Vodácký kurz OBSAH: Vážení čtenáři,

Vážení čtenáři, jsme rádi, že se s vámi tento školní rok opět setkáváme. Došlo k určité obměně redaktorů i dopisovatelů (zestárli a odešli na zasloužený odpočinek a vysoké školy), do redakce však pronikla nová krev z AT3, čemuž jsme velmi rádi. Rozhodně však uvítáme i další mladou posilu z nižších ročníků. Takže pokud máte (třeba jen malý) zájem občas něco napsat, ozvěte se. Pište na [email protected]. V tomto čísle se dostaneme spolu s autory článků za hranice všedních dnů. S Nikolou, Adélou a Jirkou se podíváme na jejich prázdninovou (pracovní) praxi do Švýcarska.

OBSAH: Úvod str. 1 Vodácký kurz str. 1

Neobyčejně zajímavě nám Petr vykreslil vodácký kurz, který se uskutečnil v červnu a na který určitě v dobrém vzpomíná více než padesátka letošních čtvrťáků. (letos už je čeká spousta povinností a méně radostí). Zajímavá rozhodně byla účast našich čtvrťáků na Poháru rektora Univerzity obrany a žáků oboru Hotelnictví a Kuchař-číšník na Husích slavnostech. Naše redaktorky pro vás na naší škole objevily další dva zajímavé muzikanty. Rozhovor s nimi určitě stojí zato.

Husí slavnosti str. 3 Soutěž O pohár rektora Univerzity obrany str. 3 Odborná praxe ve Švýcarsku str. 4 Mezi námi str. 7

Vodácký kurz Asi jsem se už úplně zbláznil. S dvoutunovou krosnou na zádech se blížím k nejšílenější partě lidí, kterou jsem kdy potkal, abych s nimi vyrazil na vodu. Já – člověk co se pomalu bojí překročit potok a na plavání kdysi nedostal diplom „delfín“, „kosatka“ nebo „žabka“…ale „kámen“. Ve dnech 18. - 22. 6. se pro žáky třetích ročníků uskutečnil vodácký kurz. Sjíždět se měla řeka Sázava. Plán tedy zněl jednoduše - vlakem do Prahy a následně její rychlá prohlídka, odtud vlakem do Týnce nad Sázavou, v kempu postavit stany a v průběhu následujících tří dnů se stát vodáky. Poté se s co nejmenšími ztrátami vrátit stejným spojem domů. „Ty vole. Tohle všechno je fakt k postavení jednoho stanu? Stavíme tady stan, nebo skládací dvouposchoďovej barák s garáží a balkonem?“ Hned první den jsme z plánu trochu sešli. O pochodování po Praze zdá se nikdo moc nestál, zato úschova batohů by stála hodně. Do kempu jsme dorazili tedy dřív a měli dost času na „zabydlení“ a prohlídku blízkého okolí. Kousek od stanů Sázava lesknoucí se v paprscích slunce. Všude plno zeleně. Potěšily nás strategicky umístěné hospody a hlavně Lidl – vždy chladný a plný všeho potřebného. Ano, bylo tam fakt moc pěkně. Abych nezapomněl, hezké a příjemné je celkově i samotné město Týnec nad Sázavou.

1

www.vassboskovice.cz

Něco tam je. Hm, asi to bude šutr. „Kamení.“ „Jo dobrý, pádluj.“ … „Hej, val to doprava!“ „Už to točím.“ … „Hej, hej! Bacha!“ „Do pr…“ *škráb* *škrt* *tss* … *Sorry, jsem si spletl strany. * Následující dny vyrážíme na vodu. Nejprve probíhá instruktáž a „zkušební jízdy“. Pak se vydáváme na dvě hlavní delší plavby (16km a 17km). První pomalejší a klidnější, při které jsem si užíval hlavně nádherné okolí Sázavy a snažil se trochu ovládnout techniku. Druhá plavba byla o poznání dynamičtější. Spousta jezů, větší rychlost a více bylo i kamení a peřejí. Převrátili jsme se celkem třikrát. Ne že bychom byli tak neschopní, ale my jsme byli tak neschopní a ještě víc těžcí! Jízdu jsem si ale hodně užil. Samozřejmě došlo i na různé vodní bitvy, závody a třeba i spojování více kanoí do jednoho velkého plavidla. Maximální zábava, prostě paráda! „Jestli máš nějaký odpadky, tak to klidně házej na naši malou skládku před stanem. Je tam všechno, obaly, pizza, boty, lahve… podívej se, je to docela vtipný.“ „Hele, ono se v tom něco hejbe, viděls to? A vydává to zvuky! To není možný, posviť na to něčím. “ „No to snad ne! To je ježek! Do naší skládky se zahrabal ježek! A zdrhá!“ I mimo vodu bylo pořád spousta zábavy. Z plaveb jsme se sice vraceli značně unavení, ale to nijak večerní dění a noční život neomezovalo. Spánku bylo extrémně málo, ale na únavu se nehrálo. Teda zatím. Poznal jsem pár skvělých lidí z ostatních tříd a s nimi společně s mými nejbližšími ze třídy trávil většinu času. Ať už někde ve městě, nebo v kempu, kde pak po setmění byla skvělá atmosféra. „Psst. Podívej se támhle na toho, jak chrápe. On spí s otevřenýma očima! A ještě pomalu otevírá pusu.“ „To není možný. To jen předstírá, ne?“ „To zjistíme snadno. Podej mi to kožený pouzdro. Takhle by se určitě zvěčnit nenechal…“ Cestou domů už nás únava trochu dohánět začala. Nálada byla ale pořád skvělá a cesta utekla rychle. Celých pět dnů bylo až na pár rychlých menších či větších spršek nádherné slunečné počasí. A jak těch pár dnů rychle uteklo! Ani chvilku jsem se nenudil, ani chvilku nelitoval, že mě spolužáci přemluvili. Nepřetržitá zábava, spousta smíchu a hromada zážitků. Na vodácký kurz budu dlouho vzpomínat. Text Petr Kalas IT4, foto Iva Strakerlová OT4

2


Husí slavnosti Ve dnech 22. a 23. září proběhl v Boskovicích IX. ročník Husích slavností. Zrána nám počasí nepřálo, ale v průběhu dne se umoudřilo. Po celé dva dny mohli návštěvníci sledovat kulturní program. U stánků byla nabídka občerstvení a produkty lidových řemesel. K obědu si mohli návštěvníci vychutnat pečené husí stehno s bílým nebo červeným zelím a houskovým knedlíkem. Stánek měla i naše škola. Zde jsme podávali informace o škole a k ochutnání jsme nabízeli martinské rohlíčky a židovský jablečný moučník. K moučníkům jsme podávali espreso. Součástí slavností bývá kuchařská soutěž. Letos se soutěžilo o přípravu nejlepších husích jatýrek. O catering se postaral pan učitel Šafránek a žákyně třetího ročníku z oboru Hotelnictví a turismus. Soutěže se zúčastnily čtyři vybrané restaurace z Boskovic a blízkého okolí. O vítězi rozhodovalo šest porotců, kteří hodnotili především vůni, chuť a pestrost jater. Po dlouhém a nestranném rozhodování se vítězem stal kuchařský tým z restaurace hotelu Pod zámkem v Boskovicích, který připravil podle poroty ta nejlepší jatýrka. Slavnostní vyhlášení vítěze proběhlo v neděli v rámci kulturního programu. Iveta Krénarová, Dana Krištofová, Radovan Plšek KC3, Mahútová Nikol HT3

Soutěž O pohár rektora Univerzity obrany Ve čtvrtek 20. září 2012 jsme se (naše tříčlenné družstvo ve složení Aneta Haklováz HT2, Jan Liďák a já – Marek Grmela z IT4) zúčastnili 4. ročníku soutěže O pohár rektora Univerzity obrany, ve kterém jsme plnili úkoly prověřující naše vědomosti a dovednosti. Zúčastnilo se ho 42 studentů středních škol. Závod se odehrával ve sportovním areálu Univerzity obrany v Pisárkách v Brně. Vědomostní disciplíny obsahovaly test z všeobecného přehledu o Velké Británii a Irsku v anglickém jazyce, test ze základních znalostí z matematiky a fyziky a test z všeobecného přehledu. Dovednostní disciplíny měly prověřit naši fyzickou kondici a schopnosti v hodu granátem na cíl, střelbě ze vzduchovky, překonávání překážek, orientaci podle mapy, v běhu na 5 kilometrů a lanových dovednostech. Nejlépe nám vyšla překážková dráha pro profesionální vojáky, kterou jsme zdolali ve 4. nejlepším čase. Nakonec jsme obsadili 6. místo z celkového počtu 14 hlídek, z nichž bylo několik ze sportovních gymnázií. Takže je čím se chlubit (pozn. redakce) Nechyběl ani tradiční vojenský guláš, který po sportovních výkonech přišel náležitě vhod. Na konci soutěže jsme byli všichni spokojeni, jen jsme trochu litovali, že už se další soutěže nebudeme moci zúčastnit, protože na škole studujeme posledním rokem. Marek Grmela IT4 3


Odborná praxe ve Švýcarsku Jak už se stalo na naší škole zvykem, měli žáci oboru Veterinární prevence také v minulém školním roce možnost vydat se za odbornou praxí do Švýcarska. Tuto službu zprostředkovává agentura INTERPRAX consulting s.r.o. se sídlem v Olomouci. Zájemci nejprve vypíší přihlášku, ve které uvedou své osobní údaje a také to, zda chtějí být v rodině, která chová skot, prasata či drůbež. Poté napíší motivační dopis, sestaví svůj životopis v češtině, angličtině a němčině a projdou osobním pohovorem. Pak již musí čekat na zprávu z Olomouce, zda a kam odjedou. Při pozitivní odpovědi se dozvědí bližší informace o místě svého nadcházejícího tříměsíčního pobytu. Každý žák žije u jiné švýcarské rodiny, to znamená také někdy i jazykové problémy. Rodina vlastní často velké pozemky, kde chová hospodářská zvířata a pěstuje plodiny. Žáci se zapojí do celého chodu hospodářství, uplatní zkušenosti a dovednosti ze školy, ale také se naučí mnoho nového. Mnohdy se stává, že žáci nevydrží a třeba po měsíci jedou zpátky domů. I v tomhle vám agentura nemůže bránit. Minulý školní rok jeli 3 žáci ze třetího ročníku Veterinární prevence, a to Adéla Audová, Nikola Liznová a Jiří Hanusa. Všichni vydrželi celé 3 měsíce v úplně cizím prostředí a získali mnoho pracovních a životních zkušeností, v neposlední řadě také finanční odměnu. Podobně jako žáci, kteří prošli touto zahraniční praxí v minulých letech a vydrželi, nabyli sebevědomí a mají mnoho zážitků, na které budou vzpomínat ještě spousty a spousty let. Pak už je na každém z vás, (tím myslím letošní VP3), zda tento školní rok opustíte pohodlí a jistotu domova a vydáte se poznávat nové prostředí, ale také sami sebe. Třeba můžete i vy za 9 měsíců sedět ve vlaku směr Curych a přemýšlet, zda jste nakonec udělali dobře. Hodně štěstí. L. Šebek VP4 Pro přiblížení podmínek pobytu vedla Petra Tichá, spolužačka 3 „Švýcarů“, s Jirkou, Adélou a Nikolou rozhovor. Sama měla přitom o pobyt ve Švýcarsku zájem, ale protože o tuto praxi byl velký zájem nejen z řad žáků naší školy, ale i na jiných školách, Petře její pobyt nevyšel. 1. Na co byla tvá farma zaměřena? N: Já osobně měla od všeho něco, měli jsme třešně, jablka, hrušky, kukuřici… Ze zvířat jsme měli pouze krávy, ale i to podle mě stačilo.  A: Moje farma byla zaměřená na živočišnou výrobu - přesněji na mléčné výrobky, konkrétněji švýcarské sýry a mléko. A také vývoz telat na jatka. J: Byl jsem na živočišné farmě, kde jsem se staral o 70 prasnic, asi 300 selat a 3 koně. Též tam měli asi 150 krav, ale těm jsem nosil jenom sůl a naháněl je, protože byly stále na pastvě. A ještě měli dva psy.

4


2. Jak vypadal tvůj „den na farmě“? N: Ráno jsem vstala v 5:30, šla jsem do stáje vyčistit boxy, nakrmit telata, podojit krávy. V 8:00 následovala snídaně, po snídani jsme šli dělat jiné práce typu: sečení trávy, dělání balíků, dělání směsky, sbírání jablek apod. Ve 12:00 byl oběd, poté jsme měli pauzu, zhruba do 13:30. Po pauze jsme šli pokračovat v práci z rána, či jinou práci stejného druhu, v 15:45 následovalo opět čištění boxů, krmení telátek, dojení … V 18:30 byla večeře. A: Ráno jsem vstávala v 5:00, poté jsem sehnala krávy z pastvy do stáje. V 5:30 jsem je dojila. Po ranním dojení můj šéf mléko odvezl do mlékárny. Já jsem šla mezitím dokrmit krávy a vykydat telatům. V 7:00 byla snídaně . Po snídani následoval individuální dopolední program – za pěkného počasí se nejčastěji sekala tráva, následně se sušila a vyráběli jsme senáže. V 11:30 následoval oběd, většinou to byl nějaký buřt s brambory. Od 12:00 – 13:30 jsem měla polední klid. Poté se pokračovalo v programu – pokud se nechystalo seno, chystala se senáž. Pokud pršelo, tak jsem očišťovala sýry. V 16:30 jsem šla uklidit stáj a znova dojit. V 18:30 byla večeře a poté už jsem měla volno . J: Můj den na farmě byl velmi jednoduchý: 6:30 snídaně, po snídani čištění prasečích výběhů na horní a prostřední farmě (to zabralo asi 2 hodiny), následně byla práce velmi různorodá (pálení dřeva, vyrývání plevele, hrabání sena, sekání dřeva, sekání keřů, nahánění krav, broušení selečích zubů,…), v 12:00 oběd, do 13:15 pauza na trávení, potom zase ta různorodá práce do 18:00, to jsem musel čistit výběhy na spodní farmě, 18:30 večeře, v 19:00 sprcha a postel. 3. Jaká práce tě nejvíc bavila a naopak? N: Mou oblíbenou prací bylo vše, co se týkalo zvířat, takže jsem si vyloženě užívala dojení krav, krmení telátek, porody… A nejvíce jsem nesnášela sbírání třešní! A: Nejvíce mě bavila veterinární práce na statku, např. podávání injekcí krávě pro spouštění mléka, podávání penicilinu telatům, ošetřování paznehtů… Nejvíce mě nebavilo dělat seno a senáže, zvlášť když jsem na to neměla náladu. J: Nejvíc mě bavilo hrabání sena, jelikož jsem hrabal jenom okraje a tam, kde se traktory nedostaly. Takže jsem se vždycky hezky prošel, nadýchal se čerstvého vzduchu a mohl jsem se kochat přírodou. Nebavilo mě vyrývání plevele, protože to bylo na strmých pastvách a všechno, co jsem vyryl, jsem musel tahat v těžkých pytlích do lesa. 4. A jak si vycházel/a s rodinou? Jak jsi se s nimi dorozumíval/a? N: Moje rodina byla úžasná! Byli ke mně šíleně milí, ochotní mi cokoliv vysvětlit, brali mě s sebou na výlety. Byli vážně úžasní, nemůžu si na ně stěžovat. Moje rodina se mnou hovořila anglicky, ale ke konci na mě začali mluvit i německy, prý abych si zvykala.  A: Moje rodina se skládala ze dvou členů: Rosly (83 let) a jejího syna Andrease (55 let, to byl můj šéf). Byli to rodilí Švýcaři. Uměli mluvit pouze švýcarskou němčinou, takže jsem se musela nějaké základy němčiny naučit. Myslím, že jsem s nimi vycházela dobře. Dokonce mi dovolili, aby mě přijela navštívit má rodina. J: Rodina mluvila pouze německy a francouzsky, takže jsme si moc nepokecali. Ani rukama nohama jsme si moc nepadli do oka. Jejich nejstarší syn byl celkem v pohodě, s šéfem jsme si nevadili, ale šéfová mě neustále vytáčela se svým: šnel šnel, nicht gut, putce, pico belo (rychle rychle, špatně, vyčistit, pořádně). 5


5. Jaká byla švýcarská kultura a strava? N: Jídlo bylo ze začátku dost zvláštní. Mají zvláštní typy salátů, neznají KNEDLE. Ze začátku jsem ani nedostávala moc masa, ale později už to bylo v lepší. Dokonce jsem i ochutnala některá typická švýcarská jídla, v jedné restauraci jsem ochutnala dokonce žaludky, bylo to zajímavé.  A: Snídaně byla vždy chleba s máslem a k tomu bylo na výběr buď marmeláda, anebo sýr. K tomu se vždy pilo mléko. Na oběd byly většinou kravské, telecí anebo vepřové buřty s bramborem, někdy omáčky. K večeři jsem měla polévku ze sáčku. Zajímavé tam je, že Švýcaři mají stále zachované: prvně je na řadě dobytek a až potom lidé, což bylo pro mě ze začátku těžké. J: Nato, kolik měli zvířat, mě překvapilo, kolik jedli zeleniny a hub. Snídaně: chleba, máslo, marmeláda nebo med (každý den). Příklad obvyklého oběda a večeře: talíř plný salátu, žampionů, mozzarela, rajčata a okurky nebo cuketa plněná asi mletým masem s rýží, nebo špagety s trochou sýrové omáčky. Kulturu jsem tam moc neokusil, ale co jsem tam okusil, tak je zhruba stejná jako u nás. 6. Jak moc byla pro vás práce fyzicky náročná a jak jste zvládali vzdálenost od domova? N: Po fyzické stránce byla práce náročná jen zpočátku. Bylo to zvláštní. Přechod od 6 hodin strávených ve školní lavici k 10 hodinám fyzické práce.  A po stránce psychické? Jo, prvních 14 dní to bylo těžké, ale poté už jsem se cítila u své švýcarské rodiny jako doma a s mojí pravou rodinou jsem byla ve spojení přes skype nebo facebook …  A: Práce byla hodně fyzicky náročná, hlavně když bylo venku 40°C a já musela za sebou vléct těžké hrabě a lézt do kopce nahoru a pak zase dolů a stále takhle dokola. Člověk to chtěl několikrát vzdát, ale chtěla jsem překonat samu sebe a vydržet to. A také jsem měla od všech velkou podporu, za kterou teď děkuju  J: Zezačátku to bylo pro mě - člověka, který 18 let seděl na zadku, velice fyzicky náročné. Ale po měsíci jsem si na to zvykl. Horší to bylo po psychické stránce. Pro člověka, který se vzdálil od matčiny sukně maximálně na 3 týdny, to bylo hodně těžké. Párkrát jsem si říkal, že se sbalím a odjedu, ale vždycky jsem to přemohl. Největší krizi jsem měl 3. týden v srpnu, kdy se u nás na vsi konaly krojové hody, na kterých jsem poprvé po osmnácti letech chyběl. 7. Těšil/a jsi se domů a vrátil/a by ses někdy do Švýcarska? N: Domů jsem se samozřejmě těšila na rodinu, přátele a hlavně na svého psa, ale zároveň jsem cítila stesk po své rodině ve Švýcarsku a svých nových přátelích. Naštěstí to nyní mám se svými „Švýcary“ stejně jako to bylo s mou rodinou v Česku. Máme na sebe kontakty na facebooku i na skype, takže v kontaktu jsme pořád. A jestli bych se vrátila? Jak by řekli hokejisté „Tak určitě!“  Už to mám domluvené se svojí rodinou, takže už jen stačí udělat maturitu, přijímací zkoušky na vysokou a můžu opět s radostí odjet, alespoň na chvíli.  A: Ano, těšila jsem se moc, až konečně všechny uvidím. S mamkou plánujeme příští rok zajet do Švýcarska na dovolenou, ale jinak chci navštívit i jiné země. J: : Domů jsem se těšil víc než na Vánoce nebo na narozeniny. Kdybych se tam někdy vrátil, tak by to rozhodně nebylo na tak dlouho. Ale bylo tam krásně, takže se tam určitě někdy vrátím, ale nebude to v dohledné budoucnosti. Rozhodně Švýcarsko doporučuji, je tam dobře, sice ne tak dobře jako doma, ale dobře. 6


8. Doporučil/a bysi tuhle praxi i dalším, kteří by měli zájem? N: Já si myslím, že tohle byla vážně skvělá zkušenost. Člověk je vlastně odsouzen sám na sebe v cizí zemi, s cizími lidmi a cizími zvyky. Osobně si myslím, že tohle je výborná zkušenost pro každého, doporučila bych to všem, kdo se nebojí práce a chtějí zkusit i něco jiného.  A: Určitě bych tuhle zkušenost doporučila komukoliv, kdo jeví zájem o zvířata a zahraničí. J: Rozhodně to byla dobrá zkušenost. Poprvé jsem poznal úplnou vyčerpanost. Zjistil jsem, jaký je život mimo domov a Česko. Začal jsem si vážit pořádného českého jídla a domova. Určitě bych tuto akci všem doporučil, sice jsem netrefil dobrou rodinu, ale viděl jsem kousek světa. Petra Tichá VP4

Mezi námi V tomto čísle jsme opět mezi našimi spolužáky našli zajímavé lidi. Jde o Vojtu Trzaskalika a Slávka Štoudka z AT3. Jejich velkým koníčkem je hudba – konkrétně RAP. Vojta a Slávek jsou obyčejní kluci s neobyčejným talentem. Měli to odhodlání a začali dělat svoji vlastní muziku. Na svém kontě už mají jedno album s názvem „Uteč z toho pekla“. A těší se velké oblibě u svých vrstevníků. Pokusili jsme se tedy o WF Crew dozvědět víc.

1. Jak jste se dali vy dva dohromady? Jak vás vůbec napadlo něco takového dělat? My jsme nejlepší kámoši už odmalička. No prostě jsme spolu vyrůstali a myslím, že když mi bylo tak 12, začal jsem tenhle styl hudby poslouchat a po nějaké době jsme si, spíš jen tak ze srandy, říkali, že to chceme taky dělat. Myslím, že mi bylo tak 14. Zezačátku jsme nahrávali jen tak, ani jsme nevěděli, jak se to dělá, ale po nějaké době se nám naskytla možnost nahrávat ve studiu a od té doby jsme se tomu začali věnovat. 2. Kdo vám vymýšlí texty a hudbu? Texty si vymýšlíme každý sám. Řekneme si téma a každý si napíše svou sloku, refrény většinou píšeme dohromady. Hudbu jsme dřív stahovali jen z netu, protože moc lidí nedělá takový styl hudby. Ale teď už se i někdo ozve a pošle něco, nebo na netu někoho najdu a domluvím se s ním.

7


3. A co rodiče, schvalují vám to? Líbí se jim, co děláte? Dobrá otázka. Oni to tak trochu nechápou, přece jenom ta témata a slova, na to nejsou moc zvyklí, ale podporují mě, berou to tak, že je to prostě hudba, takže jsou vlastně rádi. Já jim říkám, že jednou budou rádi, že mě mají, až budu slavný.  4. Máte nějaký fanclub? Nebo nějaký okruh fanoušků? Myslím, že v okolí nás někdo zná a možná i poslouchá (pokud vím). Ono je to stejně skoro všechno jen o internetu, kdyby nebyl, tak nás nezná vlastně nikdo. Už jsme ale i vystupovali na živo před pár lidmi. Možná jich bylo víc než pár. Myslím si, že s fanoušky to je těžké, ale jsem rád, když mi třeba někdo řekne, že jsme dobří, že nás poslouchá a kdy bude něco nového. (písničky VF Crew lze najít na youtube – poznámka redakce) 5. Kolik songů a alb už máte na svém hudebním kontě? Máme dohromady asi tak 20 songů, z toho 11 je v albu „Uteč z toho pekla“ a pracujeme na novém albu. Na jaře je určitě budeme mít. 6. Plánujete do konce roku ještě nějaké živé vystoupení? Asi až na jaře, křest alba. 7. Jaký je význam vašich přezdívek – FIDLOS a WAURON? Jak vůbec vznikly? Fidlos nevím, to mi nikdy neřekl. Ale já, když jsem byl malý, tak jsem se hodně koukal na Pána prstenů a hrál si na Saurona (toho zlého čaroděje). Tak jsem si tam akorát dal W, protože jsem Vojta a mám polské předky a tam se píše dvojitý W, takže proto Wauron. Kamila Becková, Petra Růžičková, Tereza Šebelová AT3

8


9


Vodácký kurz OBSAH: Vážení čtenáři,

Recommend Documents