VODA S ENERGIÍ Univerzita odhalila tajemství vody Objev hexagonální vody Čtvrté skupenství vody:
Hexagonální voda: Na univerzitě ve Washingtonu bylo objeveno čtvrté skupenství vody, což může vysvětlit nejen chemické anomálie, ale také dopady vody s energií. Objeveno čtvrté skupenství vody Výzkumný tým Univerzity ve Washingtonu možná objevil tajnou vodu. Tým vedený Geraldem Pollackem objevil čtvrté skupenství vody – vedle pevného, tekutého a plynného byli výzkumníci schopni identifikovat čtvrté skupenství, ve kterém se struktury molekul tekuté vody řadily do hexagonálních „mřížek.“ Tato „EZ – voda,“ jak bylo skupenství nazváno, vykazuje některé ohromující charakteristiky, které obrací naše pojímání vody vzhůru nohama a řeší mnoho dlouhodobých hádanek. Voda - záhada
Voda je záhadná látka – a to z vědeckého hlediska. Navzdory 200 letům zkoumání vody nebyla věda schopná skutečně pochopit všudypřítomnou vlhkost. Oficiální teorie týkající se vody je plná děr – takzvané „chemické anomálie,“ které nemohou být uspokojivě vysvětleny konvenčními teoriemi. Bod mrazu, bod varu, hustota, povrchové napětí – i u těchto základních věcí se voda chová v praxi odlišně, než by se ve skutečnosti dle výpočtů měla chovat. Zároveň, nehledě na vědu, je voda fascinujícím materiálem. Je původem a elixírem života, hlavní složkou našich těl a naší nejdůležitější potravou s ohromným dopadem na naše zdraví. V posledních letech se více a více alternativních výzkumníků zabývá vodou jako jedním z nejdůležitějších způsobů léčby nemocí a udržování zdraví, což má za následek nespočet systémů pro filtrování, víření a obohacování vody o energii. Doposud nicméně tato zařízení byla postavena na nesmírně křehkém základu, díky kterému nešlo skutečně hodnotit různé metody. Nyní výzkumníci ze Spojených států prezentují novou teorii vody, která dokáže nejen vysvětlit anomálie vody, ale také může poskytnout vědecký základ pro tradiční vědu pitné vody. EZ-voda
Vědci zjistili, že voda se nezávisle organizuje poblíž hydrofilních povrchů – jako v celém našem těle. Poblíž povrchu se voda rozděluje na dvě vrstvy, přičemž jedna vrstva se přetváří na úplně novou formu vody, drasticky odlišnou od běžné H2O.
Tato jen zhruba čtvrt milimetru tlustá zóna se záhadnou vodou byla nazvána „vyloučenou zónou“ (SR), protože nejen, že voda je v této zóně organizovaná, ale také se zde fascinujícím způsobem čistí: EZ obsahuje velmi čistou formu vody, která vytlačuje ostatní látky z EZzóny. Poblíž povrchu se tudíž formuje vrstva kompletně čisté vody a všechny nečistoty jsou vytlačovány do druhé vrstvy. Tento fenomén je již nějakou dobu znám a existuje několik pokusů ho vysvětlit konvenčními teoriemi. Pollack nicméně byl schopen vyloučit zdůvodnění všech těchto teorií během dvou let práce se svým týmem.
To ale není vše: Voda v EZ vykázala nové vlastnosti, jako jsou změna v elektrickém odporu, vyšší (téměř gelová) viskozita, silná absorpce infračerveného světla, změněná pH hodnota a významně negativní náboj. Hexagonální voda – Tekutý krystal
Nadšení vědci zkoumali „EZ-vodu“ a všimli si, že se jedná o jakýsi tekutý led. Molekuly vody uvolňovaly protony a uspořádávaly se v překvapivě stabilních hexagonálních mřížkách – to je struktura, kterou lze někdy nalézt v ledu a krystalech. Oproti ledu není tato krystalická mřížka u EZ-vody naprosto pevná, ale je dostatečně stabilní, aby udržela tvar a odpuzovala nečistoty. Na rozdíl od běžné vody, která se skládá z více nebo méně volně vířících molekul H2O, které tvoří větší shluky jen na zlomky sekund, EZ-voda je modelovým příkladem tekutého krystalu. EZ-voda ale ve skutečnosti není pouze zvláštní voda, takže byl Pollack nucen zahájit bližší zkoumání a prokázalo se, že voda v EZ-zóně už technicky vzato vůbec nebyla vodou. Poměr kyslíku a vodíku už nebyl 1:2 (H2O) jako v normální vodě, ale 2:3 (H3O2), takže EZ-voda je chemicky naprosto odlišná forma vody. Vedle tekutého, pevného a plynného skupenství tak výzkumníci objevili nové skupenství vody. To ovšem neexistuje pouze uvnitř těla, jak se brzy ukázalo, ale jedná se o dříve neobjevenou formu na přechodu mezi tekutou a zmrzlou vodou; voda prochází EZ-stavem, jakmile mrzne, nebo naopak kdy led taje. Čerstvá ledovcová voda má tudíž extrémně vysoký obsah EZ a měla by tedy být, jak bude následně ukázáno, lidem velmi prospěšná.
Živá voda
Výsledky vědce oslnily a bylo tedy jasné, že EZ-voda může hrát velmi důležitou roli zejména u živých organismů. Nejprve byla ovšem vyřešena záhada, kde voda brala energii pro udržení tak uspořádané struktury. Řešení bylo nalezeno po několika pokusech: ze světla, zejména neviditelného infračerveného světla. Pokud při experimentálních podmínkách bylo světelné záření odstíněno, nevytvářela se žádná EZ voda, ale pokud bylo sluneční a infračervené záření dostupné, mohlo být vytváření této vody dokonce znásobeno: ozáření zvětšilo EZ-zónu trojnásobně. Ještě jednou zdůrazňujeme, jednalo se o fascinující pochopení: voda uschovává energii ze slunečního svitu ve formě uspořádané hexagonální krystalické struktury. Voda nebyla pouze ezotericky, ale skutečně „naplněna energií.“ Rozdíl potenciálů EZ-vody a normální vody je tak velký, že může být elektricky využit, což byl Pollack schopen dokázat. Rozdíl nábojů mezi zmíněnými zónami je tak velký, že může fungovat jako malá baterie – energie přímo ze slunce získaná pouze s pomocí vody. Pro tělo není důležitá pouze elektrická energie, ale také struktura jako taková hraje výraznou roli.
Voda v těle Jelikož jsou vzdálenosti mezi našimi buňkami tak malé, skládá se intercelulární a intracelulární voda zejména z EZ-vody. Toto samo o sobě je klíčové zjištění: voda v žijících organismech se zásadně chemicky, strukturálně a funkčně odlišuje od toho, co považujeme za běžnou vodu. Není to H2O, ale vysoce uspořádané médium podobné krystalu. Pollack ve svém výzkumu ukázal, že pochopení EZ-vody otevírá kompletně nový pohled na procesy v živých buňkách. Zdánlivě komplexní funkce buněk jsou najednou snadno vysvětlitelné, pokud zahrneme vodu, která je obsažena v buňkách. EZ-voda, jak tvrdí Pollack, je motorem života a vysvětluje funkce kapilár, buněčných membrán a membránových tunelů. Ale i funkce proteinů je na první pohled snadno pochopitelná při přítomnosti uspořádané vody. Voda je mnohem více než pouze pozadí biologických procesů nebo čistá směs – je sama integrální součástí těchto funkcí. Živá voda reaguje se strukturálními proteiny a buňkami. Idea, že voda je pouze obecný materiál s víceméně náhodnou strukturou, nebo že dva vzorky vody jsou v podstatě identické ve struktuře a funkci, je vyvrácena – to je fakt, který může zásadně změnit naše chápání biologických procesů. Uspořádaná voda – základ života? Pokud tomu tak je, dle teorie Pollacka, uchovávání uspořádané vody musí být centrální fyzickou funkcí – s rozsáhlými důsledky. "Nyní víme, že většina makromolekul se zhroutí a srazí bez pomoci vody – nebudou správně fungovat. V současnosti je mnoho nemocí způsobeno disfunkcí proteinů nebo jejich regulačních systémů. V takové proteinocentrické síti může špatné fungování vzniknout ze dvou důvodů: proteinem samotným nebo EZ-vodou, která obklopuje protein.“
Výzkum v tomto oboru zatím pouze začal, ale zvládl již vyprodukovat některé oslnivé výsledky. Pollack byl schopen ukázat, jak některé látky zamezovaly formování EZ-vody, ale jiné ho podporovaly. Následně se Pollack zeptal, co když ony samy by tak mohly obnovit funkci proteinů, které by mohly ovlivnit vodu okolo nich? A jak toho lze dosáhnout? Infračervené světlo a některé elektromagnetické pulzy patří mezi první kandidáty, jejichž efekty chtěl tým prozkoumat. EZvoda, jak mohl Pollack ukázat, se také výrazně více formuje přidáním kyslíku a použitím antioxidantů, které berou negativní náboj z EZ-vody. Hlavní kandidát pro další výzkum je ale mnohem blíž: naše pitná voda. Energizující účinek a léčivé zdroje Při hledání léčivých vod zkoumal Pollack a jeho kolegové různé vody, kterým byly přisuzovány léčivé účinky.
I když v některých minerálních pramenech byl zejména obsah minerálů považován za podstatný přínos, bylo také zjištěno, že obsah EZ-vody s tím může mít co do činění. Jak velmi čisté ledovcové zdroje, tak hlubinné zdroje, ale i voda z generátoru vírů vykazovala vysoký obsah EZ-vody. Pollack také poukázal na to, že struktura EZ-vody v modelových experimentech zůstávala nedotčená, i u pH hodnot trávicích kyselin, a pravděpodobně je stejná rovněž v živých organismech a v této podobě je absorbována tkáněmi. Jak mohl Pollac následně dokázat, toto má velmi pozitivní důsledky, poněvadž EZ-voda hydratuje buňky mnohem více a efektivněji vzhledem ke svému náboji, jestliže ji porovnáme s běžnou vodou. Změna paradigma? Výzkumy Pollacka jsou fascinující v mnoha ohledech. Voda, jak to vypadá, je mnohem více než jen vedlejší látkou na pozadí našich biologických procesů. Je jejich součástí. V podstatě to vypadá, jako kdyby věda kvůli stromům minula les. Stejně jako ve fyzice, kde fyzikové v posledních letech stanovili hypotézu, že vesmír jako takový je médium uspořádané energie, který zahrnuje věci v něm, Pollack objevil vodu jako nezbytný komponent biochemie. Fascinující analogie, u které se najednou začnou objevovat odpovědi na jakýchsi prázdných místech mezi věcmi, které jsme léta studovali. Co víc: Pollack je důležitým hlasem rozrůstajícího se sboru vědců, kteří zjistili, že voda je mnohem víc, než čteme v učebnicích. Voda může mít velmi odlišné kvality, které se odvíjejí nikoliv pouze od látek v ní obsažených, ale také od samotné struktury vody. Jeho výzkumy ukazují, že voda je fundamentálně odlišná uvnitř živých organismů, pokud jí porovnáme s vodou, která teče vodovodním potrubím: Živá voda je uspořádána a strukturálně reaguje s makromolekulami uvnitř.
Možná se dostáváme o krok blíže k homeopatickému pohledu, že voda ukládá informace, ale možná také ne a tento výzkum poukazuje na nové mechanismy aktivit vody, které mohou být vysvětleny hlouběji v zemi. Zdroje Hexagonální vody Zatím dle Pollacka neexistuje metoda, vyjma odšťavňování ovoce, která by byla schopná produkovat velké množství EZ-vody. Nejlepším přírodním zdrojem je ledovcová voda. Dle Pollacka zatím neznáme důležitý krok, který se týká studování úpravy vody. Chemická čistota, která je získávána filtrováním, je první krok, nicméně jeho výzkumy ukazují, že bude existovat ještě druhý krok, který strukturálně uspořádává čistou vodu a transformuje jí na hexagonální EZ-vodu. Zatím byl Pollack schopen ukázat pouze malý dopad pro turbulence vody, ale za stejně efektivní považuje vystavení slunečnímu světlu nebo infračervenému záření. Položit vodu ve džbánu na slunce má skutečný chemický efekt a nejedná se pouze o ezoterickou praktiku. Stejně tak EM-keramika nebo kameny ve vodě mají podobný efekt, jelikož se EZ-voda vytváří na jejich povrchu. Možná, jak Pollack spekuluje, se bude v budoucnosti zabývat možností výroby čisté EZ-vody z vody kohoutkové. V současnosti je však výzkum biologických dopadů na Univerzitě ve Washingtonu v popředí zájmu a fascinující pohledy na věc odhaluje každý den.
Voda – mnohem více než H2O Gerald H. Pollack VAK Verlag ISBN 978-3-86731-158-8 368 stran, Softcover (21 x 25 cm), 400 fotografií a ilustrací
