VODÍTKO. Občasník Srpen PODANÉ RUCE, o.s. - Frýdek-Místek

1

VODÍTKO Občasník Srpen 2012 ®

PODANÉ RUCE, o.s. - Frýdek-Místek [email protected]

www.podaneruce.eu

2

Úvodník

Pokrok nezastavíš Léto uhodilo plnou silou. Pro mne léto znamená prázdniny. Prázdniny nejsou pro učitele nic jiného než 8 týdnů dovolené a studijního volna. Léto je pro mne také časem plným receptů na zavařování, časem na výlety, časem na dohnání všech restů v domácnosti a na zahradě, časem na udržování přátelství a poslední roky také časem na psaní Vodítka. Nikdy jindy nemám tolik možností přemýšlet a rekapitulovat, čtete dobře – nikoli na Silvestra. Stále častěji cítím, jak mi „ujíždí vlak“ v elektrotechnice, v žargonu ajťáků i manažerů a teď, když děti dospěly a odešly z domu, tak tápu i ve vyjadřování mládeže. Jsem dinosaurus, ale beru to s nadhledem a nadváhou tohoto tvora. Nestydím se za to a pozoruji, že se i u mých „mladých“ začíná mísit úcta se soucitem a potřebou chránit mne před vyhynutím. Když mi moje kamarádka – jak jinak než z okruhu pejskařů, ale věkově podobná mým synům - poslala MMS na můj nebarevný monofonní mobil Nokia pořízený v roce 1999, můj student mi ochotně nabídl, abych mu obrázek přeposlala na jeho mobil, že mi snímek rád ukáže. Moji studenti vědí, že můj model mobilu je pro mne nepostradatelný: 1) cvičím na něm psy na donášení a podávání mobilu a snese jakýkoli náraz, 2)pokud nechci investovat do Jablotronu, tak jedině na něm uvidím a vyťukám písmena, protože zrak mám stále chatrnější, 3) nemusím je oslňovat nejnovějším chytrým mobilem, protože ho nepotřebuji atd. Moji synové mě trpělivě poučují, jaký je rozdíl mezi iPad, iPod a iPhone, stejně se ptám stále znova, protože s tím nepřicházím do styku vlastníma rukama.

3

Přestože bych nikdy nepoužila tablet jako krájecí prkénko, stále netuším, jaký by to mělo smysl v mém životě pořídit si jej. Jsem svobodná a nezávislá… Ale pokrok nezastavíš. Vím, že to, co potřebuji a co mne baví, se také vyvíjí. Přístup ke psům, metodika výcviku, nové pomůcky, objevují se psychologové psů jako houby po dešti ať už opravdoví či samozvaní… Kdo se v tom má vyznat. Ano, to je to - VYZNAT SE, ať už se jedná o jakoukoli oblast života. Takže se smiřme s tím, že celý život se budeme učit, sbírat informace, třídit je, a ty, které jsou důležité, se snažme nezapomenout. Takže se snažím hodně číst odborné „psí“ časopisy, hledat v knihách, diskutovat, pokud čas a peníze dovolí, navštívím odborný seminář a pak si to v hlavě zpracovávám, upravím na odpovídající podmínky a používám pro pejsky naše i cizí. Třicet let praxe v kynologii jsou roky také nabité chybami a omyly, ze kterých se učím. Nechci dělat zbytečné chyby, proto jsem se letošní léto intenzivněji než jindy zaměřila na sledování novinek a trendů v psím světě. A snad také na další vydání Vodítka… tak mi držte palce! Olivie Bischofová

4

Obsah 1. Pozvání na canisvíkend 2. Vyhodnocení sbírky ze Sweetsenfestu Frýdek-Místek 3. Průběžné vyúčtování veřejné sbírky 4. Akce jiných organizací (Olivie Bischofová) 5. Důvěra a láska (Irina Tkačová) 6. Z činnosti našich členů – Emília Vránová, Monika Bernady 7. Plaváček Ferda (Ivana Pawlusová) 8. Děti píší (Eliška Křístková) 9. Poděkování (Kráčalíkovi) 10. Odezva ze Slezské diakonie 11. Spolupráce s Nadací OKD pokračuje 12. Spolupráce na knize Ludmily Vaňkové (Monika Olbrechtová) 13. Naši sponzoři a partneři

5

1. Pozvánka na canisvíkend

2. Vyhodnocení sbírky ze Sweetsenfestu 2012, konající se 28. - 30. 6. 2012 ve Frýdku-Místku První den letošního Sweetsenfestu 2012 byl věnován naší neziskové organizaci. Ve čtvrtečním dnu 28. 6. 2012 měli návštěvníci hudebního festivalu možnost podpořit činnost projektu canisterapie, a to formou finančního příspěvku do jedné ze šesti sbírkových pokladniček, které byly pro tuto akci zapečetěny Magistrátem města Frýdku-Místku v rámci veřejné sbírky schválené Krajským úřadem čj. MSK 35304/2011.

Celkový výnos z šesti sbírkových pokladniček canisterapie činil 1 507,00 Kč. DĚKUJEME

6

7

3. Průběžné vyúčtování veřejné sbírky Veřejná sbírka probíhá v rámci projektu canisterapie

Trvání:

po dobu tří let / od 1. dubna 2011 - 24. února 2014

Místem konání sbírky je:

Česká republika

Za účelem:

příprava canisterapeutů vedení kurzů canisterapie pořádání přednášek canisterapie výběr a příprava psů pro canisterapii

Způsoby konání sbírky:

zvláštní bankovní účet pokladničky prodej předmětů

82 05 82 05 / 0300

8

9 Průběžné vyúčtování veřejné sbírky povolené Krajským úřadem Moravskoslezského kraje Sbírka probíhala ve dnech 9.4.2011 - 31.5.2012 Rok 2011 Počáteční vklad (pro pokrytí bankovních poplatků) Bankovní poplatky Hrubý výtěžek sbírky Úroky Čistý výtěžek sbírky Konečný zůstatek k 31. 12. 2011

0,00 53,00 11 870,00 0,52 11 817,52 11 817,52

Rok 2012 (leden - květen) Bankovní poplatky Hrubý výtěžek sbírky Úroky Čistý výtěžek sbírky Konečný zůstatek k 31. 5. 2012

12,00 1 576,00 0,52 1 564,52 13 382,04

Souhrnná rekapitulace Vlastní vklady na účet Bankovní poplatky Čerpáno Hrubý výtěžek sbírky Úroky Čistý výtěžek sbírky Konečný zůstatek

0,00 65,00 0,00 13 446,00 1,04 13 382,04 13 382,04

Úhrada poplatků a nákladů na vedení účtu Bankovní poplatky Vklad určený na úhradu poplatků Rozdíl Uhrazeno z výtěžku veřejné sbírky

65,00 0,00 -65,00 65,00

(5 % z výtěžku sbírky je 672 Kč - tato částka je použita na úhradu pouze ve výši 65 Kč - § 23 zákona)

10

4. Akce jiných organizací (Olivie Bischofová)

Pod podobnou hlavičkou můžeme najít akce také na webových stránkách našeho sdružení. Tentokrát se chci zmínit o 2 akcích, které tam však uvedeny nebyly. V sobotu 19. 5. 2012 se konal ve Vyškově seminář Canisterapie z pohledu speciální pedagogiky pořádaný sdružením Piafa. Člověk se musí pořád vzdělávat. Velmi obsažný a na dobré odborné úrovni vedený seminář byl dílem speciální pedagožky Mgr. Markéty Stančíkové a canisterapeutky s dlouholetou praxí Marcely Zourkové. Za Podané ruce, o.s. jsem byla jediná účastnice, z Psí pac z Podkrkonoší dojely Hanka Grundmannová a Daniela Hoblová. Setkala jsem se tam také se známými tvářemi z jihočeského Hafíka. Tématika byla velmi rozsáhlá, nejdříve jsme byly seznámeny s obecnými základy speciální pedagogiky, pak se Markéta Stančíková věnovala konkrétním postižením a v odpolední části jsme viděly, jak to prakticky dělají v Piafě. Ohmataly jsme si řadu pomůcek, především vyrobených vlastníma rukama a hlavně jsme si na vlastní kůži mohly zkusit s nimi hrát a poznat, jak se může klient rozvíjet. Byl zpracovaný i seznam celovečerních filmů, kde se můžeme s postižením seznámit u některé z postav. Zcela samozřejmá byla možnost prolistovat si v hromadách knih odborné literatury. Načerpala jsem dost podnětů pro další práci s postiženými dětmi. Vřele doporučuji! Jen tak pro zajímavost: na podzim připravuje Piafa volné pokračování semináře, kde se již soustředí na určitý typ postižení. Do tisku také přijde brzy nová kniha o canisterapii, kterou se Piafa bude prezentovat. Tu bude možno zakoupit přes Piafu, v obchodní síti prodávána nebude.

11

27. 4. - 1. 5. 2012 proběhnul SRAZ (NEJEN) FLAT COATED RETRIEVERŮ RK CZ pořádaného regionálním střediskem Vysočina v Herolticích u Tišnova. V zimě na brněnské mezinárodní výstavě psů mne oslovila kamarádka s návrhem podílet se přednáškou o canisterapii na akci pro chovatele retrieverů. I když já osobně jsem prožila s mužem a našimi psy pouze 2,5 dne na srazu, bylo to moc prima a stálo to za to. Páníčkům pejsků a pejskům samotným bylo nabídnuto množství aktivit, které mohli vyzkoušet, dovědět se o nich a podle svého gusta volit jako zaměstnání pro své miláčky v budoucnu: seznámení s OVVR, lovecký výcvik, vystavování, stříhání pejsků, canisterapie, přednáška veterináře o kloubních problémech psů, záchranářský výcvik, working testy, agility... Co se týká canisterapie, měla jsem připravenou přednášku s videoukázkami z mé vlastní praxe a s kazuistikami klientů a na závěr kamarádka, která je aktivní canisterapeutka a vedla některé dny lekce praktické canisterapie se zájemci s pejsky, dělala figuranta a mojí černí fletíci byli použiti pro instruktáž polohování. Naše výprava byla kompletní - 5 psů + 2 lidi. Počasí nádherné, lidičky i pejsci bezvadní! Byla jsem nadšená, že jsem mohla strávit volné dny v tak krásném prostředí údolí Svratky.

12

Takhle si objednávají u baru canisterapeutičtí psi Bibi a Tony

13

5. Důvěra a láska (napsala Irina Tkačová)

Když přednáším o canisterapii nebo jen tak ukazuji kamarádům fotografie z našich akcí, tak se mě lidé často ptají u fotografií klientů, co překračují ležící Anetu: „Ona se nebojí?“ Odpovídám, že ne, nebojí se. „Ona jim důvěřuje?“ – ptají se dál. Ne, odpovídám, většinu z těch lidí, co přes ni lezou, vidí poprvé v životě, nemůže jim důvěřovat, protože je nezná. Na všech fotografiích s tématikou „přes pejska hop!“ můžeme vidět, že se nedívá na klienta, ale na mě. Důvěřuje mi. Věří, že nikoho nenechám jí ublížit. Klienty vždy jistím, když má člověk větší potíže s chůzí, tak prosím kolegyni nebo personál, aby ho jistili i z druhé strany. A vím, že kdyby padal, tak ho strhnu na sebe, protože nechci zklamat svého psa. Není to mé dítě, na druhou stranu není můj majetek, je to můj partner. A partneři si mají důvěřovat. Samostatnou práci s klienty jsem u Anety poprvé zpozorovala před dvěma lety. Už delší dobu pravidelně navštěvujeme denní centrum pro mládež s kombinovaným postižením a dětský domov. Právě v denním centru při skupinových aktivitách, když jsme ukončili opakování barev pomoci barevných mašlí navázaných na psí postroj, Aneta, která vypadala jako velikonoční pomlázka, místo odpočinku šla za Dominikem, který seděl trochu stranou na koberci. Dominik kromě mentálního postižení má ještě problém s chůzí a jemnou motorikou. Naše hry sledoval, občas Anetu pohladil, ale moc se mi nedařilo ho zapojit do společných aktivit. Moje holka před ním chvíli stála mávajíc ocasem a pak mu strčila čumákem do ramene. Mladík nereagoval, Aneta přátelské gesto opakovala, nedočkala se odpovědi, otočila se a zamířila k mému „canisackému“ batohu. Fascinovaně jsem sledovala, jak samostatně z batohu vytáhla gumovou činku, šla za Domčou a vložila ji mu do

14

zkroucených rukou. Kluk na hračku pohlédl, Aneta ji okamžitě sebrala, chvíli držela v tlamě a opět vkládala do neposlušné ruky. Deset minut jsme pozorovali, jak se začínají o činku přetahovat, jak se Dominik směje, jak Aneta zjišťuje vzdálenost, na kterou kluk může natáhnout ruku, a sklání hlavu tak, aby na hračku dosáhl. Nakonec Aneta lehla vedle Dominika a vítězně se na mě podívala. Klobouk dolů, holko, já jsem ho nedokázala rozpohybovat, ty ano. Teď pozorně sleduji chování své psí dámy a nechávám jí prostor na samostatné aktivity, buď to jsou výzvy ke hře, olizování nebo jen ležení u konkrétního klienta. Zatím vždy vycítila, co který klient potřebuje. Ona důvěřuje mi, já jsem se ji naučila důvěřovat taky. Když pracujeme, snažím se uspořádat prostor kolem sebe takovým způsobem, aby Aňa měla nějaké místečko, kam by se mohla v případě únavy uklidit. Svou únavu naznačuje tak, že se posadí a výrazně se na mě dívá. Vím, že v takovém případě ji můžu u klienta zdržet ještě asi tři minuty, během kterých vysvětluji, že pejsek je unavený a musí si chvíli odpočinout, a nechám klienta se s ní rozloučit. V srpnu loňského roku jsme se s Helenou Fejkusovou a její nádherným Waldemarem Rongbo z Moravy účastnily psychorehabilitačního pobytu pro rodiny dívek s Rettovým syndromem, který na Šumavě pořádalo občanské sdružení RETT-KOMMUNITY ČR. O tom, kolik zajímavých, veselých a statečných lidí jsme tam za čtyři dny potkaly a čemu nás ten pobyt naučil, si můžete přečíst v krásné reportáži paní Fejkusové na našich stránkách. Mně v paměti utkvěl jeden okamžik z posledního dne a posledního individuálního sezení. Waldemar a Aneta sklízeli velký úspěch, holky s doprovodem se u nich střídaly, psi pracovali druhou hodinu vkuse. Zrovna když jsem Anetu namontovala k poslední klientce tak, abychom mohly položit její nehybné ruce pod Anetčiny tlapky a na krk, tak se Aneta posadila a hlásila, že už toho má plné kecky. Uložila jsem ji znovu v naději,

15

že vydrží ještě pět minut. Nevydržela, vstala a zalezla pod stůl. Viděla jsem zklamání v dívčích očích a udělala jsem něco, co se snažím nedělat. Zavolala jsem Anetu zpět. Nepoužila jsem žádný povel, řekla jsem: „Holko, prosím, pojď zpět, ještě chvíli tě potřebujeme.“ Aňa se nadechla, vstala, přišla k nám a lehla přesně do pozice, ze které odešla, položila hlavu na holčičí ruce. Neudělala to za pamlsek, nebo že by se něčeho bála. Udělala to pro mě jen tak. Parťáci si mají pomáhat. Navrhovala bych povinnou četbu pro každého člena Podaných rukou. A nebyli by to pánové Velemínský nebo Nerandžič, kterých si velice vážím. Byla by to Dášenka od Karla Čapka: „Někdy si budeš hrát na ulici s pejsky a bude ti s nimi dobře a veselo, protože je to tvá krev a tvůj rod; ale doma, Dášo, doma se budeš cítit jen mezi lidmi. S lidmi tě pojí něco divnějšího a jemnějšího nežli krev. To něco je důvěra a láska. Tak běž.“

16

6. Z činnosti našich členů (Emília Vránová a Chyr - kolie dlouhosrstá.)

Po splnění canisterapeutických zkoušek v dubnu letošního roku docházíme od května do rehabilitačního stacionáře ve Zlíně. Zde pracujeme s dětmi individuálně i skupinově. Snažíme se pomáhat rozvíjet jemnou i hrubou motoriku a motivovat k řečovému projevu.

CANISTERAPEUTICKÝ TÝM

Emília Vránová & Amore mio New Marton

17

Z další činnosti: Dětský den, 16. 6. 2012, Zlín – Štípa Předvedení poslušnosti, agility, focení s dětmi

18

Bambriáda, 26. 5. 2012, Zlín Předvedení poslušnosti

19

Rozhovor s Monikou Bernady v periodiku Frýdecko-Místecko

20

7. Plaváček Ferda (Ivana Pawlusová)

Jmenuji se Ivana Pawlusová a canisterapii se věnuji dva roky. Chtěla bych vám vyprávět příběh pejska, který připlaval při povodních v roce 2010 a zachránil se jen díky hodným lidem. Bylo to 17. 5. 2010 a v Karviné řádila povodeň a přívalové deště. Bylo asi 20:00 hodin večer a volal mi kamarád veterinář David Oslizlok, že mu Městská policie z Karviné přivezla pejska, který má skoro odříznutou hlavu a potřebuje nutně operaci, ale útulek byl vystěhovaný kvůli povodním a pejska by neměl kdo ošetřovat a kam umístit. Zeptal se mě, zda bych se pejska ujala a přijala ho do své smečky alespoň po dobu pár dní. Já jsem samozřejmě souhlasila a strážníci mi asi ve 23:00 přivezli chlupaté promočené stvoření, které spalo a bylo zabalené do kusu igelitu. Déšť stále neustával a já jsem měla o práci na několik dní vystaráno. Pejsek se probudil ráno a tři dny jenom ležel, nejedl ani nepil a počůrával se pod sebe. Stále jenom mlátil svým ocáskem do podlahy a moji psi a kočka ho chodili kontrolovat, jak je Plaváčkovi. Čtvrtý den konečně začal chodit a i něco pojedl a to bylo znamení, že boj jsme vyhráli. Kamarád veterinář mě kontaktoval, že pejsek může jít do útulku a tam ho doléčí. To jsem nemohla dopustit a zůstal u mne s tím, že mu najdu nový domov anebo si ho nechám. Už si toho vytrpěl moc a každý den jsem mu musela vyplachovat ránu a ošetřovat ho a on ani nezakňučel a jen odevzdaně ležel nebo mi olizoval ruku. Moje smečka ho také přijala a jeho povaha mě okouzlila a jen nerada bych se s ním loučila. Naštěstí jsem měla kamarádku, která si chtěla v budoucnu nějakého malého pejska vzít z útulku a příběh ji vzal za srdce a tak si ho se svým manželem vzali a mi se ulevilo, protože jsem s ním pořád v kontaktu a v dubnu 2012

21

jsem s Ferdou, jak se teď jmenuje, udělala canisterapeutické zkoušky a chodím s ním k dětem a starým lidem. Ferdu zbožňuji pro jeho dobrou náladu a děti i dospělí ho mají hrozně rádi a on je. Teď se konečně splnilo to, že konečně může Ferda splatit lidem tu pomoc, kterou mu lidi poskytli, a teď pomáhá potřebným on. Ferdu nevytáhli z rozbouřené Olše strážníci, jak vykládali veterináři, ale kolem procházející děvčata a pak ho dokonce ani nechtěli vzít tak krvavého a promočeného do auta. Nakonec ho vzali a veterinář ho zašil a skončil u mne. Teď po dvou letech jsem byla na canisterapii v Novém domově v Karviné s Ferdou, vždy jsem tak chodila s ovčačkami a potkala jsem ta dívky, které ho vytáhly a byly moc šťastné, že to tak dopadlo a náhoda svedla Ferdu k nim do domova seniorů. Holky tam pracují jako ošetřovatelky, známe se už dlouho, ale teď nás spojuje i Plaváček a je to moc krásné, že jsem našla nové známé a i obyčejní lidé mohou dělat neobyčejné věci. Chtěla bych tímto poděkovat všem lidem, kteří někdy pomohli bez nároku na odměnu, myslím, že mezi námi canisterapeuty se najde plno takových a ať je nás v této době stále víc.

22

8. Děti píší (Eliška Křístková)

23

24

9. Poděkování Dobrý den, chtěli bychom Vám mnohokrát poděkovat za pomoc a podporu při sbírání vršků. Celkem jsme nasbírali 7 580 kg víček od PETek, což je 41 690,00 Kč. Vážíme si každého víčka darovaného Anetce. Sbíráním vršků jste nám pomohli získat pomůcky, které Anetce zpříjemní a zkvalitní život a nám usnadní péči kolem Anetky. S pozdravem a přáním hezkého dne Kráčalíkovi.

25

10. Odezva ze Slezské diakonie

26

27

11. Spolupráce s Nadací OKD pokračuje i v letošním roce (Monika Olbrechtová)

Správní rada Nadace OKD rozhodla, že letos podpoří 281 projektů neziskových organizací a obcí, mezi které rozdělí více než 48 milionu korun. Nadace OKD vznikla v lednu 2008 a za naší organizaci Podané ruce, o.s. jsme žádost o poskytnutí nadačního příspěvku předložili poprvé v rámci 2. grantového kola na podzim onoho roku. Zodpovědnou osobou pilotního projektu 2008, pod názvem „Koordinace canisterapie“ s realizací 1. 1. - 31. 12. 2009, byla Ing. Monika Křístková, která se i v současnosti velkou měrou na grantových žádostech podílí. Nutno podotknout, že náš první projekt si získal v Nadaci OKD své příznivce a byl podpořen krásnou částkou 200 000,00 Kč. Hned v únoru 2009 mohla být díky daru Nadace OKD zřízena první pracovní pozice v CT projektu – koordinátor canisterapie. V roce 2010 získal projekt koordinace canisterapie podporu ve výši 100 000,00 Kč, a tak naše partnerství s Nadací OKD pokračovalo i v následujícím období (1. 7. 2010 – 30. 6. 2011). V loňském roce jsme byli v žádostech „veleúspěšní“. Do projektu koordinace investovala Nadace OKD nádhernou částku 290 600,00 Kč a protože rok 2011 byl pro Podané ruce, o.s. jako „malé vánoce“, mohli jsme zrealizovat náš sen o nové CT výstroji. V letošním roce se o přízeň Nadace OKD utkalo cca 1 400 žádostí. Také „Podanky“ zabojovaly s žádostí „Canisterapie aneb pes kamarádem“, a to opět v programu Pro zdraví, kde se tento rok sešlo

28

cca 500 žádostí, z toho byla více než desítka žádostí na téma canisterapie. „Konkurence“ je veliká a uspět v ní je čím dál tím těžší. Proto, po obdržení kladného verdiktu, nám spadl kámen ze srdce. Projekt CT za dvanáct let své existence nabyl velkých rozměrů a je již téměř nepředstavitelné, že bychom nemohli finančně motivovat alespoň jednoho zaměstnance – osobu v pozici koordinátora, který celý canisproces organizace řídí. Letošní grantová žádost získala pro svou realizaci od Nadace OKD částku 150 000,00 Kč pro období 1. 7. 2012 – 30. 6. 2013. Naší spolupráce s Nadací OKD, která započala roku 2009, si neskutečně vážíme. Je to Nadace s velkým „N“. Její realizační tým včetně administrátora si ví v každé situaci rady. Připravuje po celý rok kvalitní školení a semináře pro své příznivce. Nadace se snaží pomáhat nejen finančně ale i radou, což se v dnešní době cení.

29

12. Spolupráce na knize paní Ludmily Vaňkové (Monika Olbrechtová)

Na sklonku roku 2010 se na mne obrátila paní Vaňková s prosbou a dotazem ohledně reakce vnímavého psa v nečekaných situacích atd. Společně s Helenou Fejkusovou jsme se snažily na kladené dotazy fundovaně odpovědět a paní Vaňková nám pak jako poděkování onu knihu, historický román zaslala. Nikdy jsem až tak náročnou četbu nevyhledávala, ale po přečtení této, jsem z historie v jejím podání nadšená. Dovolila jsem si na základě vlastních pocitů z knihy napsat pár slov a doplnit je výňatky z dopisu paní Vaňkové. Věřím, že si knihu také rád někdo další přečte, věřím, že na pultech knihkupectví si ji zájemci najdou!

Nejen prázdninová historie pro canisterapeuty Četbu historických románů jsem doposud nikterak nevyhledávala, ale vše se změnilo, když jsem si darovanou knihu „Dítě z Apulie“ paní Ludmily Vaňkové vzala s sebou (za odměnu) na loňskou dovolenou k moři. Po pravdě musím říci, že jsem se po začtení do knihy nemohla od ní odtrhnout. Ač jsem se často vracela opětovně o pár stran zpátky, abych se ujistila o provázanosti rodů a správnosti jmen, děj knihy jsem doslova „hltala“. Byla jsem sice místy nervózní, že mi stránky neubíhají rychleji, ale o to víc jsem děj prožívala ve svých představách. Když jsem si před mým mužem, který je opravdu „čtivec“, posteskla, že mi jde četba pomalu, protože se často vracím zpět z důvodu ověření některých údajů, nevěřil mi, že by to bylo s četbou historie tak složité. Proto si jednou na chvíli knihu půjčil a po přečtení pár stránek pochopil… Řekl: „K tomu musí být nějaký návod…“

30

Možná, že je mezi vámi hodně čtenářů historických románů a jen se nad mými řádky usmíváte, ale věřím, že ty z vás, kdo jste doposud četli jen romány jiných žánrů, jsem alespoň trošičku navnadila. A jak dopadla má četba? Naše rodinná dovolená u moře trvala jen pár dnů, a tak jsem knihu „hltala“ dokud bylo světlo i cestou domů v autě (jako spolujezdec). První noc doma jsem nemohla dospat a hned ráno jsem si román „Dítě z Apulie“ dočetla, to byla má „třešinka na dortu“. Je čas letních dovolených, přibalte si i vy, canisterapeuti, tuto knihu do svého zavazadla, motivací vám může být, že i historií se vine nitka psího přátelství. Po dočtení této krásné knihy jsem napsala o svých pocitech i paní spisovatelce, která mi odpověděla následující…

Milá moje paní Moniko, potěšila jste mé srdce, každý má někdy pochybnosti a k tomu, co dělá, potřebuje povzbuzení. Takže děkuju i já Vám a jako výraz díků Vám posílám další knihu. Koordinace obou akcí mi nějaký čas zabrala, takže jsem oboje, mail i knihu, stihla až teď. Možná Vás bude zajímat, co bylo předtím. Posílám Vám tedy předchozí příběh „Cestou krále“. Oba jsou součástí předlouhé řady, ani Vám nebudu psát, kolik to je knih. Došla jsem časově k jejímu konci, kde jsem zabrzdila o husity. Nepochybná sláva toho období je jen a jen válka, a pak už s malými přestávkami následují Habsburkové, nic lákavého pro mě. Takže abych darmo nezahálela, nakonec se vracím ke kořenům a pokouším se doplnit všechny předchozí chybějící přemyslovské krále. Začala jsem Přemyslem Prvním, „Cestou krále“ je třetí kniha z řady (Dítě z Apulie je čtvrtá) a časově ji předcházejí ještě dvě. Napadlo mě Vám poslat všechny, ale nechci Vás odradit tím, že

31

bych Vám poslala tři tlustosvazky najednou. Jsou vyjmenovány úplně na konci té knihy, kterou už máte. Co následuje je už napsáno, či doufám bude, protože právě píšu jediný chybějící spoj, a to je „Zapomenutý král“ Václav První, který se mezi těmi dvěma velkými Přemysly, svým otcem a svým synem, i našim historikům jaksi ztrácí z obrazu. Samozřejmě tu jsou ještě dva králové před Přemyslem a opravdu nevím, jestli to ve svém věku můžu zvládnout. Nemám ani přibližný odhad, kolik to nakonec bude knih. To, co zatím mám, zabírá zhruba 240 let a od Vratislava k Přemyslovi je to jen o polovinu míň. Celá „královská“ řada by napřesrok měla mít třiadvacet svazků, a že bych se vzmohla na dalších deset, o tom se ani neodvažuju snít. Ale můžu být snad o něco stručnější a čím dál do minulosti pramenů ubývá. Jenže jsem objevila ten internet a to je hotová zkáza. Když se dovím něco, co mě zajímá, tak mi to nedá a nutí mě podělit se o to se svými čtenáři. Už se obávám, že to může být až otravné. Doufám, že mezi mými čtenáři vydržíte i nadále. Moc Vás pozdravuju. Ludmila Vaňková

Dítě z Apulie Bylo nám ohromnou ctí, když se na sklonku roku 2010 paní Ludmila Vaňková, s doplňujícími dotazy k chystané knize „Dítě z Apulie“, obrátila právě na nás. Kniha byla vydána na jaře následujícího roku 2011. Výňatek z dotazu paní spisovatelky: „Promiňte, že Vás obtěžuji tak speciálním dotazem. Při hledání na internetu jsem našla vaši organizaci Podané ruce jako téměř jedinou, kde bych mohla získat seriózní informaci.

32

Jsem spisovatelka a potřebuji do textu své nové knihy zařadit zmínku o tom, jak se chová vycvičený pes, aby upozornil, že se klientovi blíží epileptický záchvat. Případně, ale to by asi bylo neúměrně dlouhé povídání, jakým způsobem se při výcviku u psa tato schopnost probouzí. Moc Vám děkuju. Nerada ve svých knihách blábolím nesmysly… S přáním všeho dobrého a mnoha úspěchů ve Vaší bohulibé činnosti. Ludmila Vaňková

Nový historický román zachycuje významné události v českých zemích i Evropě za císaře Fridricha II., nazývaného Dítě z Apulie. Při budování své středomořské říše měl za Alpami silného a věrného spojence v českém králi Přemyslovi a velice si přál získat ruku jeho dcery Anežky České. Ale ani obnovení Jeruzalémského království, ovládnutí Itálie a vybudování velkého loďstva nezmohly nic proti zlým intrikám, které sňatek zmařily a Anežku přivedly na cestu světice.

33

Paní Ludmila Vaňková – spisovatelka Vlastním jménem Paukertová. Je prozaičkou a autorkou románů s historickou tématikou. Narodila se jako druhá dcera do pražské rodiny vrchního ředitele Národní banky Václava Vaňka. Ten byl však roku 1942 popraven gestapem. Zatímco její sestra Blanka Vaňková absolvovala operní zpěv na Pražské konzervatoři, ona sama vystudovala sociologii a psychologii na Universitě Karlově. Roku 1948 byla z FF UK z politických důvodů vyloučena (byla členkou Národní sociální strany), a doktorát dokončila až po více než dvaceti letech (1971, práce Člověk a kniha).

Stručné shrnutí díla Paní Ludmila Vaňková píše zejména dobrodružné historické romány, často lyricky laděné. Historie sice zaznamenává lidské osudy a jejich hrdinské skutky, příliš ale nevypovídá o jejich osobních, natož milostných životech. Respektuje doložená historická fakta. Nejde jí ale o suché ztvárnění určité epochy. Snaží se především o poutavé vylíčení osobních dramat hrdinů, která jsou často určována jedním dominantním rysem (láska, politická ctižádost, nezkušenost mládí...). Dokáže mistrně skloubit soukromé osudy postav (historicky doložených i fiktivních) s dějinným pozadím. Často používá vnitřní monology, díky nimž se charaktery postav

34

stávají složitějšími. Autorka tak umožňuje čtenáři obvyklé školní „busty“ (Karel IV. apod.) poznat i po lidské stránce, byť fiktivní. V jejích románech se tak dozvídáme mnohé historicky věrné detaily, motivace hrdinů je ovšem pouhou autorčinou fikcí. Řada prací je řazena do literatury science-fiction.

35

13. Naši sponzoři a partneři – aktuálně

Statutární město Frýdek-Místek

36

Na tvorbě tohoto čísla se podíleli po stránce obsahové i formální: Olivie Bischofová Gabriel Bischof Monika Olbrechtová Monika Křístková

a členové a přátelé, kteří nám poslali textový a obrazový materiál.

Uzávěrka tohoto čísla byla 20. července 2012.

Posílejte své příspěvky elektronicky na [email protected]

nebo poštou na adresu Robert Bischof, Bezručova 816, 739 91 Jablunkov