Vliv rostlinných příměsí v heřmánku lékařském na obsah a sloţení silic

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Vliv rostlinných příměsí v heřmánku lékařském na obsah a sloţení silic Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Blanka Kocourková, CSc.

Bc. Hana Jiroušková

Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Vliv rostlinných příměsí v heřmánku lékařském na obsah a sloţení silic” vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….

PODĚKOVÁNÍ: Děkuji své vedoucí diplomové práce Ing. Blance Kocourkové, Csc. za její odborné vedení, konzultace a cenné rady při řešení mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Tomáši Středovi, Ph.D. za pomoc při získání nezbytných dat potřebných k sepsání mé práce. Velice si váţím také podpory své rodiny a blízkých, kteří mi byli velkou oporou v průběhu celého mého studia.

ABSTRAKT Diplomová práce na téma „Vliv rostlinných příměsí v heřmánku lékařském na obsah a sloţení silic“ se zabývala zjišťováním obsahu cizích příměsí, mnoţství silice a obsahových sloţek t-b-farnesenu, chamazulenu a bisabolol oxidu A ve vzorcích heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.). Cílem experimentu bylo zjistit, zda výsledky rozborů vykazují statisticky významný rozdíl ve vztahu k pěstební lokalitě a následně vyhodnotit závislost obsahu silic na rostlinných příměsích. Jednotlivé vzorky heřmánku lékařského odrůdy Bohemia byly získány z nákupny firmy LEROS s.r.o. a pocházely ze tří různých lokalit – Radovesnice, Horní Kruty a Hejná. Z pohledu obsahových sloţek silice měla lokalita Horní Kruty největší zastoupení t-b-farnesenu a bisabolol oxidu A, naopak chamazulenu zde bylo nejméně. Rovněţ bylo u této lokality nejvyšší zastoupení cizích rostlinných příměsí a nejmenší obsah silice. Provedením korelace byla u vzorků z lokalit Radovesnice a Hejná zjištěna velmi silná nepřímá závislost obsahu silice na obsahu rostlinných příměsí. Výsledky této diplomové práce poukazují na to, ţe při uplatňování značky „Chamomilla Bohemica“ bude nezbytně nutné, aby se součástí systému řízení jakosti stala také správná zemědělská praxe. KLÍČOVÁ SLOVA t-b-farnesen, chamazulen, bisabolol oxid A, pěstební lokalita

ABSTRACT Diploma thesis "Influence of chamomile plant ingredients on content and composition of its essential oils" is dealing with the detection of extraneous ingredients, quantity of essential oils and the presence of t-b-farnesene, bisabolol oxide A and chamazulene in samples of chamomile (Matricaria recutita L.). The aim of the experiment was to clarify whether the analysed samples provide a significant variance related to a plant-growing locality from the statistical point of view and consequently to evaluate the dependence of essential oils content on the plant ingredients. The individual chamomile samples of Bohemia variety were obtained from the buying department of LEROS Ltd. company and originated from three different localities: Radovesnice, Horní Kruty and Hejná. From the point of view of the essential oils content, the Horní Kruty sample contained the largest amounts of t-b-farnesene and bisabolol oxide A. On the contrary, the amount of chamazulene contained in that sample was the smallest. The sample from this locality also showed the smallest essential oils content and the largest content of extraneous plant ingredients. According to the correlation results, the samples from the Radovesnice and Hejná localities provide a very strong indirect proportion of essential oils content to the plant ingredient content. The results contained in this diploma thesis point out that for using of „Chamomilla Bohemica“ brand, it is absolutely necessary to incorporate a good agricultural practice into the quality management system.

KEYWORDS t-b-farnesene, chamazulene, bisabolol oxide A, plant-growing locality

OBSAH 1

ÚVOD................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE ......................................................................................................... 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................................. 10 3.1

3.2

3.3

3.4

3.5

4

Charakteristika heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.) ................ 10 3.1.1

Systematické zařazení ................................................................... 10

3.1.2

Botanická charakteristika............................................................... 10

3.1.3

Zaměnitelné druhy s heřmánkem lékařským .................................. 11

3.1.4

Původ, rozšíření a výskyt ............................................................... 11

3.1.5

Vyuţití heřmánku lékařského ........................................................ 13

Obsahové látky v heřmánku ................................................................... 15 3.2.1

Význam a charakteristika silic ....................................................... 15

3.2.2

Způsoby získávání silice ................................................................ 16

3.2.3

Terpeny ......................................................................................... 16

3.2.4

Obsahové látky.............................................................................. 17

3.2.5

Obsah silic ve vztahu k prostředí ................................................... 18

3.2.6

Heřmánková silice a účinné sloţky heřmánku................................ 18

Zásady správné zemědělské praxe ........................................................... 19 3.3.1

Vymezení pojmu správná zemědělská praxe .................................. 19

3.3.2

Správná zemědělská praxe v agrotechnice ..................................... 21

Pěstování heřmánku lékařského .............................................................. 22 3.4.1

Stanovištní podmínky heřmánku lékařského .................................. 22

3.4.2

Pěstební technologie ...................................................................... 23

3.4.3

Zastoupení plevelů a ochranné zásahy ........................................... 24

3.4.4

Choroby heřmánku ........................................................................ 24

3.4.5

Škůdci heřmánku ........................................................................... 26

Alergeny ................................................................................................. 28 3.5.1

Výskyt a typy alergenů .................................................................. 28

3.5.2

Alergické reakce na heřmánek ....................................................... 29

3.5.3

Alergenní rostlinné příměsi ........................................................... 31

MATERIÁL A METODIKA ............................................................................. 34 4.1

Charakteristika jednotlivých lokalit ......................................................... 34

4.2

4.3 5

4.1.1

Podmínky prostředí pěstební lokality Radovesnice ........................ 34

4.1.2

Průběh počasí v Radovesnicích...................................................... 34

4.1.3

Podmínky prostředí pěstební lokality Horní Kruty ......................... 35

4.1.4

Průběh počasí v Horních Krutech .................................................. 35

4.1.5

Podmínky prostředí pěstební lokality Hejná ................................... 36

4.1.6

Průběh počasí v Hejné ................................................................... 36

Farmakognostické metody ...................................................................... 36 4.2.1

Stanovení cizích příměsí ................................................................ 36

4.2.2

Stanovení silic v rostlinných drogách ............................................ 37

4.2.3

Stanovení sloţení heřmánkové silice ............................................. 38

Statistické metody zpracování ................................................................. 38

VÝSLEDKY A DISKUSE .................................................................................. 39 5.1

Příměsi ................................................................................................... 39

5.2

Obsah silice ............................................................................................ 43

5.3

Sloţky silice ........................................................................................... 45

5.4

5.3.1

T-b-farnesen .................................................................................. 45

5.3.2

Chamazulen .................................................................................. 46

5.3.3

Bisabolol oxid A ........................................................................... 47

Korelační a regresní analýza ................................................................... 49 5.4.1

Korelační a regresní analýza – Radovesnice .................................. 49

5.4.2

Korelační a regresní analýza – Horní Kruty ................................... 50

5.4.3

Korelační a regresní analýza – Hejná ............................................. 51

6

ZÁVĚR ............................................................................................................... 52

7

PŘEHLED POUŢITÉ LITERATURY ............................................................. 54

8

SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................ 63

9

SEZNAM TABULEK ......................................................................................... 64

10 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................ 66

1

ÚVOD Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR) jsou stále středem zájmu

na celém světě. V roce 2009 dokonce došlo, podle údajů Českého statistického úřadu, ke znovu zvýšení ploch, na kterých se pěstuje LAKR. Tento vzestup můţe být způsoben zvýšením počtu podniků, které se specializují na výrobu doplňků stravy a chtějí při tom vyuţívat domácí suroviny (KOCOURKOVÁ, RŮŢIČKOVÁ & PŘIBYLOVÁ, 2010). V roce 2008 byly plochy LAKR 3 734 ha a o rok později vystoupily aţ na 5 674 ha (DIVIŠOVÁ, 2009). Při pohledu na dřívější období 2003 aţ 2007 se pěstební plocha LAKR sniţovala z 11 421 ha na 5 184 ha a v mezidobí 1997 a 1999 dokonce kolísala od 13 145 do 3 507 ha (BRANŢOVSKÝ, 2010). Ačkoliv je podle BRANŢOVSKÉHO (2010) odrůdový sortiment léčivých, aromatických a kořeninových rostlin (LAKR) v současné době poněkud niţší, v porovnání s jinými plodinami, ve světovém i evropském měřítku jejich pěstování nabývá na významu, zejména ve vztahu k rozšiřování ekologického zemědělství (DIVIŠOVÁ, 2009). Pro srovnání u pšenice je například 72 % odrůd mladších neţ 10 let, u řepky 96 %, u zelí 62 %, u máku 71 %, zatímco u LAKR je to pouze 16 %, pokud započteme i kmín, 15 % (BRANŢOVSKÝ, 2010). Droga heřmánku lékařského (Flos chamomillae) patří ve světovém obchodě s léčivými rostlinami k jedněm z nejdůleţitějších. Světová spotřeba této drogy za rok se pohybuje okolo několika tisíc tun. Tato spotřeba je pokryta zejména velkoplošným pěstováním této rostliny (EL-SHAMMARI, ŠALAMON, ELIAŠOVÁ & BUJŇÁKOVÁ, 2010). V 90. letech 20. století se heřmánek pravý těšil největšímu zájmu ve výzkumu účinných látek, avšak i v současné době výzkum obsahových látek v heřmánku pravém (Matricaria recutita L.) pokračuje (NOVÁKOVÁ, VILDOVÁ, ŠTOLCOVÁ, MATEUS, GONÇALVES & SOLICH, 2009). Důleţitost léčivých rostlin je patrná i z mnoţství léčivých přípravků, které jsou evidovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL), jenţ je posuzuje a schvaluje na základě jejich jakosti, bezpečnosti a účinnosti, zaloţené na příslušných klinických studiích (http://www.sukl.cz/leciva/rozliseni-doplnku-stravy-od-lecivych-pripravku). Navzdory rozvoji syntetických léků v 18. a 19. století a úspěchům farmaceutických společností ve 20. a 21. století se rostlinná léčiva těší obnovenému zájmu veřejnosti. Nabízejí totiţ přirozenější způsob péče o vlastní zdraví a jsou proto často vyhledávány (HARDINGOVÁ, 2009). 8

2

CÍL PRÁCE Cílem mé práce bylo identifikovat jednotlivá pěstitelská prostředí vzorků

heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.) získaných z nákupny léčivých rostlin. Dále u těchto vzorků stanovit příměsi a nečistoty podle metodiky Českého lékopisu a identifikovat druhy příměsí rostlinného původu. Následně ve spolupráci s Ústavem chemie a biochemie stanovit sloţení silic u jednotlivých vzorků. Získané číselné údaje statisticky zpracovat a provést korelační analýzu pro typ heřmánkové drogy a obsah příměsí rostlinného původu.

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Charakteristika heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.) 3.1.1 Systematické zařazení Heřmánek

lékařský

(Matricaria

recutita

L.)

se

zařazuje

do

čeledi

hvězdnicovitých (Asteraceae), rodu (Matricaria). Do tohoto rodu rovněţ zahrnujeme okolo 35 druhů jednoletých, dvouletých a víceletých bylin původem z jiţní Afriky, Eurasie a západu Severní Ameriky (SMALL, 2006). Podrobnější zařazení heřmánku lékařského do systému je přehledně zobrazeno v tabulce 1. Tabulka 1: Taxonomické zařazení heřmánku lékařského (http://www.biolib.cz/cz/taxon position/id41455/) říše oddělení třída řád čeleď podčeleď tribus podtribus rod druh

Plantae Magnoliophyta Rosopsida Asterales Asteraceae Asteroideae Anthemideae Matricariinae Matricaria Matricaria recutita

rostliny rostliny krytosemenné vyšší dvouděloţné rostliny hvězdnicotvaré hvězdnicovité

3.1.2 Botanická charakteristika Heřmánek lékařský (Matricaria recutita L.) je podle HLAVY a VALÍČKA (2005) jednoletá bylina s tenkým vřetenovitým kořenem, z něhoţ vyrůstá vzpřímená, lysá, bohatě větvená lodyha, vysoká 30–50 cm. Listy heřmánku lékařského jsou střídavé, dvakrát aţ třikrát zpeřeně dělené v nitkovité úkrojky. Často je také tato bylina označována za jednoletou letničku (VERMEULEN, 1999). Květenství tvoří stopkaté úbory (HERMANN, 2007). Tyto úbory mají na kuţelovitě vyklenutém dutém lůţku ţluté trubkovité květy a na obvodu bílé jazykovité květy (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Typická je jejich sladká vůně (CLEVELY & RICHMONDOVÁ, 1998). KREUTER (2003) uvádí, ţe po opylení heřmánku pravého jsou jeho vnější bílé květy skloněné dolů. S kvetoucím heřmánkem se můţeme setkat od května do září. Plodem heřmánku jsou naţky (HERMANN, 2007). 10

3.1.3 Zaměnitelné druhy s heřmánkem lékařským Heřmánek lékařský lze velice snadno zaměnit s jinými příbuznými druhy. V následujícím přehledu se zmiňuji o těch nejčastějších: Heřmánkovec přímořský (Matricaria maritima L.) Od heřmánku lékařského jej nejjistěji rozpoznáme podélným rozříznutím květního lůţka. U heřmánku pravého bude květní lůţko duté (GRAU, JUNG & MÜNKER, 1996). Rmenec sličný (Chamaemelum nobile L.) Jako rozpoznávací znak zde opět slouţí zjišťování dutosti květního lůţka. Větší mnoţství odlišností mezi rmencem sličným a heřmánkem lékařským je zpracováno v tabulce 2 (SMALL, 2006). Tabulka 2: Rozdíly mezi heřmánkem lékařským (Matricaria recutita L.) a rmencem sličným (Chamaemelum nobile L.) (SMALL, 2006) Vědecký název Vytrvalost růstu Stonky Listy Uspořádání květů Květní lůţko

Matricaria recutita L. jednoletka vzpřímené, aţ 1 m vysoké, hladké dvakrát dělené do úzkých úkrojků chocholík duté, špičatě kuţelovité

Chamaemelum nobile L. trvalka poléhavé, do 25 cm výšky, mírně ochlupené dvakrát, nebo třikrát dělené do úkrojků, které jsou více ploché a širší jednotlivě na koncích stonků plné, široce kuţelovité

3.1.4 Původ, rozšíření a výskyt Heřmánek lékařský byl znám jiţ ve velmi dávných dobách, dokonce se povaţuje za jednu z nejstarších doloţených pěstovaných léčivých rostlin. Znali jej jiţ ve starém Egyptě, později se heřmánek šířil i do starověkého Řecka a Říma a následně do celé Evropy (FERRY-SWAINSON, 2002). Staří Egypťané velice uctívali heřmánek, a proto ho zasvětili bohu Slunce. Podle staré pověsti bůh Slunce velice touţil po své vlastní květině. Jeho bratři – Měsíc, Vítr, Déšť a Hrom mu vybrali kopretinu, avšak ta se bohu Slunce příliš nezamlouvala, zdála se mu příliš parádivá a pyšná, a proto si za svou květinu zvolil heřmánek. Ten si boha Slunce získal především svým skromným a nenápadným vzhledem, pro který si získal jeho obdiv a úctu. Bůh Slunce následně obdařil tento malý kvítek mocnou a léčivou silou (KNAUEROVÁ , 2008). 11

Původ jména heřmánku lékařského je odvozen z latinského matrix – matka, rodička, podle dutého lůţka květenství, které připomíná dělohu. Označení Chamomilla, které se také pouţívá jako synonymum názvu heřmánku lékařského, vychází z řeckého chamai – při zemi a melon – jablko. Právě staří Řekové nazývali heřmánek pro jeho zemitou vůni „zemským jablkem“ (KNAUEROVÁ, 2008). SMALL (2006) udává jako místo, odkud heřmánek lékařský pochází, Evropu a západní Asii. KREUTER (2003) tvrdí, ţe pochází z jiţní Evropy. Názory odkud tato léčivka vlastně pochází se často různí. Pravdou ale zůstává, ţe heřmánek lékařský je v současné době hojně rozšířen jako planá rostlina po celé Evropě. Můţeme jej také najít i v Severní Americe, střední Asii i na jiných místech, kde v podstatě zdomácněl (SMALL, 2006). V Egyptě je produkce heřmánku soustředěna do oblastí El-Faiyum, Beni-Suef, El-Minya a Aswan. Malé pozemky jsou zde osázeny semenáčky heřmánku lékařského, který se sklízí v březnu aţ dubnu. Ve městě Káthmándú, leţícím v Nepálu, se heřmánek pěstuje podobným způsobem jako v Egyptě. Úbory heřmánku se zde sklízejí aţ do května. Stát Paraná, který se nachází v Brazílii, se pokládá za centrum pěstování heřmánku v Jiţní Americe. Sklizeň heřmánku se zde provádí v říjnu a jsou při ní jako taţná síla vyuţíváni koně. V U.S.A. začala produkce heřmánku ve městě Thompson Falls ve státě Montana. Typické je zde pěstování odrůdy Bodegold. Heřmánek se také pěstuje na Novém Zélandu či v Austrálii ve městě Toowoomba ve státě Queensland. Nelze ani opomenout Slovensko, které se zaslouţilo o vznik nových odrůd v průběhu let 1972 aţ 1992, kdy vznikly odrůdy jako je diploidní Bona, Novbona či tetraploidní Goral a Lutea (ŠALAMON, 2002). S heřmánkem se můţeme setkat na polích a při okrajích cest. Rovněţ se vyskytuje

jako

plevel

v

obilninách

na

vápencových

půdách

(CLEVELY

& RICHMONDOVÁ, 2002). Přirozeně se nachází na alkalických půdách, na pastvinách, v níţinách i horských údolích (NEUGEBAUEROVÁ, 2006). Setkáme se s ním i na skládkách, rumištích, podél zdí, plotů apod. Pro farmaceutické účely se pěstuje v polních kulturách (HERMANN, 2007). Hlavními pěstiteli heřmánku na silici jsou Argentina, Egypt, Polsko, Německo, Maďarsko, Česká republika, Rusko a některé další evropské státy. V malém mnoţství se pěstuje také v Indii (SMALL, 2006).

12

3.1.5 Vyuţití heřmánku lékařského Jednou z nejvíce ceněných vlastností heřmánku lékařského je jeho protizánětlivý účinek. Umí neutralizovat bakteriální jedy, a proto velmi dobře účinkuje při všech infekčních chorobách. Příznivě ovlivňuje náš nervový systém. Tiší deprese, bolesti hlavy, hysterii, nespavost či podráţděnost. Velice kladně působí také na naši kůţi. Hojí opařeniny, spáleniny, pomáhá při dermatitidě a uţívá se také při alergii, jelikoţ silice obsaţené v heřmánku pravém sniţují hladinu serotoninu a bradykininu – látek vznikajících při alergických reakcích (http://www.ordinace.cz/clanek/hermanek/). Napomáhá pocení, mírní křeče a ulehčuje stolici. Dá se vyuţít při zánětu spojivek, zmírňuje bolestivou menstruaci či revmatismus. Pomáhá při močových kamenech, neuralgii, zánětu sliznice, dásní, nefritidě a mnoha dalších problémech (BODLÁK, 2005). Také JANČA a ZENTRICH (1995) se zmiňují o spasmolytických, sedativních, antimikrobiálních a protibolestivých účincích heřmánku. Výčet mnoha dalších účinků je zpracován v tabulce 3. Tabulka 3: Účinky heřmánku (FERRY-SWAINSON, 2002) Antialergické Antiemetické Antihistaminické Protizánětlivé Protikřečové Povzbuzuje chuť k jídlu Proti nadýmání Gynekologické Uklidňující

zmírňuje alergické příznaky předchází nevolnosti a zvracení zmírňuje alergickou reakci neutralizací histaminů zmírňuje záněty, vnější a vnitřní otoky tkání odstraňuje bezděčné spasmy podněcuje sekreci trávících šťáv odstraňuje nadýmání, nevolnost a bolesti při kolice ovlivňuje nebo podporuje menstruační krvácení sniţuje napětí, dráţdivost, úzkost nebo bolení hlavy

Mnoho výzkumů prokázalo pozitivní léčivé účinky heřmánku. Testoval se například vliv heřmánku u pacientů s nádorem. Bylo zjištěno, ţe u devadesáti osmi pacientů po podání preparátu s extraktem heřmánku, nastaly redukující účinky na zánět slizové blány způsobené místním podráţděním, nebo chemoterapií (KLAUDEL, 2005). Zaznamenána byla také jeho schopnost tlumit závislost na morfiu a projevily se i jeho protivředové účinky. Kromě protistresových a antioxidačních účinků heřmánku byla potvrzena i jeho léčba v oblasti močového ústrojí (KLAUDEL, 2005). Heřmánek je ceněn nejen v lidovém léčitelství, ale i v humánní medicíně. Léčebných vlastností heřmánku lékařského vyuţívají ve velkém farmaceutické 13

společnosti, které z něj získávají účinné sloţky pro své produkty. Farmaceutický průmysl zpracovává sbírané květy heřmánku lékařského (Flos chamomillae) například k přípravě čajových směsí s heřmánkem. Léčebné vyuţití však nachází celá bylina včetně izolované heřmánkové silice (SMALL, 2006). Heřmánek lékařský se dá vyuţít mnoha způsoby (MIKEŠOVÁ & LUTOVSKÁ, 2004). V následujícím přehledu se zmiňuji o nejčastějších formách léčebného vyuţití. Vnitřní forma – čaj Účinně pomáhá při ţaludečních potíţích, vředech nebo zánětu ţaludeční sliznice. Má také blahodárné uklidňující účinky při napětí, nespavosti a poruchách trávení způsobených nervozitou (VERMEULEN, 1999).

Ve formě čaje se pije rovněţ

pro vyvolání pocení či při nadýmání. Dobře pomáhá i při průjmových onemocněních a zánětech močových cest (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Jeho pití je osvěţující a napomáhá trávení (CLEVELY & RICHMONDOVÁ, 2002). Zevní forma – obklady, masti, koupele Zevně se vyuţívá v koţním, očním a zubním lékařství (KNAUEROVÁ, 2008). Pouţívání heřmánku lékařského ve formě obkladů, mastí nebo prášku pomáhá na špatně se hojící rány, při koţních vyráţkách, hemeroidech a na ošetřování spálenin. Heřmánek urychluje hojení, sniţuje bolest a brání tvoření jizev (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Teplé heřmánkové obklady se osvědčují také při otocích (MIKEŠOVÁ & LUTOVSKÁ, 2004). Heřmánek se vyuţívá i do koupelí proti zánětům kůţe (KNAUEROVÁ, 2008). Další moţnosti vyuţití Kloktání Vyuţívá se při onemocněních dutiny ústní (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Podle IBURGA (2005) kloktání nebo výplach úst čajem z heřmánku podporuje proces hojení při zánětech dásní, úst či hrdla. Nálev Slouţí k vymývání očí (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Inhalace Pomáhá při nachlazení a zánětech sliznice nosu, krku a dutin (VERMEULEN, 1999). Inhalování heřmánku zmírňuje také kašel a chřipkové projevy (IBURG, 2005). Silice heřmánku lékařského je také přidávána do některých alkoholických nápojů (například benedyktýnka), cukrovinek, zákusků, ţelatiny, bonbónů, zmrzliny, pudinku, pečiva a ţvýkaček. Zapálenými bylináři je heřmánek pravý pouţíván také jako 14

prostředek pro mytí vlasů, repelent proti hmyzu či desinfekční prostředek (SMALL, 2006). Heřmánkový olej se hojně vyuţívá i v kosmetickém průmyslu (KNAUEROVÁ, 2008). Přidává se do mýdel a šamponů (VERMEULEN, 1999). Jiţ v dávných dobách ho Vikingové vyuţívali na vlasy, protoţe dodával blond zbarveným vlasům jas. Zatímco v Evropě je pouţíván převáţně pro léčebné účely a to vnitřně i zevně, v Severní Americe nachází uplatnění zejména v kuchyni (SMALL, 2006). V současné době se vyuţívá také k výrobě antialergických koţních krémů. Květy a silice heřmánku se rovněţ

uplatňují

při

výrobě

kosmetiky,

koupelových

pěn

a

parfémů

(FERRY-SWAINSON, 2002).

3.2 Obsahové látky v heřmánku 3.2.1 Význam a charakteristika silic Silice vyuţívaly jiţ starodávné kultury Dalekého a Středního východu včetně Egypta, Číny a Indie. Egypťané je pouţívali k parfemaci svých oděvů a těl, k uchování chuti potravin, k léčbě, a také k balzamování (BREMNESSOVÁ, 2000). Obecně můţeme říci, ţe silice jsou směsi látek nejrozmanitějšího typu, především terpenů a jejich sloučenin. Dají se rozpustit v lihu, éteru i v jiných organických rozpouštědlech. Můţeme se s nimi setkat v mezibuněčných prostorách, ve ţláznatých chlupech, v nádrţkách, kanálcích apod. (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Například u bazalky jsou obsaţeny v listech, u růţe v květech, u citronu a koriandru v plodech, u santalového dřeva ve dřevě. Mohou být také v pryskyřici, kůře, kořenech, či oddencích (BREMNESSOVÁ, 2000). Některé však mohou být toxické a vyvolávat kontaktní dermatitidy. Vzhledem k jejich lipofilnímu charakteru, který jim umoţňuje dobře se resorbovat pokoţkou, mohou způsobovat i celkovou otravu (BALOUN, JAHODÁŘ, LEIFERTOVÁ & ŠTÍPEK, 1989). Nositeli siličné vůně mohou být některé alkoholy (geraniol, mentol), aldehydy (anisaldehyd, citran), ketony (jonon, iron), fenoly (thymol, anethol), ethery (anisol) a mnoho dalších.

15

3.2.2 Způsoby získávání silice Aromatické látky z rostlin můţeme podle ZRUBECKÉ a AŠENBRENEROVÉ (2008) získávat následujícími způsoby: Suchá destilace Vyuţívá se u dřevin (bříza, borovice, jedle), nebo izolované pryskyřice (tzv. smůla). Lisování Provádí se například u slupek citrusových plodů. Slupky se mechanicky lisují pod vodou. Lehčí éterické oleje vyplavou na povrch, kde se zachytávají do filtrační nádoby. Extrakce organickými rozpouštědly Uplatňuje se například při získávání silice z květů. Organická rozpouštědla do sebe silici absorbují. Enzymatické kvašení Éterický olej se z rostlinné silice získá některým z výše uvedených způsobů, a poté se provádí tzv. fermentace, při níţ dochází k enzymatickému kvašení. Extrakce CO2 Tento proces probíhá tak, ţe je CO2 udrţován pod tlakem v kapalném stavu společně s rostlinou, z níţ se uvolňuje silice. Po extrakci se CO2 odpaří a zůstane pouze čistá silice. Destilace vodní párou Klasická metoda získávání přírodních látek, silic, z rostlin (HARMATHA et al., 2002). Při destilaci se kapalina ve varné nádobě přemění ve skupenství plynné, které se opět zkondenzuje v chladiči. Destilace se pouţívá k přečištění těkavých látek, k čištění těkavých kapalin, nebo dělení jejich směsí (JANKŮ, 2008). Enfleuráţ Provádí se bezpachým tukem za studena, nebo macerací za tepla horkým tukem (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Dochází při ní k extrakci z květu do tuku.

3.2.3 Terpeny Terpeny tvoří skupinu chemických sloučenin nejrůznějšího charakteru. Setkáme se s nimi hlavně v rostlinách, avšak některé terpeny jsou významné i pro ţivočichy, např. jako vitaminy (JINDRA, ŠÍPAL & KOVÁCS, 1966). Velké mnoţství terpenů příjemně voní, nebo obsahují rozsáhlý systém jednoduchých a dvojných vazeb, a tak se nám jeví jako barevné (VODRÁŢKA, 1996). 16

Terpeny jsou strukturně velmi různé, avšak všechny je lze odvodit z pětiuhlíkaté jednotky – isoprenu (2-methylbuta-1,3-dien) (MCMURRY, 2007). Isopren společně s karotenoidy a steroidy řadíme mezi tzv. isoprenoidy (JINDRA, ŠÍPAL & KOVÁCS, 1966). Isoprenoidy jsou velmi rozsáhlou skupinou přírodních látek, které mají povahu tzv. sekundárních metabolitů (VODRÁŢKA, 1996). V současné pětiuhlíkatých

době

jsou

isoprenových

terpeny klasifikovány

jednotek,

ze

kterých se

především skládají.

podle

počtu

Monoterpeny

a seskviterpeny můţeme najít především v rostlinách, bakteriích a houbách. Vyšší terpeny se nachází v rostlinném i v ţivočišném materiálu, kde mají významnou biologickou úlohu (MCMURRY, 2007). 3.2.4 Obsahové látky Rostliny mají schopnost vytvářet velké mnoţství obsahových látek. Doposud však nevíme, jakou úlohu některé z nich hrají. Mnoho účinných látek se uplatňuje zejména v léčení, avšak ne všechny účinné látky, které rostlina vytvoří, mají stejnou terapeutickou hodnotu, dělíme je proto na hlavní účinné látky a na vedlejší podpůrné. Z hlediska vyuţití rostliny k léčivým účelům jsou obsahovými látkami nejen silice, alkaloidy, glykosidy, ale mohou to být i škrob, inulin a v ojedinělých případech dokonce i celulóza (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Právě celulóza se stala hlavním stavebním materiálem vyšších rostlin i některých ţivočichů, bakterií či mořských rostlin (ABRAHÁMOVÁ et al., 1999). Významnou skupinou účinných látek v rostlinách jsou silice. Podstatné jsou rovněţ oleje, slizy, pektiny, třísloviny a hořčiny (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Třísloviny řadíme mezi přírodní rostlinné látky, které mají schopnost sráţet bílkoviny (ABRAHÁMOVÁ et al., 1999). Mezi hořčiny patří sloučeniny, které mají hořkou chuť a dokáţí stimulací navodit vylučování trávících enzymů či jiných fyziologicky významných látek (http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2007_11_895-906.pdf). Dále rostliny obsahují anorganické látky, především se jedná o minerální látky, fytoncidy, rostlinná barviva, fermenty, mléčné šťávy a jiné. Nepatrný terapeutický vliv mají také glukokininy, sniţující hladinu krevního cukru (HLAVA & VALÍČEK, 2005).

17

3.2.5 Obsah silic ve vztahu k prostředí Sloţení silice, její hromadění a ukládání, je v hlavní míře ovlivňováno zejména genetickými faktory, avšak svůj podstatný význam zde hrají také environmentální podmínky (ŠALAMON, 2007). Podmínky stanoviště jako jsou teplota, délka dne, výţiva, sucho mohou urychlit, nebo naopak zpomalit období tvorby sekundárních látek, a tím také ovlivnit tvorbu obsahových látek (FELKLOVÁ & KOCOURKOVÁ, 2003). Sekundární metabolity syntetizované ze sacharidů, primárních metabolitů, jsou důleţité pro odolnost rostliny a její správné fungování (ŠALAMON, 2007). Vliv klimatických faktorů na obsah účinných látek je hlavně nepřímý. Například zvýšená intenzita světla můţe vyvolat strukturální změny na epidermis a ovlivnit počet siličnatých ţlázek. Výzkum zjistil, ţe u siličnatých rostlin světlo a sucho podporuje tvorbu silice. Předpokládá se, ţe je to způsobeno nedostatkem kyslíku, díky kterému se uzavřou průduchy a podporuje se tak tvorba terpenů v pletivu. V oblasti tvorby obsahových látek má často spíše význam průměrná teplota v průběhu vegetace, méně pak teplotní výkyvy (FELKLOVÁ & KOCOURKOVÁ, 2003). Podle BREMNESSOVÉ (2000) se působením tepla silice odpařují a tím vytvářejí kolem rostliny ochranné ovzduší, které ji pravděpodobně chrání před plísněmi, bakteriemi a škodlivým hmyzem. Také hnojení můţe mít vliv na tvorbu obsahových látek. Například heřmánek lékařský po vyšší dávce dusíku vytváří velké mnoţství zelené hmoty, ale ne silice. Fosforečná hnojiva naopak vyvolávají předčasné vykvetení drobných květů (FELKLOVÁ & KOCOURKOVÁ, 2003). 3.2.6 Heřmánková silice a účinné sloţky heřmánku Za účinné látky heřmánkové silice se povaţují zejména azulen a chamazulen, které se řadí k seskviterpenovým látkám (BREMNESSOVÁ, 2000). Azulen je charakteristický svým modrým zbarvením (MCMURRY, 2007). Chamazulen je ceněný pro svůj protizánětlivý a bakteriostatický účinek (DUCHOŇ et al., 1985). Také se vyuţívá při sniţování horečky (SMALL, 2006). Při zjišťování koncentrací některých sloučenin obsaţených v silici heřmánku lékařského, byly objeveny diurnální cykly například u bisabololu, chamazulenu

18

a farnesenu. Obsah bisabololu a chamazulenu se během rána a večera zvyšuje, naopak obsah farnesenu je ráno maximální a večer téměř nedetekovatelný (SMALL, 2006). Silice heřmánku pravého obsahuje sloţky, jako jiţ zmíněný chamazulen, alfa-bisabolol, jeho A a B oxidy, dicykloéthery, flavonoidy (apigenin), kumariny (umbelliferon, herniarin), seskviterpeny, sliz a seskviterpenické laktony (http://www.le ros.cz/byliny/hermanek-pravy/). Mezi další účinné sloţky patří cholin a hořčiny (HLAVA & VALÍČEK, 2005). Dále těkavé oleje (0,24–1,9%), aminokyseliny, kyselina anthemická, polysacharidy, rostlinné a nenasycené mastné kyseliny, tanin a triterpeny (FERRY-SWAINSON, 2002). Doposud bylo zjištěno 109 účinných látek, a přesto to pravděpodobně ještě není konečné číslo (JANČA, 1995). Květy heřmánku pravého jsou velmi zajímavým a častým objektem mnoha výzkumů biosyntézy vzniku monoterpenů a seskviterpenů. Tento zájem je patrný z velkého mnoţství prováděných testů účinnosti a také bezpečnosti při vyuţívání heřmánkových květů (FRANKE & SCHILCHER, 2005). Jeden z prováděných vědeckých experimentů zjišťoval kvalitu heřmánkových čajů z České republiky v porovnání s ostatními zeměmi EU za pouţití metody vodní destilace, plynové chromatografie (GC) a kapalinové chromatografie (HPLC). Srovnávaly se zde dva typy čajů (bio čaje a tradiční čaje). Bio čaje z České republiky a ze zahraničí, které se příliš nelišily ve sloţení silice. Největší rozdíly byly mezi tradičními čajovými sáčky a sypanými čaji, především se to týkalo barvy silice, která se lišila v závislosti na obsahu bisabololoxidu A. Výzkum poukázal na to, ţe způsob výroby nemá vliv na obsah polyfenolů. Také zjistil, ţe celkové mnoţství flavonoidů se více odlišovalo v konvenčních čajích, neţ u ekologických sáčků, které byly ve svém sloţení stálejší (VILDOVÁ et al., 2008). Výzkumy heřmánku lékařského vedou k důleţitým zjištěním, které jsou nezbytné pro správné vyuţívání heřmánkové silice a jejích sloţek.

3.3 Zásady správné zemědělské praxe 3.3.1 Vymezení pojmu správná zemědělská praxe Pro získávání zdravotně nezávadných a zdraví prospěšných potravin rostlinného původu jsou mimo jiné potřebná správná pěstitelská opatření, jelikoţ kvalita potravin je utvářena jiţ v prvovýrobě (HORÁK, 2008)

19

Správná pěstitelská opatření jsou brána v úvahu v tzv. správné zemědělské praxi (Good Agricultural Practice, GAP), jejíţ hlavní zásady původně navrhlo FAO v roce 2001 (http://www.phytosanitary.org/projekty/2003/vvf-08-03.pdf). Správná zemědělská praxe je soubor nároků a zásad, jak hospodařit s ohledem na ochranu ţivotního prostředí. Zemědělská produkce nemůţe být produkcí za kaţdou cenu, z toho důvodu Evropská Unie vymezila soubor zákonných poţadavků na hospodaření a pravidla dobrých zemědělských a ekologických podmínek. Souhrnně se tato pravidla nazývají Cross-compliance (kříţová shoda či podmíněnost, kříţová kontrola) a mají za cíl ochranu ţivotního prostředí v rámci zemědělské výroby (PALÍK, 2006). Charakteristikou správné zemědělské praxe jsou i bezprostředně ekonomicky neefektivní opatření jako je například pěstování rozmanitých plodin, minimalizace vlivu obdělávání půdy a kultivace plodin, aplikace pesticidů na zvěř, ponechávání okrajů polí pro doprovodnou vegetaci za současného hubení agresivních plevelů, solitérní stromy v krajině, péče o vodní toky, baţiny a jiné (http://www.phytosanitary.org/projekty/2003/ vvf-08-03.pdf). V současné době mají některé stanovené zásady a legislativní poţadavky zčásti charakter povinné normy, zčásti jsou dosud nepovinné. Mezi povinné normy patří: Zásady

správné

zemědělské

praxe

pro

méně

příznivé

oblasti

a agroenvironmentální opatření Podmínky k poskytování dotací v rámci agroenvironmentálních opatření Minimální standardy pro operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství Dodrţování zásad dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) Akční program dle nařízení vlády č. 103/2003 o stanovení zranitelných oblastí, skladování a pouţívání hnojiv, střídání plodin a protierozních opatřeních v těchto oblastech Mezi nepovinné normy patří Zásady na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (v současné době jsou však závazné zásady vedení evidence o pouţívání hnojiv ze zákona o hnojivech) Emisní limit provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší 20

(u velkochovatelů zvířat nad určitou velikost je povinnost měřit emise amoniaku s vazbou na plán zavedení opatření ke sníţení emisí amoniaku) Zákonné poţadavky na hospodaření jako sloţka Cross-compliance Zatím nejsou vyţadovány jako podmínka pro vyplácení finančních podpor, ale jsou tvořeny legislativními předpisy (zákony, vyhláškami), jejichţ dodrţování je vyţadováno právním řádem ČR. V budoucnu však budou vázané na finanční podporu zejména dodrţování nitrátové směrnice, označování a evidence hospodářských zvířat, welfare zvířat a veterinární péče, dobré praxe v ochraně rostlin a zásad potravinové bezpečnosti (PALÍK, 2006). 3.3.2 Správná zemědělská praxe v agrotechnice Zásady správné zemědělské praxe v agrotechnice přispívají k tomu, aby nedocházelo ke zhoršování kvality půdy a její úrodnosti. Struktura, úrodnost a biologická aktivita půdy jsou nezbytným základem trvalé produktivity zemědělství. Při pěstování jednotlivých plodin je důleţité, aby ztráty půdy, ţivin a agrochemikálií (erozí, odtokem a vyplavováním) byly co nejmenší. Procesy jako jsou eroze, odtok a vyplavování totiţ poškozují řeky, spodní vodu, okolní přirozenou vegetaci i zvěř (http://www.phytosanitary.org/projekty/2003/vvf-08-03.pdf). Velkým problémem je zejména vodní eroze půdy, k níţ velkou měrou přispívají současné systémy hospodaření na zemědělské půdě. Z ochranných opatření, která se proti ní vyuţívají, se jedná zejména o dobře zapojený porost. V rámci celoroční ochrany je vhodné zajistit neustálý vegetační pokryv půdy. Kritické období, mezi sklizní plodiny a vytvořením porostu následné plodiny, se řeší pokryvem půdy posklizňovými zbytky a biomasou meziplodin. Zvýšené riziko spojené s vodní erozí půdy je typické zejména v obdobích, kdy dochází k vyššímu výskytu erozně nebezpečných, přívalových dešťových sráţek, či k tání sněhu. K protierozní ochraně půdy přispívají také správné technologie ochranného zpracování půdy. Pro tyto technologie je charakteristická především náhrada orby kypřením bez obracení ornice (HŮLA & KOVAŘÍČEK, 2006). V rámci správné zemědělské praxe v agrotechnice je třeba zaměřit se také na omezení škodlivého zhutňování půdy, způsobeného zemědělskou technikou. Pokud překročí kritickou mez, můţe vést ke sniţování výnosu plodin, zvyšování energetické náročnosti následného zpracování půdy a sniţování jeho kvality. Rovněţ přispívá 21

k vodní erozi půdy. Řešení bývá často zaloţené na preventivních opatřeních. Nejčastěji jsou jimi: Omezení přejezdů po půdě v době, kdy půda má malou odolnost vůči stlačování Spojování pracovních operací, zejména v období s nízkou odolností půdy vůči stlačování Sniţování kontaktního tlaku na půdu (vyuţíváním zdvojených kol traktorů při zpracování půdy a setí) Oddělení dopravy po polích od dopravy po komunikacích (například pouţívání sklízečů se zásobníky s nízkotlakými pneumatikami) Soustřeďování přejezdů po půdě do stejných kolejových stop Vyuţívání technologií ochranného zpracování půdy, protoţe je zde předpoklad vyšší odolnosti půdy vůči zhutňování (HŮLA & KOVAŘÍČEK, 2006).

3.4 Pěstování heřmánku lékařského 3.4.1 Stanovištní podmínky heřmánku lékařského Heřmánek lékařský není náročný na stanoviště. Preferuje veškeré půdy na výslunných polohách kromě zamokřených (BODLÁK, SEVERA & VANČURA, 1995). Podle MIKEŠOVÉ a LUTOVSKÉ (2004) je však nejoptimálnější půda lehčí s dostatkem humusu a vápna. Za ideální povaţuje NEUGEBAUEROVÁ (2006) okrajové oblasti bramborářského výrobního typu, jelikoţ úbory se v těchto podmínkách vyvíjejí nejlépe a droga dosahuje nejvyšší jakosti. Vhodná nadmořská výška pro pěstování heřmánku lékařského se uvádí okolo 650 m n. m. Průměrný roční úhrn sráţek by měl dosahovat hodnot nad 550 mm. Nevhodné jsou polohy s nadměrnou vlhkostí, nebo suchem (http://www.dkanet.cz/fyto konsult/Ency-dem-www/file1/page3527.htm). Heřmánek pravý nemá vysoké nároky na předplodinu, avšak není vhodné jej pěstovat po vikvovitých a hnojených okopaninách, protoţe tyto předplodiny mu mohou způsobit poléhání. Vhodné jsou například ozimá řepka, máta, jitrocel či obilniny (http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/553/lakr/_private/data/MATRICARIA%20RECUTIT A.htm).

22

3.4.2 Pěstební technologie Půdu pro pěstování heřmánku pravého připravujeme klasickým způsobem. Vhodné je provést podmítku, střední orbu a poté pečlivě urovnat povrch smykováním, vláčením a válením (http://etext.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=57&idkapito la=25). Výsev heřmánku můţeme dělat ve třech časových termínech. Záleţí na stanovištních podmínkách dané oblasti. Podzimní

výsev

(od

15. 8.

do

15. 9.)

upřednostňujeme

v oblastech

s pravidelnými podzimními sráţkami a pozdějším nástupem mrazů. V květnu aţ červnu je jiţ moţné zahájit první sběr. Zimní výsev (od 20. 10. přes celou zimu) se hodí do oblastí sušších s brzkým příchodem mrazů. Heřmánek zde můţeme vysévat i do zmrzlé půdy s mírnou sněhovou pokrývkou. První sklizeň lze uskutečnit jiţ koncem června aţ začátkem července. Jarní výsev (březen-duben) lze pouţít téměř ve všech oblastech, avšak za předpokladu dostatečného mnoţství sráţek v dané lokalitě. Při jarním výsevu se doporučuje heřmánek vysévat co nejdříve, nejlépe do vlhké půdy. Sběr heřmánku z jarního výsevu je moţný koncem června, v srpnu a za příznivých podmínek i v září (http://www.dkanet.cz/fytokonsult/Ency-dem-www/file1/page3527.htm). Semeno se vysévá přímo na povrch pevně uválcované půdy. Jarní výsev provádíme do řádků 30 cm vzdálených, podzimní do 60 cm vzdálených (BODLÁK, SEVERA & VANČURA, 1995). Za optimální vzdálenost řádků se povaţuje 45 cm. Výnos z 1 aru se pohybuje okolo 30 kg čerstvých úborů (http://www.dkanet.cz/fytokonsult/En cy-dem-ww/file1/page3527.htm). Sběr heřmánku se provádí ručně speciálním hřebenem, nebo strojově. Úbory by měly být celé, nepoškozené a stopky květů by neměly být delší neţ 2 cm (MIKEŠOVÁ & LUTOVSKÁ, 2004). Nejvhodnější jsou pro sklizeň úbory se ţlutými trubkovitými květy rozkvetlými nejvýše do jedné třetiny lůţka (BODLÁK, SEVERA & VANČURA, 1995). Pěstební technologie můţe mít také vliv na obsahové látky heřmánku lékařského. Podle VILDOVÉ, ŠTOLCOVÉ a KLOUČKA (2006) byl proveden vědecký pokus, který zjišťoval, jak ovlivňuje způsob pěstování heřmánku lékařského mnoţství silice a látek v ní obsaţených. V tomto experimentu se pracovalo s Českou diploidní odrůdou Bohemia a Slovenskou tetraploidní odrůdou Goral. Tyto odrůdy byly pěstovány v podmínkách tradičního zemědělství a ekologického zemědělství. Následně byla 23

porovnávána jednotlivá měření obsahu silice. Nejvyšších naměřených hodnot, 8,25 ml/kg, dosahovala odrůda Goral v první sklizni, pěstovaná ekologickým způsobem. Rovněţ dosahovala také nejvyšších hodnot v hlavních obsahových látkách (chamazulen, α-bisabolol, bisabololoxid A). Tetraploidní odrůda Goral vykazovala průměrně vyšší naměřené hodnoty silice a obsahových látek neţ odrůda Bohemia. 3.4.3 Zastoupení plevelů a ochranné zásahy V porostech heřmánku lékařského můţeme najít merlíky, například merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum L.), kopřivu ţahavku (Urtica urens L.), pěťour malokvětý (Galinsoga

parviflora

Cav.),

kokošku

pastuší tobolku

(Capsella

bursa-pastoris (L.) Medik.), penízek rolní (Thlaspi arvense L.), hluchavku nachovou (Lamium purpureum L.), ptačinec prostřední (Stellaria media (L.) Vill.), konopici polní (Galeopsis tetrahit L.), rdesna, jako například rdesno blešník (Persicaria lapathifolia (L.) Delarbre), lipnici roční (Poa annua L.), chrpu modrák (Centaurea cyanus L.), violku trojbarevnou (Viola tricolor L.), rozrazily (Veronica L.), hořčici rolní (Sinapis arvensis L.) a jiné (http://www.dkanet.cz/fytokonsult/Ency-dem-www/file1/page3527. htm). Dříve byl na hubení vzešlých jednoletých dvouděloţných plevelů registrován přípravek Potablan D 85 (http://www.dkanet.cz/fytokonsult/Ency-dem-www/file1/page 3527.htm). Kontaktní přípravek, který účinkoval v místě dotyku s rostlinným pletivem a způsoboval tak jeho smrt. Obecně lze říci, ţe hlavní mechanizmus účinkování kontaktních

herbicidních

látek

je

zaloţen

především

na

sráţení

bílkovin

a dehydratačním účinku (DVOŘÁK & SMUTNÝ, 2003). Přípravek Potablan D 85 účinkoval do 5–10 dnů po ošetření. Jeho působení urychlovaly vysoké teploty a vzdušná vlhkost. Nebyl závislý na vlastnostech půdy. Pouţíval se v dávce 20 l na hektar, mnoţství vody se mělo pohybovat v rozmezí 400 l aţ 800 l na hektar v závislosti na typu postřikovače (http://www.dkanet.cz/fytokonsult/Ency-dem-www/file1/page3527. htm). 3.4.4 Choroby heřmánku Heřmánek pravý můţe být napadán patogeny jako například Erysiphe cichoracearum, Albugo tragopogonis, Helicobasidium purpureum, Phytophthora cactorum (http://www.nwbotanicals.org/oak/altagri/chamgerm.htm). 24

Těmto zmíněným patogenům se podrobněji věnuji v následujícím textu.

Erysiphe cichoraceum Padlí čekankové napadá listy i řapíky rostlin a vytváří na nich bělavý plsťovitý povlak. Později na myceliu lze pozorovat okem viditelné plodničky. Choroba se šíří zejména za suchého a teplého počasí. Kromě heřmánku lékařského parazituje Erysiphe cichoraceum také na čekance, astrách, omanu, okurkách, tykvi, melounu i tabáku. Silné napadení heřmánku sniţuje nejen výnos, ale i kvalitu drogy (NEUBAUER et al., 1980).

Albugo tragopogonis Albugo tragopogonis je příbuzná houba k mikroskopické houbě Albugo candida, která je původcem bílé puchýřnatosti (dříve „plísně bělostnější” nebo téţ „bílé rzi”). Tato houba vytváří na nadzemních částech bílé „puchýřky”. Na listech jsou oválného tvaru, zatímco na lodyhách jsou podlouhlé a způsobují výrazné deformace (ROD, HLUCHÝ, ZAVADIL, PRÁŠIL, SOMSSICH & ZACHARDA, 2005).

Helicobasidium purpureum Tato houba způsobuje kořenové hniloby. V současné době je uváděná pod názvem Helicobasidium brebissonii. Kromě heřmánku napadá také listnaté a jehličnaté semenáčky. Na bázi jejich kmínku vytváří brzy zjara nápadné hnědé, nachové aţ fialové polštářkovité shluky podhoubí. Houba způsobuje uhynutí kořenů a celých kořenových systémů. Napadá asi 170 druhů hostitelských rostlin mezi nimi i nejrůznější zemědělské plodiny a byliny (http://lesprace.silvarium.cz/content/view/1936/153/).

Phytophthora cactorum Phytophthora cactorum napadá velkou řadu rostlin, proto je povaţována za polyfágní druh. Způsobuje škody nejen na heřmánku, ale také na jahodníku, kde napadá duţnaté kořeny a způsobuje jejich hnilobu, následně náhlé vadnutí a zasychání listů. Kromě kořenů napadá také řapíky, květní stopky a nezralé plody. K šíření je potřeba především deštivé a teplé počasí. Zdrojem infekce jsou zoospory. Phytophthora cactorum se vyskytuje hlavně na těţkých a vlhkých půdách (HLUCHÝ, ACKERMANN, ZACHARDA, BAGAR, JETMAROVÁ & VANEK, 1997).

25

Z dalších houbových patogenů napadá heřmánek Fusarium oxysporum, které ucpává svazky cévní a způsobuje tak jejich červenohnědé zabarvení. Skvrnitost listů vyvolávají houby Ascochyta matricariae, Ramularia matricariae, Septoria matricariae a Colletotrichum gloesporioides. V porostu heřmánku se také můţe vyskytovat plíseň heřmánková Peronospora leptosperma. Zprvu vytváří na stoncích a listech bělavé povlaky, které později šednou (HRUDOVÁ & VÍCHOVÁ, 2008). 3.4.5 Škůdci heřmánku Heřmánek pravý, stejně jako mnohé jiné léčivé rostliny, je často poškozován ţivočišnými škůdci. Především se jedná o savý hmyz. Z pohledu technologické kvality významně škodí na heřmánku třásněnky. Jedná se zejména o třásněnku obecnou (Thrips physapus L.) a třásněnku zahradní (Thrips tabaci Lind.) (HRUDOVÁ & VÍCHOVÁ, 2008). Velké škody způsobily zejména v roce 2005 (HRUDOVÁ, VÍCHOVÁ, KOCOURKOVÁ & RŮŢIČKOVÁ, 2006). Mezi další škůdce také patří klopuška hajní (Lygus lucorum Mey. D.), pidikřísek zemákový a pidikřísek zelenavý (Empoasca pteridis Dahl. a Empoasca flavescens Fabr.), mšice maková (Aphis fabae Scop.), mšice slívová (Brachycaudus helichrysi Kalt.), mšice bodláková (Brachycaudus cardui L.) a vrtule (Trypanea stellata Fuensley) (NEUBAUER et al., 1980). Blíţe jsem se zaměřila na následující škůdce: Mšice maková (Aphis fabae Scop.) Ţivorodá samička mšice makové má černozelené či hnědočerné zbarvení. Tato dicyklická mšice dosahuje velikosti aţ 2,6 mm (ROTREKL, 2003). Mšice maková přezimuje jako oplozené vajíčko na brslenu, kalině a pustorylu. Brzy na jaře se z vajíčka líhne zakladatelka (fundatrix), která dává vznik několika partenogenetickým generacím fundatrigenií na jarním primárním hostiteli. Koncem jara se začnou objevovat jarní okřídlení migranti (migrantes), kteří se stěhují na sekundárního hostitele. V průběhu léta a podzimu se vyvíjí větší počet generací bezkřídlých jedinců. Na podzim dojde k vývoji generace samiček (sexuparae), které produkují jedince obou pohlaví. Ti migrují zpět na zimní hostitele, kde samičky kladou po oplození přezimující vajíčka (ŠEFROVÁ, 2006). Heřmánek pravý můţe být napaden ihned po přeletu mšic ze zimních hostitelů. Největší výskyt mšice makové na heřmánku je koncem června aţ začátkem července (NEUBAUER et al., 1980). 26

Mšice slívová (Brachycaudus helichrysi Kalt.) a mšice bodláková (Brachycaudus cardui L.) Mšice slívová je zelená, olivově hnědá, nebo okrově ţlutá mšice o velikosti 1,6 aţ 2 mm (ROTREKL, 2003). Bezkřídlá ţivorodá samička mšice bodlákové je větší, dosahuje délky 2–2,3 mm a její zbarvení je velice variabilní (NEUBAUER et al., 1980). Mšice slívová poškozuje především listy. Způsobuje jejich podélné svinutí, zkrabacení a hnízdovité nahloučení (HLUCHÝ, ACKERMANN, ZACHARDA, BAGAR, JETMAROVÁ & VANEK, 1997). Mšice slívová není tak závaţným škůdcem heřmánku jako mšice maková, ale při přemnoţení můţe způsobit velké škody (NEUBAUER et al., 1980). Pidikřísek zemákový a pidikřísek zelenavý (Empoasca pteridis Dahl. a Empoasca flavescens Fabr.) Pidikřísek zemákový se liší od pidikříska zelenavého tím, ţe má křídla po celé délce světle zelená, pouze vrchol křídel má průhledný. Naopak pidikřísek zelenavý má zeleně zbarvené pouze mediální políčko křídla. Při silném přemnoţení pidikříska zemákového a pidikříska zelenavého na okolních porostech blízko heřmánku, mohou pravděpodobně tito škůdci za velmi citelné poškození heřmánku (NEUBAUER et al., 1980). Třásněnka obecná (Thrips physapus L.) a třásněnka zahradní (Thrips tabaci Lind.) Třásněnka obecná, obdobně jako všechny třásněnky, má charakteristická dlouhá štíhlá křídla, jejichţ okraje mají dlouhé třásně. Samička třásněnky zahradní dosahuje délky 1 mm. Třásněnka obecná poškozuje svým sáním zejména květy. U heřmánku pravého saje uvnitř úborů mezi trubkovitými kvítky, a tím přispívá k rozpadavosti heřmánkové drogy (NEUBAUER et al., 1980). Třásněnka zahradní způsobuje na listech napadených rostlin viditelné typické stříbrné nepravidelné skvrnky, které mohou pokrývat celou listovou plochu (HUDEC & GUTTEN, 2007). Třásněnky se hojně rozmnoţují v květech (BÖHMER & WOHANKA, 2003).

Vrtule (Trypanea stellata Fuensley) Vrtule je drobná, asi 4 mm dlouhá moucha. Její zbarvení je šedé aţ šedohnědé a na povrchu těla jsou patrné stříbřité chloupky. 27

Heřmánek je poškozován zejména larvami vrtule, které se vyvíjejí v květenství. Napadení heřmánku larvou se dá zjistit díky tmavší skvrně na povrchu úboru. Nápadná skvrna vzniká díky úhynu trubkových kvítků (NEUBAUER et al., 1980). Podle HRUDOVÉ a VÍCHOVÉ (2008) byl tento škůdce zjištěn v okolí pěstebních ploch heřmánku zaplevelených rmenem rolním a heřmánkovcem přímořským. Tyto plevele by tedy mohly být moţnými hostiteli tohoto škůdce.

3.5 Alergeny 3.5.1 Výskyt a typy alergenů Heřmánek lékařský můţe způsobovat nepříznivé alergické reakce, které jsou vyvolávány alergeny. Za alergen je povaţována cizorodá látka vyvolávající u přecitlivělých jedinců neţádoucí zvýšené imunobiologické reakce označované jako alergické reakce, které se mohou projevovat různými způsoby, například jako astma, senná rýma, kopřivka či otoky (ABRAHÁMOVÁ et al., 1999). Podle ORLOVÉ (2002) je alergická reakce zvláštním typem imunitní odpovědi, která poškozuje organismus a vyvolává určitý soubor příznaků. Tyto reakce jsou vţdy namířené proti látkám, jeţ jsou samy o sobě neškodné. Například zdravým lidem nepůsobí roztoči, pylová zrnka nebo korýši ţádné problémy, kdeţto u alergiků mohou vést k závaţným příznakům nemoci a v některých případech způsobit aţ smrt. Alergenem můţe být tedy jakýkoli materiál, který vede ke vzniku alergické reakce. Mezi nejčastější patří plíseň, potraviny či pyl. Za alergeny v nich jsou povaţovány specifické proteiny. K vyvolání alergické reakce je nutné, aby alergen splňoval několik podmínek Musí být rozpustný ve vodě, aby se mohl rozpustit ve vodnatých sekretech sliznic nosu, průdušek a zaţívacího traktu Musí mít malou molekulu, aby prošel ochrannou bariérou tvořenou sliznicemi a pronikl do nitra organismu, zároveň je však potřeba, aby byl dostatečně velký pro spuštění alergické reakce Musí být přítomen v relativně velkém mnoţství I kdyţ některé proteiny splňují výše zmíněné body, nemusejí i přesto vyvolat alergickou reakci. Doposud není objasněno, proč některé proteiny alergizují a jiné ne (ORLOVÁ, 2002). 28

S alergeny se můţeme setkat doma i venku. Ve vnitřních prostorách jsou nejčastější příčinou vzniku alergických reakcí roztoči a srst domácích mazlíčků. Za nejagresivnější zvířecí alergeny se povaţují alergeny koček a malých hlodavců. Kočičí alergeny způsobují rýmu a astma dokonce i několik měsíců poté, co zvíře jiţ v domácnosti není (http://www.sos-alergie.cz/alergie.htm). Pokud se alergen dostane přímo do oběhu, vyvine se velmi závaţná celková reakce – anafylaktický šok (nejzávaţnější alergická příhoda). Vzniká tak ţivot ohroţující stav, který můţe bez příslušné léčby končit nepříznivě, smrtí (BALOUN, JAHODÁŘ, LEIFERTOVÁ & ŠTÍPEK, 1989). Výskyt alergenu závisí na jeho typu. Alergik se s ním můţe setkávat buď: Pouze občas (některé potraviny, které jíme pouze příleţitostně) Sezónně (pyly vyvolávající u vnímavých jedinců alergickou rýmu) Celoročně (roztoči domácího prachu, kteří mohou způsobit respirační alergie) Alergeny můţeme rozdělit do několika skupin podle způsobu, jakým se dostávají do kontaktu s organismem, nebo do něj vstupují. Dělí se na skupinu inhalačních, kontaktních, přijímaných ústy a injekčních. Následující tabulka 4 popisuje jednotlivé typy alergenů společně s několika příklady (ORLOVÁ, 2002). Tabulka 4: Typy alergenů (ORLOVÁ, 2002) Typy alergenů inhalační

kontaktní

přijímané ústy injekční

pyly – stomy, plevel, tráva, květiny prach – domácí, obilný, mouka chemické látky – průmyslové, domácí, insekticidy mrtvá těla hmyzu – roztoči v mouce rostliny oděvy léčiva ve formě mastí a krémů čistící prostředky – mýdla, šampony kosmetické přípravky – deodoranty, parfémy kovy – nikl, chrom chemické látky – inkousty, barvy, oleje potraviny – pšenice, mléko, vajíčka potravinové přísady léky ţihadla – například vosí, včelí, sršní

3.5.2 Alergické reakce na heřmánek V poslední době stále častěji přibývají případy vzniku alergických reakcí na heřmánek, jak dokládají některé odborné články. 29

Jeden z vědeckých článků popisuje 9 pacientů, trpících sennou rýmou a někteří z nich také astmatem, ţe po konzumaci přírodního medu společně s heřmánkovým čajem, nebo pouze po konzumaci heřmánkového čaje se u nich projevila systémová alergická reakce (FLORIDO-LOPEZ, GONZALEZ-DELGADO, SAENZ

DE

SAN PEDRO,

PEREZ-MIRANDA, ARIAS DE SAAVEDRA & MARIN-POZO, 1995). V jiném článku byl podrobně popsán stav 38 letého muţe, kterému se 1 hodinu po poţití heřmánkového čaje projevilo několik anafylaktických šoků s všeobecnou kopřivkou, angioedémem a dýchavičností (ANDRES, CHEN, OLLERT, MEMPEL, DARSOW & RING, 2009). Případy výskytu anafylaktických reakcí způsobených heřmánkem jsou velmi řídké, v odborné literatuře bylo doposud popsáno pouze několik případů (ANDRES, CHEN, OLLERT, MEMPEL, DARSOW & RING, 2009). Zajímavý je případ ţeny, u které se projevil anafylaktický šok způsobený výplachem obsahujícím heřmánek. V článku je velmi pečlivě vylíčena celá situace. Třiceti pěti letou ţenu přijmuli do nemocnice, aby porodila své druhé dítě. Během porodu jí byl proveden výplach obsahující glycerol a Kamillosan, olejový extrakt heřmánkových květů. Po počátečním zvedání ţaludku, kopřivce, otoku hrtanu, zrychlení srdeční činnosti, nízkém krevním tlaku a dalších symptomech bylo potřeba, aby se ţeně věnovala mimořádná péče. Lékaři jí provedli nouzový císařský řez. Novorozeně však vykazovalo váţnou asfyxii (dušení z nedostatku kyslíku). Tento vědecký článek, chtěl především upozornit na moţné riziko alergenních proteinů, které jsou obsaţeny v heřmánkových extraktech a poukázat tak na jejich závaţnost (JENSEN-JAROLIM, REIDER, FRITSCH & BREITENEDER, 1998). Jiný zajímavý výzkum, zabývající se reakcí na heřmánek, zjistil, ţe z 24 pacientů citlivých na rostliny rodu Compositae (Asteraceae) vykázalo 18 pozitivní reakci na vodní extrakt z heřmánku. U 96 pacientů ze 4 800 se projevila kontaktní citlivost na etanolový extrakt z heřmánku a 3 případy informují o alergické reakci na heřmánek a extrakt (KLAUDEL, 2005). Četné studie popisují váţné alergické reakce, zaznamenané po přijmutí heřmánku ústy, nebo jako výplach, zahrnujících anafylaktický šok, otok hrdla a zrychlené dýchání. Zjištěny byly také koţní alergické reakce. Popsán byl i případ vzniku alergického zánětu spojivek po umytí oka heřmánkem (http://www.nlm.nih.gov /medlineplus/druginfo/natural/patient-chamomile.html). 30

3.5.3 Alergenní rostlinné příměsi Rostlinnými alergeny mohou být například části rostlin, odlomené chlupy, látky vylučované rostlinami a především pyl, který můţe být větrem přenášen na velké vzdálenosti (MIKULKA & KNEIFELOVÁ et al., 2005). Pylovou sezónu můţeme rozdělit na tři období, kdy v kaţdém z nich převládá jiná skupina alergenů. Nejčastějšími původci alergií jsou pyly dřevin (především na jaře), trav (v létě) a plevelů (na podzim) (http://www.pylovasluzba.cz/novinky/kdenajdeme-nejcastejsi-pylove-alergeny-43). Podle MIKULKY a KNEIFELOVÉ (2005) lze za nejvýznamnější producenty alergenního pylu povaţovat: Pylová zrna trav – kostřava (Festuca L.), ovsík (Arrhenatherum P. B.), bojínek (Phleum L.) Dvouděloţné plevele – pelyněk (Artemisia L.), ambrózie (Ambrosia L.), vratič (Tanacetum L.), jitrocel (Plantago L.), hořčice (Sinapis L.) Dřeviny – borovice (Pinus L.), jírovec (Aesculus L.), líska (Corylus L.), lípa (Tilia L.), vrba (Salix L.) Výskyt plevelných trav na polích či kolem polí s pěstovanými plodinami mohou mít velice nepříznivý vliv na moţnost rozšiřování svého alergenního pylu. Podle internetového zdroje (http://www.sos-alergie.cz/alergie.htm) můţeme k producentům alergenního pylu dále přiřadit drnavec (Parietaria L.), jílek (Lolium L.), lipnici (Poa L.), medyněk (Holcus L.), psárku (Alopecurus L.), pýr (Elytrigia Desv.), rákos (Phragmites Adans.), srhu (Dactylis L.), chmel (Humulus L.), jetel (Trifolium L.), šťovík (Rumex L.), vojtěšku (Medicago L.), pampelišku (Taraxacum Wigg.), břízu (Betula L.), buk (Fagus L.), černý bez (Sambucus nigra L.), dub (Quercus L.), habr (Carpinus L.) a řadu dalších. Některé rostliny dokáţí vyvolat alergické kontaktní dermatitidy po pouhém kontaktu s danou rostlinou nebo jejími částmi. Většinou však vyráţky brzy vymizí. Avšak jsou zde rostliny, které vyvolávají i silné alergické reakce s trvalými následky na pokoţce např. bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier). Významné zástupce, kteří způsobují alergické dermatózy, můţeme vydělit na (MIKULKA & KNEIFELOVÁ et al., 2005): Rostliny způsobující vyráţky – oměj (Aconitum L.), bolehlav (Conium L.), kopřiva (Urtica L.) 31

Rostliny způsobující ekzémy – pryskyřník (Ranunculus L.), pryšec (Euphorbia L.), řebříček (Achillea L.) Rostliny

způsobující

mantegazzianum

popáleniny

Sommier

et

–

bolševník

Levier),

velkolepý

který obsahuje

(Heracleum

furanokumariny

(bergapten, pimpenellin, sphondin aj.), působící jako fotosensibilizátory. Po doteku, zejména na světle, vyvolávají fotochemické reakce, jeţ působí na kůţi pigmentové skvrny, otoky, puchýře a záněty. Heřmánek pravý způsobuje alergické reakce zejména u lidí, kteří jsou rovněţ alergičtí také na jiné rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) (http://www.longwo odherbal.org/chamomile/chamomile.pdf). Obecně by se lidé, kteří si jsou vědomi své citlivosti vůči rostlinám z čeledi hvězdnicovitých, měli vyvarovat kontaktu se všemi druhy heřmánků a také produktů z nich vyrobených (SMALL, 2006). Podle

internetového

zdroje

(http://www.leros.cz/byliny/hermanek-pravy/)

mohou být alergické reakce na heřmánek převáţně způsobeny příměsí – falšováním drogy podobnými květenstvími některých jiných zástupců čeledi hvězdnicovitých, které obsahují dráţdivé terpeny (antecotulid). Příměsi špatné kvality (tzv. nečistoty) v heřmánkových výrobcích jsou běţné a mohou způsobit nepříznivé vedlejší účinky. Zjištěny byly koţní vyráţky, ospalost aţ malátnost. Ve velkých dávkách můţe způsobit i zvracení (http://www.nlm.nih.gov /medlineplus/druginfo/natural/patient-chamomile.html). Neţádoucí vedlejší účinky se projevily také u těhotných ţen. Obezřetné by měly být především před pouţíváním heřmánkové silice v období těhotenství. Heřmánková silice působí na dělohu a můţe tak zapříčinit krvácení. Rovněţ pití nadměrného mnoţství heřmánkového čaje u maminek, můţe ovlivnit tvorbu mateřského mléka a vyvolávat vedlejší účinky jak u matky, tak u dítěte. Kromě poruchy tvorby mateřského mléka, dochází také k ovlivnění dětí, u kterých se dostavuje nespavost a napětí. Je také moţné, ţe některé účinné látky z čaje přejdou do těla dítěte s mateřským mlékem (FERRY-SWAINSON, 2002). Za alergen, původce alergických reakcí u heřmánku lékařského, se tedy povaţuje antecotulid. Látka, která se po chemické stránce řadí mezi seskviterpenové laktony. Obecně se seskviterpenové laktony vyskytují převáţně ve vyšších rostlinách. Největší počet příkladů pochází právě z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Seskviterpenové laktony slouţí rostlinám především k obraně, protoţe mají významný 32

protipoţerový účinek na hmyz. Dokáţí však také podráţdit lidskou kůţi (KOHOUT, HNILIČKOVÁ & SLAVÍKOVÁ, 2002). Rozvoj alergické kontaktní dermatitidy je závislý na mnoha faktorech. Patří mezi ně individuální koncentrace laktonů v rostlině, jejich senzibilizující kapacita, četnost, intenzita aplikace, ale i individuální dispozice člověka K tomu, aby došlo k vyvolání kontaktní hypersenzitivity, je nutná přítomnost exocyklické α-methylenové skupiny – musí tedy dojít k vazbě laktonů na aminokyseliny (http://www.chemickelisty.cz/docs/full/1999_05_320-326.pdf). Za moţný zdroj antecotulidu označuje SMALL (2006) příměs rmene smradlavého (Anthemis cotula L.) v heřmánku. Velmi snadno se totiţ dá s heřmánkem lékařským zaměnit.

33

MATERIÁL A METODIKA

4

Vzorky heřmánku lékařského byly dovezeny z nákupny léčivých rostlin společnosti LEROS. Celkově devět vzorků heřmánku lékařského, odrůdy Bohemia, pochází ze tří lokalit, kterými jsou Radovesnice, Horní Kruty a Hejná. Metodika zvolená pro stanovení obsahů silic a příměsí vychází z Českého lékopisu 2009.

4.1 Charakteristika jednotlivých lokalit 4.1.1 Podmínky prostředí pěstební lokality Radovesnice Obec Radovesnice patří do Středočeského kraje okresu Kolín. Můţeme ji zařadit do řepařské výrobní oblasti. Konkrétně se jedná o podoblast Ř 3, kterou můţeme charakterizovat teplým, mírně suchým aţ mírně teplým klimatem s průměrným zastoupením nejproduktivnějších řepařských půd (černozem, hnědozem). Nachází se v převáţně rovinném terénu se stupněm zornění kolem 87 %, v nadmořské výšce do 300 m n. m. (KOSTELANSKÝ et al., 2006). 4.1.2 Průběh počasí v Radovesnicích Získané vzorky heřmánku lékařského z pěstební lokality Radovesnice pochází z roku 2009 a 2010. Graficky jsou zobrazeny jednotlivé průměrné měsíční teploty (°C) a měsíční úhrn sráţek (mm) na obrázku 1. Data pochází z vojenské meteorologické

25,0

100,0

20,0 15,0

80,0

10,0

60,0

5,0

40,0

0,0

20,0

-5,0

0,0

-10,0

Měsíční úhrn sráţek (mm)

Průměrná měsíční teplota

120,0

Leden 2009 Únor 2009 Březen 2009 Duben 2009 Květen 2009 Červen 2009 Červenec 2009 Srpen 2009 Září 2009 Říjen 2009 Listopad 2009 Prosinec 2009 Leden 2010 Únor 2010 Březen 2010 Duben 2010 Květen 2010 Červen 2010 Červenec 2010 Srpen 2010 Září 2010 Říjen 2010 Listopad 2010 Prosinec 2010

Měsíční úhrn sráţek

stanice v Pardubicích.

Průměrná měsíční teplota (°C)

Obrázek 1: Graf průměrných měsíčních teplot (°C) a měsíčního úhrnu srážek (mm) v letech 2009 a 2010 34

Z obrázku 1 je patrné, ţe větší sráţkový úhrn byl zaznamenán v srpnu 2009 a v následujícím roce 2010 v květnu, červenci, srpnu a září. Nejvyšší teplotní maxima byla dosaţena v červenci a srpnu 2009 a v červenci 2010. 4.1.3 Podmínky prostředí pěstební lokality Horní Kruty Obec Horní Kruty leţí v jihozápadní části okresu Kolín ve Středočeském kraji. Dle nadmořské výšky patří do řepařské výrobní oblasti. Horní Kruty se však nachází ve vyšší nadmořské výšce neţ předešlá obec Radovesnice, z toho důvodu ji můţeme zařadit do podoblasti Ř 5, nacházející se v nadmořské výšce do 350 m n. m., kde převaţují málo produkční půdy či půdy s vyšší svaţitostí. Stupeň zornění se pohybuje kolem 81 % (KOSTELANSKÝ et al., 2006). 4.1.4 Průběh počasí v Horních Krutech Z naměřených dat měsíčního úhrnu sráţek (mm) a průměrných měsíčních teplot (°C) ze základní klimatologické stanice Český Brod byl sestaven klimagram, který je na

25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 -5,0


180,0 160,0 140,0 120,0 100,0 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0

-10,0 Leden 2009 Únor 2009 Březen 2009 Duben 2009 Květen 2009 Červen 2009 Červenec 2009 Srpen 2009 Září 2009 Říjen 2009 Listopad 2009 Prosinec 2009 Leden 2010 Únor 2010 Březen 2010 Duben 2010 Květen 2010 Červen 2010 Červenec 2010 Srpen 2010 Září 2010 Říjen 2010 Listopad 2010 Prosinec 2010


obrázku 2.



Obrázek 2: Graf průměrných měsíčních teplot (°C) a měsíčního úhrnu srážek (mm) v letech 2009 a 2010 Opět se jedná o rozpětí dvou let. V roce 2009 byly sráţkové úhrny mnohem menší, neţ v roce 2010, kde bylo největší mnoţství sráţek zaznamenáno v květnu a srpnu. Nejvyšší teploty připadly na červenec a srpen 2009 a červenec 2010. 35

4.1.5 Podmínky prostředí pěstební lokality Hejná Obec Hejná se nachází v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Spadá tak do bramborářské výrobní oblasti, podoblast B 3, která leţí v nadmořské výšce 400–600 m n. m. Území se rozprostírá převáţně v mírně teplém, vlhkém a mírně chladném klimatu s výrazně členitým terénem. Vyskytují se zde především výrazně svaţité půdy, zejména kambizemě. Stupeň zornění se pohybuje pod 70 % (KOSTELANSKÝ et al., 2006). 4.1.6 Průběh počasí v Hejné Klimagram na obrázku 3 byl vytvořen ze statistických dat ze základní

25,0

140,0

20,0

120,0

15,0

100,0 10,0 80,0 5,0 60,0 0,0

40,0


Prosinec

Listopad

Říjen

Září

Srpen

Červenec

Červen

Květen

-10,0 Duben

0,0 Březen

-5,0

Únor

20,0


160,0

Leden


klimatologické stanice Vlkonice. Data jsou z roku 2010.


Obrázek 3: Graf průměrných měsíčních teplot (°C) a měsíčního úhrnu srážek (mm) v roce 2010 Z obrázku 3 je zřejmé, ţe nejvyšší úhrn sráţek byl v srpnu 2010. Nejvyšších průměrných teplot bylo dosaţeno v červenci.

4.2 Farmakognostické metody 4.2.1 Stanovení cizích příměsí Podle ČESKÉHO LÉKOPISU (2009, 1. díl) by rostlinné drogy měly být prosté plísní, hmyzu a ostatních ţivočišných kontaminantů. 36

Za cizí příměsi povaţujeme: 1, jiné části matečné rostliny –

tedy ty části matečné rostliny, které neodpovídají popisu drogy

2, cizí látky –

látky rostlinného nebo minerálního původu, ne však části matečné rostliny (ČESKÝ LÉKOPIS 2009, 1. díl). V experimentální části diplomové práce se pracovalo se vzorky heřmánkového

květu (Matricariae flos), coţ je dle definice ČESKÉHO

LÉKOPISU

(2009, 1. díl) usušený

úbor druhu Matricaria recutita L. Stanovení cizích příměsí bylo provedeno v odváţených 100 g zkoušené látky. Vzorek byl rozprostřen do tenké vrstvy a cizí příměsi byly identifikovány prostým okem nebo s pouţitím lupy. Cizí příměsi byly odděleny, zváţeny a jejich mnoţství vyjádřeno v procentech (ČESKÝ LÉKOPIS 2009, 1. díl). 4.2.2 Stanovení silic v rostlinných drogách Stanovení obsahu silic ve vzorcích heřmánku lékařského bylo provedeno dle metodiky ČESKÉHO LÉKOPISU (2009, 2. díl), tedy destilací s vodní párou. Kaţdý vzorek byl stanovován ve třech opakováních. Vyuţívány byly 1 000 ml baňky, do nichţ bylo převedeno 300 ml destilační kapaliny a 30 g drogy. Destilace probíhala po dobu 2 hodin rychlostí 3 ml/min aţ 4 ml/min (ČESKÝ

LÉKOPIS

2009, 2. díl). Destilát byl jímán

v kalibrované trubici. Podle ČESKÉHO LÉKOPISU (2009, 1. díl) by obsah modře zbarvené silice měl být nejméně 4 ml/kg. Objem silice byl následně odečten na stupnici dělené trubice a poté přepočítán podle následujícího vzorce na %. Vzorec pro přepočet obsahu silice na procenta:

– objem silice v cm-3 – hustota v g.cm-3 – naváţka vzorku v g Přepočtené hodnoty obsahu silice na procenta se následně statisticky vyhodnocovaly.

37

4.2.3 Stanovení sloţení heřmánkové silice Na ústavu chemie a biochemie MENDELU byla provedena analýza heřmánkové silice. Jednotlivé sloţky byly detekovány pomocí plynové chromatografie s následnou detekcí (GC/FID). Plynová chromatografie je zaloţená na rozdílu v distribuci látek mezi dvě nemísitelné fáze (stacionární a mobilní). Za mobilní fázi se označuje nosný plyn pohybující se skrz nebo podél stacionární fáze. Stacionární fáze je umístěna v koloně (ČESKÝ LÉKOPIS 2009, 1. díl). Pro identifikaci jednotlivých sloţek byl pouţit plynový chromatograf HP-4890D s plamenově ionizačním detektorem. Vyuţívala se kolona HP-INNOWax (30 μm x 250 μm x 0,5 μm filmu polyetylenglykolu). Dávkoval se 1 μl silice naředěné hexanem se splitem v poměru 50 : 1. Průtok helia byl 1 ml/min., teplota nástřiku 240 °C a teplota detektoru 250 °C. Teplotní program pro heřmánek lékařský byl T 1 = 60 °C, t1 = 0,01 s, 40 °C/min. do T2 = 240 °C, t2 = 3,5 min. (cca 8,01 min.) (FOJTOVÁ, 2011).

4.3 Statistické metody zpracování Data byla zpracována softwarem pro statistickou analýzu dat STATISTICA 8. Naměřené hodnoty byly vyhodnoceny jednofaktorovou analýzou variance s následným testováním Fisherovým LSD testem. Za faktor analýzy variance byly povaţovány jednotlivé pěstební lokality, tedy Radovesnice, Horní Kruty a Hejná.

38

5

VÝSLEDKY A DISKUSE

5.1 Příměsi Ve vzorcích heřmánku lékařského se stanovovalo mnoţství cizích příměsí. Za cizí příměsi byly povaţovány rostlinné příměsi, zbytky listů a ostatní části rostliny heřmánku kromě květů. Obsahové látky by mohly být také ovlivňovány květy s dlouhou stopkou. V tabulce 5 jsou podle lokalit uvedeny jednotlivé druhy rostlinných příměsí. Tabulka 5: Druhy rostlinných příměsí Lokalita vzorků Druhy rostlinných příměsí Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris (L.) Medik.) Horní kruty Chrpa modrák (Centaurea cyanus L.) Druhy z čeledi míříkovitých (Apiaceae) Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris (L.) Medik.) Hejná Jílek vytrvalý (Lolium perenne L.) Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris (L.) Medik.) Radovesnice Hořčice rolní (Sinapis arvensis L.) Lipnice (Poa sp.) V rámci statistického zpracování se vyhodnocovaly květy s dlouhou stopkou a listy, cizí rostliny, minerální nečistoty a fasciace. Za fasciaci se označuje abnormální rozšíření květního lůţka, řapíku nebo stonku, připomínající řadový srůst orgánů (http://botanika.borec.cz/_slovnicek.php). Výsledky statistického zpracování obsahu květů s dlouhou stopkou a listů jsou uvedeny v tabulkách 6 a 7. Grafické zobrazení je na obrázku 4. Tabulka 6: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro květy s dlouhou stopkou a listy (%) Zdroj variability Místo Chyba

Stupně volnosti 2 6

Součet čtverců 0,08 0,28

Průměry čtverců 0,04 0,05

Tabulka 7: Průměrné hodnoty květů s dlouhou stopkou a listů (%) Faktor Radovesnice Místo Hejná Horní Kruty

Květy s dlouhou stopkou, listy v % 0,28 a 0,38 a 0,51 a

Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významný rozdíl (na zvolené hladině významnosti α = 0,05)

39

Průměrné hodnoty květů s dlouhou stopkou a listy (%) grafické znázornění pro jednotlivé varianty lokalit intervaly spolehlivosti 0,95 1,0 0,9

Květy s dlouhou stopkou, list v %

0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0,0 -0,1 -0,2 Radovesnice

Horní Kruty

Hejná

Místo

Obrázek 4: Graf průměrných hodnot květů s dlouhou stopkou a listů (%) Z tabulky 7 - průměrné hodnoty květů s dlouhou stopkou a listů (%) - je zřejmé, ţe nejvíce květů s dlouhou stopkou a listů se nachází ve vzorcích z oblasti Horní Kruty (0,51 %). Naopak nejméně jich bylo ve vzorcích pocházejících z Radovesnice (0,28 %). Mezi jednotlivými variantami nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. V průměru byly květy s dlouhou stopkou a listy zastoupeny ve všech lokalitách 0,39 %. Vyhodnocení cizích rostlin je v tabulkách 8 a 9. Grafické zobrazení je na obrázku 5. Tabulka 8: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro cizí rostliny (%) Zdroj variability Místo Chyba




Tabulka 9: Průměrné hodnoty cizích rostlin (%) Faktor Hejná Místo Radovesnice Horní Kruty

Cizí rostliny (%) 0,07 a 0,10 a 0,18 a


40

Průměrné hodnoty cizích rostlin (%) grafické znázornění pro jednotlivé varianty lokalit intervaly spolehlivosti 0,95 0,4

0,3

Cizí rostliny

0,2

0,1

0,0

-0,1

-0,2

Horní Kruty

Radovesnice

Hejná

Místo

Obrázek 5: Graf cizích rostlin (%) Z výsledků jednofaktorové analýzy variance vyplývá, ţe hladiny významnosti p jsou vyšší neţ hodnota hladiny významnosti α = 0,05. Mezi jednotlivými lokalitami se neprokázal statisticky významný rozdíl. Z tabulky 9 - průměrné hodnoty cizích rostlin (%) - je vidět, ţe nejvíce cizích rostlin bylo ve vzorcích z Horních Krut (0,18 %), nejméně pak v Hejné (0,07 %). Průměrně činily cizí rostliny ve všech vzorcích 0,12 %. V tabulkách 10 a 11 jsou zpracovány výsledky jednofaktorové analýzy obsahu minerálních nečistot z jednotlivých lokalit. Grafické zobrazení je na obrázku 6.

3

Tabulka 10: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro minerální nečistoty (%) Zdroj variability Místo Chyba




Tabulka 11: Průměrné hodnoty minerálních nečistot (%) Faktor Hejná Místo Radovesnice Horní Kruty

Minerální nečistoty (%) 0,01 a 0,04 a 0,17 a


41

Průměrné hodnoty minerálních nečistot (%) grafické znázornění pro jednotlivé varianty lokalit intervaly spolehlivosti 0,95 0,4

Minerální nečistoty

0,3

0,2

0,1

0,0

-0,1

-0,2 Radovesnice

Horní Kruty

Hejná

Místo

Obrázek 6: Graf minerálních nečistot (%) Mezi jednotlivými místy nebyl statisticky významný rozdíl, všechny varianty měly hladinu významnosti p vyšší, neţ je stanovená hodnota hladiny významnosti α = 0,05. Z tabulky 11 - průměrné hodnoty minerálních nečistot % - však vyplývá, ţe na lokalitě Hejná byl průměrný obsah minerálních nečistot 0,01 %, kdeţto na lokalitě Horní Kruty byl obsah minerálních nečistot 0,17 %. V průměru byly minerální nečistoty zastoupeny ve všech oblastech 0,07 %. Vyhodnocení výsledků obsahu fasciací je v tabulkách 12 a 13. Grafické zobrazení je na obrázku 7. Tabulka 12: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro fasciace (%) Zdroj variability Místo Chyba




Tabulka 13: Průměrné hodnoty fasciací (%) Faktor Radovesnice Místo Horní Kruty Hejná

Fasciace (%) 0,04 a 0,26 a 0,55 a


42

Průměrné hodnoty fasciací (%) grafické znázornění pro jednotlivé varianty lokalit intervaly spolehlivosti 0,95 1,2 1,0 0,8

Fasciace

0,6 0,4 0,2 0,0 -0,2 -0,4 -0,6 Radovesnice

Horní Kruty

Hejná

Místo

Obrázek 7: Graf fasciací (%) Na základě jednofaktorové analýzy variance nebyl zjištěn mezi jednotlivými variantami statisticky významný rozdíl. Z tabulky 13 - průměrné hodnoty fasciací (%) lze říci, ţe největší počet fasciací bylo ve vzorcích z Hejné (0,55 %) naopak nejméně v Radovesnicích (0,04 %). V průměru byly fasciace zastoupeny ve všech lokalitách 0,28 %. Z hodnocení obsahu příměsí je vidět, ţe mezi lokalitami nebyly statisticky významné rozdíly. Nejvíce příměsí, konkrétně květů s dlouhou stopkou a listů, cizích rostlin a minerálních nečistot, bylo na stanovišti Horní Kruty. Za důvod výskytu nejvyšších hodnot těchto příměsí v Horních Krutech bychom mohli uvaţovat úroveň technologie pěstování, sklizeň a posklizňové úpravy, coţ jsou zásadní momenty, při kterých mohlo dojít ke zvýšení příměsí. Největší mnoţství fasciací bylo v lokalitě Hejná.

5.2 Obsah silice Vyhodnocení obsahu silice heřmánku lékařského ve vzorcích z různých lokalit pěstování bylo provedeno jednofaktorovou analýzou variance. Výsledky jsou v tabulkách 14 a 15. Grafické zobrazení je na obrázku 8. 43

Tabulka 14: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro obsah silice (%) Zdroj variability Místo Chyba



Průměry čtverců 74,10* 14,19

Pozn.: * - statisticky významné

Tabulka 15: Průměrné hodnoty obsahu silice (%) Faktor Horní Kruty Místo Hejná Radovesnice

obsah silice (%) 5,74 a 8,70 ab 11,48 b


Průměrné hodnoty obsahu silice (%) pro jednotlivé varianty lokalit intervaly spolehlivosti 0,95 16

14

Výpočet obsahu silice

12

10

8

6

4

2 Radovesnice

Horní Kruty

Hejná

Místo

Obrázek 8: Graf obsahu silic (%) Z výsledků jednofaktorové analýzy variance je vidět, ţe vypočtená hladina významnosti p je niţší neţ stanovená hladina α = 0,05. Byla tedy přijata hypotéza, podle které se nejméně jedna dvojice z porovnávaných průměrů statisticky významně liší, coţ je zřetelné z tabulky 14 - jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro obsah silice (%).

44

Pro zjištění, které průměry se mezi sebou statisticky významně liší, byla provedena podrobnější analýza rozptylu Fisherovým LSD testem. Ve sledovaném znaku (obsah silice) se mezi sebou statisticky významně lišily obsahy silic ze vzorků z Horních Krut a z Radovesnice. Ostatní dvojice se v obsahu silic statisticky významně nelišily na hladině významnosti α = 0,05. To je patrné z tabulky 15 - průměrné hodnoty obsahu silice (%) - odkud můţeme konstatovat, ţe obsah silice z Radovesnice byl nejvyšší (11,48 %). Příčinou vyššího obsahu silice ve vzorcích z Radovesnice by mohla být mírně jiná poloha této obce, která se nachází v niţší nadmořské výšce, neţ ostatní lokality, v mírně suchém aţ mírně teplém klimatu.

5.3 Sloţky silice Na ústavu chemie a biochemie byla provedena analýza jednotlivých vzorků silice heřmánku lékařského z různých pěstebních oblastí, tedy z Radovesnice, Horních Krut a Hejné. Podrobněji byly detekovány tři sloţky silice t-b-farnesen, chamazulen a bisabolol oxid A, které byly poté statisticky vyhodnoceny jednofaktorovou analýzou variance. Za faktor byla vzata pěstební lokalita.

5.3.1 T-b-farnesen Výsledky jednofaktorové analýzy variance jsou v tabulkách 16 a 17. Grafické znázornění je na obrázku 9. Tabulka 16: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro t-b-farnesen (%) Zdroj variability Místo Chyba




Tabulka 17: Průměrné hodnoty t-b-farnesenu (%) Faktor Hejná Místo Radovesnice Horní Kruty

t-b-farnesen (%) 4,92 a 5,54 a 5,68 a


45

Průměrné hodnoty t-b-farnesenu (%) pro jednotlivé varianty lokalit intervaly spolehlivosti 0,95 7,5 7,0 6,5

t-b-farnesen

6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 Radovesnice

Horní Kruty

Hejná

Místo

Obrázek 9: Graf obsahu t-b-farnesenu (%) Mezi jednotlivými lokalitami nebyl statisticky významný rozdíl. Vypočtená hladina významnosti p u jednotlivých variant byla vyšší neţ stanovená hodnota hladiny významnosti α = 0,05. Z tabulky 17 - průměrné hodnoty t-b-farnesenu (%) - je vidět, ţe nejvyšší zastoupení t-b-farnesenu bylo ve vzorcích z Horních Krut (5,68 %). Naopak nejméně (4,92 %) bylo ve vzorcích z Hejné. 5.3.2 Chamazulen Jednotlivé výsledky jsou zaznamenány v tabulkách 18 a 19. Grafické zobrazení je na obrázku 10. Tabulka 18: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro chamazulen (%) Zdroj variability Místo Chyba



Průměry čtverců 227,98 * 65,132


Tabulka 19: Průměrné hodnoty chamazulenu (%) Faktor Horní Kruty Místo Hejná Radovesnice

chamazulen (%) 9,85 a 12,23 ab 19,51 b


46

Průměrné hodnoty chamazulenu (%) pro jednotlivé varianty lokalit intervaly spolehlivosti 0,95 30

25

Chamazulen

20

15

10

5

0 Radov esnice

Horní Kruty

Hejná

Místo

Obrázek 10: Graf obsahu chamazulenu (%) Z tabulky 18 - jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro chamazulen (%) - můţeme konstatovat, ţe vypočtená hladina p u chamazulenu byla niţší neţ stanovená hladina α = 0,05, z čehoţ vyplývá, ţe se nejméně jedna dvojice z porovnávaných průměrů statisticky významně liší. Následným testováním Fisherovým LSD testem bylo zjištěno, ţe se mezi sebou ve sledovaném znaku (chamazulen) statisticky významně liší obsah chamazulenu ze vzorků z Horních Krut a z Radovesnice. Ostatní dvojice se statisticky významně neliší na hladině významnosti α = 0,05. Z tabulky 19 - průměrné hodnoty chamazulenu (%) je zřejmé, o kolik se obsah chamazulenu ve vzorcích z Radovesnice a z Horních Krut lišil. V Radovesnici dosahoval chamazulen v průměru hodnoty 19,51 %, naopak v Horních Krutech 9,85 %. 5.3.3 Bisabolol oxid A Výsledky vyhodnocení bisabolol oxidu A jsou v tabulkách 20 a 21. Graficky jsou znázorněny na obrázku 11. Tabulka 20: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro bisabolol oxid A (%) Zdroj variability Místo Chyba



Průměry čtverců 69,42* 18,43


47

Tabulka 21: Průměrné hodnoty bisabolol oxidu A (%) Faktor Radovesnice Místo Hejná Horní Kruty

bisabolol oxid A (%) 79,06 a 82,84 ab 84,47 b

Pozn.: Odlišná písmena malé abecedy značí statisticky významný rozdíl (na zvolené hladině významnosti α = 0,05) Průměrné hodnoty bisabolol oxid A (%) pro jednotlivé varianty lokalit intervaly spolehlivosti 0,95 90 88

bisabolol oxid A

86 84 82 80 78 76 74 Radovesnice

Horní Kruty

Hejná

Místo

Obrázek 11: Graf obsahu bisabolol oxidu A (%) Vypočtená hladina p u bisabolol oxidu A je niţší neţ stanovená hladina α = 0,05. Tedy minimálně jedna dvojice průměrů se statisticky významně liší, coţ je patrné z tabulky 20 - jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro bisabolol oxid A (%). Ostatní dvojice průměrů se statisticky významně neliší. Z tabulky 21 - průměrné hodnoty bisabolol oxidu A (%) - je zřejmé, ţe následujícím podrobným testováním Fischerovým LSD testem se statisticky významně liší obsah bisabolol oxidu A ze vzorků z Radovesnice a z Horních Krut. Vzorky z Radovesnice dosahovaly hodnot 79,06 %, Horní Kruty 84,47 %. Zajímavé je, ţe sloţky silice t-b-farnesen a bisabolol oxid A byly nejvyšší na lokalitě Horní Kruty, ale nejniţší byl na tomto stanovišti obsah chamazulenu.

48

5.4 Korelační a regresní analýza Na základě výsledků stanovení příměsí rostlinného původu a obsahu silice pro jednotlivé typy heřmánkové drogy byla provedena korelační a regresní analýza. 5.4.1 Korelační a regresní analýza – Radovesnice V tabulce 22 jsou uvedeny výsledky korelační analýzy vzorků heřmánku z Radovesnice. Grafické znázornění je na obrázku 12. )

Tabulka 22: Korelační charakteristiky pro lokalitu Radovesnice Hodnota r –0,9990 2 r 0,9979 p 0,0289 Sm. chyba odhadu 0,2429 Bodový graf průměr obsahu silice = 16,0643-44,3963*x 15 rostlinné příměsi:průměr obsahu silice: y = 16,0643 - 44,3963*x; r = -0,9990; p = 0,0289; r2 = 0,9979

14

průměr obsahu silice

13 12 11 10 9 8 7 6 0,02

0,04

0,06

0,08

0,10

0,12

0,14

0,16

0,18

0,20

0,22

rostlinné příměsi

Obrázek 12: Grafické znázornění – Radovesnice Z výsledné tabulky korelačních charakteristik (tab. 22 - korelační charakteristiky pro oblast Radovesnice) byla vypočtena hodnota koeficientu korelace r = –0,9990 a hodnota koeficientu determinace r2 = 0,9979. Vzhledem k hodnotě a znaménku korelačního koeficientu můţeme hovořit o velmi silné nepřímé závislosti obsahu silice na rostlinných příměsích, která je danou regresní funkcí popsána z více jak 99 %.

49

Hodnota vypočtené hladiny p je niţší neţ stanovená hladina významnosti α = 0,05, můţeme tedy mluvit o statistiky významném koeficientu korelace. Podle tabulky odhadů parametrů pro rovnici regresní přímky y′= a + b · x byly vypočteny hodnoty pro a = 16,0643, b = –44, 3963. 5.4.2 Korelační a regresní analýza – Horní Kruty Výsledky korelační analýzy jsou uvedeny v tabulce 23. Grafické znázornění je na obrázku 13. Tabulka 23: Korelační charakteristiky pro lokalitu Horní Kruty Hodnota r 0,6057 2 r 0,3669 p 0,5858 Sm. chyba odhadu 4,0663 Bodový graf průměr obsahu silice = 2,8801+15,5811*x 10 9

rostlinné příměsi:průměr obsahu silice: y = 2,8801 + 15,5811*x; r = 0,6057; p = 0,5858; r2 = 0,3669


8 7 6 5 4 3 2 1 0,00

0,05

0,10

0,15

0,20

0,25

0,30

0,35


Obrázek 13: Grafické znázornění – Horní Kruty Z tabulky 23 - korelační charakteristiky pro oblast Horní Kruty - je zřejmá hodnota koeficientu korelace r = 0,6057 a hodnota koeficientu determinace r2 = 0,3669. Dle těchto výsledků můţeme říci, ţe jde o středně silný vztah závislosti obsahu silice na rostlinných příměsích, který je danou regresní funkcí popsán z více jak 37 %. Parametry pro rovnici regresní přímky y′= a + b · x jsou a = 2,8801, b = 15,5811. 50

5.4.3 Korelační a regresní analýza – Hejná V tabulce 24 jsou uvedeny výsledky korelační analýzy pro vzorky z Hejné. Grafické znázornění je na obrázku 14. Tabulka 24: Korelační charakteristiky pro lokalitu Hejná r r2 p Sm. chyba odhadu

Hodnota –0,9902 0,9805 0,0892 0,6620 Bodový graf průměr obsahu silice = 12,4391-50,9882*x

13

rostlinné příměsi:průměr obsahu silice: y = 12,4391 - 50,9882*x; r = -0,9902; p = 0,0892; r2 = 0,9805

12


11 10 9 8 7 6 5 0,00

0,02

0,04

0,06

0,08

0,10

0,12

0,14

0,16


Obrázek 14: Grafické znázornění – Hejná Z hodnot koeficientu korelace r = –0,9902 a koeficientu determinace r2 = 0,9805, které jsou zobrazeny v tabulce 24 - korelační charakteristiky pro oblast Hejná - můţeme říci, ţe je zde velmi silná nepřímá závislost obsahu silice na rostlinných příměsích. Tato silná závislost je popsána danou regresní funkcí z více jak 98 %. Vypočtené parametry pro rovnici regresní přímky y′= a + b · x jsou pro a = 12,4391, b = –50,9882. Z výsledků korelační analýzy pro tři různá stanoviště vyplývá, ţe na stanovištích v Hejné a Radovesnici byla prokázaná velmi silná nepřímá závislost mezi obsahem rostlinných příměsí a obsahem silic, kdeţto na stanovišti v Horních Krutech byl prokázán pouze středně silný vztah mezi obsahem rostlinných příměsí a obsahem silic. 51

6

ZÁVĚR Heřmánek lékařský (Matricaria recutita L.) má velmi široké uplatnění. Vyuţívá

se v mnoha odvětvích. Díky svým obsahovým látkám, které prokazatelně působí pozitivně na lidské zdraví, se pouţívá v mnoha farmaceutických přípravcích, ale i v lidovém léčitelství, homeopatii nebo kosmetice. Prvotním předpokladem pro jeho vyuţívání je však nutná zdravotní nezávadnost a kvalita sklizeného heřmánku jako suroviny pro další zpracování. Heřmánková droga musí vyhovovat poţadavkům Českého lékopisu 2009. V rámci diplomové práce se experimentálně zjišťoval obsah cizích příměsí, mnoţství silice a její obsahové sloţky t-b-farnesen, chamazulen a bisabolol oxid A ve vzorcích heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.). Vzorky byly získány z nákupny firmy LEROS s.r.o. se sídlem v Praze – Zbraslavi, závodu Stráţnice, kde se dělá prvotní zpracování léčivých rostlin. LEROS s.r.o. je nositelem označení země původu pro heřmánek a můţe uplatňovat značku „Chamomilla Bohemica“, jak vyplývá z nařízení Rady (ES) č. 511/2007 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin. Cílem experimentu bylo zjistit, zda výsledky rozborů vykazují statisticky významný rozdíl ve vztahu k pěstební lokalitě a následně zjistit závislost obsahu silic na rostlinných příměsích ve vzorcích heřmánku. Pracovalo se s devíti vzorky heřmánku lékařského odrůdy Bohemia, které pocházely z lokality Radovesnice (řepařská výrobní oblast Ř 3, Středočeský kraj), Horní Kruty (řepařská výrobní oblast Ř 5, Středočeský kraj) a Hejná (bramborářská výrobní oblast B 3, Plzeňský kraj). V rámci vyhodnocení identifikace rostlinných příměsí (semena a části rostlin) z jednotlivých lokalit lze výsledky shrnout následujícím způsobem: Ve všech vzorcích se vyskytovala kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris (L.) Medik.). Dále se v Horních Krutech vyskytovala chrpa modrák (Centaurea cyanus L.) a druhy z čeledi míříkovitých (Apiaceae) V Hejné byl jílek vytrvalý (Lolium perenne L.) V Radovesnicích hořčice rolní (Sinapis arvensis L.) a lipnice (Poa sp.)

52

Z celkového statistického vyhodnocení cizích příměsí, obsahu silice a jejích jednotlivých sloţek lze vyvodit následující závěry: – Nejvíce květů s dlouhou stopkou a listů (0,51 %), cizích rostlin (0,18 %) a minerálních nečistot (0,17 %) bylo ve vzorcích z Horních Krut, které měly také druhý nejvyšší obsah fasciací (0,26 %) – Největší mnoţství silice bylo zjištěno ve vzorcích z lokality Radovesnice (11,48 %). Naopak v Horních Krutech byl ze všech tří pěstebních lokalit nejmenší obsah silice (5,74 %). – Z pohledu obsahových sloţek silice měla lokalita Horní Kruty největší zastoupení t-b-farnesenu (5,68 %) a bisabolol oxidu A (84,47 %), naopak chamazulenu zde bylo nejméně (9,85 %) – Velmi silná nepřímá závislost mezi obsahem silic a obsahem rostlinných příměsí byla u vzorků z Radovesnice (r = –0,9990) a Hejné (r = –0,9902). Středně silná závislost byla v lokalitě Horní Kruty. Koeficient korelace r zde činil 0,6057. Tyto výsledky ukazují na to, ţe heřmánek lékařský od různých pěstitelů z rozdílných lokalit můţe vykazovat rozdíly v kvalitě jak z hlediska příměsí, tak obsahu silic a jejího sloţení. Rozdíly mohou být způsobeny vlivem prostředí, pěstitelskou technologií či posklizňovou úpravou, coţ jsou kvalitativní znaky, které můţe ovlivnit pěstitel. Pro zpracovatele to znamená, ţe zvlášť při uplatňování značky „Chamomilla Bohemica“ bude nezbytně nutné, aby se součástí systému řízení jakosti stala také správná zemědělská praxe (Good Agricultural Practice – GAP)

53

7

PŘEHLED POUŢITÉ LITERATURY

ABRAHÁMOVÁ J. (ed.), 1999: Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Diderot, Praha, 518 s.

ANDRES C., CHEN W. C., OLLERT M., MEMPEL M., DARSOW U. & RING J., 2009: Anaphylactic reaction to camomile tea. Allergology International, 135–136. BALOUN J., JAHODÁŘ L., LEIFERTOVÁ I. & ŠTÍPEK S., 1989: Rostliny způsobující otravy a alergie. Avicenum, Praha, 235 s. BODLÁK J., SEVERA F. & VANČURA B., 1995: Příroda léčí Bylinář na konci 20. století. Granit, Praha, 239 s. BODLÁK J., 2005: Byliny v léčitelství, v kosmetice a v kuchyni. Poznání, Olomouc, 295 s. BÖHMER B. & WOHANKA W., 2003: Atlas chorob a škůdců okrasných rostlin, ovoce a zeleniny. Brázda, Praha, 240 s. BRANŢOVSKÝ I., 2010: Odrůdy léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v ČR, s. 6–11. In: VILDOVÁ A. & ŠTOLCOVÁ M. (eds): Sborník XVI. odborného semináře s mezinárodní účastí aktuální otázky pěstování, zpracování a využití léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Sborník odborných a vědeckých příspěvků 25.–26. listopadu 2010. ČZU, Praha, 250 s. BREMNESSOVÁ L., 2000: Zdraví, krása a radost. Fortuna Print, Praha, 286 s. CLEVELY A. & RICHMONDOVÁ K., 1998: Velká kniha bylinek. Václav Svojtka & Co., Praha, 255 s. CLEVELY A. & RICHMONDOVÁ K., 2002: Ilustrovaná encyklopedie bylinky. Svojtka, Praha, 255 s.

54

ČESKÝ LÉKOPIS, 2009 (ČL 2009) PHARMACOPEA BOHEMICA MMIX(PH.B.MMIX), 2009: 1. díl. Evropská část. Grada Publishing, a.s., Praha, 1176 s. ČESKÝ LÉKOPIS, 2009 (ČL 2009) PHARMACOPEA BOHEMICA MMIX(PH.B.MMIX), 2009: 2. díl. Evropská část. Grada Publishing, a.s., Praha, 1177–2672 s. DIVIŠOVÁ E., 2009: Postavení léčivých, aromatických a kořeninových rostlin v rámci rostlinných komodit z pohledu ministerstva zemědělství, s. 11. In: RŮŢIČKOVÁ G., KOCOURKOVÁ B. & KOCOURKOVÁ H. (eds): 15. odborný seminář s mezinárodní účastí Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Sborník příspěvků 14. prosince 2009. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 156 s. DUCHOŇ J. (ed.), 1985: Lékařská chemie a biochemie. Avicenum, Praha, 188 s.

DVOŘÁK J. & SMUTNÝ V., 2003: Herbologie – Integrovaná ochrana proti polním plevelům. Ediční středisko MZLU v Brně, Brno, 186 s. EL-SHAMMARI T., ŠALAMON I., ELIAŠOVÁ A. & BUJŇÁKOVÁ P., 2010: The large-scale cultivation of chamomile (Matricaria chamomilla L.) with accent to essential oil content and its composition, s. 170–177. In: VILDOVÁ A. & ŠTOLCOVÁ M. (eds): Sborník XVI. odborného semináře s mezinárodní účastí aktuální otázky pěstování, zpracování a využití léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Sborník odborných a vědeckých příspěvků 25.–26. listopadu 2010. ČZU, Praha, 250 s. FELKLOVÁ M. & KOCOURKOVÁ B., 2003: Pěstování léčivých rostlin pro farmaceuty. Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno, 100 s. FERRY-SWAINSON K., 2002: Všechno o nejstarší léčivé bylině heřmánek. Ottovo nakladatelství – Cesty, Praha, 80 s.

55

FLORIDO-LOPEZ J. F., GONZALEZ-DELGADO P., SAENZ

DE

SAN PEDRO B.,

PEREZ-MIRANDA C., ARIAS DE SAAVEDRA J. M. & MARIN-POZO J. F., 1995: Allergy to natural honeys and camomile tea. Int Arch Allergy Immunol, 170–174. FOJTOVÁ J., 2011: Ústní sdělení

FRANKE R. & SCHILCHER H., 2005: Chamomile: Industrial Profiles. Taylor & Francis, Boca Raton, 289 s. GRAU J., JUNG R. & MÜNKER B., 1996: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Ikar, 287 s. HARDINGOVÁ J., 2009: Byliny Obrazový průvodce bylinami a rostlinnými léčivy. Svojtka & Co, Praha, 320 s. HARMATHA J. (ed.), 2002: Chemie a biochemie přírodních látek. ÚOCHB AV ČR, Praha, 295 s. HERMANN F., 2007: 100 českých léčivých rostlin. Plot, Praha, 222 s. HLAVA B. & VALÍČEK P., 2005: Léčivé byliny. Aventinum, Praha, 191 s.

HLUCHÝ M., ACKERMANN P., ZACHARDA M., BAGAR M., JETMAROVÁ E. & VANEK G., 1997: Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné. Biocont Laboratory, Brno, 428 s. HORÁK P., 2008: Správná zemědělská praxe pro vybrané léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Diplomová práce (nepubl.), MZLU v Brně, Brno, 53 s.

HRUDOVÁ E., VÍCHOVÁ J., KOCOURKOVÁ B. & RŮŢIČKOVÁ G., 2006: The problems of chamomile pests and diseases in the Czech Republic, s. 56. In: GOGU G., URSULA S. & CONSTANTIN T. (eds): 4th Conference on Medicinal and Aromatic Plants of South-

56

East European Countries. Book of abstracts 28th–31st of May 2006. ALMA MATER PUBLISHING HOUSE, Iaşi – România, 112 s. HRUDOVÁ E. & VÍCHOVÁ J., 2008: Škůdci a choroby heřmánku. Agromanuál – profesionální ochrana rostlin, 3 (8): 26–27. HUDEC K. & GUTTEN J., 2007: Encyklopedie chorob a škůdců. Computer Press, Brno, 358 s. HŮLA J. & KOVAŘÍČEK P., 2006: Zásady správné zemědělské praxe v agrotechnice. Správná zemědělská praxe. 15–20. IBURG A., 2005: Lexikon přírodní medicíny. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 285 s. JANČA J. & ZENTRICH J. A., 1995: Herbář léčivých rostlin. 2. díl. Eminent, Praha, 287 s. JANKŮ Z., 2008: Školní pokusy z organické chemie. Karolinum, Praha, 300 s.

JENSEN-JAROLIM E., REIDER N., FRITSCH R. & BREITENEDER H., 1998: Fatal outcome of anaphylaxis to camomile-containing enema during labor: a case study. J Allergy Clin Immunol., 1041–1042. JINDRA A, ŠÍPAL Z. & KOVÁCS P., 1966: Učebnice biochemie pro farmaceuty. Státní zdravotnické nakladatelství, Praha, 527 s.

KLAUDEL L., 2005: Rumianek. Panacea nr 3 (12), Warsawa. KNAUEROVÁ M., 2008: Čarovné bylinky. VEGA-L, Liberec, 203 s. KOCOURKOVÁ B., RŮŢIČKOVÁ G. & PŘIBYLOVÁ Z., 2010: Stav pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin (LAKR) v České republice, sdruţení pěstitelů PELERO CZ, jeho současnost a budoucnost, s. 76–81. In: VILDOVÁ A. & ŠTOLCOVÁ M. (eds): Sborník XVI. odborného semináře s mezinárodní účastí aktuální otázky pěstování, 57

zpracování a využití léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Sborník odborných a vědeckých příspěvků 25.–26. listopadu 2010. ČZU, Praha, 250 s. KOHOUT L., HNILIČKOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ B., 2002: Chemie a biochemie přírodních látek 27. svazek cyklu organická chemie. ÚOCHB, Praha, 295 s. KOSTELANSKÝ (ed.), 2006: Obecná produkce rostlinná. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 212 s. KREUTER M. L., 2003: Bylinky nejlepší druhy a odrůdy. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 95 s. MCMURRY J., 2007: Organická chemie. Vutium, Brno, 1176 s. MIKEŠOVÁ I. & LUTOVSKÁ M., 2004: Léčivé rostliny o sběru a pěstování. Dokořán, Praha, 233 s. MIKULKA K. & KNEIFELOVÁ M. (eds), 2005: Plevelné rostliny. Profi Press, Praha, 148 s. NEUBAUER Š. (ed.), 1980: Choroby a škůdci pěstovaných léčivých rostlin a ochrana proti nim. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 96 s. NEUGEBAUEROVÁ J., 2006: Pěstování léčivých a kořeninových rostlin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 122 s. NOVÁKOVÁ L., VILDOVÁ A., ŠTOLCOVÁ M., MATEUS J. P., GONÇALVES T. & SOLICH P., 2009: Fenolické látky v heřmánku pravém (Matricaria recutita L.), s. 121–126. In: RŮŢIČKOVÁ G., KOCOURKOVÁ B. & KOCOURKOVÁ H. (eds): 15. odborný seminář s mezinárodní účastí Aktuální otázky pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Sborník příspěvků 14. prosince 2009. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 156 s.

58

ORLOVÁ K., 2002: Alergie, problémy s imunitou, příznaky, léčba. Fragment, Havlíčkův Brod, 240 s. PALÍK S., 2006: Úvod. Správná zemědělská praxe. 1–2.

ROD J., HLUCHÝ M., ZAVADIL K., PRÁŠIL J., SOMSSICH I. & ZACHARDA M., 2005: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy. Biocont Laboratory, Brno, 392 s. ROTREKL J., 2003: Zemědělská entomologie (nejdůležitější hmyzí škůdci polních plodin). Ediční středisko MZLU, Brno, 83 s. SMALL E., 2006: Velká kniha koření, bylin a aromatických rostlin. Volvox globator, Praha, 255 s. ŠALAMON I., 2002: Cultivation, breeeding & seed production of chamomile, Matricaria recutita L., in different areas of world, s. 18–19. In: 2nd Conference On Medicinal and Aromatic Plants of Southern European Countries. Book of abstracts 29. září – 3. října 2002. Chalkidiki – GREECE, 231 s. ŠALAMON I., 2007: Effect of the internal and external factors on yield and qualitativequantitative characteristics of chamomile essential oil. In: ŠALAMON I. (ed.): Acta Horticulturae: Proceedings of the 1st International Symposium on Chamomile Research, Development and Production. Presov, Slovak Republic, 7–10 June 2006. no 749. ISHS, Leuven, 287 s. ŠEFROVÁ H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Konvoj, Brno, 257 s. VERMEULEN N., 1999: Encyklopedie bylin a koření. Rebo Productions, Česlice, 320 s. VILDOVÁ A., ŠTOLCOVÁ M. & KLOUČEK P., 2006: Quality evaluation on chamomile (Matricaria recutita L.) dependence on cultivation technology, s. 277–282. In: GOGU G., URSULA S. & CONSTANTIN T. (eds): 4th Conference on Medicinal and Aromatic Plants 59

of South-East European Countries. Proceedings 28th–31st of May 2006. ALMA MATER PUBLISHING HOUSE, Iaşi – România, 609 s. VILDOVÁ A., ORSÁK M., HEJTMÁNKOVÁ A., ŠTOLCOVÁ M. & KLOUČEK P., 2008: Comparison of quality composition in chamomile (Matricaria recutita L.) teas. In: RŮŢIČKOVÁ G. (ed): Book of Abstracts Brno 2008. Mendel University of Agriculture and Forestry, Brno, 126 s. VODRÁŢKA Z., 1996: Biochemie. Akademie věd České republiky, Praha, 191 s. ZRUBECKÁ A. & AŠENBRENEROVÁ I., 2008: Aromaterapie v životě ženy. Mladá fronta, Praha, 239 s.

60

ELEKTRONICKÉ ZDROJE BIOLIB, 2010: Matricaria recutita. Encyklopedie online [cit. 2010-10-09]. Dostupné na:

GARDINER

P.,

1999:

Chamomile

(Matricaria

recutita,

Anthemis

nobilis).

The Longwood Herbal Task Force online [cit. 2008-16-03]. Dostupné na: CHLOUPEK O. & VEVERKA K. (eds), 2004: Možnosti uplatnění systémů bezpečné a důvěryhodné produkce. Vědecký výbor fytosanitární a ţivotního prostředí online [cit. 2010-11-11]. Dostupné na: JAHODÁŘ L. & KLEČÁKOVÁ J., 1993: Toxicita hvězdnicovitých s přihlédnutím k farmaceuticky významným druhům. Online [cit. 2008-02-05]. Dostupné na: JANČAŘÍK V., 1999: Kořenové hniloby v lesních školkách. Lesnická práce, časopis pro lesnickou vědu a praxi online [cit. 2010-12-12]. Dostupné na: LEROS, S.R.O.: Heřmánek pravý. Online [cit. 2008-20-03]. Dostupné na: MARADA T., 2003: Heřmánek. Online [cit. 2008-28-04]. Dostupné na: MEDLINEPLUS, 2010: Chamomile (Matricaria recutita, Chamaemelum nobile). A service of the U.S. National Library of Medicine and the National Institutes of Health online [cit. 2008-16-03]. Dostupné na:

61

MILLER R. A., 1999: A Farm Project: CHAMOMILE – GERMAN. Online [cit. 2010-1212]. Dostupné na: NEUGEBAUEROVÁ J. & NEČAS T., 2009: Matricaria recutita L. – heřmánek pravý. Multimediální učební texty "Léčivé a kořeninové rostliny" online [cit. 2010-11-09]. Dostupné na: < http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/553/lakr/_private/data/MATRICARIA %20RECUTITA.htm> OPLETAL L., ČOPÍKOVÁ J., UHER M., LAPČÍK O., MORAVCOVÁ J. & DRAŠAR P., 2007: Přírodní látky hořké chuti. Online [cit. 2010-28-11]. Dostupné na: RYBNÍČEK O., 2010: Kde najdeme nejčastější pylové alergeny. Pylová informační sluţba online [cit. 2010-10-11]. Dostupné na: SMEP, 2003: Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Systém multimediální elektronické publikace – skripta ČZU online [cit. 2010-11-09]. Dostupné na: SOCHOR M., 2010: Botanika – teorie a praxe. Online [cit. 2011-08-04]. Dostupné na: http://botanika.borec.cz/_slovnicek.php SOS-ALERGIE, 2009: Co je alergie. Online [cit. 2010-10-11]. Dostupné na: SÚKL, 2010: Rozlišení doplňků stravy od léčivých přípravků. Online [cit. 2011-20-02]. Dostupné na: http://www.sukl.cz/leciva/rozliseni-doplnku-stravy-od-lecivych-pripravku ŠESTÁK M., 2005: Léčivé rostliny – heřmánek lékařský. Elektronická příručka online [cit. 2010-11-09]. Dostupné na:

62

8

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Graf průměrných měsíčních teplot (°C) a měsíčního úhrnu srážek (mm) v letech 2009 a 2010................................................................................ 34 Obrázek 2: Graf průměrných měsíčních teplot (°C) a měsíčního úhrnu srážek (mm) v letech 2009 a 2010................................................................................ 35 Obrázek 3: Graf průměrných měsíčních teplot (°C) a měsíčního úhrnu srážek (mm) v roce 2010.............................................................................................. 36 Obrázek 4: Graf průměrných hodnot květů s dlouhou stopkou a listů (%) .................. 40 Obrázek 5: Graf cizích rostlin (%) ............................................................................. 41 Obrázek 6: Graf minerálních nečistot (%) ................................................................ 42 Obrázek 7: Graf fasciací (%) ..................................................................................... 43 Obrázek 8: Graf obsahu silic (%) .............................................................................. 44 Obrázek 9: Graf obsahu t-b-farnesenu (%) ................................................................ 46 Obrázek 10: Graf obsahu chamazulenu (%) ................................................................ 47 Obrázek 11: Graf obsahu bisabolol oxidu A (%).......................................................... 48 Obrázek 12: Grafické znázornění – Radovesnice ......................................................... 49 Obrázek 13: Grafické znázornění – Horní Kruty .......................................................... 50 Obrázek 14: Grafické znázornění – Hejná ................................................................... 51

63

9

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Taxonomické zařazení heřmánku lékařského (http://www.biolib.cz/cz/taxonposition/id41455/) .................................... 10 Tabulka 2: Rozdíly mezi heřmánkem lékařským (Matricaria recutita L.) a rmencem sličným (Chamaemelum nobile L.) (SMALL, 2006) ................. 11 Tabulka 3: Účinky heřmánku (FERRY-SWAINSON, 2002) ........................................... 13 Tabulka 4: Typy alergenů (ORLOVÁ, 2002) ............................................................... 29 Tabulka 5: Druhy rostlinných příměsí ....................................................................... 39 Tabulka 6: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro květy s dlouhou stopkou a listy (%).................................................... 39 Tabulka 7: Průměrné hodnoty květů s dlouhou stopkou a listů (%) ............................ 39 Tabulka 8: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro cizí rostliny (%) ...... 40 Tabulka 9: Průměrné hodnoty cizích rostlin (%) ....................................................... 40 Tabulka 10: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro minerální nečistoty (%) ..................................................................... 41 Tabulka 11: Průměrné hodnoty minerálních nečistot (%) ............................................ 41 Tabulka 12: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro fasciace (%) ............ 42 Tabulka 13: Průměrné hodnoty fasciací (%) ............................................................... 42 Tabulka 14: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro obsah silice (%) ...... 44 Tabulka 15: Průměrné hodnoty obsahu silice (%) ....................................................... 44 Tabulka 16: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro t-b-farnesen (%) ...... 45 Tabulka 17: Průměrné hodnoty t-b-farnesenu (%)....................................................... 45 Tabulka 18: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro chamazulen (%) ...... 46 Tabulka 19: Průměrné hodnoty chamazulenu (%) ....................................................... 46 Tabulka 20: Jednofaktorová analýza variance (faktor místo) pro bisabolol oxid A (%) ......................................................................... 47 Tabulka 21: Průměrné hodnoty bisabolol oxidu A (%) ................................................ 48 Tabulka 22: Korelační charakteristiky pro lokalitu Radovesnice ................................. 49 Tabulka 23: Korelační charakteristiky pro lokalitu Horní Kruty ................................. 50 Tabulka 24: Korelační charakteristiky pro lokalitu Hejná ........................................... 51

64

PŘÍLOHY

65

10

SEZNAM PŘÍLOH

Obrázek 1: Destilační aparatura (JIROUŠKOVÁ, 2010) ............................................... 67 Obrázek 2: Měřící přístroje – váhy (JIROUŠKOVÁ, 2010)........................................... 67 Obrázek 3: Vzorek heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.) (JIROUŠKOVÁ, 2010)................................................................................ 68 Obrázek 4: Detail heřmánkového květu (Matricariae flos) (JIROUŠKOVÁ, 2010) ........ 68 Obrázek 5: Fasciace květu heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.) (JIROUŠKOVÁ, 2010) ................................................................................ 69 Obrázek 6: Silice heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.) (JIROUŠKOVÁ, 2010)................................................................................ 69

66

Obrázek 1: Destilační aparatura (JIROUŠKOVÁ, 2010)

Obrázek 2: Měřící přístroje – váhy (JIROUŠKOVÁ, 2010)

67

Obrázek 3: Vzorek heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.) (JIROUŠKOVÁ, 2010)

Obrázek 4: Detail heřmánkového květu (Matricariae flos) (JIROUŠKOVÁ, 2010)

68

Obrázek 5: Fasciace květu heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.) (JIROUŠKOVÁ, 2010)

Obrázek 6: Silice heřmánku lékařského (Matricaria recutita L.) (JIROUŠKOVÁ, 2010) 69

Vliv rostlinných příměsí v heřmánku lékařském na obsah a sloţení silic

Recommend Documents