Vol. 1 Editor: Karolína Brandlová

Vol. 1

2015 Sborník komisí pro antilopy a žirafy při UCSZOO Proceedings of the UCSZOO antelope and giraffe comittees

Editor: Karolína Brandlová

Sborník odborné skupiny pro antilopy a žirafy při UCSZOO

Obsah

Contents

Vytvořeno ve spolupráci s webem zirafy-antilopy.cz – oficiální web komisí pro chov žiraf a antilop při UCSZOO

3

Úvodní slovo

Introduction

Created in cooperation with www.zirafyantilopy.cz.

5

Členové komisí

Committee members

6

Zpráva o činnosti komisí 2014

Committee Report 2014

7

Zpráva o činnosti komisí 2015

Committee Report 2015

8

Téma roku 2014 - Oryx jihoafrický

Topic of the year 2014 – Gemsbok

Chov oryxu jihoafrických v Zoo Dvůr Králové Chov oryxu jihoafrických v Zoo Olomouc

Gemsbok breeding in Dvur Kralove Zoo Gemsbok breeding in Olomouc Zoo

EAZA Antilopí a žirafí TAG (Současná struktura, priority, RCP, EAZA konference v Budapešti)

EAZA Antelope and Giraffe TAG (Structure, priorities, RCP, EAZA conference in Budapest)

18

Nový web: antelopes.eu

New webpage: antelopes.eu

23

Novinky z IUCN

IUCN News

24

Novinky u antilop Derbyho

Derby´s Eland News

24

Přehled chovu antilop v UCSZOO

UCSZOO antelope breeding overview

35

Přehled chovu žiraf v UCSZOO

UCSZOO giraffe breeding overview

41

Probíhající výzkumy žiraf v UCSZOO

Ongoing giraffe research in UCSZOO

42

Celkový přehled antilop UCSZOO v kontextu EAZA

UCSZOO antelopes overview in EAZA context

46

Dlouhodobý management populace žirafy (Giraffa camelopardalis) v EAZA prostoru

Longterm management of the giraffe (Giraffa camelopardalis) population within EAZA region

50

Tvorba metodiky pro plánovaní chovu antilop v USCZOO

52

Diverzita a ochranársky status indických antilop

Creation of methodology for planning of antelope breeding in UCSZOO Diversity and conservation status of Indian antelopes

58

Kolik je žiraf a okapi?

How many species of giraffes and okapis are there?

60

Přehled odkazů a Nové knihy

Important links and new books

61

Aktuální přehled vědeckých publikací s tematikou antilop a žiraf

Actual overview of the scientific publications focused on antelopes and giraffes

8 11 15

2

Číslo 1/2015

Kontakt / Contact: Karolína Brandlová [email protected] Dizajn sborníku / Proceedings Design: Peter Lupták [email protected]

Foto na obálce/cover photo: Antilopa žirafí (Litocranius walleri) v národní rezervaci Samburu, Keňa Gerenuk (Litocranius walleri walleri) in Samburu National Reserve, by Peter Lupták.

Without English proof-reading.

Proceedings of the UCSZOO Antelope and Giraffe Committees

Volume 1/2015

Úvodní slovo Milí kolegové, chovatelé, komisaři, Ráda bych napsala „dostává se vám do rukou“, ale budu se muset spokojit s formulací „na obrazovkách před vámi září“ první vydání sborníku pro komisi antilop a žiraf. Nápad k jeho vzniku vzešel z potřeby něco pro český a slovenský chov antilop a žiraf udělat, ne jen zoufat nad tím, jak nám roky ubíhají a nic se neděje (případně se děje něco jiného, než bychom chtěli). Inspirací byly sborníky dvou dalších unijních kopytních komisí – jelení vedené Honzou Pluháčkem a komise pro Caprini vedená Honzou Robovským. Tyto dvě komise ukazují na to, že je z pozice UCSZOO možné navazovat na mezinárodní dění v zoologických zahradách a především že je možno se k němu vyjadřovat, případně ho ovlivňovat. Jsem si vědoma toho, že samotný sborník nic nezmění, ale věřím, že nás může posunout kupředu. Proč je sborník antilopí a žirafí zároveň asi netřeba vysvětlovat, ale i tady navazujeme na mezinárodní tradice - antilopa a žirafa k sobě mají blízko nejen v UCSZOO, kde se setkání žirafí a antilopí komise spojuje do antilopožirafí či žirafoantilopí. EAZA i AZA mají také svůj AG TAG – antilopí a žirafí TAG dohromady. A není to tak dávno, kdy Antelope specialist group (ASG IUCN SSC) pod svými křídly skrývala i žirafu a okapi. Giraffe and okapi specialist group (GOSG IUCN SSC) vznikla teprve v roce 2013 a na spojení s antilopami její členové rozhodně nezanevřeli. Náš sborník tedy naváže na tradici spojení elegance s dlouhýma nohama a dlouhými krky (o rozích nemluvě). Proč sborník nese název Gerenuk je možná hůř pochopitelné – opět se jedná o návrh, který se pokusím vysvětlit. Gerenuk svým českým názvem antilopa žirafí literárně spojuje obě skupiny. Kromě toho, že je charismatickým druhem antilopy, který na první pohled zaujme i většinu laiků (především v typickém postoji na zadních nohách), je to také zvíře, jehož chov je v Evropě vnímán rozporuplně. Nedávné narození mláděte v Tierparku Berlin je samozřejmě radostné, nicméně nás nutí k otevření mnoha otázek souvisejících s koncepcí chovu antilop a žiraf obecně. Máme se v evropských chovech pouštět do něčeho nového případně vracet se k něčemu, co již tu bylo a nedařilo se? Máme šetřit místem pro druhy, které se v Evropě tradičně a úspěšně chovají? Máme si přát malého samečka gerenuka z Berlína do své kolekce a dou-

fat, že se časem objeví někdo, kdo doveze nepříbuznou samičku? Máme se smířit s inbreedingem u malých skupin? Máme uvažovat o prospěšné samčí skupině některého druhu, který to potřebuje? Máme se přiklonit ke kritikům Berlína, kteří považují gerenuky v Evropě za nekoncepční extremismus? Mnoho dalších otázek lze pokládat v souvislosti s chovem tohoto antilopího E.T., elegantního a trochu kosmického vzhledu (po zevrubné prohlídce zblízka by mohl být zván i antilopím dinosaurem). Otázky ale zůstávají stejné i pro ostatní svěřence komise – ať již jsou nároční a sexy nebo hnědí a oblíbení jen svými kurátory. Ať nám tedy gerenuk přinese inspiraci a energii k tomu, abychom si podobné otázky uměli klást. A vzájemné diskuse nechť přispějí k tomu, že na ně budeme umět také odpovědět. Na závěr ještě odpovím na otázku, proč ještě sborník, když komise má své stránky, zirafy-antilopy.cz. Stránky žijí jiným způsobem než sborníky a proto by rozhodně nemělo být cílem vytvářet konkurenční nástroj pro sdílení informací – naopak sborníky by se měly na stránkách objevovat, shrnovat aktuální informace z jednotlivých let, vytvářet archiv našich aktivit a podněcovat k diskusím – třeba právě na stránkách. Sborník vzniká pod vedením koordinátorů komisí antilop a žiraf, Libuše Veselé a Luďka Čulíka, jenž je zároveň spolu s Lubošem Melicharem tvůrcem stránek. Všem děkuji za energii, s níž pracují pro žirafy a antilopy v našich zahradách. Díky patří také Peterovi Luptákovi za nádherný design a nakonec vám všem, kteří jste si našli čas a energii na vytvoření a poslání příspěvků.

Karolína Brandlová

3


Číslo 1/2015

Introduction Dear colleagues, friends, committee members, I am happy to announce that the very first volume of the proceedings from the Czech committee for breeding antelopes and giraffes under the auspices of Union of Czech and Slovak zoological gardens (UCSZOO) has just been published. Inspired by the work of UCSZOO Caprini committee led by Jan Robovský and UCSZOO Deer committee led by Jan Pluháček we decided to look closer at the Czech breeding of antelopes and giraffes, follow the inter-national situation and stay in touch with other European antelope and giraffe breeders. I am aware of the fact that it should not be only the publication of proceedings which could change the situation, but this publication may help us to move forward better communication, both within Czech breeders and among them and international community. By connecting antelopes and giraffes in to one meeting and one proceedings we follow not only the Czech but also the international tradition. Closeness of the committees in the UCSZOO has been always similar as it is in EAZA and AZA (Antelope and Giraffe TAG). Situation used to be the same also within the IUCN SSC, it is not so far away, just in 2013, when the Giraffe and Okapi Specialist Group (GOSG IUCN SSC) left the Antelope Specialist Group (ASG IUCN SSC). Still they are not so far away, as the long-legged and long-necked elegance are often close to one another. Gerenuk as the name for the proceedings may be harder to understand, as we have no gerenuks in UCSZOO. However its Czech name literally connects antelopes and giraffes together – similar like German “Giraffengazelle”. Gerenuk is a charismatic species, which have even potential to capture attention of general public (not common for other antelopes), especially when standing on its hindlegs. But what’s more important for the breeding committee – breeding of gerenuk is full of controversies. Of course that the recent birth of gerenuk calf in Tierpark Berlin is great, but it also opens a lot of questions connected with future breeding of antelopes and giraffes. Should we start with a new species within European region? Should we re-start with the species we kept in the past, often not very successfully? Should we save the space for the species traditionally and successfully bred?

4

Should we wish the young gerenuk male from Berlin t our collection and hope that one day somebody will import a non-related female? Should we accept high inbreeding within small groups rather than non-breeding? Should we think about a useful bachelor group of some species in need? Should we join the critics of Berlin, stating that generuk breeding in Europe is an extremist and non-conceptual approach? And many other questions arise together with breeding of this elegant and a bit dinosaur-like antelope E.T. However those question remain the same for other species – both for those trendy and sexy, and for those brown and loved only by their curators. This is therefore the mission of gerenuk – to help us find energy and inspiration to ask those questions. And our discussions may bring us towards the ability to answer them. The antelope and giraffe committee has been traditionally running also the Czech website – zirafy-antilopy.cz. Those proceedings should not replace them, even it should create a compatible space for sharing information. Proceedings have been developed in cooperation with the website creators and with the coordinators of both committees – Luděk Čulík for giraffes and Libuše Veselá for antelopes, and last but not least with Luboš Melichar, which I acknowledge for his input for the Czech antelope and giraffe breeding. Thanks also to Peter Lupták for creating proceedings design and to all of you who contributed to the proceeding content. To enable international discussions, part of the contributions has been freely translated to English, the rest has been completed by English summary. Karolína Brandlová


Volume 1/2015

ČLENOVÉ KOMISE PRO CHOV ANTILOP ANTELOPE COMMITEE MEMBERS Koordinátor komise/coordinator: Libuše Veselá – Zoo Olomouc Jméno/Name Luboš Melichar Luděk Čulík Jiří Hrubý Radek Hlávka Martina Nemčeková Pavel Král Pavel Vidlář Markéta Čulíková Martin Slepica Barbora Dobiášová Mirek Brtnický Jaromír Plný Ivo Firla Jan Konáš Karolína Brandlová Peter Lupták Radim Kotrba Martin Krug Erich Kočner Radomír Habáň Libuše Veselá

Zoo/institution ZOO Liberec ZOO Dvůr Králové ZOO Dvůr Králové ZOO Dvůr Králové ZOO Bratislava ZOO Ústí nad Labem ZOO Olomouc ZOO Dvůr Králové ZOO Jihlava ZOO Praha ZOOChomutov ZOO Praha ZOO Ostrava ZOO Plzeň Derbianus/ČZU Praha ZOO Bojnice ČZU Praha ZOO Hodonín ZOO Košice ZOO Olomouc ZOO Olomouc

e-mail [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected]

ČLENOVÉ KOMISE PRO CHOV ŽIRAF GIRAFFE COMMITTEE MEMBERS

5

Sborník Proceedings odborné of the skupiny UCSZOO proAntelope antilopyand a žirafy Giraffe při UCSZOO Committees

Volume Číslo1/2015 1/2015

ZPRÁVA O ČINNOSTI KOMISÍ ZA ROK 2014 COMMITTEE REPORT FROM 2014 Termín a místo setkání komisí pro chov antilop a žiraf Place and date: 2.- 3. 4. 2014 Zoo Dvůr Králové Seznam účastníků Participants Zoo Dvůr Králové – Luděk Čulík, Radek Hlávka, Jiří Hrubý, Markéta Čulíková, Jana Nerudová, Jiří Kabát, Milan Syrůček, Kateřina Rybníčková, Aleš Kopecký Zoo Olomouc – Radomír Habáň, Libuše Veselá, Pavel Vidlář, Hana Dostálová Zoo Praha – Kateřína Pechrová, Barbora Crkvová, Jaromír Plný Zoopark Vyškov – Dana Hyláková Zoo Ostrava – Ivo Firla, Rostislav Střižík Zoopark Chomutov – Mirek Brtnický Zoo Plzeň – Tomáš Weber, Růžena Weberová, Vlastimil Cihlář Zoo Bratislava – Margaréta Marečková, Katarina Magátová, Martina Nemčeková, Ivan Vojtek, Robert Kondrk AGRISVET s.r.o. – Zuzana Besson Zoo Ústí na Labem – Pavel Král Zoo Liberec – Luboš Melichar, Pavel Škorňa, Jitka Ambrožová, Pavel Koubovský Zoo Jihlava – Martin Slepica Zoo Brno – František Ptáček, Štěpán Machek Česká zemědělská univerzita v Praze – Radim Kotrba, Karolína Brandlová

Zpráva z jednání komise pro chov žiraf

V druhé části proběhly odborné přednášky: 1. Vyšetření pohlavního aparátu samice žirafy Rothschildovy - I. Firla (Zoo Ostrava) 2. Deviace předních končetin mláděte žirafy síťované v Zoo Brno - Š. Machek (Zoo Brno) 3. Zkušenosti se zkrmováním senáže u žiraf. - M. Slepica (Zoo Jihlava) 4. Péče o okapi v Zoo Dvůr Králové. - J. Nerudová (Zoo Dvůr Králové) 5. Pokroky ve výzkumech sociálního chování žiraf. - K. Brandlová a kol. (ČZU Praha) 6. Jaká je budoucnost zoopopulací, aneb proč byla utracena žirafa v kodaňské zoo. L. Melichar a L. Čulík (Zoo Liberec a Zoo Dvůr Králové) V roce 2014 jsme se rozhodli uspořádat nezávislé volby nového koordinátora. Důvodem k uspořádání volby koordinátora komise byla v obecné rovině snaha o zkvalitnění práce tohoto odborného orgánu UCSZOO. Volby samotné se zúčastnili všichni jmenovaní členové komise, tzn. koordinátor byl volen těmi, kteří by měli mít nejkomplexnější přehled o tom, jakým způsobem zmiňovaný post zastává. Výsledek vzniknul na základě konsensu hlasováním, nikoli na základě jakékoliv dohody. Volba by se měla periodicky opakovat 1x za dva roky.

Report of giraffe committee Zpracoval/By Luděk Čulík, koordinátor komise, převzato a upraveno z ročenky UCSZOO V první části byli účastníci seznámeni se změnami u žiraf v českých a slovenských zoologických zahradách a s novou regionální plemennou knihou žiraf, která je ke stažení na společných webových stránkách www.zirafy-antilopy.cz

Aby bylo hlasování co nejtransparentnější, proběhla samotná volba ve dvou kolech. V tom prvním rozeslal stávající koordinátor výzvu členům komise k výběru tří kandidátů dle jejich vlastního výběru (výběr z členů komise, ale nebylo to dogma) a uvážení a Ti pak odeslaly vybrané kandidáty do hromadného adresáře ve stanoveném termínu. Každý si tak mohl spočítat, kteří tři aspiranti se podle celkového součtu hlasů dostali do druhého kola volby.

Druhé kolo proběhlo tajně, každý účastník hlasování (komisař) vybral jen jedno jméno ze tří nejčetněji volených z prvního kola a zaslal jej na adresu sekretáře UCSZOO. Ve stanoveném termínu potom došlo k vyhlášení výsledků volby a pověření nového koordinátora vedením komise na další časově ohraničené období (dvou let). S výsledkem volby byl seznámen úřadující prezident UCSZOO, rada UCSZOO a ředitelé jednotlivých zahrad. Závěrem lze obecně konstatovat, že snaha zavést pravidelné volby koordinátora komise pramení z časté polemiky okolo funkčnosti některých komisí a je vedená přesvědčením, že nezáleží na konkrétních jménech, ale na činnosti a validitě těchto odborných orgánů, a také že mandát tímto způsobem voleného koordinátora bude výrazně silnější než ten, který vychází z ujednání vzniklých mimo dosah komise, tzn. zaručí zároveň nezávislost, kterou by odborný orgán měl mít. Na další dva roky byl zvolen stávající koordinátor Luděk Čulík. English summary: Giraffe committee was informed about the changes in giraffe breeding in the Czech zoos and with the new Czech and Slovak giraffe studbook. Presentation of committee specialists followed. In 2014 we decided to organize independent elections of the new coordinator, as we intend to improve the quality and professionality of the committee. Luděk Čulík was then elected for other two years. Breeding news and informations can be found at www.zirafy-antilopy.cz.

Program komise pro chov antilop Programme of antelope committee Zpracovala/By Libuše Veselá, koordinátorka komise 1. Novinky z antilopího TAGu, z konference EAZA a WAZA, návštěva ve White Oaks - Karolína Brandlová (ČZU, Derbianus) 2. Novinky ze stěhování antilop Derbyho –

6

Sborník Proceedings odborné of the skupiny UCSZOO proAntelope antilopyand a žirafy Giraffe při UCSZOO Committees

Volume Číslo1/2015 1/2015

ZPRÁVA O ČINNOSTI KOMISÍ ZA ROK 2015 COMMITTEE REPORT FROM 2015 Karolína Brandlová (ČZU, Derbianus) 3. 40 let chovu oryxů jihoafrických v Zoo Olomouc, způsob chovu těchto antilop v Olomouci – Libuše Veselá (Zoo Olomouc)

Program komise pro chov žiraf

5. Chov bahnivců horských v Zoo Dvůr Králové - Jiří Hrubý (Zoo Dvůr Králové) 6. Ako môžeme v teréne overiť, či je výživa prežúvavcov správna? - MVDr. Zuzana Besson

Předpokládané změny pro 2015 Expected changes for 2015 Mirka Friedman – [email protected] – místo Štěpána Machka Kamil Čihák – [email protected] – místo Pavla Shromáždila Miroslava Palacká – [email protected] – místo Honzy Konáše

Hosté Guests Radim Kotrba – [email protected] Jan Robovský – [email protected] Karolína Brandlová [email protected] a její tým Každá zoo může s komisařem dle svého uvážení vyslat i ošetřovatele. Each zoo may send also a keeper together with the committee member.

4. Safari pod Zvičinou – Luděk Čulík, Dvůr Králové

Programme of the giraffe committee Zpracoval Luděk Čulík

4. Způsob chovu oryxů jihoafrických v Zoo Dvůr Králové – Markéta Čulíková (Zoo Dvůr Králové)

Téma setkání – společné expozice

1. Rekapitulace uplynulého roku v chovu žiraf v ZOO ČR a SR - L. Čulík (Zoo Dvůr Králové) 2. Dlouhodobý management populace žiraf (Giraffa camelopardalis) v EAZA prostoru - L. Melichar (Zoo Liberec) 3. Rok 2014 ve znamení žiraf - L. Veselá, P. Vidlář (Zoo Olomouc) 4. Shrnutí dvou anestezií u žiraf – B. Dobiášová, K. Pechrová (Zoo Praha) 5. Výzkumné aktivity týmu z ČZU – M. Gloneková, P. Jůnková (ČZU Praha) 6. Žirafa – komplex druhů a poddruhů – J. Robovský, L. Melichar, L. Čulík (JČU České Budějovice, Zoo Liberec, Zoo Dvůr Králové) 7. Mezinárodní den žiraf a jiné aktivity nadace Giraffe Conservation Foundation L. Čulík, L. Melichar (Zoo Dvůr Králové a Zoo Liberec)

Program komise pro chov antilop Programme of the antelope committee Zpracovala Libuše Veselá 1. Přehled chovu antilop v českých a slovenských zoo – L. Veselá, Olomouc

Termín a místo setkání komisí pro chov antilop a žiraf

2. Druhy antilop chované v zahradách UCSZ v kontextu evropských populací – Luboš Melichar, Liberec

Place and date: 8. – 10. dubna 2015, Hrubá voda u Olomouce

3. Predstavenie novej webovej stránky Antelope and Giraffe TAGu a iné o činnosti TAGu – Peter Lupták, Bojnice

5. Africká savana v Zoo Praha – Barbora Dobiášová, Jaroslav Plný 6. Soužití druhů ve společných expozicích – Karin Skýbová, Ostrava 7. Nová expozice Safari v Zoo Ostrava – Ivo Firla, Ostrava 8. Zmiešané expozície antilop v Zoo Bojnice – Branko Tám, Bojnice 9. Smíšená expozice v Zoo Jihlava – Martin Slepica, Jihlava 10. Smíšená expozice v Zoo Brno – Mirka Friedman, Brno Různé na závěr 11. Antilopa bongo v Zoo Bojnice – historický prehľad, in situ plány a aktivity (1995 -2015) – Peter Lupták, Bojnice. 12. Flagship but only locally: the strange history of bongo Tragelaphus euryceros taxonomy and its effects on conservation policy (o pripravovanom článku) S. Gippoliti, P. Lupták and C. Groves 13. Derbianus 2014 (Pavla Jůnková Vymyslická – ČZU) 14. Sociální chování kopytníků v různých typech prostředí (Pavla Vymyslická, ČZU) 15. Antilopy Indie – Peter Lupták (prezentace) 16. Nové zkušenosti z výživy kopytníků – širší diskuse, Aleš Rusek, Troubecká hospoodářská, a.s.

7


Číslo 1/2015

TÉMA ROKU 2014 – ORYX JIHOAFRICKÝ TOPIC OF YEAR 2014 - GEMSBOK Chov oryxů jihoafrických v Zoo Dvůr Králové Gemsbok breeding in Dvůr Králové Zoo Markéta Čulíková HISTORIE / HISTORY Chov oryxů jihoafrických (Oryx gazella) započal v zoologické zahradě Dvůr Králové nad Labem v roce 1971, kdy bylo z jihozápadní Afriky dovezeno prvních 14 jedinců. Pod vedením ing. Josefa Vágnera se v letech 1971 – 1974 uskutečnilo celkem pět leteckých transportů, při kterých bylo do východočeské zoologické zahrady dopraveno dohromady 47 jedinců oryxů jihoafrických. Někteří z nich se stali zakladateli chovu i v jiných zoologických zahradách, např. v Zoo Olomouc. První mládě narozené v ZOO Dvůr Králové spatřilo světlo světa pravděpodobně 24.1.1977. Byla to samička Kristina, oba její rodiče pocházeli z Afriky a dožila se čtrnácti let, během nichž úspěšně přivedla na svět několik mláďat. Bohužel se nám nepodařilo uchovat záznamy o všech jedincích, kteří byli dovezeni nebo se narodili v Zoo Dvůr Králové, proto můžeme jen odhadovat, že k dnešnímu dni se zde narodilo cca 220 mláďat. POBYT S JINÝMI DRUHY KOPYTNÍKŮ/ SHARING SPACE WITH OTHER SPECIES V minulosti (70. léta) obývali oryxi jihoafričtí výběh spolu s jinými druhy kopytníků, např. se zebrami Hartmannovými. Bohužel fotografie, která toto dokumentuje, byla zapůjčená a nepodařilo se mi ji získat. V průběhu let se nám osvědčilo (vzhledem k jejich průbojné povaze) chovat je samostatně. Pouze mladé samce jsme vyváželi na léto do safari, kde obývali plochu 27 ha (rozdělenou na 3 části) s jinými druhy kopytníků (jmenovitě např. antilopy koňské, vodušky červené, watusi, zebry Chapmanovy, pakoně modří). Ale i na takto veliké ploše docházelo bohužel při potyčkách k jejich zraněním, proto jsme od toho upustili. V současné době stádo vypouštíme do samostatného výběhu o rozloze 1050 m2. USTÁJENÍ/STABLES Všechny samice spolu s mláďaty chováme

8

po celý rok pohromadě. Ve stáji obývají plochu o velikosti 21x7 m. V případě potřeby je možno rozdělit tuto plochu zašupovacími dveřmi na tři velké boxy a dva odstavné sólo boxy o velikosti 3,5 x 2m. Sólo boxy využíváme hlavně pro potřebu veterinárních zákroků, podávání léků jednotlivým kusům apod. Samice mají mezi sebou utvořený velice přísný hierarchický řád, který si agresivně udržují. Pokud bychom jednu z nich ponechali delší dobu oddělenou v sólo boxe, její návrat do stáda by byl složitý. Např. samici Zumbu, která byla na nejnižším stupni hierarchie a neměla klid na příjem potravy, jsme naučili chodit na jádro do jednoho ze sólo boxů. Po jeho sežrání jsme ji opět ihned spojovali se stádem.

Samice při odpočinku

Samice Zumba oddělená v sólo boxe

Výběh oryxů jihoafrických

Mladý samec v safari

ODCHOV MLÁĎAT / REARING Novorozená mláďata samice odkládají (většinou zaléhávají v rozích boxů nebo podél hrazení) a chodí je kojit. Okolo 2. týdne věku se mláďata vydávají na průzkum ubikace, vyhledávají vzájemnou společnost a začínají se zdržovat ve skupince (v jakési školičce) a matku si vyhledají, když mají hlad nebo si je matka na nakojení zavolá sama. Zhruba 3. – 5. den po narození provádíme u mláďat prevenci – injekčně je jim aplikován triavit a selevit, zkontrolován pupek zda nehnisá, do uší je střižen zástřih, aplikován čip a jsou zvážena. Mláďata mají průměrnou hmotnost okolo 12 kg.

LETECKÉ TRANSPORTY 22.10.1971 27.6.1972 12.9.1972 26.6.1974 24.7.1974

jihozápadní Afrika jihozápadní Afrika jihozápadní Afrika Okahandja/Namibie Okahandja/Namibie

14 jedinců (7 uhynulo v karanténě) 1.3 2.10 (2 kusy uhynuly v karanténě) 1.11 0.5


Volume 1/2015

K vyjmutí mláďat ze stáda a jejich případnému transportu přistupujeme nejdříve okolo desátého měsíce věku (lépe až v jedenácti měsících).

Chovný samec Dieter na dvorku

Samice těsně po porodu

Odložené mládě. Jednodenní mládě .

CHOVNÝ SAMEC / BREEDING MALE Dospělý chovný samec je v zimním období oddělen v samostatném boxe mimo dosah samic a na úklid je vyháněn ven na betonový dvorek. Letní období tráví ve stádě se samicemi a jejich mláďaty. Samce se snažíme začlenit do stáda co nejdříve na jaře, aby se mláďata rodila pokud možno v zimních měsících. Když samice rodí až na jaře a brzy poté pustíme do stáda samce, malá mláďata jsou samcem rušena při kojení a také samice nejsou tolik svolné k páření, což může u samce vyvolat agresivní chování.

ENGLISH SUMMARY

Školička ve výběhu

MANIPULACE / MANIPULATION

KRMENÍ / FEEDING

V zimním období (zhruba od října do dubna) obývají samice s mláďaty stáj, která je vytápěna na 15°C. Do výběhu jsou vypouštěny na různě dlouhou dobu dle počasí. V době jejich pobytu ve výběhu ošetřovatel uklidí boxy, v případě že počasí nedovolí pobyt venku, ošetřovatel si boxy rozdělí zašupovacími dveřmi a zvířata si na úklid přehání. V letním období obývají oryxi výběh po celý den a noc. Ráno si je ošetřovatel zavře na úklid výběhu do stáje. Ošetřovatel tedy nikdy nepracuje ani ve výběhu ani ve vnitřních boxech v přítomnosti zvířat.

Krmení oryxů jihoafrických není náročné. Celoročně dostávají seno (postačí i seno horší kvality), granule ZOO C a vojtěškový granulát. V zimě přidáváme krouhanou mrkev a v létě čerstvou trávu. Do jadrného krmiva přimícháváme Vitamix S4 Plus a krmný vápenec. Samozřejmostí je neustálý přístup k čisté vodě a minerálním lizům. Nutností je pravidelné podávání antiparazitik.

The first 14 oryxes came to Dvůr Králové in 1971 from Southwestern Africa, other air transports followed (5 transports 1971-74, totally 47 animals). The first calf was born 1977, altogether about 220 calves were born. Oryxes are kept separately from other ungulates. Females and calves together all year round. Very strong hierarchy in the herd – relationships would be reassessed if females were separated. Calves are typical hiders, laying mostly next to the walls. Creches formed around 2 weeks of age. Average birthweight 12kg. Males should be separated up to 1 year old, but at 10 months the earliest. Keeper always separated from animals in the enclosure/stable. Male separated from females during winter, joins herd early spring, births during winter when females are separated from the male. Feeding by hay and pellets, carrots added during winter and fresh grass during summer.

9


Hornické práce ve výběhu

10

Číslo 1/2015


Volume 1/2015

Chov oryxů jihoafrických v Zoo Olomouc Gemsbok breeding in Olomouc Zoo Libuše Veselá

PODMÍNKY CHOVU / BREEDING CONDITIONS Oryx jihoafrický je jedním z druhů charakteristických pro Zoo Olomouc a jejich chovu je zde věnována velká pozornost. Chovatelský rok se dá rozdělit na dvě části. Letní sezónu tráví oryxi nepřetržitě ve venkovním výběhu, do kterého se vypouštějí podle počasí buď koncem dubna, nebo začátkem května. Zimní období tráví oryxi v budově zimoviště, kde také rodí mláďata. Do zimoviště se zavírají taktéž podle počasí s tím, že jako zvířata obývající v přírodě stepní a pouštní oblasti jižní Afriky nejsou na nižší noční teploty příliš citliví a pokud je situace příznivá, bývají ve výběhu až do konce října. V zimním období jsou oryxové v Zoologické zahradě Olomouc ustájeni po jednom v boxech, které mají rozměry přibližně 10 m2. Mláďata z předchozího roku bývají ubytována pohromadě, což jim vydrží vždy do jara následujícího roku, kdy je nutno oddělit samečky od samiček. Stěny boxů jsou z ohoblovaných desek, podlaha je vydlážděna stájovými dlaždicemi, každý box je vybaven jeslemi na seno, korytem na krmení a automatickou napáječkou. Ke stlaní se používá sláma nebo seno. Okna jsou prosklená luxferami, kromě toho je ve stájích elektrické osvětlení a elektrické ventilátory. Stáje se vytápí pomocí radiátorů, které jsou napojeny na spalovnu na biomasu a teplota v zimním období neklesá pod 14 stupňů. Mezi jednotlivými boxy jsou přeháněcí dveře, kterými zvířata přecházejí. Letní sezónu tráví oryxi ve velkém výběhu Safari, který dosud měl plochu asi 1600 m2. Od sezóny 2015 se plocha poněkud zmenší z důvodu stavebních úprav. Povrch výběhu je travnatý, od návštěvníků dělí zvířata oplocení z drátěného pletiva. Ve výběhu jsou dva přístřešky, kde mají zvířata nepřetržitě k dispozici seno a pod které se můžou schovat v případě nepříznivého počasí. Prostor pod každým přístřeškem je rozdělen jeslemi a dřevěnými přepážkami na 6

přístupových míst. V rohu výběhu je umístěno koryto na napájení. Mezi budovou zimoviště a výběhem je betonový dvorek, ve kterém se oryxům podávají granule a přes který se vypouštějí a zavírají. POZNATKY Z ODCHOVU MLÁĎAT V ZOO OLOMOUC / REARING IN OLOMOUC Všechny dospělé samice až na výjimky krátce po vypuštění do výběhu zabřeznou a zanedlouho po Novém roce přivedou na svět svá mláďata. Ze všech 285 porodů v Zoo Olomouc od roku 1994 připadá asi 22 % na leden, 66 % na únor, 10 % na březen, 1,5 % na duben a 0,5 % na červen a červenec. Nejedná se o otázku sezónní říje, tato skutečnost vyplývá z technologie chovu. Jestliže se oryxí samice vypouštějí do výběhu spolu se samcem v květnu, při březosti trvající 8 měsíců a 1-3 týdny a za předpokladu, že některé samice zabřeznou až napodruhé, musí k porodům docházet právě v tuto dobu. Většina malých oryxů se rodí přes noc. Porodní váha mláďat narozených v Zoo Olomouc je obvykle kolem 10 kg. Největší živé narozené mládě byl sameček Otesánek ( 15,5 kg), nejmenší byla Droběna (6,5 kg). Pravidelným vážením mláďat narozených v roce 2011 jsme zjistili, že váhové přírůstky v prvních dnech po narození jsou za normálních okolností průměrně 300 - 400g denně. Později růstová křivka klesá a vývoj hmotnosti záleží na produkci a kvalitě mléka samice, na zdravotním stavu mláďat a na dalších okolnostech. Novorozené mládě je jednobarevné pískově zbarvené bez černých a bílých znaků a na hlavě má jen základy růžků, které ale hned v prvních dnech začínají růst. Mládě nacházíme většinou ležet nehybně v rohu nebo u stěny boxu, a pokud za celý den nezmění svou polohu, je vše v pořádku. Jestliže mládě chodí, o všechno se zajímá nebo se dokonce ozývá, je to známka, že něco v pořádku není. Ať už je problém v tom, že matka nemá dostatek mléka nebo ať se jedná o poruchu mateřského chování, pokud chceme situaci řešit, je třeba udě-

lat to co nejdříve. Zkušenosti ukazují, že malý oryx má dostatek energie k tomu, aby se několik hodin snažil najít zdroj mateřského mléka, potom mu docházejí síly a bez zásahu chovatelů uhyne vyčerpáním. Pokud vše probíhá jak probíhat má, několikrát denně matka mládě přivolá a kojí. Přitom ho masíruje jazykem, aby se vytrousilo a vymočilo, a veškerý mléčný žlutě zbarvený trus z něho olíže. To vše v přírodě souvisí s tím, že mládě ani stopa matky nesmí pachem přilákat predátora, v podmínkách našeho chovu to ale komplikuje kontrolu konzistence trusu mláděte. Největší aktivita ve vztahu mezi matkami a mláďaty je většinou kolem 19.00 hodiny večer, kdy svá mláďata kojí a ošetřují současně všechny matky a mláďata se ozývají typickým bučením. Ve věku asi 4 týdnů nastává ve vývoji mláďat oryxů výrazný zlom. Mládě se přestává chovat jako odložené a současně začíná s matkou přijímat potravu dospělých. V závislosti na příjmu potravy se mění vzhled trusu, který přestává být žlutý, přechází v tmavě zbarvené malé bobky a nacházíme je v boxu, protože mládě už trousí samo a matka trus neuklízí. Malým oryxům je od přírody dáno, aby se pásli na vegetaci, kterou mají kolem sebe. Mláďata v boxu začínají žrát podestýlku, a pokud je mládě odděleno na umělý odchov, snaží se pást na všem, co má kolem sebe. Proto je vhodné používat pro matky s mláďaty jako podestýlku seno. V tuto dobu se mění také chování mláďat k ošetřovatelům. Pokud překvapí ošetřovatelé malé mládě u matky, mládě okamžitě zalehne, aby se opticky ztratilo. Od druhého měsíce věku naopak když mládě leží v boxu u matky a je vyrušeno, vyskočí a jde k matce. Takto zůstává každá matka s mládětem až do vypuštění do výběhu. Veterinární prevence: měsíc před předpokládaným termínem porodů se navakcinují matky proti E.coli bakteriím. U prvorodiček se provádí přeočkování. Po narození jsou mláďata ve věku 14 dnů naočkována vakcínou proti anaerobním mikroorganis-

11


Číslo 1/2015

mům (Clostridie). Přeočkování se provádí po 3 týdnech. Odčervení a koprologické vyšetření trusu se provádí po ustájení zvířat na podzim do zimoviště. Při pravidelné výměně podestýlky nedochází přes zimu většinou k invazi parazitů. Před vypuštěním se aplikuje injekční preparát proti endoparazitům.

ORYXI VE VENKOVNÍM VÝBĚHU OUTDOOR ENCLOSURE Na začátku května jsou oryxové vypuštěni do venkovního výběhu, což je v olomoucké zoologické zahradě definitivní začátek letní sezóny. Ihned při vypouštění dochází mezi samicemi ke vzájemným ritualizovaným soubojům, protože každou sezónu se mezi nimi vytváří nový společenský žebříček. Při vytváření společenského žebříčku je možno pozorovat řadu prvků chování vyjadřujících nadřízenost podřízenost i prvky ritualizovaných soubojů. Samec je vždy mimo hierarchii a jeho

12

hierarchické postavení je nad všemi samicemi. Zvlášť silní dominantní samci předvádějí speciální postoj při trousení, kterým si označují teritorium.


V prvních dnech po vypuštění přicházejí samice postupně do říje, která je synchronizovaná, takže během několika dnů většina samiček zabřezne. Protože pářící ceremoniál je nápadný a nepřehlédnutelný, dá se lehce spočítat přibližný termín porodu. U těch samiček, kterým se nepodaří zabřeznout na poprvé, se říje do měsíce opakuje. Říje nastupuje sice do měsíce po porodu, ale samičky nemůžou dříve zabřeznout, protože jsou ustájeny v zimovišti jednotlivě. V zoologické zahradě ve Dvoře Králové, kde jsou oryxi ustájeni ve velkém boxu společně a po celý rok má samec přístup k samicím, jsou porody mnohem více rozloženy do celého roku. KRMNÁ DÁVKA ORYXŮ/FEEDING V Zoologické zahradě Olomouc je hlavní složkou krmné dávky seno, které mají oryxové neustále k dispozici. Mají-li tyto antilopy možnost výběru, dávají přednost tvrdému senu před lučním lístečkovým senem. Jednou denně dostávají granule v množství asi 0,75 kg na kus a den. Tyto granule obsahují 12,5 % hrubého proteinu, 15,1 % hrubé vlákniny, 2,6 % hrubého oleje a tuku, 11,9 % hrubého popela, vápník, sodík a fosfor. Tyto granule obsahují dále antioxidanty, nutriční a doplňkové látky jako vitamíny A a D3 a řadu sloučenin různých stopových prvků. Kromě toho dostávají oryxi směs krouhané zeleniny, ve které převažuje mrkev a krmná řepa a na rozdíl od situace v přírodě mají k dispozici neustále pitnou vodu. Letní výběh má rozlohu přes 1600 m2 a je zarostlý smíšeným porostem, který tvoří zhruba z 60% trávy různého druhu a zbývajících 40 % připadá na směs bylin, převážně se jedná o hluchavku bílou (Lamium album), kopřivu dvoudomou (Urtica dioica), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), jetel plazivý (Trifolium repens) a rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys). Oryxové spásají trávu, ale zcela vynechávají byliny, které později tvoří ostrůvky ve spaseném travnatém porostu. DENNÍ PROGRAM / DAILY ROUTINE Denní aktivita oryxů začíná v souvislosti s příchodem ošetřovatelů na pracoviště, ale výrazně záleží na počasí. Při suchém pěkném počasí se oryxi na ošetřovatele už těší a v 7.00 ráno se zdržují u dvorků, do kterých později dostávají krmení. Celé stádo někdy stojí u vchodu a někdy větši-

na zvířat leží. Při zataženém nebo deštivém počasí počasí leží pod přístřešky nebo ve výběhu a vstávají, jakmile zjistí, že ošetřovatelé jsou na místě. Jestliže vytrvale prší, oryxi leží pod přístřešky a je nutno jít k nim a zjistit jejich zdravotní stav. V 8:30 probíhá krmení granulemi ve dvorku. V průběhu celého dne oryxi střídavě odpočívají a přežvykují nebo se pasou. Jestliže je zvlášť horké počasí, využívají oryxi stínu pod vzrostlými stromy ve výběhu. V podvečer nastává období zvýšené aktivity celého stáda. Dospělá zvířata se pasou a mláďata pobíhají a požadují od matek kojení. V letních měsících, kdy se pozdě stmívá, se ukládají oryxi k odpočinku kolem 22. hodiny. Stádo zalehne částečně pod přístřešky a částečně na okolní plochu výběhu. Vzhledem k tomu, že výběh není osvětlen, nemáme přesný přehled, co oryxi dělají, ale vzhledem k tomu, že v časných ranních hodinách bývají tam, kde se večer uložili, předpokládáme, že celou noc odpočívají. Avšak zvýšená aktivita v podvečer naznačuje, že v tuto dobu se stádo přesouvá. Poloha jednotlivých zvířat v ležícím stádu není vůbec nahodilá. Zvířata při odpočinku sice udržují mezi sebou určitou vzdálenost, ale zároveň většinou leží několik oryxů pohromadě ve skupince, zadními částmi směřují k sobě dovnitř skupinky a hlavy mají natočené na různé strany do tvaru hvězdy. Toto chování má své opodstatnění v přírodě, protože se tím zvětšuje zorné pole celého stáda tak, že obsáhne celých 360 stupňů a nebezpečí přicházející z kterékoliv strany může některé ze zvířat zachytit. Mláďata bývají pohromadě a tvoří školku, kterou většinou některá dospělá samice hlídá. Se zhoršujícím se počasím na konci sezóny začínáme zvířata zavírat do zimoviště. Krmíme je v betonovém dvorku a na krmení je lákáme do kotců, kde jsou odchycena. Většinou přicházejí nejprve dominantní jedinci a následně všichni ostatní. Pokud se zdravotní stav nebo kondice některého kusu zhorší, přikročíme k zazimování za pomocí narkotizace. Někteří potížisté kladou odpor a nenechají se dobrovolně odchytit, a pokud se nepodaří je přechytračit, přichází i zde na řadu narkotizační puška. Oryxy není příliš snadné nikam zahnat. I když se v průběhu let na celém chovu značně podepsala domestikace a zvířata jsou velmi krotká, vyvine-li se na ně nějaký

Volume 1/2015

tlak, propukne panika a oryxi jsou schopni se zabít nebo narazit do člověka. Jinak se ale chovají k lidem velmi korektně a nejsou zaznamenány žádné známky agresivity. V zimovišti se oryxi opakovaně odčerví, na konci roku se samice navakcinují a připravují se na novou sezónu, která začíná porody po Novém roce. ENGLISH SUMMARY Oryxes are flagship species of Olomouc zoo. They spend half a year outdoors (April-October) and half a year indoors, in individual boxes. Yearlings spend winter together. 285 births occurred since 1994, mostly in January and February due to management. Birthwight around 10kg (6.5-15.5kg). Average daily gain 300400g. Calves lay down, if moving around something goes wrong. At the age of 4 weeks calves start to ingest hay and follow mother. In April/May all animals are relased into outdoor enclosure, hierarchy is reassessed. Male joins the herd and mates. Feeding by hay and pellets, with added carrots and beet, pasture during summer (grass preferred). Pellets fed in the yard between enclosure and stable, used for separation of animals from a keeper from cleaning and for closing animals for winter season.

13


14

Číslo 1/2015


Volume 1/2015

EAZA Antelope and Giraffe TAG SOUČASNÁ STRUKTURA AG TAG EAZA (2014) / CURRENT STRUCTURE OF AG TAG Předseda / Chair Jens-Ove Heckel, Landau Místopředsedové / Vice-chairs Sander Hofman, Antwerpen Tania Gilbert, Marwell

SOUČASNÉ PRIORITY AG TAG / AG TAG PRIORITIES (ALPHEN 2014) Na začátku setkání definoval Jens-Ove Heckel současné priority TAGu, které byly dále diskutovány během celého setkání. 1.

2.

V roce 2014 proběhla dvě oficiální zasedání EAZA AG TAG. První z nich se konalo v červnu 2014 v holandském Alphen van den Rijn. Tato malá zahrada orientovaná převážně na chov opeřenců si stanovila úkol vskutku revoluční – nehostila totiž pouze mid-year meeting neboli pololetní setkání jednoho či více TAGů, ale historicky první Joint TAG meeting. Revoluční byla nejen myšlenka zorganizovat mid-year meeting pro všechny TAGy najednou, ale především myšlenky spojit zasedání TAGů EAZA (Evropská asociace zoo a akvárií) a AZA (Americká asociace zoo a akvárií). Proto bylo tohle setkání vskutku pestré a na rozdíl od komornějších mid-year TAGů v minulých letech připomínalo spíše malou výroční konferenci EAZA v kombinaci s WAZA. Při téhle příležitosti nemohu nevzpomenout společný „hoofstock“ TAG v Marwellu v roce 2012, kde se sešla početná česká delegace příznivců antilop, žiraf, koz, ovcí i visajanského prasátka Scarlett. A připomenu také komorní setkání v Landau in der Pfalz v roce 2013, které s novým předsedou TAGu obohatilo všechny účastníky nejen o znalosti o antilopách a žirafách, ale také o rýnském ryzlinku. Ale zpět do Alphen, kde jednání ovládly diskuse o novém způsobu plánování chovů (Regional Collection Plan = RCP) a bylo prolnuto mnoha zkušenostmi a inspiracemi z prostředí AZA. ENGLISH SUMMARY Short information about mid-year meeting in Alphen van den Rijn, participation of AZA was appreciated, midyears in Marwell 2012 and in Landau in der Pfalz in 2013 remembered.

Poradci / Advisors Veterinární / veterinary – Sven Hammer Genetika / genetics – Rob Ogden Management populací / population management – Christine Schad Výživa/nutrition – Marcus Clauss 5 taxonomických podskupin Taxonomic subgroups Okapi – Sander Hofman Woodland Antelopes – Kim Skalborg Simonsen Savannah Antelopes – Katrin Hammer, Aridland Antelopes – Ian Goodwin – odstupuje / stepping out Mini antelopes – Klaus Muller Schilling – odstupuje / stepping out 3 tematické podskupiny / subgroups

3. 4.

více spolupráce – informace pro koordinátory podskupin (všichni chovatelé by měli reportovat) kastrace jako nástroj řízení populací, samčí/samičí skupiny výzkum úhynů spojených s transporty (Kristine, Tamar doporučení k chovu – husbandries – „minimum“ a „best practice“ doporučení, tj. minimální požadavky a optimální stav

Tania nabídla, že pro vedoucí podskupin vyrobí Guidelines for reporting – návod jaké informace by se měly sdílet, tj. jaké informace by měli koordinátoři podskupin požadovat od jednotlivých chovatelů. Obecně se mělo za to, že chovatelé budou lépe reportovat, pokud jim bude poskytnuta podobná opora. Ochrana druhů – důraz na větší spolupráci s NGO působících v lokalitách původního výskytu, se znalostí problematiky z terénu. Toto téma bylo i nadále diskutováno, a k jeho plnění přispívá i zvaní odborníků z terénu na TAG (tentokrát byl přítomen Julian Fennessy – GOSG, v Marwellu David Mallon – ASG, Mark Stanley Price – Reintroduction SG).

Conservation – Tania Gilbert ENGLISH SUMMARY Research – Eulalia Moreno Quarantine & Import – Heiner Engel – možná změna / maybe change? Administrace webu Webpage administrator – Peter Lupták

Jens-Ove Heckel defined current TAG priorities which were later discussed. 1. More cooperation and information sharing with subgroup coordinators (Tania affred guidelines for reporting), 2. castration as a management tool, bachelor groups and similar, 3. transport related mortalities, 4. „minimum“ and „best practice“ husbandries. Also the cooperation with fieldworkers and in situ conservation projects was pointed out.

15


Číslo 1/2015

Přehled EEP a ESB v rámci TAGu (převzato ze stránek eaza.net)/List of EEPs and ESBs from eaza.net English Name

Scientific Name

Type

Institution

Contact

Giraffe

Giraffa camelopardalis

EEP

GELSENKIRCHEN

Jörg Jebram

Okapi

Okapia johnstoni

EEP

ANTWERPEN

Sander Hofman

Blesbok

Damaliscus dorcas

ESB

ERFURT

Pending

Dama gazelle

Gazella dama

EEP

ALMERIA

Gerardo Espeso Pajares

Saharawi dorcas gazelle

Gazella dorcas neglecta

EEP

ALMERIA

Teresa Abaigar

Cuvier's gazelle

Gazella cuvieri

EEP

ALMERIA

Eulalia Moreno

Kirk's dik-dik

Madoqua kirkii

ESB

HANNOVER

Klaus MullerSchilling

Lowland nyala

Tragelaphus angasii

ESB

LISBOA-ZOO

Susana Nolasco

Eastern bongo

Tragelaphus eurycerus isaaci

EEP

CHESTER

Nick Davis

Lesser kudu

Tragelaphus imberbis

ESB

BASEL

Beatrice Steck

Western sitatunga

Tragelaphus spekii gratus

ESB

KOLN

Peter Zwanzger

Greater kudu

Tragelaphus strepsiceros

ESB

GELSENKIRCHEN

Jörg Jebram

Addax

Addax nasomaculatus

EEP

HANNOVER

Fabian Krause

Roan antelope

Hippotragus equinus

EEP

HANNOVER

Klaus Brunsing

Sable antelope

Hippotragus niger niger

ESB

GIVSKUD

Kim Simonsen

Scimitar-horned oryx

Oryx dammah

EEP

MARWELL

Tania Gilbert

Arabian oryx

Oryx leucoryx

EEP

Lechwe

Kobus leche

ESB

FOTA

John McLaughlin

Nile lechwe

Kobus megaceros

EEP

WHIPSNADE

Nick Lindsay

Regional Collection Planning (RCP) Změny ve vnímání kolekcí antilop a způsoby, jak vybírat druhy vhodné k chovu do bdoucna s hledem na jejich stupeň ohrožení a omezené prostorové kapacity zoologických zahrad představili členům TAGu společně Bengt Holst (CBSG Europe) a Danny de Mann (EAZA Office). Téma bylo nadále diskutováno v rámci uzavřeného zasedání ASG (koordinátoři podskupin a poradci). Prvním bodem diskusí bylo zastarání pojetí termínů EEP a ESB s jejich poměrně rigidními pravidly. Obecně panuje shoda, že by programy měly být flexibilnější a schopné se více přizpůsobit požadavkům konkrétních druhů. V současné době se tedy plánuje změna obsahu termínu EEP – nově by se mělo jednat o EAZA Exsitu Programme, jehož konkrétní obsah by měl být dán především potřebami druhu/

16

populace. U každého EEP (bez ohledu na jeho význam pro ochranu přírody) by tedy mělo být definováno – role/cíle EEP (CO CHCEME), současné parametry populace (CO MÁME), a vlastní strategii, partnery a formu (JAK TOHO DOSÁHNEME). Populace v rámci EAZA se překrývají: Ohrožené druhy s ex situ populací + Ohrožené druhy bez ex situ populace + Neohrožené druhy. Prvním krokem při rozhodování o tom, zda druuh chovat nebo ne, by měla být otázka, zda je v přírodě ohrožen. Nové RCP by měly brát v úvahu roli ex situ populací pro ochranu druhů. ENGLISH SUMMARY New concept of regional collection planning was presented and later discussed within a closed meeting. Switch in the EEP meaning – EAZA Ex-situ Programme, led by needs of species and population. What we want – what we have – how we can reach it. Populations within EAZA overlap: Endangered species with ex situ population, endangered species without ex-situ

population, non-endangered species. First step in RCP decision making – is the species endangered or not?

Výroční konference EAZA v Budapešti Zasedání A&G TAG na výroční konferenci EAZA v Budapešti proběhlo ve dvou oddělených sekcích. První část zabralo tradiční shrnutí chovu, aktuální stavy a informace. Druhá část, která obvykle přináší zajímavosti „navíc“, byla tentokrát překvapivě neveřejná. Její náplní byla především diskuse nad nově vznikajícím RCP – Regional Collection Plan, což by měl být dokument usnadňující rozhodování, které druhy chovat a které nikoli. Diskuse navazovala na velmi podobnou debatu z Alphen, kde se jednalo především o to, jak uspořádat „decision tree“, pomyslný strom umožňující standardní systém rozhodování. Jako první otázky by v něm měla být informace o tom, zda je druh ohrožený či nikoli (dle


IUCN Red Listu – což ale naráží na jeho aktualizace – viz informace níže). Druhým krokem u ohrožených by pak měla být skutečnost, zda se již v EAZA chovají a pokud ne, zda je možné/žádoucí je do chovů získat. U neohrožených druhů následují otázky související jednak s kapacitou prostoru, jednak s další „užitečností“ druhu v rámci zoo – zde se hodnotí význam vzdělávací, informační, či zda se jedná třeba o modelový druh pro chov jiného, obtížně chovatelného druhu (keeper’s experience). Výstupem RCP by pak mělo být rozhodnutí, zda druh v EAZA chovat a pokud ano, tak jak intenzivní management mu přisoudit. Regionální preference, co chovat a co nikoli, by pak měly reflektovat tento plán – stejně jako naše rozhodování v rámci UCSZOO. Na závěr diskusí o RCP byl ponechán ještě krátký čas na prezentaci nově vytvořených webových stránek, jejichž koncept připravil Peter Lupták. Zde byla debata vedena převážně v duchu toho, kolik informací by mělo být veřejně poskytováno. Výsledek jistě představí Peter osobně a k vidění je na www.antelopes.eu. ENGLISH SUMMARY EAZA meeting traditionally contained information about current situation in breeding of antelopes, giraffes and okapi. Detail information is provided in following tables. Participants were also informed about the creation of new RCP concept which is being created in the near future. RCP should be an important source for decision making also at the regional level (as e.g. UCSZOO). Short presentation was also dedicated to the new AG TAG website created by Peter Lupták at www.antelopes.eu.

Volume 1/2015

Zasedání antilopího TAGu na konferenci EAZA v Budapešti.

Shrnutí informační části přednášek obsahují následující tabulky: Žirafy/Giraffes (Jörg Jebram) Poddruh/Subspecies

Počet Population size

Zakladatelé Founders

Kordofan (G. c. antiquorum) Cape (G. c. giraffa) Angolan (G. c. angolensis) Masai (G. c. tippelskirchi) Reticulated (G. c. reticulata) Baringo (G. c. rothschildi) Hybrids and unknown Total

86 26 (+14) 21 1 140 380 167 835

6 14 5

% známého původu/ % known pedigree 99.4 73.5 100

23 43

99.6 66.7

OKAPI (Sander Hofman) Populace v EAZA EEP / Population in EAZA EEP: Současný počet / Current status 34.30 (64) - 20 chovatelů / holders, 28 zakladatelů / founders, 90.9% GD, inbreeding 0.0336, 100% pedigree known Populace rostla od 2012, teď stagnuje / population increasing since 2012, now stagnating. V roce 2013 přibyli 4 chovatelé, teď není pár let potřeba další / in 2013 four new holders added, no need for new holders in the next couple of years. Celosvětová populace ISB/International population ISB: Současný stav / Current status 170 jedinců/individuals, 28 zakladatelů/founders, 94,7% GD, inbreeding 0,0209, 100% pedigree known. Velikost populace nutná k udržení 90 % GD po dobu 100 let – 270 jedinců. Cílová velikost EEP – 90 jedinců. / Population size needed to meet genetic goals (90% GD in

Trend

Increasing Decreasing Stable Decreasing Increasing Increasing Decreasing

100 years) – 270 individuals. Target EEP size – 90 individuals. In-situ: Listopad 2013 – na základě výsledků setkání v DRC přehodnocen status okapi na Endangered. Populace poklesla o 50% mezi 2008 a 2012. Současný počet odhadován na 10000 jedinců, z čehož 5000 žije v rámci Okapi Wildlife reserve. / November 2013 – based on the meeting results in DRC the status of okapi reassessed to Endangered. Population decreased by 50% between 2008 and 2012. Current number estimated at 10000 individuals, of which 5000 within Okapi Wildlife reserve. Po ničivém útoku „Morgana“ v roce 2012 byla stanice v Epulu plně zrekonstruována, ale bez okapi. „Morgan“ byl zastřelen při zatýkání v na začátku roku 2014. / After a devastating attack of „Morgan“ in 2012, the fieldstation in Epulu was fully reestablished, but without okapis present. „Morgan“ was shot at the beginning of 2014.

17


Číslo 1/2015

Antelopes.eu Peter Lupták Koncom septembra 2014 som na európskej konferencii EAZA v Budapešti predstavil webové stránky odbornej skupiny špecialistov zameranej na antilopy a žirafy (Antelope and Giraffe TAG). Ide ojednu z prvých samostatných webových stránok TAGu v rámci celej EAZA. S nápadom vytvorenia samostatnej webovej stránky som oficiálne predstúpil na vlaňajšej konferencii EAZA v škótskom Edinburghu. Bojnická zoologická záhrada vyvinula a pripravila portál o antilopách a žirafách nielen pre úzkych špecialistov, ale i pre širšiu laickú a odbornú verejnosť. Cieľom webu je tieto zvieratá propagovať, zvyšovať ich profil a šíriť o nich poznatky zoznamovať záujemcov s ich diverzitou, ohrozením a tiež predstaviť úsilie zoo a chov v opatere človeka. Je to jeden z najväčších TAGov pri EAZA, reprezentuje okolo 50 druhov a foriem chovaných v európskych zoo. V súčasnosti vedie 12 EEP a 9 ESB programov, viacero druhov je monitorovaných. Cieľom TAGu je spájať skupinu odborníkov snažiacich sa rozvíjať činnosť a kooperovaťv ex situ a in situ záchranných programoch. Z praktických dôvodov je tento TAG rozdelený na viacero podskupín. Hlavným poslaním je zaručiťzdravé, životaschopné a trvalo udržateľné populácie antilop a žiráf v kolekciách európskych zoo. Okrem prezentovania aktivít skupiny tj. zverejňovania prednášok, prezentácií, chovateľských smerníc, noviniek a prehľadov v záchranných chovoch sa web snaží mapovať druhovú či poddruhovú rozmanitosť týchto kopytníkov. Využíva na to rozsiahlu fotografickú databázu jedincov v európskych chovoch ako i vo voľnej prírode. Každý druh má svoju profilovú stranu, kde záujemca nájde základné informácie o poète jedincov daného druhu v európskych chovoch, základné manažmentové údaje, druh záchranného programu, meno koordinátora. Sú tam i presmerovania na najdôležitejšie linky s ďalšími textovými informáciami. Galérie druhov ukazujú desiatky fotografií nielen jednotlivých jedincov, ale i vekové skupiny či iné zaujímavé napr. behaviorálne snímky.

18

Niektoré z nich ukazujú aj na charakter expozícií v jednotlivých zoo. Sekcia zberateľská zdôrazňuje popularitu antilop a žiráf na poštových známkach, kartách maxima alebo na minciach či starých zoopohľadniciach. Video sekcia využíva vlastný kanál na You Tube - v prvej etape som zverejnil 20 pôvodných videí vzácnych a niekedy i málokedy natáčaných druhov antilop a žiráf prevažne z voľnej prírody. Druhovú profilovú kartu doplňujú prípadné odkazy na archív odborných článkov v službe Dropbox, odkiaľ si záujemca kópiu odborného článku pohodlne skopíruje. Webová stránka je priamo prepojená s medzinárodnými organizáciami s podobnými zameraním. Na jej vylepšovaní má čaká ešte veľa práce. Adresa: www.antelopes.eu

English summary: New website antelopes.eu representing EAZA AG TAG has been developed by Peter Lupták. AG TAG covers more than 50 taxa (incl. 12 EEP and 9 ESB). Website is designed not only for presentation of AG TAG acitivites, but also for monitoring of species variability through comprehensive photogaleries showing each species/form in different contexts (in situ, ex situ, enclosures, behaviours). Collection section shows atractivity of antelopes and giraffes and their use on stamps, coins etc. Web also includes YouTube section with records of rare antelopes in their natural habitats, links to other antelope and giraffe related organisations and links to scientific papers.


Volume 1/2015

Woodland antelopes Kim Simonsen

Druh

Stav

Zakl.

% P

GD %

F

Poznámky

40,5 4 (-2)

Inst . 16 (-1)

Antilopa koňská/ Roan

5

40,2

78

0,19

Bongo

165

49

29

99

91,5

0,075

Kudu velký/ Greater kudu

78,1 30 (+10)

39 (+2)

25 (8 poteci ál.)

23,8

88,9

0,11

Kudu malý/ Lesser kudu

17,3 9,6 (+6) 205

12 (-1)

15

42,6

82

0,18

loni množilo 10 ze 16 chovatelů, ale program přišel o 10 samic, potřeba více chovatelů! letos pouze 12 mláďat, hlavně samci, populace již dva roky klesá, brzy budou husbandry guidelines 8 dalších zakladatelů by mohlo k dispozici na Blízkém východě, ale v současné době nedostupní, 30ti denní mortalita 30% vysoká mortalita, kontaktujte Beatriz

29

10

25

67

0,34

618

72

25

Nyala nížinná Sitatunga západoafrická Antilopa vraná/ Sable Nilgau Gerenuk (severní) Gerenuk (jižní)

197

35

71,2 11, 1 12,1 8,1 9,7

47

28

69

90

letos o 50 mláďat méně, 30ti denní mortalita 35% 0,1 Kim chválí chovatele za spolupráci Non-monitored

1

Non-monitored

2

Non-monitored

19


Savanna antelopes Katrin Hammer

20

Druh Voduška abok/Nile lechwe Voduška červená/Kafue lechwe Voduška jelenovitá/ Defassa waterbuck Voduška znamenaná/ Waterbuck

Stav 50,124,11

Inst. 15

43,58,84

22

38,79,3

18

33,78

17

Blesbok

73,118,3

Pakůň běloocasý/Bla ck wildebeest Impala černočelá/ Black-faced impala

30,47,29

Impala

89,221,2

Přímorožec jihoafrický/ Gemsbok

35,72,5

Přímorožec beisa/Beisa

12,21,2

Antilopa skákavá/ Springbok

43,55,3

16

Gazela Thomsonova/ Thomson’s gazelle

100,167,23

14 +223 jedinců Ramat Ghan, Klaus navrhuje přechod na ESB (dnes Mon-P) Samčí skupiny fungují

Džejran/Goite red gazelle

21,63

12 možný import do Zoo Praha ze Středního východu?

5,9

Poznámky Nick shání pomoc při tvorbě Best practice guidelines, potřeba vytváření samčích stád +další zvířata neurčených poddruhů, komplikovaný management MonP, Zoo Berlín přišla z nevysvětlených důvodů o všechna zvířata, Al Bustan skončil s chovem, další zvířata v non-EAZA

Potřeba výměny samců v několika institucích, inbreeding Oba poddruhy by měly přejít do stavu ESB do konce 2014 Potřeba vytváření samčích stád – hledají se ochotné zoo 42 Více samic je požadováno, než je v nabídce chybí koordinátor skvělého programu!!! 16 Probíhající studie o křížení pakoně modrého a běloocasého chybí koordinátor, program je výzva! 2 Pretoria potvrdila hybridní jedince ve svém chovu, ISB 6,17, vyšel nový studbook

26 Pokusy o držení vykastrovaných samců v chovných skupinách selhaly 19

7 Praha má slíbené dva nepříbuzné samce od AWWP, dále jedná se Zoo Taipei

Číslo 1/2015


Volume 1/2015

Aridland antelopes Ian Goodwin

Druh Adax/ Addax

Stav 73,144

Inst. 32

Zakl. 15

% P 95

GD % 84,6

F 0,15

Přímorožec arabský Arabian oryx

18,43

14

15

100

89,7

0,08

Gazela atlaská Cuvier’s gazelle

78,117

7

1,3

100

73,5

0,23 9

Gazela dorkas Dorcas gazelle

106,125

12

24

100

91,3

0,08 8

Gazella dama Mhorr

69,119

16

1,4

100

72,9

0,27 2

Přímorožec šavlorohý Scimitar h.oryx Gazela písková Slender h. gazelle

337

54

49

100

92

0,12

3,13

2

2

17

15,3

Poznámky Doporučení k chovu vyšlo v dubnu 2014, problémy s umisťováním nadbytečných jedinců volné místo koordinátora, potřeba nových chovatelů, především v Británii, ale i jinde, probíhající výzkum BCS (body condition score), zpráva o výzkumu zdravotní problematiky je k dispozici, studbook vydán 2014 Obtížně chovatelný druh, složité najít nové členy EEP, doporučení chovu vydána 2013, plánovány reintrodukce do Tunisu, Maroka přidejte se k EEP!, úspěšná reintrodukce do Senegalu – projekt po sedmi letech splnil očekávání, populace v lidské péči i polodivoká populace funguje, Q horečka ve španělských zoo – navržen protokol na testování na Coxiellu, doporučeno testovat při všech přesunech, po potratech a při předčasně narozených mláďatech Doporučení k chovu vydána 2014, populace v Senegalu definitivně vymřela – změna habitatu a inbrední deprese (bude publikováno) probíhající monitoring v Tunisku

0,81 Demograficky nestabilní, vysoká 7 příbuznost, neznámý rodokmen, potřeba výzkumu

21


Číslo 1/2015

Mini antelopes Klaus Miller Schilling

Druh Skálolez Klipspringer

Stav 2,1

Inst. 3

Chocholatka žlutohřbetá Yellow-backed duiker Chocholatka modrohřbetá Red flanked duiker Chocholatka modrá Blue duiker

3,3

2

1,0

1

Chocholatka červená Red duiker

22,22

17

Dikdik Kirkův/ Kirk’s dikdik

65,74, 7

36

Zakl.

% P

GD %

Poznámky Žádné novinky ohledně importů do Wroclawi, Magdeburg plánuje import?, dosud všechna zvířata připravená k importu uhynula ještě v karanténě v Jihoafrické republice, nicméně import jako takový je v principu schválen Norimberk dováží samce ze San Francisco, možnost dovozu z AZA (nabízí Linda Bachers, Jeff Holland) poslední jedinec v programu

Přechod z EEP na MoP – větší důraz bude kladen na červenou chocholatku

7 (12)

99,4

82,4

Použité zkratky: Inst. – počet institucí/number of institutions Zakl. – počet zakladatelů/number of founders % P – % známých vztahů v rodokmenu/% pedigree known GD – genetická diverzita/genetic diversity F – inbreeding

22

F

0,1 28

60 % populace původem ze Zoo Berlín, importy schváleny – možnosti: Anthony Wilbraham, Wolkmar Seifert – cena cca 4000 EUR/ks včetně vyšetření a karantény, volné místo ESB koordinátora (Berlín již nechce vést) zdravá rostoucí populace, studbook vydán


Volume 1/2015

Novinky z IUCN / What is up in IUCN? Antelope Specialist Group (IUCN SSC ASG) V současné době probíhá kompletní aktualizace údajů v databázi RedList (www.redlist.org). Všechna stará čísla zpravodaje ASG – Gnusletteru jsou nově k dispozici v online archivu: https://www.iucn.org/about/work/ programmes/species/who_we_are/ ssc_specialist_groups_and_red_list_auth orities_directory/mammals/asghome/ asggnusletterback.cfm

Giraffe and Okapi Specialist Group (IUCN SSC GOSG) Další ze série setkání na téma žirafy – především v kontextu jejich ochrany, ale nejen to, proběhne v srpnu v Jihoafrické republice. Pokud se někdo plánujete zúčastnit, dejte vědět: Giraffe Indaba 2015 Sticking our Necks out for Giraffe Conservation in Africa Southern African Wildlife College, South Africa, from 23 to 28 August 2015. Žirafí den/Giraffe day – 21. 6. 2015

Nové pohledy na výzkum žiraf / Giraffe The new research perspectives V červenci 2014 pořádala Londýnská zoologická společnost (ZSL) setkání odborníků, kteří se zabývají žirafami, a to jak jejich chovem, tak jejich chováním, výzkumem a ochranou. Společně s Markétou Glonekovou jsme se setkání zúčastnily, a rozhodně jsme nelitovaly. Jako zahraniční delegace jsme byly pozvány na první neveřejnou část a společně se světoznámými odborníky na výzkum a ochranu žiraf jsme navštívily knihovnu ZSL, kde právě probíhala výstava publikací o žirafách. Nechyběly tu

Florian Sicks (Tierpark Berlin), Russel Seymour (ZSL), Fred Bercovitch, Zoe Müller v knihovně ZSL nad sbírkou historických publikací o žirafách.

staré tisky ani nejnovější kniha The Giraffe od Anne Innis Dagg. Druhá část probíhala formou přednášek pro veřejnost, více než stovka návštěvníků si přišla poslechnout příspěvky o důležitosti žirafího spánku od Floriana Sickse, detailní studie sociálních vztahů žiraf v podání Freda Bercovitche osobně či o zoufalém stavu populace žiraf síťovaných od Johna Dohertyho. To vše zakončeno slavnostní tříchodovou večeří v londýnské zoo, kde jsme s Markétou samozřejmě také nemohly chybět.

Wildlife Research Center, Kyoto University) Reticulated giraffe: you don't know what you've got till it's gone (John B Doherty, School of Biological Sciences, Queen's University Belfast) Více na/more at: http://www.zsl.org/ science/whats-on/the-giraffe-newperspectives-on-a-%E2%80%98wellknown%E2%80%99-species

English summary: In July 2014 we participated at the giraffe meeting organised by ZSL. The event started with informal meeting in ZSL library, followed by presentations for public and three course dinner – great and inspiring day for giraffe researchers and conservationists! Program prezentací / Programme: REM-sleep as indicator for stress in Giraffe (Florian Sicks, Curator of Mammals, Tierpark Berlin) Life history of Thornicroft’s giraffe (Fred B. Bercovitch, Primate Research Institute &

23


Číslo 1/2015

Novinky u antilop Derbyho / Derby eland news Během roku 2014 pokračovali členové organizace Derbianus Czech Society for African Wildlife (dále jen Derbianus) v plnění svého hlavního cíle – záchraně kriticky ohroženého západního poddruhu antilopy Derbyho (Taurotragus derbianus derbianus) v Senegalu. V roce 2013 jsme společně s Ředitelstvím národních parků Senegalu, za podpory IUCN a dalších partnerů, zorganizovali v Senegalu mezinárodní workshop, kde jsme sestavili strategický pán na záchranu antilop Derbyho, který jsme v září téhož roku publikovali. V roce 2014 jsme začali pracovat na jeho plnění. Soustředili jsme se především na management populace, výzkumné a vzdělávací aktivity. V rámci populačního managementu v rezervacích Bandia a Fathala jsme nejprve identifikovali 12 nově narozených mláďat a posléze založili nové, již páté chovné stádo v rezervaci Bandia. Následně jsme publikovali sedmé vydání plemenné knihy antilop Derbyho. Výzkumné aktivity se soutsředily i nadále na sociální chování a ekologii, nově jsme zahájili výzkumný projekt zaměřený na genetiku. V oblasti vzdělávání jsme se soustředili na přednáškovou činnost pro školy a veřejnost, působili jsem v celé řadě českých i evropských zoologických zahrad a na konferencích. ENGLISH SUMMARY During 2014, Derbianus Czech Society for African Wildlife, NGO (hereinafter Derbianus) has continued to fulfil its main goal – conservation of critically endangered Western Derby eland (Taurotragus derbianus derbianus) in Senegal. In 2013, in cooperation with IUCN, Directorate of National Parks of Senegal, and other local and international partners, we organized Species conservation strategy planning workshop in Senegal and published Western Derby eland Conservation Strategy. The year 2014 was dedicated to the fulfilment of specific activities outlined within the strategy with the main focus on population management, research and education. We have continued with management of semi-captive population of Derby elands in Bandia and Fathala reserves, firstly by identification of 12 new-born

24

Převoz antilopy Derbyho do nového chovného stáda. / Transport of the Derby eland female to the new breeding herd, Bandia reserve, 2014. Photo by Tom Junek. Find more at www.derbianus.com.

calves and later by creation of the fifth breeding herd in the Bandia reserve. We have published the 7th volume of Western Derby eland studbook. We have continued the research activities dedicated to social behaviour and ecology of Western Derby eland and successfully introduced new research focused on Derby eland genetics. Within the domain of education we have presented the conservation programme to general public in European zoos, we organized plenty of presentations for Czech schools and we participated on several local and international conferences including EAZA Annual conference in Budapest and joint TAG meeting in Alphen.


Volume 1/2015

PŘEHLED CHOVU ANTILOP V UCSZOO UCSZOO ANTELOPE BREEDING OVERVIEW Zoo Bojnice Peter Lupták V roku 2014 sme sa museli vysporiadať s obmedzeniami bežnej prevádzky z dôvodu rozsiahlej rekonštrukcie oplotení. Po dvoch rokoch, keď sa budovali priekopy a nové cesty, sa podarilo získať dotáciu na výmenu starých, viac ako 30 ročných plotov. Obmena bola nevyhnutná z dôvodu zabezpečenia bezpečnosti zvierat a návštevníkov a v neposlednom rade aj pre potrebu vytvorenia príjemného a kultivovaného prostredia v našej zoo. Tieto zmeny sa týkali aj kolekcie chovaných antilop. V roku 2014 sme chovali celkovo 8 taxónov antilop. Po dočasnom zrušení chovu antilopy nilgau sme klesli o jeden druh. Výhľadovo je perspektíva na rozšírenie najviac o 1-2 druhy. Pakôň modrý (Connochaetes taurinus taurinus) V roku 2013 a 2014 sme obnovili chov pakoňa modrého po krátkej prestávke. V marci 2014 sme doviezli dve ročné samice narodené v roku 2013 v Zoo Landau. Po povinnej karanténe sme pakone postupne zoznámili s dvoma samicami privezenými v predchádzajúcom roku zo Zoo Brno. S chovom samca neuvažujeme, hlavne z dôvodu slabého odbytu a tiež pre eliminovanie problémov v spoločnom výbehu s vodárkami jeleňovitými. Samotné spájane zvierat prebehlo bez ťažkostí, evidentné bolo, že pakonice síce držali spolu, no bolo vidieť, že landauské samice sa držia osve a brnenské tiež. Ako sa vylepšilo počasie, vypustili sme antilopy do vonkajšieho výbehu, ktorý vznikol spojením dvoch výbehov. Tento nový výbeh (Africká panoráma) ešte nie je úplne dokončený, plánujeme zhotovenie väčšieho kŕmneho prístrešku v hornej časti pri návštevníckej trase. Keď už samice pakoní spoznali výbeh, spojili sme ich s vodárkami. Zvieratá si na seba navzájom rýchlo zvykli a v celej sezóne sme nezaznamenali žiadne komplikácie. Pokiaľ ide o prevahu, miernu sme pozorovali u pakoní.

Vodárka jeleňovitá (Kobus ellipsiprymnus defassa) Tento druh sme naďalej chovali v expozičnom stádočku 1.3. V priebehu roka sme zaznamenali návrat deponovanej samice zo Zoo Košice, ktorá vykryla nečakanú stratu samice z predchádzajúceho obdobia. Oryx juhoafrický (Oryx gazella gazella) Druh chováme od roku 2010. V uplynulej sezóne sa nám podarilo odchovať v poradí štvrté a piate mláďa u nás. Išlo o samičku narodenú olomouckej samici Etne a samca narodeného našej samici Gabu. Obe mláďatá boli odchované bez obtiaží. Po dohode s Olomoucom sme vyradili neprispôsobivého samca Gérarda, hlavne pre jeho pretrvávajúce zdravotné problémy a rabiátnosť. K dnešnému dňu chováme skupinku v počte 2.3. Antilopa vraná (Hippotragus niger) Druh chováme tiež od roku 2010. Aj tento rok sa nám v chove darilo, narodili a bez komplikácií boli odchované dve samičky. Farka porodila 18.6.2014 Fiangu a Sakkara 16.7.2014 Salimu. V zázemí dorástol samec Shango, ktorého dúfame, že odsunieme tento rok. Jediným problémom bolo zlomenie aj druhého rohu chovného samca Elvisa. Došlo k tomu po konflikte cez oplotenia s jeho synom – dvojročným samcom Shangom. Dnešný stav je 2.4.

Samica Farka a obe mláďatá roku 2014.

Kudu veľký (Tragelaphus strepsiceros) V chove kudu veľkého došlo k rozšíreniu chovateľských priestorov. Antilopy dostali nový lesný výbeh s veľkým kŕmnym prístreškom, ktorý sa nedarilo dokončiť už dlhšiu dobu. Chovatelia zaznamenali dva pôrody a len jeden úspešný odchov - samičku Benguelu od našej osvedčenej samice Batiky. Pre neustupujúce zdravotné ťažkosti a celkové chradnutie organizmu a zaostávanie v raste, sme nakoniec pristúpili k eutanázii mladej samice dovezenej v roku 2013 zo Zoo Plzeň. Bola to samica z nášho deponačného podielu. Aktuálne chováme stádo 2.3. Antilopa jeleňovitá (Antilope cervicapra) V chove tohto druhu zaznamenávame početné prírastky každý rok. V roku 2014 to bolo 10 odchovaných mláďat. Na konci

Výmena názorov medzi samicami pakoňa modrého.

25


Číslo 1/2015

waterbuck (1,3). Two gemsboks were successfully reared, old aggressive male leaved, current status 2,3. Two sable females born, breeding male broke his second horn, year-old male surplus. Greater kudu received new forest enclosure, two births, one female reared, one female euthanased due to healthy reasons, currently 2,3. Blackbuck (3,10,9) reared 10 calves, old breeding male died, new planned. Mixed exhibit with Mesopotamian fallow deer, ok. After 5 years of breeding stop ordered by Jake Veasey the restart of bongo breeding planned for 2015, with 5 females (but two of them already 19 years old) and new male from Thoiry (born in Stuttgart). Old pair of dikdiks died (12 and 13 years, new planned for 2015.

Zoo Bratislava

Samice oryxov s oboma mláďatami.

roka nám uhynul chovný samec, ktorý už bol zošlý vekom. V tomto roku by sme ho radi nahradili novým chovným samcom. Už druhú sezónu sme chovali tieto antilopy v zmiešanom výbehu spolu s danielmi mezopotámskymi. Antilopy sa na prekvapenie cítili veľmi dobre, bezpečne. Pravdepodobne to súvisí s charakterom terénu, v tomto zmiešanom výbehu majú lepší rozhľad, ktorý im v ich pôvodnom výbehu chýba a aj preto sú tam po generácie pomerne veľmi plaché. Stav: 3.10.9 Bongo horský (Boocercus euryceros isaaci) U našej najvzácnejšej antilopy, antilopy bongo (Tragelaphus eurycerus isaaci), sme sa po zmene koordinátora konečne dočkali zrušenia zákazu v chove a ukončili tak nepríjemných 5 rokov stagnácie. Je otázne, či sa po takej dlhej pauze podarí chov obnoviť. Na v roku 2015 to rozhodne vyskúšame. V skupine samíc nám ostalo 5 zvierat. Jednu samicu Chamuku sme boli nútení príkazom koordinátora Veaseyho zaslať do Zoo Jerez. Miestna zoo to evidentne nezvládla, pretože do mesiaca tam uhynula. V roku 2013 sme nečakane prišli o našu mladú, desaťročnú samicu Chaggu a tak dne máme len 5 samíc. Z toho dve sú 19-ročné zakladateľky nášho chovu Chembe a Masabuka. Pre ich vysoký vek už s nimi nemôžeme počítať. Ich dcéry Dawra, Dendera a Choma sú našou nádejou. Po doporučení koordinátorky EEP sme v roku 2014 odoslali samca Dustyho (nar. v Prahe) do Zoo v Howletts - Port Lympne. Dusty bol u nás od roku 2005,

26

jeho bonusom bolo, že splodil iba samice. Namiesto neho nám koordinátorka vybrala a koncom roka sme z Thoiry doviezli nového chovného deväťročného samca Maxa, narodeného v Stuttgarte. Max je na naše samice nepríbuzný, čo dáva nádej, že prípadné odchovy by mohli byť umiestniteľné v regióne EAZA. V roku 2015 ho spojíme s našimi samicami, aby sme sa pokúsili o novú etapu chovu. Pri transporte nám pomohli kolegovia z královodvorskej zoo. Popri chove sme rozvíjali aj ďalšie aktivity týkajúce sa výskumu taxonómie antilopy bongo, ich propagácie na webe Antilopieho TAGu EAZA ako aj na prípravách vstupu našej zoo do in situ projektov pre tento druh. Stav: 1.5. Dikdik Kirkov (Madoqua kirkii) V chove našej najmenšej antilopy - dikdika Kirkovho sme sa dostali do etapy generačnej výmeny. Koncom roka nám uhynul samec a začiatkom roka 2015 ho nasledovala aj samica. Obe zvieratá sa dožili pekného veku, u nás strávili 10 rokov, čo je priemerný vek dožívania u tohto druhu. Celkovo mali 12 a 13 rokov. S koordinátorom sme dohodnutí na novom páre, ktorý si dovezieme čoskoro z Hannoveru a Drážďan. Stav: 0 English summary: Changing of old fences affected the whole 2014 for antelopes in Bojnice. Collection is planned to remain stable at about 8 taxa, maybe 1-2 species added in future. Blue wildebeest 0,4) was kept in common enclosure with defassa

Martina Nemčeková I napriek tomu, že ekonomická situácia nebola ani v tomto roku vôbec ideálna, snažili sme sa udržať si optimizmus a venovať našim zverencom čo najviac pozornosti. Počet antilop nilgau (Boselaphus tragocamelus) sa v auguste 2014 zvýšil o dvoch samčekov, matkou je samica Babu privezená v roku 2013 zo Zoo Plzeň. Je už úplne slepá, ale stále vitálna a veľmi dobre spolupracuje s chovateľmi. Bohužiaľ, u samca, ktorého sme tiež priviezli zo Zoo Plzeň, ku koncu roka 2014, došlo k náhlej periférnej paréze zadných končatín a k následnej eutanázii. Na odporúčanie koordinátora sme k dvom samiciam oryxa arabského (Oryx leucoryx) z Dvora Králové priviezli z Francúzka samca. Samec dosiahol pohlavnú dospelosť až tento rok, ale svoje povinnosti si začal plniť veľmi dôsledne, takže predpokladáme aj v tejto skupine nové prírasty. U sitatúng (Tragelaphus spekii gratus) nám dve samice dovezené z Holandska uhynuli. Jedna zo samíc sa zranila už pri odchyte v Holandsku a utrpela zranenie čeľuste a druhá si zranila čeľusť pri vykladaní. U ďalšej samice odporučili veterinári eutanáziu po náhlej periférnej paréze zadných končatín. U adaxov núbijských (Adax nasomaculatus) sme sa rozhodli chov zastaviť. Žiadali sme koordinátora o premiestnenie, alebo kastráciu chovného samca. Odporučil nám kastráciu, takže adaxy budeme chovať len


expozične. Expozične chováme tiež vodárky lečve ((Kobus leche kafuensis) a antilopky jeleňovité (Antilope cervicapra). Oba prípady parézy zadných končatín prebiehali bez iných klinických príznakov. Zvieratá do poslednej chvíle prijímali potravu i vodu, nemali poruchy trávenia, vedomie a citlivosť neboli zmenené, a pri pitve sa nenašli žiadne zmeny na vnútorných orgánoch, ktoré by naznačovali prečo k paréze došlo. U sitatungy bol vápnik a fosfor na dolnej hranici fyziologických hodnôt. Pri samcovi nilgau sa odber krvi nerobil. Predpokladáme, že ide o poruchu vo výžive. V minulom roku nám tiež uhynuli tri sitatungy u ktorých bola ako príčina úhynu diagnostikovaná silná neregeneratívna anémia. Laboratórne výsledky neukázali z akého dôvodu k anémii došlo. English summary: Nilgau female reared two males, despite the fact that she was completely blind. A male imported from Pilsen was euthanased because of hindlegs paresis. New male of Arabian oryx imported from France, offspring expected. Two sitatunga females imported from Netherlands lost – one injured during transport, the other euthanased because of hindlegs paresis. Paresis remains unexplained, probably nutrition problems. Addax breeding stopped, male castrated (recommendation of coordinator). Display herds of red lechwe and blackbuck, no breeding.

Zoo Brno Mirka Friedmann V priebehu roku 2014 bol jediným druhom antilopy chovanej v Zoo Brno pakůň modrý. Chovnú skupinu tvorí samec, Ramses, narodený v roku 2006 v Zoo Dvůr Králové, samica Rézinka narodená v 2007 v Zoo Brno a samica Lidy narodená v roku 2008 v Safari Park Beekse Bergen. V skupine je zatiaľ aj minuloročný samec Leo, nar. v novembri 2013, ktorý bude na jar 2015 deponovaný. V priebehu roku 2014 sme mali jeden pôrod, 15.10.2014 sa narodil samec, ktorý bohužial vo veku 5 dní uhynul z dôvodu vrodenej srdcovej vady (defekt komorového septa). Pakone modré sú vo výbehu spolu so žirafami a zebrami Chapmanovými. V priebehu roku 2014 došlo k úprave výbehu.

Zoo Dvůr Králové Luděk Čulík Ke konci roku 2014 chovala ZOO Dvůr Králové 706 kopytníků v 56 druzích a formách. Významné odchovy: V roce 2014 se narodilo ve stádech kopytníků 230 mláďat v 34 druzích a formách. Mezi významná narození patří 6 adaxů, 15 antilop koňských, 11 antilop vraných, 4 bahnivci horští, 5 bong, 8 kudu malých, 13 antilop losích, 6 nyal nížinných, 14 impal, 9 buvolů kaferských, 6 vodušek abok, 2 pakoně běloocasí, 8 pakoní modrých, 6 oryxů jihoafrických, 2 zebry bezhřívé, 7 paovcí hřivnatých, 3 žirafy Rothschildovy a 3 žirafy síťované. Nová zvířata v zoo: Chovné skupiny byly v letošním roce doplněny o nové, geneticky potřebné jedince. Během roku jsme dovezli: 1,0 přímorožec šavlorohý ze zoo Wroclaw, 1,0 chocholatka červená ze zoo Köln, 1,0 buvolec běločelý ze zoo Hannover, 0,2 buvolec běločelý ze zoo Liberec, 1,0 sitatunga ze zoo Odense, 1,0 antilopa losí ze zoo Hannover, 1,0 paovce hřivnatá ze zoo Nürnberg. Antilopy: Výrazného úspěchu jsme dosáhli v chovu antilop koňských a vraných. Oba druhy jsou u nás zastoupeny dvěma stády a jsou k vidění nejen v safari, ale i v klasické části či na volných výbězích. U antilop koňských se do reprodukce zapojil nový samec Kamusi, pocházející z libereckého chovu, který do zoo dorazil v roce 2011. Do druhé skupiny byl zařazen mladý samec Lothar, pocházející ze zoo Hanover. U antilop vraných se také do chovu zařadil nový samec Benni, pocházející ze zoo Schmiding, ten se do zoo dostal již v roce 2010. V chovu bong jsme tento rok neměli takové štěstí a tak došlo k několika úhynům buď starých jedinců, nebo mláďat, která nebyla životaschopná. O jedno mládě i samici jsme přišli při císařském řezu, kdy byl porod komplikován nefyziologickou polohou plodu. Přesto se do reprodukce zapojil nový samec Bruno ze zoo Tierpark Berlin. Dvě samice, které se po něm narodily, jsou příslibem pro další zdárný chov. Stádo přímorožců šavlorohých se nám podařilo

Volume 1/2015

doplnit o nepříbuzného samce ze zoo Wroclav a na začátku sezony byl již samec se skupinou spojen. V příštím roce bychom se tak mohli dočkat opět mláďat tohoto ohroženého druhu. Celkem úspěšný rok byl také pro bahnivce horské, kde se už roky potýkáme s malou chovnou základnou. Našim samicím se narodila 4 mláďata, bohužel tři z nich jsou samci. I tak je ale stále naděje, že by tři naše mladé samice mohly ještě chov bahnivců u nás na nějaký čas udržet. Do budoucna se ale neobejdeme bez dotace nových jedinců. U přímorožců arabských jsme přistoupili k ukončení chovu. Dlouhodobě jsme se potýkali s jejich umístěním nejen v sezoně, ale i přes zimní období, a tak jsme jedince přemístili po dohodě s koordinátorem do doporučených chovů. Již tradičně jsme věnovali zvýšenou pozornost druhům antilop, jejichž chov je velmi náročný. Především v chovu antilop skákavých jsme moc úspěchu nesklidili a podařilo se nám odchovat pouze jediné mládě. Populace těchto antilop v zajetí klesá a všichni chovatelé se potýkají s podobnými problémy, jakými je třeba vysoká úmrtnost mláďat, vyvážená krmná dávka a nedostatek chovného materiálu. Tento stav donutil všechny chovatele, aby i přes to, že tento druh není koordinován, sjednotili své postupy a přistoupili k užší spolupráci. Chov kudu malých byl o něco úspěšnější. Přesto, že se v naší zoo narodilo více mláďat než ve zbytku Evropy, stále se potýkáme s problémy podobného rázu jako u antilop skákavých. Autosafari a výběh Safarikempu: Zde kromě již každoročně chovaných skupin došlo k několika změnám. Po přestavbě výběhu žiraf síťovaných byla skupina pakoní běloocasých v safari nahrazena chovnou skupinou pakoní bělobradých. Tato změna proběhla bez výraznějších problémů a pakoně bělobradí zde strávili celé léto. Další novou skupinou bylo malé stádečko sitatung. I ty se v safari zabydlely a i přes svůj skrytý způsob života zpestřily expozici. Jinak sezóna proběhla až na výlety antilop losích mimo výběhy bez problémů. Výběh Safari Kempu byl letos osazen stádem pakoní běloocasých, triem pštrosů afrických, dvěma samci žiraf (Rothschildovy a síťované), dvěma samci adaxů a stádem zeber damarských. Jelikož

27


jsme měli z minulých let zkušenost, že zebry novorozené pakoně napadají, počkali jsme, až proběhnou porody pakoní a teprve poté jsme celé stádo zeber i s novým hřebcem do výběhu pustili. Mláďata pakoňů jsou po několika dnech již tak čilá a stále v blízkosti matky, že jsme již útoky od zeber na ně nezaznamenali. Velkou letošní novinkou bylo propojení výběhu žiraf síťovaných s volným výběhem. Žirafám se tak několikanásobně zvětšil prostor a ty ho začaly ihned náležitě využívat. Také jejich spojení se stádem antilop koňských proběhlo bez problémů a obě skupiny si vzájemně nijak nepřekážely. Návštěvníci se tak při troše štěstí mohli na nové lávce setkat s oběma druhy žiraf najednou, spolu se stádem zeber Grévyho a stádem antilop koňských.

28

English summary: By the end of 2014 Dvůr Králové kept 706 ungulates in 56 taxa. Important antelope births: 6 addaxes, 15 roan, 11 sable, 4 mountain reedbuck, 5 bongos, 8 lesser kudu, 13 elands, 6 lowland nyalas, 14 impalas, 6 Kafue lechwes, 2 black wildebeests, 8 blue wildebeests, 6 gemsboks. Imports: 0,1 Scimitar-horned oryx from Wroclaw, 1,0 red duiker from Köln, 1,0 blesbok from Hannover, 1,0 blesbok from Liberec, 1,0 sitatunga from Odense, 1,0 eland from Hannover. Very good results in roans and sables, both in open enclosures and in safari. Not lucky in bongo breeding, but two feales born are promising. New male promising fro scimitars. Mountain reedbuck has unfortunatelly 3 males out of 4 calves born, females are in good condition, still low numbers of individuals requires new imports. Arabian oryx stopped and send to other zoos. Only one springbok reared – breeding complicated, high calf mortality, feeding problems. Lesser kudu gave better results but the problems are similar as in springbok. White-bearded wildebeest replaced black wildebeest in the safari exhibit, sitatungas also added to safari. Mixed enslosure of safari camp contained breeding herd of black wildebeest, herd of zebras added after the end of births. Reticulated giraffes got enlarged enclosure and were connected with roans, any problem.

Číslo 1/2015


Zoo Hodonín Lenka Pacíková Ke konci roku 2014 jsme chovali čtyři druhy antilop. Nejpočetnější a dobře fungující je skupina sitatung západoafrických (Tragelaphus spekii gratus). Každá samice má během roku mládě. K 31.12.2014 jsme byli na stavu 3,6. Základní stádo tvoří samec a čtyři samice. Během roku 2014 se nám podařilo doplnit stádo antilop losích (Taurotragus oryx) na konečný stav 1,2. Všechna zvířata jsou mladá a nepříbuzná. Jejich soužití je bezproblémové, takže doufáme, že se dočkáme přírůstků. Dalším chovaným druhem je přímorožec šavlorohý (Oryx dammah). Chovný samec je poměrně agresivní vůči oběma samicím. Jakmile je samice březí, je nutné jej oddělit. Loni se nám podařilo odchovat mládě. Jedná se o samici a letos by měla odejít do Zoo Košice. Posledním chovaným druhem je adax (Addax nasomaculatus). Chovné stádo tvoří samec a dvě samice. Zvířata jsou mladá a nepříbuzná. Počítáme s jejich rozmnožováním. English summary: Four species kept in Hodonin. Sitatungas (3,6) are well working and breeding regularly. Young eland herd (1,2) expected to breed next year. Scimitar -hormed oryx (1,2) reared one calf, male aggressive to females. Young addax herd (1,2) expected to breed in future.

Zoo Jihlava Martin Slepica V roce 2013 nechovala ZOO Jihlava žádné antilopy, ale počítala s chovem antilop v nové expozici Africké savany. V této expozici měly být v jednom výběhu zebry damarské a žirafy a v druhém výběhu antilopy. Od roku 2012 se počítalo s voduškama abok , žel bohu koordinátor nás nechal čekat až do června 2014. Po příjezdu žiraf jsme začali zvažovat, že k „plašanům“ abokům přidáme ještě jedny antilopy, no něco klidného. Sitatunga, nyala nebo bongo. Bongo – moc velké a nedávno omezení odchovů. Sitatungy – no ty má přece kde kdo. Tak nyaly. Koordinátorka nám chov schválila a čekali jsme na chovnou skupinu. Čekali, čekali. A po komisích žiraf a antilop 2014 jsme si do-

vezli skupinu nyal ze ZOO Liberec a milou koordinátorku postavili před hotovou věc. Po pár týdnech obě nyalí holky porodily, takže z původní 1.2 jsme rázem měli 2.3. Tou dobou již také bylo rozhodnuto, že zebry budou se pštrosicí v antilopím výběhu a s žirafama budou antilopy. Vzniklo to z důvodu agresivity zeber vůči žirafám. Když jsme v únoru 2014 vypustili zebry k žirafám, nastala honička a žirafáci měli navrch. Druhý den taktéž, ale žirafák Paul dorážel na zebry tak, že je zahnal do rohu, kde to již hřebec nesnesl a po žirafákovi vyjel a kousl ho do nohy. Paul se dal na ústup a tak zebřák zvítězil. Druhý den hřebec již nepustil žirafáky ze dvorka do výběhu a na každý pokus projít kolem něj žirafáci dopláceli kousanci na nohou a břiše. Hřebec musí mimo výběh a zůstanou tam jen kobyly. Ale ani to nepomohlo, neboť vedoucí úlohu převzala dominantní kobyla a opět nepouštěla žirafáky do výběhu. Stav zůstal neměnný i po delší pauze, kdy chodily žirafy a zebry zvlášť a tak došlo k rozhodnutí obětovat měkčí výběh zebrám.

Volume 1/2015

safari parku tak byly spíše drzé až oprsklé, ale po chvíli na honičku přistoupily. Ve výběhu je žirafí území hraničeno kameny a žirafy to respektují a nesnaží se přes kameny dostat za antilopama.A stejný klid je ve výběhu i po zimní přestávce. No taky nemáme zatím žádná mláďata. U nyal je chovný samec ještě mladý u aboků čekáme a čekáme a čekáme a snad se někdy Nick rozhodne a samce nám doporučí (nebo že by se samci nerodili?). A žirafí kluci? ….. English summary: New giraffe and antelope exhibits bulit in Jihlava in 2013. Giraffes and zebras were planned for one enclosure and antelopes for the other. Connection of three giraffe males with zebras was not succesful, so the zebras finally share enclosure with ostriches, giraffes with antelopes. Group of lowland nyala imported from Liberec (1,2) and two calves reared (1,1). Kafue lechwe females (0,3) imported from Bussolengo, male still expected.

V květnu začal vypadat slibně i příchod aboků a tak jsem zatím nepouštěl nyaly s žirafama a čekal. Napřed spojím antilopy a pak je spojím s žirafákama. Skupinu aboků 0,3 jsme měli v Bussolengu a samce v Římě, tam byl ale rozdílný virotyp bluetongu než je u nás, tak jsme jeli jen pro samice. Na konci července jsme si je dovezli a dali do boxu hned vedle nyal. Měli možnost kontaktu přes pletivo místo dveří. Nepozorovali jsme žádnou agresivitu, tak jsme je po dvou dnech spojili. Drobné konflikty tam nastaly, ale to jen matky bránily mláďata. Pak už byl klid. Samice aboků a nyaly byly v poklidu, i když je okukovali a přes hrazení očuchávali žirafáci. Po týdnu jsme hrazení zrušili a nechali antilopám celý výběh. Panečku ty měly radost. Proběhly se a hned se šli pást. Pár dnů na to jsme vpustili mezi ně i žirafy. Paul si chtěl hrát na honěnou, ale nyaly byly klidný. Ani lehkým nakopáváním a ani šťoucháním čumákem nepřiměl Paul nyaly k honičce. Manu byl hodně nervózní, když se mu začala malá nyala plést pod nohama, nevěděl kam má šlápnout. A abočice ty byly zvyklé na žirafy ze

29


Zoo Košice Patrik Pastorek Antilopa nilgau (Boselaphus tragocamelus) V priebehu roka sme zaznamenali jeden pôrod mláďaťa samčieho pohlavia. Pôrod prebehol v letnom výbehu. V máji sme deponovali mladú samicu z vlaňajšieho roka do Zoo Ostrava. Na jeseň počas pobytu vo vonkajšom výbehu došlo k poraneniu pravého oka u chovného samca. Ten bohužiaľ o neho prišiel. Stav ku koncu roka bol 2,1. Vodárka jeleňovitá (Kobus ellipsiprymnus defassa) U tohto druhu sme jednu samicu vrátili do Zoo Bojnice, odkiaľ bola deponovaná. Počas roka sme zaznamenali jeden pôrod, a to v júli. Narodila sa samička. V priebehu roka sa u týchto antilop nevyskytli žiadne problémy. Stav na konci roka bol 2,3. Vodárka lečve kafuenská (Kobus leche kafuensis) Na začiatku roka sme chovali skupinu v pomere 2,4. V priebehu roka sme jedného samca vyradili z chovu nakoľko neprimeraným spôsobom napádal samice a mláďatá. Jedna stará samica nám uhynula. V letnom výbehu bol počas tohto roka spolu s vodárkami lečve aj samec byvolca bieločelého. Spolunažívanie bolo bezproblémové. V budúcom roku plánujeme doviezť jednu až dve samice. Stav na konci roka bol 1,3. Byvolec bieločelý (Damaliscus pygargus phillipsi) V tomto roku sme chovali jedného samca, deponovaného zo Zoo Plzeň. Priamorožec šabľorohý (Oryx dammah) V roku 2013 sme obnovili chov po siedmich rokoch. Priviezli sme jednu samicu. V roku 2014 sme doviezli zo Zoo Lodź samca Tona. Obe zvieratá sme spájali vo vonkajšom výbehu. Spolunažívanie bolo viac menej bez problémov, aj keď samec samicu dosť často obťažoval kvôli páreniu. Samica bola v tomto roku odpárená, výsledok budeme poznať v roku 2015. V roku 2015 plánujeme dovoz ešte jednej samice. Stav na konci roka bol 1,1. Pakôň pásavý modrý

30

(Connochaetes taurinus taurinus) V priebehu roka sme zaznamenali jeden pôrod. Staršia samica porodila samičku. Po vlaňajšom neúspešnom odchove sa tento rok o mláďa vzorne starala. V letnom výbehu sme mali umiestnený mladý pár (samica zo Zoo DKnL a samca zo Zoo Brno). Po odrastení mláďaťa sme spojili aj staršiu samicu s mláďaťom so zvyškom stáda. Samec bol však k samici s mláďaťom relatívne nepriateľský. Z tohto dôvodu sme preto mladého samca museli oddeliť do záložného vonkajšieho dvorca. K staršej samici sme v priebehu roka pripustili druhého samca, ktorý ju odpáril. Stav na konci roka bol 2,3. English summary: One calf born in nilgau, currently 2,1, one female calf in defassa waterbuck, currently 2,3. Kafue lechwe shared outdoor enclosure with male blesbok, adult male lechwe was euthanased due to aggressivity and one female died by old age, currently 1,3. Scimiterhorned oryx breeding restarted after 7 years, 1,1, offspring expected in 2015. Blue wildebeest got one female calf, successfully reared, currently 2,3.

Zoo Liberec

Číslo 1/2015

na žádná doporučení k přesunům zvířat geneticky vyhovujících spojení. Společně s téměř už tradičním přetlakem surplus jedinců (zejména samců) se chov blesboků stává velmi problematickým. Tři z posledních čtyřech narozených mláďat v libereckém stádu jsou samci. Ačkoliv bývají do nabídkové listiny zařazováni téměř ihned po porodu (samozřejmě s dovětkem o realizovatelnosti transportu po dosažení adekvátních měsíců věku), zájem je dlouhodobě mizivý. Jediným řešením tak zůstává využívání eutanázie coby chovatelského nástroje, jiným způsobem, zdá se, chov do budoucna udržet nelze. Přestože v průběhu minulého roku odešla hned 4 zvířata (1,3) do jiných zoo (Dvůr Králové, Boras, Torino), smysluplné umístění zmíněných samců bývá spíše světlou výjimkou. Momentálně pracujeme s mladými zvířaty (vše do 7 let věku), s ohledem na perspektivu tedy téměř optimální stav. Další kroky budou však závislé na vývoji celé evropské populace, ani zde není vyloučena částečná redukce stáda či další nepopulární opatření. Zajímavostí zdejší skupiny je její dlouhodobé a takřka bezproblémové soužití se stádem zeber Chapmanových (Equus quagga chapmani) v omezeném prostoru nevelkého výběhu. Stav k 25.3.2015 – 4.3

Luboš Melichar Antilopa koňská (Hippotragus equinus) Tři samice antilopy koňské odešly v průběhu března loňského roku do zoo v Lešné, naopak do Liberce jsme dovezli mladého samce ze zoo Hannover, umístěného z chovatelských důvodů přes zimní měsíce v dvorské zoo (na zimovišti dělal společnost jinému samci, který byl z Německa transportován společně s ním). Tím byla dokončena generační obměna místního stáda, se současným stavem jsme prozatím maximálně spokojeni. Mladý 2,5 letý samec Kasungu začal těsně po svém příchodu pářit, v tuto chvíli se zdá, že dvě ze samic by mohly být březí, další je na chov ještě příliš mladá a poslední naopak za svým reprodukčním zenitem. Stav k 30.3.2015 – 1.4 Buvolec běločelý (Damaliscus phillipsi) Evropský program tohoto druhu je momentálně bez koordinátora, v praxi to znamená, že nejsou vytvářena a rozesílá-

Nyala (Nyala angasii) Další z centrálně koordinovaných programů s podobnými parametry i problémy jako výše zmíněný ESB buvolce běločelého. V uplynulém období jsme odvezli 2 chovné samice a odchovaného samečka do zoo Jihlava, aby se v sezoně následující tři mláďata narodila (2,1). Momentálně jednáme (prozatím neúspěšně) s koordinátorkou o výměně chovného samce (chtěli bychom si ponechat jednu z jeho dcer), s dalším chovem nadále počítáme. Na rozdíl od předchozích mnohole-


tých snah neúspěšně chovat bonga (Tragelaphus euryceros isaaci) jsou v našich podmínkách nyaly velmi dobře adaptované a chovatelsky prakticky bezproblémové. Stav k 30.3.2015 – 3.4 English summary: Roan (currently 1,4)

orginal females sent to Lešná, new breeding male from Hannover imported, offspring expected nex year. Blesbok ESB is currently without a coordinator, together with tradition male surplus makes the breeding management complicated. Three of four calves born last year are males, other zoos are not interested. Young and perspective herd may be managed in future by unpopular means as the placement of young males remains problematic. Blesbok herd is long-term and without almost any problems kept together with Chapman zebras in Liberec. Nyalas are succesfully bred in Liberec, with similar management problems as in blesbok. 1, 2 young animals were placed to Jihlava, and antoher 2,1 were born.

Zoo Olomouc Libuše Veselá Oryx jihoafrický (Oryx gazella gazella) V sezóně 2014 jsme do výběhu vypouštěli 16 dospělých zvířat s mláďaty. Porody proběhly prakticky u všech dospělých chovu schopných samic, avšak poměr pohlaví mláďat byl velmi nevyhovující a nakonec zásahem přírody i zásahem naším byla odchována dvě mláďata - pohlaví 1,1. Jako chovný samec byl vypuštěn Nico pocházející z Amsterdamu. Jeden samec byl zařazen do chovu v Beekse Bergenu a dva samci, kteří jsou teoreticky využitelní do chovu, byli umístěni do Zoologické zahrady Hodonín. V olomoucké zoo chceme i nadále chovat početnější skupinu kolem 12 chovných samic, avšak momentálně bojujeme s věkovou strukturou stáda,

protože po několik let je mezi mláďaty početní převaha samců a nebylo možno nechat si do chovu mladé samičky. V rámci Evropy stále platí to, co již bylo mnohokrát uvedeno: celá evropská populace je provázána blízkými příbuzenskými vazbami, takže je problém pro jednotlivé zoologické zahrady najít zcela nepříbuzného samce, avšak import oryxů z mimoevropských chovů je z veterinárních důvodů v současné době nerealizovatelný. Pakůň běloocasý (Connochaetes gnou) Do chovu se velmi dobře zařadil samec dovezený ze Dvora Králové. Hierarchie stáda se ustálila, všechny samice zabřezly a odchovaly svá mláďata. Radost nám poněkud pokazila kontrola pohlaví, kterou jsme provedli po zazimování a zjistili jsme, že máme 4,1. Chovný program u tohoto druhu momentálně nepracuje. Adax nubijský (Addax nasomaculatus) Chov adaxů je řízen velmi dobře fungujícím evropským záchranným programem, ze kterého vzešlo doporučení omezit poněkud reprodukci, protože v rámci EEP se nedaří umístit odchovaná mláďata. Z našich čtyř samic by se měly rozmnožovat dvě mladší, zatímco dvě staré čtrnáctileté nikoliv. Nepříbuzného samce máme z Hannoveru. Adaxy chováme momentálně ve výběhu, který je vlhký a příliš jim nevyhovuje. Rádi bychom zredukovali stav na 1,2 a přemístili je do jiného chovatelského zařízení. Náš plán do budoucna je vrátit se k chovu bonga a umístit tyto antilopy do výběhu po adaxech. Bonga jsme již dříve chovali a v současné době jich v rámci Evropy zdaleka není nazbyt. Navázali jsme kontakt s koordinátorem chovu, který nám sdělil, že mláďata budou dosažitelná nejdříve za dva roky. English summary: 16 gemsbok breeding females with calves were released to the outdoor enclosue in 2014, number of calves reared was finally reduced to 1,1. Currently breeding male from Amsterdam is used and further reproduction planned, although the herd lack young females due to biased sex-ratio of calves. All European animals related. In black wildebeest a new

Volume 1/2015

breeding male introduced from Dvůr Králové successfully joned the herd, although the sex of reared calves was unsuitable – 4,1, breeding programme is currently not working, placement of males will be problematic. Addax EEP is well managed, reccomending for reproduction only selected females, in case of Olomouc 2 young females are recommended, the other 2 old females not. However the enclosure is wet for addax, so the addax herd is planned to be moved to other zoo. Olomouc plans to start with bongos instead of them.

Zoo Plzeň Jan Konáš Nilgau pestrý (Boselaphus tragocamelus) V pavilonu indických nosorožců jsme chovali samce (*13.2.03 v Tierparku Berlin) a dvě samice (* 10.6.01 a *29.8.12 v Zoo Plzeň). Pro potřebu uvolnění jednoho boxu pro odchov nosorožce jsme se rozhodli s chovem tohoto druhu skončit. 26. června odešla mladá samice do Zoo Ostrava a 2. července zbývající pár do Zoo Bratislava. Nyala nížinná (Tragelaphus angasii) Samec Mex (*4.9.07 v ZOO Dresden) je u nás chován od června 2008. Samice Ina (*19.12.99 v ZOO Dvůr Králové) přišla do zoo v červnu 2010. Od března 2011 jsou zde dvě samice Zoe a Lara (*24.2.10 a * 5.8.10) ze Safariparku Beekse Bergen. Ve skupině je také dcera Iny jménem Indaba (*17.2.11). Dále jsou ve stádě dcery Zoe (Tina*12.4.13, Pari*24.12.13, Zizi*2.10.14) a potomek Indaby, sameček Greg (*9.6.13). 30.června uhynula samice Lara. Pitva prokázala zauzlení střev. 11.prosince jsme ze Safariparku Beekse Bergen dovezli dvě tam narozené samice Noa a Elise (*9.2.08 a *19.7.13) a potomka Noa, samečka Mariho (*20.8.14). V sezóně vypouštíme nyaly na menší výběh, který je mezi výběhem žiraf a velkým africkým výběhem, od něhož je oddělen plotem. Na straně k žirafímu výběhu je oddělen kamenným valem. Přístup na vrchol valu je zvířatům zamezen elektrickým ohradníkem. Bohužel nyaly přestaly elektrický ohradník respektovat a lezou na vrcholek valu, kde je láká pastva. Na vrcholu valu je výsadba keřů a tráva. Vyhá-

31


nění zvířat z valu je problematické a hrozí úrazem. V příštím roce tedy budeme muset přístup zvířatům zamezit, pravděpodobně šikmým pletivem. Kudu velký (Tragelaphus strepsiceros) Stádo u nás užívá společný výběh s žirafami a buvolci běločelými. Od 30.7.09 chováme tři ze Zoo Bojnice deponované samice Bomu, Madeiru a Boteti (*26.2.05, *27.2.07 * 1.9.07 v Zoo Bojnice). Boteti je dcerou Bomy. Od dubna 2011 se u nás stal chovným samcem Mjomba (*23.9.09 v Zoo Krefeld). 11. ledna uhynula nejstarší samice Boma na bakteriální infekci. 15. srpna porodila Madiera samičku, 19. srpna rodí i Boteti a také samičku. Ta však bohužel 3. září uhynula na akutní rota- a koronavirovou infekci. Antilopa jelení (Antilope cervicapra) Chováme samce (*21.2.02 v Zoo Plzeň) a samice (*7.8.08 a *14.4.11 v Zoo Plzeň). V tomto roce došlo k výměně samce. Náš samec odešel 19. března do privátního chovu a v ten samý den přišel rok a půl starý, nepříbuzný samec také z privátu. Antilopy jelení jsou ubytovány v pavilonu nosorožců a společně s timorskými jeleny v sezóně užívají výběh s indickými nosorožci. Gazela perská (Gazella subgutturosa) Gazely perské chováme na výběhu společně s velbloudy dvouhrbými. Chovaní jsou dva samci Resident a Deserter (*29.5.09 a * 5.6.09 v Safariparku Beekse Bergen),v zoo jsou od února 2010 a dvě samice, obě narozené ve stejný den (* 25.5.10 v Zoo Goerlitz) přivezené na podzim v loňském roce. Po neblahé zkušenosti z roku 2011, kdy nám dva kusy strhla do zahrady proniknuvší smečka zdivočelých psů, nepouštíme gazely v zimním období na výběh, ale držíme je v boxu a na předvýběhu. Na jaře při zpětném vypouštění na výběh jedna ze samic skočila asi metr od dveří do plotu a to tak nešťastně, že si srazila vaz. 27.února byla dovezena z kolínské zoo samice Shaadi (*18.5.13 ZOO Köln). Gazely jsou plachá zvířata, na přítomnost ošetřovatele při každodenním úklidu výběhu reagují rychlejším pobíháním po výběhu. To je denní realita. 5. září jsme vypouštěli na výběh sysly. Pravda, na vý-

32

běhu nás bylo tentokrát víc, ale pracovali jsme pouze na začátku výběhu a z části jsme byli krytí za umělým pahorkem. Zvířata se chovala standardně, nebyla vyplašenější než jindy. Práci jsme již končili a odcházeli z výběhu, když na poměrně velkém výběhu se v běhu čelně srazil samec se samicí. Ona byla na místě mrtvá, přeražená krční páteř. Samec Resident uhynul do rána druhého dne na vnitřní zranění. Na podzim nás oslovila kolínská zoo a nabídla nám další samičku. Jejich kurátorovi Alexi Sliwovi byla popsána naše neblahá bilance v chovu tohoto druhu, i to, že o zvířata přicházíme z různých, pokaždé jiných a často bizarních příčin. Je to pro nás druh kdy se „smůla lepí na paty“ a dokud nezaznamenáme alespoň trochu úspěch a nepodaří se nám rozmnožit zbývající pár, nechce se nám vozit další zvíře. Jeho odpověď překvapila, i přes tato fakta by si přál, aby samice zůstala u nás. Tak jsme tedy 11. prosince dovezli druhou samičku (* 19.4.14 Zoo Köln).

Voduška červená (Kobus leche kafuensis) Na konci roku tvoří stádo chovný samec Hynek (*28.1.12 Zoo Praha) a devět samic. Během roku jsme přišli o dvě samice. Jedna z nejstarších Ebola, původem ze zoo Dvůr Králové narozená v roce 2001, uhynula na oběhové selhání. Druhá, z našeho odchovu, byla dlouhodobě léčena na zánět kloubů zadních nohou. Stav se však postupně zhoršil tak, že již nemohla chodit a tak jsme se rozhodli pro utracení. Narodilo se celkem sedm mláďat, z toho pět přeživších, dvě samičky a tři samci. Buvolec běločelý (Damaliscus p. phillipsi) Naše chovná skupina je složena ze samce (*3.12. 06 v Zoo Praha) a samicemi

Číslo 1/2015

(Nora*1.6.08, Myka *6.6. 09 a Lonneke *10.6.10 v Safariparku Beekse Bergen). Myka porodila 26.května samečka a Lonneke 5.července samičku. Obě mláďata dobře prosperují. Bahnivec horský (Redunca fulvorufula) Pár jsme dovezli z Opel zoo Kronberg 26.8.11, kde se zvířata i narodila, samec 26.11.07, samice 10.4.10. Pár spolu funguje bez problému, ale nepozorovali jsme žádnou snahu o páření. Tento druh se u nás zatím nerozmnožil. Pro nadcházející sezónu uvažujeme o vypouštění na výběh společně s nyalami, po zabezpečení proti únikům na val pletivem. Také uvažujeme o novém samci z TP Berlin. English summary: Nilgau (1,3) was kept in the rhino pavilion. Due to the need of other rhino box the male was sent to Ostrava and females to Bratislava, breeding finished. Lowland nyala (3,8) herd is kept between the giraffe and savannah enclosure, problems with respecting electric fence. Greater kudu (1,3) shares outdoor enclosure with giraffes and blesbok, one female died of bacteria infection, two female calves vorn, one of them died of coronavirus. Blackbuck (1,2) shares the outdoor enclosure with Indian rhino and Timor deer, breding male exchanged with private keeper. Goitered gazelles (2,3) share outdoor enslosure with Bactrian camels. Gazelles are very shy. Last year Plzeň lost two females because of te attack of feral dogs. In 2014 one male and one female crashed togehther in the enclosure during keepers work and both died. Despite of this, Köln agreed to send another female to Plzeň. Red lechwe (1,9) lost two females because of health problems, 7 calves were born and 5 of them (3,2) reared. Blesbok (1,3) got two calves (1,1). Mounting reedbuck (1,1) pair works well but not mating, thinking about Exchange of male.


Zoo Ostrava Ivo Firla V Zoo Ostrava jsme chovali dlouhodobě pouze dva druhy antilop – antilopu losí a buvolce běločelé na pavilonu Safari. Chovná skupina antilop losích byla obyčejně 1,3. Chov buvolců běločelých, kteří byli ve společném výběhu se zebrami Grévyho, se nám nikdy příliš nedařil. Později jsme zkusili chovat samčí skupinku, pak samčí kastrovanou skupinu, ale ani tady se příliš, bohužel i dle zkušeností ostatních, nedařilo. Zvířata jsou k sobě v menším prostoru agresivní a většinou toto vede k úhynu nejslabšího. Ve vnitřních ubikacích proto museli být chováni odděleně po jednom kuse. V roce 2013 jsme se rozhodli ukončit chov tohoto druhu a vyměnit za přímorožce beisa. Máme dva samce, ale ani zde chov není bez problémů a potyčky se zebrami, u starších jedinců, jsou velmi časté. Vedlejší výběh – Africké safari - byl zrekonstruován a zde je stádo antilop losích, které jsme se rozhodli zvětšit na 6 samic a 1 samce. V roce 2013 se rozrostl počet druhů antilop o další druh – antilopu jelení, kterých jsme na začátku roku 2014 měli 10 kusů. Umožnilo to otevření nově zrekonstruovaného výběhu – Indie zblízka-pod restaurací Saola, kde sdílejí společný prostor s axisy. V roce 2014 do tohoto výběhu ještě přibyli jelínci vepří (1,1). Koncem roku 2014 byl dobudován nový komplex Asijského safari, který přinesl další rozšíření antilop v naší zoo. Rozšíření bylo zejména početní, přibylo zde 15 samců antilop jeleních, ale i druhové. Novým druhem zde byla nilgau, která zde byla původně v počtu 3 samic a v průběhu roku se narodilo mládě (samička) a dovezli jsme ještě další dvě samice, tak jsme ke konci roku měli 6 samic. Posledním druhem zastoupeným zatím jen jedním kusem je samec džejrana. Samčí skupina těchto antilop by měla doplnit druhý výběh Asijského safari, kde jsou onageři a daňci mezopotámští. Perspektivně plánujeme další nárůsty počtů již chovaných druhů i druhy nové, např.vodušky abok. English summary: Only eland and blesbok were tradtionally kept in Ostrava. Blesbok was never really successful, this year it

was completely stopped and exchanged for beisa oryxes (0,2). Males share enclosure with Grevy’s zebras, frequent conflicts occur. Eland herd was enlarged to 1,6. Blackbuck breeding herd shares space with axis deer and other male herd (15,0) was recently established in new Asian safari exhibit. This exhibit was further inhabited by nilgau females (0,6) and goitered gazelle (1,0).

Volume 1/2015

Adax - 1,4. Chovné samice pouze 2, 1 starší a nedoporučená a 1 ve špatně kondici, oddělená z chovné skupiny z důvodu ataku ze stran ostatních. V předchozích letech samec z Lisabonu - neplodný, vystřídán současným samcem. V loňském roce 1 porod, ale mladé neživotaschopné. Antilopa losí - pouze 0,2, doplnění afrického výběhu. Chovná skupina se neplánuje. Bongo - 1,4 + 0,2 letošní mláďata. Dvě samice se do chovu zapojí letos, ze dvou starších 1 letos porod císařským řezem, do budoucna pravděpodobně nechovná. Současně jedno mládě na umělý odchov.

Zoo Praha Barbora Dobiášová Voduška abok - 2,7 letos 4 mláďata, odchov 0,2. Současný chovný samec by měl byt ideálně na podzim nahrazen jiným, protože tento má ve stádě 5 dcer. Koordinátor programu bohužel není příliš komunikativní, tak uvidíme, zda naše přání bude vyslyšeno. Chovné stádo v samostatném výběhu, mladé samice letos na smíšeném.

Voduška červená - 0,9 základ chovného stáda. V loňském roce jsme přišli o chovného samce po úrazu způsobeném antilopou losí. Samice po něm si tedy ponechaváme a na příští rok budeme shánět samce nového. Letos 7 porodů 5,2 z toho odchov 5,1. V samčí skupině spolu se sitatungami zkoušíme kastrovaneho samce, zatím to celkem funguje. Přímorožec beisa - 1,5 základní stádo, v letošním roce bez porodů, z loňského nám zůstávají 4 mláďata (bohužel samci). O beisy je dlouhodobě enormní zájem, bohužel v chovech nedostatek samic a blízká genetická příbuznost. Jednáme o možnosti importu z Kataru, ale je to běh na dlouhou trať. Aktuálně zkoušíme ostravského samce v chovu a zatím vše vypadá nadějně, že bychom se mohli dalších přírůstků dočkat v příští sezóně. Sitatunga - 4,13 ve 2 výbězích, samci a samice odděleně. Loni jsme připustili část nepříbuzných samic k našemu odchovanému samci, v letošním roce plánovaný dovoz 1,0 z Dánska. Oryx šavlorohý - 2,2 nechovná pouze expoziční skupina na dožití Antilopa vraná - 1,4 základní stádo, 9 mláďat různého stáří bohužel na pohlaví 7,2. Samci ve smíšené expozici s žirafami, voduškami, beisami, loskami a buvolci. Buvolec běločelý - 1,4 - samec mladý, letos první rok ve skupině. Loni jsme přišli o dovezeného samce kvůli střevní neprů-

33


chodnosti, ještě než se stihl zapojit do chovu. Poslední porody 2012, doufáme, že letos se chov opět rozběhne. English summary: Kafue lechwe (2,7) reared 0,2 offspring. Current breeding male has 5 daughters in the herd and should be replaced, coordinator is not very responsive. Addax (1,4), only two females in breeding conditions, unfertile male replaced, in 2014 one calf, not reared. Eland (0,2) not planned for breeding. Bongo (1,4) and 0,2 calves, one female after cesarean section probably not breeding for future, one calf hand-reared. Red lechwe (0,9) is missing a male, lost last year after injury from eland. Seven births in 2014 (5,2), new male planned. Beisa oryx (1,5) breeding herd and 4 year-old males. High inbreeding and lack of females complicates breeding, import from Qatar being discussed, a male from Ostrava currently in the herd. Sitatunga (4,13) currently separated males from females, new male from Denmark planned for 2015. Scimittar-horned oryx (2,2) not intended for breeding. Sable (1,4) herd with 9 offspring (7,2). Males in mixed exhibit with giraffes, red lechwes, beisa oryxes and blesboks. Blesbok (1,4), new male introduced, offsping expected next year.

Zoo Ústí nad Labem Pavel Král Po zrušení velkého pavilonu pro antilopy Gazelinec v roce 2005 naše zoologická zahrada chová pouze pět druhů antilop. Vodušky jelenovité chováme na pavilonu žiraf a nosorožců. V sezoně jsou celodenně venku na travnatém výběhu, bez zavírání do pavilonu. K voduškám v tuto dobu pravidelně pouštíme žirafy Rothschildovy, nepravidelně samici nosorožce tuponosého Zambu. Po sezoně se zavírají do pavilonu, chodí ven pouze do menšího výběhu před pavilonem. V roce 2014 jsme chovali skupinu 1,3 a mladého samce. V průběhu roku se narodilo jedno mládě, samice. O jednu dospělou samici jsme přišli v důsledku těžkého porodu. Mladý samec odešel do dánské zoo v Odense. Příští rok bychom mladou samičku rádi vyměnili a doplnili chovnou skupinu na 1,3. U vodušek červených, které chováme na pavilonu Antilopy, se nám narodila jedna

34

samice. Stav zvířat byl tedy ke konci roku 3,3. V průběhu roku jsme oddělili stádo do dvou skupin, zvlášť samce a samice. S chovem vodušek dlouhodobě nepočítáme. Na stejném pavilonu chováme antilopy jelení. Samice v letním období chodí do travnatého výběhu, samci jsou každoročně převáženi do velkého výběhu sik vietnamských. V zimním období jsou zvířata chována společně na pavilonu. Chovné stádo se skládá ze dvou samců a pěti samic. Dalším druhem, který chováme je nilgau pestrý. Mají samostatnou stáj i s výběhem v blízkosti sloního výběhu. V jejich výběhu ještě chováme supy himalájské. V základním chovném stádu je samec a dvě samice. V loňském roce se u nich narodila tři mláďata, samec a dvě samice. Ke konci roku jsme chovali tedy stádo o velikosti 2,4. Posledním druhem je adax. Chováme pouze dva staré samce. Jednoho na pavilonu žiraf a nosorožců, druhého na pavilonu oslů somálských. S dalším chovem nepočítáme. English summary: Defassa waterbuck (1,3) kept in mixed exhibit during summer, with giraffes and white rhino. One female offspring born, one breeding female lost due to complicated birth. Red lechwe (3,3) males and females separated, no breeding intended in future. Blackbuck (2,5), males mixed with sika deer. Nilgau 1,2 breeding herd, 1,2 offspring born. Addax (0,2) not intended for breeding.

Zoo a zámek Zlín-Lešná Kamil Čihák Antilopa jelení (Antilope cervicapra) Skupina je tvořena samcem původem ze Zoo Sosto (Maďarsko) narozen 2006 a pravidelně rodícími samicemi všechny odchov Zoo Lešná, v průběhu roku živě narozeno 5 mláďat (2,1,2), podařilo se však odchovat pouze jedno mládě, příčinou úhynu bylo v jenom případě trauma, ostatní vlivem zhoršeného počasí v době odstavu. Stav k 31.12.2014 byl 1,6,1. Buvolec běločelý (Damaliscus pygargus phillipsi) Stav na počátku roku byl 2,3 – základní trio tvoří samec (2008) původem z Gelsenkirchen a dvě samice (2001 a 2005) ze Zoo Praha a Lešná, doplněné o

Číslo 1/2015

1,1 odchov 2013, kteří odešli v červenci 2014 do Zoo Whipsnade. V průběhu roku se narodila dvě mláďata, jedno málo životaschopné uhynulo po pěti dnech, druhé se podařilo odchovat. Stav k 31.12.2014 – 1,3. Kudu velký (Tragelaphus strepsiceros) Skupina 1,2 sestavená v roce 2012 ze samce ze Zoo Kerkrade (2011) a dvou samic (2010 a 2011) původem Zoo Marwell a Zoo Dvůr Králové nad Labem, byla v srpnu 2014 rozšířena o další samici (2013) ze Zoo Plzeň. V červnu uhynula vysokobřezí královédvorská samice, u které byl zjištěn akutní nedostatek některých stopových prvků v krmné dávce, především selenu. Druhá samice porodila v září, mládě bylo velmi slabé, nepilo a do druhého dne uhynulo. Stav k 31.12.2014 – 1,2. Novým druhem, kterým rozšiřujeme chov antilop v Zoo Lešná je antilopa koňská (Hippotragus equinus), 0,3 jsme získali ze Zoo Liberec v březnu a následně dorazil dvouletý samec ze Zoo Dortmund. Spojení samce se skupinou plánujeme na začátek jara 2015. Pouze jako expoziční bez dalších chovatelských záměrů jsou chovány další tři druhy: Adax (Addax nasomaculatus) – v roce 2014 nedošlo ke změnám, máme pouze samici narozenou v roce 1998 v Zoo Lešná. Nilgau (Boselaphus tragocamelus) – v chovu kastrovaný samec narozený v roce 2002 a samice z roku 2004, oba pocházejí ze Zoo Lešná, beze změn. Ve skupině vodušek červených (Kobus leche kafuensis) jsou chováni dva kastrovaní samci a samice, u těchto jedinců není jasný původ a stáří, v listopadu 2014 uhynul jeden ze samců. English summary: Blackbuck (1,6,1) regularly breeding, 6 calves born in 2014 bt only one reared mainly due to weather conditions at weaning. Blesbok breeding trio (1,2) reproduce regularly, 2 offspring from 2013 left to Whipsnade, 2 calves born, one reared. Greater kudu 1,2 herd was reinforced by one female, One of the pregnant females died probably due to mineral imbalance, one calf born but weak, not reared. New species intended for breeding in Lešná is roan (1,3). No breeding intended in addax, nilgai, and Kafue lechwe.


Volume 1/2015

PŘEHLED CHOVU ŽIRAF V UCSZOO UCSZOO GIRAFFE BREEDING OVERVIEW 100

Luděk Čulík (převzato a upraveno z ročenky UCSZOO)

99

90 80

Na konci roku 2014 chovalo 11 zoologických zahrad České a Slovenské republiky 99 žiraf, ve dvou poddruzích. Současný stav je nejvyšším stavem populace za historii chovu. Porody žiraf se již přehouply přes pět set (512), z čehož žiraf Rothschildových se narodilo 402, žiraf síťovaných 107 a jednou se narodil kříženec mezi zmiňovanými poddruhy.

70 60 50 40 30 20 10 0 1954

1964

1974

1984

1994

2004

2014

Historický vývoj stavů žiraf v České a Slovenské republice (k 31.12. 2014).

Změny stavu žiraf Rothschildových (Giraffa camelopardalis rothschildi) ZOO Stav k Příchody Porody Úhyny 1.1.2014 Bratislava 1.3 1.0 Dvůr Králové 5.13 1.3 0.1 Jihlava 2.0 Lešná-Zlín 2.1 1.0 Liberec 3.3 0.1 Olomouc 3.11 5.3 3.0 Ostrava 1.4 Praha 2.10 2.0 Plzeň 3.0 Ústí nad Labem 1.3 0.1 23.48 (71) 0 10.8 (18) 3.1 (4)

Odchody 3.3 1.0 1.0 0.3 5.6 (11)

Stav k 31.12.2014 2.3 3.12 2.0 2.1 3.4 4.14 1.4 4.7 3.0 1.4 25.49 (74)

Změny stavu žiraf síťovaných (Giraffa camelopardalis reticulata) ZOO Brno Bratislava Dvůr Králové Jihlava

Stav k 1.1.2014 1.4 0 5.14 1.0

Příchody

Porody

Úhyny

Odchody

-

1.1 3.0 -

3.0 -

0.2 -

Stav k 31.12.2014 2.5 0 5.12 1.0

7.18 (25)

0

4.1 (5)

3.0 (3)

0.2 (2)

8.17 (25)

Komise pro chov žiraf byla také informována o chovu dalšího druhu, který patří k žirafovitým, a tím jsou okapi. Tento druh stále chová jen Zoo Dvůr Králové.

English summary: By the end of 2014, 11 zoos in UCSZOO kept 99 giraffes in two subspecies, the highest number ever. Totally 512 giraffes were born in USCZOO, of which 402 Baringo, 107 reticulated and 1 hybrid.

35


Číslo 1/2015

Stavy žiraf v České a Slovenské republice za celou historii chovu Rok Žirafa Žirafa Žirafa Žirafa masajská kordofanská západoafrická Rothschildova 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996

36

0.1 0.1 0.1 1.0 -

1.1 1.1 1.1 1.1 1.1 1.1 1.1 1.1 1.1 1.1 1.1 1.0 1.0 0.0 1.0 -

0.1 0.1 0.1 0.1 0.1 -

3.11 4.29 4.26 6.24 7.23 8.26 1.5 5.10 8.16 8.17 10.22 13.24 9.25 12.23 14.19 13.21 8.20 10.20 12.20 16.23 15.20 16.23 17.20 12.24 12.27 12.29 15.32 14.34

Žirafa síťovaná

*Kříženec

Celkem žiraf

6.16 3.15 3.15 1.1 1.1 1.1 3.9 3.9 5.10 5.11 6.14 6.14 7.14 5.13 5.10 7.11 6.9 5.10 5.9

0.1 0.1 -

1 (0.1) 1 (0.1) 2 (1.1) 2 (1.1) 2 (1.1) 2 (1.1) 2 (1.1) 2 (1.1) 3 (1.2) 3 (1.2) 3 (1.2) 3 (1.2) 3 (1.2) 1 (1.0) 15 (4.11) 34 (4.30) 32 (6.26) 52 (12.40) 48 (10.38) 52 (11.41) 6 (1.5) 15 (5.10) 24 (8.16) 25 (8.17) 32 (10.22) 37 (13.24) 36 (10.26) 37 (13.24) 35 (15.20) 46 (16.30) 40 (11.29) 45 (15.30) 48 (17.31) 59 (22.37) 55 (21.34) 60 (23.37) 55 (22.33) 51 (17.34) 57 (19.38) 56 (18.38) 62 (20.42) 62 (19.43)


1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 * Kříženec žirafy Rothschildovy a síťované

Volume 1/2015

12.35 12.34 17.37 12.39 21.40 15.41 17.44 17.43 16.48 17.49 21.49 20.48 19.47 22.46 25.45 23.50 23.48 25.49

4.9 5.9 6.10 5.9 5.11 2.12 3.12 6.13 6.11 6.15 7.15 7.15 5.14 5.16 6.16 3.16 7.18 8.17

Zoo Brno

Zoo Dvůr Králové

Mirka Friedmann

Luděk Čulík

Stav žiráf síťovaných v Zoo Brno bol ku koncu roka 2014 v počte 2,5. Skupinu tvorí samec M’Toto zo Zoo Kolín (nar. 2009), dve samice zo Zoo Dvůr Králové, Janette (nar. 2001) a Tosha (nar. 2006), dve samice narodené v Zoo Brno, Tabita (nar. 2010) a Taziyah (nar. 2013). V priebehu roku 2014 sa narodili 1,1. 18.6.2014 sa narodila samica a 22.12. samec. Žirafy síťované sú vo výbehu spolu s pakoňmi modrými a zebrami Chapmanovými. V priebehu roku 2014 došlo k úprave výbehu.

Okapi V roce 2014 nedošlo v chovu okapi k žádným změnám. Stále chováme obě mláďata, sourozence, samce Ewanga a samici Ebony, která se v naší zoo narodila v letech 2008 a 2011. Očekáváme vyjádření koordinátora chovu a případné doporučení pro další chov. Návrat Zoo Dvůr Králové do skupiny zahrad sdružujících se v EAZE snad pomůže k získání nepříbuzného jedince a pokračování slibně započatého chovu.

English summary: Reticulated giraffes (2,5) are kept in Brno, two offspring (1,1) born in 2014. Sharing enclosure with blue wildebeest and Chapman’s zebras.

English summary: No changes in okapi breeding in Dvůr Králové, two siblings born in 2008 and 2011 kept, waiting for EEP recommendations. Žirafy V chovu žiraf jsme celkem zaznamenali 7 porodů, ale ne všechny dopadly dobře. U žiraf Rothschildových došlo opět u samice Viktorie k porodu plodu v zadní poloze, bohužel tentokrát se nám mládě nepodařilo z porodních cest vyprostit včas a to se narodilo mrtvé. U žiraf síťovaných nám nemilé překvapení připravila samice Iza-

-

60 (16.44) 60 (17.43) 70 (23.47) 65 (17.48) 77 (26.51) 70 (17.53) 76 (20.56) 79 (23.56) 81 (22.59) 87 (23.64) 92 (28.64) 90 (27.63) 85 (24.61) 89 (27.62) 95 (30.65) 92 (26.66) 96 (30.66) 99 (33.66)

bela, která se po svém prvním porodu odmítla o mládě starat. I přes veškerou péči a snahu chovatelů se bohužel mládě nepodařilo odchovat. Také jsme přišli o chovného samce žirafy síťované Jitu, který uhynul při anestezii při korekci paznehtů. O nového samce budeme usilovat až po přestavbě pavilonu, která se chystá v nejbližší době. Žirafa Rothschildova 5.12 Žirafa síťovaná 4.13 English summary: Totally 7 births in two giraffe groups. One Baringo calf died during complicated parturition, one reticulted female refused care of offsping. Reticulated breeding male died during anesthesia (hoof corrections).

37


Zoo Jihlava

English summary: One female offsping born in Liberec, after a complicated assisted parturition. Hard to find new placement for 2 year-old males and probably also fro this newborn female, due to increasing problems in the whole EEP. An accepted tool for population management needed.

Martin Slepica V květnu 2013 k nám do Zoo Jihlava přivezli dlouho očekávané trio žirafích kluků. Dva mladé „ročilďáky“. Manu z Ostravy a Zubery z Belgie, o němž jsme se později dozvěděli, že byl uměle odchován. A jednoho síťovaného Paula z Německa. Krmnou dávku jsme měli okopírovanou ze Zoo Dvůr Králové. Měli jsme nachystáno seno luční i vojtěškové (povětšinou klacky málo lístečků, jen zdrolky) granule i ingredience na kaši a zelenou vojtěšku. Granule jsme během roku upravovali a v listopadu byla receptůra uzavřena a bez úprav se používá do dnes, k naši velké spokojenosti.

Číslo 1/2015

vat. Zkrmovali jsme ad libitum což dělá cca 5kg na kus a den. V roce 2014 jsme už senáž nechali nařezat a balíky jsou kvalitnější i déle vydrží. Krmení probíhá stejně a k senáži opět mají možnost přikusovat „klacky“ vojtěškového sena. Vzhledem k tomu, že senáž může obsahovat plísně a jím podobné organismy, nechali jsme dát do granulí i vyvazovač mykotoxinů. Není to sice, že by vyvázal všechny mykotoxiny, ale i ta část, kterou vyváže je dobře. Senáž se nám u žiraf osvědčila a zkrmujeme ji i nyalám, tapírům, kapybarám a pštrosům. English summary: Male group (1,0 Reticulated and 2,0 Baringo) is kept in the new giraffe facility in Jihlava. Haylage as nontraditional feeding component successfully used there.

Zoo Liberec Na podzim listí opadává, vojtěška přestává růst a co včíl. Přes léto jsme sušili okus a nechali vojtěšku senážovat, ale v celých rostlinách. Žirafáci si tuto senáž velice rychle oblíbili a vlákninu si přidávali sami dle chuti z vojtěškového sena. Vše šlo normálním navykáním ze zelené vojtěšky s trochou senáže, až senáž samotná. Vše proběhlo bez trávících problémů. Ale senáž je sama dost problematická a její zkrmování vyžaduje spolehlivé chovatele. Musí být vlhká a vonět po okurkách. Nesmí být mazlavá, přeschlá, nesmí vonět po octu či acetonu, nesmí být shnilá nebo plesnivá a nesmí být teplá, což znamená nestartování druhotné fermentace. Potýkali jsme se se všemi těmito problémy. Senáž byla z celých rostlin, neřezaná, proto docházelo k malému utažení a v balíku zůstávalo mnoho vzduchu, velice brzy plesnivěl a začínal se brzy po načatí zahří-

38

Luboš Melichar

Zoo Olomouc

V roce 2014 do našeho stáda žiraf Rothschildových přibyla pouze v březnu narozená samička Niobe (Mike x Nancy), a to po částečně asistovaném porodu, když její tehdy 21-letá matka Nancy nebyla dlouhou dobu schopná mládě spontánně vypudit. Situace v našem chovu v podstatě kopíruje momentální stav v celém evropském programu. Přetlak nabízených zvířat dlouhodobě neodpovídá poptávce, proto bude velmi složité najít umístění nejen pro dva odchované předloňské samečky, ale i pro zmíněnou samici. Prozatím však nadále pokračujeme v chovu tohoto taxonu, není však vyloučeno, že v blízké době budeme donuceni k zásadnějším změnám (redukce stáda, možný je i úplný odklon od stávající koncepce). Stav k 30.3.2015 – 3.4

Libuše Veselá Žirafy patří v Zoologické zahradě Olomouc ke stěžejním druhům zvířat a rok 2014 proběhl zcela ve znamení jejich odchovů. Abychom se dostali do problematiky, musíme se vrátit na konec roku 2012, kdy jsme po dlouhém vyjednávání s EEP přivezli nového samce Kumbuka, narozeného v Hamburgu, který nějakou dobu pobýval v samčí skupině ve Vezsprému. Po pravdě řečeno tenkrát jsme byli novým chovným samcem poněkud rozčarováni, neboť téměř pětiletý Kumbuko se svým vzrůstem a postavou vyrovnal jen našim nejmenším samičkám. Koordinátor chovu Jörg Jebram věnoval výběru samce pro naši zoo velkou pozornost, neboť se jednalo o samce, který měl pářit 8 dcer našeho předchozího chovného samce Marca, a ubezpečil nás, že právě a jedině Kumbuko


je pro tyto mladé samičky ten pravý. Zároveň však vznikly pochybnosti, zda je vůbec technicky možné, aby došlo k odpáření a v případě že ano, jak bude potomstvo po tomto plemeníkovi kvalitní. Protože Kumbuko nebyl ani povahově příliš sebejistý, hned po nejnezbytnější době izolace jsme ho tedy zařadili do stáda. Po počátečních problémech však Kumbuko záhy zjistil, proč do olomoucké zoologické zahrady přicestoval a i všechny samičky byly ochotné pro tuto věc něco udělat. Po krátkém období velké sexuální aktivity na přelomu roku 2012/2013 byl rok 2013 rokem čekání a na jaře 2014 bylo zřejmé, že Kumbukovy pokusy byly úspěšné a všechny samice jsou březí. V průběhu 3 měsíců proběhlo 8 porodů. Všechny samičky porodily bez problémů, mláďata byla velká a životaschopná, poměr pohlaví narozených mláďat byl 5,3. Všechny matky však byly nezkušené prvorodičky a dvěma z nich – Paule a Susan, se nepodařilo narozené samečky odchovat. Samice Zainabu se naopak stala velmi dobrou matkou samečka Zuriho, přestože jí v době porodu byly teprve 4 roky. Poprvé v historii zoo se stalo, že dvě samice rodily v jeden den, a to téměř současně. Pětileté Kayle se narodila samička Kamilly a šestileté Nataše sameček Nuru. Obě se o svá mláďata staraly a podle pozorování by se dalo i říci, že si mláďata na nějakou dobu vyměnily. S obavami jsme očekávali, jak se vyvine porod samičky Shani, která jako mládě měla extrémně nízkou porodní hmotnost 33 kg a protože zpočátku nebyla schopna se sama postavit, byla odchována svými ošetřovateli. Porod této žirafy proběhl dva dny před jejími čtvrtými narozeninami. Narozené mládě byla zcela zdravá a dobře vyvinutá samička Safia. Uměle odchované žirafí samičky se o svá mláďata staraly vždy bez problémů. Shani byla mnohem více kontaktní, hned po porodu nám své mládě přivedla ukázat, skvěle se o ně starala a bylo na první pohled zřejmé, že všechno obrovské úsilí, které jsme jí věnovali, nebylo zbytečné. V prvních dnech nechala se sebou i s mládětem manipulovat, ale postupem času jako by vyspěla a v současné době se chová jako ostatní žirafy. O týden později porodila ještě Abena, u které jsme porod vzhledem k jejímu věku ještě naprosto neočekávali. Porod proběhl ve skupině

ostatních žiraf a nastaly komplikace, protože mezi ní a mládětem nebyl navázán kontakt. Abenu však nešlo od stáda oddělit, protože byla velmi nervózní. Mládě byla samička, proto jsme se rozhodli jí pomoci a přikrmovali jsme ji, avšak příliš se nedařilo. Společnost jim dělala právě Shani a taky stará žirafa Amina, matka Abeny. Mládě odchováno sice bylo, ale je velmi malé. V každém případě je možno říci, že Kumbuko jako plemeník obstál a jeho mláďata se vyvíjejí stejně dobře jako mláďata předchozího samce Marca. Druhá věc je ovšem ta, jaké bude jeho další působení v chovu. Na podzim porodila ještě nejstarší samice dvacetiletá Amina. Otcem byl Marc, mládě bylo velké, ale nepříliš vitální a uhynulo. V tu dobu byl v olomoucké zoo historicky nejvyšší počet žiraf – 19 kusů. V současné době máme dvě stáje se dvěma výběhy a oba samce máme samozřejmě oddělené. Nejcennější zvíře v našem chovu je samec Marc, který má 100% známý původ, ale k němu máme jen 3 nepříbuzné samice, z nichž použitelná je jen jedna – Zaira. Samci je 13 let, měří přes 5 metrů a jeho přesun někam, kde by bylo možno ho ještě využít, prakticky není možný. Aby Marc nenapářil samice, které napářit nemá, vypouštíme je do výběhu střídavě. Ze stáda samce Kumbuka jsou k chovu doporučené Susan, Paula, Zainabu a Zwena, případně Shani . Tyto samice chceme v naší zoo v každém případě podržet (v tabulce označené žlutě). Nedoporučené jsou Samantha, Nataša, Kayla a Abena – označené modrým písmem. Zeleně označená jsou už mláďata po Kumbukovi. Samozřejmě že všechna zeleně označená mláďata, modře označené samice a v podstatě i samce Kumbuka nabízíme, pokud by se je podařilo někam v rámci EEP umístit, a navrhli jsme několik dalších řešení, která jsou v jednání, o tom ale se bude patrně hovořit na samotném jednání komise. Současná situace v chovu Situaci v našem chovu jsme průběžně konzultovali s koordinátorem chovu Jörgem Jebramem, který chovnou hodnotu našich žiraf vyjádřil procentem známých předků v jejich rodokmenu.

Volume 1/2015

English summary: New breeding male Kumbuko, recommended by coordinator, was introduced to Olomouc. Although not really tall, he was finally able to cope with females and sired 8 offsping (5,3), all of them born to primiparous females. Two of the females did not rear the male offspring. Historically highest number of giraffes in Olomouc (19 individuals). The old male Marc is the most valuable individual in the herd, but only one female available to mate with him. Four females recommended for further breeding, the rest offered to other EEP members, waiting for coordinator’s decision.

Jméno Marc Kumbuko Amina Zaira Samantha Susan Nataša Paula Kayla Zainabu Shani Abena Zwena Zuri Kamilly Nuru Safia Ayen

Pohlaví 1,0 1,0 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 1,0 0,1 1,0 0,1 0,1

Věk 13 7 21 15 11 7 7 6 5 5 5 4 1 1 1 1 ½ ½

%zn. pův. 100 75 12,5 50 37,5 75 56,3 87,5 62,5 75 68,8 56 75 75 68,8 65,7 71,9 65,5

Marc

39


Zoo Plzeň Jan Konáš Zatím je u nás stále samčí skupina žiraf Rothschildových, Lex (*4.7.2008 v Zoo Ostrava), Bořek a Jirka (*11.7.2008 a * 28.4.2009 v Zoo Praha). Takže náš chov, co se týče zvířat, je beze změn. Přesto se zmíním alespoň o podzimní návštěvě v Zoo Gelsenkirchen, kde jsme včetně s naším ředitelem také jednali s evropským koordinátorem chovu Jörgem Jebramem. Ten nám velmi precizně vysvětlil situaci a problémy v chovu žiraf v EAZA i jeho postoje a snahy do budoucnosti. Pro nás je asi situace nepříznivá v tom, že momentálně je v zájmu EAZA nerozšiřovat další chovné skupiny. Přesto nám snad trochu svitla naděje, když koordinátor přislíbil nějaká možná řešení ve střednědobém horizontu. English summary: Male group of Baringo giraffes (3,0) in Pilsen unchanged. Discussions with coordinator, no other breeding groups within EEP needed.

Zoo Ústí nad Labem Pavel Král Chov žirafy Rothschildovy v ústecké zoo začal dne 20. 6. 1983. Ze zoo ve Dvoře Králové k nám přišel pár žiraf, samec Set a samice Tena. Obě zvířata byla přibližně ve stáří patnácti měsíců. Stali jsme se tak v pořadí pátou zoo v tehdejším Československu, kde se žirafy Rothschildovy začaly chovat. Na první narozené mládě jsme museli čekat 4,5 roku. Dne 20. 12. 1987 se narodila samice Tereza. Samice Tena později porodila v naší zoo ještě dalších šest mláďat. V roce 1994 přišla výměnou za u nás narozenou samici Tracy samice Jenny z liberecké zoo. V roce 1995 došlo k úhynu samce Seta, příčinou byl akutní zánět srdečního svalu. V roce 1996 byl přivezen olomoucký samec Atbar ve stáří dvou let a dvou měsíců. Další rok jsme přišli o samici Tenu, která uhynula při těžkém porodu. Do roku 2000 byla u nás chována, až na období 1994-1997, pouze jedna chovná samice. Potom jsme se rozhodli rozšířit naše stádo. Nejprve dovozem samice Etny ze Zoo

40

Číslo 1/2015

Dvůr Králové v roce 2001, v době příchodu ve věku dvaceti měsíců. O čtyři roky později přibyla samice Syrenka z varšavské zoo, ve stáří devatenácti měsíců. Obě dvě samice jsme dostali výměnou za naše odchovy. Samec Atbar uhynul v roce 2010, místo něho jsme přivezli samce Bastiaana, který k nám přišel v roce 2012 z holandského Arnhemu. V roce 2014 chovala tedy ústecká zoo čtyřletého Bastiaana, nejstarší samici Jenny (22 let), samici Etnu (15 let) a samici Syrenku (10 let). U Jenny a Syrenky jsme v první polovině roku věděli, že jsou březí. K narození mláděte samice Syrenky došlo 24. srpna 2014, půl hodiny po půlnoci. Celý porod byl zaznamenán na kameře (https://www.youtube.com/watch? v=y0OMc2meoQA). Samice rodila ve stádě, mládě se narodilo bez problémů. Ráno jsme pozorovali sání mláděte od matky. Narozená samička měřila 165 cm. Dne 25. října byla samička pokřtěna jménem Sisi. Stala se celkově 22. mládětem narozeným v Zoo Ústí nad Labem. Pro Syrenku je v pořadí třetí narozené mládě, také předešlá dvě byly samice. Otcem se stal poprvé samec Bastiaan. Počet zvířat chovaných v naší zoo se tedy zvýšil v roce 2014 na 1,4. U samice Jenny očekáváme narození mláděte krátce po novém roce. Samice Etna není březí. Ke konci roku jsme začali na noc oddělovat samce Bastiaana od zbytku stáda do samostatného boxu. Samotné oddělení nám usnadnilo nové zavírání třetího boxu, ovládané z obslužné chodby. Každou sobotu a neděli probíhalo přes sezónu u výběhu komentované krmení žiraf. English summary: Breeding herd of Baringo giraffes (1,3) kept in Usti, 1 offspring born in 2014, the second expected in early 2015.

Zoo a zámek Zlín- Lešná Kamil Čihák K 1.1.2014 byl stav žiraf 2,1 (1,1 + 1,0 odchov 2012), další mládě 1,0 se narodilo 8.7.2014. Sameček Bandele narozený v roce 2012, odešel v říjnu 2014 do Zoo Palic (Srbsko). Vzhledem k doporučení koordinátora chovu žiraf jsme se rozhodli zatím chov pozastavit a koncem roku byla samici aplikována antikoncepce. English summary: Breeding pair and two male offspring were kept in Zlín-Lešná in 2014. One young male left to Serbia. Female is currently contracepted.


Volume 1/2015

Probíhající výzkumy žiraf v UCSZOO Ongoing giraffe research in UCSZOO Markéta Gloneková a Karolína Brandlová Již několik let se tým z ČZU zabývá vědeckým výzkumem žiraf. Prvním tématem bylo mateřské chování, které na sebe v průběhu nabalilo několik dalších témat. Nyní je studie rozšířena na sociální chování žiraf obecně, ale také například na chování potravní. Ze stájí a výběhů zoologických zahrad se výzkumníci přesunuli pozorovat žirafy také do Afriky, konkrétně do oplocené rezervace v Senegalu a do národních parků v Jihoafrické republice. Výzkum mateřského chování začal sledováním alokojení v pražské zoologické zahradě v roce 2007. Postupně se rozšířil do dalších zoologických zahrad (Olomouc, Dvůr Králové, Liberec) a ještě stále pokračuje. Tento jev zatím u žiraf nebyl popsán nikým jiným a na jeho objasnění čeká i spousta dalších druhů. Vědecký článek s názvem: Stealing young and reciprocal mothers: high incidence of allonursing in giraffes (Giraffa camelopardalis) byl právě odeslán do vědeckého časopisu. Zároveň s mateřským chováním probíhal v českých zoologických zahradách také výzkum hierarchií. Hierarchie mezi žirafami byla dlouho považována za neexistující. Vědecký článek „The first description of dominance hierarchy in captive giraffe: not loose and egalitarian, but clear and linear“, který nám právě vychází v časopise Plos One, ale tvrdí opak. Nejen naše výzkumy, ale i výzkumy ostatních odborníků mění zastaralý názor, že žirafy mezi sebou netvoří sociální vazby. Z tohoto důvodu byla provedena studie sociálních preferencí mezi dospělými samicemi v oplocené rezervaci v Senegalu a jeho výsledky byly sepsány do článku „Social Preferences of Translocated Giraffes (Giraffa camelopardalis giraffa) in Senegal: Evidence for Friendship Among Females?“ Tento článek vznikl na základě měření asociačního indexu. V Senegalu ale také započalo měření interindividuálních vzdáleností mezi jedinci, které taktéž dokazuje existenci sociálního systému ve stádě žiraf. Právě měření inter-individuálních vzdáleností kromě Senegalu proběhlo i

v národních parcích Jihoafrické republiky a nyní probíhá také v zoologických zahradách v Evropě (Praha, Olomouc, Ostrava, Dvůr Králové, Lipsko, Berlín, Arnhem, Gelsenkirchen). Spolu se vzdálenostmi jsou vždy sledovány i interakce mezi členy stáda a také kojení a alokojení. Z těchto dat by mělo vzejít hned několik článků. Budeme porovnávat rozdíly mezi volnou přírodou, oplocenou rezervací a zoologickými zahradami. Dále pak chceme zjistit, zda samice, které mezi sebou udržují kratší inter-individuální vzdálenost, alokojí svá mláďata více, než ostatní samice. Co se týče kojení a mateřského chování, připravujeme také porovnání zoologických zahrad se Senegalem. Spolu s pražskou zoologickou zahradou, která žirafy pravidelně váží, připravujeme první studii o růstu žiraf. Tato data také následně umožní vyhodnotit souvislosti mezi růstem mláďat a alokojením, které v Praze hojně probíhá. V neposlední řadě se na podnět loňské přednášky Zuzany Besson zabýváme přežvykováním žiraf, konkrétně bychom se rádi dopátrali vtahu mezi počtem přežvýknutí jednoho sousta a zdravotním stavem a kondicí žirafy. Detailní údaje by mohly být k užitku právě v zoologických zahradách jako indikátor hodnocení zdravotního stavu zvířat. Děkujeme všem kurátorům, zoologům a hlavně chovatelům žiraf, kteří s námi na těchto studiích spolupracují. English summary: Research team from Czech University of Life Sciences in Prague has started the giraffe studies in 2007. The first topic studied was allomaternal care, currently finished and submitted under the title Stealing young and reciprocal mothers: high incidence of allonursing in giraffes. This research revealed the highest occurrence of allonursing among non-domesticated mammals. For the first time, clear and linear hierarchies were described in captive giraffe herds, results being published in Plos One: The first description of dominance hierarchy in captive giraffe: not loose and egalitarian,

Markéta Gloneková v Senegalu.

but clear and linear. Social relationships in semi-captive giarffes were studied in Senegal and the results were published under the title Social Preferences of Translocated Giraffes (Giraffa Camelopardalis Giraffa) in Senegal: Evidence for Friendship Among Females? In Agricultura tropica and subtropica. EAZA zoos are currently involved in the continuation of this study focused on inter-individual preferences. Further research is focused on giraffe growth (in cooperation with Prague zoo) and on ruminantion and health status of giraffes. The authors thank to all participating insitutions.

Pavla Junková Vymyslická v zoo.

41


Číslo 1/2015

Celkový přehled chovu antilop USCZOO v kontextu EAZA UCSZOO antelopes overview in EAZA context Libuše Veselá a Karolína Brandlová

Někteří z nás mají určitě v paměti setkání antilopí komise před čtyřmi lety v roce 2011 v Horce u Olomouce, ze kterého vyplynulo, že situace antilop v českých a slovenských zoologických zahradách nebyla v tu dobu nikterak pozitivní. Ve většině zoo byla tato zvířata v pozadí zájmu, a pokud byla chována, z větší části se jednalo o skupinky s vykastrovaným samcem nebo skupiny jedinců stejného pohlaví. V průběhu posledních 4 let se situace v chovu antilop posunula k lepšímu. V některých zoologických zahradách byla vybudována nová chovatelská zařízení, např v zoo Praha nebo Plzeň, v některých zoo se antilopy staly součástí smíšených expozic v průjezdných safari výbězích, například v ostravské zoo, přibyl nám i celý nový chovatel antilop – Zoo Jihlava, a především se podařilo prolomit bariéru mezi unikátní kolekcí antilop v Zoo ve Dvoře Králové a antilopí populací v ostatních evropských zoo. Stavy zvířat jsou uvedeny k 31. 12. 2014 dle ročenky UCSZOO. Jednotlivé taxony antilop jsou seskupeny dle struktury AG TAG, Asie je samostatně. Počty zvířat v EAZA nezahrnují Dvůr Králové, vycházejí z údajů ze září 2014 (EAZA Budapešť), případně jsou doplněny o aktuální ZIMS. Za „sledované“ jsou považovány druhy EEP, ESB, MonP. Numbers due 31st Dec 2014 courtesy yearbook UCSZOO. Antelope taxa grouped according to AG TAG structure, Asiatic species separated. EAZA numbers do not include Dvůr Králové, based on numbers from Sep 2014 (EAZA Budapest), may be completed with actual ZIMS. „LESNÍ“ ANTILOPY WOODLAND ANTELOPES V rámci UCSZOO chováme všechny sledované druhy s výjimkou gerenuka. Zatímco v EAZA se celkové počty jedinců u jednot-

42

livých druhů pohybují od 60 do 600, u nás jsou populace všech druhů srovnatelně velké. S výjimkou bonga, kde je populace menší, se počty jedinců v rámci UCSZOO pohybují kolem 30 až 40. Bonga se v současné době nacházejí v Praze, ve Dvoře Králové a v Bojnicích. Jeden druh je zpravidla chován ve 3 až 4 zoo s maximálním počtem jedinců ve Dvoře Králové, s výjimkou kudu malého, kde je ve Dvoře Králové soustředěna celá populace. V současné době máme v UCSZOO 4 skupiny kudu velkých, 4 skupiny nyal a 4 skupiny sitatung. Všechny tyto skupiny jsou chovu schopné a rozmnožují se včetně nově založené skupiny kudu velkého v Zoo Zlín. Antilopy vrané chovají a rozmnožují v Praze, ve Dvoře Králové a v Bojnicích, antilopa koňská získala nového chovatele a to Zoo Lešná, i tyto dva druhy jsou na tom v našich zoo vcelku dobře. Druhem bez sledování je antilopa losí, kde ČZU pracuje na plemenné knize. Antilopa koňská (Hippotragus equinus) Roan EEP Populace v EAZA (40,54) z pouhých 5 zakladatelů, navíc s nedostatečnými rodkmenovými údaji (40%). V současné době v 16 institucích, z toho 3 v UCSZOO (9,31), program potřebuje nové chovatele. U nás odchov 5,8 pouze ve Dvoře Králové, Liberec a Lešná perspektivní do budoucna. Antilopa vraná (Hippotragus niger) Sable ESB V rámci EAZA téměř 200 jedinců ve 35 institucích, poměrně kvalitní populace. V UCSZOO tři chovatelé, Praha (6,5) bez určení poddruhu, Bojnice a Dvůr (10,23) mají určeno do poddruhu (H. n. niger). Odchovy se daří, ale převažují samci. Antilopa losí (Taurotraus oryx) Common eland V Evropě 136,353,15 v 75 institucích, běžný a snadný druh. U nás 4 zoo (9,32), nej-

více chová i rozmnožuje Dvůr Králové. Populace cca 40 jedinců v chovech ČZU v Lánech, původem převážně ze Dvora Králové a Ostravy (mimo ZIMS). Nyala nížinná (Tragelaphus angasii) Lowland nyala ESB Přes 200 jedinců ve 30 institucích, velmi nízká znalost rodokmenu (35%). U nás 4 zoo (13,31), nejvíc ve Dvoře Králové. Bongo (Tragelaphus eurycerus isaaci) Eastern bongo EEP, ISB Kvalitní populace v rámci EAZA (dobrá znalost rodokmenů, genetika), u nás 3 zoo (3,15), chov náročný, v Praze a Dvoře komplikované porody, v Bojnicích očekávaný opětovný rozjezd chovu po dlouhé stagnaci, Olomouc má také zájem obnovit chov. Kudu malý (Tragelpahus imberbis) Lesser kudu ESB Zhruba 60 jedinců v EAZA, dalších 13,19 ve Dvoře Králové, kde se odchovalo více mláďat než ve zbytku Evropy. Vysoká mortalita mláďat, nízká znalost vzájemné příbuznosti, obecně složitý druh. Sitatunga západoafrická (Tragelaphus spekii gratus) West African sitatunga ESB Více než 600 jedinců ve více než 70 institutcích EAZA, u nás ve 4 zoo (12,31,2). V Evropě letos méně mláďat, relativně vysoká mortalita. Letos do dovozy nepříbuzných samců do UCSZOO. Kudu velký (Tragelaphus strepsiceros) Greater kudu ESB Kolem stovky jedinců ve 40 institucích, vysoká mortalita mláďat. V UCSZOO (12,21) ve 4 zoo. Nejvíce chová i odchovává Dvůr Králové, menší stáda Plzeň a Bojnice, Lešná bez odchovu.


ANTILOPY SAVANY SAVANNA ANTELOPES Kromě černočelé impaly jsou všechny sledované druhy EAZA v kolekcích UCSZOO. Všechny druhy v EAZA zastoupeny 100 až 300 jedinci ve 14 až 42 institucích, s výjimkou přímorožců beisa a bahnivců, kde jsou počty výrazně nižší a v UCSZOO je soustředěna významná část populace. Bahnivci nejsou v rámci EAZA sledovaným druhem, jak na úrovni UCSZOO tak na úrovni EAZA spíše bojují o přežití. Savanové antilopy jsou v našich zoologických zahradách zastoupeny nejpočetněji. Patří sem všechny druhy vodušek, které jsou chovatelsky vcelku bezproblémové a jsou u nás dostatečně početné, kromě vodušky znamenané, kterou chová jen Zoo Dvůr Králové. Chov pakoňů v minulých dobách podléhal určitým vlnám zájmu. Nejprve byli velmi běžní, a proto zájem o jejich chov opadl, až z našich chovů téměř vymizeli, následně však se opět chovy obnovily. V současné době význam mají především pakoně běloocasí, kterých máme dvě dobře prosperující stáda, a to ve Dvoře Králové a v Olomouci, avšak bohužel tato stáda jsou propojena příbuzenskými vazbami. Pakoně bělobradé z našich zoo vlastní jen Dvůr Králové. Buvolcům běločelým se v dřívějších dobách příliš nedařilo, v současnosti jej má ve své kolekci 6 našich zoologických zahrad, z nichž 4 je i rozmnožují, ale i když tento druh nebojuje o přežití, stále jich není nazbyt. Impaly jsou vlajkovým druhem královédvorské zoo a i gazely Thomsonovy a antilopy skákavé chová jen tato zoo. Zatímco vcelku bezproblémové impaly jsou na tom vcelku dobře, chov antilop skákavých přináší různé zdravotní a chovatelské problémy a následné ztráty na zvířatech, takže na tomo druhu čeká ještě mnoho práce.

Voduška jelenovitá (Kobus ellipsiprymnus defassa) Defassa Waterbuck MonP Kolem stovky zvířat v 18 institucích EAZA, u nás 9,25 ve čtyřech zoo, nejvíce ve Dvoře Králové. Potřeba vytváření samčích stád v EAZA prostoru. Voduška znamenaná (Kobus ellipsiprymnus ellipsiprymnus) Ellipsen waterbuck MonP Kolem stovky zvířat v 17 institucích EAZA, u nás 3,15 jenom ve Dvoře Králové. Voduška červená (Kobus leche kafuensis) Kafue lechwe ESB, ISB Téměř 200 zvířat ve 22 institutcích EAZA, komplikovaný management a taxonomie (neurčené poddruhy). U nás 8 institucí (21,68), nejvíce ve Dvoře Králové. Voduška abok (Kobus megaceros) Nile lechwe EEP Téměř 200 jedinců v 15 institucích EAZA, potřeba samčích stád. U nás 3 zoo (5,25), plánovány do Ostravy. Bahnivec horský (Redunca fulvorufula) Mountain reedbuck V Evropě celkem 15,12 (kromě USCZOO ještě TP Berlín a Kronenberg), u nás 6,5 ve Dvoře Králové a 1,1 v Plzni. Některá zvířata zařazená do poddruhu R. f. fulvorofula, jiná nikoli. Malá chovná základna, komplikovaný chov. Přímorožec beisa (Oryx beisa) Beisa oryx MonP Evropa kolem 30 jedinců v 7 institucích, u nás 7,5 Praha a 1,0 Ostrava. Malá chovná základna, jednání o dovozech nepříbuzných samců.

Volume 1/2015

Pakůň žíhaný (Connochaetes taurinus) Brindled wildebeest Bez udání poddruhu je v rámci ZIMS uvedeno více než 130 jedinců v 17 institucích (včetně Dvora Králové). Pakůň modrý (Connochaetes taurinus taurinus) Blue wildebeest je uveden ve 37 institucích, celkem téměř 200 jedinců. U nás 9,20 ve 4 zoo, největší skupina ve Dvoře Králové. Pakůň bělobradý (Connochaetes taurinus albojubatus) White-bearded wildebeest udává ZIMS 24 jedinců ve 4 institucích v regionu Evropy, u nás 2,7 pouze ve Dvoře Králové. Buvolec běločelý (Damaliscus pygargus phillipsi) Blesbok ESB Dvě stovky zvířat ve 42 institucích EAZA, u nás 12,22 v šesti institucích. Gazela Thomsonova (Gazella thomsonii) Thomson’s gazelle MonP Téměř 300 jedinců ve 14 institucích EAZA a další v Ramat Ghan, u nás pouze ve Dvoře Králové (3,5). Impala jihoafrická (Aepyceros melampus melampus) South African impala MonP Téměř 300 jedinců ve 26 institucích EAZA , 4,27 ve Dvoře Králové, narozeno 5,7, odchov 3,5. Antilopa skákavá (Antidorcas marsupialis) Springbok MonP Téměř 100 jedinců v 16 institucích, u nás pouze ve Dvoře Králové, 2,8.

Přímorožec jihoafrický (Oryx gazella) Gemsbok MonP Zhruba 100 jedinců v 19 institucích EAZA, u nás ve 3 zoo (11,28), velká stáda Dvůr Králové a Olomouc, viz samostatné kapitoly výše. Pakůň běloocasý (Connochaetes gnou) Black wildebeest MonP Stovka zvířat v 16 institucích EAZA, u nás 10,23 ve Dvoře Králové a v Olomouci.

43


POUŠTNÍ ANTILOPY ARIDLAND ANTELOPES

MINI ANTILOPY MINI ANTELOPES

Nejpočetněji zastoupeným druhem této skupiny je v rámci UCSZOO adax, kterého chováme v sedmi zahradách. U adaxe, stejn jako u přímorožce šavlorohého a arabského, jsou dlouhodobě problémy s umísťováním mláďat a reprodukce je spíše omezována, což je u druhů v přírodě vyhynulých nebo kriticky ohrožených na pováženou. Z druhů monitorovaných EAZA u nás zcela chybí v EAZA početné druhy gazela atlaská (EEP), gazela dorkas (EEP) a dama mhorr. Gazela písková tvoří malou populaci v rámci EAZA, u nás též není.

Z druhů monitorovaných EAZA chováme jen dva, ze sledovaných druhů chybí skál olez, chocholatka žlutohřbetá, modrohřbetá a modrá. Celkově všechny tyto druhy i v rámci EAZA ve velmi malých počtech.

Adax (Addax nasomaculatus) Addax EEP, ISB Téměř 200 jedinců ve 32 institucích EAZA Chováno 11,24 v 7 zahradách, 4,5 mláďat narozeno ve čtyřech z nich. Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah) Scimitar-horned oryx EEP, ISB Přes 330 jedinců v 52 institucích, u nás 6,13 ve 4 zoo, mládě jen v Hodoníně, reprodukce omezována. Přímorožec arabský (Oryx leucoryx) Arabian oryx EEP, ISB V EAZA 60 zvířat ve 14 institucích, UCSZOO jen Bratislava 1,2, Dvůr Králové skončil s chovem. Gazela dama (Nanger dama) Addra gazelle Bez uvedení poddruhu je v ZIMS 5 jedinců ve dvou institucích (Dvůr Králové a Hodenhagen). Dama (Nanger dama dama) pouze 3 instituce v Evropě, celkem 8 zvířat včetně Dvora Králové. Mhorr (Nanger dama mhorr) je chována ve 14 institucích evropského regionu v počtu do stovky jedinců, více než 200 jedinců ale v rámci EEP (+Blízký východ), u nás nechováme.

44

Dikdik Kirkův (Madoqua kirkii) Kirk’s dikdik ESB Téměř 150 jedinců v EAZA prostoru, 36 institucí, slušné populační parametry. U nás Bojnice a Dvůr Králové celkem 2,5. Chocholatka červená (Cephalopus natalensis) Red Natal duiker Přes 40 jedinců v 17 EAZA institucích, u nás 2,1 pouze ve Dvoře Králové. ASIE / ASIA Dva druhy asijských antilop nilgau a antilopa jelení jsou zastoupeny v několika zoologických zahradách, jejich chov a rozmnožování je vcelku pravidelné a bezproblémové a tyto druhy mají spíše expoziční hodnotu.O džejranovi se bohužel dá říci, že je zatím neúspěšným druhem, který v České republice provázela dosud smůla. Antilopa jelení (Antilope cervicapra) Blackbuck Přes 800 jedinců v 70 evropských institucích. U nás 27,31,9 v 7 institucích, nejvíce odchovávají Bojnice, největší skupina Ostrava (samci). Nilgau (Bosepahus tragocamelus) Nilgai Téměř 300 jedinců ve 48 institucích Evropy. U nás 9,16 v 5 zoo, 2 zahrady skončily (Plzeň, Bojnice). Džejran (Gazella subgutturosa subgutturosa) Goitered gazelle MonP 80 jedinců ve 12 institucích v EAZA, u nás 3,3 ve třech zoo – Plzeň, Ohrada, jeden samec v Ostravě.

Číslo 1/2015

English summary: While 4 years ago we had mostly one sex groups and castrated males as representatives of antelopes in UCSZOO collections, currentlyl the situation is much better, with new species, new breeders, new facilities. Numbers due 31st Dec 2014 courtesy yearbook UCSZOO. Antelope taxa grouped according to AG TAG structure, Asia species separated. EAZA numbers do not include Dvůr Králové, based on numbers from Sep 2014 (EAZA Budapest), may be completed with actual ZIMS. Woodland antelopes are well represented in UCSZOO, with good numbers of greater kudu, nyala, and sitautnga, great part of European population of lesser kudu in Dvůr Králové, and small but regularly reeding herds of roans and sables. Czech University of Life Sciences Prague is working on the common eland studbook. Savanna antelopes are represented in greatest numbers in UCSZOO. There are good herds of all EAZA waterbuck species, two well breeding herds of black wildebeest, four breeding herds of blesbok. Impala, Thomson’s gazelle and springbok are represented in Dvůr Králové. Aridlands antelopes are represented mostly by addax in seven zoos, small herds of Arabian and Scimitar horned oryxes are also kept, all these species limited breeding despite of being endangered or extinct in the wild. Dama gazelle is bred in Dvůr Králové. Asian antelopes are represented by common blackbuck and nilgai, goitered gazelle breeding has been mostly unlucky.


Volume 1/2015

Fotoreportáž z UCSZOO komisie pre antilopy a žirafy, Olomouc 2015 Annual UCSZOO Antelope and Giraffe Committee meeting photoreport, Olomouc 2015

43


Číslo 1/2015

Dlouhodobý management populace žirafy (Giraffa camelopardalis) v EAZA prostoru Longterm management of the giraffe population within EAZA region Luboš Melichar Situace žirafy (Giraffa camelopardalis) coby živočišného druhu evidovaného v Redlistu IUCN jako slabě ohroženého se může z této perspektivy zdát poměrně stabilní a, jak doslovný překlad anglického jazyka nabízí, zasluhující pouze nižší pozornost. S aktuálními vědeckými poznatky pramenícími nejen z genetických studií je však nutné tento přístup přehodnotit. Lokálně jsou některé populace a dokonce i celé druhy, dříve klasifikované jako poddruhy (v následujícím textu je využíván nový koncept, ale i odkazy na ten předchozí) v silné míře ohrožené, v několika případech dokonce kriticky ohrožené. Ve stejné době tedy vzrůstá úloha zoologických zahrad, které musí přijmout část zodpovědnosti za jejich udržení na planetě. Je to úkol mnohem složitější než si řadový návštěvník jakékoliv africké expozice v zoo dokáže představit, zvláště kvůli demografickému vývoji, který směřuje k výrazným problémům se základním managementem druhu pro postupné překračování všech dostupných prostorových kapacit v rámci zahrad organizovaných ve strukturách EAZA. Celý tento report byl zpracován podle analýzy Kristine Schad a koordinátora EEP programu Jörga Jebrama ze Zoo Gelsenkirchen, která posloužila jako základní zdrojový dokument. In-situ Velikost divoké populace žirafy klesla mezi lety 1998 a 2013 z původních 140.000 jedinců na 80.000, což znamená téměř 40% úbytek v posledních 15 letech. Přesto zůstává v hodnocení ohroženosti na stupni Least Concern. S ohledem na novější studie zmíněné v jiných částech tohoto sborníku, které povyšují poddruhový status žiraf na druhový v rámci obecně vnímaných skupin, je však nutno podívat se na každý druh zvlášť, což by samo o sobě mělo vést k přímo dramatické změně

46

ochranářského přístupu. Žirafa západoafrická (G.peralta) se aktuálně vyskytuje pouze v počtu 400 exemplářů, v případě žirafy Rothschildovy (G. rothschildi) přežívá ve dvou větších oddělených populacích 1.100 jedinců a některé další (pod) druhy na tom nejsou o mnoho lépe. Ex-situ K aktuálnímu datu (4.4.2015) je v mezinárodní databázi ZIMS evidováno 1.677 jedinců (695.975.7) v 333 institucích organizovaných v 6 regionech. Pokud bychom chtěli vycházet jen z těchto reálných čísel, dostaneme se k průměru více jak 5 žiraf na instituci, což samo o sobě popírá jedno ze základních doporučení Husbandry and Guidelines Manualu, který doporučuje jakožto ideální velikost chovné skupiny 1,3. Samozřejmě jde o čísla absolutní, nejsou zde rozlišeni dospělci a odchovaná nebo odchovávaná mláďata, dávají však poměrně nezkreslenou představu o současném vývoji a z něj pramenících rizik. Žirafy jsou celosvětově chovány v 7 (poddruzích, chybí jen žirafa zambijská (G. thornicrofti), taxonomické nejasno panuje okolo oprávněnosti vedení žirafy núbijské (G. camelopardalis) coby samostatného druhu (podle druhé teorie je totožná s žirafou Rothschildovou) – v takovém případě v chovu absentuje také. V neposlední řadě je třeba zmínit i stále ještě poměrně rozšířenou skupinu žiraf bez zřejmého původu, a také jedinců hybridních. Přes veškeré již dříve realizované snahy o jejich eliminaci stále tvoří více než 20% celkového počtu zvířat chovaných v lidské péči, čímž přímo úměrně komplikují chov žádoucích (pod)druhů. Management hybridní populace a populace jedinců s neznámým původem Aktuálně je evidováno 377 (156.221) žiraf

splňujících parametry hybridních zvířat, či takových, kde není možné doložit původ. V institucích kontrolovaných EEP programem je to potom 125 (47.78) jedinců v 51 institucích. Přestože se dlouhodobě nedoporučuje tuto skupinu chovatelsky podporovat a umožňovat její další reprodukci, v posledních 12-ti měsících se narodilo 34 mláďat, tedy zvířat bez jakéhokoliv chovatelského potenciálu, která budou v případě dalšího umístění, a s těžko obhájitelnou podporou, fakticky zabírat životní prostor žirafám zřejmých a žádoucích (pod)druhů. Demografické studie varují, že pokud nedojde k zásahu a eliminaci chovatelských snah u hybridní a bezpůvodové populace, dosáhne její velikost v příštích 30-ti letech 500 jedinců. EEP tedy jednoznačně doporučuje genetickou analýzu všech žiraf s podezřelým či neznámým původem a prověřená zvířata pak buď zařazovat do chovu (v případě jejich nezpochybnitelné taxonomické validity) nebo eliminovat. Pokud nebude dále chovatelsky podporována a posilována, měla by celá populace hybridních žiraf vymizet z chovů v následujících 25 letech. Management – žirafa kordofanská (Giraffa antiquorum) Celá současně chovaná populace se nachází v Evropě, jde o skupinu 75 jedinců (34.41), která se v posledním roce rozrostla o 7 mláďat. EEP byla vyhodnocena jako perspektivní, a to zejména kvůli nestabilním počtům v místě výskytu, chybějícím potřebným ochranářským projektům a také taxonomickým neshodám, které jsou aktuálně diskutovány. Populace v zajetí by tedy měla plnit funkci rezervy a zároveň i zdroje pro zmíněná témata. Podle demografického modelu bude třeba k prostému zachování stávající populace 5 -6 mláďat ročně. Cílová populace je potom stanovena na 110 jedinců


a v ideálních podmínkách by evropský chov mohl tohoto počtu dosáhnout v následujících 5-ti letech, pokud zůstane zachována současná hladina nárůstu počtu jedinců (rodí se 0-13 žiraf/rok, potřebných je 11-12 kusů/rok). Poté počítá tentýž model s částečným potlačováním dalšího rozmnožování s preferencí geneticky cenných jedinců a s důrazem na zachování genetické diverzity populace.

Žádné z nově narozených mláďat nesmí opustit prostor EAZA.

Management – žirafa kapská (Giraffa giraffa) Tabulka 1: Aktuální počty jedinců jednotlivých (pod)

Globálně v současné době evidujeme jen o něco málo více než 50 jedinců (18.34), kteří se v 5-ti případech byli v posledním roce schopni rozmnožit. EEP shledala podporu tohoto (pod)druhu v evropských chovech (9.13 v 5-ti zoo) jako neodůvodněnou, kapské žirafy nevhodně kompetují o místo zejména s ochranářsky významnějšími subspeciemi, početně nevelká skupina se dostává pod inbrední tlak a transporty z místa výskytu jsou nereálné zejména pro administrativní náročnost a vysoké náklady. Noví chovatelé tedy nebudou doporučováni, ti stávající by měli zamezit reprodukci a populaci dále početně neposilovat. Podle demografických předpokladů by tak měly žirafy kapské vymizet z evropských chovů přirozeně v následujících 15-20 letech. Management – (Giraffa peralta)

žirafa

západoafrická

Do zmíněného managementu reportovaného EEP koordinátorem nebyla vůbec zahrnuta. ZIMS udává aktuálně 12 jedinců žijících výhradně v evropských zoo, kterým se během posledních 12-ti měsíců narodila 3 mláďata. Je zřejmé, že v případě žirafy západoafrické (G.peralta) došlo k taxonomické nesrovnalosti, ve zdrojovém reportu je pojímána coby žirafa kordofanská (G.antiquorum). Vzhledem k velmi nízkým počtům (aktuálně je dostupný pouze jeden samec) je velmi těžké představit si jakoukoliv centrální podporu, management by měl spíše směřovat k postupnému nahrazení zvířaty žádoucích poddruhů a to i přes velmi významný ochranářský status.

Volume 1/2015

druhů žiraf. Zdroj: GCF

Management – žirafa angolská (Giraffa angolensis) Přes velmi malý počet (5.12 v chovech evropských zoo a bez jediného potomka v předešlých 12-ti měsících) EEP komise prostřednictvím koordinátora doporučuje zachovat a chovatelsky podpořit tento taxon s následujícími argumenty: málo biologických dat z místa výskytu, a dále několik současně probíhajících in-situ projektů k určení skutečné velikosti populace a genetických výzkumů k potvrzení validity poddruhu a určení genetické diverzity. Populace v zajetí může prospět jako zdrojová a zároveň komparační v případě potřeby porovnání výsledků analyzovaných dat. Tato strategie by měla být časově vymezena, a to do doby ukončení všech výše zmíněných projektů, poté bude přístup k tomuto (pod)druhu, resp. jeho zachování v zoochovech znovu revidován. Udržení stávající populace ale nebude vůbec snadné. Ke stabilizaci současného počtu bude třeba 2-4 odchovaných mláďat ročně, pokud by se měla zdvojnásobit v následujících 5-ti letech, bude nutné odchovávat až 7 mladých žiraf za rok a to je aktuálně databázově vedeno pouhých 10 chovu schopných samic, další dvě brzy dospějí. S ohledem na současnou lokaci chovatelů a nových zájemců soustředí EEP celou skupinu do jižních oblastí Francie, kvůli dodržení maximální pružnosti v žádaných přesunech jednotlivých zvířat. Chovatelský přístup jednoznačně dominuje nad genetickým, je třeba tuto minipopulaci množit maximálně efektivně, naprosto chybí prostor na jakékoliv chyby.

Management – žirafa síťovaná (Giraffa reticulata) Ve 45 evropských institucích je momentálně chováno 165 žiraf síťovaných (Giraffa reticulata), což je druhá nejpočetnější skupina, počítáme-li jednotlivé (pod) druhy. Obecně je jejich další podpora zajištěna a doporučována, a to zejména kvůli rychle klesajícím stavům v místě výskytu v souvislosti se ztrátou životního prostoru, a také proto, že právě tyto žirafy patří mezi nejvhodnější kandidáty pro případnou budoucí reintrodukci. K zachování současných parametrů a struktury v zoochovech stačí 13-15 porodů za rok, tento doporučovaný limit je však tradičně překračován, cílová velikost evropského stáda (130 jedinců) nepotřebuje tedy podpůrný centrální management. Strategie chovu směřuje spíše k preferenci geneticky cenných jedinců a maximalizaci využití genetického potenciálu celé populace. Stejně jako u výše zmíněných (pod)druhů by odchovaní jedinci neměli opouštět EAZA prostor. Management – žirafa (Giraffa rothschildi)

Rothschildova

Nejpočetnějším (pod)druhem žirafy chovaným v lidské péči je žirafa Rothschildova (Giraffa rothschildi). Ve 101 evropských zoo aktuálně žije 451 jedinců, a to včetně 68 narozených v posledním roce. Přes velké problémy s managementem takto velké skupiny mají žirafy Rothschildovy jednoznačnou programovou podporu. Žádný jiný (pod)druh nečelí v současné době větším problémům než právě tento. V posledních letech došlo k drastickým snížením stavů a celá populace je navíc značně fragmentována, což brání přirozenému toku genů. Finální hodnotou stanovenou jako smysluplný chovatelský cíl v rámci celé zoopopulace bylo demograficky definováno množství 400 jedinců. V následujících 5 letech by k tomu teoreticky stačil 2% roční přírůstek. V době psaní tohoto reportu je však cíl již dávno překročen a kontinuální další nárůst populace působí nemalé potíže nejen koordinátorovi a EEP komisi, ale zejména chovatelům samotným. Pro od-

47


chovaná mláďata chybí rozumná a často i eticky obhájitelná odbytiště a nezřídka zůstávají v rezidentních expozicích delší dobu než je vhodné a destabilizují zde sociální prostředí. Další vývoj by měl jednoznačně směřovat k podpoře geneticky cenných jedinců a zároveň zvířat s co nejkompletněji doložitelným původem, ostatní by měla být z chovu vyřazena a postupně eliminována. Management počítá s několika scénáři, přičemž ten nejbenevolentnější by podporoval jedince s alespoň 80% známého původu, v nejstriktnější variantě se potom dostáváme až na hladinu 95%. Průměrná současná míra znalosti pedigree v rámci celé populace činí 67%. Chovatelská doporučení již byla rozeslána jednotlivým chovatelům, obsahují procenta míry známého původu u všech konkrétních jedinců a návrh postupu v jejich dalším zařazování do chovu. Žirafa Rothschildova je stejně jako v předchozím textu zmíněná žirafa síťovaná vyhodnocena jako (pod)druh nejvhodnější v případě realizace reintrodukčních projektů. Management – žirafa masajská (Giraffa camelopardalis tippelskirchi) Tento (pod)druh žirafy je pro Evropu definován jako chovatelsky nevhodný, aktuálně dožívá poslední samec v zoo Basel. Početně stabilní je populace v USA, pro evropský ex-situ program není žirafa masajská v současné době chovatelsky relevantním taxonem, management tedy chybí. Další doporučení Problémy s dramatickým nárůstem absolutních počtů žiraf chovaných v zoologických zahradách programově zahrnutých do EEP je nutné řešit kvalitním a odpovídajícím managementem a pravidelnými zásahy doporučovanými a zpětně kontrolovanými koordinátorem a volenou komisí. Jedním ze základních nástrojů prevence a v konečném důsledku i řešení zmíněných problémů je zakládání nechovných skupin tvořených pouze samci nebo samicemi. V současné době jich existují již více než 4 desítky (31♂ a 12♂), sociálně v nich nejsou dlouhodobě zaznamenávány žádné závažnější potíže. Nemají být však odkladištěm přebytečných zvířat z nedo-

48

Číslo 1/2015

Tabulka 2. Počty jedinců a institucí v EAZA prostoru a cílová velikost populace v rámci poddruhů. Zdroj: K. Schad

Tabulka 3. Reálné počty jedinců, institucí v EAZA prostoru a velikost cílové populace (k 04/15).

poručených spojení ale naopak rezervoárem jedinců v budoucnu chovatelsky zapojitelných. Standardně jsou nabízeny zařízením, které s chovem žiraf začínají, jedná se o oboustranně velmi smysluplnou strategii, kdy si noví zájemci vyzkouší práci s chovatelsky poměrně náročným druhem a zároveň se přirozeně zmenšuje chovatelský potenciál celé populace. Strategicky významným je i doporučení definované v Husbandry a Guidelines manuálu vydaném již v roce 2006, vymezující vhodnou velikost chovných skupin. Ta je stanovena na 1,3 v případě těch malých, pokud má zoo mateřské stádo větší je nutné držet 2 a více samců. Touto cestou lze i poměrně efektivně zabránit přereprezentování konkrétních krevních liníí. V poslední době se objevují i další způsoby, kterými se dá potlačit chovatelský potenciál na úrovni jedince, a to buď nevratně (kastrace, vasektomie) nebo dočasně (Improvac). V prvním případě se jedná o řešení značně kontroverzní, které by mělo být využíváno pouze v indikovaných a dobře obhájitelných případech, protože

takto „upravení“ jedinci v podstatě jen zabírají místo, kterého se zoufale nedostává. Hormonální antikoncepce by měla být v době, kdy se celý program potýká s výrazným převisem nabízených zvířat nad poptávanými, také využívána jen velmi omezeně a v situacích, kdy neschází silný genetický nebo jiný obhajující argument. Zcela regulérním nástrojem je potom eutanázie. Byť se s jejím využíváním stále setkáváme s velkou mírou kontroverze a negativních reakcí zejména ze strany médií či nepoučené veřejnosti, s ohledem na demografickou projekci populace v lidské péči bude muset být využívána šířeji. Mnohé (pod)druhy žiraf čelí ve své domovině enormním tlakům, které bezprostředně ohrožují jejich existenci na této planetě. Proto je naší povinností chov v zoologických zahradách podporovat, nikoliv potlačovat, a to i za cenu tak nepopulárních opatření jako je eutanázie na přebytečných jedincích.


Literatura Schad, K., 2014. Long-term Management Plan for the Giraffe (Giraffa camelopardalis), EAZA, 101 p. Groves, C. P. et Grubb, P. 2011. Ungulate Taxonomy. The Johns Hopkins University Press. 320 p. Wilson, D. E. et al. 2011. Handbook of the Mammals of the World - Volume 2. Lynx Edicions. 886 p. EAZA Giraffe EEPs. 2006. EAZA Husbandry and Management Guidelines for Giraffa camelopardalis. Burgers’ Zoo, Arnhem Giraffe Conservation Foundation www.giraffeconservation.org Anděra, M., 1999. České názvy živočichů II. Savci (Mammalia). Národní muzeum, Praha. 148 p.

English summary: Although situation of the giraffe in the wild may look stable, „Least concern“ according to RedList, the new insights into giraffe conservation genetics give alarming results. Several (sub) species of giraffe are considered endangered and in need of conservation support, which may be provided also by the zoos. Nevertheless, even the basic management of giraffe zoo population is complicated and face a lot of problems. This report has been based on the analysis by Kristine Schad and EEP coordintor Jörg Jebram. In situ numbers are listed in Table 1. Ex situ

numbers are based on ZIMS data, totally 1 677 (695.975.7) individuals in 333 institutions in 6 regions. Mean number of individuals per institution is more than 5, therefore higher than recommended (herd composition 1.3). There are 377 individuals with hybrid or unknown origin. Although their further brreding is not recommended, as they occupy space needed for purebred individuals, 34 offspring was born to them in the last year. If breeding unlimited, the hybrid population may reach 500 individuals within 30 years, if managed to zero may be eliminated within 25 years. Kordofan giraffe is kept in Europe (34.41) perspective for conservation support, target population size 110 individuals. The 50 individuals of Cape giraffe are not recommended for further reproduction within EAZA. West African giraffe was not included into the EEP analyses, population is very small and probably with any perspectives, despite of its important conservation status. In the contrary, Angolan giraffe should be maintained and reproduced in EAZA collections, all animals being concentrated to southern Fra-

Volume 1/2015

nce. Breeding will focus on conservation and research support. 165 reticulated giraffes should be maintained within EAZa region and managed to target population size of 130 individuals, being the hottest candidates for potential reintroduction. Rothschild giraffe has the largest population within EAZA (450 individuals within 100 institutions), strong breeding support and conservation goals, including potential reintroduction. However, this large population bring also a lot of problems in terms of surplus (mostly males, overrepresented lineages, unknown pedigrees), only breeding of individuals with known pedigrees will be further supported. Masai giraffe is not intended for breeding in EAZA context. Giraffe population management requires breeding of genetically valuable individuals while breeding of others is not recommended. Main tools used to manage populations include groups of separated sexes (currently 40 male or female groups), recommended group size 1,3, castration, contraception, and last but not least the controversial euthanasia.

49


Číslo 1/2015

Tvorba metodiky pro plánování chovů antilop v USCZOO Creation of methodology for planning of antelope breeding in UCSZOO Luboš Melichar

Úvod Antilopy jsou velmi charismatickou skupinou velkých savců s rozsáhlým procentuálním druhovým zastoupením v portfoliu chovů zoologických zahrad napříč celou Evropou. Jejich chovatelská popularita spočívá zejména ve výrazné exteriérové variabilitě, sociálním systémům příhodným k umísťování do vícedruhových expozic (často dobře definovatelným i pro nepoučeného návštěvníka zoo), a také vysoká míra aklimatizovatelnosti v rozličných podmínkách kontinentálního klimatu. Velkou výhodou by se mohla jevit i jejich ochota k pravidelné reprodukci a poměrně snadný odchov mláďat, s postupným naplňováním kapacit v rámci celého zooprostoru se však v posledních letech stává spíše přítěží. Při předpokladu zhruba vyrovnaného pohlavního poměru odchovávaných potomků a umístitelnosti povětšinou jen jediného samce v chovné skupině se velmi rychle dostáváme k jednoduchému výsledku, kdy především právě samci budou v nabídce výrazně převyšovat potenciální poptávku. Ve velkých počtech jsou potom zvířata i obtížněji centrálně organizovatelná v rámci jakýchkoliv programů. Potíže působí často už základní evidence a bezproblémová není ani preference chovaných druhů, kde je obecně větší vůle pořizovat nově taxony vhodné ke spojení ve vícedruhových expozicích, ke kterým se ale velmi často neváže zvýšená ochranářská naléhavost. Cíle Tento report si klade za cíl zmonitorovat evropské populace těch druhů antilop, které jsou zároveň chovány v zahradách USCZOO. Po vyhodnocení těchto základních dat potom posoudit pozici československých chovů v EAZA prostoru, definovat perspektivy a v konečném důsledku se pokusit o vytvoření „národní strategie“

50

zejména u druhů regionálně významných, nezařazených v žádném z evropských programů. Jedním z dalších výstupů by mělo být vypracování metodických postupů potřebných k rozhodování o volbě nového druhu do vlastních kolekcí či výměně neperspektivního druhu za jiný. Materiál Základními zdrojovými materiály jsou Ročenka UCSZ (2014), globální databáze ZIMS, aktuální Red list IUCN a doplňkově též poznámky z přednášek z výročních konferencí EAZA. Metodika V prvním kroku byl vytvořen základní seznam druhů antilop aktuálně chovaných v zahradách UCSZOO. Každý z nich byl později analyzován v několika úrovních a sebrané výsledky vepsány do „karty druhu“, tedy vizuálně i procesně jednoduchého formátu nabízejícího okamžitou představu o aktuální chovatelské situaci. Zmíněné úrovně tvoří jednak stav ochrany insitu včetně početnosti populací a trendů, dále situace v EAZA prostoru doplněná o údaje o porodnosti v posledním roce a nakonec data z regionálních zoo organizovaných v rámci UCSZ. Posuzovány byly také taxonomické reálie týkající se konkrétních druhů, a to v komparačním modelu databázového programu ZIMS a publikace Ungulate taxonomy (Groves a Grubb 2011). Každý ze zmíněných okruhů byl oskórován podle stupnice s předdefinovanými parametry, celkový součet jednotlivých položek tvoří poté výsledek, který už v této fázi v přímé souvislosti částečně vypovídá o aktuální chovatelské atraktivitě analyzovaných druhů. Je ale nutné dodat, že veškeré posuzované položky jsou pouze navržené, je třeba s nimi dále pracovat, revidovat je, kultivovat, popřípadě navrhovat nové, tak aby bylo možno dojít k výsledku s co nejmenší

mírou zkreslení. Extinct – 6 Critically endangered – 5 Endangered – 4 Vulnerable – 3 Near Threatened – 2 Least Concern - 1 Tab.1. Stupnice ohroženosti s bodovým vyjádřením pro použití do tabulky druhu (IUCN)

˃ 150 = 1 100 – 150 = 2 80 – 100 = 3 60 – 80 = 4 40 – 60 = 5 ˂ 40 = 6 Tab.2. Stupnice početnosti v EAZA prostoru s bodovým vyjádřením pro použití do tabulky druhu (počty kusů v levém sloupci)(ZIMS)

˃ 50 = 1 40 – 50 = 2 30 – 40 = 3 20 – 30 = 4 10 – 20 = 5 ˂ 10 = 6 Tab.3. Stupnice početnosti v UCSZ s bodovým vyjádřením pro použití do tabulky druhu (počty kusů v levém sloupci)(Ročenka UCSZ 2014)

Práce s tabulkou Tabulka obsahuje data potřebná k vyhodnocení základních perpektiv druhu v dlouhodobějším časovém měřítku. Důraz je kladen zvláště na populační trendy v rámci situace in-situ, a to zejména s ohledem na velmi zpožděné aktualizace početnosti z místa výskytu – právě trendová křivka se v tomto případě zdá být údajem s vyšší vypovídající hodnotou. V částech tabulky prezentujících ex-situ data je potom významný poměr mezi porody v předchozích 12-ti měsících a celko-


Volume 1/2015

vým počtem institucí daný druh chovajících, ze kterého lze snadno získat představu o současné pozici druhu na pomyslném EAZA „trhu.“ Pokud je zde patrný výrazný převis, můžeme jednoduše usuzovat, že umístit takové odchované zvíře bude pravděpodobně potíž i mimo programy generující data pro centrální management a rozesílající pravidelná doporučení k přesunům. Zároveň to ale samozřejmě neznamená, že je ve všech takových případech dobré přemýšlet o změně chovatelského záměru či rezignovat na původní snahu daný druh získat. Je pouze třeba se připravit na správná managementová opatření, kterými lze zajistit jeho budoucnost nejen ve vlastní expozici. Výsledky Výsledky všech zmiňovaných analýz jsou teprve ve fázi zpracování, prezentovaný dokument obsahuje pouze základní zdrojová data, která byla přednesena na pravidelném zasedání Komise pro chov žiraf a antilop v Hrubé vodě u Olomouce v dubnu 2015. Měla by posloužit pracovní skupině obou komisí k vypracování a diskutování výsledků, které budou podkladem pro vytvoření československé verze RCP (regionálního kolekčního plánu) a metodického manuálu zmíněného výše v textu, případně konzultovány na Antelope and Giraffe TAGu, tzn. pracovní skupině zřízené a kontrolované EAZA. Finální výsledky budou potom vyvěšeny na stránkách Komise pro chov žiraf a antilop www.zirafy-antilopy.cz. ZÁVĚR Kvalitní management populací v zoologických zahradách je jedním z nemnoha efektivních způsobů, jimiž se dá zabránit vymizení některých živočišných druhů z naší planety. Jeho základním stavebním kamenem je maximální množství relevantních a analyzovatelných dat, která pomohou činit správná rozhodnutí. Bude třeba ještě velkého úsilí nejen v jejich prostém sběru, ale i v prosazení správných cest a efektivních nástrojů, abychom byli ve výsledcích úspěšní. Zpracování uvedeného materiálu je jen malý krůček pro několik zapálených zoologů a až budoucnost ukáže, jak velkým krokem je pro celé zoopopulace ať už jen v měřítku regionálním či širším.

Tab.4. Vzorová tabulka druhu se všemi analyzovanými daty.

English summary: Antelopes belongs to charismatic species in the zoo collections, often kept in atractive mixed exhibits, with generally very good reproduction. Given the polygynous system in most species this may be problematic, leading to male surplus in most species. Also the prefences of taxa are often influenced by its attractivity rather then by its status in the wild and needs for conservation breeding. This report aims to monitor EAZA populations of antelope taxa kept in USCZOO to create a „national strategy“ for our collections. Data are based on UCSZ Yearbook 2014, ZIMS and RedList. Data for each species were collected into the cards offering instant overview of the situation within EAZA region. IUCN status and trends, taxonomy, numbers within EAZA region and numbers in UCSZOO were collected and scored. Final score should be commented and further proceeded for the creation of regional collection plan.

LITERATURA: Groves, C. P. et Grubb, P. 2011. Ungulate Taxonomy. The Johns Hopkins University Press. 320 p. Red List IUCN. www.iucnredlist.org ZIMS Database. www.zims.isis.org Hofrichterová, A. 2014. Ročenka českých a slovenských zoologických zahrad. Vol.30. The Prague Zoological Garden. 402 p.

51


Diverzita a ochranársky status indických antilop Diversity and conservation status of Indian antelopes Peter Lupták Aj keď oproti druhovej rozmanitosti antilop afrického kontinentu India ďaleko zaostáva, je nutné zdôrazniť, že Ázia je domovom všetkých antilop, je ich pravlasťou. Aj preto bolo jedným z hlavných cieľov môjho indického pobytu uvidieť všetky štyri základné druhy antilop tohoto subkontinentu, pokiaľ možno v prirodzenom prostredí. Reálne sa uvádza 6 druhov žijúcich v Indii, dva z nich sú ale len okrajovo sa vyskytujúce a nie sú vyslovene príznačné a typické pre Indiu. INDIA India je siedmou najväčšou krajinou sveta, domov 1,2 miliardy ľudí, asi 273 hláv na štvorcový kilometer. Aj keď sieť chránených území je tu veľká, je to len mozaika izolovaných území obklopených poľnohospodárskou krajinou hemžiacou sa stále väčším počtom obyvateľov. Zo zoogeografického hľadiska India zastáva dominantnú pozíciu v Indomalajskom regióne, ktorá je vďaka obrovskej variabilite klímy a typov krajín prehĺbená vysokou mierou unikátnosti biodiverzity. Len také zrážky tu sú od 50 mm v tharskej púšti po viac jako 10 000 mm v severovýchodnej Indii. Typická je tu tropická monzúnová klíma. Ochrana prírody a lov má v Indii hlbokú tradíciu, zvieratá sú súčasťou kultúry, viery, folklóru, jazyka či medicíny.

52

STAV ANTILOP Práve indickí mogulovia v 15. až 17. storočí zahájili niečo také, čomu dnes hovoríme ochrana prírody. Aj keď hlavnou motiváciou bol lov, zavádzali aj z dnešného pohľadu ochranné opatrenia. Veľmi obľúbené lovy antilop patrili k bežným kratochvíľam aristokracie. Zachovali sa krásne príbehy a maľby, hlavne rôzne miniatúry, na ktorých nechýbajú ani antilopy. Podobne sa chovali aj Briti. Ešte pred zjednotením Indie bolo v Indii asi 600 nezávislých štátov a štátikov a každý z nich mal vlastné lovecké koncesie a „rezervácie“ zvierat. Vďaka hinduistickej viere je postoj k zvieratám veľmi priaznivý, považujú ich za posvätné a máloktoré napr. konzumujú. Iné je to v dnešnej dobe, keď do krajiny prenikajú cudzie vplyvy a existuje pytliactvo. Spomedzi 350 druhov cicavcov žijúcich v Indii je tu len 6 druhov antilop. Najlepšie sa vodí antilope nilgau (Boselaphus tragocamelus), asi preto, že najviac pripomína kravu. Jej stavy dokonca rastú a dosahujú rozmerov „škodiaceho“ druhu. Nilgau obýva severnú a centrálnu Indiu. O statuse antilopy štvorrohej (Tetracerus quadricornis) toho veľa nevieme, pretože dosiaľ prebehlo len málo výskumu. Zdá sa, že v chránených územiach centrálnej Indie je jej populácia zaistená. Za posledných 100 rokov rapídne poklesli stavy

Číslo 1/2015


antilop jeleňovitých, hlavne v dôsledku lovu v polovici 20. storočia. Gazela indická (Gazella bennetti), prezývaná činkara, žije na menšom území, pretože uprednostňuje aridné biotopy, jej stavy sú uspokojivé. Populácia gazely tibetskej a antilopy čiru sa v rámci Indie počíta len na desiatky, maximálne stovku kusov. India má aj obrovskú populáciu domáceho dobytka, okolo 420 miliónov, čo je poriadna potravná konkurencia. Obrovské savanové pláne boli nahradené poliami na pestovanie plodín. Dnes pytliactvo v Indii nie je také, aké bývalo, no i tak sa eviduje intenzívny čierny obchod napr. sa do Indie pašuje šahtuš (angl. Shahtoosh) zo susednej Číny. Najväčší záujem o šály šahtuš majú Kašmírci. Ako barter sa ilegálne expedujú časti tiel tigrov. Nové zákony na ochranu zvierat začali účinnejšie fungovať až po roku 1972 (Wildlife Protection Act). Všetky antilopy okrem nilgau je odvtedy zakázané loviť. Od roku 1935, kedy bol založený prvý národný park už v Indii vzniklo viac jako 500 národných parkov a rezervácií. Niektoré parky boli zriadené iba kvôli ochrane antilop, napr. Velavadar v štáte Gudžarát a Ranebennur v Karnatake. Antilopy žijú v asi 75 chránených územiach. V suchom Rádžastáne žije komunita Vishnoi, ktorí považujú gazely indické a antilopy jeleňovité za posvätné. A aj tak sa k nim správajú. Určite ste videli dokumenty v televízii o tom, ako ich v dedine prikrmujú chlebom a dokonca občas miestne ženy nejaké mláďa gazely i koja vlastným mliekom. ANTILOPA JELEŇOVITÁ (Antilope cervicapra) Celkom bežný druh v zoologických záhradách žije v pôvodnej domovine v 13 indických štátoch. Najviac ich je v Pandžábe, Madjapradéši, Maharaštre a v Gudžaráte.

na 22-24 000, dnes sa udáva stav viac ako 50 000. Ich asi najznámejším útočiskom z pohľadu návštevníka Indie je národný park Velavadar, kam som si to za nimi namieril. Presnejšie, názov parku je Blackbuck NP. Park samotný leží v štáte Gudžarát a veľkostne nie je vôbec veľký (iba 34 km2). Založili ho roku 1976. Leží tesne pri pobreží morského zálivu Khambhat a z veľkej časti ho tvoria trávnaté pláne. Práve tu ich s obľubou pomocou gepardov lovil maharádža z Bhavnagaru, v ktorého rezidencii som mal to šťastie stráviť jednu noc. Rovná krajina je pokrytá suchou trávou a len kde tu sú akáciové stromy. Počet antilop je tu okolo 3000. Dajú sa tu pomerne ľahko vypátrať, no len málokedy sú prijateľne blízko. A keď sa tak už stane, tak sú po hlavy ponorené v mori trávy. V inej časti roka býva tráva o čosi nižšia. Po intenzívnom jazdení v parku sme ich síce videli stovky, no výsledky nenaplnili moje očakávania. Až po vyjdení z parku, náš sprievodca z Blackbuck Lodge, vidiac môj skleslý výraz, nasmeroval naše auto na polia za dedinou. A tam napriek tomu, že svetlo už výrazne začínalo slabnúť, získal som tie najkrajšie snímky. Vo všeobecnosti sú tieto antilopy skôr sedentárne (nemigrujú), potrebujú denný prístup k vode, stáda bývajú aj jednopohlavné aj zmiešané. Dnes rozlišujeme iba dva poddruhy tejto antilopy. Na severozápade areálu žije A. c. rajputanae Zukowsky, 1927, na juhovýchode A. c. cervicapra Linnaeus, 1758. Menej známy poddruh, paradoxne ten nominátny, je menší, s kratšími rohmi, odlišuje sa aj sfarbením, je len tmavohnedý, rohy sú menej divergované do strán a s menším počtom vrutov a končatiny postrádajú zosvetlenie. Nápadná je kresba na hlave, ktorá nemá výrazné biele lemovanie očí. Podľa Viveka Menona, popredného odborníka na indické cicavce, ich najlepšie možno pozorovať v rezervácii Calimere v štáte Tamil Nadu.

Volume 1/2015

V indických zoologických záhradách je obľúbený chov bielej formy. V čase návštevy žila vo Velavadare jedna biela samica, ktorú sme tiež našli. Národná zoo v Dillí chová biele „jelenky“ oddelene. V stáde sa ale stále rodia normálne mláďatá. Komicky vyznie ich anglické pomenovanie „White Blackbuck“. Mojou ohromnou túžbou bolo nájsť samca alebo samcov, akých v zoo nie je možné vidieť s extrémnymi dĺžkami rohov a piatimi vrutmi. Bol to veru nádherný pohľad, keď som jedného takého samca uvidel. Stalo sa to po zložení sa v chatke, hneď po príchode. Vyšiel som na slnkom rozpálený balkón a oproti, v africky vyzerajúcej savane, približovali sa z diaľky dva samce. Jeden z nich bol ten „zástupca starých čias“, presne ako v Lydekkerovej knihe (vľavo dole). Nezabudnuteľné uvítanie.

Velavadar

53


Velavadar

Číslo 1/2015

Gir

ANTILOPA NILGAU (Boselaphus tragocamelus) U antilopy nilgau sa poddruhy nerozoznávajú. Ako som už spomínal je to stále bežný druh, bez ochrany, no napriek tomu tolerovaný a nelovený. Nie je problémom uvidieť nilgau i na okrajoch ľudských sídel, pri mestách, na poliach či inde v otvorenej krajine. Bežné sú i v národných parkoch. Sám som ich videl v troch habitatovo odlišných parkoch, čo dokazuje ich mieru prispôsobivosti. Dnes je ich celkový počet vyšší ako 100 000. Narazili sme na nich v hustých tíkových lesoch parku Gir, v polopúštnom parku Little Rann of Kutch a aj v parku Velavadar. Ako vieme aj zo zoo, často majú dvojčatá, pôrody sú po celý rok. Oproti antilope jeleňovitej vytvárajú menšie stáda, najčastejšie od 4 do 10, často som videl solitérne samce alebo pánske skupinky. Odlov je povolený, ak rozsah ich škôd presiahne únosnú hranicu. V zoologických záhradách v Indii sú povinným druhom, v Dillí ich chovajú aj v zmiešaných expozíciách so sambarmi, axismi a antilopami jeleňovitými. Je to najväčšia indická antilopa, miestne meno „Blue Bull“ je pre hinduistov dostatočným dôvodom, že ju nechávajú na pokoji. Zdalo sa mi, že pomerne dosť samcov má oproti našim zoo nilgau trocha dlhšie rohy, povedal by som najmenej o tretinu. Obvykle sme ich nachádzali ukryté v porastoch vegetácie. Len občas aj na otvorenom priestranstve. Vždy sme natrafili na kondične perfektné zvieratá. Ako obvykle a vo všetkých indických parkoch, turistov vôbec nezaujímajú. Drvivá väčšina z nich sa stáva účastníkmi „honu“ na tigra alebo v Gire na leva.

54

Velavadar

ANTILOPA ŠTVORROHÁ (Tetracerus quadricornis) V prípade tohoto druhu šlo o zviera, ktoré som v Európe poriadne ešte nevidel. Posledná antilopa štvorrohá uhynula v Paríži v roku 2010. A aj keď som videl dve kedysi v Berlíne, boli schované a samec nezodpovedal predstavám a štandardu. Miestny názov chousingha mi počas pobyt v Dillí a niekoľkých návštev v miestnej zoo rezonoval v hlave veľmi dlho. Fotografický boj o záber aspoň nejakého snímku nebol vôbec idylický. Chovali len dvoch samcov. Títo aktivovali len ráno a pozde poobede. Sprvu som si myslel, že to nebude problém. Od Radoslawa Ratajsczaka som vyzistil, že svoje pekné obrázky získal až po štvrtej. A tak som sa postavil pred prázdny výbeh štvorrožiek a čakal. To som netušil, že sa vynorí iný problém. Totižto v Indii zapadá Slnko zavčasu a tým pádom veľmi skoro odchádza svetlo. Už o piatej je na horizonte tak nízko, že jedinou záchranou ostáva extrémne vysoká citlivosť aspoň 6000 ISO. Inak z fotenia nie je nič. Prvý deň pred výbehom znamenal žiadne snímky. Až druhý deň som mal šťastie a predvádzal sa mladší, len dvojrohý samec. Jeho predné rožky boli len malé a gombíkovité. Druhý samec bol starší a s krásnymi

štyrmi rohmi. Ten však nezdieľal moje nadšenie a tú hodinu dve do zotmenia čupel v zadnej časti výbehu. To, čo sa nedarilo v Dillí som si pozdejšie vynahradil v Zoo Sakkarbaug a aj v Zoo Guwahati v Ássame. Zvlášť v posledne menovanej to bola selanka, pretože sme mali ohromné šťastie. Bol štátny sviatok a zoo bola bez stále sa strkajúcich, zavadzajúcich a dívajúcich sa domorodcov. Celú zoo sme s Honzom Pluháčkom mali pre seba. A to mi dovoľovalo preliezať rôzne predplotíky, približovať sa podľa potrieb a do sýtosti až k ohradám. Antilopa štvorrohá žije na pomerne veľkom území Indie, no nikde nie je bežným druhom. Obýva asi 10 indických štátov. Výskumy ekológie sú iba sporadické, ten z Giru odhalil populačnú denzitu 0.22 na štvorcový kilometer. Obľubuje hustejšie, dobre zalesnené oblasti so stálym prístupom k vode. Sú sedentárne a samotárske. Svojim zjavom ako aj spôsobom života bezpochyby pripomínajú africké chocholatky. Tiež nezriedka mávajú dvojičky. V Indii sú zraniteľným druhom, pretože ich môže ohrozovať odlesňovanie a degradácia habitatov. Mnohé populácie budú najskôr malé a izolované. Antilopa štvorrohá si užíva úplnú ochranu. Najčastejšie sa dajú spozorovať v parku Gir, mne sa to


nepodarilo. Samotná antilopa je zoologickým unikátom. Ukazuje na prastarý pôvod a už len prítomnosť dvoch párov rohov je jedinečná. Na svete neexistuje žiadny druh dnešného cicavca so štyrmi rohmi. Evokuje starobylé evolučné línie z konca treťohôr, kedy variabilita v tvare rohov a ich usporiadania bola naozaj rozmanitá. Evolučne sú to najstarobylejšie bovidy na svete, tribus Boselaphini má korene v hlbokej minulosti, až v mladších treťohorách. Samice sú bezrohé. Najbližším príbuzným antilopy štvorrohej, je napriek veľkosti, antilopa nilgau. Je to zároveň najmenší bovid Ázie. Počet rohov nie je stabilným znakom, tzn. že štyri rohy nemusí mať každý samec. Presnejšie, štyri rohy môžu byť prítomné u samcov len dvoch poddruhov z troch uznávaných. Niekedy sú predné rohy kratšie alebo redukované na menšie či len naznačené malé „gombíkovité“ ledva vyčnievajúce rožky. Ďalšou svojráznosťou je, že rohy nevytvárajú vrúbky, ako je to bežné u väčšiny antilop. Južný poddruh T. q. subquadricornis vytvára podľa Grovesa len posteriórne (horné, zadné) rohy. Dĺžka posteriórnych rohov dosahuje 7-10 cm, anteriórnych 2-5 cm. Posteriórne rohy sa vyvinú až po 10-14 mesiacoch veku. Obvyklé žltohnedé sfarbenie je zvlášť u mladých a nedospelých zvierat s červenohnedým nádychom, niekedy až sivastým. Staršie samce sú žltšie. Jediné tmavé znaky sú na nohách. Niektoré jedince môžu mať na lícach svetlé škvrny. PODDRUHY Tetracerus quadricornis quadricornis Najväčší areál, centrálna a východná India, od Západného Bengálska až po Rádžastán.

Guwahati

New Delhi

Volume 1/2015

POHNUTÁ TAXONOMICKÁ HISTÓRIA Dnešný platný a používaný vedecký názov je ukážkou zriedkavej repetitívnej etymológie latinského mena (znamená „štvorrožec štvorrohý“). Taxón sprevádza pomerne spletitá história zavedenia rodového mena. Do hry vstúpili osobné spory Hardwicka a Devaucella. Veci nepomohlo ani nešťastné zavedenie mena „chickara“ pre tento druh Hardwickom (pozri ilustráciu dole), ktoré spôsobilo zamieňanie s gazelou indickou (činkara). ŽIVÁ FOSÍLIA Súčasný tribus Boselaphini reprezentuje najranejšie bovidy. Vznikol už pred 18-16 miliónmi rokov v miocéne. Niektorí autori považujú dnešný rod Tetracerus za priameho potomka prastarého rodu Eostragus. Oba indické druhy boselaphinov sú vlastne miocénnymi reliktami. Morfológia rohov reprezentuje „primitívny“ stav. Bohatý indický fosílny záznam zahrňuje viacero rodov príbuzných rodu Tetracerus. Je možné, že India, resp. jej blízke okolie, je pravlasťou všetkých bovidov, ich vývojovým centrom. Počet opísaných rodov a ich rozmanitosť v tomto období predčí zvyšok sveta. Asi pred 15 miliónmi rokov začala zásadná diferenciácia druhov, a pred spomínanými 8-9 miliónmi rokov sa pravé boviny oddelili od boselaphinov. Poznáme až 7 rodov s podobne tvarovanými rohmi ako má nilgau (trojuholníkový prierez) (napr. Proboselaphus, Selenoportax, Sivaportax). Zaujímavé je, že aj samice týchto fosílnych rodov mali rohy. V neskorom miocéne žili boselaphini aj v Európe.

Tetracerus quadricornis subquadricornis Južná časť areálu výskytu. Tetracerus quadricornis iodes Najmenší areál, severovýchod Indie. Určite najpodrobnejšie pojednanie o druhu nájde záujemca v 843. vydaní listov Mammalian Species z roku 2009. Tento druh by si určite zaslúžil návrat do európskych zoologických záhrad. Indické zoo majú dostatok zvierat a ako mi hovorili ich zástupcovia, napr. v Sakkarbaugu, nemali by s tým problém. Hlavným problémom je vyriešiť bezpečný prevoz plachých zvierat. New Delhi

55


GAZELA INDICKÁ (ČINKARA) (Gazella bennettii) Národná zoo v Dillí chovala v čase mojej návštevy až jednu samicu, ktorá sa väčšinou ukrývala v zadnej časti výbehu. Pomerne solídnu chovateľskú prácu prevádzajú v sakkarbaugskej zoo, kde majú chov s počtom do 40 jedincov. Práve v deň, keď som tam bol, cielene spájali a pripúšťali samca k určitej samici. Trocha mi osobne unikal zmysel záchranného chovu tejto gazely, ktorej stav v Indii nie je vôbec kritický. Zhovievavý a mladý kurátor Ravi zariadil, aby gazely aspoň na chvíľu boli na fotogenickejšom mieste výbehu. Aj keď činkara žije aj v Gire, je to len okrajový výskyt a v parku, kde váš pohyb riadi vláda a dostanete dopredu stanovenú trasu pohybu, sme sa do končín výskytu gaziel nedostali.

Gazela indická sa stále vyskytuje vo svojom pôvodnom areáli. Ako je zjavné z priloženej mapky, jej rozšírenie pokračuje ďalej do Pakistanu a na západ až k Perzskému zálivu do Iránu. Odhaduje sa, že len v púšti Thar žije najmenej 80 000 gaziel. Celá indická populácia presahuje 100 000 zvierat. Činkara žije v piesčitých habitatoch zvlnenej krajiny, vyhýba sa plochému alebo príliš strmému terénu. Nie je tak silne viazaná na vodu a preto môže žiť v extrémne aridných územiach s dažďovým spadom 50-100 mm. Primárne sú to obhrýzači, nie spásači, aj keď počas monzúnu nepohrdnú čerstvou trávou. Dokonca môže požierať listy vysoko toxickej rastliny Calotropis procera. Sú sedentárne, tj. príliš nemigrujú a obvykle ich možno vidieť v malých skupinkách do troch jedincov. Občas sa pozorujú i väčšie stádočká. Prírodná populácia fluktuuje v cykloch, no neexistuje o tom detailnejšia štúdia. Jej lov je úplne zakázaný. Nájdeme ju vo viac ako 80 chránených územiach. Najväčšou pre zriadenou je Narayan Sarovar Chinkara Sanctuary z 90 000 hektármi v štáte Gudžarát. Sú to obecne plaché zvieratá, ktoré sa s výnimkou tých, čo žijú poblíž ľudí Vishnoi vyhýbajú ľudským sídlam. Kedysi boli spolu s antilopami jeleňovitými hlavnou korisťou indických gepardov. Niekedy ich môžu napádať vlky, šakaly alebo ferálne psy. Je štátnym zvieraťom Rádžastánu. Na indickom území žijú tri poddruhy. V centrálnej Indii (nížina Gangy až po Dekanskú planinu) to je G. b. bennettii, v západnom Rádžastáne a Gudžaráte je to jej najmenší poddruh G. b. christii, ktorý je bez tmavých znakov. Najväčším poddruhom s najdlhšími rohmi a tmavším kávovohnedým sfarbením je G. b. salinarum žijúci na slaniskách od Pandžábu do Haryany po Gwalior. TIBETSKÁ DVOJKA Zostávajúcimi dvoma druhmi antilop Indie sú gazely tibetské (Procapra picticaudata) a antilopy čiru (Pantholops hodgsoni). Oba sú typické pre Tibetskú náhornú plošinu. Do Indie zasahujú ich areály výskytu len marginálne. Gazela tibetská sa vyskytuje vo východnom Ladakhu a severovýchodnom Sikkime na horských lúkach a stepiach v dvoch malých územiach. V Ladakhu je to menej ako 50 zvierat, v Sikkime je to cezhraničný migrant v zimnom období.

Gazela indická (samica) v Zoo Sakkarbaug

56

Číslo 1/2015

Antilopa čiru (orongo)

Niektoré roky ju nemusí byť vidieť vôbec. Ich habitaty sú vo výškach 4700 až 5400 m nad morom. Sú ohrozené intenzívnym lovom pre mäso a kožušinu. Antilopa čiru, tiež známa pod menom orongo, obýva v Indii dve malé oblasti severovýchodného Ladakhu. Do indickej časti prichádzajú v lete, na jeseň tiahnu späť do Tibetu. Obvykle to nebýva viac ako 200 zvierat. Tiež je to vo výškach cez 4700 m. Tvoria malé stádočká 3-5 zvierat. Sú rovnako ohrozené lovom pre vzácnu vlnu a využívanie v medicíne ako náhrada vyhynutej čínskej sajgy.

Gazela tibetská


Volume 1/2015

English summary: The highest diversity of antelopes is found on African continent, however all the antelope taxa originate from Asia. There are four antelope species typical for Indian subcontinent: nilgau, blakbuck, chousingha and chinkara, and two marginal species of Tibetan origin - Tibetan gazelle and chiru. High densty of inhabitants, variability of environments, good network of protected areas surrounded by agricultural landscape, importance of animal conservation and relationships with natural resources - that may character India. Nilgau is the largest and the most common of Indian antelopes, in some areas even considered "pest"species, numbering about 100 000 individuals. Chousingha, the fourhorned antelope, is not well studied, but with probably stable populations in central India. In fact this species is a living fosil, living in similar way as duikers. Pecularities of this unique and evolutionary old species are commented. Blackbuck decreased during last decades, but is still relatively widespread. Chinkara, Indian gazelle, inhabits arid areas and is still relatively common numbering 100 000 specimens. Conservation status of all mentioned antelope species is discussed including author´s personal experience from 3 Indian zoos (New Delhi, Sakkarbaug, Guwahati) and some protected areas with antelope populations (Velavadar, Little Rann of Kutch, Gir).

Gazela indická (samec) v Zoo Sakkarbaug

57


Číslo 1/2015

Kolik je žiraf a okapi? How many species of giraffes and okapis are there? Jan Robovský, Luděk Čulík a Luboš Melichar V posledních 30 letech jsme schopni vědecky korektně (tj. opakovatelně) a komplexně posuzovat odlišnosti taxonů a díky molekulárním datům i odlišnosti datovat, což se s obecným rozkvětem molekulárně -fylogenetických metod promítlo na bouřlivém vývoji systematické zoologie. Ke všemu se přidávají posuny ve vnímání druhů (např. tzv. fylogenetický koncept druhu – pro detail viz Vesmír 86, 568, 2007/9). Několika taxonomicko - fylogenetic-kých přehodnocení se dočkaly i žirafy, přičemž na něj si musely počkat takřka 100 let od posledního komplexního zhodnocení R. Lydekkerem. Konkrétně jde o bohužel nepublikovanou disertační práci z roku 2002 od R. Seymoura, která naznačila výrazné rozdíly mezi jednotlivými (v posledních cca 30 letech všeobecně používaných) poddruhů žiraf a také existenci dvou velmi osobitých linií, tzv. severního a jižního komplexu. To znamená, že různé poddruh z jednoho nebo druhého komplexu mají řadu společných znaků této skupiny. V roce 2007 se objevily dvě nezávislé molekulární studie, jedna na základě mitochondriální DNA a druhá kombinující mitochondriální data děděná po matce i s genetickou informací děděnou po otci. Výsledky byly potěšitelně ve shodě – žirafa se dělí na severní a jižní komplex. Do severního patří v osobitosti podpořená žirafa západoafrická, ž. kordofanská, ž. Rothschildova a ž. síťovaná, do jižního ž. masajská, žirafa angolská a ž. kapská. Molekulární datování naznačuje, že se tyto dílčí formy oddělily ve středním pleistocénu (před 200–500 tisíci let), ale oba komplexy se odlišily už v časném pleistocénu (někdy před 1,6 milionu let). O jejich oddělení se patrně zasloužila jak východoafrická Velká příkopová propadlina, tak rozsáhlá poušť Kalahari, formování pouště Sahar nebo i jezero Čad, které tenkrát mělo mnohem větší rozlohu než dnes. Dále je zajímavé, že jsou často více příbuzné žirafy z poměrně vzdálených oblastí, například jihoafrická žirafa kapská s východoafrickou masajskou nebo žirafa západoafrická s východoafrickou žirafou Rothschildovou (Přitom mezi územími druhé dvojice příbuzných je

58

velký prostor vyplněn méně příbuznou středoafrickou žirafou kordofanskou). Tyto studie také naznačily, že třeba žirafa masajská má výrazné dvě podlinie rozdělené Východoafrickým riftem. V těchto studiích chyběla žirafa zambijská a ž. núbijská, ž. zambijská byla doanalyzována v další studií z roku 2013 a 2014 – nyní už tedy víme, že je to vlastně odvozená žirafa masajská s tím, že se za dobu její izolace od ní i od jiných žiraf morfologicky a geneticky výrazně odlišila. Její vznik se asi promítl na tom, že má ze studovaných forem žiraf nejnižší genetickou variabilitu, přičemž k málo geneticky variabilním se řadí i žirafa západoafrická a Rothschildova (bylo by zajímavé vědět, jestli v zoologických zahradách nežijí náhodou geneticky variabilnější stáda ž. Rothschildovy než v přírodě).Takže nyní z genetického hlediska chybí analyzovat žirafy núbijské (podle morfologie by mohla být synonymní žirafě Rothschildově) a nestudované dílčí populace žirafy kordofanské. V roce 2011 při taxonomické zhodnocení žiraf (na základě nashromážděných morfologických dat a syntézy dat genetických) byly shledány osobitými tyto žirafy: žirafa núbijská/Rothschildova, ž. síťovaná, ž. kordofánská, ž. západoafrická, ž. masajská, ž. zambijská, ž. angolská a ž. kapská, v míře osobitosti takové že splňují podmínky diagnosticity při aplikaci fylogenetického konceptu druhu, proto je možné na ně nahlížet jako na samostatné druhy. Tato monografie „Ungulate Taxonomy“ a obecně fylogenetický koncept druhu nelahodí řadě lidí, ale i kritici knihy a/nebo konceptu se shodují, že v případě žiraf je jejich vnímání jako odlišných druhů jedno z nejpodloženějších, protože genetické studie nenašly významný tok genů a to i pro velmi blízké formy. Konkrétně byla hybridizace nalezena u 3 jedinců z 381 (0,8%) – tak malou míru očekával málokdo a důvodů může být celá řada - rozdílné sezony říje, preference vzorů kůže u partnera či „vtisk“ sexuálního partnera po narození. Praktici mohou namítat, že hybridy známe ze zoologických zahrad, ale dá se shrnout (pokud někdo bude chtít důkaz, kdykoliv rozve-

du), že obecně v lidské péči hybridizují zvířata, která to za normálních podmínek (příroda, přirozené sociální jednotky apod.) nedělají. Samozřejmě výše zmíněná zjištění mají významné ochranářské důsledky. Zatímco žirafy kapské a angolské patří s hrochy a slony v rámci velkých savců k nejpočetnějším savcům, ostatní žirafy jsou s počty od 300 (žirafa západoafrická), přes 650 u ž. núbijské po cca 1100 jedinců (žirafa zambijská, ž. Rothschildova) pohybují kolem ohroženosti goril horských (880 jedinců). Při zohlednění faktu, že žirafy vymřely v poslední době už v 7 afrických zemích a od roku 1998 jejich stavy prořídly z nějakých 140 tisíc na 80 tisíc v roce 2012, lze doufat, že se ochrana žiraf šikovně protne s rozpoznáním jejich unikátnosti. Po genetickém a následném moderním morfologickém zhodnocení žiraf se podobného vyhodnocení dočkala okapi a výsledky jsou v řadě aspektů nečekané. Především mírou genetické variability, díky které se zařadila mezi africké savce s nejvyššími genetickými variabilitami po bok třeba antilopy losí, kudu, antilopy koňské, buvolců a žiraf, tedy převážně savanových druhů. Ještě zajímavější je časová stránka diverzifikace dílčích genetických variant, kdy základní dělení linií okapi odpovídá diverzifikaci žiraf na severní a jižní komplex, další podlinie odpovídají dílčím poddruhům/druhům žiraf. Dodejme, že časové odlišení nejbazálnější linie v rámci okapi je odhadováno na 1,7 milionů let. Na diverzifikaci okapi měly jistě velký vliv glaciální/interglaciální výkyvy, přičemž v glaciálech docházel k zmenšování rozsahu pralesů, ale zrovna v oblasti okapi patrně fungovala opakovaně refugia pralesů. Dále je zajímavé, že okapi si dokázala zajistit tok genů přes řeku Kongo, na rozdíl od šimpanzů nebo bongů. Autoři porovnávali časovou stránkou linií žiraf a okapi s chocholatkami a lesoňi (komplex Tragelaphus scriptus) a řada linií se formovala ve stejné časové úseky. V kontextu této studie je zřejmé, že je třeba se pokusit o ochranu většiny stávajících populací okapi.


Je dost možné, že i v rámci našeho autorského kolektivu se nemusíme shodnou, jak žirafy a okapi pojímat, tj. jako druhy nebo poddruhy. Na čem se lze ale shodnout, pokud zohledníme pracně nashromážděná data, že není jedna žirafa a není jedna okapi a podle toho ochranářsky zodpovědně jednat.

Volume 1/2015

rent lineagues in both giraffe and okapi, which could be recognized as separate species (under Phylogenetic Species Concept, but also under Biological Species Concept), at least in giraffe. We should try to protect all these valuable evolutionary significant units – for more details see all references.

Literatura Bock F., Fennessy J., Bidon T., Tutchings A., Marais A. & Deacon F., 2014. Mitochondrial sequences reveal a clear separation between Angolan and South African giraffe along a cryptic rift valley. BMC Evolutionary Biology 14, 219. Brown D. M., Brenneman R. A., Koepfli K.-P., Pollinger J. P., Milá B., Georgiadis N. J., Louis E. E., Grether G. F., Jacobs D. K. & Wayne R. K., 2007. Extensive population genetic structure in the giraffe. BMC Biology 5, 57. Fennessy J., Bock F., Tutchings A., Brenneman R. & Janke A., 2013. Mitochondrial DNA analyses show that Zambia’s South Luangwa Valley giraffe (Giraffa camelopardalis thornicrofti) are genetically isolated. Afr. J. Ecol. 51, 635–640. Groves, C. P. & Grubb, P., 2011. Ungulate Taxonomy. The Johns Hopkins University Press, Baltimore. Hassanin A., Ropiquet A., Gourmand A. L., Chardonnet B. & Rigoulet J., 2007. Mitochondrial DNA variability in Giraffa camelopardalis: consequences for taxonomy, phylogeography and conservation of giraffes in West and central Africa. C R Biol. 330(3), 265-74. Lydekker R., 1904. On the subspeciess of Giraffa camelopardalis. Proceedings of the Zoological Society London I(Febr. 2), 202-227. Stanton D.W.G., Hart J., Galbusera P., Helsen P., Shephard J., Kümpel N. F., Wang J., Ewen J. G. & Bruford M. W., 2014. Distinct and diverse: Rangewide phylogeography reveals ancient lineages and high genetic variation in the endangered okapi (Okapia johnstoni). PLoS ONE 9(7), e101081. Seymour R. S., 2002. Patterns of subspecies diversity in the giraffe, Giraffa camelopardalis (L., 1758): Comparison of systematic methods and their implications for conservation policy. PhD Thesis, Institute of Zoology, Zoological Society of London and the The Durrell Institute for Conservation and Ecology, University of Kent, UK.

http://www.giraffeconservation.org/ posters.php English summary: This contribution includes a short review about the taxonomy of giraffe and okapi – for details see list of references. Phylogenetic approach based on different genetic loci (nuclear, mitochondrial genes, microsatellites) and modern morphological comparisons (body/ leg colouration, presence and shape of horns, skull measurements) has strongly supported presence of several very diffe-

59


Přehled významných odkazů Žirafy-antilopy http://www.zirafy-antilopy.cz/ IUCN SSC ASG http://www.iucn.org/about/work/ programmes/species/who_we_are/ ssc_specialist_groups_and_red_list_auth orities_directory/mammals/asghome/ Gnusletter online databáze https://www.iucn.org/about/work/ programmes/species/who_we_are/ ssc_specialist_groups_and_red_list_auth orities_directory/mammals/asghome/ asggnusletterback.cfm Sahara conservation fund http://www.saharaconservation.org/ IUCN SSC GOSG http://okapisg.zslsites.org/ - udávají svou pozici jako oficiální stránky, ale působí spíše nedokončeně/nepoužívaně. Více je tam o okapi. Giraffe conservation foundation http://www.giraffeconservation.org/ Giraffe research http://www.girafferesearch.com/# stránky o výzkumu žiraf Rothschildových od Zoe Muller AZA AG TAG http://www.azaungulates.org/antelopeand-giraffe-tag/ EAZA AG TAG http://antelopes.eu/index.htm

60

Nové knihy / New books

Číslo 1/2015


Číslo 1/2015

AKTUÁLNÍ PŘEHLED VĚDECKÝCH PUBLIKACÍ S TEMATIKOU ANTILOP A ŽIRAF ACTUAL SCIENTIFIC PUBLICATIONS FOCUSED ON ANTELOPES AND GIRAFFES Zpracoval / Edited by Jan Robovský Níže uvedený soupis zahrnuje impaktovaná sdělení o antilopách a žirafách a okapi za minulý rok (1.1. 2013 – 31.12. 2014). Zdrojem je databáze Web of Science a k výběru byla použita klíčová slova vztahující se ke všem rodům antilop (sensu Groves & Grubb - Ungulate taxonomy 2011). Seznam publikací je s abstrakty. V případě zájmu o plnou verzi článku(ů) kontaktujte sestavovatele tohoto soupisu. Vzhledem k rozsahu původního souboru byl výběr abstrakt zahrnutých do tohoto sborníku dále omezen slovem „captive“. Všechna sdělení vztahující se k tématu antilop a žiraf najdete na stránkách zirafyantilopy.cz.

This list includes new articles registered in the database Web of Science; searching procedure for this interval 1st Jan. 2014 – 31st Dec. 2014: all genera of antelopes and Giraffidae (sensu Groves & Grubb - Ungulate taxonomy 2011). I am sorry for some repeated and misleading references. The list of abstracts included to this proceedings was further limited using the keyword „captive“. Full list of abstracts is available online at zirafyantilopy.cz.

61


Vercammen, Francis, Stas, Lieve, Bauwens, Luc, De Deken, Redgi, Brandt, Jef Long-term assessment of Glucosuria in captive okapi (Okapia johnstoni) after dietary change Journal of Zoo and Wildlife Medicine

45 3 632 634 SEP 2014 Glucosuria in okapis (Okapia johnstoni) was first documented in 1980, yet the etiology remains unclear. In August 2006, an attempt to lower glucosuria in captive okapi by diet modification (omitting all fruit and adding unmolassed beet pulp) was started at the Antwerp Zoo. To study the possible relationship between glucosuria and diet, stress, and/or pregnancy, four okapis were monitored over a period of 4.5 yr. One animal, born in 2006, became glucosuric near the age of three. Three okapis were adults at the start of the study and had been glucosuric for more than 5 yr. The glucose/creatinine urinary ratio values of these four glucosuric animals did not change considerably over time despite dietary changes. Stress did not appear to influence glucosuria in these okapi. Urinary ratio decreased during the second half of pregnancy in two females. In conclusion, the diet change did not reduce glucosuria, but pregnancy appeared to lower urinary glucose in okapis. Gattiker, Cristina, Espie, Ian, Kotze, Antoinette, Lane, Emily P., Codron, Daryl, Clauss, Marcus Diet and Diet-Related Disorders in Captive Ruminants at the National Zoological Gardens of South Africa Zoo Biology 33 5 426 432 SEP-OCT 2014 Although diet-related disorders have received much attention in the zoo literature,

62

Volume 1/2015

evidence-based results on relationships between diet and disease are still rare, often due to a lack of quantitative dietary information that can be linked to clinical or necropsy reports. We investigated 24 species of captive ruminants from one facility for which quantitative feeding instructions and necropsy reports between 1991 and 2012 were available. Species were classified as grazer (GR), intermediate feeder (IM), or browser (BR). Feeding type and body mass were significantly correlated to the diet fed, with smaller and BR species receiving higher proportions of non-roughage diet items. There were no significant differences between feeding types in the occurrence of parakeratosis/ruminitis/acidosis (PRA) at necropsy, but in body condition score, with BR more often in poor and less often in excellent body condition at necropsy. While there was no direct correlation between the proportion of non-roughage diet items and PRA across species, there was a significant effect of the proportion of nonroughage diet items on PRA when body mass was also taken into account: larger species, and those that received more non -roughage diet items, had higher prevalence of PRA. The results underline that diet and lack of structured feed items can be associated with the disease complex of acidosis in ruminants, but also suggest that this is modified by factors related to animal size. These latter may include susceptibility to acidosis, or husbandryrelated opportunities to monopolize nonroughage feeds and ingest higher proportions than intended by feeding instructions. (C) 2014 Wiley Periodicals, Inc.

a spiral-horned antelope native to northeastern Africa. Individuals kept in zoological gardens are suspected to be highly inbred due to few founder individuals and a small breeding stock. A morphological study suggested two distinct subspecies of the lesser kudu. However, subspecies designation and population structure in zoological gardens has not been analyzed using molecular markers. We analyzed one mitochondrial marker and two nuclear intron loci (total: 2,239 nucleotides) in 52 lesser kudu individuals. Of these, 48 individuals were bred in captivity and sampled from seven different zoos. The four remaining individuals were recently captured in Somalia and are currently held in the Maktoum zoo. Maternally inherited mitochondrial sequences indicate substantial amounts of genetic variation in the zoo populations, while the biparentally inherited intron sequences are, as expected, less variable. The analyzed individuals show 10 mitochondrial haplotypes with a maximal distance of 10 mutational steps. No prominent subspecies structure is detectable in this study. For further studies of the lesser kudu population genetics, we present microsatellite markers from a lowcoverage genome survey using 454 sequencing technology. (C) 2014 Wiley Periodicals, Inc.

Bock, Friederike, Gallus, Susanne, Janke, Axel, Hailer, Frank, Steck, Beatrice L., Kumar, Vikas, Nilsson, Maria A. Genomic Resources and Genetic Diversity of Captive Lesser Kudu (Tragelaphus imberbis)

JOURNAL OF VETERINARY DIAGNOSTIC INVESTIGATION 25 4 531 534 JUL 2013

Zoo Biology 33 5 440 445 SEP-OCT 2014 The lesser kudu (Tragelaphus imberbis) is

Mycobacterium avium subsp. hominissuis (Mah) infection was diagnosed in 5 captive bongo antelopes (Tragelaphus eurycerus) originating from a collection in a zoological garden. The animals suffered from emaciation. Postmortem examination revealed nodular lesions in the lungs of all

Moravkova, Monika, Mrlik, Vojtech, Parmova, Ilona, Kriz, Petr, Pavlik, Ivo High incidence of Mycobacterium avium subspecies hominissuis infection in a zoo population of bongo antelopes (Tragelaphus eurycerus)


5 examined animals. Acid-fast bacilli were observed in the lungs of 4 animals. Culture and polymerase chain reaction identification based on IS901 negativity and IS1245 positivity confirmed Mah infection in the lungs of all 5 antelopes. In 3 animals, Mah was also isolated from other organs (liver, spleen, and kidney). Molecular analysis of these isolates using IS1245 restriction fragment length polymorphism and/or mycobacterial interspersed repetitive units -variable number tandem repeat revealed that the studied antelopes were infected by 1 identical genotype. Furthermore, in 2 antelopes, other genotypes were also detected. This shows the possibility of either genetic modifications occurring during infection or polyclonal infection. Culture examination of environmental samples from the enclosures holding the bongos revealed Mah in mulch bark, peat, and soil. Genotyping of these environmental isolates determined several genotypes with 1 dominant genotype that was identical to the dominant genotype detected in antelopes. Vozdova, Miluse, Sebestova, Hana, Kubickova, Svatava, Cernohorska, Halina, Awadova, Thuraya, Vahala, Jiri, Rubes, Jiri Impact of Robertsonian translocation on meiosis and reproduction: an impala (Aepyceros melampus) model JOURNAL OF APPLIED GENETICS 55 2 249 258 MAY 2014 The captive bred animal populations showing centric fusion polymorphism can serve as a model for analysis of the impact of the rearrangement on meiosis and reproduction. The synapsis of homologous chromosomes and the frequency and distribution of meiotic recombination events were studied in pachytene spermatocytes of captive bred male impalas (Aepyceros melampus) polymorphic for der(14;20) by immunofluorescent analysis and fluorescence in situ hybridization. The chromosomes 14 and 20 involved in the centric fusion were significantly shorter due to the

Volume 1/2015

loss of sat I repeats indicating ancient origin of the rearrangement. The fused chromosome and the normal acrocentric chromosomes 14 and 20 formed trivalent in pachynema which showed either protruding proximal ends of the acrocentric chromosomes or single axis with synaptic adjustment in the pericentromeric region. There was no significant difference in the number of recombination events per cell between the group of translocation heterozygotes and the animals with normal karyotype. A significant reduction in the number of recombination events was observed in the trivalent chromosomes compared to the normal chromosomes 14 and 20. The level of the recombination reduction was related to the trivalent configuration. The centric fusion der(14;20) was not apparently demonstrated by any spermatogenic defects or reproductive impairment in heterozygous impalas. However, the high incidence of the chromosomal polymorphism within the captive bred population shows the importance of cytogenetic examinations in captive breeding and wildlife conservation programs, especially in the case of reintroduction of the endangered species.

that were recorded from a captive herd of 24 mother and 32 neonate saigas within the first 10 days postpartum. Anatomical measurements of the nasal and oral vocal tracts of two specimens (one per age class) helped to establish the settings for the analysis of formants. In both mother and young, the lower formants of nasal calls/call parts were in agreement with the source-filter theory, which suggests lower formants for the longer nasal vocal tract than for the shorter oral vocal tract. Similar fundamental frequencies of the nasal and oral parts of nasal-and-oral calls were also in agreement with the source-filter theory, which postulates the independence of source and filter. However, the fundamental frequency was higher in oral than in nasal calls, probably due to the higher emotional arousal during the production of oral calls. We discuss production mechanisms and the ontogeny of formant patterns of oral and nasal calls among bovid and cervid species with and without a trunk-like nose.

Volodin, Ilya A., Sibiryakova, Olga V., Kokshunova, Lyudmila E., Frey, Roland, Volodina, Elena V.

Microsatellite and mitochondrial DNA assessment of the genetic diversity of captive Saiga antelopes (Saiga tatarica) in China

Nasal and oral calls in mother and young trunk-nosed saiga antelopes, Saiga tatarica

CHINESE SCIENCE BULLETIN 58 18 SI 2163 2167 JUN 2013

BIOACOUSTICS-THE INTERNATIONAL JOURNAL OF ANIMAL SOUND AND ITS RECORDING 23 2 79 98 MAY 4 2014 The trunk-like nose of the saiga antelope Saiga tatarica is a striking example of an exaggerated trait, assumed to having evolved as a dust filter for inhaled air. In addition, it functions to elongate the vocal tract in harem saiga males for producing low-formant calls that serve as a cue to body size for conspecifics. This study applies the source-filter theory to the acoustics of nasal, oral and nasal-and-oral calls

Zhao ShaSha, Xu ChaoQun, Liu Gang, Liu ShuQiang, Zhao ChongXue, Cui YaXiong, Hu DeFu

To estimate the genetic diversity of the only captive Saiga antelope (Saiga tatarica) population in China, 40 umbilical cord samples were collected and mitochondrial (control region) and nuclear (microsatellite) variabilities were assessed. Both of the markers revealed low genetic variability (or high genetic homogeneity) within the population. The microsatellites yielded monitoring ranges of 2-6 alleles. The observed heterozygosities ranged from 0.28 to 0.83, and the expected heterozygosities were between 0.27 and 0.71. The Shannon information index (Shannon

63


I) and Polymorphic Information Content (PIC) presented overall means of 0.87 and 0.43, respectively. The gene diversity was 0.49. We found only two haplotypes in the population, and the haplotype and nucleotide diversities were 39.1% and 1.13%, respectively. Founder events, bottlenecks and inbreeding have contributed to the low genetic variation observed in this population. Our findings revealed the extent of genetic diversity maintained in the present population and the urgency of implementing a protection plan, introducing animals from other populations to enhance saiga's genetic variation. Senn, Helen, Banfield, Lisa, Wacher, Tim, Newby, John, Rabeil, Thomas, Kaden, Jennifer, Kitchener, Andrew C., Abaigar, Teres, Silva, Teresa Luisa, Maunder, Mike, Ogden, Rob Splitting or Lumping? A Conservation Dilemma Exemplified by the Critically Endangered Dama Gazelle (Nanger dama) PLOS ONE 9 6 e98693 JUN 23 2014 Managers of threatened species often face the dilemma of whether to keep populations separate to conserve local adaptations and minimize the risk of outbreeding, or whether to manage populations jointly to reduce loss of genetic diversity and minimise inbreeding. In this study we examine genetic relatedness and diversity in three of the five last remaining wild populations of dama gazelle and a number of captive populations, using mtDNA control region and cytochrome b data. Despite the sampled populations belonging to the three putative subspecies, which are delineated according to phenotypes and geographical location, we find limited evidence for phylogeographical structure within the data and no genetic support for the putative subspecies. In the light of these data we discuss the relevance of inbreeding depression, outbreeding depression, adaptive variation, genetic drift, and phenotypic variation to the conservation of the dama gazelle and make

64

some recommendations for its future conservation management. The genetic data suggest that the best conservation approach is to view the dama gazelle as a single species without subspecific divisions. Ibanez, B., Moreno, E., Barbosa, A. Parity, but not inbreeding, affects juvenile mortality in two captive endangered gazelles ANIMAL CONSERVATION 16 1 108 117 FEB 2013 Growing deterministic and stochastic threats to many wild populations of large vertebrates have focused attention on the significance of captive breeding for conservation. Nanger dama mhorr and Gazella cuvieri, two Sahelo-Saharan species, have declined dramatically since the 1950s, apparently due to excessive hunting and habitat degradation. Today, the earlier is extinct in the wild and the latter survives only in small numbers in a few isolated parts of their range, and captive breeding programmes currently provide an important tool for rearing sustained populations. In natural and captive populations, the largest percentage of mortality is among juveniles. This is most relevant, from an evolutionary perspective, as it has a profound influence on population dynamics and demography, and is pivotal to the conservation and management of captive endangered populations. This study explored the juvenile mortality curve during the first 6 months of life of the species mentioned earlier in captivity. Then, we looked at the causes of this mortality by examining potential mother-dependent as well as offspring-dependent sources of juvenile mortality. The resulting curves show that the critical period of mortality is the first 14 days of life. We also found that parity and longevity of the mother affected juvenile mortality in Mohor gazelles. Calves born to primiparous as well as those born to short-lived mothers were more prone to die than those born to either multiparous or long-lived mothers. In

Číslo 1/2015

Cuvier's gazelles, juvenile mortality was explained by the interaction between parity and mother's age and litter composition. Neither mother nor offspring inbreeding had any effect on juvenile mortality in either population. Precise knowledge of the biological factors affecting juvenile mortality is increasingly important for the conservation of large mammals, whether they are captive, managed, reintroduced or simply fragmented, as the neonates are the population's potential recruits. Ibanez, Belen, Cervantes, Isabel, Gutierrez, Juan P., Goyache, Felix, Moreno, Eulalia Estimates of direct and indirect effects for early juvenile survival in captive populations maintained for conservation purposes: the case of Cuvier's gazelle ECOLOGY AND EVOLUTION 4 21 4117 4129 NOV 2014 Together with the avoidance of any negative impact of inbreeding, preservation of genetic variability for life-history traits that could undergo future selective pressure is a major issue in endangered species management programmes. However, most of these programmes ignore that, apart from the direct action of genes on such traits, parents, as contributors of offspring environment, can influence offspring performance through indirect parental effects (when parental genotype and phenotype exerts environmental influences on offspring phenotype independently of additive genetic effects). Using quantitative genetic models, we estimated the additive genetic variance for juvenile survival in a population of the endangered Cuvier's gazelle kept in captivity since 1975. The dataset analyzed included performance recording for 700 calves and a total pedigree of 740 individuals. Results indicated that in this population juvenile survival harbors significant additive genetic variance. The estimates of heritability obtained were in general moderate (0.115 -0.457) and not affected by the inclusion of inbreeding in the models. Maternal


genetic contribution to juvenile survival seems to be of major importance in this gazelle's population as well. Indirect genetic and indirect environmental effects assigned to mothers (i.e., maternal genetic and maternal permanent environmental effects) roughly explain a quarter of the total variance estimated for the trait analyzed. These findings have major evolutionary consequences for the species as show that offspring phenotypes can evolve strictly through changes in the environment provided by mothers. They are also relevant for the captive breeding programme of the species. To take into account, the contribution that mothers have on offspring phenotype through indirect genetic effects when designing pairing strategies might serve to identify those females with better ability to recruit, and, additionally, to predict reliable responses to selection in the captive population. Akbari, Hassan, Moradi, Hosein Varasteh, Sarhangzadeh, Jalil, Esfandabad, Bahman Shams Population status, distribution, and conservation of the Chinkara, Gazella bennettii, in Iran (Mammalia: Bovidae) ZOOLOGY IN THE MIDDLE EAST 60 3 189 194 SEP 2014 The Chinkara (Gazella bennettii) population in Iran has been experiencing a serious decline in the last few decades. The current population is estimated at 2,818 individuals in 32 reserves and additionally at least 500 individuals outside protected areas. The number of Chinkaras ranges from 10 to more than 500 head per protected area. The main population with a total of more than 1500 individuals (or 45% of the entire Iranian population) is concentrated in three protected areas: Khabr National Park, Naibandan Wildlife Refuge, and Kavir National Park. The Department of Environment of Iran launched a captive breeding programme for the species in 1996 and now there are four captive breeding centres for Chinkara

throughout the country. These face two major problems: first, all centres were established with only a few founders; second, each centre consists of one herd and only one dominant male can mate in each herd. Both of these problems apparently lead to low genetic diversity. Lerp, Hannes, Plath, Martin, Wronski, Torsten, Baermann, Eva V., Malczyk, Anna, Resch, Revina-Rosa Streit, Bruno, Pfenninger, Markus

Volume 1/2015

typic plasticity, that is, altered morphology as a direct consequence of harsh environmental conditions and resource limitation on the archipelago. Should a further decline of Arabian gazelles on the mainland necessitate restocking in the future, Farasan gazelles may thus become an additional source for captive breeding programmes. Baamrane, Moulay Abdeljalil Ait, Znari, Mohammed, Loggers, Chris, El Mercht, Said, Naimi, Mohamed

Utility of island populations in reintroduction programmes - relationships between Arabian gazelles (Gazella arabica) from the Farasan Archipelago and endangered mainland populations

Demographic decline of the last surviving Moroccan dorcas gazelles Gazella dorcas massaesyla in M'Sabih Talaa Reserve, Morocco

MOLECULAR ECOLOGY 23 8 1910 1922 APR 2014

ORYX 47 4 578 583 OCT 2013

Understanding local adaptation and population differentiation is vital to the success of re-introduction initiatives. As other mammals living on islands, Arabian gazelles (G.arabica) show reduced body size on the Farasan archipelago, which we corroborated in this study through morphometric analyses of skulls. In the light of the steep population decline on the Arabian Peninsula - but stable population development on the archipelago - we tested the potential suitability of Farasan gazelles as a source for re-introductions on the mainland. We therefore investigated genetic differentiation between Farasan and mainland populations using eleven nuclear microsatellite loci and detected a distinct genetic cluster exclusively present on the archipelago, which we inferred to be separated from the mainland cluster for less than 2000years. About 30% of sampled individuals from Farasan Islands showed assignment to a mainland cluster with signs of ongoing introgression. Analyses using the isolation-with-migration model confirmed recent (probably humaninduced) bidirectional exchange of gazelles between mainland and island populations. Hence, the surprisingly uniform island dwarfism most likely reflects pheno-

The formerly widespread but now Vulnerable dorcas gazelle Gazella dorcas has declined markedly during the last 2 decades. The semi-captive population in M'Sabih Talaa Reserve, west-central Morocco, is genetically distinct and may be the last remnant of the Moroccan dorcas gazelle G. dorcas massaesyla. The last estimate of the size of this population was c. 200, in 1996. To assess the current population we used line-transect distance sampling to survey this population over five seasons from April 2008 to August 2009. The estimated population declined from 113 to 87 individuals from April to November 2008, increased to 111 in February 2009 (primarily because of recruitment), declined to 99 from February to April 2009, and to 95 by August 2009. These results indicate a decline of nearly 50% in < 15 years. The main conservation actions required for this subspecies are the suppression of poaching and feral dogs, the creation of other reserves to receive dorcas gazelles from M'Sabih Talaa (to avoid loss of the single population from a catastrophic event), and the implementation of a genetic management programme. Lerp, Hannes, Wronski, Torsten, Plath,

65


Martin, Schroeter, Anne, Pfenninger, Markus Phylogenetic and population genetic analyses suggest a potential species boundary between Mountain (Gazella gazella) and Arabian Gazelles (G. arabica) in the Levant MAMMALIAN BIOLOGY 78 5 383 386 2013 Two cryptic lineages of 'Mountain Gazelles' have been reported based on molecular phylogenetic analyses using maternally inherited (mitochondrial) sequence markers, namely Gazella gazella in the Levant and G. arabica south of the Arava Valley into the Arabian Peninsula. Here, we provide a rigorous test for the existence of two distinct lineages based on bi-parentally inherited (nuclear microsatellite) markers. Our study confirms two genetically distinct clusters in the Levant and detected no gene-flow between them. Divergence time (inferred from a cytochrome b-based phylogeny) was approximately one MYA. Treating and breeding both lineages separately in future conservation and captive breeding programmes is highly recommended. (C) 2012 Deutsche Gesellschaft fur Saugetierkunde. Published by Elsevier GmbH. All rights reserved. Gull, Jessica M., Hebel, Christiana, Deb, Amrita, Arif, Abdi, Clauss, Marcus, Hatt, Jean-Michel, Hammer, Sven BLOOD VALUES OF CAPTIVE BEIRA ANTELOPE (DORCATRAGUS MEGALOTIS) PRIOR TO AND DURING AN OUTBREAK OF FIBRINOUS PLEUROPNEUMONIA SYNDROME (FPPS) JOURNAL OF ZOO AND WILDLIFE MEDICINE 45 4 735 743 DEC 2014 Currently the only captive population of

66

beira antelope (Dorcatragus megalotis) is held at the Al Wabra Wildlife Preservation, Qatar. An outbreak of a severe respiratory disease-fibrinous pleuropneumonia syndrome, most likely caused by Mycoplasma ovipneumoniae-led to a marked population decline. Reactive systemic inflammatory (AA) amyloidosis was noted as a chronic manifestation of the disease. Blood samples had been collected for biochemistry and hematology baseline values prior to the outbreak. Population-level changes were analyzed before and during the course of the outbreak in selected blood parameters (white blood cells [WBC], blood urea nitrogen [BUN], and creatinine). The annual population WBC increased and decreased concurrently with the population size, with a significant correlation between the two measures (R = 0.92; P = 0.001). Both BUN and creatinine values were higher during the outbreak. These values peaked at the same time as mortality, which was 1 yr after the WBC peak. These changes were interpreted as the transition from an acute disease with a primary respiratory manifestation into a chronic condition where renal amyloidosis led to chronic renal failure and death. Also, elevated liver values in diseased animals were attributed to amyloidosis. Parallels to a literature report on a lung disease complex caused by M. ovipneumoniae in bighorn sheep (Ovis canadensis) were found. Trends in population-level blood values of the beira antelopes implicate amyloidosis as a significant, longterm consequence of the putative Mycoplasma infection. Michel, A. L., Hlokwe, T. M., Espie, I. W., Langhout, M. van Zijll, Koeppel, K., Lane, E. Mycobacterium tuberculosis at the Human/Wildlife Interface in a High TB Burden Country TRANSBOUNDARY AND EMERGING DISEASES 60 SI 46 52 1 NOV 2013 This study reports on an investigation of

Číslo 1/2015

Mycobacterium tuberculosis cases in mostly captive wild animals using molecular typing tools [Variable Number of Tandem Repeat (VNTR) typing and Restriction Fragment Length Polymorphism typing]. The investigation included cases from (i) the National Zoological Gardens of South Africa (NZG) recorded between 2002 and 2011; (ii) Johannesburg Zoo, where tuberculosis was first diagnosed in 2007 and has since been detected in three antelope species; (iii) a rehabilitation centre for vervet monkeys (Chlorocebus pygerythrus) in which M.tuberculosis was diagnosed in 2008; and (iv) incidental cases in other facilities including a sable antelope (Hippotragus niger), two unrelated cases in chacma baboons (Papio ursinus) (one of which was from a free-ranging troop) and a colony of capuchin monkeys (Cebus capucinus). Identical genetic profiles of the latter three isolates indicate the persistence of a single M.tuberculosis strain in this population since at least 2006. Results of the outbreak investigation in the captive vervet monkey colony indicate that it was caused by two unrelated strains, while all 13M.tuberculosis isolates from 11 animal species in the NZG showed different VNTR patterns. A substantial increase in tuberculosis cases of 60% was recorded in the NZG, compared with the previous reporting period 1991-2001, and may indicate a countrywide trend of increasing spillover of human tuberculosis to wild animals. South Africa ranks among the countries with the highest-tuberculosis burden worldwide, complicated by an increasing rate of multidrug-resistant strains. Exposure and infection of captive wildlife in this high prevalence setting is therefore a growing concern for wildlife conservation but also for human health through potential spillback. Putnam, Andrea S., Ivy, Jamie A. Kinship-Based Management Strategies for Captive Breeding Programs When Pedigrees Are Unknown or Uncertain JOURNAL OF HEREDITY 105 3 303 311


MAY-JUN 2014 Zoo-based captive breeding programs typically rely on accurate pedigrees to maintain long-term population genetic diversity and prevent close inbreeding. For many mixed-sex captive populations, it is difficult to assign parentage of offspring with certainty without conducting DNAbased parentage analyses. Using the demographic parameters of a North American captive population of Arabian oryx (Oryx leucoryx), 2 kinship-based breedingpair selection strategies were modeled for their performance in handling pedigrees with varying degrees of parentage uncertainty. We also compared these strategies with 2 nonkinship-based methods. Pedigrees simulated under different management strategies were compared for their long-term ability to maintain gene diversity (GD) and avoid inbreeding. For the Arabian oryx, results indicate that recording multiple possible parents instead of removing the unknown genomic portion of the pedigree can more efficiently utilize all animals available for breeding without compromising GD and inbreeding avoidance. Both kinship-based breeding-pair selection strategies significantly outperformed the nonkinship-based strategies. Hanzlikova, Veronika, Pluhacek, Jan, Culik, Ludek Association between taxonomic relatedness and interspecific mortality in captive ungulates APPLIED ANIMAL BEHAVIOUR SCIENCE 153 62 67 APR 2014 lnterspecific aggressive interactions are known among a variety of animals including ungulates. Nevertheless, most studies on interspecific interactions in ungulates involve case reports without testing any specific hypotheses. We tested two mutually exclusive hypotheses: that mortality rate in interspecific interactions of captive African ungulates would be higher if combatants are taxonomically (i) more closely related species or (ii) more distan-

tly related species. In addition, we examined if mortality in these interactions was affected by the age, sex and weight difference of combatants. In total, we analyzed 101 interspecific aggressive interactions among 25 species of African ungulates kept in mixed species exhibits in Dvur Kralove Zoo over a period of 20 years. In 18 cases, one of the combatants died. We found that probability of death was higher when the target of aggression was a young animal. Since the majority of fatal attacks towards young were performed by equids, the only known explanation is that the strong defence instinct of equids may cause them to mistake young antelope for small predators. When analysing only fights between adults we found that more aggressive interactions were recorded between taxonomically more distantly related species, however the interactions between taxonomically more closely related species led to the death of combatants more frequently. A possible reason for these highly escalated conflicts among closely related species may be higher competition over resources as the resource needs of closely related species are likely to be similar. In conclusion, we recommend that closely related species should not be put together in mixed species exhibits to prevent serious injuries or fatal attacks. (c) 2014 Elsevier B.V. All rights reserved. Monfort, Steven L., Holt, WV, Brown, JL, Comizzoli, P "Mayday Mayday Mayday", the Millennium Ark Is Sinking! REPRODUCTIVE SCIENCES IN ANIMAL CONSERVATION: PROGRESS AND PROSPECTS Advances in Experimental Medicine and Biology 753 15 31 2014 Despite exceptional advances in ensuring the health and well-being of animals in human care, zoos of the twenty-first century are ill-prepared and overwhelmed by the sheer number of species requiring conservation support. Furthermore, small population management paradigms have

Volume 1/2015

failed to achieve the demographic and genetic targets required to sustain most endangered species in human care. Predictions made in the 1980s regarding the potential of a "millennium ark"-aided by the use of assisted reproductive technologies (ARTs)-for saving species have proven to be wildly over-optimistic. ARTs continue to be touted as a panacea for saving endangered species and even for resurrecting extinct ones. And yet, while the first successful interspecies embryo transfer in a wildlife species occurred 30 years ago, there still is not a single example of embryo-based technologies being used to consistently manage a conservationreliant species. The limited contribution of ARTs to species conservation to date principally stems from the lack of knowledge of species biology, as well as inadequate facilities, space, expertise, and funding needed for their successful application. ARTs could and should be an important tool in our conservation toolbox, but we cannot fall into the trap of believing that we can "assist" or clone our way out of the present biodiversity crisis. Reproductive technologists overstate the potential of ARTs for saving endangered species, zoos overestimate their ability to sustain genetically and demographically viable captive populations with existing resources, and conservationists underestimate their need for zoos in the face of failing efforts to sustain species in nature. Unless all parties concerned-reproductive technologists, zoo biologists and conservationists-adopt parallel efforts to sustain wild populations and places, zoos risk becoming living museums exhibiting relic species that no longer exist in nature. Frankham, Greta J., Hogg, Carolyn, Gillespie, Judith, King, Andrew, Johnson, Rebecca N. Characterisation of 16 microsatellite markers via 454 sequencing, to aid ex-situ conservation of the scimitar-horned oryx, Oryx dammah CONSERVATION GENETICS RESOURCES 5 3 795 797

67


SEP 2013 Using 454 sequencing, we developed 16 novel microsatellite loci in the scimitarhorned oryx, Oryx dammah, a member of the Bovidae endemic to north Africa, now listed as 'Extinct in the Wild' and requiring intensive ex-situ management for species persistence. These loci were used to characterise diversity in a portion of the captive Australian population which has yet to be thoroughly investigated via molecular methods. Fourteen out of the 16 loci were polymorphic in the Australian population, with a mean of 2 (+/- 0.23) alleles per loci. These new markers will be useful in determining genetically important individuals from the global O. dammah population for captive breeding programs. Marin-Moratalla, Nekane, Jordana, Xavier, Koehler, Meike Bone histology as an approach to providing data on certain key life history traits in mammals: Implications for conservation biology MAMMALIAN BIOLOGY 78 6 422 429 2013 The knowledge of the life histories of wild mammals is of crucial importance in the field of conservation management. The endangered status of many species calls for faster data collection that can be used in risk assessment and, ultimately, for designing conservation policies. This study is pioneering the potential of bone histology to provide data on life history traits crucial for conservation biology in longlived mammals. Long bone cross-sections show pronounced annual cycles of growth arrest allowing application of skeletochronology (counts of lines of arrested growth 'LAGs'). Consequently, the number of LAGs within the primary fast-growing bone tissue up to the outer cortical slow-growing bone tissue corresponds to the age at first reproduction; whereas the age at death can be estimated by the total number of rest lines throughout the whole of bone

68

cross-section. Furthermore, the diameters of successive growth rings as well as the osteocyte lacuna density may shed light on growth rates. We use the endangered desert dwelling antelope Addax nasomaculatus as a case study. By analyzing different ontogenetic stages in five Addax individuals (three captive and two wild specimens) from a museum collection, we show that bone histology may be a reliable tool for determining certain key life historytraits. In our-sample, the wild Addax female attained reproductive maturity at three years, whereas the male specimens, both the captive and the wild ones, reached maturity at four years. This is congruent with data from other large antelopes with male-biased size dimorphism, but differs slightly from data on sexual maturity previously published for wild Addax. Moreover, quantification of osteocyte lacunae in both adult males provides a higher cell density in the captive one than in the wild one suggesting the strong effect of constant resources supply in individuals from zoos on growth rates. While age at first reproduction and longevity are essentials parameters to carry out demographic models, growth rates may allow evaluation of the health status of wild populations. This approach may provide useful data on life history traits when applied to bones collected in the wild. (C) 2013 Deutsche Gesellschaft far Saugetierkunde. Published by Elsevier GmbH. All . rights reserved. Steiner, Cynthia C., Charter, Suellen J., Houck, Marlys L., Ryder, Oliver A. Molecular Phylogeny and Chromosomal Evolution of Alcelaphini (Antilopinae) JOURNAL OF HEREDITY 105 3 324 333 MAY-JUN 2014 Robertsonian (Rb) translocations, in particular centric fusions, are thought to play a primary role in evolution and speciation of the Bovidae family. However, Rb fusions are often polymorphic within species, being suggested as phylogenetically unifor-

Číslo 1/2015

mative characters. This work studies chromosome variation in 72 captive individuals of 6 species of Alcelaphini (Antilopinae): The hartebeest (genus Alcelaphus), hirola (Beatragus), black and blue wildebeests (Connochaetes), and the topi and bontebok (Damaliscus). We infer the phylogenic relationships among Alcelaphini species and determine patterns of chromosomal evolution using G-banded karyotypes and complete mitochondrial genome sequences. The molecular phylogeny showed an early divergence of Connochaetes, followed by the split of Alcelaphus plus Beatragus Damaliscus as sister taxa. Mitochondrial and chromosomal phylogenies only differed in the position of the critically endangered Beatragus, likely due to homoplasic chromosome characters. Patterns of chromosome evolution, reconstructed using a probabilistic approach, suggest that chromosome changes leading to speciation in Alcelaphini do not exclusively involve consecutive reduction of diploid number through centric fusion but also the losses and reversions of Rb translocations in Beatragus and Damaliscus lineages. Our results provide evidence that complex scenarios of chromosomal rearrangements can be detected in relatively recent-diverged bovids, as in this group of antelopes


Volume 1/2015

69

Vol. 1 Editor: Karolína Brandlová

Recommend Documents