Volejbalová Dřevěnice a další významné turnaje

ZKV_A3.7 Volejbalová Dřevěnice a další turnaje

Vrbenský

Konečná verze – 13. 9. 2015

Volejbalová Dřevěnice a další významné turnaje První ročník volejbalového turnaje v Dřevěnici1 uspořádal volejbalový odddíl místního Sokola 15. srpna 1954 na čtyřech kurtech proti Rychtě a startovalo 16 družstev. Jak ukázala budoucnost, byl to základ, ze kterého vyrostla popularita, obliba a současný věhlas dřevěnického turnaje. Zakladateli dřevěnického turnaje byli Josef Kraus, Jiří Sůva, Jiří Šimánek a Jiří Štál, ke kterým se v krátké době přidali Oldřich Lukavec, Jaroslav Bucek, Luboš a Miloš Krausovi, František Munzar a s nimi postupně na dvě stě dalších obětavých organizátorů zatím uskutečněných 62 ročníků. Prvním ředitelem turnaje byl Jiří Štál, v roce 1970 jej vystřídal Oldřich Lukavec a od roku 2002 tuto funkci vykonává Luboš Kraus. A37-1

A37-2 Jeden ze zakladatelů a první ředitel Volejbalové Dřevěnice Jiří Štál.

V 60. letech letech se postupně budovaly další kurty, v roce 1966 byly do turnaje zařazeny kromě žen a mužů také kategorie dorostenců a dorostenek. Také se poprvé hrálo ve dvou víkendech a od roku 1968 již o třech po sobě jdoucích nedělích (soboty byly až do roku 1970 pracovní). Od roku 1968 je vyhlašována turnajová Miss … V 70. letech zažívala Volejbalová Dřevěnice své nejlepší ročníky co se týká zájmu družstev. V roce 1970 přibyla kategorie veteránů nad 40 let a 28. července 1972 byla slavnostně otevřena nová klubovna, za jejímž vybudováním stálo 5.000 brigádnických hodin, odpracovaných v době volna místními nadšenci. O turnaj se začala zajímat masmedia, několik pořadů dokonce natočila i Československá televize. V roce 1974 byly vybudovány kurty číslo 9 a 10 a začalo se hrát i na dvou kurtech v Radimi. V roce 1977 bylo vybudováno osvětlení kurtů číslo 1 a 2, které umožnilo hrát dlouho přes půlnoc. Rekord zatím drží finálový zápas II. třídy mužů (krajský přebor), který skončil předáním cen po třetí hodině ranní v neděli a až do konce byl kurt číslo 2 obsypán snad dvěma stovkami diváků. V 8 hodin se pak ozvaly píšťalky rozhodčích znovu, to již při dalším nedělním programu. Na snímku z roku 1973 odleva hráči RH Praha (vítězové prestižní I. třídy), za Milanem Čudou jejich trenér Karel Brož z vítězného týmu veteránů Starého Ostrova a sním dále Evžen Krob, Jaromír Paldus, Josef Smolka st., Ladislav Synovec, Josef Šorm a „Dědek“ Jiří Těšitel. A37-3

V těchto letech nebylo jediného volejbalového reprezentanta, který by důkladně nepropotil své tričko na místní antuce a Volejbalová Dřevěnice se pro většinu týmů stala přípravou pro nadcházející soutěžní sezonu. V roce 1979 se na turnaji představila část RD mužů ČSSR v přípravě na ME ve Francii. Z těchto let se také datuje již třetí turnajová hymna na melodii hitu „Santa Lucia“ (pro 50. ročník turnaje v roce 2003 ji na kompakt nazpíval Dan Hůlka). A37-4 Vítězové 26. ročníku turnaje v roce 1979 – reprezentanti ČSSR. Zleva stojí Sirvoň, Tomáš, Petlák, Stačo a Vondrka, dole zleva P. Valach, Řeřábek a Šmíd.

V 80. letech přibylo osvětlení dalších dvou kurtů a průběžně bylo vylepšováno sociální zázemí a funkčnost celého narůstajícího areálu. Samostatnou zmínku si zaslouží 34. ročník turnaje v roce 1

Dřevěnice – východočeská vesnička s cca 230 obyvateli, vzdálená 8 km od Jičína a 9 km od Nové Paky, kraj Královéhradecký.

1


Vrbenský


1987. Především diplomatickým úsilím Jiřího Štála získala Volejbalový Dřevěnice patronát Mezinárodního olympijského výboru. Nad areálem vlála vlajka se šesti kruhy a na kurtech se sešlo neuvěřitelných 589 družstev, což představovalo přítomnost okolo 4.700 volejbalistů. Počet obyvatel Dřevěnice byl v těchto dnech dvacetinásobný! Pro pořadatele i účastníky to byl mimořádný zážitek, vykoupený však menším počtem sehraných zaápasů u většiny účastníků. Družstav, která se nekvalifikovala dál ze základních skupin sehrála pouze 2 utkání na jeden set a začínalo se od stavu 5:5 (hráno ještě do 15 míčů). Přítomen byl i zástupce MOV prof. Vladimír Černušák ze Slovenska, který pořadatelům předal pohár. Mimochodem, přijel s prázdnýma rukama a ten pohár mu dřevěničtí museli zapůjčit … Turnaj se stal oblíbeným dostaveníčkem našich bývalých volejbalových legend a chybět nemohli ani krajané Karel Paulus (nalevo) a Josef Šorm (napravo) - oba s volejbalem začínali v nedaleké Bílé Třemešné. Na snímku s nimi Jirka Ebert, který dodnes tradici účasti na Dřevěnici ctí a naučil na ní jezdit i svého přítele, herce Josef Dvořáka. A37-5

Přišla „sametová revoluce“, s ní mnohé společenské změny, poznamenané poklesem zájmu o sportovní aktivity. Otevřely se hranice, začalo se cestovat do světa a tradiční termín konání Volejbalové Dřevěnice srpen – začal být nevýhodou. Začalo ubývat počtu startujících - od zmíněné pětistovky až na současnou polovinu, tedy na nějakých 250 družstev. Také systém financování tělovýchovy a sportu doznal podstatných změn a pořadatelé museli začít pracovat se sponzory, což není jednoduchá záležitost! V roce 1995 byla otevřena kategorie smíšených družstev (4 muži a 2 ženy) a u příležitosti stého výročí světového volejbalu se v rámci turnaje uskutečnila exhibice bývalých representantů - divácky i společensky velmi atraktivní záležitost. Na konci tisíciletí se turnaj začal velmi dobře prosazovat propagačně a to zásluhou přímých přenosů finálových zápasů elitní třídy mužů Českou televizí. A37-6 Jeden ze dvou týmů bývalých reprezentantů, kteří se utkali v turnajové exhibici v roce 1995 v dresech s nápisem 100 let světového volejbalu. Zleva Ebert, Petlák, Vápenka, Lenert, Krebs a Mikunda.

V letech 1995-99 získalo 7 vítězství v prestižní kategorii mužů hráčské uskupení pod názvem německého VfB Marktredwitz, kde se usadili a žijí Milan Černoušek s Pavlem Barborkou. Na Dřevěnice se vždy posílili bývalými spoluhráči z reprezentace – jak je patrné na vloženém snímku z konce 90. let. Zleva jediný německý hráč H. Rahn, M. Hadrava, P. Bláha, M. Černoušek, ještě dorostenec Martin Lébl a P. Barborka. Před „Dědkem“ Bláhou Šárka Barborková, která v letech 2010-11 oblékala reprezentační dres ČR. A37-7

Patronát nad jubilejním 50. ročníkem Volejbalové Dřevěnice v roce 2003 převzal ČVS a dvoučlenná delegace pořadatelů (Luboš Kraus a Václav Nidrle) byla v doporovodu místropředsedy CEV Dr. Jana Hronka přijata v pražském hotelu Hilton předsedou MOV Dr. Jacquesem Roggem. Při turnaji ve Dřevěnici pak byla oceněna trojice ještě žijících zakladatelů turnaje (J. Štál, J. Sůva a J. Šimánek) a jeho tehdejší i současní „tahouni“ L. Kraus a V. Nidrle. Díky dotaci MŠMT byla v roce 2004 zbourána chátrající klubovna z roku 1972 a vystavěna nová, od roku 2006 doplněná o ubytovnu a turnajovou ředitelnu v patře. V roce 2004 turnaj poprvé navštívil prezident ČR p. Václav Klaus, který turnaj ve funkci prezidenta navštívil celkem pětkrát a navštěvuje dál. V roce 2008 prověhl turnaj pod patronací Českého olympijského výboru (ČOV), v letech 2010-11 byly zrekonstruovány kurty 1-4. 2


Vrbenský


Mimořádně významným se stal rok 2013, ve kterém oslavil 90 let existence Sokol Dřevěnice a k oslavám přispěl jubilejní 60. ročník Volejbalové Dřevěnice – největší chlouba místní sokolské TJ. Slavnostního zahájení turnaje se zúčastnili předseda ČOV p. Jiří Kejval a předseda ČVS Dr. Zdeněk Haník, v jeho průběhu vlála nad areálem vlajka ČOV a kromě přenosů ČT z turnajových bojů proběhl i televizní pořad, věnovaný historii Volejbalové Dřevěnice s mnoha rozhovory s pamětníky z řad pořadatelů, hráčů i celebrit, které turnaj pravidelně navštěvují. V roce 2013 oslavili pořadatelé ještě jeden významný úspěch: po dlouhém a obtížném jednání se podařilo TJ Sokol Dřevěnice odkoupit veškeré pozemky, na kterých jeho volejbalový areál stojí a mohou jej nyní provozovat již výhradně k „obrazu svému“. Na konci každého roku se v Dřevěnici koná společenská událost - Poslední smeč s vyhodnocením uplynulé volejbalové sezony místního Sokola. Poslední smeč roku 2015 bude věnována již zdárně ukončenému 62. ročníku Volejbalové Dřevěnice a dalším zápisem do volejbalové kroniky, která má již 48 dílů! S Volejbalovými Dřevěnicemi se loučíme přehledem vítězů prestižní třídy mužů a trojicí snímků, zachycujících každoroční turnajovou atmosféru a nepotřebující žádný komentář. A doporučujeme navštívit turnajovou fotogalerii na www.volejbalovadrevenice.cz! A37-8 + A37-9 + A37-10

A37-11

Přehled vítězů Volejbalové Dřevěnice prestižní kategorie - I. třídy mužů 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966

Vítěz Jiskra Rybitví Sokol Dřevěnice Sok. B. Třemešná Jiskra Jablonec Spartak Vrchlabí Dukla Kolín Dukla Kolín Dukla Kolín Loko Liberec Dukla Kolín Jiskra Jablonec RH Praha Potrubí Praha

14.

1967

15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974

Roč.

Rok

Roč.

Rok

22. 23. 24. 25. 26. 27. 28, 29. 30. 31. 32. 33. 34.

1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987

RH Praha

35.

1988

Dukla Jihlava RH Praha RH Praha Dukla Liberec RH Praha RH Praha Dukla Liberec

36. 37. 38. 39. 40. 41. 42.

1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995

3

Vítěz Jiskra Jablonec Dukla Liberec RH Praha RH Praha ČSSR "A" VŠ Praha VŠ Praha Vítkovice Dukla Liberec RH Praha Dukla Liberec Dukla Liberec ČSSR "B" Aero Odolena Voda Gottwaldov SK Zlín SK Zlín VSC Zlín VfB Marktredwitz VSC Zlín VfB Marktredwitz

Roč.

Rok

Vítěz VfB Marktredwitz VfB Marktredwitz VfB Marktredwitz VfB Marktredwitz VfB Marktredwitz Spartak Perštejn Krajánci+Perštejn VK Č. Budějovice Dukla Liberec Volleyb.cz Kladno Toulouse - Francie Humři Perštejn Humři Perštejn

43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55.

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

56.

2009 VK Karbo Benátky

57. 58. 59. 60. 61. 62.

2010 2011 2012 2013 2014 2015

Errea Via -Volley Lhota p. Libčany Humři Perštejn VK Benátky Humři Perštejn Humři Perštejn


Vrbenský


Volejbalová Dřevěnice je právem považována za Mekku českých volejbalových nadšenců a díky svému rozsahu a zájmu médií vyčnívá nad řadou dalších tradičních turnajů, z nichž některé mají tradici delší než dřevěnický turnaj. Staly se nedílnou součástí volejbalové historie jednotlivých regionů a není v silách autorů této monografie všechny dohledat a popsat – přestože by si to jejich pořadatelé i účastníci také zasloužily. Pokusme se alespoň nejznámější z nich připomenout. Byly to Velké ceny: VC Brna a VC Prahy, VC Karlovarského porcelánu ve Staré Roli, VC Orlického průmyslu v Ústí n. Orlicí nebo VC Šumavy v Klatovech. Memoriál Z. Calábka v Přerově, Memoriál M. Maška a Polabský pohár v Čelákovicích, Pohár Bílých Karpat v Bojkovicích, Pohár Hané v Troubkách n. Bečvou, Pohár Vysočiny v Jihlavě, Prvomájový turnaj v Kralovicích, Posvícenský koláč v Rakovníku, Chlumecké volejbalové léto v Chlumci n. Cidlinou, Perštejnské Řezáčovo léto v Perštejně n. Ohří, Vranovské léto ve Vranově nad Dyjí, Mikulášský turnaj v Kraslicích, turnaje v Hodslavicích, Lupenici, Metylovicíh (Memoriál M. Čupy a M. Bílak), Radčicích, Raškovicích (Memoriál J. Saláta mužů, Beskydský pohár žen) a desítky dalších s historií starší 50 let. Více se ještě zmíníme o dvojici turnajů nejstarších – VC Prahy a VC Brna, které mají své počátky v Mistrovství Prahy (první zmínky z roku 1922), resp. Mistrovství Brna s premiérou v roce 1926. V obou případech se jednalo o turnaje otevřené a titul „mistra“ Prahy či Brna si mohl z české a moravské metropole odvézt jakýkoli „venkovský“ tým. V roce 1953 došlo k přejmenování těchto turnajů na „Velké ceny“ a spolu s VC Bratislavy patřily u nás k nejprestižnějším. Velká cena Prahy Prvním pořadatelem Mistrovství Prahy byla pravděpodobně pražská YMCA a víme, že v letech 1922 a 1923 získali prvenství vysokoškoláci ze Strakovy akademie. První ročník Velké ceny Prahy se uskutečnil v říjnu roku 1953 a jeho pořadatelem se stala sekce odbíjené MV TVS (předchůdce MV ČSTV). Startovala v něm zatím jen družstva dospělých a muži ve dvou výkonnostních třídách. Celkový počet účastníků nebyl dohledán, ale známe první vítěze: v 1. třídě mužů zvítězila ÚDA Praha, ve 2. třídě PDA Plzeň (rovněž vojáci z Plzeňského domu armády), v kategorii žen to byl Tatran Baraba (od roku 1956 T. Střešovice). Druhý ročník VCP, který se uskutečnil ve dnech 16. a 17. října 1954 na 9 pražských sportovištích, byl tiskem prezentován jako největší turnaj v dějinách odbíjené. Sjelo se na něm celkem 198 družstev z Čech a Moravy (164 dospělých, 34 dorostu) a dalších 32 družstev bylo odmítnuto z důvodu doručení přihlášky po termínu. Družstva dospělých byla opět rozdělena do dvou výkonnostních tříd, v 1. třídě zvítězili muži Spartaku ČKD Stalingrad a ženy Slavoje Odívání Praha, ve 2. třídě muži Slavoje Plzeň Masný průmysl a ženy Slovanu Státní banka Praha. V kategorii dorostenců Dynamo Praha, vítěz kategorie dorostenek nebyl dohledán. A37-12 Titulní list bulletinu III. ročníku VC Prahy.

Ve dnech 19. až 21. října 1956 proběhla na Zimním stadionu pražské Štvanice Mezinárodní VC Prahy mužů a žen za účasti dvou výběrů Prahy, Budapešti a Varšavy. V obou kategoriích zvítězila naše „Áčka“, složená z hráčů a hráček širšího výběru státní reprezentace. V mužích to byli: Josef Brož, Fejfar, Humhal, Kedles, Kemel, Malý, Musil, Paldus, Paulus, Purnoch, Synovec a Tesař (trenéři J. Kozák a B. Chvála), v ženách Halásková, Holá, Holubová, D. Křížová, Ligová, Matalíková, Moravcová, Šindelářová, Špelinová, Štaudová, Štefflová a Štulcová (trenéři Metoděj Mácha a Augustýn Tobolka). Pod hlavičkou Prahy B startovaly juniorské výběry ČSR. Záznamy o dalších ročnících mezinárodní VCP nebyly nalezeny a je pravděpodobné, že šlo o akci ojedinělou a již neopakovanou. Několik zahraničních družstev dospělých i mládeže (z Dánska, Itálie, NDR a Rakouska) později na VCP startovalo, ale šlo o týmy, jejichž účast byla přínosem pouze společenským, nikoliv výkonnostním. 4


Vrbenský


Na televizních obrazovkách se volejbal objevil poprvé v roce 1957. Tisíce diváků z celé republiky měly možnost shlédnout utkání 5. ročníku VCP mezi družstvy mužů ÚDA resp. již Dukly Praha se Slavií VŠ Praha a žen Dynama Praha se Spartakem Avia Čakovice. V roce 1961 došlo ke změně termínu konání turnaje z podzimu na jaro a VCP se stala vítanou přípravou a prověrkou družstev před zahájením soutěží. V 1. třídě prvního „jarního“ ročníku VCP startovala s výjimkou jediného týmu celá naše volejbalová elita včetně ligových družstev bratislavské Slávie. Podrobnější záznamy ze všech ročníků VCP se nedochovaly, rekordní byla pravděpodobně účast při 14. ročníku VCP v roce 1966, na kterém podle článku z Večerní Prahy startovalo rovných 300 družstev (188 dospělých a 112 mládežnických). Jednotlivé kategorie, výkonnostní třídy a jejich skupiny se hrály již na 12 sportovištích po celé Praze. Hrálo se na kurtech Albertova, v Braníku, v Jinonicích, v Libni, v Nuslích (na Květnici i na Orbisu), na Petřinách, v Podolí, na Prašném mostě, na Štvanici, ve Vysočanech a na Vyšehradě. Na přípravě a organizaci VCP se každým rokem podílely desítky dobrovolných funkcionářů MV svazu a spolupořádajících oddílů. V 70. letech došlo k citelnému poklesu zájmu o VCP ze strany našich předních družstev (nejvyšší soutěže se přestěhovaly do hal) a také k úbytku družstev mimopražských (sehnat v Praze ubytování nebylo jednoduché a navíc drahé). V roce 1980 startovalo na 9 sportovištích celkem 176 družstev (74 dospělých, 66 dorostu, 36 žactva), v roce 1989 byl zaznamenán pokles na 137 družstev (36 dospělých, 42 dorostu, 59 žactva) a od roku 1996 je VCP pořádána pouze ve všech mládežnických kategoriích a v kategorii veteránů nad 50 let (VC Prahy superveteránů, od roku 2007 jako jedna z kvalifikací M-ČR této věkové kategorie mužů). Koncem 80. let se uskutečnily tři ročníky VCP veteránů a seniorek (mužů nad 40 a žen nad 30 let). Po kvalitní účasti v letech 1987‐1989 (mj. veteráni RH Praha, Potrubí, MFF, Odolena Vody, Škody České Budějovice, Chemičky Ústí n. L. a seniorky pražské Lokomotivy, Slavie a Střešovic) se do dalšího ročníku přihlásila pouze 4 družstva a obě kategorie byly v dalších letech z programu VCP vypuštěny. V roce 1998 byla otevřena kategorie veteránů nad 50 let (superveteránů) s účastí 8 pražských týmů, které se od roku 1999 zapojily současně do M‐ČR této kategorie. Hráči Slavoje Břevnov se stali v roce 1999 v Českých Budějovicích prvními „mistry ČR“ této věkové kategorie, na 3. místě skončila Dobeška, na 5. místě Sokol Michle, na 6. místě Štvanice Praha a na 8. místě LCS Maniny (mezi devíti finalisty bylo 5 družstev z Prahy).

Velká cena Brna První neoficiální mistrovství Brna bylo sehráno v roce 1926. Oficiální I. ročník mistrovství města vznikl po ustanovení základního organizačního řádu v roce 1937. Tohoto turnaje se každoročně účastnila také družstva mimobrněnská. Prvním vítězem se stali vysokoškolácí z Techniky Brno, mezi dalšími nalézáme např. vysokoškoláky ze pražské Strakovky akademie či sokolské týmy z Kroměříže, Kolína, Pardubic, Plzně, pražských Vysočan. V roce 1953 bylo Mistrovství Brna přejmenováno na Velkou cenu Brna pořádanou v kategoriích dospělých a od roku 1960 také v kategoriích dorostu (v roce 2015 již 55. ročník). VC Brna se nejdprve hrála na hřišti Sokola Brno V. v Černých Polích, pak se zabydlela na Lužánkách, což platí dodnes. Konec dubna a počátek května byly a jsou nejčastějším datem. Turnaj býval dvoudenní, od roku 1983 je pořádán jako jednodenní. S týdenním předstihem nebo skluzem po kategorii dospělých probíhá turnaj dorostu. Dvanáctka kurtů v příjemném prostředí lužáneckého městského parku nebylo a není nikde jinde v Brně. V současnosti 3 kurty sice ubyly, ale Lužánky stále zůstávají nejvhodnějším místem Brna pro pořádání turnajů pod širým nebem a s větším počtem družstev.

5


Vrbenský


Význam a oblibu tohoto turnaje dokazuje účast družstev z různých koutů České a Slovenské republiky. Narůstající počet dalších turnajů, problémy s termíny (hrají se mistrovské soutěže) a také šalebnost počasí se podepisují na každoroční startovní listině. K zaručení kvality turnajových zápasů je startovní pole rozdělováno na 1. a 2. výkonnostní třídu. Mezi plejádou vítězů 1. třídy nalézáme celky mužů ÚDA a Dukly Praha, Škody České Budějovice, Dukly Kolín, Zbrojovky Brno, Chemičky Ústí n. L., Perštejna, Zlína, RH Znojmo a z místních celků RH Brno, VAAZ Brno, Tesla Brno či Technika Brno. Mezi ženami to byla Královopolská Brno, Lokomotiva Liberec, Technika Brno, NHKG Ostrava, Ústí nad Labem, Česká Třebová, Zlín, Dynamo Komín, Univerzita Brno, OP Prostějov a další. A37-13 Vítězný celek VC Brna v roce 1954 – armádní volejbalisté mistrovský ÚDAPraha. Zleva Musil, Kučera, Kroužek, Fučík, Schwarzkopf, K. Brož a Tesař.

U každého velkého turnaje je důležitým článkem kvalitní tým organizátorů a nejinak tomu bylo a je v případě VC Brna, kde mezi nimi nalézáme řadu osobností brněnského volejbalu. Za všechny jmenujme organizátory dlouhodobé, mezi které patřili či patří: S. Kobylka, JUDr. J. Štěpánek, R. Trendovič, L. Pávek a jeho syn Pavel, Dr. Sobotka, Ing. Klečka, Mgr. Fišer, Š. Říha, B. Kobylka, Ing. Prokeš, F. Navrkal, Ing. Coufal, Z. Hejna, Mgr. Cásková a MUDr. Danihelka. V poslední době se organizací zabývá v předstihu celý výbor městského volejbalového svazu a zajistit turnaj není jednoduché ani po finanční stránce. Svými styky a organizačními schopnostmi je velkou oporou hospodář Š. Říha. Rozhodčí byli a jsou delegováni z řad nejlepších a v posledních ročnících se pro ně turnaj stává zkušebním kamenem. Ve spolupráci s J. Klaisnerem probíhá v rámci turnaje jejich doškolování a testování, což je dalším turnajovým přínosem. Při turnajích VC Brna se na hřištích vystřídala řada významných hráčů a hráček, řada z nich dlouhodobě od kategorií mládežnických po dospělé. Turnaj se tak stává současně společenskou událostí. Někteří se přijdou jenom podívat a zavzpomínat, jiní jsou mezi trenéry a vedoucími družstev, někteří si ještě rádi zahrají.

6

Volejbalová Dřevěnice a další významné turnaje

Recommend Documents