Karel Cudlín 1991
Design >0< Mowshe 2016
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
VOJÁCI AGENTI ODJELI ZŮSTÁVAJÍ
THE SOLDIERS DEPARTED
THE AGENTS REMAIN
KONEC PŘÁTELSKÉ POMOCI / THE END OF FRATERNAL ASSISTANCE POŘADATEL / ORGANIZER: ČLOVĚK V TÍSNI, o. p. s., Šafaříkova 22, Praha 1 • ŘEDITEL PROJEKTU / PROJECT DIRECTOR: Karel Strachota KOORDINÁTORKA / COORDINATOR: Kateřina Saparová • AUTORKY A AUTOŘI FOTOGRAFIÍ / PHOTOGRAPHS: Jaromír Čejka, Vladimír Lammer, Libuše Kyndrová, Miloň Novotný, Alena Šourková AUTOŘI TEXTŮ / TEXTS WRITTEN BY: Adam Drda, Karel Strachota • PŘEKLAD / TRANSLATION: Ian Willoughby • PRODUKCE / PRODUCTION: Linda Šilingerová, Tereza Weissová • GRAFIKA / ARTWORK: >0< mowshe NA VÝSTAVĚ SE DÁLE PODÍLELI / THE EXHIBITION WAS ALSO PREPARED WITH CONTRIBUTIONS FROM: Kateřina Čadilová, Michal Gregorini, Libor Kleček, Terezie Koláčková, Helena Kotenová, Tereza Ladová, Tereza Pelechová
P
T
Sovětská okupace Československa v srpnu 1968 (prezentovaná jako internacionální pomoc Varšavské smlouvy) měla zastavit a také zastavila směřování čs. státu ke svobodě a demokracii. Zůstali jsme poslušným satelitem Moskvy a více než dvacetiletý pobyt sovětských vojáků toto naše postavení spoluurčoval a stvrzoval. Se Sovětským svazem jsme měli být „na věčné časy a nikdy jinak“, ale věčně naštěstí nic pozemského netrvá, což platí i pro režimy založené na útlaku a nesvobodě. V listopadu 1989 se komunistická vláda zhroutila, naši sametovou revoluci završil o rok a půl později právě odchod sovětské armády. Okupační vojáky ve službě tu nemáme již čtvrt století a je rozhodně namístě takové výročí oslavit.
The Soviet occupation of Czechoslovakia in August 1968 (presented as Warsaw Pact international assistance) was intended to halt the Czechoslovak state’s shift toward freedom and democracy and succeeded in doing so. We remained an obedient satellite of Moscow, a position that the presence of Soviet troops for over two decades co-determined and reaffirmed. We were meant to be with the Soviet Union “ forever and always”. But fortunately nothing earthly lasts forever and this also applies to regimes based on oppression and coercion. In November 1989 the Communist government collapsed and our Velvet Revolution culminated a year and a half later with the departure of the Soviet Army. We haven’t had occupying forces in service here for a quarter of a century and such an anniversary is unquestionably worthy of celebration.
řed dvaceti pěti lety, 27. června 1991, opustil naše území poslední sovětský voják. Je to symbolický dějinný moment: teprve odchodem „spřátelené“ armády jsme získali skutečnou svobodu, teprve tehdy jsme se stali pány ve vlastním domě.
Rozpad sovětské říše však neznamenal zásadní proměnu ruské imperiální politiky. Nenaplnila se – zřejmě naivní – očekávání, že Rusko začne dodržovat mezinárodní právo a stane se čitelným a zodpovědným demokratickým partnerem. Namísto toho jsme zejména v posledních letech svědky staré známé agresivní rozpínavosti. Současné kremelské vedení znovu vojensky intervenuje v místech, která považuje za své zájmové sféry. Vede nepřátelskou politiku směrem k Evropské unii a dlouhodobě se snaží oslabit její jednotu. V tomto případě nepoužívá moderní vojenskou techniku, ale tajné služby a masivní a sofistikovanou propagandu. Vměšuje se do vnitřních záležitostí suverénních států, podporuje populisty a xenofoby, kteří k naplnění takových cílů mohou přispět. Tuto strategii používá režim Vladimira Putina v celé Evropské unii a velmi výrazně i v České republice. Řada našich politiků přitom nepokrytě pomáhá zájmům Moskvy, mnozí další politici a osobnosti veřejného života nedovedou zaujmout principiální stanovisko k ruskému jednání. Zřetelným snahám o posilování ekonomického vlivu Ruska v České republice pomáhají i někteří čelní představitelé podnikatelské sféry a státní správy. Za základ letošního šestého ročníku Proti ztrátě paměti jsme proto zvolili informační kampaň poukazující na výše uvedené aspekty ruského počínání. Připojte se k této kampani. Oslavme společně výročí odchodu sovětské armády z Československa tím, že budeme široké veřejnosti předkládat fakta a příklady aktuální ruské intervence, která se občanů České republiky bezprostředně týká, která nás a demokratickou Evropu ohrožuje. Karel Strachota ředitel projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni
wenty-five years ago, on 27 June 1991, the last Soviet soldier left our territory. It is a symbolic historic moment: it was only with the departure of the “allied” army that we attained genuine freedom, only then that we became masters in our own home.
However, the dissolution of the Soviet empire did not mean a fundamental transformation of Russia’s imperialist policies. The expectation – clearly naive – that Russia would adhere to international law and become a transparent and responsible democratic partner has not been fulfilled. Instead, in recent years in particular, we have witnessed the old familiar aggressive expansionism. The current Kremlin leadership is again intervening militarily in places it regards as its sphere of interest. It pursues a hostile policy toward the European Union and has for some time been attempting to weaken its unity. This time around it is using not state-of-the-art military technology but its secret services and massive, sophisticated propaganda. It meddles in the internal affairs of sovereign states and supports populists and xenophobes who can contribute to the achievement of such aims. Vladimir Putin’s regime is employing this strategy in the entire European Union and also very forcefully in the Czech Republic. At the same time, many of our politicians openly aid Moscow’s interests while a lot of other politicians and public figures have failed to adopt a principled stand on Russia’s actions. In addition, some leaders in the business community and state administration are making clear efforts to boost Russia’s economic influence in the Czech Republic. We have therefore decided to base the sixth year of Against the Loss of Memory on an information campaign highlighting the above-mentioned aspects of Russian conduct. Please join this campaign. Let’s celebrate the departure of the Soviet Army together by presenting the general public with the facts and examples of current Russian interventions which directly concern Czech citizens and threaten us and democratic Europe. Karel Strachota Director of the People in Need project Stories of Injustice
www.protiztrátěpaměti.cz
Jaromír Čejka
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
“Russians go home!” – the slogans with which Czechoslovaks responded in late summer 1968 to the “international assistance of the Warsaw Pact armies” directed by Moscow were forceful, direct and left room for zero doubt or ambiguity. The presence of Soviet forces was subsequently legitimised politically and dubbed a “temporary stay”. That temporary state lasted more than 20 years. The occupying troops were no doubt glad to serve here; they were living in a wealthier country and could get their hands on anything. When they departed they took whatever they could: foot soldiers electronics, commanders perhaps crystal chandeliers. They were returning from “the West”.
Karel Cudlín
„Rusové domů!“ – slogany, jimiž občané Československa na konci léta 1968 ohodnotili „internacionální pomoc armád Varšavské smlouvy“ řízenou z Moskvy, byly razantní, přímé, nepřipouštěly pochybnost a dvojí výklad. Později byla přítomnost sovětských jednotek politicky legitimizována a označena za „dočasný pobyt“. Dočasnost trvala víc než dvacet let. Okupační vojáci u nás nejspíš sloužili docela rádi, přece jen byli v bohatší zemi a mohli tu leccos pořídit, vykšeftovat. Když odjížděli, vezli domů, co se dalo: pěšáci elektroniku, velitelé třeba křišťálové lustry. Vraceli se ze „Západu“.
www.protiztrátěpaměti.cz
Jaromír Čejka
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
What could unarmed people in Czechoslovakia do when, on 21 August 1968, their country was attacked by a huge army? With nobody to protect them, they reacted as best they could: protesting, writing slogans and removing street name and direction signs so as disorient the soldiers of “allied Warsaw Pact states”. They then painted new signposts – eloquent, witty and at the same time desperate – on walls. Though it wasn’t so far to the “CCCP”, it took 23 long years before Soviet occupying forces numbering in the tens of thousands finally withdrew. Among the last to depart were troops from a large garrison in Milovice.
Karel Cudlín
Co mohli neozbrojení lidé v Československu dělat, když jejich zemi 21. srpna 1968 přepadla obrovská armáda? Nikdo je nebránil, reagovali tedy v mezích svých možností: protestovali, psali hesla, sundávali cedule s názvy ulic a směrové značky, aby vojskům „spřátelených států Varšavské smlouvy“ ztížili orientaci. Na zdi pak malovali nové ukazatele, výmluvné, vtipné a zároveň zoufalé. Do „CCCP“ to nebylo až tak daleko – trvalo však dlouhých třiadvacet let, než sovětské okupační jednotky čítající desítky tisíc mužů konečně odtáhly. K posledním odjíždějícím vojákům patřili příslušníci velké posádky v Milovicích.
www.protiztrátěpaměti.cz
Jaromír Čejka
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
Occupying forces were not ordered to lay waste to Czechoslovakia but to seize control of it. Nevertheless, they caused a great deal of agony and material damage, destroying all that stood in their way. Lives were also lost: in 1968 alone, the occupiers caused the deaths of over 130 people. In the following two decades the losses grew, with another 250 dying. The “temporary” Soviet military presence impacted all areas of life, including the environment. The soldiers, of which around 75,000 were permanent, occupied large areas; when they departed, they left behind a devastated landscape.
Karel Cudlín
Okupační jednotky neměly za úkol Československo pustošit, ale ovládnout. Přesto způsobily spoustu bolesti a materiálních škod, co se jim postavilo do cesty, to ničily. A pak tu byly ztracené životy: jen v roce 1968 zemřelo vinou okupantů více než sto třicet lidí. V následujících dvou dekádách škody narůstaly, přibylo dalších dvě stě padesát mrtvých. „Dočasná“ sovětská vojenská přítomnost zasáhla do všech oblastí života včetně životního prostředí. Vojáci, jichž tu bylo trvale zhruba pětasedmdesát tisíc, zabrali velké prostory, a když odtáhli, nechali za sebou zdevastovanou krajinu.
www.protiztrátěpaměti.cz
Vladimír Lammer
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
Two men in the middle of major events: dismayed, taken aback and shaken by a present that is changing their world. A Prague pedestrian observes in disbelief as Soviet tanks roll through Wenceslas Sq., already aware that it is harsh reality, not just a bad dream. Twenty years later an officer taking part in one of the final Soviet public farces stands in front of a perfectly absurd sign: “We are leaving – friendship remains.” It is clear to him that the “golden era” of the Soviet empire in the heart of Europe is over.
Karel Cudlín
Dva muži uprostřed velkých událostí, zaražení, zaskočení, zasažení přítomností, která mění jejich svět. Pražský chodec nevěřícně pozoruje sovětské tanky, projíždějící 21. srpna 1968 po Václavském náměstí, už ví, že to je zlá realita, nikoli zlý sen. Důstojník, který se o víc než dvacet let později účastní jedné z posledních sovětských veřejných šaškáren, má za sebou dokonale absurdní nápis „My odcházíme – přátelství zůstává“. A je mu jasné, že „zlaté časy“ sovětského impéria v srdci Evropy jsou pryč.
www.protiztrátěpaměti.cz
Jaromír Čejka
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
The Soviet comradely grip took many forms; the picture captures the “physical” one. The spontaneous comments on walls, demolished cars and shop windows that typified the initial days of the occupation were soon replaced by other signs. Clasped in a comradely grip, the leadership of the state and Communist Party were bent out of shape and resistance gave way to pathetic, obligatory gratitude proclaimed at every turn. This was seen in slogans on propaganda banners (With the Soviet Union Forever!), in omnipresent red stars, hammers and sickles and in the names of streets and metro stations. Anděl was then known as Moskevská (Moscow)…
Karel Cudlín
Sovětský přátelský stisk měl mnoho podob, snímek zachycuje tu „fyzickou“. Spontánní komentáře na zdech, zdemolovaných autech či ve výlohách obchodů příznačné pro první dny okupace nahradily zanedlouho jiné nápisy. Vedení státu a komunistické strany se pod přátelským stiskem zkroutilo a zohýbalo, místo vzdoru nastoupila trapná, povinná a při všech příležitostech proklamovaná vděčnost. Odrážela se v heslech na propagandistických transparentech (Se Sovětským svazem na věčné časy!), ve všudypřítomných rudých hvězdách, srpech a kladivech, v názvech ulic i stanic pražského metra. Anděl se tehdy jmenoval Moskevská…
www.protiztrátěpaměti.cz
neznámý / unknown
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
The rank and file Soviet soldiers who occupied Czechoslovakia in 1968 were often shaken and surprised. Their officers had told them at the last moment that they were off to quell a counterrevolution, to take on a fascist coup. Thus expecting they would clash with armed rebels, they found themselves instead among crowds of desperate people trying to explain things to them. Nobody welcomed them and they were soon forbidden from conversing with inhabitants. Young people from all corners of the USSR then undergoing military service were taken advantage of, pawns that Moscow deployed according to requirements. Some evidently understood that. It is clear in photos of soldiers leaving the occupation mission in June 1991 that the Soviet approach to individuals had changed little: You are nothing – you arrive under orders, you depart under orders.
Karel Cudlín
Řadoví sovětští vojáci, kteří v srpnu 1968 okupovali Československo, byli mnohdy zaražení a překvapení. Důstojníci jim na poslední chvíli řekli, že jedou potlačit kontrarevoluci, že budou čelit fašistickému převratu. Čekali tedy, že se střetnou s ozbrojenými povstalci, místo toho se ocitli v davu zoufalých lidí, kteří se jim snažili cosi vysvětlovat. Nikdo je nevítal a hovory s obyvatelstvem jim důstojníci brzy zakázali. Mladíci ze všech koutů SSSR, kteří si tehdy odbývali povinnou vojenskou službu, byli zneužití lidé, figurky, s nimiž moskevská moc nakládala podle svých potřeb. Někteří to zřejmě pochopili. Z fotografií vojáků odjíždějících z okupační mise v červnu 1991 je patrné, že sovětský přístup k jednotlivcům se příliš nezměnil: nic nejsi, na rozkaz přijdeš, na rozkaz odejdeš.
www.protiztrátěpaměti.cz
Miloň Novotný
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
The same spot in different eras – anti-occupation demonstrations on Prague’s Old Town Square. The first picture is dated August 1968; alongside the usual “Go home” calls, people bear portraits of Ludvík Svoboda and Alexander Dubček. A few days later all of Czechoslovakia’s leaders, with the exception of František Kriegel, capitulated in Moscow. The second photo is from 1990 and shows that though people had borne the presence of Soviet soldiers over all those years, they had never reconciled themselves to the occupation. The slogans are similar to in 1968, just more forceful. Interestingly they are written in Czech. As if to say: You’ve been here long enough to learn our language.
Karel Cudlín
Stejné místo v různých dobách – protiokupační demonstrace na Staroměstském náměstí v Praze. První snímek je ze srpna 1968, vedle obvyklé výzvy „Jděte domů“ nesli lidé i portréty Ludvíka Svobody a Alexandra Dubčeka. Za pár dní všichni čs. představitelé v Moskvě kapitulovali, jedinou výjimkou byl František Kriegel. Druhá fotografie je z roku 1990, a jak je vidět, lidé sice přítomnost sovětských vojsk celou tu dobu snášeli, ale s okupací se nesmířili. Protestní hesla jsou podobná jako v osmašedesátém, jen razantnější, je zajímavé, že jsou psaná česky. Jako by se jimi říkalo: Byli jste tu tak dlouho, že jste se náš jazyk mohli naučit.
www.protiztrátěpaměti.cz
Libuše Kyndrová
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
In August 1968 the Soviet Union was still at full strength and it is clear in photographs how the numerous occupying forces instilled fear. In places where serious, direct clashes took place, such as around Czechoslovak Radio in Prague, nobody could be in any doubt that they had witnessed brutal military aggression or that the occupiers would proceed uncompromisingly wherever they met resistance. One point of the entire operation was a demonstration of Soviet power, linked to a successful effort to place its army close to the West. Pictures from the end of the occupation show a different situation: views of the grounds of Soviet garrisons, until then sealed off, testify to the decline of the Red Army, the fall of an empire that lost the Cold War.
Karel Cudlín
V srpnu 1968 byl ještě Sovětský svaz v plné síle, z fotografií je dobře vidět, že početné okupační jednotky vzbuzovaly strach. V místech přímých vážných střetů, jako třeba v Praze v okolí rozhlasu, nemohl být nikdo na pochybách, že se stal svědkem brutální vojenské agrese a že tam, kde okupanti narazí na odpor, budou postupovat nekompromisně. Jedním ze smyslů celé operace byla i sovětská demonstrace síly, spojená s úspěšnou snahou dostat armádu blíž k Západu. Snímky z konce okupace už ukazují jinou situaci: pohled do areálů sovětských posádek, do té doby neprodyšně uzavřených, je svědectvím o rozkladu Rudé armády, o úpadku impéria, které prohrálo studenou válku.
www.protiztrátěpaměti.cz
Alena Šourková
KONEC THE END OF PŘÁTELSKÉ FRATERNAL POMOCI ASSISTANCE
The lady in the picture from August 1968 holds in her hand a photo of two Czechoslovak politicians, Alexander Dubček, the first secretary of the Communist Party and a symbol of the Prague Spring, and Ludvík Svoboda, army general and president of Czechoslovakia. From symbols of hope, Dubček and Svoboda soon became symbols of capitulation; reform communism turned out to be an illusion. The picture from 1991 shows Mikhail Gorbachev, the general secretary of the Soviet Communist Party, who launched reforms know as perestroika. Unable to keep up with the Western world, the Soviet empire collapsed, losing the Cold War. It is no surprise that in today’s authoritarian Russia Gorbachev is regarded as a traitor who surrendered territory to which the country still lays claim.
Karel Cudlín
Paní na snímku ze srpna 1968 drží v ruce fotografii československých politiků. Je na ní Alexander Dubček, první tajemník ÚV KSČ a symbol Pražského jara, a Ludvík Svoboda, armádní generál, prezident Československa. Lidé svým představitelům tehdy vyjadřovali podporu, vkládali do nich naděje, věřili jim. Dubček a Svoboda se ze symbolů naděje brzy změnili v symboly kapitulantství, reformní komunismus se ukázal jako iluze. Na snímku z roku 1991 je Michail Sergejevič Gorbačov, generální tajemník ÚV KSSS, který zahájil reformy, tzv. perestrojku. Sovětské impérium se zhroutilo, protože nestačilo západnímu světu, prohrálo studenou válku. Je však Gorbačovova zásluha, že se zhroutilo pokojně. A není překvapivé, že v dnešním autoritativním Rusku je Gorbačov považován za zrádce, který se vzdal území, na něž si Rusko dosud činí nárok.
www.protiztrátěpaměti.cz
