VODNÍ TRKAČ* STROJ NA REZANIE GUĽATINY ŠPLHACÍ PÁKA* IDEÁLNÍ KŘESLO* KONZERVUJEME CÍNOVÉ PREDMETY* MALÁ PLACHETNICE OPTIMISTA VSTAVANÉ SKRINE LAVIČKA

VODNÍ T R K A Č * STROJ NA REZANIE GUĽATINY • ŠPLHACÍ PÁKA* IDEÁLNÍ KŘESLO* KONZERVUJEME CÍNOVÉ P R E D M E T Y * MALÁ PLACHETNICE OPTIMISTA • VSTAVANÉ SKRINE • LAVIČKA NA POSILŇOVANIE* S K I B O B * RYCHLOZVEDÁK* NOVÁ PILKA NA K O V * UNIVERSÁLNÍ DŘEVOOBRÁBĚCÍ STROJ I I .

UDĚLEJ SI SÁM

Cestu k vlastnímu autu vám zkrátí půjčka Státní spořitelny a Autobazar

KRATŠÍ CESTU DO CHATY

ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH: 1. NA CHATU Vodní trkač Stroj n a rezanie guľatiny . . . Šplhaci páka Huštení vzduchu vodovodem . Ideálni křeslo Konzervujeme cínové predmety 2. PRO SPORT Sklolaminátový skladací luk . Malá plachetnice Optimista . . Detské nosidlá VÝSLEDKY I I I . SOUTĚŽE . . . 3. DO BYTU Izbový skleník Botnik pod schody Vstavané skrine Balkónový sklípek Rám n a vypínaní záclon . . . Police ve skrini Opravy tienidiel Odviják na přízi Zapaľovač plynových horákov .

2 4 10 11 12 15 18 19 22 23 24 25 26 28 28 29 29 30 30

Detská kolíska 31 4. NA Z I M U Lavička n a posilňovanie . . . 3 2 Skibob 36 Sklopné lyžiny na kočárek . . 40 5. A U T O - M O T O Poistka dvier 42 Rychlozvedák 42 Nosič — stôl 44 Úprava žárovky na asymetrickou 44 6. STROJE A NÁSTROJE Nová pilka na kov 46 Namiesto hoblice 49 Ručné sekáče d o betónu . . . 4 9 Navíječ šňůry 50 Kominárska štetka 50 Rysovací přípravek 51 Na měřeni průměrů kulatých předmětů 51 Kosořez 51 Universální dřevoobráběcí stroj II 52

VODNÍ TRKAČ Je mnoho chatařů, kteří si užitkovou vodu musí dopravovat v konvích, protože nemají zavedenou elektřinu a nemohou proto instalovat elektrické čerpadlo. Nošení vody je sice zdravé cvičení, ale je-li třeba vody více, ať už na zalévání zahrádky nebo na naplnění bazénku, mění se cvičení ve dřinu, pro kterou raději oželíme bazén nebo zavlažovanou zahrádku. Existuje zařízeni — dokonce velmi staré, které čerpá vodu automaticky bez potřeby pohonu. O popis zařízení — vodního trkače — nám psalo již mnoho čtenářů. Vodní trkač, který sestrojil J. We/zl, má jednu vynikající vlastnost: je sestaven ze součásti, které lze koupit v železářství a celkem snadno podle návodu upravit a sestavit. Předností vodního trkače, kromě toho, že pracuje bez nároků na údržbu a obsluhu je, že ho lze ponechat trvale v chodu. Díky tomu dokáže trkač dopravit veliká množství vody, která bohatě stačí na obnovu a doplněni vody v bazénu, na zavlažování zahrady apod.; je jen třeba zajistit přebytečné vodě volný odtok, který může být ozdobou pozemku. A nakonec ještě jedna výhoda: zařízení pracuje zadarmo.

odní trkač využívá vodního rázu, který nastane náhlým zastavením proudící vody v potrubí, pro vznik výtlačného tlaku. Spádová voda v potrubí protéká kolem otevřené záklopky vybíjecího ventilu (je o málo těžší než je hydrostatický tlak vody) až nabude rychlosti, která klapku strhne a uzavře odtok. Vzniklý ráz nazdvihne zpětný ventil a část vody vnikne do vzdušníku. Tím ráz pomine, v potrubí nastane normální tlak a záklopka vybíjecího ventilu vlastní vahou opět klesne. Voda z potrubí počne opět vytékat až nabude rychlosti, při které záklopku uzavře a proces se opakuje. Po určité době tlak vzduchu ve vzdušníku stoupne do té míry, že vytlačuje vodu do několikanásobně výše uložené nádrže. Z této spádové nádrže se voda rozvádí podle potřeby. Výkon zařízení záleží na spádu, přítoku vody a dopravní výšce. Pro běžnou

V

Takto vypadá sestavený trkač

praxi dostaěuje spád H asi 1 až 2 m pro výtlak do výše 10 až 15 m. Se stoupající výškou množství dodávané vody klesá. , KONSTRUKCE TRKAČE je jednoduchá a celé zařízení, až na několik jednoduchých drobností lze sestavit z dílů a materiálů běžně dostupných na trhu. Základem zařízení je litinová odbočka 1 TE jednoznačná 90" s vnitřním závitem 1 1/2", do které jsou zašroubovány tři vsuvky 2 s vnějším závitem. Na odbočce je oválná příruba 7 na které je uložen zpětný ventil 8 stažený šrouby 18 s oválnou přírubou nasávacího víka čerpadla 9. Na osazení víka je nalícována trubka 10 z novoduru, která tvoří vzdušník nahoře uzavřený gumovým těsněním 1 1 a ocelovou deskou 12. Tu s víkem čerpadla 9 stahují svorníky 15. Do otvoru zalévacího hrdla ve víku čerpadla je zašroubována výtlačná trubka 13 ukončená šroubením 14. Na vstupní straně odbočky 1 je šroubení 4 na připojení přívodního potrubí. Na protilehlé straně odbočky 1 je na vsuvku 2 upevněno koleno 5. Do jeho druhého konce je zasunut třmenem dolů píst čerpadla 6 s vybíjecí záklápkou. MONTÁŽ Při montáži je třeba dbát na to, aby všechny spoje a dosedací plochy byly úplně těsné. Závitové spoje očistíme, pečlivě navineme konopí a drátěným kartáčem po směru závitu začistíme, aby jednotlivá vlákna ležela v závitech a aby se při sestavování neshrnovala. Vsuvka 2 je s kolenem 5 spojena napevno. V délce závitu vsuvky zdrsníme vnitřek novodurového kolena pilníkem, závit vsuvky dokonale očistíme a odmastíme acetonem. Spojení provedeme zalitím hmotou technický Dentacryl, případně Epoxv 1200. Stejně postupujeme při usazení vložky 3 do oválné příruby 7, která po zatvrdnutí musí tvořit dokonalou plochu. Nerovnosti zapilujeme, aby byla zajištěna těsnost a dobrá funkce zpětného ventilu 8. Do jeho středového otvoru vložíme šroub M 8 x 2 0 a kůži stáhneme mezi dvě podložky maticí M8. Tím ventil zatížíme, aby dobře těsnil. Volný zdvih kožené klapky zajistíme správným vystředěním druhé oválné příruby. Okraj trubky 10, která tvoří vzdušník, je třeba opatrně nad plamenem ohřát v délce asi 2 cm a v měkkém stavu pečlivě nasadit na osazení víka 9. Pro usnadnění srazíme hrany obou sestavovaných částí a dbáme na dokonale rovné dosednutí. Při konečné montáži natřeme spoj těsnicím tmelem. Druhý konec vzdušníku je uzavřen těsněním 1 1 a deskou 12 a stažen svorníky 15, které je třeba pozorně a rovnoměrně dotahovat. V nalévacím hrdle víka 9 je třeba stávající

otvor převrtat na 0 19 a vyříznout závit 1/2" pro výtlačnou trubku 13 ukončenou šroubením 14 pro připojení výtlačného potrubí. Na dokonalé těsnosti vzdušníku závisí účinnost celého zařízení. Jako vybíjecí záklopka 6 slouží v obráceném pořadí píst z .ručního čerpadla Standart. Píst rozebereme, sejmeme koženou těsnicí manžetu — kterou již nepotřebujeme — a píst opět sestavíme. Nyní se skládá ze tří dílů: závěsného třmenu 6a, vybíjecí záklopky 6b se třemi středícími křidélky a šroubové vsuvky 6c s kuželovým sedlem. Třmen 6a má středový otvor 0 13 (pro pístní tyč původního čerpadla) s vnitřním závitem. Vnější průměr třmenu ( 0 63) zapadá do kolena 5, ve kterém je upevněn technickým Dentacrylem nebo lepidlem Epoxy 1200. Sestavený celek je v kolenu 5 zajištěn čtyřmi šrouby 21, které současně zajišťují vsuvku 6c proti samovolnému povolení. Jiné provedení pístu čerpadla např. se silonovou manžetou místo kožené, popřípadě upevnění pístní tyče na čep do vidlice — pro funkci vybíjecího ventilu nevyhovují. Záklopka 6b má plochu asi 19 cm 2 a její váha odpovídá hydrostatickému tlaku 1 m vodního spádu, při kterém pracuje bez úprav. Při vyšším spádu je třeba úměrně zvětšit váhu záklopky navařením nebo přišroubováním přítěže mezi křidélka, popřípadě i na její spodní část (olověný kotouček). PŘÍSLUŠENSTVÍ

Přívodní spádové potrubí musí mít světlost alespoň 2", tj. 50 mm světlosti. Nejlépe vyhovuje potrubí z novoduru. Je lehké, nezanáší se a není třeba j& opatřovat ochranným nátěrem. Je také částečně pružné a lze je jednoduše a spolehlivě spojovat. Pilkou na kov nařežeme spojky dlouhé asi 20 cm a jejich vnitřní okraje srazíme. Konce spojky v délce 4 cm nahřejeme za stálého otáčení nad plamenem, až materiál rovnoměrně zvláční. Pak nasuneme spojku na konec trubky a necháme ji vychladnout. Stejně postupujeme z druhé strany. Takto získaný spoj je dokonale těsný a pevný, jde však otáčivým pohybem rozpojit. V případě potřeby lze spojku s trubkou trvale spojit lepidlem L 33 na výrobky Novoplast. Podobně postupujeme při montáži výtlačného potrubí o průměru 1/2" až 3/4". Vstup vody do spádového potrubí nutno vybavit jednoduchou jímkou s česlicemi a sítem proti vniknutí hrubých nečistot do trkače. Pro dosažení dobré účinnosti zařízení nemá být přívodní spádové potrubí delší, než asi 20 m. Počet rázů vybíjecího ventilu je totiž nepřímo úměrný délce potrubí; vzestup tlaku, který rázy vzniká, se vlnovitě šíří zpět proti toku, takže nový ráz nemůže vzniknout, pokud nepomine účinek rázu předchozího. Pokud nelze vstup vody uzavírat v jímce hradítkem, nebo jiným opatřením, je vhodné před trkač zapojit uzavírací šoupátko. Podle místních podmínek můžeme trkač trvale zabudovat na betonový základ nebo může být přenosný; pak musíme pořídit vhodný stojánek. Vždy je třeba pamatovat na odtok značného množství vody, která soustavně vytéká z vybíjecího ventilu.

12 l/min a požadovaná vytlačovaná výška h [m] je 9 m. Pro poměr h/H, tj. 9 : 1,5 = 6, vyhledáme z tabulky poměr q/a = 0,095. Potom q = 0,095 . Q = 0,095 . . 12 = 1,04 l/min. Zařízení bude tedy dodávat do výše 9 m za minutu 1,04 I vody. I když je minutový výkon malý, je samočinná dodávka vody za 24 hodin (pro uvedený příklad asi 1500 I) značná a lze ji mnohostranně využít. Vážným zájemcům jsem ochoten poskytnout radu i pomoc při instalaci zařízení, neboť jsem přesvědčen, že vynaložená práce se vyplatí. JOSEF WELZL Rozpiska materiálu

VÝKON

Podle zkušeností jsem sestavil tabulku, z níž lze pro různé podmínky informativně vypočítat výkon zařízení. q/a"'0,29 0,205 0,152 0,095 0,065 0,048 0,034 0,022 0,014 h / H 2

3

4

6

8

10

12

15

18

Pro lepší pochopení uvádíme příklad; Potřebujeme určit vytlačované množství vody q [l/min] je-li spád vody H [m] do trkače 1,5 m, přítok Q [l/min] činí

3

STROJ NA REZANIE GUĽATINY Získať lacno drevo — či už z výrezu, polomov alebo starých rúcačiek — dnes nie je problém. Problémom však je ako, prípadne čím toto drevo spracovať, ak ho nechceme použiť na kúrenie. Podvozok, na ktorom by boli trámy zachytené a prechádzali po koľajniciach proti pevnej píle, by vyžadoval najmenej 10 až 12 m voľného priestoru, čo som nemal. Preto som si zvolil opačný spôsob. Trám je pevne zachytený úpinkami, umiestnenými rovnobežne s vodiacou dráhou, po ktorej chodí podvozok s pílou. Na to mi stačilo 6 m namiesto 12 m. Rýchlosť posuvu podvozku si riadi obsluha podľa hrúbky a druhu materiálu. Teraz už zostala len realizácia, a preto som začal zháňať materiál. Niečo' som našiel na smetiskách, niečo1 som vymenil za nepotrebné železo v Kovošrote a železo na koľajnice som kúpil v Kovomate. Celková zostava zariadenia je na obr. 1, detaily na obr. 2, 3 a 4. VÝROBA Rám 1 je zostavený z valcovaného profilu U é. 10; pomerne veľká hrúbka materiálu je zvolená preto, aby rám bol stabilný a jednak pre ďalšie použitie, ktoré uvediem na konci. Rám je zostavený na rovnej podložke z dvoch 800 mm kusov a dvoch 650 mm kusov; rohy zrezané pod 45° uhlom z vnútornej strany zvaríme. Pomocou uholníka a stolárskych zvierok umiestnime na rám štyri príchytky držiaka koliesok 17 tak, aby boli navzájom kolmé a mali rovnaký rozstup. Príchytky orivaríme a uprostred prevŕtame na

každej otvor 0 12,5 mm a rám je hotový. Upinacia doska (sane) 7. Zaobstaranie tejto súčiastky je najťažšie jednak pre svoju veľkosť a jednak pre ťažšie opracovanie. Ak sa nepodarí zohnať oceľovú platňu, dá sa vyrobiť aj z iného materiálu, např. z texgumoidu alebo dreva. Dosky 2 až 3 cm hrubé sa drážkovo spájajú (obr. 5.), no musí sa pod ne vyrobiť spevňovací rám z uholníkov 25x25*3. Spodná lišta 8 môže byť buď oceľová, buď z dreva. Pokiaľ sa rozhodneme pre drevo, musi byť hrubšie než upinacia doska 7 + pomocný rám. Horná lišta 9. Aj pre túto lištu možno použiť oceľ alebo drevo. Pri použití dreva potrebujeme ešte medzivložku, ktorá bude trochu hrubšia než upinacia doska (obr. 5). Držiak kolieska 18. Táto súčiastka si vyžaduje frézarsku prácu. Je urobená tak, aby sa dala posunovať hore a dolu v príchytke 17 a upevňuje sa skrutkou, ktorá je zosunutá z vnútornej strany rámu 1 cez príchytku 1 7 ; vnútri je hlava skrutky k rámu 1 privarená. Koliesko 20. Na tejto súčiastke je dôležitá drážka, ktorá závisí od toho, akú hrúbku materiálu použijeme na koľajnice. Drážka v koliesku by mala byť o 1 až 1,5 mm širšia ako hrúbka uholníka tvoriaceho koľajnice.

4

Čap 19 nesie koliesko 20. Je vsunutý cez držiak 18 a zaistený závlačkou 65. Teleso ložiskovej skrine je zvarené z dvoch dielov 28 (držiakov ložiskového puzdra). K „domčekom" patria štyri kusy ložísk 6008 — 7 1 . Pri montáži treba vložiť do domčekov dištančný krúžok 30. Ložiská potom z vnútornej strany pred narážaním zaistíme dvoma viečkami 27 s vnútorným otvorom 0 45,2. Po narazení ich zaistíme z vonkajšej strany viečkami 27 s vnútorným otvorom 0 40,2. Hriadeľ 26 je ďalší diel, ktorý si musíme nechať urobiť, ak sami nesústružíme. Hriadeľ má pravý závit M 30*1,5. Časti na uloženie ložísk sú brúsené. Nie je to však nevyhnutné, lebo dobrý sústružník vyrobí hriadeľ ,,na hotovo". Hriadeľ má aj dve príruby 31 na prichytenie píly a maticu 29 so závitom M 3 0 x 1 , 5 pravým. Na hriadeli je vyfrézovaná drážka pre klin a na pravej strane hriadeľa je vyrezaný závit na zaistenie remenice. Kompletný hriadeľ s „domčekmi" usadíme súbežne s vedením upínacej dosky a s touto doskou ho zoskrutkujeme pomocou skrutiek M10. Trapézové skrutka 3 sa dá získať zo starých obrábacích strojov. Jej dĺžka je 700 mm. Lepšie je zohnať dlhšiu a koniec potom osústružiť pre zaisťovaciu prednú 4 a zadnú pod-

Obr. 1 Celková zostava stroja

•f

lôžku 5. Ak má skrutka hranatú maticu, možno si pomôcť vhodnou podložkou pri prichytení na základnú dosku. Ak bude mať skrutka bronzovú maticu 2, vyrobíme si kocku, do ktorei navŕtame 0 matice

]\~\

a zaistíme skrutkou proti otáčaniu matice. Výšku kocky volíme tak, aby stred otvorov v ráme 1 (pre nasadenie trapézovej skrutky) vyšiel približne 45 až 50 mm od spodu základnej

dosky 7. Kocku s maticou 2 potom priskrutkujeme k základnej doske 7 čo najďalej od listu píly, takže na jednej strane skrutku drží v otvore rámu matica, na druhej strane rámu potom predná 4 a zadná podložka 5

5

Obr. 2 Detaily

6

Obr. 3 Detaily

(obr. 6). Zadná podložka je zaistená závlačkou 0 4 x 4 0 mm. Na skrutke je potrebná aj kľuka alebo koliesko pre posuv základnej dosky.

remenice osadiť tak, aby koniec hriadeľa dosadal na doraz a aby remenica nedřela o domčeky alebo o rám (obr. 7 ) .

Klinok 8 x 8 potom zjednej strany zaoblíme. Tento postup odporúčame preto, že opracovanie hranatého otvoru je prácne a pre niekoho

Elektromotor 47 volíme pokiaľ možno s väčším výkonom, okolo 5,5 kW, 380 V. Uložíme ho na základnú dosku 7 a pripevníme skrutkami. Drážky pre skrutky v základnej doske urobíme dostatočne dlhé. Medzi rotor a hriadeľ urobíme napinák remeňov 6 pomocou uhlovej ocele. Otvory pre napínacie skrutky navŕtame na rozstup pätiek motora. K otvorom privaríme matice podľa hrúbky napínacích skrutiek. Skrutky majú ešte zaisťovacie matice. Remenice 38, 39 volíme tak, aby píla 0 60 cm mala okolo 1400 ot/min. Cím je píla väčšia, tým má menej otáčok. Remenice vyrobíme najlepšie na štyri klinové remene, sústružíme ,,na hotovo", len stredný otvor navŕtame na sústruhu menší (asi na 0 10 cm). Potom do remenice navŕtame otvor 0 8 na hriadele. Nakoniec vysústružíme do remenice priemer hriadeľa. Nesmieme však zabudnúť priemer otvoru

%

Nôž odtlačí už odrezaný materiál, takže je menšia možnosť zapchatia rezu pilinami alebo „zaseknutia píly". Ohnutá časť noža — roh — nesmie byť nižšia, ako je okraj príruby píly 31. Rukoväť 16 je oceľová rúrka ohnutá a pripevnená k rámu štyrmi skrutkami 0 10. Rukoväť nesie

Obr. 4 Detaily

Obr. 7 POMOCNÝ RÁM

Obr. 5

nedosiahnuteľné. Spôsob zaistenia zaobleným klinom je vyhovujúci, Remenica je ešte zaistená podložkami a skrutkami, ktoré zaskrutkujeme do čiel hriadeľov. Ďalej vyrobíme nôž, ktorý pripevníme na základnú dosku súbežne s pílou. Nôž pomáha rozpínať rez dreva za pílou, aby pílu rezivo nezvieralo, a tým „nespálilo". Na nôž použijeme pásovú oceľ ohnutú do 90° uhla, hrubšiu najmenej o 2 mm ako je hrúbka píly. Predná

8

SKRUTKU PRIVARIŤ

hrana je zaoblená alebo zbrúsená na profil noža (obr. 8).

Obr. 6

Obr. 8

dosku, na ktorej je upevnená pri vodka 61 a prepínač 63, odtiaľ potom vedie vodič 60. Koľajnice 54 sú z uholníkov 5 0 x 5 0 x 5 , ktoré sú spojené drevenými podvalmi na rozstup drážok kolies. Podvalov je šesť kusov (čím viac, tým lepšie) a sú približne 80 cm dlhé. Každý je pripevnený štyrmi skrutkami 0 8 mm. Na ďalších troch podvaloch (o 50 cm dlhších) sú pripevnené držiaky reziva. Jeden je amiestnený v strede koľajnice svojej dráhy, ďalší potom od neho vpravo aj vľavo 150 cm. Ďalšia časť týchto podvalov je umiestnená na tej strane koľajnice, kde je píla. Vo vzdialenosti asi 40 cm od zubov píly sú v podvaloch vyvŕtané otvory 0 20 mm a zospodu pod týmito otvormi sú vydlabané obdĺžnikové drážky na uloženie spodnej matice 33. Podvaly so zadlabanými spodnými maticami slúžia na prichytenie držiakov reziva.

STSL FRÉZOVAČKY

RÁM FRÉZOVAČKY

RÁM PlLY

PRESTAVOVACi STÔL PREŤAHOVAČKY

Obr. 9

Rozpis materiálu Držiak reziva. Vyrobíme tri upínacie horné matice 11 a tri spodné upínacie matice 10. Odlišujú sa od seba len tým, že na hornej matici 11 je narezaný závit M18, na spodnej matici 10 potom otvor 0 19. Na skrutku úpinky 21 naskrutkujeme hornú maticu asi do stredu skrutky, nasadíme dolnú maticu (s otvorom) a na koniec skrutky 21 naskrutkujeme maticu 21c, ktorú na dne skrutky privaríme. Takto zostavený diel zasunieme do drážky pätky 32, ktorá je privarená k telesu úpinky 22. Potom môžeme na teleso 22 priložiť zadnú stenu 23 a privariť; držiak reziva je hotový. Každý držiak spevníme dvoma vzperami 24 a pomocou matice 33, doštičky 35, podložky 36 a skrutiek 34a, 34b upevníme na podvaly (pozri pohľad S na obr. 1). Na priťahovanie a povoľovanie si zhotovíme kľúč 13. Upínacia skrutka s maticami a príchytkami sa v drážke telesa 22 pohybuje voľne hore a dole. Dobre môžeme prichytiť aj krivé rezivo, pretože každý držiak je samostatný a dá sa do potrebnej výšky podložiť. HRÚBKA REZU Aby sa nemusela hrúbka rezu po každom nájazde merať metrom postačí, keď na niektorú z horných líšt 9 pripevníme pravítko z umelej hmoty a dáme mu vhodný podklad, aby čísla bolo vidieť a na základnú dosku pripevníme nastaviteľný hrot. Ostatok rezaného (odkôrok) má hrúbku asi 3 cm a dá sa použiť aj na ďalšie spracovanie, lebo upnutím sa

9

40 cm, a potom bude stačiť aj 30 cm dlhé pravítko, ak bude nastaviteľný hrot v rozmedzí 10 cm. Pri výrobe nesmieme zabudnúť na bezpečnostnú stránku zariadenia; je nevyhnutné zhotoviť kryty remeníc, kryt píly a používať bezfarebné ochranné okuliare alebo štít. INÝ SPÔSOB POUŽITIA

neporuší (výroba latiek, pier a pod.). Pravítko riešime individuálne podľa možností výrobcu.

Při vytahování motoru z auta, při napínání drátěného pletiva i jinde potřebujeme kladkostroj, který však ve výbavě průměrného kutila nebývá. Tutéž službu nám poskytne šplhací páka. Je to zařízení staré, mnohým vesnickým kovářům snad známé pod jiným jménem, takže nejde o převratný vynález. Podstatou je páka 1 z ploché oceli, prodloužená jakoukoliv trubkou. Je možné vyrobit ji i z jednoho

kusu. Páka je zavěšena na dvou řetězech 3, které jsou zakončeny háčky 4. Tyto řetězy jsou svými háčky zavěšeny do řetězu, upevněného ke stropu, trámu apod. Břemeno je upevněno uprostřed mezi oběma řetězy 3. Funkce 1. t a k t : Prodloužený konec páky zdvihneme, tím se uvolní jeden ze

10

Základnú dosku možno vďaka váhe motora vysunúť aj s pílou pomocou trapézovej skrutky takmer

dvou řetězů 3 a jeho hák přemístíme o několik ok výše. 2. t a k t : Konec páky stáhneme dolů, tím se uvolní druhý řetěz a jeho hák opět zavěsíme o něco výše. Tak střídavým kýváním páky se uvolňuje a posunuje jeden či druhý řetěz a břemeno se použitím malé síly vyzdvihne. Při spouštění uvolněné řetězy převěšujeme zase stále níž.a níže. Rozměry si každý zvolí podle vlastní potřeby a možností. Platí zde tento fyzikální zákon: Kolikrát je délka páky delší než vzdálenost mezi šplhacím řetězem a řetězem pro zavěšení břemene, tolikrát menší síly je třeba k vyzdvižení břemene. Přiklad: Celá páka je 100 cm dlouhá, vzdálenost zmíněných řetězů je 10 cm. Pro vyzdvižení motoru o váze 200 kp je potřeba na konci páky síla jen 20 kp. Tento výpočet platí pro Ltakt. Pro přesnost uvádím oba případy: O — zavěšení páky, a — délka páky (10 cm), G — břemeno (200 kp), b — délka páky (100 cm), F —síla (v kp).

,

Pretože trámiky alebo dosky nerežeme každý deň, takýto jednoúčelový stroj by u normálneho domáckeho majstra stál nevyužitý. Ťažký podvozok možno využiť aj ako podstavec pod frézovačku na drevo. A práve preto sme spomenuli na začiatku článku, že na výrobu základného rámu treba použiť valcovaný prierez U 10. Frézovačku mám vyriešenú s preťahovačkou, s dvoma valčekmi, z ktorého jeden je poháňaný motorom. Nie je ešte dokončená, ale nech aspoň námet (uvedený na obr. 9) slúži ďalším domáckym majstrom. JIŘÍ KRATOCHVÍL Při druhém taktu, tj. při stažení páky dolů je tento stav: O — zavěšení páky, G — břemeno (200 kp), F — síla, a — délka páky (10 cm), b — délka páky (8Q cm)

1.takt

2. takt

V tomto druhém taktu bude tedy potřeba větší síly. Chceme-li, aby síla byla taktéž 20 kp jako v prvním taktu, je nutno otvor pro šplhací řetěz, který je v dlouhém rameni páky, posunout blíže k řetězu pro břemeno asi do vzdálenosti 8,2 cm. Nakonec jedna rada: Každý řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. JAN SVOBODA

Na postřik stromů používají zahrádkáři nejčastěji ručních stříkaček o obsahu 10 až 15 litrů, které se nosí na zádech. Kdo má více stromů nebo keřů, dá mně jistě za pravdu, že načerpat do stříkačky 5 až 6 atmosfér tlaku potřebných ke kvalitnímu rozprášení postřikového roztoku je opravdová dřina. Abych se této namáhavé práci vyhnul, zhotovil jsem si pomocníka. Tlakovou nádobu jsem koupil ve sběrných surovinách. Kdo nemá tuto možnost, může si ji zhotovit sám ze zbytku vodovodní trouby o průměru 40 až 50 cm a délce asi jeden metr. Průměr i délka trouby jsou různé — obsah nádoby by však měl být nejméně 80 až 1 OOlitrů. Dle průměru trouby si zhotovíme dvě víka (čela) z ocelového plechu ti. 5 mm; jedno víko (dno) navaříme na troubu. Do druhého před privarením vyvrtáme proti sobě ve vzdálenosti asi 30 mm od obvodu dva otvory o 0 10 mm (je-li nádoba ve vodorovné poloze pak je jeden z otvorů nahoře a druhý dole). Bude-li nádoba stát, stačí vyvrtat ve víku pouze jeden otvor bud1 u obvodu nebo ve středu víka, kde bude přivařen nátrubek pro ventil, sloužící k přepouštění stlačeného vzduchu. Druhý otvor umístíme na spodní část nádoby kdekoliv. Na oba otvory navaříme ocelové nátrubky se závitem shodným jako u obou ventilů, které později na nátrubky našroubujeme. Je proto nutné opatřit si ventily dříve, než začneme nátrubky navařovat. Při koupi ventilů doporučuji, aby jejich výchozí závit, na který se budou připojovat spojovací hadice, byl shodný se závitem na ventilu ve spodní části stříkačky, kde bývá přišroubována hadice od stříkací tyče. To umožní snadné vzájemné kombinace při napojování hadic. Po navaření nátrubků natřeme víko i nádobu uvnitř antikorosním nátěrem a pak víko privaríme k nádobě, kterou jsme tímto úkonem Rozpiska materiálu

dokončili. Samozřejmě by bylo lépe víko neprodyšně přišroubovat, neboť svár částečně nátěr znehodnotí, avšak zhotovení by bylo pracnější. Po našroubování a utěsnění ventilů nádobu podrobíme přetlakové zkoušce. Tím si prověříme jakost sváru a utěsnění namontovaných ventilů. Zkušební tlaky jsou přetlaky a rovnají se zpravidla přibližně jedenapulnasobnemu jmenovitému tlaku, což v našem případě je asi 8 až 9 atm. Z toho důvodu je dobré svěřit provedení sváru zkoušenému

stříkačky asi 2 metry diouhou spojovací hadici, jejíž druhý konec našroubujeme na horní ventil u tlakové nádoby. Oba ventily pak otevřeme. Naposled napojíme na spodní ventil u tlakové nádoby hadici od vodovodu. Otevřením ventilu proudí voda z vodovodu do tlakové nádoby a stlačuje vzduch, který je nucen proudit přes spojovací hadici do tělesa stříkačky. Manometr na stříkačce ukazuje, kolik atmosférického tlaku je dosaženo. Před stříkáním uzavřeme u spojovací hadice oba ventily, tj. horní ventil

svářeči. Zkoušku je možné provést dobrou autohustilkou. V každém případě si do nádoby před zkouškou napustíme asi 9/10 vody. Na stříkačce provedeme úpravu, která spočívá v tom, že z nádoby odšroubujeme a vyjmeme těleso pumpy a otvor pomocí ocelového nátrubku a závěrného šroubu spolehlivě uzavřeme. Tím se objem stříkací nádoby nepatrně zvětší.

u tlakové nádoby a spodní ventil u stříkačky. Pak našroubujeme hadici se stříkací tyčí. Klesne-li nám během stříkání tlak pod potřebnou výši, odšroubujeme stříkací tyč a napojením spojovací hadice ke stříkačce dočerpáme tlak vzduchu ze zásoby na žádanou výši. Po vyčerpání stlačeného vzduchu (to poznáme poklepem na nádobu) odpojíme přívodní hadici od vodovodu a otevřením obou ventilů na nádobě vypustíme vodu ven. V případě, že jsme již skončili s postřikem, necháme vodu protéci přes stříkačku, abychom ji měli čistou pro příští použití. Pomocí takto načerpaného vzduchu lze v domácnosti, na chatě a v zahradě provádět mnoho dalších úkonů: napojením na stříkací pistoli „Drukofix" lze stříkat, rozprašovat a nanášet všechny běžné barvy a izolační nátěry. V mnoha" případech použijeme stříkačku jako zásobníku stlačeného vzduchu, kterým můžeme vyfukovat prach z míst, kde normálně odsavač není dost účinný, např. žebra ústředního topení a pod. Materiál potřebný ke zhotovení je dostupný v prodejnách Kovomatu, ale dá se sehnat i ve sběrných surovinách. Jmenovitý tlak na manometru je vyznačen od dodavatele červenou ryskou. Na tlakovou nádobu je možno do horní části namontovat vodoměr, což umožní kontrolu stavu vody. KAREL KŘÍŽEK

Postup při plněni stříkačky Odšroubujeme nalévací otvor a naplníme asi do dvou třetin postřikovým roztokem. Po zašroubování otvoru připevníme na ventil ve spodní části

11

Ze starých cowboyských filmů pamatujeme na stereotyp šerifa, sedícího ve své kanceláři s kloboukem na hlavě a nohama na stole; sezeni s nohama na stole se stalo nedílnou součásti představy o nevychovaných Američanech. Při tom se zapomnělo na racionální jádro takového sezeni — při něm se rychle odstraní překrveni a unavené nohy si nejlépe odpočinou. Nechceme-li se ani chovat nevychovaně, ani se zříci nejvhodnější poloh y pro odpočinek nohou, můžeme použit třetí možnosti a postavit si křeslo, které lze plynule ustavit ve všech polohách — od vzpřímené až po vodorovnou; při tom v každé poloze máme nohy podloženy podnožníkem.

POSTUP PRÁCE Stolička. Na podložku (lepenku, sololit ap.) narysujeme sklon zadních a předních noh 2, 1. Na takto vzniklý tvar přiložíme ohoblované lišty a obrýsujeme sklony zaříznutí bočního lubu 3 a trnože 4 a dlabu (otvorů) v nohách. Na bočním lubu 3 narýsujeme šíři čepu podle dláta a na nohách označíme šíři dlabu podle čepu. Bude-li trnož z lišty (20><20 mm), začepujeme ji. Bude-li kulatá, zavrtáme ji na celý průměr do noh. Nohy dole zařízneme do roviny. Takto zhotovíme oba páry noh stoličky. V horní části noh vyvrtáme otvory 0 8 mm. Před sklízením očistíme nohy a luby brusným papírem, zakulatíme hrany i horní konce noh. Po sklízení lubů a bočních trnoží navrtáme do středu čepů otvory a do nich zapustíme vruty do dřeva s plochou hlavou. Tím je spoj důkladně zajištěn. Celní a zadní luby 5 a trnože 6 jsou stejně dlouhé a nejlépe je použít kulaté tyče. Zapustíme je na celý průměr do noh, očistíme, zaklížíme a opět zajistíme vruty do dřeva. Opěradlo. Detail začepování lubů 8 do postranních lišt opěradla 7 znázorňuje obrázek na str. 13. Také horní lišty podhlavníků 10 je nutno začepovat. Po zaklížení zajistíme čepy vruty do dřeva. Luby 8 vyřízneme podle detailů; prkénka opěradla 9 tak dostanou žádané zakřivení (tvar zad). Dobře je očistíme, zakulatíme a hlavy vrutů pečlivě zapustíme.

12

n

Na příčné lišty 10 přiklížíme a přišroubujeme kryt podhlavníku 12 (z překližky nebo sololitu) a přes lišty 10 zezadu přišroubujeme vytvarované boky podhlavníků 1 1 . Na příčnou lištu 1 0 a boky 11 postupně přibíjíme koženku; podhlavník vyplníme pružnou hmotou — např. molitanovou drtí. Na výkresech je uvedena popsaná úprava. Na fotografii je však úprava jednodušší — mezi příčné lišty 10 se přibijí prkénka. Do postranních lišt 7 vyvrtáme otvory pro upevnění na zadní nohy stoličky a otvory pro područky. Hrany a konce všech lišt před sklízením opět začistíme a zakulatíme. Sedadlo. Zhotovíme ho podobně jako opěradlo. Jen na pravé straně lišty 14 naklížíme a vruty do dřeva přišroubujeme vytvarovaný špalík 17. Hlavu šroubu 18 je nutno z vnitřní strany lišty 14 zadlabat, aby se neprotáčela. Do zvedacích lišt 19 vyvrtáme otvory 0 íí mm a jejich hrany a konce opět zakulatíme. Totéž platí pro zvedák 20, do kterého rovněž vyvrtáme otvor 0 8 mm. V určené délce vvvrtáme drážku pro pohyb šroubu 18. Područky jsou ze dvou lišt 2 1 , k nimž přiklížíme zesílení 23. Hrany a konce zakulatíme a vyvrtáme otvory 0 8 mm. Na přední část područek přišroubujeme pravý a levý úhelník (det. na str. 13), Prkénka 22 područky upravíme do žádaného tvaru, přiklížíme a k lištám 21 přišroubujeme vruty do dřeva. Podnožník. Zaříznutí lišty 26 do bočních lišt 25 je zřejmé z detailu na str. 1 3. Lišta 29 tvoří opěrku prkének podnož nik u a je šikmo zaříznuta na tlouštku bočnice 25. Prkénka podnožníku přišroubujeme dvěma vruty do lubu 26 a 27. Hotové díly dvakrát nalakujeme nitrolakem a po zaschnutí je smontujeme. • MONTÁŽ Šroub M8 (nebo nýt) s podložkou prostrčíme otvorem v zadní noze stoličky, nasadíme dvě podložky, prostrčíme otvorem v postranní liště opěradla, opět nasadíme dvě podložky, prostrčíme otvorem v postranní liště sedadla, nasadíme podložku a zašroubujeme maticí nebo nýt mírně roznýtujeme. Totéž opakujeme z druhé strany. Šroub nebo nýt upravíme (zkrátíme) na patřičnou délku. Do předních noh přimontujeme z vnitřní strany zvedací lišty 19 a na postranní lišty opěradla namontujeme sestavené područky. Opěradlo podepřeme, aby nepadalo dolů. Zvedací lišty pak přimontujeme

V paprscích slunce se na křesle opaluje dědeček; lze si tu představit i divku v bikinkách

14

Rozpiska materiálu

z vnitřní strany k úhelníkům područky. Z vnější strany pak přimontujeme zvedák 20 k postranní liště sedadla a k úhelníkům područky a přitažením křídlové matice zajistíme polohu opěradla. Nakonec přimontujeme z vnitřní strany úhelníků područek podnožník, na který přimontujeme i sedadlo. Křeslo musí po uvolnění křídlové matice lehce měnit polohy; proto je důležité dodržet rozměry otvorů. Je-li vše v pořádku, šrouby dotáhneme nebo nýty roznýtujeme. x x x Vyobrazené a popsané křeslo vypadá velmi sparťansky — ale věřte, že díky možnosti, aby si každý nastavil pro sebe nejvhodnější polohu, se na něm sedí a odpočívá velmi pohodlně a hlavně zdravě. Ti, které tlačí kosti, mají ovšem možnost si zhotovit (nejlépe z molitanu) tři polštáře a přivazovat je k sedáku, opěradlu a podnožníku šňůrami všitými do potahů. Příjemné je, že změnu vzájemného nastavení sedáku, opěradla a podnožníku lze provádět plynule a velmi pohodlně bez opuštění křesla — uvolníme jen aretační šroub (jeden), zaujmeme příslušnou polohu, které se křeslo přizpůsobí a tuto polohu zajistíme aretačním šroubem umístěným v blízkosti pravé ruky. Pohodlné přestavování křesla oceníme nejen při odpočinku, ale i při opalování, kdy snadno sledujeme změnu úhlu dopadu slunečních paprsků. K úplné dokonalosti schází tomuto křeslu při slunění jen jedno — aby bylo otáčivé, protože poloha slunce se nemění jen výškově, ale i směrově. To však technicky rozumně zařídit nelze. I tak patří tato konstrukce k nejdokonalejším, které známe — a které si lze snadno vyrobit. Ne nadarmo jsou tímto typem křesla vybaveny sluneční terasy švýcarských sanatorií. VÁCLAV ŠPINA

Cín a predmety z cínu si v posledných rokoch znovu získali záujem a obdiv. Právom si zaslúži rovnakú pozornosť ako iné, často atraktívnejšie kovy. Typickou vlastnosťou cínu je jeho stálosť a hygienická bezchybnosť, takže sa s ním môžeme stretnúť v mnohých podobách, ako s úžitkovými predmetmi (kanvice, riad každého druhu) tak aj inými. Oblasť používania cínu je veľmi široká, avšak jej vymedzenie nie je cieľom tohto článku. V Národnom múzeu v Prahe nedávno sa skončila výstava českého kanvárstva. Zo schôdzok so zberateľmi vzišiel rad otázok, týkajúcich sa cínových predmetov. Tento článok by mal byť aspoň čiastočnou odpoveďou. Cín mal pôvodne vo väčšine prípadoch striebrolesklú farbu. Po čase sa na jeho povrchu vytvárajú vplyvom oxidácie vrstvy kysličníkov cínu, ktoré dávajú predmetu matne sivú patinu. Ak obsahuje meď, býva sfarbená do zelena. Patina vytvára na povrchu predmetu hladkú pololesklú vrstvu bez prasklin a pľuzgierikov. Je veľmi stála a v suchom prostredí pri teplote okolo 20 °C vytvára prirodzenú konzervačnú vrstvu. Takéto predmety stačí opatrne omyť saponátom pomocou mäkkej kefky a dobre vysušiť. Potom predmet natrieme zmesou parafínu a benzínu, ktorú pripravíme z jedného dielu parafínu rozpusteného v piatich dieloch technického benzínu. Zmes pripravujeme vo vodnom kúpeli na elektrickom variči, nikdy nie na otvorenom ohni! Ohrievameju do úplného rozpustenia parafínu a necháme vychladnúť. Zásadne nepoužívame vosk, pretože pri teplotách okolo 20 C vytvára vosk na predmete lepkavý povrch, na ktorý sa lepí prach. Fermež vytvorí vrstvu, ktorá predmet čiastočne chráni pred vzdušnou vlhkosťou. Zmes nanášame studenú, najlepšie vatou a roztierame po povrchu predmetu. Po odparení benzínu stuhnutý parafín přeleštíme flanelom a získame príjemný omak povrchu a aj pololesk, ktorý dáva pekný vzhľad predmetu. Na niektorých predmetoch, najmä z obdobia keď cín nahradzoval striebro, sa vyžaduje striebrolesklý povrch. Ak nie je predmet napadnutý koróziou, ktorá by pokračovala do hĺbky, vyleštíme ho

Hore: Čierna škvrnitosť na kanvici a kanvica po konzervováni Dolu: Korózia činu na veku kanvice a veko po konzervácii

15

Vfavo soška napadnutá koróziou, vpravo soška po konzervácii zmesou plavenej kriedy a terpentínu kašovitej konzistencie. Túto pastu nanesieme na povrch predmetu a kožou krúživými pohybmi roztierame. Po vyleštení predmet odmastíme benzínom a dôkladne umyjeme saponátom. Stretávame sa aj s predmetmi, ktoré boli vystavené dlhodobým atmosferickým vplyvom, alebo (v niektorých prípadoch) zakopané v zemi. Povrch takýchto predmetov je pokrytý vrstvou tvrdej, popraskanej kôry s pľuzgierikmi a vydutiami spôsobenými koróziou. Hlavnými produktmi korózie sú kysličník cínatý a ciničitý, v niektorých prípadoch chloridy a zlúčeniny so sírou. Tu už nestačí iba umytie alebo vyleštenie predmetu. Jeden zo spôsobov, ako tvorbe týchto koróznych splodín zabrániť, je vyvarenie predmetu v nasýtenom roztoku jedlej sódy. Po vyvarení predmet niekoľkokrát opláchneme horúcou vodou, osušíme a fermežujeme. V niektorých prípadoch zbavujeme predmet koróznych splodín elektrochemickou cestou. Tento spôsob však vyžaduje určité náklady na zariadenie, ktoré opisujem. Neubráníme sa úbytku, ktorý je priamo úmerný hrúbke koróznej vrstvy. Po očistení sa na povrchu vytvoria drobné preliačiny a jamky po odstránení korózie. Okrem popraskaného a pľuzgierikového povrchu cínu môžeme sa ešte stretnúť s tzv. čiernou škvrnitosťou. Tieto tvrdé čierne fľaky veľmi zohavujú predmety. Sú spôsobené pravdepodobne lokálnym rozrušením povrchu, alebo vznikajú pôsobením roztokov solí. Vyskytujú sa n'ajčastejšie na úžitkových predmetoch. Aj tento druh korózie možno najlepšie odstrániť elektrochemicky. Zariadenie a jeho zostavenie. Budeme potrebovať zdroj jednosmerného prúdu; postačí autonabíjačka prepojená do obvodu s premenlivým (koníkovým) odporom, ďalej izolovanú vaňu, najlepšie sklenú, nehrdzavejúci plech hrúbky asi 1,5 až 2 mm a niekoľko drobností. Pri voľbe vane vychádzame z veľkosti a členitosti materiálu. Nehrdzavejúci plech vytvára

16

katodický priestor, do ktorého vkladáme predmet tak, aby bol plechom rovnomerne obklopený zo všetkých strán. V opačnom prípade sa na predmete utvoria tmavé pruhy, ktoré sa veľmi ťažko odstraňujú. Z nákresu je zrejmé zapojenie do obvodu aj samotné zostavenie celého zariadenia. Katodický priestor pri rotačných predmetoch vytvoríme stočením plechu do tvaru rúry, ktorú spojíme najlepšie lemom alebo nitmi. Katódu spojíme vodivo s medenými tyčami nad vaňou závesmi,

Zariadenie na odstránenie korozívnych splodín elektrochemicky: 1 — čistený predmet, 2 — nehrdzavejúci plech (katóda), 3 — elektrolyt, 4 — vaňa, 5 — medená vodiaca tyč, 6 — závesy na tyče (novodur, plexi), 7 — závesy (hlinik)

ktoré môžu byť železné. Medené tyče upevníme k okrajom vane nevodivými príchytkami, najlepšie z PVC, organického skla, novoduru a pod. Zapojenie do obvodu sa robí krokosvorkami. Pri plochých predmetoch používame iba rovné platne plechu. Vzdialenosť katódy od predmetu by mala byt najmenej 15 cm. Pracujeme pri napätí 6 až 1 2 V a prúdovej hustote 0,05 A/dm 2 . Celý čistiaci proces trvá aj niekoľko hodín. Predmet však nenechávame bez kontroly. Približne po 3Q minútach prerušíme prúd a predmet vyberieme z kúpeľa. Opláchneme v destilovanej vode á mäkkou kefkou dávame dole uvoľnenú vrstvu korózie. Sami tak kontrolujeme stav predmetu a odhadujeme dĺžku čistenia. Je samozrejmé, že pred samotným čistením predmet dokonale odmastíme. Po vyčistení ho dokonale zbavíme všetkých zvyškov kúpeľa. Ideálne je niekoľkonásobné opláchnutie v ho^ rúcej destilovanej vode. Potom predmet vylúhujeme v niekoľkých destilovaných vodách (najmenej 50 hodín) až dovtedy, kým sa skúška indikátorom neukáže neutrálna. Potom predmet dokonale vysušíme a rozhodneme sa pre jednu z dvoch možností: buď predmetu ponecháme strieborný povrch, alebo ho patinujeme. Rozhodujúce by malo byť obdobie, do ktorého predmet historicky patrí. V prvom prípade, keď chceme predmetu zachovať strieborný lesk, pasivujeme ho v kúpeli pri jednosmernom prúde. Kúpeľom bude roztok dvojchrómanu sodného v množstve 5 g na 1 liter slabo kyslého kúpeľa. Pracujeme pri 5 V a hustote 0,4 A/dm 2 . Predmet zavesujeme ako katódu a anódou bude nehrdzavejúci plech. Voľba elektrolytu pre samotné čistenie. Jedným zo známych elektrolytov je 5 % roztok hydroxidu sodného. Môžeme však použiť aj roztok Chelatonu III, vzhľadom na jeho výborné vlastnosti. Chelaton III rozpúšťa takmer všetky kysličníky a hydroxidy, teda zlúčeniny, ktoré sú v koróznych vrstvách najviac zastúpené. Do kúpeľov pridávame inhibitory, a to podľa druhu elektrolytu. Gáfor ie veľmi účinný inhibitor v kyslých roztokoch. Pyrofosforečnan sodný je inhibítorom v kyslých, aj alkalických roztokoch. Pripravíme si 10 % roztok Chelatonu III a na každý liter kúpeľa pridáme 5 g gáfru. Na prípravu používame len destilovanú vodu. V roztoku Chelatonu III sa čistý cín rozpúšťa v minimálnom množstve v porovnaní s inými kúpeľmi. Hmotnostný (váhový) úbytok čistého kovového cínu, ktorý je v tomto prípade podstatný, môžeme vypočítať na stotiny gramu celkovej hmotnosti predmetu. V prípade použitia chelatonového kúpeľa urobíme po očistení neutralizáciu predmetu opláchnutím v 3 % hydroxide sodnom. Nasledujúce oplachovanie a lúhovanie robíme tak isto ako v predchádzajúcom prípade. Konečnú úpravu robíme pasiváciou alebo patinováním. Opláchnutý, odmaštěný a osušený predmet môžeme patinovať v roztoku, ktorý sa skladá z: 30 g octanu meďnatého, 5 g chloridu amónneho, 10 g kyseliny vínnej. Výsledkom je naberanie tónov v rozmedzí svetlo až tmavosivej farby. Týmto spôsobom môžeme patinovať aj drobné opravy na cíne v miestach, kde sme museli patinu zobrať napríklad kvôli spájkovaniu. Predmet potom nepatinujeme ponáraním, ale tampónom z vaty a po dosiahnutí požadovaného tónu ho opláchneme. Nikdy však nedosiahneme teplo sivej farby pôvodnej patiny a ani nie je možné dosiahnuť rovnaký tón pri viacerých predmetoch. Dané je to rozdielnym obsahom olova. Predmet sa môže poškodiť aj mechanicky — pádom, alebo nedbanlivým zaobchádzaním. Cínové predmety (pokiaľ to ich stav dovolí) vyrovnáme radšej ťahom a tlakom než vyklepávaním. Používame prípravky z tvrdého dreva, univerzálny nástroj neexistuje. Praskliny spájkujeme. Používame na to elektrickú spájkovačku a ak máme možnosť, vykujeme si niekoľko druhov

Schóma elektrického zapojenia: 1 — čistený predmet (anóda), 2 — nehrdzavejúci plech (katóda), 3 — zdroj jednosmerného prúdu, 4 — ampérmeter, 5 — vypínač, 6 — premenlivý odpor

medených hrotov. Ich tvar vyplýva z možnosti, pre ktorú ich chceme použiť. Na spájkovanie používame 90 %-ný cín, alebo rôzne druhy spájok s väčším či menším obsahom oiova. Všeobecne môžeme povedať, že používame vždy o niečo mäkšiu spájku než je materiál, z ktorého je predmet vyrobený. Veľmi dobrý výber spájok je v predajni FERONA na Ružovej ulici v Prahe. Najprv dokonale očistíme, najlepšie vykrojíme, starý cín. Nahrejeme okolie praskliny, jej hrany natavíme, potom príslušné miesto pretrieme kúskom stearínu, ktorý sa teplom na povrchu rozpustí. Pridávame spájku alebo cín a zahladzujeme hrotom spájkovačky. Môžeme použiť aj práškovú kolofóniu rozrobenú s troškou liehu. Spájkovačku odkladáme na hliníkový podstavec tak, aby sa jej hrot dotýkal hliníkového bloku, ktorý podľa tvaru hrotu prispôsobíme pilníkom. Nanesený cín vytvarujeme pilníkom alebo rydlom. Opravené miesta patinujeme uvedeným roztokom. Pred patinováním miesta hladíme a leštíme. Dobre sa na to hodí achát alebo aj kúsok tvrdého dreva, potom použijeme plavenú kriedu a kožu. Celý predmet umyjeme a natrieme zmesou, ako sme už opísali. Chýbajúce časti dolievame. No tu sú už v mnohých prípadoch potrebné znalosti o formovaní a modelovaní. Zle urobené doliatie a nedodržanie rozmerov potom skresľuje celkový vzhľad predmetu. Doplnky zväčša lejeme do sadrových foriem a potom spájkujeme, alebo priamo k predmetu dolievame chýbajúce časti. Potrebné je upozorniť na bezpečnosť pri práci s elektrickým prúdom a pri iných úkonoch, ktoré vyžadujú chrániť si zdravie ochrannými prostriedkami, aby práca poskytovala radosť a nie opak. PETR DAFHEŠ

Domáci majstri, kutilovia (ezermešteri), opravári, údržbári, obsluhovatelia i konštruktéri elektrotechnických, strojníckych, chemických, stavebníckych a i. zariadení sa nezaobídu bez základných znalostí z elektrotechniky, drobných skúseností z elektrotechnickej praxe a bezpečnosti práce s elektrickými zariadeniami, ktoré stručne a zrozumiteľne podáva pomocou názorných obrázkov Malá silnoprúdová elektrotechnika (Meluzín H., Bernáth J.) Knižku vydalo Vydavateľstvo ALFA a možno ju rfostať okrem predajní Slovenskej knihy aj v Stredisku technickej literatúry — Reduta, Bratislava, Palackého ul. 1 za 18,— Kčs.

17

SKLOLAMIIMÁTOVÝ

SKLADACÍ LUK Pre športovú lukostreľbu som si zhotovil sklolaminátový luk, ktorý má tieto výhody: ľahko sa dopravuje, má malé rozmery, odoláva vplyvom prostredia, streľba nieje namáhavá a najmä sa dá ľahko zhotoviť. Ramená 2 zhotovíme zo sklolaminátovej dosky hrúbky 8 mm. Ku koncu ich zúžime na šírke aj hrúbke (šírku som si nechal odrezať z odpadu, hrúbku som piloval na 6 mm). Pri opracúvaní musíme dať pozor na sklené vlákna (piliny) I Držadlo 1 zhotovíme z texgumoidu, prípadne z hliníka. Základný tvar vyrežeme, zaoblené zárezy pre umiestnenie šípov vypilujeme. Podložku 3 zhotovíme z mosadze (kvôli vzhľadu).

SMER VLÁKEN

18

Ramená sa zoskrutkujú s držadlom spolu preto, aby presne dosadali na vybranie v držadle a nevykyvovali sa okolo obidvoch skrutiek. Ramená k držadlám pripevňujeme skrutkami s mosadznou podložkou. Zárezy pre tetivu urobíme podľa hrúbky tetivy, no musia mať vždy zaoblené hrany. Držadlo natrieme červeným lakom, ramená bezfarebným. Na tetivu sa najlepšie osvedčil konopný motúz asi 4 mm hrubý. Tetiva má na obidvoch koncoch očká, aby sa dala na luk ľahko nasadiť. Používané šípy — tréningové 70 cm sa predávajú v obchode so športovými potrebami. ANTONÍN ROTTER Rozpis materiálu

V létě jsem byl na dovolené u Baltu v NDR. Velmi se "V , tam Ubily malé plachetnice, na kterých jezdily desetileté děti (loď však unese i dospělého člověka. který děti zaučuje). Tyto lodě sloužily i velkým plachetnicim jako manipulační člun při zvedáni kotvy, uvazováni lan ke břehu ap. Plány, které se mi podařilo získat, nabízím ke zveřejněni.

MALÁ PLACHETNICE

OPTIMISTA

Dřív než se pustíme do práce potřebujeme základní truhlářské náčiní, hřebíky, šrouby, materiál podle přiloženého seznamu, vodovzdorné lepidlo a šikovné ruce. Stavba plachetnice není náročná. Podle plánu nejprve postavíme na rovné podlaze základni rám z prken 15 a 16, ze kterého stavba vychází. Potom zhotovíme žebra 18, 27 a 23 s lištami 19, 25 a 28. Spojujeme je pokud možno měděnými nebo mosaznými šrouby, které rozmisťujeme střídavě (cikcak) po 60 až 80 mm. Žebra připevníme k základnímu rámu pomocí vzpěr 2, 8 a 11 a do zářezů v žebrech zalepíme lepidlem Epoxy 1200 a přišroubujeme kýl 4 a podélníky 17. Při tom nesmíme opomenout kontrolovat souměrnost lodi. Po zaschnutí lepidla přišroubujeme horní a spodní podélniky 3 a 5, které zasadíme do zářezů v žebrech. Podélníky s žebry tvoří kostru budoucí lodi; tu si dobře prohlédneme a event. křivé části pečlivě opravíme. Nyní musíme obrousit podélné lišty tak, aby měly sklon jako žebra; práci kontrolujeme přikládáním pravítka na obě krajní lišty boku nebo dna lodi. Potah musí dobře dosednout na celou plochu lodě, jinak lepený spoj nebude dobře držet. Ohoblovanou kostru opilujeme a osmirkujeme. Ke kostře přiložíme balicí papír, na který orýsujeme podélníky. Podle šablon pak z vodovzdorné překližky vyřízneme tvar dílců potahu. Řežeme je na každé straně asi o 2 až 5 mm větší než je šablona a u dna o 8 až 10 mm. Přečnívající materiál ohoblujeme po nalepení překližky na kostru. Jestliže neseženeme překližku potřebné velikosti, nastavíme ji tak, že na lepených hranách v délce asi 30 až 50 mm opilujeme úkosy a po slepení přelepíme ještě spoj páskem překližky široké 80 až 100 mm, který střídavě probijeme mosaznými hřebíčky. Jejich špičky,

které přesahují spoj, odštípneme a roznýtujeme. Spoj potom v místech nastavení umístíme uvnitř lodi (nesmíme zapomenout na vybrání v lištách dna). Připravené dílce lepíme a šroubujeme na kostru v roztečích 50 až 60 mm. Je dobré dílce napřed jen přišroubovat bez dotažení šroubů. Šrouby znovu vyšroubujeme, větším vrtákem upravíme zapuštění v překližce pro hlavy šroubů, dobře naklížíme styčné plochy (vodovzdorným lepidlem), opatrně přiložíme potah (abychom nesetřeli lepidlo) a ihned šroubujeme a dotahujeme. Šrouby na upevnění volíme co nejsilnější, 1 5 až 20 mm dlouhé s velkou hlavou a nejlépe opět mosazné. Napřed potáhneme oba boky. Po zaschnutí lepidla ohoblujeme přečnívající okraje překližky podle latí a stejným způsobem zhotovíme dno. Na přesnosti opracování a přilepení záleží vodotěsnost plavidla, proto si na práci dáme záležet. Ted již můžeme oddělit lod od pomocného lešení, t. j. odříznout lišty 19, 25 a 28 a odstranit pomocné lišty 2, 8 a 11. Skříňka pro výsuvnou ploutev 40 se skládá z lišt 6 a postranic 7 vyrobených z vodovzdorné překližky ti. 12 mm. Skříňku po zhotovení napustíme fermeží i uvnitř, aby dřevo nehnilo. Na vyříznutý otvor v#kýlu 4 a v potahu dna, který napustíme fermeží, připevníme skříňku pomocí lišt 20. Aby skříňka byla vodotěsná, použijeme v místě styku proužky látky nasáklé fermežovou barvou. Rohy konstrukce zajistíme překližkovými úhelníky 14 a 22. Do přídě hotového trupu pak umístíme rám, který drží stěžeň 4 1 . Základem stěžně je patka 12 z dubového nebo bukového dřeva. Stožár je ve svislé poloze udržován příčníkem 21 s vyvrtaným otvorem, jehož

19

20

2057

průměr je shodný s průměrem stěžně. Příčník zajistíme dvěma překližkovými výztuhami 9. Kormidlo 39 a ploutev 40 vyrobíme z vodovzdorné překližky ti. 12 mm a závěsy 38 ke kormidlu přinýtujeme. Kormidelní páku 36 ke kormidlu přilepíme a přišroubujeme. Stěžeň 41 je buď z jednoho kusu materiálu nebo jej slepíme po délce ze dvou kusů. Lepený stěžeň je lepší, protože je tužší proti ohybu. Na jeho vrcholu je vyvrtaný otvor 0 13 na upevnění plachty. Stěžeň 4 1 , horní ráhno 31 a dolní ráhno 34 mají kruhový průřez. Horní ráhno 31 se opírá na stěžni o kovovou ozubenou lištu, ke které je pevně přivázáno.

Celou loď natřeme. Nejdříve ji napustíme dvakrát horkou fermeží (ohříváme ji ve vodní lázni), po zaschnutí fermeže loď obrousíme a znovu natřeme bezbarvým olejovým lodním lakem 0-1109. Protože se může stát, že přestane foukat vítr a my zůstaneme stát uprostřed rybníka, zhotovíme si i veslo 43. Veslo po dokonalém obroušení opět natřeme fermeží a olejovým lodním lakem. Dovnitř lodi přilepíme polystyrénové bloky 42, jejichž

21

výtlak (60 kg) zajišťuje nepotopitelnost plavidla. Přesto však je vhodné aby (zvlášť děti) měly na sobě plovací vestu a především — uměly dobře plavat. Nečekané překlopení plavidla může být šokem i pro dobrého plavce. Plachta je z tenké bavlněné látky, zvané mako. Obrys plachty nakreslíme křídou na rovnou podlahu a přidáme u předního a spodního lemu 3 cm a u zadního 8 cm na sražení látky. Pak nastřihneme pruhy látky kolmo na zadní lem a látku sešijeme (šíře švů je 40 mm). Plachtu šijeme na stroji, ale dá se ušít i v ruce. Obrys plachty založíme jednoduchým nebo dvojitým lemem a zesílíme vloženým provázkem. Na vrcholovém cípu plachty tvoří ušitý provázek očko, do nějž se zasune ráhno 31 (provázek není v zadním lemu plachty). Nakonec obšijeme rohy plachty slabou kůží nebo silnějším režným plátnem a vsadíme plechová mosazná oka (sedlářská), která jsou rozmístěna asi 25 cm od sebe. Jimi se připevňuje plachta k ráhnu 34 a stěžni 41 pomocí konopnéhoprovazu. Na zadním lemu plachty jsou do našitých kapes vložené lišty 30. Délka lišt je nejméně trojnásobek největšího vydutí zadního lemu. Šířka je 30 mm a tloušťka 2 až 3 mm. Profil lišt je zbroušený (oválný) a směrem ke stěžni se lišta zeslabuje. Každou novou plachtu je nutné zajíždět — říká se tomu trimováni. I dobře ušitou plachtu lze neopatrným zacházením při zajíždění zkazit. S novou plachtou na vodu nepospícháme. Vybereme si pěkný, slunný, suchý den s mírným a hlavně stálým větrem. Nová látka se může deformovat, vlákna vazby se vytáhnou — a to se již ničím napravit nedá. Před vytažením plachty na stožár vsadíme do kapes výztužné lišty, které brání deformaci a vytažení zadního lemu. Ráhnem 31 plachtu příliš nenapínáme, aby se nevytáhla. Jak je plachta nahoře, ihned vyjedeme a plachtíme nejlépe na bočním větru. Plachtu ovládáme otěží, kterou bud1 povolujeme nebo přitahujeme, abychom dostali ráhno do směru půlícího úhlu mezi směrem jízdy a větrem. Otěž musíme držet pevně v ruce a sledovat její tah, který nám prozradí (společně s tlakem na páce kormidla) chování lodi. Při tom sledujeme, zda má plachta plynulý profil, jestli není někde prolomená, což může být způsobeno přílišnou délkou výztužné lišty. Také její tloušťka má vliv. Závady se snažíme odstranit ihned po přistání. Je-li vyduti malé, musíme výztuhy ztenčit, je-li velké, musíme dát silnější. Připravíme si proto pro trimováni sadu lišt různé tloušťky. Novou plachtu nesmíme stáhnout, dokud není vytrimována. Menší nerovnosti můžeme odstranit také

Chceli sme dovolenku stráviť na chate a odtiaľ robiť výlety do blízkeho okolia. No boli sme postavení pred problém čo s jedenásťmesačným synom, lebo stará mama ostala doma. Zhotovil som si preto sedačku z kovovej konštrukcie plecniaka (ä Kčs 240,—, vrátane kožených popruhov). Na vrchný oblúk kovovej konštrukcie som privaril príchytky tvaru rozšíreného U, aby sa popruhy po oblúku neklzali Na

22

Rozpiska materiálu

tak, že vadná místa pokropíme čistou vodou a zajíždíme dál, až do vysušení. Při trimováni se snažte stále plachtit na bočním větru. Dobře vytrimovaná plachta musí být jako vyžehlená, bez záhybů a prolomení. Teprve potom můžeme ke břehu. Ihned po zajetí (abychom zachytili tvar získaný trimováním) plachtu namočíme. Volně ji vložíme do vany nebo nádrže s čistou vodou na 8 až 1 2 hodin. Potom ji opatrně rozložíme, abychom neporušili její tvar, na rovný trávník a sušíme. Po důkladném proschnutí vytáhneme plachtu na stožár. Nesmíme být překvapeni, zeje celá zvrásnená. Po několikahodinové další plavbě na stálém bočním větru vrásky zmizí a plachta dostává již skoro konečný tvar, který se dále jen nepatrně mění. JAROSLAV ZEMAN

oblúku plecniaka je kožený kryt, v ktorom sú popruhy prichytené.

Samotnú sedačku som vyhotovil z rúrky 0 8 mm. Sedačka je na plecníakovom ráme zavesená a v spodnej časti prichytená remenčekom, aby sa nepohybovala. Vpredu je remeň upevnený na držanie. Sedačka je vypletená popruhmi, aké sa používajú na vypletanie saní. Rozmery závisia od veľkosti použitého rámu, a preto ich uvádzam len orientačne: sedacia plocha 320x320 mm, výška vpredu 150 mm, výška vzadu vrátane hákov 270 mm. Použitý materiál: Rúrka 0 ti mm — 3,5 m, drôt 0 5 mm — 0 , 2 m, popruhy šírky 5 cm — 4 m, remeň na držanie — 0,4 m, spony, nity na kožu a farba. Ing. ZBYNĚK SZOSTEK

VÝSLEDKY

III. KUTILSKÉ SOUTĚŽE V polovině března skončila svou práci porota (Zdeněk Škoda — předseda, Ing. V. Hájek a Kamil Zoufalý) udělením peněžitých i věcných cen. Peněžitými cenami byly odměněny tyto konstrukce: I. CENA (ZVÝŠENÁ) KČS 7 5 0 0 , — — Universální kutilský dřevoobráběcí stroj (Jiří Tůma a Vladimír Cafourek, Praha) II. CENA KČS 2 5 0 0 , — — Větrací zařízení s úpravou vzduchu (Josef Krob, Přerov) III. CENY PO KČS 1 0 0 0 , — — Vibrační forma na tvárnice (Vladimír Voráček, České Budějovice) — Vodní trkač (Josef Welzl, Jihlava) — Lepené konstrukce oken a dveří (Jaromír Šebek, ' Svitavy) — Výklopná garážová vrata s dálkovým ovládáním (Václav Pokorný, Praha) — Rozbrušovačka (Jindřich Šulc, Byšice) — Přípravek na vyvažování kol (Danuš Zikmund, Milevsko) — Opravársky pojízdný stolek (Ing. Miroslav Kubásek, Praha) — Dětské el. autíčko (Karel Adámek, Praha) IV. CENY PO KČS 5 0 0 , — — Pásová bruska na dřevo (Bohumil Loukota, Rašov) — Řezačka trubek (Jaroslav Smrčka, Praha) — Klíč na utahování matic (Ing. Jiří Moulis, Plzeň) — Stojan ruční vrtačky (Ing. František Žitný, Velešín) Věcnými cenami v hodnotě Kčs 2 0 0 , — byly odměněny tyto konstrukce: — Obytný přívěs (František Koržínek, Domažlice) — Subminiaturní relé (Karel Vojta, Pardubice) — Závěs pro přívěsný vozík (Milan Kalný, Chomutov) — Universální soustruh (Jan Matějček, Plasy) — Universální dřevoobráběcí stroj (VI. Pitro, Jablonec n/Nisou) — Kamnovec (Ing. Lubomír Valouch, Praha 4) — Vozík pro nasouvání stropníc (Ing. Felix Koch, Pržno) — Teplovodní otopná tělesa (Miroslav Černý, Týniště) — Malá tělocvična do bytu (Lumír Ciháček, Trenčín) — Posilovači nářadí (Lumír Čiháček, Trenčín) — Ustalovač okenního křídla (Ladislav Dubny, Přerov) — Technologie betonování funkčních ploch (Jiří Mareš, Třemošná) — Hra pro děti (Ing. Wilfried Brudný, Přelouč) — Skříň s posouvatelnými dveřmi (Mir. Maňas, Gottwaldov) — Vážení úlu v době snůšky (Josef Pošvic, Roudnice) — Kryt prostoru kol u Š 100 (Jar. Smrčka, Praha 4) — Vibrační vozík na tvárnice (Jan Hrabina, Ústí n/L.) — Kovadlinka do dom. dílny (Ing. Mir. Pospíšil, Gottwaldov) — Intervalový spínač stěrače (Jiří Klimeš, Votice) — Nábytková sestava (Jiří Porcal, České Budějovice) — Nástavec kotoučové pily k el. vrtačce (VI. Skála, Praha 9) Věcnými cenami v hodnotě Kčs 1 0 0 , — byly odměněny tyto konstrukce: — Úprava starých hodin (Ing. Pavol Krajci, Šala) — Rohožka na boty (Mir. Šlezinger, Chomutov) — Přívod vzduchu u Trabanta (Jar. KTíz, Brno) — Světelný zapínač do dveří (Jar. Hulík, Bratislava) — Svítidlo pro plné a tlum. osvětlení (Ing. Josef Juřeník, Šumíce)

— — — — —

Náladové dentakrylové svítidlo (Ing. I. Svozil, Brno) Stereokřeslo (Ing. Ilja Svozil, Brno) Svářečka z aut. dynama (Milan Kalný, Chomutov) Oplocení pozemku (František Nádvorník, Jiříkov) Snadné určení osvitu při zvětšování (Ant. Carboch, Chrudim) — Úpravy v bytě (Josef Bárta, Karlovy Vary) — Kuchyň jako za babičky (Ing. Ivan Gerofi, Tlmače) — El. zapalování naftových kamen (VI. Kulda, Rtyně) — Modernizace st. projektoru (VI. Zábilka, Hor. Počernice) — Vysoušení zdiva elektroosmózou (Old. Linka, Dobrovice) — Montážní kolébka pro Trabanta (Jiří Racek, Chrudim) — Stojan na kozačky (Ferd. Uryga, Krnov) — Usměrňovač k svař. transformátoru (Juraj Kubinec, Bratislava) — Skládací křeslo (Jan Svoboda, Vratislavice) — Jednoduchá ohýbačka plechu (Jan Svoboda, Vratislavice) — Aut. lapač dešťové vody (Karel Hosnedl, Kolinec) — Z obalů od holicích čepelek ASTRA (J. Šafář, Jablonné) — Jednoduché vázání časopisů (Josef Šafář, Jablonné) — Leštění fotografií na plyn. kamnech (J. Šafář, Jablonné) — Kuchyňská stolička (Josef Šafář, Jablonné n/Orl.) — Kombinovaný ohřívač vody (Ing. Fr. Žitný, Velešín) — Uzavírání dvoukřídlových vrat (Jar. Pachta, Praha 9) • — Smirkový kotouč s vyměnitelnými smiř. pláty (Ant. Pekárek, Karlovy Vary) — Závěs přívěs, vozíku pro Moskvič 408 (Jar. Šebek, Svitavy) — Přípravek pro okružní pilu pro hranění prken (Jar. Šebek, Svitavy) — Prizmatické vodítko na okruž. pilu (Jar. Šebek, Svitavy) — Stěna ze sruboviny bez frézování (Jar. Šebek, Svitavy) -— Úprava povrchu dřeva opalováním (Jar. Šebek, Svitavy) — Zařízení pro projekci bez zatemnění (Jar. Šebek, Svitavy) — Měnič diapozitivů (Jan Bezděka, Gottwaldov) — Rám na vypínání záclon (Jiří Žára, Ml. Boleslav) — Klíč na povolení matic u sifonu umyvadla (J. Žára, Ml. Boleslav) — Nástěnná plastika (Ing. Boh. Mergl, Písek) — Police do chalupy (Dr. Milan Kyška, Praha 1) — Kývavá bruska k el. vrtačce (A. Bystrický, Trenčín) — Stereodiapozitivy (Mir. Slezák, Pardubice) •

*

*

•

Do soutěže bylo zasláno 172 prací. Proti minulým ročníkům j e t o značný pokles (do I. ročníku jich došlo 380, do II. ročníku 253). Lze si jej vysvětlit mj. tím, že odpadli méně kvalifikovaní kutilové-konstruktéři, kteří na základě svých výsledků v minulých soutěžích a úrovně publikovaných příspěvků došli k názoru, že nemají naději na získání ceny odpovídající práci s pořízením výkresů, fotografií a popisu svých konstrukcí. Tomu odpovídá i vývoj počtu neodměněných konstrukcí: I. soutěž 85 %, II. soutěž 79 %, III. soutěž 56 %. Zmenšení počtu konstrukcí zaslaných do soutěže vyplývá pravděpodobně i z toho, že do prvních soutěží zaslali autoři konstrukce vzniklé v celé jejich kutilské kariéře, zatímco pro III. ročník jim zbyly už jen konstrukce dokončené během jediného roku. * * • Závěrem porota konstatovala, že soutěž splnila svůj účel a proto doporučuje, aby nakladatelství ALFA v pořádání soutěží pokračovalo vypsáním IV! kutilské soutěže v září tohoto roku.

23

Potom som zvaril horný rám z uholníkov 20><20 mm k spodnému rámu som privaril stĺpiky, skontroloval kolmosť a privaril horný rám. Asi 240 mm odspodu som privaril uholníky, ktoré tvoria stredný rám. Medzi horný a stredný rám nakoniec prídu sklá. Nosníky roštu som privaril 170 mm odspodu. Priestor medzi spodným a stredným rámom som zakryl plášťom z plechu hrubky 2 mm- lepšie je použiť tenší, no nemal som ho k dispozícií. Plechy plášťa treba v rohoch dobre a pozorne zvariť, ušetrí sa tým neskoršie prácne tmelenie. Nakoniec som privaril nohy. Osvetľovacie teleso je z vodotesnej preglejky hrubky 8 mm, zlepenej lepidlom Epoxy 1200. Dovnútra spodného okraja som prilepil lišty 3 x 3 mm, na ktoré som položil matné sklo a zatmelil, aby vlhký vzduch zo skleníka nemal k elektroinštalácii prístup. Na bočnice zvonku som prilepil lišty 3 * 3 mm, ktoré tvoria nosníky Výška osvetľovacieho telesa je 80 mm, z toho polovica (40 mm) vyčnieva nad skleník, polovica je zapustená dovnútra skleníka. Celá elektroinštalácia je pripevnená k veku telesa, ktoré je priskrutkované, takže prípadné opravy, najmä výmena žiarovky je jednoduchá Aj tlačidlový vypínač je vo veku. Kostru skleníka treba uzemniť (na uzemňovací kolík zásuvky). Veko som podlepil tenkým pásikom molitanu, takže cele teleso je zvonku svetlotesné. Osvetľovacie teleso je pripevnené dvoma skrutkami v strede krátkych častí horného rámu. Priestory na bokoch osvetľovacieho telesa (vlastný strop) som zhotovil z plechu hrúbky 2 mm, ktorý som zospodu pripevnil skrutkami so zapustenou hlavou k ďalším častiam horného rámu a položil na nosníky

IZBOVÝ SKLENÍK Pestujem bromélie a pretože sú to zväčša epifytne rastliny potrebujú k dobrému rastu predovšetkým teplo a vysokú vzdušnú vlhkosť. Nemám možnosť postaviť si vykurovaný skleník a v byte s ústredným kúrením je vzdušná vlhkosť najmä v zime veľmi nízka Preto som sa rn7h o dol postaviť si izbový skleník, v ktorom možno optimálne podmienky pre rast rastlín pomerne jednoducho udržať. Zvolil som si skleník s kostrou zo železných profilov uholníkov, pretože sa dajú pomerne jednoducho zaobstarať Na osvetlenie som použil žiarivku, pretozeje prevádzkovo lacnejšia a nezahrieva sa. Rozmery skleníka: dĺžka 1200 mm, šírka 550 mm a výska 1730 mm. , , Z uholníkov 3 2 x 3 2 som zvaril spodný ram, do ktorého som privaril dve pozdĺžne priečky v prostriedku oddelené medzerou. Medzera (40 mm široka a 1140 mm dlhá) slúži ako spodný vetrací otvor. Po oboch stranách vetracieho otvoru sa nakoniec umiestnia dve plechové vane s rašelinou a vodou, ktorá účinne zvlhčuje vzduch Vetrací otvor medzi vaňami som zhora prikryl krytom v tvare striešky, takže čerstvý vzduch prúdi medzerou odspodku a strieška ho usmerňuje nad vane, kde sa zvlhčuje.

24

Axonometrický pohľad na skleník

det.8

det.9

Detaily vane, osvetľovacieho telesa so žiarivkou, krytu vetracieho otvoru a roštu z líšt prilepených k bočniciam osvetľovacieho telesa. Do plechu stropu som vyvŕtal horné vetracie otvory 0 20 mm, vždy po šesť v štyroch radoch (ja som vyvŕtal 20 radov otvorov, ale je to celkom zbytočné, na reguláciu stačia štyri rady). Rozpis materiálu

Klapky vetracích otvorov možno pripevniť na pánty k plechom stropu zhora, no riešil som to jednoduchšie — na otvory som položil plechy, ktoré posunutím zakrývajú alebo odkrývajú ďalší rad otvorov. Vane sú z pozinkovaného plechu spájané cínom. Rošt je z bukových hranolčekov lepených lepidlom Epoxy 1 200; je trojdielny pre jednoduchšiu manipuláciu. Skleník je prístupný posúvacími sklami, lebo zhotovenie dvierok by bolo zbytočne prácne. Všetky kovové diely som natrel odhrdzovačom T a po zaschnutí základnou farbou PRIMER. Predtým treba samozrejme starostlivo obrúsiť všetky zvary. Dvoma vrstvami farby PRIMER som natrel aj osvetľovacie teleso po predchádzajúcom tmelení a brúsení. Všetky časti, ktoré sú vnútri skleníka vystavené pôsobeniu vlhkého vzduchu, som natrel dvojzložkovým bezfarebným lakom EPOLEX, vrátane dreveného roštu, vaní a striešky. Vonkajšok skleníka som vytmelil GRANITOM, vybrúsil a nastriekal svetlosivou syntetickou farbou. Na striekanie som použil pištoľ napojenú na vysávač. Pri zasklievaní som pevné sklá položil do tenkej vrstvy sklárskeho tmelu a zasadil do rámov; každé sklo je prichytené štyrmi malými príchytkami priskrutkovanými na stredný a horný rám, všetko je riadne zatmelené. K hornému a strednému rámu som priskrutkoval lišty s drážkami z plastickej hmoty pre posúvacie sklá. Nakoniec som vložil vane, vetrací otvor zakryl strieškou, položil rošty a zasadil posúvacie sklá. Do skleníka som neskôr pripevnil kmeň z agátu pomocou jednoduchej konštrukcie z uholníkov, pri skrutkovanej zospodu nosníkom roštu. V rošte treba potom vyrezať príslušný otvor pre kmeň. Pre tých, ktorí budú skleník vykurovať, uvádzam návod na riešenie. Pod striešku (kryt dolného vetracieho otvoru) medzi vane som natiahol na konzolky silikonový vyhrievací kábel s výkonom asi 300 W. Snímačom sú ortuťové kontaktné teplomery na 21 a 25 C, ktoré som umiestnil do priestoru skleníka asi uprostred výšky. Kontakty teplomeru spínajú normálne telefónne relé, kde kotva okrem jedného prepínacieho kontaktu preklápa ešte ortuťový spínač (prasiatko) na 250 V, 6 A. Až tento ortuťový spínač zapína prúd do vyhrievacieho kábla. Tým som sa vyhol napätiu 220 V vnútri skleníka. Napájanie relé som riešil normálnym zvončekovým transformátorom 8 V, usmernenie jednocestné s kondenzátorom. Všetky elektrické súčasti vrátane relé som umiestnil do skrinky z preglejky s rozmermi 2 3 0 x 2 0 0 x 1 0 0 mm, ktorú som priskrutkoval pod skleník do rohu. V bytoch s ústredným kúrením je však vykurovanie skleníka zbytočné. JAN LISY

BOTNÍK POD SCHODY Při řešení bytového prostoru jsem přišel na možnost umístit do schodů botník. Jedná se o schody prodloužené do hloubky. Zavírání jsem řešil zasouvacími dveřmi, jak je vidět z přiloženého nákresu. A. P.

skrutky M3 s maticami, príchytky, odhrdzovač T, základná synte tická farba PRIMER, sivá syntetická farba vrchná, dvojzložkový lak EPOĽEX, tmel červený GRANIT, lepidlo EPOXY 1200.

Celkový pohled: 1 — větrací otvory, 2 — zasouvací dveře, 3 — vodici drážky

25

VSTAVANÉ SKRINE Bývam v modernom paneláku, ktorého odkladacie priestory pre 4člennú rodinu nestačia. Postavil som preto celé skriňové steny tak, aby využili priestor a zabrali minimálnu plochu. Skriňa (obr. 1) je rozdelená na dva šatníky s nadstavbou, priestor pre vchod do izby a úzku skriňu so zásuvkami. Nad dverami je veľká skrinka. Kostru skrine zhotovíme z latiek 4 0 x 4 0 a 4 0 x 1 0 0 mm (obr. 2). Základ tvorí predný rám šírky jedného šatníka a výšky izby. Rám treba presne nalícovať, aby medzi povalou a skrinkou nevznikla zbytočná medzera. V rohoch lišty zoskrutkujeme vždy jednou skrutkou do dreva 15 rozmerov 6 x 8 0 mm so zapustenou hlavou (obr. 3 ) . Otvory na skrutky treba prevŕtať vrtákom na kov, ktorého priemer je zhodný s malým priemerom závitu skrutky blízko hrotu. Priechodový otvor je väčší asi o 0,5 mm než je 0 drieku. Toto spojenie je dostatočne pevné a overené. V hornej priečke predného rámu sú blízko okraja zaskrutkované dve skrutky 16 (obr. 3) na rozopretie medzi strop a podlahu. Bočnú časť skrine tvorí zadná zvislá lišta 1 s priskrutkovanými vodorovnými lištami 5, na ktorých • budú ležať police. Spojíme ich skrutkami do dreva 15. Ak rátame s trvalým umiestnením skrine cez celú stenu, bočnú a zadnú časť skrine tvorí priamo stena miestnosti. Kvôli väčšej pevnosti zadné zvislé lišty pritiahneme dvoma skrutkami ku kolíkom v stene. Ak má byť skriňa uzatvorená, musíme vytvoriť kostru zadnej steny troma až štyrmi priečkami, ktoré priskrutkujeme medzi zadné zvislé lišty. Pre zostavu nakreslenú na obr. 1 si teda pripravíme dva základné rámy a tri zadné lišty s priečkami. Zadné lišty postavíme (upevníme) na stenu a k priečkam priskrutkujeme predný rám. Polohu rámu ešte zaistíme rozopretím dvoma skrutkami do dreva 16 v hornej priečke 3. K tejto kostre pristavíme druhý rám a priskrutkujeme k priečkam a k prvému rámu. Podobne zostavíme aj tretiu časť kostry skrine (obr. 2 ) , ktorá je tvarovo najzložitejšia. Nakoniec do tejto časti kostry priskrutkujeme malými skrutkami do dreva priečky s drážkami na zásuvky 13. Takto riešená skriňa má 'pevné steny iba v priechodovom otvore. Krycí materiál je lakolit (sololit s kresbou dreva najednej strane). Rozmery na výšku dodržíme, smerom do izby musí doska presahovať rám asi o 5 mm.

26

Obr. 1 Na dotykové miesta a na lišty štetcom nanesieme mierne rozriedený alkaprén. Po úplnom zaschnutí náter zopakujeme. Druhý náter nenecháme celkom vyschnúť a dosky priložíme na miesto. Musíme pracovať presne, lebo alkaprén sa hneď lepí a dosku už nemožno premiestniť. Stropnú dosku lepíme odspodu a podoprieme ju, prípadne prichytíme malými klinčekmi, ktoré neskôr vytiahneme. Po dokonalom zaschnutí (24 hodín) zarovnáme šmirglovým papierom, hoblíkom alebo pilníkom hrany dosiek s kostrou. Po zlepení sa kostra spevní. Dvere skrine som si vyrobil zo sololitu (vnútri) a z lakolitu navonok. Dvere sú prisadené zvonka

a prekrývajú otvor asi o 1,5 mm po celom obvode. Dvere (okrem malej skrinky vpravo) sú dvojkrídlové. Lakolit na dvere treba z dosky vyrezať tak, aby sa kresba doplňovala. Z latiek 10x20 až 10x40 mm pripravíme lišty na rámček 18 a 20 (obr. 4 ) . Na rovnom stole prilepíme rámček na zadnú stranu lakolitu 19 (lišty sú k sebe len prisadené a zlepené) spolu s priečkami 20. Sololit lepíme zhora, hrubou stranou dovnútra. Môžeme ho aj prichytiť malými klinčekmi. Pô zaschnutí opäť hoblíkom alebo šmirglovým papierom vyrovnáme hrany do rovna a na správne rozmery. Na krídla dverí pripevníme pánty. Osvedčili sa pánty 21 nakreslené na obr. 4, pre ktoré musíme vyrezať zárezy.

Obr. 2

Pri montáži dverí stredná medzera má byť v rozsahu 1 až 2 mm. Zatvorené dvere sa pridržiavajú magnetmi. Na šatníkových dverách sú magnety dole aj hore, pri malých dverách stačí jeden magnet. Ak sú krídla dverí dobre nasadené a medzera medzi nimi je malá, odspodu nemusí byť krycia lišta a krídla sa otvárajú nezávisle. Ak sa dvere nepodarí prisadiť celkom na kostru, ponecháme asi 2 mm medzeru, a neskôr ju utesníme samolepiacou molitanovou okennou páskou hrúbky 3 mm. Ku krídlam dverí pripevníme vhodné držadlá. Hrany dvier a kostru je potrebné natrieť vhodným lakom alebo latexom. Z ostatkov sololitu a iakolitu môžeme vyrobiť zásuvky (obr. 5), ktoré sa okrajmi zasunú do drážok líšt 13 (obr. 6). Z doštičiek a preglejok hrúbky minimálne 10 cm môžeme vyrobiť poličky, ktoré položíme na priečky. Keďže sa lakolit zle opravuje, znova zdôrazňujeme presnosť pri práci. Teraz sú veľmi moderné biele skriňové steny kombinované s prírodným drevom. Pre bielu skriňu môžu byť dvere zo sololitu, preglejky ai latkovky, natreté bielou farbou a kostru môžeme dyhovať. DYHOVANIE

Hotové dyhy možno dostať kúpiť v Středočeských drevárskych závodoch v Prahe (ul. 1. pluku č. 8). Sú vo zväzkoch rôznej šírky a dĺžky. Na dyhovanie si vyberieme dyhy o niečo dlhšie ako je potrebné (uvedené). Pri kúpe si dávame pozor na pukliny na koncoch a na kresbu dreva, ktorá po natření vynikne a je ozdobou. Odnorúča sa kúpiť o 40 až 50 % materiálu viac ako potrebujeme. Dobrú pílku na dyhy kúpime v Kovomate. K samotnej práci potrebujeme dlhé, rovné pravítko, niekoľko škatúľ alkaprénu, toluén, štetec, šikovné ruky a trpezlivosť. Dosku, ktorú chceme dvhovať, očistíme (odmastíme) a zabrúsime, aby bola rovná. Položíme" ju na stôl (zem) a pripravíme dyhy. Zo zväzku ich berieme postunne a skladáme na dosku tak, že vždy pravé a ľavé strany dávame k sebe. Kresba dreva

OBR .4

vytvorí známe úhľadné obrázky. Hrany podľa pravítka zarovnáme. Pílkou sa naučíme rezať na malom kúsku. Teraz už môžeme presne zložené a zarovnané dyhy na doske zlepiť papierovou lepenkou tak, aby medzery medzi dyhami nebolo poznať. Dyhy môžu byť aj voľné. Toluén mierne rozriedený alkaprénom rovnomerne nanesieme na dosku a na vnútornú stranu dyhy. Po úplnom zaschnutí náter zopakujeme. Ak je druhý náter skoro uschnutý, kladieme dyhy opatrne na dosku. Prácu zjednodušia vopred zložené a zlepené dyhy. Voľné dyhy ukladáme tesne vedľa seba, aby medzera nebola viditeľná. Pracujeme s rozvahou, Dretože zle položenú dyhu už nemožno opraviť. Podyhovanú dosku položíme na zem odyhovanou stranou nahor a cvičným kolieskom postupne za stáleho tlaku prechádzame po celej strane dyhy. Pozor na okraje, aby sa nepotrhali pri skladaní kolieska. Dyha dobre prilipne. Ak sa stane, že dyha v niektorom mieste vytvorí bublinku, zaťažíme po orezaní toto miesto nejakým ťažším vhodným predmetom a necháme zaschnúť. Po zaschnutí

19

dosku obrátime a na podložke (sololitovej) podľa okrajov dosky pílkou orežeme prevyšujúcu dyhu. Na hrubší kolík si priložíme šmirglový papier a celú plochu dyhy obrúsime. Takto polepíme aj druhú stranu hrany. Ak chceme drevu (dyhe) ponechať pôvodné zafarbenie, stačí urobiť dvojnásobný náter bezfarebným nitrolakom a prebrúsiť jemným šmirglovým papierom. Po fermežovom bezfarebnom nátere drevo trochu stmavne, ale má vysoký lesk. Trhlinky, pukliny a pod. sa môžu pri dyhe zo svetlého dreva opraviť tmelom na drevo po prvom nátere nitrolakom. Výhodou tohto spôsobu dyhovania je, že vôbec nezáleží na základnom materiáli, lebo dyha rovnako dobre drží na dreve, kove, drevotrieskových doskách aj sololite. Sololit však treba najprv odyhovať a až potom prilepiť na miesto. Skriňu som robil po popoludniach asi mesiac. Potrebný materiál stál cca Kčs 1200,—; najdrahšie boli dosky z Iakolitu. Skriňu možno urobiť aj zo starého nábytku, náklady sa potom znížia. JAROMÍR ANÝŽ

Rozpis materiálu

27

BALKÓNOVÝ SKLÍPEK

Rozpiska materiálu

Suterény novostaveb vyhřívají v zimě nespočetné metry topného potrubí a tak na uskladnění ovoce a zeleniny zbývá balkón. Na uskladnění asi 75 kg brambor, 5 kg kořenové zeleniny a 1 5 až 20 kg ovoce jsem si zhotovil sedací lavici s opěradlem z prken ti. 2,5 až 3 cm (rozměry si každý musí upravit podle svých potřeb a možností) Její bočnice jsou obvodovými stěnami

ŘEZ

sklípku a jsou podlepený deskami z pěnového polystyrénu. Prostřední přepážky jsou rozmístěny nepravidelně a rozdělují vnitřek na několik oddělení. Nemají tepelnou izolaci, ale jsou na nich upevněny (stejně jako na bočnicích) nosné lišty, na které se nasouvají bedýnky s uskladňovanými potravinami. Zadní stěna sklípku je z akulitu a je připevněna k zadní hraně sedací desky a k lati, která zpevňuje lavici (rozpírá bočnice). Tím vznikne mezi podokenní zdí a zadní stěnou lavice asi 5 cm větrací mezera. Přední hrana sedací desky je na úrovni předních hran postranic. Vnitřní výztuhy jsou užší o tloušťku čelních desek. Tepelná izolace na sedací desce a postranicích je umístěna od zadní hrany po úroveň předních hran výztuh; tím vznikne ozub, do kteréVio čelní desky dobře zapadnou.

A-A

Celní desky jsou z pěnového polystyrénu ti. 5 cm. Z vnější strany jsem lepidlem Herkules nalepil sololit. Každé oddělení sklípku je zakryto samostatnou deskou, kterou ( j e l i zhotovena přesně) stačí do otvoru pouze zasunout. Opěradlo lavice je spodní hranou volně zasazené do žlábku v sedací desce, vrchní hranou se opírá o zeď pod špaletou okna. V zimě se sklápí na sedací desku a při zateplování se použije k zakrytí větrací mezery. Podlaha balkónu je i podlahou sklípku. V teplých dnech vnitřek ochlazuje, před příchodem mrazů ji zateplujeme deskami z pěnového polystyrénu. Mezi nimi a dnem bedýnek musí být mezera na odpařovací nádoby a teploměr. V bezmrazých dnech regulujeme teplotu větráním a odstraňováním izolace z podlahy sklípku. PAVEL HORNÍK

DŘEVĚNÝ RÁM NA VYPÍNÁNÍ ZÁCLON

Rám na vypínání záclon musí umožňovat rychlou a snadnou přestavitelnost na různé rozměry. Tramky 1 jsou z modřínového dřeva o rozměrech 4 0 * 4 0 mm v délce 400 mm. Hroty 3 pro uchycení záclon jsou z mosazného drátu 0 3 mm. Do trámků předvr.táme otvory a hroty před naklepnutím namočíme v epoxydu. Vzdálenost hrotů je 30 mm a pro dosažení přesnosti je třeba použít šablony (plech s 10 otvory). Ostré hrany na hrotech obrousíme. Svěrky 2 jsou z pásové oceli 4 0 x 1 0 mm. Šrouby 4 M12 mají upravenou dosedací plochu i hlavu; to proto, aby při dotažení nepoškodila trámek. JOSEF NEORAL

28

POLICE VE SKŘÍNI Každé hospodyni se občas stane, že zásoba drobných potravin, prodávaných v malých baleních — t ý k á se to většinou všech druhů koření, hrozinek, škrobu, mandlí a pod. — najednou a nečekaně dojde. Stane se tak proto, že skladování celé této škály potravin je nepřehledné. Protože toto zjištění je nepříjemné a ne každý je ochoten chodit si vypůjčovat od sousedky, zhotovil jsem své manželce na dveřích skříně na

OPRAVY TIENIDIEL

potraviny jednotlivé přihrádky. Jsou vyrobeny z plechu nebo překližky v kombinaci s organickým sklem a jsou spolehlivým signalizátorem pro zapomnětlivé. JURA ŠTEFAN Rozpiska materiálu Čís. 1 2 3 4

Součást

ks

Materiál

Postranice 2 plech Přední stěna 4 organické sklo Přepážky 8 plech šroubky na připevnění skříňky

Rozměry fmm] 1x 80*500 4 x 50 x 450 ' 1,5*50»450

vystrihneme, zložíme a prišijeme k vystužovacím krúžkom. Takto zhotovené tienidlo je veľmi trvanlivé a neprepáli sa tak ľahko. Ing. B. NÁDVORNÍK

Bežné papierové tienidlá majú pomerne krátku životnosť. Teplom zo žiarovky sa papier postupne prepaľuje a tienidlo sa po čase, najmä pri objímke žiarovky rozpadne. Na pergamenový papier nakreslíme rozvinutý plášť zrezaného kužeľa tienidla. Z pôvodného tvaru odmeriame bočnú výšku v a zistíme polomery horného a dolného vystužovacieho drôtového krúžku. Z týchto hodnôt vyrátame polomery kružníc x a z rozvinutého plášťa. Na tietn kružnice potom nanesieme dlžKy oblúkov o, a o 2 . Pri spodnej a vrchnej kružnici urobíme v pravidelných rozstupoch dierky (šidlom alebo klieštikmi pre sprievodcu). Po vystrihnutí zložíme pergamen do tvaru tienidla a farebným viskocelom prišijeme krížikmi k pôvodným vystužovacím krúžkom. Trvanlivejšie tienidlo zhotovíme zo štvrtky kladivkového papiera, ktorý väčších rozmerov predávajú v obchodoch s maliarskymi potrebami. Pracovný postup je takýto: Podľa spôsobu, ktorý sme už uviedli, nakreslíme na papier rozvinutý tvar tienidla. Potom zhotovíme latkový rám, na ktorý papier vypneme. Na jednu stranu papiera (budúca vnútorná strana tienidla) prilepíme bielym latexom organtín.Po zaschnutí natrieme druhú (budúcu vonkajšiu stranu) bezfarebným olejovým lakom. Keď lak celkom vyschne, tienidlo

29

ODVIJÁK NA PŘÍzf

Ze starého deštníku, který přestal sloužit svému účelu, můžete vyrobit odviják, kterým uděláte radost manželce, tetě či babičce. Úprava je jednoduchá. Odstraníme starý potah a hlavní dráty zkrátíme na délku 290 mm. Odstřihnuté konce ohneme podle nákresu a připájíme k hlavním nosníkům. Spojované díly řádně očistíme, aby spoj dobře držel. Tím je úprava deštníku hotova a zbývá zhotovit držák, kterým připevňujeme odviják ke stolu a který zároveň slouží jako ložisko. Hotový výrobek natřeme nitrolakem. Odviják se v provozu velmi osvědčil. Jeho předností je plynulá a přitom rychlá změna rozměru podle odvíjeného přadénka. FRANTIŠEK ZOUHAR

ZAPAĽOVAČ PLYNOVÝCH HORÁKOV 3

2

det.2

det.l

30

I

5\6

4

7/8

det.4

Zapaľovače, ktoré dostat na našom trhu, majú niektoré nevýhody; v iskrovom zapaľovači treba často vymieňať kresací kamienok, v batériovom zapaľovači musíme vymeniť suchú batériu a niekedy aj žeraviace vlákno a okrem toho sa tento zapaľovač hodí len pre svietiplyn. Preto som si vyrobil univerzálny zapaľovač plynu so žeraviacou špirálou napájaný zo striedavej siete cez transformátorček s výkonom 50 VA s prevodom napätia na 1 2 až 24 V. Tento zapaľovač má všetky výhody elektrického zapaľovača a pretože má stály zdroj prúdu, nepotrebuje výmenu batérie ako je to pri batériovom zapaľovači. Čo sa týka nákladov na zhotovenie zapaľovača, najväčšou položkou je transformátorček; cena samotného zapaľovača je zanedbateľná. Transformátorček musíme voliť s dobrou izoláciou proti prierazu a skratu s poistkou proti preťaženiu. Držiak špirály 1 je zhotovený z plechového pásika prierezu 1*7 mm, ohnutého do naznačeného tvaru, s vyvŕtanými otvormi 0 3 a 0 1,6 mm. Na uloženie držiaka špirály vypiľujeme do otvoru vypínača 7 zárezy ihlovým pilníkom

a podľa upevňovacej príchytky označíme na držiaku polohu žliabku šírky 6 mm, ktorý takisto vypiľujeme. Kontakt 2 ohneme z plechového pásika šírky 6 mm a vyvŕtame do neho potrebné otvory a vyrežeme závit M3. Kontakt potom prinitujeme k držiaku nitom 3 0 1,5*4 mm, ktorý získame z drôtu (drôtenky) rovnakého priemeru. Kontakt 4 je takisto z plechového pásika prierezu 7 x 1 mm a je upevnený pod skrutkou vypínača. Časť kontaktu šírky 7 mm nalícujeme do vypínača tak, aby sa kontakt nepohyboval nabok; mohol by totiž nastať skrat medzi ním a držiakom. Odporová špirála 5 má po natiahnutí vzdialenosť ôk 30 mm vytvorených ohnutím krajných závitov špirály. Špirála je upevnená ku kontaktom dvoma skrutkami 6 rozmerov M3 x 4 mm do závitov M3. Pre bezpečnú manipuláciu upravím zapaľovač tak, aby špirála žeravila len počas stlačenia tlačidla. Úprava tkvie v tom, že sa vloží malá pružinka 8 pod tlačidlo vypínača.

DETSKÁ Keď sa čaká prírastok do rodiny, budúca mamička a budúca stará mama pripravujú plienky, zavinovačky a ďalšiu výbavičku. A čo má zatiaľ urobiť budúci otecko a starý otec ? Túto zložitú otázku im pomôže vyriešiť nasledujúci návod.

Rozpis materiálu

Pružinka je navinutá z oceľového pružinového drôtu 0 0,5 mm a jej voľná dĺžka je asi 5 mm. Pomocou pružinky sa tlačidlo vracia do nulovej polohy, takže po uvoľnení tlačidla sa zapaľovač samočinne vypne. Pripájací dvojvodič je napojený na sekundárne vinutie transformátorčeka a je pripciený jedným prameňom pod skrutku vypínača, druhý prameň po odizolovaní konca prispájkujeme cínovou spájkou k držiaku špirály do otvoru 0 3 mm.

KOLÍSKA

Proti posunutiu dvojvodič zabezpečíme príchytkou s dvoma skrutkami. V pohotovostnej polohe je zapaľovač zavesený na vhodnom mieste blízko sporáka za otvor 0 3 v kontakte 2. Pred zapálením horáka stlačením tlačidla spojíme obvod zapaľovača a po krátkom nažeravení špirály do žlta otvoríme prívod plynu do horáka a priblížením rozžeravenej špirály k okrajovej zóne horáka plyn zapálime. Ing. RUDOLF TRKALA zhotovíme stojan. Povrch dreva obrúsime, prípadné nerovnosti zatmelíme a kolísku natrieme bielym emailom.

Lišty a hranolčeky ohobľujeme a narežeme na potrebný rozmer. Lišty sčapujeme, navŕtame otvory na priečky a bočnice zložíme a zglejíme do celku. Potom z preglejky vyhobľujeme osadenie pre čelá a dno kolísky. Tvar čela vyrežeme z preglejky a obrúsime šmirglovým papierom. Bočnice kolísky zložíme s čelami a dnom a podľa dĺžky kolísky Det. zavesenia kolísky

Použitý materiál: Kratina 1" dlhá 1 m, 2 hranolčeky 5 x 3,5 cm, 2 ks preglejky 30 x 50 cm, 1 kus 100x45 cm, 3 drevené tyčky 0 10 mm z Domácich potrieb, ä 0,30 Kčs, 2 skrutky M 1 0 x 7 0 ČSN 02 1319 s maticou, 2 puzdra z plastickej látky. ANTONÍN PAVLÍČEK

31

LAVIČKA NA POSILŇOVANIE Vo vývoji športového tréningu a rekreačného telocviku ^významné miesto zaujíma posilňovanie a kulturistika. V súčasnosti stúpa záujem o moderné, účelné, bezpečné a cenové dostupné posilňovacie zariadenia. V predaji nie sú zatiaľ vhodné zariadenia. Telovýchovné jednoty alebo skupiny nadšencov si tieto zariadenia zvyčajne vyhotovujú podľa fotografií v časopisoch a podľa vlastných úvah a požiadaviek. Podľa skúseností a pripomienok Ústredného ústavu telesnej výchovy v Plzni a vlastných poznatkov, zhotovil som prototyp viacúčelovej lavičky na posilňovanie. Výhodou

32

konštrukcie je spojenie kulturistickej lavice a extenzného stola. Základ tvorí lavica s výsuvnými nohami, s výškou sedadla 420 mm. Predné nohy lavičky sú rozšírené a vysunuté dopredu, takže zaručujú stabilitu aj pri použití maximálneho zaťaženia. Nohy lavičky majú skrutky, ktorých hlavv sú z plastickej látky. Týmito skrutkami možno vyrovnať nerovnosti podlahy. Sedadlo je na prednej strane vyvýšené a mäkko čalúnené. Operadlo je sklopné a možno ho nastaviť do polohy 30 a 45°. Celé sedadlo je potiahnuté čiernou koženkou. Vysunutím nôh lavičky do výšky 600 mm a pripojením prídavného zariadenia na jej predné nohy

extenzný stôl je pripravený na použitie. Výhodné je umiestniť os otáčania prídavného zariadenia na úroveň osi otáčania kolena, takže pri cvičení sa neposúvajú popruhy po nohe tak, ako pri niektorých typoch extenzných stolov. Na osi prídavného zariadenia možno použiť kotúče z činky typu mládežnícke s otvorom 0 2 0 mm, alebo s použitím vsuvky kotúče s otvorom 0 5 0 mm z činky Junior, ktoré sú základným zariadením pri každom posilňovaní. Prídavným zariadením sa rozšírilo použitie lavičky nielen na ťahy a upažovanie v rôznych uhloch a precvičovanie bicepsu v sede aj s oporou, ale aj na posilňovanie

33

DET. ,.D"

DET. „E"

ŘEZ B-B

extenzorov a flexorov stehien, prsných a c h r b t o v ý c h svalov. V y h o t o v e n ý p r o t o t y p sa používa v k u l t u r i s t i c k o m o d d i e l e Slávia PF Plzeň. Ľahkou v ý r o b o u aj d o s t u p nosťou materiálu sa o d p o r ú č a na amatérsku v ý r o b u .

PODNOŽ Podľa výkresu zvaríme časti 1, 2,

34

8 a 9. Treba si všimnúť, že predné nohy 9 sú dlhé 360 mm, pritom zadné nohy 1 sú dlhé 370 mm. K zadnému rámu privaríme výstuže 3. Ďalej privaríme dva plechy 31 a štyri plechy 4, do ktorých sme predtým vyvŕtali otvory 0 6 mm s vyhlbeninou pre hlavu skrutky do dreva. Na predné nohy privaríme

dva držiaky S zatiaľ bez otvorov. Odrežeme štyri zasúvacie nohy 33, do dvoch z nich privaríme vložky 34 a vyvŕtame otvor a závit M10. Zostávajúce dve nohy zvaríme s časťou 10 a 5. Do časti 5 sme predtým navŕtali otvory 0 1 6 mm a privarili vložky 38. Zadné nohy vsunieme do podnože tak, aby

vať asi 15 mm a husto pribijeme čalúnnickymi klinčekmi 48. Tak isto potiahneme sedadlo až k podložke. Na podložku 46 priložíme penovú gumu hrúbky 1 0 mm alebo špongiu, ktorú obtiahneme samostatným kusom koženky. Na spodnom okraji ju opäť pribijeme klinčekmi. Na spodnú stranu dosky priskrutkujeme štyrmi skrutkami do dreva 49 držiak 37. Podperu zvaríme z častí 55 a 56 a dvoma čapmi 51 a maticami 50 pripevníme k držiaku. Záchyt 40 z oceľového plechu hrubého 1,5 mm môžeme nahradiť závorou (rígľom) 0 8 mm. Sedadlo a dosku spojíme otáčavo pianovým závesom 41 pripevneným 12 skrutkami do dreva 43. Zostáva už iba pripevniť sedadlo k podnoži štyrmi skrutkami do dreva 6 tak, aby prečnievalo 40 mm predné nohy.

Rozpis materiálu

prečnievali 1 5 mm z rúrky 1. Potom vyvŕtame vo vzdialenosti 35 mm otvory 08 mm. Nohu vysunieme z rúrky 1 o 180 mm a znovu vyvŕtame otvory. Tak isto postupujeme aj pri predných nohách. K vyvŕtaným otvorom v podnoži potom privaríme matice 35. Do vložiek 34 a 38 zaskrutkujeme 6 pätiek, ktoré si kúpime v predajni nábytku Interiér Praha. Sú to skrutky M10 s hlavami obliatymi plastickou látkou, takže sa neklžu po podložke. Nohy vysunieme do vyššieho otvoru

a zabezpečíme štyrmi pätkami upravenými podľa výkresu. Môžeme použiť aj štyri skrutky M1 0 s ryhovanými hlavami. SKLOPNÁ DOSKA Podľa výkresu odrežeme z latovky hrúbky 22 mm dosku 4 2 , sedadlo 44 a podložku 46. Podložku 46 prilepíme a skrutky do dreva zaskrutkujeme do sedadla 44. Všetky hrany zaoblíme R 5. Dosku potiahneme koženkou, ktorú na spodnej strane necháme prečnie-

PRÍDAVNÉ ZARIADENIE Najskôr zvaríme časti 25 a 15. Časť 15 je na jednej strane zrezaná pod 25° uhlom, druhá strana je vyhĺbená (R 1 5) pre puzdro 28. Puzdra • priložíme k časti 15 tak, že oboma pretiahneme rúrku 0 2 0 mm, aby sme zabezpečili súosovosť oboch puzdier a až potom ich privaríme. Časť 16 zasunieme do držiakov 7, zdola zabezpečíme kolíkmi proti posunutiu a privaríme k časti 25. Týmto sa zabezpečí ľahká rozoberateľnosť prídavného zariadenia. Teraz vyvŕtame v oboch držiakoch 7 otvory 08 mm a privaríme matice M10. Do puzdier 28 privarených k časti 15 zasunieme čapy 29 s navlečenými puzdrami 28 tak, aby sa puzdra mohli voľne otáčať a zaistíme ich skrutkami 30. Teraz pripevníme k týmto puzdrám profily 13 a 23. V časti 13 musíme najskôr vyvŕtať otvor 0 1 5 mm a zasunúť doň os 26 s narážkou 27 a zvariť. K profilom 13 a 23 prichytíme rúrku 14 a profil 2 1 . Po dôkladnom premeraní a nastavení rovnobežnosti dokončíme všetky zvary. Potom privaríme časť 22 a 24 a k časti 21 pripevníme skrutkou 12 gumové dverové narážky 1 1 . Teraz zostáva vyhotoviť dve vsuvky 18 z rúrky 0 5 4 x 6 a dvoch čiel plechu hrúbky 4 mm. Povrch vsuvky osústružte na sústruhu podľa nákresu. Dve poistky 20 so skrutkami 19nasuniemena osi a dotiahneme. Remene 52 šírky 40 mm sú z chemlonu alebo iného dostupného materiálu. Pripevníme ich objímkami 53 a zabezpečíme nitmi 54. Ak použijeme remene z chemlonu, musíme otvory pre nity prepáliť žeravým klincom 05 mm. Celá kovová konštrukcia, okrem osi a vsuvky, sa natrie 1 * základným náterom C 2000 a 1 x náterom C 2006 v požadovanom odtieni. , Ing. VÁCLAV KAISER

35

-— horské terény pro sjezd jsou běžně vybaveny vleky a lanovkami a transport skibobu na kopec nečiní žádné potíže. Technika jízdy se příliš neliší od lyžování. Jezdí se smykovou technikou a prakticky všechny terény sjízdné pro sjezdaře jsou sjízdné i pro skibobisty. Jde tedy o ideální zimní sport pro všechny, kteří nelyžují.

KONSTRUKCE

SKIBOB Jízda na skibobu je nejmladším zimním sportem; Američan Stevens nahradil v roce 1892 kola bicyklu lyžemi a zkonstruoval tak první sněhový velocipéd. Na přelomu století se našla řada kutilů, kteří Stevensonův nápad všelijak přetvářeli. O deset let později používali ve Švýcarsku listonoši a pekaři při svém zaměstnání tzv. skivelo, na kterém se (v roce 1924 v Cortině cf Ampezzo) dokonce závodilo. Avšak teprve v zimě roku 1949 Němec Gfaller předvedl svůj „skibob", který měl již dnešní podobu. Zvratem v rozvoji skibobu byl však nápad rakouského výrobce lyží, saní a skibobu, pana Brentera — připevnit na nohy jezdce malé lyžičky. Tím se stal skibob dokonale ovladatelným, jízda na něm bezpečná a zvládnutí techniky jízdy velmi snadné. Pak už to šlo ráz na ráz. V lednu 1951 byly první veřejné závody v Kieferfeldenu, v roce 1 963 první mistrovství Evropy, roku 1964 první závody u nás a v roce 1967 v Rakousku první mistrovství světa. Původní dřevěná konstrukce byla nahrazena kovovou a vlastní tvar skibobu i lyží prošel prudkým vývojem. Dosažené výkony jsou obdivuhodné. Zatím nejrychleji jel na skibobu mistr Evropy Erik Brenter, který v Cervinii dosáhl rekordní rychlosti 164 km/h. Stoupající popularita tohoto mladého zimního sportu má tři hlavní důvody: — snadné zvládnutí techniky jízdy na skibobech (již první den lze spolehlivě siet i nejprudší terény), — bezpečnost jízdy (jezdec má oporu ve třech bodech, což zajišťuje velkou stabilitu); lyžičky nejsou o mnoho delší než boty, takže nemohou způsobit frakturu nohy, jako je tomu u lyží;

36

Při stavbě skibobu jsou mezinárodními předpisy stanoveny pouze dva parametry: celková délka 2300 mm (od špičky přední lyže k patce zadní lyže) a délka lyžiček 500 mm. Fantazii konstruktérů se tedy meze nekladou. Je však dobré vycházet z osvědčených a ověřených principů a konstrukcí, které jsou dány současným světovým standartem. Uvedený návrh na stavbu skibobu současný stav vývoje představuje. Celkový vzhled je dobře patrný z fotografie a z nákresů. V podstatě se skládá z přední otáčivé vidlice, na které je pohyblivě připevněna přední lyže, z rámu s pevnou zadní lyží a výkyvného sedla, odpruženého teleskopickým tlumičem. Rám i přední vidlice jsou vyrobeny z tenkostenné ocelové trubky. Dolní konec přední vidlice je patrný z det. C a řezu AA. Otáčivé uložení přední lyže je tvořeno trubičkou na zploštělý dolní konec vidlice, kovovou patkou přišroubovanou na přední lyži a šroubem M8, tvořícím čep uložení. Velmi důležitý je doraz přední lyže — 36, který je nastaven tak, aby udržoval v rovině přední i zadní lyži. Proti volnému pohybu špičky přední lyže směrem nahoru působí tah pružiny, event. gumového svazku. Velmi dobře se osvědčily gumové kroužky nastříhané z duše kola. Jejich počtem lze regulovat

tah pružícího elementu. Pružina je odnimatelná (nejlépe háček), aby sklopením špičky lyže k vidlici byl skibob při transportu skladnější. Z téhož důvodu se od rámu odnímá i přední vidlice povolením šroubku 3. Otočné uložení přední vidlice znázorňuje det. A, B a pohled P. Doraz 7 omezuje výkyv přední vidlice kolem osy na ± 45°. Patní ložisko (det. B) sestává z čepu 10 a pouzdra z umělé hmoty 9, nalisovaného do trubky rámu. Menší vůle v uložení přední vidlice není na závadu dobré funkci a jízdním vlastnostem skibobu. Řidítko je pevně navařené na přední vidlici, vyztužené plechovým štítkem, natvrdo naletovaným na vidlici a na řidítku. Štítek vidlici zpevňuje a dodává jí i lepší vzhled. Vedle uchycení vidlice je na rámu navařen držák špičky zadní lyže (det. B, pohled S ) , držák sedla (det. D) a držák teleskopu a zadní lyže (det. F a řez A A ) . Při montáži držáku sedla dbáme, aby osa sedla byla v ose rámu. Sedlo je vratovými šrouby M5 připevněno na plechovém nosníku. V nosníku jsou otvory pro šrouby, tvořící čepy předního uchycení sedla a vrchní části teleskopu (det. D a E). Tvar sedla není náhodný; jezdec sedí na konci sedla a svírá jeho zúženou část koleny. Základní deska je vyříznuta z překližky. Na ní je nalepena vrstva pěnového molitanu nebo mechové gumy. Potah je z koženky, která je k základní dřevěné desce přibita hřebíčky. Teleskop je standartního typu; užívá se u zadního pérování motocyklů a lze jej zakoupit v Mototechně. Pro dobré vlastnosti skibobu jsou důležité lyže. Požadavky na ně a najejich povrchovou úpravu, včetně skluznice a hran, jsou stejné jako u sjezdových lyží. Rozdíl je pouze v tom, že

jsou méně pružné a po celé délce jsou stejně široké. Tvary přední a zadní lyže i lyžiček znázorňují obrázky. Pro začátek lze přední lyže i lyžičky zhotovit ze špiček starších

lyží. Svojí šířkou se výborně hodí i lyže určené pro skoky. Zadní lyže by měla být pevná a nepohyblivá. Nejvýhodnější tvar je rovněž patrný z obrázku. Lze jej vyrobit ohnutím

37

DRUHÁ VARIANTA

38

Z A D N Í LYŽE 45

PŘEDNÍ LYŽE 44

LYŽE PRO NOHY 46

ŘEZ LYŽÍ jasanu do drevené formy nebo slepením z dýh. I pro zadní lyži lze použít starší vyřazené lyže; v tom prípade je nutné upravit rám, jak je znázorněno na obrázku druhé varianty. Pohyblivá zadní lyže není pro dobré jízdní vlastnosti skibobu příliš výhodná, neboť skibob ztrácí na své stabilitě (přední lyže se při jízdě zvedá). Ve sportovních prodejnách lze zakoupit tzv. minilyže. Prodávají se v několika velikostech. Ty nejkratší (Yetti) jsou vhodné pro přední lyži a po zkrácení vyhovují i jako lyžičky. Delší vyhovují na zadní lyže skibobu. Všechny typy mají umělou skluznici, ocelové hrany a dobrou povrchovou úpravu. K lyžařské botě jsou lyžičky připevněny vázáním. Nejlépe se osvědčilo silné patní pero, které vtlačuje špičku boty do pevného neotáčivého třmenu. Rám povrchově upravíme barvou nebo chromováním. Barvení je jednodušší, levnější, ale méně odolné

39

PRAKTICKÁ SOUPRAVA NA VÁŠ STŮL Není snadné, uspořádat věci tak, aby stále byly po ruce a nebudily na stole dojem nepořádku.

proti mechanickému poškození. Chromování dá skibobu vzhled profesionálního výrobku. SEŘÍZENÍ Doraz přední lyže působí proti tlaku pružiny. Je tak vysoký, aby patka přední lyže byla od roviny zvednuta o 5 až 10 mm, právě tak, jako začátek ohybu zadní lyže. Proto je uchycení zadní lyže stavitelné. Položíme-li tedy skibob na rovinu, pak se jí dotýká pouze ohybem přední lyže a patkou zadní lyže. Předepnutí asi 5 až 1 0 mm závisí na tuhosti lyže a jeho správnou hodnotu je nutné vyzkoušet v terénu. Předepnutím dosáhneme dobré řtditelnosti a vedení skibobu ve stopě. Ing. VLADIMÍR DAŠEK

dóza na sponky a drobnosti

Zhotovíme si tři válcová tělesa ze dřeva, která upravíme podle obrázku. První bude mít vyvrtány svislé otvory o průměru 12—15 mm pro ukládání osacích a rysovacích potřeb. Do druhého tělesa vyhloubíme dutinu tak, aby nám vznikla jakási nádobka na sponky, gumu a jiné drobné předměty. Do třetího tělesa uděláme několik souběžných svislých zářezů, které poslouží k ukládání dopisů, lístečků a kartiček. Výšku válcových těles zvolíme asi 90 mm a průměr asi 70 mm. Nádoby natřeme bezbarvým či naopak křiklavým emailovým lakem — podle okolí, v němž bude souprava umístěna. J. Š.

SKLOPNÉ LYŽINY NA KOČÁREK Kdo už tlačil v zimě dětský kočárek po městských ulicích dobře ví, jaká to bývá svízel. Ulice jsou posypané střídavě, takže na kus cesty vyhovují kola, na další spíš lyžiny. Proto jsem ke kolům přidělal sklopné lyžiny, které jsou pevně přišroubované k osám kol a jdou nasadit nebo sundat (sklopit) za několik vteřin.

40

Postup práce Nejdříve si vyrobíme závěsy. Trubku 7 provrtáme na (A 8,1 aby se čep volně otáčel. Čep 8 vysoustružíme nebo na kulatině 0 8 roznýtujeme hlavu. Na čep 8 nasuneme dvě trubky 7, nasadíme podložku 10 a vyvrtáme dírku pro závlačku 0 1,8. Vzpěry 3 a 4 ohneme 15 mm od konce (vždy na jedné straně) pod úhlem 105°; je to ohyb pro privarení na vlastní lyži 2. Lyžiny 2 upravíme ohnutím každého konce ploché ocele v délce 120 mm na r 142. Připravenou stavebnici složíme na rovné desce a svaříme. Zbývá jen do hliníkové objímky 5 vypilovat drážku širokou 10 mm a hlubokou 9 mm a vyvrtat dva otvory 0 5,2 asi 7 mm od kraje. Otvory pro závity Mb v nosné ploché oceli 1 označíme nejlépe přiložením k osám kol, orýsováním přes objímky 5. Hotové lyžinky přišroubujeme na osy 10 mm od kol. Jestliže jsou lyžiny pod koly, nemusí se v této poloze zajišťovat, protože se pod úhlem 15° vahou kočárku přitlačují ke kolům. Při sklopení pod kočárek je pověsíme na háčky, které si ohneme z drátu 0 2 mm. Lyžiny jsou určeny pro kočárek značky Stegner, pro jiný musíme rozměry upravit. JOSEF JEDLIČKA

Druhá lyže - zrcadlový obraz

Rozpiska materiálu

41

POISTKA DVIER S rozvojom automobilizmu rastie nielen počet automobilov, ale aj garáží. Nejednému motoristovi, najmä s novým autom,sa pri vjazde do garáže alebo pri výjazde z nej stane, že nezaistené garážové dvere

1 — odtlačná páka, 2 — privarený krúžok, 3 — zaistovaci kolik, 4 — uholník, 5 — ťažná pružina, 6 — skrutka s maticou

RÝCHLO ZVEDÁK V jednom z podzimních čísel Světa motorů jsem četl článek o bleskovém zvedáku osobního automobilu, který vyrábí jedno pražské družstvo v ceně 1 2 0 0 , — Kčs. Já jsem si zvedák zhotovil za pořizovací cenu zhruba 1 5 0 , — Kčs, a proto jsem se rozhodl poskytnout plánek s návodem i ostatním. Postup práce Pozice 1, 3, 5, 8, 9 , 1 0 , 1 1 , 1 3 nařežeme podle rozměrů uvedených v rozpisce. Podle výkresů pak vyvrtáme poz. 1, 3, 8, 9, 1 1 , 13. Z ocelového plechu vystřihneme pätici 4 a podle výkresu ji provrtáme a ohneme do žádaného tvaru. Materiál na trubky může mít i jiné, ne však menší rozměry. Kolečka 7 by měla být litinová s vrstvou tvrdé gumy — v uvedeném rozměru jsou ke koupi v obchodě. Jednotlivé součásti sestavíme takto: Poz. 3, 1 1 , 10, 5, 8 svaříme dle výkresu a vyvrtáme 0 20 pro poz. 8 (osu) a privaríme. Poz. 1 nasuneme do poz. 3 pomocí poz. 13 a zajistíme pomocí dvou šroubů M 6 x 5 0 . Na osičku 8 nasadíme kolečka 7 a zajistíme je závlačkami a podložkou.

42

mu viac alebo menej poškrabú karosériu, prípadne zatlačia dvere či blatník. Automobilista poučený na vlastnej škode si zvyčajne zháňa najrozličnejšie predmety na pridŕžanie otvorených dverí svojej garáže. Výhodnejšie je však zhotoviť si zaisťovací prípravok, ktorého návod uvádzam. Potrebujeme na to dva uholníky rozmerov 4 0 x 4 0 x x400 mm, guľatinu priemeru 8 až 10 mm a dĺžky 400 mm, štyri skrutky dlhé 25 mm a matice M8, pásovú oceľ 6 x 2 5 x 2 5 0 mm, dve ťažné pružiny 1 až 1,5x10x45 mm a pásovinu na odtlačnú páku 3 x 3 0 x * 8 0 mm; ostatné je znázornené na obrázku. Prípravok je pre náročnejších domácich majstrov, ktorí majú k dispozícii potrebné náradie. ĽUDOVÍT HORVATH

Na pozici 4 nalepíme gumu 6 0 * 3 0 (aby zvedák nesklouzl). Poz. 4 spojíme pomocí šroubu 12 M 1 0 * 5 0 s poz. 9. Poz. 9 nasuneme do poz. 11 a podle výšky zdvihu zajistíme šroubem M 1 0 x 5 0 . Po sestavení zvedák natřeme barvou na kov.

KAREL MAŘAN Rozpiska materiálu

NUTNO DODRŽET

DET.8

43

Zhotovil som si nosič na batožinu, ktorý jednoduchou úpravou možno zmeniť na stolík. Potrebujeme na to: železo 0 10x6500, 0 8*6000 mma 0 6*1300 mm. Na výrobu nohy použijeme tenkostennú rúrku 0 20*3000 mm. Podstavec 5 urobíme podľa náčrtku alebo podľa možnosti privaríme na nohu prírubu 0 70/2 mm. Bočný rám 1 (obr. 1) ohneme z drôtu Rozpis materiálu

0 10 mm a konce navzájom zvaríme. Medzi dva rámy privaríme nosník 2 0 10 mm. Potom privaríme nosníky 3 0 8 mm a príchytky 4 pod uhlom 45". Otvor vyvŕtame už skôr. Rúrku na nohu 6 ohýbame tak, že ju z jednej strany zazátkujeme a naplníme suchým pieskom, potom rúrku mierne ohrievame a postupne ohýbame, kým nedosiahneme 45 uhol. Krúžok 12privarímeonohu6. Aj skrutky 11 0 6 mm ohneme za tepla a na druhom konci vyrežeme závit M6. Háčiky 7 a 13 ohneme v miestach vyznačených čiarkované a tvar odskúšame podľa zostavy. Vnútornú stranu polepíme kožou. Ťahadlo 14 (obr. 2) prispájkujeme na tvrdo k háčikom. Na nosníky pripevníme preglejku hrúbky asi 5 mm; rozmery sú určené podľa veľkosti záhradky (810*740 mm). Preglejku nalakujeme. Záhradku natrieme podľa farby auta. Časť rámu, ktorá sa dotýka odkvapového žliabku, ovinieme páskou, aby sa lak auta neDoškodil. Demontáž nosiča a montáž stolíka (obr. 3) trvá asi 10 minút. Výšku nôh nastavíme červíkom 8; tak vyrovnáme nerovnosti terénu. Nohy priskrutkujeme skrutkou 15 k príchytkám 4 a skrutkou Imbus 11 k rámu. JAROSLAV VAVROUŠEK

ÚPRAVA ŽÁROVKY NA ASYMETRICKOU Spálenou žárovku pilkou odřízneme v označeném místě (obr. 1). Odstřihnuté části z baňky opatrně odstraníme a zbytky tmelu zarovnáme a opilujeme. Z pätice se odpájejí zbytky drátků tak, aby v přívodních plíšcích zůstaly volné tři otvory. Na nové (obyčejné) žárovce opilujeme (obr. 2) bajonetové plíšky (pozor na baňku) a vývody na pätici

prodloužíme 2 cm dlouhými kousky zvonkového drátu. Na takto upravenou žárovku nasadíme misku ze staré žárovky, vystředíme ji páskem plechu vhodné tloušťky (asi 0,5 až 0,8 mm) a připájíme (obr. 3). Poloha mističky uvnitř žárovky vůči výřezu v misce původní žárovky musí být zachována. Totéž platí i o přesné vzdálenosti ,,A". Obojí lze

OBR.2

44

kontrolovat podle další dobré žárovky. Zbývá nasadit zbytek pätice tak, aby drátky prošly otvory a ty pak zapájet spolu s pätici k tělesu žárovky. Jedinou nevýhodou je, že pořadí vývodů na pätici nesouhlasí a musí se mezi sebou vyměnit přívodní kabely pro dálkové a tlumené světlo. PETR POPULE

OBR.3

obr.1

obr. 2

45

NOVÁ PILKA NA KOV Pilka na kov s jednostranně upnutým pilovým listem je nepostradatelná všude, kde již nelze použít klasickou pilku na kov s rámem. Například Chceme-li vyříznout větší otvor v plechových stěnách, rozříznout plech větších tlouštek a rozměrů (plech se nedeformuje jako při

stříhání nebo řezání autogenem), při řezání na nepřístupných místech atp. Pilka je konstruována pro použití jednostranného 12,5 mm širokého pilového listu o tloušťce 0,67 mm. Plátek je ve vodicí hlavici 2 upnut šroubem 5 pomocí středící vložky 4.

Kolík 3 slouží jako opěrka pilového listu. Pilový list vede a jeho vybočení zbraňuje vodič přitlačovaný na řezaný předmět pružinou 8, zavěšenou na kolíku 7 v trubce 6. Trubka 6 je zalepena epoxidovou pryskyřicí v opěrné kostce 1. K uchopení je pilka opatřena pažbou 9. Dva šrouby 10 spojují základní díly pilky. Vhodným doplňkem zvlášť při řezání plechů je zpětná zarážka, která zabraňuje náhodnému uváz-

DET. 12

46

Zpětná zarážka

Situace při řezu s použitím zpětné zarážky

1

počet činných záv.124 smysl vinutí - pravý délka drátu -3000 mm

DET. 17

47

nutí vodiče. Je upevněna na vodiči dvěma šrouby 19. ,

t

POSTUP PRÁCE Opěrnou k o s t k u 1 vyfrézujeme z oceli. Rozměr 16,85 mm je nutno přesně dodržet, aby měl vodič dost vůle k pohybu. Drážka 1,35 mm slouží k uložení plátku a musí být souosá s rozměrem 1 6,85 mm. Vrtání 1 4 H11 doporučuji dokončit výstružníkem. Otvory 0 5 , 1 vrtáme společně s vodicí hlavicí 2, pažbou 9 a vodicí lištou 1 1 . Potřebnou vůli vodiče dosáhneme vložením hliníkové fólie (0,05 mm). Třecí plochu (opracování 1,6) vyleštíme brusným plátnem o hrubosti zrna 200. Vodici hlavice 2. Po opracování vnějších rozměrů privaríme návarek 0 1 2 x 1 0 mm pro závit M6. Velmi záleží na přesném vyrobení rozměru I 6,9 mm a na středění drážky 4 mm. Do drážky uložíme středící vložku 4, která do ní má zapadat těsně. Do vrtání 03 H 7 narazíme opěrný kolíček 3, který necháme 1 mm vyčnívat a zajistíme lehkým rozpěchováním. Otvor 0 5 , 1 vrtáme zároveň s opěrnou kostkou 1. Závit M5 předvrtáme vrtákem 0 4 , 2 mm. Středící vložka 4 je z čtvercové tažené oceli. I zde záleží na přesné práci a středění drážky 0,7 mm. Vrtání 0 3 , 1 mm slouží pro průchod , kolíku 3. Upínací šroub 5 je z kruhové oceli I1 600.0. Hlava šroubu je rýhována nebo vroubkována. Trubka 6 — lesklá, přesná, tažená 14x1,5 mm. Zkontrolujeme, zda ji lze lehce zasunout do otvoru v opěrné kostce 1. Na jednom konci vyvrtáme otvor 0 3,1 mm pro kolík 7.

48

Pružinu 8 je nejlépe dát zhotovit některým družstvem (v Praze např. Lověna). Pažbu 9 vyrobíme z texgumoidu nebo pertinaxu, popřípadě kvalitního tvrdého dřeva. Tlouštky 23 mm dosáhneme slepením někoiika vrstev materiálu epoxidovou pryskyřicí. Otvory 0 5,1 mm vrtáme spoiečně s opěrn.ou kostkou 1. Před vrtáním doporučuji zalepit kostku 1 ve výřezu pažby epoxidovou pryskyřicí. Vodič pilového listu je sestaven z těchto dílů: Vodicí lišty 1 1 , můstku 12, závěsu pružiny 13 a nýtu 14. Vodicí lišta 11 musí být z naprosto rovného materiálu. Osazení 1,07 mm frézujeme raději s mínusovou tolerancí. Otvory 0 3 , 2 mm vrtáme společně se závěsem pružiny. Zářez na můstku vodiče 12 rozměrů 1,5x2,5 slouží k sledování rysky na řezaném předmětu. Závěs pružiny 13 je 3 mm tlustý. Tlouštka udává konečnou velikost mezery pro průchod pilového listu, která má být 0 0 , 8 5 mm. Počítáme proto s dolícováním. Zpětná zarážka se skládá z ramének 16 (u obou kusů je nutné dodržet přesně vinutí 8 mm), táhlíku 17 a kolíku 18. POVRCHOVÁ ÚPRAVA Opěrná kostka 1, hlavice 2, upínací šroub 5, trubka 6, vodič a zpětná zarážka jsou alkalicky černěny. Vnější povrch vodicí hlavice 2 natřeme syntetickým nebo epoxidovým emailem v odstínu, který doplňuje základní odstín materiálu pažby. MONTÁŽ Nejprve smontujeme vodič pilového listu; mezi vodicí lišty 11 vložíme

závěs pružiny 13 a celek stáhneme svěrkou. Zkontrolujeme mezeru mezi vodiči spárovými měrkami. Je-li všechno v pořádku, vyvrtáme otvory 0 3 , 2 mm, zahloubení 90° a snýtujeme. Mezi vodicí lišty ^vsuneme pomocnou distanční vložku ti. 0,85 mm, stáhneme je svěrkou a přivaříme můstek vodiče 12. Svary začistíme pilníkem a vodicí lišty zaoblíme podle závěsu 13. Nakonec zkontrolujeme, zda pilový list prochází lehce mezerou ve vodiči. Trubku 6 natřeme epoxidovou pryskyřicí a zasuneme do opěrné kostky 1. Její konec musí vyčnívat v délce 35 mm. Opěrnou kostku zalepíme ve vybrání pažby rovněž epoxidovou pryskyřicí. Po vytvrzení pryskyřice zasuneme do trubky pružinu 8 a provlečeme kolík 7. Kolík zajistíme proti vypadnutí mírným rozklepáním konců. Do vodici hlavice 2 vložíme vložku 4, zašroubujeme upínací šroub 5 a vložíme smontovaný vodič pilového listu. Celek stáhneme šrouby 10 a zavěsíme pružinu. Zpětnou zarážku smontujemetak, že obě raménka 16 přišroubujeme na vodič, do mezery vložíme táhlík 17, stáhneme svěrkou a obloukem svaříme všechny tři součástky. Kolíček 18 doporučuji pájet mosazí. Svary začistíme pilníkem. Nyní stačí zasunout pilový list, utáhnout upínací šroub a pilku vyzkoušet. ZPŮSOB POUŽITÍ ' Je třeba si uvědomit, že od této pilky nemůžeme požadovat takový výkon, jako od klasické pilky s rámem. Řežeme proto klidně a využíváme celý zdvih vodiče. Určitou dobu také trvá, než si zvykneme na odlišný způsob držení a vedení pilky. Zásadně používáme nový rovný plátek a nesnažíme se jej úplně otupit. Posloužit může ještě i v pilce s rámem. Místo řezu zásadně nemažeme, aby se mechanismus pilky nezanášel pilinami. Když začne vodič váznout, pilku rozebereme, vyčistíme a vodič lehce namažeme (kromé mezery pro plátek). Tam, kde to situace dovolí, použijeme zpětnou zarážku, která zabrání náhodnému váznutí vodiče. ING. KAREL MRÁZEK

UPOZORNĚNÍ

Zájemce, kteří si chtějí postavit „ M a l ý soustruh s tyčovým ložem" (návod byl otištěn ve sborníku č. 4/1 972) upozorňujeme, že použitý a běžně těžko dosažitelný tažený profil T 5 0 x 5 0 x 1 0 mm mohou koupit nebo objednat v prodejně „Udělej si sám", Soukenická 5, 110 00 Praha 1.

Cena stolárskej hoblice a aj skutočnosť, že už jeden pracovný stôl máme, priviedla ma k myšlienke urobiť si niečo jednoduché na upínanie dreva pri ručnom hobľovaní. Zariadenie je zrejmé z obrázku. Úmyselne neuvádzam rozmery jednotlivých častí, pretože závisia od toho, aký materiál sa podarí získať a akú dlhú chceme mať hoblicu. Základná doska 1 je z tvrdého dreva. Otvory pre upínacie kolíky 4 najprv vyvŕtame a potom dlátom upravíme na potrebný štvorec. Zadný vozík nahradíme skrutkou 2 a posuvnou maticou 3. Vodiacu drážku urobíme rovnakým spôsobom ako otvory pre kolík. Na skrutke je lichoběžníkový závit TR 20 x 4 — ľavý. Môžeme použiť aj iné závity, pokiaľ možno s čo najväčším stúpaním. Závit je len na skrutke a matici, v základnej doske je hladký otvor. Posuvnu maticu urobíme z vyradeného sústružníckeho noža 32 x 32 mm, upínací kolík má rozmery 2 5 x 2 5 mm. Dĺžku vodiacej drážky a vzdialenosť jednotlivých upínacích otvorov prispôsobíme dĺžke skrutky. Otáčaním skrutky sa posúva matica k upínanému predmetu; aby bola skrutka zabezpečená proti vysunutiu, urobíme na skrutke zapi c h š = 3,5 mm, do ktorého zapadne dvojdielny plech 5 hrúbky 3 mm, ktorý je k základnej doske upevnený štyrmi skrutkami do dreva 6, priemeru 6 mm so šesťhrannou hlavou. Predný vozík je urobený ako zverák 7 z pásovej ocele 5 0 x 8 mm, pripevnený k základnej

Pre o b y v a t e ľ o v b y t u v p a n e l o v ý c h d o m o c h j e p r o b l é m vysekať d o panelov o t v o r y na pripevnenie obrazov, r o z l i č n ý c h k o n z o l , skriniek a p o d . Na t e n t o účel s o m si kúpil s ú p r a v u r u č n ý c h sekáčov z N D R , k t o r é sa však s k o r o pokazili. Preto s o m si sekáče z h o t o v i l sám. Použil s o m vyradené závitníky s p r i e m e r o m s t o p k y 5 až 8 m m . Tieto závitníky s o m upravil tak, že kalený koniec s o m zabrúsil d o t r o j b o k é h o ihlanu a v j e h o b o k o c h s o m vybrúsil pozdĺžne drážky na o d v o d drviny. Na d r u h o m k o n c i s o m zabrúsil p l ô š k u na upevnenie v držadle, ktoré je z h o t o v e n é zo šesťhrannej t y č e p o m o c o u skrutky. Ák sa sekáč prípadne zlomí, ľahko ho m o ž n o vymeniť. Podľa p o t r e b y m o ž n o zvoliť aj iný priemer sekáčov. Vyskúšal s o m aj vŕtanie o t v o r o v do panelov v i d i o v ý m i v r t á k m i , no ak sa narazí na k a m e ň , treba ho rozbiť t ý m t o sekáč o m . Preto je lepšie celý otvor vysekať ručne, p r i č o m sekáč stále p o o t á č a m e . T ý m i t o sekáčmi s o m vysekal už n i e k o ľ k o stovák o t v o r o v a veľmi sa mi osvedčili. RUDOLF FLORIAN

doske s k r u t k o u do dreva 8. A b y sa zverák n e d e f o r m o v a l pri d o t i a h n u t í , vystužíme rohy k o n š t r u k č n ý m i p l e c h m i . M a t i c a skrutky je privarená k oceľovej pásovici. Skrutka t o h t o zveráku je kratšia, pretože pri č e l n o m hobľovaní nie je väčšinou potrebná veľká upínacia dĺžka. H o b l i c u m o ž n o upevniť na p r a c o v n ý stôl rôznymi s p ô s o b m i : napríklad tak, že základnú dosku prevŕtame s d o s k o u p r a c o v n é h o stola a pripevníme p o m o c o u skrutiek so z a p u s t e n o u hlavou a krídlových matíc. Zariadenie nie je nákladné a j e h o výroba je v možnostiach väčšiny d o m á c i c h majstrov. M I L O S L A V ZÁLESKÝ

REZ A-A

ZBRÚSENÁ PLÔŠKA

49

Silonové vlasce mají při stejné pevnosti proti textilním šňůrám malé průměry. Proto i větší délky zaberou zlomek místa textilních šňůr. Nevýhodou silonových vlasců je však jejich menší ohebnost a tím ztížená manipulace při- přivazování ap. Zabudováním vlasce se stabilně připevněnými karabinkami do navijáku tyto nevýhody odstraníme.

V prodejně rybářskými potřebami si koupíme dětský naviják za 8,— Kčs a dvě karabinky se šroubky. Do těla navijáku 1 vyvrtáme otvor 7, o průměru 2 mm (dle tloušťky silonové šňůry) vrtákem na kov; silonovou šňůru protáhneme otvorem a na oba konce připevníme karabinky 6. Další dva otvory vyvrtáme do držáku navíječe 2 vrtákem na kov o průměru 4 mm (dle ti. šroubů) a šrouby připevníme naviják na stěnu, příp. vázacím drátem na strom ap. Na protější stěnu připevníme dva háčky, na které zavěsíme karabinky 6; silonové šňůry 5 napneme otáčením kličky 3. Požadujeme-li velký tah (napnutí silonových šňůr), který brzda 4 neudrží, podložíme kličku zátkou např. od vína. Silonové šňůry i naviják snesou velké zatížení. JOSEF KABELKA

Nedostatok kominárov ma prinútil najmä pri jarnom odmäku, keď je komín zimným kúrením zanesený a nemá už dostatočný ťah, vytvoriť tzv. kominársku štetku podobnú profesionálnemu výrobku. Vychádzal som z materiálu, ktorý som mal, a preto rozmery uvedené na nákrese netreba dodržať. Základom je kovová rúrka 1

REZ A-A

50

REZ B-B

REZ C-C

s vyvŕtanými dierami, ktorými sa prevlečie „pero" 3 zo starého vyradeného bovdenu. Stredom rúrky vedie oceľový drôt s očkom 2 na prichytenie závesného lanka (staré bielizňové šnúry a pod.). Vnútrajšok rúrky po prevlečení „pera" a umiestnení závesného očka treba zaliať olovom, ktoré celok upevní a súčasne vytvára vlastné závažie potrebné na spustenie štetky do komína. JÁN HERBST

Na 30 cm dlouhém pravítku z organického skla si označíme střed. Od něj na obě strany naměříme vzdálenost po 35 nebo 40 mm podle toho, jaký děrovač máme k dispozici a vyvrtáme dva otvory 0 5 , 1 mm. Podle pravítka, které přiložíme ke straně překližkové podložky k délce 32 cm vyvrtáme dva otvory 05,1 mm v překližce. Ze spodní strany provedeme zapuštění pro hlavy šroubů M5*15 a šrouby zalepíme lepidlem Epoxy 1 200 do překližkové podložky. Po zaschnutí zbrousíme do roviny přebytečné lepidlo a povrch zarovnáme s překližkovou podložkou. Na vyčnívající šrouby M5 nasadíme kancelářským děrovačem proděravěný papír a pravítko; obě rýhovanými maticemi stáhneme a můžeme začít rýsovat. K organickému pravítku přiložíme trojúhelníky a tím máme zaručen pravý úhel pro rýsování. Kombinací trojúhelníků získáme různé úhly, které se v praxi vyskytují, tj. 45, 90, 30, 60 a 75°. Na základovou desku se nehodí materiály Texgumoid a pertinax,

ŘEZ A-A

které lákají svou hladkosti; nezapichnete však do nich hrot kružítka. Vyhovuje,jedině překližka. J. K.

Použitý materiál

Překližka 1 ti. 8 mm o rozměrech

1 dílek • 3,14mm

Úpravu jsem provedl na běžném ocelovém dvoumetru doplněním stupnice s dílky po 3,1 4 mm. Každý desátý dílek udává 1 cm průměru.

NOVÁ STUPNICE

Upotřebení najde v lesním průmyslu, dřevařství, kovoprůmyslu, stavebnictví a při drobných řemeslných pracech, např. v klempířství, slouží Jeho hloubka může být různá, od 8 cm podle toho do čeho se budeme s kosořezem pouštět.

Jsou to tři prkénka sbitá nebo sešroubovaná do tvaru písmene U, délky asi 40 cm. Bočnice jsou připevněny ze strany na spodní prkénko, které je současně podlážkou, základnou celého přípravku.

Na hořejší hrany tohoto neuzavřeného truhlíku bez čel si vyznačíme střed jejich délky. Na každou stranu naměříme polovinu šířky tohoto truhlíčku a znaménka na obou hranách spojíme čarami, takže máme na vrchu vyznačený čtverec.

26x32 cm pro formát A4, 32><48 cm pro formát A3, pravítko 2 dlouhé 30 cm nejlépe Logarex oboustranné, šroub 3 M5x15 se zapuštěnou hlavou (2 ks) a vroubkovaná matice M5 s podložkou 0 5 , 2 mm (2 ks).

přímo jako tabulka pro rozvinuté šíře různých průměrů trub. U předmětů, které nemají přesný kruhový tvar se jediným měřením stanoví průměrná hodnota, kterou dosavadními způsoby měření lze získat několikerým měřením po obvodě. Pomůcka je levná1 a univerzální. Přesnost při měření průměru už od 3 cm je vyhovující, neboť jeden dílek měří 3,14 mm a umožňuje poměrně dobré rozlišení.

MILAN BLÁBOL

Protilehlé vrcholy čtverce spojíme čarami. Jimi vedemje řez bočnicemi až dolů ke dnu truhlíčku. Potřebujeme-li pak na latích nebo jiném materiálu docílit zkosený řez, přesně 45 stupňů, například při rámování, vložíme dřevo do kosořezu a pilku vedeme zářezem v bočnicích. Kosorez zdokonalíme tím, že vedeme ještě jeden řez bočnicemi kolmo dolů, a to tak, aby svíral s bočnicemi přesně pravý úhel. Pak máme jistotu, že každý potřebný řez bude mít oněch 90 stupňů. /r/

m

V této části otiskujeme další soubor nákresů a popis ke zhotovení universálního dřevoobráběcího stroje, o který je mezi kutily velký zájem. Chtě/i bychom, abyste (dřív než se pustíte do práce a shánění potřebného materiálu) zvážili své schopnosti a výrobní možnosti. Je to stroj universální, a proto také dosti s/ožitý; na druhé straně nelze na malém rozsahu sborníkových stránek uveřejnit kompletní výrobní výkresy a podrobný popis výroby. Proto mohou návod úspěšně využít jen zruční a technicky zkušenější kutilové, kteří se vyznají ve čtení výkresů a dokáží si také sami poradit s některými drobnými konstrukčními detaily. Redakce ani autoři nejsou časově sto poskytovat jednotlivé rady a vysvětlení; je tedy na čtenářích, aby se v případě nejasností opět pozorně začetli a zadívali do popisu nebo se raději poradili se zkušeným zámečníkem nebo konstruktérem. Pokud si věříte, zapamatujte si několik užitečných rad: 1. Při práci je nutné dodržet míry v předepsaných tolerancích, stejně jako pravoúhlost a souosost. 2. V případě, že použijete materiál jiných rozměrů, musíte upravit i všechny ostatní míry, ke kterým se změna vztahuje — to však nedoporučujeme, protože vazeb je v konstrukci mnoho a není tedy těžké některou přehlédnout. 3. Pokud vyřešíte některý konstrukční detail lépe, proveďte ho po svém, ale opět pozor na ostatní vazby. 4. Nákresy jsou často kótovány v sestavě. Nebylo tedy možné zachovat systém kót, který platí pro řádnou výrobní dokumentaci. Proto si vždy pozorně prohlédněte všechny nákresy. 5. Pro vaši orientaci jsou u jednotlivých vyobrazení uvedena čísla v kroužcích; v popisu se na ně odvoláváme. 6. Názvy v rozpisce (levý, pravý) jsou popsány podle pohledu na přední stranu stroje (ze strany frézovacího kotouče — viz sborník 5). A nyní již k vlastni stavbě: Předpokládáme, že rotační části stroje — ponejvíce soustružené — již máte vyrobeny, případně si je koupíte hotové. V této části popíšeme výrobu rámu stroje, ve kterém jsou všechny rotační části upevněny, dále stojan stroje a stolky pro okružní pilu, frézovací a brousicí kotouč s příslušnými ochrannými kryty. Do stejných celků je rozdělena i materiálová rozpiska. V příštím sborníku otiskneme popis a obrázky k výrobě zbývajících (přídavných) části stroje: pásové pily, stolku pro dlabaci zařízeni s nosičem a opěrnou konzolu pro soustružení dřeva.

RAM STROJE je základní a na přesnost velmi náročná část svařená z ocelového profilu L o rozměrech 3 2 * 3 2 x 4 mm, ČSN 42 55 41 (obr. 1 až 6 ) . Hlavní rozměry rámu jsou uvedeny na obr. 5; je nutné dodržet zvlášť rozměr 350 mm — jinak se bude rám při otáčení ve stojanu dřít o stojiny. Podle obr. 8 si nejdříve vyrobíme a sestavíme čela, potom privaríme spojnice 37 a 38. U základní sestavy rámu překontrolujeme dodržení základních rozměrů a hlavně dokonalé pravoúhlosti. Nedodržíte-li některou z těchto podmínek, musíte počítat s tím, že stroj nakonec nebude pracovat podle vašich představ. Po kontrole začneme do rámu stejně pečlivě doplňovat i ostatní detaily. ••; v ,

52

Ke spojnicím rámů 33 a 34 privaríme obě části konzoly hřídele I (obr. 4, poz. 47). Na spojnice čel 37 a 38 ve spodní části rámu privaríme konzoly motoru 39 a 40 (obr. 2 a 4 ) . Na středovou příčku levého rámu 41 privaríme konzolu napínací kladky klínového řemene 42 (obr. 1,4 a 5). Rozměry jsou na obr. 6, řez A-A. Nakonec na pravé čelo privaríme pouzdro stavítka úberu 43 (obr. 1 a 3 ) . Na svařeném rámu opracujeme sváry na vnějším povrchu rámu nebo na dosedacích plochách. Potom si přesně narýsujeme osy otvorů a vyvrtáme všechny otvory nakreslené na obr. 1, 2, 4 a 6. Otvory pro upevnění hlavního pracovního hřídele I (obr. 3, pos. 47) vyvrtáme až později. K výbavě rámu patří ještě dvě objímky suportu 4 9 ; zhotovíme je podle obr. 7 a upevníme vždy dvěma šrouby s podložkou a maticí do otvorů 0 8 , 1 nad vodorovnou osou pravého bočního čela rámu, jak je patrno z fotografie. STOJAN STROJE je svařen z ocelového

profilu

L 32 X 32><4

Pohled na konstrukci rámu po sejmuti

krytů a nástrojů

. ,;

mm

Objímka suportu

_

.

(obr. 11). Nejprve si připravíme samostatně levou i pravou dvojici stojin 63, které spojíme privarením lichoběžníkových spojek 64. Otvory 0 1 2 _ _' mm narýsujeme a vrtáme až po svaření posic 63 s pos. 64, kvůli přesnému narýsování výšky na obou stranách. Potom si vyrobíme kompletní základnu i s příčkou 62. Díly svařujeme na úplně rovné ploše, aby se jednotlivé části nekřížily. Stojan sestavujeme takto: 1. Levou část stojanu umístíme na rovnou plochu, na ni položíme distanční plech ti. 0,5—1 mm, na něj kompletní svařený rám stroje, pak opět distanční plech a nakonec pravou část stojanu. 2. Otvory 0 1 2 + 01 v lichoběžníkových spojkách 64 a středových příčkách rámu 41 provlékneme hřídel rámu 84 (prozatím bez rozperné trubky). Tím je fixována vzájemná poloha rámu a stojin v ose i mezera mezi rámem a stojanem. Potom si naznačíme vzdálenost 88 mm od přední strany základny, vyrovnáme podle úhelníku polohu stojanu vůči oběma párům stojin a stehovými sváry jednotlivé části stojanu spojíme. Po důkladné kontrole pravých úhlů a svislých a vodorovných rovin můžeme stojiny přivařit na pevno. Rám se musí ve stojanu volně, bez zadrhávání protáčet na hřídeli 8 4 ; avšak vůle mezi rámem stroje a stojinami nemá přesahovat 1 mm, aby bylo možné rám zajistit utažením pravého klíče zvedacího ústrojí. Nakonec privaríme zajišťovací konzolku rámu, která je v detailu nakreslena na obr. 17. Otvory 0 5,1 pro zajišfovací kolík 67 v pos. 65, 66 a v rámu stroje svrtáme až po úplném sestavení stroje. Kolíkem pak fixujeme svislou a vodorovnou polohu rámu stroje. Ze stejného materiálu jako rám a stojan zhotovíme levý a pravý nosič stolu pro okružní pilu (obr. 12). Nárys je kreslen jen pro levý nosič, protože oba rrosiče jsou tvarově i rozměrově shodné. Rozdílné je pouze zrcadlově obrácené spojení detailů, které je patrné z půdorysů (spodní půdorys platí pro pravý nosič). Upevnění řetězů 79 pro současné zvedání levého i pravého nosiče znázorňuje obr. 13. V půdorysech (obr. 12) je zakresleno uložení řetězů s napínacím šroubem 73 v úhelnících 68. ,. . '

"*•

privaríme štandartní matici MI2 (obr. 16). Na stejném obrázku je nakreslen i klíč vyrobený z trubky 0 1 8 / 1 4 mm, jedné matice MI2 a kulatiny 0 1 0 x 1 9 0 mm. Uspořádání detailů na obou stranách je stejné (avšak zrcadlově obrácené), s výjimkou poz. 88 a 82, které na levé straně nejsou. Na levé straně je ke středu ozubeného kola 87 pevně přitažena matice 93 a k ní je opět pevně přitažena matice levého klíče 89. Tím je levý klíč pevně spojen s hřídelí rámu 84. Matice 93 na pravé straně ústrojí je pevně přitažena na střed pravého ozubeného kola, které je tím pevně spojeno s hřídelí rámu 84. Příložka 82 s podložkou 88 jsou volně přiloženy k přední a zadní sanici (pos. 68, 69) nosiče stolu. Nakonec na hřídel našroubujeme pravý klíč, který při dotažení sevře všechny části zvedacího ústrojí včetně stojanu k bočním čelům rámu stroje. Uvolněním klíče a současně otáčením levým klíčem umožníme zvedání stolu okružní pily do libovolné výšky. Po úplném vysunutí stolu nahoru a jeho sejmutí z nosičů je možné po vytažení zajišťovacího kolíku 67 otáčet celým rámem kolem hřídele rámu o 360° a pravým klíčem jej zajistit v libovolné nakloněné rovině. VODICI PLECH ÚBERU I slouží k vedení obráběného kusu na frézovací kotouč. Vyrobíme ho z ocelového plechu ti. 2,5 mm (obr. 9). Na základní tvar plechu 101 privaríme symetricky k ose vodícího plechu vodítka 102 a hřídel vodícího plechu upevníme podle nákresu v řezu C-C tak, že do plechu vyvrtáme otvor, do nějž roznýtujeme nebo zavaříme konec hřídele osazený na 0 1 0 mm. Montáž vodícího plechu na rám stroje znázorňuje obr. 9 v pohledu P. Pohled P je vyznačen rovněž na obr. 1. Pohled K ukazuje způsob zajištění vodícího plechu v určité výšce od roviny frézovacího kotouče. Nastavení se provádí tak, že plech stiskneme proti tlaku pružiny a dotáhneme šroubem 44. Zvolenou výškou se řídí velikost úberu od 0 do 8 mm. V O D I C f PLECH Ú B E R U II . ^ slouží k vedení obrobené části za frézovacím kotoučem. Na základní tvar plechu (obr. 10) upevníme dva šrouby M10 tak, že podle roztečí šroubů vyvrtáme do plechu otvory 06 a do nich roznýtujeme nebo zavaříme část

Texty k obrázkům uvedeným na str. 54 ai 59: s*.:.

""%

ZVEDACÍ A ZAJIŠŤOVACÍ ÚSTROJI STOLU

se skládá z 462 mm dl. hřídele rámu 84, rozperné trubky (obr. 15) a ostatních detailů nakreslených na obr. 16. Délku rozperné trubky 342 mm upravíme tak, aby zapadla bez vůle mezi vnitřní stěny středových příček 41 rámu stroje (obr. 16). Ozubené kolo (štandartní kolečko z bicyklu o 14 zubech, vnější průměr 65 mm) upravíme tak, že do vnitřního průměru 35 mm zavaříme kolečko z plechu ti. 3 — 4 mm s otvorem 0 1 2 , 2 uprostřed a na ně

sa

r r r-

32

ŘEZ B-B

ŘEZ A-A

3sJ

POS.I07

54

22J

POHLED K

55

ŘEZ D-D

56

POHLED L

ŘEZ E-E

POS.67

57

ŘEZ F-F

POHLED N

58

POS.I63

59

hlav šroubů, osazených rovněž na 06 mm. Vnější povrch po roznýtování nebo zavaření hladce opracujeme. Vodicí plech úberu II upevníme na přední stranu levého bočního čela tak, že na šrouby přišroubujeme vždy po jedné matici M10, kterou zároveň nastavíme výšku vodícího plechu vůči frézovacímu kotouči. Po nastavení výšky našroubujeme z vnitřní strany rámu druhou matici M10 s podložkou a vodicí plech pevně utáhneme.

není kreslen, ale je ze sestavy patrný. Do konců tyče vyvrtáme otvorv se závitem M6 a tyč ke konzolkám 134 upevníme šrouby M6. Dále je vhodné u tyče príložného pravítka 135 ofrézovat nebo opilovat plošku po celé délce tyče v šířce asi 6 mm v místě, ve kterém dotahujeme pravítko šroubem s křídlovou maticí 137. Materiál pak není vymačkáván a nebrání lehkému posuvu vodítka 136 po tyči. Do matic 140 privarených na vnitřní straně úhelníků 133 zašroubujeme šrouby M10, kterými se stůl okružní pily upevňuje k nosiči 7 1 .

STOLEK BROUSICÍHO KOTOUČE je výrobně jednoduchý a je nakreslen vlevo od obr. 7. Upevnění stolku je obdobné jako u vodícího plechu II s tím rozdílem, že upevňovací šrouby M1 0 provlékneme zevnitř rámu otvory v dolní spojnici 37 a pevně dotáhneme maticí M10. Vzdálenost stolku od brousicího kotouče nastavíme tak, že na šrouby našroubujeme další matice, kterými vymezíme vzdálenost; pak přiložíme plech stolku a napevno dotáhneme maticemi M10 s podložkou.

STOLEK FRÉZY je nakreslen ve třech pohledech na obr. 22. Jeho šířka není kótována, protože si ji každý může zvolit podle svých potřeb (na prototypu máme šířku 200 mm). Podle zvoleného rozměru se upraví pak i délka příčného nosníku 146 a tyče vodicí desky 153. Konstrukce je srozumitelná, protože sestává z příčného nosníku 146, ke kterému jsou privarený konzolky 155 a podélný nosník 147. Na nosníky privaríme plech ti. 3 mm, který tvoří vlastní stolek frézy. Uspořádání vodítka 152 s úhelníkem vodicí desky 156 na vodicí tyči 163 je obdobné jako u stolku okružní pily. I zde je vhodné upravit po celé délce tyče plošku pro zajišťovací šroub s křídlovou hlavou 154. Upevnění vodicí desky 157 a objímek suportu je dosti názorné. Vodicí deska se používá při frézování širších prken a pokud pracujeme s nízkými lištami a podobně, vodicí desku demontujeme, aby rôám nepřekážela.

KRYT BRUSNÉHO KOTOUČE vyrobíme podle obr. 14 a šrouby 111 upevníme na plech stejným způsobem, jako u vodícího plechu úberu II. Obdobné je i seřízení výšky ochranného krytu vůči rovině brusného kotouče. DOLNÍ KRYT OKRUŽNÍ PILY je z plechu ti. 1,5 mm a šířky 30 mm (obr. 18). V půdorysu není zakresleno víko krytu 115. Kryt se upevňuje na rám až po zamontování hřídele I s okružní pilou. Správnou polohu krytu je nutné vyzkoušet podle kotouče pily, označit otvory na úhelníku pravého bočního čela rámu a na středové příčce levého bočního čela. Potom teprve vyvrtáme otvory, vyřízneme závit a upevníme kryt dvěma šrouby M4. Víko krytu 11 5 je zavěšeno ohnutým lemem na patkách 116 a 117 a přitaženo šroubkem 120 k patce 118. HORNÍ KRYT OKRUŽNÍ PILY je vyroben ze dvou bočních částí 1 2 1 , 122, které jsou spojeny obvodovým pásem 123 (obr. 19). Kryt upevníme na stroj šroubem M8 do otvoru 0 8 , 2 na rozpěrném klínu 162. Podle výšky řezaného materiálu upevňujeme kryt za dolní nebo horní otvor v krytu. KRYT FRÉZY je ze sololitu ti. 3 mm (obr. 20). Sololitový díl je upevněn do ramena krytu vyrobeného z plechu ti. 1 mm. Rameno po celé délce ohneme do tvaru podle řezu GG; sololitová část je držena stisknutím plechového žlábku. Na konec ramene privaríme opěrnou plošku 129, o kterou se opírá pružina 130 (obr. 26). ROZPERNÝ KLÍN je nakreslen na obr. 2 4 ; zaoblená část (náběžná) je zkosena do nožového tvaru, jak je patrné v půdorysu. Při upevňování rozperného klínu na rohovou spojku 36 se může stát, že rozperný klín nebude ve stejné rovině s kotoučem pily. V tom případě musíme otvory 0 5 , 1 napilovat do oválu, abychom mohli seřídit rozperný klín do roviny s okružní pilou.

MONTÁŽ ROTAČNÍCH DÍLŮ Hlavní pracovní hřídel I, který nese na svém předním konci frézovací kotouč, přišroubujeme čtyřmi šrouby M8 s podložkou a maticí na konzoly hřídele I pos. 47. Rozměry a rozteče otvorů 0 8 , 2 mm jsou nakresleny na obr. 3. Otvory na konzole hřídele I je nutné svrtat s otvory v konzolách pos. 47 tak, aby osa hřídele I byla přesně rovnoběžná s osou suportu 163. Pak svrtáme otvory na patkách elektromotoru s konzolami motoru 39 a 40. Elektromotor postavíme na konzoly a podle olovnice srovnáme roviny řemenice na motoru a řemenice na hřídeli I, potom můžeme vyvrtat otvory pro upevnění elektromotoru. Osa elektromotoru musí být opět rovnoběžná s osou hřídele I. Nakonec upevníme napínací kladku klínového řemene na konzolu 42. Při svrtávání otvorů na konzolce napínací kladky si můžeme odzkoušet správné umístění vložením klínového řemene do řemenic. Osa napínací kladky musí být rovnoběžná s osou hřídele I. SEŘÍZENÍ STOLKU FRÉZY A VODICÍCH PLECHŮ ÚBERU Ke správné funkci frézy je nutné seřídit rovinu vedení materiálu na frézovací kotouč tak, aby materiál nebyl již zachycován noži frézy na úběžné straně A kotouče frézy a vyhazován otáčejícím se kotoučem vzhůru. Proto je nutné u vodicích plechů úberu a úhelníku vodicí desky 156 upravit jejich sklon k rovině

SUPORT znázorňuje obr. 23, pos. 163 a k jeho výrobě není třeba nic připomínat. Na stroji je upevněn v objímkách 49 a při povolení objímek se dá volně posouvat podle potřeby ve směru jeho podélné osy. STOLEK OKRUŽNÍ PILY je podrobně nakreslen na obr. 2 1 . Pravou dřevěnou příložku 142 po celé délce seřízneme pod úhlem 45°, aby bylo možné naklápět rám s okružní pilou pro kosé řezání. Detail upevnění tyče príložného pravítka 135

60

Obr. 27. Seřízeni stolku frézy a vodicích plechu úberu

frézovacího kotouče tak, jak je přehnaně nakresleno na obr. 27 při pohledu shora. Nejprve seřídíme sklon úhelníku vodicí desky 156,a to tak, že napilujeme otvor v konzolce C pro šroub tyče vodicí desky ve směru tučné šipky. Napilovaní musíme zkoušet postupně tak, až dosáhneme sklonu úhelníku 15G vůči rovině frézovacího kotouče asi 1 °, což měřeno mezi úběžnou hranou A frézovacího kotouče a úhelníkem 156 bude maximálně 0,5 mm. Potom upravíme sklon vodicích plechů úberu pos. 101 a 104 tak, aby byly rovnoběžné s úhelníkem 156. Vodicí plech 104 pak zafixujeme v nastavené poloze, zatímco vodicí plech 101 přestavujeme vždy podle žádané tloušťky úberu. Kryt brusného kotouče 110 seřídíme tak, aby jeho rovina byla asi o 0,5 až 1 mm za rovinou brusného kotouče. (Pokračování v příštím sborníku) ., ^ ... Konstrukci J. Tůmy a V. Cafourka '''" popsal a nakreslil JOSEF ŠŤASTNÝ

DOPLŇKY K MATERIÁLU O UNIVERSÁLNÍM DŘEVOOBRÁBĚCÍM STROJI OTIŠTĚNÉM VE SBORNÍKU č. 5 V důsledku opoždění při výrobě definitivního prototypu, které bylo zaviněno organizačními změnami, nebylo možno se uvarovat některých chyb či nejasnosti v dokumentaci a v doprovodném textu: M O T O R . V prototypu byl použit patkový třífázový motor typu 2 AP 90 S-4 (220/380 V, 1,1 kW, 1 400 ot/ /min.). Rovněž je možno použít jednofázový motor typu 2 APC 90 S-4 nebo 2 APJC 90L-4 (oba 220 V, 1,1 kW, 1400 ot/min.). Oba typy jednofázových motorů je však třeba upravit přemístěním upevňovací patky tak, aby svorkovnice motoru byla natočena s vrchu na bok motoru; jinak by překážela okružní pile a znemožňovala upevnit její spodní kryt.

61

HŘÍDEL I. (kompletní, tj. pos. 1 až 9) r o s . 2. V prototypu byla použita málo dosažitelná ložiska šířky 1 6 mm. Při kreslení dokumentace bylo rozhodnuto použít dosažitelných ložisek 6204, širokých 14 mm; tato změna však nebyla promítnuta do výkresu. Opravte si proto v pos. 3 kótu 0 47K6 na hloubku 18 mm místo 20 mm. Rozdíl v šířce ložisek je možné vyplnit vložením dvou distančních kroužků ti. 2 mm (z každé strany jedený tj. mezi ložisko pos. 2 a řemenici pos. 4 na straně jedné a ložisko pos. 2 a středící nákružek pos. 7 na straně druhé. Pos. 7 — středící nákružek je nesprávně okótován. Jeho celková tloušťka má být 1 2 mm (nikoliv 8 mm). Pos. 6 — středící nákružek sloužící k upnutí okružních pil 0 300 mm je osazen z obou stran, aby bylo možno upínat pily s 0 otvoru 33 nebo 40 mm pouhým obráceným nasunutím nákružku na hřídel (pos. 1). Při použití okružních pil s jiným 0 otvoru je nutno osazení nákružku přizpůsobit. Pos. 8 — matice M 2 0 * 1 . V rozpisce má být 1 ks (nikoliv 2 ks). Pos. 9 — držáky vřetene — jsou k pos. 3 (plášť I) privarený ve vzdálenosti 30 mm od obou konců. Držák vřetene (pos. 9) je dlouhý 130 mm, jak je správně uvedeno na výkrese (a nikoliv 1 80 mm, jak je nesprávně uvedeno v textu). Otvory pro šrouby M8 jsou zakresleny na obr. 3 (pos. 47) ve sborníku číslo 6 a svrtávají se až při usazování kompletní hřídele do rámu stroje. FRÉZOVACÍ HLAVA (pos. 10) S NOŽI (pos. 11) Pozn. úvodem: Mnoho čtenářů má pochyby o kvalitě opracování povrchu dřeva. Ta je závislá na nabroušeni a nastaveni nožů. Podle druhu opracovávaného materiálu může mít povrch po frézování jemné radiálni stopy jako při frézování kovů. Tento povrch však plně vyhovuje běžným nárokům. Jinak je samozřejmě

ŠIKOVNÉ RUCE K LEPENÍ NESTAČÍ ROHOPLAST VÁM POMŮŽE ŮŽ Rohoplast pro vás vyrábí osvědčená lepidla a tmely: MIROFIX A MIROFIX SPECIÁL (pro obkladačky), BYLEPO VI RB (pro PVC podlahové krytiny), DISPERCOLL RTZ (pro dřevo, pěnový polystyren aj.), TAPETOL (pro papírové tapety s PVC povrchem), RESOLVAN (pro porcelán, sklo a kameninu). PRODEJNY: PRAHA 2, ENGELSOVO NÁBŘEŽÍ 56, BĚLEHRADSKÁ 63

62

možno na brusném kotouči dosáhnout ideálně hladkého povrchu bez přestavování stroje. Protože frézovací kotouč má pracovní šířku 1 80 mm, nelze přirozeně srovnávat a protahovat maximální šířku 200 mm, jak bylo chybně uvedeno v úvodním textu. Je ovšem možno stroj překonstruovat na větší průměr frézovacího kotouče, přičemž dle zkušenosti stačí osm nožů. Pos. 11 — frézovací nůž má bezpečnostní zápich proti vypadnutí v délce 5 mm do hloubky 0,25 mm na 0 7,5 mm. Zápich tedy má skosení 0,25 mm/45 (nikoliv 1/45", jak je chybně uvedeno na výkrese). Nože vyčnívají nad horní krajní plochu kotouče o 0,1 mm. Ustavení nožů provedeme pomocí rovného ocelového pravítka nebo jiného podobného předmětu a fólie ti. 0,1 mm. Na čelní plochu frézovacího kotouče položíme z každé strany otvoru fólii, na ni přiložíme ocelové pravítko. Zespoda vsadíme nůž, aby se dotýkal pravítka a v této poloze jej zajistíme červíkem M8 (pos. 19). Nože brousíme brusným kotoučkem, tzv. „cigárem" 0 12 mm upnutým do vrtačky, a to jen z vnitřní strany, nikoliv po obvodě. Čelo nože nebřousíme. HŘÍDEL II (kompletní,tj. pos. 14 až 21) Pos. 14 — celková délka hřídele 148,5 je správná, ale délka závitu M1 2 má být 30 mm (nikoliv 43 mm, jak je chybně na výkrese — zde se totiž původně počítalo s umístěním brusného kotouče na nářadí). Pos. 21 — konzola — j e k plášti II (pos. 1 6) privarená ve vzdálenosti 1 0,5 mm od konců pláště. Otvory v konzole pro šrouby M6 se svrtávají při usazení do rámu stroje. BRUSNÝ KOTOUČ (pos. 23) — j e po obvodu po gumován, protože unáší pásovou pilu. Způsob p o g u mování je jednoduchý a bude vysvětlen v návodu na zhotovení pásové pily. •>•••-•**.

Levná, praktická a účinná pomůcka pro všechny kutily — krájí papír, lepenku, PVC linoleum, gumu, koberce — Neobyčejně ostrý — Vysouvací regulovatelná délka nože — 2 náhradní čepele Cena Kčs 21,— K dostání v obchodních domech, v prodejnách domácích potřeb —železářství a v prodejnách družstva f..

©MECHANIKA

výrpbní družstvo mechaniků Praha 1, Opletalova 8

Na vaši návštěvu čekají maloobchodní prodejny n. p. Elektroodbyt

a nabízejí vám elektroinstalační materiál, vodiče, flexošňůry, jističe, domovní rozvaděče, elektronky, osvětlovací relé, různý doplňkový elektroinstalační materiál Prodejny jsou určeny především pro vás - domácí kutily, stavebníky rodinných domků a další zájemce PRAHA 1, PŠTROSSOVA 35 BRNO, SADY OSVOBOZENÍ 49 PARDUBICE, ŠTROSSOVA106

63

NEPOSTRADATELNÝ POMOCNÍK

PLYNOVÁ PÁIEČKA BUTAR Pracovni vybaveni automobilisty, hlavně toho, který ši sám provádi údržbu a drobné opravy, předpokládá vlastnit všechny dostupné pomůcky pro tyto práce. Patři mezi né nesporně i plynová páječka BUTAR. Pro provoz plynové páječky BUTAR se použivaji tlakové nádoby s náplni směsi propan-butan. Nádobu lze snadno a rychle upevnit k hořáku s uzavíracím ventilem. Do těla hořáku je nasunut snadno odstranitelný pájeci hrot. Jedna náplň stojí Kčs 2,70 a umožňuje na dobu 45 minut maximálni příkon páječky s teplotou plamene 1400 C.

BLIŽŠÍ POKYNY PRO PRÁCI S PÁJEČKOU BUTAR PÁJENÍ VELKÝCH CÍNEM (obr. A)

PŘEDMĚTŮ

Při pájeni velkých předmětů (plechů, trubek, okapových žlabů apod.) postupujeme stejně jako u elektrické nebo benzínové páječky. Plamen hořáku však zmírníme uzavíracím ventilem, aby se měď pájecího hrotu nadměrně neopalovala. Snadná přenosnost a funkční řešeni pájky umožňuje spájeni na libovolném i nesnadno dostupném místě. PÁJENÍ NA TVRDO (obr. B) K pájení na tvrdo využíváme vysoké teploty plamene hořáku. Předmět umistime na kus šamotové cihly. K roztaveni tvrdé pájky musime pájený spoj dokonale vyhřát hořákem páječky. Po ohřáti na teplotu o něco vyšší než je tavný bod pájky, naneseme na spoj borax a přiložíme pájku. Nakonec necháme spájené místo zchladnout. Pájet lze stříbrem nebo mosazí. Pájeni na tvrdo umožňuje provádět řadu náročných oprav v bytě. Vedle toho využije zručný majitel pájky k pájeni mosazí při výrobě různých ozdobných předmětů podle vlastni fantazie. KALENÍ MENŠÍCH NÁSTROJŮ Z OCELOVÝCH DRÁTŮ Teplota kaleni nástrojových oceli se pohybuje od 750 do 850 C. K ohřáti nástroje použijeme plynové páječky. Vlastni kaleni provedeme prudkým ochlazením nástroje na teplotu chladicí lázně (voda, olej). Nástroj v lázni' ochlazujeme krouživými pohyby.

NAHŘÍVANÍ TRUBÍ — (obr. C)

ZAMRZLÝCH POBLOKU MOTORŮ

Zamrzlé potrubí — zámky dveří vozů se dají snadno otevřít nahřáti m. Páječka je vhodná i k nahříváni promrzlého bloku motoru, stejné služby prokáže plynová páječka i při rozmrazování zamrzlého vodovodního potrubí. Stejně dobře použijeme páječky k nahřáti zarezlých spojů na vodovodním systému na automobilu, u topeni apod. Nahřátý zarezlý spoj ve šroubenl snáze uvolníme. OPALOVÁNÍ NÁTĚRŮ (obr. D) Staré nátěry opalujeme plynovou páječkou velmi snadno a rychle. Opálený nátěr odstraníme škrabkou až k povrchu dřeva nebo kovu. Výčet prací a úkonů, které můžeme provádět s plynovou páječkou BUTAR, nám dokazuje, že tento praktický výrobek by se měl stát samozřejmou součásti domáci kutilské dílny, součásti vybavení a -garáže automobilisty. Páječka stoji Kčs 135,.— včetně dvou prázdných bombiček. Žádejte ji v prodejnách Domácích potřeb. Priorech, Magnetu Pardubice a přimo u výrobce Kovodělného podniku hl. m. Prahy, Kaprova 13, Praha 1, prostřednictvím jeho zásilkové služby.

UDĚLEJ — Urob si sám, zväzok 6. Zostavil Kamil Zoufalý, graficky upravil Ing. arch. Václav Hájek. Ako svoju 5085. publikáciu vydala ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 6, v roku 1973. Zodpovedná redaktorka Ing. Gréta Izakovičová. Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 16900 Praha 6, tel. 350 797. Expedícia subskribentom: Slezská 8, 12000 Praha 2, tel. 256 877. Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Krasňany, Pekná cesta, Bratislava. 11,37 AH (text 5,32 AH, ilustrácie 6,05 AH), 11,55 VH. Náklad 80 000 výtlačkov, 1. vydanie. j 63—035—73 Kčs 12,— | 505/21; 8.8/1 © ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1973

S VÝROBKY TESLA

TENTOKRÁT S TRANZISTOROVÝMI RADIOPŘIJÍMAČI TESLA. Pamatujete si na dobu první „tranzistorové exploze"? V parku, v lese, na ulici, v dopravních prostředcích, všude řvaly tranzistory. Ta doba je už na 1 štěstí téměř za námi; ted se mluví o době druhé „tranzistorové exploze", která však už není pohromou pro lidi, toužící po klidu. Tranzistorový radiopřijímač začal účelně sloužit člověku jako pohotový informátor i zábavný společník na cestách, na procházkách, na víkendu, při odpočinku i při práci — venku i doma. Není zvláštností vidět maminku nebo tatínka, kteří si procházku s dětským kočárkem „odbývají" při poslechu tranzistorového radiopřijímače. Některé vynalézavé maminky dokonce v době, kdy musí být vzdáleny, nechávají v blízkosti dítěte jako „zvukového" společníka právě tranzistorový radiopřijímač. Také motoristé, zabývající se ve volném čase — ať už z nutnosti nebo z potěšení — údržbou auta, mají poblíž společníka —„tranzistor".

TRANZISTOROVÉ RADIOPŘIJÍMAČE TESLA

- KVALITA - ELEGANCE - UŽITEK