Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
Vliv počtu sourozenců na chování dětí ve škole
Vypracovala: Iva Pospíšilová Vedoucí práce: Mgr. Renata Jandová
České Budějovice 2016
Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz
provozovanou
Národním
registrem
vysokoškolských
kvalifikačních
a systémem na odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 17. 6. 2016
Iva Pospíšilová
prací
Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala paní Mgr. Renatě Jandové za odbornou pomoc, vstřícnost a cenné připomínky k mé práci. Ráda bych také poděkovala všem osloveným ředitelům za rozeslání dotazníků učitelům a žákům.
Anotace: Tématem této závěrečné práce je vliv počtu sourozenců na chování dětí ve škole. Dle teorií sourozeneckých konstelací získáváme podle pořadí svého narození určité povahové vlastnosti, které se u nás projevují celý život. Hlavním cílem této práce bylo zjistit, zda vlastnosti určené sourozeneckými konstelacemi, odpovídají vlastnostem dětí ve skutečnosti. Teoretická část je zaměřena na teorie sourozeneckých konstelací dle různých autorů, shrnuje vlastnosti jednotlivých dětí podle pořadí narození. Praktická část se zabývá výzkumným šetřením vlastností dětí na 2. stupni ZŠ. Výzkumnou metodou byl zvolen dotazník.
Klíčová slova:rodina, školní třída, sourozenecké konstelace, prvorozený, jedináček, prostřední dítě, benjamínek, dvojčata, pohlaví, výchova.
Abstract: The final work deals with the influence of siblings on children´s behaviour at school. According to the theories of sibling constellations we acquire certain character traits in the order of our birth, which are reflected in our birth time. The main aim of this work is find out whether the characteristics specified sibling constellations correspond to those children actually. The theoretical part is focused on the theories of sibling constellations of different authors; it summarizes the characteristics of individual children according to their birth order. The practical part deals with a research characteristics of children at the second grade of primary school. The research method was chosen questionnaire.
Key words: family, school class, sibling constellation, the firstborn, an only child, the middle child, the youngest, twins, gender, education.
OBSAH ÚVOD ....................................................................................................................................................... 7 I TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................................................. 8 1
Rodina.......................................................................................................................................... 8
2
Školní třída jako sociální skupina ................................................................................................. 9
3
Teorie sourozeneckých konstelací............................................................................................. 10 3.1
Sourozenecké konstelace dle Alfreda Adlera .................................................................... 10
3.2
Sourozenecké konstelace dle Karla Königa ....................................................................... 11
3.3
Sourozenecké konstelace dle Kevina Lemana ................................................................... 12
3.4
Sourozenecké konstelace dle Waltra Tomana .................................................................. 12
3.5
Sourozenecké konstelace dle Tomáše Nováka.................................................................. 14
4
Shrnutí charakteristik jednotlivých dětí .................................................................................... 15 4.1
PRVOROZENÝ (nejstarší dítě) ............................................................................................ 15
4.2
JEDINÁČEK ......................................................................................................................... 17
4.3
PROSTŘEDNÍ DÍTĚ (nejčastěji druhorozený)...................................................................... 18
4.4
BENJAMÍNEK (nejmladší dítě)............................................................................................ 20
4.5
DVOJČATA.......................................................................................................................... 21
5
Pohlaví dětí ................................................................................................................................ 23
6
Typy a rady k výchově dětí v různých sourozeneckých pozicích ............................................... 23
II PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................................. 25 7
Cíl výzkumu a stanovení předpokladů ....................................................................................... 25
8
Metodika ................................................................................................................................... 26
9
Výzkumný vzorek ....................................................................................................................... 26
10
Zvolená metoda a technika sběru dat ................................................................................... 27
10.1
Fáze předvýzkumu ............................................................................................................. 28
10.2
Fáze výzkumu .................................................................................................................... 29
Závěr ...................................................................................................................................................... 40 Seznam použité literatury: .................................................................................................................... 44 Přílohy.................................................................................................................................................... 47
ÚVOD Sourozenecké konstelace jsou velmi důležitou součástí našeho života, neboť se týkají každého z nás.
Každý člověk zaujímá určitou pozici v rodině, v práci, ve škole, ale
i v manželství. Právě pozice ve všech zmíněných prostředích by mohly být určeny naším pořadím narození. Toto téma mne velmi zaujalo, neboť se celý život setkávám s dětmi, ať už v podobě sourozenců, spolužáků či žáků. Každý z nich má své určité charakteristické rysy, na které je třeba brát ohledy a počítat s nimi při jednání právě s dětmi. Jejich osud by mohl být z části ovlivněn počtem sourozenců. A tak je dobré pochopit, jaké vlastnosti a schopnosti mají zakořeněny právě vlivem rodiny a vlivem sourozeneckých konstelací. Závěrečná práce je rozdělena do několika částí. Jednotlivé části se zabývají pojmem rodina, školní třída, různými teoriemi sourozeneckých konstelací a s nimi spojených vlastností dětí podle různých autorů. V části teorie sourozeneckých konstelací jsou podrobněji popsány teorie od Alfreda Adlera, Karla Königa, Kevina Lemana, Waltera Tomana a Tomáše Nováka. V neposlední řadě jsou pak v práci zmíněny typy a rady, jak přistupovat k jednotlivým dětem podle specifickým požadavků dle jejich sourozenecké konstelace. Praktická část byla vytvořena za použití metody dotazníků. Mým cílem bylo zmapovat vliv počtu sourozenců na chování dětí ve škole. Tedy zjistit, zda opravdu souhlasí vlastnosti dětí ve skutečnosti v porovnání s vlastnostmi dětí uvedených v literatuře. Dále jsem se zabývala otázkou, zda děti věří, že by na jejich chování mohlo mít vliv pořadí, ve kterém se narodily.
7
I TEORETICKÁ ČÁST 1 Rodina Rodina se dá definovat mnoha způsoby. Jedná se například o definici psychologickou, sociální či právní. Podle sociální psychologie je rodina definována jako malá, primární, neformální, sociální skupina tvořená jedinci, jenž jsou spojeni pokrevními manželskými a adoptivními vztahy. Rodina je také: „specifická biosociální skupina, ve které se uskutečňují některé společensky i osobně potřebné činnosti a vztahy, které nemohou v plné míře přebírat jiné instituce“ (Kvapilová 2000, str. 27). Dle pedagogického slovníku rozumíme rodinou jednu z nejstarších společenských institucí, jež má socializační, ekonomickou, sexuálně – regulační a reprodukční funkci (Průcha a kol. 2008). Z hlediska vývojové psychologie lze rodinu jednoznačně považovat za nejvýznamnější sociální skupinu, jež má obrovský vliv na psychický vývoj dítěte. Mezi členy dochází ke vzájemným interakcím, jednotliví členové se navzájem ovlivňují a přizpůsobují (Vágnerová 2012). Rodinu můžeme rozdělit na základní, která je tvořena pouze mužem, ženou a jejich dětmi. Rozšířenou rodinu tvořenou nejen mužem, ženou a jejich dětmi, ale i prarodiči, tetami, strýci, bratranci a sestřenicemi. A posledním typem je rodina neúplná, která je tvořená buď mužem, nebo ženou a jejich dětmi. Rodina zastává také určité nezbytné funkce. Mezi ty základní patří – biologicko reprodukční funkce, sociálně ekonomická funkce, ochranná funkce, socializačně výchovná funkce, rekreační, relaxační a zábavná funkce a samozřejmě emocionální funkce. Biologicko reprodukční funkce rodiny, jak už název napovídá, slouží k reprodukci, tedy k zachování lidstva (Matoušek 1993). Funkce sociálně ekonomická je významnou částí rozvoje ekonomického systému společnosti. To znamená, že rodina, tedy její členové, se stávají spotřebitelem, na kterém je závislý trh. Ochranná funkce je v podstatě funkcí, která slouží k zajišťování životních potřeb dítěte (biologických, hygienických a zdravotních). Jedná se v podstatě o péči rodičů o dítě a následně o péči dětí o rodiče. Sociálně výchovná funkce spočívá v přípravě dítěte na chování ve společnosti. Dítě v rodině dostává určitý socializační základ. Rekreační, relaxační a zábavná funkce je důležitá pro plnohodnotné trávení členů 8
rodiny dohromady. Emocionální funkce je velmi zásadní a nezastupitelná, neboť poskytuje dítěti pocit bezpečí, jistoty a lásky (Kraus 2008). Důležitá a nezbytná je role rodiny i pro děti předškolního a školního věku. Pro děti v předškolním věku jsou rodiče jakýmsi ideálem, kterému se chtějí podobat a který je nezastupitelný. Během mladšího školního věku rodiče uspokojují většinu potřeb dítěte a jsou zapojeni do běžné každodenní rutiny. Ve velmi složitém období dospívání dochází u dětí k výrazné emancipaci. Dítě se více oprošťuje od rodičů a začíná období vzdoru, s čímž souvisí i proměnlivé citové vazby mezi rodiči a dítětem (Vágnerová 2000).
2 Školní třída jako sociální skupina Další významnou skupinou, kam dítě odchází od rodiny, je školní třída. Moje závěrečná práce se zabývá vlivem počtu sourozenců na chování dětí ve škole, a proto je dobré si školní třídu blíže specifikovat. Školní třída je vlastně skupina žáků, která se svým složením značně liší. Třídy se skládají z žáků schopných, méně schopných, pilných, lenivých, s předpokladem ke vzdělání i bez něj, humanitně zaměřených, přírodovědně zaměřených, fyzicky zdatných i méně fyzicky zdatných. Je to velmi různorodá skupina lidí, kteří se od sebe v mnoha věcech odlišují, ale i shodují. Školní třídu lze také definovat jako náhodně či cíleně vybranou skupinu dětí v přibližně stejném věku a na stejné úrovni vzdělanosti, která se schází pravidelně pět krát v týdnu ve stejném časovém úseku. Tato skupina se schází za účelem získání znalostí a formování postojů především za pomoci učitele a také vlastním učením (Dopita 2014). Školní třída je v podstatě malá sociální skupina, neboť splňuje veškeré požadavky takové skupiny. Podle Milana Nakonečného (1999, str. 293) jsou požadavky na malou skupinu shrnuty takto: ,,První skupina je integrované sdružení dvou nebo více osob, které mají společné cíle; 2. jsou spojeni trvalejšími svazky; 3. vzájemně se znají; 4. komunikují tváří v tvář; 5. vytvářejí společné normy, závazné pro chování členů skupiny; 6. vzájemnou závislost sociálních rolí, která podmiňuje organizaci skupinového života, dělbu úkolů a činností, která odpovídá tradicím a normám skupiny, a je předpokladem dosahování společných cílů.“
9
Je dokázáno, že skupina má na jedince určitý vliv, který závisí na celé řadě faktorů, na situačních podmínkách, na struktuře a vlastnostech skupiny a v neposlední řadě na osobnosti jedince (Nakonečný 1999). Již během předškolního období se začínají vytvářet první skupinky, v tomto období jsou to herní skupinky ve školkách. Během školního věku dítě čeká přesun do větší skupiny, tedy do školní třídy, uvnitř které se formují další menší skupinky. Později dochází u dětí k začlenění do skupin mimo školní třídu, jedná se například o zájmový kroužek nebo třeba sportovní družstvo (Čáp 1980). Stejně jako ve třídě i zde mají děti svou určitou pozici a tyto skupinky, především pak lidé ve skupině, si vybírají na základě určitých jim blízkých vlastností.
3 Teorie sourozeneckých konstelací Vlastnosti dětí a tedy částečně i jejich chování ovlivňuje tzv. sourozenecká konstelace, což je pořadí narození dětí. Pořadí mezi sourozenci do značné míry předurčuje osobnost člověka, neboť hraje velkou roli při jejím formování (Leman 2004). Sourozenci na sebe navzájem působí a ovlivňují se především v předškolním věku, kdy jsou jejich vztahy spíše ambivalentního charakteru. Děti dohromady úzce spolupracují při různých aktivitách (např. hraní), ale zároveň soupeří o pozornost rodičů, hračky apod. Vzájemný vztah mezi sourozenci výrazně závisí na přístupu a chování rodičů k dětem (Vágnerová 1997).
3.1 Sourozenecké konstelace dle Alfreda Adlera Existuje několik různých rozdělení sourozenců podle pořadí narození. Prvním, kdo se zabýval sourozeneckou konstelací, byl Alfred Adler. Podnětem pro jeho zkoumání bylo prvotní sledování příčin vzniku určitých psychotických a neurotických rysů v povahovém obraze člověka (König 2004). Alfred Adler (1999) vyčlenil čtyři prototypy dětí, přiznává, že na povahu člověka má vliv i pohlaví dítěte. Prvním prototypem je jedináček, dále prvorozený, druhorozený a nejmladší. Podle Adlerova rozdělení je pro prvorozené dítě typické, že je zpočátku jedináčkem, který je zvyklý na veškerou pozornost. Po narození druhého dítěte si začíná uvědomovat, že o svoje postavení přišel a tím přišel i o moc. Pocit této tragédie se opětovně vynoří i v dospělosti. Zatímco druhorozený má již jiné postavení než jeho starší 10
sourozenec, který mu udává jakousi laťku (Adler 1999). Podle Adlera je druhorozený spíše takovým rebelem, jenž neuznává autority a rád podněcuje mladší sourozence proti rodičům a staršímu sourozenci. Dítě či později dospělý nedbá na zvyky a slušné chování. Na druhou stranu se často jeví jako objevitel a pokrokový člověk. Druhorozený nemusí být nadaný, neboť k překonání staršího sourozence využívá své talenty promyšleně a takticky. Pokud vidí, že není možné překonat prvorozeného, vzdá se soutěžení. V takovém případě se z něj vyvíjí obtížně zvladatelné a nezpůsobné dítě. Prvorozený je často jako vzor překonán, což je způsobeno jeho rozladěním existencí konkurence, která zasahuje do jeho života ze strany druhorozeného. Posledním typem je nejmladší dítě, které je podle legend nejsilnější a má rozhodující úlohu (Adler 1999).
3.2 Sourozenecké konstelace dle Karla Königa Další, kdo se zabýval sourozeneckou konstelací, byl Karel König. König vyčlenil také čtyři základní typy dětí a lidí ve společenské struktuře chování. Stejně jako Adler rozdělil první dva typy na jedináčka a prvorozeného, dále následuje druhý a třetí. Jedináček je podle Königa zvláštním případem prvního dítěte. Podle jeho teorie zaujímá poslední dítě v rodině významnou roli. Pokud je součástí rodiny i čtvrté dítě, mívá vlastnosti prvního dítěte. Pokud mají rodiče více dětí, páté nebo šesté dítě je kopií druhého nebo třetího dítěte (König 2004). Pro přehlednost byla sestavena tabulka, podle které jsou patrné jednotlivé shody v rámci sourozenecké řady. Tab 1: Shody v rámci sourozenecké řady (König 2004). Sourozenecká konstelace jedináček
prvorozený
druhý
třetí
4. dítě
5. dítě
6. dítě
Sourozenecká
7. dítě
8. dítě
9. dítě
shoda
10. dítě
11. dítě
12. dítě
Atd.
Poslední dítě
11
Podle tabulky je patrné, že od čtvrtého dítěte se opakují vlastnosti prvních tří sourozenců. Čtvrté dítě je tradičně založené jako první. Páté dítě je bezstarostné jako to druhé a šesté odpovídá třetímu. König upozorňuje na skutečnost, že chování podle pořadí narození neovlivňuje inteligence, duchovní schopnosti nebo objem a rozmanitost emocí, zatímco vztah k prostředí velkých je primárně zdůrazněn. Karl König tvrdí, že jednotlivé pořadí dětí není náhoda, nýbrž plán osudu (König 2004).
3.3 Sourozenecké konstelace dle Kevina Lemana Sourozenecké konstelace zajímaly také Kevina Lemana, který na rozdíl od svých předchůdců dělil sourozence pouze do tří typů, jednalo se o prvorozené, druhorozené a benjamínky. Mezi prvorozené zahrnul i jedináčky. Podle něj patří mezi druhorozené i ostatní sourozenci, krom prvorozených a benjamínků (Leman 1997). Podle Lemana má na sourozeneckou konstelaci vliv i pohlaví a pokud se v rodině objeví syn a dcera mezi více dětmi, nastává situace, že prvorození jsou dva, tedy nejstarší syn a nejstarší dcera. Přesně tvrdí: „Jakmile odlišnost pohlaví vyzvedne jedno z dětí do popředí, má to zásadní vliv na dítě věkově těsně před ním, případně těsně po něm“ (Leman 2000, str. 30). Další významný vliv má chování rodičů vůči dětem. Často se rodiče s dítětem ztotožňují a vyvíjejí na něj tlak, který ovlivňuje situaci v rodině. Rodiče často promítají své pocity a postoje do toho dítěte, které je ve stejném pořadí narození jako jsou oni sami. V neposlední řadě zmiňuje, že je velmi důležitý i věkový odstup mezi jednotlivými dětmi. Rodiče se často snaží mít děti s dvouletým věkovým rozdílem, ale častěji se setkáváme s větším rozdílem. V takovém případě se mohou vytvářet tzv. druhé rodiny. O druhé rodiny se jedná v tom případě, pokud je rozdíl mezi dětmi pět let a více (Leman 1997).
3.4 Sourozenecké konstelace dle Waltra Tomana Problematikou pořadí narození se zabýval také Walter Toman (2005), který rozdělil sourozenecké pozice podle pořadí, ale také podle pohlaví, stejně jako Kevin Leman. Tvrdil, že pohlaví hraje velkou roli při vývoji dětí. Za základní vzorec používá rodinu se dvěma dětmi,
12
v těchto rodinách pojímá sourozence přímo v jejich rodinných vztazích, neřeší jednotlivé pořadí dětí (Toman 2005). Jeho teorie vychází z teorie komplementarity, tzn. všechny nové situace jsou člověkem chápány na základě zkušeností předchozích. Člověk má jistou možnost na nápravu situace, uvědomí – li si chybu z předešlé situace, může nově vzniklou situaci řešit s poučením. Toman (2005) vychází i z teorie, že skupina ovlivňuje jednotlivce více než jednotlivec skupinu, kdy můžeme skupinou chápat samozřejmě i rodinu. V rodině jako skupině může dítě na základě komplementarity a tedy i opravy zkušeností svou pozici měnit a vyvíjet se různými směry. Toman tvrdil: „Nové sociální vztahy jsou za jinak stejných okolností o to úspěšnější a trvalejší, čím podobnější jsou časným a nejranějším sociálním vnitrorodinným vztahům účastníků“ (Toman 2005, str. 81). Dalo by se tedy říci, že komplementarita se uplatňuje i ve vztazích mezi partnery, kdy jim jako předešlá situace ke srovnání slouží vztahy mezi sourozenci, které jsou založeny na pořadí sourozenců a jejich pohlaví. Jako příklad můžeme uvést vztah nejstaršího bratra od bratra a sestry a prostřední sestry od dvou bratrů. Z takovýchto sourozeneckých vztahů si daní sourozenci odnáší zkušenosti vztahu, který je shodný s partnerským vztahem (Toman 2005). Vztahy, které jsou zcela opačného rázu, tedy nekomplementární, jsou nejméně úspěšné. Jedná se například o partnery, kteří byli oba v pozici nejstaršího sourozence nebo naopak nejmladšího a v obou případech měli sourozence ve stejném pohlaví. Spory jsou zakořeněny v touze po dosažení pozice, na kterou byli ale zvyklí oba. Pokud se jedná o pozici nejstaršího dítěte, spor vzniká při snaze zaujmout vedoucí pozici, kterou chtějí oba. V případě nejmladších dětí vznikají neshody opačného rázu, nejmladší dítě (tedy v našem případě již dospělý), nechce zaujmout vedoucí pozici, chce se nechat raději vést. Další problém vyvstává z toho, že partneři byli zvyklí pouze na vrstevníky stejného pohlaví a neumí jednat s vrstevníky pohlaví opačného (Toman 2005). Jako mírně nekomplementární vztahy jsou vztahy, kdy dochází k rozporu pořadí sourozenců, ale pouze u jednoho z partnerů je rozpor pohlaví. Z toho vyplývá, že alespoň jeden z partnerů je připraven na společný život s vrstevníkem opačného pohlaví. Dalším mírně nekomplementárním vztahem je partnerství, kdy se mezi partnery vyskytuje pouze rozpor pořadí (např. starší bratr sestry a starší sestra bratra) a ne pohlaví nebo pokud 13
nastane opačná situace (např. mladší bratr bratra a starší sestra sestry). Mezi nekomplementární vztahy patří i ty, ve kterých je jeden z partnerů připraven na soužití s osobou opačného pohlaví, zatímco druhý připraven není, takovým vztahem je např. starší bratr sestry a mladší sestra sestry (Toman 2005). Obecně platí, že si partneři lépe rozumí, pokud v minulosti řešili podobné problémy a znají pocity toho druhého. Totéž platí u jedináčků, kteří si také lépe rozumí s jedináčky než s partnery se sourozeneckou pozicí. Dle výsledků a psychoanalytických představ jsou interaktivní (komplementární) vztahy objektivnější a trvalejší (Toman 2005). Sourozenecké konstelace neovlivňují pouze partnerské vztahy, ale také přátelské vztahy. I zde se uplatňují pravidla komplementarity. Záleží na pohlaví sourozenců přátel a na jejich pozici mezi nimi. V nejideálnějším případě je nejstarší sourozenec přítelem nejmladšího a pohlaví sourozence odpovídá pohlaví přítele, neboť je na něj již zvyklý (Toman 2005).
3.5 Sourozenecké konstelace dle Tomáše Nováka O dva roky později (2007) byly sourozenecké konstelace popsány Tomášem Novákem. Tomáš Novák (2007) rozdělil sourozence do čtyř skupin. První skupinu tvoří jedináčci, druhou nejstarší děti, třetí prostřední dítě a čtvrtou skupinou jsou benjamínci. Jedináčky dále rozdělil do tří skupin podle druhu vnímání okolí. Zde tvoří první skupinu jedináčci, kteří jsou tradičně vnímáni jako rozmazlené děti, které jsou obklopeny dospělými a nemají téměř žádný kontakt s vrstevníky. V tomto případě je jedináček chápán jako sebestředný, sobecký a bezchybný jedinec. Druhý přístup chápání je moderní. Tento přístup oslavuje rodiče, kteří poskytují dítěti velmi dobrou péči. Dítě je vnímáno jako lépe sociálně a finančně zajištěné. Tento přístup také poukazuje na ztrátu kontaktu s vrstevníky. Třetí přístup popisuje spíše handicap jedináčků. Nejvyšší důraz je kladen na možný vznik egoismu a na ztrátu kontaktu s vrstevníky, s čímž může souviset i snaha navázat kontakt s dětmi stejného věku za každou cenu. Co se týče nejstarších dětí, Novák tvrdí, že tyto děti mají pro život velmi výhodnou pozici díky tomu, že jsou na svět přivedeny jako první, je jim věnována první rodičovská láska, péče, ale 14
i přehnané nároky, díky nimž se z nich stávají silní a sebevědomí jedinci. Prvorození mají silné pocity zodpovědnosti a větší sklony k sebekontrole. Nejstarší dítě má kolem sebe ostatní sourozence, o které se stará, což mu ubírá na svědomí a snižuje to kontakt s kamarády. Často tyto děti disponují mnoha vědomostmi, které jim slouží jako jakási obrana a hájí si jimi své postavení. Prvorozené Novák charakterizuje tak, že nejstarší dítě je vlastně jedináček v přestrojení (Novák 2007). O prostředních dětech tvrdí, že jim chybí suverénní vystupování a sebedůvěra v porovnání s nejstaršími dětmi. Prostřední děti jsou spíše uzavřené do sebe a nejsou tak přátelské jako jejich nejstarší sourozenci. Za jejich silnou stránku je považováno vyjednávání, kompromisy a tvoření rodinných pravidel. Oproti nejstarším dětem jsou znevýhodněny tím, že jim není věnována taková péče, s čímž souvisí, že se obecně hůře učí. Tyto děti tráví více času s partou kamarádů, na které se upínají a kteří se pro ně často stávají rodinou. Benjamínci mají v rodině velmi nevyrovnanou pozici. Na jedné straně dostávají dostatek lásky, jsou vnímáni jako roztomilé děti a často jsou nepřiměřeně rozmazlovány. Na druhé straně na ně nejsou kladeny takové nároky jako na starší děti a rodina je vnímá spíše jako komiky, kterým se nedá příliš věřit. Oproti prostředním dětem jsou extroverti. Může se stát, že jsou benjamínci vychováváni jako jedináčci, pokud je se sourozenci dělí velký věkový rozdíl, po té mají vlastnosti spíše jedináčků (Novák 2007).
4 Shrnutí charakteristik jednotlivých dětí Pro shrnutí všech zmiňovaných teorií jsou uvedeny vlastnosti, které náleží jednotlivým sourozencům v pořadí.
4.1 PRVOROZENÝ (nejstarší dítě) Jak již bylo zmíněno v úvodu o sourozeneckých konstelacích, Alfred Adler (1999) charakterizoval prvorozeného jako jedináčka, který po narození druhého dítěte přichází o své postavení a svou moc, což se pro něj v budoucnu může stát spíše hendikepem. Tomáš Novák (2007) naopak tvrdí, že prvorození se rodí v jakési výhodné pozici pro život, neboť jim byla
15
věnována první láska rodičů, veškerá péče, ale i nároky, díky kterým získají jistotu a sebevědomí. Leckteré vlastnosti prvorozených dětí lze tedy vysvětlit zcela jednoduše. Vše je opřeno o rodiče, kteří bývají přehnaně opatrní, úzkostliví, nejistí a nedůslední. Ovšem na druhou stranu jsou také často přísní a nároční, pohánějí a povzbuzují své dítě k vyšším a lepším výkonům (Leman 2008). Kevin Leman (2008) rozdělil prvorozené do dvou typů. Prvním typem je vstřícný prvorozený se snahou vyhovět druhým, který se snaží dělat kolem sebe radost. Zároveň má i silnou potřebu být chválen, pečovat o někoho a obětovat se pro druhého. Druhým typem je agresivní prvorozený, který si tvrdě prosazuje svou vůli, určuje si vysoké cíle a má silnou potřebu být nejlepší. Nejstarší děti jsou hodně stresované, což je způsobeno značnou disciplínou od rodičů. Dostávají na starost hodně úkolů a jsou prvními, kdo je osloven, když je potřeba něco udělat a zařídit (Leman 1997). Mezi prvorozenými a mladšími dětmi existují jisté rozdíly v sociální citlivosti. Existují výzkumy, během nichž se potvrdilo, že první dítě bylo citlivější na určité podněty a projevilo strach (nebo pláč) dříve než mladší děti. Ukázalo se, že i v období dospělosti jsou prvorození náchylnější ke stresu a snášejí ho hůře než ostatní sourozenci (Collard 1968). Bývají charakterizováni jako ti neinteligentnější a velmi dominantní typy. Jejich dominance pramení např. ze společných aktivit, protože právě v tu chvíli zaujímá starší sourozenec roli učitele (Minnett a kol. 1983). Často se nechají vtáhnout do mnoha činností, protože neumějí říkat ne. Kladou příliš mnoho otázek a chtějí znát každou podrobnost, jsou opravdovými perfekcionisty. Chodí velmi rádi do školy, kde se snaží uspokojit všechna očekávání rodičů (Leman 2008). Ale abychom prvorozené neviděli pouze jako perfekcionisty se snahou naplnit něčí očekávání, mají i spoustu kladných vlastností, které z nich dělají jedinečné bytosti. Oplývají velkou schopností soustředit se, jsou tolerantní, zodpovědní, systematičtí a svědomití. Jsou také velmi rozvážní, mají úctu k zákonům a nařízením (Leman 1997). Mezi vhodná odvětví pro uplatnění těchto osobností patří exaktní povolání, medicína, architektura, inženýrství, právní praxe či žurnalistika (Leman 2008, Novák 2007). Pokud se podíváme kolem sebe, nemělo by nás překvapit, že mnoho politiků a studentů vysokých škol jsou právě prvorození. Další zajímavostí je, že pokud se budeme podrobněji zajímat o oblast kosmonautiky, zjistíme, že jednadvacet z třiadvaceti kosmonautů letících do vesmíru bylo prvorozených či jedináčků (Leman 1997). 16
4.2 JEDINÁČEK König (2004), stejně jako Leman (1997), označil jedináčka jako speciální případ prvorozených dětí. Naopak Tomáš Novák (2007) přistupuje k jedináčkům jako k samostatné skupině v sourozeneckých konstelacích. Rozdělil jedináčky do tří skupin z hlediska vnímání okolí (viz. Sourozenecké konstelace dle Tomáše Nováka). Kdybychom měli vymyslet synonymum ke slovu prvorozený, bylo by to určitě slovo perfekcionista. Ale co jedináček? Pro jedináčka bychom našli hned několik slov, která ho dokonale vystihují, ale nejpřesnější by bylo zřejmě kritický superperfekcionista. Super, protože jak většina autorů uvádí, jedináček má velmi podobné vlastnosti jako prvorozený s tím rozdílem, že před každou vlastnost jedináčka patří ještě předpona super (Leman 2008). Typickým rysem jedináčků je, že lépe vycházejí se staršími a mladšími lidmi, než jsou oni sami. Dochází k tomu díky skutečnosti, že takové děti jsou omezeny především na styk s rodiči. V dospělosti to pak vede k problémům s navazováním nových vztahů (Dostál 2007). Často také nevnímají solidaritu a samostatnost jako prvorození, neboť jim rodiče věnovali všechnu svou pozornost a péči (Vágnerová 1997). Ovšem je dobré podotknout, že přehnaná péče rodičů není na škodu. V mnoha případech jedináčci předběhnou své vrstevníky v intelektuálním rozvoji právě z důvodu pozornosti, která jim byla věnována (Toman 2005). Jedináčci mají dokonale naplánovaný svůj život, ale často také překypují jistým vzdorem. Věci musí být naprosto podle jejich představ, jinak jsou netrpěliví a netolerantní. Osamělé jedináčky dělíme do dvou skupin. První skupina je tvořena jedináčky, kteří byli plánovaně jediným dítětem. Tací lidé jsou vystaveni tlakům a nárokům, které vedou až k přehnanému perfekcionismu. Pokud je jedináček opravdu přehnaným perfekcionistou, přikloní se obvykle k jednomu ze dvou extrémů. Buď jsou chladnokrevným a objektivním kritikem, nebo tzv. záchranářem. Kritik, jak jistě každého napadne, nebude tolerovat chyby ani selhání a to jak svoje, tak ostatních. Zatímco záchranář se bude trápit nad problémy druhých a všechno sám řešit. Oba tyto typy perfekcionistů vedou k termínu ,,zklamaný perfekcionista“. V podstatě jsou to pouze ukáznění lidé, kteří očekávají velmi mnoho od sebe i od druhých lidí (Leman 1997).
17
Druhá skupina jedináčků je tvořena lidmi, kteří zůstali jedinými dětmi v rodině, i když měli jejich rodiče v plánu mít další děti. Tyto děti jsou zahrnovány veškerou láskou a péčí, která měla být rozdělena mezi více dětí. V tomto případě se jedná o tzv. fenomén jedinečné perly. Takové perly bývají často rozmazlené a sebestředné (Leman 1997). U jedináčků se velmi často vyskytuje hyperaktivita, jež je následkem nedostatku tvorby a rozvoje fantazie, stejně jako touhou po pohybu. Dítě má spoustu energie a hraček, ale žádné podněty ke hře, proto velmi často střídá hračky (Prekopová a Schweizerová 1994). Jak již bylo zmíněno v úvodu o jedináčcích, bývají velmi kritičtí a to nejen k sobě, ale ke všem. Podle teorie Karla Königa (2004) zůstává jedináček vždy na jakési pomyslné hranici mezi domovem a světem. Udržuje si určitý odstup od svého okolí. Abychom nepopisovali pouze utrpení jedináčků, existují samozřejmě i výhody vyplývající z priority být jediný. Tito lidé umí mnohem lépe získat dospělé na svou stranu. Jsou velmi houževnatí a některé podněty získávají jednodušeji. Oplývají mimořádnou aktivitou a můžete se na ně spolehnout při řešení úkolů a plnění povinností. Pro ostatní lidi jsou obávanými soupeři, neradi ustupují a jsou velmi tvrdohlaví (Mlíčková 2008). Jedináčci mají spoustu vlastností shodných s prvorozenými dětmi, je tedy logické, že se budou uplatňovat i ve stejných odvětvích jako nejstarší děti. Jedná se o odvětví, která vyžadují systematičnost a zároveň houževnatost, tedy o kosmonautiku, vědu, lékařství, právní praxi či podnikatelskou sféru (Leman 2008).
4.3 PROSTŘEDNÍ DÍTĚ (nejčastěji druhorozený) Většina autorů zahrnuje všechny děti od druhorozených po poslední dítě před benjamínkem do kategorie prostředních dětí. Vzpomeňme na teorii Karla Königa (2004), který přišel s myšlenkou, že pokud se v rodině vyskytuje čtvrté dítě, pak jsou jeho vlastnosti stejné jako u prvorozeného. Stejně tak páté dítě je kopií druhého a šesté třetího. I Kevin Leman (2008) zahrnul druhorozené a prostřední děti do jedné kategorie podobně jako Tomáš Novák (2007).
18
Alfred Adler (1999) popisuje druhorozené jako rebely, kterým nastavil laťku starší sourozenec a oni se mu za to mstí štvaním ostatních sourozenců proti němu a proti rodičům. Tvrdí také, že pro druhorozeného není nezbytné nadání, neboť si dost dobře vystačí pouze se svými taktikami. Kevin Leman (2008) vidí ve svých knihách prostřední děti o něco pozitivněji. Popisuje je zcela výstižně jedinou větou: ,,Příliš pozdě – příliš brzy.“ Příliš pozdě z toho důvodu, že se jim nedostává zvláštních výsad a zacházení jako nejstaršímu dítěti. Příliš pozdě, protože nikdy nebudou vychováváni v tak uvolněné disciplíně jako benjamínci. Prostřední děti je velmi obtížní definovat a vždy se musíme dívat na chování celé rodiny. V podstatě jde o jakýsi řetězec, kdy jsou druhorozené děti velmi ovlivněny prvorozenými, třetí děti druhorozenými apod. Tento řetězec většinou udává postoje prostředních dětí. Pokud může druhorozený soutěžit s nejstarším dítětem, nenechá si tuto příležitost utéct. Pokud je prvorozený silnější a chytřejší, pak druhorozený ustoupí do pozadí (Leman 2008). Většina studií uvádí, že prostřední děti bývají opakem starších (Leman 2008). Rodiče se často podivují, že jejich dvě děti vychovávané ve stejném prostředí a s malým věkovým rozdílem, se vyvíjejí zcela odlišně. Tato situace se dá jednoduše vysvětlit, jde o konkurenci dětí. V podstatě nejde o nic jiného, než o skutečnost, že druhé dítě se snaží vyniknout a uspět v oblastech, kde se to tomu prvnímu nepodařilo (Beer 2004). Jelikož se narodili přímo uprostřed, často je tíží jakési pocity sevření a přehlížení. S vyrovnáním se těmto pocitům takovým dětem pomáhají přátelé a vrstevníci. S pocitem přehlížení souvisí pak i to, že oproti ostatním dětem jsou velmi uzavřené, samotářské a monogamní (Leman 1997). Podle psychologické teorie jednají prostřední děti na základě tří přirozených motivací. Jsou to motivace k získání odměny a uznání, vyhnutí se bolesti a nebezpečí a vyrovnání se s něčím. Na základě těchto motivací si vytvářejí okruh přátel, ve kterém se cítí zcela výjimeční. Aby se vyhnuli bolesti, raději velmi brzo opouští rodinu a stávají se z nich volnomyšlenkáři, kteří mají jiné měřítko hodnot než rodina (Leman 2008). V kapitole o prvorozených jsme se dozvěděli, že prvorozeným přísluší jakási nálepka perfekcionisty. Jedináčci jsou zase nenapravitelnými kritickými superperfekcionisty. Nyní je 19
čas najít vhodné a výstižné slovo pro prostřední děti. Nemusíme se začíst příliš hluboko do textu, aby nás napadlo, že symbolem prostředních dětí je rozporuplnost. Druhorozené a prostřední děti na nás působí proměnlivým dojmem, neboť mezi jejich vlastnosti patří opravdu protiklady. Na jedné straně jsou samotářské, tiché, ostýchavé, snadno propadají depresím, jsou soupeřiví rebelové, zároveň bývají černé ovce rodiny se sklony k agresivitě a bojům. Na straně druhé znáte společenské, přátelské, otevřené, snadno překonávající překážky a bezstarostné osoby, které jsou velmi tolerantní a vyhýbají se konfliktům. I když se na první pohled bude zdát, že tací lidé budou vyhledávat odbornou pomoc, opak je pravdou, nejméně ze všech dětí sourozeneckých konstelací vyhledávají psychology, psychoanalytiky nebo duchovní (Leman 2008). Po výčtu všech faktů o prostředních dětech vypadá jejich pozice v rodině opravdu nevýhodně. Nicméně i tato pozice má své určité výhody. Díky tomu, že v sourozenecké konstelaci stojí uprostřed, velmi rychle se tito lidé naučí být skvělými vyjednavači. Jsou popisováni jako rebelové a i to se v pozdějším věku stává jejich výhodou. Nevadí jim změny a náhlá rozhodnutí, takže se z nich stávají úspěšní lidé v oblastech objevů, cestování a reforem (Dostál 2007). Jsou také skvělými manažery, obchodníky, sociálními pracovníky, psychology nebo personalisty (Leman 2008).
4.4 BENJAMÍNEK (nejmladší dítě) O benjamíncích obecně platí, že ač se narodili poslední, poslední určitě nejsou (Leman 2008). Mají v rodině unikátní postavení. Takové děti se mezi sourozenci a rodiči cítí jako jedinečné bytosti. Nemusí se příliš snažit, neboť o ně pečují jiní. Nemusí to platit zcela ve všech případech. Stává se také, že nejmladší dítě začne soutěžit s ostatními. Vidí totiž, že ostatní sourozenci jsou silnější a zkušenější, což se mu nelíbí (Beer 2004). Tomáš Novák (2007) ve své teorii o sourozeneckých konstelacích tvrdí, že nejmladší děti mají v rodině velmi nevyrovnanou pozici. Dostávají dostatek lásky a jsou nepřiměřeně rozmazlovány. A naopak nejsou na ně kladeny takové nároky a působí jako ti, kterým se nedá věřit. To v nich vyvolává pocity méněcennosti. Co se týče rodiny a školy, potřebují reálnou disciplínu a odpovědnost za své činy (Leman 2008).
20
Dalo by se říci, že benjamínci jsou tak trochu prokletí, nikdo je nebere vážně. Často vycítí ze strany rodičů, že jejich znalosti a dovednosti už nemají takový význam jako u prvorozených. A právě od nich získávají nejmladší děti ve většině případů poučení, neboť rodiče bývají vyčerpaní (Leman 2008). Mezi typické vlastnosti nejmladších dětí patří bezesporu bezstarostnost, veselost a společenskost. Jsou to extrovertní jedinci, kteří jsou milováni pro své žertovné kousky. Na druhou stranu jsou také vzpurní, kritičtí, temperamentní, rozmazlení, netrpěliví a prudcí. Snaží se na sebe strhnout veškerou pozornost, takže se velmi rádi předvádí a touží po chvále a povzbuzení (Leman 2008). Je pro ne typické, že když už se předvádí, tak jen v tom nejlepším světle. Snaží se být okouzlující a často sklouzávají až tomu, že svádí vinu na druhé a intrikaří (Leman 1997). Velkou nevýhodou dětí patřících mezi benjamínky je skutečnost, že jsou stále k někomu připoutáni a neumí se oprostit, proto většinou zůstávají dětmi po celý život. Nemají smysl pro pořádek a neustále něco ztrácí (Leman 2008). Většina benjamínku je citově založená, bývají otevření a tvořiví. Často motivují ostatní a jsou ochotní riskovat (Warner 2005). Díky svému citovému založení jsou orientovaní na práci s lidmi. Mezi povolání, která se pro ně hodí, patří herectví, moderování, hlasatelství, modeling, tanec a prodej. Nevhodné jsou pak pro ně pozice vyžadující vyjednávání (Leman 2008).
4.5 DVOJČATA Pokud uslyšíme pojem dvojčata, jistě nás napadne, jak to s nimi bude v rámci sourozeneckých konstelací. Nejedná se přece o prvorozeného a druhorozeného jako taková. Dvojčata od sebe dělí věkový rozdíl pouze několik minut. Jsou jakousi speciální skupinou sourozeneckých konstancí. Ať už se jedná o jednovaječná dvojčata, tedy z jednoho vajíčka vzniknou dvě embrya a následně se vyvíjí dva plody, nebo jedná – li se o dvojvaječná dvojčata, kdy se ze dvou oplodněných vajíček vyvinou dva plody (Rulíková 2002).
21
Většina dvojčat se od sebe odlišuje dominancí (Rulíková 2002). Jedno z dvojčat, většinou to dříve narozené, bývá dominantnější, silnější a průbojnější. To později narozené je pak spíše jeho následníkem. Jiná situace ovšem nastává v případě, že jde o dvojčata stejného pohlaví, zde se vyskytuje mezi oběma sourozenci výrazná rivalita. Pokud se jedno z dvojčat stane dominantnějším, pak přejímá roli prvorozeného i jeho vlastnosti (Leman 1997). Dvojčata jsou vnímána spíše jako jedna osobnost a to mívá za následek potlačení jejich rozvoje v myšlení a jednání. Většinu času komunikují pouze spolu a rozumí si bez verbální komunikace, čímž se omezuje jejich schopnost vyjadřovat se plynně a plnohodnotně (Gavlasová 2002). Velký vliv na utváření jejich identity má zejména rodičovský přístup. Vazba mezi rodiči a dvojčaty je velmi křehká, neboť dvojčata si vystačí jen spolu (Rulíková 2002). Fakt, že jsou stále spolu a rozumí si i neverbálně vede k tomu, že si vytváří svůj svět, kde fungují jen oni dva. Někdy to až vypadá, že mají vlastní speciální jazyk, vlastní myšlenky a kódy. O dvojčatech je známo, že jsou navzájem velmi citlivá oproti ostatním sourozencům. Jsou známy i případy, ve kterých po onemocnění jednoho z dvojčat onemocnělo i to druhé (Leman 1997). Co se týče školní třídy, je jasné, že by byl nesmysl, kdyby každé dítě navštěvovalo jinou třídu či jinou školu. Stává se ale, že přítomnost dvojčat v jedné třídě brání rozšiřování jejich horizontům a nemohou se stát odlišnou osobností, která rozvíjí plnohodnotně své zájmy. Stejně tak se může stát, že dvojčata nebudou mít staršího sourozence, který by jim předával zkušenosti a byl jim vzorem (Rulíková 2002). Dvojčata mají ale i jisté výhody, není to tak, že by jejich dvojice byla pouze nevýhodná. Jelikož jsou dvě, naučí se velmi rychle trpělivosti, neboť se musí vždy smířit s faktem, že rodiče se musí postarat o obě děti současně. Umí se o vše podělit, už jako malá musela sdílet všechny hračky mezi sebou (Beníšková 2007). Všechna zmíněná fakta platí i dále pro trojčata a čtyřčata (Leman 1997).
22
5 Pohlaví dětí Kevin Leman (1997) a Alfred Adler (1999) tvrdili, že na sourozenecké konstelace mohou mít vliv i pohlaví jednotlivých sourozenců. Proto se tedy budeme blíže zabývat skutečností, je - li tento vliv tak značný na vlastnosti dětí jako jejich pořadí narození. Už v předškolním období si můžeme všímat značných rozdílů ve volnočasových aktivitách dívek a chlapců. Dívky si rády hrají s hračkami, které jim připomínají domácnost. Později vyplňují svůj čas skutečnými domácími pracemi. Chlapci volí spíše aktivní pohyb a organizované aktivity (McHalle a kol. 1999). Obecně je také známo, že velkým rozdílem mezi pohlavími je temperament, např. agresivita. Během výzkumů bylo dokázáno, že u mužského pohlaví je tolerována vyšší míra agresivity než u ženského pohlaví (Oakleyová 2000). Existuje mnoho teorií a názorů týkajících se pohlaví a studijních výsledků. Většinou jde ale o rozporuplné názory, kdy jedni tvrdí, že bratr je příčinou negativních výsledků ve škole a druzí tvrdí, že příčinou je naopak sestra. Conley (2000) byl jedním z příznivců teorií vlivů pohlaví na školní výsledky. Vyslovil názor, že obecně platí, že přítomnost opačného pohlaví působí negativně na studijní výsledky dětí. Více vědců se ale přiklání k názoru, že vliv pohlaví na studijní výsledky a vlastnosti dětí je velmi malý v porovnání s počtem, rozestupem a pořadím jednotlivých sourozenců (Hirschová 2011).
6 Typy a rady k výchově dětí v různých sourozeneckých pozicích Při výchově dětí je velmi důležitá individualita. Nikdy by člověk neměl přistupovat ke všem dětem zcela stejně. Platí jediné společné pravidlo, které by se mělo dodržet. Děti by měly mít reálnou disciplínu (Leman 2008). Existuje několik přístupů výchovy, patří mezi ně autoritativní, liberální a demokratický. Autoritativní přístup je takový, kdy si rodiče myslí, že ví, co je pro jejich děti nejlepší. Děti nemají příliš volnosti a musí přesně plnit příkazy rodičů. Tato výchova je založena na velmi vysoké autoritě k rodičům, kteří jsou na dítě příliš ctižádostiví a snaží se ze svých dětí
23
vychovat perfekcionisty (Novák a Dvořáčková 2008). Slovo perfekcionista je nám povědomé, neboť bylo často opakováno s jednou pozicí mezi sourozeneckými konstelacemi. Jednalo se o kapitolu o prvorozených a o jedináčcích (Leman 2008). Blíže se zaměříme především na prvorozené, kteří jsou po několika letech sesazeni z pomyslného trůnu pozornosti rodičů mladším sourozencem. Stává se, že rodiče, ač nechtějí, začnou prvorozeného odstrkovat a věnují většinu své pozornosti druhorozenému nebo jinému prostřednímu dítěti. První rada, aby k této situaci nedošlo, zní – nechte svého prvorozeného, aby asistoval téměř u všeho, co budete dělat s mladším dítětem. Nechte ho klidně pomáhat i při přebalování, jen ať nezůstává stranou. Důležité je také věnovat prvorozenému zvýšenou pozornost v období před porodem. Je dobré, aby bylo starší dítě připraveno a necítilo se v koutě. Starší dítě by mělo (na váš popud) odložit některé ze svých oblíbených hraček na místo, kam se miminko nedostane. Prvorozený by měl vybrat hračky pro svého sourozence, jak nové, tak třeba ze svých starších hraček. Nejdůležitější věcí je ujistit dítě, že tu pro něj budete stále a budete mít dostatek lásky pro oba, až miminko přijde do rodiny. Ve starším věku už bude dítě o něco rozumnější, buďte i vy. Nesnažte se nutit svého perfekcionistu být ještě větším perfekcionistou. Všechno se mu snažte trpělivě vysvětlit a nebojte se přiznat svou chybu. Vy jste tím vzorem, který ho nejvíce ovlivňuje a nepotřebuje, abyste byli dokonalí. Spokojte se i s jeho prací, která má nějaké chyby. S prací mu pomáhejte, nebuďte těmi, kteří zadávají pouze příkazy, poučují a kritizují (Leman 2008). Opakem autoritativního přístupu je shovívavý přístup, tzv. liberální přístup. V podstatě je to styl výchovy, kdy si dítě dělá, co chce. Takový přístup je příčinou vzdoru a hněvu. Děti si často ověřují, kam až mohou zajít, než se rodiče rozzlobí. Rodiče bývají nedůslední a vychovávají malého tyrana (Novák, Dvořáčková 2008). Shovívavě jsou většinou vychovávány prostřední děti. Již v úvodu kapitoly o prostředních dětech bylo řečeno, že tyto děti se cítí sevřené a ovládané. Rodiče i starší sourozenci je neustále poučují. U prostředních dětí je velmi důležité ptát se na jejich názor, což jim pomáhá pěstovat sebeúctu a smysl pro zodpovědnost. Také je velmi důležité, aby si pro vás připadali výjimeční, aby s vámi co nejvíce sdíleli své pocity. A to i co se týče přátel. Vyslechněte je a přitom se snažte chápat, že
24
jejich přátelé jsou pro ně druhou rodinou. Pozvěte je domů a snažte se je poznat (Leman 2008). Na pomezí mezi autoritářským a shovívavým přístupem stojí demokratický přístup, který je zlatou střední cestou a tou nejvhodnější. Ze všech přístupů nejvíce a nejlépe využívá reálné disciplíny. Je to výchova, kdy si rodiče uvědomí, jak jednat rozumně a spravedlivě. Neusilují o trestání, ale o výchovu, vedení a učení. Své děti vedou a nenutí je, chtějí je dovést k odpovědnosti (Novák a Dvořáčková 2008). Ač je to zvláštní, bývá tento přístup spojován s výchovou benjamínka, hned po té, co si rodiče uvědomí, že ho ve všem omlouvají a nesmí ho tolik rozmazlovat. Pro benjamínky je důležité nastolit pevný řád. Zadejte jim odpovídající domácí práce a trvejte na jejich splnění, neboť nejmladší děti jsou proslulé svým uměním se ze všeho vykroutit. Měli by dodržovat určitá pravidla a disciplínu, při tom byste měli dávat pozor na přehnanou tvrdost, ke které je snadné sklouznout. Hlavně svého benjamínka nepřehlížejte. Naučte se přiměřeně oceňovat jejich úspěchy. Měli byste dbát i na to, aby dítě zvládalo čtení a psaní ve stejném věku jako dříve jeho sourozenci (Leman 2008).
II PRAKTICKÁ ČÁST 7 Cíl výzkumu a stanovení předpokladů Cílem mého výzkumu bylo zjistit, zda jednotlivé vlastnosti sourozeneckých konstelací odpovídají vlastnostem dětí i ve skutečnosti. Výzkum byl zaměřen na žáky druhého stupně základních škol, tedy od 6. do 9. ročníku. Předpoklady: Předpoklad: Vlastnosti dětí vyjádřené v mnou sestaveném dotazníku odpovídají vlastnostem sourozeneckých konstelací uvedených v literatuře, především pak v knihách Kevina Lemana.
25
8 Metodika Jako metodu pro provedení výzkumu jsem si zvolila dotazník, tedy kvantitativní metodu. Dotazník je velmi vhodnou a vysoce používanou metodou především díky své časové nenáročnosti pro respondenty a přehlednosti při zpracování. Jeho výhodou je také značná anonymita a může být za krátký čas rozšířen mezi mnoho respondentů. Existují různé typy otázek, které jsou v dotaznících používány. Jedná se o otázky otevřené, kde dotazovaní odpovídají individuálně a mohou své odpovědi podrobně rozepsat. Nevýhodou těchto otázek je obtížné zpracování. Kromě otevřených otázek se používají uzavřené otázky. Takové otázky jsou snadno zpracovatelné, neboť respondent má na výběr z několika možností, vybere si jednu z nich a tu pak označí. Uzavřené otázky se dále dělí na otázky dichotomické, kdy si respondent vybírá jednu ze dvou možností (nejčastěji ano/ne). Dále na trichotomické, zde si dotazovaný vybírá jednu ze tří možností. Posledním typem uzavřených otázek jsou otázky polytomické, kde je na výběr z více možností. Ještě existují tzv. polouzavřené otázky, které obsahují možnosti na výběr a navíc vysvětlení své zvolené odpovědi. Otázky, kdy je respondent požádán o odpovědi na základě stupnice, kde hodnotí daný jev, se nazývají škálové otázky (Gavora 2008).
9 Výzkumný vzorek Dotazník byl vytvořen na webových stránkách www.survio.com., následně byl elektronickou cestou rozeslán do jednotlivých náhodně vybraných škol. Ředitelé škol byli emailem požádání o rozeslání dotazníků učitelům a ti následně, aby je poskytli žákům druhého stupně. Celkem se vrátilo 172 zodpovězených dotazníků, z nichž bylo 83 (48 %) od mužů a 89 (52 %) od žen (Graf 1). Tento výsledek se dá považovat za celkem rovnoměrné zastoupení mužů a žen.
26
Zastoupení jednotlivých pohlaví
48%
muži ženy
52%
Graf 1: Zastoupení jednotlivých pohlaví v dotazníku. Jak již bylo zmíněno, dotazník byl rozeslán respondentům druhého stupně základních škol. Věk respondentů se tedy pohyboval mezi 12. až 15. rokem. Přesnější věkové rozmezí není známo.
10 Zvolená metoda a technika sběru dat Pro výzkum byl vytvořen vlastní dotazník (viz příloha), který obsahoval celkem 39 otázek. Tento dotazník byl sestaven na základě znalostí o vlastnostech jednotlivých sourozeneckých konstelací z literatury (nejčastěji čerpáno z knihy Kevina Lemana: Sourozenecké konstelace). Dotazník byl rozeslán pomocí emailových adres škol zjištěných na internetové stránce www.seznamskol.cz. První část dotazníku tvořily obecné otázky týkající se pohlaví dotazovaných, počtu jejich sourozenců a pořadí, ve kterém se narodili (otázky 1 - 3). Druhé část byla věnována otázkám, které se týkaly konkrétních povahových vlastností dětí (otázky 4 – 38). Třetí část dotazníku se zabývala jejich osobním názorem na vliv sourozeneckých konstelací na povahové vlastnosti (otázka 39). Většina otázek v dotazníku bylo dichotomických, respondenti volili pouze možnosti ano/ne. Pouze otázka č. 24 byla trichotomická, neboť respondenti měli odpovídat na otázku, zda je pro ně jejich starší sourozenec vzorem, ovšem jedináčci a prvorození by nemohli 27
odpovídat, proto byla kromě možnosti ano/ne zahrnuta ještě možnost – nemám staršího sourozence. Otázky 2 a 3 byly polytomické, dotazovaní vybírali počet sourozenců a jejich pořadí mezi nimi. Jednotlivé otázky budou podrobně popsány v části vlastního výzkumu.
10.1
Fáze předvýzkumu
Ještě před samotným výzkumem byla provedena fáze předvýzkumu. Dotazník byl rozdán žákům 7. a 8. ročníku základní školy Chyšky v tištěné formě během výuky předmětu Výchova ke zdraví. Tohoto předvýzkumu se zúčastnilo celkem 14 respondentů (10 mužů a 4 ženy). Jednotlivé sourozenecké konstelace jsou zaznamenány v Tab. 2. Tab. 2: Zastoupení jednotlivých sourozeneckých konstelací ve fázi předvýzkumu. Sourozenecká konstelace
Počet konstelací vyskytujících se ve výzkumném vzorku (předvýzkum)
Jedináček
1
Prvorozený
5
Prostřední dítě
6
Benjamínek
1
Dvojče
1
Procentuální zastoupení jednotlivých sourozeneckých konstelací ve fázi předvýzkumu je zobrazeno v Grafu 2.
28
Sourozenecké konstelace ve fázi předvýzkumu 7% 7% 7%
jedináček prvorozený prostřední
36%
benjamínek 43%
dvojče
Graf 2: Procentuální zastoupení jednotlivých sourozeneckých konstelací ve fázi předvýzkumu. Dotazník předvýzkumu obsahoval celkem 38 otázek. Děti neměly problémy s pochopením otázek a dotazník přijaly s nadšením. Vzhledem k tomu, že v předvýzkumu šlo především o zjištění, zda respondenti pochopí zadané otázky, výsledky předvýzkumu není třeba dále rozebírat. Po fázi předvýzkumu byla přidána otázka číslo 39: Myslíš si, že může mít vliv na tvoje chování pořadí, ve kterém ses narodil/a? Tato otázka byla přidána na základě dotazů dětí, zda je opravdu možné, že by jejich pořadí narození mohlo ovlivňovat jejich vlastnosti, bylo zajímavé tedy zjistit, co si i ony myslí. Na základě předvýzkumu byla také pozměněna otázka č. 24. Její původní znění bylo: Je pro tebe tvůj starší sourozenec vzorem? Možnosti odpovědí byly pouze ano/ne. Po fázi předvýzkumu byla přidána k možnostem odpovědí ještě třetí možnost – nemám staršího sourozence.
10.2
Fáze výzkumu
Jak již bylo zmíněno, dotazník obsahoval celkem 39 otázek, které zodpovědělo 172 respondentů. Jednotlivé otázky jsou popsány a vysvětleny níže.
Otázky číslo 4 – 10
odpovídají vlastnostem prvorozených, otázky číslo 11 – 23 vlastnostem jedináčků, otázky 24 29
– 30 vlastnostem prostředních dětí a otázky 31 – 38 vlastnostem benjamínků. Otázka č. 39 je pak zahrnuta ke zjištění, zda si děti myslí, že by mohlo mít vliv na jejich vlastnosti pořadí, ve kterém se narodily. Otázka č. 1: Jsem: muž/ žena (viz výzkumný vzorek) Ze 172 respondentů bylo 83 mužského pohlaví a 89 ženského pohlaví. Otázka č. 2: Kolik máš sourozenců? Počet sourozenců, který respondenti uvedli, je znázorněn v Grafu 3.
Počty sourozenců 9%
4% 5% 0 1
9%
2 3 20%
53%
4 5
Graf 3: Počty sourozenců uvedených respondenty.
Z výsečového grafu s počty sourozenců je patrné, že na dotazník nejvíce odpovídaly děti, které mají jednoho sourozence (53 %). Další nejpočetnější skupinou byly děti, které mají dva sourozence (20 %) následované dětmi se třemi a čtyřmi sourozenci (v obou případech 9 %). Žádného sourozence nemá 5 % žáků a pět sourozenců mají pouze 4 % žáků. Otázka č. 3: Kolikáté dítě jsi v pořadí mezi sourozenci? Pořadí dětí mezi sourozenci, které odpovídaly, je uvedeno v Grafu 4.
30
Pořadí dětí mezi sourozenci 1% 6%
5%
13%
1. 2.
39%
3. 4. 5. dvojče
36%
Graf 4: Pořadí dětí odpovídajících na dotazník mezi sourozenci. Z grafu vyplývá, že ze 172 respondentů bylo nejvíce dětí, které se narodily jako první (39 %). Téměř stejné procento (36 %) tvořily děti, které se narodily jako druhé. Za nimi následovaly třetí děti (13 %), dále čtvrté děti (6 %), dvojčata (5 %) a nejmenší zastoupení bylo dětí pátých (1 %). Pro další účely budeme druhorozené, třetí a čtvrté řadit do stejné kategorie a to prostřední děti. Dle získaných dat byl vytvořen další výsečový graf (Graf 5), kde je přesně uvedeno, která sourozenecká konstelace má jaké procentuální zastoupení mezi respondenty.
Zastoupení jednotlivých sourozeneckých konstelací 5% 5% 10%
jedináčci provorození 34%
prostřední benjamínci
46%
dvojčata
Graf 5: Procentuální zastoupení sourozeneckých konstelací mezi respondenty.
31
Otázka č. 4: Řekl/ a bys o sobě, že se umíš dobře soustředit? Na otázku číslo 4 odpovědělo kladně 102 (59 %) respondentů a záporně 70 (41 %) respondentů z celkového počtu 172 dětí. Je tedy patrné, že většina dotazovaných dětí si myslí, že má jednu ze základních vlastností prvorozených dětí. Otázka č. 5: Jsi trpělivý/á? Na otázku číslo 5 odpovědělo kladně 98 (57 %) dětí a záporně 74 (43 %) dětí. Rozdíl mezi kladnými a zápornými odpověďmi je pouze 14 %, což není tak velký rozdíl. Nicméně i v tomto případě má opět větší podíl dětí vlastnost prvorozených dětí, tedy trpělivost. Otázka č. 6: Máš ve svých věcech pořádek a určitý systém? Na otázku číslo 6 odpovědělo kladně 113 (66 %) žáků druhého stupně a záporně odpovědělo 59 (34 %) žáků. Je pozitivní, že většina dětí předpokládá, že má ve svých věcech pořádek, především pokud si představíme děti ve školním prostředí. Opět většina odpovídala tak, že mají vlastnost prvorozeného perfekcionisty. Otázka č. 7: Řekl/ a bys o sobě, že jsi svědomitý/á a pilný/á? Na otázku číslo 7 odpovědělo kladně 86 (50 %) respondentů a záporně stejný počet. Tato otázka tedy zůstala vyrovnaná, co se týče počtu odpovědí. Otázka č. 8: Snažíš se nedělat sebemenší chyby? Na otázku číslo 8 odpovědělo kladně 133 (77 %) žáků a záporně odpovědělo 39 (23 %) žáků. Jak tedy z výsledku vyplývá, většina dotazovaných dětí druhého stupně se snaží dělat všechno bezchybně. Opět je to jedna z vlastností prvorozených dětí. Otázka č. 9: Když je doma potřeba něco udělat nebo zařídit, řeknou rodiče spíš tobě než tvému sourozenci? Na otázku číslo 9 odpovědělo kladně 148 (86 %) respondentů a záporně 24 (14 %) respondentů. Z otázky číslo 9 je tedy patrné, že rodiče dotazovaným dětem důvěřují a pověřují je úkoly, které je třeba udělat. Zase se zde jedná o otázku, na kterou by kladně měly odpovídat všechny prvorozené děti.
32
Otázka č. 10: Chodíš rád/a do školy? Na otázku číslo 10 odpovědělo kladně pouhých 47 (27 %) dětí a záporně 125 (73 %) dětí. Díky odpovědím v předchozích otázkách by se dalo předpokládat, že zde bude také více kladných odpovědí, neboť škola je prostředí, kde děti mohou prokázat svoji pilnost, smysl pro pořádek a systém a snahu nedělat sebemenší chyby. Tato otázka může také souviset se školním prostředím, které je dětem poskytováno, např. pokud děti nemají mnoho kamarádů nebo jim vadí někdo z učitelů, mohla by být tato otázka značně ovlivněna. Otázka č. 11: Připadá ti, že toho po tobě chtějí rodiče až moc? Na otázku číslo 11 odpovědělo kladně 44 (26 %) žáků a záporně 128 (74 %) žáků. Z otázky tedy vyplývá, že rodiče mají na žáky přímo úměrné nebo příliš malé požadavky. Děti se také cítí přiměřeně zaúkolované nebo naopak se mohou cítit nevyužité. Na tuto otázku by kladně odpovídali jedináčci. Otázka č. 12: Jsi kritický/á k sobě či ke svému okolí? Na otázku číslo 12 odpovědělo kladně 62 (36 %) respondentů a záporně odpovědělo 110 (64 %) respondentů. Většina dětí si tedy nemyslí, že by byly kritické k sobě ani k okolí. Na tuto otázku by opět odpovídali kladně jedináčci. Otázka č. 13: Vycházíš lépe se staršími mladšími a lidmi než se svými vrstevníky? Na otázku číslo 13 odpovídalo kladně 86 (50 %) dětí a záporně odpovídalo 86 (50 %) dětí. Podle otázky 13 některé děti nevycházejí moc dobře se svými vrstevníky, ale s lidmi staršími a mladšími. Otázka je typická pro jedináčky, kteří by odpovídali kladně. Otázka č. 14: Myslíš si o sobě, že jsi superperfekcionista (musíš mít všechno zcela dokonalé)? Na otázku číslo 14 odpovědělo kladně 39 (23 %) žáků a záporně odpovědělo 133 (77 %) žáků. Z otázky tedy vyplývá, že děti nemusejí mít vše zcela dokonalé, ovšem podle odpovědí z otázek 6, 7 a 8 je jasné, že jsou alespoň mírnými perfekcionisty. Opět by se dalo čekat, že na tuto otázku budou kladně odpovídat jedináčci.
33
Otázka č. 15: Myslíš si o sobě, že jsi spíše vážný/á než zábavný/á? Na otázku číslo 15 odpovědělo kladně 43 (25 %) respondentů a záporně odpovědělo 129 (75 %) respondentů. Takže si většina dětí myslí, že jsou spíše zábavní, mohlo by to souviset i s probíhající pubertou v tomhle věku, kdy pubescentům připadá vše tak trochu zábavné. Otázka č. 16: Máš ve věcech až přehnaný pořádek? Na otázku číslo 16 odpovědělo kladně 22 (13 %) dětí a záporně odpovědělo 150 (87 %) dětí. Z odpovědí dětí vyplývá, že přehnaný pořádek ve věcech nemají, nicméně v otázce č. 6 většina dětí odpovídala, že pořádek a určitý systém mají, takže jistou míru pořádku u nich shledáme. Otázka č. 17: Platí, že co řekneš, to uděláš? Na otázku číslo 17 odpovědělo kladně 93 (54 %) žáků a záporně odpovědělo 79 (46 %) žáků. Rozdíl mezi kladnými a zápornými odpověďmi byl v tomto případě pouhých 7 %, což naznačuje vyrovnané postoje vůči nějakým závazkům. Otázka č. 18: Cítíš se někdy méněcenný/á a nic tě nebaví? Na otázku číslo 18 odpovědělo kladně 118 (69 %) respondentů a záporně odpovědělo 54 (31 %) respondentů. Je patrné, že většina dětí, které odpovídaly, se někdy cítí méněcenná, mohlo by se opět jednat o projev puberty a nevyrovnanosti v dospívání, pokud by tyto stavy nebyly příliš časté. Otázka č. 19: Chceš, aby byly věci přesně podle tvých představ, jinak se cítíš nejistý/á? Na otázku číslo 19 odpovědělo kladně 79 (46 %) žáků a záporně odpovědělo 93 (54 %) žáků. Mezi kladnými a zápornými odpověďmi není patrný velký rozdíl (8 %). Tato vlastnost je typická opět jedináčkům a zde je opravdu jen malý nepoměr mezi odpověďmi. Otázka č. 20: Děláš si raději věci sám/a a po svém než s pomocí ostatních? Na otázku číslo 20 odpovědělo kladně 128 (74 %) dětí a záporně odpovědělo 44 (26 %) dětí. Z jejich odpovědí vyplývá, že většina dětí je samostatných a raději pracují samy bez pomoci.
34
Otázka č. 21: Nevadí ti být středem pozornosti? Na otázku číslo 21 odpovědělo kladně 61 (36 %) žáků a záporně odpovědělo 111 (64 %) žáků. Z této otázky vyplývá, že většina dětí, které odpovídaly, jsou zřejmě extroverti. Otázka č. 22: Trápí tě často problémy druhých lidí? Na otázku číslo 22 odpovědělo kladně 116 (67 %) respondentů a záporně odpovědělo 56 (33 %) respondentů. Z výsledků otázky vyplývá, že odpovídaly velmi empatické děti. Více než polovina odpověděla totiž kladně. Otázka č. 23: pamatuješ si ještě dlouho chyby z prověrek? Na otázku číslo 23 odpovědělo kladně 83 (48 %) dětí a záporně odpovědělo 89 (52 %) dětí. Rozdíl mezi kladnými a zápornými odpověďmi jsou pouhá 4 %. Poměr této vlastnosti je u dětí tedy vyrovnaný. Otázka č. 24: Je pro tebe tvůj starší sourozenec vzorem? Na otázku číslo 24 odpovědělo kladně 54 (31 %) žáků a záporně 46 (27 %) žáků. U této otázky byla přidána ještě odpověď třetí, že dotyčné dítě nemá staršího sourozence, takto odpovědělo 72 (42 %) dětí. Odpovědi ano a ne byly opět velmi vyrovnané. Otázka č: 25: Jsi raději sám/a než v kolektivu? Na otázku číslo 25 odpovědělo kladně 49 (29 %) dětí a záporně odpovědělo 123 (71 %) dětí. Z otázky vyplývá, že se jedná ve většině případů o děti extrovertní, tedy s vlastností typickou pro prostřední děti. Otázka č. 26: Mluvíš s lidmi na rovinu? Na otázku číslo 26 odpovědělo kladně 118 (69 %) žáků a záporně odpovědělo 54 (31 %) žáků. Dle odpovědí je patrné, že děti jednají přímo, opět vlastnost spjatá s extrovertními typy a prostředními dětmi.
35
Otázka č. 27: Střídají se u tebe často dobré a špatné nálady? Na otázku číslo 27 odpovědělo kladně 141 (82 %) dětí a záporně odpovědělo 31 (18 %) dětí. Střídání dobré a špatné nálady by mohlo v tomto věku opět souviset s pubertou a proměnlivou hladinou hormonů nejen s pocitem stísněnosti, který mívají prostřední děti. Otázka č. 28: Myslíš si o sobě, že jsi netrpělivý? Na otázku číslo 28 odpovědělo kladně 90 (52 %) žáků a záporně odpovědělo 82 (48 %) žáků. Rozdíl mezi kladnými a zápornými odpověďmi byl pouze 4 %. Trpělivost a netrpělivost byla mezi tázanými dětmi téměř vyrovnaná. Otázka č. 29: Vyhýbáš se spíše konfliktům? Na otázku číslo 29 odpovědělo kladně 116 (67 %) dětí a záporně odpovědělo 56 (33 %) dětí. Více než polovina dotazovaných dětí odpověděla kladně, děti tedy vnímají konflikty záporně a samy se jim raději vyhýbají. Otázka č. 30: Trávíš čas raději s kamarády než s rodinou? Na otázku číslo 30 odpovědělo kladně 82 (48 %) žáků a záporně odpovědělo 90 (52 %) žáků. Rozdíl mezi kladnými a zápornými odpověďmi byl jen 4 %. Děti tedy odpovídaly celkem vyrovnaně. Otázka č. 31: Děláš rád/a zábavu pro ostatní? Na otázku číslo 31 odpovědělo kladně 129 (75 %) dětí a záporně odpovědělo 43 (25 %) dětí. Až jedna třetina dětí ráda těší jiné lidi. Tato vlastnost je typická pro benjamínky, kteří jsou takovými baviči rodiny. Otázka č. 32: Utíkáš někdy do světa svých snů před realitou? Na otázku číslo 32 odpovědělo kladně 94 (55 %) žáků a záporně odpovědělo 78 (45 %) žáků. Rozdíl mezi kladnými a zápornými odpověďmi u této otázky byl 10 %, což je celkem vyrovnané. Kladně by měli odpovídat především benjamínci, jimž je toto snění velmi blízké.
36
Otázka č. 33: Nevadí ti být středem pozornosti mezi cizími lidmi? Na otázku číslo 33 odpovědělo kladně 93 (54 %) dětí a záporně odpovědělo 79 (46 %) dětí. Odpovědi byly opět celkem vyrovnané. Otázka č. 34: Dělá ti radost rozesmívat lidi? Na otázku číslo 34 odpovědělo kladně 149 (87 %) žáků a záporně odpovědělo 23 (13 %) žáků. Většina dotazovaných dětí odpověděla kladně, to znamená, že jde zřejmě o děti pozitivní a extrovertní. Otázka č. 35: Cítíš se špatně, když tě někdo nepochválí za tvou práci? Na otázku číslo 35 odpovědělo kladně 82 (48 %) dětí a záporně odpovědělo 90 (52 %) dětí. Rozdíl mezi kladnou a zápornou odpovědí je 4 %. Takže celkově jsou odpovědi vyrovnané. Opět je tato vlastnost typická pro benjamínky. Otázka č. 36: Ztrácíš často věci? Na otázku číslo 36 odpovědělo kladně 78 (45 %) žáků a záporně odpovědělo 94 (55 %) žáků. Rozdíl mezi kladnou a zápornou odpovědí byl 10 %. Otázka č. 37: Pracuješ raději ve skupině než sám? Na otázku číslo 37 odpovědělo kladně 116 (67 %) dětí a záporně odpovědělo 56 (33 %) dětí. Na tuto otázku odpověděla většina dětí kladně, většina z nich tedy preferuje práci ve skupině. Otázka č. 38: Máš ve věcech nepořádek, ale je to tvůj systém? Na otázku číslo 38 odpovědělo kladně 102 (59 %) dětí a záporně odpovědělo 70 (41 %) dětí. Odpovědi jsou celkem vyrovnané.
37
Otázka č. 39: Myslíš si, že může mít vliv na tvoje chování pořadí, ve kterém ses narodil/a? Důvěra respondentů ve vliv sourozeneckých konstancí na chování je znázorněna v Grafu 6.
Důvěra ve vliv sourozeneckých konstalcí na chování
věří ve vliv sourozeneckých konstelací
41%
nevěří ve vliv sourozeneckých konstelací
59%
Graf 6: Důvěra ve vliv sourozeneckých konstelací na chování. Na otázku číslo 39 odpovědělo z celkového počtu 172 respondentů kladně 70 (41 %) dětí a záporně odpovědělo 102 (59 %) dětí. Rozdíl mezi kladnými a zápornými odpověďmi je tedy 8 %. Znamená to tedy, že více dětí nevěří ve vliv sourozeneckých konstelací. Ze 70 respondentů, kteří si myslí, že jejich pořadí narození může mít vliv na jejich chování,
jsou
výrazně
zastoupeny
sourozenecké
konstelace
prostředních
dětí
a prvorozených. Jednotlivá zastoupení sourozeneckých konstelací jsou shrnuta v Grafu 7.
38
Důvěra ve vliv sourozeneckých konstelací 4% 3% 10%
jedináčci provorození
31%
prostřední benjamínci 52%
dvojčata
Graf 7: Důvěra ve vliv pořadí sourozeneckých konstelací na chování dle jednotlivých sourozeneckých konstelací. Největší podíl respondentů (52 %), kteří věří ve vliv sourozeneckých konstelací, tvoří prostřední děti. Za nimi následují prvorození s 31 %, dále benjamínci s 10 % a nejméně vlivu sourozeneckých konstancí věří jedináčci (3 %) a dvojčata (4 %). Shrnutí: Po celkovém vyhodnocení všech otázek a důkladné kontrole odpovědí bylo zjištěno, že vlastnostem prvorozených z celkových 58 prvorozených, kteří zodpověděli dotazník, odpovídají vlastnosti pouze 27 jedincům. Z 80 prostředních dětí odpovídají vlastnosti prostředního dítěte 36 jedincům. Ze 17 nejmladších dětí odpovídají vlastnosti benjamínků 7 dětem. Z 9 jedináčků odpovídají vlastnosti pouze 3 dětem. Můj předpoklad se tedy nepotvrdil a jednotlivé vlastnosti uvedené v otázkách nesouhlasí s pozicemi dětí mezi sourozenci, které odpovídaly.
39
Závěr Sourozenecké konstelace neboli pořadí, ve kterém jsme se narodili, je nedílnou součástí našeho života. Každý z nás se v určitém pořadí narodil, ať chceme nebo ne. V závěrečné práci jsem si kladla za hlavní cíl zjistit, zda vlastnosti uvedené v odborné literatuře, a které jsou přesně předepsány každé sourozenecké konstelaci, souhlasí s vlastnostmi dětí ve skutečnosti. Nejprve jsem tedy v teoretické části shrnula co nejvíce vlastností dětí uváděných různými autory, ale především od Kevina Lemana, neboť jeho publikaci znám již delší dobu. Zaměřila jsem se na charakteristiku prvorozených dětí, jedináčků, prostředních dětí (tedy všech dětí mezí prvním a posledním dítětem v rodině), benjamínků, ale i na speciální skupinu – dvojčata. V podstatě bychom ale mohli rovnou říci, že ač jsou dvojčata na první pohled speciální skupina, neboť se rodí ihned za sebou, při bližším prozkoumání teorií jednotlivých autorů zjistíme, že jedno z dvojčat je vždy dominantnější a přejímá tak roli prvorozeného a druhé je spíše submisivní a přejímá tak roli druhorozeného nebo prostředního dítěte. V praktické části práce se zabývám výzkumem, tedy potvrzením či vyvrácením mnou stanoveného cíle. Pro výzkum jsem zvolila metodu dotazníku, která byla vyhovující především díky rychlému zpracování, rychlé distribuci a nenáročnosti pro respondenty, kterými byly děti druhých stupňů náhodně zvolených základních škol. Hlavní cíl byl dle mého názoru splněn. Ačkoli byl výsledek hlavního cíle v rozporu s teoriemi autorů, kteří se zabývali sourozeneckými konstelacemi, pomohlo mi to zamyslet se nad tím, kde jsem mohla udělat chybu nebo jaké vlivy mohly způsobit odlišný výsledek. Odlišným myslím, jak je uvedeno níže, opravdu ani ne 50 % shodu ve vlastnostech dětí podle teorií a ve skutečnosti. Z celkového počtu 172 zodpovězených dotazníků bylo 58 od prvorozených dětí, 80 od prostředních dětí, 17 od benjamínků a 9 od jedináčků. Jak je uvedeno v praktické části, z 58 prvorozených odpovídaly vlastnosti pouze u 27 respondentů (47 %). Z 80 prostředních dětí odpovídaly vlastnosti u 36 respondentů (45 %), ze 17 benjamínků odpovídaly vlastnosti u 7 40
respondentů (41 %) a z 9 jedináčků odpovídaly vlastnosti pouze u 3 (33 %) respondentů. Je tedy patrné, že v žádné ze sourozeneckých konstelací nebyla ani 50 % shoda. Podle tohoto výsledku tedy vlastnosti dětí, které odpovídaly na dotazník, neodpovídají vlastnostem podle teorií sourozeneckých konstelací jednotlivých autorů. V 16 případech se stalo, že druhorození odpovídali jako benjamínci, byly to děti, které uvedly, že mají pouze jednoho sourozence. Nabízí se tedy myšlenka, že pokud je dítě druhé v pořadí a vlastně poslední narozené, nemohlo by mít tedy vlastnosti benjamínka? Jeho pozice je sice druhorozený, ale v podstatě i nejmladší dítě v rodině. Jak jsem již podotkla, zmíněné výsledky mne donutily zamyslet se nad tím, jaké okolnosti by mohly ovlivnit výsledky dotazníku. První věcí, která mě napadla, a jež byla chybou nezahrnout do dotazníku, je věkový rozdíl mezi dětmi. Vždyť už i Kevin Leman (2000) uváděl, že pokud je věkový rozdíl větší než 4 – 5 let, pak vzniká tzv. druhá rodina a děti jsou vychovávány jinak. Například je – li věkový rozdíl větší než 5 let mezi prvorozeným a druhým dítětem, bude druhorozený vychováván jako prvorozený. V dnešní době to není nic neobvyklého, ženy často mívají děti s větším odstupem. Dalším faktorem, který by mohl ovlivňovat pozice a odpovědi dětí, by mohlo být rozdílné pohlaví. Opět budu odkazovat na teorii Kevina Lemana (2000), který uvádí, že pokud vyzvedneme jedno pohlaví do popředí, bude to mít zásadní vliv na dítě věkově před ním či po něm. Lze si to tedy představit tak, že prvorozená dcera by mohla lehce přijít o svou pozici, pokud by se rodičům narodil mužský pokračovatel rodu. Náhle se z něj stane člověk, který musí zastat spoustu věcí, vše musí mít dokonalé a bez chyb. Nebo by se mohla přihodit ještě jedna situace a to, že prvorození budou rázem dva, ale opačného pohlaví. V některých případech by také mohlo mít vliv na vlastnosti dětí smísení dvou rodin. Zde už neuvedu žádného autora, protože se jedná čistě o mou domněnku. Představme si situaci následně: rozvedená žena se starší dcerou a mladším synem si vezme rozvedeného muže se synem. Mužův syn žije s matkou ve vzdálenějším městě a moc se s otcem nevídá. Mohlo by se stát, že ženin syn, ač je druhorozený, se stane pro nového muže své matky prvorozeným. Začnou spolu trávit většinu volného času, mají stejné mužské zájmy a muž začne do ,,nového“ syna promítat své touhy a sny. Začne v něm budovat přehnanou zodpovědnost, perfekcionismus a začne na něj mít určité nároky. Syn se bude chtít svému 41
novému vzoru podobat a naplnit jeho očekávání, a tak se zhostí role prvorozeného v jeho očích. Samozřejmě to nemusí být správná úvaha, neboť s tímto případem nemám bližší zkušenost, ale zdá se mi to možné. Další má domněnka a s tou už zkušenosti mám je, co se stane, pokud měla matka za svobodna jedno dítě, v tomto případě dceru a provdá se za muže, s nímž čeká jejich prvního potomka. Myslím si, že v takovém případě se může stát, že dcera, která je polorodá, tzn. že otec v rodině není její vlastní otec, je vychovávána jako jedináček ze strany matky či jako prvorozená. Druhá dcera, tentokrát plnorodá, tedy s oběma rodiči vlastními může být vychovávána jako prvorozená ze strany otce a jako druhorozená ze strany matky. V tomto případě se domnívám, že vzniknou jisté pochybnosti mezi vlastnostmi, které by podle již zmíněných teorií měla mít. Samozřejmě záleží na přístupu rodičů, ale je logické, že pokud je to otcovo první dítě, bude v něj vkládat veškeré své sny a ztotožňovat se s ním. Zatímco pro matku je to druhé dítě a bude u něj prosazovat volnější režim. Jak jsem již zmínila, mluvím z vlastní zkušenosti, kde mohu potvrdit, že v takovém případě se opravdu stává, že muž klade příliš vysoké nároky na společné dítě se ženou a dítě z předchozího vztahu má volnější režim jako druhorozený. Ovšem neplatí to vždy, pokud se jedná o vyvážený zdravý vztah, měl by muž přijmout i polorodé dítě za vlastní a přistupovat k němu tak. Pokud zcela odbočím od sourozeneckých konstelací, jejichž mísení a střídání by mohlo mít vliv na odpovědi v dotaznících, dostávám se i k hledisku fyziologickému. Všichni respondenti byli žáky 2. stupně základní školy, to znamená, že jejich věk se pohyboval mezi 12. a 15. rokem. V tomto období, jak je známo, nastává období pubescence, tedy dospívání. Děti prodělávají hormonální změny, které často ovlivňují jejich jednání a myšlení. Mají vliv především na jejich emocionální labilitu, s čímž souvisí pocity méněcennosti, úzkosti a vzdoru. Dochází k častému střídání nálad, a tak by nebylo nemyslitelné, že by děti mohly odpovídat pod vlivem aktuální nálady spíše než celkovým pohledem na věc. Během pubescence si děti vytvářejí sovou identitu a dospívají v adolescenty. Jak je vidět, děti mohly být ovlivněny mnoha faktory, které jsou zde popsány, ale i jinými, které zde popsány nejsou. Bylo by tedy vhodné zopakovat výzkumnou část, tentokrát však s respondenty ve vyšší věkové kategorii pro porovnání.
42
Poslední, tedy třicátá devátá otázka, byla přidána na základě dotazů od dětí. Bylo pro mne velice zajímavé zjistit, zda dětí věří, že by jejich pořadí narození mohlo mít vliv na jejich chování. Podle výsledků dotazníku v tento vliv věří ze 172 dotazovaných pouhých 70 respondentů (41 %). Z těchto 70 respondentů věří na vliv sourozeneckých konstelací 22 (31 %) prvorozených, 36 (52 %) prostředních dětí, 2 (3 %) jedináčci, 7 (10 %) benjamínků a 3 (4 %) dvojčata. Jak je tedy dle výsledků patrné, nejvíce ve vliv sourozeneckých konstelací věří prostřední děti. Mohlo by to být dáno jakousi snahou omluvit svoji nevýhodnou pozici v rodině vůči prvorozenému. Nebo jsou to prostě jen lidé, kteří věří takovým věcem, jako jsou horoskopy a jim podobné věci.
43
Seznam použité literatury: ADLER, Alfred. Porozumění životu. Úvod do individuální psychologie. Praha: Aurora, 1999, 160 s. ISBN 80-85974-76-2. BEER, Ulrich. Geschwisterrollen von Prinzen und Nesthäckchen. Herbolzheim: Centaurus Verlags-GmbH & Co. KG, 2004. ISBN 3-8255-059-6. BENÍŠKOVÁ, Tereza. První třídou bez pláče. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 168 s. Pro rodiče. ISBN 978-80-247-1906-1. COLLARD, Roberta R. Social and Play Responses of First-Born and Later-Born Infants in an Unfamiliar Situation. Child Development, 1968. ČÁP, Jan. Psychologie pro učitele. 1 . vyd. Praha: SPN, 1980, 381 s. ISBN 1465280. DOPITA, Miroslav. Školní třída jako sociální skupina. PF, České Budějovice. 2014. DOSTÁL, Daniel. Pořadí narození a emoční inteligence. Ročníková práce, katedra psychologie FF Univerzita Palackého v Olomouci. 2007. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výskumu. 4. rozšířené vyd. Bratislava:Univerzita Komenského Bratislava, 2008. ISBN 978-80-223-2391-8 HIRSCHOVÁ, Marta. Vliv sourozeneckých konstelací na studijní výsledky. Diplomová práce, katedra sociologie FF Západočeské univerzity v Plzni, 2011. KÖNIG, Karl. Brüder und Schwestern. Geburtenfolge als Schicksal. 13. vyd. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2004, ISBN 3-525-59216-7. KVAPILOVÁ, Světlana. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 62s. ISBN 80-7076-660-8 KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 215 s. ISBN 97880-7367-383-3. LEMAN, Kevin. Sourozenecké konstelace. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997, 223 s. Rádci pro život (Portál). ISBN 80-7178-152-5.
44
LEMAN, Kevin. Sex začíná v kuchyni. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2004, 202 s. ISBN 80-7255110-8. LEMAN, Kevin. Sourozenecké konstelace. Vyd. 4. Praha: Portál, 2008, 223 s. ISBN 978-807367-507-3. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993, 124 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-901424-7-8. McHALLE, Susan M., CROUTER, Ann C., TUCKER, Corinna J. Family Context and Gender Role Socialization in Middle Childhood: Comparing Girls to Boys and Sisters to Brothers. Child Development. 1999. No. 4.: 990- 1004. MINNETT, Ann M., VANDELL, Deborah L., SANTROCK, John W. The Effects of Sibling Status on Sibling Interaction: Influence of Birth Order, Age Spacing, Sex of Child, and Sex of Sibling. Child Development,1983. 54: 1064-1072. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. 2.vyd. Praha: Academia, 1999. 336str. ISBN – 80 – 200 – 0628 – 1. NOVÁK, Tomáš a Blanka DVOŘÁČKOVÁ. Vztah matky a syna. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 125 s. Pro rodiče. ISBN 978-80-247-2077-7. NOVÁK, Tomáš. Sourozenecké vztahy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 123 s. Pro rodiče. ISBN 978-80-247-2075-3. OAKLEY, Ann. Pohlaví, gender a společnost. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 171 s. ISBN 80-7178403-6. PREKOPOVÁ, Jiřina a SCHWEIZER, Christel. Neklidné dítě: rádce pro zneklidněné rodiče. 1. vyd. Praha: Portál, 1994, 143 s. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 80-7178-019-7. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J., Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2008, 400 s. ISBN 978–80–262–0403–9. RULÍKOVÁ, Klára. Dvojčata: jejich vývoj a výchova. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 142 s. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 80-7178-650-0.
45
TOMAN, Walter. Familienkonstellationen. Ihr Einfluβ auf den Menschen. 8. přepracované vyd. Nördlingen: C. H. Beck, 2005, ISBN 3-406-49407-2. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I. Dotisk. Praha: Univerzita Karlova, 1997, 353 s. ISBN 80-7184-317-2. Vágnerová, Marie. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000a, str. 522. ISBN 80–7178–308 –0. WARNER, Penny. 333 nápadů pro život s batoletem: osvědčené tipy a rady pro rodiče dětí ve věku od 1 do 3 let. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 356 s. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 80-7178-962-3.
Internetové zdroje: GAVLASOVÁ, Pavla. A co když jsou to dvojčata? [Online]. Poslední revize 10. 2. 2002 [cit. 2009-02-25]. Dostupné z:
. MLÍČKOVÁ, Helena. Nejstarší, nejmladší, jedináček. Co si děti odnesou do života? [Online]. Poslední revize 1. 11. 2008 [cit. 2009-02-25]. Dostupné z: .
46
Přílohy Otázky v dotazníku předvýzkumu: 1. Jsi: muž/ žena 2. Kolik máš sourozenců? 012345 3. Kolikáté dítě jsi v pořadí narození v rodině mezi sourozenci? 1. 2. 3. 4. 5. Dvojče 4. Řekl/ a bys o sobě, že se umíš dobře soustředit? Ano/ne 5. Jsi trpělivý/á? Ano/ne 6. Máš ve svých věcech pořádek a systém? Ano/ne 7. Řekl/a bys o sobě, že jsi svědomitý/á a pilný/á? Ano/ne 8. Snažíš se nedělat sebemenší chyby? Ano/ne 9. Když je doma potřeba něco udělat nebo zařídit, řeknou rodiče spíše tobě než tvým sourozencům? Ano/ne 10. Chodíš rád do školy, respektive baví tě studovat? Ano/ne 11. Připadá ti, že toho po tobě chtějí rodiče až moc? Ano/ne 12. Jsi kritický ke svému okolí či k sobě samému? Ano/ne 13. Vycházíš lépe se staršími nebo naopak mladšími lidmi než s dětmi ve svém věku? Ano/ne 14. Myslíš si o sobě, že jsi superperfekcionista? Ano/ne 15. Myslíš si o sobě, že jsi spíše vážný než zábavný? Ano/ne 16. Máš ve věcech až přehnaný pořádek? Ano/ne 17. Platí, že co řekneš, to uděláš? Ano/ne 18. Cítíš se někdy méněcenný a nic tě nebaví? 47
Ano/ne 19. Chceš, aby věci byly přesně podle tvých představ, jinak jsi nejistý/á? Ano/ne 20. Děláš si raději věci sám a po svém než s pomocí ostatních? Ano/ne 21. Nevadí ti být středem pozornosti? Ano/ne 22. Trápí tě často problémy druhých lidí? Ano/ne 23. Pamatuješ si ještě dlouho chyby z prověrek? Ano/ne 24. Je pro tebe tvůj starší sourozenec vzorem? Ano/ne 25. Jsi raději sám než v kolektivu? Ano/ne 26. Mluvíš s lidmi narovinu? Ano/ne 27. Střídají se u tebe často dobré a špatné nálady? Ano/ne 28. Myslíš si o sobě, že jsi netrpělivý? Ano/ne 29. Spíše se vyhýbáš konfliktům? Ano/ne 30. Trávíš čas raději s kamarády než s rodinou? Ano/ne 31. Děláš rád/a zábavu pro ostatní lidi? Ano/ne 32. Utíkáš někdy do světa svých snů před realitou? Ano/ne 33. Nevadí ti být středem pozornosti mezi cizími lidmi? Ano/ne 34. Dělá ti radost rozesmívat lidi? Ano/ne 35. Cítíš se špatně, když tě někdo nepochválí za tvou práci? Ano/ne 36. Ztrácíš často věci? Ano/ne 37. Pracuješ raději ve skupině než sám? Ano/ne 38. Máš ve věcech nepořádek, ale je to tvůj systém? Ano/ne 48
Otázky samotný výzkum: 1. Jsi: muž/ žena 2. Kolik máš sourozenců? 012345 3. Kolikáté dítě jsi v pořadí mezi sourozenci? 1. 2. 3. 4. 5. Dvojče 4. Řekl/ a bys o sobě, že se umíš dobře soustředit? Ano/ne 5. Jsi trpělivý/á? Ano/ne 6. Máš ve svých věcech pořádek a systém? Ano/ne 7. Řekl/a bys o sobě, že jsi svědomitý/á a pilný/á? Ano/ne 8. Snažíš se nedělat sebemenší chyby? Ano/ne 9. Když je doma potřeba něco udělat nebo zařídit, řeknou rodiče spíše tobě než tvým sourozencům? Ano/ne 10. Chodíš rád do školy, respektive baví tě studovat? Ano/ne 11. Připadá ti, že toho po tobě chtějí rodiče až moc? Ano/ne 12. Jsi kritický/á ke svému okolí či k sobě samému? Ano/ne 13. Vycházíš lépe se staršími a mladšími lidmi než se svými vrstevníky? Ano/ne 14. Myslíš si o sobě, že jsi superperfekcionista (musíš mít všechno zcela dokonalé)? Ano/ne 15. Myslíš si o sobě, že jsi spíše vážný/á než zábavný/á? Ano/ne 16. Máš ve věcech až přehnaný pořádek? Ano/ne 17. Platí, že co řekneš, to uděláš? Ano/ne 18. Cítíš se někdy méněcenný/á a nic tě nebaví? Ano/ne 19. Chceš, aby věci byly přesně podle tvých představ, jinak jsi nejistý/á? Ano/ne 49
20. Děláš si raději věci sám/a a po svém než s pomocí ostatních? Ano/ne 21. Nevadí ti být středem pozornosti? Ano/ne 22. Trápí tě často problémy druhých lidí? Ano/ne 23. Pamatuješ si ještě dlouho chyby z prověrek? Ano/ne 24. Je pro tebe tvůj starší sourozenec vzorem? Ano/ne 25. Jsi raději sám než v kolektivu? Ano/ne 26. Mluvíš s lidmi narovinu? Ano/ne 27. Střídají se u tebe často dobré a špatné nálady? Ano/ne 28. Myslíš si o sobě, že jsi netrpělivý/á? Ano/ne 29. Spíše se vyhýbáš konfliktům? Ano/ne 30. Trávíš čas raději s kamarády než s rodinou? Ano/ne 31. Děláš rád/a zábavu pro ostatní lidi? Ano/ne 32. Utíkáš někdy do světa svých snů před realitou? Ano/ne 33. Nevadí ti být středem pozornosti mezi cizími lidmi? Ano/ne 34. Dělá ti radost rozesmívat lidi? Ano/ne 35. Cítíš se špatně, když tě někdo nepochválí za tvou práci? Ano/ne 36. Ztrácíš často věci? Ano/ne 37. Pracuješ raději ve skupině než sám/a? Ano/ne 38. Máš ve věcech nepořádek, ale je to tvůj systém? Ano/ne 39. Myslíš si, že může mít vliv na tvoje chování pořadí, ve kterém ses narodil/a? Ano/ne
50