlivých třídách po dvaceti chovancích (deset hochů a deset dívek). Jak vyplývá z třídních katalogů, tak se jednalo převážně o děti z dělnických rodin a bez náboženského vyznání. Najdeme zde však i dceru Antonína Zápotockého Marii. Děti učitelů Čeňka Janouta i Josefa Lisky. Syn Čeňka Janouta jako jediný má uvedeno náboženství a to katolické. Syn Josefa Lisky taktéž Josef byl hned v září roku 1920 přeřazen na II. Obecnou školu chlapeckou v Kladně. Pravděpodobně kvůli jistým pochybnostem jeho otce, který asi nebyl ochoten riskovat budoucnost syna, protože škola nebyla stále ještě uznána a věc potvrzování dosaženého vzdělání žáků nebyla zdaleka vyřešena. V prvním ročníku se dá nalézt i František Matsumato. Syn artisty Tomejiro, narozený v Kanaseny v Japonsku. Další rok však již na škole nefiguruje. Prvními učiteli zde byli již výše jmenovaní Čeněk Janout, Josef Liska a František Náprstek. Původně si byli všichni učitelé na škole rovni, na což upozorňuje i dopis Zemské školní rady v Praze okresní radě v Kladně.27 „ Ustanovení, že škola nemá žádného představitele, že každý učitel je sobě odpovědným, odchyluje se od dosud platných předpisů (§ 71 Zákona o školách obecných ze dne 14.května 1869 a § 10 zákona ze dne 3.dubna 1919 č.148 Sb. z. a n.). Později stejnou kritiku vznáší i okresní školní inspektor Josef Smazal, který školu pravidelně navštěvoval, jak vyplývá ze zápisů v třídních katalozích, ale i v jiných materiálech školy, které se dochovaly (Jednací protokol, Katalog učitelské knihovny, Školní inventář).28 Snad právě proto je v dalších letech v materiálech školy uváděn Čeněk Janout jako správce školy. Snaha o oficiální povolení školy pokračuje dopisem Městské rady v Kladně, ve kterém je žádáno povolení činnosti Volné školy práce. Tato žádost byla odeslána dne 17.února 1921 Zemské školní radě v Praze. Žádá se o: „ … povolení soukromé Volné socialistické školy práce v Kladně, doplněné ve smyslu horního výnosu.“29 K dopisu byly připojeny průkazy všech rodičů, které měly dokazovat, že jsou bez vyznání, dále prohlášení městské rady v Kladně o vyučování ženským ručním pracem, o kategorii školy a o náhradě za zatčeného učitele Františka Náprstka (byl suspendován ve smyslu § 48 zákona ze dne 19. prosince 1875 č. 86 z. z. pro účast na protistátní akci) a dobrozdání okresního školního inspektora Josefa Smazala. Jako náhrada za Františka Náprstka je zde uvedena Antonie Nejedlá rozená Nocarová, která, jak vyplývá z třídních katalogů.30 nahradila Františka Náprstka v průběhu školního roku 1920-1921. Byl to však první a také poslední rok Antonie Nocarová na škole. V dobrém zdání Josefa Smazala 31 jsou zaznamenány postřehy, které nabyl při inspekcích ve škole ve dnech 12. a 16.února 1921. Byla provedena hospitace v hodinách učitelů Bohumila Šefla, Oldřicha Kučery a Čeňka Janouta.. Antonii Nejedlou ani při jedné inspekci 25
Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Třídní katalogy. Nezpracováno, neinventarizováno. 26 Tamtéž. 27 Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno. 28 Tamtéž. 29 Tamtéž. 30 Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Třídní katalogy. Nezpracováno, neinventarizováno. 31 Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno.
12
ve škole nezastihl. Podle vyjádření okresního školního inspektora děti znaly z učebné látky asi průměrně tolik, jako na jiných školách obecných v témže stupni a vyučuje se celkem podle osnovy pro školy obecné. Dále ve své zprávě Josef Smazal uvádí: „Postup ve vyučování není methodicky pevně stanoven, nýbrž řídí se okamžitou potřebou nebo ročním časem, tak zeměpisu neučí se v zimě, nýbrž až v létě ve přírodě. Samostatnosti a samočinnosti dětí, hoví se snad až uměle strojeně, učitel se obírá jedním žákem a ostatní si hlasitě hovoří, dotazují se vzájemně a odpovídají; chce-li však žákům něco vyložiti nebo s nimi něco probrati, sáhne k obvyklému starému prostředku a zjedná si kázeň.“ Velice pozitivně je hodnocena i výtvarná práce dětí a též výrobky vzešlé z různých prací ručních. „Dětí jest asi dvacet v každé ze čtyř tříd a přijímají se dle přihlášek, děti tělesně slabé se odmítají, ježto by nevydržely konati vycházky.“ Slovo asi u počtu žáků ve zprávě naznačuje, že Josef Smazal neměl možnost nebo nechtěl nahlédnout do třídních katalogů, kde ani není, jak tomu bylo později zvykem při jeho pravidelných inspekcích, vepsán zápis o jeho návštěvě s podpisem. Dále však pokračuje: „Denního rozvrhu hodin není, doba dopolední věnuje se učení literárnímu, odpolední pracím. Úklid obstarává si žactvo samo (dle sdělení správce školy).“ Vyjadřuje se i k vhodnosti učitelů pro tento typ práce: „Správce školy Čeněk Janout a Bohumil Šefl jsou rutinovaní učitelé a počínají si velmi dobře při vyučování, vystupování učitele Oldřicha Kučery jeví ukvapenosti a dokazuje, že se násilně nutí do nových směrů.“ Ukvapený Oldřich Kučera se již do nových směrů v příštím roce násilně nenutil a dále na škole nepůsobil. Je uvedeno, že žáci na škole nejsou klasifikováni, ale že se učitelé často o prospěchu žáků a o dalším postupu mezi sebou radí. Celé dobré zdání končí doporučením dalšího postupu: „Proti pokusné škole v oboru školy obecné do pátého školního roku zásadně bych neměl námitek, ale rozšířiti ji na osmitřídní školu obecnou, jak se zamýšlí dle prohlášení městské rady, bych naprosto nedoporučoval dnes, kdy máme zde v Kladně řádně zřízené školy měšťanské; zřizovati osmitřídní školu obecnou pokládám za degradaci. Škola má privilegované postavení proti ostatnímu školství téže kategorie, osmdesát dětí je tu favorizováno proti celé mase ostatních dětí, většinou též dělnických, rovněž učitelé Volné školy proti ostatním svým kolegům.“ Josefu Smazalovi se také vůbec nelíbí stranický ráz školy a proto v závěru zprávy uvádí: „Rozhodne-li se školská správa povoliti školu tuto jako ústav soukromý, vydržovaný městem Kladnem, navrhuji, aby se tak stalo s podmínkou, že to bude výhradně škola pokusná, bez politického zabarvení, na níž by se mohl hlásiti na základě volné soutěže každý schopný pracovník v nových směrech vyučovacích bez rozdílu.“ Z dobrého zdání Josefa Smazala vyplývá, že ke škole nezaujímal pozitivní stanovisko. Nejvíce mu vadilo politické zabarvení celé instituce. S vyučovacími metodami problém neměl, ale školu samotnou považoval v Kladně spíše za zbytečnou. Jeho „dobré zdání“ povolení školy asi příliš dopomoci nemohlo. Zemská školní rada také dopisem z května 1921 32 oznamuje okresnímu výboru na Kladně, že na základě usnesení svého českého odboru ze dne 5.dubna 1921 nepovoluje zřízení soukromé školy obecné, tzv. „Volné socialistické školy práce“, na Kladně a věcným nákladem městské obce Kladenské. Odůvodnění znělo, že podle § 2 zákona ze dne 14.května 1869, č.62 ř.z. jest každá škola obecná, zřízená nebo vydržovaná zcela nebo z části nákladem státu, země nebo některé obce místní, ústavem veřejným, a nemůže tedy místní obec vůbec zříditi a vydržovati soukromé školy obecné. Rázu soukromnosti pozbývá pak tato škola obecná úplně tím, že osobní náklad na ni, totiž platy učitelstva na ní působícího, nese druhý činitel veřejný, totiž země. Stejné rozhodnutí, ale ze dne 29.dubna 1921, bylo zasláno i městskému úřadu na Kladně. Proti rozhodnutí zemské školní rady byla možnost odvolání do čtrnácti dnů. Tuto možnost městská rada na Kladně také využila a odvolala se k ministerstvu školství a národní osvěty. 32
Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno.
13
V odvolání městská rada přiznává pravdivý argument Zemské školní rady o jistých rozporech se zákonem, ale zároveň uvádí, že musí z různých důvodů popírati ráz soukromnosti této školy. „Městská obec Kladenská, když zřizovala volnou socialistickou školu práce, měla na mysli jen veřejný zájem a veřejnou potřebu. Důkaz o tom podává, že škola byla všem dětem bez rozdílu přístupná, umístěna ve školní budově, vyučování obstarávali jen učitelé veřejní, zkoušení, a mimo to náklad věcný byl obstarán z pokladny veřejné, tedy z peněz veřejných. Tyto nepopiratelné důkazy podávají dokonale, že v daném případě nejde o ráz soukromé školy. Vedle toho dlužno uvážiti, že musí se klásti váha i na mravní důvod této školy. Vždyť obec Kladenská chtěla způsobem pokusným zříditi školu veřejnou, která by prokázala pokrokovost na poli všeobecného vzdělání. Tento pokus má býti ihned v zárodku potlačen. Jest přirozeno, že město Kladno při sebevětší obětavosti nemůže vydržeti po dobu trvání veřejný pokrokový ústav kulturní, poněvadž náklad věcný a osobní jest značný, přesahující síly finanční jediné korporace. Jest v zájmu základního všeobecného vzdělání, aby pokroková škola byla udržována veřejnými celky aspoň po tu dobu, pokud by nebyl dán nevyvratitelný důkaz, že škola nesplnila naděje v ní kladené.“ 33 V závěru odvolání je ještě poukázáno na vydržování četných škol klerikálních. Celé odvolání se hlásí pouze k pokrokovosti a svobodomyslnosti. Není a ani nemohl zde být jediný právní argument. O rozhodnutí ve věci odvolání nejsou v archivu žádné dokumenty. Zemská rada v Praze se však zajímala o to, zda bylo její rozhodnutí respektováno. V dopise ze dne 15.listopadu 1921 34 žádá předsedu okresního školního výboru, aby podal do tří dnů zprávu o tom, zda-li se na škole vyučuje, v kolika třídách a jak vůbec bylo respektováno její rozhodnutí ze dne 29.dubna 1921, kterým nepovolila tuto školu. Z tohoto materiálu lze usuzovat, že odvolání na Ministerstvo školství a národní osvěty bylo městskému úřadu v Kladně zamítnuto. Hlavním problémem, vedle politického charakteru školy, byl pro nadřízené orgány způsob financování školy a určení jejího zřizovatele. Byl-li zřizovatelem školy stát, země nebo jednotlivé město samo, byla škola veřejná. Volnou školu práce na Kladně zřizovalo od jejího vzniku v roce 1919 město Kladno, tudíž se jednalo o školu veřejnou. A další škola veřejná již nebyla dle názoru pověřených nadřízených potřeba. Proto také byla Čeňku Janoutovi zrušena dovolená, o kterou musel posléze opětovně žádat (nakonec úspěšně). Problém s veřejností školy byl vyřešen až 28.srpna 1921, kdy byl založen Spolek pro Volnou školu práce v Kladně, který převzal funkci zřizovatele školy. Tím se jí dostalo definitivně soukromého charakteru.35 První výbor spolku byl ustanoven na schůzi 1.října 1921 a měl následující složení: předsedou byl zvolen starosta města Kladna Karel Kindl, místopředsedou spolku byl zvolen učitel Čeněk Janout, jednatelem jeden z rodičů Karel Černý a knihovníkem opět jeden z rodičů a to Josef Huptych.36 Cílem Spolku bylo udržení školy při životě a její následný rozvoj. Měl získávat podporu obce, ale i soukromých institucí či jednotlivců. Nejdůležitějším úkolem byl zisk finančních prostředků a také prostředků hmotných (knihy, různé exponáty pro vyučování, laboratorní pomůcky a přístroje).37 Finance byly získávány převážně od členů a příznivců Spolku. Okresní inspektor Josef Smazal ve své zprávě o prohlídce konané 10.března 1923 konstatuje, že Spolek má úředně schválené stanovy, jeho činnost je velmi dobrá a Spolek čítá devadesát členů. Členové Spolku jsou většinou rodiče žáků. Uvádí zde také, že město Kladno přispívá Spolku ročně 30 000 korun.38 Další finance Spolek získával prodejem zboží vyrobené činností 33
Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno. Tamtéž. 35 Tamtéž. 36 Homolková, L.: Volná škola, s. 33. 37 Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Školní inventář. Nezpracováno, neinventarizováno. 38 Homolková, L.: Volná škola, s. 34. 34
14
Volné školy. Škola vlastnila zahradu, ze které produkovala ovoce, zeleninu a hlavně květiny ve vlastní prodejně Flora. Hlavně díky vzniku Spolku pro Volnou školu práce v Kladně byla škola dne 27.prosince 1921 povolena.39 Byla zřízena soukromá, obecná pětitřídní škola pro děti prvního až pátého školního roku jako nižší stupeň Volné školy práce. Tím však těžkosti neskončily. Škola neměla vlastní budovu a i přes snahu Spolku ani dostatek finančních prostředků na provoz. Velkým problémem byl i nadále způsob financování platů učitelů.
39
Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno.
15
Působení Volné socialistické školy práce v letech 1919-1920
Volná socialistická škola práce v Kladně se řadí mezi tzv. školy pokusné. Jak bylo stručně popsáno v první kapitole, tak nově vzniklé Československo převzalo školský systém od Rakouska – Uherska. A to i se všemi problémy, které měl tento systém již před vypuknutím první světové války. Proto se reformní snahy přenesly i do nové republiky. Nejsilnějším pedagogickým proudem v Československé republice byl pedagogický reformismus, který se orientoval především na otázky racionalizace a efektivity výukového systému. Zaměřoval se především na vyučování na školách měšťanských a obecných. Toto hnutí zřizovalo experimentální školy, na kterých si ověřovalo veškerá svá teoretická východiska. Na těchto školách dosahovali pozoruhodných výsledků především v otázkách aktivace žáků, přístupu k žákům, rozvíjením jejich zájmů, přizpůsobení školní práce dítěti, apod.40 Většina těchto tvrzení platí o Volné škole práce na Kladně dvojnásob. Všechny tyto školy byly obrazem praktického úsilí o zdokonalení výchovy dalších generací a hlavně snahy o změnu v přístupu k dítěti a vnímání samotného dítěte. Tyto snahy byly velice úzce provázány na osoby učitelů, kteří jim byli nuceni věnovat veškerý svůj čas a úsilí. Jednalo se o rozsáhlý a mnohostranně orientovaný pokus o změnu a o překonání tradiční školy, která se konstituovala v osmnáctém a v devatenáctém století, a která již byla dle mnohých názorů zralá pro celkovou reformu. Narůstal rozpor mezi tradiční školou a potřebami nové společnosti. Na Kladně ve společnosti převážně dělnické. Zní hlasy po právu jedince na rozvoj osobnosti. Požadavky na změnu vyučovacích metod, změnu v přístupu k dítěti. U kořenů novodobé alternativní školy stojí několik zdrojů. Byl to především pokrokový odkaz pedagogiky, zvláště těch jejích směrů, které školská praxe devatenáctého století dostatečně nerespektovala. Nejčastěji se v uvádějí jména jako Jean Jacques Rousseau nebo Lev Nikolajevič Tolstoj s jejich ideou svobodné výchovy a volné školy. Velice významným odkazem pro alternativní školy první čtvrtiny dvacátého století jsou i odkazy humanistické a renesanční pedagogiky, pedagogické podněty Kantovy, Pestalozziho, Fröbela, Spencera a Deweye.41 Volná škola práce vycházela při svém vzniku ze tří rovin. Jednak chtěla v praxi realizovat myšlenky reformní pedagogiky z přelomu devatenáctého a dvacátého století, dále chtěla změnit postavení učitele a vytvořit si svůj ideový program.42 Dalšími hlavními rysy měly být hlavně samostatnost, svoboda a volnost žáků. Cílem bylo z dětí vychovat mladé, samostatně uvažující lidi, kteří by byli schopni žít ve svobodném světě, o který se měly samy zasloužit. Samozřejmě, že levicové smýšlení učitelů Volné školy v Kladně dávalo celé věci poněkud jiný nádech. Dítě však bylo pro učitele středem dění ve škole. Kolem něj se vše točilo. „Tok ve třídě měl být plynulý. Osou mělo být dítě.“ 43 Učitelé se měli škole věnovat „na plný úvazek.“ Měli jí žít od rána do večera. Jejími hlavními propagátory v počátcích byli František Náprstek a hlavně Čeněk Janout. Z příspěvku J. Lisky do časopisu Komenský č.5 – 6 ze 7. ledna 1921 44 vyplývá, že optimistické vize těchto dvou pánů zdaleka nesdíleli všichni učitelé. J. Liska píše: „Někdy v červnu minulého roku byl jsem žádán kolegy Náprstkem a Janoutem, vlivnými to členy sociálně demokratické levice, nechtěl-li bych s nimi učiti na „Volné škole“. Z počátku nemohl jsem se ihned 40
Horák, J. - Kratochvíl, M.: Nástin, s. 98. Svobodová, Jarmila; Jůva, Vladimír: Alternativní školy. Brno 1995, s. 5. 42 Homolková, L.: Volná škola, s. 11. 43 Hostáň, Jan: Jak jsem učil jazyku vyučovacímu na Volné socialistické škole práce na Kladně. (ze soukromé sbírky Mgr. Povondrové – zapůjčeno od Mgr. Homolkové) 44 Čepičková, V.: Volná socialistická škola, s. 53. 41
16
rozhodnouti, protože dle nich měla být „Volná škola“ školou experimentální a zároveň školou vzornou pro ostatní školy – ostatní učitelstvo. A podklad pro takovou školu, neviděl jsem v osobách obou kolegů. Později byla mi nabídka ta opět učiněna. Protože chtěl jsem realisovati to, co po léta bylo vždy mým ideálem, rozhodl jsem se, že budu učiti ve „ Volné škole“. Plně celý rok věnoval jsem se „Volné škole“ a ničemu jinému.“ Jak z příspěvku vyplývá, tak o obou hlavních protagonistech školy mnoho lidí značně pochybovalo. Jejich levicové názory byly z našeho pohledu značně krajní. Mezi nejdůležitější učitele Volné socialistické školy práce v Kladně patřil kromě tří výše zmíněných ještě Jan Hostáň, který své levicové názory také vůbec neskrýval, což dokazuje i jeho báseň z titulní strany časopisu Svoboda z roku 1924 s názvem 1.Máj 1924. Nad střechami bank, fabrik a dolů jak vítězný výkřik milionů se modrým nebem zavlnila rudá vlajka. Tisíckrát krví zbrocena, tisíckrát pošlapána, jako pták ohnivák se hravě vznesla zrána a na vztek reakcí se pyšně rozesmála jásavým smíchem. … Existovaly i zcela zidealizované představy o podobě nové školy. Tuto skutečnost dokazuje článek „Jakou bychom chtěli mít školu“ z časopisu Kohoutek, ročník II., číslo 10. 45 „ My bychom nechtěli velikou budovu, spíše jen takovou perníkovou chaloupku. Za ní by byl dvoreček, tam by hoši dělali houpačky. Pěstovali by králíky v králíkárně a pod střechou holuby. Děvčata by chtěla mít housata, kachňata a kuřata. Snad i kočku Máňu a psa Puntíka pro radost. Za dvorkem by byla zahrada a sad. Na zahradě bychom sázeli ředkvičky, fazole, hrách, rybíz, angrešt, maliny a jahody. Děvčata zeleninu na vaření a okurky. Na sadě by byla školka, kde bychom štěpovali stromy. I knihy o sadařství bychom si koupili, abychom uměli vypěstovat veliká jablka, šťavnaté hrušky a velké ořechy. Chtěli bychom tam mít i drátěné ohrady na ježky, užovky, ještěrky a žáby. To máme všichni rádi. Hoši se přimlouvají, aby sadem tekl potok, že by udělali rybníčky pro ráčky a bělice. I zlaté kapříky by pěstovali. Ti menší by u vody dělali lodičky, větší celé mlýny a nádržky. Z takové školy by se neutíkalo domů. Někdo by krmil holuby, někdo by zaléval fazole, někdo by trhal ovoce, ale ostatní by studovali z knih a radili by se, jak vésti hospodářství a co z jara zařídit. Jeden by chtěl páva, druhý žluté růže a třetí úhoře. To by byla škola! Už máme mnoho nápadů, jak bychom si zařídili školu: v jednom pokoji by bylo jeviště, tam bychom konali schůze, přednášeli bychom, tančili, zpívali a hráli divadla. Loutkové divadlo by tam také bylo, to by hoši udělali sami. V dílně by také robili hračky pro ty nejmenší, ptáčky, frkačky, loďky, automobily a celé pokojíčky. Děvčata by oblékala panenky, šila čepečky a malovala by si. Štětců, barev vodových, tužek a papíru bychom chtěli mnoho, tvrdý papír na panáky a na kulisy, barevný na růže a lampiony pro zimní večery. A víte, co bychom ještě chtěli? Psací stroj, abychom mohli sami psát noviny, pak krásné knihy o ptácích, o zvířatech, o cizích zemích a o tom, jak lidé dříve žili. Večer bychom se slezli do kuchyně, holky by vařily čaj nebo bramboračku, některá maminka by jim pomáhala. Pak by se vypravovalo o všem možném. Kdo by chtěl, zůstal by ve škole i na noc. Chlapci by se ze školy jistě ani nehnuli. I v noci by rozumovali, 45
Homolková, L.: Volná škola, s. 88-89.
17
jak si udělat stroječek, elektrické vedení, telefon nebo fotografický aparát. Naučili by se mezinárodní řeči a psali by čínským nebo americkým hochům psaníčka. A tak bychom měli stále z něčeho radost a stále nějakou příjemnou práci. Už aby takové školy byly! Proč jich nikdo nezařídí? …“ Článek je sice někdy až příliš zidealizovaný, ale o něco v tomto duchu se skutečně představitelé myšlenek Volné školy na Kladně chtěli pokusit. Samozřejmě, že praxe nemohla být zas až tak romantická, ale rozdíl mezi kladenskou Volnou školou a ostatními školami státními s rakousko-uherskou tradicí byl radikální. Že ne vše bylo tak, jak se představovalo dokazuje úryvek z již zmíněného článku J. Lisky z časopisu Komenský č. 5 – 6 ze 7. ledna 1921. V něm si J. Liska stěžuje: „V prázdninách před zápisem do „Volné školy“ bylo slibováno toho tolik, že mi šla hlava až kolem. Pro „Volnou školu“ měla se stavět nádherná budova za městem u lesa se všemi vymoženostmi. Plán již byl načrtnut. Ke škole měl patřit velký lán pole, lesa a zahrady. V budově kromě tříd, dílny, tělocvičny, kanceláře, kabinetu, knihovna s čítárnou, přednášková síň, koupele a sprchy, hudební síň, kuchyně s jídelnou, zimní zahrada a ve věži hvězdárna. Budova měla míti ústřední topení. Zkrátka škola měla být vším možným vybavena. Venku na dvoře velká hřiště, domácí hospodářství, zelinářská zahrada, štěpnice, rybník s chovem ryb, aj. Ve stájích pár malých koní s příslušenstvím pro jízdu i obdělávání polí – hovězí dobytek, ovce, králíci, drůbež aj. V garáži automobil. Všude elektrické světlo, elektrické zvonění, telefony, atd. To stále slibováno i dětem dodnes. Nemile jsem nesl, když samy děti říkaly, že pan učitel si z nich dělá blázny. To není výchova pro školu – tím méně pro vzornou volnou školu! Nastěhovali jsme se pak do tří tříd II. obecné školy chlapecké. Třídy byly malé, chodba tmavá se stálým zápachem ze sousedních záchodů.“ Je patrné rozčarování z rozdílu mezi tím, co bylo naslibováno a mezi tím, co bylo a nejspíše i muselo být realitou. Nevím, jestli euforie po vzniku samostatného Československa byla taková, že takto vzdělaný člověk uvěřil až tak nadneseným slibům nebo mu šlo právě a pouze o realizaci toho, co bylo po dlouhá léta jeho ideálem, jak sám píše ve stejném článku. J. Liska však ve stejném článku není jen kritický a poukazuje na pozitiva, která Volná škola přinesla a zdůrazňuje úspěchy, kterých bylo dosaženo. To že Volná škola byla skutečně školou „volnou“ dokumentuje slovy: „Každý byl ve své třídě volným, svobodným učitelem bez jakéhokoliv dozorce, bez rozvrhu hodin, bez osnov. Dětí bylo ve třídách po dvaceti. Zápis do první třídy byl asi padesát dětí (z těch dvacet vybráno – ostatní zpět do obecné školy), do druhé třídy dvacet dětí (devět hochů a jedenáct dívek), do třetí třídy dvacet jedna dětí (jedno dítě zpět do obecné školy).“ Jak je vidět, tak bylo dodrženo alespoň předsevzetí z prvního statutu školy 46 , kde se uvádí: „Pro začátek umístí se ve škole v jednotlivých třídách po dvaceti chovancích (deset hochů a deset dívek). Celkem šedesát dětí.“ Počet šedesáti dětí je přesný, jelikož se ve stejném statutu říká: „Škola nezřídí se najednou, nýbrž bude se tvořiti postupně, bude zřízena prozatím pro děti obecnou školou povinné: letos budou otevřeny I.,II., a III. třída.“ Nízký počet žáků byl v této době jistě značným úspěchem a učiteli umožňoval mnohem lepší provádění své profese a usnadňoval mu „pokusnou“ práci. Jak vyplývá z třídních katalogů školy 47, tak se dařilo nízký počet žáků udržovat po celé trvání volné školy. Počty se vždy pohybovaly kolem dvaceti. U J. Lisky však přesto v počátcích převažovala spíše nejistota: „Protože hned na začátku viděl jsem, že „Volná škola“ nemá tolik důvěry, co měla mít, zajistil jsem se pro případ, že děti po roce snad půjdou zpět do školy obecné. Napsal jsem si osnovy pro druhý školní rok a považoval jsem je za minimum, kterému musím naučiti. Při dvaceti dětech to bylo hračkou.“ František Náprstek pro Volnou školu prosazoval hlavně odluku školy od církve, konec kázeňské disciplíny a úctu k dítěti. Vše bylo dle dostupných materiálů na Volné škole velmi 46 47
Viz příloha č. 1. Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno.
18
důsledně uplatňováno. V třídních katalozích 48 za celých čtrnáct let existence školy se nacházejí pouze dva žáci, kteří se oficiálně hlásili k nějaké církvi. Konkrétně k církvi katolické. Jinak se v kolonce náboženství z drtivé většiny vyskytuje „bez vyznání“. Paradoxně jedním z žáků s katolickým vyznáním byl syn učitele Čeňka Janouta - Karel. Nevím, jestli byl mezi kladenským dělnictvem tak rozšířený ateizmus nebo se pouze ke svému náboženství nehlásili. Každopádně jedním z hesel školy bylo, že úkolem školy bude vychovávati mládež na uvědomělé členy lidské společnosti, vychovávat dítky, aby školu milovaly a hájily. Aby cíle tohoto bylo dosaženo, bude náboženství nahrazeno rozumovou metodou přírodovědeckou a mravoukou občanskou. Tím byl vztah této školy a jakéhokoliv náboženství zcela jasně dán. Konec kázeňské disciplíny je taktéž zakotven ve statutu školy. 49 „Ve škole zavedena bude samospráva žáků a poskytnuta jim bude příležitost zúčastniti se veškerého života. Žáci účastni budou ve školních radách i ve školních kolektivech a tak budou spolurozhodovat o osudech školy. Tělesných trestů nebude v nižádném případě použito. Učitelé, kteří se budou snažiti proniknouti v duše dětské a pochopí zcela zájmy dětí, nebudou nikdy tělesně trestati. Láskou a přátelstvím docílí toho, čeho nepodařilo se násilím a karabáči.“ Dle dochovaných svědectví ve třídách opravdu panovala taková atmosféra, že učitel nebyl nucen k tělesným trestům sahat. Pro tehdejší děti to byl asi takový dar, kterého si velmi vážily a který za žádných okolností nehodlaly ztratit. František Náprstek charakterizoval klasickou rakousko - uherskou školu jako místo, kde dítě se stávalo otrokem učitele, učitel otrokem inspektora, inspektor otrokem pánů, jejichž řada se táhla až k Nejvyššímu z milosti boží. Jako školu, kde poroučely c.k. úřady, kde učitele stopovali katechetové. Jako školu, která děti vychovávala fabricky bez ducha, bez ohledu k individualitě, tvrdě a poddansky. Jako školu, která byla bezohledná a krutá. 50 Škola na Kladně se měla všech těchto negativ vyvarovat a měla být jakýmsi opakem školy v monarchii. Důraz byl kladen především na výborný a otevřený vztah mezi učitelem a dítětem. Žáci se měli vést k tvořivé a samostatné práci, neměli být ničím svazováni. Dítě mělo být vychováváno celým světem, každým okamžikem a každým činem. Volná škola práce na Kladně byla školou pracovní. Byla zaměřena na výchovu dětí k práci s použitím pracovní metody při osvojování učiva se zřetelem k praxi i za hranicemi školy.Při výchově by měla být uplatněna přímá spoluúčast na koloběhu života, děti by měly poznat odpovědnost, krásu i tíhu života. 51 Tak bylo možné, že si sami žáci byli schopni zorganizovat i výlety po celé Československé republice, ale dokonce i do zahraničí. Navštívili Německo, Jugoslávii, Itálii, jejich výlety byly vždy spojeny s exkursemi do různých podniků. Navštívili německé děti v drážďanské pokusné škole, pěšky přešli Beskydy, byli v Tatrách, u Macochy. Rozhodně se, jak uvádí Přehledná zpráva učitelského sboru Volné školy práce z roku 1927 52, nenudili. Při cestování nedošlo nikdy k vážnějšímu úrazu ani onemocnění a náklady byly minimální. Na výletech však byl nejdůležitější právě ten fakt, že si je děti organizovaly úplně samy. Byly schopné si vydělat potřebné finanční prostředky prodejem věcí, které samy zhotovily (keramika, výrobky ze dřeva,…), nebo vlastní prací, když například roznášely letáky a vylepovaly plakáty různým firmám. Jistou část peněz poskytovalo také zahradnictví Flora, ve kterém se prodávala zelenina a květiny ze zahrady u školy. Dokázaly si napsat žádosti o noclehy, dovedly se orientovat v jízdních řádech, zajímaly se o život v krajinách, kam se chystaly, absolvovaly kurz první pomoci a osvojily si zásady chování a hygieny na cestách. Dokázaly šetřit. Učitelé se dostávali do role pouhých poradců, ale vždy byli samozřejmě přítomni při možných problémech. Děti tak byly učeny samostatnosti tím 48
Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno. Viz příloha č.1 a č. 2. 50 Čepičková, V: Volná socialistická škola, s. 14. 51 Homolková, L.: Volná škola, s. 13. 52 Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno. 49
19
nejlepším možným způsobem. Získaly velice cenné zkušenosti pro budoucí život, které běžná státní škola nebyla schopná svým žákům nabídnout. Vyučování ve Volné škole práce probíhalo bez pevně daného rozvrhu hodin a v podmínkách, které byly uzpůsobeny pro rozličné pracovní činnosti dětí. Ve třídě byla hoblice s příslušenstvím, šlapací stroje na řezání dřeva a nástroje a věci k ručním pracím. Děti mohly do školy svobodně přicházet a zase odcházet. Díky sociální situaci a domácím podmínkám řady dělnických rodin však byly děti ve škole poměrně rády a zdržovaly se zde do pozdního odpoledne. J. Liska píše: „Do Volné školy chodil jsem rád a býval jsem tam s dětmi dokud chtěly. Odcházíval jsem (zejména v zimě) ze školy až po šesté hodině večerní – a to nijak neunaven, naopak mysli veselé. Mohu říci, že ve škole zapomínám na všecky trampoty a starosti všedního života. Ráno přicházíval jsem do Volné školy k osmé hodině. Moji caparti již byli v pilné práci. Každý něco robil – ale nejčastěji a nejraději počítali. To bývaly pravé závody.“ A dále pokračuje. „Pozdravovali jsme se „Nazdar“. Jakmile vkročil jsem do třídy, byl jsem jejich. Ten bral mi z rukou klobouk, ta již stahovala se mne kabát. Nepostačil jsem odpovídat k jejich dotazům. Pak sedl jsem si obyčejně mezi ně ke stolu a bavili jsme se. Rozhovory, vysvětlování, stále byly na programu. Při těchto rozhovorech obyčejně uchopil jsem duši dítěte v tom okamžiku, kdy dávala mi možnost úspěšného vyučování. Chtěl-li jsem děti učiti určitému předmětu, docela hravě uvedl jsem je tam v rozhovoru, kde jsem je chtěl míti. V lavicích seděly, jen když psaly. Nejraději seděly na zemi – na houních. Musel jsem sednout mezi ně. Taková hromádka jim byla nejmilejší zejména když v zimě buď ráno nebo večer svítily žárovky, na kterých byla barevná stínítka (lampiony). Tu prosily o nějakou pohádku. Držívaly se kolem krku, poslouchaly, ani nedutaly.“ 53 Stejným způsobem jako učitel Liska se na škole vyučovalo ve všech třídách a vztah mezi dětmi a učitelem byl velmi přátelský. Dětem z dělnického Kladna se takováto škola nutně musela líbit a nacházeli v ní zálibu. Díky každodenním hovorům s učitelem se děti více orientovaly v okolním světě. Každý den byl podstatě uzavřeným celkem, který se orientoval dle ročního období. Začínal většinou již zmíněným rozhovorem mezi učitelem a dětmi, kde se děti mohly zeptat na věci, se kterými se v poslední době setkaly a kterým popřípadě nerozuměly. Obsah vyučování se soustředil na všední život. Vše se mělo ukazovat prakticky. Čerpalo se z každodenních životních situací. Teorie neměla být nikdy daleko od praxe. Do vyučování byly vkládány i tělovýchovné cviky a přesnídávky. Na fyzické parametry dětí se poměrně značně hledělo. V jednom z třídních katalogů 54 jsou dokonce zaznamenány tělesné proporce všech žáků. Jednalo se však pouze o jeden rok a o jednu třídu, takže pravidlem to na škole nebylo. Na dopolední výuku navazovaly odpolední technické předměty, kde se děti blíže seznamovaly s nejrůznějšími druhy řemesel. Tento typ výuky byl možný především díky tomu, že ve třídách byl nízký počet žáků. Proto bylo možné dosáhnout stejné úrovně vzdělání jako na ostatních školách státních a ještě věnovat podstatnou část času cílům, které si škola vytyčila. Škola sídlila v budově „Pod klášterem“, v nynější Havířské ulici. 55 (viz příloha č. 4 a,b). Prostředí zde však bylo naprosto nedostačující a vůbec neodpovídalo slibům, kterých se škole dostalo. Další setrvání zde tedy nebylo možné. Ve školním roce 1920-1921 byla škola přestěhována do druhého patra Průmyslové školy v Kladně (viz příloha č. 4 c,d). Kromě zázemí pro vyučování jí bylo přiděleno i bývalé školní hřiště, kde byla vybudována školní zahrada. Nové, lépe vyhovující prostory se škole podařilo získat patrně přičiněním učitele Čeňka Janouta, který byl v té době členem městské rady a tehdejšího starosty, sociálního
53
Čepičková, V.: Volná socialistická škola, s. 55. Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno. 55 Homolková, L.: Volná škola, s. 43. 54
20
demokrata, Karla Kindla, jehož dcera školu navštěvovala. 56 Zde škola našla své útočiště až do svého zrušení v roce 1933. I když to pro pokusnou školu nebyly zrovna ideální prostory, tak se za celou dobu lepší nepodařilo najít. Uvažovalo se sice o stavbě vlastní budovy, která byla i započata, ale nebyla nikdy dovedena až do konce. Dle informací, které se o škole zachovaly můžeme soudit, že značná část vytyčených cílů v oblasti práce s dítětem byla dosažena a důsledně dodržována. Co se týká materiálního fungování školy a vztahu školy a úřadů jí nadřízených, tak se vše nedařilo, tak jak by asi mělo, ale ani zde nedošlo k žádnému „krachu“. Škola bezezbytku plnila funkci, ke které byla hlavními protagonisty předurčena.
56
Homolková, L.: Volná škola, s. 43.
21
Zrušení Volné školy práce
Volná škola se po celou dobu svého fungování nedokázala vymanit z nejrůznějších problémů, které jí byly vytýkány nadřízenými orgány. Škole byla vždy vytýkána nedostatečná způsobilost jejích učitelů. Už dne 2. srpna 1922 bylo povoleno zřídit a otevřít na Kladně soukromou smíšenou školu občanskou pod názvem Volná škola práce – škola občanská s osnovou škol občanských jako vyšší stupeň Volné školy práce v Kladně s podmínkou, že učitelé, kteří budou na této škole působit, nabudou nejdéle do konce školního roku 1922-1923 způsobilosti pro školy občanské. 57 Tím bylo sice vyřešeno pokračování dětí z Volné školy do vyšších ročníků, avšak žádný z učitelů nesplnil podmínku dostatečného vzdělání. Pouze jediný z učitelů školy, Jan Hostáň, požádal o prominutí zkoušky a jediný František Kupka se podrobil zkoušce způsobilosti pro vyučování na školách občanských. Kromě vzdělání učitelů byla dalším problémem činnost Krajinského spolku učitelstva měšťanských škol v Kladně. Spolek vnímal Volnou školu jako svojí konkurenci. Spolek také předložil již v roce 1925 projev Ministerstvu školství a národní osvěty prostřednictvím Zemské školní rady: „Krajinský spolek učitelstva měšťanských škol na Kladně nesouhlasí s vynesením zemské školní rady ze dne 28.prosince 1925, jímž povolena byla soukromá škola měšťanská (Volná škola práce) na Kladně, neboť uvedená škola má zjevné úchylky od norem školy měšťanské. Soukromá škola měšťanská na Kladně nemá počet učitelů stanovený zákony. Ve škole je vyučování třídní a nikoliv oborové, jež měšťanskou školu od školy obecné rozlišuje. Ze tří učitelů, kteří na trojtřídní škole měšťanské vyučují, jest jen jeden s aprobací pro školy měšťanské. Na Kladně jsou čtyři školy měšťanské se třiceti dvěma třídami. Školy ty mají učitelstvo pro měšťanské školy aprobované., dlouholetou praxí na školách měšťanských osvědčené. Také se na nich soustavně vyučuje němčině, francouzštině a těsnopisu silami zkoušenými. Sbírky i pomůcky těchto škol jsou nejbohatší v celém okrese. Potřeby školní dostávají všechny kladenské děti péčí místní školní rady zdarma. Není tudíž soukromé školy měšťanské na Kladně potřebí, neboť o vyšší vzdělání žactva škol národních je veřejnými školami měšťanskými dostatečně postaráno.“ 58 Argumentace Spolku učitelstva měšťanských škol v Kladně je určitě podepřená pravdou, ale pravý důvod, proč jim existence soukromé Volné školy práce na Kladně vadila byl asi poněkud jiný. Nicméně tlak dokázal Spolek vytvořit značný a Volné škole přidělal další těžkosti. Dalším problémem školy byla výstavba vlastní budovy, která byla slibována škole od jejích počátků. Díky politické orientaci a názorům na způsob školské politiky se nemohla Volná škola dočkat sebemenší finanční podpory nadřízených orgánů, které naopak škole spíše házely klacky pod nohy. Vlastní budova nakonec nemohla být realizována, i když již byly vypracovány plány stavby, vykopány základy a určena firma, které měla být práce svěřena.59 Vlastní finanční prostředky prostě dále nestačily. Také personální situace školy nebyla její existenci příliš nakloněna. Učitel Jan Hostáň byl odvolán školskými úřady v roce 1927, Jaroslav Hladký přešel vykonávat funkci zemského poslance, ze školy odešel i Bohumil Šefl. Čeňku Janoutovi byla v roce 1931 povolena dispens na základě doporučení okresního školního inspektora, ale to již nemohlo blížícímu se konci školy zabránit. 60 57
Čepičková, V.: Volná socialistická škola, s. 74. Škola měšťanská, ročník 28, č. 17, s. 494. 59 Čepičková, V.: Volná socialistická škola, s. 103. 60 Homolková, L.: Volná škola, s. 69. 58
22
Rozhodující slovo v dalším fungování školy však měla Zemská školní komise, která provedla ve škole rozsáhlou inspekci. Na základě inspekce byly představitelům školy (ředitelství a Spolku přátel Volné školy práce v Kladně) vysloveny požadavky na dostatečnou kvalifikaci učitelů 61 : „Pokusná Volná škol práce v Kladně ve školním roce 1931-1932 měla pouze jednu učitelskou sílu, ředitele Čeňka Janouta, která zaručovala odborné provádění pokusu. Všem ostatním učitelským silám nedostává se pro provádění pokusu jednak teoretického vzdělání, jednak odborného vzdělání pro vyučování na měšťanské škole, jednak zkušeností z prakse školní, aby mohly hodnotiti nové věci, které se pokusem zkoušejí a srovnávati výsledky práce s dřívější praksí školní.“ Bylo škole nakázáno, aby zjednala nápravu, ale zároveň také připomenu, že obsazování učitelských míst mladými výpomocnými silami způsobí fluktuaci učitelstva, což bude působit na pokus velmi nepříznivě a znehodnotí jej. Dále bylo ve zprávě z inspekce škole doporučeno, aby se zaměřila na oblasti, které nepokrývají ostatní pokusné školy na našem území, jinak, že nebude míti škola pro Školní správu ceny. Jednalo se o vyučování v týdenních a delších kursech předmětům téhož oboru a o tzv. doplňující vyučování. Škole je také vytýkáno nedostatečné vedení třídních knih a hlavně jejich forma. „Formu třídních knih, jaká je na škole zavedena, nemůže zdejší úřad připustiti ani na pokusné škole. Nařizujeme proto bezpodmínečně, aby od počátku školního roku 1932-1933 vedly se v každé třídě školy obecné i měšťanské řádné a velmi podrobné záznamy o vyučování a o probrané učebné látce, jakož i o doplňovacím vyučování a aby se pro tyto záznamy použilo vázaných knih s tuhými deskami. Při fluktuaci učitelstva na škole je tohoto opatření nezbytně potřebí, aby nové síly byly podrobně a věcně informovány o práci na pokusné škole a aby také dozorčí orgány školské mohly sledovati lépe postup práce školní. Dosavadní záznamy vedené v jednotlivých třídách nepostačí.“ Záznamy však byly na škole i nadále vedeny stejnou formou. Zemská školní rada chtěla také jistou formu výsledků, které se již za poměrně dlouhou dobu trvání školy mohly objevit. Ty však nepřicházely. Rada si tak jako podmínku pro přidělení kladného doporučení dala splnění všech výše uvedených podmínek. Ty splněny nebyly a tak pro školní rok 1932-1933 nebyla poskytnuta učitelům školy Čeňku Janoutovi a Růženě Mladé placená dovolená pro vyučování na Volné škole práce. V důsledku toho byla škola prakticky odsouzena k zániku. Bylo navrženo Spolkem přátel Volné školy práce, aby se škola definitivně zrušila ke dni 30.června 1933. Spolek také požádal, aby učitelům byla na školní rok 1932-1933 ještě přidělena placená dovolená, s čímž Zemská školní rada v Praze souhlasila. Škola byla skutečně na konci června 1933 zrušena a o likvidaci Volné školy práce na Kladně byla podána zpráva Zemské školní radě.62
61 62
Okresní archiv Kladno. Volná socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno. Čepičková, V.: Volná socialistická škola, s. 110.
23
Závěr
Volná socialistická škola práce na Kladně byla školou na svou dobu určitě výjimečnou. Velice úzce byla spjata s charakterem Kladenska a politickým názorem jejích protagonistů. I v celém Československu byla průkopníkem v oblasti pokusného školství a co se jejího charakteru týče, tak neměla prakticky v celém státě obdobu. Byla velice progresivní, ale také hodně radikální a odvážná. I když byla na nadřízených orgánech závislá, tak je mnohdy ignorovala a snažila se jít svojí vlastní cestou. Od klasické školy té doby se Volná škola v Kladně odlišovala prakticky ve všech ohledech. Neupřednostňovala mechanický způsob učení, ale dbala na individualitu dítěte. Úplně se jí podařilo změnit školní život, změnila způsob vyučování, ale v mnohých případech i obsah vyučování. Důležitý byl i její postoj k úloze náboženství ve vyučování. Od náboženství se snažila co nejvíce distancovat. Měla za cíl děti připravit nejen po stránce teoretické, ale chtěla jim co možná nejvíce přiblížit i praktickou část světa, aby je na vstup do něj náležitě připravila. Její vznik nebyl vůbec jednoduchý. Úřady něco takového nechtěly (viděly v tom ohrožení svých vlastních základů) a při pohledu do prvního statusu školy se není moc čemu divit. Radikální levicové názory z něj přímo čišely. Školství bylo ještě příliš spjato s rakouskouherskou tradicí. Samotný vznik školy byl samozřejmě možný až po vzniku samostatného státu. V období monarchie to byla nerealizovatelná myšlenka, i když hlavní protagonisté Volné školy již byli poměrně aktivní. Ani samotné fungování školy nebylo jednoduché a škole byly kladeny do cesty mnohé překážky až do jejího zrušení. Bakalářská diplomová práce se snažila zmapovat historii této instituce, která je významná nejen pro region Kladenska, ale pro celý svět.
24
PRAMENY A LITERATURA Prameny Okresní archiv Kladno. Volná škola socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno.
Literatura Čepičková, Vlasta: Volná socialistická škola práce v Kladně. I. Díl. Kladno 1988. Černý, Josef: Svobodná, volná škola a její význam i úkol v kultuře národní. Praha 1907. Liska, Josef: Rok na Volné škole. Komenský, ročník 48, č. 5-6. Homolková, Libuše: Volná škola práce v Kladně. Kladno 2002. Horák, Josef - Kratochvíl, Milan: Nástin dějin pedagogiky. Liberec 1993. Kachlík, Jan: Volná škola práce v Kladně (1919 – 1933). Kladno 2003. Janák, Jan: Vývoj správy v českých zemích v epoše kapitalismu II. Období první a druhé republiky a okupace ( 1918 – 1945 ). Praha 1967. Svobodová, Jarmila - Jůva, Vladimír: Alternativní školy. Brno 1995. Cach, Josef: Pedagogika a vědy jí blízké v Československu v letech 1918 až 1938. Praha 1996. Náprstek, František: Chceme socialistické školství v Československé republice. Praha 1920. Fasora, Lukáš – Hanuš, Jiří – Malíř, Jiří (edd.): Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004. Fasora, Lukáš – Hanuš, Jiří – Malíř, Jiří – Vykoupil, Libor (edd.): Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Brno 2006.
25
Příloha č.1 – První status školy (1919) Okresní archiv Kladno. Volná škola socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno.
I. Účel a cíl:
Úkolem školy bude vychovávati mládež na uvědomělé členy lidské společnosti. Bude to pokusná škola, jež bude hledat a tvořit takovou školu, která by odpovídala socialistickým ideálům. Jejím úkolem bude vychovávati dítky, aby školu milovaly a hájily. Aby cíle tohoto mohlo býti dosaženo, nahrazeno bude náboženství rozumovou metodou přírodovědeckou a mravoukou občanskou. Tak jako v socialistických organizacích pracuje se mezi dospělými k tomu, aby učiněn byl konec vykořisťování pracujícího lidu církví a kapitalismem a aby pracující třída vzala osud lidstva do svých rukou a vytvořila společnost socialistickou, tak i škola naše působiti bude vždy k tomu, aby pravdy tyto vštípila do hlav svých chovanců. Lidé již jako děti musí pochopiti – jak Francisco Ferrer pravil – původ nerovnosti lidské, náboženské lži, zhoubné lásky ke kapitalistickému státu od starodávných zvyků v rodině, udržujících otroctví. Volná socialistická škola práce chce připravovat budoucnost bratrství, pokoje a štěstí, pro všechny a proto učiti bude všem pravdám, jež lidstvo vydobylo. Chce vytvořiti generaci, jež nebude již nástrojem tyranie, ale pozůstávati bude ze svobodných lidí, odhodlaných žíti ve všeobecném blahobytu a v pravé lidské solidaritě. Mimo školního vyučování zúčastní se žáci všech domácích i hospodářských prací ve škole i mimo školu. Bude to škola práce, neboť učiti bude všem důležitým oborům práce lidské. Použije dřeva, kovu, hlíny, látek, papíru, atd. Povede žáky všude, na pole, do zahrad i lesů, do dílen, továren i hutí. Ne aby se pouze dívali, ale i proto, aby v práci pomohli, pokud síly jejich stačí. Cílem naší školy bude seznámiti se pokud možno se všemi obory lidské práce a tak připravovati mládež pro budoucí socialistickou republiku, v níž bude třeba časté kontroly nad těmi, kteří by chtěli prováděti sabotáž. Děti dělnické musí býti vzdělány a vychovány tak, jak toho zájmy pracující třídy nejvíce vyžadují. Ve škole zavedena bude samospráva žáků a poskytnuta jim bude příležitost zúčastniti se veškerého života. Žáci účastni budou ve školních radách i ve školních kolektivech a tak budou spolurozhodovat o osudech školy. Tělesných trestů nebude v nižádném případě použito. Učitelé, kteří se budou snažiti proniknout v duše dětské a pochopí zcela zájmy dětí, nebudou nikdy tělesně trestati. Láslou a přátelstvím docílí toho, čeho nepodařilo se násilím a karabáči.
II. Metoda vyučovací:
Škola nezřídí se najednou, nýbrž bude se tvořiti postupně, bude zřízena prozatím pro děti obecnou školou povinné: letos otevřeny budou I.,II. a III. třída. Chovanci budou se účastniti mimo školní vyučování všech domácích a hospodářských prací v budově i mimo budovu. Vyučování bude mít formu volných rozhovorů, výkladů, přednášek, též výstav, divadel, koncertů, vycházek do živnostenských podniků, do přírody, pokusů a mechanických cviků tak organizovaných, aby chovanec co nejhlouběji a nejpevněji osvojil si látku nejen pamětí, rozumem a citem, ale aby jí i technicky dokonale ovládal.
26
V metodách bude přede všemi dávána přednost metodě samoučení: chovanci budou uváděni v situace, jež je budou samy lákat k pokusům práce. Tak budou děti vychovávány k samostatnosti.
III. Zařízení školy:
Škola bude organizována tak, aby jak možno dosažen byl cíl soběstačnosti. Chovanci vedeni budou k tomu, aby obstarávali (ovšem bez újmy na zdraví a vzdělání) všechny domácí a hospodářské práce. Ve školní budově budou též dílny pro žákovské ruční práce.
IV. Počet chovanců
Pro začátek umístí se ve škole v jednotlivých třídách po dvaceti chovancích (deset hochů a deset dívek). Celkem šedesát dětí.
27
Příloha č.2 – Druhý status školy (1922) Okresní archiv Kladno. Volná škola socialistická škola práce v Kladně. Nezpracováno, neinventarizováno.
I. Účel a cíl:
Snahou školy bude vychovávati mládež na uvědomělé členy lidské společnosti. Bude to pokusná škola a jejím úkolem bude vychovávati dítky jí svěřené tak, aby se stali lidmi, kteří by volně a samostatně myslili a pravdu i spravedlnost milovali a hájili. Volná škola práce chce připravovati budoucnost bratrství, pokoje a štěstí pro všechny a proto učiti bude pravdám, jež lidstvo vydobylo. Chce vytvořiti generaci svobodných lidí, odhodlaných pracovati ke všeobecnému blahobytu a ku pravé lidské vzájemnosti. Podkladem vyučování ve Volné škole práce budou dosavadní osnovy pro školy obecné. Volná škola práce poskytne chovancům jí svěřeným alespoň takového vzděláním, jako škola obecná. Mimo školní vyučování zúčastní se žáci všech domácích i hospodářských prací ve škole i mimo školu. Bude to škola práce, neboť učiti bude všem důležitým oborům práce lidské. Použije dřeva, kovu, hlíny, látek, papíru atd. Povede žáky všude, na pole, do zahrad i lesů – do dílen, továren i hutí. Ne, aby se pouze dívali, ale i proto, aby v práci pomohli, pokud jejich síly stačí. Cílem naší školy bude seznámiti se pokud možno se všemi obory lidské práce. Ve škole zavedena bude samospráva žáků a poskytnuta jim bude příležitost zúčastniti se veškerého dění. Tělesných trestů nebude v nižádném případě použito. Učitelé, kteří se budou snažiti proniknout do duše dětské a pochopí zcela zájmy dětí, nebudou nikdy trestati.
II. Methoda vyučovací:
Chovanci budou účastni mimo školní vyučování všech domácích a hospodářských prací v budově i mimo budovu. Vyučování bude míti formu volných rozhovorů, výkladů, přednášek, též výstav, divadel, koncertů, vycházek do živnostenských podniků, do přírody, pokusů a mechanických cviků tak organizovaných, aby chovanec co nejhlouběji a nejpevněji osvojil si látku nejen pamětí, rozumem a citem, ale aby jí i technicky dokonale ovládl. V methodách bude přede všemi dávána přednost methodě samoučení. Chovanci budou uváděni v situace, jež je budou samy lákat k pokusům práce. Tak budou děti vychovávány k samostatnosti.
III. Zařízení školy
Škola nezřídí se najednou, nýbrž bude se tvořiti postupně. Bude přístupna dětem obecnou a měšťanskou školou povinným. Bude to pokusná škola o dvou etapách. Stupeň nižší obsahuje
28
I.-V. školní rok. O stupni vyšším VI.-VIII. školním roku bude jednati další samostatné podání. Odpovědným správcem školy jest Čeněk Janout, mající řádnou způsobilost, další učitelé jsou Jaroslav Hladký, Jan Hostáň a František kupka, rovněž se řádnou způsobilostí. Škola bude organizována tak, jak možno dosažen byl cíl soběstačnosti. Chovanci vedeni budou k tomu, aby obstarávali (ovšem bez újmy na zdraví a vzdělání) všechny domácí a hospodářské práce. Ve školní budově budou též dílny pro žákovské ruční práce.
IV. Počet chovanců:
Pro začátek umístí se ve škole v jednotlivých třídách po dvaceti chovancích (deset hochů a deset dívek).
29
Příloha č. 3 Děti Volné školy práce: Prvosenky. Kladno 1923.
DĚTI VOLNÉ ŠKOLY PRÁCE V KLADNĚ PRVOSENKY. Kniha tato vytištěna byla v knihtiskárně J. Šnajdra v Kladně v červnu 1923. Všechny štočky zhotovila „Polygrafia“ v Praze II.
O NÁS. Za učitelský sbor: J. Hostáň Když se zvědavé slunko dívalo do oken všech čtyř tříd Volné školy práce v Kladně, často nevědělo, kde spočinout očima nejdříve. Tu v jedné třídě tančili a zpívali, v jiné modelovali slony a ptáky, v jiné vystřihovali, šili na panenky a dělali pro ně celé pokojíčky a jinde si hráli na školu, četli si o ptácích, o hvězdách a o cizích zemích, psali si do památníčků a přednášeli své básně. Už už mělo slunečko jít po nebi dále, ale tu právě se zadívalo do sálu s jevištěm. A tam se, panečku, hrálo divadlo, víly se točily kolem malé dívčinky a proměnili ji v květinu! Pak chtělo také slunečko se podívat do kuchyně, kde děvčata vařila pro všecky děti kakao, a ještě chtělo vidět chlapce u kupeckého krámu, jak prodávají, kupují, počítají peníze a smlouvají, a také je chtělo vidět, jak pracují s hoblíky, pilníky a pilami v dílně, ale to už nemělo času. Políbilo tedy všecky naposled zlatým paprskem a zmizelo. Ale teď se zase stýskalo dětem po sluníčku. Už se jim tak nedařila práce, když ono se na ně nedívalo! »Ven, ven chceme«, říkaly jejich oči a také ústa prosila učitele: „Ven pojďte, ven!« A tak tedy šli na zahradu. Zahradník vyšel ze skleníku, usmál.se na ně a rozdělil jim práci. Jedni měli plíti v pařeništi a jiní na záhonech, někteří měli zalévat, zemi přesévat a kameny odvážet. Po práci si děti mohly hrát v boudě z větví a prken nebo se vykoupat v nádrži. Ale i teď je slunečko lákalo a zvalo do světa. Co dělat? Pohrály si, vykoupaly se - a šly. Ptáci jim cestou zpívali, stromy lesů jim šuměly nad hlavami, květiny u cesty zářily všemi barvami a u potoka bylo tolik krásy, že se od něho dětem nikdy nechtělo. Však nebylo vždycky tak pěkně. Někdy také pršelo. Obloha plakala, cesty rozmokly, vítr hučel v korunách stromů a slunce se ani neukázalo. Teď byl konec výletům! Ale děti toho už nelitovaly. Ve škole měly barviček, tužek a per kolik potřebovaly a těmi na papíře vykouzlily si svět ještě krásnější, než jaký viděly oknem. Tu pod štětečkem rostla obloha se sněhobílými obláčky a v ornamentu zářilo kytiček jako na nejkrásnější lučině. A nad horami krajinek stálo slunečko nesmrtelné, nikdy nezapadající. Také básníci v koutečku snili o takové kráse, psali básničky, do každého veršíčku vplétali květiny, ptáky a slunce, stačilo jen dát je dohromady - a byla z toho tahle knížka.
PŘILÉTLO JARO. R. Mladá, 12 l. Smyslilo si malé pacholátko Jaro, že se podívá také k nám, do našeho kraje. Zavolalo si všechny ptáčky a pravilo: „Moji milí zpěváčkové, poletíme zase do naší vlasti. Přineste mně květinky a sami také každý do zobáčku jednu květinku vezměte a poletíme ! (Ptáčkové s radostí uposlechli rozkazu malého pacholátka Jara. Div jej kvítím nezanesli. Jaro nabralo do
30
klína květin a každý ptáček do svého zobáčku také jednu květinku vzal. Jaro zavolalo ještě na jižního větříka a nařídilo mu, aby je provázel. Pak rozepjalo svá zlatá křidélka a dalo se v let. Všichni ptáčkové následovali jeho příkladu. V předu létlo Jaro jako malý vůdce a vzadu zase letěl jižní vítr jako ochránce. Letěli dlouho, dlouho, už i moře přeletěli a ještě dalekou cestu před sebou měli. Vítr často přilétl k Jaru, zlaté vlásky mu počechral a zase se vrátil. A zase letěli, letěli, až přilétli do našeho kraje. Všichni se zaradovali. Ptáčkové počali stavět hnízda a zpívali si při tom vesele. Jaro vše posilo krásnými květy, kterých z jeho klínu neubývalo. Děti si kvítí trhaly a pletly si věnečky na své hlavičky. Při tom si vesele zpívaly a jásaly: „Přilétlo Jaro!“
JARO LETÍ. R. Mladá, 12 l. Jaro k nám letí, pojďte ven děti vyběhněte ze světnice, shoďte s hlavy beranice. V lese máte dosti kvítí, můžete již věnce víti, ptáčkové vám budou zpívat, slunečko se bude dívat. JARO. A. Černá a M.Šímová, 10 l. Letí jaro, letí, radujme se, děti, má modrá očička, jako pomněnečka a rudé tvářičky, jako dvě růžičky; letí jako obláček, doprovází je ptáček.
SKŘIVÁNEK. S. Janoutová, 9 l. Skřivánek lítá nad poli, písničku sobě šveholí; šveholí pěkně vesele, vždyť je dnes jarní neděle.
31
SLUNCE SE VRÁTILO. M. Šímová, 10 l a S. Janoutová, 9 I. Slunce krásné, slunce je tu, louka bude zase v květu, budeme se radovat, a vesele tancovat. Všechno veselí se s námi. vždyť je slunce nad horami, všechno v poli volně dýše, slunce stoupá výš a výše. Jak tak volně slunce stoupá, vše se v ranní rose koupá, skřivánek si zapěje, hrdlička se zasměje. Rozleje se ranní záře, i nám uzardí se tváře. Včely už se probudily, aby z květin šťávu pily. Na lučině vzrostla travička na ní popásá se kravička; moucha bzučí při letu, naše slunce už je tu. DĚTSKÉ RADOVÁNKY V HÁJI. K. Huml. 9 L Začínalo jaro. Děti se radovaly z každého kvítku a tančily okolo stromů. Malé děti si hrály na myšku a kocoura. Lidé se dívali na ty malé caparty. — I staří lidé se radovali. Kdykoliv někdo šel okolo, zasmál se. I housátka štěbetala, jako by slavila máj.
JARO S. Janoutová, 9 l. Přišlo jaro do háje, rozházelo lilie; v háji každý zastaví se a té kráse podiví se. V háji směje se hrdlička, hlas tam slyšeti slavíčka; na topolu špaček sedí, i ten na to pyšně hledí.
32
J A R O. A. Černá, 10 I. Jaro přišlo k nám, kvítí dalo nám. Děvčata si zpívají a vesele tancují. Když se večer stmívá, skřivánek se skrývá, aby ráno na úsvitu opět zpíval písně světu.
J A R O. F.Zíka, 10 l.. Slunečko již vyšlo, po obloze pluje, ozařuje stráně, lesy, zahrady a sluje. Stromy se již zelenají, květinky již kvetou, na zelené louce děti věnce pletou.
BOJ VESNY SE ZIMOU. Divadlo o 3 jednáních. - Napsaly: R. Mladá, 12 L a B. Svěrková. III. Osoby: Vesna. — Zima. — Severák. — Jižník. — Východník. — Západník. — Sasanka. — Podléška. — Sedmikrása. — Mařenka. I. (V přírodě. V pozadí les a hory. Vchází Vesna a za ní květiny.) Vesna: Dnes je první jarní den. — Měla bych již převzíti vládu od královny Zimy. Vím však, že to se Zimou tak lehce nepůjde, neboť je zlá a mocná a s trůnu sestoupiti chtít nebude. (Vejde Zima.) Zima: Hle, hle, ty jsi zde, princezno Vesno? Právě tě hledám. Vesna: Co ode mne žádáš, královno Zimo? Zima: Abys šla se mnou do mého hradu. Vesna: Jak si přeješ. (Odcházejí. Na jeviště vejdou větrové, synové Zimy.) Severák: Bratře, co myslíš, povede se naší matce lest, kterou uchystala princezně Vesně? Západník: Myslím, že ano, neboť matka se obelstíti nedá. (Povšimnou si květin.) Severák: Hle, zde jsou květiny, které Vesna zde zanechala. Co s nimi učiníme? Západník: Nejlépe uděláme, začarujeme je v kameny.
33
Severák: Ano, tak učiníme. (Počnou čarovati.) Květiny, květiny prokleté buďte v kameny zakleté. — (Květiny zkamení.) Západník: Ha, to by se Vesna podivila kdyby uviděla své květiny. Severák: Bratře, pojďme se podívat, co dělá Vesna. (Odejdou.) (Opona spadne.)
II. (Vstoupí Vesna se Zimou) Vesna: Již vím, královno Zimo, s jakým úmyslem mne přivádíš do svého hradu. Chtěla jsi mne uvěznit. Moji sluhové, jižní a východní vítr mně o tom pověděli. To se však nestane. Zimo, budeme spolu zápasiti. Kdo vyhraje, bude panovati, ač právem mám panovati já. Zima: Učiním ti po vůli, Vesno, ale povolám si na pomoc své syny větry. Vesna: Já též. Zima (volá na své syny): Moji synové, bujní větrové, spějte ke mně hned, přes ten širý svět. (Na jeviště vběhnou synové Zimy.) Severák: Co poroučíš, matko? Zima: Abyste mi pomohli s Vesnou zápasiti. Vesna (volána své větry): Moji sluhově, věrní Větrové, spějte ke mně tuto chvíli, zápasit pomozte mi. (Na jeviště vejde Jižník a Východník) Východník: Co poroučíš, princezno Vesno? Vesna: Pomozte mi zápasiti! Jižník: Jak poroučíš. (Počnou zápasiti. Zdá se, že Vesna podlehne, však vtom Vesna šlehne Zimu čarovným proutkem a Zima se skácí.) Vesna: Již jsem vyhrála a budu panovati. Však mi to dalo dosti práce. (Opona spadne.) III. M a ř e n k a (vejde na jeviště): Ó, jak je dnes krásně! Jistě se už vrátila Vesna. Musím ji uvítati. (Přednáší):
Přijde. Vesna asi, přijde zase k nám, já ji svými písničkami nejdřív uvítám. Zazpívám jí o kachně, která plula na vodě, zazpívám jí o oslíčku, co se pase na trávníčku.
34
Zazpívám jí o vrabečku, o včeličce, o srnečku, tak ji uvítám. A ten malý ptáček v křoví písničku mi krásnou poví, tu jí zazpívám. (Složila S. Janoutová. 9 l.) Mařenka (po chvilce): Kdyby se mi tak objevila Vesna, tak ráda bych ji viděla. To se však asi nestane. Vesna (vejde): Co zde hledáš, dívenko? Mařenka: Chtěla jsem si natrhati květinky a náhodou jsem zašla až sem, krásná paní. Vesna: Dívenko, přála sis vidět Vesnu, slyšela jsem tvé přání. Věz, že já jsem Vesna a proto přicházím k tobě, abys mne spatřila. Mařenka: Hle, jaké zde máte kameny, podobné květinám. Vesna: Ach, vždyť jsou to mé květinky; zajisté je Zima zaklela. (Vejdou Severák a Západník.) Severák: Zima ne, Vesno, ale my sami jsme je začarovali. Vesna: Ach, vy zlí větrové, co vám mé květinky udělaly, že jste je zakleli? (Napřáhne na větry čarovný proutek. Větrové odejdou.) Vesna: Co si počnu se zakletými květinkami? Však již vím! Zavolám své větry, ti mi pomohou. (Volá na větry):Moji sluhové, věrní druhové, spějte ke mně hned, přes ten Širý svět. (Na jeviště vběhnou větrové.) Východník: Co poroučíš, princezno Vesno? Vesna: Abyste mi pomohli květiny kouzla zbaviti. Jižník (podá Vesně proutek): Vesno, tento proutek zbaví květiny kouzla; Šlehneš-li je tímto proutkem, ihned oživnou. Vesna: Odejděte, větrové, přesvědčím se o pravdě vašich slov. Mařenka: Princezno Vesno, umějí květiny také mluviti? Vesna: Ovšemže, ale rozumím jim jen já. (Šlehne květiny proutkem a ty se hned vzpřímí.) Podléška: Díky tobě, dobrá princezno Vesno, že jsi nás vysvobodila. Mařenka: Princezno, proč rozumíš řeči květinek jen ty a obyčejný člověk, jako jsem já, nikoli? Vesna: Kdyby každý rozuměl řeči květin, trhali by je lidé jen pro zábavu, aby jim květiny něco povídaly. Ty jsi však dobré dítě, tebe naučím řeč květin znáti. Vím, že květinkám neublížíš a jinému o tom nepovíš. Mařenka: Jsem velmi ráda, princezno že mne naučíš znáti řeč květinek a slibuji, že o tom nikomu nepovím. Vesna: Ať toto dítě rozumí, co květiny promluví! Nyní rozumíš řeči květin, Mařenko, a já myslím, že o tom nikomu nepovíš. Slíbila jsi to hned prve, snad dodržíš slib? Mařenka: Ano, slib dodržím, princezno Vesno. Vesna: Nyní oslavíme s mými květinkami a větry Východníkem a Jižníkem vítězství. (Volá na větry.) Moji sluhové, věrní druhové, spějte ke mě v tuto chvíli, uběhněte krokem míli! (Na jeviště vběhnou větrové.) Jižník: Zde jsme, princezno Vesno. Východník : Již víme, princezno, proč jsi nás volala. Abychom oslavili tvé vítězství.
35
Mařenka: Princezno Vesno, mohu s vámi také zpívati? Vesna: Ovšem, můžeš. (Počnou zpívati.)
Vesna k nám přijela, Vesna je tady, ptáčkové líbezně zpívají všady. Všude voní samý květ, raduje se celý svět. Slunečko zas pěkně hřeje, na Vesnu se mile směje.
…
36
Karel Janout 12 let – Vodník
…
37
Příloha č.4
a) Budova SZŠ a VZŠ Kladno v Havířské ulici (duben 2007)
b) Budova SZŠ a VZŠ Kladno v Havířské ulici (duben 2007)
38
c) Budova SPŠ Kladno (květen 2007)
d) Budova SPŠ Kladno (květen 2007)
39
Příloha č.5 Učitelé školy (Homolková, Libuše: Volná škola práce v Kladně. Kladno 2002, str. 64-68)
František Náprstek František Náprstek se narodil dne 8.září 1877 v Kladně jako třetí z dvanácti dětí chudého krejčího. Již jako student učitelského ústavu patřil mezi pokrokovou mládež. Od 1.září 1896 nastoupil jako učitel na první obecnou školu u Floriána v Kladně. Od počátku působení na této škole se pro kritiku tehdejší společnosti a kritiku školství Rakousko – Uherska dostává do konfliktu s ředitelem školy a některými členy učitelského sboru. V té době navštěvuje redakci kladenské Svobody v Zádušní ulici, v domě u Kostků. Uveřejňuje články v pražských a kladenských časopisech. Je členem kladenského Sokola. Pro kritiku poměrů je přeložen do Chyňavy. Zde vyučuje devět let. Zápas o všeobecné hlasovací právo vyvolal, v bouřlivém roce 1905, i v Chytavě manifestace a shromáždění, na kterých se Náprstek aktivně podílel. Na základě udání týkajících se těchto aktivit byl přeložen do Chýně s podmínkou, že nebude politicky činný. Když se pak v roce 1909 otevírala škola v Rozdělově, bylo Náprstkovi nabídnuto, vzhledem k pedagogickým schopnostem, místo učitele. Náprstek místo přijal. Zde se opět zapojil do politického života a pod pseudonymem Rozdělovský se stal členem sociálně-demokratické strany. Zajímal se o literární dění. Přispěl k založení lidové knihovny v Kladně, byl jejím prvním knihovníkem. Od roku 1910 působil společně s Antonínem Zápotockým v redakci Svobody. Přinášel články politické, beletristické, ale i divadelní kritiky. V roce 1919 vychází knižně jeho dílo „Henrik Ibsen – tvůrce moderního světového názoru“. V tomto roce se Náprstek také stal společně s Janoutem zakladatelem a učitelem Volné školy práce v Kladně. Důležitý je jeho spis „Chceme socialistické školství v ČSR“, vydaný v roce 1920, obsahující kritiku rakouské školy a základní principy, na kterých má být budována kladenská Volná škola práce. Náprstek napsal také stati „O českém učitelstvu“ a knihu „Psychologie a život“. Volnou školu práce musel po krátké době z politických důvodů opustit, neboť byl zatčen, souzen a suspendován. Jeho rodina se ocitla bez prostředků, po propuštění z vězení byl určitou dobu také bez práce. Později mu bylo nabídnuto místo učitele v Odlochovicích, následovaly Nehvizdy, Beroun. Zde ukončil svoji pedagogickou činnost a vrátil se na odpočinek do Rozdělova. V roce 1945 vydal vlastním nákladem brožuru „Krvavé boží tělo v Kladně 1889“. V roce 1946 píše báseň o Kladně s názvem „Z hlubin věků na světlo dějin“. Po ukončení 2. světové války pracuje aktivně v kladenské školní radě, spolupracuje s místní knihovnou a je činný v družstvu „Bratrství“. Zemřel 28.1.1955 a je pochován na hřbitově v Rozdělově.
Čeněk Janout Čeněk Janout se narodil v roce 1888. Původně se vyučil pekařem, až později se dostal na studia. Právě pro svou praxi měl blízko k dílnám, továrnám, ale i pracujícímu lidu. Stal se společně s Náprstkem spoluzakladatelem Volné školy práce, kde učil po celou dobu její činnosti. Byl členem Spolku přátel Volné školy práce v Kladně a vykonával zde také funkci správce školy. Snažil se o stavbu vlastní školní budovy. Zemřel v roce 1965.
40
Jan Hostáň Narodil se 2.června 1898 v Brzicích u Chvalkovic na Náchodsku v učitelské rodině. Reálné gymnázium vystudoval ve Dvoře Králové nad Labem. V roce 1916 narukoval do 1.světové války. Po návratu z fronty v roce 1918 začal studovat medicínu na vysoké škole. Studia opustil z finančních důvodů po dvou letech a poté absolvoval studium na učitelském ústavu v Praze v Panské ulici. Pedagogickou praxi začínal v Záluží u Mostu. Zde žil mezi horníky, poznal jejich těžkou práci i osudy těchto lidí. Pořádal pro ně kurzy češtiny. Zde napsal první básně do novin a časopisů. V září roku 1921 nastoupil jako učitel na inzerát do Volné školy práce v Kladně. Zde učil až do roku 1927. V době svého působení na této kladenské škole vydal knihu pohádek s názvem „Kladivo, srp a pero“. Tyto tři symboly byly také zobrazeny v razítku školy. Často publikoval pod pseudonymy Faun či Franta Harcov. Od září 1927 působil Hostáň na několika školách. V roce 1932 přišel do redakce Státního nakladatelství v Praze, pracoval zde jako kritik, redaktor a propagátor knih. V době okupace byl několikrát vyšetřován a přeložen na měšťanskou školu. Byl vězněn na Pankráci, odkud byl osvobozen 9.května 1945. Na svoje uvěznění vzpomíná v básni s názvem „Vzpomínka“. Vrátil se do Státního nakladatelství v Praze, kde pracoval nejprve jako správce, později jako jeho vrchní ředitel. Přednášel o dětské literatuře na odborných učilištích a v knihovnických kurzech. Od roku 1951 až do svého důchodu byl ředitelem školy v Praze Michli. Bydlel na Spořilově v domečku plném knih, Sekorových ilustrací a encyklopedií. Po odchodu do důchodu byl stále aktivní, chodil na besedy mezi rybáře, sportovce, pomáhal redakčním radám školních časopisů, zajímal se o činnost školních družin, klubů. V roce 1961 mu kladenští radní udělili čestné uznání a pamětní plaketu ku příležitosti 400. výročí založení Kladna, za příkladnou práci ve Volné škole práce. Hostáň rád vzpomínal na svoji práci v kladenské pokusné škole a přijížděl sem prakticky až do své smrti v roce 1982. Pravidelně navštěvoval rodinu paní učitelky Věry Povondrové v Kladně, které také pomáhal při přípravě pomůcek pro děti dyslektické třídy na 12.ZŠ v Rozdělově. Ostatní učitelé školy Volnou školou práce v Kladně prošla celá řada učitelů. Archivní materiály se však u většiny z nich omezují pouze na zmínku o tom, že ve škole učili. Působili zde například učitelé František Kupka, Jaroslav Hladký, Bohumil Šefl, Václav Pekárek, Prokop Koudela, Václav Chmelíř, František Martínek, Václav Klabík, Josef Líska, Růžena Malá, Antonie Nejedlá, Oldřich Kučera, Otakar Staněk a Antonie Panýrková.
41
ANOTACE
Bakalářská diplomová práce se zabývá institucí Volné socialistické školy práce na Kladně. Jejím cílem je zmapovat historii této výjimečné instituce z dvacátých let minulého století od těžkostí při jejím zakládání až po její oficiální zrušení. Zabývá se také cílem, který si představitelé školy vytyčili a kterého se na škole snažili dosáhnout.
My bachelor diploma paper deals with the Institution of Free socialist school of work in Kladno. Its purpose is to chart the history of this exceptional institution from 20th years of the last century and from the period of the difficulties of its foundation till its oficial cancel. The paper also deals with the aim, that the representatives of the school marked out and tried to achieve.
42
