VN08_10.indd
1
8.6.2010, 10:24
Votické noviny
2 strana
Zprávy z radnice Informace z 83. schůze Rady města Votic konané dne 7. 4. 2010 Zveřejňována je upravená verze usnesení z důvodu dodržování přiměřenosti rozsahu zveřejňovaných osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů Usnesení Rada města doporučuje Zastupitelstvu města schválit prodej pozemku parc. č. 1763 o výměře 108 m2 v katastrálním území Budenín za cenu 80 Kč/m2. Usnesení Rada města doporučuje Zastupitelstvu města schválit záměr prodeje části pozemku p.č. KN 985/190 v katastrálním území Votice. Usnesení Rada města doporučuje Zastupitelstvu města schválit záměr prodeje části pozemku p.č. KN 985/190 v katastrálním území Votice. Usnesení Rada města schvaluje uzavření nájemní smlouvy na byt č. 6 v č. p. 290, Pražská ul., Votice. Nájemné 41,06 Kč/m2/měsíc, nájemní poměr na dobu určitou 1 roku. Usnesení Rada města schvaluje uzavření nájemní smlouvy na byt č. 8 v č. p 666, Lidická ul., Votice. Nájemné 36,73 Kč/m2/měsíc, nájemní poměr na dobu určitou 1 roku. Usnesení Rada města schvaluje prodloužení nájemní smlouvy o nájmu bytu č. 16 v č. p. 872, ul. Martinů, Votice, o dva roky, tj. od 1. 5. 2010 do 30. 4. 2012. Usnesení Rada města vyhlašuje záměr pronájmu bytu č. 3 v č. p. 420, Husova ul., Votice. Jedná se o byt 2+1 o celkové ploše 63 m2.
ročník XX, číslo 08
Usnesení Rada města vyhlašuje záměr pronájmu bytu č. 3 v č. p. 872, ul. Martinů, Votice. Jedná se o byt 1+kk o celkové ploše 47,15 m 2. Usnesení Rada města souhlasí s umístěním středního zdroje znečišťování ovzduší Mobilní betonárna pro IV. koridor společnosti ZAPA beton, a. s., člen sdružení pro výstavbu IV. KORIDORU, v k.ú. Beztahov. Usnesení Rada města doporučuje Zastupitelstvu města schválit poskytnutí půjčky Lukostřeleckému klubu Votice ve výši 1 800 000,- Kč na období od 1.6. 2010 do 31.5. 2011, úrok ve výši 1 %. Vypočtený úrok bude součástí příspěvku Města Votic v roce 2011 a bude řádně doložen použitím pro činnost Lukostřeleckého klubu. Usnesení Rada města doporučuje Zastupitelstvu města schválit příspěvek Lukostřeleckému klubu Votice ve výši 200 000,- Kč jako spoluúčast k dotaci na projekt „Zastřešení střelecké mety na lukostřelnici Lukostřeleckého klubu Votice“. Usnesení Rada města nevyhovuje žádosti agentury Foibos o příspěvek na vydání publikace o vilové architektuře Středočeského kraje „Slavné vily Středočeského kraje“. Usnesení Rada města uděluje v souladu s § 27 odst. 5 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, písemný souhlas příspěvkové organizaci MŠ Votice pro přijetí věcného daru – stojanů na kola od Votické stavební dle předložené žádosti. Usnesení Rada města doporučuje Zastupitelstvu města schválit záměr prodeje bytových domů v majetku města. Navrhuje k prodeji tyto domy: čp. 60 – Táborská ulice, čp. 61 – Táborská ulice, čp.
dokončení ze str. 1 Vojkovem vede trasa, po které je přepravován Ve Vojkově plánují bezdrátový rozhlas materiál z Olbramovic do Heřmaniček, jak toto rekonstrukce spolkové budovy v Bezmíři (podlahy, kuchyň, elektroinstalace…). Významnou akcí bylo posílení zdrojů pitné vody pro Vojkov, kdy byly vybudovány dva nové vrty. Dále se dokončuje areál sportoviště Vojkov – proběhla kolaudace skladu pro zahradní techniku, hřiště bylo nově vybaveno sítěmi, lavičkami, zařízením na úpravu kurtů apod. Do osad Zahrádka a Sledovice byla zakoupena a nainstalována herní sestava pro děti, vybudováno bylo také hřiště na volejbal a nohejbal. V Minarticích se dočkali nové autobusové čekárny. V letošním roce jsme podali žádosti o dotace do fondů MMR na opravu kapličky v Bezmíři a vybudování dětského hřiště s úpravou veřejného prostranství v Křenovicích. Podle nejnovějších zpráv bychom měli na tyto dotace dosáhnout. Rádi bychom provedli rekonstrukci klubovny a výstavbu sociálního zařízení na přírodním parketu ve Vojkově, náklady jsou vyčísleny na dva a půl milionu korun. Zažádáno máme z programu FROM.
vnímáte?
Ano, velice nás tíží přeprava ohromného množství materiálu nákladními auty z olbramovického úseku nově budovaného železničního koridoru přes region naší obce. Dochází k totální destrukci vozovky z Vojkova do Votic, jak vedení obce, tak také občané obcí se velmi těší, až tato akce skončí. Občané mají ztížené podmínky při návštěvě všech provozoven v obci, neboť vozidla jezdí středem
206 – Pražská ulice, čp. 384-385 – Táborská ulice, čp. 388-389 Wolkerova ulice, čp. 400 – Wolkerova ulice, čp. 403-404 Husova, návrh předkládá v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení Rada města po projednání schválila „Smlouvu o výpůjčce MV-26032-1/REG/2-2010“, uzavřenou mezi Městem Votice a Ministerstvem vnitra ČR ohledně zapůjčeného majetku pro zajištění přenesené působnosti státní správy na úseku správních a dopravních evidencí a zároveň pověřila starostku města jejím podpisem. Usnesení Rada města bere na vědomí informaci starostky města o obdržení Oznámení o schválení projektu „Rekonstrukce ZUŠ Votice“, reg. č. CZ.15/3.2.00/41.00850 k financování z ROP NUTS 2 Střední Čechy a pověřuje starostku města zahájit činnosti spojené s realizací projektu ( projektový manažer, výběrové řízení na dodavatele). Usnesení Rada města bere na vědomí zprávu Městské policie Votice o činnosti za měsíc březen 2010. Usnesení Rada města bere na vědomí informace z mimořádného zasedání valné hromady společnosti COMPAG Votice s.r.o., která se konala ve čtvrtek 25. 3. 2010 na Městském úřadě ve Voticích v kanceláři starostky města, na které byl ze své funkce odvolán pan Ronny Palme a novým jednatelem jmenován Ing. Petr Boukal. Mgr. Jaroslava Ptáčková tajemnice úřadu
obce, kde je obchod, pošta, obecní úřad, hostinec, domov seniorů… Trápí nás také časté opravy obecního vodovodu, nechali jsme vypracovat projekt na jeho rekonstrukci. Zatím ale nemáme dostatek finančních prostředků, takže nám nezbývá než opravovat a opravovat… Blíží se volby, budete opět kandidovat?
Kandidovat budu, ale nejsem ještě rozhodnut o tom, zda budu pokračovat dál ve funkci starosty. Vše rozhodnou volby a nové zastupitelstvo obce. Jaroslava Drábová
Je něco, co se vám nepodařilo dotáhnout do konce?
Zatím se nám nepodařilo získat dotaci na plánovanou čističku odpadních vod a splaškovou kanalizaci, letos podáme žádost opět, tentokrát do fondu operačního programu životního prostředí. Jaké jsou plány na letošní rok?
Rádi bychom zvládli zavést bezdrátový rozhlas v obci a přilehlých osadách. V současné době shromažďujeme od firem studie s cenovými nabídkami a samozřejmě se také pokusíme získat na tento projekt dotaci. Dále plánujeme revitalizaci rybníka Pražáček ve Vojkově, i na tuto akci je rozpracovaná žádost o dotaci, o možnostech jednáme s ČSOP.
VN08_10.indd
2
Vojkovské hřiště.
8.6.2010, 10:24
Votické noviny
ročník XX, číslo 08
Votický skauting V sobotu 10. dubna 2010 proběhla v areálu Ochrany fauny ČR vernisáž skautské výstavy „Votický skauting“. Výstava mapuje historii votického a janovického skautingu z doby poválečné až do současnosti. Při vernisáži, na které se sešlo mnoho skautů v krojích, zazněly tóny původních skautských písniček, které si všichni přítomní rádi zazpívali se skupinou říčanských oldskautů. Nechyběla ani
strana 3
Sloupek
vzpomínka na velkého člověka skautského hnutí MUDr. Jiřího Čermáka (Jira). Pokud na výstavu zavítáte, můžete zde shlédnout fotografie z jednotlivých táborů, výrobky některých členů oddílů a nahlédnout do kronik. Po dobu trvání výstavy budou připraveny dvě besedy. Podrobné informace získáte na www.junakvoti ce.estranky.cz. Za OFČR: Jana Volková
K čemu slouží dědečkové Na základě mých zkušeností z dětství je odpověď jasná – aby děti učili poznávat svět. Ve všech směrech. Můj dědeček nás, vnoučata, naučil mnohému. Nejenom lásce ke koním a přírodě, ale také nás učil věci praktické, pro děti velmi atraktivní. Kupříkladu kouřit partyzánky. Protože věděl, že je to pro nás významný požitek, „potáhnout“ jsme dostali vždycky za odměnu. Mohli jsme se přetrhnout, abychom dědovi plnili přání a tak jsme mu zouvali holiny, česali vlasy, nosili z lednice sodovku, kydali koníku Frickovi hnůj, chytali slepice, ale také plivali do dálky... Nejvýznamnějším úkolem ovšem bylo naučit se „přeříkávat říkadla a básničky“. Řekla bych, že toto vůbec bylo dědečkovo významné poslání, učil nás rád a často. Dokonale jsme ovládali „Máme doma kohouta, ten nám…, My tři bratři, kterej je to mezi námi, co se …“, a jiné. Obzvláště rád vyučoval mladší sestru, která vypadala jako andílek. Blonďaté, kudrnaté vlásky, hubená postavička, velké modré oči. Když přišla návštěva a blonďatý andílek na pokyn dědečka spustil, bývalo u nás doma ještě dlouho „veselo“. Ano, bylo to velmi nebezpečné, (ani mamka ani babička tuto dědovu činnost nepodporovaly, což ji činilo ještě atraktivnější) a tak jsme se při výuce různě ukrývali a při odměňování nesměl být nikdo doma. To si nás děda postavil do řady, sedl si na lavičku, zapálil partyzánku a my předváděli, co umíme (docela obstojně nás naučil i flusat pecky, že prý se to hodí do života). Uměly jsme toho dost, byly jsme děti šikovné a učenlivé a tak nám střídavě partyzánku podával a my pokuřovaly, lépe řečeno kuckaly a tvářily se důležitě. Oba dva moji dědečkové byli velcí šprýmaři a „básniček“ uměli nekonečné množství, také odměňování za známky ve škole bylo fajn – za pětku pětku, (jedině pětka totiž má tu hodnotu), a to se tenkrát za desetikorunu dalo koupit deset žvýkaček Pedro. Takže občas dobrý obchod. Milí čtenáři, jakkoli se toto moje vzpomínání může zdát někomu děsivé, vězte, že obvykle pecky do dálky neflušu, ani neplivu a slepice pro zábavu taky nechytám, ani říkadla nikde nepřeříkávám. Ale zodpovědně můžu říci, že jakkoli byli rodiče proti tomuto dědečkovu vzdělávání, my děti jsme se náramně bavily. Inu, dědeček nám dobře rozuměl. Byl to prostě dobrák. Poznámka pod čarou Toto není návod na výchovu dětí ani vnoučat Jaroslava Drábová
Občanské sdružení zdrav. postižených ve Voticích děkuje za sponzorské dary tiskárně TRIA v. o. s. Olbramovice - vytisknutí čl. průkazů, p. Františku Čandovi za bonboniery pro naše jubilanty. Děkujeme všem sponzorům, kteří nám již dříve přispěli - p. Michalu Marešovi, Votické pekárně, p. Pavlukové a p. Trefilové
Koncert Slávka Klecandra
30. dubna Písničkář ze skupiny Oboroh
Všem velký dík Výbor ZO Votice
VN08_10.indd
3 Martina Kachlíková.
8.6.2010, 10:24
Kde: Husův sbor Votice od 16,00 hodin
Votické noviny
4 strana dokončení ze strany 1 Lucie Krubnerová – původně jsem se dotacím věnovat nechtěla obnovy venkova (POV), který je určen malým obcím z celé České republiky. Po roce dojíždění do Prahy jsem si uvědomila, že to není to pravé, co bych chtěla dělat a také jsem se chtěla vrátit zpátky do regionu. V té době mě oslovili radní z Vlašimi, kteří v té době potřebovali řídit projekt na rekonstrukci autobusového a vlakového nádraží. Tímto jsem se dostala na druhou stranu barikády - z pozice člověka, který měl na starosti rozdělování dotací, do role, kdy jsem měla sama projekty psát a realizovat. Kdy jsi začala pracovat pro Votice?
Po komunálních volbách mě oslovili Pavel Křížek a starostka Jana Kocurová. Ve Voticích bylo rozpracováno několik projektů – mimo jiné i autobusové nádraží, které jsem z pozice projektového manažera začala realizovat. A potom už se začaly nabalovat další projekty, například naučná stezka Kolem Votic za poznáním, vybudování skate parku, podílela jsem se na zpracování žádosti na zateplení a rozšíření mateřské školy, zpracovávala jsem několik menších projektů pro Ochranu Fauny a velký projekt zaměřený na průřezová témata v rámci základního školství (výchova demokratického občana, globální výchova atd.), kde jsme získali dotaci dvacet milionů korun. (K tomuto projektu najdete zajímavé informace na www.evvoluce.cz). V poslední době jsem se podílela na projektu rekonstrukce kaple u kláštera, v současnosti připravujeme jeho pokračování rekonstrukcí jednoho křídla kláštera, kde by měla vzniknout galerie sakrálního umění. Zajímavým projektem je i Cestou kříže Votickem, v rámci něhož byly před nejvýznamnější památky města osazeny informační panely a současně vydána publikace, ve které jsou zmapovány drobné sakrální stavby – kapličky, křížky a Boží muka v okolí. Úplně čerstvý projekt, který jsem zpracovávala, je zaměřený na rekonstrukci Základní umělecké školy ve Voticích s rozpočtem patnácti milionů korun. Zahrnuje kompletní opravu a zateplení budovy, ve které by měl vzniknout bezbariérový přístup, nové učebny… Který projekt Tě nejvíce bavil, ze kterého máš největší radost?
Každý projekt byl hodně specifický a u každého jsem se naučila něco nového. Nevím, jestli dokážu říci, který mě bavil nejvíce. Ráda jsem dělala skate park – to fungovalo tak, že jsme nasedli s klukama do auta a jeli se podívat do Sedlčan a Vlašimi. Na základě této zkušenosti jsme pak nakreslili skate park podle jejich představ tady ve Voticích. Je to ukázkový projekt, jak by měla fungovat spolupráce všech, kterých se to týká, v tomto případě dětí. Hezké také bylo mapování křížků a kapliček, při kterém jsme si od starousedlíků vyslechli spoustu zajímavých historek. Myslím si, že by tato studie dále měla pokračovat komplexním projektem, který by zahrnoval opravu všech poničených památek.
ročník XX, číslo 08
Jak dlouhá je cesta od myšlenky, nápadu k samotné realizaci projektu?
Vždy záleží na tom, o jaký projekt se jedná. U velkých investičních akcí typu nádraží, školka apod. trvá půl roku, rok, než se „vykomunikuje“ celkové zaměření a stavební dokumentace. Poté se žádá o stavební povolení a následně se může podat žádost o dotaci. Pak je otázka, kdy se vyhlásí vhodný dotační titul – to může být jednou, dvakrát za rok, nebo také vůbec... Ten proces je hodně dlouhý. V extrémních případech, kdy víme, že bude vyhlášen dotační titul za dva měsíce a všichni pracují v maximální možné míře, se i za tak krátkou dobu projekt připravit dá, ale většinou je to na úkor jeho kvality a začlenění požadavků všech, kterých se týká. Pokud se podcení příprava akce, při realizaci se to projeví a problémy se vrátí v dvojnásobné míře. Většinou ale samotná příprava projektu trvá rok, následuje vyhlášení grantu, příprava projektu, jeho registrace. Poté probíhá dotační řízení – nejkratší, se kterým jsem se setkala, trvalo tři měsíce, ale většinou to bývá půl roku, u norských fondů proces schvalování žádostí trval rok a půl… Pokud vše dobře dopadne a dotace je přidělena, nastává příprava výběrového řízení, které podle složitosti projektu trvá průměrně kolem tří měsíců a pak se může začít stavět. Po ukončení se projekt musí vyúčtovat, sepsat závěrečná zpráva a další roky monitorovat jeho výstupy. Jaký nejdražší projekt jsi realizovala?
Vlašimské nádraží, tam byl rozpočet kolem šedesáti milionů korun. Mohla bys nám podat přehled zdrojů, ze kterých je možné v současné době žádat o dotace?
Teď se nejvíce žádá z evropských fondů - jsou to Operační programy, které jsou v gesci jednotlivých ministerstev. Žádat se může také z různých nadací, krajských dotací, existují švýcarské fondy, fondy, kde se soutěží v rámci celé Evropy. Je jich hodně, záleží na zaměření projektu, výši rozpočtu… Myslím si, že je dobré mít nápad a pak hledat program, kde žádost o dotaci uplatnit. Je chyba snažit se hledat a vytvářet projekty podle vypsaných dotačních titulů. Projektových manažerů je řada, ne všichni ale odvádí kvalitní práci. Jaké předpoklady by člověk, který se chce psaním projektů živit, měl mít?
Je pravda, že firem, které se psaním projektů živí, je spousta. Ze své zkušenosti vím, že projekty se nejlépe píší pro to místo, kde člověk žije, kde je doma a zná všechny souvislosti a vztahy. Když sem přijede firma z Prahy a mohou to být profesionálové a mohou být dobří, ale nikdy v projektu nezohlední všechny detaily, které místní člověk dobře zná, chybí tomu to srdíčko.
Je jasné, že tvoje profese je hodně náročná na čas… Máš malého chlapečka – jak kloubíš rodinu a zaměstnání?
Je jasné, že když jsem neměla závazky, tak to šlo lépe. Nyní musím brát v potaz noční nespavost a bolení zoubků Kristiánka a spoustu dalších maminkovských radostí a starostí, a tak je to náročnější. Naštěstí mám chápajícího manžela, občas pohlídá malého babička, švagrová a nebo prostě schůzku absolvuji s Kristiánem na klíně, skloubit se to dá. Je ale pravda, že jsem svoje pracovní nasazení musela zmírnit. I když je to práce s telefonem, počítačem a spoustu věcí si člověk může koordinovat podle sebe, není to tak jako v začátcích, kdy jsem několik nocí psala projekt, spala dvě hodiny a pak ho jela odevzdat do Prahy. Musím si nyní lépe rozvrhnout čas a síly, abych byla schopná dostát svým závazkům – pracovním i rodinným. Teď úspěšně dopadla žádost o dotaci na rekonstrukci ZUŠky, jaké další projekty plánuješ?
Nějaké nápady určitě jsou, jako matka bych teď chtěla trochu „rozpohybovat“ mateřské centrum a psát projekty zaměřené na tuto oblast. Ráda bych, aby zde vznikl projekt spolkového domu, je zde spousta budov, které jsou nevyužité. Všechny organizace ve městě zaměřené na volnočasové aktivity by mohly být pod jednou střechou. Vraťme se k tobě – jaké máš koníčky a zbývá ti na ně čas?
Ráda cestuji, lyžuji. Je to o prioritách, říct si, co teď chci a podle toho se zařídit. Moje práce mi umožňuje odjet třeba na dva měsíce, zavřít dveře a věnovat se sobě, rodině. V poslední době mě zaujal geocaching (www.geocaching.cz). Co ti tahle mnohaletá pracovní zkušenost dala a vzala? Musí to být hezký pocit - vědět, že máš lví podíl na pěkných projektech, které se ve městě zrealizovaly a které zkvalitní život místním občanům a přetrvají…
Dala mi hodně zkušeností, kontaktů. Začala jsem více vnímat život kolem sebe, dění ve městě, komunální politiku… Já jsem si nikdy nemyslela, že bych mohla dělat tuto práci. Vždycky jsem se pasovala do role klidného člověka, který bude sedět někde v kanceláři, odpracuje si osm hodin denně… Co mi vzala? Asi iluze. Ale člověk by neměl končit pesimisticky. Projekty jsou o celém týmu lidí. Jednotlivec by v téhle oblasti nezmohl nic. To, že je vidět výsledek, je zásluhou všech, kteří se nějakým způsobem do aktivit zapojili a třeba i tím, že „jen“ vyjádřili svůj názor, přišli na komunitní plánování, jednání zastupitelstva, …
Problematika zpracovávání žádostí o dotace není vůbec jednoduchá. Co všechno by měl projektový manažer zvládat?
Já ten výraz „projektový manažer“ upřímně nemám příliš ráda. Obecně je to člověk, který dává dohromady různé lidi z různých oblastí včetně nápadů - vedení města, projektanty, lidi, kteří mají specifické znalosti v dané oblasti, které se projekt týká, veřejnost a další. Tuto skupinu je třeba koordinovat z hlediska cíle projektu, ale i z hlediska dotačních podmínek konkrétního programu…
VN08_10.indd
4
Plánování skate parku.
8.6.2010, 10:24
Jaroslava Drábová
VN08_10.indd
5
8.6.2010, 10:24
Votické noviny
6 strana
ročník XX, číslo 08
Výstava Vladislava Kasky zahájena Slavnostní vernisáž obrazů proběhla ve čtvrtek 15. dubna za hojné účasti pozvaných hostů. Na výstavě můžete shlédnout práce za posledních deset let autorovy tvorby. Po úvodním slovu a přivítání všech přítomných se chopili houslí a flétny manželé Růžena a Ondřej Sršňovi, kteří zahráli několik svých skladeb. Poté se ujala slova manželka Vladislava Kasky, která hovořila o svém vztahu k manželovi a také vysvětlila styl, jakým Kaska maluje. Autora výstavy jsme se zeptali, co to vlastně imaginární realismus je. „Na počátku dvacátého století se umění rozdělilo na dvě části – abstraktní a surrealismus. Ze surrealismu se pak vyvíjely další směry, mezi nimi také imaginativní realismus. Co to znamená? Maluji svoje představy, které jsou podpořené reálným zážitkem. Obrázky maluji tak, že k základnímu motivu, který mám v hlavě vymýšlím další postavy, a tak si vlastně s celým obrazem hraji. Někdy mě napadne asociace a po roce už sám nevím, co jsem tím chtěl říci, uvedl se smíchem Kaska. Přijďte se na výstavu podívat, určitě nebudete litovat! Jaroslava Drábová
Společnost
Školník
Voda opět slavila svůj svátek Na 22. března připadá mezinárodní den vody. Žáci z kroužku Mladý ochránce přírody a myslivosti při ZŠ Votice se opět sešli, aby tento den oslavili čištěním a úpravou studánek. Letošní jarní počasí nám moc nepřálo, proto jsme s prací čekali až na 9. duben. Sešlo se nás devět s vedoucí kroužku paní Rosolovou. Studánka pod sv. Vojtěchem, s níž jsme si dali práci vloni, byla přes zimu zanesená bahnem a listím. Pramen a potůček jsme vyčistili a okolí upravili. Další studánka je zakrytá. Tam stačilo jen upravit okolí. Po práci jsme si udělali ohýnek, posilnili se a s dobrým pocitem z vykonané práce odcházeli domů. Žáci z kroužku Mladý ochránce přírody a myslivosti
Blaník na České Sibiři S prvním jarním sluníčkem vyjelo rádio Blaník rozdávat úsměv a pohodovou muziku. Najezdili jsme takřka deset tisíc kilometrů a navštívili sedmnáct měst a obcí. Jako předposlední zastávku jarního putování jsme si na velikonoční neděli 4. dubna vybrali Miličín. Ačkoli nebyla půl hodiny před vystoupením vidět na rynku před obecním úřadem ani noha, úderem druhé hodiny mohl moderátor Vláďa Slezák přivítat plný rynek nejen Miličíňáků. Pod vedením paní učitelky Marty Maškové vystoupily s krásným představením děti z místní ZŠ. Připravily si scénky a písničky, jak jinak než o sluníčku. Bylo vidět, že spousta z vás Rádio Blaník poslouchá, snad proto jste neměli problémy s poznáváním písniček. Do Miličína jsme s sebou přivezli zpěváka Josefa Vágnera, který poprvé zazpíval novou blanickou hymnu „Hej, hej, už se hlásí Rádio BLANÍK...“ Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se přišli v neděli 4. dubna na miličínský rynek podívat. Velké poděkováni patří panu starostovi Jiřímu Zíkovi a paní ředitelce ZŠ Věře Maršálkové, se kterými jsme odpolední vystoupení Rádia Blaník „upekli“. Zároveň bych chtěla poděkovat paní učitelce Maškové a jejím svěřencům, kterým se vystoupení (byť na jeho přípravu měli podle svých slov opravdu málo času), velice podařilo. Doufám, že se Vám vystoupení Pepy Vágnera v Miličíně líbilo a zase někdy nashledanou (nebo naslyšenou). Jana Spálenková reportér/promotér Rádia BLANÍK pro Benešovsko
VN08_10.indd
6
8.6.2010, 10:24
Votické noviny
ročník XX, číslo 08
Velikonoční dílničky V poslední předvelikonoční den jsme měli v Základní škole a mateřské škole Jankov velikonoční dílničky. V každé třídě bylo jedno stanoviště s paní učitelkou. Vybrali jsme si čtyři stanoviště z osmi. Výrobky jsme si mohli vzít domů. Stanoviště byla: zmizíková vajíčka, pomlázka, zápich kuřátko, kuřátka, kraslice, jarní květy s ubrouskovými vajíčky, vystřihovánky a březové věnce. Hodně se mi to líbilo, protože to bylo zábavné, naučila jsem se nové věci. Maminka byla ráda, že má hotovou výzdobu na Velikonoce. Lišková, žákyně 4. třídy
strana 7
I na druhém stupni jsme si vybírali z těchto dílniček: drátování vajec, zdobení voskem, ubrousková technika, pletení pomlázek, malování ozdobných velikonočních stuh, výroba „mařen“, výroba věnců z břízy a origami zajíčci. Chlapcům se moc líbilo pletení pomlázek, hned si je vyzkoušeli. Děvčatům se líbilo hlavně zdobení voskem. Všechna vajíčka byla zdařilá. I my jsme si výrobky odnesli domů. Moc nás to bavilo, naučili jsme se nové věci. Celý den vládla v celé škole příjemná atmosféra. Žáci 9. třídy
Beseda s knihovnicemi
V úterý 13. dubna 2010 přijely do ZŠ a MŠ Jankov paní knihovnice z Votic. Četly nám knihu Fánek a Vendulka. Moc se nám to líbilo, nejvíc ten autobus, který se jmenoval Žížalka. Je to z doby, kdy neexistovaly telefony, kina a další věci. Barbora Seidlová, Dan Váňa, žáci 3. třídy Ve čtvrté a páté třídě paní knihovnice četly knihu Moucha roku. Knížka je o klukovi Čendovi, který si ochočil mouchu a dal jí jméno Julča. Tatínek, který byl knihkupcem, doma mouchu nechtěl, protože se obával, že roznáší nemoci. Moc se nám to líbilo. Byla to srandovní pohádková knížka. Doufáme, že příště budeme poslouchat opět legrační příběh. Žáci 4. třídy Pro šestou a sedmou třídu si paní Kramperová a Zelenková připravily úryvek z knihy Eduarda Štorcha Čarodějův učedník. Ilustroval ji Zdeněk Burian. Čtení bylo napínavé a moc se nám líbilo. Dozvěděli jsme se také několik informací o životě E. Štorcha a o jeho dalších knihách. Žáci 6. třídy Osmou a devátou třídu čekaly Povídky Šimka a Grossmana. Paní knihovnice vybraly čtyři: „Jak jsem se učil kouřit“, „Jak jsme chovali užitečné zvíře“, „Návštěva tanečních“ a „Jízda tramvají“. Trochu nás překvapilo, že povídky byly vydány skoro před půl stoletím. Byly neuvěřitelně vtipné a moc nás pobavily. Žáci 9. třídy
K-CENTRUM Benešov Ve středu 7. dubna 2010 jsme se my, žáci 9. třídy ZŠ Jankov, vydali na exkurzi do K-CENTRA v Benešově. Přivítaly nás dvě milé mladé pracovnice, které nám popsaly svou práci v terénu. Seznámily nás s tím, jak hledají různé drogově závislé, jak se máme chovat, když najdeme použitou stříkačku, apod. Poučily nás o pravidlech chování v K-CENTRU. Scházejí se zde totiž klienti, kteří si přicházejí vyměnit použité jehly za čisté. Centrum nabízí svým klientům i další pomoc, například možnost vyprat si tu prádlo. Dozvěděli jsme se mnoho nových informací o drogách, o následcích jejich užívání, o prevenci, ale také o pomoci, kterou můžeme od pracovnic očekávat. Překvapilo nás, že do jejich činnosti patří i pomoc při hledání vhodného pracovního místa. Vše probíhá v anonymitě, každý klient má svůj specifický kód. Beseda byla zajímavá. /žáci 9.třídy ZŠ Jankov/
Sdružení zdravotně postižených Votice pořádá zájezd
POLSKO – Kudowa Zdroj 27. dubna 2010 Odjezd: Votice autobus. nádraží v 5,30 hod. z Miličína v 5,15 hod.
VN08_10.indd
7
8.6.2010, 10:24
Votické noviny
8 strana
ročník XX, číslo 08
Jaro ve školní družině Jankov KARNEVAL
Dne 18. března se uskutečnil ve školní družině tradiční karneval. Pro děti v maskách byla připravena řada dovednostních soutěží, za které obdržely malou odměnu. Ti, kteří si nepřipravili masku, nezůstali v pozadí, ale pomáhali s přípravami stanovišť jednotlivých úkolů a dohlíželi na soutěžící. Na závěr si všichni vylosovali lísteček s číslem do tomboly. Všechny lístky byly samozřejmě výherní. VYNÁŠENÍ MORENY V pátek 26. března jsme se rozhodli nadobro skoncovat s vládou paní Zimy. Vyrobili jsme Morenu ze slámy, patřičně ji oblékli a na krk navlékli náhrdelník z vyfouklých vajec. Za zpěvu tradičních písní jsme ji odnesli k potoku, zapálili a vhodili do vody, kde se po nedlouhé plavbě potopila. Nezbývá než doufat, že letos už se k nám nevrátí. Tak zase až za rok Zimo!!! Text a foto Radka Neradová, vychovatelka
Občanské sdružení zdrav. postižených Votice pořádá zájezd na
HOBBY v Českých Budějovicích 13. května 2010 (čtvrtek) odjezd v 7,00 hodin z bus. nádraží Cena: člen 100 Kč, ostatní 150 Kč
VN08_10.indd
8
8.6.2010, 10:24
Votické noviny
ročník XX, číslo 08
strana 9
Noc s Andersenem na naší škole V noci z pátku 26. března na sobotu 27. března se na naší škole uskutečnila v pořadí již druhá Noc s Andersenem. Akce se zúčastnilo 37 dětí a všichni učitelé. Začali jsme v 17 hodin. Před školou se sešly děti společně se svými rodiči. Po zahájení a přivítání hosta pana Pavla Pavlovského, bývalého ředitele olbramovické školy, také ale kronikáře a spisovatele, jsme se pohodlně usadili a zaposlouchali se do jeho vyprávění o knize Pověsti z Voticka, kterou napsal. Přečetl nám i svoji nejoblíbenější pověst. Dětem podepsal knihy, které si na besedu přinesly. Po besedě jsme se přesunuli k mateřské škole, kde na děti čekalo překvapení. V lesíku pobíhala červená Karkulka, kterou proháněl zlý vlk. Za stromem se schovával myslivec. Nad rybníkem na větvi seděla vodnice a lákala děti k sobě. Naproti dětem vyšlo v ústrety několik ježibab a čarodějnic, strašidlo, kouzelnice, Křemílek s Vochomůrkou. Byli to někteří z našich rodičů, kteří se pro tento večer proměnili v pohádkové postavy. Před školkou se sešlo veliké množství lidí. Pohádkové postavy vedly lampiónový průvod dětí vesnicí, který doprovázela živá hudba. Za zpěvu písní jsme prošli částí vesnice a průvod ukončili před základní školou. Pohádkové postavy si ve škole odpočinuly a děti mohly mezitím společně s rodiči na interaktivní tabuli sledovat, jak to ve škole vypadalo o první Noci s Andersenem. Společně jsme se navečeřeli - pro děti byly připraveny namazané chleby s pomazánkami, které zhotovily naše šikovné maminky. Po chutné večeři se děti zapojily do soutěží, které si pro ně připravila paní ředitelka a při kterých získávaly pro svou třídu sladkosti. Pak jsme se všichni převlékli do svých pyžamových kostýmů a za doprovodu hudby se předvedli všem ostatním. Kostýmy byly velmi nápadité. Při hudbě si děti společně zatancovaly. Z každého ročníku byl vybrán ten nejlepší a nejnápaditější kostým. Po pyžamové diskotéce a baterkové show jsme se začali připravovat ke spánku. Před spaním jsme si ještě četli a povídali. Někteří usnuli brzy, jiní ne. Po ranním budíčku a snídani jsme sbalili spacáky a uklidili svoje věci. Každý ještě namaloval obrázek s motivem nějaké pověsti. Některé děti ještě sledovaly pohádku, jiní už odcházeli postupně domů. Myslím si, že se Noc s Andersenem i tentokrát velice povedla. Moje poděkování patří dětem a mým kolegyním za pomoc s přípravou Noci s Andersenem a především rodičům našich dětí za to, s jakým nasazením přistoupili k této akci. Myslím si, že nejenom já, ale i mé kolegyně, děti i ostatní přihlížející byli velice překvapeni množstvím pohádkových masek. Děkuji i rodičům dětí z mateřské školy za to, že se této akce zúčastnili. Těším se již na příští rok a na spolupráci s Vámi, rodiči. Byli jste prostě skvělí!
Mgr. Alena Typová, ZŠ Olbramovice
VN08_10.indd
9
8.6.2010, 10:24
Votické noviny
10 strana
„VANDROVNÍ TOVARYŠI“
ročník XX, číslo 08
Hledání ztraceného času Tovaryšské vandry, při kterých putovali tovaryši různých řemesel na zkušenou za prací i za poznáním od města k městu, plnily významnou úlohu pro vývoj řemesel v našich zemích. Mladí tovaryši po vyučení nebyli ihned považováni za plnoprávné, proto putovali, aby poznávali své řemeslo z jiné strany jinde a jinak a nasbírali tak znalosti a zkušenosti. Už v 15. století byl rozdíl mezi tovaryšem mladým, mládkem a tovaryšem dospělým, starším. Pokud zůstal vyučený dál tovaryšovat u svého mistra, nepotřeboval výuční list, když se rozhodl odejít do jiného města, cech mu vystavil výuční list opatřený pečetí. V listě se uvádělo, že je z lože poctivého, který se řemeslu učil a vyučil, chválilo se jeho chování, poslušnost i věrnost a doporučoval se k přívětivému přijetí. Chtěl-li mladý tovaryš vyvandrovat, oznámil mistrovi, kdy se chystá odejít a po uplynutí smluvené doby se rozloučil. Na dlouhé putování se bylo zapotřebí připravit. Kamarádi z dílen přinášeli drobné dárky, jako jelení olej na nohy, životabudič v láhvi, zázračný talisman na krk, který chránil před morem, nebo hůl na obranu proti loupežníkům. Cechmistr přinesl vandrovní knížku, kam se jim pak zapisovalo, u kterého mistra a jak dlouho pracovali. Opásán nějakou zbraní, na zádech s rancem (pinglem) a výučním listem odcházel buď sám, nebo se vydal na společný vandr, který si smluvili dva nebo tři tovaryši. Putovali na Moravu, do Němec, do Uher i do Polska. Jiný druh vandrovníků tvořili tovaryši starší, kteří již nechodili do světa na zkušenou, ale především za prací. K starším vandrovníkům se také družili tovaryši ženatí (kárníci), kteří se svým majetkem složeným na káře putovali se ženou a dětmi.
Když přišel tovaryš do města, první navštívil cechovní hospodu (šenk), která bývala střediskem tovaryšské organizace a ovlivňovala místní nabídku i poptávku po práci. Tento šenk byl pro ně zárukou po dobu nezaměstnanosti, pohoštění, peněz na další cestu a slavnostního přijetí do místní organizace v případě, když zde vandrovní tovaryš našel stálou práci. Zástupci místní organizace vandrovního přivítali, žádali výuční list a dotazovali se, kde a kolik let se učil. Dost se dbalo i na to, jak byl příchozí oblečený a obutý, v příliš obnošených šatech a botech byl vandrovní podezřelý. V době pobělohorské se také žádalo vysvědčení, že je římské víry, nekatolíkům se výjimečně dovolovalo pracovat čtvrt roku, pak se buď dali na katolickou víru, nebo museli odejít. Příští den hledali místní starší tovaryši vandrovnímu práci. Mistři různých řemesel přicházeli do šenku sami, aby si s jejich pomocí najímali příchozí do svých dílen. Práce se dohazovala podle pořádku veřtatů (dílen), jak byl který mistr přijat do cechu. Od 17. století již v šenku byla tabule, na kterou se mistři zapisovali a tovaryše podle pořadí najímali, pokud tovaryš práci našel, nesměl po dva týdny hledat práci u jiného mistra. Když mínil po dvou týdnech nadále zůstat ve sjednané práci, domluvili se na práci definitivně. Při nejbližší schůzi tovaryšské organizace byl přijat do spolku v „slavnostním šenku“, při té příležitosti složil do pokladny část peněz, vyplatil tak své jméno (přivandrovního) a byl zapsán do tovaryšského registru. Pokud neměl dost peněz, půjčovala mu organizace na úvěr z příští mzdy. Než ze slavnostního šenku odešel, poděkoval spolutovaryšům za pomoc a jeden z mladších tovaryšů ho doprovodil do nového dočasného domova, kde byl s přijetím do dílny současně uveden do mistrovy rodiny, jako jejich dočasný člen. U mistra měl zajištěný byt, stravu, otop, světlo a prádlo. Mezi mistrem a tovaryšem se pěstovalo jakési patriarchální řemeslné přátelství. Mistr byl také spoluodpovědný za dobrou morálku, způsoby, disciplinovaný přístup tovaryše k práci, osobní ochranu a péči v případě nemoci. Pokud nebyla práce u žádného z mistrů, vandrovní tovaryš dostal od tovaryšské organizace jako podporu na cestu peníze a odešel jinam. Někde se vyžadovalo, aby vandrovní odešel hned, jiný cech je nechával v hospodě tři dny i týden. V 16. i v 17. století putovali vandrovní tovaryši z českých krajů na různé strany, v 18. a 19. století se jejich putovní trasy příliš nezměnily. Většinou chodívali pěšky a když měli štěstí, brávali je na kus cesty na vůz formani. Při marném vandrování, kdy tovaryš do čtyř neděl nepřijal práci, byl považován za obyčejného tuláka a četník ho mohl sebrat a uvěznit v obecní šatlavě. Tak to předepisoval zákon, a proto si každý tovaryš snažil najít rychle práci a vydělat nějaké peníze na další cestu, aby mohl jít zase o kus dál. Tovaryšské vandrovní putování bývalo krátké, delší a někdy i hodně dlouhé, plné dobrodružství, práce i zkušeností. Nejsladší ze všeho však býval návrat – cesta domů!
Stránku pro Vás připravila Jaroslava Válková VN08_10.indd
10
8.6.2010, 10:24
Votické noviny
ročník XX, číslo 08
Jsou myslivci a myslivci V zamyšlení se nad dnešními myslivci a těmi starými, mi vychází, že ti staří nám dnes schází, a to nejen v disciplíně, ale také v úctě ke svému okolí a užívaným honitbám. Je to třeba i v tom, že takzvaní myslivci si staví své posedy, kde se jim zachce. Pokud jsou na to majitelem dotčených pozemků upozorněni, je jim vyhrožováno a jsou hrubě uráženi. A tím myslím teď Myslivecké sdružení „Skalice“ Červený Újezd. Ale také tím, že jezdí po soukromých lesích bez toho, aniž by měli uzavřenou smlouvu s majiteli o pronájmu honitby a hledají pytláky. Přitom je mají mezi sebou, jenom kdyby se pořádně dívali, tak by na ně přišli. Pokud se tato situace bude opakovat, obrátíme se na Českomoravskou mysliveckou jednotu ke sjednání nápravy, jako majitelé dotčených pozemků. Je smutné, že jsme tady sousedé a jsme neoprávněně podezřívání z pytláctví, hlavně mi není jasné, proč bychom taková svinstva dělali. Je mi z toho smutno, celou zimu k nám na zahradu chodily srnky a já jsem je pravidelně přikrmoval senem, ale i obilím. A pravidelně se sem vrací i se srnčaty. Pokud se sem budou vracet pravidelně, tak jako doposud, pokaždé je budu krmit, mně ze zásob pro má zvířata neubude, dělám to rád. Ale nelíbí se mi, pokud mám být urážen někým, kdo je o 20 let mladší, já mám sám dnes svá děcka dospělá a mám již vnoučka, kterého také vedu k lásce ke zvířatům a přírodě. Mám rád zvířata, protože zvíře bez důvodu nikomu neublíží, kdežto člověk ANO!!! Je velice snadné někoho napadnout, osočit a křivě obvinit. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale odpovědní hodnostáři místního mysliveckého sdružení „Skalice“ by si měli nejdříve udělat pořádek ve svých řadách předtím, než budou někoho napadat a osočovat. Já moc toho volného času nemám, jednak jezdíme s dechovkou po Jižních Čechách, a přitom ještě mám své zaměstnání. Za spolumajitele dotčených pozemků Petr Váňa Jsou myslivci a myslivkyně Vážený pane Váňo, odpovídám za myslivecké sdružení Skalice Červený Újezd na Vaši stížnost, týkající se činnosti našeho MS. Mrzí mě, že jste se neobrátil přímo na vedení našeho MS (jsme přece sousedi - není to k nám daleko!), a k řešení problému jste si vybral stránky Votických novin. Předem chci říci, že v našem sdružení jsou pouze myslivci a myslivkyně, které spojuje velká láska k přírodě. Většina z nás má tento vztah zakořeněný někde hluboko v sobě, zdědili jsme ho po tatíncích, dědečcích či strýčcích. Podle mě se totiž člověk musí myslivcem narodit. Všichni členi našeho MS složili pod záštitou OMS zkoušky, opravňující k výkonu myslivosti a držení loveckého lístku. Tyto zkoušky jsou velmi náročné (pro mě osobně náročnější než maturita na benešovském gymnáziu), zahrnují nejen lovectví a střelectví, ale i okruhy otázek ze zoologie, kynologie, práva, historie myslivosti a etiky. K myslivosti patří v první řadě právě mimořádná míra etiky. Ten, kdo rozhoduje o životě a smrti jiné bytosti, musí být k tomu morálně připraven a to zvláště dnes, kdy myslivec nechová zvěř proto, aby ji usmrcoval pro obživu, ale usmrcoval jen jedince churavé, slabé, do chovu nevhodné a nad kmenové stavy přespočetné proto, aby zachoval celek přírody. Musí tedy o životě zvěře a o přírodě vůbec vědět mnoho, aby své rozhodnutí obhájil před sebou samým i svými druhy. I když to žádný zákon nezakazuje, v duchu myslivecké etiky myslivec například nevystřelí na panáčkujícího zajíce, nebo na bažanta, pokud neletí. Příklady nemysliveckého chování myslivců přitahují pozornost médií i veřejnosti. A tak jediná chyba nezodpovědného jedince, byť třeba na druhé straně republiky, vrhá špatné světlo na všechny myslivce. Okolo nás žije spousta lidí dobrých, ale i těch špatných. Českomoravská myslivecká jednota má devadesát tisíc členů a bohužel jsou mezi nimi i lidé, kterým myslivecká etika nic neříká. Kdo je dobrým myslivcem, je i dobrým člověkem. Škoda, že to neplatí i opačně. Máte pravdu, jsou myslivci a myslivci. Bohužel. Ale pevně věřím, že ty, které popisujete ve Vaší stížnosti, v řadách Mysliveckého sdružení Skalice Červený Újezd nenajdete. Jako v každém, i v našem sdružení dochází čas od času k výměně názorů. Na letošní výroční schůzi jsme schválili nový vnitřní řád. Nevím tedy, podle čeho soudíte, že by si naši „hodnostáři měli nejdříve udělat pořádek ve svých vlastních řadách“. Myslím, že uklizeno máme v našem sdružení v tuto chvíli dost. Jak si kdo zamete před svým vlastním prahem, je věc další. Myslivecké sdružení Skalice je volnočasovým sdružením občanů ke společnému výkonu práva myslivosti v honitbě, rozhodně není partou pytláků, o dvacet let mladších hrubiánů a divokých jezdců, kteří nemají v noci nic jiného na práci, než vyjíždět koleje v soukromých lesích. Vážený pane Váňo, podle informací, které jsem obdržela, nemělo naše sdružení s Vámi jako majitelem pozemků v Horním Borku žádné problémy. Nebo o nich alespoň nevíme. Pokud měl s některým z členů našeho MS konflikt některý z Vašich blízkých či přátel, pokusme se jej jako rozumní a kultivovaní lidé v nejbližší době vyřešit. Touto cestou bychom Vás chtěli požádat, abyste své připomínky vznesl přímo na hospodáře MS Skalice Jaroslava Spálenku nebo předsedu MS Skalice Pavla Dohnala. Věřím, že společně najdeme řešení přijatelné pro obě strany a nebudeme muset s našimi záležitostmi zatěžovat čtenáře Votických novin. Zároveň bych Vám chtěla poděkovat za vzorné přikrmování, letošní zima byla pro zvěř zimou opravdu náročnou. Lovu zdar! Kontakt na předsedu a hospodáře MS Skalice Červený Újezd, jakožto i na autorku článku najdete v redakci. Za MS Skalice Červený Újezd kronikářka Jana Spálenková
VN08_10.indd
11
strana 11
Dopisy čtenáře Malá dechovka „Boranka“ z Horního Boru Po svém příspěvku ve Votických novinách jsem v poslední době obdržel mnoho pochvalných reakcí na nedostatek dechové hudby ve zdejším regionu. Já sám hraji na baskřídlovku od svých osmi let, je mi 40 let a jsem ji věrný dodnes. 32 let hraji na baskřídlovku a pozoun. Hodně mi dal a naučil Váš rodák pan Josef Slunečko, učitel hudby a pan František Včelák z Červeného Újezda. Takoví muzikanti dnes už nejsou. Ze zaznamenaných reakcí spoluobčanů na kvalitu hudby na zdejších plesech a tanečních zábavách vyplynulo, že 85 % je pro dechovku jako tradici. Po vzájemné dohodě v kapele jsme se rozhodli uspořádat propagační koncert pro zájemce o tuto hudbu ve Voticích a okolí. Pokud bude mít městský úřad zájem nám tuto akci umožnit. Tato kapela hraje převážně písničky jihočeských autorů. Především českobudějovického autora Ády Došky. Hraje ale také na přání na svých vystoupeních hudbu taneční, upravenou pro dechovku. Bohužel tato kapela hraje pod jihočeskou obcí Horní Bor, i když většina muzikantů pochází ze zdejšího kraje, ale pro nepochopení zdejších zastupitelů a to jak obeního úřadu Červený Újezd, tak Obecního úřadu Miličín, kdy jsme chtěli pouze zajistit prostor pro zkoušení dechovky, neboť vše potřebné má kapela své, nám bylo sděleno, že pokud chceme zkoušet, tak si musíme zkušební místnost uhradit! Proto není tato kapela ve zdejším regionu známá, neboť hraje na jihu Čech. Někteří spoluobčané tuto dechovku znají z vystoupení v pivovarské zahradě na výstavišti v Českých Budějovicích, kde pravidelně vystupujeme. Podotýkám, jsme amatérská dechovka, kde každý má své zaměstnání a tuto muziku děláme pro radost. Proto ji děláme srdcem a láskou. Pro zájemce uvádíme kontakt na kapelu, kdy je nutno objednat vystoupení alespoň dva měsíce předem. Možno zaslat propagační materiály a zvukové CD kapely. Honorář po vzájemné dohodě. Celá kapela děkuje za uveřejnění ve Votických novinách, tak se rozšíří okruh našich příznivců Petr Váňa Beztahov v zajetí bláta... Projela jsem opět několikacentimetrovou vrstvou bláta na viaduktu, skrčila se a dala přednost třem mohutným tatrovkám, pomalu se provlékla podél betonového ohradníku a projela opět nánosem bláta. A pak zbývající metry k domovu se ve mně dohadují smířlivé myšlenky obdivující velkorysost výstavby koridoru s myšlenkami, které odmítají způsob, kterým se s námi, s občany, zachází. Dlouhé týdny projíždíme staveništěm, já několikrát denně, ale nejen špinavá auta a oblečení, ale otázka, zda je možné tímto a hlavně tak dlouho, nechat procházet chodce, včetně dětí? Snaha o čištění silnice je zřejmá, ale naprosto nedostačující! Stavba nabývá na rozměrech, území lomu se zaplňuje mohutnými stavebními stroji, transportéry přivážejí ohromné množství stavebního materiálu. Co se děje na ochranu chodců? Silnice se zužuje, auta si musí dávat vzájemně přednost, ubývá míst, kde se mohou vyhnout. A do toho buď bláto, když prší a nebo oblaka prachu, když je sucho. Asi je to většině votičáků jedno, ostatně silnice k nádraží se čistí podstatně častěji. A někdy za dva roky budeme všichni užívat nádherný koridor, ale my všichni žijeme nyní, dnes a zítra. Všichni se chceme usmívat na jarní sluníčko a né se brodit blátem a prachem, hlavně ne tak dlouho. Marie Marešová, Beztahov 55 Výzva k zamyšlení Bydlím ve Wolkerově ulici, v její dolní části. Když zavřel v listopadu 2009 Vlasta Pěkný v naší ulici obchod, moc nás to mrzelo. Museli jsme pro všechno „do města“ a zvykli jsme si už na nedělní prodej. O to větší radost jsme měli, když byl obchod letos znovu otevřen. Pan Poskočil, který si obchod na půl roku pronajal, je moc ochotný a vstřícný, navíc má kromě akcí Flop všechno zboží za velmi dobré ceny. Bohužel spousta obyvatel této části Votic jede radši do Lidlu pro levné rohlíky a neuvědomuje si, že pokud bude obchod prodělečný, brzy budeme muset opět pro všechno „do města“. Chtěla bych tímto apelovat na všechny obyvatele této části Votic! Až tu bude opět zavřeno, nebo tady budeme mít další vietnamský obchod, bude již pozdě. Zamyslete se, prosím, nad tím. Blanka Vrtišková Výzva Už několik let funguje roznáška a darování Votických novin v okolí tiskárny zcela zdarma. Proč takové výhody nejsou i ve Voticích? Nebo ve Voticích se nenajde žádná šikovná pobožná důchodkyně jako tam? Tisk výhodně pořídit a bez nároku na odměnu ho rozdávat nejen stejně myslícím lidem. Že by se nenašel nikdo, kdo by si chtěl u občanů vylepšit pošramocenou pověst? Funguje to výborně. Slabá
8.6.2010, 10:24
Votické noviny
12 strana
ročník XX, číslo 08
Vážená redakce, děkuji za zveřejnění příspěvku, ohledně zdravého pohybu-chůze. Proč je chůze tak důležitá? Věda,která se zabývá chůzí a jejím vlivu na zdraví organismu, se jmenuje „fyziologie tělesné zátěže“. Sleduje se spotřeba energie při chůzi v závislosti na pohlaví a hmotnosti chodce,jeho věk,vzdálenost, kterou ujde, rychlost a typ chůze (pozpátku,po špičkách,s holemi,atd.), podmínky (typ povrchu terénu, stoupání, povětrnostní podmínky a teplota vzduchu). Snad skoro všechno má své kladné a záporné stránky.Na tomto místě je důležité upozornit na zdravotní rizika, která chůze bezesporu má a která mohou dost podstatně znepříjemnit provozování této aktivity. Mezi nepříjemné následky chůze mohou patřit nejrůznější poranění, spojená s nevhodnou obuví (puchýře, otlaky, krví podlité nehty).Tomu se dá předejít vhodnou obuví. To většina z nás dobře ví. Co je méně známo, je ohrožení zdraví z důvodu únavy, vyčerpanosti.Ne nadarmo se říká - všeho s mírou. Léky léčí pouze ve správné dávce,při předávkování mohou závažně poškodit zdraví. To platí i pro chůzi. Záleží na nás,případně našem lékaři a na volbě optimální pohybové aktivity, abychom zdravým pohybem kladně ovlivnili činnost srdce, plic atd. Pohybová aktivita, prováděná opakovaně a správným postupem, má pozitivní vliv na srdeční činnost. Dá se zjednodušeně říci, že srdce lépe funguje a pomaleji stárne. Jaké jsou kompletní pozitivní vlivy pohybové aktivity? Snižuje riziko kardiovaskulárního onemocnění, snižuje krevní tlak, příznivě působí na oběhový systém. Zlepšuje funkci plic. Upravuje hodnoty krevních cukrů, (částečná prevence proti cukrovce), tuků (lipidů), zvyšuje HDL (hodný cholesterol). Zpevňuje svaly,klouby. Podporuje činnost střev, okysličuje a prokrvuje mozek a další. Nyní si dovolím citovat profesora Černého,známého kardiochirurga, který říká: „Nepatřím do kategorie lidí, kteří mají vysloveně sedavé zaměstnání. Asi polovinu pracovní doby stojím u operačního stolu,jinak sedím u stolu a zabývám se administrativou,pracuji s počítačem, navštěvuji pacienty, často se pohybuji po různých odděleních. Dvakrát týdně hraji pravidelně tenis, v zimě jdu na běžky,v létě pravidelně na procházky do lesa. Dříve jsem chodil sám,nyní se psem. Protože jsem vášnivý houbař, trávím spoustu času v lese. Houbaření, to je pohyb celého těla, člověk nachodí mnoho kilometrů v kopcích, udělá spoustu dřepů a je to i námaha, když v každé ruce nese koš hřibů. Pohyb v lese mi rozhodně prospívá a mohu jej doporučit každému, bez ohledu na věk a pohlaví.“ Posledně byla zmínka - a co prevence proti rakovině? V krátkosti bych shrnul, co uvádí některé studie, dle autorek E. Sovové, B. Zapletalové, H. Cipryanové v publikaci Grada. Cituji: „Podle některých studií pohyb snižuje hladinu estrogenů (ženských pohlavních hormonů) a tím působí preventivně proti vzniku rakoviny prsu. Pohybová aktivita působí také jako prevence proti vzniku ostatních nádorů, například nádoru tlustého střeva.“Rád se s čtenáři Votických novin podělím o další informace.: Proč je severská chůze lepší než obyčejná bez holí. Kolik musím vydat energie, abych ztratil/a 1 kg tukové tkáně?
Bezpečnostní zápalky Sirky používám každý den. Ne, že bych kouřila, ale vařím na plynovém sporáku. Mohla bych si koupit zapalovač, ale zvyk je zvyk. Po zjištění, že se sirky budou vyrábět v Indii, jsem se rozčílila. Naše světoznámá značka Solo Sušice v Indii? To je hrůza. Nejen, že lidi přijdou o práci, ale utrpělo i vlastenectví. Co to stálo úsilí, než se naše sirky dostaly do světa, dělníci v továrnách umírali na otravy, přišli o zuby, protože se používaly jedovaté přípravky. Doporučila bych lidem navštívit muzeum sirek v Sušici. Tam si udělá každý obrázek sám. Ale teprve po používání zápalek z továrny SOLO Pioneer Match, India jsem zjistila, že větší rozčilování teprve přijde. Nálepka „bezpečnostní zápalky“ splňuje, co se od ní očekává. Trvá to hodně dlouho, než jednu zapálíte. Prý jsou vyrobeny z rychle hořícího topolového dřeva. Ale než zjistíte, že rychle hoří, zlomíte dvě nebo tři. Když jste úspěšní na první pokus, to je radosti. Další otázka nastává, zda nevydrží škrtátko náporu čtyřiceti sirek. Většinou ne, musíte použít další krabičku. To ještě není všemu konec. Některé krabičky mají nalepeny stejné nálepky na obou stranách. To musíte otočit a opatrně otvírat tou správnou stranou nahoru. Když chvátáte, obsah se vysype a máte co dělat. Teď se již nerozčiluji, ale raduji se, když mám štěstí a vše zvládnu na jedničku.
Přeji hezký den,Kněnický.
Jindřiška Rosolová
Policejní okénko
Policisté mezi nejmenšími Beseda v MŠ Olbramovice Pracovnice preventivně informační skupiny a policista z benešovské policie ve středu 7. dubna navštívili 27 dětí z Mateřské školy v Olbramovicích. První část besedy byla zaměřena na téma „Činnost Policie ČR“ a v druhé části jsme se věnovali dopravní výchově. Hovořili jsme například o tom, jak správně přecházet silnici a jaké jsou povinnosti malého cyklisty. Dětem jsme nezapomněli připomenout bezpečnou jízdu v autě, a kde si nesmí hrát. Také jsme školákům ukázali reflexní prvky, které je mohou chránit při pohybu v silničním provozu za snížené viditelnosti. Poté si děti mimo jiné mohly vyzkoušet reflexní vestu, stavěcí terčík a policejní čepice. Policista ze skupiny služební přípravy dětem představil policejní výstroj a výzbroj a na závěr vystřelil světlice a odpálil dýmovnici. nstržm. Diana Škvorová
Nález nevybuchlé munice z 2.světové války V dopoledních hodinách 3.dubna oznámil občan na linku 158, že při těžbě dřeva, v lesním porostu u skládky poblíž obce Přibyšice, nalezl předmět, který připomíná granát. Na místo se dostavila hlídka z Obvodního oddělení Týnec nad Sázavou. Policisté ve ztrouchnivělém pařezu zjistili zarostlý rezavý kovový předmět délky 30 centimetrů o průměru 10 centimetrů, který nápadně připomíná
VN08_10.indd
12
Co skrývá kaple v Odlochovicích Zámecká kaple v Odlochovicích byla postavena roku 1727 hrabětem Františkem Zhorským ze Zhoře a Kronberku. O kapli jsou zmínky hned na prvních stránkách farní kroniky ve Šlapánově. Píše se o jejím svěcení, o bohoslužbách, které se v ní konaly, o kněžích z řádu Křižovníků s červeným srdcem z Prahy, kteří byli ustavováni jako její stálí duchovní správcové, zmínky jsou zde ale i o jiných řeholnících, působících při této kapli. První zápisy jsou psány latinsky, pozdější německy. Zajímavé je, že nikde není ani zmínka o tom, kdo byl autorem této kaple. Uvažovalo se, že by to mohl být některý z Dienzenhoferů, významných barokních architektů u nás. Tuto myšlenku zastával také páter Antonín Odvárka, bývalý farář ve Šlapánově a opíral se přitom o poznatky pražských památkářů, kteří vykonávali odborný dohled nad stavem kulturních památek na Podblanicku. Odlochovická kaple ale v sobě skrývá mimořádně vzácnou relikvii. Jsou zde uloženy ostatky sv. Gaudentia. A kdo byl sv. Gaudentius? Byl to mladší bratr sv. Vojtěcha, Slavníkovce, druhého pražského biskupa a zakladatele kláštera v Praze Břevnově. Jmenoval se Radim a Gaudentius byl jeho řeholní jméno. Oba bratři pocházeli z ambiciózního rodu Slavníkovců v Libici nad Cidlinou, který byl v roce 995 vyvražděn Přemyslovci. V době této krvavé exekuce byli na misijní cestě. Vojtěch byl o dva roky později v roce 997 zavražděn pohanskými kmeny v Prusku a Radim, který prý byl přítomen jeho mučednické smrti, se stal, shodou okolností, prvním polským arcibiskupem ve Hnězdně. Svého bratra přežil o necelých deset let. Vojtěch a Radim byli pohřbeni v chrámu P. Marie ve Hnězdně. Odtud byly jejich ostatky převezeny v roce 1039 z příkazu českého knížete Břetislava I. do Prahy. Jak se ale dostaly Radimovy ostatky do Odlochovic, není známo. Byli to ale nejspíše Křižovníci s červeným srdcem, kteří je sem převezli. Na Slavníkovském hradišti v Libici nad Cidlinou byl před několika léty postaven pomník oběma bratřím od akad. sochaře Vojtěcha Adamce. Místo navštívil také papež Jan Pavel II. Odlochovická kaple má vskutku velký unikát. Borek Hůrka nevybuchlou munici a místo nálezu zabezpečili. Na místo se dostavil pyrotechnik, který uvedl, že se jedná o nevybuchlý minometný granát ráže 82 milimetrů, pocházející z druhé světové války. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o nebezpečnou ostrou munici, rozhodl pyrotechnik o jejím zneškodnění. Na místě byla uzavřena doprava a kolem jedenácté hodiny došlo v lesním porostu u obce Přibyšice ke zneškodnění granátu. nstržm. Diana Škvorová
8.6.2010, 10:24
